Lady DOPING MARION JONES VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN. 25 Kč. FRANTIŠEK DŘÍŽĎAL Pohádkový příběh str LAVINY Z COLORADA Černý kůň NHL str

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

25 Kč ČÍSLO 32

2007 ROZHOVORY | REPORTÁŽE | AUTO–MOTO | OUTDOOR

FOTBAL

FRANTIŠEK DŘÍŽĎAL Pohádkový příběh

str. 12 – 14

MARION JONES

NHL

LAVINY Z COLORADA Černý kůň NHL

str. 18 – 19

FORMULE 1

ALEX WURZ Nečekaný odchod

str. 36 – 37

Lady DOPING

OBSAH

Reklama na správném místě!

17. 10. – 23. 10. 2007 | www.iecho.cz

4. – 5. Zrcadlo týdne Sedm dní v rytmu sportu 6. – 9. Doping Marion Jonesová a další hříšníci 10. – 11. Německé mladé pušky Kvalifikační hrozba Brücknerova týmu

Patrik Štefan

str. 16 – 17

12. – 14. František Dřížal Z kuchyně do Ligy mistrů 16. – 17. Smolař Patrik Štefan Předčasný konec hokejové kariéry 18. – 19. Colorado Avalanche Tým z Denveru je opět nebezpečný 20. – 22. Velká pardubická Nádherné i kruté dostihy 24. – 25. MS v ragby 2007 Ve finále Anglie s JAR

Velká pardubická

26. – 27. Echo plakát Roger Federer

str. 20 – 22

28. – 29. Svět hvězd Usměvavý Haile Gebreselassie 30. – 31. Jiří Zídek Pohled odborníka na český basketbal 32. – 33. Osobnost Emerson Fittipaldi řídil Pendolino

GP Austrálie

str. 38 – 39

34. – 35. A1 Grand Prix v Brně Čechům se doma nedařilo 36. – 37. Alexander Wurz Nečekané sbohem formuli 1

Foto na titulní straně: CPA

Kopnete si s námi?

Vychází každou středu!

38. – 39. Velká cena Austrálie Lukáš Pešek podruhé vítězný 44. – 45. Extrém Jachtař-samotář David Křížek

Extrémní jachting

49. TVář Jaroslav Hřebík

str. 44 – 45 3

ZRCADLO TÝDNE

ZRCADLO TÝDNE

UKÁZAL VŠEM ZÁDA! Už to vypadalo s ambicemi Lukáše Peška v mistrovství světa stopětadvacítek všelijak, ale on se vzchopil a vyhrál Velkou cenu Austrálie silničních motocyklů. Od začátku závodu se pohyboval na čele pořadí jezdců, jednou zkusil trhák, ale nakonec rozhodl o druhém triumfu v kariéře až v posledním kole, kdy si vytvořil malý náskok tak, aby nebyl v cílové rovince ze vzduchového pytle předjet smečkou protivníků. Taktika mu tentokrát vyšla dokonale a díky ní se přiblížil vytouženému třetímu místu v celkovém pořadí na pět bodů, které může ve zbývajících dvou závodech v Malajsii a Španělsku snadno smazat. Získané sebevědomí mu jen pomůže. CÍL SE PŘIBLÍŽIL!

SÉBASTIEN LOEB

Ještě v létě vše vypadalo tak, že fanoušci světového rallye budou po sezoně oslavovat nového krále Marcuse Grönholma. Jenže obhájce titulu Sébastien Loeb začal naplno bojovat a vyhrál už tři podniky v řadě. Naposledy nedal soupeřům šanci během Korsické rallye a náskok Fina v celkovém pořadí mistrovství světa stáhl na čtyři body. To v praxi znamená, že poslední tři soutěže sezony (Japonsko, Irsko, Velká Británie) budou pořádně dramatické. O novém šampionovi může rozhodnout sebemenší chyba. Francouzský jezdec na Citroënu má vynikající formu, avšak Grönholm také řadu zkušeností. Kdo se bude radovat jako poslední? DOŽENE FRANCOUZ ZTRÁTU?

M PETRA KOVÁŘE 4

STÍHACÍ JÍZDA!

arion Jonesová dopovala. Věhlasná americká sprinterka to před nedávnem veřejně a se slzami v očích přiznala. Bum! Přijde mi zvláštní, že tak učinila po letech a ještě tak teatrálním způsobem, ale budiž. Každému, co jeho jest. Atletický svět se tváří, že je v šoku, činovníci Mezinárodní atletické federace volají po ještě větším zpřísnění antidopingových regulí a normální člověk jen kroutí hlavou. Vím, otázka dopingu je patrně jedním z nejožehavějších témat současného sportu a bylo by chybou tento problém stavět pou-

ze před atlety, případně cyklisty. Podle mého názoru »zobou« skoro všichni. Snad kromě šachistů, i když ani za ně bych ruku do ohně nedal... Problém je v tom, že celá tahle dopingová kauza je jako chrtí závody. Tam je vždycky vpředu zajíc a ostatní se za ním ženou, ale nikdy ho nedohoní, leda až za cílem, když už o nic nejde. A tady jsou v roli zajíce farmaceutické laboratoře neustále vyvíjející nové a současnými metodami neodhalitelné formy dopingu a za nimi se pak žene smečka chrtů, v našem případě dopingových komisařů a snaží se je dohonit.

Kdosi ze slavných sportovců svého času prohlásil, že by doping povolil. V jakékoliv formě a množství. Jde totiž o to, že by se tím projednou vyřešilo dilema. Bere? Nebere? Bylo by to totiž jasné. Kdo chce vyhrávat, bude zobat, kdo chce sportovat jen pro radost a nechce si huntovat zdraví, bude čistý, ale i tak trochu neúspěšný. Že je to nesmysl? Že to takhle nejde? Omyl! Ono už to totiž takhle funguje léta, akorát že tajně. A chrti dál honí zajíce, o kterém ví, že ho stejně nikdy nedohoní...

S

ir Bobby Charlton, anglická fotbalová legenda, oslavil sedmdesáté narozeniny. ● Hrdina nedávného daviscupového utkání ČR Švýcarsko Radek Štěpánek se rozhodl reprezentovat v této soutěži i v příští sezoně. ● Sparťan Pavel Horváth (na snímku) dostal od klubu za vyloučení v derby pražských »S« pokutu 300 tisíc korun a navíc nesmí být kapitánem. Disciplinární komise mu k tomu udělila ještě třízápasový distanc. ● Aktéři neslavné fotbalové kauzy 1. FC Synot dostali od kroměřížského soudu podmíněné tresty a finanční pokuty. ● Fotbalová Slavia nečekaně vypadla už ve 3. kole Poháru ČMFS, když nestačila na divizní Líšeň, za což byly hráčům udělěny rovněž pokuty. Ty mohou být odpuštěny, pokud tým vyhraje následující 4 ligové zápasy. ● Severočeské fotbalové kluby mají nové trenéry. Jablonec povede František Komňacký,

DOSTIHOVÁ KAŇKA! Byl jedním ze spolufavoritů 117. ročníku Velké pardubické. Jmenoval se Cieszymir a v jeho sedle na startu dostihu seděl žokej Marek Stromský, který nahradil Paula Andrewa Johnsona. Do cíle se nedostali, protože je zastavil zrádný Taxisův příkop. Kůň musel být navíc vinou následků krkolomného pádu utracen. I tak krutý umí být nejznámější dostihový závod u nás. Na stejné překážce jako Cieszymir upadl i další kůň ze stáje rodiny Holčákových Maskul, vítěz z roku 2002. Ten nepochopitelně ztratil před Taxisem rychlost a bylo jasné, že překážku neskočí. Měl ale štěstí, že přežil. Pro Cieszymira byla bohužel tato překážka poslední v životě. MUSEL BÝT UTRACEN!

Foto: MJL Racing, CPA (2), Archiv

HVĚZDA – LUKÁŠ PEŠEK

CIESZYMIR

konkurenční Liberec pak Ladislav Škorpil, nedávný kouč reprezentační jedenadvacítky. ● Ruský boxer Sultan Ibragimov obhájit titul mistra světa organizace WBO poté, co v Moskvě porazil legendárního veterána Evandera Holyfielda z USA. ● Poslední závod sezony Grand Prix na ploché dráze v Gelsenkirchenu opanoval Švéd Andreas Jönsson a připsal si na své konto exkluzívní prémii 111 tisíc dolarů. ● Prestižní triatlonový závod Ironman na Havaji vyhrál Australan Chris McCormack. Český zástupce Petr Vabroušek skončil v celkovém pořadí až na 176. místě. ● Hokejový útočník Jakub Klepiš, který doposud nedostal nabídku z žádného týmu v NHL, bude zkoušet štěstí v nižší soutěži AHL v dresu Hershey Bears.

OZVĚNY SPORTOVNÍCH TAMTAMŮ 5

ATLETIKA

NA POSLEDNÍ ATLETIKA CHVÍLI

Na první pohled neviňátko...

vala. „Je pro mě velká hanba, že tady musím stát a říct: Zradila jsem vaši důvěru,“ prohlásila zdrceně a dodala: „Ano, jsem vinna. Proto teď končím s atletikou. Se sportem, který jsem hluboce milovala.“ Ve stínu dopingového podezření se Jonesová ocitla už před třemi roky, kdy byla vyšetřována v souvislosti s aférou kolem laboratoře Bay Area Laboratory CoOperative (BALCO). V říjnu 2003 americká antidopingová agentura USADA oznámila, že ve vzorcích moči mnoha atletů objevila dosud nezjistitelný, laboratorně vyrobený anabolický steroid tetrahyd-

rogestrinon (THG) právě z dílny kalifornské BALCO. Látka byla odhalena až poté, co atletický trenér Trevor Graham, k jehož svěřencům patřili mimo jiné právě Jonesová, otec jejího dítěte Tim Montgomery nebo Justin Gatlin, v červnu 2003 anonymně odeslal injekční stříkačku se stopami THG antidopingové laboratoři. Dosud nebyla látka známými metodami odhalitelná, proto také dostala přezdívku »The Clear« (čistý). Sprinterům byla postupně zakázaná činnost, obžalováni a odsouzeni byli i šéfové laboratoře BALCO. Kromě Montgomeryho

Foto: CPA (5) , archiv (2), Dan Černovský (3)

Marion Jonesová v dobách své vrcholné kariéry. Je výraz v jejím obličeji projevem soustředění, nebo už ji hryzalo svědomí?

Z královny sprintů je teď podvodnice Nejrychlejší lidé na světě, králové a královny sprintů, atleti, kteří pravidelně lákají do ochozů nejvíc diváků. Jsou to ale opravdu sportovci, kteří si zaslouží obdiv a úctu? Ta otázka se znovu vynořila na světlo před čtrnácti dny, kdy se Američanka MARION JONESOVÁ (konečně) přiznala, že si k úspěchům a medailím pomohla nepovolenými prostředky - dopingem.  Anna Hartmanová

O

lympiáda v Sydney před sedmi lety, to byl běžecký koncert pohledné americké sprinterky. 6

Marion Jonesová vystoupila na stupně vítězů pětkrát, z toho třikrát poslouchala národní hymnu. Tyhle chvíle jí už nikdo nevezme,

ale šťastně na ně vzpomínat nebude. Před soudem v New Yorku po letech zapírání předminulý pátek potvrdila, že systematicky dopo-

ukončil dopingový skandál i kariéru bývalého manžela Jonesové, koulaře C. J. Huntera. Jen ona stále prohlašovala: „Jsem připravena odpřísáhnout, že všechny moje vzorky byly čisté, bez dopingu.“ Teď přiznala, že od sezony 1999 užívala právě zakázaný steroid THG. Trenér jí údajně tvrdil, že jí dává neškodné lněné semínko. Pravdu se měla dozvědět teprve v roce 2002, kdy s Grahamem ukončila spolupráci. Zapírala však dál. I po loňsku, kdy jí při mistrovství USA našli ve vzorku zakázaný erytropoetin. Jejím štěstím, které znamenalo omilostnění, bylo, že vzorek B jeho přítomnost neprokázal.

Vězení záchranou? S pravdou (?) se rozhodla vylézt až nyní. „Cítila jsem se jinak, trénovala jsem mnohem intenzivněji. Také se mi rychleji doléčovala zranění a dosahovala jsem lepších časů,“ popsala Jonesová, jaký vliv na ní užívání THG mělo. Přiznání však pro americkou atletku neznamená pouze vrácení medailí, za předchozí lživé výpovědi jí

hrozí až šestiměsíční vězení. A aby toho nebylo málo, u newyorského soudu přiznala i další prohřešek. V kauze, která s dopingovým případem nesouvisí, poprvé potvrdila, že znala pravdu o falšování šeků, kterého se účastnil její bývalý životní partner Montgomery. Rozsudek se někdejší sprinterský idol dozví teprve 11. ledna 2008, ale možná by jednatřicetileté Jonesové pobyt ve vězení alespoň na chvíli pomohl vybruslit ze svízelné situace. Kromě ostudy, kdy je americkým tiskem nesmlouvavě označovaná za kriminálnici a lhářku a Britové zase píší, že si nezaslouží ani špetku sympatií, se totiž bývalá milionářka ocitla ve finanční krizi. Podle zámořských deníků má dluhy, podle některých informací je na jejím účtu kolem 2000 dolarů. Nucena byla prodat luxusní vilu v Severní Karolíně i další dvě nemovitosti. Americký olympijský výbor bude po ní navíc požadovat vrácení více než 100 000 dolarů, další miliony bude chtít nejspíš zpět atletická federace IAAF za startovné a prémie, které

Dopingová královna!

si Jonesová v době, kdy byla na vrcholu, vydělala.

Nečekané zastání Medaile byly vráceny, atletika byla očištěna, chtělo by se říct. Ale je tomu opravdu tak? Vždyť zlatá medaile za nejkratší sprint ze Sydney by teď měla připadnout Řekyni Ekaterině Thanuové. Právě té atletce, kolem které se rozhořel obrovský dopingový skandál na následující olympiádě v Aténách. Snad právě proto nezní ani tak divně hlas zastání, který přišel od dost nečekaného člověka. „Lidé se mě ptají, jestli jsou její úspěchy poskvrněné. Podle mého názoru drtivá většina atletek, které proti Marion v roce 2000 běhaly, užívala zakázané prostředky. Takže věřím, že ona si ty medaile zaslouží.“ To řekl bývalý šéf laboratoře Balco Victor Conte, jehož Jonesová před lety zažalovala o 25 milionů dolarů právě za obvinění z užívání steroidů.  7

ATLETIKA

ATLETIKA

Vracet medaile – nekonečný kolotoč

DANIELA BÁRTOVÁ 4. místo ve skoku o tyči ➊ Já hlavně nechápu, proč se Jonesová přiznává po sedmi letech a hlavně si myslím, že je to blbost. Spousta sportovců není zrovna čistých a nic se neděje. Sport čistý není a bohužel už ani nebude. Myslím si, že nejhůř, co se dopingu týká, jsou na tom cyklisti.

Olympiáda v Sydney nebyla před sedmi roky úspěšná jen pro Marion Jonesovou, chvilky slávy si v Austrálii užili i někteří čeští sportovci. Jaký je jejich pohled na odhalení dopingové hříšnice? Čtveřici z nich jsme proto položili následující otázky.  Anna Hartmanová ➋ Asi nejsem ten pravý, který by to mohl posoudit. ➌ Přijde mi to trochu postavené na hlavu. Nechytli jí tam, tak nevím, jestli by se jí medaile měli brát. Jasně, že se přiznala, ale bojím se, že takhle se budou sportovci přiznávat a zase odvolávat přiznání a pořád se budou nějaké výsledky měnit. HELENA FUCHSOVÁ 5. místo v běhu na 800 m ➊ Tyhle věci jsem neřešila. Obdivovala jsem ji, že získala pět medailí a myslím, že jsem věřila, že byla čistá. ➋ Myslím si, že proto, aby dosáhla takových výkonů, muse-

1) Byl(a) jste úspěšný(á) na stejné olympiádě jako Marion Jonesová. Věřil(a) jste, že byla »čistá«? 2) Jak si myslíte, že by v Sydney dopadla, kdyby nedopovala? 3) Mají být podle vašeho názoru medaile zpětně odebírány. Vynořují se nejen odhalené dopingové případy staré několik let, ale i desetiletí. Třeba v případě Němek, u kterých se také prokázalo, že v osmdesátých letech dopovaly. 8

TOMÁŠ MÁDER 3. místo spolu s Markem Jirasem v kanoi dvojic ➊ Nevím, už si moc nevzpomínám. Zrovna já dělám takový sport, kde si myslím, že jsou všichni čistí. Ale jinak si to moc nemaluju, konkrétně třeba i u těch atletů. Chci věřit, že nic »nejedí«, ale .... ➋ Sport je hodně psychická záležitost. Když věřila, že jí to po-

může, hodně jí to možná zvedalo i po téhle stránce, kdoví, třeba by jí pomohlo nahoru, i kdyby jí jen někdo tvrdil, že něco bere a bylo to neškodné placebo. Vím, že v kanoistice hraje hlava strašně důležitou roli, u těch sprinterů samozřejmě záleží na startu, na rychlosti. ➌ Mně to babrání v minulosti moc nesedí, nejen ve sportu. To je pořád, kdo byl bolševik, kdo nebyl, docela jsem z toho otrávený. Nedokážu na to asi jednoznačně odpovědět, stejně se nikdy nezjistí úplná pravda, stejně nakonec medaile nezůstanou jen těm, kteří si to opravdu zasloužili.

RUDOLF KRAJ 2. místo mezi boxery do 81 kg ➊ Nechce se mi do toho moc šťourat. Jsem v Německu na tréninkovém táboře, takže ani těch informací moc nemám.

Američanka Marion Jonesová není zdaleka jedinou, která se zapletla do sítí dopingového pavouka. Těch, kteří podváděli a byli dopadeni (!), je daleko víc. Tady je přehled aspoň těch nejznámějších hříšníků.  Anna Hartmanová ➤ 1988 - Ben Johnson

V dobách její největší slávy mnozí poukazovali na její mohutnou muskulaturu. Ona se však hájila, že to je díky tvrdému tréninku...

»Nejslavnější« dopingoví hříšníci

la mít natrénováno. Jeden prášek nepomůže žádnému člověku natolik, aby byl takhle úspěšný, i když to samozřejmě výkonnost zvedne. Podle mě by určitě získala i nějakou medaili, i kdyby nedopovala. Polemizovat ale, o co by byla horší, to asi nemá smysl. ➌ Já osobně bych ty medaile asi neodebírala.

➋ Nikdy nemůže být člověk bez dopingu lepší než s ním. Pokud měla pět medailí, možná by je vyhrála i jako čistá, jen ne v takových časech a výkonech. ➌ Co se týká vracení medailí po takové době, dala bych tam čtyři roky. To znamená jeden olympijský cyklus. Pak bych se v historii nehrabala, prostě promlčeno. Navíc, kdo zaručí, že ta na druhém nebo třetím místě je čistá. Je hloupost mluvit o dopingu a o tom, jak to sportovce mrzí do nekonečna a po tolika letech. Každý má v životě volbu a záleží jen na dotyčném člověku, jak se ke svému životu postaví a co si určí za svůj cíl. Někdo medaile, někdo děti, někdo svobodu... 

Tim Montgomery a jeho světový rekord.

(Kanada) V září byl po olympijském finále běhu na 100 metrů v Soulu diskvalifikován kvůli stanozololu. Musel vrátit zlato a jeho dva světové rekordy byly vymazány. V březnu 1993 oznámila dopingová komise IAAF, že Johnsonův vzorek z ledna téhož roku vykazoval zvýšenou hladinu testosteronu a byla mu doživotně zastavena činnost. Dále trénující Johnson v listopadu 1999 potřetí v životě neprošel antidopingovou zkouškou. Ve vzorku měl diuretikum, prostředek k maskování dopingu. ➤ 1990 - Butch Reynolds (USA) Světový rekordman v běhu na 400 metrů měl na mítinku v Monaku ve svém vzorku nandrolon a dostal dvouletý zákaz startu. ➤ 1998 - Randy Barnes (USA) Olympijský vítěz ve vrhu koulí a světový rekordman užíval androstendiol. Při druhém provinění, v červenci 1998, byl potrestán doživotním zákazem startů. ➤ 1999 - Linford Christie (Velká Británie) Olympijský vítěz a evropský rekordman na 100 metrů byl

kvůli dopingu potrestán dvouletý zákazem. ➤ 2000 - C. J. Hunter (USA) Mistr světa ve vrhu koulí měl pozitivní test na nandrolon po mítinku Zlaté ligy v Oslu v čer-

distancem. Oba původní vítězové z OH v Aténách byli diskvalifikováni kvůli manipulaci se vzorky při kontrole. ➤ 2005 - Tim Montgomery, Chryste Gainesová (USA) Za porušení dopingových pravidel obdrželi v prosinci 2005 dvouletý trest. Ani jeden ze sprinterů neměl v minulosti pozitivní test, oba byli suspendováni za své spojení s laboratoří BALCO. Montgomery ukončil kariéru.

Dwain Chambers (v bílém) byl při dopingu přistižen v roce 2004.

venci 2000. V březnu 2001 obdržel dvouletý trest, poté ukončil kariéru. ➤ 2001 - Ali Saidi-Sief (Alžírsko) Olympijskému medailistovi byla na MS v Edmontonu odebrána stříbrná medaile v závodě na 5000 metrů kvůli pozitivnímu testu na nandrolon. ➤ 2003 - Kelly Whiteová (USA) Sprinterka měla pozitivní test na modafinil a musela odevzdat dvě zlata z MS. Později přiznala, že užívala preparáty z laboratoře BALCO. ➤ 2004 - Dwain Chambers (Velká Británie) Mistr Evropy v běhu na 100 metrů byl potrestán na dva roky kvůli novému steroidu THG. Zároveň přišel o titul a další úspěchy. ➤ 2004 - Adrian Annus, Robert Fazekas (Maďarsko) Maďarská atletická federace potrestala v srpnu 2004 kladiváře a diskaře dvouletým

➤ 2006 - Kostas Kenteris,

Ekaterina Thanuová (Řecko) Sprinteři přijali v červnu 2006 verdikt Mezinárodní atletické federace, která je potrestala dvouletým zákazem činnosti za to, že se nedostavili k dopingovým testům při olympiádě v Aténách. Oba závodníci se už mohli na dráhu vrátit. ➤ 2006 - Natalja Sadovová (Rusko) Za nález anabolického steroidu methandienonu dostala olympijská vítězka v hodu diskem dvouletý zákaz. Sadovová už v roce 2001 musela po pozitivním testu na kofein vrátit zlatou medaili z mistrovství světa v Edmontonu a odpykala si dvouletý trest. ➤ 2006 - Justin Gatlin (USA) V červenci 2006 přichází olympijský vítěz v nejkratším sprintu se zprávou, že měl v dubnu pozitivní test na testosteron. Dostal zákaz startů na osm roků.

9

FOTBAL

FOTBAL

Německé mladé pušky Bastien Schweinsteiger je i přes své mládí jedním z tvůrců hry německé reprezentace.

Minitorpédo Tenhle kluk moc nevyrostl. Ale co se PHILIPPU LAHMOVI (23) nedostalo na výšce, to mu sudičky dorovnaly ve fotbalových schopnostech. A že to při jeho pouhých 170 centimetrech musela být sakramentská porce! Jeho rychlost je neuvěřitelná, podél levé krajní čáry se na hřišti vlastně jen míhá. Jako torpédo. Spoluhráči o něm s oblibou říkají, že když dostane míč, útočníci popadají dech, aby s ním stihli doběhnout dopředu. Lahm se jako jediný z tria narodil v Mnichově, ale na dres Bayernu čekal až do 22 let. Levý kraj obrany totiž v bavorském týmu brázdil Francouz Lizarazu, a tak vedení klubu poslalo Lahma na dvouleté hostování do Stuttgartu. A když se vracel jako hvězda zpátky, poškodil si v letní přípravě kolenní vazy a debut musel o půl roku odložit. Ještě v juniorském věku byl jako pravák zvyklý nastupovat na pravé straně zadní linie. Jenže levonohý krajní bek je v Německu stejně vzácný jako lední medvěd. A tak trenéři přišli na to, že Lahma mohou využít ještě lépe u levé čáry. Určitě jste si už všimli, jak v rozhodující fázi útoku udělá pravačkou manévr do středu hřiště a má otevřenou cestu k centru nebo ke střele. O tom se v úvodním zápase loňského MS přesvědčili Kostaričané, kterým Lahm táhlou ranou ze strany zasadil gólovou ránu už v 6. minutě. Na šampionátu byl jediným z Němců, kdo odehrál kompletních 690 minut. A stejně nepostradatelný jako pro Jürgena Klinsmanna je i nyní pro je-

Foto: Archiv (2), CPA

Lukas Podolski - německý sniper v kopačkách.

Už dlouho se mluví o tom, že do české reprezentace přestala proudit čerstvá krev. O to víc můžeme závidět našemu největšímu sokovi ve skupině kvalifikace na mistrovství Evropy. Němci řadu let vařili tým ze starých surovin, ale v posledních letech táhnou jejich tým mladíci, kteří patří k výkvětu Evropy. Vždyť PHILIPP LAHM je jedním z nejlepších krajních obránců na světě, BASTIAN SCHWEINSTEIGER vzal nedotknutelnému Ballackovi dirigentskou taktovku hry národního týmu a LUKAS PODOLSKI byl loni zvolen nejlepším mladým hráčem mistrovství světa v Německu.  Luděk Bolek 10

V

šichni tři hájí barvy Bayernu Mnichov, ale úspěch na mezinárodní klubové scéně jim zatím uniká. Vynahradili si to loni na světovém šampionátu ve své vlasti, kde získali bronzové medaile. Pokud budou pokračovat v kariéře tak, jak ji zatím mají rozjetou, nebude tento úspěch v reprezentaci určitě poslední.

ho nástupce Joachima Löwa. Čeští reprezentanti mají kliku, že je momentálně zraněný…

Lepší než Matthäus Jako dítě hrál BASTIAN SCHWEINSTEIGER (23) v létě fotbal a v zimě se věnoval lyžování. V obou sportech mu to dokonce šlo tak skvěle, že se ve 14 letech musel rozhodnout, čemu se bude věnovat jako profesionál naplno. Výsledek? Podepsal smlouvu v juniorce Bayernu. A zřejmě zvolil dobře, německá fotbalová reprezentace by se bez tohoto záložníka asi jen těžko obešla. Zvlášť když je Ballack momentálně zraněný. Schweinsteiger je z trojlístku vycházejících hvězd rozhodně nejproblémovějším hráčem. Ale také zřejmě nejtalentovanějším. Ve třetiligové rezervě Bayernu příliš dlouho nevydržel, kouč Hitzfeld čerstvě osmnáctiletého hráče záhy povolal do áčka. A stačily dva tréninky, aby jej poprvé poslal do zápasu. V Lize mistrů! »Schweini« sice proti Lensu pobyl na hřišti pár minut, ale i tak stihl přihrát na gól. Když dva roky nato převzal tým přísnější Felix Magath, jenž ze začátku sázel na vlastní hráče, nějaký namyšlený mladík jej nezajímal. Poslal jej do třetiligového amatérského týmu, přestože v létě předtím na sebe Schweinsteiger upozornil na Euru v Portugalsku. Moc dlouho jeho exil netrval a na jaře už byl jednou z klíčových postav v cestě za triumfem v lize i v Německém poháru. V následující sezoně si to s Bayernem zopakoval a na MS pak svými třemi ranami z dálky zajistil Němcům bronz před Portugalskem.

Malý velký muž Phillipp Lahm.

Ve 22 letech už měl na kontě 41 reprezentačních startů, tolik žádný jeho krajan tak brzy neměl. Legendární Lothar Matthäus, jenž je se 150 zápasů německým rekordmanem, měl v tom věku sotva třetinu…

Polský princ Narodil se v polských Gliwicích jako Lukasz. Fotbaloví fanoušci jej ale znají pod jménem LUKAS PODOLSKI (22). Jeho prarodiče měli německé občanství, a tak když

se stal život v komunistickém Polsku pro rodinu nesnesitelný, emigrovala do západního Německa. Budoucí hvězdě byly teprve dva roky, ale geny, které měl v těle, jej už tehdy předurčovaly ke skvělé kariéře. Po tátovi fotbalistovi zdědil přehled na hřišti, po mamince házenkářce důraz a rychlou reakci před brankou. Rodina Podolských se usadila blízko Kolína nad Rýnem a není těžké uhodnout, kde malý Lukas nastartoval svou kariéru. V dresu 1. FC na sebe v 18 letech upozornil, třebaže tým sestoupil z Bundesligy. Jeho 10 branek je dosud nejlepším výkonem v takovém věku v historii soutěže. I když kolem talentovaného mladíka neodbytně kroužili manažeři předních ligových týmů, Podolski vydržel v Kolíně a 24 trefami mu pomohl k návratu do nejvyššího patra. Ani ve druhé lize neztratil místo v reprezentaci, což je obzvlášť v přísném Německu rarita. Když ale loni Kolín spadl znovu, Princ Poldi, jak mu fanoušci přezdívají, už se s ním rozloučil. Za 10 milionů eur jej získal Bayern Mnichov. Tam se letos sešel s druhou německou hvězdou polského původu Miroslavem Klosem. Spolu jim to náramně klape jak v klubu, tak v reprezentaci. A když chtějí v lize zmást soupeřovi obránce, začnou spolu mluvit polsky. Proti Čechům jim ale tahle zbraň nepomůže, Klose je totiž nyní zraněný.  11

FOTBAL

FOTBAL

Pohádka a splněný sen! Svoji někdejší profesi si František Dřížďal, byť jen na moment, připomněl v restauraci Markéta na Břevnově.

Po čtyřech sezonách se rozhodl pro změnu. V Karlových Varech byl brán tak trochu jako inventář a proto si to namířil přes hranice do Německa. „Z fotbalového hlediska to bylo asi nejhorší období. Jednak jsme hráli opravdu nějakou úplnou pralesní ligu a navíc mě to tam hrozně nebavilo. Nesedí mi ta německá mentalita. Oni jsou všichni hrozní suveréni a machři a přitom skoro nic neumí. Po roce jsem se rozhodl, že odejdu a dokonce jsem si pohrával s myšlenkou, že s fotbalem jako takovým skončím a začnu se pořádně věnovat profesi kuchaře.“ František Dřížďal je opravdu občanským povoláním kuchař. Tuhle profesi si vybral možná kvůli svém staršímu bratrovi, který se dva roky před ním také rozhodl pro vaření, a přestože nikdy nevařil v nějakém hotelu, nebo jiné luxusní restauraci, ale naopak ve školních jídelnách a závodkách, nikdy toho nelitoval. „Mě to baví. A když jsem právě odcházel z Německa, říkal jsem si, že bych mohl nastoupit někam, kde se vaří na vyšší úrovni a chtěl jsem se tomu opravdu věnovat. Já jsem do té doby opravdu vařil ve školách hektolitry omáček, spousty knedlíků a tak. Prostě normální práce...“

Rovnýma nohama tak naskočil do Přece jenom liga je něco, co jsem si vždycky v koutku duše přál po- letní přípravy. On, který ještě před pár lety chodil se spoluhráči po tréznat,“ přiznává. V té době byl pochopitelně bez ninku na pivko a klobásu, najednou manažera. Proč by taky někoho začal trénovat podle nejmodernejtakového potřeboval v divizi ne- ších metod, musel si začít hlídat jíbo v ČFL. Jenže najednou se ozval delníček a zvykat si na, pro někoho Dalibor Lacina, jestli by ho mohl zcela automatickou, potréninkovou zastupovat a téměř vzápětí přišla rehabilitaci. „V tom vidím asi ten nabídka ze Slavie. „To bylo pro mě největší rozdíl mezi Slavií a Sokoněco naprosto neskutečného. Sice lovem. Myslím tím to zázemí. Já jsem byl před rokem na zkoušce jsem byl zvyklý vždycky táhnout v Plzni, ale nějak jsem se jim asi na trénink plnou tašku věcí a po nelíbil, takže to nedopadlo. Chvíli tréninku je propocené zase vláčet jsem jednal s Kladnem a pak tady zpět. Tady přijde člověk jako na výlet, vše má byl ten příslib připravené, vyod Olomouce, Občas se mi prané vyžehleale nabídka od zasteskne po malém né a po tréninSlavie je o řád pivku a klobáse... ku to hodí do výš. Navíc se to koše a nestará všechno seběhlo hrozně rychle. Byli jsme tehdy se. A stejné je to i s regenerací. Já s přítelkyní na dovolené u Hradce jsem nikdy nic podobného neděKrálové a tam za námi najednou lal. Vždycky jsme se vysprchovapřijel slávistický vedoucí mužstva li a hurá na jedno. Teď to samopan Držmíšek. Vyptával se mě na zřejmě nejde, ale někdy se mi po spoustu věcí, chtěl o mně vědět tom i tak trochu zasteskne,“ připrakticky úplně všechno a za pár znává sympaticky. Přestože nikdy dnů jsem podepsal smlouvu. Bylo neměl problémy udržet váhu, na což to tak rychlé, že mi to v tu chvíli by jako profesionální kuchař měl ani nedošlo, že jsem přestoupil do mít nárok, musel dokonce lehce obSlavie. To přišlo až časem,“ říká měnit jídelníček. „Místo klasického chleba s poličanem k snídani, s úsměvem.

„

“

Osudový Sokolov

12

K

do z fotbalových fandů před začátkem letošní fotbalové sezony zaregistroval, že se v kádru pražské Slavie objevil jakýsi František Dřížďal? Troufám si tvrdit, že jich mnoho nebylo. A přece jeho přestup z druholigového Sokolova je jedním z nejpovedenějších transferů, který červenobílí v posledních letech udělali.

František Dřížďal pochází z Horního Slavkova a jak sám tvrdí, možná právě proto, nastartoval svou profesionální kariéru tak pozdě. „Problém je v tom, že tenhle region nemá žádnou pořádnou fotbalovou baštu. Nejbližší velký klub je v Plzni a to je asi osmdesát kilometrů od nás, takže jsme tam byli takoví trochu zastrčení,“ tvrdí letošní slávistický objev.

Do svých dvaceti let kopal za Horní Slavkov A-třídu a teprve pak přišlo první »velké laso«. Zájem projevily divizní Karlovy Vary. „Pro mě to byl v té době skok, protože se tam hrála divize a později i ČFL. Říkal jsem si, že to stačí, nakonec jsem vedle toho normálně chodil do práce, takže prostě takovej normální amatérskej režim...“ vzpomíná po letech.

A může se podávat na stůl. Dobrou chuť přeje šéfkuchař František Dřížďal.

Foto: Dan Černovský

Život občas dokáže napsat téměř až pohádkové příběhy. Fotbalový obránce FRANTIŠEK DŘÍŽĎAL je toho názorným příkladem. Před pár lety vařil v závodkách a za fotbalem dojížděl dvakrát týdně do Německa. Teď je z něj stabilní člen základní jedenáctky Slavie, zahrál si Ligu mistrů a český fotbalový národ se učí znát jeho jméno.  Petr Kovář

Osud však rozhodl jinak. Při návratu do Čech ho oslovil jeden z bývalých spoluhráčů, jestli by nechtěl na chvíli pomoct Sokolovu v divizi. Řekl si proč ne, nakonec divizi znal ještě ze svého působení ve Varech, a šel. Jenže ambiciózní klub ze severu koupil za rok od Pardubic druhou ligu a hvězda Františka Dřížďala začala pomalu stoupat vzhůru. Velký podíl na tom měl i trenér Martin Pulpit, který právě z Pardubic do Sokolova přišel. A když pak po roce se smlouvou od Sigmy Olomouc v kapse klub opuštěl, slíbil rychlonohému obránci, že si ho vezme s sebou. „Bylo to myslím před předposledním zápasem s Opavou, když se trenér loučil s klukama v kabině. Mě si pak vzal stranou a řekl mi, že chce, abych šel do Olomouce s ním. Že se mi ozve, ale ať s tím počítám,“ vypráví František Dřížďal. Už sám fakt, že má vůbec šanci nakouknout do ligy ho ohromil a tak čekal. Jenže čas plynul, pomalu se blížil začátek července a s tím i nástup do letní přípravy a z Olomouce nic nepřicházelo. „Nějak zásadně jsem to neřešil, říkal jsem si, že prostě zůstanu v Sokolově a budu dál hrát druhou ligu, ale trošku mi to bylo líto.

13

FOTBAL jsem přesedlal na activii s müsli, ale to mně vůbec nevadí. Já nejsem vybíravý...“ Samotný přestup však ani v nejmenším devětadvacetiletému obránci nezaručoval, že se ve slávistickém dresu dostane na hřiště. Spíš naopak. Většina ligových hráčů v jeho věku už má za sebou desítky, ba i stovky odehraných ligových zápasů, zatímco pro něj bylo všechno nové. „Věděl jsem, že je tady celá řada fotbalistů s mnohem většími zkušenostmi a renomé, ale bral jsem to tak, že prostě ukážu, co umím a trenér rozhodne,“ krčí rameny. Možná mu i tak trochu pomohlo zranění Davida Hubáčka v posledním přípravném utkání před začátekem ligy a najednou byl v základní sestavě. A protože se Slavii dařilo, nebyl důvod nic měnit. „Já jsem takovej fotbalovej dříč. Když vidím ostatní kluky, jak na tréninku předváděj nejrůznější fintičky a parádičky, tak to po nich ani nezkouším opakovat. Já tohle prostě neumím, to bych se spíš ještě zranil,“ směje se. „Kdybych měl mluvit o nějakých svých přednostech, tak bych asi uvedl rychlost a bojovnost. Tím se snažím vynahradit to, že nejsem technik.“ Možná by do výčtu svých kladů měl zahrnout i skromnost, jenže to o sobě skromný člověk asi nikdy ne-

Auto si do Prahy sice přivezl, ale příliš ho nepoužívá. Třikrát uvízl v zácpě a od té doby radši jezdí metrem.

řekne. Nicméně František Dřížďal skromný je. Když mluví o svém angažmá ve Slavii, úplně se celý rozzáří a několikrát vám zopakuje, že si připadá jako v nějaké překrásné pohádce. „I kluci v kabině si toho všimli, že pořád říkám, že je to pohádka a začali mi říkat pohádkář,“ prozradí na sebe. Přesto si to neodpustí říct znovu. „Když si vezmu, že v roce devadesát šest jsme seděli s klukama u nás v Horním Slavkově v hospůdce a dívali se, jak Vláďa Šmicer dával vyrovnávací gól proti Rusům, díky kterému jsme pak postoupili dál, a já teď s ní sedím v jedné šatně, tak to mi opravdu přijde jako pohádka,“ nechává se opět unést. A tahle pohádka neustále graduje. Přišla Liga mistrů a František Dřížďal byl u historicky prvního postupu Slavie do hlavní soutěže. „Tak to je další sci-fi. Vždyť kolik vynikajících fotbalistů se o to ve Slavii snažilo a nic a najednou jsem u toho já. To je nepředstavitelné. Když si vzpomenu na první utkání druhého předkola v Žilině, jak jsme stáli na ploše a hrála hymna Ligy mistrů, tak to byl tak neuvěřitelný pocit, že jsem u toho, až mi běhal mrázž po zádech...“ Všechny pohádky mívají většinou šťastný konec. Takže jak by měla skončit ta Dřížďalova? Teď už chybí snad jen titul mistra osla-

V prvním utkání Slavie ve skupině Ligy mistrů proti Bukurešti připravil František Dřížďal druhý rozhodující gól.

vený na novém slávistickém stadionu a pozvánka do reprezentace. Ani jedno přitom není nikterak nereálné. „Ježišmarjá, tak o něčem podobném už vůbec nepřemýšlím. Já mám co dělat, abych ustál to všechno, co se kolem mě děje teď a ještě abych přemýšlel například o reprezentaci,“ kroutí hlavou. Fotbalová popularita už ale i jemu vstoupila do života. „Nevím, jestli je to popularita, ale už se mi stalo, že mě v metru zastavil jeden člověk a ptal se mě, jestli jsem to já, ten Dřížďal ze Slavie. Asi to byl nějaký skalní fanda Slavie, jinak si to nedokážu vysvětlit...“ 

František Dřížďal Datum narození: 8. 8. 1978 Místo narození: Sokolov Výška: 1,84 m Klub: SK Slavia Praha Číslo: 12 Post: obránce Předchozí kluby: FC Maxhütte FC Buldoci Karlovy Vary FK Baník Sokolov SK Slavia Praha 14

HOKEJ

HOKEJ vzal za vděk angažmá ve švýcarském Bernu. Jenže zde po třech zápasech kyčel vypověděla službu definitivně a pod hrozbou endoprotézy v případě dalšího hraní hokeje smolař Štefan ukončil kariéru.

Smolař Patrik Štefan

Nový život Co s ním bude dál? V sedmadvaceti letech má spoustu času před sebou. „Patrik odletěl vyřídit formality do Švýcarska a pak zamíří i do Ameriky. Operace kyčle je prozatím odložena, doktor mu řekl, ať půl roku počká a pak se uvidí,“ prozradil novinky ohledně Štefana hráčský agent Jaromír Henyš, který jej zastupuje od třinácti let. „Pozitivní je, že vše psychicky zvládl. Jinou volbu bohužel neměl.“

Hokejový osud byl k někdejšímu obrovskému talentu hodně krutý. Patrik Štefan musel s hokejem skončit.

ti pro nadějného hráče. Co víc si mohl přát? Snad aby se slova Dona Wadella naplnila.

Nejslabší jednička?

Foto: Isifa, ČTK, archiv

V dresu Dallasu dostal Patrik Štefan svou druhou a zároveň poslední šanci v NHL.

Červen 1999 – první volbou draftu do NHL se stává český útočník PATRIK ŠTEFAN. Velká sláva, talentovaného hokejistu může čekat zářná budoucnost v nejslavnější soutěži světa. Později se však v Atlantě ani Dallasu naplno neprosazuje. Nejprve jej brzdí opakující se otřesy mozku, nakonec jeho kariéru těsně po sedmadvacátých narozeninách končí chronické problémy s kyčlí. I tak krutý je někdy sport!  Lukáš Vrkoč 16

V

ždycky je risk vybrat jakéhokoliv hráče, ale v případě Štefana jde o někoho, kdo má velkou možnost být jedním z elitních hráčů ligy za několik let. Přesně takto si pochvaloval vybranou jedničku draftu před osmi lety generální manažer Atlanty Don Wadell. Příbramský rodák měl na rozdíl od jiných hráčů vybraných v prvním kole naskočit do NHL

okamžitě, a tak ani on neskrýval radost. „Vždycky jsem snil o tom, že budu číslo jedna,“ vyprávěl tehdy nadšeně reportérům. Pod tlakem být nemusel, čas na aklimatizaci v lize dostal předem, protože manažer ještě prohlásil: „Důležité je mít trpělivost. Neděláme si iluze, že bude Patrik hvězdou hned teď nebo příští rok. Čekáme to tak za pět let.“ Slušná porce trpělivos-

Jenže postupem času se začalo vše vyvíjet jinak, než si zainteresovaní představovali a o Štefanovi se začalo mluvit jako o nejslabší jedničce draftu v historii NHL. I to je zmíněno v nejobsáhlejší encyklopedii na internetu. Bylo by však velmi jednoduché říci, že si za to hráč může sám. Zasvěcení dobře vědí, že jej o pořádný rozlet na rozdíl od jiných hokejistů s podobnou vizitkou, kteří rovněž zapadli, připravila četná zranění a ne vlastní laxnost. První otřesy mozku v sezoně 1998-1999 ještě žádný poplach nevyvolaly, jenže ty další už tak nevýznamné nebyly. Kromě zdravotního nebez-

Na programu už prý bylo i probírání dalších možností a nějaké už se rýsují. Jsou samozřejmě spojené s hokejem. „Patrik by mohl dělat pro noviny a psát o zámořském hokeji, jak ho vidí on. Další uplatnění určitě najdeme,“ nebojí se Henyš, který si spolupráci s mladým hokejistou nemůže vynachválit. „Byl to bezvadný klient, jeden z nejlepších – cílevědomý, pracovitý. Jen je škoda, že ho v kariéře potkala taková smůla. Vždyť jediná sezona, která se obešla bez problémů, nebyla v NHL, ale v době lockoutu, kdy byl vyhlášen nejlepším cizincem finské ligy,“ připomněl zástupce Patrika Štefana bohužel jediný individuální úspěch obrovského hokejového talentu. 

pečí znamenaly časté pauzy i výkyvy ve výkonnosti a výsledkem nebyly bodově zázračné sezony. Štefan jen jednou překonal hranicí 40 bodů za sezonu a nepomohl mu ani příchod Rusa Kovalčuka do Atlanty, jehož měl být jeden čas vrchním nahrávačem. Jediná pořádně povedená a zraněním nezkažená sezona profesionální kariéry pak skýtá zajímavý paradox. Byla v Evropě. Během výluky NHL působil Patrik ve finském Ilvesu Tampere a po sezoně jej vyhlásili nejlepším cizincem tamní ligy. Do rejstříku úspěchů pak jistě zařadí i stříbrnou medaili z mistrovství světa 2006 v Rize. Po něm byl vyměněn z týmu Thrashers do Dallasu, ale v sezoně odehrál jen 41 zápasů, protože jej sužovaly problémy s kyčlí. Po letním vypršení smlouvy se mu už nikdo z NHL neozval, a tak Tým z Atlanty si Patrika vybral v roce 1999 jako vůbec nejlepšíhonováčka NHL.

17

NHL

NHL

Nebezpečná Lavina Paul Stastny může být hlavní oporou Colorada Avalanche ve startující sezoně NHL.

S

ezona 2006/2007 byla pro Colorado zlomová. Klub se poprvé od doby, kdy v Denveru působí, nedostal do play off. Brány Stanley Cupu zůstaly zavřené a vedení v čele s generálním manažerem Francoisem Giguerem muselo jednat. A že nebylo na trhu s volnými agenty pasivní, dokladuje podpis smlouvy s dvěma kvalitními a hlavně zkušenými hráči, plus angažování šikovného Jaroslava Hlinky z Evropy.

Obchodník Sakic Ryan Smyth i Scott Hannan jsou v NHL zárukou kvality, i když extra úspěchy se svými bývalými týmy zatím nezaznamenali. Paradoxní je, že se oba v organi-

Milan Hejduk (vlevo) odvádí v Denveru stále cenné služby.

18

zaci Avalanche objevili díky kamarádovi z kanadské reprezentace Joe Sakicovi, který jim svůj tým v telefonátech doporučil a manažer měl pak snazší práci. „Joe je skvělý obchodník! A kdykoliv máte možnost sejít se s ním v jednom týmu, uděláte to,“ vyprávěl osmadvacetiletý obránce Hannan po podpisu čtyřleté smlouvy a útočník Smyth jej s chválou na Sakica doplnil. V narážce na možnost budoucího převzetí kapitánského céčka, které byl zvyklý nosit ještě v Edmontonu, natěšeně řekl: „Joe bude hrát ještě mnohem déle, než si všichni myslíme. Alespoň já na něj budu každý rok tlačit, protože tak, jak hrál v minulé sezoně, může pokračovat ještě dalších deset let,“

Samotné spojení Sakic-Smyth ovšem nestačí a pro úspěch je třeba mít v kádru další pořádné hráče. A ty Colorado má. Stačí jmenovat jen útočníky. Milan Hejduk, Paul Stastny, Marek Svatoš nebo Andrew Brunette. To jsou dohromady dvě super ofenzivní formace, kterými se nemůže pochlubit mnoho celků v obou konferencích. Naproti tomu by měl Hannan vyztužit méně zkušenou obranu týmu, ve které se výrazněji mají ukazovat ještě John-Michael Liles či Jordan Leopold. Zvláštní kapitolou je pak pozice gólmana. Naprosto jasnou jedničkou měl být po příchodu z Montrealu někdejší držitel Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře soutěže i Hart Trophy pro nejužitečnějšího hráče základní části NHL José Theodore, ale ten poněkud zaostával za očekáváními. Loni odchytal jen třicet tři zápasů, zatímco Slovák Peter Budaj nastoupil sedmapadesátkrát a byl jedním z hlavních strůjců parádní (leč neúspěšné) stíhací jízdy Colorada za místem v play off. Theodore je aktuálně zraněný a otázkou zůstává, zda-li jej spolehlivě chytající Budaj do branky vůbec pustí.

 Slovák Peter Budaj odvádí v Coloradu spolehlivé výkony.

Stastného sen Vedle mladého slovenského brankáře by případným největším tahounem Avalanche nemusel být překvapivě Joe Sakic, Ryan Smyth ani Milan Hejduk. Příprava a zejména první zápasy sezony naznačily schopnosti Američana se slovenskými předky Paula Stastneho. V prvních třech mistrovských utkáních nasbíral šikovný forvard a syn Petera Šťastného hned 8 kanadských bodů! „Nastoupil jsem se samými skvělými spoluhráči, tím to je. A navíc při mně v zápasech stálo štěstí,“ nedělal si z famózního individuálního úvodu velkou hlavu loňský druhý nejlepší nováček roku. Dlouhodobě povedené výkony i nynější začátek začátek vedou zámořské odborníky ke srovnávání mladého Američana s jeho otcem, legendou českslovenského hokeje. „Je sice hezké dávat branky, ale táta byl mnohem lepší než já,“ odmítá komplimenty a konfrontaci s hvězdou, která nasbírala v NHL 1239 bodů v 977 zápasech. Jedna věc ale Paula Stastneho v souvislosti s rodinou láká. Tuze se mu líbilo, jak si spolu bratři Scott a Rob Nideremayerové zahráli finále Stanley Cupu a nakonec jej i získali. Něčeho podobného by chtěl dosáhnout se starším bratrem Yanem v Coloradu. Sen to není nesplnitelný. Díky svému talentu se může stát, že již brzy bude uznávanou ikonou Avalanche podobně jako Joe Sakic a přes léto předdomluví příchody některých hráčů. Třeba i svého sourozence, který nyní bojuje o šanci na stálé místo v NHL v dresu St. Louis Blues.  19

Foto: Isifa, ČTK, archiv

Fanoušci v Denveru, kde si v posledních sezonách moc radosti neužili, mají nové hrdiny. Hokejisty, s nimiž může mužstvo Colorado Avalanche dojít v sezoně hodně daleko. Kádr byl v létě vhodně doplněn a přípravné zápasy i start NHL ukázaly, že by Lavina mohla soupeře ničit tak, jako přírodní úkaz z názvu klubu vše, co mu v cestě překáží. Největší hvězdou přitom nemusí být nikdo z očekávaných borců, nýbrž supertalent PAUL STASTNY.  Lukáš Vrkoč

DOSTIHY

DOSTIHY

Nádherná i krutá

Maskul, vítěz Velké pardubické ly tak trochu problémy a pořadatelé museli na poslední chvíli sahat z roku 2002, sice po pádu na Taxisu do startovní listiny. Nečekaně vy- přišel o jezdce a z dostihu byl vypadl kůň Honor a o možnost po- řazen, nicméně srážku přestál bez pasovat se s náročnou tratí přišli větší újmy. Cieszymirovo zranění také dva špičkoví jezdci. Loňský nohy však bylo natolik závažné, že vítěz Josef Bartoš totiž při jednom musel být po následné veterinární z rámcových dostihů spadl a zranil prohlídce utracen. Těžko říct, proč se, takže ho v sedle Decent Fellowa Maskul před překážkou, kterou musel operativně zaskočit Tomáš již v minulosti opakovaně zvládl, Hurt. Stejně nešťastný osud potkal zbrzdil, nicméně tím jen potvrdil i jednoho ze zahraničních žokejů slova některých odpůrců dostihoPaula Andrewa Johnsona. Ten měl vého sportu, že Velká pardubická je pro koně nebezpůvodně Velkou pardubickou odJe to smutné, ale pačná. Samotní jezdci však tvrjet v sedle jednotakový už dostidí, že když se ho ze spolufavohový sport je... Taxis dobře naritů Cieszymira, jede a skočí, koovšem nakonec do dostihu odstartoval v jeho sedle ňům prý nebezpečí nehrozí. „Když už se nějaký kůň doMarek Stromský. Mimochodem Cieszymir se stal stane na startovní listinu Velké nejsmutnějším hrdinou letošní- pardubické, měl by být v takoho ročníku Velké pardubické. Ne- vé kondici a tak dobrý, že by měl jen, že přišel těsně před dostihem absolvovat všechny překážky. o jezdce, ale nakonec přišel i o ži- Vím, že jsou situace, které nelze vot. Na jedné z nejobávanějších dopředu předvídat, což byl i tenpřekážek Taxisově příkopu totiž to případ, a proto jsem se snažil padl a musel být následně utra- skákat Taxis zcela na kraji, abych cen. Celá situace byla o to para- se vyhnul případným karambodoxnější, že jeho pád zavinil před lům. Vůbec jsem nevěděl, co se ním běžící Maskul, který však tam stalo a vlastně až když jsem před překážkou nečekaně zabrzdil uviděl Maskula, jak běží prázd-

„

Taxisův příkop se i letos stal místem, kde došlo k pádům.

Velká pardubická

“

Říká se o ní, že je to jeden z nejtěžších překážkových dostihů na světě a Velká pardubická svou pověst opět potvrdila. 117. ročník přinesl úžasné momenty, radost a emoce, ale také smutek a smrt. I takový je dostihový sport. Nádherný a zároveň krutý...  Miloš Stažený

20

 Cieszymir bezprostředně po pádu na Taxisově příkopu. Jedná se bohužel o jednu z jeho posledních fotografií.

až v cílové rovince. „Ukázalo se, že Josef Váňa je nejlepší trenér u nás. To se mi to jezdí, když mi koně připravuje takový machr. Klobouk dolu,“ vysekl dostihové

Sixteen je výborná skokanka a dokázala to i nad překážkami Velké pardubické

a Cieszymir do něj vlastně zezadu narazil. Oba koně se přitom velmi dobře znali. Maskula totiž trénuje František Holčák, Cieszymira jeho syn Radek. „Je to hrozně smutné, ale takový už dostihový sport je. Když jsem viděl, co se na tom Taxisu stalo, tušil jsem, že to nebude dobré a bohužel se mi to potvrdilo,“ prohlásil po dostihu evidentně zdrcený Radek Holčák.

nej, tak mi došlo, že se něco stalo,“ popsal jeden z nejkritičtějších momentů letošní Velké svýma očima pozdější vítěz Dušan Andrés. Šestatřicetiletý žokej slavil v neděli v Pardubicích velký triumf. Až ve svém 14 vystoupení dokázal vystoupit na nejvyšší stupínek. Do té doby byl nejlépe druhý v sedle Decent Fellowa, s kterým mimochodem svedl letos největší boj

telný kiks. Tentokrát šla ale naprosto skvěle a potvrdila pověst vynikající skokanky se strhujícím finišem,“ rozplýval se šťastný Andrés. Sixteen opravdu zvládla všechny skoky bez zaváhání a v závěru pak vypálila všem dalším favoritům rybník. Především pak Decent Fellowovi, který odtáhl prakticky celý dostih na čele a prohrál

legendě a trenérovi Sixteen v jedné osobě velkou poklonu Dušan Andrés, který se tak stal jedním z mála jezdců, kteří dokázali vyhrát rovinové Derby i Velkou pardubickou steeplechase. Na vítězství bílého koně se v Pardubicích čekalo neuvěřitelných 71 let. Jenže tehdy vyhrál hřebec, takže historikové si mnou ruce. Mají další zápis do historie Velké par21

Foto: CPA

Maskul, který celý karambol na Taxisu zavinil, opuští bez jezdce scénu.

P

ardubické závodiště se tentokrát hodilo opravdu do svátečního. Vždyť na nejslavnější kontinentální překážkový dostih se přijela podívat samotná anglická princezna Anna. „Hodně jsem o tomto dostihu slyšela a tak jsem velmi ráda využila možnost být přitom,“ prohlásila Její výsost ještě před startem Velké pardubické. Letošní, v pořadí již 117. ročník slavného dostihu však ještě před samotným startem prováze-

o vítězství. Andrés tentokrát osedlal sedmiletou bílou klisnu Sixteen a ukázalo se, že to byla víc než dobrá volba. „Sixteen má tak trochu zvláštní povahu a proto ji třeba Pepík Váňa nechce jezdit, i když je jeho snem vyhrát Velkou pardubickou na bílém koni. Já si s ní ale perfektně rozumím, i když občas udělá nějaký nepochopi-

DOSTIHY dekorovala nejlepší koně i jezdce. na výslunní slávy. „Máme deset „I pro nás byla její přítomnost Českých lvů za filmy Je třeba zavelkou událostí. Kdy se mi příště bít Sekala a Babí léto. V dostizích naskytne příležitost, abych mohl jsem už vyhrál derby s Ready for políbit ruku opravdové anglické Life a teď jsme přidali triumf tady princezně,“ smál se Dušan Andrés. v Pardubicích. Když ještě získám Josef Váňa tak slavil v Pardubi- Oscara za film Václav, který mocích další ze svých mnoha triumfů. mentálně připravujeme, tak normálně skončím. Přestože kvůli zranění nemohl Je obdivuhodné, jak S filmem i s doa budu sám do dostihu tak malá kobylka stihy si jen užívat,“ nastoupit, z vímá velké srdce. prohlásil naoko tězství se radovážně. Ostatně val stejně. „Věřil jsem, že to vyjde. A když pak do jaké míry je třeba brát jeho sloSixteen skočila sedmou překáž- va vážně, naznačil prakticky v zápěku, věděl jsem, že má na to vy- tí Josef Váňa. „Nevím, jak to pan hrát. Narozdíl od Decent Fellowa Bouček myslel s tím filmem, ale co má totiž mnohem lepší finiš,“ se koní týče, tak jsem přesvědčený, prohlásil zasvěceně. A aby také že si pustil pusu na špacír...“ Vítězství klisny Sixteen tak jen ne. Vždyť i druhý kůň v cíli byl Váňovým svěřencem. A mnoho ne- podtrhlo úmysl pořadatelů věnovat chybělo a Josef Váňa mohl dokon- letošní ročník Velké pardubické ce slavit hattrick. Na pátém mís- ženám. Před 70 lety totiž dokázatě doběhl jeho další kůň Juventus, la v Pardubicích zvítězit poslední

Vítězné gesto Dušana Andrése.

„

dubické. Jméno Sixteen z ní už teď nikdo nevymaže, protože se stala vůbec první bílou klisnou, jež v dostihu dominovala. „Je obdivu-

“

hodné, že tak malá kobylka má tak velké srdce,“ složila vítěznému koni poklonu anglická princezna Anna, která jakožto čestný host

Princezna Anna byla ozdobou letošní Velké pardubické.

kterého jel Váňův šestnáctiletý syn Josef. „To už bych asi chtěl moc, aby stupně vítězů patřily jenom nám. Takhle mi to stačí,“ smál se otec Váňa, který i ve svých padesáti pěti letech stále neopustil myšlenku zvítězit ve Velké pardubické na běloušovi. „Sixteen to nebude, v tom mám jasno, i když má před sebou velkou budoucnost. My dva jsme si nějak nepadli do oka, ale už jsem si vyhlédl jednoho koně v Itálii, tak uvidíme, třeba mi to vyjde s ním,“ poznamenal tajuplně Váňa. Majitelem nové pardubické hvězdy je filmový producent Jaroslav Bouček. I on se v neděli vyhříval 22

 Tak tomu se říká radost z vítězství. Dušan Andrés a Josef Váňa právě odměňují čerstvou šampionku Sixteen polibky.

žena, legendární Paty Brandisová. Bílá klisna, která se jako první prohnala cílem, tak byla mnohými vnímána jako symbol tohoto výročí. „Nevím jestli teď nastává éra Sixteen, ale rozhodně bych ji nepřirovnával k žádnému z minulých velkých šampionů. Registana byla jen jedna, Železník byl jenom jeden a jestli Sixteen půjde v jejich stopách, tak bude taky jedinečná,“ prohlásil trenér Váňa. 

RAGBY

RAGBY

Sesadí Angličany JAR?

především dva muži. Přesnými kopy se zaskvěl Percy Montgomery a dvě pětky položil Bryan Habana. Tomu navíc ještě rozhodčí kvů-

Snaha Argentinců v semifinále s JAR byla většinou marná. Do finále nakonec Jihoameričané nepostoupili.

Foto: ČTK (2), Isifa (1)

Ragbyové MS již zná složení finálového duelu. Proti obhájcům titulu z Anglie se tentokrát postaví borci z Jihoafrické republiky. Rozhodly o tom semifinálové souboje, ve kterých Angličani porazili Francii a JAR si poradila z Argentinou.  Miloš Stažený

S

ouboj domácí Francie s Angličany byl očekáván s velkou netrpělivostí. Jednak šlo o reprízu semifinále z posledního mistrovství světa a zároveň o souboj dvou velkých osobností. Na straně Francie stál 24

obrovitý Sebastian Chabal, Anglii pak svými přesnými kopy táhne Jonny Wilkinson. To ostatně potvrdil i samotný zápas. Zatímco francouzský obr se nijak výrazněji neprosadil, Wilkinson opět řádil a dvěma přes-

nými kopy a jedním dropem se na výhře 14:9 podílel hned 9 body. Samotný zápas ale zřejmě nejvíce ovlivnila situace před jedinou anglickou položenou pětkou, kdy Josh Lewsey využil fatální chybu francouzské obrany. „Byla to tak tro-

chu náhoda. Obránce už prakticky měl šišku v ruce, jenže ta v poslední chvíli změnila směr a on uklouzl. Vyplatilo se mi, že jsem to nevzdal a šel za ní,“ usmíval se Lewsey. Mimochodem, pro obhájce trofeje to byly první body ve vyřazovací části šampionátu, které zaznamenal někdo jiný než Jonny Wilkinson. Ten totiž ve čtvrtfinále proti Austrálii obstaral veškeré body svého týmu sám. „Bylo to velmi prestižní a vyhecované utkání. Francie toužila po odvetě za

semifinálovou prohru z minulého šampionátu a navíc ji dopředu hnali fanoušci. Jsem neskonale šťastný, že máme stále šanci na obhajobu titulu,“ prohlásil ragbyový »David Beckham«. Finálovým soupeřem Anglie bude podle očekávání výběr Jihoafrické republiky. Ten si ve druhém semifinále vcelku hladce poradil s Argentinou v poměru 37:13. Africkému favoritovi se parádně povedl především vstup do utkání, kdy položil hned tři pětky a zlomil tak odpor soupeře. V dresech vítězů zářili

li údajnému předhozu jednu pětku neuznali. „Mohlo by se zdát, že náš postup do finále byl relativně jednoduchý, ale tak to rozhodně

 Francouzský obr Sebastian Chabal v sevření dvou anglických pořízků. Ani dvojnásobná přesila na něj neplatí.

nebylo. Museli jsme se vyrovnat s pozicí favorita a to bývá leckdy ošidné. Podívejte se, jak například dopadl Nový Zéland ve čtrfinále s Francií,“ prohlásila po utkání největší hvězda jihoafrického výběru Bryan Habana. Sobotní finále jasného favorita nemá. Na obou stranách jsou velké individuality a je otázka, jak je ostatní dokáží doplnit. „Jonny Wilkinson je ve skvělé formě a navíc je to hráč, který dokáže sám rozhodnout celý zápas. Budeme si muset na něj dát velký pozor,“ varuje před soubojem o zlato Habana. I Angličani však znají sílu soupeře. „Jihoafrická republika má skvěle poskládané mužstvo s řadou velkých individualit. Těžko se zaměřit na jednoho, či dva hráče, protože pak mohou udeřit jiní. Nicméně hráči typu Habany nebo Montgomeryho patří k absolutní světové extratřídě a od nich bude asi hrozit největší nebezpečí. Jestliže ale chceme obhájit zlato, a my chceme, tak musíme porazit každého,“ prohlásila anglická ragbyová modla Jonny Wilkinson.  Bryan Habana je jednou z největších zbraní Jihoafrické republiky pro finále.

25

Foto: CPA

Roger Federer

SVĚT HVĚZD

SVĚT HVĚZD A o čtyři roky později v Sydney se stal teprve třetím mužem, který titul obhájil. V Aténách v roce 2004 se tak mohl stát prvním mužem, který získá titul na 10 km třikrát po sobě. Nakonec však skončil pátý, když zvítězil jeho krajan a velký soupeř Kenenisa Bekele. Pro Haileho to nebylo zrovna šťastné období. Dvakrát po sobě neuspěl na mistrovství světa a nepovedl se mu ani olympijský závod. Proto se rozhodl, že se začne věnovat silnič-

Usměvavý rekordman Výhra afrického atleta na vytrvalostních tratích nepřekvapí. Každý rok se objeví nová hvězda, která předvádí vynikající výsledky. Jen HAILE GEBRSELASSIE však září už čtrnáct let. Pokud nastoupí, většinou se neptáme, kdo vyhraje, ale zda padne světový rekord. A i ve svých čtyřiatřiceti letech dokazuje, že má stále na to se zlepšovat.  Petra Kousalová

V

Etiopii není jednoduchý život. Chudoba, žádná infrastruktura, lidé se živí v podstatě jen zemědělstvím. A právě v tom tkví kouzlo afrických vytrvalců. Na vlastní kůži to zažil i Haile Gebrselassie. Jeden z nejlepších vytrvalců všech dob byl jedním z deseti dětí a odmalička pomáhal na poli rodičů. Každé ráno běhal deset kilometrů do školy a odpoledne zpět. Trénink k nezaplacení. Musel stihnout začátek vyučování a ještě měl na zádech tašku s knížkami. Vše zlé je k něčemu dobré a z malého Haileho je šampion, kterému se o takovém úspěchu a o tolika penězích vždy jen zdálo.

váky, především v závěru závodu mohutně fandili, což mi moc pomohlo.“ A jak vypadal závod z jeho pohledu? „Byl to krásný zážitek. Měl jsem trochu strach z větru, ale ten se nakonec utišil. A únava? vždyť jsem běžel jen hodinu,“ hodnotil. Jeho myšlenky během celého závody patřily Etiopii a jeho čtyřem dětem. Světový rekord překonal po dvacáté čtvrté, čímž překonal Emila Zátopka, který jich překonal dvacet

Rychlý začátek Svět ho poprvé výrazně zaregistroval na světovém šampionátu juniorů v Soulu v roce 1992, kde vyhrál závod na pět i deset kilometrů. A bylo to vítězství, které nasvědčovalo velkým časům. Další rok už nastoupil mezi dospělými, kde svůj skvělý výsledek málem zopakoval. Na trati 10 km přemožitele nenašel, na poloviční trati se musel sklonit jen před uměním Ismaela Kiruie z Keni. Miloval deset kilometrů, možná proto, že mu připomínaly dětství. Jeho trénink vždy směřoval k vítězství a byl úspěšný. Na dalších čtyřech po

sobě jdoucích světových podnicích svůj titul obhájil. V roce 1994 se poprvé pokusil o překonání světového rekordu a hned uspěl. Pět kilometrů zaběhl za 12:56.96 a o dvě vteřiny překonal Saida Aouita. O rok později přidal první rekord na 10 km, ale vyjmenovat tu jím překonané rekordy, by bylo na dlouho. On sám na ně také nikdy nemyslí. „Sport je o zábavě, není to o překoná-

vání rekordů, i když z toho mám vždy radost,“ tvrdí věčně usměvavý běžec.

Olympijská kariéra Po třech úspěšných letech přišla velká událost. Olympijské hry v Atlantě. „Velice se do Ameriky těším. Je to úžasné město a cítím, že mám na skvělý výsledek,“ říkal novinářům. A svou předpověď splnil do puntíku. Vyhrál!

Foto: CPA (3), archiv

Haile přesně ví, kdy může zaútočit na rekord.

Vyceněné zuby v cílové rovince. S nimi zná Gebreselassieho celý svět.

28

Pózovat u tabule se světovým maximem? Rutina!

ním závodům. „Na dráze už jsem dokázal téměř vše. Chtěl bych také vyhrát maraton,“ určil si cíl a věnoval mu vše. Po několika neúspěšných pokusech v maratonu se letos v červnu nechal zlákat českým mítinkem a stal se hvězdou ostravské Zlaté tretry. I když to pro něho měl být spíš trénink a zkouška jeho sil, nakonec ještě před zahájením mítinku ohlásil pokus o světový rekord na hodinovce a na dvaceti kilometrech. „Byl jsem velmi potěšen, když jsem se dozvěděl, že organizátoři Zlaté tretry zařadili do programu i hodinovku,“ byl vděčný za šanci, kterou mu dopřáli. „Věděl jsem, že v Ostravě je dobrý mítink, ale nakonec realita překonala i má očekávání,“ chválil po úspěšném překonání obou rekordů. Jeho vděčnost patřila hlavně divákům. „Děkuji za di-

dva. „Je symbolické, že se mi to povedlo v jeho rodné zemi,“ přiznal.

Rekordní maraton Svůj sen si Haile přece jen splnil. 30. září v Berlíně nastoupil ke svému sedmému startu na nejdelší běžecké trati a výkonem 2 hodiny, 4 minuty a 26 vteřin překonal čtyři roky starý výkon Paula Tergata o 29 vteřin. „Je to pro mne zcela výjimečný a emotivní moment,“ svěřil se s úsměvem na tváři. Vypadal čerstvě a spokojeně, jako by ani neabsolvoval dvouhodinovou dřinu. A ještě si našel čas pro vtípky. „Divákům moc děkuji a zároveň se jim chci omluvit, protože jsem slíbil čas 2:03,“ smál se. Poté ještě prozradil svá další tajná přání. „Berlín je mým oblíbeným městem. Chci tu v roce 2009 získat titul mistra světa v maratonu, příští rok chci olympijské zlato.“  29

BASKETBAL

BASKETBAL

Jiří Zídek je i přes své relativní mládí basketbalovou legendou, o níž se již píší knihy.

echo: Jak je vám v televizním studiu, když musíte komentovat trápení svých bývalých kolegů? „Já jsem realista a stojím nohama pevně na zemi. Beru to tak, že pro nás byl už úspěch, že jsme se na šampionát dostali, vždyť to se nám osm let nepovedlo. Zase tak špatně jsme podle mě nehráli, zvlášť třeba proti Německu. Druhý a třetí zápas už byly samozřejmě slabší. Při komentování mi určitě lehce na duši nebylo. Ale jsem člověk, který se snaží i v životě na tom negativním najít vždycky aspoň něco pozitivního. To negativní se najde vždycky.“ echo: Kritiku si tedy odpustíte? „Snažím se tam naplnit roli experta, kvůli které mě nejspíš do studia pozvali. Takže jsem se pokoušel využít elektronickou tužku, ukázat lidem basketbalové akce, které jsem si myslel, že za to stojí.“ echo: Eva Němcová - Horáková při komentování vystoupení českých basketbalistek řekla, že to byla tragédie. Od vás by podobná slova asi nezazněla. „Tak tvrdě bych to asi neřekl. Ty nepříjemné věci si nechávám spíš pro sebe.“ echo: Hlavní chybu spatřovali experti po mistrovství v tom, že nebyli Češi na rozhodující třetí zápas s Turky odpočatí. Souhlasíte? „Jednoduchá odpověď a jiná ani být nemůže. Ano. Na Litvu jsme

neměli, měli jsme si odpočinout na soupeře, přes kterého jsme mohli jít dál.“ echo: Vy už jste naznačil, že pro český basketbal byl úspěch paradoxně už to, že jsme na šampionátu startovali. Proč jsme na tom tak bídně? Podtrhly to vlastně svým vystoupením i ženy, které v roli obhájkyň skončily až páté. „Vznikly nové národní týmy z bývalé Jugoslávie nebo Sovětského svazu, takže vzrostla konkurence. Ale hlavní problém je v tom, že se rozpadla tréninková střediska mládeže, špatné je to už odspoda, od mládeže.“ echo: Dobře na tom nejsou ani fotbalisté, přesto se aspoň individuálně v evropských klubech prosazují. Proč v basketbalu nevyrůstají ani ty jednotlivé osobnosti? „Kdyby české mládežnické celky hrály v Evropě do šestého, osmého místa, zájem by o ně byl. Jenže se nepodařilo nikoho takového vychovat. Určitě to není nějakou genetickou výlukou, že by se nerodily talenty. Vidím obrovský problém v trenérech. Tím, že skončila zmiňovaná tréninková střediska, kde lidi pracovali za peníze, je to problém. V oddílech často trénují rodiče po práci, a to se nedá moc udělat. Podívejte se na případ Litvy, kde vznikly basketbalové školy a hned je to znát. Muži ale

musejí živit rodiny a doma je nikdo nepochválí, když budou zadarmo trénovat basketbalisty a zabere jim to veškerý volný čas.“ echo: Vidíte nějaké východisko? „To je na strašně dlouhou debatu, ale východisko je vždycky, rozhodně si nemyslím, že by se měla nad českým basketbalem zlomit hůl. Jsme malá země s malým trhem, navíc tady není už ta dřívější motivace jako za komunistů - dostat se ven. Nemyslím si, že problém má jen basket. Je tady patrný obrovský odliv mládeže od sportu do vir tuálního světa. Ono je vždycky pohodlnější sednout si k počítači, než roky chodit na tréninky a pilovat něco, kde vůbec nemáte garantovaný úspěch.“ echo: Vy nyní působíte jako manažer u nymburských basketbalistů. Jaký je sport z té druhé strany? „Je to naprosto opačná strana barikády. Jako manažer se musím snažit zajistit pro hráče co nejlepší podmínky. Zjišťuju, jaké je to v Čechách složité, zvlášť po té finanční stránce. Musí se vyjít s málem.“ echo: Lidé si pod pojmem sportovní manažer často nedokážou přesně představit, co ta funkce obnáší. „Mám jediný úkol, být v kontaktu s hráčskými agenty a shánět basketbalisty.“ echo: Pomáhají vám známosti

z doby, kdy jste hrál v NBA nebo evropských klubech? „Určitě, to je moje velká výhoda. Obvolávám generální manažery a samozřejmě se k vám všude chovají jinak, když se znáte osobně. Sám moc zápasů neobjíždím, spíš se snažím získávat DVD, obvolávám lidi, kteří mi dají reference o konkrétních hráčích, které si vyhlédnu.“ echo: Sám jste skončil hráčskou kariéru kvůli zranění kolene. Nelitujete? „Lituju každým dnem, ale na druhou stranu vím, že jsem to musel zabalit, abych mohl se svými dvěma syny chodit a běhat. Se stoprocentní jistotou ale můžu říct, že bych na otázku, co bych nejradši dělal, odpověděl, že bych nejradši hrál basketbal.“ echo: Už se po klidu koleno umoudřilo? „Chodit už můžu. Zní to možná nadneseně, ale já jsem opravdu po poslední sezoně dva měsíce chodit nemohl.“ echo: Neříkejte, že basketbalový balon aspoň občas do ruky nevezmete. „Není čas, ale poslední dobou se snažím aspoň za místní Radotín občas nastoupit. To mi zdraví ještě dovolí.“ echo: Návrat, třeba jako posila Nymburka, tedy neplánujete? „Tak to rozhodně ne.“ 

Jiří Zídek v rozhovoru s trenérem Nymburka Jurim Katzurinem.

Foto: ČTK

Za bídu nemůže genetická výluka Byl vůbec prvním českým basketbalistou, který si vyzkoušel slavnou NBA. JIŘÍ ZÍDEK ml. už dnes koše na nejvyšší úrovni nedává, zranění mu nedovolilo dál pokračovat. Přesto od svého oblíbeného sportu nezběhnul. Basketbalistům Nymburka dělá manažera a při příležitosti, jakou bylo například nedávné mistrovství Evropy mužů, oživuje televizní přenosy zasvěceným komentářem.  Anna Hartmanová 30

31

OSOBNOST

OSOBNOST cích je rychleji. „Na vlak je sto šedesát kilometrů za hodinu docela slušných, ale já bych si dovedl představit, že bych s tím jel i rychleji,“ smál se šedesátiletý Brazilec. Není divu, za volantem monopostu F1 jezdil již mnohrát daleko rychleji. Přesto ho možnost usednout na místo strojvůdce pendolina velmi lákala. „Jen doufám, že si toho nevšimne někdo z cestujících. To by mohla být jejich smrt a nebo, v lepším případě, by mohli chtít vrátit peníze. To bych se vám asi trochu prodražil,“ žertoval.

Improvizovaná autogramiáda na trase Praha - Brno. Vlevo Tomáš Enge, vpravo Emerson Fittipaldi.

Fittipaldi řídil pendolino Takhle vypadá pendolino na trati...

Je jednou z živoucích legend automobilového sportu. V sedmdesátých letech dokonce dvakrát získal titul mistra světa ve formuli 1. Brazilec EMERSON FITTIPALDI již sice za volanty závodních vozů nesedává, nicméně rychlost má stále v krvi. To ostatně prokázal minulý týden, kdy se na malou chvíli stal strojvedoucím rychlovlaku pendolino na trase Praha - Brno.  Miloš Stažený

B

Foto: Dan Černovský

yl čtvrtek 11. října ráno a na pražském nádraží v Holešovicích se chystal k odjezdu do Brna rychlovlak pendolino. Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního, kdyby jedním z pasažérů nebyl sympatický chlapík v modré košili, zeleném svetru a žluté bundě. Náhodní cestující ho mohli na peronu klidně přehlédnout, ovšem zasvěcení měli jasno. Tím mužem byla jedna z legend nejrychlejších vozů planety Emerson Fittipaldi. ...a takhle vypadá jeho přístrojová deska. Opravdu je téměř nemožné se ve všech těch displejích vyznat...

32

ce i v traktoru, ale vlak mi ještě nikdy nikdo nesvěřil. Možná mi tu trochu chybí volant a taky si moc nedovedu představit, jak bych s tím předjížděl, ale jinak to byla paráda...“ Spolu s někdejším prominentním pilotem formule 1 se do Brna přesouvali i čeští jezdci Tomáš Enge spolu s bratry Janišovými a dále též někdejší jezdec F1 John

Emerson Fittipaldi - legenda formule 1.

Sympatický Brazilec se na pár minut stal řidičem rychlovlaku pendolino. A evidentně se mu to velmi líbilo.

volantů uspořádali, měla velký ohlas. „Až doma řeknu, že jsem v pendolinu potkal Fittipaldiho, tak mi nikdo nebude věřit. Ještě

že mám jeho podpis,“ kroutil nevěřícně hlavou postarší muž a pečlivě si ukládal do aktovky kartičku s podpisem legendy. 

inzerce

Kousek za pardubicemi pak opravdu usedl k ovládacím panelům v řídící kabině našeho nejrychlejšího vlaku a na chvíli se stal neomezeným vládcem stříbrného šípu. „Je to pro mě velmi zajímavá zkušenost. Už jsme ve svém životě řídil ledacos. Formuli 1, jiné závodní vozy, seděl jsem za volantem nákladního auta a dokonTakhle se pro čtenáře magazínu eCho zvěčnila svým podpisem a věnováním brazilská legenda. 

Watson. I oni si vyzkoušeli, jaké to je usednout do řídící kabiny pendolina. „Každopádně je to velký zážitek. Jsem spíš zvyklý cestovat autem, nebo letadlem, než po kolejích, ale tohle nemá chybu,“ svěřoval se Tomáš Enge. Nikdo z cestujících si však výměny za řídícím pultem pendolina nevšiml a cesta s netradičními strojvedoucími proběhla bez nejmenších problémů. Naopak improvizovaná autogramiáda pro spolucestující, kterou mistři rychlých

Usměvavého Brazilce přivedly do České republiky pracovní povinnosti. Jakožto šéf brazilské stáje seriálu A1 GP, přicestoval do Prahy již ve středu a o den později se přesouval do Brna, kde se o víkendu jel další z podniků tohoto seriálu. „Dozvěděl jsem se, že pendolinem je to do Brna nejrychlejší, tak proč to nevyzkoušet,“ vysvětloval, proč zvolil k přesunu na jih Moravy právě vlak. Pendolinem to trvá z Prahy do Brna 2 hodiny 23 minut. Při neustálých problémech na dálnici D1 by se do tohoto času s automobilem vešel asi jen málokdo. Tím spíš, že povolená rychlost je 130 km/h. To pendolino může v některých úse33

A1 GP

A1 GP

Brno Čechům nesedlo A1 GP V BRNĚ 1. Reid 2. Kerr 3. Carroll 4. Zaugg 5. Bleekemolen 6. Lapierre 7. Vietoris 8. Jani ...18. E. Janiš

Sprint (N. Zél.) (Brit.) (Ir.) (JAR) (Niz.) (Fr.) (Něm.) (Švýc.) (ČR)

18:11,609 -5,952 -8,824 -10,269 -11,561 -11,803 -13,200 -13,447 -34,715

Český tým v A1 GP ve složení (zleva) Erik Janiš, Tomáš Enge a Jaroslav Janiš si před závodem v Brně hodně věřil. Nakonec skončil bez bodu.

Hlavní závod (38 okruhů) 1. Reid (N. Zél.) 1:10:34,700 2. Bleekemolen (Niz.) -7,146 3. Jani (Švýc.) -12,277 4. Čcheng Cchung Fu (Čína) -12,723 5. Lapierre (Fr.) -19,439 6. Carroll (Ir.) -24,348 7. Jimenez (Braz.) -29,625 8. Vietoris (Něm.) -37,949 ...12. E. Janiš (ČR) -57,799

Erik Janiš se na trati v Brně snažil, ale na body nedosáhl.

dou jedno měřené kolo. Lepší čas ze dvou prvních jízd určuje postavení na startu ve sprintu, podobu roštu pro hlavní závod stanoví časy ve zbývajících dvou. Janiš se ve sprintu postavil až do poslední řady, když dokázal být porazit pouze Libanonce Bešíra a v hlavním závodě pak startoval z 17. pozice. „Vím, že jsem mohl zajet mno-

hem líp, ale stále se s formulovými vozy sžívám,“ prohlásil po kvalifikaci český pilot. V samotných ostrých závodech si počínal již lépe. Ve sprintu nakonec skončil 18. a v hlavním závodě projel cílem na 12. místě. „Věděl jsem, že nemám už co ztratit a proto jsem se snažil jet pokud možno hodně agrasivně. Vím, že čeští fanoušci byli možná zklamaní, ale v obou závodech jsem se snažil dostat z auta i ze sebe maximum,“ konstatoval v cíli.

Suverénem víkendového klání na Masarykově okruhu v Brně se nakonec stal Novozélanďan Jonny Reid, který se svým černým vozem dokázal triumfovat jak ve sprintu tak i v hlavním závodě a díky tomuto bodovému zisku posunul svůj tým do čela průběžného pořadí seriálu A1 GP. „Brněnský okruh mi sedí, navíc se mi ve sprintu skvěle povedl start a to je vždy půlka úspěchu. V hlavním závodě jsme pak zvolili skvělou taktiku zastávek

v boxech a také mechanici se činili,“ pochvaloval si vítěz. Český tým je v průběžném pořadí až patnáctý se ziskem 1 bodu. 

PRŮBĚŽNÉ POŘADÍ 1. Nový Zéland 2. JAR 3. Británie 4. Nizozemsko 5. Francie 6. Švýcarsko 7. Irsko 8. Mexiko ...15. ČR

37 b 36 b 31 b 31 b 29 b 29 b 23 b 17 b 1b

inzerce

‘’™Uꓕ’ˆŽ—êz{|klu{êhnluj€

†ˆ–—œê„ê–“’•—ˆ Ani jeden jediný bod si z brněnského Masarykova okruhu o víkendu neodvezl český tým v seriálu A1 GP. Za volant stroje v českých národních barvách nakonec usedl mladší z bratrů Janišových Erik a nutno konstatovat, že si příliš dobře nevedl.  Marek Virtl

Foto: ČTK(2), Isifa

Č

eský tým si od druhého podniku letošního seriálu A1 GP hodně sliboval. Nakonec kde jinde, než na známé domácí trati, by měli čeští jezdci uspět. Manažer stáje Antonín Charouz dlouho tajil, kterého z trojice pilotů - Tomáš Enge, Jaroslav Janiš, Erik Janiš do samotného závodu pošle, aby nakonec padla volba na nejmladšího z nich Erika Janiše. „Erik je jedním z největších talentů českého motoristického sportu a do budoucna bychom právě na něm chtěli stavět týmovou strategii. Potřebuje hlavně sbí34

rat zkušenosti,“ prohlásil před závodem Charouz a zejména jeho poznámka o sbírání zkušeností se nakonec ukázala jako velmi opodstatněná. Předloňský vicemistr Evropy v motokárách totiž fatálním způ-

sobenm pokazil kvalifikaci na úvodní sprint, což ho v konečném důsledku limitovalo i pro hlavní závod. Kvalifikace má totiž v této sezoně nový formát. Závodníci absolvují čtyři patnáctiminutové tréninkové sekce a v každé odjeSuverén Jonny Reid

j‹†ˆ—ˆê „WB—êŠIœ±ê „‡•ˆ‘„Œ‘ê5™’‡‘B†‹ê ’Ž•˜‹Sê„ꎒ…ŒOPê ™Oˆ‹’ꇕ˜‹˜¸ê „Œ–—Bˆ±êêWˆê

…˜‡ˆ—ˆê “dŒê—’ê· ™’ˆ—ˆê¢¢¤ê©©©ê¦¨ª±ê ‘„™O—Œ™—ˆêššš­†ˆ–—œ„–“’•—ˆ­†ê ‘ˆ…’êššš­–—˜‡ˆ‘—„Šˆ‘†œ­†

F1 JIŘÍHO KŘENKA

SVĚT MOTORŮ

Alex Wurz: Radikální SB BOHEM překvapivější je jeho rozhodnutí. „Chtěl jsem skončit ve chvíli, kdy budu mít byť sebemenší pochybnost, že už nejsem schopen odevzdávat každý den 110 procent,“ prohlásil svérázný Rakušan. Wurz se přitom letos po dlouhých letech vrátil do seriálu F1 jako závodní pilot. Loni totiž pro pro stáj Williams jen testoval a předtím dělal totéž pro McLaren. Přestože se tedy po necelé sezoně rozhodl skončit s aktivním závoděním ve formuli 1, není vyloučeno, že by se v budoucnu ke své profesi testovacího jezdce vrátil. A navíc myšlenky na úplný důchod ho až tak netrápí. „Rád bych se taky ještě někdy objevil v nějakém závodu, možná v Le Mans nebo v jiné kategorii,“ dodal pilot, který absolvoval první Grand Prix před deseti lety.

Ač ve formuli 1 končí, závodnickou přilbu neměl Wurz zřejmě na hlavě naposledy.

Pocit vítězství si nevychutnal ani jednou. „Největší trofejí, kterou jsem za celou dobu ve formuli 1 vyhrál, je moje žena. Dala mi tři krásné a zdravé děti. Není nic lepšího,“ nezalitoval však. S Wurzem odchází z formule 1 jeden z nejpozoruhodnějších pilotů. Kdysi u Benettonu nosil každou botu jinak barevnou, nebo proležel polovinu dne v posteli. A také se zhlédl v adrenalinových sportech. Holduje horským kolům, horolezectví, lyžování a trekkingu. „Teď jsem vyzkoušel i kitesurfing,“ pochlubil se nedávno. „K tomu je potřeba surfovací prkno a padák. Na mořských vlnách se s tím dají dělat neuvěřitelné kousky.“ Největší adrenalinový zážitek ale prožil v roce 2001 při propagační cestě do pohoří Himálaje. Doprovod mu dělal šerpa Tenzing, jehož otec jako první s Edmundem Hilarym vystoupal na Mount Everest.  Bude kolo Rakušanovým vozítkem číslo 1?

Alexander Wurz 15. února 1974 Rakousko ženatý, tři děti 186 cm/77 kg 69 0 3 45 3. (Montreal 2006) Benetton, McLaren, Williams

Foto: Jiří Křenek

Datum narození Národnost Stav Výška/váha Počet Grand Prix Počet vítězství Stupně vítězů Počet bodů Nejlepší výsledek Týmy:

Paní Wuzová bude mít nyní manžela častěji doma.

Ani nečekal na konec sezony v Brazílii. Tak radikální rozhodnutí to totiž bylo: Rakušan ALEXANDR WURZ už po předposledním závodu v Číně oznámil: „Končím kariéru. Budu se věnovat rodině. Rád bych ale ještě občas závodil. Třeba v kategorii Le Mans.“  Karel Nový

W

urz se stal nedávno potřetí otcem a myšlenky na konec kariéry se mu honily hlavou

36

už od června letošního roku. Tehdy v Montrealu potřetí a naposledy vystoupil na stupně vítězů. V Brazílii mohl svůj počet startů v závodech

mistrovství světa završit na 70, ale rozhodl se skončit hned. „Vždycky jsem si říkal, že nesmím promeškat ten správ-

ný čas,“ sdělil médiím pilot stáje Williams. V šampionátu tak skončil jedenáctý s 13 body na kontě, což vůbec není špatné. O to

Jedna z posledních fotografií Alexandera v kokpitu Williamsu.

37

MOTOSPORT

MOTOSPORT náskok. Cílová rovinka je tady dlouhá a dá se tady velmi dobře využít větrného pytle právě pro předjíždění. První dvě zatáčky tady umím asi ze všech nejlíp a toho jsem taky využil. Dostal jsem se na první místo, vytvořil jsem si nepatrný náskok a v cílové rovince už jsem jen jezdil ze strany na stranu, aby ta výhoda větrného pytle pro ty za mnou byla co nejmenší. Mám radost, že se to podařilo. Prostě se to dneska všechno sešlo - trať, nastavení a výkon motocyklu a jezdecká pohoda,“ jásal český reprezentant po závodě na oblíbeném okruhu. „Po dnešku mám okruh ještě radši,“ usmíval se Pešek a přiznal, že se před závodem hodně obával startu. Tedy části, která mu v posledních případech příliš nevycházela. „Dnes se mi ale podařilo velmi dobře odstartovat a jelo se mi pak výborně. Snažil jsem se dostat na první pozici a vytvořit si nějaký náskok na ostatní. To se mi zhruba v polovině závodu podařilo, až jsem byl trochu překvapen, že těsně za mnou nikdo není. Pak jsem měl ale pocit, že mi trochu odcházejí pneumatiky a už jsem byl zase třetí,“ pokračoval v hodnocení Velké ceny Austrálie, která mu zůstane dlouho v paměti.

Já jsem jednička, ukazoval Lukáš Pešek v Austrálii.

Nemusí padat

Foto:MJL Racing, Valsir Seedorf Derbi (2)

Nalezené sebevědomí! Neúspěchy posledních závodů jsou zapomenuty. LUKÁŠ PEŠEK vyhrál Velkou cenu Austrálie a vrátil se reálně do hry o konečné třetí místo v mistrovství světa stopětadvacítek. Díky druhému triumfu v kariéře stáhl náskok Japonce Koyamy na pět bodů a naladil tak dokonale své příznivce na poslední dva závody letošní sezony. Ke svému cíli má znovu opravdu blízko.  Lukáš Vrkoč

V

ýborně rozjetá sezona se po přelomení do druhé poloviny nejlepšímu českému závodníkovi pořádně zkomplikovala. Vlastně jen na domácím okruhu v Brně uspěl. Pak přišly pokažené závody a sešup v celkovém pořadí. Až na Phillip Islandu přišel opět výsledek, který si zaslouží 38

pořádné vychutnání a až bude čas, tak i oslavu. Ale pojďme postupně, v Austrálii se Peškovi povedla už kvalifikace, v níž si vybojoval místo v první řadě. „Jsem spokojen, mechanici odvedli skvělou práci. I když mi v průběhu přestala fungovat elektronika na prvním motocyklu a musel jsem doběhnout pro

druhý, oba byly nakonec výtečně nastaveny, čehož jsem využil. Zdejší trať mám rád, na závod se těším a věřím, že bude dobrý. Pokud to půjde, pokusím se ujet, ale spíš to vidím na souboj ve skupině, kde se bude bojovat až do posledního kola,“ přemítal Lukáš před závodem, aniž by tušil, jak trefné jeho myšlenky jsou.

Taktika vyšla Od začátku se držel v čelní skupině, kde se pořadí často míchalo, na chvíli se i vzdálil, ale vše se nakonec rozhodlo až v posledním kole, kdy o vítězství bojovala opravdu široká skupina jezdců. „Bylo mi jasné, že pokud chci vyhrát, musím si při nájezdu do posledního kola vytvořit

Jen na bouřlivé oslavy druhého vítězství v kariéře neměl Lukáš Pešek čas. Hned o nadcházejícím víkendu totiž jede v Malajsii předposlední závod sezony, kde bude chtít využít znovuzískané sebevědomí. „Mám obrovskou

Okruh na Phillip Islandu se Peškovi líbí.

Během kvalifikace je nutné sledovat, jak si vedou protivníci.

radost. Po nevydařených závodech jsem konečně protrhnul smůlu a ukázal, že nemusím pořád padat a umím vyhrát. Boj o třetí místo celkově je pro mě stále otevřený a už se těším na další velkou cenu.“ Do ní půjde s pětibodovou ztrátou na Japonce Koyamu a pro splnění cíle bude muset opět uspět. Žádný propadák už nemůže připustit, protože těsně za ním jsou v celkovém pořadí další šikovní jezdci. I proto oslava triumfu byla jen krátká. „Půjdu si trochu zaběhat, v Malajsii se jede už za týden. Chci mít formu i tam. Ale samozřejmě s týmem decentní oslava bude. Vždyť je to i jejich obrovská zásluha, že jsem dnes vyhrál,“ plánoval rozumně ještě na Phillip Islandu.  39

AUTO – MOTO

AUTO – MOTO

TVR Tuscan S

tech za výrazné podpory ruských peněz. Před lety automobilku koupil podnikatel Nikolaj Smolenskij a zachránil ji před krachem. Po světě jezdí cca 3000 kusů, s označením »S« však jen několik desítek. A v Česku jediný.... Každý automobil je vyráběný ručně a na motoru jsou vyraženy inciály pracovníka, který jej vyrobil. Další zvláštností je design vozu a konstrukce rámu. Kvůli složitě zakřiveným tvarům a úspoře na

hmotnosti bylo upuštěno od plechové karoserie, ta je tak montována z panelů kompozitního plastu. Přední světla vpředu jsou zabudována do tří částí nad sebou, stejně tak zadní. Tuscan také může posloužit jako »polokabriolet«, a to díky odjímatelné střední části střechy. „Tohle auto strašně poutá pozornost. A stačí si do něj jednou sednout a hned se zamilujete,“ upozornil Vojáček.  Tuscanu padne i žlutá barva!

 Petr Vojáček

TVR Tuscan S ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤ ➤

Motor: Objem motoru: Max. výkon: Převodovka: Délka: Šířka: Výška: Rozvor: Nádrž: Max rychlost: Zrychlení: Zrychlení: Cena:

řadový šestiválec 3996 cm3 446 koní 6 stupňů 4235 mm 1810 mm 1200 mm 3260 mm 56 litrů 314 km/h 0-100 km/h: 4,0 vt. 0-160 km/h: 8,9 vt. cca. 1,5 mil. Kč

inzerce

Parádní výkon vozu se hodí spíš na okruhy, než na běžnou komunikaci.

Jediný v Čechách

„Je to hlučné auto, ani dva kevlarové výfuky z motorky nedokázaly těch 400 koní příliš ztlumit,“ popsal Vojáček. „A taky si musíte dávat pozor na pedál plynu. Necitlivě ho sešlápnete a auto okažitě začne hrabat. Nebo vám zhasne motor.“ Tuscan se vyrábí v Anglii již od roku 1947, ovšem v posledních le-

Vůz s motorem o výkonu 446 koní vlastní PETR VOJÁČEK. Kdysi ho používal jako služební vůz. „Jenže na každodenní cestování do práce se příliš nehodí,“ poznal postupem času nejlepší český vrchařský závodník. A tak s krasavcem, který nese název TVR Tuscan S, začal raději dobývat závodnické vavříny.  Karel Nový Další modely Tuscan

Foto: Archiv autora

O

statně, vždyť tenhle ďáblík s motorem o výkonu 446 koní, je k tomu předurčen... „Je to čistokrevný závodní automobil, jen v civilnějším obleku. Naučit se s ním závodit ale bylo trochu obtížnější. Když mi namontovali formulové pedály, musel jsem si zvyknout, že se auto neustále přetáčí. Navíc v něm nejsou žádné protikluzové systémy ani 40

další elektronické vymoženosti,“ vysvětlil Vojáček. »Na vině« je nízká hmotnost 1100 kg. A silný motor – čtyřlitrový šestiválec o výkonu 446 koní. Tenhle agregát je ostatně dominantou celého vozu. O zvuku nemluvě. Jedete-li s ním, můžete si vychutnat jeho »vřískot«. Musíte si ale také zapamatovat, že neuslyšíte radio. Ani spolujezdce.

➤ TUSCAN TAMORA

Z 0-100 km/h zrychlí za 4,2 vteřiny, maximální rychlost je omezena na 260 km/h.

jen za

380 Kč

obj.č.: 110.1

obj.č.: 120.1

obj.č.: 130.1

obj.č.: 040.1

obj.č.: 050.1

obj.č.: 060.1

obj.č.: 070.1

obj.č.: 080.1

obj.č.: 090.1

obj.č.: 010.1

obj.č.: 011.1

obj.č.: 012.1

(cena je uváděna včetně DPH a poštovného)

➤ TUSCAN T350

Nemá žádné elektronické systémy, ovládání vozu závisí jen na umění samotného řidiče. Dosahuje max. rychlosti 260 km/h. ➤ TUSCAN SAGARIS

Také jeho pohání čtyřlitrový šestiválec o výkonu 380 koní. Z 0100 km/h zrychlí za 3,8 vteřiny.

Centrum reklamy Na Maninách 881/8 • 170 00 Praha 7 Tel.: 225 985 333 • Fax: 225 985 334 www.centrumreklamy.cz

Dámské tričko · Art.: 7043 · 90% bavlna 10% elastan · S - M - L - XL - XXL

AUTO – MOTO

AUTO – MOTO

Toyota Corolla Verso – Preciznost v krvi Robustní přední maska dodává agresivitu jinak čistým liniím.

dí ochotně a také solidní pružností v širokém pásmu otáček příjemně překvapila. A to až do rychlostního pásma mezi 150 – 160 km/h. Motor byl v tu chvíli stále ještě akusticky dobře utlumený. Zvyšující se hlučnost šla na vrub aerodynamického odporu 1,62 m vysokého vozu. Zatáčkami se Corolla Verso protahovala jakoby šlo o klasický nízký vůz. Podvozek v kombinaci s přesným řízením působí hodně jistě a hodně také řidiči dovolí.

elektronického klíče a tlačítka na způsob F1 je také součástí všech výbav. Toyota Corolla Verso již v základní verzi Terra nabízí téměř vše podstatné. V této výbavě a s benzínovým motorem 1,6 se dá Toyota Corolla Verso pořídit v ceně pod šest set tisíc korun.

Připlácí se však například za mlhovky, které jsou součástí až třetího stupně výbavy Luna. Tradičně promyšlený přístup japonského výrobce dokládá u modelu Corolla Verso pět hvězdiček, tedy maximální počet, v testu bezpečnosti Euro NCAP. 

Solidní základ

Po třech letech změnila Toyota na svém modelu Corolla Verso jen málo. Při faceliftu zvýraznila přední masku. Více nebylo třeba. Japonské MPV nižší střední třídy patří mezi precizní exempláře automobilového průmyslu již od samého počátku své existence.  Manfred Strnad

Foto:Archiv autora

T

oyota Corolla Verso je zdařilou kombinací praktického rodinného vozu a téměř sportovních jízdních vlastností. S těmi korespondují čisté linie karoserie umocněné již zmíněnou robustní přední maskou. Ve stříbrné metalíze vyvolává Corolla Verso dojem soukromého kosmického korábu. Technická vyspělost čiší z každého detailu. Po usednutí za volant působí interiér Corolly Verso sice mírně studeným dojmem, leč kvalitu materiálů a celkové zpracování interiéru je třeba hodnotit podtrženou jedničkou. S technickou vyspělostí Corolly Verso souvisí i snadná manipulace s dělenými zadními sedadly, která po sklopení dovedou vytvořit zcela rovné »letiště«. Objem kufru v základní verzi činí 397 l se zataženou roletkou, další úpravy zvětšují prostor na ohromných více než 1500 l. Díky velkorysému rozvoru je Corolla Verso prostorný vůz pro všech pět cestujících, ačkoli celkovou délkou patří ve své třídě spíše mezi menší reprezentanty této kategorie. 42

Dokonalou rovinu vytvoříte v zavazadlovém prostoru i ze sedmimístné verze modelu, ale to se testovaného vozu netýkalo. Jezdili jsme s Corollou Verso vybavenou základní pohonnou jednotkou – benzínovou šestnáctistovkou, přičemž varianta »Flat 7« se týká až kombinace se silnějším benzínovým motorem objemu 1,8 l (95 kW) a také obou výkonových verzí turbodieselu 2,2 D-4D (100 a 130 kW). Po pravdě řečeno, sedmimístné verze jsou v této kategorii trochu nesmyslné. MPV nižší střední třídy sice uveze sedm lidí, ale ti si s sebou nemohou do kabiny vzít o mnoho více než peněženku a malou taštičku.

Zdařilý motor Jako úplný základ je motor 1,6 VVT-i doplněný pětistupňovou převodovkou nejen dostačující, ale vzhledem k cenovým skokům turbodieselů i doporučeníhodný. Vážně se dá přemýšlet také o benzínové osmnáctistovce, která je o třicet tisíc korun dražší, ale tu získáte jen s vyšší úrovní výbavy.

Komu stačí ta standardní, nemá jinou volbu než sto deset koní ve čtyřech válcích motoru 1,6 VVT-i. Působivým zátahem však šestnáctistovka dala od první chvíle jasně na srozuměnou, že za plynem cho-

Toyota Corolla Verso se prodává v šesti stupních výbavy, přičemž již ta základní Terra obsahuje systémy ABS a EBD i s brzdovým asistentem. Samozřejmostí jsou přední i boční airbagy, řidič má navíc k dispozici kolenní samonafukovací vak. Do standardní výbavy Terra patří i manuální klimatizace, palubní počítač, rádio s CD přehrávačem i ovládání audiosoustavy na volantu. Elektrické ovládání se ovšem týká jen předních oken. Systém startování pomocí

Technické údaje: Výkon: Točivý moment max.: Max. rychlost: Zrychlení 0 – 100 km/h: Průměrná spotřeba: Délka/šířka/výška: Rozvor: Zavazadelník: Cena:

Jak vidno, zavazadlový prostor pojme i vybavení obýváku.

inzerce

81 kW/110 k/6000 ot./min. 150 Nm/3800 ot./min. 175 km/h 12,7 s 7,5 l/100 km 4,37/1,77/1,62 m 2,75 m 397 – 1563 l 579 900 Kč

EXTRÉM

EXTRÉM

Samotář, který už rozumí bláznům T Jachtař David Křížek

akhle vybaven se vydal na letošní ročník náročného sólo závodu Transat 6.50 na své lodi Atlantik FT CZE 516. Jednu etapu, z La Rochelle na Madeiru už má za sebou. Vzdálenost 1100 námořních mil (1 míle = 1852 m) urazil jako čtvrtý i přes to, že se mu jednou převrátila loď. Teď ho čeká 4400

ale na ostatní kurzy to problém je. Vlny se rozráží o příď a často mi dopadají až za hlavu. Na takhle malé lodi je to dost vlhký sport.“ echo: Na plavbu přes Atlantik do Brazílie budete mít sto litrů vody, to nevypadá na sprchování každý den. Jak probíhá očista jachtaře? „Ale z toho asi dvacet litrů vyliji hned po startu, abych ušet-

žím spát v padesátiminutových blocích, ale většinou spím dvacet minut, zkontroluju nastavení plachet a kurzu a dám si dalších dvacet. Tak to běží asi tři až pět hodin za noc. Někdy se snažím usnout na půl hodiny i přes den, ale když je divoké počasí, pak není na spánek ani pomyšlení. Zkoušel jsem i desetiminutové cykly, ale to už pak člověk

blouzní a usíná s otevřenýma očima za kormidlem. Někdy se dostaví i halucinace a to je jasná známka toho, že je třeba zvolnit.“ echo: Když usnete tvrdě, co vás probudí? „Když si dopřeji delší blok, pak spím celkem tvrdě. A to i přes skutečnost, že hlučnost v lodi je díky narážejícím vlnám až 80 decibelů. Budí mě speciální alarm, ale stačí drobná změna v rychlosti, nebo náklonu, a jsem ve vteřině na palubě. Člověk musí být pořád ve střehu.“

Foto: Oliver Blanchet, Minitransat.cz, Libor Sváček

Osamocen v oceánu pozná člověk své hranice.

Samota a nekonečný oceán. Malá loď, kde není ani stolek či pryčna. Prostě nic. Jen plachty, přístroje, něco vody pouze k pití a jídlo. Energetické tyčinky, sušené maso. A český jachtař DAVID KŘÍŽEK má ještě pořádnou zásobu mentolových bonbonů.  Dan Rychlík 44

mil ve vodách Atlantiku z Funchalu do brazilského Salvadoru de Bahia. echo: Davide, upřímně. Dlouhé dny jste sám, neleze vám to na mozek? „Vždycky jsem měl osamělé mořeplavce za blázny, ale teď tomu celkem rozumím. Člověk pozná své hranice a uvědomí si spoustu věcí. Určitě přehodnotíte žebříček hodnot. Poslouchám hodně muziku a to téměř všechny žánry. A když je mi ouvej, poslechnu si předem namluvené zprávy od mých blízkých.“ echo: Bylo vám někdy tak zle, že jste přemýšlel, že vzdáte? „Je to téměř v každém drsnějším závodě, ale člověk to musí zvládnout. Já navíc trpím mořskou nemocí ,a tak v těch nejextrémnějších podmínkách navíc občas zvracím. Jenže, na sebelítost není čas. Musím jet naplno i v této situaci.“ echo: Kolem vás je jen oceán, samá voda. Jste někdy suchý? „Když se jede po větru a fouká slabší, pak není problém zůstat v suchu,

řil hmotnost. Voda je jen na pití. Na nic jiného nezbývá. Jednou na moři přišel konečně po 20 dnech déšť, tak jsme se s kamarádem namočili a namydlili, ale déšť nás o 100 metrů minul a my se museli opláchnout slanou vodou, která z mýdla udělá divnou lepící kaši. Na mytí mám tedy dětské vlhčené ubrousky, ale když je bouřlivé počasí, pak jde hygiena stranou. Na čištění zubů si ale raději vždycky čas najdu.“ echo: Moc se o tom nemluví, ale je pro jachtaře záchodem moře? „Já mám ultralehký závodní speciál, na kterém není ani stolek, ani jiné vybavení a pochopitelně ani záchod. Ten je opravdu všude kolem. Jen je to více komplikované. Když je bouře, tak na velkou potřebu můžete klidně na tři dny zapomenout, tedy pokud nechcete být totálně promočení po zbytek cesty.“ echo: A co odpočinek, vyspíte se vůbec? „Když jsou lepší podmínky a jsem mimo plavební dráhy, pak se sna-

Ani v noci se jachtaři příliš nevyspí.

echo: Co vám dodává energii, kterou nutně potřebujete? Na rybaření asi čas nemáte... „K snídani mám jeden suchar a hrst oříšků a energetickou tyčinku. K tomu energetický nápoj se zaměřením na imunitní systém. V poledne jím speciální dehydrovanou stravu, která se přelije vroucí vodou, jídlo nabobtná a je poživatelné. K tomu zase energetický nápoj. K večeři pak mám suchar, hrst oříšků a speciální energetický gel a nápoj se zaměřením na regeneraci a koncentraci. V noci si pak občas dopřeji sušené maso Jerky. V bouři pak přežívám na doplňcích od Nutrendu.“ echo: Máte nějakou libůstku, třeba čokoládu? „Tu si dám jen jednou za týden za odměnu. Jinak jsem si vypracoval závislost na mentolových bonbónech. Čím pálivější, tím lepší. Bez nich už nemohu ani startovat.“ echo: Davide, ještě něco, je plavba přes Atlantik bezpečná? Potkáváte se s někým nebo s něčím? „Občas se potkám s delfíny, to je vždycky radostné. Takže mě potěšilo, že i tentokrát byli poměrně často nablízku. Velryby jsem letos zatím nepotkal, ale vloni jsem měl šestnáctimetrové vorvaně asi pět metrů od lodi. Připomínám, že moje loď má pouhých šest a půl metru. Je to zvláštní pocit. A cestou na Madeiru jsem o metr minul obrovský kmen stromu plující zároveň s hladinou. Kdybych na poslední chvíli nestrhnul kormidlo, pak jsem o něj zcela jistě přišel.“  45

STYLE

STYLE

ktroničtí brouci Štěnice …a jiní elek ho spektra, které lze snadno zkontrolovat a odhalit čerstvě instalovaný odposlech. Přístroj má takzvaný ultrarychlý scanning. Ten v šestisekundových intervalech porovnává každý aktuálně přijímaný signál s původním záznamem obrannou prohlídkou zkontrolovaného »čistého« spektra. Přítomnost nového signálu spouští poplach a zápis do samostatné poplachové paměti.

bezdrátová kamera v ceně zhruba tři tisíce korun se zabudovaným vysílačem přenáší obraz na vzdálenost 200 m ve volném prostoru a 50 m v zástavbě. Pak má někde v okruhu pár desítek či stovek metrů od vašeho bytu nainstalovaný sběrný bod, nahrávací zařízení maskované například do podoby mobilního telefonu. Jedinou nevýhodou těchto miniaturních videovysílačů je poněkud vyšší energetická náročnost ve srovnání s vysílači čistě zvukovými.

Rozumná paranoia

Jen počkej, špióne!

Ročně se v Česku prodá odposlechová technika za desítky milionů korun. V každém větším městě najdete firmu, která vám za několik tisícovek požadovanou techniku v základní verzi opatří. Veřejně ji nabízí přes sto firem. Nechcete-li si pálit prsty sami, vyberte si z několika tisíc detektivních agentur, které v Česku sídlí.  Stanislav Čtvrtek

V

dnešní moderní době se klasická odposlouchávací štěnice vyskytuje spíš ve formě radiového mikrofonu. To ale znamená, že se dostane do vašeho bytu velmi lehce. Instalovat takové zařízení může například váš »dobrý přítel« a stačit mu na to bude jen pár sekund. Může se opřít o kus nábytku nebo předstírat, že mu něco upadlo a mezi tím vlepit do skryté škvíry miniaturní mikrofon s vlastní baterií.

Foto: archiv

Klasická štěnice U jednorázově instalovaných »slidičů« je povzbuzující, že jim brzy dojdou baterie. Jejich nepříjemný provoz trvá hodiny, maximálně dny. Snaží se tedy energií šetřit. Výrobci je vybavují dálkovým spínáním nebo aktivací hlasem, takzvanou funkcí VOX. Ta umožňuje přístroji vysílat pouze v době, kdy ho majitel na dálku zapne nebo když se v místnosti mluví. Nicméně jsou i technická řešení, kdy si svou štěnici v dob46

Není problém štěnici umístit, horší je ji objevit. Odposlechová zařízení prozradí v tomto případě to, že obsahují polovodiče. K tomu slouží detektor nelinearit. Ten využívá faktu, že polovodič je právě taková nelinearita na vedení. Ještě abychom si to zjednodušili, jedná se o něco jako detektor kovů, chcete-li minohledačka, a podobně to i funguje. Především ve starších budovách tímto detektorem často odhalí i prostředky, které jsou napájené ze síťového rozvodu a jsou zazděné. Nestačí jen na

ré víře vyživujete energeticky sami. Stačí, když dostanete hezký dárek. Může to být lampička, mohou to být hodinky napájené měnitelnou baterií, s nechtěným dárkem uvnitř: mikrofonem či kamerou, která vás špicluje, a ještě za vaše peníze.

Supercitlivý miniaturní mikrofon s kabelem libovolné délky mívá průměr 5 milimetrů a délku o jeden milimetr kratší. Schováte ho za dvě sirky. Slídilové ale chtějí mít obraz i zvuk současně. Miniaturní deskové CCD kamery potřebují pouze přivést napájení, aby z nich vyšel klasický videosignál, který lze zpracovat každým běžným zařízením s videovstupem. Rozměr takovéto kamery nemusí být větší než kostka cukru a stačí jim jako otvor pro objektiv kruhová dírka o průměru cca 1,5 mm. Další možnost skýtá bezdrátové provedení špionážní techniky. Existuje staré špionážní pravidlo, že pokud

jí a zase mlčí. Pak je zde možnost, že hledané štěnici došly baterie, nebo je zde útočník, který zařízení dozoruje a vypnul. Je také nutné mít na detekci video nebo audio signálu uši. Ve sluchátkách se totiž každý chová jinak. Jednoduchý analogový signál pozná každý, tikání datového toku od GSM přenosu snad také. Ale jsou signály, které vytvářejí různá bzučení, bručení, tón v nich různě poskakuje. Signál obrazu zase vrní a brní.

Obrannná prohlídka Laik, který si koupí skener, určitě něco najde. Podezřelý signál si zaměří, vezme krumpáč, rozkope půlku bytu a možná zjistí, že mu stěnou vede jenom neškodná televizní anténa. Proto by měl prohlídku provádět odborník. Ten rozliší, co je v našem bytě takzvaný elektrosmog a co »skrytý nepřítel«. V běžném bytě 3+1 o rozloze zhruba 100 metrů čtverečních při měření radiového spektra se zaměřením na podezřelé signály vyjde prohlídka společně s mechanickým ohledáním na 20 tisíc

Elektronický hmyz

Detektor

korun. Prověrka pomocí měření nelineárních přechodů, která je mnohem pracnější, přijde při stejné ploše na 60 až 70 tisíc korun. Tyto prohlídky jsou ale velmi úspěšné a většinou platí, že na 50 metrů čtverečních najde vždy minimálně jedno útočné zařízení. Po těchto prověrkách je vhodné nainstalovat zařízení, které bude prostor automaticky hlídat. V podstatě by měl náš systém hlídat, zda se v našem bytě nevyskytuje nějaký nový elektronický signál a zda nám v naší nepřítomnosti nepřišel nějaký dobrák byteček »napíchnout«. Odborníci doporučují minimálně kombinaci kamerového systému se záznamovou smyčkou a radiového paměťového analyzátoru. Co naplat, prostorová radiová štěnice je nejsnazší, nejlevnější, právně obtížně prokazatelnou a tudíž i nejpoužívanější formou odposlechu. Jádro »hlídacího« systému analyzátoru pak tvoří paměť radiové-

Nejlepší obrana je útok. Nemusíte se bát, že trpíte stihomamem, když si necháte od odborníků instalovat rušičky a hlídače odposlechů. Moderní doba je taková a není to ostuda vzít si do deště ještě deštník, když už prší. Brzy se s takovým přístrojem určitě sžijete a bude vám připadat běžný jako meteorologická stanice. 

Kamera

Stavebnice se dá koupit

Miniaturní kamerka. 

Bez počítače by moderní odposlech těžko fungoval.

od přístroje vedou dráty, tak se můžeme i lehce dobrat člověka, který ho tam umístil. Přenos většiny moderní »útočné« techniky se proto, alespoň v poslední fázi, děje radiovou cestou. Barevná

podezřelý signál narazit, ale je potřeba dohledat místo, odkud signál vychází. Některá zařízení vysílají jen tehdy, když se jim zaplní paměť. Pak na chvíli spustí datový tok, odvysíla-

Štěnice s reproduktorem

Radio AV přijimač

I sirky lze se štěnicí spojit

Štěnice v rozdvojce

47

TV TVÁŘ

Strategie - sportovní i válečná vede přes Turky. Jenomže nikdo nenechal ty nejlepší kluky na rozhodující zápas odpočinout a třeba takový Welsch tam mlel z posledního.“ A tak byl Hřebík zvědavý, jestli podobný postřeh padne naplno i ve studiu. „Nepadl a znovu se mi tak potvrdilo, jak je u nás těžké říct nahlas a veřejně svůj názor.“

Došlo i na volejbal

Na svoji manželku nedá fotbalový trenér JAROSLAV HŘEBÍK dopustit nikdy, ale v jedné věci pěje na její adresu zvlášť velkou chválu. „Naučila mě koukat na »čétédvojku« a nedalo jí to ani moc práce. Dokumentům i filmům, které tam dávají, jsem rychle propadl,“ říká muž s leckdy nestandradním názorem na věc.  Anna Hartmanová

M

ezi dokumentárními filmy vítězí u Hřebíků především ty, které přibližují mentalitu rozličných národů, a pak pořady o historii. „Baví mě sledovat nejrůznější strategie. Když se třeba udělala chyba ve válce, přemýšlím, jestli by se to nedalo aplikovat do sportovní roviny,“ nezapře v sobě člověka, kterému se snad o sportu, a především fotbalu, snad i zdá. Však taky největším konkurentem, který má většinou navrch, bývají pro ČT2 kanály, které se věnují právě sportu.

lo od začátku jasné, že Češi musí k postupu aspoň jednou vyhrát, a že jediná možná cesta

Jaroslav hřebík žije sportem a každý úspěch dokáže náležitě prožít a vychutnat si ho. 

Ze všech kolektivních sportů se snaží vytáhnout pro ten »svůj« fotbal, co by se mohlo hodit. A postřehy k použití najde třeba i ve volejbalu. „Na ten se teď taky docela koukám, i když je to bezkontaktní sport. Znám se ale se Zdeňkem Haníkem a často svoje názory konzultujeme.“ To názory na politiku nejčastěji probírá doma s manželkou. „Hodně jsme uvítali ČT24. Díky tomuhle kanálu je člověk pořád v obraze, není závislý na času televizních novin.“ A když u Hřebíků není nálada ani na dokumenty, ani na sport, ani na zprávy? „Tak pustíme filmový klub, kde dávají kvalitní kusy. V poslední době se nám moc líbil film Zvětšenina, ale těch zajímavých tam bylo nezpočet.“ 

Welsh měl odpočívat

Foto: ČTK, Archiv

Kdo si ale myslí, že v Benešově u Prahy, kde Hřebík bydlí, běží jen fotbal, je na omylu. „Nedávno jsem hodně sledoval evropský šampionát v basketu. Samozřejmě sleduju utkání, ale hodně bedlivě poslouchám i komentáře zasvěcených lidí. Pamatuju si, že ve studiu byli Jirka Zídek a Michal Ježdík. A já si to vždycky okomentuju pro sebe, a pak jsem zvědavý, co tomu řeknou odborníci.“ A jako obvykle byl bývalý sparťanský trenér kritičtější než hosté ve studiu. „Myslím, že by49

V příštím čísle najdete KDO

ZÍSKÁ TRŮN FORMULE

1?

FOTBALOVÁ

Poslední letošní Velká cena formule 1 se jede již tuto neděli v brazilském Interlagosu. Adepti na titul jsou hned tři - Hamilton, Alonso a Räikkönen. Kdo se nakonec bude radovat? Bude to mladý Brit, nebo obhájce titulu, případně třetí vzadu mlčenlivý Fin? Dočtete se v eChu.

UŠETŘETE 300 KČ N VÍC

25YKč 29 LO MASK ČÍS – 17 16

2007

Tyson,

T | AU

ÁŽE

ROZ

HOV

ÁZ Í

O REŽ T D ON O UÍC | V

OTO

AZÍN

P | RE ORY

ORT

ÁŽE

S

V ces

LO

VY CH

O– M

O |V

OTO

HOV

ORY

P | RE

ÁZ Í

KA

R OEŽ

ON ÍC UTD

ORT

GA

SPO

TO | AU ÁŽE

ROZ

31

ZÍN

ŽD OU

HOV

STŘ

ED U

V RTO

–MO

NÍ

VY CH

TO

UT | O

P | RE ORY

G MA ÁZ Í

DOO

ORT

KA

AZ

ŽD OU

ST ŘE

DU

ÁŽE

2007

Y

TVÍ ROVS MISTté šílenství

RUGB

ĚZD

Pohádkový příběh

O– M

OTO

|

LAVINY Z COLORADA Černý kůň NHL

str. 18 – 19

2. JDE TO I BEZ KUPONU předplatné si můžete objednat na internetové stránce www.iecho.cz.

ADRESA REDAKCE eCho - víc než sportovní magazín Tusarova 877/56, 170 00 Praha 7 – Holešovice telefon/fax: + 420 225 985 348 e-mail: [email protected] www.iecho.cz

ˆ˜>-VÀ>ÌV…Ê"«i˜

ŠÉFREDAKTOR

8‡£{ääÊ -*

Petr Kovář

Lukáš Vrkoč

ART DIRECTOR Lucie Malá

GRAFIK

ÜÜÜ°ÃÌ>˜Ìœ˜°Vâ

ÜÜÜ°>“iÀˆV>˜>Õ`ˆœ°Vâ

Adela Podkonická

FOTO

str.

ICKÁ– 18 RDUB str. 16 Á PA enda VELK ná leg HY

Dan Černovský CPA Czech Photo Agency

DOSTI

pa ALEX WURZ Evrodosah ger L auza na l Ro V čísle NHK Krá ciál Boj

MARION JONES

NHL

peč Nebez

M

str. 12 – 14

OR

1. KUPON S OBJEDNÁVKOU odešlete na adresu: SEND Předplatné P.O.Box 141, 140 21 Praha 4

A SVĚT28 – 29

– 45 M R JA str. 44 KA NSTE kolech MOant ULE1 PONS – 37 i na FORM Gig NA JA str. 36 Á CE í l zuř VELK o titu

ETRÉ

ROZHOVORY | REPORTÁŽE | AUTO–MOTO | OUTDOOR

FRANTIŠEK DŘÍŽĎAL

T | AU

EK Publishing s. r. o. Tusarova 877/56, 170 00

ZÁSTUPCE ŠÉFREDAKTORA JAK NA TO?

VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

FOTBAL

DO OUT

VYDÁVÁ

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

ČÍSLO 32

R

SVĚTA V RAGBY V sobotu bude znám nový mistr světa v ragby. Bude to opět Anglie, nebo borci z JAR?

PRÁVĚ TEĎ

25 Kč

ÍN

ry Dru

Á ÁKOV 24 IKA ŠPOTstr. 22 – ORA BARBzky pro...

ATLET

29 HV LLER 28 – IE MI er str. REGGbalový snip ket

ROZ

MA

NÍ

ÁCI 13 PARŤ 12 – OVI z str. JÁGRa Gome

Šiša

Bas

DU

NHL

25

3 otá

SVĚT

SP

T | AU

ST ŘE

TOV OR

ČÍS– 21 INHO 20 07 MOURáka str. 20 JOSÉ d bouřliv

AL FOTB

Odcho

– 24 P S CU erer str. DAVItě stojí Fed

ŽD OU

N

25 Kč

2007

Průlom

TENI

KA

AZÍ

PRVNÍ ROČNÍK

Praha 7 – Holešovice

MISTROVSTVÍ

»»

VÍC NEŽ SPORTOVNÍ MAGAZÍN

NÍ

VY CH

Kč 25 ST 30 LO RADO ČÍS – 12 10

TBAL

KÁ ISTIC trů str. SLÁV v Lize mis

FO

O– M

G MA

NEŽ

str.

ORT AZÍN

P | RE

V RTO

Í MAG

ORY

DU

VÍC

KÉ KÁŘS ší BRANzvěř a dal

NHL

HOV

NEŽ

2007

ROZ

SPO

TOVN SPOR

NEŽ

28

EŽ

VÍC

LO ČÍS

VÍC

25 Kč

VY CH

ST ŘE

ŽD OU

Í MAG

SP

KA ÁZ Í

TOVN SPOR

NEŽ

AZÍN Í MAG TOVN SPOR

VÍC

ZÍN

GA

MA

NÍ

TOV OR

KVALIFIKACE Čeští fotbalisté se utkají s Německem. Nenechte si ujít reportáž z tohoto utkání.

FORMULE 1

Nečekaný odchod

ORT S VENP 28 – 29 AY DAka str. LINDS mamin

TENI

Šťastná

ispe min

str. 36 – 37

RTA SPA

Lady DOPING

Objednejte si roční předplatné a získáte12 ČÍSEL ZDARMA!

pro nové předplatitele

PR COORDINATOR – INZERCE

ZDARMA

Gabriela Gregušová Karolína Pleštilová

3 měsíce

TISK

s týdeníkem

Merkurtisk a. s.

*œŽÕ`ʍÈʫœâ˜>Ê>iëœčÊÎÊâÊÌĉV…ÌœÊ Ã]ʘ>«ˆÄʍiˆV…ʍ“j˜>ʘ>Ê«œâ˜i`ÃJVi˜ÌÀՓ°VâÊ­˜iâ>«œ“ĉčÊÕÛjÃÌÊÃۜiʈ˜ˆVˆ?Þ®° <>ÊëÀ?ۘœÕʜ`«œÛĉĊÊÛޅÀ>iÄÊ«ďi˜œÃ˜jÊ«œÕâ`ÀœÊ˜>Ê 1 Ê Ê7>iÌ°


 /

Ê7 Ê1 Ê



69,


DISTRIBUCE Mediaprint & Kapa spol. s. r. o.

PŘEDPLATNÉ

KUPON PRO PŘEDPLATITELE

VYPLŇTE PROSÍM ČITELNĚ HŮLKOVÝM PÍSMEM!

OBJEDNÁVÁM PŘEDPLATNÉ ČASOPISU ECHO OD ČÍSLA ................

roční předplatné (40 čísel + 12 čísel ZDARMA ) v hodnotě 1000 Kč Titul: ....................................................................... Jméno a příjmení: ............................................... Organizace: ........................................................... Ulice: ................................................................... Město: ................................................................... e-mail: ...................................................................

půlroční předplatné (26 čísel) za 650 Kč

Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225, fax: 225 341 425, SMS: 605 202 115, e-mail: [email protected]

č.p.: .............................. PSČ: .............................. telefon: ...........................

www.send.cz.

REGISTRACE

Podpis: ..................................................................

MK ČR E 17443

Adresa pro zasílání (jen pokud se liší od výše uvedené adresy): Titul: ....................................................................... Jméno a příjmení: ............................................... Organizace: ........................................................... Ulice: ................................................................... č.p.: .............................. Město: ................................................................... PSČ: ..............................

ISSN - 1802 - 4173

PLATBU PROVEDU Složenkou A (na základě údajů ze složenky A, kterou od nás obdržíte, lze platit převodem) Fakturou, v tom případě uveďte IČO ....................... DIČ .................................. .

Nevyžádané rukopisy se nevracejí. Přetiskování jakýchkoliv materiálů, článků, jakož i zveřejňování fotografií a kreseb pouze se souhlasem redakce.

VYCHÁZÍ KAŽDOU STŘEDU

Prostřednictvím SIPO, v tom případě uveďte spojovací číslo .............................. . Objednávky přijímá jménem vydavatele firma SEND Předplatné, P.O.Box 141, 140 21 Praha 4, tel.: 225 985 225, fax:

*Àœ`ÕViÀÊ >}

225 341 425, SMS: 605 202 115, E-mail: [email protected], www.send.cz.

ÜÜܰŜÜÌiV…°Vâ

ˆ 8 ÜÜÜ°˜Õ“>ÀŽ°Vâ

EUROV ÍK ENDY

(Ceny vèetnì poplatkù)

LE TENK Y

(Ceny vèetnì poplatkù)

SICILIE

8.490 Kè

(10.390 Kè)

BRATISLAVA

SEVILLA

8.990 Kè

(10.890 Kè)

TEL AVIV

3.999 Kè

(7.145 Kè)

(10.890 Kè)

JOHANNESBURG

13.990 Kè

(18.180 Kè)

SEOUL

18.100 Kè

(22.664 Kè)

RIGA

8.990 Kè

CENA ZAHRNUJE: • charterovou letenku • transfery letištì - hotel - letištì • 3 noclehy se snídaní ve dvoulùžkových pokojích • prùvodce CK • povinné smluvní pojištìní CK proti úpadku Uvedené ceny za osobu platí, pokud cestují dvì osoby spoleènì.

ÈR: SK:

320 Kè

(2.685 Kè)

Ceny jsou za zpáteèní letenku.