Lavírované perokresby Friedricha Bernharda Wernera (1690–1776) z Českého Slezska Jiří Fiala – Marie Sobotková
O životě a díle vynikajícího slezského kreslíře, najmě vedutisty a kartografa Friedricha Bernharda Wernera (narozeného 28. 1. 1690 ve vsi Topola u Kamieńce Ząbkowického, zemřelého 20. 1. 1776 ve Vratislavi), jsme poměrně dobře informováni z jeho autobiografie i z již četné sekundární literatury německé, polské i české provenience1. Wernerovo curriculum vitae obsahuje následující základní údaje: • Nedokončil jezuitské gymnázium v Nise, vstoupil do královské pruské pěchoty, v armádě využil svůj kreslířský talent a po studiu vojenského inženýrství získal hodnost poručíka. • Z cest v letech 1709–1715 po Slezsku, Sasku, Francích, Bavorsku, Rakousku, Čechách a Uhrách pochází soubor skic se 418 kresbami.2 Rukopis Peregrinationes obsahuje 318 vyobrazení kostelů, z nich 98 v Německu.3 • V roce 1715 přicestoval do Prahy a vstoupil do služeb Františka Antonína hraběte Šporka. • Roku 1717 se ucházel o místo kancelisty olomouckého magistrátu, když nejprve získal olomoucké měšťanské právo, které bylo nezbytnou podmínkou kandidatury; evidentně však na svou kandidaturu na toto místo i na měšťanské právo po roce 1718 rezignoval.4 • V letech 1710–1752 pořizoval kresby českých a moravských měst, jejichž soubor Topografie Čech a Moravy, uložený v Městské knihovně ve Vratislavi, byl ke konci 2. světové války zničen. Dochovaly se pouze fotokopie těchto kreseb zhotovené v letech 1932 a 1942.5 • 18. října 1718 byl ve Wartě (nyní Bardo) u Kladska „oddán p. Friedrich Bernardt Werner, měšťan v Olo mouci“ s „Marií Eleonorou Terezií, manželskou dcerou p. Frantze Kirch-Pittera, měšťana ve Francksteinu“ (nyní Ząbkowice). • Kolem roku 1727 obdržel nabídku augsburských zhotovitelů a vydavatelů mědirytin, aby pro ně kreslil veduty evropských měst. Své cesty zaznamenal ve své autobiografii. • V letech 1732 a 1736 cestoval přes Olomouc, při té příležitosti vznikl cyklus perokreseb města Olomouce, kláštera Hradiska a Sv. Kopečka. Kolem roku 1740 bylo vytvořeno na základě těchto a dalších, bohužel neznámých kreseb, album osmi prospektů města Olomouce, jež do měděných desek v osmerkovém formátu vyryl a vydal augsburský mědirytec Martin Engelbrecht. • Roku 1738 byl vytištěn v Norimberku pod názvem Scenographia urbium Silesiae soubor jedenácti mědirytových tabulí, obsahujících 84 vedut slezských měst zhotovených podle Wernerových předloh. Nacházejí se zde též veduty měst na teritoriu nynějšího Českého Slezska – Jánského Vrchu a Javorníka, Zlatých Hor, Osoblahy (tab. IV), Těšína, Fryštáku (nyní městská část města Karviná) (tab. V), Andělské Hory (tab. X), Opavy (tab. IX) a Bruntálu (tab. XI).6 1 Viz zejm. KUBÍČEK, A. Barokní Praha v rytinách F. B. Wernera. Praha 1966. – KOZÁK, J. – MŽYKOVÁ, M. F. B. Wernera ikonografická inventarizace Čech, Moravy a moravského Slezska. Umění XXXV, 1987, č. 4, s. 289–304. – LEN, R. Fryderyka Bernarda Wernera Topografia Wrocławia. Wrocław 1997. – MARSCH, A. Friedrich Bernhard Werner (16901776). Ein europäischer Ansichtenzeichner aus Schlesien. Würzburg 1995. – MARSCH, A. Friedrich Bernhard Werner (1690–1776). Śląski rysownik europejskich widoków. Glogów 1998. – FIALA, J. Olomoucké veduty z díla Friedricha Bernharda Wernera, Olomouc 2003. Nejnovější a nejobsáhlejší prací věnovanou F. B. Wernerovi je monografie MARSCHOVÁ, A. Friedrich Bernhard Werner, 1690–1776, Corpus seiner europäischen Städteansichten, illustrierten Reisemanuskripte und der Topographien von Schlesien und Böhmen-Mähren, Weissenhorn 2010 (XXIV a 674 stran s 985 vyobrazeními). 2 Soubor je uložen ve fondech Zemského archivu v Linci; viz MARSCH, A. c. d., resumé, dostupné z WWW: http://www.konrad-verlag.de/graphik/Einzeldarstellungen/GrVe%20534.html. 3 Rukopis je uložen ve fondech Jagellonské knihovny v Krakově, viz tamtéž. 4 Friedrich Bernhard Werner není uveden ani v prosopografiii písařů města Olomouce do roku 1786 (viz SPÁČIL, V. Písaři a kanceláře města Olomouce do roku 1786, Olomouc 2001), ani v Natherově Kronice olomouckých domů (viz NATHER, W. Kronika olomouckých domů. I., II, přeložil a redakčně upravil Vladimír Spáčil, Olomouc 2007). 5 Viz zejm. KOZÁK, J. – MŽYKOVÁ, M. c. d. 6 Scenographia urbium Silesiae je v digitalizované podobě dostupná na internetu: http://mapy.mzk.cz/mollovasbirka/atlas-austriacus/XXIII/#001029786 (neúplně); http://www.bibliotekacyfrowa.pl/dlibra/aresults? action=SearchAction&QI=D0D581A419A5B20220D6EE45D62585DC-10; http://daten.digitalesammlungen.de/~db/bsb00001510/images/.
• Po manželčině smrti se roku 1758 podruhé oženil s Marií Magdalenou Treffinovou, někdejší kuchyňskou pomocnicí v trzebnickém klášteře. • V letech 1744–1768 vznikala ilustrovaná topografie Slezska (Silesia in Compendio seu Topographia, das ist Praesentatio und Beschreibung des Herzogthums Schlesiens) – pět rukopisných svazků, obsahujících kromě historicko-geografického komentáře více než 1 400 kolorovaných perokreseb z více než 740 slezských sídlišť a perokreseb jednotlivých stavebních objektů, ale také měst ležících mimo slezské území. Svazek věnovaný topografii Kladského hrabství nepřetrval 2. světovou válku. • V letech 1748–1758 publikoval knihu o evangelických sborech ve Slezsku se 164 mědirytovými ilustracemi (Schlesische Bethäuser, reprint 19897) a nedlouho poté sérii mědirytových pohledů na cisterciácké kláštery v Čechách, na Moravě a ve Slezsku.8 • Z pruských úředních pramenů plyne, že do roku 1776 (tj. do 86. roku svého života) žil ve Vratislavi a byl zaměstnancem zdejšího kamerálního stavebního departamentu, především jakožto kopista map. • Zemřel v bídných hmotných poměrech. V našem příspěvku se budeme věnovat Wernerovým „speciálním mapám“, vedutám a detailním kresbám hradů, zámků, kostelů a klášterů, provedeným technikou lavírované perokresby, jež se vztahují k teritoriu nynějšího Českého Slezska.9 Tvoří výtvarný doprovod již zmíněného manuskriptu Silesia in Compendio seu Topographia, das ist Praesentatio und Beschreibung des Herzogthums Schlesiens, představující celkem pět rukopisných svazků vyhotovených v letech 1744–1768, uložených v současné době ve fondech Univerzitní knihovny ve Vratislavi10 a dostupných v digitalizované podobě prostřednictvím internetu. 11 Pro náš záměr je směrodatný toliko 1. svazek, věnovaný mj. knížectvím těšínskému, opavskému, krnovskému a niskému. Ve 2. svazku, a to v části věnované knížectví vratislavskému, nalezneme v rámci historického výkladu o Dolním Slezsku jako součásti zemí Koruny české takřka neznámou kolorovanou vedutu města Brna. 12 Povšimněme si nyní map a kreseb měst a městeček, sakrálních objektů a panských sídel, jež se nyní na cházejí na území České republiky, v relevantních slezských knížectvích, a to při zachování pořadí, v němž je Friedrich Bernhard Werner prezentuje. Každému knížectví předchází jeho „speciální mapa“, cenná místopisně německými názvy tamějších vsí, městeček a měst. V oddíle zahrnujícím Knížectví těšínské je významná především veduta rezidenčního zámku a města Těšína, zcela vlevo zobrazující Horní a Dolní zámek, z větší části demolované v roce 1839 a nahrazené palácovou novostavbou v klasicistním stylu,13 a zcela vpravo za městskými hradbami evangelický kostel Milosti, zvaný též Ježíšův, dům evangelických kazatelů a evangelické školy. (Areálu evangelické církve v Těšíně14 a klášteru 7 WERNER, F. B. Schlesische Bethäuser. Herausgegeben von der Gemeinschaft Evangelischer Schlesier (Hilfskomitee) e.V. Bearbeitet von Dietmar Ness. Hildesheim 1989. 8 Některé z těchto mědirytin se nacházejí ve fondu celkem 213 mědirytin podle Wernerových předloh, jež jsou uloženy v Moravské zemské knihovně v Brně (dostupné z WWW: https://aleph.mzk.cz/F/RIH3YVS7G2TMSGI38C6H2MNLBC5JATVRJRRHQPHE3I6NVBXAMB-05827?func=findb&request=Werner+Friedrich+Bernhard&find_code=WRD&adjacent=N&local_base=MZK03&x=52&y=15&filter_code _1=WLN&filter_request_1=&filter_code_2=WYR&filter_request_2=&filter_code_3=WYR&filter_request_3=&filter_c ode_4=WFT&filter_request_4=). 9 Ikonografický materiál k tomuto příspěvku je obsažen ve stejnojmenné powerpointové prezentaci. 10 Sign. 4 F 113b wol. 1–5. 11 Dostupné z WWW: http://www.bibliotekacyfrowa.pl/dlibra/docmetadata?id=15414. 12 Silesia in Compendio…, II, s. 16. 13 Z Horního hradu (na území polského Těšína) se do současnosti zachovala jen torza, zejm. Piastovská věž, románská rotunda sv. Mikuláše a části obvodové hradby nad řekou Olší. 14 „Stavba luterského kostela v Těšíně byla povolena císařem Josefem I. roku 1709 tzv. exekučním recesem k altranstädtské smlouvě. Pozemek pro kostel zakoupili téhož roku těšínští evangeličtí stavové za Horní branou města Těšína, vně městských zdí. Základní kámen ke zděnému kostelu byl položen 13. října 1710 a při této příležitosti byl kostel nazván Ježíšův. Kostel byl postaven podle plánu opavského architekta Jana Hausrückera. Dokončen byl výstavbou věže roku 1772. Byl to jediný nekatolický kostel na území Horního Slezska; poté, kdy převážnou část Slezska připojil k Prusku Fridrich II., stal se Ježíšův kostel jediným nekatolickým kostelem v českých zemích (s výjimkou Ašska). Díky tomu, že kostel byl potupně vykázán za městské brány, unikl požárům, které město Těšín postihly, a zachoval se v původním stavu. […] Ježíšův kostel je reprezentantem rakouského baroka, ovšem protestantsky střízlivého. Je pětilodní bazilikou na půdorysu kříže s půlkruhovým presbytářem. Z výzdoby interiéru stojí za povšimnutí oltář s obrazem Poslední večeře Páně se sochami čtyř evangelistů z roku 1766; kazatelna se sochou zmrtvýchvstalého Krista z roku 1782, klasicistní křtitelnice a varhany. V kostele je v současnosti 3 500 míst k sezení; pojme však více než 6 000 osob. Kostel je 54,5 m dlouhý a 38,5 m široký, šířka hlavní lodi činí 14,05 m. Uvnitř je kostel vysoký 24 m, výška věže činí 72 m.“ Cit. podle Ježíšův kostel v Těšíně, dostupné z WWW:
Milosrdných bratří15 věnoval Werner detailní vyobrazení.) Uprostřed veduty je znázorněno mohutné opevnění Mostecké brány, vpravo pak věžovitá Horní brána. Kromě radnice, kostelů a klášterů Wernera zaujal i mlýn na řece Olze a „hraběcí manteuffelovský dům“. Připomeňme, že v roce 1789 bylo takřka celé město zničeno požárem, plamenům padla za oběť v roce 1836 část městského centra včetně radnice. Pohled na frýdecký poutní kostel Navštívení Panny Marie a město Frýdek dokládá, že se Werner nepřidržoval vždy reality, poněvadž věže poutního kostela byly vybudovány teprve v 70. letech 18. století.16 Perokresba Confiniae Hungariae panoramaticky zobrazuje Jablunkovský průsmyk s městečkem Jablunkovem a důmyslný systém pevností a pevnůstek, tzv. Jablunkovské šance, z nichž se do dnešních dnů dochovaly jen nepatrné zbytky. Prospekt Fryštátu dokumentuje stav nynější památkové a lázeňské zóny statutárního města Karviná 17 v polovině 18. století, zejména fryštátských hradeb s hranolovitou věží Těšínské brány. Na prospektu Starého Bohumína (něm. Oderberg) vyniká farní kostel Narození Panny Marie a zcela vpravo částečný pohled na zdejší hrad, jenž Werner zachytil na následující perokresbě; hrad se nyní nachází na území obce Chalupki (něm. Annaberg) v Polské republice. Mapu Knížectví opavského nakreslil Werner v roce 1763 podle mědirytové mapy zhotovené Matthiasem von Schubart a vydané v Norimberku roku 1746 (Werner uvádí rok 1736). 18 Dvě kolorované veduty Opavy byly recentně dvakrát reprodukovány,19 ale bez bližších provenienčních údajů a překladu německé legendy („Explication“), jež mimo jiné odkazuje na „Die Mühe Pforte“ (tj. Svízelnou fortnu). V detailu kreslíř zobrazil „starý knížecí zámek“ – v místech zámku se nyní nachází novorenesanční budova Slezského zemského muzea v Opavě (z let 1893–1895), v současné době rekonstruovaná. Zaujal ho též zámek v Dolním Benešově, takže je zřejmé, jak byly při úpravách v 19. století jeho budovy architektonicky znehodnoceny, dokonce bylo částečně demolováno spojovací křídlo. Příznivější osud měl Wernerem dále vyobrazený zámek v Linhartovech, nedávno restaurovaný; Linhartovy (německy Geppersdorf, polsky Lenarcice) bývala poddanská vesnice v Opav ském knížectví, nyní jsou městskou částí Města Albrechtic na Bruntálsku. Nacházejí se asi 4 km jihovýchodně od Města Albrechtic na řece Opavici. Barokní přestavbu zdejšího zámku uskutečnili Sedlničtí z Choltic; u zámku byl v té době založen okrasný sad ve francouzském stylu, v 19. století byl sad přeměněn na přírodně krajinářský park. Prospekt města Oder na moravskoslezské hranici není provázen jinak obvyklou legendou, ani v doprovodném komentáři Werner nezmiňuje zdejší farní kostel sv. Bartoloměje, v jehož věži je od roku 1374 zavěšen největší moravský zvon. Další dvě perokresby znázorňují panský dvůr v Šilheřovicích, po přestavbě koncem 18. století trojkřídlý zámek, a městečko Opavice, jež v současné době pokleslo na městskou část Města Albrechtic – toto město Werner opominul, omeziv se na vyobrazení jeho kostela a kostela v Opavici. K mapě bruntálského panství připojil Werner i mapu panství albrechtického. Prospekt Bruntálu za chycuje kromě zámku a farního kostela sv. Michala všechny tři bruntálské městské brány – Niskou, Olomouckou a Krnovskou, z nichž nejmohutnější byla brána Olomoucká s věží opatřenou hodinami. Werner dále zobrazil stav bruntálského zámku před jeho přestavbou v letech 1766–1769, zkreslil ale dispozici objektu vyznačující se neobvyklým tvarem kruhové výseče. Pravidelnou zahradu založil u zámku v polovině 17. století
15 16
17 18
19
http://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%BE%C3%AD%C5%A1%C5%AFv_kostel_v_T%C4%9B%C5%A1%C3%ADn %C4%9B. Klášter řádu Milosrdných bratří na nám. kněze J. Londzina v Českém Těšíně (viz obr. vpravo) byl vybudován r. 1697 podle projektu M. Kleina díky fundaci Adama Borka, dostavován byl v letech 1788, 1888 a 1912; slouží nadále svému původnímu účelu. Srov. KUFA, P.: Poutní kostel Navštívení Panny Marie ve Frýdku. Bakalářská diplomová práce FF UP v Olomouci, Olomouc 2008, s. 72 (dostupné z WWW: http://theses.cz/id/2hj9f8/35209-625569538.pdf): „Význam architektury frýdeckého kostela dokládá i zobrazení města Frýdku s poutním kostelem. Kresba ke grafice mohla vzniknout s největší pravděpodobností v letech 1740–1742, kdy Friedrich Bernhard Werner již pracoval ve službách vratislavského biskupa jako dvorní geometr. Zobrazení zachycuje i nerealizovanou patrovou stavbu v ohrazeném areálu, který můžeme pokládat za neuskutečněný poutnický ambit. Kvůli svému věku a plném zaměstnání nemohl Werner stavbu nikdy vidět dokončenou, a proto musel znát plány poutního komplexu i s nerealizovaným arkádovým ambitem a jednopatrovou budovou v jejím areálu. Reprezentativní dvouvěžové průčelí a halová dispozice s emporami snad nejlépe reprezentují ve Slezsku vždy významný a vlivný klášterní kostel nebo důležité poutní místo.“ V roce 1949 byl Fryštát přejmenován na Karvinou, od roku 1971 nese název Fryštát městská část Karviná 1. Jedná se zřejmě o mapu Dvcatvs Silesiae Tabvla Altera Svperiorem Silesiam La Haute Silesie, qui comprend les Principautés de Neise, de Munsterberg, de Iaegerndorf, de Troppau, d'Oppeln, de Ratibor, de Teschen / exhibens ex mappa Hasiana majore desunta & excusa per Homannianos Heredes Norimb. Cum Priv. Sac. Caes. Maj. Jeden exemplář této mapy se nachází ve fondech Moravské zemské knihovny v Brně; digitalizovaná mapa s poznámkou „Autor neznámý“ je dostupná na internetové adrese http://mapy.mzk.cz/mzk03/001/029/177/2619321390/. MÜLLER, K. - ŽÁČEK, R. - ČAPSKÝ, M. Opava. Historie / Kultura / Lidé. Praha 2006. – SEMOTANOVÁ, E. (red.) Historický atlas měst České republiky, svazek č. 20, Praha 2009.
Řád německých rytířů.20 Na následujících stránkách 1. svazku manuskriptu Silesia in Compendio se objevují perokresby farního kostela Nanebevzetí Panny Marie a piaristické koleje v Bruntále, jakož i kostelů ve Starém Městě a Světlé Hoře. Uveďme v té souvislosti, že „v roce 1994 byly v závěru kostela Panny Marie ve Starém Městě u Bruntálu odkryty pozoruhodné nástěnné malby překvapující neobvyklou kvalitou a monumentalitou. Jedná se především o zcela ojedinělou postavu Mojžíše s deskami Zákona a ostatních proroků, kteří se k němu obrací.“ Autorka citované studie „vznik nástěnné výzdoby klade na základě zachovaných historických pramenů do 90. let 14. století, ale připouští, že mohly vzniknout i kolem roku 1419, kdy byla vydána odpust ková listina“.21 Wernerovu prospektu Andělské Hory dominuje barokní farní kostel Narození Panny Marie s věží vysokou 54 m. Obdobnou dominantou prospektu Vrbna pod Pradědem je farní kostel Archanděla Michaela z 1. poloviny 17. století – ten však nahradila v letech 1837–1844 jednolodní empírová stavba s oltářem atypicky umístěným na západní straně. Projekt nového kostela počítal se dvěma věžemi, ale byl redukován z důvodu nízké únosnosti podloží (uvažovalo se i o stržení celé stavby) na jednu věž. Oba uvedené kostely a gotickou podobu kostela Neposkvrněného početí Panny Marie ve Václavově u Bruntálu zachytil Werner na následující perokresbě – gotický kostel ve Václavově nahradil roku 1775 architektonicky cenný pozdně barokní chrámový objekt.22 Na mapě Knížectví krnovského zakreslil F. B. Werner též „osoblažský distrikt“. Prospekt města Krnova dokumentuje jeho mohutné hradby s Hlubčickou branou, zdejší radnici, kostely a kláštery, jakož i školu. Nad městem na vrchu Cvilíně se tyčí poutní kostel „Naší milé Paní“, tj. Povýšení sv. Kříže a Panny Marie Sedmibolestné, vedle kostela se nachází hostinec pro poutníky. V detailních perokresbách dochoval Werner tehdejší vzhled krnovského zámku (nyní užívaného Lesy České republiky), farního kostela sv. Martina a kláštera minoritů, v jehož budově je dnes umístěna Galerie antického umění. Prospekt města Horního Benešova, roku 1767 vyhořelého,23 se nachází na s. 207 1. svazku souboru Silesia in Compendio… s tímto komentářem: „Bentschin, nazývaný také Benischau, otevřené [tj. neohrazené] městečko, 2 míle od Krnova ve vysokých horách na olomoucké silnici.“ Uměleckohistoricky cenná je Wernerova perokresba zámku v Kravařích, za majitele Jana Rudolfa Eichendorffa v letech 1721–1728 přestavěného a dostavěného v duchu vrcholného baroka. 24 Vesnické kostely v krnovském knížectví jsou v dotyčném souboru zastoupeny kresbami kostelů v Horním Benešově, Blisczycích, Světlé, Pelhřimovech, Krásných Loučkách25 a v Leskovci nad Moravicí.26 Třebaže Werner zakreslil Osoblažsko již na mapě Knížectví krnovského, dal si práci se zhotovením „speciální mapy“ osoblažského okresu. Prospekt Osoblahy zachycuje město v době relativního rozkvětu, zejména pak podobu mohutné Prašné neboli Šatlavní věže. Koncem 2. světové války bylo město téměř srovnáno se zemí, 90 % budov již nebylo možné obnovit a jeho obyvatelstvo bylo takřka zcela vysídleno; v roce 1960 Osoblaha dokonce ztratila titul města. 27 Kromě prospektu Osoblahy nakreslil Werner Dívčí hrad nad říčkou Osoblahou. Toto aristokratické sídlo bylo od roku 1622 majetkem řádu německých rytířů. V roce 1768 získal Dívčí hrad řád johanitů, později maltézský řád, který zde zřídil svou komendu a v jeho držení zůstal tento zámek spolu se statkem i po roce 1918. Za 2. světové války byl zámek značně poškozen, v letech 1962–1969 byl
20 V ikonografii provázející historii bruntálského zámku na internetových stránkách Muzea Bruntál (http://www.bruntal-zamek.cz/) se Wernerova perokresba nenachází. 21 VŠETEČKOVÁ, Z. Nástěnné malby v kostele Panny Marie ve Starém Městě u Bruntálu. Umění XLVII, 1999, č. 1/2, s. 18– 32; cit. resumé, dostupné z WWW: http://www.umeni-art.cz/cz/cisla/XLVII_1999_1_2.html. 22 Viz Město Andělská Hora – Historie města, dostupné z WWW: http://www.andelskahora.info/historie_m %C4%9Bsta.html; Vrbno pod Pradědem – Historie, dostupné z WWW: http://www.vrbnopp.cz/cs/mesto/historie.html; Václavov u Bruntálu – Historie obce Václavov u Bruntálu, dostupné z WWW: http://mesta.obce.cz/vaclavov/vismo/dokumenty2.asp?id_org=17601&id=1001&p1=52. 23 Viz Horní Benešov, Z historie města, dostupné z WWW: http://www.hbenesov.cz/historie-mesta/d-1378/p1=1116. 24 Viz Město Kravaře, Zámek a muzeum, dostupné z WWW: http://www.kravare.cz/o-meste/zamek-a-muzeum/. 25 Obec Krásné Loučky je nyní místní částí města Krnova. 26 Kostel sv. Kateřiny v Horním Benešově na Bruntálsku byl v roce 1746 přestavěn a později klasicistně upraven. Kostel v obci Blisczyce v jižním Polsku je rovněž zasvěcen sv. Kateřině (viz obr. vpravo). Kopec nad vsí, nazývaný v polštině Barania Kopa, Czeska Górka lub Czeska Góra, německy Gemeinde Berg, česky Obecní kopec, náležel do roku 1959 městu Krnovu. – Obec Světlá je nyní místní částí obce Světlá Hora. – Obec Pelhřimovy zanikla spolu s obcemi Víno a Nový Les v roce 1951 sloučením se Slezskými Rudolticemi. Gotický kostel sv. Jiří v Pelhřimovech je v havarijním stavu, o jeho záchranu usiluje od roku 2001 Hnutí DUHA Jeseníky (viz WWW: http://www.jeseniky.ecn.cz/pelhrimovy/projekt_pelhrimovy.htm). Viz též: Dějiny zaniklé obce Pelhřimovy, dostupné z WWW: www.jeseniky.ecn.cz/pelhrimovy/.../dejiny_zanikle_obce_pelhrimovy.doc. 27 Viz Obec Osoblaha – Dějiny, dostupné z WWW: http://www.osoblaha.cz/index.php?nid=767&lid=CZ&oid=37723.
objekt restaurován a nadále je účelově využíván – zámek proto není přístupný veřejnosti. 28 Vesnické kostely na Osoblažsku prezentují kresby kostelů v Hořejších Kunčicích a Třemešné.29 Hornické město Cukmantl, 5. ledna 1948 přejmenované na Zlaté Hory, vyobrazil F. B. Werner v rámci svého popisu Niského knížectví, k němuž tehdy Cukmantl přináležel. Kromě farního kostela Nanebevzetí Panny Marie, tyčícího se nad městskou zástavbou, je na prospektu Cukmantlu znázorněna poutní kaple sv. Ro cha s křížovou cestou, „ze které jsou v současnosti čtyři zastavení v dobrém stavu, ale z ostatních zbývají rui ny. Cesta začíná na severním úpatí kopce u smuteční síně, pokračuje směrem k vodárně, pak se stáčí k Bis kupské kupě. Šestým zastavením pak směřuje přes sedlo, mezi Rochem a Biskupskou kupou, a pak jižní stranou kopce směrem do Zlatých Hor až k silnici vedoucí do Petrovic.“ 30 Poslední Wernerovou perokresbou vztahující se k teritoriu nynějšího Českého Slezska, je pohled na zámek Jánský Vrch u Javorníka. Jánský Hrad a posléze zámek Jánský Vrch v Javorníku na Jesenicku byl do roku 1945 letní rezidencí vratislavských biskupů a arcibiskupů. V roce 2002 byl zámek Jánský Vrch začleněn mezi národní kulturní památky; součástí zámecké expozice je unikátní sbírka dýmek. Jan Kozák a Marie Mžyková hodnotili tvorbu Friedricha Bernharda Wernera roku 1987 následovně: „Především je to vysoká věrnost a autentičnost jeho vedut, vykreslených v osobitě svižných, bezmála ornamenta lizujících liniích. Onu věrohodnost nedociloval podrobným vykreslením detailů jednotlivých staveb, ale správným dodržením specifických tvarů městských dominant i zachováním vzájemného poměru proporcí jednotlivých budov i celých městských částí. [...] Werner kreslil svoje veduty výhradně dle skutečnosti, in situ.“31 Dodejme, že v lavírovaných perokresbách obsažených v pěti svazcích rukopisu Silesia in Compendio… se Werner projevuje i jako brilantní kolorista. O to více udivuje, že ani jedna z Wernerových perokreseb z Českého Slezska se neobjevuje na internetových stránkách zdejších obcí, farností, hradů a zámků, městem Českým Těšínem počínaje a zámkem Jánský Vrch, národní kulturní památkou, konče, jejichž panoramata či budovy v polovině 18. století tento famózní a neuvěřitelně pracovitý slezský kreslíř a topograf 32 vyobrazil a jež je tak možno – pokud existují – názorně konfrontovat s jejich současným stavem.
Resumé Dość dokładne informacje o życiu i twórczości świetnego śląskiego panoramisty i kartografa Friedricha Bernharda Wernera (ur. 28. 1. 1690 we wsi Topola koło Kamieńca Ząbkowickiego, zm. 20. 1. 1776 we Wrocławiu) możemy czerpać nie tylko z jego autobiografii, ale również ze źródeł niemieckich, czeskich i polskich. Niestety do tej pory nie zostały w sposób zadowalający wydane i opracowane sporządzone przez Wernera mapy, miedzioryty i rysunki związane tematycznie z terenami Czech, Moraw i Śląska (ołomunieckie „werneriana“ odnaleźć można w opracowaniu J. Fiali Olomoucké veduty z díla Friedricha Bernharda Wernera, Olomouc 2003 – przy tej okazji war to wspomnieć, że w roku 1717 Werner starał się o posadę ołomunieckiego pisarza kancelaryjnego i w związku z tym na krótko zyskał prawo do pobytu w mieście). Swoją uwagę autorzy artykułu koncentrują na tzw. specjalnych mapach Wernera oraz na szkicach przedstawiających zamki, pałace, kościoły i klasztory z terenów dzisiejszego czeskiego Śląska. Ten ceniony wysoce przez historyków materiał ikonograficzny przechowywany jest w zbiorach wrocławskiej Biblioteki Uniwersyteckiej, razem ze specjalnymi mapami okolic Bruntala, Krnova, Osoblažska i Jabłonkowa, widokami Opawy, Krnowa, Vrbna pod Pradědem, Frydka, Oder, Złotych Gór w Javorniku, pałaców w Opawie Kravařích, Dolním Benešově, Linhartovech, Starém Bohumíně, Dívčího Hradu na Osoblažsku i pałacu na Jánském Vrchu v Javorníku, jak również całego szeregu kościołów, kościółków i klasztorów. Niektóre z tych zabytków uległy znacznym zmianom w wyniku licznych przebudów, inne zaś zniknęły zupełnie. Prezentowane szkice F. B. Wernera były związane z jego pracą nad ilustrowaną topografią Śląska, którą prowadził w latach 1744-1768 (Silesia in Compendio seu Topographia, das ist Praesentatio und Beschreibung des Herzogthums Schlesiens) i która finalnie składała się z 5 tomów wypełnionych historyczno-geograficznym komentarzem oraz 1 400 kolorowymi 28 Viz Dívčí hrad, dostupné z WWW: http://www.divcihrad.cz/index.php?nid=720&lid=CZ&oid=1316287. 29 Hořejší Kunčice jsou od roku 1974 místní částí obce Jakartovice. Zdejší kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v roce 1769, 9. srpna 1961 kostel za velké bouře vyhořel, v březnu 1965 byly zbytky kostela odstřeleny; nízká hranolová zvonice byla zbořena v 80. letech 20. století. Viz ŠOPÁK, P: Zaniklé kostely v Hořejších Kunčicích, Medlicích a Kerharticích. Vlastivědné listy XXIV, 2003, č. 1, s. 17–18. – Farní kostel sv. Šebestiána v Třemešné byl postaven v letech 1730–1733, současná věž kostela pochází z roku 1780. 30 Cit. podle Město Zlaté Hory, Kaple sv. Rocha, dostupné z WWW: http://zlatehory.cz/vismo/dokumenty2.asp? id=305873&p1=36684&n=kaple-sv-rocha&vol_stavzobrazeni=2. 31 KOZÁK, J. – MŽYKOVÁ, M. c. d., s. 290. 32 Úhrn Wernerova grafického díla představuje 5 000 vyobrazení v 68 sbírkách; z hlediska dnešního politického členění se jedná o vyobrazení ze 14 různých zemí – kromě Slezska v dnešním Polsku, jemuž se Werner věnoval nejvíce, je to 574 pohledů na 305 lokalit v Německu a 1 594 pohledů na lokality ve dvanácti dalších zemích. Viz MARSCH, A. c. d.
szkicami prezentującymi ponda 740 śląskich miejscowości i poszczególnych obiektów (w zbiorze znalazły się również miejscowości nie mieszczące się w obrębie Śląska). Ta olbrzymia praca nawiązywała do wydanego w roku 1738 w Norymberdze zbioru Scenographia urbium Silesiae, na który złożyło się 11 miedziorytnicznych tabel obejmujących łącznie 84 panoram śląskich miast.
