květen 2007 Slovo na úvod Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

Obsah Slovo na úvod............................................................................................... 1 Společenská rubrika tety Kateřiny................................................................ 2 Rozhovor s redaktory rubriky Tety Kateřiny................................................. 7 Mistr Frkař vypravuje................................................................................... 9 Referát o svatebním pečení......................................................................... 10 Sázení 2007................................................................................................ 11 Petřínské pralinkování................................................................................ 12 Okénko deskových her............................................................................... 13 Psychologie morálního vývoje – Lawrence Kohlberg.................................. 14 Kalendárium.............................................................................................. 24 Omluva a poděkování................................................................................. 25

klubový časopis občanského sdružení K-Klub

květen 2007

Slovo na úvod Vážení zamilovaní (do Salátu) i vy ostatní! Je to tu! Jestlipak víte, co se přihodilo právě před rokem? Co důležitějšího než hrdliččin zval ku lásce hlas? Už je to tak! Společenská rubrika Tety Kateřiny baví čtenáře K-Klubu přesně rok! Vzdejme slávu naší rubrice! Jaká to náhoda, že naše malé ochmýřené ptáčátko vylétlo z hnízda v čas lásky. Sudička Amorova požehnala mu a drží nad ním ochrannou ruku. Možná právě proto, že nám toto naše ptáčátko, to poupě naší snahy tak vzkvétá, rozhodl se znalec lidských povah Kryštof pověřiti mou osobu úkolem nesmírně závažným, a to napsáním úvodníku k celému vydání Salátu. Zajisté nemohl zkrátka ignorovat mou spisovatelskou jiskru, neboť tento rozvážný hoch by nikdy nesvěřil úkol takové důležitosti někomu, kdo by nebyl, jak se říká, plně kompetentní. Takže je mi velkou ctí býti první osobou, kdo vás na stránkách Salátu uvítá. Dobrý den! Naši redaktoři cítí ve vzduchu jaro a teplý vánek aprílový je již od března nahání do přírody. Na mě je to ještě brzy, již od raného mládí trpím na revma a turismus si mohu dopřáti pouze v létě, nicméně Květinka Marta již od února s netrpělivostí vyhlížela chvíli, kdy opět bude moci vyjet za klidem a tklivou písní řeky, luhů a hájů do osady „Západní hvězda“. Tentokráte odjela bez pana Šťastného, který měl ještě nějakou práci, ale nemohu říci, že by jí to nešlo k duhu. Políbení pod rozkvetlou třešní se jí dostalo dokonce několikráte a Kryštof prohlásil, že nám tedy letos Květinka neuschne, a to snad ani žalem. Sám se proti uschnutí začal chrániti krémem proti sluníčku s vysokým obsahem UVA, UVB a to myslím, že i uWC. Zatímco já jsem se pustila do jarního úklidu a má okna se nyní lesknou jako zrcadla (komu se nelení, tomu se zelení), Milouš se rozhodl, že nejlépe zesílí na duchu i na těle, pokud se bude účastniti letní prázdninovky. A proto začal pravidelně trénovat běh kolem Vltavy a chodí si denně měřit puls k doktoru Vlachovi. Ten stále říká, že co tě nezabije, to tě posílí, ale v případě Milouše to prý není tak jisté. Kromě mé dokonalé rubriky, kde se například v Perličkách a Miloušmaši dozvíte, čím překvapila svatba Zoba a Káti, proč se z USA nemůže vrátit Ségra a Plyšák, jakou bombu vyrobil Čak, jak probíhají přípravy na Tmou a hlavně, kde Vám práci v redakci naší jubilejní rubriky sofistikovaně představí Milouš v Rozhovoru s redaktory Rubriky Tety Kateřiny, můžete v Salátu opět pochybovat o zdravém rozumu Mr. Frkače. Tentokráte frká i do knih a navléká si roucho intelektuála jen proto, aby prznil inteligenci žen. A nejspíše už z nedostatku nápadů, které vyčerpal v březnu při pilotním uvedení svého sloupku, jal se opičit po mé rubrice a hodlá vás nudit příslovími, která nikoho nezajímají. Ze soudku umění naopak čerpá amatérská talentovaná vypravěčka Libuška, jíž patří velký dík za to, že vám přiblížila dvě akce K-Klubu, jichž se ráčila účastniti – Referát o svatebním pečení a Sázení 2007. S napětím budete sledovati, jak funguje ženská intelektuálská manufaktura, kolik druhů cukroví lze napéci během organizovaného kvokání a proč kvokal i Zobák. Budete svědky sazečské akce drsné tak, že i amazonka Anička Hanousková plivala krev a naopak tak líbezné, že Květinka Marta teď upřímně lituje, že se té osadnické atmosféry neúčastnila též. O tom, s kým a co dělal Zobák v noci 28. března na Petříně, kdo je Anastazius Kočkorád, a kdo vyluštil šifru mistra Hellicha se dozvíte ze Zobákova příspěvku o Petřínských Pralinkách. Pexeso na tisíc způsobů vám v Okénku deskových her představí mistr kuchař Tlegy. Jak známo jeho oblíbená konzumační činnost jej nutí neustále obměňovat recepty staré, ochutnávat nové a vymýšlet nevymyšlené. Nechte si chutnat. Další kapitolu ze sociální psychologie, a to psychologii morálního vývoje, pro vás přeložil neúnavný moralista Kryštof. Jestli vám to jeho filozofování dává nějaký smysl, tak to vám tedy nezávidím. Já osobně vyznávám heslo nejdůležitější – Mravnost nade vše. No ale, komu není rady, tomu není pomoci, tak si to klidně přečtěte. Po dobře odvedené práci jdu si dáti kafíčko a moučníček a vám, moji drazí, přeji veselé a poučné čtení. Až na toho Frkače tedy… Nejen pod třešní vás líbá Teta Kateřina

Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

květen 2007, 1/25

Společenská rubrika tety Kateřiny, aneb teta Kateřina radí, pátrá, informuje Milí čtenáři a čtenářky, na tomto místě jste se po dobu jednoho roku potkávali s Tetou Kateřinou a doufám, že to pro vás bylo setkávání příjemné a vůbec všemožně povznášející. S každým dalším vydáním Salátu se stávalo zřejmějším, že stylistické dovednosti Tety Kateřiny jsou naprosto výjimečné (pomineme-li patologickou zálibu v užívání přísloví), a že Teta Kateřina by si v Salátu zasloužila více prostoru k tomu, aby vám předestřela svůj talent v jeho plné šíři. Rozhodl jsem se tedy, že Tetu Kateřinu požádám, aby se ujala nejvýznamnějšího úkolu při vydávání Salátu – sepsání Slova na úvod – tedy textu, který vás provází každým novým číslem, a upozorňuje vás na nejzajímavější příspěvky v časopisu a na akce chystané K-Klubem. Jistě jste si již povšimli, že Teta Kateřina mou nabídku přijala, a že se svého úkolu ujala s neobyčejnou zručností. Protože však Teta Kateřina nemá času nazbyt – každodenní vysedávání v kavárnách, kde se snaží získat nejnovější informace o společenském dění je nadmíru vyčerpávající – nemohla kromě Slova na úvod k celému Salátu sepsat zároveň i Úvodní slovo ke své společenské rubrice. Uvažovala pochopitelně o tom, že by sepsání Úvodního slova svěřila Květince Martě nebo Miloušovi, ale nakonec se ukázalo, že jejich výtvory naprosto neodpovídají jejím nárokům, a tak zůstalo Úvodní slovo ke společenské rubrice nesepsáno, a já, jakožto šéfredaktor Salátu, jsem byl nucen rozhodnout o tom, jak s Úvodním slovem v novém vydání Salátu naložíme. V tomto čísle jsem se rozhodl Úvodní slovo vypustit, ale doufám, že v příštím čísle Salátu se s ním opět setkáte – Teta Kateřina do té doby jistě vycvičí Květinku nebo Milouše natolik, aby jim bylo možné sepsání Úvodního slova bez obav svěřit. Teta se pak bude moci ku potěše vás, čtenářů a čtenářek Salátu, plně věnovat úvodnímu textu k celému časopisu. Kromě toho, aby Teta zvládla výuku svých dvou svěřenců natolik, aby se mohli věnovat náročnějším úkolům při redakční práci, Tetě k prvnímu roku existence její společenské rubriky skládám velikou poklonu za její práci pro Salát a také za dohled nad jejím nezvedeným synem Miloušem, který by bez Tetina dozoru dozajista způsobil v redakci Salátu nějaké hrozné neštěstí. Tetě přeji zdar v díle a ve výchově, Květince Martě zdar v lásce a Miloušovi zdar ve snaze stát se z hulváta pravým gentlemanem! Na další vydání Salátu se spolu s vámi těší Kryštof


květen 2007, 2/25

se svým nejlepším přítelem, to ještě Česká republika nezažila.

Perličky Květinky Marty Z domova Svatba plná překvapení

Ano, taková byla svatba slečny Kateřiny (neplést s tetou Kateřinou) a robota pana Zoba. Pojídání svatební polévky

Vše začalo již utajovanými informacemi o termínu svatby. Chudáci K-Klubáci dostali informace o svatbě pozdě a třeba Aiky měl tak málo času, že vyrazil bez bot a jen v části společenského oděvu. O co více byla svatba utajována, tím více úkolů bylo zadáno vybraným K-Klubákům. Hamounovi bylo vySvatební špalír hrožováno, že pokud nezorganizuje špalír pro novomanžele, bude hrát na prázdninovce AchiloFka pouze role fackovacích panáků, otrapů a egyptských mumií. Naštěstí na fotce vidíme, jak se mu úkol za přispění ostatních kamarádů podařilo splnit. Ségra musela přiletět až z dalekého Tlegy vybírá svatební USA, aby jim příspěvky požehnala, Tlegy se musel převléci za kněze boha Ra a vybírat od příchozích obětiny, které novomanželé využijí na své svatební cestě a Vocásek byl vpuštěn jedině pod podmínkou, že přijede v pravém moravském kroji.

Svatební úbor slečny Kateřiny

Aikiho společenský oděv

Lze se pak divit opovržlivým výrazům přítomných hostů, kterými častovali novomanžele při pojídání vybrané krmě, tj. restovaných žabích křidélek s křenovým pyré a artyčoky?

Svatební hostina Teď jsme jen zvědavi na to, co nás čeká na svatbě populární dvojice M+M, jejíž čas se rychle blíží. Odhalení Hlídá nás Superman Majkl

Po sérii odhalení, které jsme přinesli v minulých číslech, se nám do tohoto čísla Salátu podařilo získat opravdového sólokapra. Již delší dobu nám bylo podezřelé změněné chování páně Maxovo. Jeho vojenský sestřih se změnil v hřívu plavých vlasů, jeho mužné tělo se ještě více zachlupatilo a ještě více otužilo Superman Majkl na jediném místě ČR, kde snad Požehnání od v zimě sněžilo, to jest na vrchu Ségry Pustý nad Říčkami.

Proč to vše? Až fotografie jeho letícího bratra pořízená v Dánsku při záchraně obyvatel po protržení hráze nás přivedla na stopu. Ano, Maxovi rodiče celou dobu tutlali, že Maxův bratr Majkl je vlastně Další faux pas hrdinný Superman pocházející pak vzniklo přímo z planety Krypton. Max se tuto na svatbě. drsnou pravdu dozvěděl v den svých třicátin. Ano, právě tehdy Netradiční oděv Vocáskův nevěsty se dal ještě po- svatební kroj se rozhodl, že alespoň s pomocí bájného draka Skyte bude létat chopit z jejích cest po Indii, ale co předváděl ženich při jako superman a jako jeho bratr pojídání svatební hostiny, bylo neví- zachraňovat katastrofy v naší dané. Poslat nevěstu do kuchyně republice. umývat nádobí a sníst polévku z ešusu


Pojídání svatebních pokrmů

Majkl - muž z Kryptonu květen 2007, 3/25

Proč na sázení stromků nepršelo aneb Namor Noumah opět v akci

Za tuto skutečnost mohou brigádníci poděkovat jen dvěma lidem – Namoru Noumahovi a především Libušce. Ta přes nevalný úspěch Namora při přivolání sněhu do Říček (Salát informoval), neztratila víru v jeho schopnosti. Bylo však pro ni velmi těžké známého šamana propašovat k sobě domů. Její muž – starý žárlivec Vocásek – ji totiž po jejím obrovském dopisovatelském úspěchu zakázal jakýkoliv kontakt s muži, kterými se to najednou kolem Libušky začalo hemžit. Namor tak musel úplně změnit svůj image, aby se na jih Moravy vůbec dostal a mohl zde za pomoci tajemného Max a jeho drak Skyte kamene Deramsad přivolat slunce. Díky Libuško, díky. Díky i tobě šamane Noumahu.

Prodej Plyšáka Reklama Nežli hledat svůdnou pannu, kup si chytrou roboženu. Pro ni k nám hned běž, to ti radí firma Ash.

Robožena

Převlečený Namor

Namour Noumah s Deramsadem

Ze světa Vrátí se Ségra a Plyšák?

Poté, co se Ségra s Plyšákem musela neodkladně dostavit do České republiky a předat novomanželům Zobovým svatební dar ve výši sto tisíc dolarů, je jejich návrat do USA silně ohrožen kvůli nedostatku financí. Nebyla by to však Ségra, aby si nevěděla rady. Ihned zorganizovala pro české přistěhovalce v Novém Yorku takzvanou Plyšák párty, na kterém jim Plyšáka za přemrštěnou cenu čtyř panáků vodky půjčuje. Následně chce prodejem vodky ruským přistěhovalcům vydělat nejen na návrat zpět, ale i na nákup sazenic hranatého hrachu, které se podařilo Plyšákovi v USA vyšlechtit a jež zatím nejsou uvolněny pro trh EU.


květen 2007, 4/25

Miloušmaš Brno Na svatebním pečení v Českých Budějovicích se provalilo, jak hazardují se životem malého Lukáše rodiče Libuška a Vocas. Učitelka Libuška připustila, že místo helmy její dítě dosud používalo při výjezdu na motorce pouze kuchyňskou misku a to ještě bez řemínků. O zmiňovaném víkendu však Libuška s Vocáskem upekli zcela novou nerozbitnou nerez multifunkční helmu. O kolik bodů by však přišli díky misce?

madné prznění. Rozhodl se zastat slepic z následujícího důvodu: „Dnes mluvíme o slepicích, zítra může dojít i na tučňáky!“ Svatební záchytka!

Praha

Jak jste se mohli dočísti v minulém čísle, K-Klub se stává lapačem svobody. 2. června se rozhodli dát svým životům formičku líbeznou až téměř vánoční i Muhul a Marta. Muhul se prý nechal slyšet, že: „Jsem na polovině cesty z místa A do místa B a už mě to neba. Už bych chtěl být v tý druhý polovině, dokud mám ještě ňáký vlasy.“ A nám nezbývá než šťastné dvojici poblahopřát a popřát jim hodně štěstí.

Letiště

Příprava na Tmou

Nejnovější zprávy z letiště – Čakovi se podařilo vyrobit největší bublifuk na světě! Pyšný vynálezce při patentování svého opus magnum však nejspíš přišel o rozum. Nebyl schopen komisi vysvětlit, jak dílo stvořil. Odrecitoval jim básničku o mýdlové bublině a se zastřeným zrakem vzýval lamináty a jednotky tlaku. Je možné, že Čakovi již lamináty vytlačují na mozku mýdlové bubliny?

Zatímco Bruselský divoký tučňák se na Tmou připravuje demonstracemi za ptačí práva, pražský tučňák Zobák trénuje luštěním šifer. Nejvíce času mu zabrala šifra „Hledej svou ženu“, kdy mu v den vlastní svatby jeho vyvolená utekla neznámo kam v okolí 1 ha v centru Českých Budějovic. Všechny překvapilo pro něj nezvyklé pomalé tempo a ozývaly se poznámky, zda tento bystrý nadaný matematik vůbec touží svou novomanželku nalézt.

Kino Řepy

V proslulém kině Řepy se pod záštitou kulturní nadace MyšPajax 10. dubna opět promítalo! Tentokráte diváci slzeli nad dojemným příběhem manželů odloučených od svých dítek. Dámy po shlédnutí manželských kvalit Brada Pitta vytáhly kapesníčky a ke svým protějškům se odmlčely. Těm se zase po shlédnutí Babelu jaksi motal jazyk. Pilo se laciný víno? Petřínské pralinky

„Už mi lásko není 20 let, už mi není ani 25“ si zpívaly Šáša a Kazi 28. března na pražském Petříně. V truchlivém naladění nad tím, že nikdy se nevrátí pohádka mládí uspořádaly pražské sekci infantilní akci počínající loutkovým představením pro nejmenší, pokračující luštěním šifer a hledáním klíče v ztemnělých uličkách Prahy, zakončenou groteskní migrací na Petřín, při níž si náhodní kolemjdoucí se sklopenýma očima špitali, jak je dobře, že „ je taky někdo vyvede na výlet a oni nesedí jen v těch Bohnicích.“ Kulturou ke světovému míru!

Říká Česká Miss Kamča. Ve svém novém zaměstnání (jak jsem minule vypátral), počala razit ráznou strategii, že jedině přes kulturní zázemí společnosti můžeme docílit všeobecného míru. Protože příklady táhnou, nelenila a s novou prací se se svým veškerým entuziasmem vrhla na působení v novém divadelní spolku, takže už dohromady zpívá a hraje celkem ve 454 seskupeních.

Východ- Západ Kde jsi, kde jsi…?

O líbezné Čakově sestře Táně již delší dobou nemáme zpráv. Proslýchá se, že se ztratila kdesi v Dánsku, kam se údajně vydala po stopách Yettiho. Nebo velryb? Zde se nabízí otázka, zda naopak žena Táňa touží býti nalezena. Přírůstek do K-Klubu?

Je známo, že Tlegy v Konzumu zaměstnává pouze silné, přežití v náročných podmínkách schopné jedince, stručně řečeno adepty do řad K-Klubu. Během přijímacího pohovoru je nenápadně zváží, změří jim čas při oběhu regálů a v poslední době i velmi náročnou překážkovou dráhu od rohlíků ke žvýkačkám. Nedávno přijal do Konzumu novou sílu – medvěda Ondřeje, jehož vstupním pohovorem bylo Sázení stromků na Oslavce. Vydrží Ondřej? A přihlásí se letos na prázdninovou? A kdy začne po vzoru východní sekce provozovat reiki? Držme Ondrovi palce. Tam tamem z instruktoráků

O tom, jak je příprava na prázdninovku náročná, svědčí následující zprávy. Že Čak nasává energii pitím rumu nadivoko nikoho nepřekvapí, ale že ji nasává i z menhirů, to již zacloumalo i otrlými instruktory… Nu, snad to bude ku prospěchu věci a menhiry dodají Čakovi energii vystoupit ze stínu mýdlových bublin.

Na vědomost se dává, že byla provedena modlitba za pěkné počasí na prázdninovce. Modlitbu vedl sám V Praze byl spatřen divoký tučňák, jehož místem Namor Noumah a pochvaloval si, že během rituálu nikdo výskytu je Brusel.V době Velikonoc v Čechách kdákal neškytl, což je dobré znamení. Doufejme tedy, že ani tena agitoval za stop únosům slepičích vajec a jejich hro- tokrát se Namor nesplete. Divoký tučňák spatřen v Praze


květen 2007, 5/25

Přísloví Stanu se tlustším a ještě tlustším, až budu nejtlustším na celém světě. České zlidovělé rčení

TETIketa Lekce druhá – Chování ve společnosti Čím více se dozrávající mládež přibližuje k samostatnosti, tím zřetelněji zmocňuje se jí pochopitelná touha po častých stycích s druhým pohlavím, a proto dnes v období máje, lásky a hlubokých citů vzplanutí a žáru nejprudšího zabývejme se tím, jak nepozbýti vážnosti ani ve chvílích nejniternějších soubojů. Dívky a paní zejména měly by míti na mysli, kterak pozornost upoutati, avšak moudrou důstojnost zachovati. Ženám vložila příroda do vínku touhu zalíbiti se. Tuto touhu projevují ženy vědomě i podvědomě větší nebo menší měrou koketnosti. Koketnost dobře vychované ženy je tlumena vzorným společenským chováním. Slušné a čestné ženy nebo dívky nikdy vědomě nekoketují. Jeví-li se v jejich vystupování ve veřejnosti ženě vrozená touha zalíbiti se, děje se tak nenápadně, taktně a zdrženlivě. Pohled čestného, slušného muže je přímý, neuráží a neobtěžuje žen, i když se obdivuje jejich půvabu. Ženy a dívky, byť jsou sebeveselejší, mají se k mužům ve společnosti chovati tak, aby nepozbyly jejich vážnosti. Často se opakuje otázka, je-li slušné vykupovati zástavy polibky. Na to lze odpověděti z hlediska hygienického, mravního i společenského: „Nelíbejte se s lidmi vám jinak cizími.“ Veřejně se líbati s dívkami a ženami, s nimiž žijeme pouze ve společenských stycích, není slušné ani ve hře.


květen 2007, 6/25

Rozhovor s redaktory rubriky Tety Kateřiny Vážení čtenáři a čtenářky, protože nám čas prchá jak splašená kobyla, dočkali jsme se neuvěřitelného životního mezníku v našem klubovém celorepublikovém dvouměsíčníku Salát! Nemohu věřiti, že se Vaše maličkosti setkávají s rubrikou Tety Kateřiny již rok! Přesně před rokem jsme totiž s Miloušem a Květinkou Martou s duší tetelící se obavami, strachem, napětím, radostí a očekáváním vyslali na cestu života naše první společné dítko – rubriku Tety Kateřiny. Musím konstatovati, že jsme s nadšením uvítali vaše pozitivní ohlasy a s ještě větší vervou se pustili do práce nám nejmilejší – pátrání po seriózních informacích a zprostředkovávání kvalitního a inteligentního čtiva pro inteligentní publikum. Nastává chvíle pro malé ohlédnutí, pro bilanci uplynulého roku, pro poodkrytí soukromí i mysli redaktorů – mě, Milouše a Květinky Marty.

Květinka Marta: Ano, je krásná. Ale určitě popřemýšlím, co by se dalo ještě vymyslet. Milouš: Co to jako znamená to momentální? To jako, že to jde nebo nejde nebo co? Má Váš soukromý život vliv na Vaši tvorbu? Teta Kateřina: Salát je základ mého života. Tedy až po starosti o Milouše. A po mé touze se dobře provdat. Květinka Marta: To nemohu posoudit, ale mé štěstí s panem Šťastným se snažím protlačit i do Salátu. Milouš: Jo to jo, s kočkami je to fajn. Hned se líp maká. Jak vypadá takový obyčejný den v redakci? Květinka Marta: My jsme vlastně v redakci hodně málo, většinou pracujeme pořád někde v terénu nebo žijeme svým vlastním pestrým soukromým životem. Do redakce se sejdeme většinou těsně před uzávěrkou Salátu. Miloušek si kouří své cigarety na pavlači (pokud jej tedy při návštěvě Kryštofa nehasí dobrák Saturnin Zob). No a tetička na nás chrlí všechna ta moudra a přísloví: Práce kvapná málo platná. Jak si kdo ustele, tak si také lehne. Není kouře bez ohně a různé další. No a Kryštůfek provádí něco mezi FTP a RSS, pokud tedy není zrovna v CAPTCHE.

Úkol dotazování a zpracování našeho rozhovoru jsem svěřila Miloušovi, neboť on má pro vedení rozhovorů nesporný talent. Jsem si jista, že mě nezklame a předestře Vám nás v celé naší krásné podobě! Nakonec však můj největší dík patří Vám, milí a pozorní čtenáři, za to, že jste nás tak krásně přijali, pomáháte nám a čtete nás. Jen tak dál! Hip, hip, hurá rubrice Tety Kateřiny! Teta Kateřina: Pracujeme pilně a neustále. Stále myslíme Teta Kateřina na to, co je pro Salát nejlepší. Dnem i nocí. Není růže bez trní. Ovoce samo do klína nepadá a čtenář je náš soudce. Jaké pocity Vás oblažují nyní v den prvního výročí vzniku Milouš: No musim vobčas máknout, he. Co se dá dělat. famózní rubriky Tety Kateřiny? Tak tetě radši tvrdim, že špízuji K-Klubáky v tenisovym Květinka Marta: Je to takový zvláštní tlak v podbřišku, klubu a koukám na holky v těch krátkejch sukních, to sou až mám trochu strach, jestli nečekám miminko. Ne, spíše to vám nohy, pane… bude radost z toho, že jsme něco takového dokázali. Jaký je Kryštof šéf? Teta Kateřina: Tady určitě neplatí přísloví „Po bitvě je každý generálem.“ Samozřejmě se dalo čekat, že budeme Teta Kateřina: Kryštof a šéf. Jaký omyl. Mládí má zelenou, mít úspěch. Mohl si snad někdo myslet něco jiného? Jedině ale jen mimo redakci. Tady velím já. Stáří a zkušenosti nisnad mistr Frkač, o jehož kvalitách můžeme pochybovati, čím nezaplatíš. že?! Květinka Marta: My vlastně žádného šéfa nemáme. Vše Milouš: No já teda mislym, že to je jako teda hlavně mojejc se řídí, jak se dnes říká, demokraticky. Pokud tedy máme odvahu neposlouchat tetu. A Kryštof to je takový mladý zásluha né, ale tetě to říct do očí nemůžů jo? hodný miloučký hoch. Spíše ještě chlapec. A spíše se věCo Vás konkrétně nejvíc těší? Dosáhli jste nějakých nuje tomuhle, jak se říká, computeru než nám. konkrétních cílů? Milouš: Jo Kryštofa, toho musim furt honit. Furt se někde Teta Kateřina: Konečně někdo přišel se seriózními zpráva- fláká nebo zamilovaně kouká po Květince. No, teda nechámi a informacemi, žádný balast a bulvár. Vytčeného cíle pu co na ni vidí, že. Takže nejvíce dřu fakt já. Tak mě bylo dosaženo. Jak kdo zaseje, tak také sklízí. holky litujte. Květinka Marta: Já pořád vidím našeho čtenáře, jak sedí Je Teta Kateřina přísná? na lavičce v parku, v rukou výtisk Salátu, spokojeně se usmívá a je šťasten. Jaká pochvala by nás mohla více tě- Teta Kateřina: Jsem milá a hodná. Ne nadarmo říkám, že na chudý lid má být přísnost. šiti? Milouš: Mno, holky na mne teď více letěj, tak se to asi po- Květinka Marta: Milejší a příjemnější osobu než tetu, jsem vedlo ne? Jsem dobrej a kromě tetičky si toho konečně nepoznala. všimli i ostatní. Milouš: Copak máti, ale jmelí… Jste spokojeni s momentálním stavem rubriky? Jakým způsobem získáváte informace? Je to snadné? Teta Kateřina: Spokojenost je počátkem krize. Nic není tak Teta Kateřina: Informace je základ moderní společnosti. dobré, aby to nemohlo být ještě lepší. Noviny jsou nositelé Kdo nemá informace, jako kdyby nebyl. Každou informaci pokroku. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

květen 2007, 7/25

řádně prověřujeme, zdokumentujeme a zařadíme do ar- Plánujete nějaké změny? chivu. Pořádek je základ každé práce. Květinka Marta: Ano, chtěla bych se šťastně vdáti. Květinka Marta: S informacemi je to opravdu složité. Teta Kateřina: Jaký pán takový krám. Měníme-li se my, O některých kamarádech se toho ví tucty, jiní jsou opravdu bude se měnit i naše rubrika. Zatím nám tu bude frkat Frhodně tajemní. Takže, jak říká tetička – Není moře bez loukač. Co bude dál, se uvidí. Komu se nelení, tomu se zelení. ží. Ale já mám stejně všechny K-Klubáky ráda úplně Ale mezi námi, ten Frkač je docela šaramantní muž. stejně. Co byste si přáli do budoucna? Milouš: Je to fakt jednoduchý. Většinou řeknu Čakovi, Tlegymu nebo Maxovi, že pokud něco nedovalej, že jim Květinka Marta: Opravdu bychom si přáli, aby nás K-Klurozbiju držku, a informací je hned hafo, že.. báci četli a měli nás rádi a dobře se bavili. Mám je všechny moc ráda. Dostáváte do redakce nějaké rozčilené dopisy? Teta Kateřina: Více prostoru, více rubrik, více vděku, ale Teta Kateřina: Dopisů máme opravdu spousty. Děkovných, kdo si počká, ten se dočká. pochvalných, povzbuzujících. Ale kritický nikdy. To bych nepřežila. Milouš: Tu Jarušku bych fakt chtěl. Aspoň jako milenku, že jo. Květinka Marta: Já určitě ne. Možná to bude tím, že jak říká Teta Kateřina, jsem prý krásné děvče, a tak si ke mně nikdo nic nedovolí. Sama za sebe si myslím, že píši jen pravdivé a ověřené informace, a tak se určitě nikdo na mne nemůže zlobit. A pokud náhodou ano, moc se předem omlouvám. Musím říci, že slovíčka jsou občas velmi zrádná a moc by mě mrzelo, pokud bych někomu ublížila. Milouš: No vobčas ňákej škvár musím vyhodit, aby tetu s Kačkou nekleplo. Ale ani to nečtu. Sou to kraviny. Teta stejně povidá, že když se kácí les, létají třísky tak co, he… S kým se Vám dobře spolupracovalo? Teta Kateřina: Paní předsedkyně je velmi milá žena, ano. No a dál, kde nic není ani smrt nebere. Květinka Marta: Všichni, se kterými jsem se setkala byli opravdu výjimeční. Ale teď v poslední době mám hodně ráda Jarušku, naši websprávcovou. Milouš: Ale jóóo, docela to de s Hamounem, Zobem, a pokud je biju, tak jak už sem říkal, tak i s Maxem, Čakem a dalšími. Máte v K-Klubu nějaké oblíbence? Květinka Marta: Mně je se všemi dobře. Jsou tak mladí a příjemní. Mám je všechny moc ráda. Ale raději ani nevzpomínat na ten den, kdy jsem ho viděla poprvé. Jeho opálené svalnaté tělo v bazénu, bujný vlas a hlas jako zvon. Ach, již se mi opět rozbušilo prudce srdce, již dále nemohu o Dosíkovi hovořit. Teta Kateřina: Ano o jednom vím, je to můj syn Miloušek. Milouš: Mno pár kočand by se našlo, z těch svobodnejch je dost dobrá ta Kazi, ta úča z Brna, mislym Rena jí říkaj. Ale mám tajnej tip. Teď jsem tu šmíroval Jarušku tu novou websprávcovou, no teda v civilu brejle, vlasy do drdólu, ale tady na chodbě ve sprše, páni to je kus baby a to sexy tělo. Tu mám teda fakt v oblibě. Jakým příslovím byste charakterizovali vlastní práci? Teta Kateřina: Komu se nelení, tomu se zelení. Květinka Marta: Pracuj s láskou, ono se ti to vrátí. Milouš: Sex je náš, dělá dobře mě i tobě. Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

květen 2007, 8/25

Mistr Frkař vypravuje Zdravice od Mistra Čau Koťata! Tak si představte, že Ruská kosmická loď Sojuz s americkým miliardářem maďarského původu Charlesem Simonyiem a dvěma astronauty na palubě se v sobotu 21. dubna úspěšně vrátila Zem. Gratuluji! Kéž bych byl jednou též tak odporně bohat a pořídil si vlastní raketu i s dvěma řidiči… Ale dosti snění, vzhůru za kulturou!

Zcela jiného ražení je drama Babel mexického režiséra Alejandra Gonzálese Inárrita, kde v hlavních rolích uvidíte mimo jiné Brada Pitta a Cate Blanchetovou. čtyři příběhy, čtyři různé světy, čtyři různé osudy, pět různých jazyků, to je dokonalé biblické podobenství dnešního světa, kde všichni máme k sobě blíž než kdy jindy a přesto jsme si stále tak vzdáleni. Hrdiny jsou američtí turisté v Maroku a maročtí pasáci dobytka, mexická chůva v USA a hluchoněmá japonská dívka v Tokiu, jejichž osudy jsou si blízké, přesto ale vzdálené, čímž vzniká propletený dynamický děj plný kontrastů plynoucí z nepochopení cizích kultur a myšlení. Nudit se prostě nebudete.

Váš Mistr Frkař

Ale k čertu s kinem a filmy. Venku je nechutně krásně a sedět v tyto dny v přetopených sálech je ptákoviRecenze na. Vezměte radši ženskou či chlapa a mažte ven, co nezažijete teď, nikdy už třeba nedoženete a pozlátko filmu vám Posledně jsem byl tak trochu monotematický, dnes to určitě nenahradí. to napravím. Co literatura, čtete beletrii? Nebo máte raději A závěrem jedna výzva. Máte-li nějaký tip, který bulvár? V tom případě vaše choutky asi neukojím, leč s chutí zneužiji své rubriky, abych vám tu čas od čas vnu- by stál za proklepnutí a prověření mým bystrým okem nebo coval své oblíbené knihy a ještě oblíbenější autory. Dnes nedejbože přímo anonci na jakoukoliv kulturní akci, nevázačneme lehce antimilitaristicky Hlavou XXII od Josepha hejte, a pište na adresu frkař[email protected], vše bude Hellera. Je zajímavé, že většina mužské části čtenářů je od příště nelítostně uvedeno v mé zbrusu nové rubrice. z tohoto díla nadšena, naproti tomu se mi zatím podařilo A nyní je čas na frk měsíce. vypátrat pouze tři ženské, které knížku dočetly až dokonce, a to jen z čisté zvědavosti. Čert ví proč tomu tak je. Nebudu se zde rozepisovat o ději. Zkuste to sami, abyste se do- Frky zvěděli, proč byl Yossarian nejlepší bombometčík jednotky, kdo byl Major Major Major, k čemu všemu Mistrův květnový frk se nechá použít egyptská bavlna, jak to, že Milo uzavřel tak Na břehu Barentsova moře sedí rybář. výhodnou smlouvu s Němci na vybombardování základny, Najednou se z hlubin vynoří americká ponorka, jak se stal doktor Daneeka úředně mrtvým, kdo byla Natalyho děvka, a co chtěla provést Yossarianovi, či kam otevře se poklop a objeví se voják. Chvilku se dalekohlezmizelo Natalyho letadlo. Nesmím samozřejmě zapo- dem dívá do okolí, potom zakřičí dolů: menout na samotnou citaci Hlavy XXII: „Pokud jste „Směr severo-severovýchod!“ Zaleze, zabouchne se zbláznil, můžete zažádat o zproštění vojenské služby. poklop a ponorka zmizí v moři. Pokud oficiálně o zproštění požádáte, blázen určitě nejste, protože víte, co děláte.“ Během čtení vám postupně doRybář chvilku pokukuje směrem, kde ponorka chází, jak hrůzné divadlo se na pozadí všech absurdně hu- zmizela a zanedlouho se vynoří ruská ponorka, ze které vymorných příběhů odehrává. V tom je myslím genialita ce- koukne voják a když zpozoruje rybáře, zakřičí: lého díla. „Hej ty tam! Nebyla tady náhodou před chvilkou Dosti literatury! Co takhle vyrazit opět do bio- americká ponorka?“ grafu? Krom komiksového 300: bitva u Thermopyl, což Rybář: „Ano.“ bude možná zajímavá podívaná, ale spíše pro pánské publikum, se na plátně rovněž objevily Vratné lahve pánů SvěVoják: „A kterým směrem odpluli?“ ráků. Po úletu do Tmavomodrého světa, jež byl spíše Rybář: „Směr severo-severovýchod!“ sladkobolnou podívanou pro starší paní než opravdovým válečným dramatem, za které se vydával, se rodinné duo Voják: „Nemachruj a ukaž rukou!“ opět vrací do světa laskavého humoru, ve kterém jsou přeci jen více doma, než kdesi na nebi hrdého Albionu. Stáří Citát a stárnutí není zrovna nejpřitažlivější téma, ale zde je předA abych vás taky trochu duševně povznesl, připostaveno s grácií a vtipem, který vás strhne stejně tak jako jím ještě jeden citát od pana Nietzscheho: herecké výkony jak Zdeňka Svěráka jako učitele na penzi Tkalouna, odmítajícího se s penzí smířit, a jeho manželky Když si člověk postaví dům, vždycky zpozoruje, Elišky skvělé Daniely Kolářové, tak i Tatiany Vilhelmové, že se při tom naučil něčemu, co měl rozhodně znát, než zaJiřího Macháčka a Jana Budaře v dalších rolích. Jistě též čal stavět. oceníte několik „štěků“ všech členů Divadla Járy Cimrmana a schválně, jestli objevíte, kdy se filmem mihne Filip Renč.


květen 2007, 9/25

Referát o svatebním pečení Původně nás teda Káťa zvala na dámský dýchánek, prý ať si rezervujem víkend v půlce března. Zatím totiž (i když nepříliš úspěšně) tajila tu radostnou zprávu, že hodlají se Zobem přijmout okovy manželské… teda vlastně doplout až do manželského přístavu či jak se to vlastně v románové literatuře vyjadřuje. Před detektivním mozkem předsedkyně K-Klubu se ovšem nedá utajit nic, takže když jsem ještě zatepla vyhodila do kalendária termín Sázení, aby to bylo co nejdřív a lidi si ten termín neobsadili něčím jiným, volala mi vzápětí Ivanka, že termín je zvolen dost blbě, a že se nám patrně bude krýt s jinou, soukromou akcí. Ještě mě záludně nechala hádat, o co asi jde… no byla jsem vedle jak ta jedle, tohle mě teda nenapadlo! Ani věřit jsem jí to nechtěla, ale bylo to tak! Z původního dámského dýchánku se tedy vyklubalo pečení svatebních koláčků. Protože pečení mě moc baví, zaradovala jsem se, že by to mohla být fajn akce, jen jsem přemýšlela, jak zrovna kynuté koláčky vydrží těch čtrnáct dní do svatby. Pak teprve vyšlo najevo, že slečna inženýrka nerozlišuje takové podružné termíny jako koláčky a cukroví tak přísně jako my, domácí puťky, a tudíž došlo k mírnému nedorozumění. Ale nikomu to nevadilo. Proto si nás tedy pozvala, abychom jí pomohly s tou piplačkou, rozloučily se s její svobodou a hlavně proto, že jinak by nás jen tak na pokec tolik dohromady nedostala. Ovšem jak před ženou vyslovíte kouzelné slůvko svatba, dějí se divy. Dokonce i Káťa nám svěřila, že jí díky oné nadcházející události začíná měknout mozek! A to je co říct! Sešly jsme se v takovém akorátním počtu, za K-Klub jmenujme Ivanku, Míšu se sestrou Dankou, Soba Veverku Sasanku Martinu a sestru Janičky Rauchové, Helču. A mě. Kátě rodina znalá svatebních zvyků vysvětlila, že ona jako nevěsta na pečení nesmí sáhnout, takže na ní stála celá organizace, plánování, synchronizace, cenzura výrobků, podávání nádobí a tak dále. Konečně prý využila své znalosti nabyté na vysoké škole, název předmětu jsem bohužel neudržela, ale mluvila něco o tom, že stejně jako může bagr a jeřáb pracovat současně, můžeme i my, intelektuálky dočasně povýšené (nebo degradované, jak to kdo vnímal) na domácí puťky, současně působit na několika stanovištích, a vyrábět v kuchyni pečené a u stolu nepečené! Myslím, že jsme se úkolu zhostily nadmíru uspokojivě, ačkoliv ženich, pan Zobák, údajně vyjádřil nedůvěru ohledně průběhu celé akce. Intelektuálky (on tak označuje pravděpodobně všechny ženy K-Klubu, možná i jiné, každopádně to ale nezní tak lichotivě, jak by se na první pohled zdálo) prý nebudou schopné pracovat jako manufaktura a slepě poslouchat příkazy. Naopak prý povedou naprosto nekonstruktivní rozhovory, což chtěl asi naznačit obsahem SMSky, kterou nám ráno zaslal. Její text byl nadmíru urážlivý, posuďte sami: „kvok, kvok“! Milý Zobe! Tak abys věděl, pokvokaly jsme si parádně! A u toho jsme zvládly napéct během jednoho dne asi dvanáct druhů cukroví a bednu minikoláčků se třemi druhy náplní! A zvládly jsme manufakturní výrobu a krásně nám to šlapalo! V kuchyni skutečně mikroskopických rozměrů pekly asi tři intelektuálky kynuté svatební koláčky, u dvou stolů v pokoji pak probíhala příprava jako mísení těst, válení, vykrajování, slepování, zdobení, polévání. Zvláště když se přikročilo k těm finálnějším činnostem, byl náš stůl pojmenován jako Oddělení titěrností, a když jsme se s Míšou jaly vyrábět pidi marcipánové kytičky, dostaly jsme upgrade na Úsek mikroskopických technologií. Ze všech pracovišť se ozývalo veselé povídání a výbuchy smíchu (ano, kvok kvok) a vůbec tam vládla příjemná uvolněná atmosféra. Teda, žádnýmu chlapovi bych to ovšem nepřála. Prostě babinec. Když bylo večer hotovo, cukroví a koláčky v krabicích, nádobí umyto a v bříšku večeře, roztopila Káťa saunu, takže kdo chtěl, mohl se po celodenní únavné práci dodělat tam, a nebo skouknout pár dílů Sexu ve městě, které na DVD přivezla Sasanka. Já osobně jsem dala přednost sauně a skvěle jsem si to užila. Když jsem se vrátila, akorát se děvčatům podařilo spustit DVD, které nějak nekomunikovalo s místním notebookem. Takže jsem vlastně měla obojí, ovšem po druhém díle jsme se shodly, že po takovém dni nemá nikdo na S(s)ex náladu a šly jsme spát. Druhý den jsme ještě zvládly vyrobit kornouty na výslužky, pokusily se najít postup, jak z papírových košíčků vyloupávat jedno ne zcela povedené cukroví s pracovním názvem Mufiny – ideální postup nenalezen, toto cukroví bylo tedy vyloučeno z reprezentativního vzorku. Zato jsme si ho mohly vzít domů, kolik kdo chtěl. Jinak jsme dostaly do kornoutku po jednom exempláři, abychom se mohly doma pochlubit, jaké jsme pekařky... no a jelo se domů. Myslím, že se akce moc povedla, všechny jsme si to bezvadně užily, já tedy rozhodně, byla jsem v podstatě na dovolené. A sestavily jsme schopný pracovní tým, takže, až se bude zase konat nějaká K-Klubácká svatba, klidně si nás objednejte, napečeme, nazdobíme a ještě utužíme kolektiv. Milá Káťo, milý Zobe, přejeme vám hodně štěstí, ať vám to klape tak jako intelektuálkám v manufaktuře! Libuška


květen 2007, 10/25

Sázení 2007 Protože se ani tři týdny po akci neobjevila zpráva o průběhu Sázení od někoho jiného, píšu ji tedy zase já. To je tak, když se nikdo neurčí hned na akci, nikdo to taky neudělá. Co bych vám tedy tak napsala? No, sázelo se, fakticky, po těch šesti letech pauzy se mi ani věřit nechtělo! Tolik jsem se na to třásla, že když ještě v půlce týdne hlásili na sobotu déšť a sníh, byla jsem zoufalá, že to snad budeme muset zrušit a já zase budu trčet doma. Hlavní osoba této akce, tedy Šafrán, mě ale ubezpečil, že si právě tiskne objednávku, a že v každém případě bude slunečno a 17°C. Jo, jo, kdyby tak aspoň nelilo, říkala jsem si! Ale stal se zázrak a Šafránova předpověď vyšla ještě lépe, bylo snad nejkrásnější počasí, jaké si lze na konci března přát. Zda je Šafrán šaman nebo má jen lepší informace než rosničky v televizi, nechejme už na fantazii každého z nás. Kdo se této zdařilé akce zúčastnil: nejdřív bych tedy chtěla vyjádřit hlubokou lítost, že nemohli dorazit všichni Fíci, kteří se nahlásili jako první, ale bohužel jejich děti sklátily neštovice, tudíž se nám pomyslný dětský oddíl zmenšil hned o dva členy. Nepřijela ani starobylá k-klubácká členka Zip s rodinou, jejímuž devítiměsíčnímu k-klubátku zrovna rostly zoubky a ona nechtěla riskovat nevyspání všech sázečů. Zodpovědné rozhodnutí! Tím se tedy náš oddíl smrskl ještě o jednoho člena a bylo po oddílu. Tři děti by nedaly ani malou družinu. Nakonec tam tedy bylo dětí opravdu poskrovnu, krom našeho Lukáše ještě Šafránovic Pepa a Anička Hanousková. Ono to ale stačilo, Pepíčkův ranní výrok „Pepa tává“ všem jistě utkvěl v paměti, protože po něm nám hned první ráno bylo jasné, že nevstává jen Pepa, ale všichni. Inu, ranní ptáče dál doskáče. Kromě rodičů jmenovaných dětí, tedy Šafrána, Hanky Sluníčka, Honzíka Hanouska, Vocáska, a mě přijeli Rena a Radek a v páteční pozdní večer přibyl ještě kompletní Tango tým (pro nezasvěcené Brebta, Pilot a Maruš). První večer jsme testovali, jakou hladinu hluku snesou spící děti. Zjistili jsme, že dost velkou, naopak, jakmile se ztichne, děti se budí, takže jsme zvolili taktiku „Udržuj konstantní hladinu hluku a máš klidný večer“. V sobotu ráno po budíčku (Pepa tává!) a po snídani jsme se vypravili na místo určení, přesně v tu chvíli přijel Honzík s Aničkou, kteří v pátek byli podpořit Káťu a Zoba v jejich životním kroku, takže se k nám rovnou přidali. Později ještě dorazil Ash s kamarádem Ondrou a to už bylo všechno, přesto jsme stihli zasázet prý snad až 1200 buků! Myslím, že je to úctyhodný výsledek. Je to taková ušlechtilá práce, navíc s partou kamarádů… no, budete se mi smát, ale fakt jak ze starých trampských písní (však jich také večer u ohně spousta zazněla, ono je to na té Oslavce tak nějak nasáklé tou atmosférou). Navíc byla legrace, o dírách bylo vyřčeno snad vše, co vyřčeno být mohlo, sluníčko svítilo, ptáčkové štěbetali, děti štěbetaly, Anička nás popoháněla – že by ji snad matka, předsedkyně K-Klubu, pověřila kontrolou morálky? Nevíme, každopádně jsme se výroky typu „Vy si tady sedíte a my tu pracujeme“ nenechali znervóznět. Nejdřív jsem se snažila zapamatovat si je všechny, ale nemám tak dobrou paměť. Zato mi utkvěl jeden, který zazněl do večerního ticha rušen jen praskáním ohně a syčením tuku odkapávajícího z buřtů: „Strejdo, já plivám krev!“ Pokud by se nějaký bojovník za práva dětí zděsil, co že jsme tam s těmi ubožátky prováděli, může být klidný, tato věta se týkala čištění zubů. No… a to už jsem se při svých útržkovitých vzpomínkách dostala až k večernímu ohni, a to už je vlastně skoro konec. Všichni byli po té celodenní dřině dost unavení, takže se nekonalo žádné velké ponocování, ani okřídlená Plhova věta nezazněla, protože to už všichni spali. Ráno nás vzbudilo opět nekompromisní „Pepa tává“ a než jsem se nadáli, začali se kamarádi rozjíždět zase domů. Zůstal nám jen ten dobrý, až foglarovský pocit z dobře vykonané záslužné práce, z té čisté přírody a tak, však víme. Hajný nás pochválil, všem nám moc děkuje, měla jsem to vyřídit, my mu taky děkujeme, jednak za ten demižónek dobrého vína i za příležitost užít si pořádně přírody. Těšíme se, až bude zase potřeba něco zasázet! Lesu zdar! Libuška


květen 2007, 11/25

Petřínské pralinkování Nejen velkými akcemi je živ K-Klub, kromě obřích oblud typu prázdninovky a o něco menších nestvůr jako jsou víkendovky, se nad obzorem všedního dne občas vynoří i menší potvůrky, které nám v mezičase, když se zrovna nechystá nějaká ze zmíněných větších akcí, tichounkým cvakáním svých drobných čelistí připomínají, že K-Klub, ačkoliv to tak právě nevypadá, stále žije a kdesi v ústraní splétá plány na nějakou rozsáhlejší akci. Mezi jednu z těchto malých, leč užitečných, potvůrek patří i Petřínské pralinkování. A právě o tom, jak tato mrštná potvůrka oslavila své druhé narozeniny, bych vás chtěl zpravit ve svém krátkém příspěvku. Petřínské pralinkování se tentokrát konalo v podvečer 28. března. Týden před akcí přišla na konferenční email pražské sekce K-Klubu zpráva, která nás zvala na akci s tím, že Pralinkování dozajista prověří naše kulturní znalosti a (možná) také i náš pohybový aparát (rozuměj rychlé nohy). Připomínku, že se máme na akci dostavit ve vhodném oděvu, si každý účastník vyložil po svém, a tak, když jsme se za soumraku sešli na Mariánském náměstí, kde mělo Pralinkování začínat, byli někteří z nás oblečeni v úborech vhodných k tréninku na pražský maraton, zatímco někteří by se mohli bez obav vydat i do průměrně dobré restaurace. Shromážděni na místě srazu, netrpělivě jsme vyčkali na poslední opozdilce, a pak nás organizátorky akce – Kazi s Šášou – konečně vyzvaly, abychom je následovali. V našich řadách se začaly šířit obavy z toho, kam nás zavedou, a tak asi nejeden z nás pomyslel na to, že má poslední šanci, jak se nenápadně vytratit, zmizet domů a nevydat se napospas divokým Pralinkám. Ale i kdyby někomu myšlenka na tak ohavný skutek skutečně vytanula v mysli, stejně by se mu asi nepodařilo zmizet, neboť jsme po celou dobu byli střeženi bdělýma očima Kazi, která by, vycvičena dozorem nad neovladatelně pobíhajícími dětmi v mateřské školce, dozajista každou snahu o odpojení se z Pralinkového průvodu brzy zaznamenala a zarazila ji v samém prvopočátku. A tak jsme jako poslušná skupinka dětiček došli k divadlu Říše loutek, Šáša a Kazi nám rozdaly lístky, a vmžiku jsme byli nesmlouvavě nasměrování do divadelní budovy. Čekalo na nás divadelní představení, jehož název si již bohužel nepamatuji, ale myslím, že to bylo cosi jako Prozření kouzelníka Anastázia Kočkoráda, nebo něco takového. Obsáhlou recenzi divadelního představení psát nebudu, to bych příliš zasahoval do kulturní rubriky, která je hájemstvím tety Kateřiny, a proto se musíte spokojit pouze se stručným popisem představení. Představte si, že smícháte Nerudovu povídku Kterak si pan Vorel nakouřil pěnovku s Dykovým Krysařem – jenže celé představení je pro děti, takže se v něm nikdo neoběsí a neodejde „do země Sedmihradské“, ale nakonec vše dobře dopadne a všichni se mají rádi (a nehygienické krysy jsou nahrazeny mnohem přívětivějšími živočichy, totiž kočkami) – tak přesně takový byl Anastázius Kočkorád. Představení bylo každopádně povedené, a dobře nás naladilo na další pokračování Pralinkování. Jakmile jsme se z divadla vrátili zpět na Mariánské náměstí (což vyžaduje překonat neuvěřitelnou vzdálenost asi šedesáti metrů), dostali jsme od Šáši mapu historického centra Prahy, do níž byly zakresleny body označené písmeny A až K, a dále list papíru popsaný tajemnými řetězci složenými z číslic a písmen, například E11-D2-A11-C13-B9-J5. Záhy jsme se shodli na tom, že prostě musíme najít budovy vyznačené v mapě a z názvu na daném místě sídlící instituce vybrat písmeno, které v něm stojí na pozici určené příslušným číslem, a pak si už jenom přečíst znění zprávy. Chvíli jsme sice váhali, kterých institucí si máme všímat (padl například návrh, že v mapě jsou vyznačeny oblíbené Kaziny kavárny), ale nakonec jsme usoudili, že označené body odpovídají pražským divadlům. Část názvů divadel jsme dali dohromady zpaměti, na některá místa jsme se museli jít podívat, ale nakonec jsme úspěšně shromáždili (téměř) všechny potřebné údaje k rozluštění šifry. Naneštěstí názvy divadel byly zřídkakdy jednoznačné, a tak se nám před limitem nepodařilo zprávu přečíst. (Pravda, částečný úspěch jsme slavili s věšteckou metodou – bylo celkem jasné, že zpráva bude začínat slovy „Další zprávu najdete...“ nebo „Jděte směrem...“, „Čekáme vás...“ a tak jsme vyzkoušeli, která z uvedených frází by odpovídala skutečnému počtu písmen ve zprávě. Ukázalo se, že „Čekáme vás...“ je dobrý začátek, ovšem ani sebelepší věštecká metoda prostě z principu nemohla určit místo, kdeže jsme byli očekáváni.) Poté, co jsme rozlepili obálku „pro případ nouze“, dozvěděli jsme se, že ulice, ve které jsme očekáváni se jmenuje Hellichova, a přes Karlův most jsme se tedy vypravili na úpatí Petřína. Zde už nás čekaly Kazi a Šáša a setmělým Petřínem nás doprovodily ke strahovským kolejím. Výstup na vrchol ovšem nebyl jednoduchý, po cestě jsme museli plnit rozmanité úkoly – třeba skákat po jedné noze a podobně. Já sám za sebe můžu říci, že jsem se, vzhledem k mému současnému životnímu stylu kancelářské krysy, u některých úkolů docela zadýchal. Před fyzickým kolapsem mě uchránila jenom skutečnost, že Petřín je prostě jen kopeček, a nikoliv pořádný kopec, a že jsme tedy byli na vrcholu dřív, než jsme se nadáli. Na Strahově všichni „pralinkáři“ zamířili do jedné ze zdejších studentských hospod, jenom já jsem se rozloučil a do hospody jsem nešel, a to proto, že mně hospody zrovna nelákají a kromě toho jsem chtěl být brzo doma. O tom, co se dělo v hospodě vám tedy bohužel nic nepovím (mohu jen odhadovat, že se pravděpodobně cosi pilo), budete se muset zeptat těch, co jako já předčasně nezmizeli a užili si Pralinkování až do samého konce. Děkuji Kazi a Šáše za příjemné jarní pošťouchnutí a doufám, že nás Pralinkování nemine ani příští rok. Zobák


květen 2007, 12/25

Okénko deskových her Pexeso několikrát jinak, pokaždé lehké, chutné stravitelné, jinak nazvané Tentokrát jsem se rozhodl zabrousit do her, které může hrát nejen K-Klubácká omladina, ale které trénují paměť a postřeh i nám odrostlejším. Pexeso Klasické pexeso hrál snad určitě každý. 64 kartiček, tj. 32 dvojic se stejným obrázkem (motivem) rozložit na plochu osm krát osm rubovou stranou nahoru a hraje se. Kdo sebere nejvíce stejných dvojic, vyhrál. Základní varianta pro ty úplně nejmenší je taková, že po otočení kartičky se tato nechává na ploše ležet otočená. Jak krásná je dětská radost, pokud dítko objeví, že již obdobná kartička na ploše odkrytá leží a může si jí tudíž nechat. Vyšší verze je samozřejmě taková, kdy se po odkrytí a ukázání kartičky ostatním spoluhráčům kartička opět obrátí rubovou stranou nahoru. Kdo má tedy lepšího pamatováka na jejich umístění pravidelně vítězí. (Nechápu proč to ne vždy jsme my dospělí). Pokud si vše chceme ještě více ztížit promícháme na ploše pexesa dvě a nebo tři a pozorujeme, jakou taktiku naše dítko (či protihráč) zvolí při jejich odkrývání. Putování Středozemí, aneb jakpak to vše ve filmu za sebou bylo – z Hobitína až do Mordoru na hřbetě Stínovlase Tentokrát jsou ve hře čtyři hráči, to je třináct kartiček krajiny pro každého. Tyto krajiny mapují celé putování hobitů z jejich domoviny až ke zničení prstenu moci v Mordoru. Hráč je musí nalézt postupně od čísla jedna až k číslu třináct ve své přidělené barvě. Opět (jako v pexesu) ve svém tahu odkrývá dvě kartičky a hledá nejprve číslo jedna. Pokud je najde, hledá v dalším kole číslo následující, dokud nesloží celé putování. Pokud se mu ve svém tahu povede najít dvě čísla za sebou, má samozřejmě další tah v kole k dobru. Jestliže však odkryje čísla jiných barev (svých protihráčů) pěkně jím tak nahraje. V rychlejším dokončení celého putování mu také pomáhají čtyři kartičky koně Stínovlase, které mohou nahradit libovolnou číselnou kartičku. Pokud má kartičky Stínovlase vyloženu jeho protihráč namísto některé krajiny, může také při svém tahu při odkrytí příslušné krajiny tyto kartičky zaměnit a získat tak Stínovlase pro sebe. Kartičky jsou nádherné, jak už to u všeho co se týká Pána prstenů týká. K-9 CAPERS – pejsková hra Roztomilá hra, která Vás přinutí procvičit si paměť a důvtip. Snažíte se získat všechny kartičky pejsků od jedné do devíti a přitom být rychlejší než Vaši protihráči. Hra se liší od pexesa zejména na počátku hráčova tahu, kdy si hráč nejdříve hází speciální kostkou kolik kartiček bude odkrývat.(Jednu až tři kartičky). Pokud pak odkryje kartu (karty), kterou potřebuje, může házet znovu, a to tak dlouho, dokud se mu podaří nacházet vždy tolik karet, kolik jich na kostce hodil. Pokud však hodí kostkou tři a najde jen jednu kartu, ponechá si jen ji a hraje další hráč. Kdo jako první sesbírá celou řadu pejsků od jedné do devíti vítězí. Tato hra patří do skupiny takzvaných dvanáctiminutových her, kterou na český trh dodává firma Blackfire. Velká výhoda pexesa a jeho variací je jeho rychlá příprava, odehrání a následné uklizení. Tlegy


květen 2007, 13/25

Psychologie morálního vývoje – Lawrence Kohlberg Vážené čtenářky a vážení čtenáři, jak jsme vám slíbili v záříjovém Salátu, přinášíme vám v tomto čísle druhý z přehledných článků o vývoji lidského morálního uvažování. V prvním článku jsme vás seznámili s teorií navrženou švýcarským psychologem Jean Piaget a nyní bychom vám rádi představili poněkud pozdější, ale zato pravděpodobně nejvlivnější teorii zabývající se zmíněným problémem. Jedná se o teorii, jejíž obrysy navrhl ve své disertační práci z roku 1958 americký psycholog Lawrence Kohlberg, a která byla posléze Kohlberg a jeho spolupracovníky dovedena takřka k dokonalosti – tím máme na mysli, že na rozdíl od Piaget teorie morálního vývoje, která je spíše souborem geniálních, experimenty nepříliš důkladně podložených postřehů, je teorie vypracovaná Kohlberg poměrně důkladně experimentálně prověřena, a především, že existuje standardizovaná sada testů1, s pomocí které lze u zkoumaných subjektů explicitně stanovit dosažený stupeň morálního usuzování. Stejně jako v Piaget případě vám bohužel z prostorových důvodů nemůžeme předložit Kohlberg teorii v originální podobě, totiž v podobě nezkráceného překladu některého Kohlbergova vědeckého článku. Jak jsme již řekli, Kohlberg teorie prošla dlouhým vývojem a popis její ucelené verze pravděpodobně nelze stěsnat do jediného rozumně dlouhého článku, a to už jenom z toho důvodu, že Kohlberg navržené vývojové fáze jsou do jisté míry definované operačně pomocí zmíněné standardizované sady testů. Nezbývá nám tedy, než se pokusit o zkrácený a neúplný výklad. Doufáme nicméně, že náš výklad Kohlberg teorie nebude příliš zkreslený (budeme se snažit podat základní přehled myšlenek obsažených v [1]), a že vám umožní získat základní povědomí o této významné psychologické teorii. Pokud byste chtěli pokračovat v dalším studiu, vaší pozornosti by zcela jistě neměla ujít již zmíněná kniha [1], která je doplněna i o standardizovanou sadu testů, a poněkud šířeji (částečně i filosoficky) zaměřené Kohlberg práce [2] a [3], v češtině je dostupná přehledná práce o teoriích morálního usuzování [4], která obsahuje i kapitolu věnovanou Kohlberg teorii, a to včetně přehledu její pozdější kritiky.

Lawrence Kohlberg (1927-1987) Lawrence Kohlberg se narodil 25. října 1927 v Bronxwille (New York) ve Spojených státech amerických, zemřel 19. ledna 1987 v Boston. Lawrence Kohlberg působil jako profesof psychologie na University of Chicago a Harvard University. Je znám především díky své práci o morálním usuzování a jeho vývoji – v této oblasti byl následovníkem švýcarského psychologa Jean Piaget a jeho teorie se o Piaget poznatky opírá, nicméně teorie vyvinutá Kohlberg je významným a zásadním rozšířením Piaget teorie. Kohlberg práce se stala podnětem k dalšímu výzkumu a byla dále modifikována dalšími psychology jako Carol Gillian a James Rest. Lawrence Kohlber vyrostl v bohaté rodině a v dětství navštěvoval Phillips Academy, soukromou a velmi prestižní střední školu. Během druhé světové války, poté co ukončil své středoškolské vzdělání, se nechal najmout jako strojník na nákladní loď. Během služby na této lodi se podílel spolu s ostatními členy posádky na přepravě židů do Palestiny, což znamenalo porušování zákazu vydaného britskou vládou. Po válce se Lawrence Kohlberg zapsal na University of Chicago, kde v roce 1958 obhájil disertační práci „The Development of Modes of Thinking and Choices in Years 10 to 16“ a získal titul Ph.D. Právě myšlenky obsažené v této práci se staly základem jím navržené a dále rozpracované teorie vývoje morálního usuzování. Na University of Chicago posléze působil i jako učitel, v roce 1968 se stal profesorem pedagogiky a sociální psychologie na Harvard University, zde se také setkal s Carol Gillian, která se stala jeho spolupracovnicí a později významnou kritičkou jeho vývojové teorie. V roce 1971 se v Belize během vědeckého pobytu zaměřeného na zkoumání vazeb mezi kulturou a morálním usuzováním nakazil tropickou nemocí, následkem čehož v příštích letech trpěl depresemi a fyzickou bolestí. 19. ledna 1987 požádal o jednodenní propuštění z nemocnice Massachusetts General Hospital, kde byl léčen, a spáchal sebevraždu (utopil se v Boston přístavu). Dožil se 59 let. Zpracováno s využitím internetové encyklopedie Wikipedia (http://www.wikipedia.org)

Vývoj morálního usuzování Předtím, než je vůbec možné vybudovat teorii vývoje morálního usuzování, je samozřejmě nutné vymezit, co se rozumí morálním usuzováním. Předpokládejme, že víme co je to úsudek, a ptejme se, co činí nějaký úsudek úsudkem morálním. Podle Kohlberg musí úsudek splňovat následující podmínky, aby mohl být označen jako morální úsudek.

1

•

Morální úsudek je úsudek o hodnotách nikoliv o faktech. (Výrok „Mám hnědé vlasy, protože moje matka také měla hnědé vlasy.“ tedy na rozdíl od výroku „Zachoval jsem se špatně, protože jsem měl pusti tu starší paní sednout.“ není příkladem morálního úsudku.)

•

Morální úsudky se týkají lidí a jejich jednání. (Výrok „Můj pes je hodný, protože přemýšlí o tom, co dělá.“ není na rozdíl od výroku „Josef je spravedlivý, protože se řídí Desaterem přikázání.“ příkladem morálního úsudku.)

•

Morální úsudky jsou úsudky vypovídají o právech, povinnostech, odpovědnosti a o tom, co by se mělo činit. Nejsou to úsudky o tom, co má člověk rád, nebo o tom, co se mu líbí. (Výrok „Mám rád červenou barvu“ není na rozdíl od výroku „Nesmíme střechu natřít červenou barvou, protože to zakazuje památkový úřad.“ příkladem morálního úsudku.)

Sada standardizovaných testů vyšla knižně v [1].


květen 2007, 14/25

Z množiny morálních úsudků jsou také vyloučeny úsudky, které by bylo možné označit jako meta-morální, přičemž tímto pojmem Kohlberg označuje úsudky či obecněji zkoumání zabývající se logickými či filosofickými otázkami spjatými s morálkou, tedy otázkami typu „Co je to morálka?“, „Co to znamená, že je něco správné či špatné?“ (Naproti tomu morální úsudky se zabývají tím, co je správné či špatné a co bychom měli či neměli činit a proč, a nijak se nesnaží hlouběji vymezit užívané pojmy.) Je samozřejmě jasné, že oba typy úsudků lze občas obtížně rozlišit, nicméně ústředním bodem zájmu teorie jsou „praktické“ morální úsudky a posuzování meta-morálním úsudků se teorie snaží vyhnout. Předpokládejme tedy, že máme jakousi představu o tom, co se skrývá pod pojmem morální úsudek a pokusme se naznačit, jakým způsobem Kohlberg morální úsudky klasifikuje. Uvažujme následující příklad: mějme třicetiletého člověka a pětileté dítě, a zeptejme se jich, zda-li by dali peníze žebrákovi na ulici. Předpokládejme, že oba odpoví záporně – v tuto chvíli mezi nimi není žádný rozdíl. Teprve když se dítěte i třicetiletého člověka zeptáme, proč by žebrákovi peníze nedali, dostaneme odlišné odpovědi. Dítě by kupříkladu řeklo: „To se nemá. Kdybych rozhazoval tatínkovy peníze, dostal bych naplácáno.“, od třicetiletého muže bychom očekávali odpověď typu: „Vidím toho žebráka každý den na ulici prosit o peníze, a večer ho pravidelně potkávám v restauraci, kterak konzumuje vybrané lihoviny – takovému podvodníku nic nedám. Bez práce nejsou koláče!“ Kdyby ovšem třicetiletý muž řekl „To se nemá. Kdybych rozhazoval tatínkovy peníze, dostal bych naplácáno.“, mohli bychom úspěšně pochybovat o jeho duševním zdraví, a naopak, dítě, které by proneslo odpověď očekávanou od osoby o mnoho let starší bychom asi považovali za velmi rozumné, a kdybychom ho měli přesvědčit o tom, že má pojíst květákový nákyp, asi bychom se neuchýlili k přesvědčovacím metodám typu „babička na tebe bude pyšná, když to všechno spapáš“. Z předchozí krátké úvahy je snad zřejmé, že pokud hodláme zkoumat morální úsudky (potažmo úroveň morální vyspělosti daného jednotlivce), nemůžeme se prostě spokojit s pouhými odpověďmi na zadané otázky, musíme především prozkoumat, na základě jakých úvah k nim daný subjekt dospěl. Právě toto pozorování je ústředním bodem Kohlberg teorie. Podle Kohlberg musí být hodnocení morálního úsudku založeno na třech zásadách. Prvním zásadou je fenomenologický přístup, čímž se rozumí, že bychom se měli snažit pochopit, jakým způsobem jsou morální úsudky vytvářeny samotným subjektem, a neměli bychom se je snažit vykládat zvnějšku pomocí prostředků, které subjektu nejsou vlastní. Je tedy nutné uvědomit si, jak se na celý problém dívá subjekt svýma vlastníma očima a nesnažit se jeho úsudek „pokřivit“ tak, aby odpovídal způsobu, jakým morální úsudky utváříme mi sami. Druhou zásadou při klasifikaci morálních úsudků je strukturalismus, tedy snaha zabývat se spíše formou úsudku (myšlenková cesta k konečnému výroku) než jeho obsahem (konečný výrok samotný). Je nutné zaměřit se na vzory a pravidla, která jsou používána při vytváření morálních úsudků, přičemž pozornost si zaslouží především způsob jakým subjekt řeší konflikt dvou vzájemně protichůdných morálních požadavků (v situaci s žebrákem by konfliktními morálními požadavky například byla hesla „Pomáhej potřebným.“ a „Bez práce nejsou koláče.“). Požadavek na zkoumání struktur vedoucích k konečnému rozhodnutí samozřejmě vyžaduje použití první zásady – fenomenologického přístupu. Třetí zásadou klasifikace morálních úsudků je konstruktivismus, což je pojem, který se objevuje již u Piaget. Podle Piaget si člověk přemýšlení o světě a svým jednáním ve světě vytváří (konstruuje) vlastní myšlenkový výklad toho, co svět skutečně je, a tento osobní výklad světa pak obsahuje vzory, podle kterých člověk jedná v konkrétních situacích. Výklad světa ovšem není neměnný, právě naopak, podléhá vývoji, přičemž nové výklady světa vznikají přetvářením a doplňováním výkladů starých2. Nové výklady světa vznikají v „napjatých“ životních situacích, v okamžicích, kdy stávající výklad světa není udržitelný nebo s jeho užitím nelze řešit problémy, které před člověkem stojí. Výklady světa (myšlenkové struktury) se přitom s postupem času zdokonalují, stávají se obsáhlejšími a jsou použitelné k posouzení stále širší třídy jevů, se kterými se člověk ve světě může setkat. Vytvoření nového výkladu světa samozřejmě nutně vyžaduje zvládnutí předchozích, doposud používaných výkladů; vývoj výkladu světa tedy neprobíhá náhodně, ale v jisté předvidatelné posloupnosti (pokud se například zajímáme o rozumový vývoj, lze očekávat, že pokud má někdo zvládnout trojčlenku, nejspíše se předtím musí naučit dělit). Nejinak je tomu i v případě morálních úsudků, i ty se vyvíjejí v jakési posloupnosti. Vývojová posloupnost morálního usuzování začíná úsudky poměrně jednoduchými a vyvíjí se směrem k složitému struktuře, které člověku umožňuje posoudit zkoumaný problém z mnoha různých hledisek3. Výhodou vývojově dokonalejších stupňů morálního usuzování přitom je, že jsou schopné zvládnout i uvažování na nižších stupních – v tomto smyslu jsou tedy nadřazené a vyspělejší. Naopak, je-li někdo schopen usuzování pouze na nižších úrovních, mohou se mu myšlenkové pochody osob s vyšším dosaženým stupněm morálního usuzování zdát poněkud zmatené a nesrozumitelné; je asi zřejmé, že pokus vysvětlit čtyřletému dítěti pomocí Všeobecné deklarace lidských práv, proč nemá bít svého mladšího sourozence, patrně nebude úspěšný (ledaže byste dítěti vyhrožovali tím, že mu onou útlou brožurkou naplácáte na zadek). 2 3

Pro popis mechanismu vytváření nových výkladů světa Piaget používá pojmů akomodace a asimilace. Je zřejmé, že vývoj morálního usuzování zde úzce souvisí s vývojem kognitivních (poznávacích) struktur.


květen 2007, 15/25

Je důležité poznamenat, že v tomto pojetí vyšší dosažená úroveň morálního usuzování ještě nutně neznamená vyšší „kvalitu“ morálních úsudků – žebrákovi z našeho příkladu je asi koneckonců jedno, na základě jakých myšlenkových pochodů (struktura úsudku) se mu dítě a třicetiletý muž rozhodli nedat almužnu, pro něj je důležitý samotný fakt, že nic nedostal (obsah úsudku). Stejně tak je tomu i v případě dalších obtížných morálních problémů – Kohlberg teorie nám nemůže říci, zda je trest smrti je žádoucí či nežádoucí, protože ke kladné i záporné odpovědi lze dospět v kterékoliv fázi vývoje morálního usuzování, jediné co můžeme říci je, že ten či onen člověk se nad otázkou trestu smrti zamyslel více či méně „důkladně“. Nyní již víme vše o tom, jak ke zkoumání vývoje morálního usuzování přistupovat, zbývá jediné, a to určit (přesněji řečeno zjistit) jakými vývojovými fázemi morální usuzování prochází, tyto fáze co nejpodrobněji popsat a navrhnout postup k určení dosažené fáze. K řešení těchto problémů použil Kohlberg metodu založenou na hodnocení řešení standardizovaných morálních dilemat. Skutečně, zkoumáním odpovědí na otázky k standardizované formě morálního dilematu lze vyřešit všechny zmínění problémy – shromážděná data mohou posloužit k určení vývojových fází, fáze lze popsat pomocí „typických“ odpovědí, a samozřejmě jich, jakmile jsou jednotlivé fáze popsány, leze využít i k vyhodnocení dosažené fáze morálního vývoje. Znění typického Kohlberg morálního dilematu je následující (Dilema III): V Evropě žije žena, která umírá na nezvyklý druh rakoviny. Existuje lék, o kterém si lékaři myslí, že by ji mohl zachránit život, tím lékem je látka, kterou objevil lékárník žijící ve stejném městě jako ona žena. Léčivou látku není snadné vyrobit, ale i tak lékárník za léčivou látku požaduje desetinásobek toho, co ho stojí její výroba. Za suroviny zaplatil 400 USD a za malou lahvičku léčiva požaduje 4000 USD. Manžel nemocné ženy, pan Heinz, šel ke všem svým známým, aby si vypůjčil peníze na lék, a vyzkoušel všechny možnosti jak získat peníze, ale podařilo se mu shromáždit pouze 2000 USD, což je pouze polovina toho, co stojí lék. Dokonce řekl lékárníkovi, že jeho žena umírá, a poprosil ho, aby mu lék prodal levněji s tím, že mu zbytek doplatí později. Ale lékárník řekl: „Ne, já jsem ten lék objevil, a chci na tom vydělat peníze.“ Poté co Heinz vyzkoušel všechny legální možnosti, jak lék opatřit, a přesto se mu to nepodařilo, začal uvažovat o tom, že by se vloupal do lékárníkova obchodu a lék by ukradl. Dilema je doplněno standardizovanou sadou otázek (vybíráme jen některé, na otázky samozřejmě nestačí pouze odpovědět – důležité je odůvodnění odpovědi): 1.

Měl by Heinz lék ukrást?

2.

Je to špatné nebo správně, že chce lék ukrást?

3.

Má Heinz nějakou povinnost či závazek, který by mu přikazoval lék ukrást?

4.

Pokud by Heinz svou ženu nemiloval, měl by kvůli ní lék ukrást? Má skutečnost, že Heinz svou ženu miluje či nemiluje nějaký vliv na to, že by měl lék ukrást?

5.

Předpokládejme, že žena, která umírá není Heizovou ženou. Má Heinz lék ukrást i pro něj cizí ženu?

6.

Je důležité udělat všechno proto, aby člověk zachránil život někomu jinému?

7.

Je nezákonné, že Heinz lék ukradl, je to však špatné i z morálního hlediska?

8.

Měli by se lidé obecně snažit o to, aby v každém případě jednali podle zákona?

9.

Když o dilematu znovu přemýšlíte, kdo je podle vás nejvíce zodpovědný za to, co chce Heinz udělat?

Kohlberg na základě svých výzkumů určil šest fází, kterými vývoj morálního usuzování prochází, a které jsou univerzálně platné napříč civilizačními okruhy (výzkum byl například prováděn v USA, Izraeli a Turecku). Výzkum dále ukázal, že vývojové fáze skutečně tvoří pevnou posloupnost a každý subjekt touto posloupností prochází v předem daném pořadí – subjekt svůj morální vývoj začíná na nejnižší úrovni a postupně se propracovává k úrovním vyšším, přičemž žádnou úroveň (fázi) nemůže „přeskočit“. Subjekt je navíc schopen pochopit pouze morální uvažování, které je o nejvíce o jeden stupeň výše než je subjektem dosažená fáze, uvažování na vyšších úrovních je mu nepřístupné a nepochopitelné. Navíc je subjekt tímto o jeden stupeň vyšším způsobem uvažování přitahován – vzbuzuje u něj obdiv, protože jedinec nacházející se ve vyšší vývojové fázi může uspokojivě řešit více problémů, než subjekt, který je ve vývojové posloupnosti o jeden stupeň pozadu. Přechod mezi fázemi pak, jak již bylo řečeno, nastává ve chvílích, kdy je subjekt vystaven nějakému morálnímu dilematu, které není schopen rozřešit za použití stávajících pravidel.

Popis fází vývoje morálního usuzování Základní charakteristikou jednotlivých vývojových fází je morálně-sociální stanovisko, které subjekt zaujímá, přičemž morálně-sociálním stanoviskem je míněn způsob jakým subjekt své morální úsudky vztahuje ke společnosti.


květen 2007, 16/25

V Tabulce 1 je podán přehled fází morálního vývoje, včetně jejich letmých charakteristik. Každá fáze představuje ucelené pojetí veškerých morálních pojmů – na tom, v jaké se subjekt nachází fázi, závisí výklad pojmů jako morálně dobré a špatné, právo, povinnost, poslušnost, rovnost, spravedlnost a podobně.

Úroveň 3: Postkonvenční morálka

Úroveň 2: Konvenční morálka

Úroveň 1: Prekonvenční morálka

Úroveň

Popis fáze Fáze

Co je správné?

Důvody, proč je potřeba respektovat morální pravidla

Morálně-sociální stanovisko

Fáze I: Heteronomní morálka Vyhnout se porušování pravidel, jejichž nerespektování je trestáno, poslušnost je důležitá sama o sobě. Vyvarovat se násilí na osobách a ničení majetku.

Je třeba vyhnout se trestu a vykazovat respekt k autoritám.

Egocentrické hledisko. Nebere v úvahu zájmy jiných lidí a ani si neuvědomuje, že zájmy jiných lidí jsou odlišné. Nesrovnává jednotlivé názory. Jednání posuzováno spíše podle fyzických potřeb než podle názoru ostatních. Směšování vlastního názoru a názoru autorit.

Fáze II: Individualismus, účelnost, směna

Pravidla je třeba respektovat pouze když je to v něčím bezprostředním zájmu. Cílem je jednat tak, aby bylo možné uspokojit vlastní potřeby a současně umožnit ostatním totéž. Správné je to, co je spravedlivé, co je rovná směna, smlouva, či dohoda.

Je třeba uspokojovat vlastní potřeby ve světě, kde se ostatní snaží o totéž.

Konkrétní individuální perspektiva. Uvědomění si, že každý má svoje vlastní zájmy a ty jsou ve vzájemném rozporu, co je žádoucí je tedy relativní (ve smyslu konkrétní individuální perspektivy).

Fáze III: Společenská role, orientace na mezilidské vztahy, zažitá společenská pravidla

Cílem je jednat tak, jak se očekává od lidí v podobném postavení (sociální roli) – bratr, syn, přítel a podobně. „Být dobrý“ je důležité a znamená to jednat v dobrém úmyslu, prokazovat zájem o ostatní, respektovat závazky k ostatním členům společnosti – důvěru, respekt, vděčnost, věrnost.

Je třeba stát se dobrou osobou a to jak ve vlastních očích, tak v očích společnosti. Je třeba pečovat o ostatní. Víra v pravidlo „zlaté střední cesty“. Touha po dodržování pravidel a uznávání autorit, tak, aby byly splněny nároky „dobrého chování“.

Uvědomění si vztahu k ostatním lidem. Sdílené pocity, vzájemné dohody a očekávání se stávají důležitějšími než úzce individuální zájmy. Posuzování názorů podle pravidla „zlaté střední cesty“, schopnost vcítění se do ostatních. Obecný pohled na společnost jako na systém však ještě není vytvořen.

Fáze IV: Společenský systém, svědomí

Plnit pravidla, která jsem přijal za svá. Zákony by měly být dodržovány kromě výjimečných případů, kdy jsou zákony ve sporu s přijatými sociálními povinnostmi. Je správné jednat tak, aby to bylo prospěšné společnosti, sociální skupině či instituci.

Je nutné udržet instituci (společnost) v chodu, zabránit jejímu zhroucení – „kdyby se všichni chovali takhle, to bychom dopadli“. Je potřeba naslouchat svědomí, aby člověk splnil své závazky.

Rozlišuje mezi pohledem společnosti a pohledem založeným na mezilidských vztazích a z nich vycházejících motivů k jednání. Přijímá společenský systém a jeho definici sociálních rolí a pravidel. Posuzuje individuální vztahy z pohledu společenského systému.

Fáze V: Společenská smlouva, všeobecné dobro, individuální práva

Uvědomovat si, že různí lidé mohou mít různé názory, a že většina postojů a uznávaných hodnot je specifická pro danou sociální skupinu. Tato specifická pravidla by se obvykle měla uznávat, a to v zájmu nestrannosti, a proto, že jsou jistou formou společenské smlouvy. Některá univerzální práva a hodnoty, jako je právo na život či svoboda však musí být dodržována v jakékoliv společnosti a bez ohledu na názor většiny.

Pocit zavázanosti zákonu, neboť zákon je formou společenské smlouvy vyžadující činit to, co je prospěšné obecnému blahu a ochraně lidských práv. Věrnost dobrovolně přijatému závazku vůči rodině a přátelům, dodržování smluv a ujednání. Vědomí, že zákony a povinnosti jsou založeny na racionální rozvaze o obecné prospěšnosti „co největší užitek pro co nejvíce lidí“.

Nad-společenský náhled. Postoj racionálního jedince vědomého si hodnot a práv nadřazených sociálním vazbám a dohodám. Různá hlediska sbližuje užíváním formálních dohod a závazků, objektivního a nestranného postoje a řádného (právního) procesu. Rozlišuje morální a právní otázky spojené s jednotlivými problémy a chápe, že oba pohledy jsou občas ve sporu a je těžké je sjednotit.

Fáze VI: Všeobecné etické principy

Následovat etické principy získané vlastní úvahou. Konkrétní zákony a zvyklosti jsou obvykle správné, neboť se zakládají právě na takovýchto etických principech. Pokud je zákon ve sporu s etickým principem, je třeba upřednostnit etický princip. Principy jsou univerzálními principy spravedlnosti: všeobecná lidská práva a svobody, individuální lidská důstojnost.

Racionální víra v platnost univerzálních morálních zásad, pocit osobního odevzdání se těmto zásadám.

Názor, že sociální uspořádání je odvozeno z morálních zásad. Morální hodnocení probíhá z pozice libovolného rozumně uvažujícího jedince, který je schopen uchopit podstatu morálky, či na základě názoru, že člověk, jakožto osoba je důležitá sama o sobě, a musí s ní být podle toho zacházeno.

Tabulka 1: Fáze morálního vývoje Úrovně morálního usuzování Šest fází morálního vývoje lze hrubě rozčlenit do tří úrovní: prekonvenční morálka, konvenční morálka a postkonvenční morálka. Prekonvenční morálka

Jedinci nacházející se na úrovni prekonvenční morálky nepovažují morální pravidla společnosti za vlastní, morální problémy posuzují z čistě individuální perspektivy a v podstatě přitom neberou ohled na další členy společnosti – prostě pravidla uznávaná společností jednoduše nechápou. Takřka jediným mechanismem, který působí mezi společností a jedincem je trest (respektive odměna) – jedinec se ve vztahu k ostatním členům společnosti snaží vyhnout trestu nebo dosáhnout odměny, pokud však některá z těchto pobídek chybí nebo není dostatečně silná, jedinec jedná jenom s ohledem na své vlastní zájmy. Prekonvenční morálka je typická pro děti do devíti let, některé adolescenty a většinu dospělých zločinců. Konvenční morálka

Konvenční morálka je založena na tom, že jedinec považuje sama sebe za člena společnosti, a jako takový si vnitřně osvojil pravidla a zvyky, kterými se společnost řídí. To ovšem neznamená, že subjekty na této úrovni nejsou schopné rozlišit konvenční pravidla4 od morálních pravidel, pouze se chce naznačit, že morální pravidla jsou chápána jako společností sdílený hodnotový systém. Subjekty mají zájem o to, aby společnost oceňovala jejich jednání, zajímají 4

Rozuměj pravidla společenského chování v užším slova smyslu – tedy například pravidlo, že je žádoucí, abychom divadla navštěvovali oděni odpovídajícím způsobem.


květen 2007, 17/25

se o blaho ostatních členů společnosti a cení si oddanosti k skupině či dané vůdčí osobnosti. Navíc je na této úrovni kladen velký důraz na společenské vztahy a má se za to, že potřeby a názory jednotlivce by se měly přizpůsobit všeobecným potřebám a názorům společnosti jako celku. Konvenční morálka je typická pro většinu adolescentů a dospělých ve většině světových společností. Postkonvenční morálka

Subjekty, jejichž uvažování se řídí postkonvenční morálkou obecně přijímají a chápou společenská pravidla, nicméně přijetí morálních pravidel, kterými se společnosti řídí, je u nich založeno na požadavku, aby tato morální pravidla odpovídala jistým všeobecným principům, jako je lidská důstojnost a podobně. Pokud jsou tyto vyšší morální principy v rozporu s společenskou konvencí, dávají subjekty přednost morálním principům. Lze říci, že subjekty na postkonvenční úrovni se vracejí k individuálnímu pohledu na morální pravidla, nicméně přestože jsou jimi uznávané principy vybudovány na individuálním základě, jsou tyto principy všeobecné – jsou to totiž principy, ke kterým „musí“ dospět každý rozumně uvažující člověk. Konkrétní společenská pravidla jsou pak chápána jako jedno z mnoha možných ztělesnění těchto obecných zásad. Subjekty jasně rozlišují mezi právními a sociálními závazky a morálními požadavky. Postkonvenční úrovně dosáhne pouze menšina dospělých a to obvykle až v pětadvaceti letech nebo později. Fáze morálního uvažování Výše zmíněné úrovně lze rozčlenit do šesti fází, přičemž jednotlivé fáze se liší (zejména, ale nikoliv výhradně) pohledem na tři druhy spravedlnosti – spravedlnost v dělení (distributive justice), spravedlnost ve smlouvě (communicative justice) a spravedlnost v trestu (corrective justice). Spravedlnost v dělení je pojem, který se váže k otázce, co lze považovat za spravedlivé rozdělení bohatství, poct a v zásadě jakýchkoliv jiných společenských statků. Spravedlnost ve smlouvě se snaží postihnout odpověď na otázku, co lze provažovat za rovný vztah či dohodu mezi jednajícími subjekty, případně co lze označit jako spravedlivou směnu nebo proč je nutné dodržovat sliby. Konečně spravedlnost v trestu zabývá otázkou jaký trest lze označit za spravedlivý nebo jak lze napravit případné nerovnosti a neshody mezi dvěma subjekty. Fáze I: Heteronomní morálka

Fáze I je fází morálního realismu. Morálním realismem se rozumí, že morální význam jakéhokoliv jednání je zproštěn veškerého abstraktního obsahu a je vykládán jako přirozená a objektivní charakteristika daného jednání – s morálními pojmy dobrý a špatný se zachází na stejné úrovni jako s fyzikálními pojmy typu lehký a těžký a podobně. Morální realismus je ovlivněn přístupem založeným na předpokladu, že morální hodnota daného činu je okamžitě zřejmá a výklad okolností za jakých čin nastal je nedůležitý. Není například rozdíl mezi zaviněným a náhodným poškozením nějaké věci – důležitý je výsledek, totiž rozbitá věc, a je jedno, jestli ji jednající osoba poškodila úmyslně nebo náhodou. Morální realismus se taktéž vyznačuje neschopností nahlédnout daný čin očima někoho jiného, pravidla jsou vykládána doslova bez přihlédnutí k jejich smyslu, rozlišení mezi dobrým a zlým je určeno rozhodnutím autority schopné vynutit si své požadavky silou (většinou fyzickou). Jednání je považováno za špatné, pouze pokud je trestáno. Spravedlnost v dělení je založena na požadavku striktní rovnosti bez ohledu na jakékoliv další vedlejší okolnosti. Pokud někde vystupuje osoba s vyšší autoritou, očekává se automaticky podřízenost této osobě a naprostá poslušnost. Spravedlnost při trestání vzývá zásadu naprosté reciprocity – oko za oko, zub za zub. Opět není brán ohled na jakékoliv okolnosti, které daný čin provázely. Trest je navíc chápán jako nutný důsledek prohřešku, spojení mezi přestupkem a trestem má charakter objektivního fyzikálního zákona. Dodržování slibů (spravedlnost ve smlouvě) je vnějším pravidlem, které je vynucované silou autority. Fáze II: Individualismus, účelnost, směna

Fáze II je postavena na uvědomění si, že ve společnosti existují další (konkrétní) lidé, kteří taktéž mají své zájmy a snaží se je prosadit, přičemž zájmy jednotlivých lidí nemusí být v souladu. Rozvíjí se jednoduchý morální relativismus, to jest schopnost pochopit, že důvody, proč lidé chtějí nějak jednat mohou být různé, ale přesto jsou tyto důvody stejně „silné“ v tom smyslu, že žádný z hlediska „spravedlivého nároku“ nepřevyšuje ostatní. To pochopitelně vede k uznání skutečnosti, že i jiní lidé se mohou oprávněně snažit prosazovat své požadavky a k nabytí schopnosti nahlédnout daný morální problém z jiného než úzce individuálního hlediska. Nedostatkem uvažování na této úrovni ovšem je, že neposkytuje takřka žádné prostředky pro porovnání vzájemně si odporujících nároků a požadavků.


květen 2007, 18/25

Osoba nacházející se ve Fázi II se tedy snaží prosadit své požadavky v prostředí, kde se ostatní snaží o totéž. Za takovýchto okolností se pak jednotlivec samozřejmě musí snažit jednat tak, aby sladil své požadavky s ostatními a to ve smyslu zásady „něco za něco“. Nemohou-li se tedy ostatní členové společnosti, kteří s daným jedincem přichází do styku, za jím poskytnuté služby nějakým způsobem odvděčit, jedinec není schopen nalézt žádný důvod, proč by s takovýmito osobami jednal (spolupracoval), a v takovýchto případech se tedy čistě sobecky a prosazuje své individální požadavky na úkor ostatních. Spravedlnost v dělení je založena na myšlence rovnosti a reciprocity – úvahy týkající se morálních úsudků již zahrnují posouzení nároků jednotlivých osob a jejich potřeb v dané konkrétní situaci. Při posuzování morálních problémů se bere ohled na individuální potřeby a na záměry jednajících osob a postupně se tedy odstupuje od požadavku striktní rovnosti a reciprocity známého z předchozí fáze. Nicméně výklad spravedlnosti je stále založen na konkrétních a pragmatických úvahách než na obecných morálních pojmech. Stejně tak i úvahy o přiměřeném trestu se již zabývají motivací jednotlivých osob a podle motivace jednajících osob pak může být vynesen jiný požadavek na výši trestu – nezáleží jenom na konečném dopadu daného skutku, ale i na okolnostech, které ho doprovázely. Dodržování slibů (spravedlnost ve smlouvě) je vykládáno z pozic čistě účelového jednání – když já budu dodržovat své sliby ostatním, budou oni dodržovat to, co slíbili mně, a mně tudíž z dodržování slibů poplyne vyšší užitek, než kdybych sliby nedodržoval. Fáze III: Společenská role, orientace na mezilidské vztahy, zažitá společenská pravidla

V třetí vývojové fázi jsou rozdrobené individuální zájmy zkoumány z pohledu „třetí“ osoby. Pravidla vztahů mezi lidmi, která byla doposud záležitostí pouze konkrétních osob podílejících se na daném vztahu, jsou přetvořena ve všeobecně přijímaná a sdílená morální pravidla. Pravidla, která v této fázi vznikají, se od pravidel užívaných v první fázi liší v tom, že byla vystavěna s vědomím toho, že se sice názory jednotlivých členů společnosti liší, ale že přesto panuje jakási všeobecná shoda o tom, co je správné a co je třeba činit. Naproti tomu pravidla používaná v první fázi s vědomím odlišnosti různých názorů nepracují. Sdílená pravidla zdůrazňují dobré chování ve smyslu nesobeckého vztahu k ostatním a jednání v duchu přijaté sociální role, při hodnocení morální úrovně učiněných skutků hrají velkou roli motivy osob, které dané skutky vykonaly. Právě přihlédnutí k motivaci skutků při hodnocení jejich morálního dopadu odlišuje tuto fázi od předchozích. Sdílený náhled na společnost jako celek také vede k obzvláštnímu zájmu o uznání ze strany skupiny (společnosti) a k vyzdvihování spolehlivosti a důvěryhodnosti jako základních znaků mezilidských vztahů. Pojem spravedlnosti je v této fázi nejlépe ztělesněn pravidlem „Čiň ostatním tak, jak chceš aby oni činili tobě.“ Zde je vidět pokrok oproti druhé fázi, protože rozhodovaní založené na tomto pravidle vyžaduje, aby bylo pravidlo striktní reciprocity navíc porovnáno s nějakou nadřazenou obecnou společenskou zásadou, která hovoří o tom co je to spravedlivé jednání. Vztahy založené na striktní reciprocitě tedy nejsou nutně spravedlivé, jejich spravedlnost ještě musí být ověřena na základě nějakého dalšího pravidla dobrého jednání. Obdobné pravidlo platí i v případě úvah o spravedlnosti ve smlouvě – kupříkladu vztahy mezi rodičem a dítětem nemají být založené na reciprocitě, protože rodiče by vůči dítěti měli zaujímat ochranitelskou sociální roli, a v jistém smyslu by tak vůči dítěti měli být v jinak rovnocenném vztahu „znevýhodněni“ (nikdo například neočekává, že když rodiče koupí malému dítěti pytlík bonbónů, tak že je dítě povinno jim tento dar při nejbližší příležitosti oplatit). Spravedlnost v dělení je stejně jako v předchozí fázi založena na myšlence rovnosti, ke které zde ovšem ještě přistupuje již zmíněný požadavek na srovnání s všeobecně sdílenými pravidly nebo požadavek na prozkoumání motivů jednajících osob – rovnost již není vyžadována doslovně a individuální požadavky se musí podřídit všeobecným normám. Trest je vyměřován nejen s odkazem na prohřešek samotný, ale i s odkazem na motivaci, která jednající osobu k prohřešku vedla. K tomu navíc může přistupovat i odkaz na dosavadní špatné či dobré chování dané osoby – pokud se daná osoba v minulosti chovala dobře a nějak se zavděčila společnosti jako celku, je možné jí leccos odpustit. Fáze IV: Společenský systém, svědomí

Jedinec nacházející se v čtvrté vývojové fázi se řídí stejným pohledem na společnost jako tomu bylo ve fázi předchozí, pouze vztah jedinec-společnost je zde ještě více abstraktní a odosobněný (v předchozí fázi mohla být za „společnost“ považována například pouze rodina a známí). Společností přijímaná pravidla mají nyní navíc podobu uceleného a vnitřně soudržného systému norem, jejichž dodržování je vyžadováno od každého jedince ve společnosti, a jedinec může sledovat své individuální zájmy pouze v případě, že to není v rozporu s směřováním společnosti. Společenské normy, které byly na předchozím vývojovém stupni nepsané, bývají sjednoceny a upraveny a nabývají písemné podoby, což umožňuje udržet jejich nestrannost a soudržnost. Do společenského systému jsou včleněny instituce, které mohou rozhodovat o konfliktech mezi jednotlivými osobami, a to na základě nějakého souboru pevně určených zákonů, náboženských přikázání a podobně – právě odkaz na pevně určená pravidla umožňuje rozřešit konflikt, který by na předchozí úrovni nebylo možné zdárně posoudit. (Pří-


květen 2007, 19/25

padně lze takovýto konflikt řešit i odkazem na vyšší morální či náboženský zákon, který k člověku promlouvá v jeho svědomí – pak je svědomí zdrojem „božského“ či „přirozeného“ práva.) Morální úsudky jsou založeny na odkazech na zřízené instituce nebo přijaté zákonné normy (a to jak společenské tak náboženské). Spravedlnost v dělení se především snaží zachovat nezaujatost a brát zřetel na společenské uspořádání, například na právo na soukromý majetek a podobně, a na celkový přínos pro společnost. Na obecné úrovni je právo na soukromé vlastnictví chápáno jako záruka či pobídka zajišťující návratnost vynaloženého úsilí a je považováno za základní prvek společenského uspořádání. Na druhou stranu je ovšem na soukromé vlastnictví také nahlíženo jako na způsob jak projevit společenskou odpovědnost (dary charitě a podobně). Výklad pojmu spravedlivého trestu je založen na důrazu na nestrannost při užívání trestního zákona (úmluvy), výjimky ze zákona jsou pokládány za nežádoucí. Velký význam je dále připisován procedurálním otázkám spjatým s výměrem trestu (nezaujatý soud) a vnitřní soudržností trestního systému (vyváženost systému – podobně přísný trest za stejně závažné prohřešky). Trest je chápán jako nástroj pro ochranu společnosti před nežádoucími odchylkami od společenských norem, případně jako možnost, jak může provinilec odčinit svou vinu prací ve prospěch společnosti. Dodržování slibů (spravedlnost ve smlouvě) je chápáno jako důležitý prvek pro udržení fungující společenské struktury, kromě toho je také dodržování slibů nahlíženo jako podmínka pro zachování vlastního celistvého morálního charakteru a cti. Fáze V: Společenská smlouva, všeobecné dobro, individuální práva

Jedinec jehož uvažování se nachází v této vývojové fází, nahlíží na morální problémy z pohledu libovolného myslícího člověka – jedinec si je vědom toho, že existují jistá morální pravidla, která jsou všeobecně platná, nezávisí na pravidlech přijímaných v daném společenském systému (civilizačním okruhu), a která jako taková musí uznat za platná kdokoliv, kdo chce vybudovat nějaký přijatelný společenský systém. Platnost konkrétních společenských norem a přijatelnost konkrétních společenských systémů je pak posuzována podle toho jak odpovídají všeobecným požadavkům na „základní lidská práva“ a „lidskou důstojnost“. Společenský systém je chápán z abstraktního hlediska jako svobodná smlouva mezi zúčastněnými jedinci, jejímž smyslem je bránit práva zúčastněných jedinců a přispívat k jejich blahobytu5. Na rozdíl od předchozí fáze je tedy namísto otázky jak udržet společnost v chodu ve středu pozornosti otázka jak „vytvořit“ dokonalou společnost. Základním předmětem úvah mohou být buď všeobecná lidská práva nebo společenské blaho. Jsou-li ve středu pozornosti lidská práva, je důraz kladen na myšlenku, že jistá lidská práva jsou nezrušitelná a to i v případě, že by se jich někdo dobrovolně vzdal. Navíc se má za to, že všeobecná lidská práva jsou nadřazená všem společenským normám užívaným v daném společenském systému, a pokud jsou společenská pravidla a lidská práva ve sporu, je nutné upřednostnit lidská práva. Mimoto se v této fázi objevuje zájem o práva menšin, který chybí v předchozí vývojové fázi. Je-li ve středu pozornosti společenské blaho, je řešení morálních problémů (popřípadě status společenských institucí, norem či zákonů) hodnoceno podle jejich dlouhodobého dopadu na blaho jednotlivých členů (či skupin) ve společnosti. Spravedlnost v dělení je vykládána na základě odstupňované (dle důležitosti) soustavy lidských práv a svobod a na základě společenské smlouvy a shody. Trest je chápán jako spravedlivý, pokud rozhodnutí o trestu bylo výsledkem spravedlivého (nestranného) procesu – předpokládá se, že formální soudní proces, během kterého budou použita rozumná společenská pravidla (zákony), povede k spravedlivějšímu výsledku než proces, ve kterém by se o každém jednotlivém skutku rozhodovalo ad hoc. Kromě toho je ale soudci (nebo komukoliv, kdo má vynést rozsudek) dána možnost, aby společenské normy vyložil dle jejich „ducha“ a nikoliv doslovného znění, a posoudil tak každý případ zvlášť s ohledem na nejrůznější vedlejší okolnosti. V této fázi je navíc zcela opuštěno pojetí trestu jako odplaty. Dodržování slibů (spravedlnost ve smlouvě) je považováno za základní prvek mezilidských vztahů – schopnost dávat a dodržovat sliby je nutnou podmínkou pro budování mezilidských vztahů a je zdrojem morálních závazků. Bez dodržování morálních závazků by se ve společnosti nemohla rozvinout vzájemná důvěra a „dobrá vůle“. Stejně jako v případě spravedlnosti v dělení či spravedlnosti v trestu je i spravedlnost ve smlouvě zaměřena na respekt vůči právům jednotlivých stran, které spolu smlouvu (slib) uzavírají. Důležitost dodržování slibů a uzavřených smluv pramení ze skutečnosti, že případné porušení daného slibu by bylo narušením ctihodnosti a důstojnosti obou jednajících stran. Fáze VI: Všeobecné etické principy

V této vývojové fázi jsou morální problémy hodnoceny z pohledu libovolného svobodného a myslícího člověka, který je v rovnocenném a rovnoprávném postavení vůči ostatním členům společnosti. Při zvažování morálních problémů by měly být posouzeny pohledy všech zúčastněných stran sporu – právě schopnost posoudit problém očima protistrany je důsledkem důrazu na slušnost, upřímnost, nestrannost a možnou záměnnost pozic ve sporu6. Důraz na nestrannost lze formálně vyjádřit (například) následujícími principy: 5

Blahobytem zde samozřejmě nemáme, na rozdíl od obvyklého výkladu smyslu tohoto slova, na mysli pouze materiální zajištění, ale i cosi, co bychom označili jako celkovou spokojenost či štěstí.


květen 2007, 20/25

•

Morální úsudky musí obstát v testu „opony nevědomosti“ – osoba musí volit taková společenská pravidla, aby jí výsledné společenské uspořádání vyhovovalo i v případě, že by se v dané společnosti ocitla v pozici jejího nejvíce znevýhodněného člena.

•

Morální úsudky musí být založeny na morální verzi dětské hry „Škatulata, hejbejte se!“ – všechny zúčastněné osoby se musí pokusit posoudit danou situaci z pohledu ostatních zúčastněných, a konečné rozhodnutí mohou učinit teprve poté, co zvážily celý problém i z pohledu ostatních.

•

Morální úsudek musí být výsledkem společné debaty všech zúčastněných stran – debaty mezi svobodnými a sobě rovnými lidmi.

•

Osoby vynášející morální úsudky musí vzít potaz, že po vynesení úsudku se mohou ocitnout v pozici jakéhokoliv subjektu, jehož se vynesený úsudek dotýkal.

Všechna zmíněná formální pravidla jsou výslovně založena na myšlence, že každý člověk má svou důstojnost a cenu, a že je roven všem ostatním. Morální pravidla pak mají být nastavena tak, aby člověka (jakožto jednotlivce) a jeho dobro a blaho považovala za konečný cíl, a aby člověk-jednotlivec nebyl pouhým prostředkem k dosažení jiných, byť sebevznešenějších cílů jako je společenské blaho či pokrok. Dalším důležitým požadavkem je všeobecnost přijatých morálních rozhodnutí – v morálním dilematu, ve kterém vystupuje pan Heinz a jeho nemocná žena, se například můžeme ptát jestli opravdu chceme (můžeme chtít), aby se každý, kdo je v naší (Heinzově) situaci zachoval tak, jak navrhujeme (například aby měl morální nárok lék ukrást a zasáhnout tak do práv lékárníka). Všeobecné etické principy, které jsou v této fázi přijímány, nemají podobu pravidel a zákazů – nejsou to nařízení co nedělat (nezabiješ, nepokradeš), ale jsou to spíše návody a pobídky k tomu co dělat a proč. Navíc jsou všeobecné etické principy použitelné (na rozdíl od psaných zákonů) v jakékoliv situaci a má se za to, že pokud jsou ve sporu s užívanými společenskými pravidly, pak musí být na jejich úkor upřednostněny. Přijímané všeobecné etické principy mohou být například závazek jednat laskavě a prospěšně (to jest jednat tak, aby byl co nejvíce navyšován blahobyt všech zúčastněných), snaha o dodržování lidské důstojnosti a respekt k osobní jedinečnosti, snaha o navýšení svobody všech lidí (ovšem za požadavku, aby byla co nejméně narušena svoboda jednotlivců) a podobně. Zmíněné principy mohou být vyjádřeny kupříkladu s použitím jazyka lidských práv popřípadě obraty jako zodpovědnost za své „bratry a sestry“, soucit k potřebným a podobně. Od předchozí vývojové fáze se právě diskutovaná fáze liší tím, že důraz na principy rovnosti a spravedlnosti (či jakékoliv jiné principy) je důsledkem výslovně a pečlivě zformulovaných myšlenek založených na požadavku záměnnosti rolí. Lze říci, že v předchozí vývojové fázi byly tyto principy pouze používány, a nebyly důkladně ospravedlněny, naproti tomu v této fázi jsou zmíněné principy odvozeny z abstraktních schémat typu „opona nevědomosti“ a podobně. Navíc je oproti předchozí fázi pojem společenské smlouvy poněkud odsunut a důraz je kladen především na proces jakým bylo společenské smlouvy dosaženo. Ve fázi V je společenské smlouva chápána jako nástroj pro udržení lidské důvěry a lidského společenství, kdežto v fázi VI jsou lidská důvěra a lidské společenství postaveny na první místo a lidská práva jsou považována za důsledek vzájemné důvěry. Spravedlnost v dělení je posuzována dle zásady rovnosti (stejně jako v předchozí fázi), ke které nyní navíc přistupuje i požadavek na nestrannost a slušnost. V této fázi se nebere ohled na talent, zásluhy či úspěchy jedné ze stran sporu, protože tyto charakteristiky jsou považovány za faktory, které jsou z morálního pohledu nesouvisející s danou osobou, protože jsou zděděné (talent) nebo jsou důsledkem nerovnosti v přístupu ke vzdělání, nerovných příležitostí nebo jiných sociálních znevýhodnění. Na druhou stranu se ovšem přihlíží k potřebám jednotlivých stran a takřka povinností je zvážit stanovisko nejvíce znevýhodněné osoby ve sporu. Pokud musí být nějaký zásadní statek rozdělen nerovnoměrně (například v případě dilemat typu „kdo má právo zůstat v přetíženém záchranném člunu“) většinou se dává přednost losování před výběrem těch nejsilnějších či společensky nejdůležitějších osob. Potrestání uvězněním nebo povinností odčinit svůj prohřešek je chápáno jako nutný nástroj k ochraně práv či blahobytu zbytku společností, ale nemá charakter odplaty – to jest není nutně vyžadováno, aby viník za své skutky pykal vlastním utrpením nebo dokonce smrtí. Na viníka je stále pohlíženo jako na lidskou bytost a jeho důstojnost musí být, pokud to není v rozporu s jinými principy spravedlnosti, v co největší míře zachována. Vztahy mezi jedinci jsou založeny na úmluvách a slibech. Možnost dát někomu slib už samosebou předpokládá, že mezi danými jedinci je vybudován nějaký morální vztah. Nedodržení slibu je chápáno jako narušení vzájemného svazku založeného na důvěře a respektu, nedodržení slibu je „odmítnutím“ a „zneuctěním“ důvěrného pouta mezi slibujícím a osobou, která slib přijala. Sliby mohou být zrušeny pouze v případě, že jejich zrušení nijak neohrozí svazek mezi oběma osobami – je například přípustné nedostavit se na schůzku, protože v daném okamžiku bylo kupříkladu nezbytně nutné pomoci někomu jinému. Osoba, která slib přijala by v tomto případě měla pochopit (záměna rolí), že důvody ke zrušení slibu byly skutečně pádné. Zrušení slibu je spíše než jako nabourání vlastní cti a bezúhonnosti chápáno jako nabourání důstojnosti osoby, která slib přijala, a především jako necitlivý zásah do svazku, který obě osoby poutá. 6

Tím se má na mysli, že výsledek sporu by byl pro všechny stejně přijatelný i v případě, že by se role zúčastněných stran obrátily – obrazně vzato žalující a žalovaný by si vyměnili místa a ptali by se, zda jim výsledek sporu vyhovuje i z opačné strany.


květen 2007, 21/25

Závěr Kohlberg teorie morálního vývoje byla od svého vzniku mnohokrát modifikována, aby nakonec v podstatě získala podobu, ve které jsme vám ji představili7. Konečná podoba teorie je výsledkem dlouholetých výzkumů Kohlberg a jeho týmu (Kohlberg se problematikou morálního vývoje soustavně zabýval více jak čtvrt století) a jako taková je standardní a uznávanou teorií. Nicméně i Kohlberg teorie byla podrobena určité kritice – především zůstává nejasný status poslední, šesté, vývojové fáze a to především proto, že rozdíl mezi šestou a pátou fází není tak zásadní jako rozdíl mezi například třetí a čtvrtou fází. Navíc je zřejmé, že šesté vývojové fáze dosáhne pouze malé množství subjektů, a tak je obtížné tuto fázi podrobněji popsat, protože není k dispozici dostatečně široký soubor experimentálních dat. Jiní kritici Kohlberg teorie (Carol Gillian) se zaměřují na skutečnost8, že dívky v Kohlberg testech v průměru dosahují nižší úrovně morálního usuzování než chlapci. Podle Gillian je to způsobeno tím, že dívky se přirozeně více zajímají o péči a odpovědné chování, kdežto pro chlapce je nejdůležitější spravedlnost a spravedlivé rozhodování, což jsou právě oblasti, na které jsou Kohlberg testy nejvíce zaměřeny. Děvčata tudíž dosahují v testech nižšího skóre, než by odpovídalo jejich schopnostem a to jenom proto, že testy kladou nepřiměřený důraz na výklad pojmu spravedlnosti. I přes následnou kritiku Kohlberg teorie představuje zásadní rozšíření a prohloubení Piaget teorie a zůstává nejvýznamnější soudobou teorií morálního usuzování. Na jejím základě byly dokonce navrženy techniky, jak u malých dětí cíleně podporovat rozvoj jejich morálního usuzování. Kromě povzbuzení morálního vývoje dětí se Kohlberg a jeho následovníci zajímali i o rozvoj metodiky, která by napomohla rozvoji morálního usuzování u trestanců a tím (po vypršení treu) k jejich snadnějšímu opětovnému zapojení do společnosti. Kohlberg teorie navíc z psychologie přesahuje i do oblasti filosofie a etiky– vybaveni Kohlberg analýzou vývoje morálního usuzování můžeme poučeně sledovat vývoj morálního uvažování v různých dobách a u různých filosofů. Nepřeberné množství materiálu pro diskusi o vývoji morálního usuzování poskytuje například Bible – stačí porovnat „brutálního“ Boha Starého zákona s slitovným a milosrdným Bohem Nového zákona, nebo si povšimnout rozdílu mezi starozákonním Mojžíšovým desaterem (Ex 20, 1-17) jmenujícím doslovně všechny zákazy a příkazy a prostým novozákonním „Milovati budeš bližního svého jako sebe samého.“ (Mt 22, 39) Kromě filosofie a náboženství se lze také zaměřit na zkoumání aplikace morálního uvažování v zákonodárství a ústavním systému (kupříkladu institut prezidentské milosti a Ústavního soudu). Oblastí ve kterých může Kolberg teorie posloužit jako užitečný nástroj je zkrátka nepřeberné množství a nám nezbývá než doufat, že se nám v tomto krátkém článku podařilo alespoň zběžně načrtnout základní obrysy této významné psychologické teorie, a že jsme vám tak poskytli dostatek materiálu k vlastním úvahám. Jaroslav Beránek a Kryštof Polník

Cvičení Nyní, když už jsme vás seznámili se základy Kohlberg a Piaget (Salát, září 2006) teorie, můžete si zkusit znovu zahrát známou hru Krokodýlí řeka – pokuste se odhadnout, jaké argumenty by používaly osoby v různých fázích vývoje morálního usuzování, případně se můžete pokusit sestavit dotazník, který by mohl sloužit k určení vývojové fáze na základě rozboru příběhu Krokodýlí řeky. Doufáme, že s nově nabytými znalostmi si hru ještě více užijete! Krokodýlí řeka Na opačných9 březích Krokodýlí řeky žijí dva milenci – Honza a Kateřina. Protože nemají rádi zastaralé předsudky (zvláště Kateřina ráda zdůrazňuje svoji nezávislost na konvencích), spravedlivě se střídají v přecházení mostu přes řeku, která rozděluje jejich domovy, aby mohli trávit společně noci. Jedinými dalšími obyvateli těchto končin, kteří sehrají v našem příběhu svou roli jsou převozník Drsňák, Eva a Jirka. Události, které se jednoho dne seběhly, a které zamíchaly vztahy mezi našimi hrdiny, lze shrnout do následujících bodů:

7 8 9

•

Prudká bouře strhla most přes Krokodýlí řeku.

•

Je to právě Kateřina, na které je řada, aby navštívila Honzu. Cítí se velmi osamělá.

•

Ačkoliv je Kateřina vynikající plavkyní – vůbec nemá ráda společnost hladových krokodýlů.

•

Zoufale ráda by se setkala s Honzou. Neví, co má dělat. Vzpomene si na převozníka Drsňáka. On jediný vlastní loď, která by ji mohla přenést za milým.

•

Spěchá za Drsňákem a žádá jej o pomoc, aby se mohla dostat na druhou stranu.

Existují některé drobné obměny, jako například zavedení vývojové fáze označované 4½. Podrobnosti lze najít například v [4]. Text ke hře Krokodýlí řeka byl získán z internetového portálu http://www.mujnet.cz (internetový portál o učitelích a jejich práci).


květen 2007, 22/25

•

„Ale samozřejmě, že Tě převezu na druhou stranu holubičko moje“, říká Drsňák, „ovšem nebude to tak zcela zadarmo. Má chýše na Tebe čeká již od té doby, co jsi dospěla.“ A naznačuje Kateřině, aby se připravila úplně na vše, co může zdravý osamělý muž od pěkného děvčete chtít.

•

Kateřina je úplně omráčena. Do takové situace se dostala poprvé v životě. „Ani ve snu!“ reaguje na Drsňákovu nemravnou nabídku.

•

Kateřina se vydává za Evou – svou nejlepší kamarádkou, vypráví jí celou situaci a žádá ji o radu nebo o pomoc. „Je to těžká situace, to se prostě nedá radit, v tomhle se musíš rozhodnout opravdu jen ty sama.“

•

Kateřině se stýská po Honzovi. Po téměř celodenním trápení Kateřina pochopí, že už bez Honzy nevydrží, a vydává se za Drsňákem.

•

Drsňákovi se dostává toho, co požadoval, je spokojen a převáží Kateřinu na druhou stranu řeky.

•

Honza s Kateřinou prožijí vroucné setkání. Poté, co se tep jejich srdcí poněkud uklidní, cítí Kateřina ponížení, výčitky svědomí a lítost nad tím, co se stalo s Drsňákem. Má potřebu se Honzovi svěřit. Vypoví mu proto události posledních hodin včetně obchodního setkání s Drsňákem.

•

Honza vybuchne hněvem, žárlivostí a zlobou. Cítí se zle podveden. Zbije Kateřinu a opustí ji krvácející, poníženou a rozvrácenou.

•

V té chvíli prochází kolem domku Jirka. Ošetří Kateřinu a vyslechne celý příběh. „To je lump !“ procedí na adresu Honzy. „Najdu ho a potom dostane takový nářez, že si to zapamatuje nadosmrti.“ O Jirkovi je známo, že nikdy neříká podobné věty jen tak do větru.

•

Zatímco Jirka odchází splnit svou přísahu, Kateřina jej vyprovází s úsměvem na tváři.

V tuto chvíli opouštíme naše hrdiny proto, abychom se pokusili o jedno: sestavit pořadí jednotlivých postav – Kateřiny, Honzy, Evy, Jirky a Drsňáka – podle toho, kdo z nich se zachoval nejlépe. A kdo by si naopak zasloužil poslední, pátou příčku.

Literatura [1] Anne Colby, Lawrence Kohlberg, The Measurement of Moral Judgement, Cambridge University Press, Cambridge, 1987 [2] Lawrence Kohlberg, Essays on Moral Development (The Philosophy of Moral Development), Harper and Row, New York, 1981 [3] Lawrence Kohlberg, Essays on Moral Development (The Psychology of Moral Development), Harper and Row, New York, 1984 [4] Horst Heidbrink, Psychologie morálního vývoje, Portál, Praha, 1997


květen 2007, 23/25

Kalendárium Název akce: Stručný popis:

sKlep: kulinářské krásy Moravy Návštěva pravého moravského sklípku spojená s konzumací vína a místních specialit.

Termín: [kalendář]

12.-13.5.2007 Hlavní dění probíhá od soumraku do úsvitu, časy budou upřesněny.

Místo:

Hustopeče město při cestě z Brna do Bratislavy. Podrobnosti budou rovněž upřesněny.

Cena:

Kolem 600 Kč na osobu, zahrnuje vína co vypijete, nealko nápoje, dvě vydatné večeře (jedna na začátku, druhá kolem půlnoci), slané zobání, přenocování a snídani

Spaní:

V nedalekém penzionu, 2-6 lůžkové pokoje se sprchou, spacáků ani karimatek tentokrát netřeba.

Budete potřebovat:

Zábavu si musíme zajistit sami, hudební nástroje nutné!

Kontakt:

Radek [email protected] tel. 728 502 594

Poznámky:

Nahlaste prosím Radkovi svoji účast co nejdříve (i předpokládanou), ať chudák nemusí trnout, že se to nenaplní. Akce se může uskutečnit pouze pokud se přihlásí minimálně 15 lidí do 31. března 2006. Horní limit zatím není aktuální, ale sklípek ani penzion bohužel není nafukovací. V případě nouze mají přednost dříve přihlášení.

Název akce: Stručný popis: Termín: [kalendář] Místo:

Jarní Tour de Železné hory Akce úplně pro všechny – přes velmi náruživé cyklisty až po maminky s kočárky, ale i pro pohodáře + večerní oheň, … aneb akce úplně pro všechny. 18. až 20. května V bývalé škole ve Svídnici (nedaleko Chrudimi).

Cena:

Ubytování podle počtu lidí – asi 60 Kč/noc.

Spaní:

Ve vlastních spacácích + karimatkách. Jsou tam tři místnosti, kde se dá spát – a pouze v jedné jsou postele (a tu necháme asi nejmladším).

Budete potřebovat:

Podle svého uvážení a zaměření. Na pořádnou tour se hodí asi nejvíce kolo, ale věřím tomu, že někteří dají přednost kočárku. :-) V neděli mám plánu, že bychom si jeli zajezdit na lodích na loděnici, když poteče voda, tak můžeme jet ze Svídnice do Chrudimi

Kontakt:

Šáša email: [email protected] mobil: 604 913 444 ICQ: 71352067

Poznámky:

Termín přihlášení: 10. května 2007 Na dvoře školy je dětský koutek i volejbalové hřiště. Informace ještě přibudou.

Název akce: Stručný popis:

Brigáda na základně + Sešlost Brigáda na základně. Práce, práce, práce a potom možná i zábava. V sobotu od 20:00 Sešlost.

Termín: [kalendář] Místo:

22. až 24. června 2007 Přijet můžete v pátek od 20.00 i sobotu na základnu v Říčkách v OH

Cena:

0 Kč (ubytování i jídlo je hrazeno)

Spaní:

Ve vlastních spacích pytlích na matracích.

Budete potřebovat:

Budeme vás informovat.

Kontakt:

Honza Hanousek email: [email protected] mobil: +420 737 514 461

Poznámky:

Nutné kontaktovat Honzu Hanousků (kontakt je uveden výše) do 10. května 2007 abychom věděli, kolik máme zajistit práce. Kdo se nenahlásí, nebude mít zajištěné na sobotu jídlo!


květen 2007, 24/25

Název akce: Stručný popis:

Letní prázdninovka 2007: AchiloFka Letní zážitkový kurs (prázdninovka).

Termín: [kalendář]

3. až 12. srpna 2007 (začínáme v pátek večer)

Místo:

Říčky v Orlických horách (Táborová základna – spí se ve stanech s podsadou a mýt se budeme v potoce.)

Cena:

2500 Kč (Cena zahrnuje ubytování, jídlo a náklady na použitý materiál.)

Spaní:

Vlastní spacák (spí se ve stanech s podsadou).

Budete potřebovat:

Zvláštní vybavení upřesníme před začátkem kursu.

Kontakt:

Pavla Bínová (Kazi) email: [email protected] mobil: +420 777 272 020 ICQ: 320229146

Poznámky:

Na prázdninovku se můžete přihlásit pomocí internetového formuláře (nebo se – pokud vám tento způsob přihlašování nevyhovuje – hlaste přímo Kazi). Na prázdninovku se lze přihlásit do 15. července 2007.

Různé:

AchiloFka má vlastní internetové stránky, najdete je zde. (http://www.kklub.cz/index.htm?achilofka)

Omluva a poděkování Předem se omlouváme za všechny pravopisné chyby, které se mohou v Salátu vyskytnout. Buďte prosím shovívaví (především k Miloušovi). Toto vydání Salátu bylo zpracováno pomocí textového editoru OpenOffice (http://www.openoffice.org/) a grafického programu GIMP (http://www.gimp.org/).


květen 2007, 25/25

květen 2007 Slovo na úvod Salát; časopis občanského sdružení K-Klub

Recommend Documents