Landseer - seznamte se prosím

©

Landseer - seznamte se prosím

1

©

Alena Lasotová

©


Předmluva Dne 16. 6. 2005 jsme přišli o naši milovanou novofundlačku Betty - nějaký zvrácený člověk ji spolu s několika dalšími psy v naší části obce otrávil. Zdálo by se, že se člověk zatvrdí a už nebude chtít žádného psa ani vidět, ale opak je pravdou. Moje Bětka mi strašně chyběla a já se rozhodla alespoň trošičku zacelit díru v srdíčku a začala shánět nové štěňátko. Jediné, co jsem nechtěla, byl novofundlák - Bětka byla opravdu jedinečná a já při zahlédnutí černého chlupatého kožíšku natahovala moldánky. Ovšem vzhledem, ale hlavně povahou, mu musel být hodně podobný. Zcela logicky pak padla volba na Landseera. Svoji první fenu Anatarso z Broučkova dvora jsem nejprve přivezla jen jako náhradu za Bettynku, ale brzy nejen zaujala uprázdněné místo po Bettynce, ale dokonce mě přiměla k rozhodnutí začít vystavovat, Anatarso uchovnit a chovat štěňátka. Jsem přesvědčená, že tihle málo známí psi, které si lidé nejčastěji pletou s bernardýny nebo dokonce s berňáky, si to právem zaslouží, stejně jako si zaslouží dostat se do povědomí širší veřejnosti pro svou skvělou povahu, mírnost, přítulnost, inteligenci a nenáročnost. Tak začalo moje seznamování se s tímto velice atraktivním, mírumilovným a reprezentativním plemenem. Přiznávám, že ač jsem to považovala za nemožné, zcela jsem těmto výjimečným obrům propadla. Začala jsem studovat všechny dostupné materiály o landseerech, studium o to těžší, že kromě jediné útlé knížečky autorky Moniky Raitzové "Novofundladský pes a landseer", neexistovala na našem knižním trhu žádná literatura, která by se specializovala na chov, výcvik, charakterové vlastnosti a plemenné znaky landseerů. Některé kusé znalosti jsem získávala na netu, ale jinak jsem byla na své první landseeří miminko zcela nepřipravena, ale o to nadšenější. Nakonec jsem ve studiu a okouzlení landseery dospěla tak daleko, že jsem se rozhodla landseery nejen chovat, ale i seznámit s nimi veřejnost sama. Tak tedy – seznamte se, prosím.

2

©

Alena Lasotová

©


Původ Landseer je stejně jako novofundlandský pes potomkem psů odvozených z americko-kanadských vlků, kteří byli údajně chováni indiány a Beotuky (obyvatelé New Foundlandu). Do jejich původu zasáhl podle některých autorů vliv psů Vikingů, a rybářů z Portugalska, Francie, Španělska a Anglie. Ostrovní vody kolem New Foundlandu byly totiž bohaté rybami a rybáři na svých lodích často zajížděli lovit ryby na tyto ostrovy, kde se pak jako první setkali s velkými, chlupatými pomocníky domorodých rybářů. A právě to byli to prapředci dnešního landseera. Prvními evropskými námořníky, kteří se s těmito skutečně impozantními obry setkali, byli tito psi považováni za „medvědí psy“ a není divu, traduje se, že největší tehdejší pes měl dosahovat kohoutkové výšky 90cm! Námořníci vídali tyto psy vrhat se z útesů do vln moře, plavat směrem k rybářské lodi a tahat z vody sítě plné ryb i lodě samotné. Na prosté námořníky to zapůsobilo tak nesmazatelným dojmem, že po návratu do přístavu vyprávěli o těchto psech ostatním. Britové byli ohromeni, pes, který pracuje jen za zbytky ryb a má dostatek síly i inteligence ke spolupráci ve studených vodách je nadchl. A tak začal dovoz těchto psů na britské ostrovy. Domorodci psy tehdy nevybírali do chovu podle vzhledu, ale podle jejich vlastností vhodných pro rybáře jako pomocníky k lovu ryb. Museli být tedy velmi odolní vůči chladu, silní, inteligentní, nebojácní a dobře ovladatelní. V drsných severských podmínkách bylo málo jídla i pro lidi a tak se psi domorodců museli o sebe často postarat sami. Zde nebylo místo pro slabé, ostrovy příliš příležitostí k lovu nenabízely, a tak se přirozeně prapředek landseera zaměřil na lov ryb, kterých byl všude dostatek. Proto je pro obě plemena tak silně zakotvena láska k vodě. Vývoj landseerů i novofundláků probíhal souběžně, na ostrovech žili jak černobílí psi, tak i celočerní. Britové, zvláště šlechta, se do nově objevených psů doslova zamilovali a začali je hromadně dovážet a chovat. Do Anglie a poté do Evropy, se nejprve dostávali především černobíle zbarvení jedinci, kteří se později dostali do podvědomí lidí jako landseeři. Při dalším šlechtění se z nich stalo samostatné plemeno Landseer. Pojmenování získalo po anglickém malíři siru Edwinovi Landsserovi, který tyhle psy zvlášť miloval, stávali mu modelem a často se jimi nechal inspirovat pro své malby. Právě díky obrazům sira Edwina Landseera známe podoby předků dnešních novofundláků a landseerů. V Kanadě a Anglii jsou potomci těchto černobílých psů stále považováni za pouze černobílou variantu novofundláka a nikoli za samostatné plemeno. Černobílí psi z ostrova New Foundland byli nejprve prodáváni bohatým anglickým aristokratům, kteří si nechávali dle dobového zvyku svá zvířata často portrétovat, takže vzhled tehdejších landseerů-novofundláků je dobře zdokumentován. Nejznámějšími malíři těchto psů byli : Jako první v roce 1655 byl namalován obraz Sir Peter Lely od Jindřicha Sidney, pak následovali další malíři - Philip Reinagle, Ben Marshall, stejně jako Rubens nebo Renoir. Nicméně, většinu z pláten, které zachycovaly bíločerné psy, vytvořil Sir Edwin Landseer, žijící v letech 1803-1873. Nejslavnější z těchto obrazů jsou: Dva psi (1822), Ctihodný člen lidské společnosti (1838) a Zachráněný (1856). Byl oblíbeným žijícím umělcem královny Viktorie a jejího manžela prince. V důsledku nekontrolovaného vývozu a guvernérova zákazu v r.1780, vlastnit na ostrově více než jednoho psa, tihle psi na ostrově málem vyhynuli.V létech 1850 až 1860 se rozmnožil menší černý novofundlandský pes, dovezený do Anglie a landseer jím byl poněkud zatlačen do pozadí. Anglie je zemí, která má vůbec nejlépe zpracované záznamy o kynologické historii psů a tedy i novofundláka-landseera. V Evropě touto dobou landseer-novofundlák, jak černý tak bíločerný, prakticky přestal existovat. 3

©

Alena Lasotová

©


První vrh landseera v Evropě vůbec byl pravděpodobně v roce 1893 v Holandsku, kde se však dále křížil s černým novofundlákem. Druhý čistě „landseeří“ vrh se narodil v říjnu r.1902 ve Švýcarsku, kde se začali chovem těchto psů zabývat pánové Meystre a Schlittler, kteří přivezli chovný pár z Anglie a odchovali svůj první vrh. Tito dva gentlemani, kteří byli podporováni profesorem Albertem Heimem, měli svou vůdčí ideu zpracovanou podle nejstarší existující normy z r. 1881 pod názvem "Klub pro zušlechtění plemen psů" pocházející z Německa. Tato norma, na rozdíl od novějšího Anglického Newfoundland klubu (1886), rozlišuje dvě plemena, dva chovatelské směry. Dr. Paul Trager, prominentní člen německého Newfoundland klubu, sdílel tento názor a oznámil na počátku tohoto století: „.. Mám dojem, že tato plemena jsou sestry, nejsou však rozdílné pouze barvou. Landseer i Newfoundland mají odlišnou velikost a hmotnost. Také tvar hlavy se velmi liší ... Už nemůžeme tvrdit, že jsou to shodná plemena.. " Od tohoto data se začínáme setkávat s čistokrevnou formou a šlechtěním psů, kteří poprvé dostali název – kontinentální landseer. Již za několik let poté vytvořili švýcarští kynologové velkou chovatelskou základnu, která však byla zničena první světovou válkou. Po válce však znovu začali pracovat na rozvoji plemene. V roce 1922 se v Rakousku narodil vrh "A“ chovatelské stanice "von Dischosgasse". Matka vrhu - Myra v.d. Fôrgenau, patřila do chovu pánů Meystre a Schlittler a stala se zakládající fenou chovatelské stanice „Schartenberg ", která působila téměř 40 let a udala kterým směrem se bude ubírat chov landseera. V neposlední řadě se musíme zmínit i o Holandsku, kde pan Lunter Enschede vlastnil fenu "Floru" z Německa. Spojením "Flory" a psa "Adonise v.Dischafsqasse" se narodil "Hans" a "Greta v.Landseerheim“. Oba psi jsou uvedeni v rodokmenu téměř všech současných Landseerů. Stejně tak Druhá světová válka rovněž znamenala přerušení v chovu landseerů, ale poválečná léta opět přinesla rozmach v chovu landseerů, převážně v západní Evropě, až se v padesátých létech landseer konečně stal oficiálním plemenem a v roce 1960 byl landseer mezinárodní kynologickou federací (FCI) uznán jako samostatné plemeno pod označením „landseer – kontinentálně evropský typ“. V USA, Kanadě a Anglii je Landseer-novofundlandský pes stále považován za jediné plemeno, pouhou variantu černého novofundlandského psa. Já si dala tu práci a pokusila se vystopovat původní předky landseerů i v rodokmenu své feny Anatarso z Broučkova dvora a světe div se, skutečně jsem při hledání došla až k „Floře“ a „Hansovi vom Landseerheim“ z Německa.

Flora s Hansem a Gretou

4

©

Alena Lasotová

©


Pak při dalším pátrání jsem skončila ve velké Británii a našla posléze pouze černé psy Novofundlandské. Hledání ukončilo nalezení prapra…báby Emmersons Gipsy, která se narodila ve Velké Británii ze spojení Lion (KCSB F14), jehož datum narození je 1.1.1854 a Emmersons Old Gipsy (KCSB F15), se stejným datem narození, rodiče těchto předků jsou už označování jako neznámí. Je smutnou pravdou, že chov landseera v českých zemích není dobře zdokumentován, nejsou známy téměř žádné dobové snímky landseerů (alespoň mě se je nepodařilo najít), ale v případě prapraděda Anatarso z Otcovy strany – Arese vom Horgenerberg - jsem slavila úspěch a pak už hledání pokračovalo více-méně pouze po otcovské linii. Přesto jsem popsala celý sešit A5 a zaplnila ho předky a prapředky naší krásné Tary. I když bych ráda uvedla celý rodokmen až k dávné „Floře“ a ještě dál, není to účelem této knihy a ani zde není dostatek místa pro rozepsání rodokmenů.

5

©

Alena Lasotová

©


ZAČÁTKY CHOVU LANDSEERŮ U NÁS Historicky prvního landseera k nám dovezli manželé Jandovi, kteří se souběžně zabývali i chovem novofundlandského psa, kterému zůstali věrní až dodnes a s jejichž odchovy novofundlandského psa OD TROJSKÉ SKÁLY se setkáváme na všech typech výstav, kde patří mezi velmi úspěšné jedince. Avšak o chov landseera a jeho rozšíření u nás se velikou měrou zasloužil pan Ing.Josef Lux, kynolog a politik. Psa Arese vom Horgenerberg dovezl ze Švýcarska a fenu Karolu von Sorel z bývalé NDR, oba tyto psy dovezl ještě předtím, než se stal politikem. Svůj chov založil na feně Arina Rouzeňské údolí CS a spolu s fenou Karola von Sorel a plemeníkem Aresem vom Horgenerberg ovlivnil chov landseera u nás na celé desetiletí. Potomci odchovanců pana Ing. Luxe z jeho chovatelské stanice Lux CS a zvláště Arese vom Horgenerberg jsou téměř ve všech rodokmenech českého a slovenského chovu landseera. Po odchodu z politiky, způsobeným vážným onemocněním, se chtěl znovu věnovat landseerům a importovat další jedince, bohužel však své těžké nemoci podlehl. Postupně se pak přidávaly další chovatelské stanice a polehounku se začínal chov landseera rozšiřovat, je však pravdou, že počet vrhů tehdy ročně málokdy přesáhl tři a i když v dnešní době je ročně 7-9 vrhů, dodnes je landseer psem téměř neznámým.

Přikládám pár fotografií z chovatelské éry pana Luxe. Snímky nejsou moc kvalitní, byly nesčetněkrát překopírovány, ale jsou a to je hlavní.

6

©

Alena Lasotová

©


První odchovanec fena Asta Lux CS

pan Josef Lux s Aresem vom Horgenerberg

Pan J.Lux se svou smečkou

opět s Aresem

7

©

Alena Lasotová

©


Jak rostla Ano, má fena je rozmazlená. Ano, mám na tom největší zásluhu. A opět ano, vím, že jsem udělala pár chyb ve výchově. Ale zkuste odolat páru tmavých očí, ve kterých je ukrytá celá psí dušička, zkuste autoritativním tónem přikazovat a přitom čelit hebkému jazyku, kterým vám psík olízne nos! Je to téměř nemožné, alespoň pro mne, která teprve nedávno přišla o psí kamarádku a o novou se bála. Po zkušenostech se zlobou lidí jsem se rozhodla mít malou landseří slečnu jménem Anatarso zkráceně Tarso, či Tara - doma. Celá rodina se do Tárinky doslova zbláznila, všichni jsme chodili vzorně na procházky, nikdy se nestalo, že by na ni někdo neměl čas a o vodítko jsme se doslova přetahovali. Tarunka z nás musela být tumpachová, ale s pravým landseřím přehledem nám to tolerovala. Jediné, co zbylo zcela na mně bylo uklizení psích hovínek nebo následků psích her, a že jich nebylo málo. Čas plynul, přešel nádherný, dlouhý a teplý podzim, kdy jsme s Tarunkou podnikali stále delší a zajímavější procházky, učili ji nastupovat a vystupovat z vlaku či autobusu, až přišla zima. Zima 2005/2006 byla dlouhá, mrazivá a záplavy sněhu nebraly konce, lopata na odhazování sněhu mi málem přirostla k ruce, účet za topení šplhal do astronomických výšek a Tarunka z nedostatku pohybu a nudy okousala koruny stromů. Sníh místy dosahoval až do výšky 150cm, tak se jí tím práce usnadnila. Na jaře, když pak sníh konečně roztál, vypadaly koruny stromů velmi prapodivně, ale kmeny schované pod sněhem byly celé, neokousané a tak to ani nevadilo, všechny přežily a prospívaly. Kalendářní jaro jsme přivítali sněhovou metelicí a mrzutou náladou. Sluníčko odjelo na dovolenou na Bahamy a jaksi zapomnělo na návrat, děti se mezi sebou rafali jak psi a pes zabíral místa jak kůň. Vyrostla nám přenáramně, naším nedokonalým měřením jsme zjistili, že dosahuje kohoutkové výšky 70cm při stáří osmi měsíců! To tedy bylo telátko, ale jaksi celé nohaté a vyhublé, zatím neměla nabranou žádnou pořádnou hmotnost a stále ještě trošičku rostla. Avšak jak ta se už uměla pohybovat! Našlapovala hezky zvysoka jak koníček a klusala pěkným vysokým chodem, no prostě tak trošku jako koník.

8

©

Alena Lasotová

©


Standart FCI

LANDSEER (evropsko-kontinentální typ) Standard č. 226 / 01. 10. 1997 / F ZEMĚ PŮVODU: Německo / Švýcarsko PŘEKLAD DO FRANCOUZŠTINY: Dr. Paschoud PŘEKLAD Z FRANCOUZŠTINY: Helena Dvořáková DATUM PUBLIKACE PLATNÉHO ORIGINÁLNÍHO STANDARDU: 24. 08. 1960. POUŽITÍ: hlídací a společenský pes. KLASIFIKACE FCI: Skupina 2

Pinčové a knírači, molosové, horští a švýcarští salašničtí psi a jiná plemena Sekce 2.2 - molosové, typ horský. Bez pracovní zkoušky

CELKOVÝ VZHLED: Landseer musí působit dojmem velkého, robustního, harmonických forem. Nohy, zvláště u psů, jsou relativně vyšší než je tomu u černého novofoundlandského psa. HLAVA: Kůže na hlavě je bez vrásek, pokrytá krátkou a jemnou srstí. Modelace hlavy je výrazná, výraz je ušlechtilý. MOZKOVÁ ČÁST MOZKOVNA: Široká a mohutná. Týlní hrbol je výrazný. Stop: Výrazný, obvykle ne tak výrazný a tak strmý jako u svatobernardského psa. OBLIČEJOVÁ ČÁST: Nos: černý. Čenichová partie: Měřeno od stopu odpovídá délka tlamy její hloubce. Pysky: Suché, černě pigmentované. Pokud možno těsně přiléhající horní pysk, neslintající, by měl mírně překrývat spodní. Čelisti / zuby: Nůžkový skus. Líce: Středně vyplněné líce přecházejí plynule do čenichové partie. Oči: Středně velké, středně hluboko uložené, hnědé až tmavě hnědé (světle hnědé se mohou tolerovat); s přátelským pohledem; Oční víčka ve tvaru mandle, spojivka není vidět. Vysloveně světlé oči (sírově žluté nebo žlutošedé) jsou vadou; vadou jsou také příliš blízko u sebe posazené oči. Uši: Středně velké; dosahující až k vnitřnímu koutku oka, natáhneme-li je tím směrem, trojúhelníkového tvaru, dole poněkud zaoblené; nasazené vysoko, ale nejsou zavěšené příliš daleko vzadu; těsně a hladce přiléhají ke stranám hlavy; s krátkým a jemným osrstěním; delší třásně srsti jsou jen na zadní části v místě zavěšení ucha.

9

©

Alena Lasotová

©


KRK: Průřez krku není zcela kruhový, ale lehce vejčitý; je svalnatý a symetrický; V oblasti, kde vychází z partie hrudi a plecí je široký, směrem k hlavě se mírně zeštíhluje.Jeho délka od týlního hrbolu až ke kohoutku činí přibližně 3 až 4/5 délky hlavy měřené od týlního hrbolu až ke špičce čenichu. Výrazný lalok na hrdle nebo na krku není žádoucí. TĚLO: Velmi široké a mohutné od lopatek až po záď. Délka hřbetní partie, měřená od kohoutku až po místo nasazení ocasu musí být skoro stejná, jako dvojnásobek délky hlavy. Hřbet: pevný, rovný. Bedra: svalnatá. Záď: Široká, mohutné polštáře svalů ji formují zboku i zezadu.. Hruď: hrudní koš tvoří silně klenutá žebra, přechází do široké hrudi mezi silně osvalenými lopatkami. Břicho: Málo vtažené. Mezi břichem a bedry by měla být zřetelně patrná plochá prohlubeň v oblasti slabin. Slabý hřbet, klesající hřbet, povolená bedra, příliš krátká poslední žebra nebo silně vtažené břicho jsou vadou. OCAS: silný, přesahující mírně hlezenní kloub, bohatě osrstěný přiléhavou srstí, která však netvoří vlajku. V klidu a v postoji je ocas svěšený, s koncem mírně zahnutým nahoru. V pohybu a je-li pes vzrušen, může nést ocas v prodloužené linii hřbetu s koncem zahnutým směrem vzhůru. Deformované ocasy a ocasy zatočené na hřbetě jsou vylučující. KONČETINY HRUDNÍ KONČETINY: Silné, mohutné svalstvo vycházející z plecí obaluje silné kosti ramen, spojené s předníma nohama, postavenýma v ose, které jsou perfektně rovné svalnaté a korektně zaúhlené. Celá zadní strana přední nohy, až po loketní kloub, je pokrytá dlouhou srstí ve formě praporců. Loket: Lokty přiléhají k nejspodnější části hrudníku. Jsou postaveny poměrně vysoko a směřují přesně dozadu. PÁNEVNÍ KONČETINY: Celá zadní noha musí být mohutná. Pánevní končetiny jsou lehce pohyblivé, jejich kostra musí být silná a osvalení mohutné. Praporce jsou středně výrazné. Stehna: Vrchní část stehna je obzvlášť silně vyvinutá. Paspárky: Přítomnost paspárků je vylučující. Vyskytnou-li se, měly by se odstraňovat co nejdříve po narození. Kravský postoj a nedostatky v úhlení jsou vadou. POHYB: Končetiny jsou velmi svalnaté, pohyb je uvolněný a krok prostorný. ZEVNĚJŠEK: SRST: Osrstění by mělo být s výjimkou hlavy dlouhé, co nejhladší a co nejjemnější, měkké na omak, promísené podsadou; ta není tak jemňoučká,jako u černého novofoundlandského psa. Mírně zvlněné srsti na hřbetě a stehnech se nepřikládá žádný význam.Srst, kterou kartáčujeme proti směru růstu chlupů, musí se opět sama položit do správné polohy. BARVA: Základní barva srsti je jasně bílá s černými plotnami rozmístěnými na trupu a zádi. Krk, hruď, břicho, přední nohy od loktů dolů, zadní nohy od kolen dolů a ocas musí být bílé. Hlava je černá. Za žádoucí znak, který by se měl upevňovat chovem se považuje bílá oblast tlamy s bílou, symetrickou, nepříliš širokou lysinou, která dělí masku na dvě půlky. Stříkání v bílém podkladu, které se dosud vyskytuje, není vadou, ale je třeba je chovem omezovat.

10

©

Alena Lasotová

©


VELIKOST: Kohoutková výška landseerů se smí pohybovat v následujícím rozmezí: u psů: v průměru mezi 72 a 80 cm u fen: v průměru mezi 67 a 72 cm Menší odchylky směrem dolů nebo nahoru se tolerují. CHYBY: Jakákoliv odchylka od výše uvedeného standardu musí být považována za chybu a musí být penalizována podle stupně její závažnosti. N.B.: Psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata, kompletně sestouplá v šourku.

Náš odchovanec Bazo Formenos Gil

11

©

Alena Lasotová

©


Dospívání Konečně přišel duben a s ním netrpělivě očekávané jaro. A my s Tarou jsme se mohly věnovat tolik chybějícím procházkám. Konečně se cesty začaly měnit z neprostupných na přístupné a my se mohly odvažovat i na lesní cesty a pěšinky, kde byl nádherný klid plný zpěvu ptáků a očekávání obrody přírody. Ještě nikdy mi jaro tak rychle neuteklo - přišlo se zpožděním, proletělo krajinou a rozplynulo se do léta. Doslova ze dne na den se vše začalo zelenat, teploty se draly k třicítce a pak náhle bylo jaro pryč. Nikdy nepochopím, kam se během týdne ztratí všechna ta voda vzniklá táním a dešti. Zeleň snad přes noc namaluje nějaký bláznivý malíř a pokud si člověk nenajde ani na chvíli trochu času k zastavení a pozorování té krásy kolem, pak si myslím, že nemá kde brát dobrou náladu a pohodu během nevlídných dní. Mne alespoň jaro a probouzející se příroda nepřestane nikdy fascinovat a nabíjet mě životní energií, termín jarní únava neznám - pro mě je to jarní vzpruha. Jarní příval zasáhl i naši Tarunku a z nohatého psího dítěte se stala nohatá psí puberťačka prožívající svoje první hárání. Byla tak lítostivá a mazlivá až běda. Pořád nás chtěla mít nablízku, o jídle nechtěla ani slyšet, srst se válela všude na všech možných i nemožných místech, a když mi zakrvácela i stěnu v obýváku, přestěhovala jsem ji načas pod schody do sklepa. Znovu jsme musely sedět doma, sice jen tři týdny, ale pokud jsme nechtěly (já teda určitě) mít nežádoucí doprovod všech volně pobíhajících psích amantů, musely jsme čekat. Konečně bylo hárání za námi a my obnovily pevný příděl pohybu, Taře se vrátila chuť k jídlu a začala růst letní srst. S postupujícím létem se začínala zaoblovat a získávat ty pravé landseeří tvary a stále trochu rostla. Teď jsme jí naměřili kohoutkovou výšku 72 cm a já myslela, že s růstem skončila, ale to ani náhodou. Léto roku 2006 bylo suché, horké , a tak se staly samozřejmostí naše téměř denní výcviky ve vodě. Ještě, že bydlíme přímo u řeky, která dokonce protéká naším pozemkem, a tak nic nebránilo plavání, aportování míčků z vody i skokům do vody, ze kterých měla zpočátku trochu obavy, ale rychle jim přišla na chuť. V těch vedrech se nemohla vody nabažit, chodily jsme se cachtat ráno, v poledne i večer tak, aby stihla mezi jednotlivým rácháním ve vodě uschnout a neměla problémy s kůži nebo se srstí. Procházky jsme absolvovaly buď brzy ráno nebo až v podvečer, kdy začal vát chladivý větřík. Dobu vycházek jsem zkrátila na hodinku až hodinku a půl a raději ji pak nechala vyřádit u řeky. Vlastně jsme se létem proplavaly až k podzimu.

12

©

Alena Lasotová

©


KOSTRA PSA

Kostru tvoří lebka, páteř složená z obratlů, žeber a kostí končetin. Hrudník je tvořen hrudními obratli, žebry a prsní kostí a chrání srdce a plíce. Bedra jsou tvořena bederními obratli, svaly a vazy. Prodloužením beder je záď, kterou tvoří křížová kost a kosti pánevní. Lopatka tvoří svým horním okrajem společně s trny hrudních obratlů kohoutek. Společně s ramenní kostí tvoří lopatka ramenní kloub. Zadní končetiny jsou tvořeny pánví, kostí stehenní, holenní a lýtkovou, kostmi zánártními s patním hrbolem, kostmi nártními a prstními. Na úrovni kosti stehenní je stehno, na úrovni kosti holenní a lýtkové je holeň (též bérec), kosti zánártní pak tvoří kloub hleznový. Na povrchu těla má pes kůži, ze které vyrůstá srst. Tvoří ji dva druhy chlupů, delší a tuhé pestíky a kratší, hustší a měkká podsada . U landseera je dosti dlouhá. Pod kůží jsou svaly, které umožňují psovi pohyb, je dobrým a vytrvalým běžcem, vynikajícím plavcem a dobře skáče.Svaly se upínají na kostru. Vidí jen černobíle, je schopen slyšet zvuky, které člověk neslyší, zvláště zvuky o vysokých tónech. Čich mu umožňuje rozlišit jednotlivé pachy a nalézt stopu.

13

©

Alena Lasotová

©


KRAJINY TĚLA PSA

VYSVĚTLENÍ POJMŮ

Kohoutek a měření kohoutkové výšky: Kohoutek psa, tvoří nejvyšší bod lopatky přední končetiny. Je v místě kde končí krk a začínají záda psa. Výška psa se měří nástrojem, který si můžeme připodobnit k hodně velké šupleře. Většinou bývá kovová. Na výstavách se psi měří málokdy, ale na svodech a bonitacích se měří vždy. Pokud se pes na bonitaci nenechá změřit, nemůže být uchovněn. Zásada je, že se pes měří na rovném pevném podkladu. Pokud takový není k dosažení, postaví se pes na dřevěnou podlážku nikdy neměříme na trávníku!

14

©

Alena Lasotová

©


Hrudník a předhrudí Hrudník je tvořen hrudními obratly, žebry a prsní kostí a chrání srdce a plíce. Proto se požaduje, aby byl hrudník prostorný, dostatečně hluboký s dostatečným, silným vyklenutím, na řezu napříč oválného, v horní části širokého, v dolní části užšího tvaru. Příliš klenutá žebra vytvářejí nadměrně rozšířený hrudník, zvaný sudovitý. Opakem je hrudník plochý a mělký, který se vyskytuje u jedinců v době růstu nesprávně živených nebo u dlouhodobě nemocných. Nesprávně formovaný hrudník nepříznivě ovlivňuje i postavení předních končetin. Dostatečně hluboký hrudník má sahat pod úroveň loketního kloubu předních končetin. Výrazný hrudník se rovněž projevuje výrazným předhrudím (tzv. přední frontou), které je tvořeno přední částí hrudníku, vystupující před ramenním kloubem předních končetin. Horní část hrudníku je ohraničena kohoutkem a hřbetem.

nevýrazné předhrudí

výrazné předhrudí

Záď Prodloužením beder je záď, kterou tvoří křížová kost, kosti pánevní a část hýžďových svalů, je velmi široká, po stranách mohutně osvalená a zaokrouhlená směrem dozadu.Na zádi je jako prodloužení páteře nasazen ocas

krásně tvarovaná záď s mohutnými hýžďovými svaly

15

©

Alena Lasotová

©


Hřbet Na kohoutek navazující hřbet má být rovný, dostatečně pevný a až po záď velmi široký, dokumentující prostor hrudníku. Nedostatkem ve tvaru hřbetu je hřbet prohnutý nebo klenutý. Hřbet prohnutý za kohoutkem bývá důsledkem nesprávné výživy v době růstu nebo nedostatečné kondice a ochablosti hřbetních svalů a je při pohybu měkký.

Správný, rovný hřbet

přestavěná záď, záď je viditelně vyšší než kohoutek, hřbet není rovný, díky přestavěné zádi je příliš strmé úhlení zadních končetin

sražená záď, hřbet je vyhrbený, tzv.kapří hřbet

16

©

Alena Lasotová

©


Přední končetiny Jsou pohyblivě napojeny lopatkou na hrudník.Lopatka tvoří svým horním okrajem společně s trny hrudních obratlů kohoutek. Společně s ramenní kostí tvoří lopatka ramenní kloub, který by měl svírat úhel 90 až 100 stupňů. Ramenní kost tvoří s kostí loketní a vřetení loketní kloub. Loket má sledovat linii hrudníku a těsně k němu přiléhat. Pokud lokty při pohledu zepředu z této linie vystupují, hovoří se o volných loktech, na které zpravidla navazuje sbíhavý postoj předních končetin s vybočením předloktí a úzkým postojem tlapek. Při vbočených loktech dochází k opačné konfiguraci předních končetin včetně tlapek, a vzniká tak rozevřený postoj (zvaný též francouzský). Zápěstí končetin musí být silné, pevné, sleduje při pohledu zepředu svislou linii celé přední končetiny. Správná tlapka je kulatá, uzavřená a pružná, dochází na ní k pravidelnému opotřebovávání drápů. Různé postavení předních končetin

Korektní postavení

Rozbíhavý postoj

vytočení a patrné prohnuté kosti

loket vtlačen pod tělo,vzdálenost mezi lokty je menší než vzdálenosti mezi spodními částmi hrudních končetin.

korektní postoj

pravděpodobně následkem nesprávného krmení

vybočení tlapek-francouzský 17

úzký postoj ©

Alena Lasotová

©

Landseer - seznamte se prosím postoj, měkké nadprstí

Zadní končetiny Jsou tvořeny pánví, kostí stehenní, holenní a lýtkovou, kostmi zánártními s patním hrbolem, kostmi nártními a prstními. Na úrovni kosti stehenní je stehno, na úrovni kosti holenní a lýtkové je holeň (též bérec), kosti zánártní pak tvoří kloub hleznový. Pánev svírá s horizontální rovinou úhel asi 30 stupňů. Významný je úhel kloubu kolenního, který má být asi 115 stupňů, a hleznového, který má být asi 120 stupňů. Tyto poměry tvoří tzv. správné úhlení zadních končetin. Při menších úhlech se hovoří o přeúhlení (tzv. šavlový postoj), při větších úhlech o nedostatečném úhlení, které má za následek strmý postoj, při kterém je záď nad úrovní kohoutku a pes je tzv. přestavěný vzadu. Při pohledu zezadu mají být svislé osy obou končetin rovnoběžné. Pokud se patní klouby vzájemně příliš přibližují, vzniká sevřený (též kravský) postoj, který se zpravidla vyskytuje společně s rozbíhavým postojem nártů a prstů, případně s tzv. rozbíhavými koleny. Pokud jsou hleznové klouby vně svislé linie, jde o tzv. sudovitý postoj, který úzce souvisí se sbíhavým postojem nártů a prstů. Při zachování rovné linie mezi sedacím a patním hrbolem se mohou tlapky zadních končetin rozbíhat a vzniká rozevřený postoj. Jestliže jsou zadní končetiny od sebe nadměrně vzdáleny při správné svislé linii sedací hrbol - patní hrbol - tlapka rovnoměrně rozšiřuje, vzniká rozbíhavý postoj. Hodnocení tvaru tlapek zadních končetin je podobné jako u předních.

Postavení zadních končetin:

1

2

3

příliš strmé úhlení zadních končetin (obr.1 a 3 ), ve srovnání s výborným úhlením (obr.2).

18

©

Alena Lasotová

©


korektní úhlení

příliš strmé

sevřené úhlení, paty se sbíhají kravský postoj

Shrnutí postavení a zaúhlení končetin: Zde můžeme vidět, jaké svírají úhly kosti zadních končetin : 1.

2.

3.

Obr.č.1 znázorňuje správné zaúhlení zadních končetin. Úhel kolenního kloubu se pohybuje mezi 115° - 120°.S Obr. 2 znázorňuje přeúhlení. Zaúhlení je mezi 90° - 95°. Obr.3 znázorňuje strmé zaúhlení zadních končetin. Kolenní kloub má úhel od 130° - 140°.

19

©

Alena Lasotová

©


Postavení kostí předních končetin Je stejně důležité, jako postavení končetin zadních

1

2

3

1. správné zaúhlení (úhel je 105°) 2. přeúhlení (úhel se pohybuje těsně kolem 90°) 3. velmi strmé zaúhlení (úhel bývá mezi 120° - 130°)

Tvary tlapek

správně formovaná

správně kulaté tlapky kulaté, vpravdě „kočičí“ tlapky, pes stojí jen na prstech, nadprstí je pevné prsty jsou krásně u sebe

prošlápnutá

prošlápnutá tlapa měkké nadprstí dlouhé prsty

20

korektní zadní tlapky, pevné nadprstí

tlapy správně formované pevné nadprstí

©

Alena Lasotová

©


rozbíhavý postoj rozevřené prsty

rozevřená tlapa

krásně formovaná, kulatá tlapa prsty jsou pěkně u sebe. ideál landseeří tlapky

Bedra Jsou tvořena bederními obratli, svaly a vazy. Bedra jsou z hlediska pohybu velmi důležitou částí těla, která slouží k převodu hybné síly zadních končetin na celý pohybový systém. Bederní obratle mají dlouhé postranní výběžky a společně se svaly tvoří masivní, dostatečně široké pokračování hřbetu. Ze strany jsou bedra lehce klenutá, jak odpovídá funkčnímu určení. Silně klenutá bedra jsou běžným jevem pouze u některých plemen; u většiny ostatních plemen se hodnotí jako tzv. kapří hřbet. Na silně klenutá bedra zpravidla navazuje spadající záď. Opakem klenutí jsou prohnutá bedra, která obvykle souvisejí s prohnutým a současně i měkkým hřbetem. Bedra mohou být mimoto i dlouhá, krátká nebo málo osvalená. Hřbet, bedra a záď vytvářejí společně tzv. horní linii, která může být jako celek pevná, měkká, klenutá, prohnutá, vzadu přestavěná. Správný pohyb psa 1-správný posun končetin – vydatný, prostorný chod (tlapky pánevních končetin dosahují při klusu až k tlapkám hrudních končetin, přičemž nevybočují ani nevbočují) 2-mimochod je pohyb, kdy se pohybují společně (párově) vždy nohy na jedné straně a následně na druhé straně.

1-Vydatný posun pánevních končetin

2- Mimochod

21

©

Alena Lasotová

©


Hlava Hlava je spolu se zabarvením to první, co většinou rozhodne při vybírání štěněte od chovatele. Hlava landseera je černá s neširokou, dozadu probíhající lysinkou, je dostatečně široká a mohutná, týlní hrbol je dobře vyvinutý. Má zřetelný stop, avšak nesmí být tak strmý jako u bernardýna. Od hlavy novofundlandského psa se liší především v čenichové partii, u landseera je delší a užší, nosní houba je černé barvy, čenich bílý, pokrytý jemnou srstí bez vrásek, pysky jsou přilehlé, černě pigmentované, mohou být volnější, ale nikdy převislé. Délka čenichu se rovná jeho hloubce před stopem. Oko je mandlového tvaru, středně hluboko usazené, hnědé až tmavě hnědé barvy, ale toleruje se i světle hnědá barva, spojivky nemají být vidět.Vysloveně světlé oko – žluté nebo šedožluté je vadou, stejně jako oči posazené příliš blízko sebe. Uši jsou středně velké, leží za očima, mají zaoblenou špičku, jejich délka při natažení smí dosahovat k vnitřnímu koutku oka. Na hlavě uši těsně přiléhají, pokrývá je jemná krátká srst, delší třásně smí být jen na zadní straně ucha.

Lebka a zuby psa

Dospělý pes má mít 42 zubů, z toho 20 v horní čelisti a 22 v čelisti dolní. Zuby se označují od středu čelistí, vždy zvlášť pro každou z bočních stran. I-řezáky, C-špičáky, P-třeňáky (premoláry),M-stoličky (moláry) V horní čelisti nejsou M3.

22

©

Alena Lasotová

©


Zuby jsou rozlišené na řezáky, špičáky, zuby třenové a stoličky. V horní čelisti jsou v jedné polovině 3 řezáky, 1 špičák, 4 zuby třenové a 2 stoličky. V polovině dolní čelisti jsou 3 řezáky, 1 špičák, 4 zuby třenové a 3 stoličky. Čtvrtý zub třenový v horní čelisti a první stolička v čelisti dolní se nazývají trháky. Mléčný chrup štěněte je složen z 28 zubů. V jedné polovině horní i dolní čelisti je po 7 zubech: 3 řezáky, 1 špičák a 3 zuby třenové. Mléčný chrup se prořezává ve věku 36 týdnů, k výměně řezáků dochází ve věku 3-5 měsíců, k výměně špičáků ve věku 5-7 měsíců, k výměně zubů třenových (2.-4.) ve věku 5-6 měsíců. Stoličky se zakládají přímo jako zuby trvalé, prořezávají se ve věku 4-7 měsíců. První zub třenový se zakládá rovněž přímo jako zub trvalý. Zuby mají různé tvary a skládají se z tvrdé zuboviny, potažené tvrdší sklovinou. Zuby jsou v čelisti fixovány podle velikosti různým počtem kořenů. Trvalé zuby jsou v čelistech založeny pod všemi mléčnými zuby a v době výměny zubů musí mléčné zuby z čelisti vytlačit. Trvalé řezáky se prořezávají obyčejně za mléčnými, při výměně špičáků se někdy stává, že po určitou dobu v čelisti zůstávají jak mléčné tak i trvalé. Landseer smí mít dle standartu pouze nůžkový skus. Krk Krk je svalnatý, široce nasazený na plecích a jeho délka se rovná třem čtvrtinám až čtyřem pětinám délky hlavy od hrbolu týlní kosti až po špičku nosu. Krk je vejčitého průřezu bez nežádoucího laloku. Smí být zbarven pouze bíle, hustou dlouhou srstí, stejně jako předhrudí. Trup Délka trupu od kohoutku k ocasu se rovná dvou a půl násobku délky hlavy (např. pes má hlavu dlouhou 29cm, tělo tedy musí být dlouhé 73cm). Břicho je jen málo vtažené, mezi ním a silnými svalnatými bedry je plochá prohlubeň slabin dostatečně patrná. Slabý hřbet, propadlý hřbet, slabá bedra či příliš krátká poslední žebra jsou velmi závažné vady. Tlapy Jsou velké dobře formované, kulaté, tzv. kočičí. Prsty jsou spojeny silnou kůží, dosahující až ke špičkám prstů. Stále častěji se však setkáváme s protáhlými a ven vybočenými tlapami a také nezřídka s tlapami prošlápnutými. Ocas Je prodloužením páteře, při plavání ho pes používá jako kormidla. Ocas je silný, dosahující nejvýše kousek pod hlezenní kloub, velmi hustě osrstěný, ale vždy bez praporu. V klidu je svěšený nebo na konci lehce zahnutý, při pohybu smí být natažený s prohnutím konce lehce nahoru. Ocasy silně prohnuté nebo dokonce přes hřbet zatočené jsou nepřípustné. Srst Kromě hlavy a končetin je dlouhá, hustá, jemná s dostatečnou posadou. Lehce zvlněná srst na hřbetě a stehnech je přípustná. Při česání proti srsti se musí sama vrátit do své původní polohy. Barva je bílá s výraznými dobře ohraničenými plotnami, které však nesmí zasahovat na krk, předhrudí, břicho, běhy (přední od lopatek, zadní od kolen dolů) a ocas musí být bílé. Hlava je černá s bílou, neširokou lysinkou . Ještě stále se vyskytující černé tečky (ticking) v bílé 23

©

Alena Lasotová

©


srsti nejsou vadou, ale mají se z chovu postupně odstraňovat. Shrnutí Landseer má působit dojmem velkého, silného, inteligentního, elegantního, harmonicky stavěného psa kvadratického rámce. Stojí na vyšších nohou než pes novofundlandský, jeho pohyb je lehký, chody prostorné a vyrovnané, lehké výkyvy hřbetu do stran při chůzi nebo klusu nejsou závadou. Pohled jeho očí je přátelský. Jeho velikost je u psů v rozmezí mezi 72cm až 80cm a u fen mezi 67cm až 72cm. Menší odchylky směrem nahoru nebo dolů se však tolerují, pokud je zachována harmonická stavba těla.

24

©

Alena Lasotová

©


Jedeme vystavovat Pokud bych se měla řídit zkušeností z jedné jediné výstavy, tak u ní také hned skončím – Tara na své první výstavě skutečně neměla svůj nejlepší den – cestu tam problila, prokadila a pročůrala, to vše si dovolila ve vlaku v jedničce ( naštěstí „pouze“ na podlahu ) a já neděla nic jiného než utírala, uklízela a utěšovala -střídavě psa, dceru a sebe. Dozajista úspěšný start výstavní kariéry. Ovšem tím pouze začala. Když jsme dorazily do haly na brněnské výstaviště, odmítla si byť jen sednout, odevzdaně stála jak koza u plotu a dívala se na mě tak vyčítavě , že jsem si řekla a dost,tohle mi za to nestojí, to je mučení, to nemám zapotřebí. Stát vydržela celou tu dobu než jsme přišly na řadu, asi čtyři hodiny, pomalu se začínala klepat a čím dál tím víc slintala. No hrůza. Konečně na nás přišla řada a my nastoupily do kruhu spolu s jejími třemi sestrami, moc se jí nechtělo ani běhat, stále se koukala, kudy by zdrhla, ale nakonec se ukáznila a ukázala i zuby panu rozhodčímu. Po předvedení všech čtyř dorostenek jsme vyslechli verdikt - velmi nadějná 2 . A bylo po stresu, jakoby tomu rozuměla, úplně se uvolnila, klidně se napila, zbaštila celý pytlík piškotů, pohodlně si lehla, vydechla si a usnula. Dlouho jsem zvažovala, zda jet i na druhou výstavu, ale nakonec jsme jely, pokud by byla jen malá šance, že tuhle druhou výstavu už nebude tak prožívat, tak jsem ji nemínila zahodit. Jakoby to byl úplně jiný pes, ve vlaku si lehla (po zkušenostech z předešlé jízdy jsme jely raději ve druhé vozové třídě- lépe se uklízí - není tam kobereček) a usnula. Spát vydržela až do Prahy, v naprosté pohodě jsme se dopravily až na výstaviště, kde se seznamovala s ostatními psy, hrála si, chovala se jako profík, a já se nestačila divit. Sice jsme skončily jako velmi dobří, ale to nevadilo, důležité bylo, že to Tarunka zvládla tak skvěle. Nevím čím to bylo, ale asi jsem byla i já klidnější, když s ní nebyly problémy při cestě. Ovšem v kruhu jsem nervózní vždycky a ani nevím pořádně proč, možná tu svoji nervozitu přenáším i na ni a ona neví, co se děje. Tak jsme začaly jezdit vystavovat se pravidelně s menšími či většími úspěchy, ale už nikdy se zdravotními problémy na cestě.

25

©

Alena Lasotová

©


CHARAKTERISTIKA: POVAHA A TYPICKÉ ZPŮSOBY CHOVÁNÍ Pod výrazem povaha rozumíme typické chování psí osobnosti, založené na genetických předpokladech (vlohách), dále zde působí prostředí, které na psa od jeho narození má veliký vliv. Panuje domněnka, že typické chování je to, pro které bylo dané plemeno vyšlechtěno, v případě landseera je to přátelskost, poddajnost a mírnost. Zástupci tohoto plemena jsou velmi silní psi, samostatní a sebevědomí, často i tvrdohlaví, takže mají sklon občas nedbat toho, co od nich člověk požaduje, pokud se jim něco nelíbí, dokáží se stavět „hluchými“. Nikdy se nechtějí podrobit vůli člověka tak, jak je obvyklé u klasických služebních psů, mají svou hlavu a vůli. Landseer vyžaduje už od prvního dne důslednou, ale citlivou výchovu. K domácím a známým lidem jsou velmi přítulní a milí. Mazlí se strašně rádi, někteří jedinci jsou tím až na obtíž, k hrám a mazlení vybídnou máchnutím tlapy nebo rázným drcnutím čenichu. S cizími lidmi dokáží navazovat snadno přátelství, i když i tady se mohou vyskytnout jedinci, kteří o seznamování s cizími lidmi nejeví příliš velký zájem. PSI Jsou zpravidla výrazně silnější, větší a těžší než samice. Stejně silní psi většinou projevují dominantní snahy mezi sebou nebo vůči jiným podobně velkým psům, což dávají najevo vrčením, škubáním vodítka a v nejhorším případě chutí do rvačky. Naproti tomu vůči malým psům se chovají shovívavě, s nadhledem nebo dokonce přátelsky. Tuto jejich vlastnost nelze podcenit a je nanejvýš důležité začít s výcvikem k poslušnosti co nejdříve, dokud je pes relativně malý a my si s ním ještě snadno poradíme, v opačném případě, při zanedbání výcviku, už 60 až 70-ti kilového psa nemáme šanci zvládnout a majitel takového jedince zůstává na druhém konci vodítka jako nedobrovolná kotva bez možnosti účinně zasáhnout. V případě, že se objeví první známka dominace, což bývá většinou v devátém měsíci věku, někdy i dříve, je nutné okamžitě a důsledně toto chování potlačit. Chce-li mít majitel psa dostatečný vliv, aby psa usměrnil, musí dodržovat jasný a stále stejný typ chování a povelů. Landseer má tendenci svého majitele testovat, tzn. zkouší, co si smí dovolit a pokud mu člověk jednou povolí, je to pro něj povoleno navždy. Majitel psa se musí stále zajímat, zda někde blízko není háravá fena nebo jiný pes přibližné velikosti. Zájem psa o páření či ujasnění si dominace mezi samci představuje potíž pro všechny zúčastněné strany, zejména když pes je skutečně vzrušen a nedá se ovládat. U psa, který již jednou kryl, se zájem o feny velmi zvyšuje. Proto pokud nechceme nebo nemůžeme určitého psa používat k čistokrevnému chovu, je rozumnější nechat ho vykastrovat. FENY Feny jsou zpravidla lehčí, menší a elegantnější než samci. Také jejich pohyb je obratnější. Feny bývají všeobecně mazlivější a přítulnější než samci a jejich jemnější povaha z nich dělá výborné společnice. Snadněji se také ovlivňují a vychovávají a ve skupině jsou přátelštější, to ovšem pouze v případě, že se nesejdou dvě stejně dominantní feny, pak bývá jejich společné soužití téměř nemožné a většinou končí rvačkou. Je pak rozumější držet takové feny odděleně. Ve smečce také fena zaujímá většinou vůdčí pozici, i když jsou jejich samčí soukmenovci větší, mohutnější i silnější. Jsou také ostražitější než psi. Výjimky se samozřejmě vyskytují i u nich. Feny se hárají dvakrát do roka, to znamená, že po tři týdny se objevuje sekret smíšený s krví a několik dní z těchto tří týdnů jsou ochotné ke krytí a mohou být oplodněny. Tyto dny se mění u různých fen. Většina fen je ochotna k páření mezi 9-11 dnem, zatímco jiné snesou psa až 12-14 den. I když máte fenku na zahradě, musí být pod odhledem, protože psi i feny jsou neuvěřitelně 26

©

Alena Lasotová

©


ve své touze vynalézaví. Někteří podhrabávají plot, jiní překonávají překážky skokem. Feny přicházejí do říje mezi 7-13 měsícem a zůstávají plodné až do smrti. I u fen se doporučuje, pokud nemáte žádné chovatelské záměry, kastrace, protože se tak předejde časté falešné březosti, která představuje nemalou obtíž pro fenu i jejího majitele. LANDSEER A DĚTI Toto plemeno se vyznačuje vysokým prahem dráždivosti, tzn. že projevují velkou trpělivost i vůči vydatným a nepříjemným podnětům z okolí. Právě tato jejich vlastnost z landseerů dělá výborné společníky právě pro malé děti. I psi, kteří nikdy s dětmi nežili, je většinou snášejí klidně a trpělivě, zvláště když jejich chovatel s dětmi dobře vychází. Často sami od sebe dělají dětem doprovod při jejich hrách nebo přebírají úlohu starostlivé chůvy, jiní se zase od děti nechají prohlížet, otevírat tlamu, tahat za srst, šlapat po sobě, aniž by protestovali, trpělivě to snášejí. Pokud je jejich malí kamarádi při hře příliš trápí, většinou se snaží z jejich dosahu uniknout útěkem do svého bezpečného pelíšku. Tady je na místě poznámka, že malé děti by si měly hrát se psem za dozoru rodičů, často se totiž stává, že malí trapičové svou činnost přeženou a „zachraňovat“ se musí i dítě i štěně, které potom děti opravdu příliš nemiluje a snaží se z jejich přítomnosti už dopředu uniknout. I děti by měly vědět, že pes má svá práva a měly by je respektovat. LANDSEER JAKO HLÍDAČ Jako hlídací psi nejsou moc dobří, na to jsou příliš přátelští, i když se mezi nimi najdou opravdu dobří hlídači. Někteří psi vítají cizí vrtěním ocasu, jiní sice štěkají a skáčou na plot, když se k nim někdo blíží, ale většinou proto, aby oznámili, že se něco děje. Ovšem najde se jen velmi málo lidí, kteří si dovolí vstoupit při pohledu na velikého štěkajícího psa, který se předními tlapami opře o plot. Už jejich pouhá velikost odstrašuje. Feny jsou ve srovnání se svými samčími druhy ostražitější a někdy i útočnější, vlastně je jim to takto dáno do vínku od přírody, to fena má na starosti výchovu a ochranu štěňat. I landseery však lze vychovat jako obranáře, pokud mají dobrý vztah ke svým lidem, jsou ochotni je bránit. Vyžadují sice zvláštní zacházení, ale jsou pro obranu plně způsobilí. Jejich hmotnost blížící se 70kg je ale pro skoky příliš velká, což je při zkouškách znevýhodňuje. Navíc právě skoky mohou zavinit poškození kostry nebo vazů, zvláště u mladých, ještě ne zcela dospělých psů, proto bych obranu příliš nedoporučovala, landseer je především společenský. LANDSEER A VODA Landseeři milují vodu a plavání je pro ně důležité. Když se mladí psi mají možnost hravě pohybovat ve vodě, vytvářejí se u nich předpoklady pro práci. Při plavání se nezatěžují klouby a pes se může vyřádit a vybít energii bez obav z přetěžování. Mnozí psi plavou jednoduše pro radost, jiní jdou do vody aportovat klacky, míčky a jiné předměty. Další psi do vody následují členy své rodiny. Někdy se stává, že si pes mylně vyloží potápění lidí, křik a šplouchání dětí ve vodě a jde je zachraňovat a to i přesto, že k tomu nikdy nebyl veden, řídí se vlastně svým zděděným instinktem. Mnozí tito psi mají neomylný smysl, kterým rozeznají, kdo je dobrý a kdo nejistý plavec. Landseer je výtečný plavec, schopnost plavat má vrozenou, vždyť je to původem rybářký pes a do chovu byli kdysi vybírání právě psi se skvělými předpoklady pro práci ve vodě a 27

©

Alena Lasotová

©


pomoc rybářům, tím se plavecké vlohy upevnily. Skvělé plavecké schopnosti landseerů podporuje z velké části jejich nepromokavá srst, dobře promaštěná, která vytváří vzduchový polštář působící silným vztlakem. Také jejich mohutné tlapy, které mají srostlou kůži mezi prsty, umožňují snadné plavání a silný ocas působí jako kormidlo. I přesto, že je landseer veliký a mohutný, dokáže plavat tiše a snadno jako vydra. Díky těmto vlastnostem a vlohám je toto plemeno ideální pro záchranné práce ve vodě i pro vodní sporty. LANDSEER V DOMĚ A NA ZAHRADĚ Toto plemeno je možno chovat snadno v domě i na zahradě, protože tito psi jsou velmi klidní a tolerantní. Skvěle se hodí pro neklidné lidi, mají na ně zklidňující vliv, dlouhodobé mazlení s těmito psy prý dokonce snižuje krevní tlak. Jsou to velmi učenliví a temperamentní psi, jednou naučený povel si pamatují po celý život. Kromě výrazné inteligence mají i smysl pro hru a humor. Tito velcí psi však nutně potřebují kontakt se svou rodinou, nesnáší pobyt v uzavřeném výběhu, deptá je. Na zahradě i v domě potřebují své místo k odpočinku, kde nejsou rušeni, pokud budou na zahradě, pak by to mělo být místo, kde nefouká a neprší. Landseeři jsou schopni snášet velká chladna, ale i v létě dokáží na procházkách svého majitele zcela utahat, jen je třeba pro procházky volit chladnější část dne. Velmi často se s chutí nechávají zapadat sněhem nebo dokonce leží i v prudkém dešti a to i přesto, že se mají kam schovat. Snadno také snášejí nárazy a nejsou nijak rozrušeni, když je např. děti tahají za ocas, dívají se do huby či do uší. Úpravu srsti a lékařské ošetření snášejí s klidem. Nemají sklon k zbytečnému štěkání, štěkají a vrčí jen když je to nutné. Se svou energií dokáží velmi dobře hospodařit a v dospělosti mají přibližně stejné nároky na množství krmiva jako mnohem menší pes, například labrador. Nepobíhají kolem plotu a nevyšlapávají si cestičky, tak jak je to obvyklé u jiných plemen. Nejraději zaujmou pozici na vyvýšeném stanovišti a buď poklidně podřimují nebo pozorují okolí. Landseer dokáže snášet letní vedro, ale vždy musí mít dostatek čerstvé vody, dále hrozí, že černé plotny srsti na slunci vyrudnou. Zima a podzim jsou pro tyto psy nejoblíbenější období. Do vody jdou landseeři dobrovolně i při teplotách pod bodem mrazu, což však psu nikterak neublíží, pokud ho necháme běhat dokud neuschne nebo ho ručníkem nevytřeme a nenecháme dosušit doma.

28

©

Alena Lasotová

©


landseeři milují mazlení a blízký kontakt se svým pánem, na klín se vejdou vždy, třeba jen hlavou GENETIKA V CHOVU Pokud budeme chtít chovat psy s úmyslem přinést do chovu nejen množství, ale také kvalitu, pak bychom měli znát alespoň něco z genetiky a plemenitby, alespoň to minimum. Genetika Chov psů neznamená pouze páření dvou jedinců opačného pohlaví kvůli produkci štěňat. Takový přístup by způsobil pád mnoha plemen. Chov je vlastně umění, které vyžaduje znalosti genetiky, pokrevních linií aj., ale hlavně lásku ke psům. Na chovatelích leží zodpovědnost za budoucí generace psů. Při nepromyšleném chovu, při páření nemocných, s hrubým odklonem od standardu a jinak postižených jedinců by se brzy vytratila odolnost a vlastnosti daného plemene. V dřívějších dobách lidé pranic nevěděli o genetice, věděli jen, že pokud mají získávat stejné a lepší potomky, musí spojovat to nejlepší s nejlepším a očekávat to nejlepší. Dnešní doba chovatelům pomáhá i ztěžuje chov znalostí ( alespoň základní ) GENETIKY. Genetika je věda zabývající se dědičností a proměnlivostí živých soustav. U genetické informace je počátek každého současného živého organismu. Genetická informace určuje budoucí anatomickou stavbu organismu, určuje jaké látky budou účastníky biochemických a fyziologických procesů v organismu a v neposlední řadě je nepostradatelnou součástí pohlavního i nepohlavního rozmnožování. Genetika je vědou poměrně mladou. Za zakladatele genetiky je považován Johann Gregor Mendel (1822 - 1884). Tento augustiniánský mnich z brněnského kláštera se v 2. polovině 19. 29

©

Alena Lasotová

©


století zabýval hybridizačními pokusy u rostlin. . Po matematickém zhodnocení výsledků zjistil, že se nedědí přímo znaky, ale "vlohy" pro ně. Klíčovým okamžikem byl samozřejmě objev DNA. Jako nositelka genetické informace byla prokázána již v roce 1944 týmem Američana Oswalda T. Aweryho

model dvoušroubovice DNA

Jak lidé,tak zvířata i ty nejjednodušší organismy jsou tvořeny buňkami. U rozdílných živočichů nesou různý počet genů a specifickou genetickou informaci. Každá buňka obsahuje jádro, v němž je ukryta genetická informace uložená v chromozomech. Každý gen udává vlastnosti – například barvu a délku srsti, růst kostí, barvu očí apod. Geny jsou bohužel i nositeli chorob a defektů. Některé vlohy nebo vlastnosti se mohou projevit až u potomků. To, že je ideální rodičovský pár, nemusí zaručit stejně ideální potomky. Pes má v tělních buňkách 78 chromozómů uspořádaných do 39 párů (38 párů tělních tzv.diploidních, 1 pár pohlavní). Pohlavní buňky (vajíčko, spermie) jsou tzv. haploidní. Mají poloviční počet chromozomů, tzn. 39 chromozomů, z čehož je 38 identických, jeden je tzv. pohlavní a určuje pohlaví. Fenky nesou chromozom X a psi chromozom X nebo Y. Po oplodnění splynou obě pohlavní buňky a chromozomy se spárují. Celkový soubor všech genů (dědičné založení) se nazývá genotyp. Fenotyp je název pro vnější projev dědičného založení v souvislosti s vnějšími podmínkami. Základní jednotkou dědičnosti je pro nás gen (vloha). Geny jsou uloženy v chomozomech za sebou jako korálky na šňůrce a za normální situace má každý své přesné místo. Vlivem různých faktorů na původní gen (např. zářením) může dojít ke změnám – mutacím genu. Takto změněné geny (alely) zaujímají stejné místo ve chromozomu jako gen původní. Vzájemné působení genů (vazba vloh) je tím větší, čím blíže u sebe geny na chromozomu leží. T. H. Morgan objasnil, že tento jev, který nazval vazba vloh, souvisí se strukturou chromozomů a uložením genů v nich. Objevil a prokázal, že geny jsou v chromozomu sestaveny lineárně za sebou na relativně stálých místech, která nazval locus, a že na sebe vzájemně působí.. Aby byla situace ještě 30

©

Alena Lasotová

©


komplikovanější, byla objevena i skutečnost, že se chromozomy rády a často navzájem překříží, přetrhnou a zase srostou tak, že si své části vymění. Těchto výměn se na jednom chromozomu může stát i více. Tím se změní obsah i pořadí genů na chromozomu. Čím blíže jsou locusy u sebe, tím menší je pravděpodobnost, že dojde k překřížení mezi nimi. Naopak, čím jsou dále, tím je překřížení pravděpodobnější. Některé z tělesných znaků – znaky kvalitativní – jsou založeny velmi jednoduše, říkáme, že je podmiňují geny velkého účinku. Jsou to v podstatě znaky a vlastnosti typu buď – anebo: barva, tvar ucha, rohatost či bezrohost. Velmi složitá je ale dědičnost například povahových a užitkových vlastnosti – znaky kvantitativní: vzrůst, tělesná váha, výkonnost, plodnost. Je způsobena tzv. geny malého účinku, polygeny, které se při své činnosti jaksi sčítají. Dominance - převládání jedné vlohy nad další (dalšími). Recesivita - potlačení některé vlohy, ústup, skrytí vlohy. Mutace - změna vlohy nějakým vnějším vlivem (může a nemusí se přenášet na potomstvo). Základním faktorem zlepšování genofondu populace je plemenný výběr. Všechny živé organismy mají určitou genetickou výbavu, množství „genů“, jež kódují jejich konkrétní vlastnosti. Každý jedinec má tuto genetickou výbavu zdvojenou - má tzv. „diploidní“ sadu chromozómů - útvarů, ve kterých jsou geny umístěny. Pohlavní buňky mají tuto sadu pouze „haploidní“ (jednoduchou) a nový tvoreček - embryo pak sadu opět zdvojenou, protože dostává jednu sadu od otce a jednu sadu od matky. Genetické základy vlastností potomka jsou tedy ovlivněny oběma rodiči stejně. Další roli pak hraje dědičnost jednotlivých znaků a vliv vnějšího prostředí. Zděděné vlastnosti jsou navíc závislé na kvalitě - konkrétní formě genů (alel). Ty mohou být buď dominantní (silné), recesivní (slabé, podřazující se dominantním) i různě se navzájem ovlivňující mezitypy. Dominantní formy alel ve zjednodušeném schématu přebijí a přehluší vliv alel recesivních. Proto, aby se vlastnost přenášená recesivní alelou projevila, musejí být recesivní alely v genetické výbavě dvě. Kromě jiných vlastností jsou recesivní alely v mnoha případech nositeli geneticky podmíněných onemocnění. Sejdou-li se tedy dvě alely dominantní, pes bude naprosto zdravý. Když se jedna dominantní alela spojí s jednou recesivní, onemocnění se neprojeví, ale zvíře bude jeho skrytým genetickým přenašečem. Onemocnění však propukne v případě, kdy se sejdou dvě recesivní alely tohoto genu.

31

©

Alena Lasotová

©


Dědičnost chrupu Úplný trvalý chrup psa má 42 zubů. Při prohlídce zubů však u různých plemen zjišťujeme častou či méně častou chudozubost. Některým jedincům chybí nejčastěji jeden, ale může to být i více zubů z různé kategorie. V dolní čelisti chybí zuby častěji než v horní. Dědičností chudozubosti se zabývali různí badatelé. Autorem nejznámějších a také nejpodrobnějších studií tohoto problému je pan František Horák z KIánovic, uznávaný odborník v kynologii u nás i v široké cizině. O dědičnosti chrupu publikoval více než dva tucty prací v nejrůznějších našich i zahraničních časopisech. Přehledná a dostupná práce z poslední doby (Horák, 1991) je souhrnem jeho studií. Každý zub je samostatnou genetickou jednotkou, jeho růst je kontrolován jedním genem. Chudozubost, stejně jako výskyt nadpočetných zubů, je vadou recesivní. Dominantní je vývin plného chrupu. První premoláry a poslední moláry jsou však určitým způsobem ovlivněny i délkou čelisti. Hell (1981) dokazuje podrobným studiem velkého počtu lebek vlků, že vývoj chrupu u psovitých šelem jde pravděpodobně směrem k redukci počtu zubů. U vlků zaznamenává pouze chudozubost, ale žádné jiné vady chrupu.Chovatelé a poradci chovů v jednotlivých klubech by vždy měli mít na paměti : Nikdy nespojovat jedince se stejnou vadou! Ani jedince s opačným extrémem, tzn. jedince chudozubého a jedincem s nadpočetným počtem zubů, vady se totiž sčítají a takto bychom mohli získat jedince hned s dvěmi vadami.

SKUS Nůžkový skus je dominantní nad všemi ostatními odchylkami. O dědičnosti předkusu, nepravidelného skusu a klešťového skusu není mnoho původních informací. Všeobecně je však přijat názor, že výsledné postavení řezáků proti sobě závisí rovněž na délkách čelistí. Velmi důležitý je však poznatek, že délky horní a dolní čelisti se dědí nezávisle, takže při páření dvou jedinců mezi sebou, kdy oba mají správný nůžkový skus, ale jeden z nich má dlouhou nosní partii a druhý naopak krátkou, docházíme ke značným extrémům u potomstva, které se projeví výskytem jak předkusů, tak podkusů. Takto vznikají jedinci, kteří pak své vady mohou předávat dál, je však pravdou, že nesmí být zařazeni do chovu, ale stejnou cestou vzniklí jedinci s klešťovým skusem do chovu zařazováni být mohou. Jak s výskytem předkusu, tak podkusu má spojitost skus klešťový. Objevuje se v liniích, kde jsou postižení jedinci předkusem i podkusem, ale také se jedinci s tímto skusem objevují jako rodiče postižených potomků, protože bonitační řád povoloval bonitovat jedince s klešťovým skusem. Jak již bylo uvedeno, pes má v horní a dolní čelisti šest řezáků, které v čelisti tvoří pravidelné oblouky. Horní řezáky jsou mírně předsunuty před řadou řezáků dolních, takže při skousnutí za sebe zapadají tak, že přední plochy dolních řezáků se lehce dotýkají zadních ploch řezáků horních. Toto vzájemné zaklesnutí horních a dolních řezáků se nazývá skus. Předkus je takový stav čelisti, kdy je horní čelist kratší než dolní čelist a díky tomu jsou horní řezáky postaveny za spodními řezáky. Je-li oblouk dolních řezáků při sevřených čelistech před obloukem horních řezáků, jde bez ohledu na velikost mezery o předkus. Zatímco podkus se všeobecně uznává za jev patologický, předkus standard některých plemen s deformovanými lebkami přímo vyžaduje. Podkus je stav, kdy je spodní čelist kratší než horní čelist. Je-li mezera mezi horními a dolními 32

©

Alena Lasotová

©


řezáky větší než 2mm, jde o podkus. Vzniká pří nesprávném postavení podélných os oblouků řezáků nebo při zkrácení dolní čelisti. Převislá část horní čelisti, která postrádá protiváhu spodní čelisti, v průběhu života zvířete postupně sklesává. Řezáky spodní čelisti zraňují tvrdé patro, řezáky horní čelisti zraňují kůži a sliznici spodní čelisti. Nůžkový skus Pokud horní řada řezáků vytváří mírný oblouk a dolní řezáky se lehce dotýkají řezáků horních nebo je mezi nimi mezera do 1mm, hovoří se o nůžkovém skusu, který se požaduje u většiny plemen psů, a je proto skusem fyziologickým. Klešťový skus Pokud je linie oblouku dolních řezáků na stejné úrovni jako oblouku řezáků horních nebo u přílišného vychýlení dolních řezáků dopředu, takže kousací hrany obou řad řezáků dosedají na sebe, vzniká skus klešťový. Někteří zoologové považují i tento skus za fyziologický, neboť pes prý používá klešťové postavení řezáků při trháni masa, odhryzávání masa z kostí, při vykusování blech v srsti aj. S tímto stanoviskem však nelze souhlasit právě z fyziologických důvodů: klešťový skus zejména v mladším věku nedovoluje psovi maximální skousnutí, přičemž premoláry i moláry nemohou zcela plnit svoji funkci při „střihání“ potravy. Nejpádnějším dokladem nefyziologičnosti klešťového skusu je mimořádně rychlé obrušování řezáků do velkých ploch, mnohdy až na polovinu jejich původní délky (což se fyziologicky vyskytuje u psů až v sedmi letech), čímž zcela mizí původní funkce řezáků. Nepravidelný skus U řezáků se nehodnotí pouze jejich vzájemné postavení co do podélné osy horních a dolních řezáků, nýbrž i postavení jednotlivých řezáků v oblouku čelisti. Za fyziologických poměrů na sebe jednotlivé řezáky dosedají svými okraji a tvoří souvislý čelistní oblouk. Odchylky z této polohy řezáků se hodnotí jako nepravidelný skus. Pokud některý řezák vystupuje z této řady oblouku při zachování správné polohy k podélné ose, hovoří se o podélně nepravidelném skusu. Je-li zachován pravidelný oblouk, avšak některé řezáky jsou vychýleny z řady své podélné osy, vzniká příčně nepravidelný skus. Kombinací obou těchto odchylek postavení řezáků vzniká kombinovaně nepravidelný skus. Nepravidelné skusy se mohou vyskytovat i při normálním nůžkovém skusu .

Nepravidelné uložení zubů v dolní čelisti

Pravidelné uložení zubů v čelistním oblouku

33

©

Alena Lasotová

©


Oligodoncie Jak u divoce žijících šelem psovitých, tak i u psa domácího se vyskytují jedinci, kterým některé zuby chybějí; tento jev se nazývá oligodoncie. U převážné většiny plemen současné standardy vyžadují plnochrupost. Oligodoncie se připouští jen u plemen s deformovanými lebkami nebo čelistmi. Požadavek plnochruposti u cílevědomě řízeného chovu psů není samoúčelný. Zuby jsou např. u pracovních plemen významným „pracovním nástrojem“. Při často používané, byť vzdálené příbuzenské plemenitbě je pravděpodobnost výskytu chudozubosti větší a při kumulaci této vady v chovu se navíc zvyšuje i její rozsah. Proto se při současném řízení chovu psů chudozubí jedinci z chovu většinou vyřazují. I tak se čas od času oligodoncie vyskytne i po plnochrupých rodičích. Nejobtížnější je hodnocení chybějících zubů v důsledku vylomení nebo zlomení zubu. Důkazem této skutečnosti by mělo být pouze potvrzení veterinárního lékaře, který se však může zodpovědně vyjádřit k vylomení zubu jedině v tom případě, když majitel postiženého psa přijde k ošetření ihned nebo nejdéle do týdne po vylomení zubu. Pozornému majiteli psa by nemělo vylomení zubu uniknout, neboť jde o proces velmi bolestivý, spojený s krvácením z čelisti. Zbytek zlomeného zubu lze rentgenologicky prokázat kdykoliv a z chovatelského hlediska bez velkého rizika tolerovat. Vylomení zubu s kořeny, které není při běžné práci psa a fyziologickém stavu zubů jevem zcela normálním, je totiž po dvou až třech týdnech, kdy se lůžko včetně eventuální fraktury vyhojí, rentgenologicky neprokazatelné.

Skusy

normální nůžkový

těsný nůžkový

volný nůžkový

předkus

34

podkus

©

kleště

Alena Lasotová

©


ZBARVENÍ SRSTI PSA Barva psa je to první, čeho si na psu všimneme a nejčastěji právě ona rozhodne, které štěně si ve vrhu nový majitel vybere. U čistokrevných psů je žádoucí i nežádoucí zbarvení dáno standardem plemene. Chovatelé by se proto měli zajímat o způsob, jakým se to které zbarvení srsti dědí a jak postupovat v chovu, aby se vyvarovali nemilých chyb.

Otázkou dědičnosti barvy srsti psa se zabývala řada badatelů, ale bohužel většinou ne příliš systematicky. Za zakladatele a průkopníka studia dědičnosti barev srsti psa lze považovat Clarence C. Littla, který roku 1957 publikoval dodnes velice moderní souhrnný přehled genů, které se na barvě srsti podílí. I když existuje mnoho plemen psů, která člověk záměrně vyšlechtil, patří všechna k jednomu živočišnému druhu – pes (canis). Naprosto logicky proto předpokládáme, že pro celý druh platí, že shodné barvy jsou vyvolávány působením stejných genů – například, že černá barva novofundlanda je způsobena stejnými geny jako černé zbarvení pudla, šarpeje, knírače či šiperky. Žádná sledování nenasvědčují tomu, že by to tak nebylo, ale je samozřejmě známo, že některé alely se u všech plemen nevyskytují. U psa existují jen dvě barvy - černá a rezavá, ostatní jsou jejich směsí s větším nebo menším ředěním. Známe dvanáct základních genů, které ovlivňují zbarvení srsti psa. Velkými písmeny jsou označovány alely dominantní, malými pak recesivní, řídící vlastnosti potlačené, skryté třeba po mnoho generací.

Locus A: (alely : As, ay, aw, as, at, a) V locu A je série alel, která určuje množství a rozmístění tmavého (černého, hnědého) pigmentu v srsti. Locus B: (alely : B, b), podmiňuje (B) či potlačuje (b) vznik černého pigmentu

35

©

Alena Lasotová

©


Locus C: (C, cch, ce, ca) V locu C jsou alely, které především působí na intenzitu žluté barvy. Žlutá barva má vedle strakatosti největší variabilitu, od opticky téměř bílé až po temně mahagonovou (irský setr). Vzájemnými vztahy alel v tomto locu a působením dalších faktorů se zabývalo mnoho badatelů. Locus D: ( D, d ) D dominantní alela, spoluúčastná při vzniku černého pigmentu D recesivní alela, která mění černý pigment na modrý. Locus E: (E, e, ebr, Em ) E dovoluje rozšíření tmavého pigmentu v celé srsti, e omezuje vznik tmavého pigmentu a v homozygotní formě ee mění černou barvu na citrónovou, ebr působí žíhání žluté srsti , Em je nadřazená všem ostatním a dává vzniknout masce. Locus G: ( G, g ) G je částečně dominantní gen, který za spolupůsobení jiných genů mění tmavě narozená štěňata na světlá, g recesivní alela tuto změnu nepůsobící. Locus M: M působí „merle“ zbarvení- jedinci mají kromě tmavých –černých nebo hnědých, také světlé zbarvení – šedé, kávové. Tento gen je letální, štěňata MM se rodí mrtvá nebo velmi rychle hynou, m je recesivní alela, dovolující normální zbarvení. Locus P: P ponechává sytost barev, p mění černý pigment na kouřový a zbarvuje oko růžově. Locus R: R působí tzv. roan zbarvení-jeden chlup bílý a jeden pigmentovaný, r tuto změnu nepůsobí Locus S: S je dominatní gen, dovoluje tmavé zabarvení po celém těle, s je recesivní gen dovolující takzvané "irské zbarvení", si - pes má bílou lysinu na hlavě, bílý límec různé šíře, bílé ponožky a bílou špičku ocasu, sp - recesivní alela, která vyvolává větší výskyt bílých skvrn, tzv. pravou strakatost. Rozsah barevných ploch je od 80 do 20% celkové plochy těla, sw nejníže postavená alela, která dovoluje ještě větší rozsah bílých skvrn. Barevných ploch je pak méně než 20% povrchu těla nebo se pigment omezí jen na oční víčka a lem pysků. Locus T: ovlivňuje čistotu bílých ploch, T způsobuje tečkování bílých ploch, t ponechává srst čistě bílou. Locus W: W- působí dominantní zabarvení bílou barvou, w -ponechává srst barevnou.

K čemu nám tyto znalosti budou? Třeba k tomu, abychom zjistili, jak vlastně vzniklo zabarvení landseera: Víme, že landseer i novofundlandský pes se vyvíjeli společně. Jak to, že pak má landseer 36

©

Alena Lasotová

©


základní barvu pouze bílou s černými plotnami? Je tomu proto, že do jejich prapůvodu zasáhli různě zbarvení psi a ti všichni zanechali své geny ve svých potomcích. Teprve náhodným spojováním dvou stejně zbarvených jedinců a jejich potomků došlo k ustálení barevného rázu. Není se pak čemu divit, že u landseera, který je poměrně nově vyšlechtěn (ještě před nemnoha léty byli do chovu pro občerstvení krve zařazování opět novofundláci), často převládá černá barva. Je to vlastně bratranec psa novofundlandského, i saze v bílé části kožichu, které jsou stále velmi rozšířené, jsou stejného původu, to že jsou v bílé barvě má na svědomí pronikající albinismus. Existuje neměnná posloupnost základních zbarvení psů podle toho, jakou alelu genu A mají. Nejvýše postavené je celočerné zbarvení (novofundlandský pes, doga ...). Černý pes může nést vlohy pro všechna ostatní zbarvení srsti a jen chovatelsky, tedy pokusným krytím, můžeme objevit, které to jsou. Dva černí jedinci spolu mohou mít štěňata černá, žlutá, vlkošedá a dvojího zbarvení. Za černou stojí jako další v pořadí žlutá všech odstínů a modifikací. Všechna zbarvení mohou být doprovázena bílými znaky nebo být kombinována s větším množstvím bílé barvy, být strakatá. Za strakatost v pravém slova smyslu lze u psů považovat výskyt větších bílých, nepigmentovaných ploch na pigmentovaném těle, hlavě a končetinách. Strakatými tedy nejsou jedinci takzvaného dvojího zbarvení (černí, hnědí, modří se žlutými znaky). Nejsou to ani ta plemena, kde je oblast žluté barvy silně zesvětlena, že působí opticky bíle – aljašský malamut, sibiřský husky, shiba. Nepigmentované chlupy se mohou i u cele pigmentovaných plemen objevovat na hrudi či prstech předních končetin. U některých plemen jsou i tyto malé bílé skvrny považovány za nedostatek, jinde je standard povoluje. Velmi malé bílé odznaky, většinou jen pár chlupů na hrudi nebo na prstech předních končetin, vyvolává takzvaný pronikající albinismus. Je to zcela náhodně vzniklá depigmentace. Je ale ověřeno, že pokud začneme partnery s bílými skvrnami spolu spojovat, začne se rozsah nepigmentovaných ploch zvětšovat.

A jaký je postup při rozšiřování bílé barvy? Začne to malou bílou skvrnou na hrudi a předních tlapkách. Dále se objeví bílá brada a celé tlapky předních končetin jsou bílé. Dále se bílá rozšíří na prsty zadních končetin a je bílá i špička ocasu. Odznaky na prsou se dále rozrůstají směrem k hlavě a na spodní části těla až na břicho. Skvrny na bradě přechází na horní čelist, kde vzniká lysina různé velikosti. Bílá z hrdla se dostává na horní stranu krku – nejdříve jako skvrna na šíji, později jako různě široký límec. Na končetinách stoupá bílá směrem k páteři. Toto stádium rozsahu bílé barvy – lysina na hlavě, límec, bílé všechny končetiny a bílá špička ocasu – nazýváme "irské zbarvení" a víme o něm, že je ovlivňováno recesivním genem si. Chovatelsky je možno takové zbarvení zcela dobře ustálit a existují plemena, kde se nejen často vyskytuje (bulterier, AST), ale kde je dokonce standardem předepsáno (kolie). Homozygotní jedinci mají všichni zhruba stejně veliké odznaky a výběrem chovných párů lze v chovu dobře eliminovat výskyt odchylek. Od irského zbarvení postupuje další depigmentace velmi rychle. Bílý límec se rozšíří tak, že zasahuje celý krk od lopatek až po zátylek hlavy a oddělí se pigmentovaná hlava od těla. Bílá na prsou a na břiše vystoupí až do úrovně loktů, bílá na končetinách rovněž. Na těle je pouze barevný plášť, pigmentovaná srst se drží na hlavě především na uších a okolo očí. V dalším stadiu vystoupí bílá ve slabinách a spojí se na páteři – dojde k roztržení pláště na skvrny. Bílá lysina na hlavě se protáhne, spojí s límcem a rozdělí pravou a levou stranu hlavy na dvě samostatně pigmentované části. Bílá barva na ocase přibývá tak, že je téměř celý ocas bílý. Pes je 37

©

Alena Lasotová

©


strakatý a my máme ověřeno, že je nositelem alely sp, která toto zbarvení vyvolává. Tato alela je ustupující vůči alele si pro irské zbarvení. Heterozygoté si sp jsou méně strakatí než homozygoté sp sp. Jsou tři místa na psu, kde se pigmentovaná srst drží nejdéle: hlava okolo uší, střed hřbetu a kořen ocasu. Při dalším bělání zmizí nejdříve skvrna na hřbetě, pak barevná srst na kořeni ocasu. Nejdéle se drží skvrny na hlavě, častěji dříve mizí barva kolem očí a déle vydrží na uších. Jedince, kteří mají pigmentovaná místa pouze na hlavě nebo dokonce jsou celí bílí s pigmentem jen v oku, nose a pyscích, nazýváme extrémní strakáči, geneticky sw sw. Alela sw je nejníže postavená v locu S, a vyvolává největší ztrátu pigmentovaných ploch na těle psa. Heterozygotové si, sw a sp sw jsou vždy více pigmentovaní než homozygoté sw sw. Bílé plochy jsou buď čistě bílé nebo tečkované (díky přítomnosti alely T). Tečky mohou být malé nebo velké, řídce či hustě rozložené. Někdy bývají tak husté, že v dlouhé srsti působí, jako by byl pes žíhaný nebo dokonce roan (jeden chlup bílý, jeden pigmentovaný). Barva teček i skvrn se řídí místem, na kterém na těle psa leží a na tom, jak je pes dědičně založen. Každý strakáč má pod svým bílým zbarvením skrytu svou původní barvu – kdyby nebyl bílý, strakatý, byl by černý, žlutý, žíhaný, černý se žlutými znaky atd. Podle toho, do které původní barvy tečky zasahují, jsou i zbarveny: tečky (skvrny) v oblasti černé barvy jsou černé, tečky ležící v blízkosti žluté barvy jsou žluté. Nebo opačně, z barvy teček (skvrn) na těle psa můžeme soudit, jaké je jeho základní zbarvení: černé tečky na hřbetě a žluté na nohou svědčí o tom, že by byl černý se žlutými znaky, černé a žluté tečky promíchané mezi sebou po celém těle a na nohách nám ukazují, že by pes byl žíhaný atd.

38

©

Alena Lasotová

©


PLEMENITBA A CHOV

Obecné zásady plemenitby 1. NIKDY NEOPAKOVAT SPOJENÍ STEJNÝCH JEDINCŮ Toto je nejdůležitější pravidlo řízeného chovu vedoucí k rozvoji plemene a jeho genetické variabilitě. Pokud se tímto pravidlem nebudeme řídit, budeme mít vždy vlastní sourozence a tím se nám velice ztíží výběr vhodného partnera pro další chov, protože potomci jsou spolu úzce příbuzensky spřízněni. Opakované krytí stejnými jedinci nejenže nevede k rozvoji genetické variability, ale také snižuje úsilí ostatních chovatelů. Pro potomky z opakovaných spojení je velmi obtížné hledat vhodné partnery k chovu. Dvojnásobně tohle pravidlo platí u chovu málopočetného plemene, kterým landseer bezesporu je. Za opakované krytí se považuje krytí vlastních sester stejným psem nebo jeho vlastními bratry, krytí jedné feny dvěma vlastními bratry. Vlastní sestra a vlastní bratr - vždy mají stejné rodiče, byť z různých vrhů nebo i chovatelských stanic. Např.: Anatarso z Broučkova dvora je vlastní sestrou Anety z Broučkova dvora a Arlety z Broučkova dvora = všechny tři feny mají stejné rodiče. Nebo Audrey Formenos Gil a její sourozenci vrhu A Formenos Gil je z genetického hlediska považována za vlastní sestru všech potomků vrhu A, B a C vrhu chovatelské stanice Vinná perla, protože matkou Audrey Formenos Gil je Anatarso z Broučkova dvora, její otec je Yolly dei Silvanbull a všichni potomci vrhu A, B i vrhu C Vinná perla mají shodnou matku - Arletu z Broučkova dvora a otce Yollyho dei Silvanbull, přičemž Arleta z Boučkova dvora je vlastní sestrou Anatarso z Broučkova dvora. Takže i když Audrey měla vlastních sourozenců 7, z genetického hlediska jich má 34, (27 jich získala z chovatelské stanice Vinná perla), protože tolik potomků ze stejného spojení je nositeli stejné genetické informace, mají všechny předky stejné. Polobratr a polosestra - mají vždy jen jednoho stejného rodiče, např.: Anatarso z Broučkova dvora je polosestrou Bessi z Broučkova dvora, obě feny mají stejnou matku - Corinu White Batuchan a různé otce. Chovný pár je vždy nutné brát z pohledu spojení dvou odlišných jedinců, kteří mají minimum shodných předků, ideálně žádné. Nestačí, že jsou z různých chovatelských stanic, protože feny mohou být vlastními sestrami a znovu by se jednalo o opakované spojení. 2. VYLOUČIT ÚZKOU PŘÍBUZENSKOU PLEMENITBU Úzká příbuzenská plemenitba - otec a dcera, matka a syn, sourozenci mezi sebou Takto získáme potomky, kteří mají mnoho společných předků, je to vlastně svým způsobem klonování, může docházet k zakotvení jak dobrých genetických vlastností (skus, stavba těla, povaha aj.), tak i těch špatných, jako jsou dědičné nemoci nebo chybějící zuby či exteriérové nedostatky aj. Dále nám to opět ztěžuje a zúžuje výběr vhodného krycího partnera. 3. NESPOJOVAT ZVÍŘATA SE STEJNÝMI VADAMI ČI EXTRÉMY 39

©

Alena Lasotová

©


Pokud chci krýt fenu, která má některé nedostatky, které standard povoluje, vždy musím mít psa, který je v daném ohledu naprosto standardní. Uvedu příklad: mám-li fenu, které chybí zub, musím ji nakrýt pouze psem, který je plnochrupý, v žádném případě ji nesmím nakrýt psem, kterému jeden zub přebývá, protože vady se sčítají a místo vady jedné, kterou je chybějící zub feny, bychom získali vady dvě - chybějící zub, který by mohli získat potomci po feně a nadpočetný zub, který by mohli potomci získat po otci, takže některým potomkům by zub přebýval a jiným chyběl. Tytéž zásady platí u všech nedostatků a vad, které jsou povolovány vždy jsou vyvažovány pouze standardem, nikdy opačným extrémem! 4. NESPOJOVAT DVĚ VELMI MLADÁ ZVÍŘATA Toto opatření je velmi důležité v případech, kdy se ví, že se v daném plemeni vyskytují některé vrozené nemoci, které se mohou projevit v pozdějším věku. Například je to epilepsie, která se nejčastěji objeví mezi 2.-5. rokem věku zvířete. Proto je nutné, aby alespoň jeden z rodičů byl starší. Dvě právě uchovněná mladá zvířata by neměla být spojována. 5. VYUŽÍT MAXIMUM CHOVNÝCH JEDINCŮ Účelem chovu je zvyšovat genetickou variabilitu ne vyšlechtit jediný "elitní chov" na úkor ostatního chovného stavu nebo dokonce celého plemene.Cílem je vyšlechtění mnoha psů vysoké kvality, kteří vykazují vynikající hodnoty ve stavbě těla, povaze, výkonu a genetické. Zároveň však nebazírovat na malichernostech a dbát na výborné zdraví a dobrou povahu těchto jedinců.

DRUHY PLEMENITBY Známe několik druhů plemenitby: Liniová plemenitba Liniová plemenitba (vzdálená příbuzenská plemenitba)=tvorba tzv. chovných linií, tj. skupin zvířat různého stupně příbuznosti s podobnými morfologickými a fyziologickými vlastnostmi a podobným dědičným založením s cílem tyto pozitivní vlastnosti v potomstvu upevnit. Zakladateli jsou významní plemeníci a pokračovateli jejich synové, vnuci a pravnuci pářící se s vybranými nepříbuznými či vzdáleně příbuznými fenami s podobnými vlastnostmi. Maximální nejbližší příbuznost pářených jedinců je však jen bratranec×sestřenice. Příbuzenská plemenitba - inbreeding - příbuzenská plemenitba - inbreeding=nejužší příbuzenská plemenitba (otec × dcera, matka × syn, vlastní sourozenci mezi sebou...). Rozeznáváme dvě formy: - zpětné páření na rodiče, kdy se nezvyšuje homozygotnost, ale genetická podobnost, - páření sourozenců nebo polosourozenců. Zde se zvyšuje homozygotnost, kdy se genotyp rozkládá na více homozygotních genotypů s vyšší variabilitou znaků. Biologická podstata příbuzenské plemenitby spočívá v tom, že se zvyšuje homozygotnost. Pokud 40

©

Alena Lasotová

©


genotyp rodičů obsahuje vlohy letální či semiletální povahy způsobuje degeneraci, inbrídingovou depresi. Negativní důsledky příbuzenské plemenitby se projevují snížením životaschopnosti, konstituční odolnosti, plodnosti, růstové schopnosti. Samozřejmě má i kladné vlastnosti, ale ty se bohužel nemohou projevit v celé šíři, neboť je snižována celková životní síla. Při příbuzenské plemenitbě je třeba rozeznávat její stupeň. Čím jsou páření jedinci příbuzensky vzdálenější, tím jsou následky méně nebezpečné. Podle počtu generací vzdáleností genotypu připařování příbuzných jedinců dělíme příbuzenskou plemenitbu na: • úzkou/pokrevní • blízkou příbuzenskou plemenitbu • vzdálenou příbuzenskou plemenitbou. Příbuznost a její vyjádření procentem, je možno určit dle tzv. Wrightova vzorce. Výsledek je značen jako Fx (%) a je možno místo výpočtu použít pro stanovení hodnoty Fx takto: Druh páření Fx % • Sourozenci mezi sebou I. pokolení 25 % • Sourozenci mezi sebou II.pokolení 37,50 % • Rodiče a děti I. pokolení 25 % • Rodiče a děti II. pokolení 37,50 % • Polosourozenci mezi sebou 12,50 % • Prarodiče s vnoučaty 12,50 % • Bratranci a sestřenice se 4 společnými dědy 2,50 % • Strýc/tety s neteří/synovcem12,50 % • Polostrýc/poloteta s neteří/synovcem 6,25 % • Polobratranec a polosestřenice s 1 společným. dědem 3,13 %

Wrightův vzorec: Fx=? [(0,5 n+m+1 (1+Fa)] Výsledek výpočtu se nazývá koeficient příbuzenské plemenitby a označuje se Fx. F je samotný koeficient, x je označován jedinec, u kterého se koeficient příbuzenské plemenitby počítá. Vzorec bere v úvahu řadu údajů. Písmeno n udává u každého společného předka, v kolikáté generaci zpět se objevuje v linii otcovské a písmeno m uvádí stejnou skutečnost v linii mateřské. Občas se stává, že i v rodokmenu se opakující předek je sám výsledkem příbuzenské plemenitby a tato skutečnost může do značné míry ovlivnit výsledek výpočtů. Proto je ve Wrightově vzorci obsažen i koeficient příbuznosti tohoto jedince a je označován Fa. V některých případech se PP netýká jen jednoho předka. Symbol ? znamená, že jsme do propočtu zahrnuli předky všechny. Dalším způsobem vyjádření koeficientu příbuznosti je i metoda F. Horáka, spočívající ve výpočtu součtu generací, ve kterých se vyskytují společní předci. Příbuzenská plemenitba garantuje jakýsi druh "klonování". Tedy záruku, že pokud spáříme dva jedince s totožnými znaky (tedy stejnou genetickou informací), docílíme utvrzení těchto znaků natolik, že se nám budou častěji v populaci opakovat. Samozřejmě dochází k utvrzení znaků jak v tom žádoucím, tak i nežádoucím směru. To znamená, když jsou třeba nedopatřením (do psa opravdu nikdo nevidí) pářeni jedinci, kteří 41

©

Alena Lasotová

©


jsou nositeli nemocí, degenerativních znaků apod., dramaticky se pak zhoršuje zdravotní potenciál nového jedince. Vzhledem k tomu, že se v minulosti nejužší příbuzenská plemenitba velmi brzy projevila negativně, přešlo se k mírnější formě - liniové plemenitbě. Tato forma se zdála mnohem přijatelnější a jeden z názorů je, že období zkušeností chovatelů je příliš krátké na to, aby mohli dohlédnout na dlouhodobé výsledky. Vysoké procento defektů dnešních čistokrevných psů přece není ničím jiným, než výsledkem této desítky let dlouhé praxe. Příbuzenská plemenitba s sebou nese vážné dopady na zdraví, protože ztráta alel je podstatně urychlována. Příbuzenská plemenitba sama nevytváří žádné špatné dědičné vlohy, pouze je přivádí na světlo a zvyšuje jejich frekvenci. Skutečný dopad je v jejím dlouhodobém důsledku na dědičné zdraví a vitalitu. Že příbuzenská plemenitba může natrvalo poškodit plemeno jako celek nebylo dříve známo a je to znevažováno či zamlčováno i v dnešní době.

Nepříbuzenská plemenitba Nepříbuzenská plemenitba je podle běžné definice páření partnerů, kteří nemají alespoň po pět generací žádné společné předky. Často je však třeba se spokojit se třemi generacemi bez společného předka. Tato plemenitba nesmírně zlepšuje zdraví, ovšem pouze v případě, že v dotyčném plemeni není obecná úroveň příbuzenské plemenitby už tak vysoká, že jsou všechna zvířata blízce příbuzná již z dřívější generace. Jednorázová nepříbuzenská plemenitba není zázračný lék. V zájmu plemene si každý chovatel musí při využívání svých psů, i když jsou to nositelé absolutně špičkových dědičných vlastností, uložit jistá omezení. Naléhavě žádoucí je v každém plemeni využívat v reprodukci co největšího počtu kvalitních psů. U všech způsobů plemenitby je třeba důsledně provádět selekci a u zvířat používaných v chovu věnovat pozornost metodám kontroly dědičnosti. Bohužel přísná selekce ale také redukuje genotyp, což se musí zohlednit. Na druhou stranu může být také velká populace v genetickém počtu "malá", když zpravidla pochází z malého počtu předků - zakladatelů nebo se z příliš malého počtu krycích psů upřednostňují v chovu jen někteří. Zachování nebo vylepšení genetické různorodosti vyžaduje dostatečně velkou základnu a vyšší procento využívaných krycích psů. Praxí bylo potvrzeno, že defekty spojené s příbuzenskou plemenitbou jsou vážné a mohou se do genetických defektů plemene zapsat na dlouhou dobu či nesmazatelně. Chovným cílem by neměl být "elitní chov"na úkor ostatního chovného stavu nebo dokonce celého plemene, nýbrž vyšlechtění mnoha psů vysoké kvality, kteří vykazují vynikající hodnoty ve stavbě výkonu a genetické. Zároveň však nebazírovat na malichernostech a dbát na výborné zdraví a dobrou povahu těchto jedinců. S pomocí maximální možné nepříbuzenské plemenitby bude zachována nejvyšší genetická variabilita. Počet známých dědičných chorob za posledních šedesát let dramaticky vzrostl. V současnosti je to asi 450 chorob a v roce 1928 jich bylo pět.

42

©

Alena Lasotová

©


43

©

Alena Lasotová

©


První rok za námi Jsem skřivan. Z celého dne mám nejraději časné ráno, zvláště pak letní či pozdně letní rána, kdy je ještě citelně chladno, fouká mírný větřík a u řeky se převaluje mlha. Všude je ještě ticho a klid rušený pouze koncertem ptáků a vzdáleným lomozem projíždějících aut a vlaků. Ráda sedávám s Tarou pod terasou – já ji drbu za ušima a na břiše, ona spokojeně odfukuje - a čekáme až se sluníčko vyhoupne zpoza kopců. Když mě trochu zahřeje a já si vypiji svůj ranní čaj, vyrážíme s Tarou na náš oblíbený okruh. Vracíme se už s nákupem, Tara dostává snídani, zaleze si do pelechu a dospává. Škoda jen, že taková rána netrvají věčně a nebo možná je dobře, že je jich je jen pár, jinak by mi zevšedněla a ztratila své kouzlo. A tak z krásných letních rán se postupně stávají pošmourná a studená, až přijde zima. Myslím si, že Tara zimu moc nemusí, protože už je venku nastálo a domů chodí jen občas, a zatímco přes léto jsme s ní venku na zahradě skoro pořád a doma jen málo, v zimě je to přesně naopak. Proto si myslím, že naše Tara je landseer milující léto a sluníčko. Prostě výjimečná.

Zima Podzim se nenásilně a polehounku mění v zimu. S Tarou se odvažujeme na stále delší a zajímavější túry. Tarso nemá žádné problémy zvládnout třeba patnáctikilometrový okruh a po návratu domů si zahrát fotbálek s klukama. Možná má nějaký záhadný zdroj nevyčerpatelné energie, kterou nevybije ani po celodenním bláznění. Je to naše zlatíčko, netrpí žádnými výkyvy nálad, je milá a přátelská. Jediné období, kdy je rozhozená, je její hárání. Při prvním, kdy nevěděla co se s ní vlastně děje, by snad ani nedovolila psovi, aby si něco začal - okamžitě došlo na zuby a vrčení, ale teď při druhém mi připadá, že jediné, co chce je přitáhnout co největší počet psů domů a patnáctý den by se klidně pářila i se psem, který by měl třeba jednu nohu, tři oči a kožich s driblujícími blechami - stále by byl žádoucí. V říjnu napadl první sníh a Tara z nadbytku energie lítá po zahradě jak hrádecký tajfun, pak leží s vyplazeným jazykem a nakonec se vyválí ve vzniklé břečce jako v přepychové lázni, a ještě se při tom směje. Zima z přelomu let 2006 a 2007 je stejně mírná, jako ta předchozí byla dlouhá. Oběma nám to vyhovuje, můžeme chodit, kam jen srdce ráčí, nejsme omezovány spoustou sněhu, a také Tarso už není žádné štěně, ale pořádná čuba. Po hárání jí narostla krásně dlouhá a hustá srst, která nedovolí vodě proniknout až na kůži, a to je skvělé, protože díky neustálým dešťům a plískanicím je Tara stále zablácená a mokrá. A nejen ona - zádveří, kam chodí odpočívat, už nestíhám čistit a nakonec to vzdávám úplně - na jaře času dost. I tahle zima se pomalu loudá, my plánujeme výstavy a bilancujeme rok uplynulý.

44

©

Alena Lasotová

©


NEMOCI, DĚDIČNÉ ZATÍŽENÍ Délka života psů obřích plemen, mezi které patří i landseer, není moc dlouhá, ale dá se však kvalitní stravou, přiměřeným pohybem, vhodným ustájením a v neposlední řadě i pravidelnými lékařskými prohlídkami, které mohou včas odhalit některé nemoci, o dost prodloužit. Velké tělo psů velkých plemen vykonává více práce než tělo malých psů. V průběhu jejich života jsou více zatížené orgány, srdce a klouby, což má za následek statisticky kratší délku života. Vývoj štěňat velkých a obřích plemen Majitelé různých plemen psů mají různé představy o tom, jaký má být jejich pes. Na psy jsou kladeny odlišné požadavky a mají splnit odlišná očekávání. Všichni majitelé si ale přejí psa zdravého. Jedním z předpokladů kvalitního psího života je zdravý pohybový aparát. Pro psa je zdravý a bezbolestný pohyb jednou ze základních životních potřeb. Na chovateli a následně na majiteli do značné míry záleží, jakého pohybu bude jeho pes schopen, tedy jak zdravý bude mít pohybový aparát ve všech jeho složkách - kosti, svaly a pojivé tkáně (klouby, šlachy). Část svého budoucího zdraví (a kvalitního života) si přináší pes jako každý jiný živočich ve své genetické výbavě. Základem pohybového aparátu je kostra skládající se z kostí. Soustava kostí tvoří oporu těla a ochranu měkkým tělesným orgánům. Část kostí je pohyblivě spojena klouby. Aby pohyb byl kvalitní a bezbolestný je potřebné, aby kosti i jejich kloubní spojení byly zdravé, nepoškozené úrazy, záněty nebo degenerativními procesy. Onemocnění kostí případně jiných částí pohybového aparátu psa jsou relativně častá, u psů velkých a obřích plemen ještě častější. Onemocnění může být vrozené, získané nebo dědičné. U některých nemocí pohybového aparátu je znám nebo se alespoň dá soudit na dědičný vliv. Snahou tedy bude minimalizace problémů, záruka však, jako ostatně nikdy u živých tvorů, neexistuje. Na správný vývoj mladého jedince má vliv již výběr rodičovského páru, péče o březí a kojící fenu a následně odchov štěňat u chovatele. Z těchto vnějších faktorů je nejdůležitější výživa a pohyb, ke kterému patří i dostatečný odpočinek zejména v době růstu a vývoje. Patří sem i podmínky, v jakých je pes převážně držen a preventivní zákroky nesouvisející s pohybovým aparátem pouze zdánlivě, např. odčervení. V této souvislosti je správné pamatovat na kvalitní a pravidelné odčervování psa. Je ale nutné si uvědomit, že ne každý pes, kterému byl podán odčervovací preparát, je prostý parazitů. Proto v případě růstových, ale i zažívacích potíží je správné psa opakovaně koprologicky (vyšetření trusu na přítomnost střevních parazitů) vyšetřit. Štěňata velkých plemen psů ( nad 25kg ) jsou v období růstu zatížena rizikem ortopedických problémů (nejčastěji dysplazie kyčelního a loketního kloubu, osteochondróza, panosteitis ....). Toto riziko je nesrovnatelně vyšší, než u ostatních plemen , která v dospělosti dosahují hmotnosti do 10 – 15kg. Vznik onemocnění v pubertálním věku je vázán na tři faktory - genetická predispozice, výživa v období dospívání a zátěž rostoucího jedince .

45

©

Alena Lasotová

©


U všech větších plemen psů se spontánně objevují onemocnění kostry, plynoucí z překrmování zvířat a tím z jejich zvýšené intenzity růstu. Na intenzitu růstu u mladých zvířat má rozhodující vliv přísun energie v potravě. Hlavní fáze růstu spadá do prvních 6 ti měsíců života psa, přičemž vývoj tělesné hmotnosti, který závisí převážně na intenzitě krmení je velmi variabilní a na konci šestého měsíce života kolísá mezi 36 – 74 % tělesné hmotnosti dospělých jedinců. Důsledkem je v tomto období nadměrná biomechanická zátěž rostoucího podpůrného aparátu ( kosti, vazy, šlachy ). ZÁNĚT DLOUHÝCH KOSTÍ - PANOSTEITIS. Toto onemocnění se projevuje kulháním, které se přesunuje z jedné končetiny na druhou, a může takto postupovat na všechny končetiny. Při tomto onemocnění jsou na pohmat bolestivé dlouhé kosti a léčí se pomocí protizánětlivých látek a hlavně klidem, což je u štěňat velmi obtížné, neboť omezit pohyb štěněti, které právě objevuje spoustu zajímavých věcí, je velmi složité. Je to obvyklý problém u mnoha velkých plemen a jeho příčina je dosud neznámá. Léčba je symptomatická a výsledky jsou většinou dobré. Nejvíce postihuje psy velkých plemen a to ve věku mezi 6-18 měsícem. Toto onemocnění se objevuje u psů po celém světě a je známo od roku 1950. Postihuje více psy než-li feny . Do dnešního dne není známa příčina tohoto onemocnění. Jedna z mnoha studií ukazuje na to, že jde o virus kostní dřeně. Další říká, že původ onemocnění je genetický, další, že je způsobeno dnešními krmivy. Obzvlášť proteiny a tuky v dietě mohou mít vliv na výskyt nemoci. Ale i tady je třeba více studií pro potvrzení či vyvrácení uvedených teorií. Nejspíše jde o nemoc, která má mnoho různých příčin včetně virů, genetiky, a zřejmě i výživy. Diagnóza se většinou určuje podle kombinace vyskytujících se příznaků a rentgenu. Příznaky jsou kulhání, bolesti při doteku, teplota, krevní destičky atd. V počáteční fázi onemocnění se objevuje nepatrné zvýšení kostní hustoty ve střední části postižené kosti. Při střední fázi onemocnění se vnitřek kosti stane více skvrnitý na pohled a povrch kosti se zdá hrubý,zdrsněný. V pozdní fázi je kost stále trochu skvrnitá, ale pomalu se vrací k normálnímu vzhledu. Toto onemocnění musí odeznít samo, onemocnění ve většině případů trvá mezi 2-5 měsíci, ale může trvat i mnohem déle. Prevence pro toto onemocnění není bohužel známa. Pokud pes má příznaky tohoto onemocnění, pohyb a aktivita by měla být omezena do doby, kdy příznaky odezní. DYSPLAZIE KYČELNÍCH KLOUBŮ - DKK. U tohoto onemocnění se na potomky přenášejí predispozice k tomuto onemocnění, to znamená, že štěně se nerodí s postižením kloubů, ale že toto onemocnění se může postupně vyvíjet během života štěněte. Co je to DKK, jak se projevuje, prevence, léčba…. DKK je dědičně podmíněný chybný vývoj kyčelních kloubů. Jedná se tedy o vývojové, nikoli vrozené, onemocnění s polygenní dědičností (nedědí se choroba, pouze předpoklad pro její vznik). Na jeho vzniku se podílí kromě dědičnosti, která je daná genetickou informací, i faktory vnějšího prostředí. Pro vznik onemocnění je typická laxita (vypadávání) kyčelních kloubů. Kyčelní kloub je kloubem kulovým a tvoří jej hlavice stehenní kosti a jamka pánve, dále kloubní 46

©

Alena Lasotová

©


vazy, pouzdro, na jeho pevnosti se podílí další struktury, svaly, šlachy. Pánevní jamka (acetabulum) je místem styku 3 pevně srostlých pánevních kostí (kyčelní, sedací, stydké). Za normálních okolností zapadá hlavice stehenní kosti do acetabula velmi pevně, obrys hlavice stehenní kosti přesně sleduje obrys jamky, kloub je normoplastický. Při dysplazii je kloub volnější a hlavice stehenní kosti částečně nebo úplně vypadává z jamky. Při dysplazii je kloub méně stabilní, stává se bolestivým, nestabilitou dochází k nepřiměřené zátěži styčných kloubních chrupavčitých ploch, napínání vazů a svalů lokalizovaných v oblasti kloubu způsobuje artritické změny, tj. vznik neplnohodnotné chrupavky v místě nepřiměřené zátěže, v místě úponů vazů a kloubního pouzdra dochází ke kalcifikaci struktur. Tyto se rentgenologicky jeví jako výrůstky (osteofyty) tj. nepružné tkáně, jejichž namáhání dále způsobuje bolest, snižuje se hybnost kloubu. Kyčelní kloub má v rámci pohybového aparátu 2 základní funkce - jako nosič těla (nosná funkce) a jako struktura umožňující pohyb (pohybová funkce). Podíl hrudních a pánevních končetin na těchto funkcích je rozdílný. Hrudní končetiny jsou méně zaúhlené (úhel mezi kostmi je blízký 180 stupňům), protože plní hlavně nosnou funkci a podle typu plemene nesou 60 – 80% hmotnosti těla. Naproti tomu končetiny pánevní jsou více zaúhlené, mají především funkci pohybovou a nesou 20 – 40% hmotnosti. Při pohybu vpřed je většina síly přenášena přes kyčelní klouby, obratle a pánev do těžiště v přední části těla. Síly, které na kyčelní kloub působí při skoku nebo rychlém startu jsou nepoměrně vyšší než při stání a mohou dosahovat až šestinásobku hmotnosti zvířete. Nejčastěji postiženými plemeny jsou: bernardýn, bulmastif, novofundlandský pes, bernský salašnický pes, zlatý retrívr, rotvajler, mastif, čau-čau, velký knírač, německý ovčák, gordon setr.. Výskyt ovlivňuje tělesná výška, váha a rychlost růstu. Bylo prokázáno, že riziko výskytu DKK u obřích plemen je 50krát a u velkých plemen 20krát vyšší než u malých a středních plemen. Hlavní roli při vzniku DKK hraje dědičnost. Bylo zjištěno, že při křížení dvou negativních jedinců (bez DKK) je podle různých výzkumů v průměru 26% (16 – 43 %- tedy nejnižší) pravděpodobnost, že jejich potomek bude mít pozitivní nález. Při páření jednoho pozitivního (nemocného) a jednoho negativního (zdravého) jedince je to až 48 % (25 – 62%), u dvou pozitivních rodičů pak je 77% (46 – 93% - tedy nejvyšší) pravděpodobnost postiženého potomka. Při zvyšujícím se stupni DKK u rodičů roste statisticky četnost a stupeň postižení i u potomků, bez ohledu na to, nese-li vadné geny otec nebo matka. Faktory přispívající ke vniku DKK u štěňat • •

•

•

Nedostatečné osvalení pánevní oblasti a končetin. Rychlost růstu. Je daná především dotací energie. Vyšší hmotnost štěňat vede k vyšší tendenci k rozvoji DKK. Regulovaný růst je důležitý zejména pro optimální vývoj kostry, přičemž kritické období je do 4,5 měsíce věku. Kostra nedrží krok s vývojem šlach a svalů, dochází k abnormálnímu vývoji kostí a kloubů, které jsou nadměrně zatíženy hmotností těla Doporučuje se proto restriktivní krmení , ve kterém je však dostatek živin a potřebných minerálních látek. Dalším faktorem ovlivňujícím výskyt DKK je nadbytek energie v krmivu, nedostatek bílkovin, nadbytek vápníku. Poměr vápníku a fosforu by měl být udržen v poměru 1,3 2:1. Vliv má rovněž vitamín C, který je důležitý pro syntézu kolagenu a tím i tvorbu kostní tkáně. Chovatel by se měl vyvarovat dotací vitamínu D, u nějž hrozí předávkování. Nadměrný pohyb štěňat. Až do věku 24 měsíců by měly být omezeny aktivity jako je běh 47

©

Alena Lasotová

©


u kola a velmi intenzivní trénink. Prospěšné je zajistit pohyb spíše na měkkém a vyvarovat se kluzkým povrchům. Hodnocení DKK : A B C D E

negativní, bez příznaků dysplazie hraniční dysplazie, přechodný stupeň mírná dysplazie střední dysplazie těžká dysplazie

Léčba a prevence Všeobecná opatření - restrikce krmení a tím snížení váhy a zátěže kloubu, u krátkosrstých psů by měla být žebra viditelná, u ostatních plemen alespoň hmatatelná. Vyvarovat se nadměrnému pohybu - špatná je hlavně dlouhá zátěž a krátká intenzivní zátěž - skoky, starty. Je dobrý pravidelný pohyb nejlépe kontrolovaný (na vodítku), který vede k trénování svalů a brání ztuhlosti kloubů. Při pohybu by neměly být překročeny hranice bolesti (objeví se kulhání) a únavy. Doporučitelný je naopak pohyb, který šetří klouby, to znamená pohyb na měkkých površích a plavání. Hry s ostatními psy, hony a podobně vedou k potlačení bolesti a přetěžování. Místo k ležení by mělo být měkké a suché. V rámci fyzioterapie je možno použít elektrickou dečku k prohřívání kloubů, zvýší se tak prokrvení tkáně, což vede k úlevě od bolesti a uvolnění spazmů. Dále se používají chondroprotektiva podporující regeneraci chrupavky Selekce chovných zvířat se provádí díky rtg. diagnostice a standardizovanému vyhodnocování snímků. Tím může docházet k páření pouze zdravých zvířat. I taková však mohou být nositeli defektních genů, které se neprojevily díky pozitivnímu vlivu prostředí. GENUM VALGUM. Toto onemocnění se projevuje tzv. "X postojem" pánevních končetin a dochází u něho k deformaci stehenní a holenní kosti. Nejčastěji se s tímto onemocněním setkáváme u irského vlkodava, mastifa, dogy, bernardýna apod. Genum valgum se začíná projevovat okolo 5.měsíce a postupně se vyvíjí do 14.měsíce věku psa. Klinicky na štěněti zaznamenáme ztíženou chůzi s přenesením váhy na hrudní končetiny. Často se současně vyskytuje atrofie svalů pánevních končetin. V tomto případě opět hraje velkou roli výživa psa během období vývoje, kdy jsou psi energeticky překrmováni a stavba kostí a kloubů neprobíhá dostatečně.

48

©

Alena Lasotová

©


zdraví psi mají radost z pohybu

OSTEOCHONDRÓZA Osteochondróza (osteochondritis dissecans, OCD) je onemocnění kloubní chrupavky postihující řadu kloubů u psa. Bezproblémový pohyb v kloubu zajišťuje tvrdá a hladká kloubní chrupavka, pokrývající kloubní plochy dvou sousedících kostí. Kloubní chrupavka je zvlhčovaná kloubní tekutinou a vytváří odolný nárazník chránící kost před poškozením. Pokud dojde k poškození hladkého povrchu chrupavky jakýmkoliv procesem, pohyb v kloubu se stává bolestivým. U psa s OCD je chrupavka poškozená a abnormálně roste. Oproti běžnému stavu, kdy je pevně připevněna ke kosti, dochází u OCD ke vzniku trhliny v chrupavce, případně i odloučení volné chrupavčité chlopně. Odloučený fragment se volně pohybuje v kloubu a je příčinou bolestivosti. Odloučený fragment se často zvětšuje vlivem ukládání vápníku do chrupavčitého podkladu. OCD je relativně časté onemocnění rostoucích psů zejména velkých a obřích plemen (nad 25 kg v dospělosti). Jaká plemena jsou postižena? Mezi nejčastěji postižená plemena patří bernský salašnický pes, německá doga, německý ovčák, newfoundland, rotvajler, zlatý retrívr, labradorský retrívr a irský setr. Zajímavé je, že OCD postihuje 2-5xčastěji samce než samice (výjimkou je OCD v hlezenním kloubu, kde je poměr opačný). Počátek onemocnění se obvykle datuje na 4.-8. měsíc stáří, ale většinou je diagnóza stanovena okolo 10.měsíce stáří. Jaké jsou příznaky OCD? Typickým příznakem je bolestivost a kulhání na postiženou končetinu Je spíše pravidlem než výjimkou, že je OCD přítomno oboustranně (tzn.např.oba lokty, obě ramena). Kulhání je nejvýraznější bezprostředně po období klidu a po delší zátěži. Po několika minutách mírné zátěže se příznaky zmírňují. Pokud postihuje OCD ramenní kloub, pozorujeme zkrácení kroku (pacient odmítá natahovat rameno kupředu), pokud je OCD v lokti, mají často postižení jedinci loket blízko těla a končetinu vytáčejí.

49

©

Alena Lasotová

©


Co je příčinou vzniku OCD? Ke vzniku OCD přispívá více faktorů najednou. Jedná se o trauma kloubu, dědičnost, rychlý růst, omezené prokrvení spodních částí chrupavky a chyby ve výživě. Vinou nedostatečného zásobení živinami odumře část hlubších vrstev chrupavky, vznikne nekrotické ložisko, které odděluje kost od povrchových vrstev. Při zatížení kloubní plochy poté dojde ke vzniku praskliny kolmo na povrch chrupavky a oddělení chrupavčité chlopně.

1 – lopatka 2 – kost pažní 3 – kloubní plocha kosti pažní 4 – volný chrupavčitý fragment 5 – místo, ze kterého se chrupavka uvolnila V současné době se uvažuje o roli genetiky při výskytu OCD u potomstva postižených rodičů. Onemocnění se vyskytuje v období rychlého růstu. Je proto zřejmé, že výživa podporující rychlý růst, zvyšuje riziko výskytu OCD. Jak se OCD léčí? Existují 2 přístupy k řešení OCD – konzervativní (klid, medikamenty) a chirurgický (odstranění volného fragmentu). Konzervativní léčba je indikována u pacientů, kteří mají velmi mírné příznaky nebo kdy nelze na RTG snímku diagnózu jednoznačně potvrdit. Naši obři však trpí i vadami očních víček, jako jsou ENTROPIUM a EKTROPIUM Entropium je vchlípení až vtočení volného okraje víčka směrem k bulvě s následným drážděním spojivky i rohovky řasami a srstí víčka. Entropium je poměrně časté a je geneticky fixováno, je tedy nejen zdravotním problémem, ale i důvodem nezařazení jedince do plemenitby. Negativní vliv dráždění rohovky a spojivky chlupy kůže vtočeného víčka se projevuje bolestivostí, častějším přivíráním víček, zvýšenou sekrecí slz a pokud je dráždění oční bulvy dlouhodobé, přidávají se zánětlivé změny na spojivce a později i na rohovce. Vchlípením je většinou postižena část spodního víčka ve vnějším očním koutku. Onemocnění může být jednostranné i oboustranné.

50

©

Alena Lasotová

©


Vchlípení - entropium, řasy zraňují bulvu

Entropium je relativně nejčastěji popisovanou vadou, které si snadno všimne již chovatel podle výše popsaných klinických příznaků. Na včasnosti odhalení onemocnění závisí i prognóza. U zanedbaných stavů může být nezvratně postižen zrak.

Ektropium je opačným stavem než entropium, tedy oddálení volného okraje víčka od bulvy.Tento defekt vzniká z důvodu příliš velkého očního víčka, veliké víčko tvoří kapsu, ve kterém následkem nečistot vznikají záněty. Častěji se setkáváme s výskytem vychlípeného víčka v souvislosti s únavou obličejových svalů. Ráno je spodní víčko ve fyziologické poloze, v pozdních odpoledních hodinách dochází k odchlípení. Klinické příznaky jsou snadno viditelné. Změna polohy víčka je doplněna výrazným překrvením spojivky, slzotokem nebo až změnami na rohovce u chronických případů.

Ektropium se tedy týká spodního víčka, zejména jeho střední části. Může být i získané po úraze, po vytvořené jizvě nebo u starších lymfatických jedinců. Klinicky a geneticky závažnější je vrozené ektropium, pozorovatelné již od štěněčího věku. Nejčastěji postihuje psy s příliš těžkými pysky a s malou pevností vazů. Také SRDCE může být velkou slabinou landseera, neboť je vzhledem k jeho mohutnosti relativně malé. Onemocnění srdce zahrnuje všechny poruchy, které poškozují strukturu a funkci srdce. Jsou to běžná onemocnění u psů, která postihují více než jedno zvíře z deseti. U psů existují dva základní typy srdečních onemocnění, chronická chlopňová vada, při které dochází k prosakování krve netěsnících chlopní a následně ke snižování efektivity srdeční činnosti jako pumpy (to je zdaleka nejběžnější porucha u psů) a onemocnění myokardu, kdy změny v srdeční svalovině způsobí, že pumpování srdce je méně výkonné. Onemocnění srdce spěje k srdečnímu selhání, kdy srdce není schopno pumpovat dostatečné množství krve, aby pokrylo adekvátní potřebu živin a kyslíku tělních tkání. Existuje řada faktorů, které mohou přispívat k onemocnění srdce, a to: • Plemeno - u psů se chronické onemocnění chlopní vyskytuje zejména u malých plemen 51

©

Alena Lasotová

©

• • •


(např. trpasličí pudl, Kavalír King Charles španěl). Onemocnění myokardu jsou častější u velkých a obřích plemen (např. doga, Irský vlkodav). Pohlaví - onemocnění srdce jsou běžnější u samců. Věk - výskyt choroby se u psů zvyšuje s přibývajícím věkem. Fyzická kondice - u psů se silnou nadváhou je vyšší pravděpodobnost výskytu onemocnění srdce.

Rozpoznání příznaků srdečního onemocnění: Existuje řada příznaků, které se mohou objevit u zvířat se srdečním onemocněním: Apatie a slabost,ztráta vědomí a kolaps,snížená schopnost fyzické aktivity, potíže s dýcháním, např. zrychlené dýchání, sípání, častý kašel, otok břicha, snížená chuť k jídlu, ztráta tělesné hmotnosti. Počáteční příznaky srdečního onemocnění nemusí být zřejmé a stávají se jasnějšími až s rozvojem choroby. Pokud máte jakékoliv pochybnosti, kontaktujte svého veterinárního lékaře. Vrozené srdeční vady Tato onemocnění srdce jsou jako jediná zjišťována již u mladých psů a štěňat. Jedná se o vrozené anomálie v anatomickém utváření jednotlivých srdečních oddílů, případně velkých cév. Podle míry postižení se odvíjí závažnost příznaků, kterými se onemocnění projevuje. Nejčastějšími příznaky jsou únava, apatie, snížený apetit, dušnost, kašel přecházející až v dávení, občasné mdloby. Díky širokému a hlubokému hrudníku mají také landseeři, stejně jako ostatní velká plemena s širokým a prostorným hrudníkem dispozici k torzi žaludku. TORZE ŽALUDKU Přetočení žaludku je jedním z největších smrtelných nebezpečích pro psy velkých plemen. Dilatace a volvulus žaludku (neboli torze) je akutní a život ohrožující stav, při kterém dojde k přetočení žaludku, jeho přeplnění plynem a k šokovému stavu. Tento problém se vyskytuje především u velkých plemen s hlubokým hrudníkem. Pes má umístěný žaludek horizontálně. Torze je charakteristická rychlým a abnormálním roztažením žaludku plynem (dilatace nemohou odcházet kvasné plyny vznikající při trávení, ten se nafukuje a tlačí na okolní orgány). To může být doprovázeno rotací žaludku (volvulus). Tato rotace uzavře vstup i výstup ze žaludku. Je tím také omezen přívod krve. Krevní tlak se snižuje, organismus je nedostatečně zásobován kyslíkem, následuje oběhový šok a smrt. Je prokázáno, že pokud je pes krmený granulemi, ve kterých je více obilovin a málo kvalitních bílkovin, je riziko přetočení žaludku zvýšené. Musí se dávat i pozor na množství vypité vody po jídle, přestože je například pes krmen velmi kvalitním krmivem, tak velkým množstvím vypité vody a následným pohybem se riziko torze žaludku několikanásobně zvyšuje. Torze by měla být vždy okamžitě léčena odborníkem – veterinářem. Může zabít psa po pár hodinách od začátku. Příčina torze je neznámá. Může přijít u psa v jakémkoliv věku.

52

©

Alena Lasotová

©


Příznaky torze žaludku • zvětšení objemu břicha, které je na pohmat ztuhlé a bolestivé na dotyk • neúspěšné pokusy o zvracení, či zvracení pěny • náhlá změna v chování • neochota psa ulehnout • kňučení • bledé dásně • zvýšená srdeční činnost • bolesti Rychlá identifikace torze a rychlé léčení je nezbytné k přežití psa. Když rozeznáte některý z následujících příznaku, vyhledejte okamžitě veterináře. Předcházení torze • krmte malé množství krmiva častěji, dva až třikrát denně • necvičte se psem 1 hodinu před a 2 hodiny po krmení • vyhněte se náhlým změnám krmiva • když zpozorujete příznaky torze, okamžitě vyhledejte veterináře • misky s vodou i s krmením umístit na vyvýšené místo • když máte dva nebo více psů, krmte je odděleně k zamezení rychlého jídla ve stresu • krmte v době, kdy můžete psa po jídle pozorovat. Další doporučení je krmení vysoce kvalitním, velmi stravitelným krmivem s normálním množstvím vlákniny.

Po jídle následuje vždy siesta, nejlépe ve dvou 53

©

Alena Lasotová

©


ONEMOCNĚNÍ UŠÍ Landseer má delší převislé uši a právě proto občas (někteří jedinci i pravidelně) trpí některou nemocí uší. Uším bychom měli věnovat náležitou a pravidelnou pozornost. Příznaky Pes třepe hlavou, naklání ji k jedné straně, škrábe se na uších, při doteku ucha dává najevo bolest, objevuje se výtok z ucha, který může i zapáchat, ušní boltec otéká. Příčiny Příčin onemocnění uší je celá řada – cizí tělesa (osiny), parazité, bakterie, kvasinky. Při chronických zánětech obou zevních zvukovodů u některých plemen je třeba zvážit možnost celkových alergických onemocnění. Co dělat? Při prvních příznacích onemocnění uší doporučujeme navštívit veterinárního lékaře, který provede důkladné vyšetření zvířete a zvolí účinnou léčbu. Chronická onemocnění uší se léčí velmi těžko, a proto je žádoucí včasný zásah. Prevence Prevence onemocnění uší spočívá v pravidelném a správném čištění. Pro prevenci onemocnění uší postačí tzv. samočisticí kapky, které šetrně rozpouští ušní maz. Uši by se měly čistit každý týden. Zpočátku si nechte poradit od veterináře, jak správně a čím čistit a ošetřovat uši. Další prevencí onemocnění uší je zamezit proniknutí vody při koupání zvířat, pokud se tak stane, je třeba uši důkladně vysušit. Parazité Z parazitů je nejčastější ušní svrab. Při pozorné prohlídce zevního zvukovodu při tomto parazitárním onemocnění je vidět černý maz, který je připodobňován ke kávové sedlině. Samotní roztoči nejsou vidět pouhým okem, mikroskopický důkaz přítomnosti tohoto parazita v uších provádí veterinární lékař. Vlhko a špína v dlouhých, převislých, špatně větraných uších landseerů a jejich náruživá láska k vodě vytváří ideální podmínky pro množení choroboplodných zárodků. Často je toto onemocnění zaměňováno se zánětem středního ucha, proto vždy doporučuji vyšetření lékařem. Kožní problémy Problémy s ušními boltci doprovázejí různá kožní onemocnění. První příznaky kožního svrabu (prašiviny) se obvykle objevují na okrajích ušních boltců jako drobné stroupky. Poštípání hmyzem i alergie se projevují zarudnutím a otokem ušních boltců. Zánět středního ucha Naklánění hlavy na jednu stranu může být vyvoláno jednostranným podrážděním ucha, ale může také znamenat, že je zasaženo střední ucho. Zánět středního ucha vyžaduje vždy řádné léčení s použitím antibiotik, protizánětlivých léků a vzácně i operace. Zánět středního ucha patří výhradně do rukou veterinárního lékaře. 54

©

Alena Lasotová

©


Učení, učení se.. To, že jsme jak já, tak i Tarso trochu pochopily, co se od nás na výstavách očekává, nám pomohlo i k lepším výsledkům při hodnocení rozhodčích. Každý vystavovatel, i ten, který má sebehezčího psa, musí holt umět svého psa správně předvést, tak, aby co nejlépe vynikly jeho přednosti a zamaskovat drobné nedostatky - pokud tohle nebude znát, svému psovi spíš uškodí a nic nezíská, kromě nechuti jít do toho za nemalé peníze znovu. Žáden z majitelů nemá dokonalého krasavce či krasavici, jsou jen jedinci, kteří mají víc nebo míň blízko k psímu ideálu. Nejlépe se dá naučit vystavovat na chybách druhých a sbírat každý střípek znalostí, který nám někdo poskytne, vyplatí se spíš naslouchat a mít oči otevřené. Co bývá největší chybou (alespoň se mi to tak jeví) je přijet pozdě. Osobně ráda nasávám atmosféru výstaviště, kdy jsou všichni ještě natěšení a plní naděje a nepřipouští si zklamání - nikdo přeci nepojede vystavovat s tím,že nic nechce získat, a pokud to tvrdí, pak si myslím, že nemluví pravdu. Když však vystavovatel přijede pozdě, pak nejen nemá čas připravit si psa, najít si vhodné místo, zjistit kde jsou jaké kruhy, vyzvednout si číslo, a už vůbec nemá čas na vnímání atmosféry, ta mu může být v daném okamžiku ukradená, má jen strach, že přijde pozdě, že to prošvihl. Pokud se to stihne a majitel psa předvede dobře, má veliké štěstí, ale spíš zapracují nervičky, psisko nechápe co po něm chceme, jde jakoby ani neuměl chodit, o klusu nemluvě, hlavu táhne u země, stále se otáčí za ostatními psy a pokud si majitel nedá pozor, lehce se může stát, že se vysmekne a vezme roha. To vše jsem už zažila, vím, o čem mluvím a jsou to stresovky, kdy ardenalin tryská žilami, dech se krátí a ruce se klepou. Neříkám, že se to vše nemůže stát, i když přijdete včas, ale hrozí to daleko méně. Nemám moc v lásce suverény, kteří si myslí, že vytáhnou psa z kotce, aniž by se sebemíň postarali ho třeba jen vyčesat nebo přijatelně upravit, nechají ho proběhnout v kruhu a hned by chtěli posbírat to nejlepší ocenění. Sama jsem před výstavou pořád nervózní a občas je to znát i na mých psech, ale jaksi se toho neumím zbavit. A co se vyplatí nejvíc? Nejvíc se vyplatí věřit svému pejskovi, mít ho rád a snažit se být v klidu, to, že nám pejska občas neohodnotí podle našich představ neznamená, že ho budeme mít rádi méně, spíš si pomyslíme ( občas i nahlas ) něco o jednookém králi mezi slepými a zkusíme to příště znovu. Jsou i takoví rozhodčí, kteří dají na jedné výstavě vašemu psovi i vítěze plemene (BOB) a na druhé mu vyčtou to, co předtím vyzdvihli a někdy mluví i úplné bludy, ale jsou to rozhodčí a proti jejich posouzení ( bohužel) není odvolání a musíte to skousnout, i když při tom skřípete zuby, nic s tím nenaděláte.

55

©

Alena Lasotová

©


VÝŽIVA

Krmení Kvalitní krmení je naprostým základem správného růstu a vývinu psa. Nemůžeme krmit psa nekvalitní potravou a očekávat, že z něho vyroste krásný, zdravý a silný jedinec. Názory na to, co je kvalitní potrava, se různí a procházejí názorovým vývojem. Výzkumy na zahraničních universitách a ve výzkumných centrech velkých a seriózních firem zaměřených na výrobu krmiv pro psy přinesly zejména v poslední době mnoho nových poznatků, které jsou často i v přímém rozporu s tím, co se tradovalo v minulosti. Výživa od štěněte: Štěně spálí během prvních měsíců života překvapující množství energie, proto je důležité zajistit, aby dostalo vyváženou výživu. Pro srovnání, štěně během prvního roku vyroste jako dítě během 14 - 18 let. Výběr nejlepšího krmení je klíčem k umožnění dlouhodobého a zdravého života! Výživa v novorozeneckém období po porodu do odstavení V prvních dnech života pečuje o výživu štěňat především matka - kojící fena. Mateřské mléko je nejdokonalejší potravou na světě, kterou lze asi těžko nahradit. Ve zvláštních případech, jako je úhyn feny, velmi početný vrh nebo odmítání štěňat, je vhodné dát štěňatům speciální mléčnou náhražku. Kolem čtvrtého týdne věku štěňátka přichází čas na první nemléčné přikrmování. V tomto věku štěňátka dostávají malé množství velice kvalitního, snadno stravitelného krmiva. Jde o granulky rozmáčené ve vodě nebo vývaru nebo štěněčí kaši. Matka štěňata postupně odstaví sama. Jednak již nemá dostatek mléka a jednak je jí kojení vzhledem k ostrým zoubkům štěňat velmi nepříjemné. V době odchodu k majiteli už většinou spolehlivě přijímají pevnou potravu, 56

©

Alena Lasotová

©


což je věk kolem 8. - 9. týdne. Výživa v období od odstavu do 6 . měsíců věku: Štěně v tomto období prochází fází tzv. překotného růstu. Jeho energetické potřeby dosahují až trojnásobku množství potřebného pro dospělého psa. Vysoké jsou též požadavky na přísun dalších látek, a to hlavně bílkovin, tuků, minerálních látek a vitamínů. Kromě absolutního množství je mimořádně důležitý vzájemný poměr živin, především vápníku a fosforu nezbytných pro optimální vývoj kostí a zubů. Je pochopitelné, že tak velké nutriční nároky může uspokojit pouze nejkvalitnější, vydatné a přitom snadno stravitelné krmivo. Výživa v dorosteneckém období do dospělosti: Nutriční požadavky dorůstajícího psa pozvolna v tomto věku klesají na úroveň pro dospělého jedince. Přesto jeho organizmus se ještě stále vyvíjí a nároky na výživu nemůže uspokojit potrava určená dospělým psům. DESATERO VÝŽIVY ŠTĚNĚTE: Štěňátko má jiné nároky na výživu než dospělý pes. Štěně má mimořádně citlivý zažívací trakt. těně má malý žaludek, proto je nutné krmnou dávku rozdělit na několik porcí. U štěněte je nutné dodržovat pravidelný čas krmení. Potrava pro štěně by měla mít pokojovou teplotu. U štěněte je nutné pravidelně kontrolovat hmotnost a přírůstky. Vždy, než se rozhodnete u štěněte podat jakýkoliv vitamínový nebo minerální přípravek, poraďte se s veterinářem. V kvalitním krmení by jich mělo být dostatek, a předávkování může štěněti ublížit. Méně je někdy více. 8. Kravské mléko není vhodnou součástí výživy štěňat. Organizmus psa ztrácí schopnost štěpit mléčný cukr a výsledkem je zvracení nebo průjem. 9. Po jídle nechte psa vždy odpočívat. 10. Všechny dlouhodobější potíže, jako jsou zažívací problémy, netypická konzistence a barva trusu, nadměrné pití nebo výrazná změna k jídlu, vždy konzultujte s veterinářem. 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

ČÍM KRMIT ? Od mého nejrannějšího dětství mne životem provázejí psi. Většinou obyčejní venkovští voříšci, které nám někdo daroval nebo jsem si je vyprosila na mámě. Všichni tito pejsánci byli často krmeni tím, co zbylo od stolu, občas se jim uvařilo nějaké maso, jako příloha byly nudle nebo chléb, vlastně jsme si nikdy doma nelámali hlavu přemýšlením, zda je to pro pejska to nejlepší nebo ne, pokud byl pejsek zdravý a vitální, pak pro to ani nebyl důvod. A že tito pejsci zdraví byli přenáramně, o tom svědčí především délka jejich života bez zásahů veterináře, který byl jakýmsi "přepychem" pro zhýčkané vyšlechtěné psy. Téměř všichni psi se dožili věku více než 14 let a to je věk pro psa kmetský. Avšak to, co bylo zdravé pro pejsky tehdy, už dnes není dávno pravdou, lidé se stravují jinak, jídla jsou překořeňována a přesolována, jsou plná „éček“, životní prostředí už také není co bývalo, psi, stejně jako lidi, častěji trpí civilizačními chorobami a navíc je známo, že právě 57

©

Alena Lasotová

©


obyčejní venkovští voříšci jsou daleko zdravější než jejich vyšlechtění bratři. Je to důsledek právě šlechtění, kdy se v zájmu zachování a zakotvení vlastností typických pro dané plemeno, nejprve začínalo s chovem na pár jedincích spolu úzce spřízněnými, nevědělo se nic o negativním dopadu blízké příbuzenské plemenitby a tím se vyšlechtěný pes stal poněkud méně odolným a více náchylným k různým dědičným nemocem apod. Zároveň se však zakotvily ty žádoucí vlastnosti, pro které bylo plemeno vyšlechtěno, vlastně je to "něco za něco" a záleží jen na lidech, na chovatelích a majitelích, jak se s tím poperou. Že má strava vliv na zdraví a vitalitu pejska určitě není třeba nikoho přesvědčovat, tohle je všeobecně známo, proto je opravdu dobré vědět, co je nejlepší stravou pro psy a umožnit tak svému psovi, zdravý a plnohodnotný život. Abychom se co nejlépe přiblížili přirozené stravě psa, vezme si jako vzor stravovací návyky vlka, přímého předka všech dnešních psích plemen a porovnáme v čem se různé druhy krmiv přirozené stravě blíží a kde se vzdálily. DRUHY KRMIV: Termicky extrudované suché krmiva jsou vyrobena při teplotách 120 až 200 stupňů. Tato vysoká teplota poškodí nebo zcela zničí bioaktivní látky. Především enzymy a vitamíny jsou zničeny, bílkoviny, tuky, stopové prvky, minerální látky jsou teplem poškozeny. Do těchto termicky extrudovaných krmiv se po teplotním znehodnocení přírodních vitamínů a ostatních bioaktivních látek dodávají umělé vitamíny a umělé minerály (chemie), které jsou biologicky málo využitelné, přírodu nelze nahradit a pro zajištění vábivé vůně a chutě, tak aby to psům chutnalo, jsou přidávány uměle vyrobené příchutě (sladidla, glutamáty a jiná éčka). Chuťové buňky psů jsou oklamány. Za studena lisované suché krmiva jsou vyrobena šetrnou technologií lisováním za studena, která garantuje, že téměř všechny vitamíny, minerály a ostatní bioaktivní látky zůstanou ve své původní (přírodní) podobě a v celém původním spektru organismu psa k dispozici. Přírodní vitamíny na rozdíl od umělých (chemie) nezatěžují orgány látkové výměny (játra, ledviny), což bývá častá příčina takzvané alergie nebo kožních problémů. Za studena lisovaná krmiva nebobtnají v žaludku (minimální riziko torze) a ve střevě jsou intenzívně trávena a nedochází ke zlenivění střeva. Z hotových suchých krmiv jsou za studena lisovaná krmiva přírodnímu vzoru výživy psa (vlk) nejblíže. Konzervované vlhké krmivo Maso a obsažené přílohy jsou konzervovány vařením. Podle platného zákona však musí být ohřáno minimálně na 138° C (sterilizace). Tím je dosažena expirační doba 2 až 3 roky. Podobně jako u termicky extrudovaných granulí je však i v konzervách vysokou teplotou velká část přírodních bioaktivních látek, jako jsou vitamíny, minerály, stopové prvky, poškozena, zničena nebo uzavřena. Výživovým a zdravotním problémem je pak u mnohých konzerv malý obsah masa (cca 4%) a na kostky nakrájené sojové či jiné masové náhražky (kafilerní produkty). Doma vařená strava Výhodou vaření oproti konzervám je, že si chovatel psa sám při nákupu vybírá kvalitu ingrediencí, které bude vařit. Navíc lze jídelníček vařené stravy střídáním různých surovin výrazně zpestřit různými masy, přílohami apod. Vařením masa spolu s případným podáváním různých vařených příloh jako jsou například rýže, vločky, těstoviny, brambory a podobně, je na 58

©

Alena Lasotová

©


tom díky teplotě vaření s obsahem bioaktivních látek bohužel jen o trochu lépe než při krmení konzervami. Zkrácenou dobou vaření nebo dušením však můžeme výrazně snížit stupeň znehodnocení přírodních bioaktivních látek a zachovat také část jejich spektra. Syrová strava BARF syrové maso, syrové kosti, syrová zelenina - je nejpřirozenější a přírodě nejbližší druh výživy psa, je nejblíže jídelníčku vlka. Syrová výživa jako jediný druh výživy vynecháním teplotního zpracování (vaření, extrudace) obsahuje všechny bioaktivní látky v celém původním množství a v celém spektru. Proto je pro výživu psa nejhodnotnější. Abychom se vyhnuli zdravotním potížím z nedostatku některých živin, podobně jako u doma vařené stravy, musíme při volbě ingrediencí dbát na vyváženost a pestrost této syrové výživy. K syrové a vařené stravě podáváme přírodní doplňky výživy. Co je to BARF? BARF je zkratka, která se dá vyložit mnoha způsoby = Born Again Raw Feeders (znovuzrozen krmit syrově), = Bones And Raw Food (kosti a syrová potrava) , = Biologisch Artgerechte Rohe Futerung (biologicky vhodná syrová výživa), ale pořád znamená to samé - je to metoda výživy masožravých domácích zvířat přirozeným způsobem - tedy syrové maso, kosti a zelenina. Tento způsob krmení přenáší zodpovědnost za vyváženost krmení na chovatele. Možná i proto je předmětem častých sporů jak majitelů psů, chovatelů, tak i veterinárních lékařů. Opravdu jsou granule a jiná průmyslově vyráběná krmiva (např.konzervy) to nejlepší? Jedli by jste to celý život vy? Zkuste si položit otázku- čemu by tak dál můj pes přednost? Masu nebo granulím? Přírodnímu nebo umělému? Proč BARF? Proč stále větší okruh chovatelů přechází na krmení syrovým masem - BARF místo pohodlného odsypávání granulí? Protože pochopili, že chemie do psího jídelníčku nepatří a že jenom dobře a hlavně pestře krmený pes, může být zdravý pes. Jednostranná, uměle vyrobená strava je přirozenému vzoru na míle vzdálená. Snad vás napadne myšlenka, že dnešní vyšlechtěný pes už přece není žáden divoce žijící vlk, když ale uvážíte, že vlci i psi stále ještě mají shodnou DNA a tedy se spolu mohou pářit a přivést na svět potomstvo, pak jsou stravovací návyky vlka vzorem nejlepším. Navíc jakékoli změny v přírodním běhu trvají tisíce let, takže tak dlouho bude psovi trvat než své hluboce zakořeněné přirozené stravovací návyky změní a stane výlučně pojídačem granulí. Podle různých výzkumů a statistik dochází ke zjištění, že od dob kdy se začalo krmit průmyslově vyráběnou potravou (granule, konzervy) narůstá množství zdravotních problémů u psů (ale i koček) - oslabení imunity, kožní potíže, alergie, snížená plodnost, nemoci slinivky, jater a ledvin a v neposlední řadě, všemi obávaná rakovina. Proto stále více majitelů a chovatelů začíná hledat jiné cesty, jak psa dobře krmit. Jednou z nich je právě BARF.

59

©

Alena Lasotová

©


Bonitace,štěňátka Jak dál plynul čas, Anatarso vyrostla do krásy( byla a je v mých očích, tím nejkrásnějším psem) a začala sbírat výborná ocenění, ze kterých jsem se upřímně radovala, neboť se mi potvrdilo, že poctivá práce a láskyplný přístup se musí odrazit i na výsledcích. Z ošklivého káčátka se stala nádherná labuť, jako podle Andersena, ale kde je úspěch, jde s ním ruku v ruce obyčejně i závist a nevraživost a obojího jsem si užívala měrou vrchovatou. Dokud jsme nic nevyhrávali, sklízeli jsme postranní úšklebky, kam že se to hrabeme, a když jsme vyhrávat začali, cítila jsem zase vražedné pohledy v zádech a dívala se na neupřímné úsměvy. Jen málo známých se ukázalo jako opravdoví přátelé a o to víc si jich vážím. Jsou to lidé, kteří mi neváhali podat pomocnou ruku když jsem to nejvíc potřebovala a vůbec, ale vůbec nic za to nečekali. To mi plně nahrazuje ty „rádoby“přátele s kyselými obličeji, které na výstavách potkávám. Beru to jako jakousi daň z úspěchu a už si z toho pranic nedělám. To, na čem opravdu záleží je skryto jinde a záleží jen na nás, zda to budeme umět nebo chtít najít. Anatarso jsme zbonitovali v květnu roku 2007 se skvělým výsledkem a já se začínala poohlížet po vhodném ženichovi pro naši psí slečnu. Od samého začátku jsem věděla, že si po ní nechám štěňátko a už jsem se strašně těšila jak si ho budu vybírat a sledovat jak roste z maličkého miminka v černobílého ďáblíka. Chtěla jsem pro ni, a zároveň pro sebe, to nejlepší. Moc se mi líbil Yolly, jak po stránce exteriéru, tak i jeho výstavní výsledky, takže jsem to hned zkusila domluvit s jeho majitelkou Andreou. Andri souhlasila, Yolly splnil svou otcovskou povinnost a pak jsme už jen toužebně očekávali příchod štěňátek, které jsem chtěla rozmazlovat stejně jako jejich mámu. Jenže….! Zároveň jsem se obávala, jak to bude probíhat, jestli vše bude, jak má, aby náhodou něco nekikslo, prostě fantazie pracovala ostošest. A to, čeho se člověk nejvíc bojí, si na sebe nejsnáze přivolá, nevyplácí se malovat čerta na zeď, stává se, že z ní sleze a to se stalo i nám. Anatarso ke konci březosti začala špatně žrát, a tak jsme utíkali k veterináři pro radu, ten nám řekl, že je to úplně normální, že pak bude baštit zase normálně, jenže nebaštila a navíc vypadala, že bude rodit dříve. Taky, že jo! A hned ten první byl jako na potvoru ten největší pejsek, který měl přes 800g a Tarso ho nemohla vytlačit, byl moc velký, ona prvorodička a ještě málo otevřená. Zase jsme volali S.O.S. veterináři, ten radil ještě chvíli počkat a pak raději, když to opravdu nepůjde, ukončit porod císařským řezem. No, opravdu to nešlo, štěňátko zůstalo v porodních cestách uvězněné a bez šance dostat se bez pomoci samo ven. Naložili jsme Tarso do auta a jeli jsme na kliniku na „císaře.“ Prvnímu štěněti už pomoc nedorazila včas, udusilo se a spolu s ním i druhé štěně, které se tlačilo hned za ním. Zbývajících 9 štěňátek nám naložili do bedny a šup s nimi do auta, ještě naložit spící Anatarso a rychle domů, do tepla výhřevné podlážky. Jen jsme se na chvíli koukli do bedny co nám to v ní tak divně jakoby mňoukalo, nikdy jsem ještě předtím neviděla a neslyšela právě narozená psí miminka, a už jsem je balila zpátky do deky .Všechna se zdála být v pořádku, jen jedno bylo jaksi malátné a jako jediné nekníkalo (při narození totiž pravděpodobně vdechlo plodovou vodu), paní veterinářka mu

60

©

Alena Lasotová

©


namasírovala hrudníček, maličký začal lépe dýchat,a mě se trochu ulevilo. Ještě, že jsem nevěděla, co mě čeká, jinak bych určitě nebyla tak nadšená a spokojená, že to takhle dopadlo, vše teprve mělo přijít. Už asi nespočítám hodiny, které jsem strávila v porodním boxu u štěňat, kdy jsem doslova hlídala každé jejich nadechnutí, co dvě hodiny krmila štěněčím mlékem a masírovala po každém napití bříška. Tarso ze začátku neměla vůbec mléko a později, když už ho měla, ho nebylo pro všechny dost. Ona sama byla hodně zesláblá a já ji musela šetřit, aby se zotavila a tak první týden byla veškerá péče o maličké jen na mě. Když mi pátého dne zemřelo kříšené štěně, měla jsem dojem, že jsem selhala a moc jsem ho obrečela, ale ostatní mi pomohli rychle se sebrat a zapomenout. Po týdnu mi už Tarso pomáhala s masírováním bříšek a co druhé krmení nakojila sama. To byla tak obrovská úleva, že jsem mohla svěřit Tarso se štěňaty Hance a poprvé od narození štěňat jsem spala celou noc. Úplně jsem vytuhla. Ráno jsem se probudila s úlekem „co je s mimísky?“ Byli v pohodě, jen Hanka toho měla právě dost a okamžitě vklouzla do náruče Orfeovy. Měla jsem ve zvyku okamžitě běžet ke štěňatům, stačilo se vzdálit jen na malý okamžik, třeba na záchod, do koupelny, k počítači. Jednou tak přijdu k malým a počítám, vychází mi sedm. Kde je osmé štěně?, volám na Hanku, která je má na starosti, když mám práci na počítači a pro jistotu je zase přepočítám, stále je jich sedm. Napadne mě nadzvednout Tarinku - a je tam! Vytahuji z pod ní osmé štěně, které nejeví známky života. Okamžitě začínám s oživovacími pokusy, dýchám do tlamičky a masíruji hrudník, jak jsem to viděla u veterinářky a po celé věčnosti slavím úspěch, štěně se nadechuje a po chvíli dýchá samo. Je to Audrey, kterou jsem si vybrala, která má zůstat doma a dělat společnost mámě, pak padám na zadek, začínám se klepat a řvu jak na lesy: To jsi nemohla na ně dávat pozor?! Co jsi tu dělala ?! To nemohu ani na chvilku odejít ?!… No hysterický záchvat jak z románu, Hančí cedí slzy, pak je cedíme obě, já se omlouvám, že mi ruply nervy, nikomu to nepřeji zažít, přišla jsem za vteřinu dvanáct. Konečně začínáme přikrmovat kaší, pak celou věčnost čistím malé, box a sebe, kaše je prostě všude, už ať to ti malí mizerové baští sami, nechci už vidět láhev ani cumel. Ukazuje se, že přeci jen trochu inteligence pobrali a s kaší si poradili i z misek, na mě pak zbývá po nich uklidit, co jim v zápalu boje upadlo a co na sebe nalepili. Dokonce se mi snaží pomáhat a vzájemně se olizují, lásky moje. Pak už to bylo snadné, granulky a vařené masíčko baštili s velikým nadšením, to už jsem věděla, že jsme za vodou, že je odchovám všechny. Rostli strašně rychle, běh času nelze zastavit, přišla doba odběru štěňátek a já místo abych byla ráda, že po všech těch peripetiích budu mít konečně klid, jsem špatná z toho, že půjdou pryč, je mi to líto, vím sice, že si je nemohu nechat, ale to nic nemění na faktu, že bych to nejraději udělala. Ještě, že mi zbývá Audrey, která je mi z pochopitelných důvodů nejmilejší, budu mít koho hýčkat a opatrovat. Kéž je jako máma!

61

©

Alena Lasotová

©


CHOV

VÝBĚR VHODNÝCH PARTNERŮ Při výběru vhodných partnerů dbáme nejen, aby oba budoucí rodiče nebyli úzce příbuzní, ale především se k sobě hodili typově, byli zdraví, a aby nedostatek jednoho nebyl vyvažován opačným extrémem druhého z páru. Například příliš drobnou fenku nikdy nenakryjeme tím největším a nejrobustnějším psem, fenu chudozubou nespojíme se psem s nadbytečným zubem, neboť vady se sčítají a místo vady jedné můžeme získat vady dvě. Nejprve se štěňata „dělají“ na papírech, sledujeme linie, typ i zabarvení srsti. Vady jednoho z chovného páru se mohou vyvažovat pouze standardní vlastností druhého chovného jedince. Nikdy nespojujeme dva jedince se stejnou vadou! To znamená, že budeme-li mít fenu s klešťovým skusem, nikdy k ní nevybereme psa rovněž s klešťovým skusem, ale jedině se skusem nůžkovým, standardním. V opačném případě se výskyt této vady v chovu podstatně zvýší a geneticky upevní.

Krycí pes-plemeník Po dosažení věku 18 měsíců, po splnění chovných podmínek, jako jsou výstavy a RTG vyšetření kyčelních kloubů na dysplazii, se pes musí podrobit bonitaci, při které se pejskovi udělí bonitační kód, ve kterém jsou zaznamenány veškeré jeho vady, drobné nedostatky, povaha, počet zubů, výška, délka, barva oka, apod. Všechny sledované znaky jsou ohodnoceny známkou, přičemž u landseerů je nejvyšší známkou 0, z těchto známek se sestavuje bonitační kód. Pokud pes nebo fena splňují podmínky zařazení do chovu, je jim chovnost zapsána do průkazu původu. 62

©

Alena Lasotová

©


Bonitace by se měl pes zúčastnit, až když je tělesný a duševní vývoj psa ukončen, raději později, protože výsledný bonitační kód platí po celý život psa/feny. Na základě bonitačního kódu pak můžeme vybírat vhodného ženicha pro naši fenu. Pokud je takový pejsek i majitel nějakého titulu, tím lépe, ale nikdy nevybíráme plemeníka jen podle nejbližší vzdálenosti k místu bydliště krycího psa nebo dosažených výstavních výsledků psa, jsou to totiž výsledky vypovídající o tom, jak se líbí rozhodčím, ne o něm samotném jako o nositeli určitých vlastností. Každý chovatel, hodný tohoto pojmenování, by měl sledovat také povahu a zdraví vybraného plemeníka a vyvarovat se jakéhokoli podezření na dědičně založenou nemoc, neboť by tuhle chorobu přenesl na potomstvo a ti ji dále šířili a zamořovali chov. Stejně tak i majitel krycího psa by měl odmítnout krýt fenu, která nezapadá do jeho představy o linii, kterou by chtěl zachovat, nekrýt každou fenu, která se vyskytne, bez přemýšlení, jen proto, že je potěšen zájmem o svého psa. Určitou pomoc by mohl představovat erudovaný poradce chovu, který by měl kvalifikovaně poradit a doporučit vhodného krycího psa, avšak konečný výběr je jen na samotném chovateli, protože veškerou zodpovědnost nese vždy on. Výsledky některých spojení bývají někdy podprůměrné, ale nikdo se nikdy nezeptá, který poradce chovu tohle spojení doporučil, ale vždy se zeptá, ze které chovatelské stanice štěně pochází. A kdo je vlastně PORADCE CHOVU? V odborné literatuře i v kynologickém tisku se setkáváme s termínem poradce chovu. Kdo to vlastně je poradce chovu? V ČR je chov jednotlivých plemen psů řízen chovatelskými kluby. Jednotlivé kluby mohou mít různé dodatky k Chovatelskému řádu ČMKU, ale ty s ním nesmí být v rozporu. Každý klub má svého poradce chovu, ten má zodpovědnost za dané plemeno. Poradce chovu musí striktně dodržovat pravidla chovu stanovená klubem. Měl by to být člověk nesporných kvalit, a to jak odborných, tak lidských, se zápalem pro věc a chutí se stále učit. Avšak ani odborné znalosti a zkušenosti poradci chovu nepomohou k popularitě a respektu mezi chovateli, postrádá-li schopnost jednat s lidmi. To je pro tuto funkci věc naprosto podstatná. Každý poradce chovu se domnívá, že jedině on plemeni nejlépe rozumí, přesto však musí udržet své emoce i jazyk na uzdě. Naprosto zarážející je sebejisté přesvědčení některých poradců o vlastní vševědoucnosti a neomylnosti, ovšem výsledky jejich práce, při potkávání na výstavách, bývají často dosti žalostné. Říká se, že jaký je poradce chovu, takové je plemeno. Potomků jednoho určitého preferovaného, ale ne bezvadného plemeníka, je mnohonásobně víc, než potomků jedné feny a odstranit vady způsobené používáním tohohle preferovaného plemeníka, pak trvá celé generace. Poradce chovu by měl svým vystupováním klub reprezentovat. Arogance a povyšování se nad chovatele není nikdy namístě, naopak je to věc naprosto nepřijatelná. Měl v praxi ovládat techniku krytí, aby mohl chovateli příkladně pomoci nebo alespoň poradit, i když to není přímo jeho povinností. Měl by rovněž umět poradit chovateli před porodem feny. Měl by zodpovědně navrhnout spojení chovných jedinců, pokud o to chovatel požádá, a k tomu je nutno dobře znát i předky chovných jedinců, . I poradce chovu je však jen člověk, a tedy tvor chybující, proto je třeba mít ve velké vážnosti ty, kteří svou chybu dokážou nejen přiznat, ale do budoucna se jí vyvarovat.

63

©

Alena Lasotová

©


Chovná fena Stejné podmínky, které musí splňovat krycí pes, musí splňovat i chovná fena, ovšem u ní už začínáme s výběrem vhodného krycího psa dávno před uchovněním, tak aby nás nezaskočilo její hárání a my nemuseli shánět plemeníka na poslední chvíli. Zodpovědný chovatel má raději dalšího vhodného kandidáta v záloze pro jistotu, že by se krytí nezdařilo nebo v sobě chovný pár nenalezl zalíbení. Pokud vše probíhá tak, jak má, chovatel s předstihem před předpokládaným háráním (minimálně měsíc) požádá poradce chovu o vystavení krycího listu. Bez vystaveného krycího listu nelze fenu nakrýt, chovatel se vystavuje riziku, nejen že nebudou vystaveny průkazy původu pro jeho štěňátka, byť oba rodiče splňují veškeré požadavky pro úspěšný odchov, ale také i sankcím ze strany klubu nebo ČMKU (Českomoravská kynologická unie). Do žádosti uvede zvolené plemeníky ( jednoho až tři) nebo požádá poradce chovu o doporučení vhodného kandidáta či vícero krycích psů. Poradce by měl chovatele upozornit na možná úskalí při krytí námi zvoleného psa anebo při už uskutečněných krytích a narozených potomcích po určitém psovi, u kterého se vyskytly vážné dědičné nemoci, má pravomoc spojení nedoporučit či krycí list nevystavit. Pohlavní cyklus feny Období prvního hárání spadá mezi 9-11 měsíc věku,ale fena ještě není tělesně ani duševně vyvinutá, a proto by březost s následným porodem a péči o štěňata, pro ni znamenala přílišnou zátěž . Chovnost je tedy vázaná na nejnižší věkovou hranici (24 měsíců), kdy smí být poprvé nakryta. Ideální je krytí při čtvrtém hárání. Landseeři dospívají poměrně pozdě, asi ve věku kolem dvou let, ovšem zcela je tělesný a duševní vývoj ukončen kolem třetího roku života psa. Fena hárá dvakrát do roka, a říje trvá obvykle mezi 18-21 dny, ale dnů, kdy je ochotna přijmout psa a zabřeznout, je jen pár. Jsou ovšem i stále častější výjimky, kdy feny hárají skrytě, je to tzv. „tichá říje“, kdy si chovatel vůbec nemusí všimnout, že mu fenka začala hárat nebo hárá i častěji během roku. Také může dojít k rozštěpení říje, kdy se u fenky nedostaví ovulace, říje se zastaví a po různě dlouhé pauze přichází fenka do říje znovu. Toto se může opakovat i vícekrát za sebou. Hárání je rozloženo do čtyř cyklů: 1.Proestrus Je přípravou na samotné hárání a trvá asi 8-13 dní, vulva je silně zduřelá, sliznice pochvy načervenalá, přezka se posunuje vzhůru, směrem k řitnímu otvoru. Často močí a tím signalizuje psům svou nastávající říji, ale ještě není schopna nakrytí. 2.Estrus Tato fáze je vlastní říje, kdy dochází k praskání folikul a uvolňování vajíček. Toto období trvá mezi 2-4 dny, výtok má změněnou barvu a je hlenovitý. V tomto období je fena schopna nakrytí a sama aktivně vyhledává psy a nabízí se jim. 3 Metestrus V tomto období dochází k ukončení a vyhasínání projevů říje. Na místě uvolněných folikulů vzniká žluté tělísko, které produkuje hormony pro udržení případné gravidity. 4.Anestrus Období klidu nebo březost.

64

©

Alena Lasotová

©


Pohlavní ústrojí feny

1 - děložní tělo 2 - vyústění močové trubice do poševní předsíně 3 - poševní předsíň 4 – pochva

5 - děložní krček 6 - děložní rohy 7 - ústí vejcovodu 8 - vaječníky

Pohlavní ústrojí psa

65

©

Alena Lasotová

©


Krytí Máme krásnou psí slečnu, kterou jsme zbonitovali a uchovnili, vybrali ji vhodného nápadníka, a teď už jen čekáme na hárání a vhodný termín ke spojení. A hned tady, na samotném počátku, se můžeme potkat se spoustou problémů, které nás dokážou pořádně potrápit. První z nich je stanovení nejvhodnějšího dne ke krytí. Pokud už máme nějakou zkušenost průběhem hárání své fenky, můžeme vhodný termín stanovit sami. Pomoci nám může jednoduchý test, kdy ukazovákem tlačíme na různá místa v okolí přezky. Správně rozháraná fena stahuje přezku vždy k místu doteku a dává ocas na stranu, aby tím usnadnila psovi zavedení pyje do pochvy. Dalším pomocníkem je chování feny v přítomnosti psa. Pokud za žádnou cenu nechce dovolit na sebe naskočit a je agresivní, je ještě příliš brzy. Dále sledujeme výtok z vulvy, který se z počátečního, krvavého, začne měnit na růžový nebo hnědavý, hlenovitý. To je známka toho, že se začíná do krve vyplavovat větší množství hormonu progesteronu, jehož hladina začíná stoupat asi dva až tři dny před ovulací. Bohužel tyto metody jsou dosti individuální a někdy nejsou vnější projevy příliš patrné, takže je daleko přesnější nechat stanovení nejvhodnějšího termínu ke krytí veterináři.Ti používají dvě metody, a to poševní cytologie, kdy se provede výtěr z pochvy a zkoumá se stadium změn struktury poševních buněk, výtěr se provádí víckrát s odstupem dvou dní a je lépe ho poprvé podstoupit raději hned na začátku barvení. Druhou metodou, dle mého názoru daleko přesnější je progesteronový test. Tímto jednoduchým odběrem krve se vyšetří hladina progesteronu v krvi feny, přičemž dva až tři dny před samotnou ovulací, začíná hladina progesteronu stoupat. Tento test oceníte zejména jedete-li za krycím psem opravdu daleko nebo do zahraničí. V průběhu života feny se celý pohlavní cyklus příliš nemění (samozřejmě jsou i zde výjimky, například onemocnění, extrémní klimatické změny, přítomnost jiné háravé feny, které mohou průběh hárání pozměnit) a je víceméně pravidelný a výběr správného dne ke krytí se příliš neliší. Zkušený chovatel po několikerém hárání své feny už ví, kdy je nejlépe připravená ke spojení. Před samotným krytím však musí splnit chovatel ještě několik podmínek. Nejprve požádá o vystavení krycího listu. Dále zkontroluje zda má fena všechna očkování platná, to proto, aby měla v krvi dostatečné množství potřebných protilátek pro budoucí štěňata, fenka se odčerví, a to i přesto, že ještě neskončila doba platnosti předešlého odčervení. Zase je to pro budoucí štěňátka, pro vysoký obsah protilátek v krvi budoucí matky. U fen s velmi dlouhou a hustou srstí se doporučuje okolí přezky ostříhat, aby se zjednodušil průběh krytí a svázání. Fenu přivedeme k psovi vždy čistou, bez parazitů a samozřejmě zdravou. V poslední době se zvyšuje počet fen, které nezabřezly, měly ve vrhu malý počet štěňat nebo štěňátka s nízkou porodní váhou. Může to být způsobeno skrytým zdravotním problémem, hormonální poruchou, anatomickou anomálií nebo také virem herpes : Virus Herpes Tento virus byl poprvé popsán v roce 1965 v USA jako příčina infekčního úmrtí novorozených štěňat. Od té doby je jasně zřejmé, že herpes virus může vyvolat infekci také u starších štěňat a dospělých zvířat. Jedná se o specifický virus vyskytující se u psů a u ostatních psovitých šelem. Ačkoliv se to může týkat i rozmnožování jiných zvířat, vyskytují se známky onemocnění častěji v chovech psů a také když se sejde více psů dohromady (např. výstavy). Hlavním příznakem napadení tímto virem je celoživotní a skrytá infekce. Jinými slovy: Jednou infikovaní jedinci zůstanou doživotními a neustálými nosiči viru i bez viditelných symptomů nemoci. Ve 66

©

Alena Lasotová

©


stresových situacích může potom dojít k reaktivaci a s tím spojené vylučování viru. Přenos U dospělého psa jsou následky infekce herpes virem málo známé. Diagnostikované symptomy, jako např. rýma, vymizí po několika dnech. Avšak tímto způsobem se tento virus přenáší, neboť přesídluje na sliznici v dýchací trubici. Stejně tak se nachází v pohlavním ústrojí a může vyvolat vznik malých puchýřků v přední oblasti genitálií u fen nebo na předkožce u psů. Tak může být virus vyloučen se slinami, se sekrety z nosu, ale také z genitálií. Infekce, která primárně nepředstavuje žádné onemocnění, vznikne při přímém kontaktu, jako např. při olizování nebo při krytí. Fena může být již při prvním kontaktu se psem infikována. Jsou-li feny infikovány při krytí nebo během březosti, přestojí samy tuto infekci většinou dobře. Avšak nebezpečným se virus stává pro štěňata. V počátku březosti může vést prvotní infekce k resorpci (vstřebání) nebo po 35.dnu k potratu plodů. Avšak nejčastěji jsou štěňata infikována v prvním týdnu života. Pokud se skrytá infekce reaktivuje během stresu při porodu, může dojít k nákaze během porodu nebo těsně po něm. Během porodu se mohou štěňata nakazit v porodních cestách, dále potom prostřednictvím sekretů z nosu a tlamy vylučovaných fenou při neustálém olizování a díky takto úzkému kontaktu dochází k dalšímu přenosu viru. Takto se infekce rozšiřuje velmi rychle. Symptomy Pokud jsou štěňata infikována v průběhu porodu nebo bezprostředně po něm, je inkubační doba přibližně 3 – 7 dní. Mezi první symptomy patří průjem a zvracení. Štěňata, která se z počátku zdají čiperná, odmítají za krátký čas sát, jsou apatická, trpí dušností a vydávají nepřetržitě bolestivé skřeky. Tyto permanentní projevy bolesti znamenají pro fenu značnou nervovou zátěž. Bezúspěšná snaha uklidnit naříkající štěňata a neschopnost odstranit příčinu bolestí můžou vést k tomu, že fena svou péči o ně ukončí. Tím jsou štěňata s jen lehkým průběhem onemocnění ještě více ohrožena, ačkoliv by měli šanci na přežití. Zde musí na uklidnění feny naprosto nutně zapůsobit chovatel. Jestliže onemocní všechna štěňata ve vrhu, je úmrtnost skoro 100%. Mladší jedinci zemřou ve většině případů během 24 až 48 hodin po objevení se prvních příznaků. Onemocní-li starší štěňata, mají určitou naději na přežití. Většinou však mají celoživotní neurologickou poruchu. Prevence a péče Aby se v chovu zamezilo nebezpečí infekce, je lepší březí feny ke konci březosti (přibližně 3 týdny před porodem) a štěňata s matkou během prvních třech týdnů izolovat. Protože jsou zvířata obojího pohlaví infikována celoživotně, představuje chov s pozitivními jedinci riziko (přenos viru při krytí). Jestliže fena vykazuje vysoký podíl protilátek, může je zároveň s mateřským mlékem předat svým štěňatům a vrh je tak proti nemoci ochráněn. Závěr Herpes virus u psů je celosvětově rozšířen a případy a důsledky se dají jen složitě dokumentovat. Virus, jak se zdá, přináší do chovu převážně velké problémy díky potencionálním následkům v rozmnožování. Akutní projevy (potrat, úmrtnost… atd.) jsou velice známé, jeho role v neplodnosti se však pořád podceňuje. Vakcinace: Na našem trhu je dostupná vakcína určená výhradně k vakcinaci březích fen. Výrobce doporučuje vakcinovat feny první dávkou mezi prvním dnem říje a desátým dnem po nakrytí, druhá dávka následuje jeden až dva týdny před porodem. Revakcinace je pak doporučena při každé další 67

©

Alena Lasotová

©


březosti podle stejného schématu. Ceny vakcín se pohybují kolem 1000,-KČ za jednu dávku. Jedeme za psem Konečně tedy máme vše splněno, určený nejvhodnější termín, takže se může jet za ženichem, kterého dopředu včas informujeme o průběhu hárání a předpokládaném termínu příjezdu. Nezapomeneme si sebou vzít krycí list, který pak oba majitelé, po uskutečněném krytí vyplní, stanoví si podmínky úhrady za krytí a potvrdí svými podpisy. Jedna kopie zůstává poradci chovu, jednu si nechá majitel psa a jednu chovatel. Samotné krytí má tři fáze – předehru, při níž se oba aktéři seznamují, vyjadřují si své sympatie očicháváním a vzájemným olizováním. V této fázi fena psa vyzývá, spolu se psem běhají , fena většinou přebírá aktivitu, kdy psa neustálým nastavováním vydražďuje. Po této různě dlouhé fázi, se pes pokusí na fenu naskočit a zavést pyj do pochvy feny. Pokud je fena svolná, nastává třetí fáze, a tou je svázání obou psů. Někteří psi mohou potřebovat naši pomoc, jiné však vyloženě ruší tak, že o krytí ztratí zájem. Také není dobré, zvláště v horkých dnech, nechat psy příliš běhat, protože se pak brzy unaví a opět zájem mizí. Při svázání kořen penisu psovi silně zduří a znemožní tak vyklouznutí z pochvy, která je silně lepivá a rovněž pomáhá udržení pyje v pochvě. Po celou dobu svázání pes po malých dávkách ejakuluje. Aby nedošlo ke zranění obou psů, snažíme se oba psy uklidňovat a přidržovat, protože svázání je pro fenu nepříjemné a bolestivé a fena se snaží ze sevření uniknout. Doba svázání je různá, od 10 minut až 45 minut. Během této doby pes seskočí z feny, přehodí zadní nohy tak, že stojí záď k zádi. Pokud to je mladý pes, můžeme mu pomoci. Po ukončení ejakulace dojde k ochabnutí pyje a pes se od feny odpojí.

svázání psů

68

©

Alena Lasotová

©


Ošetření nakryté feny Po „rozvázání se“ psů nenecháme fenu běhat ani močit, aby nedošlo k vytlačení semene. Necháme ji odpočívat asi dvě hodiny nebo se s ní pomalu procházíme a spermie tak mohou nerušeně putovat k uvolňujícím se vajíčkům. Pokud vše probíhalo tak jak má, není důvod opakovat spojení, fenu každé svázání uvnitř sliznice pochvy zraňuje, a ve zdravém ejakulátu psa je takové množství spermií, že několikanásobně převyšují počet vajíček v děloze feny. Ovšem na další krytí má chovatel dle chovatelského řádu právo, a proto se k opakovanému spojení přistupuje jako k jakési pojistce. Mělo by se opakovat až po 48 hodinách, tak dlouho totiž přežívají spermie v pohlavních cestách feny. Dřív to nemá smysl. Pokud se pes i fena už přirozeným způsobem reprodukovali, může se přistoupit i k inseminaci, kdy se touto metodou zvyšuje počet vhodných krycích psů, zvláště ze zahraničí, kde je dlouhá cesta nebo karanténa. Inseminaci smí provádět pouze veterinář. Máme tedy nakrytou fenu a vlivem žlutého tělíska které produkuje hormony pro udržení případné gravidity se mění její chování. Pokud fena nezabřezla, může se dostavit tzv. falešná březost. Ta však může potrápit nejen fenu, ale i nás bez nakrytí. Příznaky jsou velmi podobné těm, které se projevují u březí feny. Fena hrabe, sbírá oblíbené hračky a pečuje o ně jako o štěňata, je žravá a tvoří se jí mléko. Tento stav se dá upravit zvýšenou zátěží, odebráním všech hraček a zabráněním ve vylizování mléka. Naše fena však pravděpodobně zabřezla a nastává u ní mnoho změn. I po úspěšném krytí však nezapomeneme fenku hlídat, protože říje ještě nedozněla a fena je stále svolná ke krytí, a mohlo by dojít k dalším svázáním a vrh by pak mohl vypadat „každý pes, jiná ves“. Navíc by se chovatel vystavil případným sankcím ze strany klubu, protože s chovatelstvím je neslučitelné chování psů nečistokrevných. Březost feny trvá od 58-70 dnů, a už pouhou hodinu po nakrytí se mohou spermie potkávat s vajíčky ve vejcovodech, zde spermie pronikají do vajíček a oplodňují je. Pak oplodněná vajíčka putují do dělohy, kde se zahnízdí a vzniká zygota. To je zárodek, který už má plný počet chromozomů, 39 od matky a 39 od otce. Tento zárodek se dále dělí a prochází dalšími stadii až ke konečnému zárodku embryu. Každé embryo má svůj vlastní plodový obal a je vyživováno placentou. Vývoj embryí je ukončen zpravidla po 63 dnech a nastává porod. Délka březosti však může mírně kolísat, prvorodička a fena s menším počtem štěňat mohou rodit později, feny, které rodily už vícekrát a feny s větším počtem štěňat, mohou rodit dříve, také záleží na tom, jestli v době krytí už byla vajíčka uvolněná a zralá. Pokud porodí dřív než po 58 dnech, není to porod, ale potrat a štěňata, která ještě nejsou plně vyvinutá rychle hynou. Pokud však neporodí do 70 dne, měli bychom vyhledat pomoc veterináře. Já osobně bych však čekala nejdéle do 65 dne, pak je už jasné, že něco není v pořádku, a raději bych březost nechala ukončit císařským řezem, samozřejmě po předchozím vyšetření veterinářem. Březost feny se dá zjistit zhruba od 21 dne po nakrytí ultrazvukem, kdy ještě nejsou vidět samotná embrya, ale plodové obaly plné plodové vody už ano. Osobně doporučuji tento test podstoupit až kolem 28 dne, protože spermie v pohlavních cestách feny mohou přežít 4-6 dní a 69

©

Alena Lasotová

©


den krytí se nemusí shodovat se dnem oplodnění, protože vajíčka po ovulaci a uvolnění dozrávají 2-3 dny a teprve pak jsou schopna oplodnění. Tuto schopnost si udrží asi 2 dny. Stejně tak spermie v pohlavních cestách feny potřebují 6-10 hod zrání, tzv. kapacitaci a až poté mohou vajíčko oplodnit. Takže termín skutečného oplodnění a krytí může být až 6 dní! Proto je také tak velká variabilita délky březosti.

Embrya štěňat stará asi 29 dní

35 dní stará embrya štěňat

70

©

Alena Lasotová

©


Fena pár hodin před porodem POROD Pomůcky Nejdůležitější věcí pro následující týdny bude porodní bedna. Porodní bednu si připravíme s nejméně tří týdenním předstihem, umístíme ji tam, kde je fenka zvyklá a necháme fenku si na bednu zvyknout. Jinak se nám může stát, že sice porodní bednu máme, ale fena na ni není naučená a porodit v ní odmítne. Musíme mít na paměti, že fena si k porodu vždy vybere místo, kde to zná a hlavně kde se cítí bezpečně. Pokud bychom takovou nenaučenou fenku při začínajícím porodu nutili rodit v porodní bedně, byla zbytečně stresovaná a dokonce může zastavit už probíhající porod. Nejmenší plemena vystačí s pevnou papírovou krabicí například od televizoru, nedoporučuje se však používat bedny od ovoce, které by mohly obsahovat insekticidy. Bednu pro velká plemena vyrobí šikovní chovatelé sami, ostatní si ji vypůjčí (jen od důvěryhodného chovatele, u zdravých odchovů a stejně pak bednu důkladně vydezinfikujeme, hrozí riziko přenosu nakažlivých chorob a zvláště novorozená štěňátka a fena oslabená po porodu je velmi náchylná k těmto nemocem) nebo zakoupí ve specializované prodejně. Porodní bedna je box bez víka, velký tak, aby si v něm fena mohla pohodlně lehnout a ještě zůstalo dostatek místa pro dorůstající štěňata. Musí mít pevné dno, které pokrýváme nejlépe kartonem (ne novinami, protože osahují tiskařskou barvu), látka je sice velmi vhodná pro svou vysokou savost, ale často se do ní štěnátka zamotávají a může hrozit i udušení či zalehnutí štěňat fenou, která štěňata schovaná v látce nevidí. Na kartón položíme měkčí podložku, která se dá vyprat nebo se dají objednat různě velké nepromokavé podložky používané ve zdravotnictví nebo 71

©

Alena Lasotová

©


se dá kartón obalit látkou. Bočnice mají být jen tak vysoké, aby ležící fenu neohrožoval průvan a zároveň aby si o jejich hrany při vcházení a vycházení neporanila nalité struky. Proto je vhodné přední stranu bedny podélně rozdělit, dolní část nechat pevnou, aby z ní štěňata nevypadávala, a horní část opatřit panty a zavírat ji podle potřeb fenky. Později se dá porodní bedna použít jako místo pro hry štěňátek. Zvnitřku bedny bývá hranol, který má zabránit zalehnutí štěňat fenou či je nedopatřením nepřitiskla ke stěnám bedny. Bedna musí být ze snadno omyvatelného materiálu s možností vytápění, dostatečně bytelná. Pro zjištění co nejpřesnější doby porodu budeme potřebovat teploměr, nejlépe digitální, dále staré čisté ručníky, kuchyňské papírové utěrky, kojeneckou láhev, dudlíky různých velikostí, štěněčí mléko (pro případ, že by fena neměla dostatek mléka nebo by se jednalo o početný vrh), desinfekční prostředek, přesnou kuchyňskou váhu, infračervenou ohřívací lampu nebo vyhřívanou podložku, telefonní číslo na veterináře, blok a pero, sterilní nůžky na přestřižení pupeční šňůry, hedvábnou nit na podvázání pupeční šňůry a barevné pentle pro označení štěňat. Porod Příznaky blížícího se porodu jsou většinou přinejmenším u prvniček natolik výrazné, že je včas zaregistruje i začátečník. Často již 12 - 24 hodin před vlastním porodem začne být fenka nápadně neklidná, přechází z místa na místo, přestane přijímat potravu včetně největších laskomin a zrychleně dýchá. V této době se také výrazně snižuje tělesná teplota feny. Pokud majitel ví, jakou tělesnou teplotu jeho fena běžně má (u psů je totiž dost velké rozpětí, udává se 38,5 - 39,4°C), snadno zaregistrujete její výrazné snížení, v průměru na 37,2 - 37,5°C. To jednoznačně signalizuje, že začíná porod. Fenu umístíme do porodní bedny a zachováme klid, to je opravdu moc důležité, fena má teď dost starostí sama se sebou a nervózní chovatel jí moc klidu a podpory nepřidá. Během porodu budeme mít při ruce poznámkový blok, kam si budeme zapisovat dobu prvních stahů, čas narození všech štěňat, jejich pohlaví, počet a stav placent a váhu štěňat. Vysoká teplota prostředí, ve kterém štěně první hodiny a dny po narození žije, je nezbytná, neboť novorozená štěňata asi do tří týdnů věku nemají ještě vlastní termoregulaci, to znamená, že neumí sama vytvářet a udržet teplo a tím jim hrozí prochladnutí. Proto bychom se měli snažit udržovat teplotu prostředí během prvních deseti dnů asi na 28°C. Vlastní porod začíná stahování svalů celé břišní stěny feny. První fáze, fáze otevírací, zatím jen uvolňuje porodní cesty. Je běžné, že se první štěně narodí od této chvíle za jednu nebo dvě, někdy i tři hodiny. Štěně, které přichází na svět je nejprve vidět jako velkou bouli v místě mezi pochvou a konečníkem a vyjde z porodních cest ve vaku naplněném plodovou vodou až po několika neúspěšných pokusech. První štěně bývá ještě spojené pupeční šňůrou s placentou, ale ta se může objevit i později, až po narození několika dalších štěňat. Je proto velmi důležité dělat si poznámky o stavu a počtu placent a po skončení porodu ještě jednou přepočítat, zda souhlasí počet placent s počtem narozených štěňat. Občas se může stát, že štěně je už venku, ale je stále spojené pupeční šňůrou s placentou, kterou ještě fena nevytlačila, fena se jí snaží zbavit vstáváním a chozením, přičemž za sebou může vláčet štěně. Pak musíme zasáhnout. Asi 10 vteřin držíme pupeční šňůru silně stisknutou palcem a ukazováčkem asi 3cm od štěněte, pak ji přestřihneme a nehtem palce zdrhujeme směrem ke štěněti. Je důležité, aby štěně při tomto úkonu ztratilo co nejméně krve. Zkušená fena hned po porodu sama prokousne plodový obal, překousne pupeční šňůru a štěňata dočista olíže a namasíruje jim bříško s hrudníkem, aby jim umožnila dýchání. Pokud štěňata sama neočistí, musíme pomoci my. Štěně vyprostíme z plodového obalu, držíme je vždy hlavou dolů, tak aby nemohlo vdechnout plodovou vodu, vyčistíme tlamičku a čenich psa pomocí 72

©

Alena Lasotová

©


ručníku nebo utěrkou a teprve pak odstraníme pupeční šňůru. Pokud narozené štěně nejeví známky života, namasírujeme mu prsíčka drsnou žínkou krouživými pohyby na bocích a na hřbetě podobně jako ho masíruje fena olizováním nebo mu párkrát můžeme do tlamičky dýchnout. Přirozeným projevem feny je požírání placenty. V divokých dobách to mělo efekt především v odstranění stop toho, že se na místě nacházela porodem oslabená fena a bezbranné štěně, navíc má pozření placenty za následek povzbuzení tvorby mléka a dalších kontrakcí, což je vědecky prokázáno, ale necháme ji sežrat jen pár, protože jsou silně projímavé. Hned po porodu začíná štěně sát. Drážděním bradavky a tlakem nožiček se tvorba mléka definitivně rozeběhne a navíc se drážděním struků urychlí porod dalšího štěněte. Při dalších porodních stazích vždy vezmeme už narozená štěňata od feny, aby je nemohla pošlapat nebo zalehnout, štěňata dáme nejlépe do do košíku s ohřívací lahví pro udržení teploty (většinou jsou ještě mokrá a je jim zima). Pokud fena bude na svá štěňata vidět, bude klidná a může se věnovat sobě a dalšímu štěněti. Štěňata vrátíme feně hned poté, co začne sát další novorozené štěně. To, jestli je vrh kompletní, není snadné zjistit. Může se stát, že po domnělém skončení porodu vezmete fenu na krátkou vycházku a ona porodí další štěně. Všechno může být odbyto za dvě hodiny, ale také za 24 hodin a pořád se ještě jedná o normální, fyziologický porod, záleží na počtu a velikosti štěňat, také kondice feny hraje svou roli. Dosti často se stává, že na světě je třeba šest štěňat, břicho spadne, fenka se uklidní, případně i usne a po několika hodinách fena začne tlačit znovu. Pokud tento závěrečný interval není delší než šest hodin, i poslední přírůstek může být v pořádku. V každém případě se po skončení porodu vezme fenku ven, aby se mohla vyvenčit a protáhnout. Pokud v ní nějaký plod zůstal, může pohyb napomoci jeho cestě na svět. A pokud ne, vyvenčení fena potřebuje tak jako tak. Od chvíle, kdy se narodí štěňata, je však třeba feně po každém vyvenčení, zvláště v městském prostředí, pečlivě otřít břicho vatou nebo hadříkem namočeným v borové vodě. Každou nesrovnalost okamžitě konzultujeme se zkušeným chovatelem nebo veterinářem. V prvních hodinách po porodu je potřeba opatrně vyčistit zašpiněnou porodnici i fenu, podat jí vodu a pokud má chuť i lehkou potravu. Pak ji necháme odpočívat, nadále ji i štěňata pozorujeme, abychom si ověřili, že jim nic neschází, ale vystříháme se nadbytečného prohlížení a přesouvání štěňat, klid je pro ně teď nejdůležitější, v žádném případě novorozená štěňátka nikomu neukazujeme, fena je v této době velmi ostražitá, někdy i agresivní a při obraně štěňat by je mohla pošlapat, navíc by mohlo dojít k zavlečení infekce. Dobu prohlížení a chlubení se štěňátky odložíme do doby, kdy jim budou aspoň 3 týdny. Většinou již před porodem nebo v jeho průběhu začne mléčná žláza produkovat mléko. V prvních dvou dnech má velmi specifické složení a obsahuje pro mláďata životně důležité ochranné látky, které je pomáhají chránit před možnými infekcemi. Zhruba po dvou dnech produkce této drahocenné tekutiny zvané kolostrum (mlezivo) končí a fena štěňata kojí normálním mlékem, které se však od toho, které běžně kupujeme v obchodě, svým složením dosti výrazně odlišuje, především vyšším podílem bílkovin a tuku, ale i minerálních látek a vitamínů. Pokud fena nemá dostatek mléka (rozpoznáme to na chování štěňat: budou neklidná, stále častěji se budou hlasitě ozývat, nebudou přibírat na váze či dokonce začnou viditelně hubnout), budeme donuceni přistoupit k umělé výživě. Dnes je už velká nabídka kvalitního štěněčího mléka, kde je zaručeno stálé ideální složení. Přesto je odchov štěňat bez matky velmi náročný na čas i trpělivost chovatele. Krmit můžeme pomocí kojenecké láhve s běžným cumlem, do kterého jsme jehlou vypálili pár malinkých dírek. Vždy si zaznamenáme kolik které štěně vypilo. Je jasné, že se to musí nejprve štěně naučit, proto je třeba veliké trpělivosti chovatele a zkoušet to do té doby, než sají všechna štěňata. Štěňata krmíme vždy s vyvýšenou hlavičkou, aby nemohly mléko 73

©

Alena Lasotová

©


vdechnout. Zpočátku je nezbytné krmit každé dvě hodiny, teprve až po 10 - 14 dnech můžeme interval prodloužit na tři hodiny, pak v dalším týdnu na čtyři hodiny a po dalším týdnu postupně přecházet na krmení pevnou stravou. Ovšem musíme mít na paměti, že po každém napití se musí namasírovat bříška štěňat, aby se štěně vyprázdnilo a pokud to neudělá fena, například při nízkém mateřském instinktu nebo po těžkém a vyčerpávajícím porodu či porodu císařském, musíme to udělat sami pomocí vlhké žínky a utěrek, jinak štěňátka zahynou, sama bez pomoci se nevyprázdní! Nástup samovolného vyměšování spadá do stejného období jako samostatná termoregulace, to je zhruba kolem tří týdnů věku štěňat. Během prvních tří dnů života štěňat necháme odstranit případné první prsty-paspárky- na zadních končetinách, zkontrolujeme jestli nemají pupeční kýlu ( vypadá jako různě velká boulička v krajině pupíku), pokud je větší, musí se chirurgicky odstranit, pokud je malá, doporučuje se ji přelepit malým kouskem náplasti. V době mezi 10-14 dny po porodu nesmíme zapomenout na první odčervení štěňat i kojící feny. štěňátkům se nejlépe aplikuje odčervovací přípravek ve formě pasty, feně podáme stejný přípravek jako obvykle. Pastu štěňátkům naneseme na kořen jazyka, aby ji nemohlo vyplivnout. Další odčervení štěňat pak bude následovat za čtrnáct dní. Péče o fenu Na psí maminku rozhodně nesmíme zapomínat. V období po porodu je její organismus vystaven extrémnímu zatížení a vyžaduje také mimořádné množství potravy. Obecně lze říci, že v prvních dvou týdnech po porodu by fena měla přijímat dvoj až trojnásobné množství potravy oproti normálu, v dalších dvou týdnech se pak potřeba zvedá čtyřikrát i vícekrát podle počtu štěňat. Teprve po odstavu snižujeme postupně krmnou dávku až k normálu. Naprosto není třeba se obávat, že by fena ztloustla, většinou je pravdou pravý opak. Pokud se nám podaří, že fena má po odstavu štěňat přibližně stejnou váhu, jakou měla před nakrytím, můžeme si gratulovat. Při větším počtu štěňat a vyšší mléčnosti feny to však je i při mnohonásobných přídělech potravy obtížně dosažitelný cíl. Nesmíme zapomínat ani na kontrolu mléčné žlázy feny, která nesmí být tvrdá ani horká či zarudlá, protože pak hrozí zánět mléčné žlázy-mastitida. Prevencí je časté přikládání štěňat nebo odstřikování mléka. U již vytvořeného zánětu pomáhajá obklad ze studeného tvarohu nebo syrovátky. Štěňátka nesmí z takto postižené mléčné žlázy sát a musíme tedy přejít na umělou výživu. Pokud však u feny přetrvává vysoká teplota a nechutenství, které doprovázejí vážnější stavy mastitidy, vyhledáme odbornou pomoc veterináře. Není snad třeba ani zdůrazňovat , že potrava kojící feny musí být mimořádně kvalitní, musíme dbát na její vyváženost a doporučuje se zvýšit podíl tekutin v potravě ( např.přidáním většího množství masového vývaru). Pro fenu bývá mimo běžné stravy, pro zvýšení tvorby mléka, nepřijatelnější tvaroh, sušené štěněčí mléko, sýry nebo jogurty. Důležité je krmnou dávku rozdělit do asi čtyř menších dávek. Správně sestavená krmná dávka včetně přídavku minerálních látek vám může pomoci vyhnout se hrozbě, strašící jako noční můra mnoho chovatelů: poporodní eklampsii. Takto označovaný stav postihuje zvláště mladší fenky menších plemen, ale jisti si před ním nemohou být ani chovatelé těch ostatních. Objevuje se náhle a příznaky bývají velmi zřetelné: neklid, kňučení, zrychlené povrchové dýchání, trhavé pohyby končetin a tělesná teplota přes 40°C. Po několika minutách se dostavují silné křeče s hlavou zvrácenou dozadu. V takové chvíli je třeba jednat rychle. Protože jednou z hlavních příčin poporodní eklampsie je akutní nedostatek vápníku, je třeba okamžitě 74

©

Alena Lasotová

©


oddělit štěňata, přiložit fence na břicho studený mokrý obklad a co nejrychleji vyhledat veterinárního lékaře. Kalciová injekce většinou přinese okamžitou úlevu a po několika hodinách pronikavé zlepšení stavu feny. O dalším postupu i o tom, kdy bude možno dát feně opět štěňata, může rozhodnout pouze veterinární lékař na základě individuálního posouzení feny. I když se poporodní eklampsie u většiny fen vůbec nevyskytne, je třeba, aby o ní každý, i začínající chovatel věděl a dokázal pohotově reagovat. Pokud by totiž fence nebyla okamžitě poskytnuta odborná pomoc, znamenalo by to neodvratný konec. Za předpokladu, že je všechno v pořádku a nedojde k žádným komplikacím (ty jsou ovšem poměrně časté, v odborné literatuře se udává, že průměrná úmrtnost novorozených štěňat je až 25%), není se štěňaty v prvních dnech života vlastně moc práce. Fena se o ně postará, nakrmí je, namasíruje jim bříška a okamžitě odstraní exkrementy štěňat. Chovatel může pouze pozorovat, udržovat vysokou teplotu (už jsme si řekli, že novorozená štěňata potřebují vysokou teplotu okolního prostředí, nejlépe kolem 28° C) a krmit fenu, která dokáže v této době spořádat neuvěřitelné množství potravy. Tato idylka ovšem nemá dlouhého trvání. Štěňátka rostou jako z vody. Kolem desátého dne se jim začnou otevírat oči, zároveň se otevírá i zvukovod, takže malí pejskové začnou svět vnímat už nejenom čichem a hmatem jako doposud, ale i zrakem a sluchem. Pomalu se začínají zajímat o okolí, pokoušejí se postavit a kolem třetího týdne budeme pozorovat první pokusy o hru. Nelze stanovit přesné datum, kdy je zapotřebí s přikrmováním začít. Některá fenka má hodně mléka a je trpělivá, v tom případě může kojit do měsíce i déle (ovšem hrozí zde nebezpečí, zvláště u lymfatických fen, že břicho se struky zůstane už natrvalo vytažené). Jiná má mléka méně, proto štěňata začnou být brzy neklidná, kňučí a nepřibírají. V průměru bychom však měli zhruba od třetího týdne věku štěňat začít s postupným přikrmováním. Nejjednodušší a po zdravotní stránce optimální, je převést štěňata postupně na průmyslově vyráběné mléko a kaši, určenými právě pro období odstavu. Protože nevíme, jakým způsobem bude naše odchovance krmit jejich budoucí majitel, měli bychom je později postupně přivykat na přijímání nejrozličnější potravy (samozřejmě v rámci zásad zdravé psí výživy). Musíme počítat s tím, že prvních několik dávek štěňata rozšlapou a roznesou na svých kožíšcích. To nás však neodradí, štěňátka vyčistíme, následky hodování uklidíme a po pár hodinách to zkusíme znova. Můžeme zkusit štěňaty krmit i běžnými kojeneckými láhvemi s cumlem, ale je to poněkud pracné a zdlouhavé. Lepší možnost je do kaše namáčet prsty a ty pak nechávat štěňatům olizovat nebo je krmit ze lžičky (tak to dělám já). Chce to trochu trpělivosti a rozhodně se nevzdávat po prvním neúspěšném pokusu - dříve nebo později se naučí přijímat tuhou potravu každé štěně. Zvládne-li to celý vrh s kašičkou, máme vyhráno a můžeme přejít na směsi s namletým či nadrobno pokrájeným masem, postupně budeme podávat kousky větší a větší. Štěňata si potřebují cvičit žvýkací svaly a trvalé podávání kašovité stravy rozhodně není vhodné (vrátit se k němu můžeme zase až u psů starých, kterým vypadala většina zubů). Krmení štěňátkům předkládáme v samostatných miskách, abychom měli možnost kontrolovat jak které štěně baští a zároveň zabránili některým nenasytům ujídat z misky sourozence. Ideální je umístění misek do jakýchsi jednoduchých jesliček s vyřezanými otvory, do kterých zasuneme misky. Výškově se upraví tak, aby dosahovala po hrudník. Takové misky pak štěňátka ani nepřevrhnou, ani se v nich moc nepromenádují, což je jejich oblíbenou činností. Jakmile se štěňata přestanou živit převážně mateřským mlékem, většina fenek po nich už "neuklízí". Proto začínáme, pokud je teplé roční období, štěňata postupně přes den přivykat na pobyt venku, nejlépe v dostatečně prostorném výběhu s možností volného pohybu po zahradě, kde je hlídáme. I v bytě bychom však měli štěňátkům vymezit větší prostor na světlém, slunném 75

©

Alena Lasotová

©


a dobře větraném místě, kde jim vymezíme místo na „toaletu“. Osvědčil se nám obyčejný kočičí záchod, který se dá koupit v prodejnách pro chovatele a také nepromokavá podložka, na kterou už udělalo předtím jiné štěně svou potřebu. Štěňata se vyprazdňují vždy na místě, kde už jednou potřebu konala nebo cítí pach předešlého „karambolu“. Pro štěňata nejsou vhodné koupelny či nejrůznější kamrlíky bez oken! Potřebují dostatek prostoru a světla. Avšak volné pobíhání po bytě s sebou vždy nese riziko, že jej rostoucí štěňata doslova zlikvidují (teprve s prvním odchovem štěňat si chovatel dokáže plně uvědomit, co znamená termín „demoliční četa“), což dělají s maximálním nasazením. Chovatelé mohou naložit celý vrh do auta a vyvézt spolu s fenou do přírody a nechat seznamovat štěňátka s vnějším světem, avšak vždy na místo, kde se nevyskytují žádní jiní psi a kočky, protože riziko nákazy u takto malých štěňat je veliké. Pro chovatele je důležité vést si o štěňatech denník,do kterého si bude zaznamenávat denní přírůstky štěňat, informace jak které štěně roste, co má rádo, jestli je hodně aktivní nebo dominantní, jaké jsou jeho projevy. Tyto poznatky mu pak pomohou při radách budoucím majitelům a také při porovnávání jednotlivých vrhů.

Není nad mateřské mléko

76

©

Alena Lasotová

©


Krok za krokem životem štěňátka aneb denník chovatele Dne 13.10.2008 začala Anatarso hárat, a já se rozhodla, že ji dám nakrýt. Jako otce jsem si dopředu vybrala krásného psa Erose Buganku, po kterém jsem chtěla mít naše příští štěňátka. Jenže člověk míní a pes to změní - když jsem s Anatarso přijela za Eroskem, moc zájem neměl a nakonec ho ztratil úplně. Nevím, čím to mohlo být, možná to na něj bylo brzy, možná mu jen "nevoněla". Proto jsem se rozhodla, že pojedem za druhým psem, kterého jsme měli jako dalšího uvedeného v krycím listě. Volba padla na Dantteho White Sírius. Dantte zájem měl, Anatarso byla víc než ochotná, ale tady zase překážela Dantteho nezkušenost. Chudák se snažil, ale po chvíli úsili z ní vždy spadl, i když se nám zdálo, že když zmizeli do tmavého kouta zahrady, že k něčemu došlo, ale nebyli jsme si jisti, v říjnu se stmívá brzy, už bylo něco po šesté hodině večer, a tak jsme se rozhodli přijet další den. Tím dnem bylo 28.10.2008 a my opět nechali ty dva, aby zkusili zplodit štěňátk. Měla jsem už docela obavy, že nebudou mít zájem oba, Anatarso už byla na hranici svých plodných dnů a já myslela, že nebude chtít nechat na sebe Dantteho naskočit, ale byla ještě stále hodně ochotná, a tak jsme je pustili k sobě. No zase sklidili pouze neúspěch a já se rozhodla, že pokud to nepůjde, tak zítra ráno odjedu a přijedeme s Anatarso na příští hárání na jaře.No a ono se to 29.10.2008 ráno, pár minut před osmou hodinou ranní povedlo, navzdory tomu, že jsme to my lidi vzdali a já byla na odchodu.

77

©

Alena Lasotová

©


25.11.2008 jsme měli naplánovaný ultrazvuk - Anatarso je březí. Od 26.12.2008 začíná hrabat a hledat si vhodné místo pro porod a vůbec ji nezajímá, že už má připravený porodní box a my všichni už netrpělivě čekáme, kdy porodí. Konečně je to tady-! Večer 29.12.2008 kolem 22 hodiny začíná zrychleně dýchat a chystat se k porodu. Celou noc se od ní nehnu a hlídám, aby bylo vše jak se patří a ráno 30.12.2008 asi v půl páté se rozpustila hlenová zátka a Anatarso začíná trochu tlačit. Pak nastává trochu zklidnění až do desíti hodin, kdy už intenzivně tlačí a ve 12 hodin a 15 minut přichází na svět první štěněčí kluk -BODIE, po něm pak BAZO, poté psí holčička BAIRA, za ní pak další holka BROOKE, po ní pak pro změnu zase holka BIBIONE a úplně nakonec, poté, co paní veterinářka konstatovala konec porodu (já si s ní dovolila nesouhlasit, protože jsem v břiše nahmatala ještě jedno štěně),se narodil BASTIEN, kluk jako buk. Ještě další noc hlídám Anatarso se štěňátky a čekám až vyjdou poslední dvě lůžka, která ještě chybí.Vycházejí ráno 31.12.2008 a tím je porod definitivně ukončen. Anatarso je sice unavená, ale v naprosté pohodě, jako by ani neměla za sebou porod, dokonce se bez většího přemlouvání nechá vyvenčit a trochu se nají a napije. Pak spokojeně spolu s napitýmí štěňátky usíná a já opět uklidím porodní box a vyměním potřísněné hadry. 1.1.2009 Ze všech štěňat vyšel první štěněčí trus, rostou skoro na očích, jsou zlatí. ozvala se první zájemkyně - vážný zájem a tak štěně (Bairu) reservuji. 2.1.2009 Štěňatka i Anatarso jsou zdrávi a v pořádku, doktor je s nimi spokojen.Přibrali každý kolem 100g. Další vážný zájemce - Bastien. 4.1.2009 Přidávám Anatarso kalciové tabletky- nechutenství, pouze pije. Na procházce se normálně vyprázdní, teplota je normální. 5.1.2009 Ráno je Anatarso opět při chuti a baští. Stále se čistí. Dnes jsem poslala poradkyni chovu nazpátek krycí list. 7.1.2009 Malí mají každý kolem 1150g a ani do toho největšího koše se už spolu nevejdou, a tak jsem musela přitáhnout bednu od televizoru, pěkně ji vystlat, položit na výhřevnou podložku, a teprve pak jsme mohli jít s velkýma holkama na procházku. Můžeme se procházet i hodinku a malí klidně pospávají, ale jakmile ucítí mámu, spustí takový koncert, že je nestačím vytahovat z bedny. Dneska na škvírečku otevřela jedno očičko Bibinka, ale ještě neví, nač ho vlastně má, pořád se orientuje pomocí čumáčku. Ostatní ještě očka neotvírají, ostatně mají ještě dost času.Pomalu se začínají vzpírat na roztřesených nožičkách a jejich pokusy jsou odměňovány pádem na čumáček a následným pofňukáváním, ale zkoušejí to stále znovu. 8.1.2008 Štěňata rostou jako z vody, po zvážení jsem zjistila, že všichni přibrali kolem 100g, jen Bibi pouhých 49g, zato Brůča dokonce 180g! Však se také umí napít. Bibi jsem zkoušela dokrmovat Fitmin mlékem, ale urputně ho odmítá, a i když se mi podaří podstrčit cumel místo struku, pak neumí odpustit vzduch a vyjde zase naprázdno. No zatím ještě počkám a pohlídám si ji u zadních struků. 78

©

Alena Lasotová

©


9.1.2009 Všichni se začínají vzpírat na nožičkách a všem se otvírají oči. 10.1.2009 Všechna štěňata už vidí i slyší, největší jedlík je Brůča a největší křikloun Baira 11.1.2009 Štěňata odčervena pastou Banminth, Anatarso tabletami Caniverm. 12.1.2009 Všichni malí už zdvojnásobili svou hmotnost, Bibi všechny nejen dohnala, ale předstihla dokonce i Bóďu, který, ač byl největším novorozencem, váží nejméně. Bibi si začíná hrát a kouše sourozence do uší a do ocásků. 14.1.2009 Dnes poprvé dostali ochutnat kašičku, ale moc jim nechutnala, halt to není mámina dobrota. Všichni kluci milují mazlení a dokonce si už o ně umí říct poštěkáváním, Bibi všechny mistrně provokuje a tváří se jako jelimánek. 15.1.2009 Už krásně všichni capou, i když se jim trošku na kluzkém povrchu rozjíždějí nožičky, sami si dojdou na "záchod" a občas, jak jsou si nejistí na těch svých vratkých nožičkách, tu svoji loužičku po sobě vytřou vlastním kožíškem a mě nezbývá, než je uvést znovu do stavu voňavého, což se neobejde bez hlasitých protestů. 16.1.2009 Stále pilují a vylepšují chůzi, po vzbuzení se dojdou hned vyvenčit, ale občas se jim ještě podaří nedojít až na místo určení a ještě spící se kliďánko vyčůrají do pelíšku. 17.1.2009 Začínám přikrmovat štěněčím mlékem a instantní kaší - moc jim chutná, jen po jídle jsme všichni i porodní box, zralí na generální úklid.Odpoledne dostali rozmočené granulky, a docela jim chutnaly. Zuby v dásních jen,jen se vyklubat. 18.1.2009 Ráno mi Bibi začala kousat prst - už má zoubky! Jsou jako pilka na železo. Všem honem kontroluji tlamičky a pilky mají už všichni. Dnes ráno měli box doslova promáčený a pokaděný-nevím, kdo jim s tím pomáhal, asi nějací zlomyslní skřítkové, ale bylo tam toho dost i na tucet štěňat. 19.1.2009 Už docela slušně baští sami, i když ještě po nich musím uklidit tu spoušť po jejich hodování - mám z nich velkou radost, krásně prospívají. 20.1.2009 Další zájemci se ozvali a chtějí se podívat na štěńátka, domlouváme se konec ledna. Malí si spolu po jídle chvíli hrají, koušou se a zlobí mámu, a po té vyčerpávající činnosti usnou přímo tam, kde je zastihl spánek. Večer dětičky poprvé ochutnaly nerozmočené štěněčí granulky a moc jim chutnaly, zvláště pak je bavilo přikrýt celou misku svým tělem a bránit ostatním strčit do misky byť jen čumáček,což se nelíbilo ostatním mrňouskům, a tak se granulky rozkutálely po celém boxu za hlasitého pofňukávání a štěkání. Bóďa mi udělal velikou radost, přibral za dva dny půl kila. 21.1.2009 Rostou neuvěřitelně rychle, krmí se s velkou chutí a já se stejně velkou nechutí uklízím výsledky jejich žravosti. Budu je muset přemístit, box už pro ně začíná být těsný. Tak a je to! Jsou přemístěni do vytápěné místnosti, původně určené jako dílna, teď je to spíš 79

©

Alena Lasotová

©


bordelcimra. Tady mají teploučko, dostatek světla a prostoru pro své stále divočejší hry a také přímý výběh na zahradu -tedy až bude vlídnější počasí. Dnes jsme k nim také pustili ségru z áčkového vrhu, naši Audrey. Ta je s nadšením očichává, zvláště pak prdelky a chce si s nimi hrát, ale Anatarso ji ukázala zuby a bedlivě hlídala, kdyby se náhodou chtěla o něco pokusit. Ale ani omylem - Audrey zaujala co nejpokornější postoj a tak ji nakonec nechala máma, atˇse s nimi seznámí. Malí byli úplně zblblí z toho, že tam jsou dvě feny a běhali za nimi ve snaze donutit je lehnout a napít se, až se máma slitovala a nakojila je. Audrey vše bedlivě sleduje a snad se i učí. Dnes také předběžně reservuji Brůču. 22.1.2009 Některé štěněčí hry jsou obzvlášť divoké a neobejdou se bez vrčení, chňapání a při zakousnutí se do krku sourozence i třepání hlavou. Celý den dnes leje a je opravdu hnusně, už se moc těším, až ty malé vytáhnu ven a nechám je seznámit se světem "tam venku". 23.1.2009 Audrey je zmatená, chce si s malými hrát, ale nesmí. Máma jí je nechce ani na okamžik půjčit, stále si je soustřeďuje kolem sebe a "počítá", Audrey majíc stále na očích. Vždy se jim směju, když mě s pravým landseeřím máchnutím pacinkou vyzvou ke hře a nemotorně se při tom překulí na záda, vystavujíce naducaná bříška. Ta koordinace pohybu je ještě nedokonalá a směšná, ale při tom tak okouzlující. 24.1.2009 Že máme psí chlupy úplně všude, jsme si už zvykli, teď jen zbývá zvyknout si na totéž u sena, které jsem malým podestlala. Je z pozdního léta, jemné jako pápěří a voňavé, no jako léto samo. Ráno jsem ho našla i v posteli, asi jsem ho tam dotáhla po nočním krmení, kdy veškerou činnost provádím jako zombie a taky se tak cítím. V novém "brlohu" jsou už úplně zabydlení a líbí se jim tam. 25.1.2009 Odpoledne konečně začalo svítit sluníčko, a tak malé vynášíme ven, aby si vyvětrali kožíšky na čerstvém vzduchu. Pobyli tam něco přes půl hodiny, než se zvedl vítr. Posbírali jsme je a hajdy zpátky do "brlohu". 26.1.2007 Na oběd jsem jim dnes uvařila kuřecí maso se zeleninou a ovesnými vločkami, přimíchala jsem tam trochu tvarohu a servírovala. Ani jeden čumáček se od začátku až do lítostivého finiše nedokázal odtrhnout od misky a po několikanásobném "škatule, škatule, hejbejte se", jsem jim raději misky posbírala. Konečně se dostalo patřičného ocenění mého kuchařského "mistrovství"(chi). Pak jsem jim zkazila chuť odčervovacími tabletami Caniverm.Venku sice svítí sluníčko, ale je"zubaté" a pořádně fouká, a tak malí zůstávají pěkně v pelíšku. Dnes také přišla od poradkyně chovu žádanka o tetovací čísla, hned ji vyplňuji a posílám na ČMKU. 27.1.2009 Štěňata spolu s mámou pohlédnuta veterinářem - vše O.K. Dnes předběžně reservuji Bibione .Anatarso začíná dětičky pomalu odstavovat, už mají zuby a kojení je pro ni stále nepříjemnější. Ven nemohli ani náhodou, celá krajina byla schoulená ve vlhké náruči paní Mlhy a bylo nepříjemně sychravo. Zrána po včerejším odčervení měli trochu sníženou chuť k jídlu, ale večer už byli opět žraví pejsani. 28.1.2009 Nevlídné počasí trvá i nadále a my zase dřepíme v brlohu, to, co je venku, je sice psí počasí, ale psa by nevyhnal, nemluvě pak malá štěňátka. Prostoru pro vyzkoušení ostrosti zoubků je tu dost a malí se rozhodně nenudí. 80

©

Alena Lasotová

©


29.1.2009 Na dnešek máme naplánovaný "velký úklid" brlohu, kdy musím vyměnit už použité kartóny a seno a podeslat vše čisté a voňavé. Zjišťuji, že štěňata mají obrovskou radost, když mi mohou pomáhat, a tak než smotám jediný kartón, alespoň 3x ze smotku vysvobodím nějaké štěně, které se opět nadšeně vrhne na kartón další. Výsledek? Práci, která mi poprvé trvala asi 20 minut, jsem dělala hodinu a půl, vyměnila jsem všechny použité kartóny a seno, přemístila půl tuny štěňat a byla při tom zpocená jak myš. Nakonec jsem spolu se štěňaty padla do pelíšku a byla odměněna kousáním, škrábáním a trháním věčně nenechavých zoubků a drápků mých malých mazlíčků. 31.1.2009 Na Brůču se přijeli podívat zájemci a moc se jim líbila, takže i Brůča už bude mít nový domov a svou budoucí rodinu už poznala ( i když zatím je jí to úplně jedno). 2.2.2009 Na Hromnice o hodinu více - tak dnes se to krásně potvrdilo, navíc svítilo sluníčko a bylo docela pěkně, ale s malými jsem ven nemohla, protože sníh, který v tom teple roztál, změnil zahradu v blátivou břečku plnou vody s ještě zmrzlou půdou pod ní, takže kdo v tom uklouzl, se pěkně vymáchal. 3.2.2009 Sluníčko svítí i dnes, ptáci začínají trylkovat, rtuť na teploměru se vyšplhala k 8 stupňům Celsia a tak bláto-nebláto (aspoň už nestojí voda), jde se ven.Na zahradu se opatrně vydává šest bílo-černých plyšáčků a asi o hodinu později se vrací šest blátivců téměř k nerozeznání stejných. Ještě, že jsem je stihla vyfotit hned na začátku, jinak bych se ani nenamáhala s identifikací jednotlivých štěňat - podobali se jeden druhému jako vejce vejci. 5.2.2009 I Bibinka už zná svoji příští rodinu, ale zatím si užívá se svou dosavadní sluníčka na zahradě. I když to ráno vypadalo, že bude pršet, tak se nakonec vyčasilo, a kdyby ani nefoukalo, byl by to opravdu krásný jarní den. Malí si na zahradě krásně vyhráli, a když se jim začínala klížit očka, mazali do brlohu. 7.2.2009 Krásné počasí trvá i dnes, zahrada vysychá a pobyt venku je štěňatům víc než příjemný, jen nás pořád zlobí vítr. Poprvé jsem dnes zkusila dát štěňatům jogurt, Anatarso už moc mlíčka nemá a já jim chtěla přilepšit - malí však dostali průjem, tak s jogurtem musím ještě počkat. K večeru se trus začínal měnit k normálu - uvidíme ráno. 8.2.2009 Přes noc se počasí změnilo z teplého a slunečného na deštivé a studené. Ráno jsem malinko zaspala a budil mě až hlasitý koncert mých věčných hladovců. Rychle jsem nachystala baštu a vyrazila mezi dravce. Trus už zase získal pevnou formu, takže se mi potvrdilo, že průjem měl na svědomí opravdu jen ten jogurt. Další zájemce se byl podívat na naše mimísky a čekala je opravdu těžká volba: mezi Bazem a Bodiem (oba jsou opravdu krásní a podobně zbarvení, to pak není divu), o prsa to vyhrál Bazo, ale bylo to velmi těsné. 9.2.2009 Déšť se sněhem ze včerejšího večera se změnil na sníh, takže se opět vrátila vláda zimy.Štěňata by už mohla být venku, je jim v brlohu docela teplo, ráno je všechny nacházím natlačené na vrata, kterýma z venku dovnitř proniká studený vzduch, ale přesto je mám raději hezky v teple v brlohu, i když s tím mám mnoho práce navíc. Dnes jsou malí také odčerveni tabletami Caniverm. 10.2.2009 Fouká silný severák a nese s sebou oblaka sněhu, který vmete do tváří všem, kteří 81

©

Alena Lasotová

©


vystrčí z bezpečného úkrytu nos, a když mu sněhová munice dojde, ještě nabere na síle. No jo, stále je u moci zima a jaro, které se jen koutkem oka podívalo na její vládu, se opět uložilo ke spánku. Štěňata do té sloty nepustím a raději si spolu hrajeme zase v brlohu. Avšak mrňouskům se po zahradě stýská a z přemíry energie se dnes perou víc, než jindy. 12.2.2009 Celý den je pošmourno a sněží, těžký, mokrý sníh pomalu přikrývá vše kolem, ale štěňatům se to ohromně líbí a venku si hrají s plným nasazením, dokonce si vlezli do zásobníku s dřevěným popelem, který měl Vašík vynést na záhon, a celí se obalili kaší z jemného popela a mokrého sněhu. Pak teprve byli moc a moc spokojeni, já však přesně naopak. Když jsem je uviděla, byla jsem na mrtvici a než jsem je vyčistila měla jsem toho plné zuby a pak už nesměli z brlohu ani na krok. 13.2.2009 Přišla tetovací čísla z ČMKU. Celý kraj je doslova ponořen do šedobílé barvy-šedá na nebi, bílá na zemi a vypadá to, že snad ani sněžit nepřestane. Myslím, že štěňata tolik sněhu v životě nepoznají - určitě jim už nikdy nebude sahat až nad hlavu. Bezvadně se jim v těch bílých, studených duchnách běhalo, každý kotrmelec byl utlumen sněhovou náručí a pády nebolely. Zato bolely tlapky, když si razila sněhem tunely. Jen nechápu, proč si každý dělal tunel vlastní a nepoužil už hotový tunel sourozence. Sníh měl i své výhody -kožíšek se jim v něm dokonale propral a po včerejším popelu nezůstaly žádné stopy. Když už jsem byla zmrzlá jako sněhulák, zavřela jsem tu mokrou smečku do brlohu, vysušila je ručníkem a dosypala trochu sena, ať mají náhradu za ten báječný sníh. 14-15.2.2009 Další záplavy sněhu, už to u nás vypadá jako na nějaké zatracené Aljašce, jen teplota se drží zatím kolem -4 stupňů Celsia. Teprve odpoledne, v neděli (15.2) přestalo načas sněžit a dokonce se mezi roztrhané mraky mrklo sluníčko. Malí jsou venku jak u vytržení, nemohou se sněhu nabažit a domů se jim nechce ani když jsou úplně mokří. Pět se mi podaří nacpat do brlohu, a zatímco se chystám protlačit šestého, čtyři z nich zmizí. Takhle mě škádlí a mě připadá, že zadržet lavinu je snadnější, a když se mi je konečně podaří nacpat do vrat všech šest -dřepím při tom s rozpaženýma rukama, další volnou ruku na zavření vrat už nemám, tak jednu ruku zvednu a hráz je opět prolomena -plyšáci zase vedou skóre, ale já se nevzdávám a zkouším to znovu, až konečně uspěji a se zlomyslným zadostiučiněním poslouchám jejich protesty - nemáte nárok. Teď už jen vysušit a na chvíli pauza do dalšího krmení. 17.2.2009 Dnešek je ve znamení bolesti a nářků, malí musí podstoupit proces tetování. Jejich vytí a kňučení inspiruje mámu a sestru a teprve pak je koncert bez chyby. Nic však netrvá věčně a ti lotrasi se velice rychle oklepali a řádí při svých obvyklých demoličních hrách, kdo však vede si netroufnu odhadnout. 21.2.2009 Proběhla kontrola vrhu, štěňátka jsou spolu s maminou v naprostém pořádku a ve výborné kondici, vše je, jak má být, vrh velice vyrovnaný.Odpoledne ještě přijel pan doktor, píchl každému injekci, zkontroloval zdravotní stav - v perfektní formě, mohou vyrazit do svých nových domovů. 26.2.2009 Jako první odjíží Bibione. 28.2.2009 Odjíždějí další miláčkové a následují Bibinku : Bazo, Baira a Brooke. Bastien má naplánovaný odjezd až na konec března, a tak mu Bodie bude do té doby dělat společnost, aby si 82

©

Alena Lasotová

©


nemusel zvykat na samotu bez sourozenců a mámy hnedle dvakrát. Bodie sice ještě zadaný není, ale teď na to ani nespěchám, má čas, a pokud se nikdo neozve, nechám si ho. Je moc krásný a na výstavách mi rozhodně ostudu dělat nebude.

Loučení se štěňátky je pro mně vždy hořkosladké - je mi líto, že odcházejí, ale vždy si vzpomenu na svou radost, na to, jak jsem si poprvé vezla Anatarso domů, jak jsem na ni byla pyšná, když mi ji všichni chválili jak je krásná a milá, a věřím, že se stejnými pocity si ty "moje" štěňátka vezou jejich noví majitelé domů, a že se tam budou mít jen dobře.

Landseer a voda, láska v každém věku

83

©

Alena Lasotová

©


Stejně důležitý jako zdravý fyzický rozvoj štěňat je však v období od jednoho měsíce věku i rozvoj psychický, zvaný socializace.

SOCIALIZACE Socializaci předchází i jakési "období vtiskávání" - imprinting, což se děje výhradně u chovatele. Toto období probíhá do 8 týdnů věku štěněte a o zdárný vývoj štěněte se musí starat chovatel. (I proto je důležité při výběru štěněte hledat dobrého a starostlivého chovatele). V tomto období se začleňuje štěně do hierarchie, učí se, jak se chovat k ostatním psům, k matce a sourozencům. Chovatel by měl štěňatům poskytnout co nejrozmanitější prostředí s různě barevnými, různě velkými a zvukově zajímavými věcmi, stejně jako s různými povrchy (trávník, dřevěná podlaha, koberec, štěrk..). Každopádně by štěňata v tomto období měla přijít do velmi častého a úzkého kontaktu s lidmi různého věku. Protože období vtiskávání je pro vyrovnanost povahy psa stejně důležité jako období socializace, mělo by štěně do 8 týdnů zůstat u chovatele, resp. mezi ostatními štěňaty a ve vlivu své matky-feny! Vztah k matce Od matky štěně dostává první stimuly dýchat, sát a vyměšovat. Matka překusuje pupeční šňůru, štěně několikrát denně čistí, zahřívá jej a zajišťuje mu bezpečí a pohodlí. Matka mu také vštěpuje disciplinu hned jakmile jeho chování překročí hranice, které zná jen ona. Poskytuje mu vše co potřebuje.

84

©

Alena Lasotová

©


Vztah k sourozencům Ve vztahu k sourozencům se štěně učí jak komunikovat s ostatními členy svého druhu. Ve svých hrách se štěňata učí dominanci a podřízenosti, poznávají první základy párového soužití, brousí si smysly a upevňují fyzickou zdatnost. Psi, kteří nemají sourozence nebo byli příliš brzy odděleni od své původní rodiny, mají zpravidla problémy se soužitím s jinými psy v dospělosti. Pokud neví jak se mají chovat v přítomnosti jiného psa, stávají se buď přehnaně plaší nebo agresivní. Velmi často pak strádají v domácnostech s více psy. U chovatele Díky pravidelné péči chovatele a díky hrám s lidmi všeho věku během prvních sedmi týdnů života, což by měla být povinnost každého chovatele, se štěně učí důvěřovat lidem a komunikovat s nimi. Bez těchto zkušeností mají psi v dospělosti problémy v soužití s lidmi. Psi, kteří byli od lidí izolováni, se pak stávají psy jednoho pána. Většinou se nehodí do rodin s dětmi nebo do domácností s více členy. Tento handicap je možné občas překonat, ale vždy je to velmi složité. Ve většině případů poskytují chovatelé štěňatům vše co potřebují. Štěňata pouštějí do nových domovů až když jim je minimálně sedm týdnů. Daleko lepší však je jak pro štěně, tak i pro jeho nového pána osm až devět týdnů. Štěňata ve věku 6–8 týdnů jsou ještě závislá na matce, teprve se vyvíjí jejich psychika a v případě laického přístupu pak odběr takto mladého zvířate může působit problémy. Navíc štěně v 6–8-mi týdnech ještě nemá ukončenou vakcinaci (mělo by mít protilátky proti psince, parvoviróze, příp. hepatitidě). Očkovat proti leptospiróze a vzteklině je doporučováno až ve stáří 3–4 měsíců (v případě dřívější vakcinace je mladší organismus ohrožen). Tím, že si vezmete štěňátko ve věku 9–12 týdnů o nic nepřijdete, naopak dle mého názoru je to lepší. Matka je po celou dobu v kontaktu se štěňaty, ve čtvrtém nebo pátém týdnu může trávit čas odděleně, ale vždy bude štěňata několikrát denně navštěvovat. Dále vše záleží na socializaci a výchově (příp.výcviku) u nového majitele. Pes označený jako nesocializovaný nebo málo socializovaný, nevhodně či nepřiměřeně reaguje na běžné situace a věci. Trpí tím nejen jeho nervová soustava, tedy on sám, ale také majitel a okolí. Nevhodnou reakcí může být jak nepřiměřená bázlivost, tak agresivní chování, které většinou pramení ze skrytého strachu. Pes, který neví, jak na vzniklou situaci reagovat, reaguje pudově (útěkem) či "zkratově" kousáním. Takový jedinec je nebezpečný svému okolí i sám sobě (např. při útěku jej může srazit auto či se může ztratit). Každý majitel psa by měl věnovat socializaci svého psa maximální pozornost. Měla by to být jeho povinnost. Pokud socializaci a základní výchově nechce nebo nemůže věnovat svůj čas, neměl by si psa pořizovat, protože trpět nakonec budou všichni. Socializací rozumíme seznámení psa se světem, tedy s různými zvuky, věcmi, živočichy, ale také situacemi. Socializace není vyjádření jediné činnosti, ani ji není možné přesně definovat. Výrazně se prolíná a jde ruku v ruce s výchovou štěněte, ale stejně jako u výchovy a výcviku, je i u tolik omílané socializace důležité znát alespoň základní fakta a pravidla. Je důležité štěně seznamovat s novými situacemi, neznámým prostředím, věcmi. Vždy postupně a zásadně na vodítku, případně (ale výjimečně) v náruči. Nikdy se nesmí stát, že by štěně před něčím ustrašeně uteklo či získalo špatnou zkušenost! Ve štěněčím věku mají takové negativní zážitky až příliš velký význam a často v dospělosti vyústí v nevhodné chování a to nejen v kritických situacích. Štěně musí získat zdravou důvěru k věcem, situacím, různému prostředí, zvířatům i lidem. 85

©

Alena Lasotová

©


Jestliže se štěně bojí a má snahu utéci, je nutné nenásilně a s citem pro vzniklou situaci štěně přesvědčit, že to, čeho se bojí, je jeho "přítel" - nic mu neudělá. Vždy se chovejte k věci, situaci apod. (ať je reakce štěněte jakákoliv) s naprostou samozřejmostí - "jako by se nic nedělo". Nikdy psa neuklidňujte a neberte do náruče jen z důvodu, aby jste ho utišili, stejně tak je krajně nevhodné zvyšovat hlas či štěně trestat. Protože potřebujeme, aby pes vše kolem bral jako samozřejmost k životu patřící, musíme se chovat tak, jak by jsme chtěli, aby se choval náš pes. Díky chlácholení či křiku se štěně jen utvrdí v tom, že jeho obavy jsou na místě, neboť i jeho páníček se nechová "normálně". Seznamujte ho se světem lidí - nechejte hladit své štěně nejen lidmi různého věku (je však vhodnější nepodporovat přílišné mazlení s nimi a krmení dobrotami, což by mohlo vést k obtěžování každého kolemjdoucího a u některých jedinců i k narušení silné vazby psa a jeho pána), také vyhledávejte z důvodu seznámení a dovádění stejně stará štěňata a hodné dospělé psy. Vyhledávejte místa s koncentrací různých domácích a hospodářských zvířat . Choďte do lesa, aby se vaše štěně seznámilo s pachem divoké zvěře a naučilo se, že i v lese se musí ovládat a být ovládáno. Nevynechejte různé nádražní haly, panelové domy, výtahy, jízdu autem, autobusem, vlakem, postupně vyhledávejte místa s větším a větším počtem sem a tam se pohybujících lidí, samozřejmostí je návštěva u veterináře, ale také uvázání štěněte na malou chvilku u obchodu, možné je i zvedání do náruče cizí osobou…, doslova vyhledávejte nové a nové věci a situace, aby v pozdějším věku nemohlo vašeho psa nic zaskočit. A hlavně nezapomeňte, že čas letí, a že ze štěněte velice rychle vyroste dospělý pes. Důležité pro zdárný vývoj štěněte, jeho ovladatelnost a vazbu na svou rodinu, je volný pohyb bez vodítka. Jistě na první pohled vypadá složité skloubit připnutí štěněte na vodítko a seznamování s novými věcmi a situacemi a volný pohyb štěněte bez vodítka. Ovšem není to až tak těžké, jen je nutné mít alespoň trochu cit pro situaci a štěněti se opravdu věnovat - nespustit z něj oči. Využívejte této nutnosti volného pohybu co nejčastěji, ale pouze v místech, kde si to můžete dovolit, kde štěněti nehrozí nebezpečí a kde již štěně alespoň jednou či dvakrát bylo a nemůže se ničeho vylekat. Každopádně denní poměr volného pohybu štěněte (nepočítaje volný pohyb v bytě či na zahradě!) a jeho vedení na vodítku by měl co do množství mluvit ve prospěch volného pohybu! Potřebují se naučit reagovat v různých situacích a vybudovat si sebevědomí. Je potřeba stimulovat jejich zvídavost. Jestli se rozhodnete někdy odchovat štěňata, toto všechno bude vaše zodpovědnost.

86

©

Alena Lasotová

©


Den stará štěňátka landseera

VÝCHOVA ŠTĚNĚTE Příchod do nového domova je nejlepší domluvit si na víkend. Tím získáme dva dny, kdy si můžeme zvykat na štěně a jeho denní režim, taktéž štěně má celý víkend na to, aby se seznámilo s novým prostředím, zvyklo si na nové pachy a novou smečku, což oceníme nejvíc v noci. Potrvá několik dní, než si zvykne na nové prostředí, nový domov a hlavně na nové lidi. Odtržení od své psí rodiny štěně ponese mnohem lehčeji, bude-li mít ve svém pelíšku pokrývku nebo oblíbenou hračku, která si ještě udržuje pach jeho matky a sourozenců. Základy úspěchu nebo neúspěchu výchovy štěněte se kladou mezi osmý a šestnáctý týden života Buďte jemní, ale vždy(!) důslední. Musíte už od prvého dne stanovit pevná pravidla hry, zřetelné povely pro jednotlivé úkony a také jasné postavení všech domácích lidí. Mějte na paměti, že landseer má tendenci zkoušet, co si může ve vztahu k pánovi dovolit, takže pokud to jednou zkusí, a vy ho nepokáráte, zapamatuje si pro sebe - „Jednou povoleno, vždycky povoleno“ . Každý, byť jen zčásti dobře provedený povel ze začátku vždy odměníme pamlskem, ale hlavně pořádnou pochvalou. Člověk by měl být tak trochu hercem a vždy chválit s velikým nadšením, aby se malému psíkovi spojila tahle veliká radost pána s dobře provedeným povelem. Pamlsek by měl být až na druhém místě odměn, na prvním vždy obrovská radost pána. Počítejte s tím, že když se skloníte k štěněti, začne na nás vyskakovat a bude se snažit olíznout nám obličej. Je to pudové, tímto olíznutím tlamy vůdci smečky ve volné přírodě projevují členové smečky svou podřízenost. To je vrozeno každému psovi a projevuje se již u štěněte. Výcvik k čistotě Pokud budete vědět, kdy se štěně nejčastěji vyprazdňuje, nebude žáden problém ho uhlídat, a ještě před „karambolem“ ho vynést ven nebo na místo k tomu určené. Po vykonané potřebě štěně pořádně pochvalte, můžete mu opakovaně říct, že je moc hodný, když se tak pěkně vykakal nebo vyčůral. Pokud to nestihnete nebo zrovna nedáváte pozor, štěně nehubujte, stačí jen krátce přísně říct „Fuj“, tvařte se přísně a nemluvte na něj. Velmi rychle pochopí, co je pro něj lepší, zda nadšený pán, ochotný si s ním hrát či podat pamlsek nebo nezájem a odcizení. 87

©

Alena Lasotová

©


Štěně se nejčastěji vyprazdňuje ihned po probuzení a vždy po každém jídle, také když je neklidné. Pokud si tohle zapamatujete a budete dodržovat, máte polovinu úspěchu na dosah. Při konání potřeby venku ho zaneste na několik míst, aby si nezvyklo jen na jedno, mohlo by se totiž stát, že psík získá dojem, že potřebu smí konat jen tady a nikde jinde, to by pak vedlo ke zvyku a na vycházce jinou cestou by se štěně nevyvenčilo, zato doma by potom vyrobilo loužičku. Setkání s jinými zvířaty Je důležité, aby štěňata získala při setkání s jinými zvířaty dobré zkušenosti. Jsou zvědavá, takže jdou důvěřivě ke každému jinému stvoření. V každém případě se zvířata musí k sobě přibližovat klidně, pomalu a bez lidského zásahu. Pokud zvířata společně bydlí v domě, je velkou výhodou, když jsou obě mladá a oběma se dostává stejně pochvaly, pamlsků a mazlení, takže mezi nimi nevzniká žádné soupeření. Neberte štěně do náručí, když se na ně rozeběhne jiný pes. Dospělí psi jsou vůči štěňatům ohleduplní. Ani velký a málo přátelský pes štěněti nic špatného neudělá. Leckdy naopak mladý psík zneužívá dobromyslnosti svých dospělých příbuzných. Vzácnou výjimkou jsou někteří psi, kteří se následkem nedostatku styků s jinými zvířaty v období socializace nenaučili správným vztahům k sobě rovným zvířatům. Tito psi znamenají pro vaše štěně skutečné nebezpečí. Pokud není pes naprosto poslušný, nepokoušíme se ho přivolávat, při seznamování s jinými zvířaty. Neposlechne-li, trpí tím poslušnost. Poslechne-li však a běží k nám, považuje druhé zvíře toto vzdalování za projev strachu. Doběhne a popřípadě napadne našeho psa. Procházky Mladý pes musí mít dostatek pohybu, ale nikdy se nesmí přetěžovat. Landseer patří mezi obří plemena a ta dospívají pomalu, zato bouřlivě rostou, tím je na mladý organismus kladena velmi vysoká zátěž. Proto je výhodné chodit na krátké, zato častější procházky, které můžeme s přibývajícím věkem psa o něco prodlužovat. Začneme ho brát na pár minut, pak dobu vycházky protáhneme na 15 minut atd. Ve věku jednoho roku hravě zvládne i hodinovou procházku, či hodinu a půl. Do věku dvou let psa nikdy nenutíme běhat u kola a skákat, jeho poměrně velká hmotnost a ještě nepevné vazy by se snadno mohly poškodit.. Úplně stačí ty skoky, které provádí z nadbytku energie. Plného zatížení je schopen až od dvou let věku, a to leckdy stačí svého pána zcela utahat a on sám si klidně půjde hrát s dětmi a honit se za míčky. Pamatujte, že vycházky jsou pro psa naprostou nezbytností, pokud nechcete, aby docela otupěl. Povely Pes má výborný sluch. Není proto důvodu, abychom na něho křičeli nebo silně pískali. Dáváme-li povely hlučné, příliš hlasité nebo pískáme-li na psa silně, nedocílíme tím toho, že by nás spíše poslechl. Naopak vychováváme psa k nedoslýchavosti a nepozornosti. Pes si osvojí tzv. tvrdý povel. Povely neopakujeme, neboť čím úsporněji zacházíme s povely, tím více si zvyká pes na jemný povel. Pes má poslechnout na prvý povel, na prvý pokyn, na prvý hvizd. Při nácviku dáváme tišší a tišší povely. V dalším vývoji výcviku stejně přecházíme k nahrazování slovních a sluchových povelů povely zrakovými. Praktickým opakováním cviků poslušnosti a používáním jich při procházkách docílíme posléze naprosté poslušnosti. Nikoliv křičením, bitím a tresty. Psovi ze začátku nikdy nedáváme povel, pokud si nejsme jisti, že nás vidí a vnímá, dále si vybereme klidné místo, kde nebudeme nikým rušeni. Nikdy neuplatňujeme dril, jakému se podrobují třeba vlčáci! Landseer je velice inteligentní a chápavý a jednou naučený povel si 88

©

Alena Lasotová

©


pamatuje po celý život. Za pamlsek a hlavně pro pánovu radost a pochvalu udělají prakticky cokoli. Nikdy necvičíme příliš dlouho, aby se jim cvik neznechutil.Vždyť zítra je také den. Se psem nezacházíme hrubě. Čím méně psa trestáme, tím větší vliv na něho trest vykoná. Ale když již musíme psa trestat, tedy vždy ihned po činu. Nikdy nelákáme k sobě psa lichotivými slovy, ukazováním pamlsku apod. jen proto, abychom jej pak potrestali. To postrádá pro psa naprosto smysl! Přece přišel, a přesto byl potrestán, příště raději už neposlechne, aby se vyhnul případnému trestu. Trest by měl být vždy přiměřený situaci. Pokud psa nepotrestáme ihned, pak jej už netrestáme a raději jeho chování ignorujeme mlčením. Později navodíme stejnou situaci, při které pes neposlechl a pak, protože jsme připraveni, můžeme při případné neposlušnosti psa potrestat. Tresty by měly být obdobné, jako je používala máma-fena. Nejtvrdším trestem by mělo být vytřepání za kožich, ale jen výjimečně. Pokud už pes zvládá všechny povely suverénně, můžeme s ním zkoušet povely i v místech, kde hrozí rozptylování a rušení. Jako vždy, vše se děje pomalu a nenásilně. Rozhodně nešetřete vstřícností, trpělivostí, nabídněte mu maximum jistoty a ochrany. Přivykání na nové prostředí a učení se základním povelům může trvat několik týdnů i měsíců. Ale pozor, musíte včas začít s výchovou alespoň toho základního, jinak vaše soužití bude spíše „teror“ jeden druhého.

Necelé tři týdny stará štěňátka

Samota Na ni si štěně zvyká velmi nerado. Nezbývá než trénovat. Při prvních pokusech "co se bude dít" se nevzdalujte od bytu daleko, ale jen do vzdálenosti, kdy ještě štěně uslyšíte. Jakmile začne naříkat, nevracejte se hned domů, ale ještě přes dveře psa důrazně okřikněte. Váš návrat za úpěnlivého naříkání by štěně chápalo jako výhru, že se vás dovolalo a zkoušelo by to vždycky. Rozumnější je, když se vrátíte, pokud je štěně chvíli zticha.

89

©

Alena Lasotová

©


Kousání Nežádoucí okusování pichlavými zoubky je pro vás stejně nepříjemné jako pro všechny členy rodiny či příchozí návštěvy. Zvyšuje-li štěně razanci stisků musíte mu to dát najevo bolestivým výkřikem, přerušením hry a štěně na chvíli ignorujte. Velice rychle pochopí, že se to nedělá a na okusování jsou lepší věci. Hračky Již od začátku učte štěně odevzdávat hračky které kouše, na povel "pusť". Můžete mu také (k jeho nelibosti) krátce stisknout pysky proti zubům, až hračku pustí. Ještě párkrát a příště vám ji raději odevzdá sám. Pokud si dovolí zavrčet nebo dokonce zatnout zoubky do vaší ruky, musíte mu dát okamžitě najevo autoritu, třeba tím, že jej chytíte za kůži na krku a zlehka jím zatřesete. Ne! Chcete-li štěněti něco natrvalo zakázat, například pokud máte v bytě místnost kam ho nechcete pouštět, řekněte vždy když zamíří tím směrem "Ne"! nebo "Nesmíš"! Pro povel si zvolte jedno slovo. Pamatujte si, že štěně nemá vyvinutou slovní zásobu a i když se časem naučí vnímat význam více slov, reaguje spíš na tón vašeho hlasu než na to, co říkáte. Takže ostré "Ne" je určitě účinnější než téměř prosebné "Bobíčku, to nesmíš". Respekt k autoritě pána a smečky Vychovat ze štěněte řádného člena rodiny lze vaším chováním a přístupem k němu. Stylem vašeho chování můžete psovi i bez použití síly jasně ukázat, kdo je pánem. Tato metoda bez použití fyzického kontaktu je sice zdlouhavější a vyžaduje naši větší pozornost, na druhou stranu pro klidné až submisivní (silně podřízené) a ustrašené psy je vhodnější, neboť použití fyzické síly u nich může vést k tomu, že se pak osoby, která je takto trestá, bojí. V čem tedy nefyzický přístup spočívá? Majitel při každodenních činnostech dává psovi najevo, že lidé mají přednost. V praxi to například znamená: 1. Při krmení, platí, že nejdříve se nají majitel ( tak aby to pes viděl), a až poté dostane krmení pes. Stačí sníst před psem jen třeba sušenku či ovoce, nemusí to být celý oběd. Pokud majitel psovi potravu dává, nesmí pes strkat hlavu do misky a odstrkávat svého pána, ale naopak majitel musí takto se chovajícího psa odstrčit a dát mu najevo: "Já jsem silnější, nejdříve budu u potravy já, až pak ty". Pes si musí kdykoliv během krmení nechat od vás sáhnout do misky. V přírodě totiž první žere vůdce smečky, a ten se také smí ke kořisti kdykoli vrátit a ostatní musejí automaticky jít stranou. 2. Pokud procházíte dveřmi, vy jdete jako první, pes až za vámi. 3. Teritorium - pokud má pes svůj pelíšek, musí vás do něho bez odporu pustit. Pokud majitel dovolí psovi spát v křesle nebo na sedačce, musí pes toto místo vždy opustit pokud si chce sednout někdo jiný. Přitom se nesmí stát, aby osoba, která psovi místo "zasedla" měla psa ihned na klíně. Může to sice vypadat roztomile, ale pes tím dává jasně najevo: "toto je moje místo a ty zde nemáš co pohledávat," a pokud ho necháte na svém klíně, podporujete v něm jeho dominantní sklony. Tyto zásady vytvoření smečkové hierarchie jsou všeobecně platné. Pokud však máte extrémně dominantního nebo naopak submisivního (podřazeného) jedince, je nutná po domluvě se zkušeným chovatelem, jistá úprava těchto zásad výchovy. 90

©

Alena Lasotová

©


Dobře vychovaný pes je zdrojem potěšení, špatně vychovaný pes vyvolává podráždění celé své smečky, ale i okolí. Celý proces výchovy štěněte musí být prováděn formou hry, nesmí být použito násilí a veškerá činnost pána musí odpovídat stáří a povahovým vlastnostem štěněte. Vždy se učí od nejjednoduššího, k tomu složitějšímu. Jakýkoliv rychlý postup nebo příliš velké "skoky" mohou snadno zapříčinit vážné chyby, které pak majitel v chování nebo povaze štěněte těžko odstraní. Výchova štěněte je velká odpovědnost a řada chyb se dá později jen těžko napravit. Štěně se dá poměrně snadno formovat, proto neváhejte začít hned. Snažte se o přátelský přístup. Štěňátko při výcviku hodně chvalte, klidně přehánějte a při dobře provedeném cviku „jásejte". Štěňátka reagují především na tón hlasu a intonaci. Nebojte se ze sebe „udělat blázna" před ostatními, vaše štěňátko to ocení.

Štěňátka vždy návštěvy lidí vítají a přátelí se moc ráda

91

©

Alena Lasotová

©


VÝBĚR ŠTĚNĚTE Štěně bychom si měli vybírat od seriózního chovatele. Je třeba se vyvarovat překupníků nebo tzv. množitelů bez papírových psů. Prvním předpokladem je, že chovatelé jsou členy klubu, ve kterém se sdružují chovatelé tohoto plemene. Doporučuji navštívit několik různých stanic a porovnat jejich chovné feny, odchovaná štěňata, výběr otce štěněte, zdravotní předpoklady a hlavně podmínky odchovu. OBECNĚ: Pokud si budete pořizovat pejska, určitě tomu bude předcházet minimálně rodinná porada. Pořídit si živého pejska totiž není totéž jako pořídit si plyšovou hračku. O pejska se budete muset starat minimálně dalších 10-15 let, a proto se vyplatí do koupě štěněte investovat nejen peníze, ale především čas potřebný na nasbírání všech informací o zvoleném plemeni. Je to podobné jako s koupi auta, také tady jsou různé značky a různí výrobci, podobně jako u psů jsou různá plemena a různí chovatelé. A protože jde o větší investici, pak je veledůležité získat co nejvíce informací, abychom si dokázali dobře vybrat a později nelitovat. Ovšem vždy musíme mít na paměti, že štěně je živý tvor a tady nikdo s dobrým svědomím nemůže dát záruky na to, že v budoucnosti bude štěně tím, čím ho majitel chtěl mít. Na vývoj štěněte působí celá řada faktorů - od výběru vhodných partnerů, tedy rodičů štěněte, přes život a socializaci u chovatele, až k životu u samotného majitele. Pro mne, jako pro chovatele, ale zároveň i majitele, jsou všechny faktory důležité, ovšem nejdůležitější pro mne bude výběr vhodných rodičů štěněte. Dobrou výchovu můžeme dát každému štěněti, i tomu bezpapírovému, ale zajistit mu i dobrý původ a dobré zdravotní předpoklady, to je ten nejlepší start do života. Neméně důležitým se pak stává majitel, který musí navázat na práci chovatele a dál štěně vychovávat a pečovat o něj. Každý zájemce o štěně by měl získat co nejvíc informací nejen štěněti jako takovém, ale i o chovatelských stanicích, měl by si zjistit všechny klady, ale i zápory, nic totiž není jen dobré nebo jen špatné, je však důležité, aby to dobré převažovalo. A koho by se takový zájemce o štěně měl ptát? Mohl by se obrátit třeba na poradce chovu, protože ten by měl mít ty nejlepší informace. Záměrně píši měl by mít, protože ne vždy tomu tak je. I poradce chovu je jen člověk se všemi lidskými chybami, ale také s velkou mocí, danou mu z titulu jeho funkce. Nikdo zájemci nezaručí, že poradce chovu bude objektivní, do jeho posouzení chovatelů často vstupují emoce, přátelství či nepřátelství, a pokud takový poradce chovu své emoce nezvládá, jistě natropí spoustu zla. Dále se dostáváme k tomu, jaké záruky nabídne chovatel psů bez PP a jaké záruky poskytne chovatel štěněte s PP? Je určitě bez diskuzí, že chovatel psů bez PP neposkytne záruky vůbec žádné. A chovatel psů s PP? Upřímně řečeno, majitel bude mít jen tu jedinou, a to tu, že rodiče štěňátka jsou skuteční představitelé daného plemene, o čemž mají doklad, tedy PP, dále splnili všechny předpoklady nutné k zařazení do chovu, tedy absolvovali nejméně dvě výstavy ve třídách od 15-ti měsíců, podrobili se rentgenovému vyšetření kloubů a prošli úspěšně bonitací. Může se to zdát málo, ale pokud si to každý zkusí sám, rychle zjistí, že to až tak snadné není. Psi jsou živá stvoření a nástrah v životě je strašně moc. Když tedy máme tuhle záruku a chceme mít tu nejlepší šanci, že se nám podaří vybrat si a vychovat své zvíře až do úspěšně složené bonitace a začít chovat, musíme nutně přemýšlet odkud si své štěně pořídíme. Ne to nejlevnější, ale s těmi nejlepšími šancemi. Nejlepší šance, jsou především zdraví, dobrá 92

©

Alena Lasotová

©


povaha a dobrý původ. Je dobré zjistit si jaké mají různí chovatelé odchovy a po jakých plemenících. Jedině tak se zájemce vyhne případnému zklamání při koupi štěněte s PP, třeba za 20 tis. kterému později třeba naroste předkus a rozhodčí ho hned na první výstavě diskvalifikuje. Je jisté, že se může v každé chovatelské stanici vyskytnout vadný skus u odchovaných štěňat, protože je známo, že štěně může zdědit horní čelist třeba po mamince a dolní po otci a pokud mají rodiče nestejně dlouhé čenichové partie, může vzniknout vadný skus. Ovšem poctivý chovatel jednak tuto skutečnost záměrně nezatajuje a jednak se vždy vyhne dalšímu spojení s jedincem, který v jeho chovu dal ve vrhu štěňata s vadným skusem a nikdy takové spojení neopakuje, protože je zde víc než obrovská pravděpodobnost, že se stejná vada skusu objeví i v dalším vrhu a u tak malých štěňátek nikdo nebude vědět, kterému naroste předkus a kterému ne, to se pozná až později, je to skoro vždy až u nového majitele. Pokud ale na tohle chovatel, s prominutím kašle nebo to nebere na vědomí, je totéž, co chovatel psů bez PP, tedy množitel. To je můj osobní názor a stojím si za ním. A jak vím, že za vadu skusu odpovídá otec a ne matka? Jednoduše - pokud jsou už po takovém plemeníkovi i jiná štěňata po jiných fenách a mají také tentýž vadný skus, je viníkem pravděpodobně otec, a pokud já příště svou fenu nakryji jiným plemeníkem a v tomto vrhu už nebude žádné štěně s vadným skusem, pak je za špatný skus zodpovědný otec téměř na 100%. Já sama osobně bych nikdy neopakovala spojení stejných rodičů dříve než za dva roky. To proto, že tak dlouho trvá, než landseer dospěje, a teprve tehdy mohu zodpovědně tvrdit, zda se štěňátka povedla či nikoliv. Ale mnohem lepší je nikdy stejné spojení neopakovat, je to jedna ze zásad plemenitby a u málopočetného plemene je vlastně nejdůležitější. Věřím, že se mezi chovatelé psů bez PP někdy dostanou i lidé, kteří kdysi i chovali psy s PP, ale třeba pro neustálé neshody a podrazy s představiteli klubu, bez kterých psy s průkazem původu chovat nelze, raději upustili od chovu psů s PP a mají svůj klid. Nemusí se zodpovídat nikomu, jen svému vlastnímu svědomí, neplatí všechny ty poplatky klubu a ČMKU, jako jsou poplatky za vystavení krycího listu, za kontrolu vrhu, za krytí, za tetování, za vystavení pasu, za čipování, za vystavení PP, za poštovné, za výstavy, za rentgeny, za registraci chovatelské stanice, za benzín, za účty veterináři, za nejlepší žrádlo, za tisíc a jednu drobnost, které musí mít, často neplatí ani za krycího psa, protože mají svého. Prostě se jen věnují výchově psí drobotiny, dělají, co je baví, bez stresu a bez podrazů. Tím se nechci zastávat chovatelů bez PP, ale jako každá mince má svůj rub, má i svůj líc a už dřív jsem psala, že není vše jen špatné nebo jen dobré, ale vždy jde o to, aby to dobré převažovalo a tak aby má úvaha byla objektivní, musím se zmínit i o téhle stránce. Avšak drtivá většina chovatelů bez PP se rekrutuje z jiných řad, bohužel. Cena za štěně s PP, které má nestandardní zbarvení kožíšku, ale jinak je perfektní a cena za štěně bez PP, a to jakékoli, je při dnešních cenách tak 10-15 tis., tedy skoro stejná, ale přece je zde podstatný rozdíl - když to nestandardně zbarvené štěně splní všechny ostatní podmínky, potřebné pro zařazení do chovu, může se stát chovným jedincem, byť s podmínkou a může mít své potomky opět s PP, což ale i nejlépe zbarvený jedinec bez PP a třeba i bez jediné chybičky, v žádném případě nemůže. Já i s takovým nestandardně zbarveným jedincem s PP mohu na výstavy, mám-li výstavní ambice, ale s jedincem bez PP nikoli. Nikdy proto nepochopím tvrzení lidí, kteří chtějí psa bez PP, prý jen na zahradu a pak si ho koupí za stejnou cenu, kterou by dali za štěně s PP, ale s nestandardním zbarvením. Tím vlastně zahodili šanci mít štěňata s PP po svém štěněti. No, jestli tohle není hloupé? A to ještě neví, že dokonce některá i standardní štěňata se prodávají také za tu samou částku, neví to proto, že nemají ty správné informace a už předem se rozhodli mít štěně bez šancí a bez té jediné záruky, kterou mohou mít. Kupovat si pejska naslepo se prostě nevyplácí. Základy pro výběr štěněte jsou tyto : 93

©

Alena Lasotová

©


O tom, že je vždy mnohem vhodnější štěně s Průkazem původu, jsem už psala vícekrát, beru to jako samozřejmost. Pes s PP má být známkou kvality rodičů a čistoty rasy, známkou kontrolovaného chovu, kde se do chovu nepřipouští jedinci nesplňující přísné požadavky na zdravotní stav, dále jsou z něj vyloučení jedinci agresivní či povahově labilní nebo jedinci s vadným skusem nebo špatnou stavbou těla. Stejně tak jsem už psala o volbě mezi psem a fenou, teď se zaměřím na výběr štěněte obecně: 1. Vybrání chovatelské stanice, kde vám musí chovatel ukázat v jakém prostředí štěně, ale i ostatní jeho psi žijí. Důležité je i čím jsou štěňata, ale i dospělí psi krmeni. Nechte si ukázat matku štěňat, případně i jejich otce. 2. Výběr samotného štěněte: nejdůležitější je jeho zdravotní stav, ten má přednost před všemi ostatními kritérií, je pro plnohodnotný a spokojený život psíka, ale i váš tím podstatným. 3. Povahové vlastnosti štěněte: pejsek má být povahově vyrovnaný, tzn, že by neměl být příliš bázlivý, ale ani agresivní. Je jasné, že se štěňátkům musí dát nějaký čas, vše cizí vyvolává u štěňátek nejprve nedůvěru, která však velmi rychle mizí a štěně samo vyhledává kontakt. Většinou však štěňátka všechny návštěvy vítají a nadšeně olizují. 4. Všimněte si jeho zubů, jaký má skus. Správný skus je nůžkový. Dlužno však podotknout, že právě skus se může během růstu štěněte velmi výrazně změnit. Ze skusu nůžkového může (ale nemusí! Nůžkový skus je ostatním nadřazený) přejít až k předkusu nebo podkusu, zde je jakýmsi vodítkem stav dásní štěněte, ale ani to nemůže zaručit, že štěně bude mít v dospělosti skus nůžkový. 5. Teprve teď se koukejte na barvu kožíšku, barva je to poslední, podle čeho by jste si měli štěně vybírat, barva štěně neohrozí ani na jeho zdraví ani na jeho povaze, i nestandardně vybarvený jedinec bude šťastný, pokud bude mít dobrý zdravotní stav a dobrou povahu. Stejně tak bude šťastný i jeho majitel. To by byla volba štěňátka obecně, při volbě štěněte do chovu musíte mít na zřeteli nejen tyto obecné pomůcky, ale také by jste si měli zjistit jaký má psík rodokmen. Co obdržíte při koupi štěněte: • u chovatele podepište vždy kupní smlouvu • obdržíte také průkaz původu psa po jeho vystavení plemennou knihou, obvykle cca za 2-3 měsíce. • dále dostanete ještě očkovací průkaz, lépe však pas, kde jsou zaznamenány data provedených očkování a odčervení, stejně tak jako jejich příští termíny. • dále byste měli dostat podrobné informace o krmení - jeho četnost a složení - aby nemuselo v novém domově hned přijímat jinou stravu, než na kterou bylo dosud zvyklé. • dobrý chovatel dává ke každému štěněti i menší množství krmení, popř. zajistí celý pytel. Také podá informace o dávkování.

94

©

Alena Lasotová

©


DO CHOVU: Pokud si pořizujete pejska jen jako společníka nebo hlídače na zahradu, pak můžete následující řádky klidně přeskočit. Bude se v nich totiž mluvit o tom, co je třeba vědět při výběru štěněte vhodného do chovu nebo na výstavy. Výběr štěněte (nejen) do chovu nebo na výstavy Úplně nejdřív však musím zdůraznit, že všechny rady a pomůcky, které tady uvedu, nemusí být úplně přesné nebo podmínkou, pes je živý tvor a ani ty nejlepší předpoklady, které se zdá, že by měl mít, nemusí nakonec zdědit, sebelepší původ nezajistí nejlepší výsledky na výstavách nebo v chovu, genetika je ještě velmi mladá a neprobádána, ale pokud člověk bude vědět čeho se má při výběru štěněte vyvarovat, pak jeho šance získat dobré chovné štěně je daleko větší, než kupovat psa naslepo a spoléhat se na náhodu. Může se pak klidně stát, že ač si koupíte pejska svých snů, zaplatíte nemalou částku za splnění podmínek k uchovnění, bonitační komise pejska nebonituje a pejsek chovný nebude. A to třeba jen proto, že jeho černá plotna zasahuje tam, kam nemá. Proto je dobré vědět, jaké má mít štěně, vhodné do chovu, zabarvení kožíšku, kde mají být černé plotny. Neboť právě barva bývá to jediné kritérium při kontrole vrhu poradcem chovu při určování, které štěně je zbarveno standardně. Proto zkusme předejít podobným chybám, zbytečným hádkám a výčitkám a podívejme se na to, jak by to mělo být: Nejprve si musíme ujasnit, co vlastně od chovu očekáváme. Landseer je plemeno, které je u nás velmi málo rozšířené, jeho chovná základna je malá, tedy první kritérium výběru by mělo být: 1. Pokud si pořídí zájemce štěně na chov, měl by se zajímat o to, zda s ním bude mít, v případě pejska, koho krýt a v případě fenky, kým krýt. To znamená, že si musí zájemce zjistit, kolik je zde chovných fen a psů, jaká je jejich vzájemná příbuznost, a kolik mu tedy zbývá potencionálních zájemců o krycího psa nebo v případě chovné feny počet vhodných plemeníků. Pokud bude mít majitel feny v úmyslu vyjíždět za krytím do zahraničí, pak tohle odpadá. Bude-li chtít majitel chovného psa nabízet ke krytí svého psa do zahraničí, měl by vědět, že každá země má své vlastní podmínky pro zařazení do chovu (jsou mnohdy mnohem přísnější) a ty je nutno splnit. 2. Zjistit podle průkazů původu zda nejsou rodiče štěňátka v úzké příbuznosti. Největší možná příbuznost by měla být bratranec x sestřenice. 3. Zjistit zdravotní stav vybraných chovných jedinců, počet a vzhled všech vrhů v dané chovatelské stanici, sledovat vrhovou vyrovnanost, zbarvení štěňátek apod. 4. Přečíst si standart a ujistit se, že vybarvení zvoleného štěněte odpovídá platnému standartu. Zde uvádím 30 obrázků, které mohou pomoci při výběru štěněte:

95

©

Alena Lasotová

©


Zajímavým plemenem, jehož klub byl dne 20.února 1999 zařazen do kynologie ČMKU je právě LANDSEER. Aby si toto ušlechtilé plemeno zachovalo svůj správný ráz, je třeba kromě ostatních standardních znaků vést jeho chov ve správném rozložení černých ploten na bílém podkladě. Toto rozložení černých ploten na bílém podkladě dlouhé srsti, což je základní znak landseera, je možno charakterizovat, dle zahraničních údajů, ve třech skupinách: A, B, C

A) Ideální rozložení ploten:

Plotny jsou nerovnoměrně rozloženy po celém těle, přičemž nevytvářejí plášťovité tvary a zachovávají bíle zbarvený krk,předhrudí, oba páry končetin a ocas. Cílem chovu je symetrické rozložení pigmentace hlavy s procházející úzkou lysinkou, přičemž pigment nezasahuje hluboko do horní části krku,kde je symetricky po obou stranách ohraničen. Plotny jsou minimálně 3, nejvýše 6.

96

©

Alena Lasotová

©


B) Ještě přípustné rozložení ploten:

Na sérii 10 obrázků jsou vyznačeny plotny a jejich rozložení, které se při kontrole vrhu a na výstavách ještě připouštějí, ale jedinci nesmějí být vzájemně spojováni pro plemenitbu, nýbrž musí být vhodně volen partner s ideální kresbou, tj. podle série obrázků A. Na obrázcích je ještě zachována určitá symetričnost kresby hlavy, i když ne tak přesná jako u série obrázků A, rozložení skvrn je asymetrické, značně asymetrické (obr.1,2,6) nebo dokonce je plotna naznačena jedinou malou skvrnkou (obr.3,4,5),plotny zaujímají příliš velkou plochu těla (obr.7),příliš velké rozdíly velikosti dvou ploten (obr.8,9),neúměrně velké rozdíly velikosti ploten při více než dvou plotnách (obr.10), širší lysina (obr.8),jakož i několik uvedených nedostatků společně.

97

©

Alena Lasotová

©


C) Nepřípustné rozložení ploten:

Na sérii těchto deseti obrázků jsou uvedeny hrubé vady v rozložení pigmentovaných ploten,jejich velikost nebo chybění pigmentované plotny vůbec (obr.7).Hrubá vada je plášťová kresba (obr2), kresba s jedinou plotnou, vytvářející deku po celém hřbetě (obr.5), plotny na nohou (obr.4,6,10), pigmentované místo na ocase (obr.1,2,3,6,8,9,10),na krku pigmentovaný obojek nebo částečný obojek (obr.3,4,6),případně několik hrubých vad v kresbě společných, což vyznačuje prakticky všech 10 kreseb.

ŠTĚNĚ U NOVÉHO MAJITELE Máme tedy vybraného pejska, ať už do chovu, na výstavy nebo „jen“ jako společníka a musíme se mu dále věnovat. Stejně jako se s příchodem miminka do rodiny chystá výbava pro dítě, i s příchodem štěněte je to podobné. Mělo by mít svou základní výbavu, do které patří: • Misky na vodu a jídlo • Kartáč a hřeben • Obojky a vodítka, případně ohlávka • Náhubek • Hračky • Pelíšek 98

©

Alena Lasotová

©


Ještě před příjezdem štěněte do nového domova si najdeme veterináře, který už má zkušenosti s podobnými psy a necháme nový přírůstek do rodiny podrobně prohlédnout. Předejdeme tak případným hádkám o zdravotním stavu pejska. Po příjezdu do nového domova necháme pejska důkladně seznámit se všemi členy a chodem domácnosti, návštěvy zatím alespoň na týden odložíme, bude na ně dost času, až se stěně v novém domově zabydlí. O tom, jak se má štěně správně socializovat jsme už mluvili, stejně jako už známe základy správné výchovy, zbývá ještě péče o srst a hygiena. PÉČE O SRST A HYGIENA Štěně má jemnou, hebkou srst, která se později změní v dlouhou, hustou a přirozeně mastnou srst, která dobře přiléhá ke kůži a výborně tak chrání před chladem a vlhkem. Péče o srst je velmi důležitá nejen proto, že udržuje psa v čistotě, ale také upevňuje vzájemnou pevnou vazbu mezi pánem a jeho psem. Česáním se zabraňuje zacuchání srsti, čistí se, odstraňují se uvolněné chlupy a kůže se masíruje a prokrvuje. Pes se navíc zbavuje případného svědění. Štěně se už při česání učí, že musí strpět třeba i nepříjemné tahání za srst, to když je srst zacuchaná, že musí trpělivě stát, nesmí chňapat po hřebenu, kartáči nebo ruce, která ho češe. Majitel se tímto lépe učí se psem komunikovat, při každodenním česání mu neujdou drobné ranky nebo případní parazité (hlavně klíšťata), dále se hlazením a mluvením na štěně posiluje důvěra malého pejska k majiteli. Štěně, získané od seriózního chovatele, je naučeno na kartáčování, jen jeho srst nemůže být v každém okamžiku zářivě čistá, protože se štěňata při vzájemných hrách se sourozenci nejraději obalují špínou a blátem. Srst landseera má však jednu velmi příjemnou vlastnost – po uschnutí, díky přirozené mastnotě srsti, mnohdy stačí štěněti ke zdání dokonalé čistoty jen otřepání. Špína sjede po vlasu a srst zase vypadá jako dřív. V období línání je potřeba psa vyčesávat častěji, aby se netvořily plstnaté koláče srsti, pod kterými se vyskytují někdy zapařeniny a ekzémy. V případě, že se zacuchanina již vytvořila a nejde rozčesat, je třeba je vystříhat několik mm nad kůží, zde pozor, abyste psa nestříhli, pokud nevidíte, kde stříhat, důkladně místo ohmatejte a postupujte velmi pomalu. Pokud však máte před výstavou, nezbude nic jiného než vzít rovné nůžky, zacuchané místo prostřihnout, vyčesat uvolněné chlupy, znovu prostřihnout, znovu vyčesat uvolněné chlupy a pokračovat s tím tak dlouho, až je srst opět hladká. Velmi důležitý je výběr hřebenů a kartáčů, běžné drátkové kartáče se zahnutou spodní částí drátků osobně nemám v oblibě, spousta majitelů takovým kartáčem spíše psa drásá, tím dochází k traumatizaci srsti, poškrábání kůže a následným zoufalým pokusům psa se česání vyhnout. Mnohem lepší je železný jednořadý hřeben, nejlépe s rotujícími zuby, které jsou poměrně silné a od sebe docela vzdálené, tím táhnout po srsti se sklonem asi 45 stupňů , táhnout, ne tlačit hroty vpřed. Mně osobně se vždy dobře pracovalo s klasickým dámským kartáčem s kuličkami na konci hrotů, koupíte ho za pár korun a efekt je úplně stejný jako při česání se speciálním psím kartáčem, který si pořídíte za několik stovek. Samostatnou kategorii tvoří psi, kteří na sebe nedají hřebenem nebo kartáčem sáhnout. I pro ty existuje řešení. Jsou to rukavice s výstupky a hroty, kdy psa hladíme a současně vyčesáváme. 99

©

Alena Lasotová

©


Pes je spokojený, protože ho hladíme a věnujeme se mu, my máme radost, že ho vyčesáváme. Postupně tomu psa přivykáme a nakonec se rád nechá od pánička vyčesat. Chce to vytrvat. Koupání psa a zvláště štěněte je možné při dodržování určitých zásad. Pravidla koupání Landseer má srst, která je dlouhá, hladká a přirozeně mastná a skutečně nesnáší příliš časté odmašťování. Navíc šampónováním dochází k narušení přirozené mikroflóry kůže - kůže je totiž z hlediska mikroorganismů ucelený ekosystém, který si nachází a ustálí vlastní ekologickou rovnováhu. 99,7% bakterií je buď neškodných, nebo dokonce užitečných. Pokud budou odstraněny, pomnoží se ty škodlivé, hlavně plísně a kvasinky, protože neosídlené plochy psí kůže budou kvasinkám víc než vyhovovat. Jak tedy udržíme psí srst v čistotě? Při běžném čištění po příchodu z venku za suchého počasí lze psa otřít vlhkým ručníkem, při vlhku ručníkem suchým, špína se zachytí v ručníku a zbytek odstraníme po úplném vyschnutí a vyčesání pejska. Pokud už začne pes být lehce cítit, nejšetrnější je vytřít (ne polévat!)psa octovou vodou, podobně, jako když vytíráte ledničku (1 díl octa, 3 díly vody). Kvasinky nesnášejí kyselé prostředí, naopak ho milují bakterie rodu Lactobacilus, které kůži chrání tím, že „spasou” potravu, která by zbyla škodlivým bakteriím, plísním a kvasinkám. V zimě psa vytřeme čerstvým sněhem a vysušíme ručníkem, moji psi to milují a radostně se této proceduře podrobují. Při příchodu do domu nebo do bytu v době bláta a břečky se můžou psovi vykoupat tlapky v umyvadle s chladnou vodou. Voda má být chladná proto, že při podchlazených tlapkách jsou cévy zúžené a při ponoření do teplé vody by se náhle rozšířily. Mohla by následovat bolest srovnatelná s migrénou, ostatně princip je stejný. Tlapky opět důkladně vysušíme. Pokud už opravdu psa musíme vykoupat v šampónu, vždy vybereme ten nejkvalitnější a nejšetrnější k srsti a kůži, speciálních prodejen je na našem trhu dostatek a každý si může vybrat. Ovšem koupat a odmašťovat srst šampónem by se měla jen minimálně, třeba dokonce jenom 2x za rok. Tím ovšem nemluvím o koupání se v řece, potoce a podobně, koupání landseer potřebuje, miluje a právě pro plavání a výborné plavecké a záchranářské schopnosti byl vyšlechtěn. Plavání je vůbec nejpříznivější pohyb pro kosti, vazy a šlachy mladého psa, které šetří klouby a mladý pes tak bezpečně vybije energii a příznivě posiluje svaly.

100

©

Alena Lasotová

©


Sezóna po porodu, Tara jako osobnost

Tak mimina mám z domu a můžu se věnovat zase jen Tárince a té mojí malé dračici Audrey. Tárinka se po štěňátkách zcela zotavila, zase má tu svou šibalskou jiskru v oku a znovu nás všechny otravuje neustálým nucením házet jí míčky, hrát si s ní fotbálek (jako brankář je nepřekonatelná, jen málokterý míček jí unikne, ale hrát regulérní fotbal se s ní pochopitelně nedá, stále nechápe přihrávky a chytá i v brance soupeře), chodit na procházky, plavat v řece… Její elán a aktivita jsou nakažlivé a já se opravdu ochotně jejímu nátlaku podvoluji, jsem strašně ráda, že máme zpátky naši starou Taru. Andrey je teď drobátko odsunuta na vedlejší kolej, ale zatím je maličká a musí hodně jíst, spát a růst, aby nám s Tárinkou stačila. To, že jsem Taru po porodu tak šetřila, začíná nést ovoce i na poli výstavním. Nesmírně si cením titulů, které získala až po áčkových štěňatech, a že to nebyly tituly zanedbatelné : Slovenský šampion, Český grandšampion, Slovenský grandšampion, splnění podmínek pro Interchampiona, Champion Polski. Jen kdyby ty výstavy tak nelezly do peněz! Mohla toho mít daleko víc, ale bohužel penízky nerostou na stromech, a tak, když už jsem neměla žádnou položku, ze které bych mohla odčerpat trochu potřebných financí (co se dalo, jsem škrtla – „ Na co je mi kosmetička? Čas stejně nejde vrátit zpátky, já jsem už stejně prošvihla svou záruční dobu a navíc- komu není shůry dáno, v apatyce nekoupí“, a hned je tu pár volných korunek pro Tárinku a výstavu. Totéž kadeřník : „ Co by mi tak asi stříhal? Těch pár štětinek na hlavě? Kašlu na to, jedem na výstavu.“ Pak zase zjistím, že boty z předloňska ještě drží pohromadě a kalhoty jsou po dvouletém nošení pohodlnější, takže : „ Kam to bude tentokrát?“……)zůstávám s Tarou doma a hezky šetřím na příště. Tara je pes, který, ač se to zdálo na samém počátku k nevíře, miluje výstavy , lidi s pejskama, návštěvníky a celý ten kolotoč kolem a náramně si to vychutnává. Dokáže trpělivě čekat, až na nás dojde řada a mezitím se nechává některým návštěvníkem drbat za ušima a na břiše, a když už nastoupíme do kruhu, pak se ráda předvádí. Otrávená je málokdy, a to s ní stejně nehnu, já už její špatnou náladu poznám i z toho, jak mě táhne k bráně výstaviště a už vím, co od ní mohu čekat a dopředu tuším výsledek…. Avšak i za to dík, psi nejsou stroje a trocha pokory mě nezabije a donutí mě stát pevně oběma nohama na zemi. Tím mě vlastně také chrání před zpychnutím a ohrnováním nosu nad ostatními. No, není báječná? Umí také spoustu jiných věcí, je učenlivá a mazaná jak liška, nepostrádá smysl pro komedii (sama je skvělou herečkou vždy v hlavní roli), všechny doma, mou dceru Hanku, mladšího syna Vaška i mne, má dokonale přečtené, a podle toho se k nám chová. Nebyla by to ženská, kdyby se občas nechtěla poštěkat a i to zvládá virtuózně – nemá-li chuť poslouchat -ohluchne, a když už vidí, že ztrácím nervy, přižene se ke mně s vyplazeným jazykem a hubou od ucha k uchu: „Volala jsi mě?“ Tím mě vždycky dostane a já si musím pokaždé připomínat, že pán jsem tu já a nasadit masku přísnosti, čímž ji samozřejmě neoblafnu a ona to po čase zkusí zas. Co kdyby? Trochu jiné je to s Hankou, ví, že si k ní může dovolit daleko víc a tak si to zkrátka dovoluje. Hanku bere jako sourozence, se kterým vyrůstala, hrála si a spala v jedné posteli, je to prostě parťák pro hry, válení se na gauči a zpívání (jejich duety jsou jen pro otrlé a hluché jedince), nějaké příkazy od Hanky, pokud nejsou typu “Na!“ a „ Jdeme spát“ , klidně ignoruje. Taky, kdo

101

©

Alena Lasotová

©


se zdravým rozumem by poslouchal sourozence? Přesto nebo právě proto ji ochotně brání proti všem i proti mně. Teď Vašík – to je jen další větroplach, který však má moře času hrát si s ní všechny míčové hry a navíc je s ním vždycky banda jiných kluků, které může také otravovat a za to je miluje, ale poslouchat? To se jí zdá pod úroveň, sice poslechne, ale jen proto, aby si ho zavázala pro příště. Vlastně, jak tak nad tím přemýšlím, je doma hlavním pánem ona. Mě má na to, abych vydělávala peníze na baštu a jezdila s ní na výstavy, takže trochu poslouchá, Hanku má na rozmazlování a lenošení, tedy aspoň předstírá, že poslouchá a Vaška má jako odpalovače míčků a společníka divokých her, tak tady už nepředstírá vůbec nic. Až se příště narodím, tak jedině jako Tárinka.

102

©

Alena Lasotová

©


VÝZNAM A DRUHY VÝSTAV Častokrát jsem slyšela názor, že výstavy jsou vlastně pro chov bezvýznamné, zbytečné a úplně nejčastěji jsem to slyšela z úst majitelů nepříliš úspěšných jedinců. Pravda je ale jiná. Skutečnost je taková, že bez absolvování výstav ve třídách se zadáváním titulu CAC, tj. od 15-ti měsíců věku, se nemůže jedinec zařadit mezi jedince chovné, právě absolvování minimálně dvou výstav s nejhorší známkou velmi dobrý, je jedna z podmínek pro uchovnění landseera. Dále je to ta nejlepší možnost předvedení jedinců přibližně stejného věku, kde kvalifikovaný rozhodčí porovnává jejich vývoj, chování, stavbu těla, pohyb. Navíc vystavováním se předvádí nejen jeden pes, ale vlastně celá chovatelská základna při stejných podmínkách, poznává se, kterým směrem se ubírá vývoj plemene. Je jasné, že vystavovat se musí naučit nejen pes, ale i jeho pán a osobně mám takovou zkušenost, že čím větší počet výstav pes absolvuje, tím lepší posudky i výsledky získává. Navíc každý rozhodčí má svůj vlastní ideál psí krásy a představu ideálního představitele plemene. Pokud nám první rozhodčí pejska neohodnotí dle našich představ, je lepší vyzkoušet vícero různých rozhodčích a porovnat jejich posudky na svého pejska a nevzdát to při prvním neúspěchu. I rozhodčí jsou jen lidé a jejich posudek bude vždy subjektivní, ale pokud se vícero rozhodčích vzácně shodne na kvalitách určitého jedince, pak na tom určitě bude kus pravdy.

Šestiměsíční fenka ve výstavním postoji

103

©

Alena Lasotová

©


Jak se na výstavě chovat? Vždy podle pokynů vedoucího kruhu, který většinou vydává přidělená pořadová čísla. Každá třída nastupuje zvlášť, zvlášť jdou psi, ti nastupují vždy jako první a po vystavení všech psů ve všech třídách, nastupují feny. V kruhu musí pes zaujmout výstavní postoj, ve kterém musí stát po celou dobu vystavování, v kruhu se pes vystavuje, nesmí si sedat, lehat nebo se dokonce válet. Po představení svého pejska rozhodčí zkontroluje zuby, prohmatá psa, zkontroluje varlata, a pak většinou následuje prezentace v pohybu. Nejprve běží všichni jedinci nastoupení v kruhu spolu, pes běží u levé nohy na levou ruku, a rozhodčí si udělá první úsudek. Poté běží každý jedinec sám, majitel pejska si vyslechne první verdikt a jde se postavit poněkud bokem, ale stále je v kruhu. Takhle se předvedou všichni jedinci nastoupení v kruhu, poté se znovu všichni společně proběhnou a rozhodčí sdělí svůj verdikt. Všichni se známkou výborný soutěží dál o první až čtvrté místo, ostatní kruh opustí s výstavním posudkem. Nejlepší jedinec z kruhu může obdržet titul (ten není nárokový a zadává se jen při mimořádných kvalitách jedince). Takto to probíhá ve všech třídách, nejlepší jedinci ze všech tříd, zvlášť psi a zvlášť feny soutěží o nejlepšího psa a fenu a tito dva pak soutěží o vítěze plemene – o BOB (Best Of Bred).

Rozhodčí prohmatává psa, kontroluje hloubku hrudníku. Pes to musí strpět bez sebemenších protestů.

104

©

Alena Lasotová

©


DRUHY VÝSTAV , VÝSTAVNÍ TŘÍDY, VÝSTAVNÍ OCENĚNÍ

Druhy výstav : podle významu – Oblastní Krajská Národní, Klubová, Speciální Mezinárodní Evropská Světová

Výstavní třídy: Štěňat – od 3-6 měsíců věku Dorostu – od 6-9 měsíců věku Mladých – od 9-18 měsíců věku Mezitřída – od 15-24 měsíců věku Otevřená - od 15 měsíců výše Pracovní - od 15 měsíců při splnění výkonnostní zkoušky Vítězů,šampionů – od 15 měsíců, při splnění podmínky získání titulu národní vítěz, klubový vítěz nebo vítěz speciální výstavy nebo získání titulu národní šampion jedné z členských zemí FCI či titulu mezinárodní šampion. Pro výstavy mezinárodní musí pes pro zařazení do třídy šampionů vlastnit titul šampion (Ch) některé členské země FCI nebo titul mezinárodní šampion (C.I.B.) Veteránů – od 8 let Mimo konkurenci, čestná – bez nároků na zadávání titulů, od 15 měsíců

Výstavní ocenění: Třída Štěně, dorost Ostatní třídy

známka

zkratka

stužka

Nadějný Velmi nadějný Výborný Velmi dobrý Dobrý Dostatečný Diskvalifikace

N VN V VD D -

bílá žlutá modrá červená zelená fialová -

105

©

Alena Lasotová

©

Landseer - seznamte se prosím ÝSTAVNÍ TITULY

Tituly zadávané ve výstavním kruh v rámci hodnocení plemene:

Vítěz třídy Zadává se jedinci oceněnému známkou výborný 1 ve třídě mladých, otevřené, pracovní, mezitřídě, vítězů a veteránů, a to pouze na výstavách oblastních a krajských. Oblastní vítěz Zadává se na oblastních výstavách nejlepšímu psovi i feně z konkurence vítězů tříd - mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů. Krajský vítěz Zadává se na krajských výstavách nejlepšímu psovi i feně z konkurence vítězů tříd - mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů. Nejlepší mladý plemene – Best of juniors -BOJ Zadává se na výstavách klubových, speciálních, národních a mezinárodních. Titul získává nejlepší mladý pes nebo fena plemene z konkurence všech mladých jedinců plemene se zadaným čekatelstvím CAJC. Počet titulů BOJ v plemeni je stejný jako počet titulů BOB. Nejlepší veterán plemene – Best of veterans – BOV Titul získává nejlepší veterán pes nebo fena plemene z konkurence všech veteránů plemene se zadaným oceněním výborný 1. Titul se zpravidla zadává na výstavách klubových, speciálních, národních a mezinárodních. Počet titulů BOV v plemeni je stejný jako počet titulů BOB. Klubový vítěz Zadává se na některých klubových výstavách. V propozicích výstavy je vždy uvedeno, zda je možné titul na dané výstavě získat či ne. Podmínky pro přiznání titulu určuje předpis příslušného chovatelského klubu. Titul může být např. vázán na členství v klubu. Klubový vítěz se zpravidla zadává nejlepšímu jedinci – psovi i feně- z konkurence výborných 1 CAC z tříd - mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů. V pravomoci chovatelského klubu je rozhodnout zda vůbec a za jakých podmínek se bude zadávat titul Klubový vítěz mladých. Zpravidla jej získávají pes i fena, kteří obdrželi čekatelství CAJC nebo u plemen posuzovaných podle barev nebo velikostních rázů nejlepší mladý pes i fena z konkurence CAJC. Vítěz speciální výstavy Zadává se na speciálních výstavách plemene a to nejlepšímu jedinci – psovi i feně- z konkurence výborných 1 CAC z tříd - mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů Národní vítěz Zadává se na národních výstavách nejlepšímu jedinci – psovi i feně- z konkurence výborných 1 CAC z tříd- mezitřídy, otevřené, pracovní, vítězů Vítěz plemene- Best of Breed – BOB Do soutěže nastupují Nejlepší mladý plemene (BOJ), nejlepší dospělí jedinci (NV, CACIB, Klubový vítěz či Vítěz speciální výstavy) a nejlepší veterán plemene (BOV). Pokud se jedná o klubovou výstavu bez zadávání titulu Klubový vítěz, postupují do soutěže o BOB nejlepší mladý jedinec plemene (BOJ), nejlepší veterán plemene (BOV) a všichni CAC. Stejné pravidlo platí na mezinárodních výstavách v případě plemen FCI neuznaných a plemen uznaných prozatímně. Titul může být zadán jen na výstavách se zadáváním CAC. Nezadává se na oblastních a krajských výstavách. 106

©

Alena Lasotová

©


Tituly zadávané v slavnostním kruhu výstavy v rámci závěrečných soutěží: Vítěz velké národní ceny – BONB (BEST OF NATIONAL BREEDS) Do kruhu nastupují na výstavě posouzení jedinci národních plemen (český teriér, český fousek, český strakatý pes, český horský pes, chodský pes, pražský krysařík) a plemene československý vlčák. Všechna plemena jsou představena. Samotné soutěže o titul BONB se zúčastní pouze jedinci s titulem BOB. Vítěz skupiny FCI –BIG (BEST IN GROUP) Do soutěže nastupují všichni vítězové plemen (BOB) příslušné skupiny FCI. Neuznaná národní plemena tvoří zvláštní skupinu, jejíž vítěz se na mezinárodní výstavě na rozdíl od výstavy národní nemůže zúčastnit soutěže o titul BOD a BIS. Vítěz dne – BOD (BEST OF DAY) Soutěž může být zařazena na vícedenních výstavách a nastupují do ní jedinci jedinci, kteří obdrželi titul BIG. Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen. Vítěz výstavy BIS (BEST IN SHOW) Do soutěže nastupují všichni vítězové skupin FCI – BIG u jednodenních výstav nebo Vítězové jednotlivých dnů (BOD) na výstavách vícedenních. Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen. Dále mohou být pořadatelem vyhlášeny soutěže: Vítěz mladých skupiny FCI - JBIG (BEST IN GROUP JUNIOR) Do soutěže nastupují všichni Nejlepší mladí plemene (BOJ) příslušné skupiny FCI Nejlepší mladý výstavního dne - J BOD (BEST OF DAY JUNIOR) Soutěž může být zařazena na vícedenních výstavách a nastupují do ní všichni Vítězové mladých skupin FCI (JBIG). Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen. Juniorský vítěz výstavy JBIS (BEST IN SHOW JUNIOR) Do soutěže nastupují všichni Vítězové mladých j skupin FCI (JBIG) u jednodenních výstav nebo u vícedenních výstav Nejlepší mladí jednotlivých dnů (JBOD). Na MVP do soutěže nenastupuje vítěz skupiny neuznaných plemen. Všechny tituly je možno zadat bez ohledu na počet předváděných jedinců, pokud kvalita kandidáta na titul odpovídá požadavkům na jeho zadání. Případné tituly je možno udělit pouze tehdy, je-li jejich udělení v souladu s propozicemi výstavy. ČEKATELSTVÍ CAJC – (CERTIFICAT D´ APTITUDE AU JUNIOR CHAMPIONAT) čekatelství na titul ČESKÝJUNIOR ŠAMPION může být zadáno výbornému 1- psovi i feně ve třídě mladých. Zadává se na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní. K získání titulu ČESKÝJUNIOR ŠAMPION musí pes získat nejméně 3x CAJC CAC – (CERTIFICAT D´ APTITUDE AU CHAMPIONAT) čekatelství na titul ČESKÝ ŠAMPION může být zadáno výbornému 1 – psovi i feně- ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní, vítězů a šampiónů. Zadává se na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní. K 107

©

Alena Lasotová

©


získání titulu ČESKÝ ŠAMPION musí pes získat nejméně 4 x CAC ve dvou výstavních sezónach z toho 2x na mezinárodní výstavě a ostatní na národní, speciální nebo klubové výstavě. r.CAC –( RESERVE CERTIFICAT D´ APTITUDE AU CHAMPIONAT) rezervní čekatelství na titul ĆESKÝ ŠAMPION může být zadáno výbornému 2 – psovi i feně ve třídě, kde byl zadán CAC. Zadává se ve třídách: mezitřídě, otevřené, pracovní, vítězů a šampiónů na výstavě klubové, speciální, národní a mezinárodní. CAC ČMKU – čekatelství na titul ŠAMPION ČMKU získávají od 1.7.2011 automaticky na mezinárodních výstavách pes i fena, kteří získali čekatelství CACIB a na Národních výstavách pes i fena, kteří získali titul Národní vítěz. V případě prozatímně uznaných plemen a národních neuznaných plemen na mezinárodních výstavách získává čekatelství CAC ČMKU jedinec, který obdržel titul BOB CACIB(CERTIFICAT D´ APTITUDE AU CHAMPIONAT INTERNATIONAL DE BEAUTÉ) čekatelství mezinárodního šampionátu krásy může navrhnout rozhodčí na mezinárodní výstavě nejlepšímu psovi i feně z konkurence výborných 1 z tříd - mezitřídy, otevřené, pracovní, šampiónů. CACIB se neuděluje plemenům prozatímně uznaným FCI. Udělení CACIB podléhá schválení FCI. Seznam prozatímně uznaných plemen najdou zájemci na www.fci.be. r.CACIB (RESERVE CERTIFICAT D´ APTITUDE AU CHAMPIONAT INTERNATIONAL DE BEAUTÉ) může navrhnout rozhodčí na mezinárodní výstavě druhému nejlepšímu jedinci -psovi i feně. Do této soutěže postupují: Výborný 2 ze třídy, z které byl navržen CACIB a výborní 1 z ostatních tříd. R. CACIB se neuděluje plemenům prozatímně uznaným FCI. Udělení CACIB podléhá schválení FCI. Zkratky používané pro označení mezinárodních šampionátů: C.I.B (CHAMPIONAT INTERNATIONAL DE BEAUTÉ) Mezinárodní šampion krásy. Zkratka C.I.B se používá krátkou dobu, dříve se mezinárodní šampionát uváděl jako ICH – International Champion. C.I.E. (CHAMPIONAT INTERNATIONAL DE EXHIBITION) Mezinárodní výstavní šampion C.I.T. (CHAMPIONAT INTERNATIONAL DE TRAVAIL) Mezinárodní šampion práce

108

©

Alena Lasotová

©


Příprava na výstavu

Kontrola zubů psa

Nejprve se budeme zajímat o to, jaké výstavy budeme absolvovat, pak si v dostatečném předstihu podáme přihlášku na výstavu. Všechny výstavy konané u nás v republice jsou uváděny na webových stránkách Českomoravské kynologické unie - ČMKU. Povinností majitele a zájemce o výstavy je podat přihlášku včas, tak aby mohly být v termínu přijaty a zpracovány do katalogu vystavovaných psů. Většinou se podávají ve dvou termínech: 1-přibližně dva měsíce předem a 2asi měsíc předem. Podání přihlášky je pouze starostí majitele psa. Ke každé přihlášce jsou uváděny i propozice a seznam rozhodčích, kteří budou na dané výstavě posuzovat jednotlivá plemene dle svých aprobací. Vždy se řídíme pokyny uváděnými v propozicích. Na výstavu musíme připravit hlavně pejska, kterého už od štěněčího věku učíme výstavnímu postoji, učíme povinnosti strpět otvírání tlamy a ukázání zubů, pes se musí nechat prohmatat a zkontrolovat varlata. Samozřejmě se musí připravit i majitel sám, neboť právě nepřipravenost majitele už připravila mnohého pejska o hezký posudek a dobré umístění. Naopak vzorně připravený pes v souhře s majitelem je víc než polovina úspěchu! Proto by měl majitel spolu se svým pejskem navštívit nejprve výstavu bez absolvování výstavního maratónu , aby věděl na co se má připravit a čeho se vyvarovat. Před výstavou samotnou si přichystáme doklady – průkaz původu, očkovací průkaz nebo pas zvířete, vstupní list, nezapomeneme zkontrolovat platnost všech potřebných očkování. Pokud je to nutné, pejska vykoupeme asi týden před výstavou a provedeme drobné úpravy srsti a drápů . Doma zapomeneme nervozitu, kterou můžeme lehce přenést na pejska a můžeme jet. Všem začínajícím vystavovatelům přeji shovívavé rozhodčí, kteří umí vyzvednout výborné vlastnosti vašeho miláčka a citlivě poukázat na jeho nedostatky. 109

©

Alena Lasotová

©


PROČ S PP ? Co je na štěněti tak drahého(?), kolik stojí štěně landseera Je jasné, že pokud se chovatel (prosím nezaměňovat s termínem množitel, kdy množitelem je osoba, která sice mnohdy i má fenu s PP, ale neuchovněnou, tedy do chovu NEVHONOU!) rozhodne na své chovné fence chovat, předchází tomu dlouhé přípravy. To znamená, že si chovatel vybírá pro svou fenečku vhodného krycího psa, s jehož majitelem se musí domluvit na podmínkách a úhradě za krytí, dále musí chovatel požádat klubového poradce chovu o vystavení Krycího listu, kde si buď on sám navrhne vhodné plemeníky nebo si případně nechá od poradce chovu navrhnout krycí psy, každopádně i volbu chovatele musí schválit vždy poradce chovu. Tak a už tady se začínáme setkávat s výdaji chovatele: Vystavení Krycího listu -200,-Kč, pokud si chovatel, jako třeba já, zvolí zahraničního plemeníka, platí i za tohoto klubu 200,-Kč a aby toho nebylo málo, ještě tutéž částku, to je povolení zahraničního plemeníka, zaplatí ČMKU 200,-Kč. Pak už jen sledujeme fenku, kdy začne hárat a poté s ní jedeme na veterinu, aby nám veterinář určil nejvhodnější termín ke krytí. To je opravdu důležité, protože když jedete do zahraničí něco přes 1000km tam a 1000km zpátky, musíte mít alespoň jistotu, že má fenka ty "správné dny". Já osobně nejvíc dám na vyšetření hladiny progesteronu v krvi, dělá se obvykle 2-3x a cena jednoho vyšetření je 430,-Kč. Toto vyšetření jsem absolvovala 2x, takže se dostávám k částce 860,-Kč. Pak už následuje samotná cesta za krycím psem. Cesta tam a zpátky + ubytování = 9000,-Kč a nepočítám výdaje za jídlo, které se platí samozřejmě v EUR. Tak a to jsou výdaje ještě před krytím samotným a pokud jde vše dobře a psi v sobě najdou zalíbení, je krytí úspěšné, ale samozřejmě ještě nevíme, zda fenka zabřezne, na to si musíme zhruba 1 měsíc počkat. Utekl měsíc, na fence je patrná řada změn a chovatel, který chce mít jistotu, že se jedná o skutečnou, ne o falešnou březost, vezme svou fenku opět k veterináři, který pomocí ultrazvuku zjistí, zda fenka zabřezla či nikoli. Toto vyšetření stojí 380,-Kč. Hurá, fenka březí je a my cestou od doktora jedeme koupit krmení pro březí a kojící feny, třeba Royal Canin, který stojí 140,-Kč za 1kg. Při zvýšené spotřebě živin pro fenku zhruba o polovinu krmné dávky, to je 1600g na den, přičemž dnů do konce březosti je asi 31, se dostávám k částce 1600g x 31 dní = 49600g x 140,-Kč/kg = 6944,-Kč. To máme dobu před porodem a nastává porod samotný. Netřeba snad říkat, že k porodu je zapotřebí spousta dalších nezbytností - výhřevná podlážka, ta je nutností, protože štěňátka nemají vlastní termoregulaci a jejich nároky na teplo jsou vysoké, asi 28 stupňů, takže si započítáme cenu za výhřevnou podlážku - 4200,-Kč, to je ta levnější, bez možnosti regulace teploty, se stálou, konstantní teplotou 28 stupňů. Pak si dopředu nakoupíme nepromokavé podložky, jedno balení se 30 kusy stojí podle velikostí různě, moje stála - 1 balení = 360,-Kč, balení jsem měla nachystané 3, takže 1080,-Kč, dále máme nachystané sušené štěněčí mléko, to kdyby nedej bože fena neměla mléko nebo rodila císařským řezem - dvoukilový kyblík stojí 820,-Kč, dále máme nachystanou silnější nit na podvázání pupíčků, nůžky, váhu, auto a na telefonu nejlépe 2 veterináře, kdyby se něco zvrtlo. Vše však naštěstí probíhá víceméně normálně a fena spontánně porodí.Vždy je však nezbytně nutné nechat fenku po ukončení porodu vyšetřit veterinářem, zda fena nezadržela v porodních cestách štěně nebo placentu. Toto vyšetření stojí 300-600,-Kč, ve všech případech veterinář raději 110

©

Alena Lasotová

©


píchne fence oxytocin na vyvolání děložních stahů, aby se fenka dobře vyčistila, někdy jsou zapotřebí dvě i tři injekce, takže další výdaj - zhruba 600,-kč, pokud má fena za sebou dlouhý a vyčerpávající porod, veterinář jí nasadí nitrožilní výživu pro posílení (náš případ - 1500,-Kč za dvě dávky). Následující zhruba 3 týdny je výživa štěňat plně na feně a fena po tu dobu zvyšuje svůj nárok na výživu svou i štěňat trojnásobně, někdy i čtyřnásobně, podle počtu kojených štěňat. Vezmu-li už jednou vypočítanou částku, kterou už měla jako březí a znásobím-li ji 3x, pak dostanu: 6944,-Kč x 3 = 20832,-Kč, a to je po dobu, kdy jsou štěňátka pouze kojena ! Poté začíná přikrmování štěňat při souběžném kojení fenou, až do věku 5-ti týdnů, kdy fena začíná štěňátka pomalu odstavovat a její nároky na krmení se také pomalu snižují. Takže počítám dál: nejprve štěněčí kaše, 1 kyblíček, asi 3kg = 560,-Kč, pak započítáme krmení štěňátek granulkami, které už baští i jejich máma, tady se dá docela těžko vypočítat denní krmná dávka, protože se zvyšuje v závislosti na věku štěněte, tudíž jsem vzala průměrnou dávku za celé období od věku 3 týdnů do věku 8 týdnů, a to je 130g na den a štěně - výsledek je asi 25kg granulek pro štěňata = 3500,-Kč a nesmím zapomínat ani na fenu, která ještě stále kojí, má zvýšené nároky na krmení, ale už pomalu kojit přestává, takže jsem vzala z částky za 3 týdny pro fenu rovnou polovinu, tedy 10416,-Kč. Do výsledné částky nebudu započítávat vajíčka, tvaroh, rýži, ovesné vločky a pamlsky, protože jsem o celkové spotřebě nevedla přesné údaje a paměť je ošidná, ale i tak je celková částka vysoká. Tím však výdaje chovatele zdaleka nekončí, protože je tady odčervování (4x), při průměrné ceně tablety za odčervení 30,-Kč x 5 x 4 = 600,-Kč, pak je tu tetování - 5 x 80,-Kč = 400,-Kč, základní štěněčí očkování - 280,-Kč x 5 = 1400,-Kč, vystavení pasů -5x 300,- Kč = 1500,-Kč, vystavení PP s poštovným a DPH pro 5 štěňat 2570,-Kč, dále tu stojí s otevřenou dlaní klub, který vybere poplatek za kontrolu vrhu: 500,-Kč za štěně, to máme 5x 500,-Kč = 2500,-Kč, dále musíme pamatovat na smlouvu s majitelem krycího psa a zaplatit dohodnutou částku, v případě zahraničního krytí se platí v EUR a je v rozmezí 100-150,-EUR za štěně. Vezměme tu nižší částku a přepočítejme kursem, platným v den placení, to je 15000,- Kč. Tak a teď spočítejme všechny částky a dojdeme k výsledku = 84892,-Kč. Když tuto částku vydělíme počtem štěňat, v mém případě to bylo 5, vyjde nám částka za jedno štěně - 17172,5,Kč. Tak to by byla zhruba, ale opravdu jen zhruba, částka za štěňátka do věku 8 týdnů (pokud zůstanou některá štěňátka chovateli déle, je to zase další a ne malý výdaj), nejsou v ní započítány částky na inzeráty, na telefonní hovory, benzín, elektrickou energii, cena za prášek na praní dek, poštovné za odeslání PP jejich novým majitelům a dále v ní není započítána hodinová mzda za ošetřování feny před a po porodu, za hlídání a krmení štěňátek nejen ve dne, ale i v noci, ve svátky, o sobotách a nedělích. Jen pro zajímavost jsem zkusila vypočítat co si takový chovatel účtuje za dvouměsíční denní i noční ošetřování a péči o pejsky a došla jsem k této zajímavé částce : Cena štěněte na prodej většinou - 20 tis.( což je v přepočtu současným kursem asi 800,-EUR) , cena se sníží o už investované peníze ve výši 17172,4,-Kč = 20000-17172,4=2827,6,-Kč, to znásobíme opět x 5 a získáme částku 14138,-Kč. Když pak tuhle výslednou částku vydělíme počtem dní, které chovatel strávil péči o svá zvířata - 8 týdnů po 7 dnech = 56, získáme částku 252,-Kč na den, to je 10,51-Kč na hodinu. Teď mi najděte hlupáka, který nemá rád psy a dělá to 111

©

Alena Lasotová

©


za tuhle "ZÁVRATNOU" sumu! To v ní nejsou částky za uchovnění feny, výstavy, rentgeny, za pořízení chovatelské stanice, za krmení štěňat, která zůstala u chovatele déle než 8 týdnů….! A ještě jednu zajímavou informaci: Pokud by jste si chtěli podobné štěně se zahraničním rodokmenem koupit v cizině, vyjde Vás o dost víc - cena v Rakousku je kolem 1200,-EUR a v Německu je to ještě dražší-1500,-EUR za štěně a nebojte se, že Vám prodají budoucího šampióna, jen to, co nikdo nechce, vlastně odpad, šanci mají pouze známí majitelů nebo doporučení. Nechci se nikoho dotknout, ale v těch posledních létech, kdy jsem měla možnost sledovat dovozy štěňat ze zahraničí, byly to dost podřadné importy, znamenající zklamání nebo psy nevhodné do chovu, třeba pro nějakou vadu. Přitom je landseer plemeno málopočetné a málo známé a je nanejvýš potřeba cizí krve, aby landseer jako takový nezdegeneroval, ale zůstal takovým jaký je dnes - výjimečný, sebevědomý a důstojný, ovšem chce to i stejné majitele, ne lidi, kteří se snaží za málo peněz získat hodně muziky. Pokud jste se při četbě dostali až sem, gratuluji, věřím, že se už nikdy nebudete dívat na poctivé chovatele jako na vydřiduchy, kteří chtějí rýžovat na štěňátkách a požadují za ně nekřesťanské peníze. A jen ještě pro zajímavost - dala jsem si tu práci a zjistila za kolik prodávají množitelé landseery bez PP, je to 8000-10000,-Kč a neplatí téměř nic. Tak kdo koho odírá a kdo se obohacuje? To už nemluvím o tom, že při koupi landseera bez PP NEBUDE mít budoucí majitel NIKDY jistotu, že se jedná skutečně o landseera. Je to jakoby se na Trabant přidělala značka BMW a výsledný model prodal jako originál se super slevou.

112

©

Alena Lasotová

©


OTÁZKY A ODPOVĚDI Zahrada a landseer Velmi často se zájemci ptají na to, kolik toho pes velikosti landseera na zahradě zničí a zda je vhodnější pes nebo fenka. Odpověď Je úplně jedno jak velkého psa si pořídíte, vždy záleží na plemeni a na tom, co je pro toto plemeno charakteristické, tedy na tom, co je pejskovi vrozeno. Když si například pořídíte jezevčíka, teriéra nebo jiné plemeno vyšlechtěné k nalezení a vyhrabání kořisti z nory, dost dobře nemůžete očekávat, že pejsek hrabat nebude a nezkusí odchytit obyvatele všech myších děr a krtinců, plemena vyšlechtěná pro lov a rychlost milují a potřebují spoustu pohybu, a proto by měl majitel očekávat, že psíci budou mít vyšlapané chodníčky a trasy po kterých pronásledují sousedovic kočku nebo třeba ptáčky a nebudou brát ohledy na vysazené rostliny. Podobně landseer, na zahradě bude zkoumat každou louži, ve které se nezapomene smočit, zabere pro svou potřebu zahradní jezírko a klidně se vykoupe třeba i v misce s vodou. Na druhou stranu však nepobíhá po zahradě, nevyšlapává cestičky ani nehrabe, raději leží a pozoruje. Ovšem jiná kapitola jsou štěňata a mladí psi a je jedno jakého plemene. Každé zdravé štěně má neuvěřitelnou spoustu energie a tu potřebuje nějak vybít, proto ho na zahradě raději nenecháváme bez dozoru a usměrňujeme ho. Štěně, které je samo a bez dozoru se po chvilce začne nudit a klidně si bude hrát s čímkoliv, úplně mu stačí, že vítr hýbá větvemi a hned je o zábavu postaráno. Štěně nezajímá, že je to váš oblíbený okrasný keř za kdoví kolik korun, důkladně ho okouše, během nehlídané chvilky dokáže zlikvidovat záhon tulipánů nebo narcisů a při honbě za motýlem převálcuje zbytek květin. Tím se báječně zabaví a majitel později také, to až bude uklízet následky psích her. Sebevětší zahrada však nikdy nenahradí společné vycházky s pánem, landseer je velmi společenský a potřebuje co nejtěsnější kontakt se svým majitelem a jeho rodinou, mylný je názor, že veliká zahrada k jeho spokojenosti stačí! I kdyby jste mu poskytli desetihektarovou zahradu, stejně bude ležet u dveří a čekat až si ho jeho páníček všimne a pokud nebude mít možnost poznávat nové věci a nové pachy, může zcela otupět. Je to stejné jako s dětmi, také dítě se musí učit a vychovávat a je plně v moci majitelů psa vychovat dobře nebo jej úplně zničit. Dost často se také setkávám s názorem, že pes-samec zničí spoustu okrasných keřů počůráním. To však není pravda, pokud je pejsek mladý, zhruba do jednoho roku, ještě při čůrání nezvedá nohu, pouze přidřepne podobně jako fenka a pokud je zvyklý chodit pravidelně na procházky, velmi často, ne-li pokaždé, udělá svou potřebu právě na ní. Pouze psi, kteří nemají možnost vyvenčení mimo svůj přidělený prostor, chodí čůrat na pár „svých“ míst a někdy to bývají právě ty okrasné keře. Ovšem když nemá jinou možnost, pak se tomu nelze divit. Takže když si vezmu psa nebo fenu, vyjde to nastejno, i fena si totiž své teritorium značí močí, jediný rozdíl je pouze v té zvednuté noze a některé feny zvládnou i to.

113

©

Alena Lasotová

©


Jarní nebo letní vrh? Dalším častým dotazem je posouzení výhod a nevýhod mezi jarním a podzimním vrhem. Já sama jsem měla možnost vychovávat štěně jak z letního, tak z jarního vrhu a mohu tedy posoudit případné rozdíly. Začněme tedy mým prvním štěnětem, a tím je Anatarso, která se narodila 25.7.2005, úplně stejně jako naši Déčkoví kluci. Přivezla jsem si ji domů 23. září ve věku dvou měsíců, kdy vážila asi 8 kilo. Ten rok vládlo krásné, slunečné počasí, které jakoby zvalo k procházkám se štěnětem, ovšem musela jsem mít na paměti, že takhle staré štěňátko v žádném případě nesmím přepínat, takže naše procházky neměly dlouhého trvání, spíš jsme se vyřádily na zahradě. Na procházky jsme zpočátku chodily pouze na louku , kolem řeky a většinou jsem ji zpátky donesla v náručí. Štěňátko si většinou umí říct, že už má toho dost, začne pokníkávat, sedat si na zadek a to je ten správný moment, kdy si potřebuje odpočinout. Je pochopitelné, že s přibývajícím věkem se délka procházek úměrně zvyšovala až byla přerušená sněhovými přívaly, kdy býváme odříznutí od světa, louky a cestičky pokrývá půl metrová vrstva sněhu, takže si o procházkách můžeme dát zdát, dá se pouze jít po vyoraných cestách, které jsou většinou tak úzké, že když vás míjí třeba auto, skončíte i s psíkem v závěji a o takové procházky já osobně moc nestojím, ale to je dobře, protože se štěňátko tou dobou mohutně prodlužuje, jak do výšky tak do délky a je moc důležité, aby měla kostra dost času na dobrý vývoj, totéž potřebují i klouby, vazy a šlachy štěněte a zde je přetěžování zvlášť nebezpečné. Ale v žádném případě se pohyb zanedbávat nesmí, jen musí být přiměřený věku a vývoji malého psíka. Koncem roku už měla Tara vyměněnou srst štěněčí za srst dospěláckou, takže pobyt venku i za velkých mrazů jí nedělal žádné potíže, spíš jí vadil pobyt v teplé místnosti. My jsme svou Tarinku ovšem chtěli mít doma, a tak jsme se museli přizpůsobit jejím požadavkům na teplo. Topili jsme na 18° C a zatímco Tara ještě občas funěla s vyplazeným jazykem, my byli oblečení jak eskymáci a téměř dva měsíce jme měli rýmu, než jsme si zvykli a otužili se. Do příchodu jara Tara vyrostla, vyvinula se jí pevná, mohutná kostra, ale byla ještě hubená, takže jsme zase mohli začít chodit na procházky a podpořit vývoj svalstva. Tím, že v zimě byla možnost procházek dost omezená, měla kostra dost času na dobrý vývoj a zpevnění vaziv a kloubů, nic jsme nezameškali a jaro, které následujícího roku přišlo hodně pozdě a vlastně jsme po pár dnech nižších teplot skočili rovnou do léta, nás zastihlo připravené. Léto je pro tyhle psy málo příjemným obdobím pro své vysoké teploty, psi raději zalezou do chládku a pospávají, jakékoli aktivity se musí odložit na dobu, kdy je přijatelně, a to je brzy z rána nebo později večer. Teď si vezmu své druhé štěňátko, které se narodilo 6.2.2008, tedy v předjaří – bylo jím Audrey Formenos Gil. Tuhletu psí slečnu jsem měla možnost sledovat už od jejího narození, ale začněme zase od stáří 2 měsíců. Tohoto stáří dosáhla v dubnu, ale ven jsme moc nechodily, u nás zima trvá vždy déle, jak už to v horských oblastech bývá a ještě v květnu u nás tehdy ležel sníh. Na procházky jsme začaly pravidelně chodit až v květnu a provozovaly jsme je úplně stejně jako předtím s Tarou. V červnu nastala tropická vedra, Audrey spolu s Tarou zalezly do chládku a odmítaly kamkoli jít. Na milost mě zase vzaly brzy z rána nebo až večer, kdy začalo být chladněji. Jedinou výjimku udělaly, když jsem jim řekla, že se půjdeme koupat, to nikdy neodmítly a zvláště Andrey vodu a plavání miluje stejně jako vydra, plave si jen pro potěšení z vody a chládku. Takže léto není pro psy tím pravým ořechovým, zvláště pokud nemáte v blízkosti nějakou vodní plochu, kde by se psi mohli vyřádit bez rizika z přehřátí nebo přetažení. 114

©

Alena Lasotová

©


Ale právě v těchto letních vedrech, kdy je menší možnost procházek bez rizika přehřátí, se může kostra štěněte nerušeně a správně vyvíjet. Štěněčí srst vyměnila Andrey až někdy koncem srpna, trvalo ji to v těch vedrech mnohem déle než předtím Taře. Na ty správné procházky se štěňátkem jsem si musela počkat až do podzimu, kdy už Audrey měla dostatečně mohutnou a vyvinutou kostru a bylo mnohem chladnější počasí. Takže ať už si vezmu štěně z jarního nebo z letního vrhu, vždy je to skoro stejné, buď nejdřív čekám až přejdou letní vedra nebo sleze sníh. Pro mne je to vlastně skoro totéž. .

Musím chodit s landseerem plavat? Hodně lidí se mě ptalo jestli opravdu musí chodit s landseerem plavat, že si někde přečetli, že je to pro landseera životně důležité. Ne, opravdu nemusíte chodit s landseerem plavat, opravdu to pro něj není životně důležité, životně důležité je plavání třeba pro žraloka, který kdyby neplaval, neokysličovala by se mu krev a udusil by se. Landseer má schopnost plavat vrozenou, stejně jako ostatní psi, protože pohyby při plavání jsou úplně stejné jako při rychlejší chůzi, navíc silně promaštěná landseeří srst psa nadnáší, takže plave velmi snadno a lehce – plavat tedy umí a neutopí se. Plavání má však velkou důležitost při výcviku psa pro vodní práci, ale pokud se této činnosti nemíníte se svým psem věnovat, pak se bez plavání klidně obejde, na životě ho to neohrozí. Na druhou stranu je plavání velmi vhodné zvláště pro mladé psy ve vývinu, protože ve vodě mají možnost vybít nadbytečnou energii bez obav z poškození kloubů nebo ještě nepevných vazů. Landseer stejně jako novofundlák vodu miluje a je moc dobré, když se u vody může vyřádit, ale znám poměrně dost novofundláků i landseerů, kteří nikdy neplavali, do vody šli maximálně po břicho a žijí naprosto spokojený život.

Jaké má landseer ty plovací blány? Žádné, landseer není ani husa ani ptakopysk, je to pes. Pes, který má mezi prsty pevnou kůži, která je téměř po celé délce k prstu přirostlá a je porostlou jemnou srstí. Když landseerovi roztáhnete prsty u tlapek, zjistíte, že žádné blány nemá. Nevím, kdo s touhle hloupostí přišel, že landseer má plovací blány, ale já u žádného svého psa nikdy žádné plovací blány díkybohu neobjevila. Nenašla jsem je ani u svých novofundláků, které jsem chovala 13 let ještě před landseery, takže vím, že je to nesmysl. Myslím si, že tenhle mylný názor někdo pouze blbě pochopil a opsal bez přemýšlení, kdysi dávno, před léty jsem i já četla o novofundlácích, že: "… jsou to psi, kteří mají díky svým mohutným tlapám s pevnou kůži mezi prsty, která je k prstům přirostlá, takže vypadá jako plovací blána, vynikající předpoklady pro plavání….." a šup – máme tady psa s plovacími blánami. Nesmysl. Koukněte se na fota tlapek, opravdu žádné plovací blány neobjevíte.

115

©

Alena Lasotová

©


Tlapa landseera s roztaženými prsty

pohled zespodu

Fota pro porovnání:

Bobr – krátká tlapa, dlouhé prsty, velký kožní záhyb

Husa – krátké nohy, dlouhé prsty, spousta volné kůže mezi prsty

vydra – opět krátké nohy, dlouhé prsty, spousta volné kůže

116

©

Alena Lasotová

©


Ptakopysk – velmi zkrácené kočetiny, velmi dlouhé prsty, kůže, která prsty spojuje je volná a veliká

Nohy landseera jsou dlouhé, prsty krátké

landseer – krátké prsty, kůže mezi nimi není vidět

Otisk tlapy landseera v blátě

Je to poslední štěně k prodeji v pořádku? Tak to je také jeden z dotazů, které jsem obdržela. Stále odpovídám to samé - ano, je v pořádku, jen, jako je zadáno první štěňátko, tak nutně nusí být i štěně, které je zadáno jako poslední. Ale to přece neznamená, že není perfektní, jen je poslední. A někdy, poslední štěně z vrhu, jehož sourozenci už jsou dávno ve světě, nás zaujme svou povahou natolik, že je nám najednou úplně lhostejné, jestli z něj budoucí šampion vyroste nebo ne. K překvapení ostatních majitelů jeho sourozenců (možná kromě chovatele), z něj časem vyroste nejkrásnější a nejlépe vyvinutý pes z celého vrhu. Většina lidí si chce pochopitelně vybírat jako první, z více pejsků, ale poslední štěně 117

©

Alena Lasotová

©


z vrhu nemusí být zrovna to nejméně povedené. Třeba chovateli jen více "přirostlo" k srdci a on se s ním nechce hned tak rychle rozloučit nebo pro něj stále ještě hledá toho správného majitele. A pokud má někdo přece jen pochyby, může si to poslední štěně přijet prohlídnout, veterinář ho prohlédne před koupi vždy. Další část této otázky se rovněž váže k poslednímu štěněti :

Proč ho neslevníte ? To je dost ošemetná věc, neříkám, že na poslední štěně nedám slevu, jen tvrdím, že ji nedám takovou, jakou si mnozí představují. Pokud mám kvalitní štěně, po kvalitních rodičích, pak není důvod ke slevě jen proto, že je poslední, ale spíš v tom, že štěně najednou zůstalo z celého vrhu samo a pak se zcela přirozeně víc přimkne ke zbývajícím členům smečky,k mámě a domácím lidem a to mu pak působí problémy při opětovném zvykání si na nové podmínky, štěně to hodně stresuje a to je ten pravý důvod, proč bych já osobně byla ochotná slevit z ceny štěněte, ale rozhodně ne na polovinu ! To je nesmysl, zodpovědný chovatel se svých štěňátek nezbavuje, ale snaží se jim zajistit ty nejlepší životní podmínky, a pokud zájemce o štěně nemá dost prostředků na koupi štěněte, což je v celém seznamu všech potřebných položek pro kvalitní život pejska ta nejmenší částka, pak ho nebude docela dobře moci ani uživit, ani mu zajistit potřebnou veterinární péči. A pokud zůstane štěně chovateli moc dlouho, pak už i ta sleva pozbývá smysl, protože je to sleva na to, aby se dostal k novému majiteli pokud možno o nejdříve. A věřte mi, že si raději štěně nechám, než bych ho dala někomu, u koho bych si nebyla alespoň trochu jistá, že se bude mít dobře, já ty svoje mimísky mám ráda, za tu dobu, co jsou doma člověku prostě přirostou k srdci.

Mají všechna štěňátka ve vrhu průkaz původu ? Ano, všechna štěňátka ve vrhu mají PP, neexistuje varianta,že třeba prvních 6 PP má a zbytek PP nemá. Celý vrh se musí přihlásit k zápisu kompletní. Ovšem velmi často se stále setkávám právě s těmito dotazy a tvrzením, že to tak bylo. Není to pravda, pravda je naprosto přesně uvedena v chovatelských řádech ČMKU : Plemenná kniha ČMKU přímo hovoří: chovatel musí nechat vystavit PP všem štěňatům.Vyplývá to ze Zápisního řádu, který říká že:" S chovatelstvím je neslučitelný chov jakéhokoli plemene bez průkazu původu FCI" a dále že: "Vrh musí být přihlášen k zápisu kompletní - tzn., že musí být uvedena všechna štěňata, která byla do okamžiku žádosti o zápis odchována." Platí, že průkaz původu není dokladem o kvalitě jedince, ale o jeho původu. Pokud se u štěněte vyskytnou nějaké vady nebo nedostaky, je možné je uvést v kupní smlouvě a odpovídajícím způsobem snížit cenu za štěně. Dokonce je varianta, že pokud se narodí štěňata ze stejných rodičů, ale nebude to vrh a odchov kontrolovaný – tedy přes klub (ať už z jakýchkoli důvodů), tedy ani přihlášený na plemennou knihu ČMKU, štěňata PP nedostanou a to ani zpětně. Přetože tedy mají stejné rodiče, PP plemenná kniha nevystaví.

118

©

Alena Lasotová

©


Audrey Mám ráda vůni čerstvě pokosené trávy, miluji dešťové kapky dopadající na sluncem vyprahlou zem, opájím se jarním zpěvem ptáků v korunách rozkvetlých stromů, ráda se nechávám objímat teplým letním vánkem, večerní koncert cvrčků mě také nenechá chladnou a stále znovu mě okouzluje příroda kolem. Stejné emoce u mne vzbuzuje i ten můj malý chlupatý hurikán jménem Audrey. To malé, černobílé nic, které jsem měla možnost sledovat od narození přes psí dětství a posléze psí pubertu, mi neuvěřitelným způsobem vrostlo do srdce. Je to sice holka bláznivá, praštěné třeštidlo, slečna Bubáková, nicméně to nic nemění na skutečnosti, že jsem jejímu kouzlu podlehla. Možná k tomu přispělo i to, že jsem o ní málem přišla, a tím se mezi námi vytvořila vzájemná pevná vazba, a ona se na mě stala doslova závislou. Věčně jsem ji měla za zadkem, a když jsem někam odešla s mámou Anatarso, tak kupodivu nenaříkala, jak to štěňata obvykle dělávají, ale někam zalezla a s nikým se nebavila. Při návratu mě vítala s takovým kňučením a olizováním, že to vypadalo, že ji snad mlátím, packu mi nepodávala jen jednu, ale rovnou obě a snažila se mi schoulit do náruče. Uklidnit se dokázala až dlouho poté, co mi vyříkala svůj stesk a zklamání a strach. Trvalo to docela dlouho, než pochopila, že se k ní budu stále vracet, a že ji nechci opustit. Není snad nic zábavnějšího než sledovat štěněčí hry, zpočátku ještě neohrabané, ale stále se zdokonalující útoky na imaginárního nepřítele. Audrey měla hru o to dokonalejší, že se máma vždy nechala zlákat k jakékoli rošťárně a pak řádily na zahradě obě. Jedna už dospělá, ale duchem věčné štěně a druhá, štěně skutečné. Že při svých hrách zničily nejednu věc, je jasné. 119

©

Alena Lasotová

©


Audrey dokázala zlikvidovat třeba i truhlíky na květiny, když předtím vytrhala muškáty a jejich zlomky vyzdobila zahradu. To vše za samozřejmé podpory své matky, která jí názorně předvedla jak oklepat hlínu z kořenů, aby jí nezůstávala v tlamě a že byla Audreynka opravdu učenlivá žákyně, dokazuje počet zlikvidovaných truhlíků během jediného dopoledne, kdy byly doma samy bez dozoru. Takhle zrušily šest truhlíků, které jsem měla na oknech do sklepa. Při návratu domů jsem nevěřila vlastním očím, obě se tvářily jako neviňátka a divily se mému ohromení. Nakonec jsem je však přece jen nachytala přímo „v akci“. To mě tak vytočilo, že jsem vzala zbytek truhlíku a běhala za nimi po zahradě ve snaze je potrestat, a když jsem pak Taru bacila po hlavě, tak se spolu s Audrey odešly urazit pod schody, kde chvilku vydržely trucovat, ale pak to jako první nevydržela Audrey a šla se usmiřovat. Samozřejmě jsem dělala, že její snahu nevidím a v duchu jsem si říkala“ještě aspoň 5 minut musím vydržet, ať holka ví, že tohle se dělat nesmí“, a když se tak na mě koukala tím svým ublíženým pohledem, měla jsem co dělat, abych odolala. Jindy si zase vzaly do hlavy, že mě jednou provždy zbaví hrozby krtků na zahradě, a to tak dokonale, že bych stokrát raději rozhrabávala krtčí hromádky, než po nich zasypávala ty vyhrabané nory. Pak zase Audrey zjistila, že boty, které jsme byli zvyklí nechávat přede dveřmi, jsou báječnou hračkou testující její nově rostoucí zuby a aby toho nebylo málo, přidala na horu lotrovin dva roztrhané pytle s obilím pro slepice, které nám složili za plot, Audreynce jako na zavolanou.. Přes tohle všechno jsem se na ni nedokázala dlouho zlobit a dokonce jsem její občas i zlomyslné kousky omlouvala.

Audrey jde nakupovat Bylo pošmourné ráno s oblohou zataženou těžkými mraky, jenjen sprchnout, prostě pravý čas na procházku se psem. Audrey už měla osm měsíců a já se rozhodla, že tentokrát půjdeme jen samy dvě a Taru necháme doma, měla už brzy začít hárat, a už teď budila u psů značnou pozornost. Cestou jsem chtěla nakoupit, abych v tom počasí nemusela jít ještě znovu ven. Celou obvyklou trasu se chovala vzorně, dokonce si nijak zvlášť nevšímala ani feny ridgbecka, která ji ani ne přede dvěma měsíci napadla a pokousala ( od té doby Audrey raději každého psa napadala jako první, a já se marně snažila jí to odnaučit, bude to chtít ještě moře času a trpělivosti, než pochopí, že to byla ojedinělá záležitost). Došli jsme až k samoobsluze, já ji přivázala na obvyklé místo, kde spolu s Tarou na mě čekávají než nakoupím a vešla jsem do obchodu. Ani ne za pět minut proběhla obchodem vlna zděšení „ Proboha, čí je to pes?“ Ustrašená prodavačka za sebou přibouchla dvířka do kasy a znovu se křikem domáhala vyvedení psa ven. Já byla v naprosté pohodě, Audrey byla uvázaná venku, tak co a nějaký jiný pes mě nezajímal, ovšem jen do té doby, než stanul přede mnou. „Já tě zastřelím Odrice , krucipísek, co tu děláš?!!!“ To už mi Audrey s naprosto blaženým výrazem kňučením „povídala“ jak se jí stýskalo, zbytek mistrně překousnutého vodítka ještě táhla za sebou, ocasem mávala tak zuřivě, že začala shazovat konzervy z regálů (ještě teď děkuji za to, že mě zastihla u konzerv, ne třeba u kompotů, to by byla pane paseka!). No, naše shledání se opravdu přeslechnout nedalo, já jsem se vším, co jsem měla, práskla na zem a vlekla Audrey ven. Tam jsem ji nechala za dveřmi a mazala posbírat nákup a uklidit tu spoušť co po ní zůstala a ještě při placení drmolila omluvy. Ovšem při velikosti Audrey omluva typu „to je ještě štěně“,nikoho neuklidnila, ale naopak a Audrey svým kňučením a kraválem z kutálejících se konzerv tomu moc důvěryhodnosti nepřidala, lidi na mě koukali jako na zločince, jen Audrey 120

©

Alena Lasotová

©


byla blahem bez sebe „vidíš, našla jsem tě, a ani přivázání mi v tom nezabránilo, to jsem ale šikovná,viď?“ Při odchodu jsem na hlavu toho pitomce, který jí pustil dovnitř, svolávala hromy a blesky, dveře do samoobsluhy se totiž otvírají ven a jdou opravdu těžko otevřít, navíc se tím dostane jen do chodby, a teprve druhými dveřmi, které se rovněž otvírají ven, se vchází do obchodu. Nějaký „dobrák“ jí tedy nutně musel dveře podržet, aby mohla jít za mnou a věřím, že se pak po zásluze královsky bavil, já už daleko méně a trvalo asi týden než jsem znovu vzala Audrey nakupovat, ovšem tentokrát s řetízkovým vodítkem. Čas Když si nevím rady, plány se hatí, věci nejdou tak, jak by měly, přestávám se na chvíli snažit a nechávám čas, aby zas on dokázal, co dovede. Většinou se vše „nějak“ vyřeší a někdy se ukáže, že poskytnout něčemu právě čas, bylo to pravé . Naší Audrey jsem čas poskytla v hojné míře a to začalo nést ovoce. Už to není taková zbrklá, závislá holka, která byla vždy nešťastná, když mě neměla nablízku. Už se kamarádí se spoustou jiných lidí, hlavně kluků, ty vždycky nadšeně vítá, už tak neprožívá, když jdu pryč bez ní, celkově se zklidnila, asi se konečně zabydlela beze strachu, že si i pro ni přijedou noví páníčkové, tak jako pro její sourozence a ona bude muset odejít. Konečně pochopila, že je tu doma. Cizí psy však nemá ráda stále a těžce se s nimi seznamuje. Vždy je ve střehu, přichystaná prát se či bránit mne. Vím, že zbavit mladého psa strachu z napadení je těžké, pokud má za sebou tuhle špatnou zkušenost, snažím se nic neuspěchat, i když mi občas tečou nervy z toho tupého psiska, ve kterého se Audrey v přítomnosti cizího psa umí změnit. Stále věřím, že až si projde psí pubertou bude ještě klidnější a vyrovnanější, stejně jako je máma Tara. Kdyby Audrey někdy na zahradě nepopustila uzdu své bujnosti a radosti ze života, asi bych rovnou volala veterináři, že je nemocná. Neumí totiž být jen tak v klidu, v pohodě, pořád musí někde šmejdit, něco okusovat a když si konečně lehne, vždy kousek od Tary, pak zaujme přesnou pozici sfingy a hlídá. Kočky na lovu, ptáci ve wisterii, soused za plotem, rybář u řeky, listonoška u vrátek – nic neujde její pozornosti, na vše osobně dohlédne. Tara to ví až moc dobře, a tak klidně pochrupuje, zatímco Audrey se může přetrhnout, aby splnila svou povinnost hlídače. A když se náhodou nic neděje, pak tak dlouho provokuje Tarunku ( tak tohle Audrey opravdu moc práce nedá a často je to obráceně), až se nechá zlákat a s nebezpečným vrčením, štěkáním a vzájemným chňapáním po sobě, Tarunka složí Audrey na zem, ta se s rozevřenou tlamou a s vyplazeným jazykem vzdává, vždyť to vše byla jen hra a ten kravál kolem toho je jen naoko. Holky se mají zatím moc rády a skvěle spolu vychází, co si mohu přát víc? Všechny dny u nás bývají stejné, a přece jsou každý jiný. Díky tomu, že bydlíme na vesnici, jsme stále ještě součástí přírody a přírodního koloběhu. Mimo psy chováme kočku Mínu a vždy se měnící počet koťat, která během daného roku dokázala přivést na svět. Mína je živoucím důkazem toho, jak dokáže mateřství a porody prospívat, jinak si totiž neumím vysvětlit rostoucí počet koťat v každém vrhu: poprvé-dvě koťata, podruhé tři , potřetí čtyři, počtvrté pět, popáté šest, a jestli bude mít při šestém vrhu koťat sedm, pak ji už nechám skutečně vykastrovat , zatím jí tím jen vyhrožuji. My se pak snažíme koťata někomu s větším či menším úspěchem darovat. Dále chováme slepice, ty potřebujeme na vajíčka (naši psi milují žloutky a ostatně my také), zabydlela se u nás spousta zpěvného ptactva, kteří s úspěchem odchovávají mladé a jejichž stavy snižuje právě naše kočka, která ne a ne pochopit, že si ji držím jen a toliko na chytání myší a hraboší populace, zabrousí k nám i liška, zvláště v době odchovu kuřat, a těsně pod krovem 121

©

Alena Lasotová

©


střechy má doupě veverka. Často ji slýchávám harašit v okapech nebo vídám bravurně „vyletět“ po mřížoví s vistárií až nahoru na střechu, kde krátký úsek k bezpečí svého doupěte překonává po omítce, zcela popírajíc zákony gravitace. Tyhle všechny občasné i stálé obyvatelé naší zahrady i domu už naši psi znají a většinu z nich tolerují, jen lišku s veverkou neúprosně pronásledují a s dunivým štěkotem ohlašují jejich přítomnost. Zahrada si už pojmenování zahrada ani nezaslouží, protože většina rostlinek a kytiček, které se daly vyhrabat, okousat a zničit, padla za oběť štěněčím zubům a hrám, zvláště pak dorůstající Audrey. Ta spolu s Tarou chodila na jahody, třešně, švestky, dokázala si sama utrhnout jablka přímo ze stromu ( nemusím snad ani říkat, že to byla vždy ta největší a nejkrásnější), často je jen nakousla a už se natahovala po dalším. Nevynechaly ani okurky, rajčata, papriku a dokonce jim chutnala i cibule s česnekem. Nakonec jsem to vzdala a řekla si, že něco těm psům prostě musím obětovat, a tak je naše zahrádka chudičká, skoro bez kytek, zato je tu dostatek prostoru právě pro psiska. Zeleninové záhonky jsem přestěhovala za plot, na louku, kterou jsme proměnili v políčko, dávající každoroční úrodu brambor a při přiorání pár brázd se tu zelenině dařilo náramně. Navíc jsem vše sadila už jen jednou, ne jako předtím několikrát, takže mi ubyla spousta práce, psi mají kde řádit, a vlastně jsme všichni spokojeni. Vaškova touha po motorce, třebas jen značky Pionýr, uzrála v rozhodnutí si na něj vydělat, neboť paličatá matka mu tento jeho vysněný stroj odmítla financovat, dokud nebude mít alespoň patnáct let a řidičák. Zato ho nemínila omezovat ve snaze pracovat, protože tohle je ta nejlepší škola do života, vědět že je docela těžké si plnit své sny jen vlastní námahou. Rozhodl se tedy, že bude sbírat staré železo, to pak zpeněží a za utržené peníze zakoupí motorku. Že sbíral opravdu poctivě dosvědčovala rostoucí hora různého harampádí za plotem, až mi došla trpělivost (ono i snaha vychovávat názorně má své meze) a já poručila „ Tenhleten svinčík si uklidíš, je mi jedno kam, ale máš na to přesně týden!“ Václav kupodivu ani moc neremcal, domluvil si se sousedem odvezení na jejich přívěsném vozíku, spolu s ním také šrot naložili a jeli do nejbližší sběrny. Jenže co čert nechtěl, měli tam zrovna zavřeno, a tak se vrátili zpátky s náladou na bodě mrazu. Aby nemuseli šrot znovu skládat a nakládat, domluvili se, že ty tři dny, které zbývaly do odvozu, nechají přívěs u nás. Jenže to mělo drobnou vadu na kráse – vozík nechali v bezpečí před různými nenechavci sice za plotem, ale na nejhoršího nenechavce nikdo nepomyslel. Audrey si vozíku nijak zvlášť nevšímala, Tara ta dokonce klidně spala (ostatně jako vždy, když se nic nedělo), ale druhý den ráno to byl pro nás pro všechny o to větší šok. Audrey (s největší pravděpodobností to byla ona, předtím už tam jednou přívěs stál, Audrey ještě nebyla a Tara si ho ani nevšimla) překousala všechny kabely z přívěsu, kdy to nikdo přesně neví, holky chodí spát domů, musela to stihnout někdy během dne, ale přistižena nebyla, tudíž jsem ji nemohla ani potrestat, nevěděla by za co. No vysvětlování jsem nechala na mladém, byl to jeho nápad, musel si vypít kalich hořkosti do dna. Za nějaký čas tihle ti sousedi káceli zrovinka u našeho plotu ořech, vše šlo jak na drátkách, větve padaly kam měly, až na tu poslední, tu s kmenem. Ta si křápla přímo na náš plot, a že byla docela solidní, plot náraz nevydržel a poroučel se. Soused chodil kolem plotu, zrakem kontroloval rozsah škod, a jen já jsem se v duchu smála: „My Vám přívěs, vy nám plot, teď jsme vyrovnáni.“ Tak se nám Audrey postarala o upevnění dobrých sousedských vztahů. Leden 2009 122

©

Alena Lasotová

©


Ráno se mezi nízkými mraky objevilo slunce a slibovalo teplý, zcela nezimní den. Vašek odešel do školy, Hanka byla na kolejích, do práce jsem šla až na noční, a tak jsem vzala holky na procházku, ještě využít aspoň kousek krátkého zimního dne. Cestou domů jsem ještě nakoupila v obchůdku a už spěchala honem něco uvařit jak pro nás, tak i pro mé psí holky. Vašek domů nikdy nepřichází potichu, vždycky vtrhne jako velká voda, holky ho nadšeně vítají, mohou si ukroutit prdelky a ocasy jim málem uletí při tom divokém mávaní na pozdrav, Vašek na ně huláká, každá se snaží podat mu svou packu jako první, což je další důvod k okřikování… prostě každodenní vítací blázinec. Vašík do sebe oběd rychle nahází, na nějaké zdlouhavé stolování nemá opravdu čas, musí vyjet ještě za světla na svém nynějším favoritovi-motokáře. Já jí říkám pojízdný šrot, také jí každou chvíli něco upadne, ale to mu nevadí, hlavně, že jezdí. Audrey tuhletu řvoucí obludu nesnáší, vadí jí ten hluk a smrad a vždy se jí to snaží dát najevo, pronásleduje ji a snaží se jí zakousnout do noh, tedy do kol, stejně jako teď. Marně na ni řvu ať toho nechá, v tom randálu a zaujetí mě prostě neslyší. Václav si toho taky nevšímá, vyjíždí na cestu, Audrey žene za ním a já za oběma. Audrey nevidí, neslyší, je zcela zaujatá touhou zakousnout se do kolečka, má oči jen pro něj a vůbec nevnímá svět kolem, ještě jsem stihla vyběhnout na cestu, abych viděla, jak Audrey v plné rychlosti narazila čumákem do betonového sloupu. Náraz jí odhodil stranou, na chvíli zůstala ležet, já jsem strachy ledva dýchala a jen se modlila: „Prosím, prosím..jen ať jí nic není….“ Audrey se pohnula, postavila, zkusmo zatřepala hlavou, to už jsem byla u ní a snažila zjistit rozsah škod, které na sobě napáchala. Na první pohled nic vidět nebylo, ale pak jsem se jí podívala do huby, měla na tlamě krvavé sliny, zase jsem nic neviděla kromě překousnutého jazyka, ale pak jsem si všimla řezáku v dolní čelisti. Byl podélně prasklý, jinak jsem nic víc nenašla, vypadalo to, že bude dobrá, ale stejně jsem zavolala veterináři, co se stalo a jestli jí mohu přivézt. „ Okamžitě ji přivezte, musím ji vidět!“ Naložili jsme ji do auta a hnali za ním. Audrey byla úplně potichu, klidná, jakoby vláčná, vůbec jsem ji nepoznávala. Klidně vystoupila, nechala se prohmatat, prohlédnout, svítilo se jí do očí, poslouchalo srdce, měřila teplota…nic ji nemohlo rozházet, vše strpěla bez sebemenšího odporu. Verdikt zněl: „Možný otřes mozku, nechat v klidu, sledovat jak pije, žere a …….zlomené 4 řezáky! Zatím to vidět, kromě toho jednoho, nebylo, ale prý je jen otázkou času, kdy se vylomí úplně, třeba při přetahování se nebo okusování klacku … a to jsme měli před výstavou v Olomouci! Dokud člověk žije doufá, že k té horší variantě nedojde, ale nestalo se tak. Hned druhého dne jsem si všimla, že z toho podélně prasklého zubu se odlomil kus a zbyl po něm jen kousíček. Takže jeden už je venku, zase volám doktorovi, on mě však neuklidňuje, říká, že s tím musím počítat, že ven půjdou asi všechny zlomené, jen se neví kdy a jestli se nezačnou kazit. Sice u psů to není takový problém jako u lidí, ale zuby se kazit mohou, třeba po úraze, jaký prodělala Audrey.Bylo mi jasné, že pokud Audrey nebude mít řezáky, má po výstavách, a možná ji kvůli tomu ani neuchovním. A to měla tak nádherný nůžkový skus! Chtělo se mi brečet nad takovou smůlou, která tu mojí holku bláznivou pronásleduje (taky jsem to parádně obrečela), ale později, v klidu, jsem si řekla, že se nic nejí tak horké, jaké se to uvaří, díky bohu to nebylo nic horšího a co bude dál, to se teprve uvidí. Nemá cenu házet flintu do žita už dopředu, neboť jak praví klasik:

123

©

Alena Lasotová

©


„Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko?“Nakonec jsem s Audrey jela i do té Olomouce, byla jsem moc zvědavá, co na to poví odborník přes exteriér. Olomouc Sedíme ve vlaku, Audrey se mě očima pořád ptá co se děje, proč jsem tak nervózní, vždyť jsme v kupé úplně samy, nikde nikdo. Nemůže rozumět tomu, že jsem strašně napnutá, jak to v té Olomouci dopadne a co vlastně bude dál. Chová se způsobně, klidně leží, občas se napije a poté zase složí hlavu na packy a klimbá. Olomouc. Vystupujeme, vcházíme do vestibulu, vtom Audrey spatří psy a už je nervózní i ona. Zatím je to v pohodě, nevrčí, neštěká, ovládáse, sláva. V tramvaji se na mě musí úplně nalepit, tramvaj je totálně plná, jízdenky jsem nucena podstrčit spolucestujícímu, aby mi je laskavě označil (pokutu bych rozhodně platit nechtěla), ale tohle všechno Audrey zná už z dřívějška, tak to snáší výborně. U bran výstaviště jí konečně dochází, co se asi bude dít, už to absolvovala třikrát,jenže to měla pokaždé s sebou mámu, a teď je tu jen se mnou. Prošly jsme obvyklými výstavními ceremoniemi a jdeme hledat náš kruh. Všude mraky psů a všichni se chtějí seznamovat. Audrey je však paličatá, po seznamování rozhodně netouží. Najednou uvidí ridgbacka a v tu ránu je napružená, vrčí a její chuť do rvačky je vidět na hony daleko, ridgback vrčí také, a my spolu s majitelem ridgbacka štěkáme: „Ne!“ „Fuj!“, strháváme psy k sobě, já pro jistotu nasazuji náhubek a jdeme dál. Cestou Audrey hubuji, že je praštěné trdlo a strakatá hysterka, nic se jí přeci neděje, takže klid a ticho. Nepochopím, proč ty největší psy pořadatelé vždy natlačí do toho nejmenšího pavilónu a ti nejmenší psíčci mají k dispozici ten největší. Kruhy sice byly tak akorát, ale místa mezi jednotlivými kruhy žalostně málo, psi leželi div ne hlava na hlavě a pro průchozí zůstala zpočátku jen uzounká ulička a pak už vůbec nic. A co už vůbec nechápu, to jsou rodiče s kočárky, kteří sice vidí, že ten kočárek nemá kudy projet, ale naprosto tenhle fakt ignorují a do všeobecné vřavy volají to své: „S dovolením, chceme jen projet !“ Majitelé psů tedy nechají psy postavit, vtlačí si je mezi kolena (jinde není místo), jen aby kočárek projel, netušíce, že až to udělají podesáté, podvacáté, budou prskat vzteky. Do toho přicházejí další účastníci hledající své kruhy a alespoň kousek místa, kde by se mohli rozložit (snaha téměř nemožná, kdo nepřišel hned na začátku, místo nemá), cpou se sem další a další lidi, sami či se svými psy, vzduch je vydýchaný a atmosféra pomalu houstne málem do třaskavé směsi. Že nám šlapou po nohách, do batohů, vem to čert, ale nešlapte mi na psa! Co čekáte, že vám poděkuje? Tak to je tedy síla, lidi jsou daleko horší a nevychovanější než psi, jaksi zapomínají, že vystavovat se přišli psi a ne lecjaké fifleny na jehlových podpatcích okázale mávající cigaretou a hulákající : „ Honzo, počkej! Nemohu projít, je to tu samý čokl!“ Za touhle krásou se cpe další maminka s kočárkem a žbrblá : Jak mám projet, když jsou tu všude roztahaní psi?“ Je mi jasné, že návštěvníci mají právo si za své vstupné pejsky prohlédnout a třeba i povzbudit své favority, co mi však jasné není nikdy, jsou reakce a soudnost některých z nich. Místo tam není, ale oni se tam snaží dostat, děj se co děj, mají zaplaceno, tak co. A vůbec neberou ohledy právě na ty psy, kvůli kterým se výstava přece koná. Jen si zkuste představit, kdyby to tak bylo obráceně, třeba že by pejskaři zavítali se svými psy do mateřské školky v den otevřených dveří a chovali se stejně jako jejich rodiče s kočárky na olomoucké výstavě: „ Uhni, vstaň, přejela jsem mu nohu? Aha, pardon“..... Naštěstí se Audrey navzdory všeobecnému zmatku a kraválu chová umírněně, sice občas vrčí, ale jen na psy, díkybohu za to, dokonce jí po chvíli sundávám i náhubek, na pach psů, ležících kolem ní už měla dost času si zvyknout, nikdo ji ani nenaznačil snahu o napadení a snad i začíná 124

©

Alena Lasotová

©


chápat, že cizí psi nejsou až tak velkou hrozbou. Možná si časem bude chtít s nimi i hrát, zatím mi stačí, že je taková, jaká je. Trvalo to opravdu dlouho, před námi bylo přes padesát psů. Ale mělo to i svou výhodu-všichni ti, kteří už své miláčky vystavili, začínají pomalu balit a odcházet, a tím se hala začíná pomalounku uvolňovat. Konečně dochází řada i na landseery a pak jdeme spolu s ještě jednou mladou landseerkou do kruhu i my. Audrey se nechá prohlédnout, strpí otevírání tlamy a počítání zubů, proběhne se, pak ještě jednou spolu s konkurentkou a pak už jen čekáme na verdikt. : „ Jedenácti měsíční fena s hezky modelovanou hlavou, korektní oko i ucho, korektní horní i dolní linie, dobrý pohyb, vyrovnaná povaha, korektní skus bez zlomeného řezáku, po úraze, bohužel pro nehotový pigment nosu – VD.“ Nevěřila jsem vlastním uším, to, čeho jsem se nejvíc bála, rozhodčího nezajímalo, a to, nač jsem ani nepomyslela (nos), vadilo. Dokonce mi řekl, že nebýt toho nosu, byl by nám dal i CAJC! Nos Audrey má opravdu malý růžový koutek, který se jí příšerně pomalým tempem zabarvuje dočerna, tak nezbývá než čekat a doufat, že se zabarví úplně a zkusit to příště znovu.

125

©

Alena Lasotová

©


OBSAH: Předmluva………………………………………………………………………..str.2 NEJPRVE NĚCO Z HISTORIE VZNIKU LANDSEERA………………………str.3 ZAČÁTKY CHOVU LANDSEERA U NÁS……………………………………str.6 Povídání …...……………………………………………………………………...str.8 STANDART FCI………………………………………………………………...str.9 Povídání ………………………………………………………………………… str.12 KOSTRA PSA…………………………………………………………………. .str.13 KRAJINY PSA, VYSVĚTLENÍ POJMŮ……………………………………… str.14 Povídání ………………………………………………………………………….str.25 CHARAKTERISTIKA………………………………………………………….str.26 GENETIKA............................................................................................................str.29 ZBARVENÍ SRSTI PSA…………………………………………………………str.35 PLEMENITBA……………………………………………………………………str.39 Povídání ………………………………………….………………………………str.44 NEMOCI,DĚDIČNÉ ZATÍŽENÍ…………………………………………………str.45 Povídání …………………………..………………………………………………str.55 VÝŽIVA…………………………………………………………………………..str.56 Povídání …………………………………………..………………………………str.60 126

©

Alena Lasotová

©


CHOV, ROZMNOŽOVÁNÍ….............…………………………………………..str.62 POROD……………………………………………………………………………str.71 SOCIALIZACE……………………………………………………………………str.84 VÝBĚR ŠTĚNĚTE………………………………………………………………..str.92 PÉČE O SRST, HYGIENA………………………………………………………..str.99 Povídání …………………………………………………………………….…..…str.101 VÝZNAM A DRUHY VÝSTAV…………………………………………………str.103 PROČ S PP ? ………………………………………………………………………str.110 OTÁZKY A ODPOVĚDI.........................................................................................str.113 Povídání……………………………………………………………………………str.119 OBSAH.....................................................................................................................str.125 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.......................................................................str.127

127

©

Alena Lasotová

©


SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Petra Královcová :Výchova a výcvik psa 2007 Bruce Fogle: Všechno o výcviku psa 2003 Jaromír Dostál : Chov psů 1995 Ing. Jaromír Dostál: Genetika v kynologické praxi Wachtel Z. 1998 Chov psů v roce 2000 Lída a Radek Fialovi : Novofundlandský pes 2001 Monika Raitzová : Novofundlandský pes a landseer 1997 Vladimíra Jestřábová : Štěňata 2004 Článek Stefani Westphal o Herpes virus 2005 Články z časopisu "Pes přítel člověka" 6/94, 7/94, 8/94 Článek J.& J. Volšický Volšického z časopisu Svět psů 7/05 Ing. Hana Čtyroká - časopis „Pes přítel člověka“ Ing. Ivana Krčková a Helena Janková-časopis Fauna červen 2008 (Základní modely v chovu psů) Ing. Hana Petrusová – Genetické minimum

128

©

Alena Lasotová

©


129

©

Alena Lasotová

Landseer - seznamte se prosím

Recommend Documents