Dílny v muzeu
Kroužek dovedné ruce
Deník z exkurze
Den Země
Globe Games Adaptační Okresní
Výuka
trochu jinak Zeptali Dvojčata kurzy
jsme se nejmenších
Vytváříme kolo OVOV
na škole
čarodějnice
Jak to
Zpívání dopadlo?
Další pejsek Anglické okénko
pro radost Nejen
pro kluky
4. ročník / květen 2014 ZŠ a MŠ Sokolovská 1, Svitavy1
Pojďte se s námi opět po roce bavit! Srdečně zveme všechny maminky, tatínky, sourozence, prarodiče, tetičky, strýčky, kamarády a přátele naší školy na odpolední show
ROZLOUČENÍ SE ŠKOLNÍM ROKEM Kdy? V úterý 10. června 2014 Kde? Jako vždy ve Fabrice Zahájení? V 16 hodin Co uvidíte? To uvidíte! A že toho bude! Těšíme se na Vás a věříme, že si to společně opět užijeme. Všichni ze ZŠ a MŠ Sokolovská
2
Se školní družinou jsme měli možnost celkem čtyřikrát navštívit městské muzeum v rámci muzejní animace. Jednalo se o řemeslné dílny, ve kterých se žáci první třídy seznámili se skutečným řemeslníkem a výtvarníkem v jedné osobě. Vyzkoušeli si práci s mnoha nástroji na vlastní kůži a odnesli si domů na památku vlastnoručně vyrobené výtvory. V muzeu se nám velmi líbilo a už se moc všichni těšíme na další návštěvu.
SKLÁŘSTVÍ – práce s pájkou
KOVÁŘSTVÍ – práce se železem
Hodnocení dětí dílny, která se jim nejvíce líbila:
KAMENICTVÍ – děti si vyrábějí šperk z břidlice
ŘEZBÁŘSTVÍ – dlabání květin do dřeva
Verča – kamenictví, protože jsem si vyrobila náhrdelník. Kristýnka – řezbářství bylo nejlepší, protože mě bavilo vyřezávat. Evička – kovářství, protože jsme kroutili železem. Nelinka – sklářství, protože jsme si vyrobili hvězdičku z kousků skla. A pak nám ji paní vychovatelka pověsila ve družině. Ríša – nejvíce mě bavila práce s pájkou při výrobě skleněné hvězdy. Matěj – nejlepší bylo řezání skla pomocí diamantu. Štěpa – nejvíce se mi líbily skleněné talíře. Terezka – mně se prostě líbilo všechno. Honzík – vyrobil jsem náhrdelník z kamene a věnoval ho mamince. Kryštof – nejlepší bylo řezbářství, protože jsem si mohl ďoubat do dřeva. Za info z družiny a fotografie děkujeme paní vychovatelce Janě Jenišové
3
V kroužku Dovedných rukou zkouší dívky různé techniky. Vyráběly už kytičky z organzy, které jsme vám v časopise ukazovali, filcovaly panenky a náušnice, drátkovaly sluníčko a vyráběly šperky z korálků.
„Tvořilky“ z 5. B nám napsaly pár slov o jejich vyrábění v kroužku: Aneta Vyskočilová „Dovedné ruce“ je kroužek převážně pro holky. Máme ho 2x do měsíce. Paní učitelka nás učí různé výtvarné techniky, jako třeba - drátkování, malování na textil, vyrábění z musgumy a plsti. Některé výrobky jsem rozdala své rodině k Vánocům. Chtěla bych, aby tento kroužek byl i příští rok.
Kateřina Ebertová „Dovedné ruce“ je ten nejlepší kroužek. Moc mě baví vytvářet s paní učitelkou Macenauerovou a navíc je s ní sranda. Děláme tam krásné výrobky, například: korálkové krokodýlky, hodiny, drátkované sluníčko a spoustu dalších krásných věcí. „Dovedné ruce“ mám moc ráda.
Denisa Bajtková Do „Dovedných rukou“ chodím od páté třídy. Do tohoto kroužku jsem se přihlásila, protože mě zajímalo vyrábění různých věcí. „Dovedné ruce“ je vlastně kroužek, ve kterém se převážně hodně vyrábí. Vše, co si vyrobíme, si ihned můžeme odnést domů. Výrobky se mi mockrát hodily jako dárek pro rodiče, babičku a dědu nebo tetu. Vyráběli jsme různé šperky, hodiny, dekorace, trička, vánoční věnce, propisky a krokodýlky z korálků. Kroužek vede paní učitelka Macenauerová a je moc šikovná, hodná a také je s ní legrace. Mám „Dovedné ruce“ ráda, protože i my všichni, co tam chodíme, se hodně nasmějeme. Doufám, že do tohoto kroužku budu moci chodit i příští rok.
4
12. května se deváťáci vydali na výlet do vzdálených Bílých Karpat, přesněji do Hostětína. Rozhodli se, že nám o dění napíší formou deníku. Takže si můžete počíst, jak si každý den užívali.
Pondělí
Náš výlet začal dlouhou cestou autobusem, ale naštěstí jsme měli každý co dělat a s kým se bavit, takže jsme zdárně dojeli až do Hostětína. Náš pobyt začal poznáváním našich pokojů a vybalováním. Poté jsme měli oběd a pak nějakou chvíli volno. Jako odpolední program pro nás připravili orientační běh, kde jsme poznali okolní přírodu a to, jakou máme fyzičku. Když jsme doběhali, byli jsme unavení, a tak jsme si dali svačinu a chvilku si odpočinuli. K večeru jsme pak měli další program, a to seznamování s lektorkami. Nakonec jsme šli večer na pokoje, kde už jsme si mohli dělat, co chceme, takže se někteří koukali na filmy nebo si povídali. Večerku jsme měli už v 22 hodin, ale spát šli všichni až později. Lucka M. Úterý Hned ráno jsme si dali dobrou snídani a po ní jsme se dozvěděli náš denní program. Dopoledne jsme si povídali a hráli hry, které nás pobavily. Kousek od nás byl obchod, kam jsme si chodili kupovat pití, různé sladkosti nebo něco na chuť. Když jsme vyrazili na výlet, který se konal odpoledne, moc se nám nechtělo, protože nebylo zrovna pěkné počasí a navíc jsme měli strach, že to bude nějaká dlouhá cesta jako na Slovensku, ale bylo to moc fajn. Paní, co šla s námi, nám povídala a provázela nás po Hostětíně. Dozvěděli jsme se zajímavé informace. Při cestě jsme se i pobavili a vrátili jsme se docela unavení. Když jsme byli zpátky, najedli jsme se a šli na své pokoje, abychom si odpočinuli. Po večeři nás čekal večerní program a pak jsme měli osobní volno a večerku, která byla docela krátká, ale aspoň jsme nebyli tolik unavení další den. Večery jsme trávili většinou na pokojích a koukali jsme na nějaké filmy nebo si povídali. Anetka, Natka, Hanka, Anet, Kája
Středa
Vstali jsme jako každý den. Náladu nám zkazilo počasí, které bylo příčinou zrušení výletu na orchidejová pole. Během ranního programu jsme se vžili do rolí obyvatel vesnice Budín. V pěti skupinách jsme tvořili projekty a řešili, který z nich je nejvýhodnější pro obec. Místo již zmíněného výletu jsme odpolední program strávili nacvičováním tance na rozloučení se školním rokem. Ještě zadýchaní z tance jsme zasedli k hokejovému zápasu Česka proti Itálii, který skončil naší výhrou. Večer jsme poseděli u filmů, při kterých jsme plstili. Filmy trvaly do desáté hodiny večerní a pak jsme šli spát. Tomáš, Jan, Artur, Ondřej
Technice plstění propadli naprosto všichni
5
Čtvrtek
Zamýšlení nad globálními problémy lidstva
Ráno, když jsme se přinutili vylézt z postelí, jsme šli na program, který se věnoval ekologii Země. Docela nás to bavilo, spojovali jsme globální problémy podle toho, jak na sobě závisí, a hledali jsme jejich řešení. Odpoledne jsme šli na procházku do lesa a tam jsme naslouchali přírodě. Večer jsme se všichni společně dívali na pohádku a pak šli konečně na pokoje spát. Byl to pěkný den, ale už jsme se všichni těšili domů. Verča, Lucka K., David, Libor
Pátek Tak, a přišel den odjezdu. Když jsme se vyspali, šli jsme na snídani a poté si šli sbalit věci, ale někteří je měli sbalené už ze čtvrtečního večera. Čekal nás ještě dopolední a zároveň poslední společný program. Vždy, když jsme zahajovali program, instruktorky nám posílaly mluvící předmět, abychom řekli, jak se máme. V den odjezdu se měli samozřejmě všichni skvěle. V programu nás čekal dokument o Šumavě, na který jsme se podívali. Při tom jsme zjistili i některé nové informace o angažování ekologů do nezákonného kácení stromů. Nakonec nám instruktorka Eliška rozdala papírky na "darovaná slova", na které nám někteří spolužáci a naše paní učitelky Jiřinka a Andrejka napsali slovo, které nám darovali. Po přečtení darovaných slov nás čekal oběd. Všichni se na něj moc těšili. Bylo to typické české jídlo - vepřo knedlo zelo. Po obědě nás čekalo společné foto před ubytovnou Veronica. Rozloučili jsme se, všichni nasedli do autobusu a s radostí, se skvělou náladou a dobrými zážitky jsme odjeli domů. U autobusu na nás čekali rodiče, kamarádi a všichni, kteří se na nás po dlouhém týdnu těšili. Terka, Eliška, Pája a Páťa 6
V pátek 25. dubna se okolo osmé ráno neplnily učebny jako obvykle, ale plácek před školou, kde se scházely třídy, aby se mohly vydat po své trase. A proč? Kvůli sběru toho, co do přírody nepatří, tedy odpadků. V rámci každoroční akce Den Země se žáci se svými učiteli a pomocníky z 8. třídy rozprchli do blízkého i vzdálenějšího okolí, aby jej zvelebili. Jako vždy každá skupina obešla svůj okruh a skončila na „Rosně“, kde na ni čekala zasloužená odměna v podobě buřtů a pití. Každoročně se o buřtíky staral pan učitel Novotný, ani tentokrát tomu nebylo jinak. Letos ovšem za pomoci osmáků. Deváťáci, kteří se většinou pohybují okolo ohně a obstarávají občerstvení, totiž letos dostali jiný úkol. Ve stejný den proběhla i sběrová akce papíru. Tentokrát (kvůli rekonstrukci školy) ne na asfaltové ploše za školou, ale na parkovišti u haly Na Střelnici. Za pomoc a organizaci děkujeme nejen deváťákům, ale také paní učitelce Heleně Půlkrábkové a panu učiteli Michalu Luňáčkovi. Peníze získané z této akce budou použity na zaplacení dalšího roku adopce na dálku indického chlapce Petera Gomese, na odměny k akcím a soutěžím pro děti ZŠ i MŠ apod. Mateřská škola za získané peníze nakoupí hračky.
Koordinátorkou celé akce je paní učitelka Marcela Rusková, které její bývalí žáci - Ivo, Michal a Filip z šesté třídy - položili pár otázek. 1. Je těžké pořádat Den Země? Není to těžké, ale vyžaduje to komunikaci s učiteli a městským úřadem. 2. Podle čeho vybíráte trasy? Čím starší žáci, tím delší a vzdálenější trasa. 3. Kolik se v letošním roce nasbíralo pytlů? Zatím nevíme, neposkytli nám informace. 4. Líbí se vám akce Den Země? Ano, každý rok se těším, ale obávám se špatného počasí. 5. Kolik se snědlo buřtů? Okolo tří set. Pan učitel Novotný to ví přesně, jako vždy byl skvělý. 7
Paní učitelka Macenauerová společně s Danem Břenkem ze 7. třídy, Honzou Krabičkou a Matějem Drdlou ze 4. třídy odjela ve čtvrtek 24. 4. 2014 na Globe Games pořádaných tentokrát v Třebíči. Na svou misi vytvořili plakát týkající se znečištění Svitavy a Rosničky ve Svitavách. Z této akce si přivezli mnoho nových poznatků a informací, o které se s vámi chtějí podělit.
Program Čtvrtek - slavnostní zahájení - registrace - muzeum - fyzikální pokusy
Pátek - den v terénu - aquapark - bioplynka - tvorba společné vlajky
Sobota
Neděle
- studentská konference - koulení „Zeměkoule“ - festival Globe - slavnostní zakončení - hvězdárna
- plavba po Dalešické přehradě
Slavnostní zahájení Přivítali nás - pan starosta, hejtman, ředitel školy, ředitel Terezy. Poté následovalo divadelní vystoupení: „Co se děje ve škole v noci“ a folklórní tance skupin Bajdyšek a Bajdyš. Na konci se všichni představili krátkým zážitkem z Globe měření.
Teplárna Třebíč Teplárna vytváří teplo, ne energii. Teplárna spaluje štěpku a slámu a vytápí 10 000 bytů. Do teplárny se přiváží dřevo a sláma z okruhu 40 km. Popel využívají místní zemědělci. Jeden rodinný dům spálí 18 balíků za rok. Jeden slaměný balík váží 300 kg. Kromě tepla prodávají i kotle a pěstují sami slámu. Teplárna patří k obnovitelným zdrojům energie.
Muzeum Vysočina Muzeum je rozděleno do několika expozic - Člověk věřící, Člověk a umění a Člověk v boji. Viděli jsme obrazy, zvony kostelů, brouky a vycpaná zvířata, zbraně a oblečení 1. a 2. světové války, erby, kopie kronik, dalekohled s výhledem na Třebíč.
Fyzikální pokusy
V první části jsme měřili radioaktivitu v místnosti přes měděnou desku. V druhé části jsme se zabývali optickými klamy.
Den v terénu V terénu na nás čekalo 8 stanovišť. Měřili jsme kvalitu vody. Loďkami jsme dopluli doprostřed rybníka a odebírali vodu z hloubky 3 m. Na dalším stanovišti jsme vymýšleli příběh. Navštívili jsme také meteorologickou budku, kde jsme sledovali teplotu a tlak a srovnávali jsme letošní a loňskou zimu. Hráli jsme také týmové hry a zjišťovali jsme, co se stalo s bobry.
Studentská konference Tento rok probíhala studentská konference v kavárně. Byli jsme rozděleni do 4 skupin a hledali jsme chyby a pozitiva v plakátech ostatních. Na závěr jsme zhodnotili, co chybí v našem plakátu a co se nám podařilo.
Koulení Zeměkoule a festival Globe
Zeměkoule se koulela od základní školy až na náměstí. Na náměstí byly stánky některých škol se zajímavými aktivitami. Při zakončení jsme každý dostali malý dárek a dozvěděli jsme se, že příští Globe Games se uskuteční v Praze Kunraticích. Už se moc těšíme.
8
Dalešická přehrada Dalešická přehrada je úzká, ale zato dlouhá. Je celoročně otevřena, funguje jako městská hromadná doprava a zároveň i jako výletní loď. My jsme si užili 1,5hodinovou jízdu.
Hvězdárna Hvězdárna v Třebíči spadá od roku 2011 pod DDM. Pořádá astronomické kroužky pro děti již od 3 let a exkurze. Hvězdárna je otevřena každý pátek a v sobotu jen, když je pěkné počasí. V pátek v případě nepříznivého počasí promítá hvězdárna zajímavá videa a učí interaktivně poznávat souhvězdí.
Aquapark V aquaparku je 132 m dlouhý tobogán, zábavná zóna s atrakcemi, klasický plavecký bazén i venkovní bazén se slanou vodou.
ZD Hrotovice a bioplynka Zemědělské družstvo má 5 000 ha půdy, 300 krav a 350 prasnic. Mají 4 x 250 t zásobníky na obilí a kukuřici. Kromě toho se také zemědělské družstvo rozhodlo plnohodnotně využívat odpadní materiál – stelivo, splašky, mrvu. Tento materiál využívají v bioplyne. Bioplynka je velká nádrž, ve které je 40 druhů bakterií, které rozkládají biologický materiál. Rozkladem vzniká methan, který se spaluje, a tak vzniká teplo. Zemědělské družstvo vytápí podnik, školu, jídelnu a stavební firmu. V zemědělském družstvu pracuje 120 zaměstnanců, z toho pouze 2 obsluhují bioplynu.
Všichni jsme si to moc užili!
V pátek 25. dubna 2014 se skupina 15 žáku zúčastnila okresního kola Odznaku všestrannosti olympijských vítězů neboli OVOV v Moravské Třebové. Žáci museli zabojovat v těchto disciplínách: skok do dálky, sprint na 60m, kliky, švihadlo a šestou disciplínu si mohli sportovci vybrat mezi plaváním, během na 1000 m nebo driblinkem. Zúčastnili se: Natálie Fadrná, Samuel a Daniel Zoicasovi z 4. A, Sofie Brýdlová, Veronika Hladká, Fanda Vraspír, Jakub Žižka, Tonda Pelíšek z 5. A, Šimon Stupka a Vojtěch Matoušek z 5. B, Barbora Boušková, Sára Hajli a Jakub Kočvara z 6. třídy Nikola Neumeisterová ze 7. třídy a Ondra Daněk z 8. třídy. Do krajského kola, které se uskuteční koncem června opět v Moravské Třebové, postoupili Sam a Dan Zoicasovi, Natálka Fadrná, Vojta Matouš a Sára Hajli. Všem, kdo tam byli, gratulujeme a postupujícím držíme palce při dalším soutěžení! Od Sáry Hajli a Barči Bouškové
9
Posledního dubna probíhala v 1. B čarodějná výuka. Děti se ocitly jako Harry Potter v kouzelnických lavicích a učily se celý den v čarodějných kostýmech. Nejpřísnější byla hlavní čarodějnice na čaroděje a čarodějky, kteří neuměli míchat lektvary nebo počítat čarodějné úlohy.
Pár čarodějů a čarodějnic se objevilo i v 5. B. Nebylo tomu tak ale poprvé. Páťáci se s paní učitelkou Stavělovou každého posledního dubna oblékají do kouzelnických kostýmů a užívají si krásný, hravý, přesto výukový den již od prvního společného roku. Letos to bylo bohužel naposledy, jelikož se po prázdninách stanou druhostupňáky. O to víc si všichni poslední čarodějnické učení moc užili!
1. třída
2. třída
4. třída
5. třída
K čarodějnicím se ještě vrátíme v rubrice - PÍŠEME – BÁSNÍME – TVOŘÍME
10
Tři květnová úterý se stala dalším krokem na cestě do školy pro budoucí prvňáčky. První setkání proběhlo13. května, kde se budoucí prvňáčci a jejich rodiče potkali, možná i více poznali a děti byly rozděleny do tříd A a B. Druhé setkání 20. 5. se naplnilo samými indiány a v úterý 27. 5. si všichni navzájem poměřili síly na sportovní hale Na Střelnici.
1. adaptační odpoledne – seznámení Děti se sešly se svými paními učitelkami Helenou Půlkrábkovou a Martou Chybovou. Každý z nich si donesl svého oblíbeného plyšáka. Navzájem se představily. Některé děti se sice trochu styděly, ale nakonec to zvládl každý. Potom si děti s paními učitelkami vyrobily krásnou sovu jako symbol moudrosti.
2. adaptační odpoledne ve znamení indiánů Na další setkání přišly děti oblečené jako indiáni a paní učitelka Rusková jim vyprávěla indiánskou pohádku. Poté co ji dopověděla, si šly děti vyrobit indiánskou čelenku i s peřím, která jim ladila k oblečení. Potom se vyfotili všichni dohromady i se svojí paní učitelkou a pak ještě každý sám.
3. adaptační odpoledne v duchu sportovců Posledního setkání se ujal pan učitel Luňáček. Děti se společně s panem učitelem, dalšími paními učitelkami a rodiči sešli v hale Na Střelnici. Sportování zahájili rozběháním a rozcvičením se, potom se rozdělili do družstev, ve kterých si zaběhli štafetu, váleli sudy, překonávali slalom s florbalovými hokejkami, skákali přes překážky, … A také se uskutečnilo trochu soupeření „áčáků“ a „béčáků“ v podobě přetahování lana. Na závěr budoucí prvňáčci dostali pamětní listy, zasloužené perníkové medaile a další sladkosti nebo jiné ceny. Sportovní odpoledne bylo dalším krokem na cestě do 1. třídy, kam se všichni určitě už moc těší.
11
BORCI V PŘÍRODOVĚDNÝCH ZNALOSTECH 4. třída se zúčastnila soutěže pořádané DDM Svitavy Tramtáryje - Čtyřkolová přírodovědná soutěž. Jak již název napovídá, soutěž měla čtyři kola. Naši čtvrťáci ovšem o prvních dvou vůbec nevěděli, tudíž se nezúčastnili, ale další dvě už si nenechali ujít. A to je dobře, protože dopadli skvěle! Podívejte se na průběžné a konečné výsledky soutěže:
1. a 2. kolo – bez účasti 3. kolo, poznávačka živočichové 4. kolo, poznávačka rostliny (15 účastníků): (16 účastníků): Ondřej Mach - 1. místo Martin Pišín – 2. místo Matěj Drdla – 3. místo
Ondřej Mach - 1. místo Matěj Drdla – 2. místo Matěj Drdla – 6. - 7. místo
Celkové umístění po sečtení bodů ze všech 4 kol (v našem případě jen 3. a 4. kola): 1. místo: Ondřej Mach
2. místo: Matěj Drdla
6. – 7. místo: Martin Pišín
Paní učitelka Stavělová může být na výsledky svých svěřenců právem pyšná. Gratulujeme!!!
Děti z 5. B rozdávaly radost v Seniorcentru Nebylo to poprvé, kdy si děti z 5. B se svou paní učitelkou pečlivě připravovaly program, kterým by potěšily srdce nejen nemocných babiček a dědečků, ale i ostatních pacientů nebo i dětí z kojeneckého ústavu. V květnu – v měsíci lásky a v měsíci, kdy slaví svátek všechny maminky, zavítaly se svými písničkami do svitavského Seniorcentra.
Jako pokaždé odcházely s příjemným pocitem, že mohly potěšit a pohladit po duši. 12
V květnovém čísle vám představíme nejmladší dvojčátka naší školy. Jsou jimi Honzík s Kubíkem z 1. A od paní učitelky Katky Procházkové. 16. května oslavili sedmé narozeniny. Který z nich se podíval na svět dříve, zapomněla děvčata zjistit, tak jim to odpusťte.
Jan a Jakub Hnátovi
Oblíbené jídlo Honza: Špagety
Kuba: Špagety
Oblíbený předmět Honza: Čtení
Kuba: Čtení
Oblíbená barva Honza: Zelená
Kuba: Modrá
Koníčky, záliby Honza: Fotbal
Kuba: Fotbal
Co prásknu na druhého Honza: Někdy mě otravuje Kuba: Někdy mě zlobí
Slovo paní učitelky třídní: Honzík je kamarádský, více zdrženlivější a rád čte. Kubík je kamarádský a společenský. Kluci jsou na sebe dosti vázaní, pomáhají si navzájem. Když je jeden z nich nemocný, tak ten druhý nechce do školy a chce s ním být doma. Oba dva jsou výborní fotbalisté.
Foto: vlastní zdroje
http://www.zs5.svitavy.cz/
13
Pokračování z minulého čísla Odpovědi dětí z 2. B, CO BY SI VZALI NA PUSTÝ OSTROV, díky šotkovi vyklouzli z minulého čísla, ale nechtěli jsme, abyste o ně přišli . Filípek, 2. B Vědce, aby mně pomáhal. Pája, 2. B Mojeho taťku. Barča, 2. B Vzala bych si knížku, protože abych se zabavila. Kristýnka, 2. B Vzala bych si kamarádku. Tinka, 2. B Knihu, abych si mohla číst. Terezka S., 2. B Já bych si vzala Terku, protože je moje nejlepší kámoška a je moc fajn. Daník, 2. B Maminku, protože ji máj rád. Nikolka, 2. B Pejska, protože se mi líbí. Tom D., 2. B Počítač, protože chytí všechny antény. Terezka Š., 2. B Kočku, protože se mi líbí. Kubík V., 2. B Mého bráchu, protože je vysoký a dosáhl by na strom, kde je ovoce. Kubík L., 2. B Spoustu jídla. Samík, 2. B Moji kočku, protože je moc hodná a mám ji rád. Ondra, 2. B Nevím, asi piráta, protože je dobrej. Matýsek Š., 2. B Jídlo, protože chci přežít. Áďa, 2. B Pistol, abych se mohl bránit. Mikeš, 2. B Kamarády, abych nebyl sám. Andýsek, 2. B Já bych si vzal na pustý ostrov vědce, protože je chytrý.
Čím bys udělal(a) radost mamince k svátku? Honza H., 1. A Psem. Verča, 1. A Koťátkem. Péťa, 1. A Čokoládovými bonbóny. Kuba K., 1. A Zvířátkem. Kristýnka, 1. A Obrázkem. Matěj, 1. A Prstenem. Štěpán P., 1. A Šperkovnicí. Terezie, 1. A Sušičkou na prádlo. Kryštof, 1. A Myšičkou. Eva, 1. A Šaty, hrnečkem. Páťa, 1. A Krásným tričkem. Nela, 1. A Květinou. Štěpa R., 1. A Lízátkem „srdíčkem“. Tom M., 1. A Lístkem k moři. Ríša, 1. A Novým hrncem. Deniska, 1. A Papouškem ve zlaté kleci.
Tomáš Horák, 2. A Dal bych jí recepty Dity Pecháčkové. A kdybych vyhrál 5 milionů. Marek, 2. A Já bych jí uvařil nějaké jídlo. Matěj V., 2. A Kytičku, pusu, dort a jedničku z češtiny. Valča, 2. A Mamince bych udělala největší radost kytičkou. Jirka, 2. A Já bych mamince udělal radost, když ji nebudu zlobit a když se s taťkou někdy dohodneme na dárku, tak jí každý dá 2 přáníčka a 2 kytičky tulipánů. Lucka Sauerová, 2. A Já bych jí udělala radost přáníčkem, a kdybych jí pomohla s nádobím a tak dále. Matěj Žilinčík, 2. A K svátku bych dal mamce nový mobil, růži a nový počítač. Terezka Olšánová, 2. A Tím, že jí udělám přáníčko a že udělám všechno, co řekne. A ještě že budu mít na vysvědčení samé jedničky. Robert Neumeister, 2. A Květiny a hodinky. Kája, 2. A Kdybych dostala zlaté pásmo v soutěži na klavír. Petra Škrancová, 2. A Já bych jí dala květinu, čokoládu a přáníčko. Šíma, 2. A Keramickou miskou. Jan D., 2. A Koupil bych jí šampáňo, poslouchal bych ji a vyrobil bych jí přáníčko. 14
Tom F., 2. B Kytkou. Pája, 2. B Že bych uklízela a vysála. Máťa K., 2. B Mamince udělám radost kytičkou. Áďa, 2. B Jedničkou ve škole. Tom D, 2. B Květiny – růže. Daník, 2. B Kytičku a pusu, protože ji miluju. Ondra, 2. B Velkou pochvalou. Tinka, 2. B Kytku, protože má ráda kytky. Filípek, 2. B Pomáhal bych mamince v obchodě. Andrejka, 2. B Kytičku, protože je má ráda a že voní. Mik, 2. B Přáníčko s pochvalou, protože je hodná. Máťa Š., 2. B Přáním, protože mám maminku rád.
Kubík L., 2. B Kdybych uklidil a pomohl s obědem a udělal bych snídani. Terezka S., 2. B Mohla bych dát třeba kytku nebo přáníčko nebo pusu. Terezka Š., 2. B Tím, že jí dám přáníčko a nějaký obrázek. Martinka, 2. B K svátku jí pomůžu umývat nádobí a dám jí pusu. Kubík V., 2. B Vyrobenou kytici, protože maminka ráda vyrábí. Samík, 2. B Já bych dal mamince k svátku kytičku zavázanou červenou mašličkou a zapíchnutým pozlaceným srdíčkem s růžovou a červenou barvou. Bára, 2. B Dala bych mamince květinu, protože mamka má ráda květiny a voní jí. Kristýnka, 2. B Udělala bych mamince radost a taky bych jí pomáhala a dala bych mamince přání. Andýsek, 2. B Tím, že bysme se sestrou byli na sebe hodný. Nebo že bysme jí dali palačinky do postele.
Jak jsme již zmiňovali, poslední dubnový den patří „ČARODĚJNICÍM“. Pár výtvarných i psaných pokusů tu máme od páťáků a třeťáků.
15
16
Tak jako každý rok jsme drželi našim deváťákům palce v době, kdy většina z nich procházela takovou první větší životní zkouškou. Už mají vše zdárně za sebou, a tak se mohou po prázdninách vydat za svými sny a tužbami. To, zda budou naplněny a zda jejich volba splní očekávání, ukáže až čas. Ale my všichni jim přejeme jen to nejlepší!
Položili jsme našim nejstarším pár otázek: 1. Přijali tě na „vysněnou“ školu? 2. Ovlivnil tě někdo nebo něco při výběru školy? 3. Jaké máš pocity z přijímacích zkoušek? 4. Jak ses připravoval (a) na zkoušky? 5. Co plánuješ do budoucna? Jakému povolání se chceš věnovat? Aneta Faltysová: 1) Vybírala jsem mezi obchodní akademií ve Svitavách a mezi hotelovou školou v Moravské Třebové. Dostala jsem se na obě školy, ale jdu na obchodní akademii a jsem ráda. 2)Bylo to na mně, ale samozřejmě mi doma pomáhali a řekli svůj názor, co by pro mě do života bylo lepší. 3) Byla jsem nervózní a den před tím jsme skoro nespala, ale nebylo to vůbec tak hrozné. Hlavně díky tomu, že jsme testy zkoušeli ve škole, tak jsem věděla, jaké typy úloh tam budou. Bylo to hned lepší. 4) Připravovala jsem se ve škole i doma. Jak už jsem psala, tak díky SCIO-testům to bylo vážně lepší, a tak jsem mohla procvičovat. 5) Doufám, že se na střední škole zlepším a budu víc soustředěná, abych si toho víc zapamatovala. Chtěla bych i na vysokou školu. Dá se říct, že už práci mám. Až dokončím školu, nastoupím k babičce do firmy.
Tomáš Konůpka:
David Vošmik:
1) Vybíral jsem si z jedné školy, ovšem dva odlišné obory. Podařilo se mi se dostat na oba, tudíž jsem si vybral na SOU TOS Svitavy obor mechanik seřizovač 2) No, nejvíce mě ovlivnila moje rodina, především můj táta. 3) Jaké jsou mé dojmy z přijímaček? Byl jsem neuvěřitelně spokojen, neboť jsem byl ze všech nejlepší, což mi dodalo více sebevědomí do života. Vybouchl jsem u matematiky, naopak jsem exceloval v OSP. 4) Nijak zvlášť jsem se nepřipravoval, buď jsem to věděl, nebo ne, a tak jsem to vynechal. 5) Po ukončení střední školy (po maturitě) mám v plánu si udělat také vysokou školu, jelikož bych byl první z rodiny. Pak bych se vydal na praxi do zahraničí, ale ještě nevím kam. Chtěl bych to dotáhnout na vedoucího nějaké společnosti či firmy. Moje budoucnost v zaměstnání není ještě jasná, ale vím, že chci ve své práci vyniknout.
1) Vybíral jsem ze tří škol - na autotronika,
autoelektromechanika a strojvedoucího vlaku. Přihlášku jsem nakonec dal na první dvě školy. Dostal jsem se na autoelektromechanika. 2) Ovlivnil mě tak trochu děda s tetou. Děda mi rozmluvil strojvedoucího vlaku, protože je to na šest let a říkal, že kdybych udělal průšvih, tak by mě už nikde nevzali. Teta mi poradila s tím, že si mám dát jednu školu s maturitou a jednu bez maturity… 3) Můj první dojem s přijímaček byl, že je nezvládnu a tak… Mamka mi ale řekla, že se nemám podceňovat, ale bylo to marný. Přijímačky jsem nezvládl. Těžké se mi nezdály, ale všechno jsem tam domotal. 4) Moc jsem se nepřipravoval, jenom ve škole jsme zkoušeli testy z minulých let. 5) Až dodělám školu, tak bych si představoval, že budu bydlet na hranicích Česka a Německa. V Česku budu žít a v Německu pracovat.
Lucka Mrázová: 1) Hlásila jsem se na gymnázia ve Svitavách a v Poličce. Byla jsem přijata na obě školy, ale mojí prioritou bylo svitavské gymnázium. 2) V podstatě mě ovlivnila paní ředitelka a paní učitelky, které si myslely, že můj prvotní výběr nebyl pro mě správný. Nakonec jsem se tedy podle rad rozhodla pro gymnázium. 3) Myslím si, že by mohli dopadnout lépe, ale jsem s výsledky spokojená. Nejtěžší pro mě byla asi čeština, která se mi nepovedla tak, jak jsem myslela. 17
4) Kromě testů, které jsme zkoušeli ve škole, jsem se nijak nepřipravovala, protože si myslím, že přijímačky jsou od toho, aby se zjistilo, co žák umí za těch 9 let, co chodí do školy, a ne to, co se našprtal za poslední 2-3 měsíce. 5) Po střední škole mám v plánu jít na vysokou školu. Chtěla bych studovat psychologii. Jako zaměstnání si představuji právě psycholožku. Baví mě pracovat s lidmi a při rozhodování mi také pomohlo to, že je tato práce poměrně dobře placená.
Lukáš Paroubek:
Kája Václavková:
1) Hlásil jsem se na obchodní akademii a gymnázium ve Svitavách. Na obě školy mě přijali, ale rozhodl jsem se pro ekonomku. 2) Ano, ovlivnili mě nejen lidé, co něco dokázali, ale také učitelé s rodinou, i když jsem měl od začátku svoji představu. 3) Myslel jsem si, že budu nervózní, ale nakonec jsem byl v klidu. Asi to bylo tím, že na obou školách jsem měl kamarády, a tak jsem neměl čas zmatkovat. 4) Sám jsem se na SCIO nepřipravoval, stačilo mi procvičování ve škole. Jak jsem ale zjistil, byl důležitý školní prospěch, tedy vysvědčení. 5) Láká mě psychologie, management a práva. Nejsem si jistý, co mě nejvíce chytne, proto jsem si vybral ekonomku – škola má zaměření na „management“ a mezi volitelné předměty patří právě psychologie s právy. Navíc mě velice zaujala možnost sportovní třídy.
1) Vybrala jsem si svitavské gymnázium a pedagogickou školu v Litomyšli. Důležité pro mě bylo přijetí do Litomyšle, protože jsem tam chtěla o hodně více. 2) Rodiče sice chtěli, abych šla na pajdák, ale rozhodnutí nechali čistě na mně, takže školy jsme si vybrala podle sebe. 3) ??? 4) Měla jsem pocit, že nás ve škole na přijímačky dostatečně připravili, a tak jsem tomu moc velkou pozornost nevěnovala. Teprve tak dva dny před přijímacím řízením jsem si začala opakovat a trochu se učit. 5) Každopádně bych chtěla jít na vysokou školu, ale kdybych náhodou nešla, tak bych ráda po střední škole dělala učitelku v mateřské školce, protože mám ráda malé děti.
Artur Pohorský: 1) Rozhodoval jsem se mezi gymnázii v Litomyšli a Svitavách. Jsem nakonec přijat na svitavské gymnázium, což jsem chtěl. 2) Byl jsem ovlivněn hlavně ze strany rodičů a příbuzných. 3)Před přijímačkami jsem byl značně nervózní, pak ale strach rychle opadl a na scénu nastoupilo soustředění. Nejtěžší pro mě byl rozhodně český jazyk (nejednoznačné otázky + nedá se naučit), pak OSP a nakonec, kupodivu, pro mě prokletá matematika. 4) Nakonec, i přes velké plány, jsem se moc nepřipravoval, protože ani nebylo na co. O velikonočních prázdninách jsem hlavně relaxoval a snažil jsem se sám sebe zklidnit a připravit se na přijímačky. Největší příprava pro mě bylo rozhodně CVM (cvičení z matematiky) a samozřejmě procvičování SCIO testů ve škole. 5) Toť otázka. Možná půjdu po střední škole na vysokou. Pak bych mohl dělat třeba učitele nebo odborníka v nějakém zajímavém vědeckém oboru.
Honza Plíhal: 1) Dle mých výsledků na základní škole bylo jasné, že se nebudu hlásit na učební obor. Má volba padla na gymnázium, a to na to, které mám hned po ruce, tudíž na gymnázium svitavské. Druhou ze škol jsem si chtěl vybrat dle oblíbeného vyučovacího předmětu. A jelikož neexistuje žádná střední dějepisná nebo matematická škola, tak jsem si vybral Střední průmyslovou školu chemickou v Pardubicích. Dle mých očekávání (spíše nadějí) jsem byl přijat na obě školy. Kvůli možnosti (ale i povinnosti) studovat vysokou školu jsem si zvolil gymnázium. 2) Mě nikdo během výběru školy verbálně neovlivňoval. Podle mě je to dobře, protože školu si vybíráme my a my si volíme svou budoucnost. Neměli bychom poslouchat rady okolí typu, že tohle nás bavit bude a tohle zase ne a že by rodiče byli více spokojení, kdybychom studovali tu nebo onu školu. Nemám tím na mysli rady o uplatnění v povolání. 3) Přijímačky nejsou stejné jako obyčejné Scio testy, protože během nic se nemusíme stresovat, že každá 18
vaše odpověď může rozhodnout o přijetí nebo nepřijetí na danou školu, a navíc v okamžiku, kdy si toto během přijímaček uvědomíte, jste s nervy v pr… Nejdůležitější je proto uklidnit se a nepřemýšlet nad odpověďmi ostatních uchazečů, protože tím jenom zbytečně ztrácíte čas. U prvních přijímaček (průmyslovka) se mi to moc dobře nevedlo (už jen to, když jsem viděl na tabuli napsáno, že se na tuto školu společně se mnou hlásí dalších asi 600 lidí), ale u druhých (gymnázium) se mi vedlo mnohem lépe. 4)Žádnou velkou přípravu jsem nevykonával, protože tyto testy jsou hlavně o tom, jaké vám přijdou otázky (prostě buď víte, nebo nevíte). Dokonale mi stačilo o něco déle spát a dát si kousek čokolády na nervy. 5)Je mi jasné že po gymnáziu musím jít na nějakou vysokou školu, ale na jakou, to ukáže až čas.
Roman Vykoukal:
Hanka Skořepová:
1) Vybral jsem si pouze jednu školu, a to Creative Hill College ve Zlíně (střední škola se zaměřením na moderní komunikační a marketingové technologie). 2) Poradila mi kamarádka a podporovali mě mí kamarádi a rodina. 3) Myslím, že jsem měl zbytečné obavy. Panovala velmi příjemná atmosféra, Scia nebyla tak obtížná, jak nám říkali na základce. 4) Snažil jsem se zdokonalovat každý den (zejména v kreslení) a podíval jsem se na látku, která by mi mohla dělat problémy. 5) Budoucnost rozhodně nevidím v Česku. Podle mě tady není tolik možností a prostředků pro mé zaměření a co se vysoké školy týká, tak jsem se ještě nerozhodl. Přece jen nechci polovinu života strávit studováním, chci i nějakou praxi a nabrat zkušenosti. A co se zaměstnání týká, tak jsem přesvědčen, že začátky nebudou lehké, ale takový už je život … počítat s tím, že vše bude lehké, je naivní.
1) Podala jsem si přihlášky na Střední zdravotnickou školu Svitavy a na SOU TOS Svitavy. Dělala jsem přijímačky na zdravku a byla jsem přijata. Být zdravotní sestrou, popř. doktorkou, jsem vždycky chtěla, chci a chtít budu. 2) S výběrem školy mi pomáhala starší sestra. Shodly jsme se na tom, že bych měla studovat to, co mě v budoucnu uživí, z čeho budu mít radost a co mě bude bavit. 3) Já jsem měla u přijímacích zkoušek obrovské štěstí. V 1. kole brali pouze 20 lidí ze 45 a já byla 17. Kdybych měla o 1 bod méně, byla bych přijata až v druhém kole. 4) Připravovala jsem se hlavně z testů, které jsme psali zkušebně ve škole. Dá se říct, že díky znalostem ze školy jsem přijímací zkoušky zvládla. 5) Po ukončení SZŠ bych chtěla pokračovat ve studiu a udělat si 3 roky nástavbu na zdravotní sestru a pak jít na vysokou školu. V budoucnu bych chtěla pracovat s lidmi, kterým budu moci pomáhat, soucítit s nimi a dělat vše, co bude v mých silách, aby byli zdrávi.
Patrik Kratochvíla: 1) Pro mě bylo jasné, jakou školu si vyberu. Je to obor informační technologie v České Třebové a druhý byl TOS (obor plastikář). Ale pro mě byla hlavním cílem Česká Třebová, kam jsem se naštěstí dostal, takže super . 2) Školu mi pomáhali hledat rodiče. 3) No, čekal jsem, že to bude těžší, ale naštěstí to tak strašné nebylo. První den byly zkoušky podle mě o něco těžší než druhý den, ale udělal jsem přijímačky úspěšně na obou školách, takže super. 4) Abych se přiznal, moc jsem se nepřipravoval. Trénovali jsme testy ve škole a to mně stačilo. 5) Podle toho, jak mi půjde SŠ, tak bych potom uvažoval i o vysoké škole, ale to je zatím budoucnost. Jinak bych si asi našel co nejlépe placenou práci s dobrými podmínkami - tím myslím jako klid, čisto a přátelské prostředí. Do budoucna bych si moc přál pracovat v nějaké firmě, která vyrábí hry .
Budoucnost rozhodně nevidím v Česku. Podle mě tady není tolik možností a prostředků pro mé zaměření a co se týká vysoké školy, tak jsem se ještě nerozhodl. Přece jen nechci polovinu života strávit studováním, chci i nějakou praxi, nabrat zkušenosti. Pavel Sýs: A co se zaměstnání týká, tak jsem přesvědčen, začátky nebudou lehké,Třebové ale takový- už 1) Vybral že jsem si školu v České naje život … počítat s tím, že vše bude lehké, je naivní. mechanika elektrotechnika, a na tu jsem se dostal. Původně jsem chtěl IT, ale tam šlo hodně lidí. Jako druhý byl TOS, ale to snad nemusím komentovat. 2)Ovlivnila mě hodně rodina, ale i ve škole. 3) Z přijímaček jsem měl jenom trochu strach, ale bylo to v pohodě. Akorát mě všichni nervovali zbytečně. 4) Připravoval jsem se devět let na škole se skvělými učitelkami a učiteli. 5)Chtěl bych jít na vysokou školu a potom bych chtěl pracovat jako revizor. 19
Ondra Beneš: 1) Vybíral jsem si mezi střední školou a odborným učilištěm v Lanškrouně – obor mechanik a elektronik. Byl jsem přijat na obě školy a zápisový lístek jsem dal na střední školu. 2) Ovlivnili mě hlavně moji rodiče, protože mi hodně radili. Druhou školu mi doporučil sourozenec. 3) Přijímací zkoušky jsou podle mě dost náročné a namáhavé, tři hodiny přemýšlení. 4) Každé úterý ráno jsme měli hodinu na přípravu k přijímacím zkouškám, kde jsme dělali cvičné testy, a to mi hodně pomohlo. Také jsem jel na vybranou školu, abych si zkusil PZ nanečisto. Dostávali jsme i příklady, které mi hodně dali. 5) Když zvládnu střední školu, udělám si nástavbu na VOŠ.
Libor Zobač:
Veronika Petrová:
1) Vybral jsem si dvě školy - Vyšší odborná škola a střední škola technická ČESKÁ TŘEBOVÁ (IT) Mechanik plastikářských strojů a SOU TOS Svitavy. Na obě jsem se dostal. 2) První školu jsem měl vybranou už asi rok dopředu, ale druhou jsem stále nevěděl. Poradil mně táta, pokud bych neuspěl tam, tak že by to na TOSU taky nebylo špatný. 3) Po zkouškách jsem měl dobrý pocit i z matiky, která mi moc nejde, ale nakonec dopadla stejně nejhůře. Poté jsem už nic neřešil a jen jsem čekal na výsledky. 4) Popravdě jsem se doma nepřipravoval vůbec. Vycházel jsem z toho, co jsme dělali ve škole. Stejně bych se toho víc nenaučil. 5) Mám v plánu jet na pár let do zahraničí nebo se nechat zaměstnat tady u nějaké firmy. Při docházce do školy bych mohl opravovat lidem počítače nebo chodit o víkendu na brigády, a tak si přivydělat pár kaček na školu.
1) Rozhodovala jsem se mezi dvěma školami v Brně. Původně jsem nebyla přijatá ani na jednu, ale na odvolání jsem se dostala na SPŠ informačních technologií v Brně. 2) Ovlivnila mě babička, jelikož říkala, že je nezvládnu, a tak jsem jí chtěla ukázat, že ano . 3) Přijímací zkoušky byly podle mě velice jednoduché a dost jsem si věřila, protože jsem si je zkoušela. 4) Hlavně ve škole, když jsme psali cvičné Sciotesty, ale i doma o prázdninách. 5) No … chtěla bych jít na vysokou, ale všichni říkají, že to nezvládnu. A proto nevím, jak bude má budoucnost vypadat.
Ondra Šabrňák:
Natálie Koukalová:
1) Měl jsem štěstí a dostal se na obě školy. V Boskovicích mě vzali na průměr a v České Třebové jsem musel dělat přijímačky. Tam také budu studovat informační technologii. 2) Školu jsem si vybral hlavně podle toho, co mě baví a o co se zajímám. 3) Přijímačky nebyly ani složité, ani lehké. Byl to takový průměr. 4) Asi měsíc před nimi jsme začali zkoušet Scio testy. Popravdě už mi z toho začalo hrabat. Ale jsem rád, že nám učitelky pomohly s přípravou. 5) Teď už musím jen doufat, že mě vybraný obor bude nadále bavit a že se na škole udržím. No, a až dostuduji, chtěl bych si udělat pár let praxe jako zaměstnanec nějaké IT firmy a potom jít dále studovat na VŠ. Pak se uvidí, co mi osud přichystá.
1) Vybírala jsem si ze škol ve Svitavách, abych nemusela dojíždět - zdravotnickou školu a ekonomku. Dostala jsem se na školu, na kterou jsem chtěla, a tou je střední zdravotnická škola. 2) Ovlivnili mě rodiče a teta. 3) Měla jsem strach, že nenajdu kamarády, a bála jsem se konkurence, ale všechno jsem zvládla, jak jsem chtěla. Jsem ráda. 4) Nepřipravovala jsem se, na nic jsem se ani nepodívala. 5) Představuji si, že udělám 4 roky střední, pak bych chtěla jít na VOŠ do Boskovic. Chtěla bych odjet do Německa nebo někam do ciziny, hlavně nechci zůstat tady. Chci být zdravotní sestřička na patologii.
Ale i ti, co nemuseli projít první větší životní zkouškou, mají své plány.
Elišku Valovou a Anetu Vedralovou možná vyhledáte, až se budete chtít zkrášlit; Terka Pekařová, kterou lákají daleké kraje, vás jednou jistě ráda uvítá ve své krásné restauraci; Dominik Starý vám zřejmě poradí s počítačem nebo jinou technikou (i s motorem u auta by si určitě poradil); Vojta Sajdl vám na počkání vyrobí ztracenou součástku a Lucka Klusáková sice ještě neví, co by vám mohla nabídnout, ale čas jistě ukáže. Tak, devítko, hodně štěstí 20
Jack Russell teriér je psí plemeno původem z Anglie. Je to temperamentní, svéhlavý a inteligentní pes, který je velmi populární především v Austrálii, kde jsou největší chovy, a v Británii odkud pochází, avšak není zde standardem uznán. Je to pes, který má rád legraci a své rodině je oddán. Většinou je k lidem přátelský a je oblíbený u dětí. Je to výborný pracovní a lovecký pes, používaný při vyhánění lišky z nory. Průměrně se dožívá 15 let.
Historie plemene Jack Russell teriér byl vyšlechtěn v 19. století v Anglii reverendem Johnem Russellem. Chtěl vyšlechtit psa, který by vyhovoval jeho potřebám. Potřeboval psa schopného běžet s jeho foxhoundy a pracovat pod zemí. Vyvinuly se dvě varianty russell teriéra, a to Jack Russell teriér a Parson Russell teriér, který je vyšší. Moderní typ Jack Russell teriéra vznikl až v Austrálii, kde se skupinka chovatelů začala zajímat o chov čistokrevného a evidovaného Jack Russell teriéra. Australská linie Jack Russell teriérů je spíše založena na chovu drsnosrstých a hrubosrstých jedinců. Plemeno bylo uznáno FCI až v roce 2000.
Srst Jack Russell teriér může mít 3 typy srsti:
Hladkosrstý JRT
Broken JRT
Hrubosrstý JRT
Vlastnosti Jack Russell teriér je vhodný do města, vzhledem ke své velikosti a nárokům. Nejde snadno vycvičit, při větší píli toho však lze dosáhnout, je to svéhlavý pes. Jeho lovecké pudy lze jen těžko odbourat, a proto je jistější mít psa na vodítku. Je velmi aktivní a v případě nedostatečného vytížení je zde riziko, že se bude nudit. To projevuje poměrně svérázně - ničením bytu, kňouráním a rozčilováním se. JRT nejsou vhodní pro chovatele bez zkušeností a k jejich zvládnutí je třeba dostatek trpělivosti a pevná ruka. Článek od Barči Bouškové z šestky, kreslený obrázek od Kíti Kösslerové z osmičky 21
Tentokrát i s troškou matematiky.
Zdroj: časopis UFIN
22
Květen – měsíc lásky A když měsíc lásky, tak „zaláskované“ malování
23
Warface
Dark Souls 2
Multiplayerová střílečka s coop prvky a samostatným coop modem. Hru vede studio Crytek a hra jede na krásném cryengine 3, a to je poznat. Teď ke zmíněným coop prvkům - na mapách je možno vyskočit například na dům, to ale není možné bez toho, aby vám váš kamarád udělal stoličku atd. Hra vyšla na PC a Xbox 360. Je free to play, a tak si jí může zkusit každý. Mně například sedla a hraji ji dodnes. O dalším dění vás budu informovat.
Pokračování slavného, ale hráči nenáviděného Dark Souls. Opět budeme umírat, umírat a umírat. Hru lze na rozdíl od minulého dílu hrát na PC s klávesnicí a myší. Zlepšilo se rozlišení i samotná grafika. Hra jede dobře na lecjaké šunce a není náročná na hardware. Je ale pekelně těžká. Ze začátku máme na výběr zhruba šest druhů posta: Warior – měč a štít, Mage – kouzelná hůl, bandita – luk a sekera, Archer – luk. Jedna postava, která nemá nic, je opravdová výzva. Hra graficky nenadchne, ale ani neurazí. Za mě 7/10.
Na květnovém čísle Sokolovského koktejlu se podíleli: Šéfredaktorka: Karolína Hynková Členové redakční rady: Karolina Nespěšná, Kristina Kösslerová, Denisa Nováková, Martina Drápelová, Vendula Ambrožová z 8. třídy, Barbora Boušková, Ivo Teplý a Filip Vykopal, Michal Harašta z 6. třídy, Michal Drápela z 5. B, Vendula Dvořáková, Vanesa Zelinková z 5. A Přispěvatelé z venku: Jana Jenišová, Aneta Vyskočilová, Kateřina Ebertová, Denisa Bajtková, Jitka Macenauerová, Alena Stavělová, Helena Půlkrábková, Kateřina Procházková, Petra Janků a celá devítka
DĚKUJEME!!!
Tempo a rytmus udávala: Petra Andresová Tisk zajistila: Jiřina Sirková
http://www.zs5.svitavy.cz/ 24
