1
Zákon č. ze dne........... 2013 kterým se mění zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů a mění a doplňují další zákony Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky: Čl I. ČÁST PRVNÍ Změna zákona o registrovaném partnerství Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů ve znění zák. č. 261/2007 Sb., 362/2007 Sb., 239/2008 Sb., 41/2009 Sb., 227/2009 Sb., 281/2009 Sb., 427/2010 Sb., 375/2011 Sb. a 142/2012 Sb. se doplňuje takto: V ustanovení § 13 odst. 2 se tečka na konci věty nahrazuje čárkou a doplňuje slovy „s výjimkou osvojení nezletilého dítěte, jehož rodičem je jeden z partnerů.“ ČÁST DRUHÁ Změna zákona o matrikách, jménu a příjmení Zákon č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změně některých souvisejících zákonů ve znění zák. č. 320/2002 Sb., 578/2002 Sb., 165/2004 Sb., 422/2004 Sb., 499/2004 Sb., 21/2006 Sb., 115/2006 Sb., 165/2006 Sb., 342/2006 Sb., 239/2008 Sb., 41/2009 Sb., 190/2009 Sb., 227/2009 Sb., 375/2011 Sb., 89/2012 Sb., 142/2012 Sb., 167/2012 Sb. a 333/2012 Sb. se mění takto : Ustanovení § 64 odst. 2 zní: „(2) Jde-li o osvojení manželem matky dítěte, nebo manželkou otce dítěte, anebo partnerem 8a/ otce nebo matky dítěte, práva uvedená v odstavci 1 mají manželé, nebo partneři.“ Poznámka pod čarou 8a zní: 8a/ Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.“
ČÁST TŘETÍ Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí Zákon č. 359/1999 Sb. o sociálně-právní ochraně dětí ve znění zák. č. 257/2000 Sb., 272/2001 Sb., 309/2002 Sb., 320/2002 Sb., 518/2002 Sb., 222/2003 Sb., 52/2004 Sb.,
2 315/2004 Sb., 436/2004 Sb., 501/2004 Sb., 57/2005 Sb., 381/2005 Sb., 112/2006 Sb., 134/2006 Sb., 165/2006 Sb., 176/2007 Sb., 124/2008 Sb., 259/2008 Sb., 295/2008 Sb., 305/2008 Sb., 414/2008 Sb., 41/2009 Sb., 227/2009 Sb., 73/2011 Sb., 375/2011 Sb., 420/2011 Sb., 458/2011 Sb., 399/2012 Sb., 401/2012 Sb. a 505/2012 Sb. se doplňuje takto: Ustanovení § 20 odst. 3 zní: „(3) Zprostředkování a) osvojení se neprovádí v případě, 1. že rodiče dali souhlas k osvojení dítěte předem ve vztahu k určitým osvojitelům, nebo 2. podal-li návrh na osvojení manžel nebo partner 20a/ rodiče dítěte nebo pozůstalý manžel po rodiči nebo osvojiteli dítěte; b) pěstounské péče se neprovádí, podala-li návrh na svěření dítěte do pěstounské péče fyzická osoba dítěti příbuzná nebo fyzická osoba blízká dítěti nebo jeho rodině. Poznámka pod čarou 20a zní: 20a/ Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.“
ČÁST ČTVRTÁ Změna občanského zákoníku Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník se mění a doplňuje takto: 1. Ustanovení § 800 odst. 1 věta prvá včetně poznámky pod čarou zní: „(1) Osvojiteli se mohou stát manželé, jeden z manželů, nebo partner 2/ rodiče dítěte.“ ___________________ 2/ Zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů.“
2. Ustanovení § 832 odst. 1 zní: „Dítě, které bylo společně osvojeno manžely, manželem nebo partnerem svého rodiče, má postavení společného dítěte manželů, nebo partnerů; jinak má postavení dítěte osvojitele.“ 3. V ustanovení § 833 odst. 2 se za slovo „manželem“ vkládají slova „anebo partnerem.“ 4. V ustanovení § 840 odst. 2 věta druhá zní: „To neplatí, jde-li o osvojení partnerem rodiče osvojence nebo je-li osvojení v rozporu se zákonem.“ Čl. II. Tento zákon nabývá účinnosti dne 1.1.2014
3 DŮVODOVÁ
ZPRÁVA
OBECNÁ ČÁST 1. Zhodnocení platného právního stavu Vyspělost společnosti se nezřídka pozná podle stupně její tolerance k menšinám, počítaje v to i menšiny sexuální. Logickým pokračováním tolerance k homosexuálním menšinám a ochrany jejich práv, které vyjádřil již zákon č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství, je umožnění osvojení dítěte partnera a uznání již existujících stejnopohlavních rodin. Nejde přitom o nic jiného, než vytvořit právní (spíše institucionální) rámec stávajícímu ustanovení § 13 odst. 3 zákona o registrovaném partnerství, který již nyní předpokládá péči jednoho z partnerů o dítě a ukládá druhému z partnerů povinnost podílet se na výchově tohoto dítěte. Toto ustanovení se však jeví jako výrazně jednostranné. Současně platná obecně závazná právní úprava se na žádném místě nezmiňuje naopak o vztazích dětí k partnerovi jeho rodiče. I z tohoto hlediska se jeví úprava osvojení dítěte partnera či partnerky jako institucionální obdoby rodičovství žádoucí. Zatímco v minulosti stejnopohlavní páry vychovávaly především děti z předcházejících heterosexuální svazků, v současné době se stále častěji rodí děti přímo stejnopohlavním párům, např. prostřednictvím umělého oplodnění. V praxi to znamená, že v rodném listě je obvykle uveden pouze jeden biologický rodič. Druhý nebiologický rodič, nazývaný v odborné literatuře sociální, za rodiče de iure považován není a nemá tak k dítěti žádná práva, ani povinnosti (např. vyživovací). Tento stav je v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, jehož rodiče zákon jako rodiče neuznává. Předkladatel, vědom si bohužel jisté problematičnosti návrhu zákona a očekávané kritiky ze strany zastánců tzv. klasického modelu rodiny (otec-matka-dítě), navrhuje zároveň omezení možnosti osvojení dětí jen na děti nezletilé, jejichž biologickým rodičem je jeden z partnerů. Navíc by mělo jít o osvojení, které lze zrušit i po uplynutí tří let od rozhodnutí o osvojení (§ 840 odst. 2 obč. zák.).
4 2. Odůvodnění hlavních principů navrhované právní úpravy, vysvětlení nezbytnosti navrhované právní úpravy v jejím celku Smyslem novely je postavit na roveň vztah osvojence a osvojitele tam, kde je nezletilé dítě osvojováno osobami stejného pohlaví, také z důvodů majetkových. Pokud takové děti žijí ve společné domácnosti se svým biologickým rodičem a jeho partnerem, považoval by předkladatel zákona dokonce za diskriminační, aby takové dítě nepožívalo stejné právní ochrany jako dítě, jež má být osvojeno osobami různého pohlaví. Osvojitel, kterým by byl partner biologického rodiče dítěte, by k dítěti získal i právní, resp. „úřední“ vztah a byl by nejen de facto, ale i de iure považován za rodiče dítěte, třebaže samozřejmě nikoliv biologického, jedná se o obdobu osvojení dítěte manželem matky. Česká republika by se touto právní úpravou zařadila po bok vyspělých zemí Evropy (Belgie, Dánsko, Finsko, Německo, Nizozemsko, Norsko, Španělsko, Švédsko, Velká Británie, Island a nejnověji Francie), kde jsou adopce dětí v uvedeném modelu legální. Belgie, Dánsko, Island, Nizozemsko, Norsko, Švédsko a Španělsko dokonce umožňují osvojení i dětí, jejichž biologickým rodičem partner osvojitele není, tedy i adopce dětí z dětských domovů. Předkladatel dodává, že zkušenosti s oběma typy osvojení jsou jednoznačně pozitivní, nebyla popsána žádná zkušenost, která by povolení osvojení stejnopohlavními páry jakkoli z právnického hlediska problematizovala (nepočítají se samozřejmě výhrady z hlediska náboženského). Nová právní úprava s sebou přináší nejen obecnou možnost osvojení nezletilého dítěte partnerem rodiče, jenž je biologickým rodičem osvojovaného dítěte, ale také praktické dopady této možnosti do volby příjmení osvojence podle zákona o matrikách, jménu a příjmení, neprovádění zprostředkování osvojení ze strany orgánů sociálně-právní ochrany dětí v těchto případech a zejména změnu komplexní hmotněprávní úpravy v samotném novém občanském zákoníku.
5
3. Vztah k dosavadním právním předpisům Novela zákona o registrovaném partnerství se týká zrovnoprávnění vztahu osvojence a osvojitele u párů, kde je dítě osvojováno osobami stejného pohlaví. Navrhovanou související úprava zákona o matrikách, jménu a příjmení, zákona o sociálně-právní ochraně dětí a změnou občanského zákoníku nedochází k novelizaci jiných právních předpisů. 4. Vztah k Ústavě České republiky Navrhovaná úprava není v rozporu s ústavním pořádkem ČR. 5. Vztah k mezinárodním smlouvám Navržená úprava není v rozporu s mezinárodními smlouvami a obyčeji ani s ostatními prameny mezinárodního práva, jimiž je Česká republika vázána. Naopak je příkladem přímého respektování závazků plynoucích České republice z Úmluvy o právech dítěte (články 21 a 27). 6. Slučitelnost s právem Evropské unie Předložený návrh se netýká práva Evropské unie, předmět úpravy spadá do výlučné působnosti každého členského státu Evropské unie, návrh tak není ani v rozporu se závazky, vyplývajícími pro Českou republiku z členství v Evropské unii. 7. Zhodnocení současného vztahu a dopadů navrhovaného řešení ve vztahu k rovnosti mužů a žen Navrhovaná novela zákona o registrovaném partnerství a související úprava zákona o matrikách, jménu a příjmení, zákona o sociálně-právní ochraně dětí a změna občanského zákoníku nebude mít žádný vliv na rovné postavení mužů a žen. 8. Předpokládaný dopad návrhu zákona na státní rozpočet a na rozpočty krajů a obcí Tento návrh nemá žádný významný dopad na státní rozpočet ani na rozpočty krajů a obcí. 9. Dopad návrhu zákona na podnikatelské prostředí Předložený návrh nebude mít vliv na podnikatelské prostředí.
6 ZVLÁŠTNÍ ČÁST K čl. I K části první K § 13 odst. 2 Jedná se o nápravu dikce zákona, jenž je v dosavadní podobě v rozporu s nejlepším zájmem dítěte, jehož jednoho rodiče zákon jako plnohodnotného rodiče se všemi s tím souvisejícími právy a povinnostmi neuznává. Navrhovanou úpravou osvojitel, kterým by byl partner biologického rodiče dítěte, by tak k dítěti získal i právním řádem precizovaný vztah, čímž by se i na něj přesněji vztahovaly veškerá práva a také i povinnosti, které jsou naším právním řádem na rodiče dítěte kladeny. K části druhé, třetí a čtvrté Jde o legislativně technickou úpravu související s uznáním osvojení nezletilého dítěte, jehož rodičem je jeden z partnerů (§13 odst. 2 zákona o registrovaném partnerství). K čl. II Navrhuje se účinnost dnem 1.1.2014 shodně s účinností občanského zákoníku.
V Praze dne 16.05.2013 Jiří Paroubek, v.r.
