L. Smoljak, Z. Svěrák Dlouhý , Široký a Krátkozraký UMĚLECKÝ TEXT Bystrozraký: To říkám od začátku. Musíme na něj lstí. Zlatovláska: Ale jak? Jasoň: Nějak ho přinutit, aby ten kapesník vyndal. Bystrozraký: Seno, přátelé. Aspoň tři fůry. Senná rýma udělá své. Zlatovláska: Nebo ho rozplakat. I takový obr musí mít přece srdce. Jasoň: Čím chceš takového netvora rozplakat? Král: Když je tak hr do ženění, zkuste to s ním přes ženský. Bystrozraký: Výborně. Už dlouho jsem neslyšel tak dobrý nápad. Král: Ten člověk se mi začíná líbit. Jasoň (volá vzhůru k obrovi): Obře Koloději! Máme pro tebe nevěstu. Je to krásná obryně. Obr: Jak se jmenuje? Bystrozraký: Jmenuje se Maruška. Král: To se nehodí… pro obryni! Zlatovláska: Stáňa, to je hezké jméno. Jasoň: Je to obryně Stáňa. Umí výborně vařit. Dělala by ti obrovské knedlíky. Král: A španělské ptáky. Jasoň: U ní bys měl domov jako klícku. (Bystrozraký ho šeptem na cosi upozorní.) U ní bys měl domov jako klec! Obr: A ona mě chce?
NEUMĚLECKÝ TEXT Tak opět naprosto bezchybná záležitost. Jára Cimrman byl očividně renesanční člověk, protože také v kategorii pohádka nemá konkurenci. Z dětství jsem si pamatovala pouze proměnu Zlatovlásky v ženu, ale hra je nabitá skvělými scénami od začátku do konce. Nejvíce se mi líbí návštěva u Děda Vševěda, která je opravdu dotažená k úplné dokonalosti. Pro mě, vedle Záskoku, zatím nejlepší hra!
(18.3.2013, anonym)
1. Umělecký text -interpretace textu, zařazení ukázky do díla a jeho anotace – -v ukázce vidíme část scény, ve které vystupuje Zlatovláska, král, Jasoň, Krátkozraký a obr (slyšíme), jde o získání kouzelného prstenu pro záchranu princezny, který má u sebe obr Koloděj a nechce ho vydat, v ukázce se baví o způsobu, jak se prstenu zmocnit, rozhodnou se, že na to půjdou přes nějakou nevěstu, namluví obrovi, že pro něho mají ženu obryni, vychvalují ji… -ukázka se nachází na konci sedmého obrazu – 7.obraz – V lese u obra Koloděje (dílo má 9 obrazů), tedy ke konci hry, kdy předchází návštěva děda Vševěda, se kterým se mluví pouze v rýmech, dává rady, poté následuje cesta za obrem pro prsten, nejprve to jde po zlém, ale princ Jasoň uzná, že na to musí jinak… Na konci sedmého obrazu se obr rozpláče, princ získá prsten (také dojde k vysvobození postavy Pocestného, který se ve hře několikrát objevuje, nemluví…) a výprava se vrací na královský zámek, poté přichází velká hostina a slavná proměna Zlatovlásky přímo na jevišti třikrát otočením kouzelného prstenu, dílo končí vstupem prince Drsoně, který vše prošvihl a tak alespoň špehuje mladý pár klíčovou dírkou, poté následuje závěrečný monolog Krátkozrakého… - tato hra se nachází ve svazku s názvem Divadlo Járy Cimrmana, která v době nese spoustu informací o (světové fiktivní) postavě samotného Járy, tak i další jeho hry – AKT, VYŠETŘOVÁNÍ ZTRÁTY TŘÍDNÍ KNIHY, HOSPODA NA MÝTINCE, VRAŽDA V SALONNÍM KUPÉ, NĚMÝ BOBEŠ, CIMRMAN V ŘÍŠI HUDBY a POSEL Z LIPTKÁNOVA -postavy: Bystrozraký - Krátkozraký (přednášející – na začátku hry uvádí do děje, také v závěrečné scéně s hostinou vystoupí s poděkováním za dodání potravin ☺) – je už starý, má zkažené oči (již není to, co býval) – v podstatě slepý, ale dělá, že všechno vidí, pomáhal dříve kralevicům v nesnázích – pálil skály…, přidá se k princi Jasoňovi a statečně vede výpravu za záchranou princezny, dělá, že je velice chytrý… Princ Jasoň a Princ Drsoň (dvojrole)- Jasoň – statečný princ, který se vydal na cestu z otcovského domu za záchranou princezny Zlatovlásky, chtěl by ji pro její údajnou krásu, také z lásky, má jednovaječné dvojče bratra Drsoně, Drsoň - druhý princ, podlý, zákeřný, chce Zlatovlásku pro její bohatství a majetek, neustále nadává slovem „sakra“
Princezna Zlatovláska – údajně krásná a velmi mladá a nezkušená princezna, je však zakletá v muže, může být zachráněna kouzelným prstenem, čeká na záchranu princem Jasoněm, na konci hry je zachráněna a opět proměněna v krásnou princeznu, do prince se zamiluje, je krásná Král – chtěl by provdat svou zakletou dceru, je hodný, ne moc moudrý… Vševěd – starý, požaduje odpovědi v rýmech, je zasazen jako vtipná role, vsunuje různé historky ze svého života, např. o trpaslících, je údajně moudrý… Pocestný - osel zakletý v pocestného, po celou dobu nepromluví, až na konci, po svém vysvobození - děj: děj je rozdělen do 9 obrazů, již v prvním vystupuje princ Jasoň (pojmenováním vystižen jeho charakter – jasný princ, kladné vlastnosti), z úvodního monologu se dozvíme, že je na cestě za princeznou Zlatovláskou, zmiňuje také svého bratra Drsoně (opět vystižení záporného charakteru jménem), který nemá s princeznou tak čisté úmysly, i to, že to jsou dvojčata, přesto se vydává na
cestu za princeznou, s králem domlouvá, jak to celé proběhne, že musí přemoci obra Koloděje… Princezna je na ni vržena kletba – proměna v muže, kterou má na svědomí obr Koloděj, že ji může vysvobodit pouze milující princ za pomoci kouzelného prstenu. Než se princ Jasoň vydává na cestu, setkává se na královském hradě princezny Zlatovlásky se svým zlým bratrem Drsoněm, který se k zakletí vyjádří v celku kladně, hned se ptá na věno, které se mu po menším navýšení zamlouvá, a tak král přemýšlí nad dceřinou svatbou s Drsoněm, že to bude lehčí, ale princezna touží po prvním královském slově, že ji za ženu dostane ten, kdo ji vysvobodí. Drsoň také nabízí Jasoňovi, že ji Jasoň vysvobodí a on si ji vezme, chtěl ho obelstít, ale Jasoň se nedá, tak se zlý princ rozhodne jen celou věc z povzdálí sledovat a že se v pravou chvíli do toho vloží (aby z toho co nejvíce vytěžil), před střetem s obrem Kolodějem je zastávka u děda Vševěda pro pár rad, Krátkozraký říká, že se před jakoukoli záchrannou akcí musí každý vždy zastavit pro cenné rady (že by se naštval, kdyby za ním nedošli), nakonec se dozví to podstatné – musí sundat obrovi prsten. Scéna s obrem začíná soubojem jeho soubojem s princem Jasoněm, je to komentováno jako sportovní zápas, po jistých komplikacích a nových nápadech s rozplakáním nakonec prsten získá, skupina se vrací na královský zámek na hostinu, opět potkávají pocestného, který opět nic neříká, král ho nakopne a tím pocestného vysvobodí – konečně se dozvídáme, proč pocestný celou dobu nemluvil, příběh šťastně končí třífázovou proměnou Zlatovlásky, požehnáním královského otce, pozdním vstupem Drsoně a krátkým konečným monologem Krátkozrakého. -jazykové prostředky - ve hře můžeme najít řeč spisovného projevu, přes nespisovný, nářečí, odborný výklad, sportovní komentář, k vulgarismům i argotu, jazyk je však modulován velmi pečlivě, každé vyjádření má svůj smysl a jeho cílem je jediné – rozesmát diváka, humor celého Divadla J. C. je založen právě na jazyce – na hře s jazykem, s pojmy a jejich významy, s celým českým kulturním prostředím... – jde o literární druh drama s žánrem komedie, frašky a je zde zahrnuta deformace známé lidové pohádky s názvem – Dlouhý, široký a bystrozraký - samotná hra se skládá z úvodního semináře, přednášky a devíti obrazové hry, v přednášce Cesta za českou pohádkou se dozvídáme něco o Cimrmanově pohádkové tvorbě, že byl největším světovým sběratelem pohádek, na které klade svůj kritický názor, že se klasickými pohádkami děti vodí akorát za nos, že by se měly připravit na skutečný život, že odstrkovaný nakonec stejně ostrouhá, naivní naletí chytrákovi, že perník je špatný stavební materiál pro chaloupky v lese a nebo že by jeleni neměli být výchovná a opatrovnická zvěř pro malé chlapečky…, taková lživá literatura je podle Cimrmana pro děti nebezpečnější než alkohol či zápalky, navrhuje tak pohádky nové, pravdivé: Jak chudák do ještě větší nouze přišel, O třinácti tchýních, Kašpárkův hrobeček, dále přichází vysvětlení, proč je přestávka tak brzy a přednes „zázraku divadelní techniky“ – proměna jedné osoby v jinou přímo před zraky diváků - tématem hry je již podle názvu model klasické české pohádky s deformací podle logiky dospělých a jejich zkušeností - zařadit dílo do kontextu autorových děl, světových děl, života autora- divadlo Járy Cimrmana vytvořil divadelní soubor, který se stal v oblasti inteligentní mystifikace již celonárodní legendou (např. volání po zařazení Cimrmana do soutěže Největší Čech apod.). Byl založen roku 1967 Josefem Šebánkem, Zdeňkem Svěrákem, Ladislavem Smoljakem a Karlem Velebným. Vzniklo v šedesátých letech spolu s dalšími divadly tzv. malých forem (např. Semafor, Divadlo Na zábradlí, Divadlo Za branou, Divadlo na provázku). Na rozdíl od některých jiných divadel této doby (s odchodem komunismu odešla i látka, kterou divadla parodovala, na kterou útočila) si Divadlo Járy Cimrmana udrželo své diváky i po listopadu 1989.
- hra však vyžadují notnou dávku všeobecného rozhledu svých diváků, ve všech hrách je absurdita, parodování, herci neztrácí kontakt s publikem, mnohdy jsou diváci přímo konfrontováni a stávají se součástí představení - dílo napsala dvojice umělců - Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák, kteří spolu napsali ještě další díla: Akt (1967) – téměř bulvární fraška „francouzského“ střihu, erotické náměty, lechtivé dialogy, vtipné taneční a pěvecké kousky, otec – umělec – milovník, má ve světě hodně synů, celé je to o tom, že je po hodně letech pozve domu, aby jim sdělil, kým doopravdy jsou…, Vyšetřování ztráty třídní knihy (1967) – absurdita, vyšetřování se točí v kruhu, jde o krádež třídní knihy, která se vyšetřuje mám dojem již sedmým rokem, vtipné scény, kdy učitel mluví do publika jakožto ke svým žákům, Hospoda Na mýtince (1969), Vražda v salónním coupé (1970), Němý Bobeš (1971), Cimrman v říši hudby (1973), Dlouhý, Široký a Krátkozraký (1974), Posel z Liptákova (1977), Lijavec (1982), Dobytí severního pólu (1985), Blaník (1990) – destrukce národních mýtů, Záskok (1994), Švestka (1997), Afrika (2002) a České nebe (2008) – destrukce národních mýtů, národních hrdinů, mimo to se dvojice Smoljak-Svěrák podílela i na dnes již legendárních filmech české kinematografie: Jáchyme, hoď ho do stroje (1974), Na samotě u lesa (1976), Marečku, podejte mi pero (1976), Kulový blesk (1978), Vrchní, prchni (1980), Trhák (1980), Jára Cimrman, ležící, spící (1983), Rozpuštěný a vypuštěný (1984), Nejistá sezóna (1987); Svěrák sám pak na filmech Tři veteráni (1983), Vesničko má, středisková (1985, nominace na Oskara), Obecná škola (1991, nominace na Oskara), Akumulátor (1994), Jízda (1994), Kolja (1996, Oskar), Lotrando a Zubejda (1997), Tmavomodrý svět (2001, nominace na Oskara), Vratné lahve (2007) - Zdeněk Svěrák - narozen 28. 3. 1936 - je scenárista, vynikající herec, textař, zpěvák a spisovatel, byl původně učitelem českého jazyka a literatury, studoval na VŠ Pedagogické v Praze, v roce 1961 se stal redaktorem na vlnách Českého rozhlasu, jeho dalším zaměstnavatelem byla filmová studia Barrandov, kde působil jako scenárista, se svým jediným synem Janem (nar. 1965) pracuje především na filmové tvorbě, a např. mnohonásobně oceněný film Kolja, jehož autorem (scénáře) je Zdeněk a režisérem právě jeho syn Jan,(však jeho nerozlučitelnou dvojicí je Ladislav Smoljak), také spolupracuje s hudebním skladatelem Jaroslavem Uhlířem, pracují především na písničkách pro děti, např. Holubí dům zpíván Jiřím Schelingerem, má ještě dcera Hanu, rád zedničí - Ladislav Smoljak - 9. 12. 1931 - 6. 6.2010 – byl filmový i divadelní režisér, scenárista a herec, vystudoval vysokou školu pedagogickou v Praze, v letech 1958-61 působil jako učitel na jedenáctiletce a večerní škole pro pracující, od roku 1961 byl redaktorem Mladého světa, poté nakladatelství Mladá fronta, v roce 1967 spoluzakládal se Zdeňkem a dalšími Divadlo Járy Cimrmana, které uvedlo v jeho režii třináct her, byl třikrát ženatý a rozvedený, měl 4 děti, zemřel 6. června 2010 -jiní autoři té doby – - Václav Havel – narozen 5. 10. 1936, zemřel 18. 12. 2011, byl český dramatik, esejista, kritik komunistického režimu a později politik, z 60. let 20. století pochází poezie, především básně a strojopisné kaligramy (typogramy) ve sbírce Antikódy, první významnou divadelní hru Zahradní slavnost uvedl roku 1963 - Jan Procházka – 1929-1971 – prozaik, scénárista, filmový dramaturg, Přestřelka – 1964 – román, moravské pohraničí na počátku 50. let, milostný vztah pohraničníka a místní knihovnice… - Eva Kantůrková – (1930) – prozaička a novinářka, Smuteční slavnost (1967) – lyricky ponurý román o smrti a pohřbu sedláka, psala smutné a depresivní témata… - John Osborne – 1929-1994 – anglický dramatik, rozhněvaní mladí muži, dílo – Ohlédni se v hněvu
- Hra byla mnohokráte hraná v různých divadlech České republiky i v Rakousku ve Vídni v divadelním sále česko-rakouské školy
2. neumělecký text - interpretace ukázky- jde o recenzi na divadelní představení hry Dlouhý, široký a krátkozraký, kde autorka zapojuje svůj subjektivní názor i na díla ostatní a porovnává je, také zmiňuje, kterou scénu si pamatuje ještě z dětství… - stanovit slohový útvar a styl- publicistický, recenze na divadelní představení - typické jazykové prostředky, souvislosti mezi úryvky- spisovný český jazyk, podle jazyka lze usoudit, že jde o mladou dívku, která ale má v Cimrmanových hrách přehled, jasný a stručný jazyk - NT je recenzí na divadelní představení UT, v recenzi se poukazuje na roli Zlatovlásky a Děda Vševěda z divadelní hry, které se také objevují v ukázce uměleckého textu - autorův názor- zpracování hodnotí velice kladně, poukazuje na nezapomenutelné scény, dokonce už i z dětství, považuje tuto „pohádku“ za jedno z nejlepších představení Cimrmanova divadla, nejradši má Záskok
