Týnecké
L STY Měsíčník obce Velký Týnec
•
25. ročník
•
Srpen 2015
•
Cena 10 Kč,-
SRPNOVÝ ÚVODNÍK Velevážené čtenářky, vážení čtenáři, doufám, že i vám se daří o prázdninách trochu pozastavit čas a najít si nějakou chvilku na své blízké a kamarády. Při jednom takovém času pozastavení jsme vpluli s kamarády do takové nezávazné debaty o pivu. Zda je jeho konzumace zdravá nebo nezdravá. Jeden z debatujících suverénně prohlásil, že konzumace plzeňského piva je zdravá, protože je to jediné pivo, které má zásadité ph. Jeho konzumaci prý doporučuje 99 českých lékařů ze 100. Ostatní piva mají prý ph kyselé. Druhý den ráno jsem nad šálkem čaje o tom samém debatoval se svou ženou. Ta jednoznačně souhlasila s názorem, že plzeňské je zásadité, protože prý se na jeho výrobu používá voda z nějakých tajemných studní. Ale copak v celém světě existují tyto studny právě jen v plzeňském pivovaru? Jenže v pivu je i alkohol a ten má kyselé ph. Že by ho dokázala plzeňská voda přemoci? Tomu už se začínal můj rozum trochu vzpouzet. Rozhodl jsem se, že provedu praktický průzkum. Zakoupím různé druhy piva a budu u nich měřit jejich ph. Piva jsem zakoupil, ale sehnat odpovídající lakmusové papírky se mi nepodařilo. Praktický průzkum jsem tedy vzdal a nad sklenicí piva ve vlahém podvečeru se věnoval spíše meditaci. Co když je to s tou zásaditostí u piva jen zástupný problém? Nejsou to spíše morální zásady, co nám v životě chybí? Myslím, že lékaři k tomu pití plzeňského piva dodávají: „Jedno denně!“ Rozumná zásada, které, když se budete držet, hlava nezabolí. Těch zásad, které by se měly dodržovat, není tak mnoho. Jen deset. Třeba je to tak, že zásady tvoří zásadu. Krev má ph někde kolem 7,4. Je mírně zásaditá. Pokud se její ph nějak radikálně vychýlí, zemřeme. Celý život tedy náš organismus hledá onu mírně zásaditou polohu. Zdá se to v dnešní době čím dál tím těžší. Většina konzumovaných pochutin totiž vykazuje reakci spíše kyselou. Aby to nebylo tak jednoduché. Nemůžeme se při výběru potravin řídit jen chutí. Protože třeba citron, ač je kyselý, má v našem organismu zásadotvornou reakci. Oproti tomu rybíz, kyselou. Stejně jako cukr, maso a alkohol. Už vidím to zděšení některých citlivějších jedinců. Vrhají se na svou ledničku a hledají nějakou zásadotvornou potravinu, aby se zachránili před jistou smrtí překyselením. Jediné, co tam najdou, je beznaděj. A to je poslední hřebíček do rakve. Lidské tělo není chemická továrna a nelze ho tedy redukovat jen na čistě materiální principy. Výrazně zásadotvornou reakcí reaguje tělo na duševní pohodu, klid a dobrou náladu. To jsou věci, které v obchodě nekoupíte. Přesto jich můžete mít doma na rozdávání. Zavřete tedy ledničku a otevřete svá srdce svým bližním. Klid a příjemnou letní pohodu vám přeje Stanislav Denk
Foto: M. Stacho
Týnečáci v Rožnově pod Radhoštěm V neděli 19. července uspořádala Obec Velký Týnec zájezd do Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Prvním autobusem jeli tanečníci, muzikanti a zpěváci souboru Týnečáci spolu s národopisnou skupinou z Kralic na Hané a Velké Bystřice. Druhý autobus byl vypraven pro zájemce z řad občanů Velkého Týnce. Obě skupiny absolvovaly v průběhu dopoledne návštěvu valašského skanzenu. Mohly si prohlédnout jednotlivé objekty, které zde byly postaveny v letech 1965 – 1971, kdy byl ředitelem Valašského muzea Ing. Jan Rudolf Bečák.
Po obědě čekala členy souborů dvě náročná představení. V 13.00 hodin v samostatném hodinovém programu na pódiu Komorního amfiteátru v prostorách Dřevěného městečka předvedli Týnečáci dvě taneční pásma, doplněná zpěvy smíšeného pěveckého sboru. Vystoupení se střídala s ukázkami hanáckých blaťáckých krojů, svátečních, všedních i pracovních, ke kterým vedla odborný komentář paní Bronislava Millá z Velké Bystřice. V 15.00 hodin se pak obě skupiny znovu krátce představily v komponovaném pořadu nazvaném Ozvěny Valašského Slavína, který se konal v diva-
delním sále Janíkovy stodoly. Valašské muzeum v přírodě tímto programem vzdalo hold významným osobnostem regionu, které se svou prací a dílem zasloužily o rozvoj a propagaci valašské kultury. Jan Rudolf Bečák zde byl připomenutý především jako ředitel muzea, ale také jako neúnavný a plodný pracovník v oblasti národopisu Hané. Účinkující Týnečáci tak současně vzdali hold svému rodákovi. Zbyněk Žůrek (Pozn. redakce: fotografie z akce naleznete uvnitř vydání)
Statistiky Obecní policie Velký Týnec
Fotogalerie: Pivní a gulášové slavnosti 2015, Týnečáci v Rožnově
Historie týneckých kostelních zvonů
... str. 4 - 6
... str. 8, 9
... str. 17
2
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
KOMENTÁŘ
ČERVENCOVÉ KALENDÁRIUM 11. července
O pohár starosty obce – závod v požárním sportu - SDH Velký Týnec - zámecká zahrada - 14.00 hodin 19. července
Vzpomínka na J. R. Bečáka - vystoupení Týnečáků v Rožnově pod Radhoštěm - Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm - 13.00 hodin
První prázdninový měsíc pro obec neznamenal utlumení prací na opravách či rekonstrukcích na obecní infrastruktuře. V týnecké ulici na Zabrání zbudovala firma Libora Venclíka podél opravené komunikace chodník, který umožňuje uživatelům ulice bezpečně „suchou“ nohou zdolat úsek od zrcadla umístěného u statku č. p. 1 až po nádoby pro tříděný odpad v ulici Na Beroňce.
25. července VII. Pivní a gulášové slavnosti 2015 - Obec Velký Týnec a Tenisový klub Velký Týnec - zámecká zahrada - 14.00 hodin
POČASÍ Letošní léto je velmi horké, ba tropické. K 28. červenci meteorologové hlásili již 24 dnů, kdy teploty vystoupily nad 30 stupňů. Pršelo velmi málo. Hladiny řek se ocitly na mnohaletých minimech. Původní červnová předpověď, že o teplém létě si můžeme nechat jenom zdát, se nenaplnila… První dekáda. Noc: 17, 16, 17, 17, 18,
20, 19, 23, 12, 9. Den: 27, 28, 30, 31, 34, 33, 33, 21, 24, 22. Druhá dekáda. Noc: 9, 12, 15, 17, 17, 15, 17, 17, 20, 21. Den: 24, 30, 22, 25, 27, 29, 34, 36, 35, 32. Třetí dekáda: 19, 22, 25, 20, 20, 15, 14, 13, 16, 18, 19. Den: 32, 37, 28, 28, 28, 24, 22, 24, 26, 28. Petr Hanuška
DALŠÍ UDÁLOSTI Senátor Martin Tesařík zorganizoval na VII. gulášových a pivních slavnostech konaných 25. července improvizovanou finanční sbírku na opravu
nápisu na kameni, který připomíná návštěvu T. G. Masaryka ve Velkém Týnci. Dne 28. července ing. Libor Dašek z odboru územního plánování Magistrátu města Olomouce předal obci výzvu ke společnému projednání nového Územního plánu obce Velký Týnec. Do 9. září se může každý občan naší obce k jeho podobě písemně vyjádřit. Petr Hanuška
Foto: L. Peňaška Nová podoba ulice Na Zabrání
Firma také dokončila úpravy terénu a místa pro odpočinek s lavičkou. Náklady činily 117 tisíc Kč. V návaznosti na zmíněné práce SSOK odfrézovala poškozené úseky na vozovce v ulici Boční (zvláště překopy po přípojkách) a položila na těchto místech nový asfaltový koberec. - Firma Pozemní stavby Václav Žádník dokončila odstranění fragmentu rodinného domu č. p. 17 v ulici Sokolská. Jediné, co ze stavby zůstalo, byla opěrná zeď oddělující tento dům od sousední stavby. Pan Martin Navrátil provedl její očištění, vyspárování a překrytí taškami. Vznikl tak krásný kout, za který se naše obec nemusí stydět. Náklady dosáhly výše 393 tisíc Kč.
Foto: L. Peňaška
- Firma pana Libora Venclíka v tomto měsíci také dokončila výstavbu nového chodníku na hřbitově. Tímto krokem byla dobudována „páteřní síť“ chodníků na tomto významném pietním místě. Kromě malé části je tak víceletý záměr dokončen. Celkové náklady na stavbu činí 407 tisíc Kč. Na úplném konci června zastupitelstvo obce rozhodlo o výběru firmy na realizaci zateplení a výměny oken v týnecké mateřské škole. Nejlepší nabídku podala firma 4P INVEST, s. r. o. z Brumova - Bylnice, a to ve výši 2.397.813,- Kč bez DPH. Na akci obec získala evropskou dotaci ve výši 1,6 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že samotná výroba oken trvá několik týdnů, nepodaří se celou akci provést v době, kdy děti nebudou ve školce. Zbytek stavby tedy proběhne za běžného provozu. V návaznosti na tuto akci se uskuteční realizace dalšího projektu, a to výstavby Přírodní zahrady v MŠ, na který jsme také získali dotaci z prostředků Evropské unie. Objem celkových nákladů činí 1,6 mil. Kč, obec z této částky přispěje 10 procenty. A když už jsme u přehledu dotací, doplním ještě tři aktuální programy. V rámci dotací z Ministerstva pro místní rozvoj ČR naše obec získala prostředky na zakoupení dětských prvků do Vsiska a na přípravu národopisně laděné publikace Obrazy z venkova, která přinese řadu nádherných kreseb lidové architektury z celé České republiky. Součástí projektu je i opatření týneckých cyklotras novými značkami. Práce na těchto projektech budou zahájeny v průběhu měsíce srpna. V areálu Tenisového klubu Velký Týnec finišují práce na dokončení umělého osvětlení kurtů. Obec přispěla mimořádnou finanční dotací ve výši 55 tis. Kč. Původní náklady, které činily 300 tis. Kč se podařilo klubu srazit téměř na polovinu, a to hlavně díky pracovnímu nasazení triumvirátu jeho členů pánů Hořavy, Dubového a Vrány. V červenci obec vyhlásila poptávkové řízení na výběr firem pro realizaci oprav komunikace v čechovické ulici Ve Dvoře. resp. chodníku Na Návsi. Samotné stavby proběhnou v podzimních měsících. Ve stejném čase proběhne výstavba osvětlení ve vsiské ulici Krajní.
Týnecká náves prokoukla
Petr Hanuška
Obecní úřad Velký Týnec Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec 1 Úřední hodiny pro veřejnost: pondělí a středa 7:30 – 12:00 a 13:00 – 17:30 Telefonické kontakty: Starosta obce - PhDr. Petr Hanuška Ph. D. ....................585 585 fax: 585 Místostarosta - Mgr. Stanislav Denk .............................585 Místostarosta - Jaroslav Chytil ......................................585 Sekretariát - Radka Tomečková ....................................585 Matrika, sociální věci - Oldřiška Kellerová ...................585 Stavební úřad - Ing. Jaroslav Trnečka ...........................585 Stavební záležitosti - Eva Krkošková ............................585 Účetní obce - Radana Procházková ...............................585 Správce obecního majetku - Petr Drápal .......................585 Obecní policie Velký Týnec ............................................725
391 151 391 151 151 151 151 151 151 151 151 544
495 113 506 110 119 111 115 118 114 116 112 540
Elektronické adresy:
[email protected],
[email protected] TÝNECKÉ LISTY - periodický tisk územního samosprávného celku - Měsíčník Obce Velký Týnec. Vydává Obec Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72 Vel. Týnec 1, IČO 00299669. Ev. číslo MK ČR: E 12522. Ročník XXV., č. 8 vyšlo v srpnu 2015. Cena výtisku 10,- Kč. Adresa redakce: Zámecká 35, 783 72, Velký Týnec, email:
[email protected]. Šéfredaktorka: Mgr. Vendula Vránová. Redakční rada: PhDr. Petr Hanuška Ph.D., e-mail:
[email protected], Ing. Marta Kypusová, PhDr. Pavel Pospěch, Mgr. Stanislav Denk e-mail:
[email protected]. Grafická úprava: Pavel Peňaška, e-mail: penaska.pavel@ centrum.cz. Tisk: EPAVA, Chválkovická 5, 779 00 Olomouc. Poznámka redakce: Uveřejněné dopisy nemusí být totožné se stanoviskem redakce. Neoznačené fotografie - archiv TL nebo archiv autora.
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
3
ŽIVOTNÍ JUBILEA V měsících srpnu blahopřejeme k narozeninám 86 let Koutný František V. Týnec
70 let Dočkal František Čechovice
85 let Baďurová Ludmila V. Týnec
65 let Lukáš Miroslav V. Týnec Lovčinská Marie Čechovice Pastrnek Josef V. Týnec
84 let Hutka Evžen V. Týnec 75 let Michlová Marie V. Týnec
60 let Klementová Hana V. Týnec Přikryl Miroslav V. Týnec Bagarová Danuše V. Týnec
NOVÉ KNIHY Místní knihovna Vsisko Beletrie dětská Thomas C. Brezina: Ségra, ty jsi hvězda Thomas C. Brezina: Boj černého rytíře Thomas C. Brezina: Výprava za dinosaury Alena Bachnerová: Poník tropí hlouposti Věra Řeháčková: Pátrání po vládci Vodstva Franziska Gehmová: Kámoška k zakousnutí
Patricia L. O´Neil: Trůn slunečního boha Alex Bradley: 24 holek za 7 dní Elizabeth Boyle: Nevinný polibek Eliška Navrátilová
Beletrie dospělá Cheryl Holt: Pečeť hříchu Jojo Moyesová: Poslední dopis od tvé lásky Jodi Picoultová: Prostá pravda
Chcete mít
Inzerci v Týneckých listech?
inz 12/15
Kontaktujte sekretariát OÚ Velký Týnec
[email protected] nebo 585 151 111
4
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
OBECNÍ POLICIE INFORMUJE
TÝNECKÉ LISTY
Obecní servis
5
6
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
PIVNÍ A GULÁŠOVÉ SLAVNOSTI 2015
Foto na stránce: M. Studený
TÝNEČÁCI V ROŽNOVĚ
Foto: J. Londa
Foto: M. Stacho
Foto: M. Stacho
Foto: J. Londa
Foto: J. Londa
Foto: J. Londa
Foto: J. Londa
VATELSKÁ GALERIE
Při cestách především obdivuji přírodní krásy Z tohoto co jsem zatím navštívil, považuji za nejkrásnější Norsko, Skotsko a Madeiru. Velice rádi jezdíme i do Řecka, kde jsme poznali již 8 ostrovů a to jak v Jónském, tak v Egejském moři. Posledních letech jsme si oblíbili i Alpy, a je jedno jestli jsou ve Švýcarsku, Rakousku, Itálii, Francii nebo Německu (ve Slovinských jsme zatím nebyli). Avšak skutečně srdeční záležitostí pro mě je zapomenutý kout na rozhraní (historickém) Moravy, Čech a Rakouska, ohraničený městy Dačice, Slavonice, Nová Bystřice a Kunžak a který je znám jako Česká Kanada. Byl jsem zde již mnohokrát a většinou jsem vše procestoval pěšky. A z této nádherné a téměř nedotčené krajiny považuji za nejkrásnější její nejjižnější část, tzv. Rajchéřovsko, včetně přírodní rezervace Hadí vrch., které se nachází jižně od velkolepé zříceniny hradu Landštejna. Jednou jsem tuto oblast procházel přibližně 6 hodin a za celou dobu jsem nepotkal člověka, neuslyšel auto, motorku, traktor nebo motorovou pilu. Můžete se zde ale setkat s bizony. Vybrat ze stovek pořízených fotek ty, které o dané zemi nejvíce vypovídají je ale nesnadný úkol. Jaroslav Rod
Madeira se poměrně malý ostrov, ale najdete zde nejen plantáže banánovníků, ale i hory s výškou téměř 2 000 m
Skotsko - podvečer na ostrově Skye
CEST
Bizoni v České Kanadě
Rajchéřovský rybník
Podobných scenérií je na řeckých ostrovem mnoho
Matterhorn - údajně nejkrásnější hora světa, ale při výstupu na ní zahynulo již více než 500 horolezců
Přírodní rezervace Hadí vrch
Zakynthos
KOVOZOO
Zasíláme Vám pozdrav z naší dovolené v Řecku - z ostrova Zakynthos. Vřele doporučujeme, skvělé klima, krásné moře, nádherné přírodní scenérie.
KOVOZOO Staré Město vznikla 21.4.2012 a je jediná kovová zoo v Evropě. Nachází se v zajímavém a netradičním prostředí zrekonstruovaného areálu bývalého cukrovaru ve Starém Městě u Uherského Hradiště. Spatříte zde mnoho jedinečně propracovaných zvířat v životní velikosti vyrobených z kovového odpadu. Svojí propracovaností a dokonalostí překvapují mnoho návštěvníků. V současné době KOVOZOO obývá více než 170 zvířat a stále se rozrůstá.
Jana a Zdeněk Nakládalovi
Pavel Peňaška
Z Pěkova po celých východních Čechách
Zámecký areál v Litomyšli
Dům č. p. 127 v Litomyšli
Hlediště v litomyšlském zámku
Chrám Nalezení sv. Kříže s kolejí v Litomyšli
Broumovský klášter
Betlém v Kuksu
K odpočinkovým dnům upírá svůj zrak náš dělný lid každým rokem vždy v letních měsících červenci a srpnu. I když samozřejmě existují četné výjimky, jimž vyhovuje čas jarní, podzimní či zimní. To podle toho, čím drahocenné chvilky tělesné relaxace naplňují… Na jiném místě, v jiném listě jsem se kdysi svěřil, že rád poznávám mně doposud neznámá místa naší krásné vlasti. Jsou však i taková, kam se vracím opakovaně, a rád. K takovým přináležejí východní Čechy. Důvody jsou nasnadě: inspirativní Hřbitovní kostelík Panny Marie v Broumově krajina i hlubokou historií prodchnutá místa plus kraj a lidé coby inspirativní podhoubí české literární klasiky. Svůj dočasný domov nacházím v maličké obci s pěkným názvem Pěkov, která leží kousek od městečka Police nad Metují. Zde nejen sedlačí, ale také úspěšně provozují dvě sestry Müllerovy penzion zvaný Selský dvůr. O své hosty se starají téměř s mateřskou péčí. Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti, neb jsem v obou případech přijel poněkud churav. Svými čaji i „vysokohorským“ klimatem ve výšce více jak 500 m. n. m. mě vždy zocelily. Již cestou k nim si nenechávám ujít návštěvu Kostelík z venku malebné Litomyšle. Zdejší zámecký areál je od roku 1999 zapsán do seznamu památek UNESCO. Červenec zde zasvěcují hudbě svého rodáka Bedřicha Smetany (1824-84). Festival našel své zázemí přímo na zámeckém nádvoří, které je zcela zaplněno mohutným jevištěm i hledištěm. V letech 2010 až 2014 na zámeckém návrší probíhaly mohutné rekonstrukční práce, které se týkaly i dokončení oprav na zdejším piaristickém chrámu Nalezení sv. Kříže s kolejí. Ten byl ještě donedávna věřícím i návštěvníkům nedostupný, neboť se řadu let nacházel v havarijním stavu. Mimochodem od roku 1714 ho stavěl Ital Giovanni Battista Alliprandi, několikrát vyhořel, aby opět vstal z popela do současné Jurkovičův most v Novém Městě nad Metují krásy. Neb jsem knihomolem, nemohu míjet knihkupectví a antikvariát nedávno zesnulého pana nakladatele Ladislava Horáčka. Nejen jeho firma nese znamení Krvavého románu spisovatelského solitéra Josefa Váchala, neboť byla pojmenována podle jedné z románových postav Paseka. Na domě č. p. 127 najdete novodobá váchalovská sgrafita. A pokud potřebujete vědět o Váchalovi co nejvíce, nesmíte minout jeho muzeum zvané Portmoneum. Výjezdů z domovského Pěkova se návštěvníkovi Broumovského výběžku nabízí řada. Jen osm kilometrů na sever je vzdálený samotné městečko Broumov s úžasným klášterním areálem a zahradou, kostelem sv. Vojtěcha a barokní kniKostel sv. Michaela v Náchodě hovnou. Minout nedoporučuji ani starobylý dřevěný kostelíček na zdejším hřbitově. Směrem jižním nastoupíte cestu za klasikem české literatury Aloisem Jiráskem. V Hronově opečovávají jeho rodný dřevěný domek. Kousek od něj se nachází i pozdně renesanční zvonice s kostelem Všech svatých, kde se odehrává mj. část děje rodinné kroniky U nás. Psát o krásách Náchoda, Adršpašských a Teplických skal, o úžasném renesančním náměstíčku a zámku v Novém Městě nad Metují, o dojemném Babiččině údolí, zámku Opočně či vojenské pevnosti Josefově by vydalo na malý cestovatelský román. Nejdále naše kroky z pěkovské základny vedly až do hospitalu Kuks, bývalého zaopatřovacího ústavu pro vojenské vysloužilce se špitálem a konventem milosrdných bratří u Nejsvětější Trojice. I tady se za poslední léta udělal neuvěřitelný kus práce a areálu se vrací jeho bývalá krása, kterou mu vtiskl svým smělým architektonickým počinem hrabě František Antonín Špork (1662 – 1738) a hlavně sochař Matyáš Bernard Braun (1684 – 1738). Vidět, nikoliv ohmatat si originály jeho soch alegoricky zachycujících lidské slabosti i přednosti, navštívit druhou nejstarší barokní lékárnu ve střední Evropě, projít se zahradou zrekonstruovanou podle původního barokního půdorysu a osázenou podle tehdejšího výsevného plánu, vydat se lesní cestou ke kukskému Betlému považuji za jeden z duchovně nejintenzivnějších i nejemocionálnějších zážitků. A mimochodem pan hrabě byl zřejmě pěkný „divočák“, který se rád s každým hádal a soudil, a to i se svými jezuitskými sousedy z vedlejší vsi Žireč. Ale o tom se podrobněji dozvíte až na místě samém! Petr Hanuška Zvonice v Hronově
12
Z análů paměti
TÝNECKÉ LISTY
Čas slaměných klobouků a čepic Týnečtí pantáti prý rozeznávali jen dvě roční období, a bylo poznat už na první pohled, zda se jedná o období teplé nebo studené. Stačilo pohlédnout dotyčnému na hlavu. Když už byla na hlavě „slaměnka“, značilo to, že žně jsou na dohled. A že Nešporův obchod zbožím textilním bude mít pár zákazníků navíc. Orientačním činitelem pro teplé roční období prý býval pantáta „Dosódil“ z č. 1, jeden z nejzámožnějších rolníků. Jednoho dne totiž zašel k Nešporům a vyšel ven se
zbrusu novou slaměnou kšiltovkou. Prošel se v ní přes dědinu a to byl signál pro ostatní sousedy. Sousedi Zatloukalovi a protější ne tak zámožní „Dosůdili“ (cítíte ten rozdíl!) a pak někdo zašel na jedno do Horní hospody k Pochylovi a dědinu zalila vlna „letního tak říkajíc přečepicování“. Někteří pravda měli svou teorii. Hlavně ti, co sídlili blíže k Hradisku a co říkali, že výměna čepic souvisí se zráním „střešní“ řečeno „týnecke“. Některé zase může napadnout, proč
Foto: historická pohlednice, P. Peňašková Něšporova textilní prodejna
nechodili o žních třeba úplně bez pokrývky hlavy, tedy bez čepice. Zde se ukáže, jak se s léty mění zvyky lidí, řekněme třeba, že jejich mentalita. Před nějakou stovkou let bylo zcela nemyslitelné, bez ohledu na počasí. Takový člověk byl nemrava, to už rovnou mohl chodit v podvlékačkách. Ještě v roce 1939 žádal jeden obecní zastupitel, „by dětem potažmo mládeži zakázáno bylo vycházet na ulici bez čepice či klobouku, tak jak nám to husitsko-nemravná sokolská vláda obce dětem po léta umožňovala, stejně jako jízdu žen na kolech...“ Tentýž muž si zapisoval všechny, kteří šli okolo statuí neb soch našich světců a nepožehnali se. Nebo také na obecním koupališti, „kteříž oděvu velmi nemravného při koupání užívali“. Mohlo by se tedy zdát, že slaměné letní čepice patřily do této skupiny. Kdepak! Lehoučké slaměné tkanivo s koženým potítkem, které mnozí nepovažovali za čepice, a proto je třeba při sezení u pivka v hospodě neodkládali, jak si ostatně my pamětníci z důli paměti vydolujeme. To takové slaměné klobouky jsou trochu „o něčem jiném“. Pravda, někdo je nosil na pole ve žních, ale jejich původní určení bylo nahrazení klobouku svátečního plstěného kloboukem též svátečním, ale lehoučkým. Třeba do kostela, ale i na zahradní slavnosti, jak nám to ukazují staré fotky. Slaměné klobouky na polní práce proto nosili spíše čeledínové, kteří je dostali darem od pantátů nebo chudší malorolníci. Ti do pomyslného bratrstva nositelů slaměných čepic nepatřili.
Pak začaly slaměné čepice polehounku mizet. Asi šly z módy nebo to by lo se vznikem JZD, kdy je čím dál tím více nahrazovaly též lehké čepice radiovky. Nahrazovaly, pravda ten glanc slaměnek už neměly. Stejně jako dnešní univerzální „bejzbolky“ napařené po uši od rána do večera bez nějakého ohledu na prostředí včetně obědů. A někteří v nich asi i spí… Také se říkalo, že oblíbenost slaměnek klesla kvůli tomu, že byly dost často k vidění v sovětských filmech na hlavách kolchozníků, stejně jako ji nosil sám N. S. Chruščov. Z mé generace (jsem ročník 1938) ji nosil do školy spolužák Karel Hrudník. Mám fotku, jak jsou s učitelem Karlem Bořilem na Vzorném Mičurinském políčku. Oba ve stejných klotových vestách a slaměných šiltovkách. Tím by mohla má malá vzpomínka na letní čepice hospodářů končit, nebýt mého pobytu v lázních Poděbrady letos v červnu. První, co mne uhodilo do očí, byla spousta slaměných čepic a klobouků, o kterých byla řeč výše. Móda nová, nebo retro starých časů? Na lázeňské promenádě je nosili převážně draze oblečení pánové mluvící rusky! Takže je to skutečně retro móda z časů sovětských kolchozníků. Možná také, ale má to háček. Ty slamáky jsou vyrobeny v Německu a ti zámožní Rusové jsou izraelští Židé a nejsou už z Ruska! Vida, svět je zase trochu jinačí, než býval za našich mladých let ve Velkém Týnci. Jaroslav Chytil
LETNÍ ARCHEOLOGICKÁ AKTUALITA Zajímavosti z podmořské archeologie
Uprostřed extrémně horkých letních dní přemýšlím co zajímavého z oblasti archeologie napsat do srpnového čísla Týneckých listů. Mnoho z nás se vydává trávit letní dovolenou někam k moři, často k tomu Středozemnímu nebo třeba k Jadranu. Rozhodla jsem se tedy v krátkosti napsat, jaké zajímavé archeologické poklady leží v mořích u našich oblíbených letních destinací. Podmořská archeologie zde odhaluje vzpomínky na antické doby, kdy zde již panoval čilý ruch a na moři se proháněly lodě antických Řeků, Římanů, Féničanů nebo Korinťanů. V nedávné době byl u pobřeží Sardinie
nalezen vrak 2000 let staré římské lodi s nákladem zabaleným tak, jako v momentě vyplutí před stovkami let. V hloubce 45 metrů leželo plavidlo dlouhé 18 metrů a široké 7 metrů. Loď vezla náklad terakotových střešních tašek, který byl ještě pořád úhledně naskládán v kupičkách uprostřed lodi. Archeologové věří, že loď měla namířeno ze Sardinie do římských kolonií ve Španělsku. Proslulými námořníky a kupci, mistry v navigování byli v antice Féničané. V oblasti celého Středomoří a mnohdy i dále obchodovali mimo jiné se stříbrem, jantarem, sklem či vzácným
fialovým barvivem Tyrským nachem. Féničané brázdili Středozemní moře v období 1200 – 300 př. n. l. a z původních sídel v dnešním Libanonu postupně expandovali až do Španělska či Severní Afriky, kde zakládali své kolonie. Nejznámější je Kartágo v dnešním Tunisku. Vrak jedné z jejich lodí z 6. st. př. n. l. byl nalezen v hloubce 18 metrů u města Cartagena na jihovýchodě Španělska. Loď byla naložena rozmanitým zbožím od Baltického jantaru po sloní kly z oblasti dnešního Maroka. Náklad lodi nám také pomáhá udělat si představu o stravě a životě fénických námořníků. Výzkum odhalil na lodi zásoby žaludů, oříšků a oliv, které sloužili jako potrava námořníků. Na lodi byly také
mediální partner obce Velký Týnec 2015
Foto: V. Vránová
malé kamenné kostky, které sloužily k hazardním hrám. Další zajímavý nález pochází z oblasti severovýchodní Itálie, kde byl ve vzdálenosti 9,5 kilometrů od pobřeží v oblasti Grada objeven vrak menšího obchodního plavidla z 2. st. př. n. l., který převážel 600 amfor naplněných sardinkami, nasolenými makrelami a rybí omáčkou, kterou Římané milovali. Kromě toho na zádi lodi čekal na archeology překvapivý objev. Zjistili, že loď vezla také náklad 200 kilogramů živých ryb, které byly v nádrži umístěné na zádi lodi, do které byla pomocí důmyslného hydraulického čerpadla systémem trubek vháněna čerstvá mořská voda. Vendula Vránová
Rozhovor 13
TÝNECKÉ LISTY
ROZHOVOR S LEOŠEM KALVODOU Trenéra Leoše Kalvodu (1958) si pamatuji jako hráče v době, kdy Sigma dobyla, ztratila a opět dobyla první ligu. Bylo to v průběhu 80. let minulého století a na trenérské lavičce se tenkrát usadil mj. Karel Brückner. Hrál ve středu pole s úkolem včas zatáhnout za záchrannou brzdu v případě hrozícího protiútoku soupeře. Byl to spíše klidný typ fotbalisty, džentlmena, dříče. Když skončil jako hráč, načal další část svého profesního života - tentokrát trenérskou. A učil se opět od toho, kdo ho v předchozích letech vedl jako hráče, tedy od Velkého Hanáckého Stratéga Karla Brücknera. Leoš Kalvoda se před rokem stal hlavním trenérem Sigmy Olomouc s jediným úkolem - vrátit ji do první ligy. Mise se podařila a nyní před ním stojí další velký úkol, aby Sigma hrála v první lize důstojnou roli.
Leoši, naposledy jsme si o fotbale povídali na televizní besedě trenérů, která probíhala v prosinci roku 2013 v týneckém kině. Ty jsi byl ještě trenérem Znojma. Stejně jako tvůj tým i Sigma Olomouc bojovala o setrvání v první lize. Oběma mužstvům se to nepovedlo a obě sestoupila do druhé ligy. V čem - viděno s odstupem - spatřuješ příčiny jejich tehdejšího neúspěchu? Tak začněme mým týmem, tedy Znojmem. Kdybychom se do té situace dostali v loňské sezóně, tak bychom se bodově zachránili. Ale to je kdyby, protože tehdy nám uhraný počet bodů nestačil. A navíc by nás z ligy vyloučili pro nesplnění technických parametrů našeho znojemského stadionu. A upřímně řečeno, Znojmo nebylo na ligu manažersky i zázemím nachystáno. Pokud jde o Sigmu Olomouc, ta měla trochu smůly. V době, kdy začalo přituhovat, vsadila v boji o záchranu na příliš mladé hráče. Ti se s nastalou situací nedokázali porvat, protože boje na konci tabulky jsou psychicky velmi obtížné. Nenašel se tahoun, který by dokázal ostatní strhnout. A tak mužstvo, které hlásalo, že bude v sezóně bojovat o poháry, neslavně skončilo ve druhé lize. Nezapomeň, že postupně navíc odcházeli výrazní hráči, jako jsou Tomáš Hořava a Martin Pospíšilo. Dnes patří k oporám svých týmů. A ti, co zůstali, se utopili v herním podprůměru… V polovině roku 2014 jsi převzal i přes jiné a možná méně rizikovější nabídky - trenérské žezlo v Sigmě Olomouc. Tvůj úkol byl jednoznačný – návrat mezi fotbalovou elitu. Co rozhodlo o tom, že jsi na tuto výzvu kývnul? Platí, co jsem říkal už tenkrát. Jsem od roku 1982 Olomoučan, je to tedy můj domov. Byla to Sigma, která mi umožnila hrát vrcholový fotbal. Cítil jsem morální povinnost se k výzvě postavit čelem. Úkol jsme splnili, takže můžeme říct, že první krok máme úspěšně za sebou. Teď nás čeká neméně těžký, a to Sigmu opět zařadit mezi tradiční ligové týmy. A pokud se týká jiných nabídek, tak samozřejmě chtěli, abych zůstal ve Znojmě. A kromě toho se s konkrétní nabídkou ozvali z Bohemians Praha. Samozřejmě z té pravé Bohemky…
O druhé lize se říká, že je sice méně kvalitní, ale o to více rozhoduje nasazení, bojovnost, houževnatost týmu. Někteří odborníci soudili, že v tom by mohl být pro Sigmu kámen úrazu. Potvrdila se tato předpověď? Tak ano. Začátek byl, stručně řečeno, zcela katastrofický. Po čtvrtém, pátém kole jsme úspěšně atakovali sestupové příčky. Měli jsme pohovory s hráči, oni sami si začali uvědomovat, že touto cestou to nepůjde. V boji o čelo nerozhoduje skutečně jen fotbalovost, ale všechny atributy, o kterých jsi hovořil. Navíc jsme uskutečnili schůzku s našimi fanoušky. Pokud se ptáš, jaká byla, tak velmi různorodá. Převažovali fanoušci s realistickými názory, našli se však i takoví, kteří by Sigmu viděli pořád v pohárech, jinak nic nebrali. Samozřejmě mají na svůj názor právo, ale slavná pohárová doba se zatím z různých důvodů nevrátí. Výsledkově šla Sigma postupně nahoru. Jak jsi byl na podzim spokojen s herním projevem týmu? Tak bodově to bylo dobré. Měli jsme dlouhou šňůru bez prohry, která nás vynesla až na čelo druhé ligy. Naše hra však měla mezery. Pořád bylo na čem pracovat. Navíc. Jde o to, zda hráči měli či neměli navíc?! Snažit se můžeš sebevíc, ale pokud ten potenciál v mužstvu není, nemůžeš čekat zázraky. Jak vůbec hráči vnímali účast ve druhé lize, když většina z nich byla zvyklá kopat v nejvyšší soutěži? Musel jsi je nějak motivovat k tomu, aby si uvědomili, že jde vlastně o existenci vrcholového fotbalu v Olomouci? Trošku jim trvalo, než to pochopili. V případě neúspěchu by Sigmě hrozil odliv sponzorů, vrcholový fotbal se taky mohl v Olomouci dostat do slepé uličky. Oč se hraje, někteří hráči na počátku nepochopili. Proto někteří z nich skončili, jiní seděli na lavičce. Pak jim došlo, že nehrají „jenom“ za oddíl, ale i za sebe. Hráč druhé ligy totiž není lukrativním zbožím na fotbalovém trhu. K tomu, aby byli vidět, aby mohli mít šanci jako Hořava nebo Pospíšil, tak se museli vrátit mezi elitu. Naštěstí to většině mužstva došlo! Kdo byl tím vůdčím duchem týmu v boji o postup do 1. ligy? Využil někdo z mladých hráčů této situace k tomu, aby tě přesvědčil, že právě volba na něho je ta správná? Zklamal tě někdo vyloženě? Že by mě někdo vyloženě zklamal, to nemohu říct. A že by někdo čněl výrazně nad ostatními, tak to také ne. Myslím, že své si uhrál Radek Šindelář nastupující ve stoperské dvojici. Pozitivně se ukázal mladý brankář Michal Reichel, i když ani on se v zápasech s Karvinou a Znojmem nevyvaroval hrubých chyb, které by se mu neměly stávat. Dobrým fotbalistou je samozřejmě Michal Ordoš, ale nějak ho nemohu přesvědčit, že jen fotbalovostí a fintičkami se zápas nevyhrává. Mrzí mě, že současná Sigma jako celek není týmem odolných typů. Když se mužstvu daří, hrají téměř všichni jako z partesu. Pokud musíme výsledek otáčet, nenajde se silná osobnost, která by ostatní zmobilizovala. A v tom vidím největší problém současného kádru. Sigma Olomouc je po roce opět v lize. My si povídáme v době, kdy se blíží první soutěžní kolo. Jak jsi byl spokojen s přípravou? Podařilo se získat nějaké posily? Nějaké posily skutečně přišly. Do ofenzívy to je Juraj Halenár, který se stře-
lecky prosazoval ve slovenské lize. Úplně hrotový hráč to ale není. Je to takový ordošovský podhrotový typ. Dále z Jablonce přišel záložník Pavel Moulis. Ze zahraničního angažmá se do ligy vrací brankář Miloš Buchta Buchta. A z nedalekého Baníku se zpět do Sigmy vrátil Vojtěch Štěpán. Herně to bylo hodně proměnlivé. Dokázali jsme uhrát slušné výsledky, ale zažili jsme i slušné propadáky. Herně výborné to bylo ve slovenské Myjavě, kde jsme si i zastříleli. Velmi náročný zápas jsme odehráli ve Vídni s týmem druhé ruské ligy FK Gazovik Orenburg, který jsme prohráli 1:4. Chci čtenáře jen upozornit, že druhá ruská liga má vysokou kvalitu srovnatelnou s naší první soutěží! O několik hodin později druhá naše sestava hrála s rakouským týmem SV Matterburg 1:1. Některé zápasy byly špatné. Vrcholem byl poslední přípravný mač s Prostějovem… Když jsi hodnotil poslední přípravný zápas s Prostějovem, tvé prohlášení si hráči určitě za rámeček nedali. Řekl jsi, že to byl „humus“ a že se tak o místo v sestavě nebojuje. Fanouškovi není zcela srozumitelné, že profesionální hráči mohou přistupovat ke své práci tak laxně. Co k tomu říct!? Dobře víš, že jsem fotbal vrcholově hrával. Něco takového by se ale za našich časů stát nemohlo, přitom jsme nebyli takovými „profíky“, jako ti dnešní. V samotném zápase jsme mohli dát tři góly, ale také jsme mohli prohrát. Někteří hráči si mysleli, že si na závěr zahrají jen tak halabala fotbálek a třetiligové mužstvo převálcují. Ale pozor! Žádné válcování se nekonalo! Sigmu čeká těžký rok. Vrátit fotbalu v Olomouci jeho prvoligovou důstojnost. Co splnění cíle zaručí? Kde bys ji rád viděl v prvoligové tabulce? A na jaké umístění skutečně má? Podívej, já osobně kladu hlavní důraz na to, abychom návrat zvládli v klidu, bez nervů případných bojů o záchranu. Rok jsme byli mimo první ligu. Možná to vypadá, že to není tak dlouho, aby mužstvo nevědělo, do čeho jde. Vždyť většina hráčů ligu hrála! Ale přece jen zápasy druhé ligy nejsou prvoligová utkání. Ideál by byl klidný střed tabulky. Sestup do druhé ligy si vůbec nepřipouštím, protože případný návrat by byl daleko horší než ten letošní. Když se podíváš na některé ligové konkurenty, kteří budou usilovat o úspěch v evropských pohárech. Jakou podle tvého názoru mají šanci? Tak suverény v předkolech evropských pohárů určitě nejsme. Spartu čeká moskevský CSKA. Herně i ekonomicky nesmírně silný klub. Postup přes něj bude velmi tvrdý oříšek. Viktorka Plzeň je na tom samozřejmě lépe. Izraelský mistr Maccabi Tel Aviv vypadá jako schůdný soupeř. Nic se ale nesmí podcenit. Zvláště zápas na jejich půdě bude nepříjemný. A ostatní mužstva? Musí jít zápas od zápasu. Jak víš, Beloslav nezačala dobře, a to si kladla za cíl vytvořit si do odvety v Norsku dvougólový náskok. Místo toho jeden s domácí prohrou. Prostě šanci mají ti, kteří budou pokorní a budou dřít. Vedení Viktorie Plzeň před několika hodinami oznámilo, že vyprodalo všechny možné permanentky. Jde o zhruba necelých osm tisíc kusů, přičemž kapacita stadionu je zhruba dvanáct tisíc.
V čem spatřuješ příčiny toho, že mužstvo, které se ještě před několika lety potácelo na hraně sestupu, dnes baví atraktivním fotbalem? Je úspěšné doma i v zahraničí. A není to otázka jednoho, dvou let… Tak je to celý komplex příčin, který stojí za úspěchem současné Plzně. Včele stojí management, který ví, co chce. S budováním mužstva to začalo za Pavla Vrby, který budoval mužstvo podle svých představ. Zapojil do něj řadu hráčů, které ostatní kluby vyřadili jako neperspektivní. Dokázal s nimi pracovat, herně i sebevědomím je vytáhnout nad ligový průměr. Navíc tito hráči opravdu chtěli něco dokázat. Mechanismus byl nastartovaný a dnes ta mašina běží do jisté míry samospádem. Svědčí o tom další ligový titul, tebou zmiňovaný divácký zájem, který je skutečně jedinečný. Naopak historicky nejúspěšnější klub Sparta Praha neustále na výrazný a hlavně opakovaný úspěch čeká. V čem je zakopaný pes? Možná je to přesný opak Plzně. Peníze jdou do klubu stejné, možná i větší, ale vedení ani mužstvo je nedokážou proměnit v úspěch. Možná v tom hrají roli interní vztahy, a to jak na úrovni managementu, tak v hráčské kabině. V Plzni asi panuje silnější ruka či pokora. Pan Pelta se rozhodl, že rozšíří českou špičku o dalšího konkurenta. Baumit Jablonec dýchá Viktorce i Spartě na záda. Výsledky i kvalitní hrou. Fanoušek českého fotbalu se raduje, ten jablonecký chodí na zápasy stále v mizerném počtu. Může něco situaci změnit? Tak to je záhada i pro mě! To mužstvo hraje opravdu kvalitní fotbal, diváků chodí ale hrstka. Zda je to dáno velikostí města, blízkostí fotbalového konkurenta z Liberce či zájmy o jiné sporty v regionu, nevím. Každopádně jak říkáš - širší fotbalová špička je jen ku prospěchu našeho fotbalu, o tom žádná. Pokud se vrátíme na Moravu, existují tady dva týmy s ohromnou tradicí, ale nedůstojnou současností - Zbrojovka Brno a Baník Ostrava. Ten první byl svého času proslavený mimořádně vysokými návštěvami, o kterých se dnes může mužstvům jenom zdát. Ten druhý ještě před jedenácti lety pravidelně vyprodával své domácí zápasy a nakonec slavně vyhrál ligu. Co se tam stalo? Podívej, já su rozený Brňák. Hrál jsem tam dorosteneckou ligu. Zápasy byly naplánovány tak, že jsme hráli před Zbrojovkou. V druhém poločase už bylo za Lužánkami třicet tisíc lidí! To bylo něco úžasného, na co se nezapomíná. Vzpomínám si na to, kdy Zbrojovka pod Josefem Masopustem vyhrála ligu. To byla obrovská euforie. Dnes vypadají Lužánky tak, jak vypadají. Do Králova Pole fotbalový fanoušek cestu nenašel, přitom do Ronda se nakonec chodit naučil. Snad situaci napomůže stavba nového stadiónu. Sám bych se přimlouval za rekonstrukci tradičního místa, ten Lužánků. Do poměrů v Baníku nevidím, jsem na tom stejně jako každý fanoušek odkázaný na tisk. Zřejmě tam nefungují vztahy mezi vedením klubu a městem. Možná že je něco špatně v samotné strategii klubu. A také mi není jasné, proč by se nemohlo hrát z technických důvodů na Bazalech, které mají pro Ostraváky stejný význam jako Lužánky pro Brňáky… Ptal se Petr Hanuška
14
Obecní servis
TÝNECKÉ LISTY
OTÁZKA PRO Miroslavu ZAVADILOVOU, předsedkyni mikroregionu Království a starostku obce Majetín Královský triatlon patří mezi tradiční akce spolupořádané mikroregionem Království. Nač se můžeme opět těšit? Můžeš se podívat i zpět, jak se vůbec zrodila myšlenka jeho pořádání? V letošním roce se koná již 8. ročník a je výjimečný tím, že je zařazen do Mezinárodního poháru v triatlonu. Což je samo o sobě velký úspěch. Předchozí ročníky byly součástí pouze Hanáckého poháru. Pokud se ohlédnu trochu do historie, tak největší podíl na tom, že se v našem mikroregionu pořádají závody v triatlonu, má kolega Vojtěch Dostál, místostarosta obce Majetín a nadšený sportovec. Dalším takovým hybatelem byl Aleš Dedek dlouholetý triatlonista a provozovatel obchodu s cyklistickými potřebami v Brodku u Přerova. Území mikroregionu Království a Bystřička nabízí skvělé podmínky pro vytýčení náročné trasy triatlonového závodu. O tom, že je to závod odpovídající mezinárodním standardům, svědčí i začlenění do mezinárodního poháru. Cyklistická trasa v délce 33 km vede obcemi Grygov, Vsisko, Velký Týnec, Čechovice, Hostkovice, Vacanovice, Svésedlice a zpět na Velký Týnec, Grygov a Majetín. Plavecká část v délce 0,5 km je realizována na pískovně u obce Krčmaň. V Majetíně závodníci odloží kola a zahájí 6 km běh v okolí koupaliště, zahrádek a rybníka Hliník. Abychom si ten den ještě trochu zpestřili, rozhodli jsme se uspořádat i závody pro děti. Celé dopoledne patří dětem, kdy závodí už ty nejmenší na odrážedlech (3 leté a mladší), starší děti na kolech a od 10 let absolvují klasický triatlon - plavání v bazénu, jízdu na kole a běh. Celkem máme 7 věkových kategorií rozdělených na chlapce a děvčata. V loňském roce startovalo asi 120 dětí a 200 dospěPaní Drahu ŽIVCOVOU, předsedkyni Klubu seniorů Velký Týnec Paní Živcová, v sobotu 1. srpna pořádá Klub seniorů na zámku Společenské odpoledne? Mohla byste nám vaši akci přiblížit? Je to setkání členů seniorských klubů z okolí, kde si lidé můžou popovídat a pobavit se. Některé kluby mají, stejně jako my, taneční skupiny a ty během odpoledne předvedou svá nová vystoupení. Jaká vystoupení letos návštěvníci uvidí? V současné době máme potvrzeno taneční vystoupení Klubů seniorů z Choliny, Věrovan, Majetína, Těšetic, Horky, Křelova a Hněvotína. Vždy tančí dvě skupiny, a než se připraví další, tak hraje k poslechu hudba. Letos, již poněkolikáté, je to skupina Allegro. Jsou to manželé Hessovi z Jívové, a hrají opravdu moc pěkně. Některé taneční skupiny mají připraveny i dvě vystoupení, například Těšetice. Jedno
lých. Abychom umožnili zapojení co nejvíce lidem, kteří mají rádi pohyb a nejsou vyloženými sportovci, zavedli jsme také kategorie první triatlon v životě a borec/borka mikroregionu Království. Letos nově kategorie TIR (nad 100 kg). Vyhodnocujeme také nejmladšího a nejstaršího závodníka. Od roku 2012 jsme ještě přidali kategorii štafet, kdy mohou být síly rozděleny do 3 závodníků. Celý den vládne při závodu úžasná atmosféra a není nouze ani o překvapení. Každý podobný podnik žije nejen svými výsledky, ale i zajímavostmi, nečekanými příhodami Máš pravdu. Dovolila bych si tedy přidat pár perliček. Několika ročníků se účastnil i známý triatlonista Petr Vabroušek, který v 1. ročníku přejel odbočku v obci Vacanovice, ale přesto vyhrál. Putovní pohár se nám asi po 4. ročníku již bohužel nevrátil. Nejmladší účastník jel na odrážedle, dokonce s dudlíkem v puse. Před prvními jezdci na kolech jede auto s majákem a za posledním tzv. metla - dodávka s vozíkem, která nabírá cyklisty například s píchlým kolem. Běžci jsou označováni barevnými provázky, aby byl kontrolován počet absolvovaných okruhů kolem zahrádek. Z důvodu plavání na pískovně musíme mít připravena 2 depa na kola, která jsou vzdálená 1,5 km od sebe. V den „D“ je potřeba k organizačnímu zajištění okolo 100 dobrovolníků – u registrace, závodu dětí, regulovčíci na křižovatkách, občerstvovací stanice při běhu, zajištění zázemí, závěrečné občerstvení atd. Dárky máme připravené pro všechny závodníky. Letos ponožky s logem Královského triatlonu. Závěrem bych chtěla poděkovat všem organizátorům, sportovcům i divákům za vytvoření nezapomenutelné atmosféry. Naše heslo je „Poznej své tělo, ukaž, co je v tobě. Tři disciplíny – jeden sport“.
často bývá nějaká legrace. Také máme pro návštěvníky připraveno občerstvení. S členkami našeho klubu pečeme zákusky a ty jsou pak nachystány na stolech. Pan Dvořák nám bude dělat steaky a ve stodole se o občerstvení budou starat holky Lexovi. Letos je to již desátý ročník. To už je pěkná tradice. Jak vaše akce vznikla? Před deseti lety vznikla na popud děvčat z Dubu naše taneční skupina Poupata. A začali jsme organizovat takové malé setkání jen pro naše členy a lidi z blízkého okolí, kde Poupata a skupina z Dubu vystupovaly. První dva ročníky se konaly u podia u restaurace Na zámku. Postupně se přidávaly další seniorské kluby, akce začala být docela velká a tak jsme si ji začali organizovat sami. Základní „kádr“ vystupujících tanečních skupin je stejný již několik let. Ale občas se přidávají i nové skupiny. Jako letos ta z Hněvotína. Plánujete v tradici pokračovat? Jestli budeme dýchat, tak plánujeme, že ji budeme dělat i dál. I když je to někdy dost náročné. Většinou se nás sejde kolem 300 lidí. Na celé organizaci, včetně pečení, se podílí jen 12 lidí, tanečnic. Potom v sobotu nám vždy s chystáním chodí pomoct i naši mužští členové. Paní Živcová, moc děkuji za vaše odpovědi!
Taneční skupina Poupata
JÓGA
pro všechny věkové kategorie Srdečně Vás zveme do společenského domu ve Velkém Týnci na cvičení s Luckou
2. září 2015 v 18:00 hod Bližší informace Vám podá paní Coufalová na tel. 605 757 717
Umění z půdy Zámecká galerie pro jeden obraz Máte-li doma nějaký obraz, fotografii, či jinou uměleckou kuriozitu, zapůjčte nám ji. Rádi ji zde na měsíc vystavíme. Recenze vystaveného obrazu
Tři Hanačky Obraz pochází z půdy místního obecního úřadu. Není signován, ale s největší pravděpodobností je jeho autorem pan Taihan Ladislav. Při prvním pohledu nás starší napadne Marx, Lenin a Stalin se šátky na hlavách. Autor se zjevně nechal ovlivnit ideologickou koncepcí padesátých let. Dvě Hanačky zobrazuje z profilu zahleděné do budoucnosti. Třetí se s mírně pootočenou hlavou dívá vpřed. Portréty zjevně nebyly silnou stránkou tohoto malíře. Všechny tři ženy mají spíše mužské rysy a z tváří jim ostře vystupují olbřímí nosy. Z celkového vyznění obrazu není jasné, zda jde o jakýsi pamflet na ideologický tlak padesátých let, nebo o vyjádření budovatelského úsilí. Přijďte a můžete se dívat vlastníma očima. Všechny zájemce o umění srdečně zve Stanislav Denk
SLOUPEK POEZIE ZA VSÍ Jiří Černohlávek
Slunce se stěhuje z lesních samot a pozdravuje tě ošatkou bříz Za vsí vytryskly jeřáby a ocúny slibují nádhernou smrt Ryby vypily rybník Nejsem vlažný jenom trpký když cestou ohýbám vítr a vracím se pro smutnou píšťalku pološera (Cestou do Emauz, 1993)
Výročí 15
TÝNECKÉ LISTY
Srpnová výročí středomoravského regionu Před 155 lety – dne 1. srpna 1860 se narodil v Bříze u Hradce Králové prof. František POLÍVKA, věhlasný botanik, profesor a ředitel České reálky. Po maturitě na gymnáziu v Hradci Králové studoval UK v Praze. V r. 1886 přišel do Olomouce, kde trvale zakotvil. Učil na Slovanském gymnáziu a vyučoval přírodopis, matematiku a fyziku. Byl řádným profesorem, a když byla v r. 1902 založena česká reálka, stal se jejím prvním ředitelem. V l. 1902–13 byl souběžně též inspektorem pro české školy v Olomouci. První knihu Etymologický slovníček latinského názvosloví přírodopisného (1883) vydal v Praze a o pět let později publikaci Pod drobnohledem, která vyšla v Olomouci. Ve výročních zprávách Slovanského gymnázia v letech 1890-91 bylo pojednání Cizopasné rostliny jednosnubné. V jeho tvorbě inspirované olomouckým knihkupcem a nakladatelem Romualdem Prombergrem měla jedinečný význam spolupráce s vynikajícím ilustrátorem Adolfem Kašparem. Díky tomuto tvůrčímu trojlístku vznikly hodnotné a celostátně využívané učebnice Rostlinopis (1896) a Živočichopis (1897). Vrcholem jeho tvorby se stala unikátní čtyřdílná Názorná květena zemí koruny české (1899-1903). Toto dílo bylo uznávané i v zahraničí. V r. 1912 vyšel Klíč k úplné květeně zemí koruny české, který se dočkal několika reedicí. Zemřel 2. 7. 1923 v Olomouci. Na paměť této významné osobnosti byla pojmenována v Olomouci ulice ve vilkové čtvrti Nové Ulice. U příležitosti 10. výročí úmrtí byl postaven ve Smetanových sadech pomník, dílo akademického sochaře Julia Pelikána. Tato socha byla po r. 2003 restaurována sochařem Karlem Hořínkem a dne 27. 7. 2006 instalována opět uprostřed magnóliové zahrady. (Medailonky osobností z pera RNDr. Vladimíra Zicháčka. In: Primum necessarium je vzdělání a mravnost. Olomouc SGO 1997. S. 320-321.)
Před 95 lety – dne 1. srpna 1920 se narodil v JesenciLadíně prof. ThDr. František VYMĚTAL, teolog a vysokoškolský učitel. Na kněze byl vysvěcen v Olomouci 5. 7. 1949. Zpočátku byl kaplanem ve Velkém Týnci a Veselí na Moravě. Od r. 1976 působil v Olomouci jako kanovník a generální vikář. Byl profesorem a později děkanem Cyrilometodějské bohoslovecké fakulty v Litoměřicích. V posledních letech vypomáhal v olomoucké duchovní správě, kde také dne 17. 8. 2000 zemřel. Pohřben byl v rodišti. (Ševčíková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2005, č.7-8.)
Před 120 lety – dne 3. srpna 1895 se narodil v Tučapech František VYSTRČIL, malíř, čs. důstojník – legionář. Maturoval na České reálce v Olomouci v r. 1914. Měl malířské nadání a velký vliv na něj měl prof. kreslení Karel Wellner, který jej připravoval k přijímacím pohovorům na AVU s tím, že ho bude všemožně podporovat. Ke studiím nedošlo, protože vypukla první světová válka. Bojoval u Zborova a Bachmače. Jako ruský legionář prošel sibiřskou anabázi až do Vladivostoku a do vlasti se vrátil až v r. 1921. Po návratu působil u dělostřelectva v Olomouci. Aktivně se věnoval též jezdeckému sportu na Lazecké dráze a ve volných chvílích maloval převážně akvarely z olomouckého prostředí. Ve 30. l. působil na Slovensku, kde se oženil a v r. 1937 byl jmenován podplukovníkem. Po r. 1938 se vrátil do Olomouce, kde bydlel spolu s rodinou až do konce války. Poté měnil často svá působiště a zemřel 16. 12. 1974 v Lubici u Kežmaroku. Jeho syn Otakar Vystrčil, který se narodil v r. 1935 v Košicích, se profesně věnoval malířství a stal se z něj významný výtvarný pedagog, který trvale zakotvil na Hané. (Ševčíková, H.: Srpnová výročí středomoravského regionu. In: Týnecké listy 2005, č. 7-8.)
Před 30 lety – dne 7. srpna 1985 zemřel v Kuníně u Nového Jičína MVDr. Prokop Večeřa - veterinární lékař, hipolog. Pocházel ze Skrbeně, kde se narodil 13. 9. 1908. V r. 1920 přešel z prostějovského gymnázia do sekundy Slovanského gymnázia Olomouc. Jeho rodina přesídlila z Čehovic na Prostějovsku do Seničky u Litovle. I když mu sedlačení bylo při studiu přítěží, měl je docela rád. Umožňovalo mu totiž denně pracovat s koňmi, které miloval. Až do maturity je každé ráno před odchodem na lokálku chodil pozdravit do stáje. Sestry dostaly věnem hospodářství a Prokop přešel do Brna studovat zvěrolékařství. Byl zde žákem velkých osobností naší veterinární medicíny prof. MVDr. Antonína Klobouka (rodák z Velkého Týnce) a prof. MVDr. J. Taufera. Pod jejich vedením si osvojil pracovní postupy vědecké práce a tvůrčí přístup ke genetice aplikované v chovatelské praxi, již později uplatňoval zejména v zootechnice výkonných jezdeckých koní. Dne 17. 6. 1933 byl promován doktorem veterinární medicíny. Po krátké veterinární praxi v Hluboké nad Vltavou narukoval, absolvoval důstojnickou školu pro důstojníky veterináře v záloze a následně sloužil ve vojenských hřebčínech Horné Motešice na Slovensku a Hostouň na Šumavě. Od března 1937 působil v hřebčíně Turie Remety na Podkarpatské Rusi. V následujícím roce složil s vyznamenáním zkoušku pro odbornou službu v ústavech pro chov koní a byl jmenován komisařem pro jejich chov. Absolvoval i dvouletou vyšší jezdeckou školu ve Vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích. V hodnosti kapitána velel při mobilizaci v r. 1938 jezdecké eskadroně na východoslovenských hranicích s Maďarskem. Veškerý svůj volný čas věnoval sportovní jízdě. Za války vedl chov v hřebčíně Nemošice a od r. 1945 působil v Kladrubech nad Labem. V lednu 1949 byl jmenován ředitelem Ústavu pro chov koní v Hostouni na Šumavě. Měl za úkol převést ho z vojenské správy do resortu zemědělství a tehdy ze strategických důvodů ho přemístit na bezpečnější místo ve vnitrozemí. Vybral si Albertovec u Opavy. Ředitel dr. Večeřa šel svým podřízeným příkladem a do své sedmdesátky denně jezdil. Působil i jako rozhodčí jezdeckých soutěží, na Albertovci organizoval jezdecké dny, navštěvované desetitisícovými zástupy diváků. Byl
rovněž ředitelem a hlavním organizátorem řady významných mezinárodních jezdeckých závodů. Organizoval i dražby sportovních koní, z nichž plynuly pro státní rozpočet devizové prostředky jako z dobře prosperující továrny. Do análů čs. jezdectví budou zapsány skvěle organizované kurzy jezdectví z nichž vycházeli odborně proškolení nadšenci jezdeckých oddílů v celé republice. Pěkný vztah k rodné Hané projevoval zcela spontánně. Ať s rodinou přijížděl autem na Hanou z kterékoli světové strany, vždy v okruhu do 30 km od Olomouce mluvil výhradně hanácky. (Zicháček, Vladimír : Osobnosti. In: webové stránky Slovanského gymnázia Olomouc.)
Před 145 lety – dne 11. srpna 1870 se v Grygově narodil Jan ŠRÁMEK, teolog a politik. Pocházel z chudé zemědělské rodiny. Otec mu zemřel již ve třech letech a dík přízni některých kněží mohl absolvovat arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kde v r. 1888 maturoval. Poté studoval teologickou fakultu v Olomouci, kde byl vysvěcen na kněze v r. 1892. V l. 1893-99 byl kaplanem v Novém Jičíně, pak administrátorem v Životicích u Opavy a kaplanem ve Všechovicích na Kroměřížsku. V r. 1902 odešel do Brna, aby se věnoval politickoorganizační práci. Souběžně působil v období l. 1905-18 na brněnském biskupském alumnátě, zprvu jako docent a od r. 1911 jako profesor křesťanské sociologie. Po vzniku ČSR byl zvolen předsedou Čs. strany lidové, byl poslancem a ministrem čs. koaličních vlád. R. 1912 získal titul Msgre, r. 1927 byl jmenován PhDr.h.c. na Cyrilometodějské bohoslovecké fakultě v Olomouci. V r. 1939 uprchl se svým spolupracovníkem F. Hálou do Polska, odtud do Francie a po její porážce do Anglie. Byl předsedou obou londýnských emigrantských vlád. Po roce 1945 byl až do února 1948, kdy podal demisi, místopředsedou vlády. V březnu 1948 se pokusil o útěk do zahraničí, ale byl zatčen a až do konce života internován. Z místa poslední internace na zámečku Roželově v Brdech byl těžce nemocný pod cizím jménem hospitalizován v nemocnici na Bulovce v Praze, kde zemřel 22. 4. 1956. Pochován byl tajně za asistence StB ve Velkém Týnci do hrobu své matky. V září 1991, po třiceti pěti letech od jeho smrti byly jeho tělesné pozůstatky exhumovány a 12. října 1991 uloženy se všemi poctami na velehradském hřbitově. (sjl: Jan Šrámek na Velehradě.Kdy-kde-co v Olomouci. 1991, č. 11,S. 4. * Slovník prvního čs. odboje 1914-1918. Praha, Hermes 1993.)
Před 55 lety – dne 20. srpna 1960 tragicky zemřel v Bělkovicích Josef KOUDELÁK, učitel, editor, folklorista a spisovatel hanáckého venkova. Pocházel ze Seničky, kde se narodil 26. 2. 1906. Po obecné škole v rodišti absolvoval reálné gymnázium v Litovli a pak absolvoval Učitelský ústav v Olomouci. Jeho první pedagogické kapitoly se začaly psát v r. 1926. Vyučoval na obecných školách v Července, ve Slavětíně u Litovle, na Dívčí měšťanské škole v Novém Jičíně, v Renotách u Litovle, Uničově, v Náměšti na Hané, Šternberku, Štarnově a v l. 1958-60 působil jako ředitel základní školy v Bělkovicích. Od studií psal básně, fejetony a drobné příspěvky do novin a časopisů. Opěvoval život na Hané. V několika románových pracích (S větrem o závod, Skála puká, Vítězná chudoba, Radlice Boží, Zlatá Srdce, Krůpěje, Náš rod) zobrazil vesnický život v této úrodné oblasti. Ve středu jeho literárního zájmu byli prostí venkovští lidé a jejich sociální a hospodářské poměry. Spolu s Josefem Vacou a Josefem Vrbkou zpracoval ve dvou publikacích na dvě stě pověstí s názvem Pověsti z kraje básníka F. S. Procházky, vydané v l. 1939 a 1940. Z r. 1948 je jím uspořádaná vlastivědná publikace Štarnov pod Šternberkem z minulosti k přítomnosti. Jeho sběratelství lidových pověstí a zkazek vyústilo ve 40. a 50. letech ve vlastní pohádkovou tvorbu. Výbor z jeho poezie i prózy vydaný v Seničce v r. 2000 přehledně uspořádal spisovatelův syn ing. Aleš Koudelák a na rodném domě byla umístěna pamětní deska. (Hlůzová, Vlasta: Prošli Šternberskem. Olomouc 2015. * Ševčíková, Hana: Haná v dětské literatuře. Olomouc 1993.)
Před 70 lety – dne 21. srpna 1945 zemřel v Olomouci prof. František HADERKA, středoškolský pedagog, národní pracovník a publicista. Pocházel z Kroměříže, kde se narodil 3. 7. 1886. Po maturitě na gymnáziu v rodišti odešel studovat FF na UK do Prahy. Po promoci r. 1909 začal působit v Olomouci jako suplující profesor na české reálce, kde učil češtinu a němčinu, kromě válečných l. 1914–18. V l. 1919-20 učil též na dívčím gymnáziu a 1920-21 na učitelském ústavu. Poté byl jmenován definitivním profesorem a vrátil se na reálku, kde učil do 29. 1. 1926. Pak odešel do Šumperka, kde byl jmenován ředitelem české reálky a působil zde do r. 1934. Projevoval se zde jako zanícený vlastenec, dobrý organizátor a praktik. K 1. 9. 1934 byl jmenován ředitelem Slovanského gymnázia v Olomouci. V Olomouci byl též aktivně činný v Národní jednotě. Od r. 1923 pravidelně publikoval v Lidových novinách, byl činný též ve Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, psal pedagogické spisy. Od r. 1935 byl jednatelem Ústředního výboru Národní jednoty, později členem Národní rady v Praze i její odbočky v Brně. Pohřben na ústředním hřbitově v Olomouci a jeho náhrobek ozdoben bronzovým reliéfem od Julia Pelikána. (Fischer, R.: Olomoucký památník. Olomouc 1938. * Filip, Z.: Kdo byl kdo. 200 osobností z historie Šumperka. Štíty 2008. S. 27). ... pokračování na str. 16
16
Výročí
Před 165 lety – dne 23. srpna 1850 se v Citově u Přerova narodil Ludevít R. PAZDÍREK, hudební skladatel, nakladatel a učitel. Největší vliv na jeho hudební vzdělání měl tatínek Josef (1813-1896), učitel a hudebník, jehož kapela byla známa po celém kraji. Ludevít absolvoval učitelský ústav v Olomouci a poté učil od r. 1868 v rodišti, pak v Roštíně a r. 1879 se stal nadučitelem v Horní Moštěnici. V témže roce zde založil hudební nakladatelství, kterému se plně věnoval a o deset let později se vzdal i učitelství. Nakladatelství přestěhoval za dva roky do Bučovic a roku 1897 do Olomouce, kde působil 14 let. Pak se přestěhoval do Brna, kde 30. 4. 1914 zemřel. Prvým jeho nakladatelským počinem byl Malý koledníček (1879). Vydával obřadní příručky, chrámovou hudbu českých skladatelů, díla hudebních pedagogů a řadu dalších hudebnin. Úzce spolupracoval s bratry Bohumilem (1839-1919) a Františkem (1848-1915). Po jeho smrti se nakladatelské činnosti věnoval jeho syn Oldřich (1887-1944). (Československý hudební slovník. II. Praha 1965, S. 265-266. Žižka, L.K. Rod Pazdírků. In: Hudba a národ. Praha 1940, S. 132-133)
Před 110 lety – dne 28. srpna 1905 se narodil v Olomouci Otakar LENHART, amatérský malíř, ilustrátor, fotograf a filmař. Byl synem malíře Jindřicha Lenharta (1878-1955) a bratem sochaře Karla (19041978). Vyučil se písmomalířem. V r. 1928 absolvoval Školu bytového průmyslu v Olomouci. K fotografování jej přivedla nutnost fotografovat bratrovy sochy. Od r. 1930 byl členem Českého klubu fotografů amatérů. V r. 1931 absolvoval portrétní kurs Karla Hájka (1900-1978) a po seznámení se s Jaroslavem Nohelem (1914-1977) se věnoval výhradně experimentální a reklamní fotografii. Malovat začal ve 30. l. a filmovat v 50. l.. Jeho filmy většinou s výtvarnou či vlastivědnou tématikou získaly několik ocenění. Od r. 1970 byl aktivním členem fotografické sekce Vlastivědné společnosti muzejní v Olomouci, která vydala v r. 1981 Rimbaudovu sbírku Opilý koráb s jeho ilustracemi. V r. 1965 vyšla v Ostravě fotografická publikace Jeseníky s jeho záběry a texty Jaromíra Tomečka. Nejznámější filmy, které natočil, aby dokladoval lidové zvyky a obyčeje Hané, jsou např. Vázání hanáckého šátku (1954), Olomoucká a šternberská keramika (1965), Vožení krále (1966). V r. 1980 natočil ještě film o fotografiích Ivo Přečka. Zemřel 3. srpna 1992 v rodišti. (Dvořák,K.: Zapomenuté svědectví. Fotografie 1979, č.2, S.41. * Encyklopedie českých a slovenských fotografů. Praha, ASFO 1993.)
Před 115 lety – dne 28. srpna 1900 se narodil na Svatém Kopečku PhDr. Oldřich LETFUS, klavírista a hudební skladatel. Vyrůstal v rodině hudebního pedagoga Adolfa Letfuse (1862-1927). Studoval Slovanské gymnázium v Olomouci, kde i maturoval (1919). Poté odešel do Prahy, kde absolvoval konzervatoř a hudební vědu na FF UK. V l. 1919-21 byl žákem J. B. Foerstera. Od r. 1931 hrál v jazzovém duu s E. Schulhoffem. Spolupracoval Československým rozhlasem. Hojně také koncertoval v zahraničí a to v Belgii a Holandsku. Po r. 1945 založil vlastní rytmickou skupinu, která doprovázela každodenní živě vysílaný ranní tělocvik. Složil několik klavírních symfonických a komorních skladeb, mj. i symfonickou báseň Divoženka podle Františka Kožíka, která měla rozhlasovou premiéru dne 22. 4. 1942. Zemřel 2. 2. 1959 v Krompachu. (Encyklopedie jazzu a moderní populární hudby. Praha 1990, s. 317-318. * Kotek, J.: Kronika české synkopy. Praha 1975.)/ Připravila Hana Ševčíková
TÝNECKÉ LISTY
Stalo se ve světě - srpen 1
1960 – Benin získal nezávislost na Francii.
2
1945 – Konec jednání v Postupimi – Postupimská dohoda (začátek 17. července).
3
1680 – Zemřel Tomáš Pešina z Čechorodu, český dějepisec a spisovatel (*19. prosinec 1629).
4
1875 – Zemřel Hans Christian Andersen, dánský spisovatel (*1805)
5
1850 – Narodil se Guy de Maupassant, francouzský spisovatel (†1893).
6
1945 – Druhá světová válka: V 8:16 svrhl letoun Enola Gay atomovou bombu Little Boy na japonské město Hirošima.
7
1865 – Narodil se Luděk Marold, malíř a ilustrátor (†1. prosince 1898)
8
1945 – Uzavřena Londýnská dohoda o stíhání válečných zločinců.
9
1945 – Druhá světová válka: Atomová bomba Fat Man byla svržena na japonské město Nagasaki. Zemřelo kolem 70 000 lidí.
10 11
955 – Východofranský král Ota I. porazil kočovné Maďary v bitvě na řece Lechu. Bitvy se zúčastnil i český kníže Boleslav I. 1830 – Narodil se Heinrich Mattoni, karlovarský podnikatel (†14. května 1910)
12
30 př. n. l. – Zemřela Kleopatra VII., poslední vládkyně Egypta (*69 př. n. l.)
13
1940 – Byla zahájena letecká bitva o Britanii.
14
1980 – Lech Wałęsa vedl stávku v gdaňských loděnicích v Polsku, což později vedlo ke vzniku odborového hnutí Solidarita.
15
1945 – Kapitulace Japonska v druhé světové válce.
16
1960 – Získal Kypr nezávislost na Velké Británii.
17
1955 – Zemřel Fernand Léger, francouzský malíř a sochař (*4. února 1881).
18
1505 – Narodila se Marie Habsburská, manželka českého krále Ludvíka Jagellonského (†18. listopadu 1558).
19
1435 – Husitské války: vojsko Táboritů bylo poraženo katolickými silami Oldřicha z Rožmberka v bitvě u Křeče. Šlo o poslední klasickou bitvu husitských válek.
20 21
1940 – Ruský revolucionář Lev D. Trockij se stal obětí atentátu agenta NKVD Ramóna Mercadera. O den později Trocký následkům zranění podlehl. 1980 – během vychřice padla památná lípa „Kongresovka“ v Plasích
22
1485 – Jindřich Tudor porazil Richarda III. v bitvě u Bosworth, v Anglii skončily války růží.
23
1305 – Vůdce skotského povstání proti Angličanům William Wallace byl v Londýně po krutém mučení popraven.
24
410 – Vizigóti vedení náčelníkem Alarichem dobyli a vydrancovali Řím.
25
1830 – Začalo belgické povstání proti nizozemské nadvládě.
26
1880 – Narodil se Guillaume Apollinaire, francouzský básník (†9. listopadu 1918).
27
1635 – Zemřel Lope de Vega, španělský dramatik a básník (*25. listopadu 1562).
28
1645 – Zemřel Hugo Grotius, holandský právník, filozof, křesťanský apologeta, dramatik a básník (*1583).
29
1885 – Gottlieb Daimler sestrojil první motocykl.
30
1935 – Zemřel Henri Barbusse, francouzský prozaik (*17. května 1873).
31
1880 – Narodila se Vilemína Nizozemská, nizozemská královna (†28. listopadu 1962).
Články, dopisy, úvahy, komentáře 17
TÝNECKÉ LISTY
Svatý Šarbel Makhluf Bůh vybírá jisté lidi, aby mimořádným způsobem připomenul světu Boží existenci, Boží všemocnou lásku a nekonečné milosrdenství. Svatý Charbel Makhlouf (Šarbel Machlúf) je jeden z nejznámějších svatých na Středním východě. Burcuje víru a všeobecnou úctu mimořádnými zázraky a znameními způsobenými silou své přímluvy. Dětství Narodil se 8. dubna 1828 jako páté dítě nemajetných rodičů Antuna a Brigidy Makhloufových, kteří žili v malém městečku na kopci Bekaa Kafra 140 km severně od Bejrútu. Při křtu dostal jméno Josef. Jeho rodiče byli katolíci maronitského ritu. Jejich děti vyrůstaly v radostné atmosféře lásky, která pramenila z živé denní modlitby a tvrdé práce na poli. V té době byl Libanon pod vládou Osmanské říše. Když byly Josefovi tři roky, zemřel mu otec. Josefova matka se rozhodla, že se znovu provdá, aby dětem umožnila péči a vzdělání. Vzala si za manžela poctivého a zbožného jáhna jménem Ibrahim. Ve čtrnácti letech Josef pocítil první náznaky volání k mnišskému povolání. 1. listopadu 1853 složil první sliby a přijal jméno Charbel po starokřesťanském mučedníkovi, který byl v roce 107 našeho letopočtu zabit v Antiochii. Dokončil svá teologická studia a 23. června 1859 byl vysvěcen na kněze. Hmatatelné zpřítomnění Boží lásky Když někdo, kdo je úplně oddán Bohu, prosí, zpřítomní ve světě Boží všemohoucí lásku. Je to pak Kristus sám, kdo mluví skrze něho, poráží ďábla dobrotou, lež pravdou a nenávist láskou. Na světě neexistují účinnější prostředky boje proti zlu. Takovým způsobem otec Charbel bojoval proti zlu, protože věděl, že nejjistější cesta, jak je možné změnit svět k lepšímu, je změnit sám sebe, stát se svatým ve spojení s Bohem. To byl hlavní cíl jeho života v klášteře. Pouze ti, kdo oddaně touží po svatosti, učiní svět lepším.
Ochod do samoty 15. února 1875, po mnoha letech v klášteře v Annayi, otec Charbel obdržel povolení k odchodu do poustevny svatých Petra a Pavla, kde se spojil s Kristem modlitbami, manuální prací, přísným sebeovládáním a postem. Malá a odlehlá poustevna, ve které žili pouze tři mniši, se nacházela v nadmořské výšce 1350 metrů. Charbelova cela měla pouze šest metrů čtverečních. Pod hábitem stále nosil žíněnou košili a spal jen několik hodin denně. Jedl velice málo, pouze jednou za den. Maso nejedl vůbec. Eucharistie byla ústředním bodem jeho života. Dříve než přistoupil ke slavení mše svaté v kapli poustevny, vždy se na ni nejprve dlouho připravoval. Pak zůstával ještě další dvě hodiny v díkůvzdání. Denně adoroval před Nejsvětější svátostí. Také každý den četl a rozjímal nad Písmem Svatým. Pracoval a bez ustání se modlil. Tímto způsobem se odevzdával Bohu, aby Bůh mohl očistit jeho srdce a osvobodit ho od zlých sklonů a egoismu. Různost cest ke svatosti Spolubratři považovali Charbela za svatého již během jeho života, protože věděli, jak hrdinně následuje Krista. Pouze určití lidé jsou povoláni k životu tak přísnému, jaký vedl Charbel, ale Kristus volá ke svatosti každého z nás. Smysl pozemského žití je růst v lásce, abychom dosáhli nebe. To znamená milovat tak, jak Kristus miluje nás, a uskutečňovat v každodenním životě Jeho největší přikázání: „Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás” (Jan 15,12). Uzdravuje na těle i na duchu V roce 1873 otec představený poslal otce Charbela do paláce prince Rašída Bejk Al-Choury, aby se modlil za princova syna Nagiba, který onemocněl tyfem. Lékaři chlapci dávali už jen velmi malou naději. Otec Charbel pozvedl svatý kříž nad hochem a požehnal ho svěcenou vodou. O chvilku později se Nagib uzdravil, k veliké radosti všech
přítomných. Když později princův syn dokončil lékařská studia, stal se jedním z nejznámějších lékařů v Libanonu. V malém městě Ehme žil duševně postižený člověk, který byl velkým nebezpečím pro sebe i pro jiné. Několik mužů ho s velkými obtížemi přivedlo do kláštera Annaya, ale nedokázali ho už dovést do kostela, protože disponoval nadlidskou silou. Objevil se otec Charbel a požádal ho, aby šel s ním a poklekl před svatostánkem. Muž se sklonil a učinil tak, jak mu mnich řekl. Po modlitbě, v souladu s východním obyčejem, četl otec Charbel postiženému z Evangelia. Pak se stal zázrak. Muž byl uzdraven. Později se oženil, měl početnou rodinu a přestěhoval se do Spojených států. I tam se stalo mnoho zázraků ve spojení s otcem Charbelem, ale většinou až po jeho smrti. Smrt v kapli Otec Charbel zemřel na Štědrý večer roku 1898 během adorace před Nejsvětější Svátostí. Jeho spolubratři ho našli na podlaze kaple. Když umývali tělo, objevilo se velké světlo ze svatostánku. Mniši to považovali za viditelné znamení nebe. Venku silně sněžilo a vál ostrý vítr. Všechny cesty k poustevně byly zaváté sněhem a nikdo z kláštera nemohl nejbližší vesničany informovat o jeho smrti. Ale stala se zvláštní věc. Přesně ten den lidé v okolí vnitřně poznali, že otec Charbel byl povolán do nebe. Mladí muži se vydali s lopatami odklízet sníh, aby se dostali do poustevny a donesli tělo do kláštera Annaya. Představený kláštera napsal: „Ztratili jsme jasnou hvězdu, která ochraňovala náš řád, Církev a všechny Libanonce svou svatostí. Modleme se, aby Bůh učinil Charbela naším patronem, který nad námi bude dohlížet a bdít a bude průvodcem temnotami pozemského života.” Tajemná záře, vůně, tekutina… Na svátek Narození Páně byl otec Charbel uložen k odpočinku do společné hrobky v klášteře. Následující
Týnecké zvony Historie týneckých zvonů začíná pravděpodobně s posvěcením nového týneckého kostela v roce 1760. Podrobnější informace o těchto zvonech farní kronika neuvádí. Zmíněna je až první rekvírace pro válečné účely v letech 1916 a 1917. Dva zvony byly shozeny z věže 2. listopadu 1916, třetí v září 1917, jedná se asi o nejstarší zvon Pavel. V roce 1924 dne 28. září na sv. Václava byly posvěceny nové zvony olomouckým arcibiskupem Dr. Leopoldem Prečanem, týneckým rodákem. Byly darem pana arcibiskupa Prečana a ministra Dr. Jana Šrámka, rodáka grygovského. Zvony ulila firma Herolda Richtera z Chomutova v Čechách. Byly to Maria - 860 kg (ladění fis), Leopold – 432 kg (a), Metoděj – 299 kg (h). Slavnost svěcení proběhla v 1 hodinu odpoledne, potom byly vytaženy na věž a jejich hlas se ozval ve 3 hodiny. Tu neděli byla také posvěcena nově postavená budova orlovny. Odpoledne vycházeli lidé z domů, aby se potěšili krásnou melodií zvonů, což od roku 1917 neslýchali. Zvony naposledy vyzváněly 17. května večer a 18. května ráno roku 1942. Z věže byly spuštěny 19. května a odvezeny do Grygova na vlak. Od rekvírace roku 1942 do roku 1972 zvonilo se pouze malým zvonem umíráčkem zavěšeným ve věžičce nad presbytářem. Tahalo se za provaz zavěšený u dveří do sakristie.
problémů a hlahol zvonů ozval se odpoledne o půl třetí k potěšení farníků týneckých konečně po 30 letech. Tu neděli byly také posvěceny a zavěšeny tři zvony krčmaňské. Současné zvony ve Velké Týnci se hmotností a laděním neliší od původních z roku 1924. Foto:pamětní kniha farnosti V. Týnec 8. října 1972 - zvony připravené k svěcení
Nynější velkotýnecké a krčmaňské zvony vyzvánějí na kostelních věžích od roku 1972. Pořízeny byly od firmy Schiling z Apoldy v bývalém NDR. Na pořízení bylo vybráno 203 tis. Kčs z darů a sbírek. Dovezeny byly do Grygova vlakem 29. září 1972. Potom byly přesunuty do Velkého Týnce na faru, krčmaňské do jednoho dvora blízko u kostela. Slavnost svěcení byla stanovena na neděli 8. října. V 9 hodin ráno průvod věřících, kněží a světitele kapitulního vikáře Josefa Vrany prošel od fary do chrámu za zpěvu písně „Bože, cos ráčil před tisíci lety“. V kostele sbor zazpíval skladbu „Radostný den nastal nám“. Světitele přivítal místní duchovní správce Dr. Leopold Chvostek. Poté v průběhu mše svaté po kázání byly zvony posvěceny. Následovaly poklepy na zvony od kněží, kmotrů zvonů a dalších zástupců farníků. Po ukončení obřadu svěcení a po mši svaté byly vyvezeny před kostel ke věži. Pak týnečtí hasiči zvony vytáhli na věž a tam je zavěsili. Vše proběhlo bez
Foto:pamětní kniha farnosti V. Týnec Před vyzvednutím zvonů. Zleva: J. Šnajdr, K. Hrudník, F. Dosoudil, A. Dosoudil, V. Dosoudil, A. Schmidt, J. Majer
Připomenu ještě, že letos bylo na Noci kostelů potěšitelné, kolik mladých lidí vstoupilo do kostela, na kůr a na věž ke zvonům a dopřálo si také krásného pocitu vidět široké okolí naší rodné Hané lemované mírnými kopci, údolím řeky Moravy, okrajem Oderských vrchů, desítkami olomouckých věží a Svatým Kopečkem. Vojtěch Hrudník
noci se nad celým údolím rozlila záhadná jasná záře a trvala po čtyřicet pět nocí. Událost vyvolala velký rozruch v celém kraji. Tisíce křesťanů i muslimů přicházelo k hrobu, aby viděly tento mimořádný jev. S cílem získat z ostatků otce Charbela alespoň kousek oblečení nebo pramenů vlasů jako relikvie, začali kopat v místě hrobu. Kvůli bezpečnosti se maronitský patriarcha rozhodl přenést Charbelovo tělo do kláštera. Hrob byl otevřen za přítomnosti lékaře a dalších oficiálních svědků. Exhumované mnichovo tělo bylo neporušené i přes to, že bylo přikryto mokrou zemí. Odborníci ho podrobili lékařským testům, které potvrdily, že tkáně nejeví žádné známky rozkladu, a že tělo navíc vydává úžasnou vůni a uvolňuje tekutinu neznámého původu. Dodnes tato tekutina bez ustání vychází ze světcova těla jako znamení Kristovy uzdravující síly. Tělo otce Charbela bylo umyto, oblečeno do nových šatů a uloženo v otevřené rakvi v jedné místnosti kláštera, která není přístupná veřejnosti. Kvůli neustálému prosakování tekutiny z těla museli mniši vyměňovat roucha zesnulému poustevníkovi každé dva týdny. Nevysvětlitelná záhada 24. června 1927 bylo Charbelovo tělo uloženo do kovové rakve a přeneseno do mramorové hrobky v klášterním kostele. V roce 1950 začala prosakovat záhadná tekutina z hrobky. Maronitský patriarcha nechal tělo exhumovat. Bylo vystaveno v přítomnosti členů lékařské komise, představitelů církve a úředníků města. Jejich očím se naskytl mimořádný pohled. Tělo svatého Charbela bylo neporušené jako v okamžiku smrti. Tajemná tekutina, kterou stále ronilo tělo světce, zkorodovala kovovou rakev, a našla si dokonce cestu mramorem hrobky. Tělo bylo opět umyto a oblečeno a vystaveno veřejnosti po několik dní, uloženo do nové rakve a pochováno do hrobky zevnitř vybetonované. Toho roku byl zaznamenán rekordní počet zázračných uzdravení a obrácení v Annayi. Klášter se stal poutním místem nejen pro křesťany, ale i pro muslimy, i pro lidi jiných vyznání. Svatořečení Otec Charbel Makhlouf byl papežem Pavlem VI. prohlášen za blahoslaveného dne 5. prosince 1965. Svatořečen byl týmž papežem 9. října 1977. Zástupy poutníků nepřestávají navštěvovat poustevníkův hrob, který se nachází v maronitském klášteře v Annayi, kde mnozí byli zázračně uzdraveni na těle i na duchu. Příkladem svého života a neustálou přímluvou u Boha nás svatý Charbel vyzývá, abychom usilovali o věčné štěstí v nebi - denně, odvážně a nekompromisně. Do nebe vede pouze jedna cesta - ta, na kterou nás zve Ježíš: „Kdo chce jít za mnou, ať zapře sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mne! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mě a pro evangelium ztratí, zachrání si ho” (Mk 8,34-35). Podle příkladu svatého Charbela se nebojme jít cestou pokory, sebezapření a odpírání hříchu. Staňme se jedno s Kristem - zdrojem Lásky - neustálou modlitbou, přijetím svátosti pokání a svatého přijímání a obětavou láskou k bližnímu V církvi se slaví památka sv. Šarbela 24. července Zpracováno podle příručky Zázračný mnich z Libanonu Připravil páter Václav Haltmar, farář Církve římskokatolické ve Velkém Týnci
18
Články, dopisy, úvahy, komentáře
Zapomenuté týnecké třešňařství Přiznejte si, že o tom nevíte vlastně nic! Jen tak mlhavě cosi od těch nejstarších pamětníků, a těm se to občas sem tam „plantá“… (Mají na to právo, nebo ne?) Ani já nejsem na tom o moc lépe, tož vydržte! Začneme v lázních Poděbradech, kde byl učiněn pokus o mé doléčení. To vám jdu takhle po promenádě a vidím prodejní stánky. S ovocem, zeleninou a zbožím jarmarečním. Třešně! Bude konec června a já letos neokusil ani třešničku. Stavím se do fronty. Pak pohled na tabuli s cenami. Á, tady to máme: kedluben 9,- Kč, banány 29,Kč, třešně výběrové 159,90 Kč. Za 1kg! Slovy Jednostopadesátdevětdevadesát! Zaokrouhleno 160,- Kč za kilo! A co lidi, kupovali? Lidi za tu „lidovou“ cenu kupovali! Nenápadně si šáhnu pro jednu třešni, rozloupnu ji. Samozřejmě že byla červivá. „Máte to červivé! Ten výběr,“ upozorním prodavače. „Tak nekupujte a kráčejte si dál!“ odpoví s ledovým klidem. Kráčím tedy dál a mysl bloudí v Týnci na Hradisku kdysi. Přes 200 vysázených stromů přinášelo ovoce. Lidé brblali, že na tom obec málo vydělává a že pronajímatel Kabilka má velký zisk. Tak jsem si to našel v účetních
análech a vskutku: třeba v roce 1937 čistý obecní zisk činil 4079,- Kč. Nechyběly návrhy, jak to vzít „pevně do ruky“, ale nevzalo se nic. Po válce už teprve ne, a pak se sad zlikvidoval do dnešní podoby. Zbytečné jsou úvahy, „co škode se tým způsobilo“. Ohledně Hradiska vášně pomalu utichají a má zkušenost s kilem třešní za 160,- Kč možná donutí některé počítat. I stromy stárnou. A ty, co pamatujeme z mládí, mají už optimální dobu se slušnými úrodami za sebou. Aleje by bylo třeba pravidelně ošetřovat, ať již hnojením nebo postřiky. Dál by byly spory s majiteli nebo nájemci polí pod třešněmi „stran škod česáči bezohlednými působenými“. Najednou se při kalkulaci dostáváme k číslům, o kterých se nám nezdálo. A výsledná cena kolem 160,- Kč za kilo není zas až tak fantastická... Ač byla řeč o třešních, nalijme si čistého vína: za našeho dětství bylo otázkou prestiže, kdo už jedl letošní třešně, kdežto mnohé současné dítko nad tím zakroutí hlavou s otázkou, proč shánět červivé třešně, když si může koupit levný banán. A máme vše vyřešeno… Jaroslav Chytil
Obnovme společně Masarykův pamětní kámen Stále častěji se v naší společnosti hovoří o tom, že dobrých příkladů z minulosti i současnosti bychom si měli vážit a nechat se jimi inspirovat. V našem prostředí je bezesporu už téměř sto let jedním z takových příkladů Tomáš Garrigue Masaryk. Byl vysokoškolským pedagogem, spisovatelem, sociologem, poslancem a především prvním prezidentem samostatného Československa. Velký Týnec zažil návštěvu Prezidenta Osvoboditele v roce 1921. Na jeho tehdejší cestu se nám dochovala vzpomínka v podobě pomníku obětem 1. světové války (dnes již obou světových válek), který zde odhalil společně s poslancem a ministrem Kunešem Sonntágem. Dodnes tuto událost připomíná pamětní kámen umístěný na vyhlídce směrem na Olomouc. Patřím k lidem, kteří si Masarykova odkazu velmi váží. Rozhodl jsem se proto ve spolupráci s vedením obce Velký Týnec a dalšími subjekty přispět k připomenutí slavné návštěvy této osobnosti. Cílem naší snahy je obnovit zašlý nápis na tomto kameni a v lokalitě umístit také informační tabuli. A proč to vše? Osobně považuji za důležité, aby se nejen Masaryk skloňoval ve všech pádech. Aby se hovořilo neje-
nom o jeho zásluze o vznik našeho státu, o jeho působení v politice i o morálních kvalitách coby osobnosti veřejného života. Tímto chci také navázat na akci, kterou každoročně za mé a obecní podpory pořádá Masarykova demokratická akademie k výročí návštěvy TGM ve Velkém Týnci. Tato aktivita nezůstala u veřejnosti nevyslyšena a již v sobotu 25. července, kdy jsem měl možnost zmíněný projekt prezentovat v rámci tradičních týneckých „Pivních a gulášových slavností“, přinesla nemálo drobných darů pro obec na její realizaci. Ty jsou společně s mým osobním darem základem k tomu, aby se podařilo tuto myšlenku úspěšně zrealizovat. Věřím, že společně se starostou Velkého Týnce PhDr. Petrem Hanuškou budeme mít příležitost obnovený nápis i informační tabuli brzy představit veřejnosti. Ideálním termínem by se mohlo stát 19. záři letošního roku. V tento den proběhne tradiční setkání na vrchu Hradisko u mohyly, kde si připomeneme již 96. výročí návštěvy T. G. Masaryka. Martin Tesařík, senátor za Olomouc a okolí
TÝNECKÉ LISTY
Uložení ostatků faráře Josefa Toufara v Číhošti Před třemi roky se mi dostala do rukou kniha „Jako bychom již dnes zemřít měli“, kde publicista a básník Miloš Doležal popsal svá pátrání po osudu číhošťského faráře P. Josefa Toufara. Četba byla pro mě natolik silným zážitkem, že jsem průběžně shromažďoval další informace z tisku a v lednu letošního roku jsem v Novém Městě na Moravě navštívil i putovní výstavu o Josefu Toufarovi. Toto vše mě motivovalo k tomu, abych se zúčastnil obřadu uložení jeho ostatků přímo v Číhošti. Obec Číhošť leží asi 15 km od Ledče nad Sázavou. Je to vesnice velikosti Čechovic, kde najdete mimo jiné obecní úřad, kostel s farou, dva hřbitovy, poštu, hostinec, maličké, ale krásně udržované hasičské muzeum. Místní jsou hrdí na „geografický střed České republiky“ vyznačený kamenným pomníkem. Nedaleko odtud je myslivna Orlovy, kde se v roce 1912 uskutečnil první skautský tábor pod vedením A. B. Svojsíka, kterého se zúčastnil i prostějovský rodák Jiří Wolker. Nedaleko od Ledče nad Sázavou je také místo táborů skautského vedoucího Jaroslava Foglara, nesoucí název Sluneční zátoka.
V sobotu 11. a v neděli 12. července se v Číhošťi uskutečnil obřad uložení ostatků faráře Josefa Toufara do místního kostela. Na této faře působil v letech 1948 až 1950. Dne 11. prosince 1949 se při jeho kázání v číhošťském kostele tajemně rozkýval a zkroutil oltářní křížek. 28. ledna 1950 byl Josef Toufar unesen Státní bezpečností a na příkaz komunistických špiček bezmála měsíc brutálně vyslýchán a nucen k falešnému přiznání a zradě kněžského slibu. Na následky mučení 25. února 1950 zemřel a byl pod falešným jménem pohřben v hromadném hrobě v Praze - Ďáblicích. Státní bezpečnost až po čtyřech letech oznámila příbuzným, že Josef Toufar zemřel. Prvotní šetření tohoto zločinu bylo prováděno v letech 1968-69 a následně zastaveno. Po sametové revoluci spisovatel a dokumentarista Miloš Doležal vypátral v archivech a z výpovědí svědků informace o posledních dnech Josefa Toufara a o místě pohřbení jeho těla. Na podzim roku 2014 byla provedena exhumace z hromadného hrobu v Praze-Ďáblicích a provedením testů DNA byla potvrzena totožnost vyzvednutých ostatků. Jan Pečinka
Jednotlivci vzdávají v kostele úctu vystaveným ostatkům P. Toufara
Čestná stráž u schránky s ostatky
Pohled na kostel od fary
Výstava dokumentů o životě P. Toufara
Výstava dokumentů o životě P. Toufara
S básníkem Milošem Doležalem...
Geografický střed České republiky
Články, dopisy, úvahy, komentáře 19
TÝNECKÉ LISTY
TIP NA VÝLET
Solný důl Wieliczka nebo osobně na pokladně před vaší návštěvou. Budete se však muset obrnit určitou dávkou trpělivosti, protože stejný nápad bude mít určitě i několik tisíc turistů z celého světa. Systém odbavení však funguje dokonale a do podzemí se každých pět minut vydává skupinka čítající více než třicet osob. Kapacita důlních prostor je obrovská a dle mého odhadu se v jednu chvíli nachází v podzemí více než tři tisíce lidí. Nevýhodou pro českého turistu je absence prohlídky v českém jazyce. K dispozici je kromě polštiny (rodinná vstupenka za 148 zl.), ruština, němčina, angličtina a dalších několik jazyků. Před pokladnami se musíte zařadit do správné „jazykové” fronty. Budete pravděpodobně jedni z tisíců lidí čekajících na prohlídku, ale všude na cedulích avizovaná hodina čekání od zařazení se do fronty po vstup do dolu se dá přežít.
Foto: 3x P. Peňaška Něco přes tři hodiny jízdy autem vzdálená Wieliczka láká do svého podzemí den co den davy turistů. Nechali jsme se tedy zlákat i my... A za čím že tam všichni jezdí? Ve Wieliczce se nachází solný důl, který funguje nepřetržitě od středověku až do dnešních dnů. Jeho historické prostory (komory, chodby, studny, nádrže atd.) mají dohromady délku kolem 300 km a nacházejí se na devíti úrovních v hloubce od 64 do 327m pod zemí. Od roku 1978 je důl zapsaný na na seznamu Světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO. Turistům jsou zpřístupněna téměř dvě procenta ze všech důlních prostor. Ono se to zdá být málo, ale přepočteme-li to na kilometry a čas, strávíte v podzemí skoro tři hodiny a ujdete více než tři a půl kilometru. Po dobu prohlídky se budete pohybovat v hloubce od 64 do 135 metrů. Celý důl je klimatizovaný, a tak ani není potřeba se moc teple oblékat.
Během prohlídky absolvujete více než pět set schodů, ale nebojte se, jen směrem dolů. Na povrch se dostanete pohodlným rychlým výtahem. Kudy tam? Nejkratší cesta vede přes Český Těšín, Bialsko Biala a Wadowice - rodiště Jana Pavla 2., kde můžete navštívit muzeum v jeho rodném domě a krásně upravené náměstí. Využít lze také polskou dálnici, která plynně navazuje na českou D1 u Bohumína. Trasa pak vede přes Katowice a Krakow do Wieliczky. Cesta je sice delší, ale o trochu rychlejší. Některé úseky polských dálnic jsou však zpoplatněny a poplatky se vybírají na mýtných branách. Kde koupit lístky? Lístky pro návštěvu solného dolu můžete zakoupit i on-line na webbových stránkách dolu www.kopalnia.pl, kde si můžete vybrat i čas vaší prohlídky
Co čekat? Hned ze začátku obrovský sešup. Po asi čtyři sta schodech se vydáte pod těžební věž do hloubky 64 metrů. Z toho dřeva, které uvidíte všude kolem by byl nekonečný les. Důl Wieliczka je jedním z nejlépe zabezpečených, ne-li nejlépe zabezpečený důl na světě! Po krátkém seznámení s historií se vydáte širokými chodbami vstříc krásné podzemní podívané. Ochutnali jsme strop i stěny, všechno je ze soli... Obrovské podzemní komory, krásná modrá jezírka plná solanky (v jednom litru vody je rozpuštěno 192g soli), ukázku dobové těžby soli, solné sochy, lustry, kaple... V podzemí je možnost odskočit si na onu místnost, zakoupit řadu suvenýrů nebo se i najíst v příjemné restauraci. 135 metrů pod zemí si můžete díky wifi i zasurfovat po internetu nebo poslat přátelům své fotky... Pár tipů... Přijedete-li do Wieliczky vlastním au-
tem, nenechejte se zlákat velkými poutači na parkování, ale směřujte dál do centra. Řada místních nabízí na svých dvorcích nedaleko náměstí parkování o poznání levněji. Na Wieliczkém náměstí se nachází druhé největší 3D grafity na světě, které rozhodně stojí také za shlédnutí. Pavel Peňaška
Letní rady zahrádkářům Teplé a vlhké letní počasí je ideální pro výskyt a šíření plísní. V případě zelenin je asi nejznámější plíseň okurky a to i přesto, že u nás se poprvé objevila až v roce 1984. Zásadně bychom měli pěstovat novější tzv. „tolerantní“ odrůdy, které sice nejsou odolné, ale příznaky poškození se na nich objevují podstatně později. Protože všechny „pravé“ plísně potřebují k svému rozvoji kapky vody (rosa, déšť, zálivka) po určitou dobu na povrchu rostlin, je třeba tomu co nejvíce zabránit a to vhodnou formou zálivky, vertikálním vedením a u rychlených okurek zamezením orosení rostlin. Kdybychom pěstovali okurky na vertikálním vedení, vhodným zastřešením zamezili ovlhčení deštěm (boky
ale musí být otevřeny, aby nedocházelo k orosení) a zalévali jen do půdy, plíseň by se nikdy nevyskytla. Často se stává, že infekční tlak po určité době přestane, a pak je vhodné částečně poškozené rostliny zalít a provést tzv. regenerační přihnojení. Rostliny pak většinou ještě plodí až do příchodu prvních mrazíků. Z přípravků na ochranu rostlin je možné použít především ty, které mají krátkou vegetační dobu a tím dovolují pravidelnou sklizeň. Třídenní ochrannou lhůtu mají přípravky Aliette 80 WG, Dithane DG Neotec, Champion 50 WP, Infinito, Kocide 2000, Korzar, Kuprikol 50, Kuprikol 250 SC, Ortiva, Polyversum, Previcur Energy (jen polní okurky), Proplant, Ridomil Gold MZ Pepite ne-
bo Ridomil Gold Plus 42,5 WP Další závažnou chorobou je plíseň rajčete. Protože ji způsobuje stejný organismus jako ten, co zaviňuje plíseň na bramborách, často je uváděna jako „plíseň bramborová na rajčatech“. Podle nejnovějších poznatků však tato choroba nepřechází z brambor na rajčata a opačně, jak se většinou tvrdí. Ale i to je celkem málo důležité, protože spory této choroby se mohou šířit na kilometrové vzdálenosti, a proto není podstatné, zda se brambory a rajčata pěstují bezprostředně vedle sebe nebo o 50 metrů dále. Základní preventivní opatření spočívá v pěstování rajčat na osluněných a vzdušných stanovištích. Mezi jednotlivými odrůdami neexistují pod-
statnější rozdíly v náchylnosti, snad jen odrůdy Benjamino, Parto nebo Uragan mají určitý stupeň odolnosti. Ve většině případů se neobejdeme s použitím postřiků, ke kterým drobní pěstitelé mohou použít přípravky Acrobat MZ WG, Dithane DG Neotec, Champion 50 WP, Infinito, Kocide 2000, Korzar, Kuprikol 50, Ortiva, Ridomil Gold MZ Pepite nebo Ridomil Gold Plus 42,5 WP. Výhodou všech těchto přípravků je délka ochranné lhůty, která je pouhé 3 dny, takže ošetření se dá provádět i mezi jednotlivými sklizněmi. U měďnatých přípravků, ale je třeba počítat s tím, že ty zpomalují vyzrávání plodů.
Plíseň okurky – rozdíly odrůd v „toleranci“
Plíseň rajčete – poškozené plody
Plíseň okurky – poškození listu
Jaroslav Rod
Foto: 4x J. Rod Plíseň okurky – poškozené listy
20
Články, dopisy, úvahy, komentáře
TÝNECKÉ LISTY
POVĚSTI Z VYŠKOVSKA A KLADECKA VE VYPRÁVĚNÍ EDUARDA SLÁMY Z HVOZDEČKA V jednom z posledních čísel Týneckých listů jsem čtenářům přiblížil osobnost naivního umělce, pana Eduarda Slámy z Hvozdečka u Bouzova. Je příznačné, že tito zajímaví lidé zpravidla bývají i dobrými vypravěči. Ve skutečnosti to má však svoji hlubokou vnitřní logiku. Citlivý člověk, hledající kolem sebe inspiraci, je z podstaty věci skvělým pozorovatelem. Dokáže rozpoznat výjimečnost i zdánlivě zcela obyčejného okamžiku, jehož smysl si my ostatní již neuvědomujeme. Ba co víc, dokáže nám jej také srozumitelně zprostředkovat, čímž své okolí obohacuje. Důkazem této skutečnosti může být i několik níže uvedených pověstí. Ty pan Eduard Sláma znal od svých přátel a známých jednak ze své domoviny, avšak také od lidí z kraje kolem pohádkového hradu Bouzova. Karel Faltýnek VYŠKOVSKO
O králi pytláků Špatinovi Když se řekne „pytlák“, mnohý si dnes představí zlého zarostlého surovce. Avšak v dřívějších dobách, kdy každá kůrka chleba byla vzácností, vypomáhali si mnozí sedláci všelijak. Často nebylo jiného zbytí. Kdo by nechal svoje děcka brečet hlady?
Avšak nebyl pytlák jako pytlák. Některým hospodářům totiž jejich čest nedovolovala, aby si vyřídili lovecké oprávnění, i když by si jej jinak mohli beze všeho dovolit. Ti se pak sdružovali v jakási tajná bratrstva, která ctila určitá pravidla a zásady. Když například taková společnost uspořádala, k nemalé nelibosti revírníků a hajných hon, bývali tito muži vždy maskováni a mezi sebou se oslovovali výhradně svými, pro tento účel smluvenými přezdívkami. Vůdcem party takovýchto pytláků býval v okolí Chvalkovic jistý Špatina. Kdo jej neznal, by do něj za nic na světě neřekl, jaké je jeho další vedlejší „řemeslo“. Byl to však člověk nadmíru spravedlivý, nad jiné moudrý a mušku měl tak přesnou, že se mu v širokém okolí nedokázal žádný vyrovnat. Rovněž vynikal i určitým druhem lásky k přírodě. Z hloubi duše třeba nenáviděl pytláky „okaře“, kteří zbaběle a zákeřně líčili na zvěř drátěná oka. „Kdo neumí zvíře střelit z pušky tak, aby se netrápilo, ten ať do lesa raději vůbec nechodí!“ Bývalo jedno z jeho mnohých rčení. Jednou před Vánocemi jej navštívili jeho známí. Mezi řečí si postěžovali, že tam u nich, poblíž Ždánic, se v hájovně „U bílého jelena“ usadil mladý hajný, který je ve své službě až příliš horlivý. Prý nestrpí ve svém revíru ani staré chudobné ženské a běda, najdeli u nich byť jedinou šišku! Špatina dělal, že neslyší, avšak hned si věděl rady.
Na Štědrý den nařídil jednomu svému zvláště spolehlivému čeledínovi zapřáhnout do saní. Oba se pak vydali na cestu ke vzdálenější hájence u Ždánic. Když tam dorazili, právě nastával Štědrý večer. Muži opatrně nakukovali oknem do světnice a čekali na svoji správnou chvíli. Ta nastala, když hajný podával svojí mladé a krásné ženě vánoční dárek. Náhle třeskla rána z pušky a dobře mířená kulka vyrazila mladému muži balíček z ruky. Ten, když vylekaný vyběhnul se zbraní v ruce ven a hledal pachatele, nalezl už jen u rozbitého okna list papíru, na kterém stálo: „To je trest za vaši horlivost! Příště budu mířit výš! Král pytláků.“ Od té doby byl mladý hajný s lidmi v okolí raději zadobře. Časem poznal, jak chodí život a naučil se proto v rozumné míře přimhouřit oko. To se mu bohatě vyplácelo. Dostávalo se mu tak nejenom Špatinovy ochrany, ale ubyla mu i spousta práce. Když třeba nadlesní potřeboval pro zámecké panstvo zvěřinu na hostinu, stačilo jen na určitém místě zanechat vzkaz. K tomu sloužil jeden starý vykotlaný dub. O zbytek se už postarali pytláci sami. Ráno byla požadovaná zvěř narovnána před hájovnou. Mnozí Špatinovi druhové, ti kteří neměli doma hladové děti, totiž často stříleli pro radost, jen pro tu ránu z flinty. Jednou se v lese „Vanovsku“ stalo hrozné neštěstí. Tamější pytláci chytili místního hajného a pověsili jej hlavou dolů do mraveniště. Nebožák takto zemřel vskutku ukrutnou smrtí. Když se to Špatina dověděl, navíc s tím, že četníci nemohou pachatele vypátrat, nesmírně se rozčílil. Nebylo však na tom dosti. Čest krále pytláků byla v ohrožení a nezbylo než jednat. Netrvalo proto dlouho a Špatina znal jména zločinců. Obeslal své lidi, se kterými všechny vrahy zajmul. Každý z nich musel vlastnoručně sepsat a podepsat svoje doznání. Ještě téže noci byli všichni provinilci svázaní přivezeni na kočáře až k četnické stanici. Když byli vyneseni, Špatina vystřelil z pušky do vzduchu a společně se svými druhy rychle ujel. Četníci tak měli konečně vrahy ubohého hajného pod zámkem. Ti se pak u soudu ke všemu doznávali více než ochotně, nikdo z nich se neodvážil žádných vytáček. Velice dobře totiž věděli, že král pytláků by je za to potrestal mnohem hůř, než kterýkoliv soudce podle paragrafů. Zajímavá je také příhoda o tom, jak Špatina se svými pytláky zachránil život revírníku Liškovi z myslivny „U jelínka“, která stávala mezi Chvalkovicemi a Švábenicemi. Jedné měsíčné noci byl tento dobrácký a upřímný muž na čekané v odlehlé části revíru zvané „U trojáka“. Netušil však, že o něm vědí čtyři chlapi z obávané Rysovy pytlácké bandy. Byli to v širokém okolí vyhlášení padouchové, kteří nejenom že v ničem neznali míru, ale nectili ani žádná pravidla. Revírníka z ničeho nic zaskočili, ztýrali a dále s ním zle nakládali. Dokonce nad ním uspořádali jakýsi pochybný soud a usnesli se, že jej oběsí. Když se jeden ze zloduchů pro svoji zvrhlou kratochvíli chystal ubohému Liškovi rozbít hlavu pažbou pušky, tu náhle zazněl výstřel. Dobře mířená střela vyrazila překvapenému darebákovi zbraň z rukou. Teď pro změnu byli naprosto dokonale zaskočeni Rysovi poskokové. Mířilo na ně svými puškami hned třikrát tolik maskovaných mužů, než kolik bylo jich samotných! „Ani hnout! Odhoďte zbraně a ruce
vzhůru!“ Zlosynové viděli, že jakýkoliv odpor, nechtějí-li sami skončit bídně, je zbytečný. Ze středu nově příchozích vystoupil důstojným krokem sám jejich vůdce. Beze slova zvednul ze země revírníkovu pušku a podal ji překvapenému, ještě se hrůzou třesoucímu Liškovi. Ten, a rovněž i Rysovi pohůnci poznali, že je to sám král pytláků, avšak neměli ani tušení, že je jím hospodář Špatina. Darebáci pak dostali natlučeno tolik, kolik si po právu zasloužili. Kolem myslivny „U jelínka“ už raději nikdy více neslídili. Druhý den pak hajný Pluháček našel „U trojáka“ na jednom ze stromů viset lano s oprátkou. Marně si lámal hlavu, kde se tam vzalo a co to má vlastně znamenat.
KLADECKO
O pokladu na Rudce a zvonech v Kladkách Tento příběh se prý skutečně udál. Došlo k němu u Ludmírova, na dnes zalesněném kopci Rudka. Lidé si dosud vypráví, že tam kdysi stávala tvrz, ve které žil jeden zeman se svojí dcerou. Šlechtic však byl nesmírně lakotný a chtivý peněz, které neprávem doslova sdíral ze svých poddaných. Časem tak nashromáždil veliké jmění. V den zemanovy smrti se však tvrz s tímto pokladem, ale i s jeho marnivou a zlou dcerou, propadla do země. Dlouhá staletí se nic zvláštního nedělo. Jednou však na Rudce, na svém poli, oral jeden mladý sedlák z Ludmírova. Když po těžké práci, v pravé poledne odpočíval na mezi, a chystal se pojíst kus chleba, zjevil se mu zemanův duch a takto promluvil: „Bůh žehnej tvojí namáhavé práci, dobrý mladý muži. Vysvoboď však duši nehodného zemana a jeho dcery. Této dnešní noci přijď na toto místo a bez bázně kopej. Najdeš nesmírný poklad. Ponech si tolik cenností, kolik jen budeš chtít. Nezapomeň ale nechat ulít zvony, které pak zavěšeny na kostelní věži, budou navždy lidem hlásat dobro a lásku.“ Poté zjevení postupně bledlo, až se docela ztratilo. Sedlák zprvu nevěřil svým očím a uším. Když však nad věcí přemýšlel, řekl si, že vlastně nemá co ztratit a že navíc pomůže dvěma nešťastníkům. A tak se skutečně v noci na Rudku vypravil a na označeném místě začal kopat. Práce mu šla neobyčejně rychle od ruky, a brzy tak narazil na velikou okovanou truhlici plnou peněz a nádherných skvostů. Když toto všechno přivezl na tragači domů a ukazoval svojí mladé ženě, tu zachvátila veliká chamtivost: „Cože? O čem to mluvíš? Jaké zvony, a proč bys měl nechat ulít? Že ti to napovídal jakýsi stařík? Kdepak je mu konec?! Peníze jsou naše! Vykopal jsi je na našem poli a basta!“ Když sedlák viděl, že s manželkou nic nepořídí, a domnívaje se, že tak bude mít pokoj, souhlasil. Ale ouha! Mladému muži od té doby nečekaně vyvstalo veliké trápení, o kterém však věděl pouze on sám. Duše zemanovy dcery, proměněna v ovečku, jej všude, kam se jen hnul, bolestivě trkala. Žádný druhý
člověk ji neviděl, jen mladý sedlák. Jedné noci, když trkání trvalo už nějaký čas a muž si již nevěděl žádné rady, zjevil se mu opět zemanův duch a pravil: „Nedodržel jsi naše ujednání! Za to jsi trestán! Dej ulít zvony a vysvobodíš nejen sám sebe, ale i naše duše, které konečně po staletích najdou svůj klid!“ Sedlák již dále nedbal hloupých řečí své lakotné ženy a brzy skutečně nechal odlít veliké a krásné zvony. Ve chvíli, kdy byly zavěšeny na věži kostela v Kladkách, a když se krajem rozlehl jejich přenádherný hlahol podobný nadpozemské hudbě, ovečka zmizela a muž ucítil sladkou úlevu. Z pokladu zbylo i nadále dosti, takže mohl být se svojí, rovněž už napravenou manželkou, do smrti šťastně živ. Zvony dnes už ale nejsou. Za války je odvezli cizí vojáci a už je nikdy nikdo neviděl.
Svatá kniha v kladecké kapličce Někde blízko Dětkovic, ale ještě v kladeckém katastru, stávala prý dříve kaplička. Bývala v ní vystavená bible se zřetelným, jakoby vypáleným otiskem lidské dlaně. O tom se mezi lidmi říkalo toto: V Kladkách kdysi žili dva nerozluční kamarádi. Jeden bez druhého neudělal ani krok, stále byli jenom spolu. Jak si tak jednou povídali, přišla řeč i na to, jaké to prý asi je po smrti, tam na onom světě. A tu se ukázalo, že každý to vidí trochu jinak, málem se kvůli tomu i pohádali: „Víš ty co Josefe?“ povídá najednou Antonín. „Ten, kdo z nás dvou umře jako první, přijde tomu druhému povědět, jak se mu po smrti vede!“ A tak bylo dohodnuto. Oba přátelé si plácli, a dál už se bavili o jiných věcech, na svůj spor brzy zapomněli. Avšak netrvalo dlouho a Josef zemřel. Smutno bylo Antonínovi, hořce plakal na kamarádově pohřbu. Po nějaké době, jednoho večera, když se blížila půlnoc, listoval u sebe doma zbožný Antonín ve Svaté knize. Najednou uslyšel, že někdo tiše klepe na okno. Šel se tedy podívat, kdo to k němu tak pozdě v noci jde. Ten venku se mu zdál povědomý, tak otevřel dveře, aby příchozího pustil dále. Jaké však bylo Antonínovo překvapení, když ve světle lampy poznal svého zemřelého přítele Josefa. V údivu mu chtěl podat ruku na uvítanou, avšak zapomněl, že v ní stále drží svoji bibli. Josef ji vzal, pokýval na Antonína hlavou, tak trochu smutně se usmál, a položil ji na okraj blízkého stolu. Pak se otočil a bez jediného slova se ztratil ve tmě. Antonín ještě hodnou chvíli stál mezi dveřmi jako solný sloup. Když se vzpamatoval, chtěl si zase vzít svoji bibli. Uviděl však na ní vypálenou Josefovu dlaň. Poznal tak, že duše jeho přítele je v očistci, kde si odpykává trest za hříchy a rouhání. Aby svého kamaráda vysvobodil a sám se trestu vystříhal, nechal Antonín postavit kapličku. Tam bible s otiskem lidské dlaně ležela na věčnou paměť na oltáři. Čas pomalu utíkal a zlí lidé kapličku zbourali, materiál kamsi odvezli a Svatá kniha se ztratila. Na podivné přání dvou kamarádů však tato vzpomínka zůstala přeci jenom zachována.
Křížovka 21
TÝNECKÉ LISTY
Tlakový útvar
Shluk rostlin
Revize (zkr.)
Středo3. část věký tajenky kočovník
Vodováha
Předložka se 6. pádem
Úřad zastar.
Květina rostoucí několik let
Spoj vytvořený svářením
Hasnice
Evropská platidla
Těsně
Krátký televizní snímek
Druh květenství
Vyvalovat oči
Sloven. oběd
Sportovní klub Zn. voltampéru
Mše za mrtvé
4. část tajenky Forma
Kožní choroba
Český herec Josef Spodní jura
KŘÍŽOVKA Hrát kopanou
Autorem citátu je Fráňa Šrámek, český básník, Druhová prozaik, dramatik a buřič. Některá z jeho děl byla zfilčíslovka mována - Měsíc nad řekou, Stříbrný vítr. Sušický závod
Tajenka z minulého čísla: „Špatným je třeba nazvat toho, kdo je dobrý kvůli vlastnímu zisku.” Úspěšnou řešitelkou a výherkyní knihy se stává paní Jitka Paluchová z Velkého Týnce. Výherkyni blahopřejeme.
Oblečení
Domnívat se
Omámit
Otisk sazby
S radostí
Vada skla při tavení Citosl. údivu
Společenské hry
Umíněný zápor
Bůžek lásky Matka Romula a Rema
Jméno papouška Pobídka k pochudu Část molekuly
Autor Čaroděje ze země Oz Tu máte
Anglicky krátký spánek Malý ret
Indické koření
Zn. Bromu
Sonda Nástroje obuvníka Angl. rok Stovky centimetrů Švédský obchod
Být s někým vyrovnán Had
Asi (básn.)
Rovinatá krajina bez vláhy
SPZ Opavy Lámáním oddělit
Zn. lutecia
Inic. rež. Klose
Něm. studený
Sloven. město
Svoji
Hajdy
Ralská pahorkatina
Vzniklý sesouváním
Cirkusový stan
Trhat
Dom. Iva Slovensky
Jm. her.
Ir Něm. babička Cizí muž. jméno
Janžurové
Vodič elektřiny Druhá tráva
2. část tajenky
Sloven. kraj
Horní končetina
Světová strana
Povívati Cizí Astromužské jméno nomický jev
Slavný dostih. kůň
Evropan
Sacharid polygalaktan
Druh zboží
1. část tajenky
Bývalý výrobce graf. karet
Část šerm. zbraně
Souhlas Spílat
Proražení nepřátelského postavení
Chemm. značka samaria
Část těla velblouda
Souvislý porost stromů
Správné znění tajenky zašlete poštou, e-mailem nebo ho zatelefonujte na Obecní úřad Velký Týnec, Zámecká 35, 783 72, telefon: 585 151 111, e-mail
[email protected], a to do konce aktuálního měsíce. Past na ryby
Řecký bůh války Náš závodník F1
Zkr. červ. kříže Hmyz příbuzný včele
Nováčci
Drážka Druuh palmy
Matně
Angl. kyselina
Seknout
Pomůcka: Acid, Agar, Aki, Baum, Karb, Lias, Nap, Stanko
22
Sport
TÝNECKÉ LISTY
ODDÍL KOPANÉ
na prahu sezóny 2015/16 Již první víkend v srpnu zahájí družstva mužů a dorostenců novou sezónu. Dovolte krátké ohlédnutí za minulou sezónou a výhled na sezónu novou . Družstvo mužů v minulé sezóně neúspěšně bojovalo o udržení v I. B třídě. Po katastrofickém podzimu se na jaře podařilo výkony zlepšit. Bohužel družstvo nedokázalo hrát vyrovnaně, nadějné výkony a zisky u poměrně silných soupeřů se střídaly s mizérií a ztrátami u soupeřů ze spodních pater tabulky. A tak přesto, že v jarní části sezóny jsme podle získaných bodů patřili do horní poloviny tabulky, v součtu jsme skončili na předposledním místě tabulky. Toto umístění a hlavně celkový bodový zisk nestačily na udržení soutěže a družstvo mužů po šesti letech strávených v I. B třídě sestoupilo do okresního přeboru. Jedním z hlavních důvodů bylo to, že vedení oddílu změnilo filosofii vedení oddílu, přestalo ve velkém platit cizí hráče z vyšších soutěží a vsadilo na odchovance týneckého fotbalu. Měli jsme jednoznačně nejmladší družstvo soutěže a ukázalo se, že mladí hráči ještě nedospěli do úrovně krajské soutěže. Nicméně myslíme si, že důležitější je to, že v družstvu je dobrá atmosféra, dobrá parta a do budoucna nemalý potenciál. Pokud se podaří družstvo udržet pospolu není vyloučeno, že v krátké době se podaří soutěž uhrát zpět . Dorostenci již třetí rok hrají krajský přebor. V loňském roce se umístili na celkovém devátém místě. Po celou sezónu se drželi v silném středu tabulky, výsledky byly ovlivněny několika zraněními zkušených hráčů a také častým chyběním hráčů z důvodu školních a rodinných aktivit. Nicméně i přesto je umístění úspěchem i vzhledem k nutnosti zapojit množství mladších hráčů, kteří doposud nedostávali mnoho příležitostí. Posledním družstvem v soutěžích bylo družstvo mladších benjamínků, což jsou hoši 7-8 let staří. Benjamínci hrají soutěž formou turnajů. Naši hoši byli po celou sezónu velmi úspěšní. V podzimních turnajích si vysloužili zařazení mezi nejlepších osm družstev. Na jaře pak sváděli souboje s nejlepšími soupeři a nakonec byli hodnoceni jako šesté nejlepší družstvo z 36 účastníků. Po sezóně se benjamínci ještě zúčast-
nili velkého turnaje ve Slavoníně, kde obsadili druhé místo v poměrně silné konkurenci. S čím tedy jdeme do nové sezóny??? Muži budou bojovat v okresním přeboru. Nadále preferujeme využití odchovanců. K družstvu se podařilo angažovat zkušeného trenéra pana Vratislava Filipa. Doufáme, že se mu podaří do mladých odchovanců dostat více klidu a zkušeností, a že se družstvo bude pohybovat v horních patrech tabulky. Pokud by se pokusili o okamžitý postup zpět do krajské soutěže, byl by to pro všechny příjemný bonus. Důležitější však bude stabilizace kádru, zapojení loňských dorostenců a postupně zlepšení herní kvality. Po sportovní stránce je jistě sestup do okresního přeboru ztrátou, nicméně ekonomicky a společensky bude soupeření v nové soutěži zajímavé. Čekají nás vesměs soupeři z blízkého okolí, (Blatec, Drahlov , Přáslavice , Kožušany) což může být hlavně pro fanoušky a bývalé fotbalisty zajímavé. Dorostenci stráví další sezónu v krajském přeboru. Trápí nás hlavně situace, že po skončené sezóny přestoupí do mužské kategorie nejsilnější ročník 1997. Chybí nám mladší hráči, kteří by doplnili družstvo, a proto budeme muset přemýšlet o variantách dalšího působení našich hráčů . Největší radost nám dělají nejmladší fotbalisté. Během minulého roku se počet benjamínků rozrostl natolik, že jsme mohli přihlásit do soutěží družstva starších, mladších i nejmladších benjamínků. Celkem v současné době je registrováno více než 30 hochů ve věku 5–9 roků. Všichni mají ze hry radost a ohromně se snaží. Děkujeme trenérům a rodičům těchto nejmladších nadějí za čas, který jim věnují. Doufáme, že se nejmladším hráčům bude fotbal nadále líbit a že se podaří v blízké době obsadit všechny mládežnické kategorie, jako tomu bylo v nedávné době. Chtěl bych všem hráčům i trenérům Oddílu kopané Sokol Velký Týnec popřát v nové sezóně úspěchy, dobrou hru a hlavně spoustu bodů do tabulky. A fanouškům přeji klidnější a veselejší sledování utkání našich hráčů.
O PUTOVNÍ POHÁR STAROSTY OBCE Požární útok
V sobotu odpoledne 11. července zaplnilo velkotýneckou zámeckou zahradu celkem 15 soutěžních družstev dobrovolných hasičů a hasiček, aby vzájemně změřily své síly na VIII. ročníku pohárové soutěže v požárním útoku O putovní pohár starosty obce. Soutěžilo se na jednotné trati - pro muže i ženy na 2B, i když trať byla letos kvůli plátnu na letní kino malinko pozměněná. Hasičský sport je jako každý jiný sport. Pod známým heslem: „Sportem ku zdraví a trvalé invaliditě“ se ani tento den neobešel bez úrazů, naštěstí jen drobných. A jak to dopadlo? Za muže si putovní pohár převzalo SDH Tršice. Místní borci byli jen těsně v závěsu druzí. Mezi ženami zvítězilo domácí družstvo z Velkého Týnce. A protože jsme v „Kohútově“, na každého vítěze čekalo kromě putovního poháru živé překvapení - krásný živý kohout! K výborným soutěžním výsledkům a dobré náladě přispěly také vynikající makrely a pochoutky z udírny. Děkujeme za podporu všem přízniv-
cům dobrovolných hasičů a našim sponzorům. Samozřejmě, že toto nebylo jediné sportovní klání, kterého se naše soutěžní kolektivy v poslední době zúčastnily. Letní období je přímo nabité soutěžemi v požárním útoku. Například v sobotu 13. června se na radíkovské přehradě již podeváté konala Netradiční soutěž. V parném vedru vyzkoušelo své schopnosti 23 týmů dobrovolných hasičů a hasiček, včetně družstva z dalekého Walesu a pravidelných účastníků ze Slovenska. Týnečáci i v téhle konkurenci obstáli! Ženy stály na třetím stupni vítězů (celkem se utkalo 7 družstev žen) a muži si odvezli pohár za sedmé místo v konkurenci šestnácti mužských družstev. V poslední době jsme v požárním útoku soutěžili také např. v Medlově, Vacanovicích, Svésedlicích, Břevenci, Loučanech, Odrlicích, Ješově, Chválkovicích. A všude s dobrými výsledky! Eva Šišková
Marcel Charvot Foto: 3x archív SDH V. Týnec
ROZLOSOVÁNÍ FOTBALOVÉHO PODZIMU muži 1. kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo 5. kolo 6. kolo 7. kolo 8. kolo 9. kolo 10. kolo 11. kolo 12. kolo 13. kolo 14. kolo
9. 8. 16. 8. 22. 8. 30. 8. 5. 9. 12. 9. 20. 9. 27. 9. 4. 10. 10. 10. 18. 10. 24. 10. 1. 11. 8. 11.
16:30 16:30 16:30 16:30 16:30 16:00 16:00 16:00 15:30 15:00 15:00 14:30 14:00 14:00
Šternberk B - V. Týnec V. Týnec - Přáslavice Příkazy - V. Týnec V. Týnec - Horka n. M. Drahlov - V. Týnec Blatec - V. Týnec V. Týnec - Šumvald Střelice - V. Týnec V. Týnec - Újezd u Un. Chomoutov - V. Týnec V. Týnec - Kožušany Dl. Loučka - V. Týnec V. Týnec - Červenka V. Týnec - Šternberk B
dorost 1. kolo 2. kolo 3. kolo 4. kolo 5. kolo 6. kolo 7. kolo 8. kolo 9. kolo 10. kolo 11. kolo 12. kolo 13. kolo 14. kolo 15. kolo
8. 8. 16. 8. 23. 8. 30. 8. 5. 9. 13. 9. 20. 9. 26. 9. 4. 10. 10. 10. 18. 10. 25. 10. 1. 11. 8. 11. 15. 11.
Šternberk - V. Týnec 10:00 V. Týnec - Nové Sady 14:15 Mohelnice - V. Týnec 10:00 14:15 V. Týnec - Lipník n. B. Určice - V. Týnec 9:30 Černovír - V. Týnec 10:00 13:45 V. Týnec - V. Losiny 13:30 Chhválkovice - V. Týnec 13:15 V. Týnec - Opatovice 12:45 Chomoutov - V. Týnec 12:45 V. Týnec - Nemilany 11:00 Kostelec n. H. - V. Týnec 11:45 V. Týnec - Konice 11:45 V. Týnec - Šternberk 13:00 Nové Sady - V. Týnec
