kvalita
prostředí
Přitažlivé a udržitelné město Praha chce dosáhnout kvalitního přírodního a urbánního prostředí při respektování principů udržitelného rozvoje. Usiluje o podstatné snížení současné ekologické zátěže a o dosažení rovnováhy mezi sídelními strukturami a krajinou tak, aby se stala městem čistým, zdravým a harmonickým.
K naplnění této strategické vize bude městská správa (volené orgány, úřady a městské organizace) ve spolupráci s veřejným i soukromým sektorem a s obyvateli města: • zlepšovat kvalitu všech složek životního prostředí na celém území Prahy, • posilovat prvky udržitelného rozvoje města – v energetických systémech prosazovat účinné využití energie a snižovat její spotřebu, účelně využívat území, infrastrukturu a další zdroje, hospodárně nakládat s odpady, • rozvíjet harmonický vztah města a příměstské krajiny, • usilovat o dosažení souladu mezi rozvojem města a ochranou jeho historického a kulturního dědictví, • využívat všech dostupných prostředků komunikace s veřejností při přípravě rozvojových záměrů města.
46
Harmonie přírody a města Jedinečná poloha Prahy ve vltavské kotlině je umocněna pestrou morfologií terénu a geologickou skladbou. Přírodní prvky prostupují až do samého jádra města, kde spolu s fenoménem řeky Vltavy harmonicky doplňují vzácně ucelený a přitom různorodý architektonický odkaz tisíciletého vývoje města. Pražská památková rezervace je náš nejcennější památkový komplex a zároveň patří k nejvýznamnějším městským celkům světa, což bylo v roce 1992 stvrzeno jejím zapsáním do seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Současně však je živým a dynamicky se vyvíjejícím organismem, který plní roli velkoměstského centra. Pracuje zde kolem 220 000 zaměstnanců, tedy bezmála třetina ekonomicky aktivních Pražanů. Denně sem zavítá dalších zhruba půl milionu návštěvníků. Z celkové rozlohy 866 ha připadá rovných 100 ha na řeku Vltavu a zeleň pokrývá 205 hektarů. Na území Pražské památkové rezervace se nachází celkem 3 673 domů, z nichž je 36 % památkově chráněných a 60 % starších sta let. Stěžejními problémy PPR jsou přesycenost automobilovou dopravou, rostoucí tlak na často nevhodné – převážně komerční – využití historicky cenných objektů a rovněž strmý populační úbytek. V roce 1900 zde žilo 170 777 trvale bydlících obyvatel, v roce 1999 již jen 51 254. Unikátní pražskou mozaiku dotvářejí též rezidenční čtvrtě z konce 19. a první poloviny 20. století se svou specifickou zástavbou, bývalá předměstí s tradiční průmyslovou funkcí či jádra původních vesnic. Obraz Prahy je zarámován přírodním prstencem, do města pak enklávy volné krajiny vstupují zejména podél přítoků Vltavy. Cenné přírodní prvky či rozsáhlejší zelené plochy najdeme i na okolních návrších a vltavských ostrovech, v městských parcích a lesoparcích, které jsou často posledním zbytkem původního prostředí. Město je součástí krajiny, která zároveň spoluvytváří jedinečný obraz Prahy. Zachování charakteru příměstské krajiny je proto jedním z významných cílů pražského strategického plánu.
Chráněná území a přírodní parky
Drahaň - Troja
Šárka - Lysolaje Klánovice - Čihadla Košíře - Motol
Prokopské a Dalejské údolí
Hostivař - Záběhlice Říčanka
vodní toky a plochy chráněná území
Radotínsko-chuchelský háj
přírodní parky
Rozloha chráněná území přírodní parky * hl. m. Praha celkem
Botič - Milíčov
ha 2 143 9 750 49 616
% 4,3 19,7 100,0
Modřanská rokle - Cholupice
* včetně uvnitř ležících chráněných území Zdroj: MHMP, IMIP, ÚRM
47
Rokytka
Čisté a zdravé město
Podíl zdrojů znečištění ovzduší na celkové emisi NOx v Praze (za rok 1998) malé zdroje 4% střední zdroje 3%
velké zdroje 16 %
mobilní zdroje, doprava 77 %
Zdroj: ČHMÚ, ČIŽP, IMIP
Porovnání měrných emisí ze stacionárních zdrojů v Praze a ČR (v tunách na km2, rok 1998) 15
10
5
tuhé látky
SO2
Praha
ČR
NOx
CO
CxHy Zdroj: ČHMÚ, ČIŽP
Krize životního prostředí města se začala rozvíjet již v polovině šedesátých let a kulminovala počátkem let osmdesátých. Dopady průmyslové výroby na kvalitu prostředí se v Praze daří od poloviny osmdesátých let výrazně omezovat. Roste však negativní vliv dopravy na kvalitu ovzduší i její podíl na nadměrném hluku a záboru městského prostoru. Problémem je také vysoká nehodovost a přeplněnost ulic automobily. Naplňování základních funkcí města jako jsou doprava a bydlení tak největší měrou přispívá k jeho znečištění. Nejpalčivějším a plošně nejrozšířenějším problémem životního prostředí Prahy zůstává znečištění ovzduší. A to i přesto, že celková produkce škodlivin se zde během posledních deseti let výrazně snížila. Znatelně klesly průměrné koncentrace oxidu siřičitého a hodnoty prašného spadu, dramaticky však narostly emise oxidů dusíku, jejichž dominantním producentem je automobilová doprava. Centrum Prahy tak již dnes vykazuje nejvyšší koncentrace NOx v České republice (průměrné roční koncentrace NOx se zde v roce 1998 pohybovaly zhruba v rozmezí 70–180 µg/m3 – přičemž imisní limit pro IHr platný v ČR je 80 µg/m3, maximální krátkodobé koncentrace v nejzatíženějších místech dosahovaly až 1000 µg/m3 – zde by průměrná půlhodinová koncentrace IHk neměla překročit 200 µg/m3). Situaci neulehčují ani terénní podmínky v pražské kotlině, které jsou z hlediska rozptylu škodlivin značně nepříznivé a podporují vznik častých smogových situací. Ty jsou v letních měsících navíc provázeny vyšší koncentrací přízemního ozónu. Kombinace oxidů dusíku, SO2 a prašného aerosolu poškozuje kromě lidského zdraví též stav objektů, což je nejlépe patrné na památkách. Kvalitu pražského ovzduší zhoršují rovněž cizorodé organické látky produkované zejména lokálním spalováním a dopravou. Praha je nejpostiženějším regionem ČR i z hlediska nadměrného hluku, kterým je ohroženo cca 68 % Pražanů. Jeho negativní dopad na atmosféru města, lidské zdraví a psychiku je nesporný, subjektivně možná dominantní. Podobně jako u kvality ovzduší má i zde rozhodující vliv pozemní doprava, která se na celkovém hlukovém zatížení podílí zhruba 90 % (hluk z leteckého provozu je prostorově omezen pouze na exponované koridory). Akustické klima zhoršuje i hluk ze stacionárních zdrojů, v rušných částech města též tzv. sociální hluk. Vibrace, které jsou častým doprovodným efektem hluku především z mobilních zdrojů, poškozují nejen lidské zdraví, ale i budovy a historické památky. Čistota vodních toků na území města je neuspokojivá, k čemuž velkou měrou přispívá nesprávně fungující kanalizace, nepovolené vypouštění a nedostatečné čištění odpadních vod. Špatná kvalita vody snižuje estetický a vodohospodářský význam řeky Vltavy, která v celkovém hodnocení jakosti nad Prahou spadá do IV. kategorie čistoty (voda silně znečištěná), pod městem pak do V. kategorie (voda velmi nečistá, nehodící se k žádné úpravě či užití). O něco optimističtější jsou hodnoty biologické a chemické spotřeby kyslíku či obsahu těžkých kovů. Vodohospodářský obraz Prahy příliš nezlepšuje ani řeka Berounka (IV. třída), ani menší pražské přítoky Vltavy. Ty se dlouhodobě pohybují v V. kategorii čistoty a varující je i pokles jejich vodnosti. Růst teplot v zástavbě vede k vysoušení města i příměstské krajiny. Pro ozdravění městského mikroklimatu mají proto velký význam jak vodní toky a plochy, tak i drobné vodní prvky v městské zástavbě. Zeleň různé kvality a vzrůstu pokrývá asi 1/3 území města (nepočítaje plochy orné půdy), ale její úbytek a nerovnoměrné rozložení se jeví jako vážné nebezpečí pro mikroklima Prahy i životní prostředí obecně (ohrožená biodiverzita, vodní režim, rekreační a estetická funkce apod.). Zelené plochy zanikají relativně nejrychleji v centru města, kde je jejich tlumící efekt nejpotřebnější. Plošné rozšiřování a propojování zeleně je ztěžováno úbytkem nezastavěných a nezpevněných ploch, které představují jakousi územní rezervu pro tento záměr. Specifickou složkou pražské zeleně jsou lesy. Pokrývají sice 10,5 % rozlohy města, avšak veškeré porosty jsou hodnoceny jako poškozené. Na území Prahy je vyhlášeno celkem 88 maloplošných chráněných území, z nichž ta nejvýznamnější jsou součástí 11 přírodních parků, které zabírají asi 20 % rozlohy Prahy.
48
V Praze ročně vzniká kolem 1 500 000 tun odpadů, z toho asi 20 % komunálních, 10 % průmyslových a 60 % stavebních. Do října 1998, kdy byla zprovozněna spalovna komunálního odpadu v Malešicích s roční kapacitou 310 000 tun, byl tento odpad převážně skládkován. Z celkové produkce komunálního odpadu se v Praze separuje asi jen 9 %. Úrovně některých západoevropských zemí, kde se třídí až 30 % komunálního odpadu, by Praha mohla dosáhnout již před rokem 2010. Napomáhá tomu rychlý nárůst účinnosti separace a podílu tříděného sběru odpadu. Velkým problémem pražského odpadového hospodářství však zůstávají staré skládky a ekologické zátěže. Snižování produkce a nebezpečnosti odpadu, jeho třídění v místě vzniku, maximální recyklace a energetické využití odpadu – to jsou konkrétní přínosy kvalitě prostředí, na nichž se různou měrou může podílet každý občan Prahy.
Strategické cíle P 1 Postupné zkvalitnění všech složek
P 1.1 P 1.2 P 1.3 P 1.4 P 1.5 P2 P 2.1
P 2.2 P 2.3
životního prostředí na území hlavního města Prahy Redukovat znečištění ovzduší na hygienicky přijatelnou úroveň Zlepšit kvalitu povrchových i podzemních vod Snížit hlukové zatížení zejména v obytných a rekreačních zónách Důsledněji chránit, vhodně rozšiřovat a udržovat městskou zeleň Eliminovat „vizuální“ znečištění Udržitelnost energetických a materiálových toků Minimalizovat množství produkovaných odpadů a maximalizovat jejich recyklaci Omezit produkci nečištěných emisí a odpadních vod Snížit spotřebu elektrické energie, vody, paliv a pohonných hmot
P 3 Trvale možný soulad městského a přírodního prostředí
P 3.1 Podpořit stabilitu městské a příměstské krajiny
P 3.2 Zvýšit či alespoň zachovat stávající rozmanitost přírodních prvků
P 3.3 Omezit a vhodně usměrnit rekreační využití chráněných území v rámci města
P 3.4 Zachovat vizuální kvalitu pohledů a panoramat v pražské kotlině
P 4 Rozvoj města respektující historické a kulturní dědictví
P 4.1 Citlivě začlenit památkové objekty a celky do chodu města
P 4.2 Uchovat, příp. dotvořit charakter jednotlivých částí města bez porušení genia loci Prahy a zejména Pražské památkové rezervace P 4.3 Odlehčit historickému centru P 4.4 Zapojit veřejnost do řešení problémů rozvoje města
P 1 Postupné zkvalitnění všech složek životního prostředí na území hlavního města Prahy Velkoměstský charakter Prahy a řada nadregionálních funkcí zde koncentrovaných s sebou nesou i mnoho negativních dopadů na všechny složky životního prostředí. Otázkou však zůstává, do jaké míry jsou tyto nepříznivé vedlejší efekty nutné a jak je lze nejlépe omezit. Jedním ze základních východisek přístupu města k životnímu prostředí by se měl stát princip udržitelného rozvoje. Ten je formulován v tzv. Agendě 21, což je závěrečný dokument světové konference OSN konané v Rio de Janeiru roku 1992. K němu se naposledy v roce 1999 přihlásila též vláda České republiky ve „Státní politice životního prostředí“ (usnesení č. 323/99). Problematice kvality městského prostředí se věnuje i Světová zdravotnická organizace (WHO), např. v projektu „Zdravá města“.
49
Emise ze stacionárních zdrojů v Praze (v tunách za rok) 70 000 60 000 50 000 40 000 30 000 20 000 10 000
1984
1986 SO2
1988 NOx
1990
1992
1994
tuhé látky
1996
1998
Zdroj: ČHMÚ, ČIŽP
Vybrané aktivity a principy realizace cílů P 1.1 Redukovat znečištění ovzduší na hygienicky přijatelnou úroveň • Omezovat na nezbytnou míru automobilovou dopravu především v centru města, kde je dominantním producentem škodlivin; omezení nabídky těch aktivit, které ji do centra přitahují. Podporovat dostavbu silničního a městského okruhu ve snaze odklonit necílovou dopravu z města a jeho centra. Zvýhodňovat ekologicky vhodné dopravní prostředky, zvláště v historických či přírodně cenných částech města a v rekreačních zónách. • Urychlit přechod od lokálních topenišť k centrálním zdrojům vytápění či jeho ekologicky šetrnějším lokálním formám (aktuální zejména pro historické jádro či některé okrajové části s venkovským typem zástavby). • Snižovat prašnost prostředí cílenou výsadbou vhodné zeleně, častějším kropením ulic atd. • Zpracovat a postupně realizovat komplexní strategii ochrany ovzduší. P 1.2 Zlepšit kvalitu povrchových a podzemních vod • Zamezit svodu nečištěných odpadních vod do toků, resp. soustředit je do čistíren odpadních vod. • Monitorovat znečištění a vodnost toků, uplatňovat požadavky na jakost vody v tocích přitékajících do města, zejména v rámci vodohospodářských plánů povodí. • Dbát na plošnou ochranu zdrojů podzemních vod (tedy nejen vlastních pramenů, pramenišť a jímacích oblastí). Zabraňovat nevhodným hydrologickým zásahům a průsakům znečišťujících látek do podzemních vod na celém území města. • Koordinovat postup zainteresovaných subjektů na úrovni Prahy a Středočeského kraje v rozhodovací a povolovací praxi (např. ve vztahu k podzemním vodám a potokům). • Zpracovat generely malých vodních toků. • Program „Revitalizace vodních toků a ploch“ (viz P 3.1). P 1.3 Snížit hlukové zatížení zejména v obytných a rekreačních zónách • Frekventované dopravní trasy vést mimo hustě obydlená území a rekreační zóny. V rámci programu „Za tišší Prahu“: • Instalovat protihlukové bariéry a vysazovat pásy zeleně podél komunikací. • Pokračovat v odhlučnění objektů ležících v ochranném hlukovém pásmu letiště osazováním speciálních „tlumicích“oken v nejvíce exponovaných zónách. • Omezovat tzv. „sociální hluk“ rovnoměrnějším rozmístěním celoměstských funkcí. P 1.4 Důsledněji chránit, vhodně rozšiřovat a udržovat městskou zeleň V rámci programu „Zeleň k městu patří“: • Chránit stávající zeleň před necitlivými zásahy včetně vandalismu a neuvážených redukcí ve prospěch nové zástavby. • Postupně revitalizovat městskou a příměstskou zeleň, včetně obnovy a údržby stromořadí (ve spolupráci se správci inženýrských sítí), ozeleňování znehodnocených ploch a vnitrobloků atd. • Zajistit dostatečnou odbornou péči o zeleň. • Vhodně rozšiřovat zelené plochy, propojovat je do souvislejších a životaschopnějších celků. P 1.5 Eliminovat „vizuální“ znečištění V rámci programu „Město na první pohled“: • Zlepšit očistu veřejných prostranství a systém svozu odpadu, včetně velkoobjemového. • Důsledně postihovat vandalismus, a to i formou úklidu v rámci veřejně prospěšných prací. • Působit na majitele chátrajících objektů a ploch, omezit výstavbu provizorních či esteticky nevhodných staveb. • Omezit výkopové práce při pokládání a opravě inženýrských sítí jejich lepší koordinací a preferencí kolektorů.
50
P 2 Udržitelnost energetických a materiálových toků
Struktura odpadu produkovaného v Praze (1998) ze zemědělství a lesnictví, z energetiky, dolování a těžby 0,17 %
ze stavebnictví 59,03 %
z průmyslu 10,57 %
ostatní 14,31 %
komunální 15,93 %
Zdroj: ČEÚ, MHMP
Technický pokrok a dynamický rozvoj společnosti jsou dosud provázeny i zvýšenými energetickými a materiálovými nároky. Městské prostředí s hustou koncentrací socioekonomických aktivit tento efekt ještě zesiluje. Jedním z hlavních klíčů k trvale funkční společnosti je přitom omezení spotřeby veškerých zdrojů, zejména neobnovitelných. Naplnění tohoto cíle je podmíněno nejen mnoha technickými a legislativními zásahy, ale především změnou postoje jednotlivců i institucí k celé problematice. Vybrané aktivity a principy realizace cílů P 2.1 Minimalizovat množství produkovaných odpadů a maximalizovat jejich recyklaci • Naplňovat „Projekt hospodaření s odpady v hl. m. Praze“. • Prosazovat výstavbu zařízení pro dotřídění a úpravu odpadů produkovaných v Praze. • Motivovat občany k separaci odpadu pomocí ekologické osvěty, finanční stimulace apod. • Rozšířit síť mobilních i stálých sběrných míst druhotně využitelných surovin a nebezpečných odpadů. • Maximálně a koordinovaně využívat stavební odpady. • Důsledně evidovat a centrálně shromažďovat nebezpečné odpady, zajistit jejich ekologicky šetrnou likvidaci. P 2.2 Omezit produkci nečištěných emisí a odpadních vod • Oddělovat neznečištěné dešťové vody a následně je využívat pro krajinotvornou funkci (posílení vodnosti toků, krajinářsky citlivé budování retenčních nádrží atd.). • Redukovat znečištění oplachových vod z komunikací a zpevněných ploch (např. užíváním méně závadných posypových materiálů). • Stimulovat omezení průmyslového znečištění vod přímo v místě jeho vzniku (např. odběrem užitkové vody pod výpustí odpadních vod odběratele; při vypouštění průmyslových odpadních vod do kanalizace dodržovat předpisy a využívat předčisticích zařízení). • Pokračovat v instalaci odlučovačů a centralizaci vytápění v průmyslových provozech, doplnit třetí stupeň čištění kouřových plynů v malešické spalovně. P 2.3 Snížit spotřebu elektrické energie, vody, paliv a pohonných hmot • Orientovat energetickou politiku města na úspory energií a využití jejich alternativních forem. • Recyklovat technologické vody v průmyslu, snižovat úniky pitné vody z vodovodní sítě. • Uplatňovat energeticky příznivé technologie při nakládání s odpady. Prosazovat přednostní využití energie získané jejich termickou úpravou. • Snižovat energetickou náročnost nových i rekonstruovaných budov. • Podporovat využití stávajících kolektorů a rozšiřování jejich sítě. • Výrazně preferovat městskou hromadnou dopravu.
P 3 Trvale možný soulad městského a přírodního prostředí Rozmanité geomorfologické a přírodní poměry patří spolu s unikátním urbanisticko-architektonickým dědictvím k nejcennějším devízám hlavního města. Stěžejním úkolem je proto nalezení harmonické rovnováhy městských struktur a přírodních prvků, které se mohou vhodně doplňovat. Zatím je tomu spíše naopak, neboť typické atributy města jako doprava a bydlení zároveň představují největší zátěž pro přírodní prostředí. Vybrané aktivity a principy realizace cílů P 3.1 Podpořit stabilitu městské a příměstské krajiny • Program „Zeleň k městu patří“ (viz P 1.4). • Vytvořit podmínky pro trvalou existenci zeleně uvnitř nových obytných zón; za-
51
Vývoj rozlohy ploch dle druhu pozemků (v hektarech) 20 000 15 000 10 000 5 000
zemědělská půda 1985
lesní půda 1998
vodní plochy
zastavěné plochy
ostatní plochy Zdroj: ČÚZK
hrádkářské kolonie v souvisle zastavěném území citlivě přeměňovat na veřejně přístupnou zeleň. • Umožnit dostatečnou prostupnost krajiny, např. vzájemným propojováním zelených enkláv do souvislejších a životaschopnějších celků s cílem posílit rekreačně-ekologický potenciál území (v souladu s celoměstským systémem zeleně). • Posilovat retenční schopnost území s maximálním využitím přírodních prvků – ekologicky citlivě zabraňovat snižování kapacity koryt potoků a řek; zvážit vybudování dalších retenčních nádrží i s ohledem na možné rekreační využití; vhodně ozelenit a rozčlenit velké monofunkční areály s vysokým podílem zpevněných (nepropustných) ploch, zvýšit jejich prostupnost a retenční schopnost. • Revitalizovat vodní toky a plochy, rehabilitovat jejich vodohospodářskou, biologickou, krajinotvornou a rekreačně-estetickou funkci (v příhodných úsecích menších vodních toků návrat k jejich přirozenému trasování, pravidelné čištění koryt a okolí toků, zpřístupnění břehů formou „přírodních promenád“, obnova a údržba břehových porostů, druhově vhodné zarybnění, celková rehabilitace vodních toků a ploch jako funkčních biokoridorů, resp. biocenter). P 3.2 Zvýšit či alespoň zachovat stávající rozmanitost přírodních prvků • Zachovat charakteristická rostlinná a živočišná společenstva udržením povahy jejich přirozeného stanoviště a širších vazeb (např. biokoridorů). • Vytvořit a uplatňovat systém kategorizace městské i příměstské zeleně a krajinného rázu z hlediska zachování druhové rozmanitosti. P 3.3 Omezit a vhodně usměrnit rekreační využití chráněných území v rámci města V rámci programu „Ochrana přírodně cenných lokalit“: • Lépe informovat návštěvníky chráněných území. Omezit volný pohyb ve zvláště cenných partiích, přísněji postihovat nedodržování stanovených pravidel. • Vyčlenit dostatek sportovně-rekreačních ploch mimo chráněná území, která tuto roli často suplují. • Vytvořit systém podpor pro vlastníky pozemků v chráněných územích. • Rozvíjet ekologickou výchovu a lokální patriotismus (nejen ekologický), s cílem přenést část ochranné a kontrolní funkce na širší veřejnost. P 3.4 Zachovat vizuální kvalitu pohledů a panoramat v pražské kotlině • Citlivě posuzovat estetický vliv nových staveb na tvářnost okolí a jejich vizuální dopad na pražské panorama. • Pečovat o přírodní a architektonické dominanty i mimo chráněná území či Pražskou památkovou rezervaci.
P 4 Rozvoj města respektující historické a kulturní dědictví Jedním z vážných problémů Prahy je střet atributů moderní doby s hmotným a duchovním odkazem minulosti, spojený s rizikem chybných a často nevratných zásahů do staleté urbanistické a architektonické podoby města. Praha je mnohdy příkladem necitlivého přístupu, kdy je kulturně-historické dědictví chápáno spíše jako překážka, nikoliv jako stěžejní součást rozvojového potenciálu města. Respektován není vždy ani fakt, že historické jádro Prahy nebylo dimenzováno pro dnešní intenzitu využití. Péče o hmotné a duchovní hodnoty minulosti by měla být chápána jako významná investice do budoucna. Praha proto musí usilovat o harmonický soulad mezi ochranou historického dědictví a rozvojem města. Vybrané aktivity a principy realizace cílů P 4.1 Citlivě začlenit památkové objekty a celky do chodu města • Vytvořit efektivní a jednoduché regulativy ochrany památek na území města, včetně pravidel kontroly jejich dodržování. • Vypracovat koncepci a metodiku památkové péče v Praze spolu s pravidly kontroly jejich naplňování. • Zahájit osvětovou a propagační činnost, zvýšit povědomí občanů o tom, že ochrana památek je veřejným zájmem.
52
V rámci programu „Ochrana kulturně-historického dědictví“: • Hledat soulad využití památkového fondu s jeho historickým odkazem a dispozičním potenciálem při zachování původních hodnot. • Nabídnout vlastníkům památkových objektů systém podpor, bezplatný poradenský servis apod. • Podniknout nezbytné kroky k záchraně nejohroženějších památek města, či alespoň zamezit jejich dalšímu chátrání. • Věnovat zvýšenou pozornost stavu a adekvátnímu využití nemovitých památek ležících mimo Pražskou památkovou rezervaci (bývalá feudální sídla, kostely a drobné sakrální stavby, někdejší zemědělské a viničné usedlosti či celá jádra původních vesnic, ale i hodnotná průmyslová architektura aj.). • Zajistit plnohodnotnou ochranu historického podzemí (sklepy, archeologická naleziště aj.). P 4.2 Uchovat, příp. dotvořit charakter jednotlivých částí města bez porušení genia loci Prahy a zejména Pražské památkové rezervace • Respektovat Pražskou památkovou rezervaci jako součást světového kulturního dědictví registrovaného UNESCO, včetně z toho vyplývajících závazků, iniciovat zájem a účast státu i evropských orgánů na záchraně a přiměřeném rozvoji historického jádra Prahy. • Zachovat polyfunkční povahu centra, včetně významného podílu bydlení a k němu náležejících obslužných funkcí. • Podporovat specifika historického města, uchránit hodnotné a urbanisticky celistvé enklávy, včetně jedinečných celků z 20. století, zamezit průniku cizorodých prvků do původní zástavby někdejších venkovských sídel. • Nepřipouštět vznik monofunkčních zón čistě turistické či administrativní povahy, u stávajících usilovat o jejich revitalizaci a polyfunkčnost. • Vytvářet „přátelské“ městské prostory určené veřejnosti (pasáže, proluky v centru města, vnitrobloky, pěší zóny, obytné ulice), město vhodně oživit zelení a drobnou architekturou. • Program „Sídliště domovem“ – v návaznosti na státní program podpory oprav bytového fondu zaměřený na panelové domy usilovat o celkovou humanizaci sídlišť (návrat k ulicím a náměstím jako osvědčeným formám struktury města, tvorba místních dominant a charakteristických prvků, větší prostupnost a bezbariérovost obytných areálů, doplnění sítě sportovišť a kulturních zařízení, posílení sociálních vazeb atd.). P 4.3 Odlehčit historickému centru • Rozvolnit celoměstské funkce centra přechodem k polycentrickému uspořádání Prahy. • Vytěsňovat z historického centra veškeré aktivity, které výrazně narušují jeho tradiční atmosféru. • Zmírnit tlak na komerční využití historicky cenných budov a lokalit dostatečnou nabídkou rozvojových ploch mimo historické jádro. • Zásadně redukovat individuální automobilovou dopravu v centru. • Rozšířit nabídku turistických cílů a tras i na další části města. • Omezovat provizorní a krátkodobé využití ploch v centru. P 4.4 Zapojit veřejnost do řešení problémů rozvoje města • Zlepšit informovanost o rozvojových záměrech města a funkčnost zpětné kontroly prostřednictvím občanů či občanských sdružení. • Vytvořit kvalitní informační zázemí sloužící pro rozhodování veřejných orgánů a posílení role veřejnosti v otázkách územního rozvoje. • Ve spolupráci se školami všech stupňů formovat již od nejmladší generace pozitivní a zodpovědný vztah k hmotnému i duchovnímu bohatství města.
53
