LAWRENCE FERLINGHETTI L
U N A P A R K
A CONNEY ISLAND V
P Ř E K L A D U
V
H L A V Ě
OF THE
J A N A
MIND
Z Á B R A N
Y
Název je citát Henry Millera D o n o č n í h o ž i v o t a . Je použit mimo kontext, ale vyjadřuje pocity, které jsem při psaní těchto básní měl - jako by v úhrnu byly jakýmsi lunaparkem v hlavě, jakýmsi cirkusem duše.
1 Na Goyových nejlepších obrazech se nám zdá že vidíme lidi tohoto světa právě ve chvíli kdy poprvé dostaly titul "trpící lidstvo" Svíjejí se tam v běsnění protivenství vydáni všanc všem útrapám Jeden na druhém sténají s batolaty a bajonety pod cementovým nebem v abstraktní krajině spálených stromů zkřivených soch netopířích křídel a zobanů slizkých šibenic kvasících mrtvol a kanibalských kohoutů a všech ostatních naposledy rozeřvaných zrůd této "fantasie pohromy" jsou tam tak krvavě skuteční jako ba žili doposud A také žijí Jen krajina je jiná Pořád visí ukřižováni podél silnic trýzněni legionáři falešnými větrnými mlýny a přiblblými kaprály Pořád jsou to stejní lidé jenom dál od domova na autostrádách širokých jako padesát ulic na betonové pevnině poseté plakáty poutačů ilustrujících imbecilní iluze štěstí Na obraze je méně popravčích kár zato víc vystresovaných občanů v lakovaných kárách a mají podivné poznávací značky a motory které Ameriku pohltí
2 Když jsme proplouvali úžinami Demosu viděli jsme symbolické ptáky kteří nám křičely nad hlavami zatímco horliví orli plachtili ve vzduchu a sloni ve vanách kolem nás pluli na širé moře a brnkali na ohnuté mandolíny a zaručovali se zašlou slávou ušima zatímco vlastenecké děvy nesoucí papírové máky a cucající bonbóny běžely podél pobřeží a kvílely pro nás a zatímco jsme se připoutali ke stožárům a ucpali si uši žvýkačkou umírající osli na vysokých kopcích zpívali přisprostlé kuplety a rozjařené krávy odlétaly za zpěvu aténských hymen neboť jejich kravince se proměnily v tulipány a heliokoptéry z Heliosu letěly nad námi a shazovaly volné jízdenky na vlak z Lost Angeles do Nebe a slibovali Svobodné volby Pročež jsme znovu napnuli plachty té ponuré lodi a opět jsme vypluli ven na hltavé moře s nákladem osvobozených vestálek a diskobolů čtoucích Walden ale krátce poté co jsme dorazili k podivným předměstským pobřežím té velké americké polodemokracie pohlédli jsme na sebe s mírným úžasem stojíce mlčky na vrcholku v Darienu
3 Básníkovo bezostyšné oko vidí povrch kulatého světa s opilými hřebeny střech dřevěnými oiseaux na šňůrách na prádlo hmotnými muži a ženami s hbitýma nohama a ňadry jak poupátka ve skládacích postelích a se stromy plnými záhad a s nedělními parky a němými sochami a s Amerikou plnou přízračných měst a pustých Ellia Islnadů a surrealistických krajin složených z bezmyšlenkovitých prérií předměstských samoobsluh hřbitovů s ústředním topením svatých dnů cineramy a protějších katedrál neprolíbatelný svět klozetů z umělé hmoty dámských vložek a taxíků omámených povalečů a lasvegasských panen vyvlastněných indiánů a zbiazblazblblích paniček neřímských senátorů a neodpůrců povinné vojenské služby a všech ostatních osudně osamocených fragmentů přistěhovalcova snu který se splnil až příliš a byl zahrabán k těm kdo se sluní na písku
4 V surrealistickém roce nosičů reklam a těch kdo se sluní na písku suchých slunečnic a řinčících telefonů ochočení politici s partajními předáky předváděli se jako obvykle v pilinových manéžích svých cirkusů kde akrobati a lidské dělové koule plnily vzduch jako křik když tu nějaký chladnokrevný klaun stiskl spoušť nejedlého hřibu a neslyšná nedělní puma spadla a zastihla presidenta na modlitbách u devatenácté golfové jamky Ó bylo jaro kožešinového listí a kobaltových květin kdy cadilacy propršely korunami stromů jako déšť a zaplavily louky šílenstvím zatímco ze všech umělých mračen skanuly bezkřídlé miliardové zástupy bezhlavých pohrobků Nagasaki A čajové šálky plné popele pluly kolem
5 Jednou za věčnost objeví se pár takových chlápků a jeden z nich který se objeví de facto pozdě je nějaký tesař z nějaké díry jako Galilea a hned začne chvástat a rozhlašovat že je příbuzný toho co stvořil nebe a zemi a že ten pásek co nám tohle všecko de facto spískal je jeho Táta A krom toho Říká dál Je to všechno zapsáno na nějakých pergamenových svitcích které nějací Jeho stoupenci nechali ležet někde u Mrtvého moře před dávnými časy a které nenajdete ani za dva tisíce let nebo tak nějak nebo v nejlepším případě za devatenáct set čtyřicet sedm let abychom byli pření a kterým ani pak stejně nikdo nebude věřit tak jako mně když už jsme u toho Ty si ňákej moc žhavej říkají Mu A uklidní Ho Přibijí Ho na kříž aby vychladl A potom každý pořád kopíruje ten kříž co On na něm visí a pořád si pobrukuje Jeho jméno a volá na Něho aby slezl dolů a šel si zaválet s jejich kapelou jako by On byl to eso které jim musí zatroubit
jestli to jejich hraní nemá stát za starou belu Jenže on neleze dolů z kříže Klidně si visí dál na tom svém kříži a zdá se že už je opravdu vyflusaný že už je opravdu klidný a taky podle přehledu posledních novinových zpráv z pramenů nezaručených jako obvykle opravdu mrtvý
6 Stavěli sochu svatého Františka před kostel svatého Františka v San Francisku v úzké ulici kousek za Hlavní třídou kde ptáci nezpívali a slunce vycházelo včas přesně podle rozvrhu a zrovna začalo svítit na sochu svatého Františka kde ptáci nezpívali A spousta Taliánů postávala kolem v té úzké postranní ulici kousek za Hlavní třídou a dívala se na poťouchlé dělníky jak zdvihají sochu řetězy a jeřábem a různými jinými nástroji A spousta mladých reportérů v slušivých šatech zapisovala si slova jednoho mladičkého kněze který všemožnými argumenty sochu podpíral A po celou tu dobu zatímco ptáci nezpívali žádné Pašije svatého Františka a zatímco diváci vyhlíželi k svatému Františku s rukama vztaženýma k ptákům kteří tam nebyli nějaká velmi vysoké cudně obnažená mladá panna s velmi dlouhými a velmi rovnými slámovými vlasy přioděná jen velmi malým ptačím hnízdem na velmi konkrétním místě chodila pořád mezi zástupem po celou tu dobu a nahoru dolů po schodech před svatým Františkem
s očima sklopenýma po celou tu dobu a zpívala si pro sebe
7 Co mohla říct fantastickému medvídkovi z dětských her co mohla říct bratrovi co mohla říct kočce s tlapkami budoucnosti co mohla říct matce po té chvíli kdy ležela jako opilá v ohnutých květech na horkém břehu řeky kde kapradí zmalátnělo v poryvech milencova dechu a ptáci zešíleli a vrhali se střemhlav ze stromů a zobali ze země ještě teplé rozstříknuté sperma
8 Ten den v parku u Zlaté brány přicházel muž se ženou po nekonečné louce která je loukou tohoto světa Měl zelené šle a v jedné ruce nesl odřenou starou flétnu a žena měla hroznové víno a podělovala zrníčky kdejakou veverku jakoby každé zrnko byl docela dobrý vtip A pak šli ti dva dál po té nekonečné louce která je loukou tohoto světa a pak na velmi odlehlém místě kde zasněné stromy působily dojmem že čekaly celou věčnost jen na ně sedli si spolu do trávy ani se na sebe nepodívali a jedli pomeranče ani se na sebe nepodívali a kůru házeli do košíku který si podle všeho přinesli jenom proto a ani se na sebe nepodívali A pak si muž svlékl košili a tričko ale nechal si klobouk na stranu a beze slova pod ním usnul Žena tam jen tak seděla a pozorovala ptáky létající kolem a volají na sebe ve ztichlém vzduchu jako když pochybují o existenci nebo chtějí přivolat něco zapomenutého Ale pak nakonec se také natáhla naznak a jen tam tak ležela a dívala se do prázdna a přejížděla prsty po staré flétně
na kterou nikdo nehrál a potom se konečně na něho podívala s naprosto nevyzpytatelným výrazem v němž jenom jeden děsivý pohled byl plný strašné deprese
9 Víš to máš tak když jsme zapadli do toho podniku pár papežskejch páprdů tam trsal aztéckej two-step A já povídám Fotr daj si pohov jenže představ si to ta rašple pak za mnou přijde a povídá My dva bysme to fakt měli dát dohromady Jsem pro povídám Jenže druhej den jí bylo cejtit z pusy a fakt nemohla vystát poezii
10 Já nespal s krásou celý život a neomílal jsem pořád dokola její nejvykřičenější půvaby Já nespal s krásou celý život ani jsem s její pomocí nelhal a neomílal jsem pořád dokola že krása nikdy neumírá ale že lehává sama mezi domorodci umění a jen jim známa tak vysoko nad bojišti lásky Je nad tím nade vším ó ano Sedí na nejpřednějších stolicích církve tam nahoře kde se umělečtí ředitelé scházejí a vybírají díla pro nesmrtelnost A ti s krásou spali celý život A ti živili ambrozií a pili rajská vína takže vědí bezpečně jak krásná věc je radost navěky ach navěky a že nikdy vědomě či bezděky nemůže beze stop zmizet v nicotě peněžních ztrát Ó ne já nespal na matracích značky „Krása s pohodlím“ jako oni pln děsu v noci vstát ze strachu abych třeba nepropásl nějaký pohyb který by snad krása mohla udělat Ne já nespal s krásou podivínsky po svém a párkrát jsem se s krásou lacině miloval v posteli a tak ze mne vystříkla nějaká ta báseň a tak ze mne vystříkla nějaká ta báseň na tenhle boschovský svět
11 Zraněná divočina Morisse Gravese to už není ten divoký západ jak jej nalezl bílý muž je to země kterou přepadl Buddha z jiné strany Je to divoké bílé hnízdo na skutečně šíleném severu introspekce kde „jestřábi vnitřního zraku“ padají střemhlav a umírají takže ve smrtelném pádu sotva stačí shlédnout vzpomínkový film celoživotní existence a důstojným křídovým křídlem kreslí na olověnou oblohu tisíce spletitých podob letu Noc je „obvyklým místem výskytu“ těch „ptáků ducha“ s vykrvácenými křídly těch čejčích hejn bradatých orlů slepých ptáků zpívajících ve skleněných polích těch náměsíčných labutí a extatických houserů nalákaných volavek černočerných sov cválajících želvích symbolů těch lososů mezi horami hejlů hledajících hnízdiště létajících ryb které se třou ve vzduchu mezi halucinovanými měsíci A také je tu maskovaný pták rybařící ve zlatém proudu a ibis živící se „ze svých vlastních prsou“ a zatoulaná Connemara Pooka (v životní velikosti) A pak ti přivátí němí ptáci nesoucí ryby a papírová poselství mezi dvěma proudy které oba jsou proudy zapomnění v nichž se fantasie obrací sama proti sobě a s jasnozřivostí zelektrizovanou do běla
znovu shledává že dosud běsní a lační mezi hebridami
12 „Jeden z těchto obrázků které budou žít věčně“ jehož protikladná podoba jednou objevena nechtěla opustit olověnou zemi ať si je kolikrát chtěl zapouzel do zapomnění Nic nepomohlo že jej přemaloval Stále pronikal dřevem i plátnem a jak se vynořoval plakal mu úděsnou ukolébavku v níž postel jako hrob podminovaný nezemskými budíky řinčivě řičela po milencích a spáčích
13 Ne jako Dante který objevoval comedii na nebeských stráních já bych namaloval jiný Paradiso kde by lidé byli nazí jako na takových obrazech vždycky jsou poněvadž panuje domněnka že se tak dá zachytit jejich duše ale nebyli by tam žádní úzkostliví andělé kteří by jim říkali že nebe je dokonalým obrazem království a neplanuly by tam žádné ohně v pekelných propastech dole kam bych mohl spadnout ani na obloze by nebyly žádné oltáře krom zřídel imaginace
14 Nenech toho koně sežrat ty housle křičela Chagallova matka Ale on klidně dál maloval A stal se slavný A maloval dál „Koně s houslemi v hubě“ A když byl hotov vyskočil na koně a odjel pryč mávaje houslemi A hned jak potkal první nahý akt s hlubokou poklonou mu ty housle dal A nic tím nemyslel na žádnou strunu nechtěl hrát
15 S věčným rizikem že se zesměšní a zabije kdykoli vystupuje nad hlavami publika básník jak akrobat šplhá po rýmech k vysokému lanu které sám uplet balancuje na paprscích očí nad mořem tváří a zváží každý krok než se rozhodne kdy přejít na druhou stranu dne kdy předvést výskoky kdy lehkonohé prostocviky a další vrcholné triky a to vše aniž si dovolí zaměnit cokoli za něco co to nemůže být Poněvadž je svrchovaný realista který nutně musí postřehnout napjatou pravdu než zaujme novou pozici nebo udělá další krok na plánované cestě k ještě vyššímu stupni kde Krása stojí a důstojně čeká aby předvedla své salto mortale A on ten malý chaplinovský mužík buď dokáže nebo nedokáže zachytit její věrnou věčnou podobu když rozpjata letí vzduchoprázdnem existence
16 Kafkův Zámek stojí nad světem jako poslední tvrz Tajemství existence Tajné chodby k němu nás jen matou Příkré stezky z něho nikam nevedou Paprsky silnic trčí do vzduchu jak labyrinty drátů telefonní ústředny a žádný hovor přes ni vedený naprosto nelze odposlouchat Božské počasí tam nahoře panuje Duše s duší vysvlečena tancuje a my jak ti loudalové na pokraji trhu civíme na tajemství domněle nepochopitelné Zatímco na druhé straně jak vchod do cirkusového stanu je v hradbách tak široký otvor že jím i sloni protančí
17 Život není cirkus kde krotcí cvičení psi lásky přihlížejí jak čas praská úskočným bičem aby popohnal naše kroky Přesto kolem jedou veselé alegorické vozy vyzdobené úchvatnými vepříky v hedvábných trikotech doprovázené třeštícími opicemi falešnými mnichy rohatými hiawathy a paviány sedícími na zkrocených tygrech s dámami v žaludku zatímco zahnuté trubky troubí kolotočové šlágry a pieroti z pantomim podivně smutným smíchem kastrují katastrofu a grázlové gorily vyhazují k nebi něžné dívky zatímco tanečníci cakewalku a karnevaloví vyvolávači všichni podnapilí jak zákon káže staví se do plakátových póz a klopýtají za každým točícím se kolem Zatímco kolem manéže dál rázují znetvoření velbloudi vášně a my všichni stejní klauni jak Emmett Kelly stále si vymýšlíme pomyslné scény a s maskami místo obličejů dokonce jíme podvrženou Poslední večeři na skládacích stolech a posměšně se sami křižujeme na kříži z pilin Nakonec ale přece jen spolkneme tu rovněž pomyslnou svatou hostii aby naše cirkusové duše dostaly rozhřešení
18 Vyděšen zvukem vlastního hlasu a písní ptáků zpívajících na rozpálených drátech vidím sám sebe v nedělním snu jak vraždím všemožné krocany a hříšníky hlučné feny se špičatými vyschlými cecíky a černé rytíře v železných brněních se štítky od firmy Brooks a patentními zámky na kalhotách Ano a používaje penis erectus místo kopí vraždím všechny staré ženy znova jim vracím mládí zásahem kouzelně klouzajícího končíře znova jim dobývám jejich dívčí hlavy a hávy ach ano v půvabně prolhaných snech tam stačí přijít tam nám nic neodolá jenže po celou dobu přesný bdělý čas nepřestal tikat a nově odstavení kojenci s pravými zuby pohltí naši bezmezně báchorečnou budoucnost
19 V lesích kde teče spousta řek mezi nesehnutými kopci a poli našeho dětství kde stohy a duhy se ve vzpomínce mísí třebaže našimi „poli“ byli ulice znova vidím ty miliony procitajících jiter kdy všechno živé vrhá stín do věčnosti a světlo po celý den jak brzo po ránu ostrými stíny zastiňuje ráj o němž jsem téměř nesnil a který jsem neznal takže jsem nemohl tušit že přijde ten nemytý a nečesaný dnešek s uštěpačnými vranami které vzlétají nad suchými stromy a krákají a křičí předem skeptické ke každému jaru a vůbec ke všemu
20 V malé cukrárně za nadzemní dráhou tam jsem se prvně zamiloval do neskutečna Ovocný rosol v pološeru zářil tenkrát to odpoledne v září Po pultě špacírovala kočka mezi cukrovými špalky vanilkovými rohlíčky a žvýkačkou Ňam-ňam Venku padalo listí jak umíralo vítr odvál slunce k temnotám dovnitř vběhlo děvče Vlasy plné deště Zadýchaná ňadra se zvedla pod těsnou blůzou Venku padalo listí a naříkalo Moc brzo! moc brzo!
21 Ráda se dívala na květiny ráda si přivoněla k ovoci A listy jí připomínaly milování Ale v jejích snech potáceli se opilí tupí námořníci a rozhazovali semeno po panenských končinách v jisté věku její srdce vzalo nový kur a vyplulo hledat ztracená pobřeží A uslyšela zelené ptáky z druhé strany ticha
22 Johnny Noan má na zadku záplatu Kluci ho ženou skrz drátěnou síť letních dveří Postranními uličkami všech mých vzpomínek Někde muž naříkavě hraje na housle Dítě na prahu pláče a ztichne a pláče co mu stačí dech jak míč když skáče dolů po schodech Což způsobí že odpoledne opět procitne do chvíle nezapomenutelné hysterie Johnny Noan má na zadku záplatu Kluci ho ženou
23 Vdova Foglianinová známá též jako Bella Donna italská dáma po americku potrhlá Vdova Foglianinová nezkazila nikdy žádnou legraci měla vousy na duši a její duše byla číča Dlouho se ale nemohla vzpamatovat když jsem jí dal fleka v její oblíbené hře: malovat kníry sochám ve Villa Borghese ve tři ráno a nikdo se o tom nedověděl když někdy poslala některému osiřelému Cellinimu k vánocům prezentem husu
24 Dřepíme na pláži lásky mezi Picassovými mandolínami plnými písku zahrabanými hlupci kteří neznají žádné tajemství mastnými papíry od svačiny klepety mrtvých krabů a otisky hvězdic Dřepíme na pláži lásky mezi mořskými pannami vyvrženými na břeh jejich uřvanými dětmi a plešatými manžely a neumělými dřevěnými zvířátky s nohama ze lžiček na zmrzlinu která chodí a milují jenom proto aby se najedla Dřepíme na srázu lásky bezpečni tak jak jen dřepící mohou být mezi loužemi zbylými po slaných přílivech sexu a sladkými říčkami spermatu a zplihlými ptáčky pohřbenými do měkkého masa písku A dosud se smějeme a dosud běháme a dosud se vrháme do člunů lásky ale je tam větší hloubka a je mnohem později než si myslíme a všechno jde ke dnu a všechny záchranné pásy nás zradí A my pijeme a topíme se
25 Vrženo na břeh srdce se zmítá a lape po tobě „Lásko“ bláhová ryba která chce uhryznout dech z dužiny vzduchu A nikdo tam kdo by je slyšel umírat ve smutném křoví kolem něhož svět uhání v nadutosti asfaltu a nedbání
26 Ta „světélkující smyslnost kterou tak milovalo mé mládí“ je už teď pomalu za mnou jak země snů kde anděl horečného spánku tančí jak diva v tajemných závojích skrze něž touha zírá a pláče A tančí dosud dosud tančí a dosud ke mně chodí s udýchanými ňadry a diskrétními rty a (ach) rozzářenýma očima
27 Pávi promenovali pod nočními stromy jen ztracený měsíc je hlídal když jsem se tu noc za láskou vydal Hrdlička sladce cukrovala A zvon tu noc vyzváněl dvakrát jednou když se láska zrodila a podruhé když umírala
28 Dove sta amore Kde je láska Dove sta amore Zde je láska Ta maska láska Něžně tě zvoucí Slyš hravé láky luzný zpěv nepravé lásky hrůzný řev oddané lásky prostý zpěv prodané lásky sprostý řev v pasážích noci Dove sta amore Zde je láska Ta maska láska Dove sta amore Zde je láska
29 A takhle to vždycky je a takhle to vždycky končí a oheň a růže jedno jsou a vždycky ta stejná scéna a vždycky ten jako již od počátku jako již v bibli nebo na Fiestě která začíná Robert Cohn byl školním přeborníkem v boxu ve střední váze ale potom jsme přišli o jeho koule a už jsme zas tam a zase jsme u toho a zase ten prastarý námět a zase ta scéna se všemi občany a se všemi osobami a všichni se za tím plahočí hned od začátku se že jediná věc kterou vůbec myslí je To dělat a v dobré půlce všech případů vůbec nezáleží na tom s kým ale v té druhé na tom záleží víc než na čem jiném Ó sladké horečky lásky ano a vždycky jsou s tím komplikace jako třeba že on se nelíbí jí nebo ona se nelíbí jemu nebo podobně nebo něco jiného jim stojí v cestě jako třeba její matka nebo jeho otec nebo někdo takový ale oni to přesto chtějí dostat a neohlížejí se napravo ani nalevo pořád jako v Shakespearovi nebo v Pusté zemi nebo v Proustovi hledajícím Ztracený čas nebo kdekoli A tak se všichni snaží dostat se k obě nebo jeden druhého honí jako ty mramorové dívky na Řecké váze nebo kdekoli na trhu na ulici nebo na kolotoči který se s nimi točí a točí a všichni štvou lásku jak lovci a většinu toho hladového času lásku jak lovci a většinu toho hladového času ani přesně nevědí co je to vlastně sžírá jako Robin kráčejí ulicemi jejího Nightwoodu ačkoli tak tak docela jednoduché to zase není jako by všechno co ona potřebuje byl dobrý doutníka pět centů ó ne a ti kdo na lovu nebyli nemohou znát váhání lovce a potom jestřábi kroužící tam kde je ukryto srdce a ržání hladových koní a kamenní andělé a nebe a peklo a Yerma se slepými prsty pod šaty a potom Kryštof Kolumbus vyplouvající hledat Rudolph Valentino a Julie a Romeo a John Barrymore a Anna Livia irská růžička a podobně Dobrou noc milý princi to všechno znova a kdekdo a každý se přitom směje a pláče kdekoli ve dne a v noci a v zimě a v létě a zjara a zítra jak Anna Kareninová ztracená v závějích a pokřik lovců ve velkém lese a přichází vojáci a Freud a Odysseus
stále na hladových cestách za týmž horkým grálem jako král Artuš se svým rytíře noci a každý by rád věděl kde a jak to všechno skončí jako v biografu nebo v románu plném přeludů noci ano v přeludech noci Ano řekla jsem Ano chci a on řekl že jsem jeho andalúzská růže a já řekla Ano a srdce mi bušilo jak zběsilé a tak končí Odysseus jako všechno vždycky končí když ten lovící úd nakonec vykřikne a prožije chvíli své slávy bože a potom se ozvou rány z višňového sadu a stromy padají a klesá meč sladkého údu chřadnoucí na krásných bojištích těla konečně osamělý a milovaný a ztracený a nalezený na říčním břehu u řekoběhu kde to všechno začalo a kde to znovu začíná 27.5.1999 9 hodin 3 minuty
Obsah: NA GOYOVÝCH NEJLEPŠÍCH OBRAZECH __________________________________________________________________ 2 KDYŽ JSME PROPLOUVALI ÚŽINAMI DEMOSU _____________________________________________________________ 3 BÁSNÍKOVO BEZOSTYŠNÉ OKO ___________________________________________________________________________ 4 V SURREALISTICKÉM ROCE ______________________________________________________________________________ 5 JEDNOU ZA VĚČNOST_____________________________________________________________________________________ 6 STAVĚLI SOCHU __________________________________________________________________________________________ 8 CO MOHLA ŘÍCT ________________________________________________________________________________________ 10 TEN DEN V PARKU U ZLATÉ BRÁNY ______________________________________________________________________ 11 VÍŠ______________________________________________________________________________________________________ 13 JÁ NESPAL S KRÁSOU CELÝ ŽIVOT _______________________________________________________________________ 14 ZRANĚNÁ DIVOČINA MORISSE GRAVESE _________________________________________________________________ 15 „JEDEN Z TĚCHTO OBRÁZKŮ KTERÉ BUDOU ŽÍT VĚČNĚ“ _________________________________________________ 17 NE JAKO DANTE _________________________________________________________________________________________ 18 NENECH TOHO KONĚ ____________________________________________________________________________________ 19 S VĚČNÝM RIZIKEM ŽE SE ZESMĚŠNÍ ____________________________________________________________________ 20 KAFKŮV ZÁMEK STOJÍ NAD SVĚTEM _____________________________________________________________________ 21 ŽIVOT NENÍ CIRKUS _____________________________________________________________________________________ 22 VYDĚŠEN________________________________________________________________________________________________ 23 V LESÍCH KDE TEČE SPOUSTA ŘEK_______________________________________________________________________ 24 V MALÉ CUKRÁRNĚ ZA NADZEMNÍ DRÁHOU _____________________________________________________________ 25 RÁDA SE DÍVALA NA KVĚTINY ___________________________________________________________________________ 26 JOHNNY NOAN MÁ NA ZADKU ZÁPLATU __________________________________________________________________ 27 VDOVA FOGLIANINOVÁ__________________________________________________________________________________ 28 DŘEPÍME NA PLÁŽI LÁSKY_______________________________________________________________________________ 29 VRŽENO NA BŘEH _______________________________________________________________________________________ 30 PÁVI PROMENOVALI ____________________________________________________________________________________ 32 DOVE STA AMORE _______________________________________________________________________________________ 33
A TAKHLE TO VŽDYCKY JE A TAKHLE TO____________________________________________ 34
