Spálenopoříčský zpravodaj 15. ročník
5.
Květen 2005 *************************************************************************************
Vážení občané, v tomto čísle zpravodaje se zaměřujeme na mezinárodní spolupráci našeho města. Někdo si možná řekne : „Proč by mělo Poříčí rozvíjet styky se zahraničím, na to přece máme ministerstvo?“ Jsem přesvědčen, že je to ale názor jen ojedinělý. Nesnažíme se v obci mít velké množství oficiálních zahraničních partnerů, ale snažíme se o to, aby zahraniční spolupráce měla opravdu smysl, obsah a byla spoluprací lidí a ne radnice. Velmi se proto snažíme o to, abychom nadále rozvíjeli vztahy s Ralbitz v Německu, které již mají 40 ti letou tradici. Město letos vypraví do Ralbitz autobus a byli bychom rádi, aby se zájemci o cestu přihlásili nejpozději do 10. června. Jistě to bude opět přátelské setkání. Naše základní škola již mnoho let působí v mezinárodním hnutí Na vlastních nohou – Stonožka, které pomáhá ohroženým dětem na celém světě. Děti vyrábějí různé výrobky, které prodávají samy nebo přes „stonožku“ a okamžitě se dozví, kde tyto peníze pomohly. Ať už to bylo v Kosovu, Srbsku, Iráku, Thajsku nebo třeba v Dětské psychiatrické léčebně v Opařanech. Protože naše škola patří v tomto hnutí k těm nejaktivnějším, byly děti z našeho školního sboru pozvány do „stonožkové školy“ v Aal (čti Ól) v Norsku na oslavy 100. výročí nezávislosti Norska. V Norsku se jim dostalo vřelého přijetí a vystoupení dětského sboru mělo velký ohlas. Hlavním přínosem byl pro děti pobyt v norských rodinách, kdy poznaly jiný životní styl, jiné kamarády a získaly novou energii pro učení se cizím jazykům. Zároveň došlo k navázání vztahů mezi Spáleným Poříčím a městem Aal. Církevní střední odborná škola rozvíjí spolupráci se školou podobného zaměření v německém Neumarktu a také již došlo k výměně studentů. Lze si jen přát, aby přibývalo kontaktů mezi dětmi i dospělými z různých zemí. Tyto vztahy jsou minimálně stejně důležité jako velká zahraniční politika. Ta by bez těchto kontaktů byla jen prázdnou skořápkou. P. Č. ___________________________________________________________________ -1-
Partnerství obcí Spálené Poříčí a Ralbitz trvá již 40 let (1965–2005) Jak již titulek napovídá, připomínáme si v letošním roce kulaté výročí 40-ti let vzájemné spolupráce s lužickosrbskou obcí Ralbitz (lužickosrbsky Ralbicy). V této souvislosti mně dovolte připomenout několik základních informací. Zahájení pravidelných návštěv sportovců obou obcí se datuje do roku 1965. Výhodná poloha Ralbitz zhruba 350 km od Spáleného Poříčí a srozumitelný jazyk obyvatel oblasti Horní Lužice, daly slibný základ přátelství. To bylo přerušeno pouze po okupaci v r.1968 zhruba na desetiletí. Naštěstí se podařilo v roce 1980 další návštěvou na tradici navázat a pokračovat již nepřerušovaně až do dnešních dnů. Od počátku byla fotbalová utkání hlavní náplní návštěv. K původním utkáním dospělých „A“ týmů přibyly v poslední době rovněž zápasy hráčů starších 35-ti let. Utkání v dalších sportech se přes veškerou snahu organizátorů na obou stranách nepodařilo prozatím uskutečnit. Nicméně úspěšný rozvoj ostatních sportů v obou obcích dává do budoucna slibné předpoklady… Během uplynulých let se původně ryze sportovní akce rozrostla do stále pevnějšího přátelství mezi jednotlivými rodinami ze Spálenopoříčska a z Ralbitz. Dnes nejsou výjimkou nejen prázdninové a dovolenkové pobyty u našich přátel, ale ani vzájemná účast na svatebních obřadech, na křtinách dětí, na oslavách životních jubileí… Význam partnerských návštěv vzrostl po prvním historickém setkání starostů obou obcí ve Spáleném Poříčí v roce 2002. Toho se za Spálené Poříčí zúčastnil Ing.Pavel Čížek a za obec Ralbitz-Rosenthal pan Hubertus Rietscher. Spolupráce zastupitelstev obou obcí vyústí v letošním roce v podepsání oficiální partnerské smlouvy. V blízkém budoucnu chtějí obě partnerské strany rozšířit oblast výměnných pobytů a návštěv mezi další skupiny obyvatelstva. V obou obcích existují pěvecké sbory, pracují hasiči, myslivci, ekologové atd. Přínosná by mohla být i užší spolupráce našich základních a středních škol. Cílem je zejména zapojení mladých lidí – budoucích pokračovatelů spolupráce. Ještě jednou oslovujeme případné zájemce z řad veřejnosti. Pojeďte s námi v termínu 24.6. až 26.6.2005 do Ralbitz, účastnický -2-
poplatek 300,- Kč vybírá do 10.6.2005 paní Ing.Monika Rojová. Pro zájemce z řad veřejnosti bude vydán zvláštní Zpravodaj a Hornolužickosrbsko-česká konverzace. Tyto materiály budou též k dispozici zdarma na MěÚ v průběhu července 2005. Tak tedy do dalšího desetiletí naší spolupráce mnoho štěstí. A na zdraví - K strowosći ! L.Toman ____________________________________________________________________________
Byli jsme v Norsku ! Nevěříte ? 19 žáků ze základní školy ve Spáleném Poříčí, ředitel školy pan Jiří Šeffl, vedoucí pěveckého sboru pan učitel Roman Škala, paní učitelky Jana Houšková, Petra Skalová a starosta Spáleného Poříčí pan Pavel Čížek, strávili týden od 14.5. do 21.5. 2005 v Norsku. Na návštěvu nás pozvala škola v horském městečku Aal. Návštěvu pomohla zorganizovat paní Běla Gran - Jensen, zakladatelka stonožkového hnutí. Paní Běla a Stonožka! Známe je ve Spáleném Poříčí a znají je i děti v Norsku ve městě Aal. My všichni pomáháme dětem tam, kde to potřebují. Oslo, hlavní město Norska – to je vše, co většina z nás o této severské metropoli do 14.5. 2005 věděla. A nyní? Víme, že je to krásné, rozlehlé město na mořském břehu, plné barevných domků, parků, muzeí. Navštívili jsme například lyžařský areál Holmenkollen. Z vrcholu obřího lyžařského můstku jsme měli celé Oslo jako na dlani. Prohlídka místního SKI muzea byla velmi zajímavá. Vždyť je to nejstarší lyžařské muzeum na světě ! Někteří z nás nezapomenou na svezení ve ski simulátoru, kde jsme se cítili jako opravdoví závodníci. A již přejíždíme na poloostrov Bygdoy, kde z pěti muzeí navštěvujeme pouze dvě (ostatní snad příště). Loď Fram ! Komu z vás se povedlo zasalutovat na kapitánském můstku, otáčet kormidlem a v podpalubí poslouchat šumění moře, křik racků a hukot vichřice? A opět lodě, tentokrát muzeum Kon-Tiki a rákosové vory. Lodí jsme se i svezli – trajektem – po Oslofjordu, poté jsme si nasbírali škeble na břehu moře. S Oslem jsme se rozloučili návštěvou světoznámého Vigeland parku s množstvím soch a fontán. A to už pro nás přijel pohodlný autobus, který nás odvezl do městečka Aal v horském údolí Hallingdal asi 250 km od Osla. Po krásném přivítání a večeři ve škole (měli jsme výbornou pizzu a spoustu zeleniny), jsme se seznámili s našimi novými kamarády a jejich rodiči. Všichni byli nesmírně milí, přátelští a usměvaví. Po celou dobu pobytu se o nás vzorně starali a už teď se těšíme, až jim jejich pohostinnost oplatíme. -3-
Pobyt v Aal byl nesmírně rozmanitý, zajímavý i zábavný. 17.5. jsme se zúčastnili velkolepých oslav státního svátku Norska. V průvodu nás překvapilo množství krásných krojů, norských vlajek a dechová hudba. Ale to už jsme měli trochu trému z našeho prvního veřejného vystoupení v cizině. (Vlastně generálku jsme si již odbyli v Oslu, kde jsme večer v hotelu zazpívali autoru Stonožkové hymny a písně Balloons, panu Arne Bendigsenovi.) Po přípravě kulis a hudebních nástrojů vše ve 13:30 vypuklo. Po krátkém projevu následuje pokyn pana učitele Škaly a už jedna písnička za druhou, včetně anglické a norské. Dloooouhý potlesk je nám odměnou ! Rychle převléci do kostýmů, masek, a již začíná norská pohádka v originále, kterou s námi secvičila paní učitelka Petra Skalová. To nikdo z diváků nečekal. Dále zpíváme společně s norskými dětmi “Never be alone …” a na závěr naše a norská hymna. Po závěrečném projevu pana starosty Čížka, který překládala do AJ paní učitelka Jana Houšková, jsme si už všichni oddychli. Naše vystoupení se všem moc líbilo. Stejně vydařené bylo i zazpívání Stonožkové hymny na radnici před zasedáním místního zastupitelstva, kde náš starosta P. Čížek a ředitel naší školy J. Šeffl přednesli krátké projevy, předali znak Plzeňského kraje, prapor Spáleného Poříčí a symbolické dárky. I další dny byly moc zajímavé ! Autobusový zájezd po okolí (u zamrzlého jezera v horách jsme se i koulovali), návštěva výuky ve škole, na hodině AJ jsme se aktivně zapojili a vůbec jsme nedělali ostudu, dovádění ve školním plaveckém bazénu, šplhání na vyhlídku nad městečkem, v lese jsme si zahráli na schovávanou s norskými dětmi, každý večer jsme skákali na trampolínách (mají je zde u každého domku), zazpívali jsme i v krásném dřevěném kostelíku, …. A už je poslední den v Aal – pátek. Zahráli jsme všem dětem školy (asi 250 žáků) norskou pohádku ; hodinový koncert nestačil – museli jsme ještě přidávat. Zatancovali jsme si společně country tance a loučení jsme nakonec oplakali všichni. Sobotní dopoledne jsme strávili procházkou po Oslu, nakupováním dárků a po 1:40 letu přistáli v Praze. Každý z nás si přivezl nejméně jednoho skřítka trolla a spoustu zážitků. Těšíme se na naše kamarády z Norska v prosinci v Lucerně v Praze na slavnostním stonožkovém koncertě. Žákyně 8. třídy Kamila Faimanová, Lucie Hulová, Lucie Nosková _____________________________________________________________________________________
Chtěl bych poděkovat našim dětem za vzornou reprezentaci nejen školy, ale i celého Spálenopoříčska. Vždy na ně bylo spolehnutí a dokázaly, že umí nejen zpívat a hrát pohádky (v norštině), ale že jsou také samostatní a dokážou se bez problémů pohybovat i v daleké cizině. Samozřejmě také děkuji svým kolegyním paní učitelce Mgr.J.Houškové za přípravu a náplň výletů v Oslu a okolí, za perfektní tlumočení do anglického jazyka, paní učitelce Mgr.P.Skalové, která byla režisérkou pohádky a také překladatelkou, a panu učiteli Mgr.R.Škalovi, který nacvičil se sborem písně v českém, anglickém i norském jazyce. Naši žáci poznali, jak to chodí ve škole v daleké cizině, jak se vyučuje a žije v Norsku. My učitelé jsme si vyměnili mnoho zkušeností a domluvili další spolupráci. Všechna vystoupení měla obrovský úspěch u našich norských přátel. Každý den měl velice náročný program od rána až do večera. Zároveň chci poděkovat našemu panu -4-
starostovi Ing.P.Čížkovi, který nám pomohl s organizací zájezdu a také navázal přátelství s místním panem starostou Torleifem Dalseidem. Těšíme se na naše norské přátele, až přijedou na návštěvu k nám do Spáleného Poříčí! Mgr. Jiří Šeffl, ředitel školy
Jarní cyklistický výlet TJ Sokol Spálené Poříčí – Kamensko - Vlčtejn – Nebílovy – Kozel – Milínov – Spálené Poříčí Tuto čtyřicet kilometrů dlouhou trasu vybral David Regent převážně po vedlejších a lesních cestách, zvládlo ji přes třicet cyklistů od 5 do 55 let. Čistý ujetý čas byl 2 hodiny 20 minut, ale se všemi zastávkami a prohlídkou zámku Nebílovy nám cesta vydržela na celý den. Nevšední zážitek z návštěvy nebílovské opravované památky dotvořilo i pohoštění a opečení buřtíků v zámecké zahradě - takový oběd v trávě. Cestou se přihodilo i několik šrámů, ale už nyní se těšíme na podzimní cestování v sedlech svých bicyklů. V. Ziegler ________________________________________________________________________
Ve Spáleném Poříčí máme lípu „Česká republika v EU“ Letošní stavění MÁJE u sokolovny dýchalo hezkou atmosférou pohody a dobré nálady pro dospělé i množství dětí. Trávník před sokolovnou zcela zaplnily obsazené stoly, občerstvit se každý mohl u pojízdné grilovny kuřat, nebo u baru. Hlavní, to podstatné, bylo nazdobení a postavení Máje. Stavěla se již druhým rokem bez mechanizace – ručně, provazy a byla to fuška !! Však také přítomní ocenili výkon 12 stavěčů potleskem. Jako trvalá vzpomínka našeho vstupu do EU byl mezi vzrostlé smrky vysazen náš národní strom - lípa „Česká republika v EU“. Rozjezd večerní zpívané u ohně obstarala skupina Toman a lesní panna a po desáté večerní již hezkou náladu rozdávali poříčští muzikanti s Martinem Skalou. Co dodat ? MÁJ přítomní uhlídali a rádi budeme vzpomínat na prima večer. V. Ziegler *
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
POZVÁNÍ Zveme všechny malé i velké na otevření malého upraveného prostranství na konci ulice Rodáků. Byla zde upravena plocha v blízkosti trafostanice a vzniklo tu posezení a malé pískoviště. Prostranství dominují socha „praryby“, kterou vytvořila mladá sochařka z východních Čech Zuzana Čížková při loňském sochařském sympoziu v Nepomuku -5-
právě pro toto místo. Zuzana Čížková vytvořila již řadu děl a stává se přes své mládí známou i ve světě. V nedávné době se zúčastnila velké výstavy v Paříži. Toto malé prostranství bude slavnostně otevřeno 17. 6. 2005 v 11 hodin dopoledne. P. Č.
___________________________________________________________________
NOVÉ HŘIŠTĚ OTEVŘENO ! Jsme velice rádi, že se městu podařilo dokončit hřiště s umělým povrchem za základní školou. Hřiště má rozměry házenkářského hřiště (20 x 40 m) a je možné na něm hrát : volejbal, tenis, basket, házenou i další sporty. Umělý povrch umožňuje používání od časného jara do pozdního podzimu. Celkové náklady na hřiště byly 2 mil. Kč, z toho 800 tis. Kč přispěl Plzeňský kraj. Slavnostního otevření se zúčastnili zástupci ze školského odboru Plzeňského kraje i města Blovic a náměstek hejtmana pro školství p. Červený. Milým hostem byl i pan Bolardt, šéf firmy, která dodávala umělý povrch a jinak také bývalý vynikající český tenista a dlouholetý kapitán českého Daviscupového týmu. Hřiště otevřeli sami žáci naší školy sportovním programem a vystoupením sboru. Ať se jim na hřišti dobře cvičí. P. Č. _______________________________________________________________________________
Zpravodajství z Norska Žáci a učitelé spálenopoříčské školy se již několik let zúčastňují tzv. Stonožkového týdne. Prodávají se dětské výrobky a výtěžek je příspěvkem pro Hnutí na vlastních nohou, který pomáhá dětem. Zakladatelkou hnutí je paní Běla Gran Jensen z Norska. Právě ona vybrala naši školu a pozvala nás na poznávací výměnný zájezd. Měli jsme velkou radost. Začaly velké přípravy : s pěveckým sborem jsme nacvičili české, anglické a dokonce jednu norskou písničku. Odvážlivci se pustili do norské pohádky „Askeladden,“ který jedl o závod s trollem. Trollové jsou norské národní bytosti – příšerky. Naše cesta začala 14.5. Z Prahy do Osla jsme letěli asi 2 hodiny. Tam na nás čekala paní Běla a pomohla nám s ubytováním v Oslu. Během dvou dnů jsme si prohlédli město, museum a navštívili jsme skokanský můstek a park se sochami sochaře Vigelanda. V pondělí odpoledne nás odvezl autobus do města Aal. Tam na nás čekaly děti a hostitelské rodiny. Druhý den byl norský státní svátek - Den ústavy. Celým městem procházel průvod lidí a dětí v národních krojích. Příští den jsme se vydali na výlet do okolí Aal a navštívili jsme školu pro hluché děti. Večer jsme si zaplavali s našimi norskými kamarády ve školním bazénu. Ve čtvrtek jsme šli na pěší výlet s pátým ročníkem a odpoledne jsme byli s našimi hostitelskými rodinami. Místo bazénu mají na zahradách velké trampolíny. Pátek byl náš velký den ! Děti z našeho zájezdu úspěšně zahrály pohádku a odpoledne bylo pěvecké vystoupení našeho a jejich školního sboru. Večer jsme se rozloučili a odjeli jsme zpět do Osla a letadlem dál do Prahy a domů. Byl to zajímavý týden. Poznali jsme jinou kulturu a navázali jsme nová kamarádství. Na podzim přijede norská výprava zase k nám. Už tedˇ se těšíme. Moc díky panu řediteli Šefflovi za organizaci zájezdu, panu učiteli Škalovi za hudební program, paní učitelce Skalové za režii pohádky a za tlumočení a paní učitelce Houškové také za Informovala vás Veronika Muchová tlumočení.
-6-
Vzpomínáte si na divadelní ochotníky ? Divadlo jsem měl vždycky rád a s chutí jsem si zahrál. Bylo to někdy v r. 1948, když za mnou do školy v Krásném přišla "deputace" občanů ze Sekerských Chalup (je to malá vesnice mezi Krásným a Starou Vodou na Mariánskolázeňsku). Pustili se do nacvičování divadla, je jich málo, nemají zkušenosti, potřebují poradit - tak jestli bych? Bez rozmýšlení jsem kývnul, domluvili jsme podrobnosti (zkoušet se bude střídavě u nich a u nás a divadlo se pak zahraje také dvakrát). Na první zkoušku k nim mne doprovázela pěkná skupinka krásenských občanů. Z "výkonů" herců jsem vůbec žádnou radost neměl. Udělali ze mne jednohlasně režiséra (s tím jsem konec konců počítal) a prostě mi všechno "hodili na krk." Chuť, snahu a dobrou vůli měli, to je sice pravda, ale vůbec žádné zkušenosti, zato obavy, trému, strach - o talentu ani nemluvě. Šlo tenkrát o povedenou taškařici. Švarný mysliveček a sličná komteska, aneb Rány boží, svět se boří! Neznáte? Nic si z toho nedělejte, o nic jste nepřišli. Starší pán, představující barona a otce sličné komtesky (nezlobte se, moc se omlouvám, ale musím to tak říci; je to pravda, nic si nevymýšlím) - tedy baron byl naprostý antitalent, s prominutím úplné dřevo - navíc ještě pořádně ztrémované dřevo. Úlohu se sice jakž takž naučil, ale paní Vitáková musela na něj z nápovědní budky úplně křičet, aby z něj vůbec něco dostala. Stál jsem těsně za kulisami (on se těch kulis doslova držel) a musel jsem mu číst jeho úlohu přímo do ucha ... Návštěva byla veliká - vždyť se sešly celé dvě vesnice a nemohoucí pan baron je svým "výkonem" pobavil víc než celá fraška. Milovnický pár byl dobrý - dva mladí, hezcí lidé (mimochodem jsem se dověděl, že je to milovnický pár i mimo jeviště) se snažili, stejně i další herci - a tak jsme se v pohodě dočkali i posledního zatažení opony. Potom, jak už to na takové vesnici snad ani jinak být nemůže, byla tancovačka. Na tu jsme tam už nečekali a chystali se domů. Utěšoval jsem ještě pana barona - všichni herci mu totiž svorně vynadali, že jim představení zkazil - a on se dal ze žalu do pití ... Ráno mne doslova "tahá" z postele sousedka s nepříjemnou, jóbovou zvěstí : "Vstávejte honem, něco dělejte, hrát se nebude!" Tak tedy noční košile dolů, kalhoty nahoru, boty - a už letím. V Sekerských Chalupách je jako po pohřbu. Co se stalo? V obci byl (tenkrát v r. 1948, dnes už to dávno není pravda) útvar pohraničníků - na hranice bylo, co by kamenem dohodil a lidé utíkali na druhou stranu. Mladí, všeho schopní chlapci, kteří na divadle nesměli chybět a pak se, to se ví, s plnou vervou pustili i do tancování. V obci bylo mladých děvčat málo, těch hezkých ještě méně a ta naše sličná komteska byla z nich určitě nejhezčí. A tak tedy hurá po ní. Tomu ovšem nechtěl rozumět švarný mysliveček (vždyť to bylo jeho děvče!) - a neštěstí bylo hotovo! No, co vám budu povídat, strhla se pořádná hospodská rvačka! A teď ty následky! Mysliveček už vůbec nebyl švarný - na levém oku pořádný monokl, na obličeji pěkné modřiny, trochu kulhal a chodil celý nakřivo. Celou krabičku pudru jsme na něj vymazali, monokl aspoň z větší části zakryly brýle se širokou obroučkou, několik povzbudivých slov, sladká pusa od komtesky, velitel útvaru se omlouval a slíbil případ vyřešit. Co vám mám povídat, večer se v Krásném hrálo! A bylo nabito! Tomu pomohly hlavně ty řeči o té včerejší rvačce, o tom potlučeném milovníkovi a ztrémovaném a neschopném baronovi. Přišli i členové divadelního souboru ze sousedních Třech Seker - ti ovšem měli velmi dobrý soubor, však jsem si s nimi také zahrál! Všichni se škodolibě těšili, jak se královsky pobaví na náš účet. A světe, div se, představení proběhlo docela dobře! No, to se ví, do nějakého opravdického divadla bychom s tím jít nemohli, ale i tak! Měl jsem velkou radost za celý soubor, zase se potom tancovalo - tentokrát se žádná rvačka nekonala a rozešli jsme se v nejlepší přátelské pohodě. Já jsem pak byl přeložen z Krásného do Tří Seker a to znamenalo konec mých styků se sekerskými ochotníky. Ještě jsem se dověděl, že švarný mysliveček si sličnou komtesku vzal a pak měli samozřejmě jiné starosti. Pokud vím, do žádného dalšího divadla se už nepustili ... Ale ve Třech Sekerách, to bylo něco jiného! Obecní tajemník Karel Mildner, paní Mládková, Jarka Dusbabová, učitel (a předseda MNV) Bohouš Lisý, režisérka Mařenka -7-
Fischerová - to byli ostřílení, zkušení herci, pro divadlo zapálení, kteří opravdu něco dokázali! Já přišel do Seker jako ředitel školy - no a tak mně "na zkoušku" svěřili v Jiráskově Vojnarce menší roli čeledína. Rozhodně jsem je nezklamal a pak už mi dávali velké role. Tenkrát k nám přicházely výborné a ovšem náročné hry amerického autora Artura Millera a v té době byly oblíbené a žádané. Pustili jsme se do nich. Ještě dnes si dobře vzpomínám na hry Inspektor se vrací (s detektivní zápletkou) a hlavně na hru Všichni moji synové - s protiválečnou tématikou. Hráli jsme ji tak dobře (dokonce i v sousedních obcích), že jsme s ní vystoupili v "kamenném" divadle v Mariánských Lázních! Představitelé okresu na nás ovšem tlačili, abychom nacvičili také něco sovětského a z české tvorby něco ze "žhavé současnosti." V prvním případě to byla veselohra z daleké Sibiře Volá vás Tajmyr - a ze současné tvorby? Tehdy (r. 1949 - 50) se už zakládala zemědělská družstva a tak nám byla vřele "doporučena" taková agitka, nazvaná Kozí mléko. Moc se nám do toho nechtělo, někteří členové našeho souboru vůbec to odmítli hrát - a tak jsme přijali do souboru některé učitele ze sousední Velké Hleďsebe. Dověděl se o tom okresní školní inspektor - a že bude hrát taky! Režisérka Mařenka Fischerová byla na rozpacích : úlohy už byly rozdány, zkoušelo se už - a teď to všechno přerozdělovat? Nakonec se šlo cestou nejmenšího odporu - a obětním beránkem jsem byl já! Moji velkou (milovnickou!!) roli měl dostat pan inspektor. Což o to, fešák byl a úlohu by jistě zvládl dobře, byl dobrý - ale dobrý padesátník, už trochu "při těle." Jeho partnerka byla mladá učitelka, něco málo přes dvacet, štíhlá a ohebná jako proutek. Moc se mi to sice nezdálo (těm druhým taky ne), ale co mi zbývalo, než "srazit kufry," usmát se (spíš ušklíbnout) - a úlohu předat. Ale to už byl červen 1950 - takže tedy někdy po prázdninách ... Jenže! V té době byla kladně vyřízena moje žádost o přeložení domů a tak jsem se k 1. září už do Třech Seker nevrátil a nastoupil na jednotřídku do Číčova. V. Karásek Dověděl jsem se jen, že nakonec se "Mléko" jaksi nekonalo ... ____________________________________________________________________________________
Jednací protokol 1945 podruhé Padesát let stará částečka historie v uvedené knize spálenopoříčského velkostatku je v současné době neuvěřitelně aktuální. Zastupitelstvo města totiž nedávno odsouhlasilo uzavřít s dosavadním správcem tohoto majetku, to jest Fondem národního majetku, dlouhodobou smlouvu o pronájmu areálu velkostatku pro potřeby obce. Smlouva nám dává v případě prodeje tohoto majetku předkupní právo. Město by tím získalo areál budov s pozemky prakticky v centru, které by se daly využít v budoucnu pro různé účely. Ale o to v mém článku nejde, pouze o jedinečnou shodu aktuální situace s historickými záznamy. A ještě několik jmen, spojených s činností velkostatku a lesů v roce 1945. Jistě najdete jména, která vám, pamětníkům, budou blízká. Lesmistr František Bádal vyřizoval valnou část korespondence. Po revoluci byl dokonce pověřen řízením celého komplexu hospodářství spolu s Antonínem Leidlerem. Veškerou korespondenci k pivovaru vyřizoval Jan Zykmund, stárek. Účetními byli v té době Zdeněk Zilvar a Bohumil Jakubec. Vojtěch Šneberk je veden jako pilař, Stanislav Kočíř byl rovněž účetní a zemřel v tomto pohnutém roce. Jeho manželka Julie Kočířová, moje pozdější učitelka, musela opustit byt v zámku. Část korespondence vyřizoval důchodní Vladimír Mergl, který bydlel v domě velkostatku, zbořeném později před stavbou autobusového nádraží. Dále se záznamy mihla jména František Michálek - kočí, Antonín Najman - adjunkt, Emanuel Ječný, později bydlící v malém domku na rohu Pražské ulice a náměstí. V roce 1945 nastoupila do služby ve správě velkostatku slečna Milada Bendová, žádost o příděl dříví k otopu podával děkan Adolf Soukup. Zmínka je také o Františku Přibáňovi, sladovnickém. -8-
Ing.M.Tupý _____________________________________________________________________________________
Jednací protokol 1945 potřetí V jedinečné knize defilují také desítky jmen lesních hajných z polesí Obora, Planiny, Kokšín, Míšov, Chynín, Těnovice, jako například Josef Braun z Míšova, Josef Červený z Hořehled, Jiří Dostál z Obory, František Korda z Lipnice, František Šmíd z Mítova, Josef Šíma z Planin a další. O lesních dělnících jsou vedeny záznamy pouze při přemístění mezi polesími, jinak je korespondence o nich vedena hlavně ve věcech vybavení, a už tenkrát „motorovými pilami řetízkovými.“ K zajímavým záznamům patří také : „Gestapu předáno potvrzení, že nákladní automobil zdejšího velkostatku se nemohl dostavit na práci na letiště v Plzni, protože jest rozbitý a v opravě u firmy Hulec Ladislav ve Spáleném Poříčí, tudíž jízdy neschopný.“ Pro „nepamětníky“ uvádím, že gestapo byla německá tajná policie, řešící mimo jiné sabotáže a jiné zločiny proti velkoněmecké říši. Nová doba po skončení války a květnové revoluci se vyznačovala vznikem nového druhu korespondence, z níž však toho mnoho nezjistíme. Šlo o přípis z Prahy, o zřízení revoluční gardy v podniku, žádost zaměstnanců o zřízení závodní rady, zaslání výsledků voleb do závodní rady a podobně. Četná je korespondence velkostatku s místní Občanskou záložnou o věcech finančních, něco se týká stavitelské firmy Václava Tomáška nebo elektrozávodu Jaroslava Tolara, jimž byly svěřovány různé zakázky. Zbytek korespondence jsou dopisy firmám o prodeji dřeva a jejich soupis by reprezentoval škálu stavebních a dřevařských firem v západních Čechách, ale i dále. Ing. M. Tupý Tolik k jedné zachráněné historické knize z městského archivu.
Hasiči informují Vážení občané, máme za sebou další dvouměsíční období, měsíce březen a duben. Prudký nástup jara ve druhé polovině měsíce března, z kterého jsme měli všichni velké obavy, nám na Spálenopoříčsku nepřinesl žádné povodně. Hladiny řek a potoků se prudce zvedly, ale ne tak, aby způsobily velké škody na majetku. Toto období přineslo pro naši výjezdovou jednotku tři technické zásahy - čerpání vody ze dvou zatopených sklepů v obci Lipnice a jednu technickou závadu ve Spáleném Poříčí. Došlo k poruše vodovodního vedení, bylo provedeno uzavření kohoutu a pozdější oprava. V měsíci dubnu, kdy sluníčko vysoušelo louky a meze, nám toto období přineslo tři mimořádné události. Byl to požár trávy pod Dražkovicemi a dva případy požárů stohů v katastru města Blovice, kam byla naše jednotka povolána v rámci IZS. Duben je hlavně měsíc prudkých změn počasí - také tomu bylo i letos. Dne 18. dubna napršelo, dá se říci spadlo, větší množství vody. Kanály nestačily vodu brát, hladiny potoků a řek se zvedly. Rázem jsme měli práci - čerpání vody v rodinném domku v Lipnici. To byl náš poslední výjezd v období měsíců březen, duben. Malé shrnutí nebo statistiky. V tomto období naše výjezdová jednotka zasahovala u třech požárů a čtyř technických pomocí. Takže období z hlediska počtu výjezdů bylo průměrné. Úplně na závěr děkuji všem občanům, kteří v tomto období ohýnků a jarních prací Václav Eisman zacházejí s ohněm opatrně. velitel SDH Sp.Poříčí *
* -9-
*
!!! UPOZORNĚNÍ PRO ODBĚRATELE PITNÉ VODY !!! Žádáme všechny občany, kteří kromě běžné spotřeby využívají veřejný vodovod i k jiným účelům (napouštění bazénů, zalévání atd.), aby větší odběry vody rozložili do několika dnů. V případě nedostatku vody bychom byli bohužel nuceni dodávky pitné vody omezovat (zastavení vodovodu v nočních hodinách apod.). Děkuji za pochopení.
J. Jindřich
__________________________________________________________________________
Pojďte s námi zažít dobrodružství Skautské středisko Devětsil ve Spáleném Poříčí pořádá ve dnech 24. až 31. července skautský stanový tábor. Oznamujeme, že na tento tábor máme stále ještě volná místa a přijmeme děti se zájmem o přírodu a sport ve věku od 8 do 14 let, které nejsou členy spálenopoříčských skautských oddílů. Cena pobytu činí 1000 Kč. Případní zájemci se mohou informovat na mobilním telefonu 724 102 439 (L.Přibylová) nebo o víkendech na tel. 371 594 495. Pro bližší informace si také můžete napsat na e-mailovou adresu:
[email protected] ________________________________________________________________________
Základní umělecká škola Starý Plzenec, Raisova ul. č.2, oznamuje, že v měsíci červnu proběhne
PŘIJÍMÁNÍ NOVÝCH ŽÁKŮ DO HUDEBNÍHO, VÝTVARNÉHO A LITERÁRNĚ-DRAMATICKÉHO OBORU. Osobní návštěvy pro domluvu a zjištění talentových předpokladů je možné uskutečnit v týdnu od 13. do 17. června 2005 vždy v odpoledních hodinách v ZUŠ ve Starém Plzenci a na pobočkách v Nezvěsticích a Spáleném Poříčí. Bližší informace a případná domluva dalších termínů na tel. 377 966 700.
Spálenopoříčské léto 2005 -
3. 6. 1. – 2. 7. 5. 7. 6. 7. 9. 7. 30. 7.
* Běh Terryho Foxe - Triatlon * 3. ročník Basinfirefest * Fotbalový turnaj veteránů * Memoriál V. Soukupa - fotbalový turnaj žáků * Zámecké fotbalové diskohrátky * Koncert skupiny MILVUS – zámek 19 hod. - 10 -
-
27.7. – 3.8.
-
13. 8. 27. 8.
-
30. 8. 18. 9.
* Letní kino
27. 7. 28. 7. 29. 7. 30. 7. 31. 7. 1. 8. 2. 8. 3. 8.
Úžasňákovi Snowboarďáci Letec Horem pádem Román pro ženy Příběhy obyčejného šílenství bude upřesněno
Krev zmizelého
* ČSCH – Folkový koncert - KVINTA - od 19 hod. * SALOMENA – Lubomír Nohavica a Ester Kočičková se svým pořadem Šansony * Dětská diskotéka Nashledanou prázdniny! * DEN EHD – Den otevřených dveří památek
* !!! POZOR !!!
*
*
!!! POZOR !!!
!!! POZOR !!!
V letošním roce se opět uskuteční soutěž o volné vstupenky pro děti na letní filmový festival, který se bude konat na přelomu července a srpna. V minulých letech jsme vybírali otázky z historie Spáleného Poříčí, ale letos jsme se rozhodli pro změnu, otázky budou volené z historie českého filmu. Budou opět rozdělené podle obtížnosti na 3 kategorie podle věku dětí, takže zúčastnit se mohou opravdu všichni. Soutěž proběhne od 30.května do 10.června, sledujte nástěnky ve škole! Vítězové obdrží vstupenky nejpozději do 20.června. Těšíme se nashledanou v zámeckém parku při letním kině!
SOKOL BLOVICE, odbor sokolské všestrannosti, připravuje od září 2005 o sobotách v blovické sokolovně
KURZ TANCE A SPOLEČENSKÉ VÝCHOVY pod vedením manželů Kozelkových. Přihlášky u paní Krosnařové (“LEVNÁ MÓDA“ v Husově ulici naproti samoobsluze u náměstí) - tel. 607 115 703.
POZVÁNKA
Babička – B. Němcová 150. výročí prvního vydání
- 11 -
Mě s t s k á k n i h o v n a v e S p á l e n é m P o ř í č í zve nejen své čtenáře d n e 8 .č e r v n a 2 0 0 5 v 1 8 h o d do Penziónu pátera Ferdy na výstavu „Babiček“ s p o j e n o u s v e ř ejným s p o l eč n ý m č t e n í m tohoto nesmrtelného díla Milena Věšinová - knihovnice
BLAHOPŘEJEME 70 LET 75 LET 80 LET
HODKOVÁ Květuše TOMÁŠEK Václav BŘEZINA Jan BALVÍNOVÁ Milada HANZLOVÁ Marie
81 LET 82 LET 84 LET
ČAPOVÁ Barbora KOBRNA Josef ROCHOVÁ Bedřiška PELIKÁNOVÁ Marie NĚMEC Václav PEROUTKOVÁ Helena M. Sedláčková - matrikářka
________________________________________________________ Spálenopoříčský zpravodaj - měsíčník - vydává Město Spálené Poříčí, Náměstí Svobody 132, 335 61 Spálené Poříčí, okr. Plzeň-jih, IČO 00257249, tel. / fax 371 594 654, tel. 371 594 636, 371 594 640. E-mail :
[email protected] www.spaleneporici.cz Cena 6,- Kč. Zpravodaj zpracovává Jana Böhmová. Povoleno MK ČR E 12328. Redakce si vyhrazuje právo příspěvky podle potřeby zkrátit, případně stylisticky upravit. Za věcnou správnost odpovídá autor. Nevyžádané příspěvky se nevracejí. Uzávěrka je vždy k 15. dni v měsíci. Do květnového vydání přispěli : Ing. Pavel Čížek, Ing. Libor Toman, Mgr. Jiří Šeffl – ředitel ZŠ a MŠ Spálené Poříčí, žáci a učitelé ZŠ Spálené Poříčí, Václav Ziegler, Jiří Šiman, Ing. Jiří Stach, Jan Tomášek, Václav Karásek, Ing. Miroslav Tupý, Václav Eisman, Ing. Jindřich Jindřich, Milena Věšínová, Marcela Sedláčková a další. Vychází v nákladu 500 výtisků.
Sportovní příloha Běh Terryho Foxe 2005 - 12 -
3. června 2005 sokolovna prezence od 17:00 start v 18:00 Triatlon v rámci Běhu T.Foxe TJ Sokol Spálené Poříčí pořádá
v pátek 3.6.2005 od 17:00
IV.ročník triatlonového závodu. Jedná se o podnik s rekreačním zaměřením, otevřený široké sportovní veřejnosti. K účasti tradičně zveme závodníky starší 18-ti let (doporučujeme zdravotní prohlídku) a rovněž ženy. Sraz účastníků před sokolovnou v 16:00, kolem 16:30 se přesuneme na Dolinky. Další průběh a podrobnosti závodu: Plavání: Start na Dolinkách bude v 17:00 hod. Bude se plavat 8 délek bazénu, t.j. ~400m, ženy 4 délky (~200m). Úprava délky možná dle počasí. Cyklistika: Trasa Spálené Poříčí-Lipnice-Těnovice-Záluží-Lučiště-Číčov-BorovnoHořehledy (celkem ~ 20km). Pozor je nutno dávat zejména na všech křižovatkách a na silnici I.třídy v úseku Borovno-Sp.Poříčí. Běh: Po původní trase Běhu T.Foxe včetně výběhu na hráz rybníka Hvížďalka (celkem ~ 2.500m). Srdečně zve TJ Sokol Sp.Poříčí Informace podá Libor Toman – 723 674 936
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
*
Příznivci tenisu mají kurt připravený !!! Každý, kdo si chce zahrát tenis na antukovém kurtu, má možnost vypůjčit si za poplatek klíč ve vinárně. Je také možné rezervovat si hodiny na kurtu. TJ Sokol
STOLNÍ TENIS - 13 -
Posledními zápasy uzavřeli spálenopoříčští stolní tenisté další soutěžní sezónu. „B“ tým si připsal vítězství s nulou v souboji s posledním týmem tabulky, který navíc nastoupil oslaben o jednoho hráče. „Áčko“ prohrálo vyrovnaný zápas se Stodem a pak vybojovalo 2 body za cennou remízu s prvním týmem tabulky. Ten sice přijel také oslaben o jednoho hráče a tudíž prakticky zahajoval utkání za stavu 0 : 5, přesto bylo nutné ke konečnému výsledku zvítězit ve čtyřhře a dalších 3 dvouhrách proti velmi silným soupeřům. To se podařilo hlavně díky výbornému výkonu Petra Stacha, který zvítězil s Janem Balkem ve čtyřhře a poté přidal i dva body ve dvouhrách. Přestože uplynuly téměř 2 měsíce od konce soutěže nebyly zveřejněny oficiální výsledky (regionální výbor RSST Plzeň – jih se nesešel), tak alespoň přinášíme vyhodnocení úspěšnosti jednotlivých hráčů. TJ SOKOL SPÁLENÉ POŘÍČÍ oddíl st.tenisu Výsledky :
2.4.2005
Dobřany „C“, „D“ - Spálené Poříčí „B“
13 : 5 , 0 : 18
venku
( body hosté – Fiala Vl.ml. 5,5 Cink 5,5 Fiala M. 3,5 Kozel 3,5 + 5x kontumace s Dobřany „D“ )
2.4.2005
Spálené Poříčí „A“ - Stod „C“, Dobřany „B“
doma
( body domácí – Stach J. 3,5 Stach P. 3,5 Zloch 2,5 Balek 1,5 + 5x kontumace s Dobřany „B“ )
7 : 11 , 9 : 9
ÚSPĚŠNOST ODDÍLOVÝCH HRÁČŮ V REGIONÁLNÍM PŘEBORU MUŽŮ V SEZÓNĚ 2004/2005 příjmení, jméno Stach Jiří Fiala Vladislav ml. Stach Petr Zloch Martin Cink Martin Fiala Miroslav Balek Jan Kozel Milan Fiala Vladislav st. Šefl Jiří Jaura Tomáš
počet sehraných zápasů 63 * 67 x * 78 * 82 * 38 x * 58 x 86 * 54 x 28 x 43 x 8 x
výhry
prohry
Úspěšnost
34 32 36 33 12 17 25 14 3 3 0
29 35 42 49 26 41 61 40 25 40 8
54,0 % 47,8 % 46,2 % 40,2 % 31,6 % 29,3 % 29,1 % 25,9 % 10,7 % 7,0 % 0,0 %
* regionální přebor I. třídy x regionální přebor II. třídy
Partneři podporující oddíl stolního tenisu: Bystřický, Tofl – Stavební práce, Spálené Poříčí J.T.
ZPRÁVA ODDÍLU KULTURISTIKY - 14 -
Postřehy a dojmy z mistrovských soutěží v kulturistice 2005aneb jak zahodit příležitost Tak, jako každé jaro, probíhala i tento rok řada mistrovských soutěží v kulturistice vrcholící nejvyšší soutěží-mistrovstvím České republiky. Na tento šampionát se však dostanou jen ti nejlepší, kteří se postupně nominují od nejnižších soutěží a na mistrovství Čech a mistrovství Moravy.Od základní soutěže jsou povinni postupovat i vynikající závodníci, pouze mistři republiky mohou startovat až na nejvyšší soutěži. V letošním roce se nominačních soutěží zúčastnil také náš oddíl. Cílem bylo dát o sobě vědět a ujistit SKFČR (svaz kulturistiky a fitness České republiky) pod kterým jsme zaregistrovaní, že skutečně fungujeme a to nikoliv na nízké úrovni. Naší „metou“ bylo pokusit se o úspěšnou nominaci do mistrovství Čech a na této soutěži pokud možno se ctí obstát. Prozatím jsme startovali jen v kategorii jednotlivců. Doufám však, že do budoucna se zúčastní i další členové oddílu a budeme hodnoceni nejen jako jednotlivci, ale také jako tým.V přípravě na soutěže jsem vycházel ze zkušeností již závodících členů oddílu Tomáše Lajpolda-3. místo na MČR juniorů 1997 a Jana Hodka-5. místo na MČR juniorů 2002. Mistrovské soutěže mužů jsou však na vyšší úrovni, konkurence je mnohem vyšší a kvalitnější než v soutěžích juniorů, o čemž svědčí vynikající 2. místo blovického závodníka Milana Uzla na mistrovství České republiky juniorů 2000 a v následujícím roce jeho vyřazení v soutěži mužů již na krajské soutěži. Protože jsem shodou okolností nebyl nikdy ani divákem na žádné soutěži, bylo pro mne vše nové a to, co jsme chtěli prezentovat především-oddíl z malého města, avšak na vysoké úrovni, se stalo jedním ze stresujících elementů. Mezi borci z velkých pražských klubů s trenéry, kteří je natírali,masírovali a hlavně je psychicky podporovali, jsem si připadal ztracený a při hlášení jejich klubů se mi zdál název Sokol Spálené Poříčí jaksi nicotný. Další velký handicap byla má prezentace-pózováním bych snad obstál před laikem, ale teprve na soutěži jsem měl možnost sledovat, jak vypadá skutečné pózování a že i menší objem muskulatury se dovedným pózováním dá napravit a naopak špatným pózováním se dá mnoho ztratit. Velkým omylem se ukázalo být to, že jsme si nic nezjistili předem o mých soupeřích a netušili jsme tak, proti jakým borcům se postavím na mistrovství jižní části Čech v Benešově 9. dubna. Jako nejtěžší soupeři se ukázali být J.Furina, ukrajinský závodník, startující pod renomovaným pražským klubem, který se stal nakonec absolutním vítězem všech vah a Milan Pražák, startující za Sedlčany.Již v rozcvičovně jsme se samozřejmě porovnávali letmými pohledy a z těchto pohledů se dalo odhadnout, jaké šance máme. M.Pražák měl mnohem dokonaleji připravené (vyrýsované) břišní svalstvo a také jeho objem byl větší-při všech čelních pózách to samozřejmě patřičně prezentoval a je třeba dodat, že velice efektně. Nohy jsme měli stejně jako prsní svalstvo objemově srovnatelné, Milan byl však o poznání vyrýsovanější. Paže, ramenní a zejména zádové svalstvo, jsem však měl objemnější a po pravdě řečeno, jsem po tomto zhodnocení věřil, že M.Pražáka porazím.Věřil jsem v to až do doby, kdy jsme nastoupili na podium a uviděl jsem, jak skvěle všichni kolem pózují - a M.Pražák mezi nimi exceloval. Byl jsem tak otřesený, že než jsem se vzpamatoval a “dal dohromady“, byl konec semifinále a já nečekal nic, než fiasko. Naštěstí jsem měl možnost trošku vše napravit ve finálové části, ale i tak jsem už nečekal, že Pražáka porazím i přes ujišťování sekretáře rozhodčích, kterého jsem znal a který mi sdělil, že se rozhodčí nemohou shodnout, kdo z nás dostane stříbro a na koho zbude bronz. Ve skutečnosti jsem byl v takovém rozpoložení, že jsem nedoufal ani v bronzovou medaili, kterou jsem však nakonec dostal. Tímto umístněním jsem se samozřejmě nominoval na mistrovství Čech, které se konalo 16.dubna v Hořicích. Díky vlastní pohodlnosti a přesvědčení, že na této soutěži bych už nezabodoval, jsem tuto šanci nevyužil. Bylo mi stydno přijít před mého učitele - legendu plzeňské kulturistiky Milana Bodláka, o kterém se mezi mladými borci traduje “my všichni jednou budeme v důchodu, ale Bodlák stále bude závodit“ a který pravidelně rok co rok soutěží a ve svých dvaapadesáti letech poráží o generaci mladší závodníky a pravidelně obsazuje pěkná místa na mistrovství republiky. V masters (starší páni) obsadil dokonce minulý rok neuvěřitelné 7. místo na mistrovství světa.On jediný mne málem zviklal, abych přeci jen pokračoval, ale protože jsme se setkali v úterý a do závodů zbývaly jen 3 dny, bylo pro mne nemyslitelné dostat se do patřičné formy a odbourat podkožní tuk a vodu. Mezi tím jsem se dozvěděl to, co jsem už vytušil během soutěže, že moji soupeři byli úspěšní závodníci na vysoké úrovni a začala mne mrzet zahozená šance. Následující soutěže to jen potvrdily-mistrovství Čech - Milan Pražák 2. místo, Roman Kopp (na mistrovství jihu Čech jsem ho porazil) 3. místo. Za vším udělala tečku naše soutěž - 15 -
nejvyšší-mistrovství České republiky- Milan Pražák dokázal porazit i svého přemožitele z Čech a stal se novým mistrem republiky. Roman Kopp obsadil 5. místo. Bilance : N e g a t i v a - Svým postojem jsem pokazil možnosti celého oddílu a jeho šance při získávání sponzorů. Zklamal jsem důvěru kolegů, kteří mi pomáhali při tréninku, dietě i závěrečné superkompenzaci a v neposlední řadě jsem díky ukončení soutěží neměl možnost prezentovat Sokol a naše město na mistrovství republiky, ze kterého byl vysílán záznam na ČT 2. P o z i t i v a - Dosáhli jsme našeho cíle-nominace do vrcholového sportu. Zjistili jsme, že naše možnosti jsou mnohem větší, než jsme předpokládali. Několik slov závěrem : Vše zlé je vždy pro něco dobré a naše letošní nešťastná účast na soutěžích je velkou motivací do příštích let. Náš oddíl již dokonce figuruje v tabulkách SKFČR. Jsme sice pouze na 39. místě, protože máme zatím jediného závodníka a účast na soutěžích je mizivá, ale kdo ví, co bude příště? Doufám, že i další členové oddílu se pustí do sportu s větším elánem, i v našich zatím ne zrovna ideálních podmínkách a že se rozhodnou prezentovat oddíl na soutěžích. Na samotný závěr naší zprávy jsme si nechali poděkování zastupitelům města, kteří (většinou jediní), nám vždy vycházeli vstříc. Mé osobní poděkování a omluva patří členovi oddílu L. Kašparcovi, který mi při trénincích nemálo pomohl a kterého jsem neúčastí na soutěžích zklamal patrně nejvíce. Za oddíl kulturistiky Samson
- 16 -
