KVALIFIKAČNÍ STUDIUM UČITELŮ v RÁMCI CELOŽIVOTNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ NA VYSOKÝCH ŠKOLÁCH Qualification Studies of the Teachers in the System of Life-Long Education at the Czech Universities Jana Kohnová Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, Ústav profesního rozvoje pracovníků ve školství
[email protected]
Anotace Příspěvek podává úvodem stručný historický přehled, jak se vyvíjely možnosti získání kvalifikace pro učitele v praxi, a pojednává krátce o základní terminologii tohoto okruhu vzdělávání. Základní část příspěvku je zaměřena na novou školskou legislativu. Ta otevřela nové možnosti získání plnohodnotné úplné učitelské kvalifikace v celoživotním vzdělávání, zvláště pro učitele, kteří již působí v praxi a nemají potřebnou kvalifikaci. Současně však obsahuje některá problematická ustanovení. Autorka analyzuje legislativní podmínky pro kvalifikační vzdělávání v rámci programů celoživotního vzdělávání učitelů na vysokých školách.
Annotation The contribution offers a brief historical survey on the possibilities of attaining the teaching qualification and deals also with the basic terminology of this educational area. The essential part of the article concentrates on the new school legislation which opened new possibilities to attain fullfledged teaching qualification in the framework of life-long education, especially for those teachers who are already teaching but without necessary qualification. Nevertheless there are still some controversial measures in the legislation discussed in the article. The author analyzes the legislative conditions for qualification education in the framework of life-long learning of teachers in the universities.
Změna profese na učitelskou a celoživotní vzdělávání Je poměrně vysoký počet lidí, kteří se pro učitelskou profesi rozhodnou až po té, co vystudovali jiný obor než učitelství nebo až v průběhu let, kdy pracují v nějaké jiné profesi. Toto dospívání k učitelství a úsilí o získání učitelského vzdělání, pedagogické způsobilosti či učitelské kvalifikace, není jev nový, jen je v současnosti nově zařazován do celoživotního vzdělávání. Celoživotní vzdělávání je někdy prezentováno jako zcela nová dimenze vzdělávání, navíc jako objev importovaný nám ze zahraničí, jako termín objevivší se spolu s termíny, „společnost znalostí“, „učící se společnost“. I když význam pojmu celoživotní vzdělávání je v současnosti širší a zabudovaný do širokého kontextu společenského a ekonomického a stal se odborným termínem, přesto skutečnost celoživotního vzdělávání není nová. Můžeme říci, že patří k lidské přirozenosti, i když nebyla, stále není a je otázkou zda někdy bude celoživotní vzdělávání záležitostí všelidskou., Pokud se nechceme vracet až ke starověku, můžeme připomenout jen v české historii jako celoživotní vzdělávání „péči“ rektora
Univerzity Karlovy o učitele latinských škol v 16. a 17. století. Nelze opomenout J. A. Komenského Vševýchovu, kde čtyři sta let staré výroky, zní velmi současně, kde se píše o vzdělávání všech ve všech věcech a po celý život, od kolébky až po hrob. Pokud budeme sledovat dobu od počátků systému novodobého školství u nás, od doby tereziánských školských reforem, pak vzdělávání učitelů v činné praxi, už v 19. století označované termínem „další vzdělávání učitelů“, mělo od počátku dva hlavní směry – prohlubování a zkvalitňování vzdělání a vedle toho vzdělávání pro získání vyšší kvalifikace. Při tehdejším vertikálním chápání nároků jednotlivých stupňů školy na vzdělanost učitele, čím vyšší stupeň, tím větší požadavky na vzdělání, to bylo studium pro možnost působit na vyšším stupni školy. O různých formách (zpočátku nesystémových) lze hovořit již v první polovině 19. století. Školský zákon č. 62 z roku 1869 pojednává poměrně rozsáhle o dalším vzdělávání, a mj. také o kurzech, v nichž se mohli učitelé splňující podmínku vzdělání a způsobilosti pro výuku na školách obecných, připravovat k působení na měšťanských školách. Tyto kurzy byly pak v r. 1886 vymezeny Statutem kurzů. 1 Snahy o zavedení kvalifikačního vzdělávání učitelů byly také poměrně brzy i v odborném školství. Od druhé poloviny 19. století bylo usilováno o pedagogické vzdělání učitelů zemědělských škol. v r. 1930 vznikl Státní pedagogický seminář pro kandidáty učitelství škol zemědělských v Praze. Po druhé světové válce v souvislosti se zákonným zavedením vysokoškolského studia učitelů všech stupňů škol, založením pedagogických fakult a se zřízením Výzkumného ústavu J. A. Komenského a vznikem krajských a okresních pedagogických sborů byly vytvořeny nové podmínky nejen pro kontinuální další vzdělávání učitelů, ale i pro zvyšování jejich kvalifikace. Pro řešení aktuálního nedostatku kvalifikovaných učitelů bylo v padesátých letech zavedeno studium při zaměstnání při vysokých i středních školách, které vzdělávaly budoucí učitele. Tyto mimořádné formy studia byly ošetřeny legislativně, včetně zajištění pracovních úlev pro studující 2 a vybavování školních knihoven podle potřeb studujících. V r. 1959 vyšel výnos ministerstva školství a kultury „Zásady pro doplňování a zvyšování odborného a pedagogického vzdělání učitelů, mistrů odborného výcviku a vychovatelů odborných učilišť. 3 Existovalo DPS pro učitele LŠU, zdravotních škol, průmyslových škol atd. Kvalifikační vzdělávání bylo jednoznačně vymezeno československou školskou legislativou v osmdesátých letech – známou vyhláškou č. 60/1985 Sb. o doplňujícím studiu studentů vysokých škol a absolventů vysokých a středních škol pro získání pedagogické způsobilosti. 4 Dále to byla vyhláška č. 61/1985 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, která obsahovala m.j. § 9 o rozšiřujícím studiu, který byl zrušen v r. 2001 novelou vysokoškolského zákona.
Vymezení pojmů Pojem celoživotní vzdělávání, stejně jako další pojmy v pedagogických vědách bývají užívány mnohdy nepřesně či různými autory odlišně. Dovolíme si tedy předložit naše pojetí významu klíčových pojmů tohoto pojednání. 1
blíže je specifikoval Statut kurzů č. 6032/1886, vydaný ministerstvem věcí duchovních a vyučování. Vyhláška č. 20/1955 Ú. l. - výnos MŠK z 30. 7. 1955 č. 52 279/55-A III/1. 3 Výnos MŠK ČR č. 35598/1959 Sb. – II/5 „Zásady pro doplňování a zvyšování odborného a pedagogického vzdělání učitelů, mistrů odborného výcviku a vychovatelů odborných učilišť. 4 Vyhláška MŠMT ČSR č.60/1985. Tato vyhláška navazovala na vyhlášku č. 59/1985 Sb. o odborné a pedagogické způsobilosti pedagogických pracovníků a o určení školských zařízení, ve kterých mají pedagogičtí pracovníci postavení učitele. 2
Tab. 1
CELOŽIVOTNÍ VZDĚLÁVÁNÍ vzdělávání dospělých
vzdělávání dětí a mládeže ucelené (formalizované)
studium na školách
vzdělávání zájmové a výchova vzdělávání v rodině
ucelené (formalizované) studium na školách
vzdělávání dospělých v produktivním
vzdělávání seniorů
věku
další profesní vzdělávání
zájmové a občanské vzdělávání
Tab. 2
DALŠÍ PROFESNÍ VZDĚLÁVÁNÍ UČITELŮ kvalifikační vzdělávání 1. studium rozšiřující, specializační, rozdílové, funkční 2. doplňující pedagogické studium
normativní školení
průběžné další vzdělávání
školení podmiňující výkon činnosti
průběžné (kontinuální) prohlubování, obnova a získávání nových profesních kompetencí
Výše uváděné termíny „rozšiřující studium“ či „studium: specializační, rozdílové, funkční“ a „doplňující pedagogické studium“, jsou již dlouhodobě užívané, vycházejí z dřívější legislativy, ovšem v současné školské legislativě zakotveny nejsou. Přičemž názvy jednotlivých druhů vymezovaly dostatečně zaměření studia a co je důležité, poukazovaly na nutné splnění požadovaného vstupního vzdělání. Současná terminologie školské legislativy neakceptovala v této oblasti dostatečně potřebu obsahové jednoznačnosti významu nově zaváděných pojmů, jejich kontext a korelaci se stávající praxí.
Nová školská legislativa Nová česká školská legislativa jakožto nástroj vymezující realizaci české vzdělávací politiky vychází ze základních dokumentů strategie vzdělávací politiky, kterými jsou „Národní program rozvoje vzdělávání v České republice“, tzv. Bílá kniha (2001) a „Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky“ (inovovaná verze - 2005), kde jsou rozvedena a zdůvodněna východiska nové koncepce vzdělávání. Jsou to především následující legislativní normy: Především Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Pro oblast dalšího vzdělávání učitelů je to Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, doplněný Vyhláškou č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Na tuto vyhlášku navazují „Standardy pro udělování akreditací DVPP“. Jsou to závazné normy pro koncipování vybraných vzdělávacích programů, jejichž výstupem je získání specializace pro určitou funkci nebo specializovanou činnost ve škole (výchovný poradce, ředitel školy aj.) 5 Z připravovaných dokumentů by to měl být Dlouhodobý záměr dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků České republiky. Jak můžeme hodnotit vliv nové legislativy na situaci v DVPP? Kladem je, že v základních paragrafech zákona je posílena pozice učitelské profese. Učitel od prvního stupně ZŠ musí mít magisterskou úroveň vysokoškolského vzdělání. Učitelská odborná kvalifikace má dvě rovnocenné složky oborovou a pedagogickou (pedagogickopsychologickou a oborově didaktickou). Neexistuje už legislativní degradace učitelské profese v dříve uváděné opozici „odborná“ a „pedagogická“ část kvalifikace. Na druhé straně je v nové legislativě obsaženo zásadní znevážení pedagogických věd, a to v § 22 zákona o pedagogických pracovnících. Kde se studiem pedagogiky rozumí „vzdělání získané studiem v akreditovaném 6 vzdělávacím programu v oblasti pedagogických věd uskutečňovaném zařízením dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.“ Tato zařízení, která vzdělávají v „pedagogických vědách“, nemusejí mít žádnou ověřenou vědeckou úroveň, jsou pouze zapsána v rejstříku zařízení pro DVPP, mohou to být resortní zařízení, ale i podnikatelské subjekty, doposud mezi nimi není žádná vysoká škola. Odborně blíže nespecifikované zařízení dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků může poskytovat vzdělání „v oblasti pedagogických věd“. Lze tomu tedy rozumět vzhledem k tomu, že vzdělávání není živnost vázaná a k jejímu poskytování není třeba ničeho, než zápisu ve zřizovací listině nebo v dodatku k ní, že vzdělávání ve vědách pedagogických může poskytovat kdokoli, aniž by prošel příslušným vysokoškolským studiem a jeho odborná úroveň nepodléhá žádnému náročnějšímu schvalovacímu řízení. Paragraf 22 se sice naštěstí netýká učitelů mateřských škol, 1. stupně a 2. stupně základní školy a učitelů všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy. Ale podle zákona je možné, abychom měli takto „zdělané“ učitele („v“ vynecháváme záměrně) odborných předmětů střední školy, učitele uměleckých odborných předmětů v základní umělecké škole, střední odborné škole a konzervatoři, v jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky, vychovatele a další tzv. pedagogické pracovníky. Nebezpečím v nové legislativě je oslabení kvalifikační vazby na aprobovanost. Požadavek aprobovanosti není v zákoně o pedagogických pracovnících stanoven, aprobace je 5
Jsou to: Studium pedagogiky (podle problematického § 22 zákona o pedagogických pracovnících), dále Studium pro asistenty pedagoga, Studium pro ředitele škol a školských zařízení, Studium pro vedoucí pedagogické pracovníky, Studium pro výchovné poradce a Studium k výkonu specializovaných činnost- pro toto poslední je 5 standardů, např. tvorba a následná koordinace školních vzdělávacích programů a prevence sociálně patologických jevů. 6 Rozuměj “Akreditační komisí pro DVPP, nikoli Akreditační komisí pro vysokoškolské studijní programy”.
v zákoně uváděna jen nepřímo a ne příliš jednoznačně. Je to při specifikaci podmínek získání odborné kvalifikace v programech celoživotního vzdělávání realizovaných vysokou školou, kde je již výše uvedený požadavek dosažení magisterské úrovně studia v „oboru vzdělání, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu“. Ve vyhlášce 217/2005 je opět nepřímo uvedena a to v § 6 písmeno b) jako „způsobilost vyučovat další předměty“. Pro vysoké školy je významné, že nová legislativa posílila pozici celoživotního vzdělávání. Zákon o pedagogických pracovnících postavil na stejnou úroveň kvalifikaci dosaženou několika různými cestami. Nejen absolvováním řádného denního studia je možné dosáhnout plné učitelské kvalifikace, ale je to možné kdykoli během života „vzděláním v programu celoživotního vzdělávání realizovaném vysokou školou“ po dřívějším vystudování odpovídajícího oboru na vysoké škole na magisterské úrovni. Stejně tak je možné rozšířit si v programu celoživotního vzdělávání na vysoké škole aprobaci pro jiný obor. Problémem je však skutečnost, že absolvent tohoto studia nedělá „státní závěrečnou zkoušku“ a nedostává „vysvědčení“, ale pouhé „osvědčení“. Domníváme se, že řešení, kdy získaný certifikát (vysvědčení) by byl „přílohou k vysokoškolskému diplomu“, u středoškolsky vzdělaných pedagogických profesí obdobně „přílohou k maturitnímu vysvědčení“, by bylo důstojnější a jednoznačnější pro prokazování kvalifikace. Vysvědčení platné pouze s vysokoškolským diplomem by dokládalo komplexně nově získanou i základní kvalifikaci. Nejasnost nezakotveně získávaných „osvědčení“ se ukáže časem problematickou.
Kvalifikační studium v programech CŽV na vysokých školách Programy kvalifikačního studia v kombinované formě nabízené vysokými školami vycházejí ze zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících. Paragrafy 7, 8 a paragraf 9 odst. (1) ustanovují, že odbornou kvalifikaci lze získat „v programech celoživotního vzdělávání zaměřeném na přípravu učitelů“: a) prvního stupně, b) všeobecně vzdělávacích předmětů druhého stupně, c) všeobecně vzdělávacích předmětů střední školy“. Kvalifikaci učitele prvního stupně je možné získat v programech celoživotního vzdělávání pouze pro ty, kdož absolvovali magisterskou úroveň studiem předškolní pedagogiky nebo vystudovaly učitelství pro 2. stupeň ZŠ. Není možno, aby kvalifikaci pro učitelství 1. stupně získal tímto studiem učitel, který absolvoval učitelství pro střední školu (ani v případě učitelství všeobecně vzdělávacích předmětů). Pro získání kvalifikace podle § 8 a § 9 odst. (1) je podmínkou absolvování ne jakékoli magisterského studijního programu, ale „studijního oboru, který odpovídá charakteru vyučovaného předmětu“. Pro toto vzdělávání byl užíván termín „doplňující pedagogické studium“, z důvodů komunikativní srozumitelnosti je tak pracovně nazýváno dále. Kvalifikační studium, které je specifikováno ve zbývajících pěti odstavcích § 9 až po § 21, je podobného charakteru a nabízejí ho vysoké školy rovněž. Tam jsou však jistá omezení daná výše zmiňovaným § 22. Odbornou kvalifikaci pro učitele a pedagogické pracovníky uvedené pod výše vyjmenovanými paragrafy lze získat podle § 22 v „zařízeních dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků“ a to ve velmi krátkém časovém úseku za 120 hodin pro „učitele“ a za 80 hodin pro vychovatele. Jednak vysoké školy nepatří automaticky mezi tato „vzdělávací zařízení“, oprávnění lze získat (poněkud komplikovaně) zápisem do rejstříku těchto zařízení, zatím tam snad není žádná vysoká škola. Z tohoto důvodu vysoké školy nemohou poskytovat kvalifikaci v uvedených krátkých studijních programech, ale navíc
většina vysokých škol odmítá možnost poskytnout odbornou kvalifikaci za takové časové minimum, což má své ekonomické souvislosti. Pro vysoké školy nejsou ani v jiném smyslu rovné ekonomické podmínky, vzdělávací programy nemohou nabízet na stejně nízké ceny – některé instituce mají dotaci na režii a platy, příp. jejich vzdělávací činnost je dotována z různých důvodů z jejich jiných aktivit, přičemž většina vysokých škol nemůže dotovat celoživotní vzdělávání ani na úrovni pronájmu místností, režijních nákladů, služeb atd. Kvalifikační vzdělávání se řídí také vyhláškou č. 217/2005 o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Výše uvedené vzdělávání patří pod § 1 a) studium pro splnění kvalifikačních předpokladů, blíže je specifikované v § 2 jako studium v oblasti pedagogických věd. Kvalifikační studium je dále vymezeno § 6 jako studium k rozšíření odborné kvalifikace, kde může absolvent získat a) způsobilost k výuce na jiném druhu nebo stupni školy (délka studia je stanovena na minimálně 200 hodin), b) způsobilost vyučovat další předměty (délka studia je stanovena na minimálně 250 hodin). Oba tyto druhy studia je možné absolvovat pouze na vysoké škole. Další kvalifikační programy, které mohou být realizovány pouze na vysoké škole, jsou uvedeny ve vyhlášce jako „studium ke splnění dalších kvalifikačních předpokladů“. Jsou to pod: § 7 studium pro vedoucí pedagogické pracovníky, což představuje studium školského managementu, § 8 studium pro výchovné poradce. Kromě toho mohou vysoké školy nabízet, stejně jako jiná vzdělávací zařízení DVPP, studium k výkonu specializovaných činností podle § 9 vyhlášky a to v rozsahu minimálně 250 hod. Tyto činnosti jsou taxativně vymezeny (pouhých 5 z cca 20 možných specializovaných činností ve školách). Pro tvorbu vzdělávacích programů zaměřených na studium podle § 9, vyhlášky jsou vypracovány „Standardy pro udělování akreditací DVPP“, ty jsou i pro některé další programy. Z programů realizovaných vysokými školami se to týká programů podle § 7 a § 8, školského managementu a studia výchovných poradců.
Závěr Kvalifikační studium učitelů v rámci celoživotního vzdělávání je na vysokých školách stálou součástí jejich pedagogické činnosti. Většinou je v gesci jednotlivých fakult, případně podle odborného zaměření jednotlivých kateder či vysokoškolských zařízení pro DVU. Domníváme se, že vysokoškolská úroveň studia v případě získávání kvalifikace je nezastupitelná především s ohledem na kvalitu školství. Proto považujeme za naléhavé zabývat se možnou novelizací zákona č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících, především pak problematického § 22. Proč je o kvalifikační studium takový zájem a čím je kvalifikační studium důležité? Jedním z důvodů je potřeba dosáhnout plné kvalifikovanosti pedagogických pracovníků, především učitelů. Dále pak to, že jde o stálý požadavek, je třeba trvale nabízet možnost dosažení plné kvalifikace těm, kdož jsou vysokoškolsky vzdělanými odborníky a rozhodnou se kdykoli v průběhu svého života změnit kvalifikaci, stát se učitelem a svůj obor učit ve škole. Pro školskou praxi je tedy nabídka vysokoškolského kvalifikačního vzdělávání nezbytná.
Literatura Zákon č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zákon č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících. Vyhláška č. 317/2005 Sb. o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků, akreditační komisi a kariérním systému pedagogických pracovníků. Standardy pro udělování akreditace DVPP. Č.j. 26 451/2005-25, 30 908/2005-25. http://www.msmt.cz/_DOMEK/default.asp?ARI=103616&CAI=3138. Dlouhodobý záměr dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků České republiky. Praha: MŠMT, 2005, http://www.msmt.cz KOHNOVÁ, J. Další profesní vzdělávání učitelů a jejich profesní rozvoj. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2004. ISBN 80-7290-148-6. KOHNOVÁ, J. Instituce a systém dalšího vzdělávání. In: WALTEROVÁ, E. (red.). Rozvoj národní vzdělanosti a vzdělávání učitelů v evropském systému. Výzkumný záměr. Praha : Univerzita Karlova v Praze, Pedagogická fakulta, 2000. ISBN 80-7290-034-X.
