Kurz společenské výchovy a tance pro žáky 9. ročníku…
březen – duben 2015
Základní škola Bratrství Čechů a Slováků Bystřice pod Hostýnem
Jen tak na okraj Jsou sice Velikonoce, ale při pohledu z okna to tak nevypadá. Místo toho, aby svítilo sluníčko a příroda vítala jaro, dělá si z nás spíš legraci. Nejdříve sněží, potom prší, pak na chvíli vysvitne sluníčko a nakonec začne znovu sněžit. Ach jo. Kdy konečně začne to pravé jaro? Přála bych si, aby mě ráno budily sluneční paprsky a neschovaly se, sotva vyjdu ven. Když se vypravím do školy v pochmurném počasí, tak nemám zrovna dobrou náladu. Celá třída ještě první hodinu pospává a nikdo nemá chuť cokoliv dělat. Jaro, už na Tebe čekáme! Celá naše redakce se snažila, aby Vás toto číslo naladilo hezky vesele, barevně, prostě na jarní notečku. A co jsme pro Vás připravili? Tentokrát poletíme přes velkou louži do Ameriky, dozvíte se, co obnáší práce šéfredaktorky bystřického Zpravodaje, nezapomeneme na Měsíc knihy ani na zdravé recepty, posoudit naše sklony k tvůrčímu psaní můžete opět v Listování, jednoduše – všechny oblíbené rubriky jsou v plné polní a čekají na své věrné čtenáře. Za redakci Kateřina Bučková, IX. C
3
Na slovíčko Brzy po Velikonocích jsme se v redakci mohli těšit na milou návštěvu. Naše pozvání totiž přijala paní šéfredaktorka Zpravodaje města Bystřice pod Hostýnem, Mgr. Ilona Musichina. Přímo „v hodině“ žurnalistiky nám se zaujetím vyprávěla nejen o své práci, studiích a koníčcích, ale ochotně odpovídala i na všechny (zví/ědavé) otázky. A je samozřejmé, že prostřednictvím velkého rozhovoru našeho mimořádného hosta představíme i vám. 1. Jaké bylo Vaše vysněné povolání? Když jsem chodila na Základní školu Bratrství, češtinu mě učila paní Milena Hašková. Byla moudrá a vtipná a knížky brala do ruky jako poklady. Rozhodla jsem se, že budu dělat to samé. A trochu se mi to i povedlo. Vystudovala jsem češtinu a ruštinu na filozofické fakultě a pár let pak učila v Holešově na gymnáziu. 2. Je Zpravodaj Vaší první profesní zkušeností s periodickým tiskem? Co Vás přivedlo k novinářské práci? V Praze náhoda, v Bystřici mladší dcera a pak taky spolužačka Bára Janečková. Skutečným novinářem se vším všudy jsem myslím nikdy nebyla. Mí kamarádi rusisté začali ještě na fakultě spolupracovat se soukromou zpravodajskou agenturou Arteria, která u nás vydávala zprávy ruských agentur. Hledali překladatele. Tak jsme se při té příležitosti naučili psát zprávy. Nebyla to novinařina, jen služba novinářům, zprávy od nás přebíraly české noviny. Když se pak o hodně později v Bystřici narodila moje mladší dcera, chtělo to práci někde poblíž, a tak jsem opustila holešovské gymnázium a na pozvání Báry Janečkové nastoupila do bystřického Zpravodaje. „Tak co,“ ptali se mě známí, „pořád opravuješ pravopisné chyby?“ 3. Můžete tento měsíčník blíže představit? (jak dlouho vychází, v jakém nákladu dříve a nyní, počet předplatitelů, internetových čtenářů, obsahová náplň a její proměny apod.)? Pokud správně počítám, Zpravodaj vychází už 42. rok. První čísla informace o nákladu neuvádějí, ale v 80. letech 20. století se vydávalo 2000 kusů měsíčně a náklad postupně klesal. Dnes vydáváme jen 900 kusů. Komu nevadí, že nemá k textům obrázky, může si číst Zpravodaj na internetu. Kolik takových lidí je, nemám představu, někteří možná nečtou Zpravodaj celý, ale jen vyhledávají texty na určitá témata. Předplatitelů ubývá, jsou to spíš starší lidé žijící mimo Bystřici. K dnešnímu dni jich obesíláme sedmnáct. Městský zpravodaj má psát hlavně o městě a blízkém okolí. Ten bystřický to od svých začátků v roce 1974 dělal. Prvních pár let sice psal spíše o politice jedné strany 4
a provolával povinná hesla, postupně se ale začal věnovat i životu lidí, kultuře, historii, přírodě, a dokonce sportu. Dneska máme několik stálých rubrik – současnost, kulturu, školství, společenskou kroniku, okolní obce, historii, přírodu a sport. Uveřejňujeme také inzerci. A téměř nový je prostřední barevný dvojlist pro fotoreportáže. 4. Prozradíte, jak vypadá běžný pracovní den šéfredaktorky? Mám to štěstí, že redakci tvořím sama, takže šéfuji jen sobě. Hned zrána si uložím prolistovat noviny, přečíst zprávy na internetu a vyřídit e-maily. Podle toho, v jaké fázi je práce na aktuálním čísle, si pak zadám další úkoly. Píšu, někdy se do toho musím se vší šéfovskou autoritou opravdu nutit, upravuju texty přispěvatelů a komunikuju s nimi po mailu, získávám informace z různých zdrojů, zvu na návštěvu pamětníky, nebo jdu s fotoaparátem a diktafonem na návštěvu já. Když se něco důležitého koná, běžím to vyfotit, scanuji staré fotografie. Někdy pracuji na právě vydávané knize z Edice Zpravodaje, píšu zprávy na městské webové stránky nebo vypomáhám s hlášením městského rozhlasu. Snažím se nebrat si práci domů, ale nad některými texty stejně přemýšlím i ve spaní. 5. Jste také jazyková korektorka, v čem je práce s texty různých autorů a stylů nejtěžší? Nejtěžší je při redakčních úpravách některých textů najít tu správnou míru. Vytáhnout z textu to nejlepší, co v něm je, vyčistit ho, správně doladit, když to v něm drhne, ale udělat to tak, aby to skoro nebylo poznat, aby si autor řekl, no jo, takhle je to daleko lepší, tak jsem to vlastně chtěl. S většinou autorů se vždycky dohodneme, občas se ale bohužel najdou i takoví, kteří sebemenší zásah do svého textu berou jako osobní urážku… Zpravidla jde o ty, jejichž schopnost vyjádřit se písemně je minimální. 6. Čím se ve vlastní publicistické tvorbě inspirujete? Zajímavými lidmi, které potkám, materiály, které třeba kolegové objeví v archivu, životem. 7. Máte své oblíbené noviny, časopisy, blogy…? Noviny si jen tak pro vlastní potěšení moc nečtu, každý čtvrtek se ale těším na časopis Reflex. Záplavy blogů se trochu děsím, poslední dobou sleduji jen blog svého spolužáka z fakulty Pavla Klusáka, z nějž se vyklubal renomovaný hudební kritik a publicista. Vždycky jsem mu záviděla, že je chytřejší než já, že pořád něco zajímavého poslouchá a jak mu to krásně píše. Jeho blog se jmenuje „Melanchofobie“ – strach z ticha. 8. Váš vztah ke knihám? Těší mě a trápí. K smrti ráda je čtu, ale taky bych někdy chtěla nějakou napsat. 9. Psala jste ráda jako žákyně a studentka slohové či literární práce? Vlastně jsem nikdy nepsala lehce a ráda – vždycky to pro mě byla a pořád je spíš pomalá, těžká práce. O to větší mám pak radost, když se to povede.
Děkujeme za rozhovor.
Kateřina Bučková a Sarai Mošťková, IX. C 5
Anketa Březen vždy patřil, dokonce už od časů první republiky, knihám. A 2. duben jako den narození dánského pohádkáře H. Ch. Andersena je Mezinárodním dnem dětské knihy. Nad otázkou pro naši anketu v jarním Clicku jsme proto nemuseli dlouho přemýšlet. Bylo jasné, že v ní knížka dostane hlavní roli. Nakonec jsme v redakci vybrali úplně jednoduchou otázku. Jak byste na ni odpověděli vy? „Které knížky jsou Vaše nejoblíbenější?“ Sabina, 9. A Girl online, Rozbřesk a na třetí si nevzpomenu. Nikola, 9. B Malý princ, Hvězdy nám nepřály, Dívka 15 – milá, ale praštěná. Veronika, 9. A Hvězdy nám nepřály, Papírová města. Jo, ještě Hledání Aljašky. Vše John Green. Eliška, 7. C Moje oblíbená je devítidílná série Sedmý smysl. Eva, 6. C Zrovna čtu Deníky malé blondýnky. Viola, 3. A Mám jen jednu oblíbenou knížku, Rio. Je o papouškovi, který neuměl létat. Karolína, 3. A Určitě Správná pětka. Má hodně dílů (21 – poz. red.). Sára, 2. B Bubáček, Jaké je to asi v Čudu a Harry Potter! Honza, 8. B Eragon, Harry Potter a Fénixův řád, Letopisy Narnie: Čarodějův synovec Mgr. B. Moráčková Knížky mého dětství? J. Lada – Bubáci a hastrmani, O. Sekora – Ferda Mravenec a také klasické pohádky B. Němcové nebo K. J. Erbena. Mgr. K. Čápová Vzpomínám ráda na Záhadu hlavolamu od J. Foglara, Evu s modrým snem J. Moravcové a Veroniku, prostě Niku J. Kolárové. 6
Mgr. Z. Sýkorová Hra o trůny, Pán prstenů, Malý princ. Ing. J. Vašinová Mám ráda Collinsův Měsíční kámen, cokoliv od E. Petišky (z tvorby pro dospělé) a také I. Obermanovou. Mgr. O. Barotová Žákovská knížka bez poznámek! ☺☺☺
Daniela Janásková a Karolína Janáková, IX. A
Ekostránky Světový den vody 22. březen se od roku 1993 slaví jako Světový den vody. Voda je podmínkou pro naše přežití. Ke svému životu potřebuje jeden člověk za den 120 litrů čisté vody. Přesto je na světě 1,1 miliardy lidí, to je 18 % světové populace, kteří mají obtížný přístup k pitné vodě. Každý týden umírá podle odhadů 42 000 lidí na nemoci způsobené nedostatkem pitné vody. Dovedeme si vůbec představit jeden běžný den bez vody? I my se jako škola s ekologickým zaměřením zabýváme tímto globálním problémem. Téma s názvem Voda je tedy součástí programu Ekoškola, do kterého se naše škola zapojuje již od roku 2004. Žáci plní řadu aktivit, které jsou pravidelně obměňovány a inovovány podle aktuální situace. V březnu 2015 dostali členové školního ekotýmu za úkol propojit téma Vody s některým vyučovacím předmětem a připravit si pro třídu několik zajímavých aktivit. Řadě z nich se to již s pomocí vyučujících povedlo, některé to však ještě čeká. Na pracovní schůzce se mladší členové ekotýmu seznámili s technickým vybavením týkajícím se vodního hospodaření na naší škole. Zopakovali si, jaké zdroje vody škola využívá i jaká máme opatření pro šetření s vodou. Ověřili si, že i když při čištění zubů spotřebují 2l vody, nebo naopak jen 2dcl, výsledek to neovlivní! Heslem letošního Světového dne vody je „Voda a udržitelný rozvoj“. Pokuste se i vy přiložit ruku k dílu a pomoci dobré věci. Třeba jen tím, že si nebudete čistit zuby a zároveň mít puštěnou vodu, budete se častěji sprchovat než koupat ve vaně, využívat k zalévání vodu dešťovou apod. Možností je spousta. Polovina vody na planetě Zemi je činností člověka trvale znečištěná! Záleží proto na každém z Vás, jakou vodu budeme mít. Zuzana Šenovská a Pavla Hermanová, IX. C 7
Poznej a chraň Osvědčená sestava mladých přírodovědců, ochránců a ekologů reprezentovala naši školu stejně úspěšně jako v loňském roce. Žáci VII. B – Tomáš Hlobil, Tadeáš Sladký a Petr Volek v oblastním kole přírodovědné soutěže Poznej a chraň na téma „Co je malé, to je milé, aneb drobní živočichové a rostliny Zlínského kraje" obstáli. 26. března v konkurenci 12 družstev v kategorii starších žáků získali pro naši školu hned dva cenné kovy. Stupně vítězů jim patřily nejen ve vědomostní soutěži – 2. místo, ale i v nepovinném úkolu, který zvládli ze všech nejlépe. Za leporelo byli dokonce odměněni 1. místem. Gratulujeme k výbornému výsledku! Zuzana Šenovská, IX. C
Pod lupou Jméno: Mgr. Olga Blažková Znamení: Panna Děti: Zuzana (29 let), vnučka Anetka (16 měsíců) Vašich 5 „nej“: – Kniha: Žízeň po životě – Irving Stone – Film: Vrať se do hrobu – Sport: Sleduji všechny sporty, hlavně hokej, na který občas chodím. – Jídlo: ryby – Historická postava: Charlotte Masaryková. •
Co rozhodlo o Vaší učitelské dráze? Nedostala jsem se na vysněnou MEDICÍNU! Vždy jsem ráda zpívala, malovala, recitovala a měla vztah k dětem. Rozhodla jsme se pro učitelství 1. stupně.
•
Jaká profese Vás tehdy ještě lákala? Dějiny umění.
•
Vyzkoušela jste si i výuku na 2. stupni? Ano, první školní rok jsem učila v 6. ročníku anglický jazyk.
•
Máte bohatou pedagogickou praxi, co vás ještě dokáže překvapit? Každý den mě něco překvapí, proto mě to pořád baví.
•
Jsou dnešní děti jiné, jak se často říká? Děti jsou stejné, jen je obklopuje a ovlivňuje jiný svět. 8
•
Uveďte pouhých šest slov pro svou vlastní charakteristiku? Přátelská, komunikativní, humorná, nebojím se prosadit vlastní názor, zodpovědná, nedochvilná. Veronika Pagáčová, IX. A
Jméno: Mgr. Věra Kopřivová Znamení: Blíženci Děti: Martin (35), Lenka (31) Vašich 5 „nej“: – Kniha: dobrodružná četba, nemám vyhraněného autora – Film: Na samotě u lesa – Sport: turistika – Jídlo: vepřo-knedlo-zelo – Historická postava: Karel IV. Životní motto: Nezabývej se tím, co nezměníš. • Co rozhodlo o Vaší učitelské dráze? Líbila se mi práce s dětmi. Vzorem pro mne byly mé tety – učitelky. •
Jaká profese Vás tehdy ještě lákala? Žádná.
•
Vyzkoušela jste si i výuku na 2. stupni? Na 2. stupni jsem jen několikrát suplovala.
•
Máte bohatou pedagogickou praxi, co vás ještě dokáže překvapit? Za téměř 36 let svého pedagogického působení a díky optimistickému náhledu na život a školní práci mohu říct, že mě nedokáže překvapit už vůbec nic.
•
Jsou dnešní děti jiné, jak se často říká? V dnešní pokročilé době jsou žáci z mého pohledu k učiteli otevřenější, více o všem diskutují a vyjadřují vlastní názor. Bohužel někdy i nevhodným způsobem.
•
Uveďte pouhých šest slov pro svou vlastní charakteristiku? Zodpovědná, spolehlivá, přátelská, empatická a vstřícná optimistka. Zuzana Matyáštíková, IX. A
9
Co jste možná nevěděli O velikonočních kraslicích Ošatka s malovanými vajíčky patří na velikonoční stůl stejně jako váza s kočičkami, kynutý mazanec a beránek. Kraslice jsou vyfouknutá prázdná vejce (tzv. vejdumky) nebo vejce uvařená natvrdo, která se odnepaměti barvila a zdobila různými výtvarnými technikami. Výkladů, proč je vejce spojováno s Velikonocemi, je mnoho. Vždy bylo symbolem plodnosti, úrodnosti, života a znovuzrození, také návratu jara a s ním životní síly. V předkřesťanských dobách se vejce vkládala do hrobů, obarvená vejce (červená i zlatá) jsou doložena ve starověkém Sumeru, Egyptě, Persii, tento obyčej znali staří Římané. V této souvislosti se často traduje křesťanská legenda o putování Ježíše a svatého Petra po světě. Jednoho dne přišli do statku a poprosili hospodyni o kousek chleba. Nešťastná hospodyně však neměla ani skývu, ale chtěla pocestné pohostit. V tom uslyšela kdákání slepice, a tak seběhla do kurníku a našla zde vejce. Upekla ho v teplém popelu a hosty jím nakrmila. Když odešli, chtěla smést ze stolu skořápky, ale spatřila, že byly zlaté! Každému pocestnému potom dávala vejce, avšak žádná skořápka se už ve zlato neproměnila. Časem začala vejce rozdávat na výroční den návštěvy oněch dvou pocestných. Křesťanské Velikonoce symbolizují vejce červená, v barvě Kristovy krve, žlutá jako barva obilí a slunce měla zaručit úrodu a zelená vejce přinášela štěstí a bohatství. Podle lidových zvyklostí byli kraslicemi odměňováni koledníci za vyšlehání dívek a žen pomlázkou. Právě červenou kraslici si dívka nechávala pro chlapce svých snů. Protože se dříve věřilo v magickou moc vajec, zdobily se různými magickými ornamenty, což později sice vymizelo, motivy rostlinné a zvířecí ale zůstaly. Tradice malování kraslic se v našich krajích rozvinula jako nikde jinde na světě, za nejkrásnější zdobená vejce se považují ta ze Slovácka. Tamější tvořivé malérečky si osvojily obdivuhodnou zručnost. Dodnes se vejce barví, malují a zdobí nejrůznějšími technikami – batikováním, voskem, leptáním, vyškrabováním, polepováním slámou i jinými přírodninami. Nejnáročnější je drátování, prořezávání a vrtání. Oblíbená a velmi pěkná jsou vajíčka barvená v cibulových slupkách, zvláště ta s otiskem prvních jarních lístků. To jistě dobře znáte. Nakonec ještě jedna zajímavost. Víte, že slavná velikonoční vejce z přelomu 19. a 20. století od petrohradského klenotníka P. C. Fabergého patří k nejobdivovanějším šperkům světa? Vznikla na objednávku carské rodiny, byla vytvořena ze zlata, drahých kovů, slonoviny či perleti precizními zlatnickými technikami, dokonce skrývala pro obdarovaného překvapení. Stále jsou v celém světě považována za vrchol klenotnického umění. Aneta Luhanová, IX. C 10
Clickytipy Hitparáda 1. 2. 3. 4. 5.
Sia – Big Girls Cry Hozier – Take Me To Church Mark Ronson feat. Bruno Mars – Uptown Funk ZEDD feat. Selena Gomez – I Want You To Know Lindsey Stirling – Take Flight
Jarní čtení J. K. Rowlingová – Bajky Barda Beedleho The Tales of Beedle The Bard nejsou sice žádnou knižní novinkou, vyšly totiž v roce 2008, jistě však stojí za přečtení. Obsah této knihy tvoří pět kouzelnických pohádek spjatých se slavnou sérií příběhů čarodějnického učně z Bradavic. Ve světě Harryho Pottera se nenajde jediné kouzelnické dítě, které by tyto pohádky neznalo zpaměti. Prastaré příběhy, které pro kouzelnickou společnost sesbíral bard Beedle, jsou v knihách o Potterovi mnohokrát vzpomínány a hrají svou roli hlavně v potterovském finále (7. díl). Sám Harry si je málem přečetl příliš pozdě – zrovna díky nim totiž objevil mnoho důležitých informací, které mu nakonec zachránily život v boji proti nejhoršímu černokněžníkovi – lordu Voldemortovi. A mimochodem, knížku slupnete za jeden večer! Joseph Delaney – Sedmý syn V knize současného britského autora sci-fi a fantasy příběhů najdete hned dva díly série Kroniky Wardstone, jmenovitě Učně lovce duchů a Kletbu lovce duchů. I když jsou určeny mladším čtenářům, na své si přijdou i ti zkušenější. Navíc filmová verze rozhodně nepatří k povedeným, takže je opět potvrzeno, že knižní předloha filmy 100% předčí. Kdo je tím tajemným lovcem duchů? Ten, kdo chrání svět před čarodějnicemi, duchy, před silami temnot. Ale lidé mají strach z jeho zvláštních schopností, proto je sám a v opovržení. Naproti tomu třináctiletý Thomas Ward je obyčejným farmářským chlapcem, je však zároveň sedmým synem sedmého syna s předurčeným posláním. Má se stát učněm lovce duchů. Zatím jako legendární válečník nevypadá! Víc prozrazovat nebudeme, napětí a dějová zvraty přece patří k čtenářským potěšením. Daniela Janásková a Karolína Janáková, IX. A 11
Pozvánka do kina Popelka Pokud se vám začalo stýskat po klasických pohádkách, protože v poslední době se skoro pořád setkáváme s nejrůznějšími moderními verzemi, kterým se někdy ani nedá říkat pohádky, tak se vám nová Popelka bude rozhodně líbit. V americké Cinderelle se sice nesetkáte s Libuškou Šafránkovou ani třemi oříšky, dokonce nebude zpívat Karel Gott „Kdepak ty, ptáčku, hnízdo máš?“, ale ten Disney má taky přece jenom něco do sebe. Děj je v menších obměnách stále týž, ale film rozhodně stojí za podívání. Kostýmy, masky, prostředí, vše v nádherném, ba přímo pohádkovém balení. Zlá macecha, ostatně skvěle zahraná Cate Blanchett, a ta je vždy zárukou kvality, je po zásluze potrestána a tak to má být. Dokonce nejen v pohádkách. Chappie Robot a emoce. Dvě věci, které naprosto nejdou dohromady, ale i přesto se je tento film rozhodl spojit. Děj letošní březnové novinky v našich kinech nás zavede do nepříliš vzdálené budoucnosti, kdy policejní jednotky tvoří počítačově řízení roboti. Jeden skotský vynálezce se ale pokouší vytvořit stroj, který by byl schopen myslet a cítit podobně jako lidé. Výsledkem jeho úsilí je Chappie, který se ovšem, jak už to bývá, dostane do nepovolaných rukou. Záměry gangu nepočítají však s tím, že je Chappie jako malé dítě, které se všemu musí teprve učit. Jeho výchova v drsňáka ověšeného zlatem s rapperskými gesty a mluvou je v mnoha momentech dojemná, ke gangsterské dvojici – Ninjovi a Yolandi si robot vytvoří citové pouto jako k otci a matce. Často tak vznikají opravdu zábavné momenty, jako když Chappie krade své první auto, nebo se učí střílet. Chappie je prostě prima robůtek, kterého si rychle oblíbíte, a když potom pocítí nebezpečí toho světa venku, tak vám je toho železného kluka opravdu líto. Světla, odrazy ve vodě, triky, to všechno je zachyceno tak realisticky, že vás ani jednou nenapadne, že Chappie je vlastně jen počítačová animace, a tak film udrží vaši pozornost téměř po celou dobu. Jan Bucek, VIII. B
Herní novinky Battlefield Hardline V novém Battlefieldu vyměníme maskáče za policejní uniformu, a i když americká policie menší armádu stejně připomíná, pořád ve hře najdeme spoustu nových herních mechanik, strategií a samozřejmě i zbraní. Singleplayer s příběhem, který se podobá televizním kriminálkám, není hodnocen zrovna kladně. Ujmete se role mladého detektiva Nicka Mendozy. Ten se vydává napříč celou zemí s cílem pomstít se za zradu bývalým parťákům. Zní to možná 12
hezky, ale brzy zjistíte, že zápletka je nelogická a postavy jsou tak průhledné, že už za deset minut budete mít jasno, co se bude dít dál. Jakékoli zlomové momenty jako úplatkářství nebo zrady přicházejí v nejvíce očekávaných momentech. Bohužel se vůbec neprojevilo, že příběh vyvíjelo mnohonásobně oceněné studio Visceral, zkušené zejména v příběhových hrách. Pojďme se ale podívat na hlavní roli, kterou má překvapivě hodně dobrý multiplayer (hra pro více hráčů). V nových režimech, jako je například loupež nebo záchrana, je vaším úkolem chytat kriminálníky, vylupovat sejfy nebo zachraňovat rukojmí podle toho, na jaké straně zákona stojíte. Jednou z věcí, kterou rozhodně nelze přehlédnout, je pestrá destrukce. Rozstřílejte nebo vyhoďte do povětří, co se vám zlíbí, protože lokace městského prostředí jsou moderní a umožňují opravdu rozsáhlou destrukci. Na arzenál zbraní si rozhodně nejde stěžovat, už jen proto, že kromě zbraní určených pro armádu, je zde i speciální vybavení - kladky nebo lezecké háky. To lze využít kdykoli na všech mapách, což přispívá k chaotičnosti a nepředvídatelnosti v průběhu boje. Pořádným lákadlem jsou ale nové módy. U některých si nebudete pořádně jisti, jestli jste v Need for Speed nebo v Battlefieldu. Je jich sice zatím jen sedm, ale vzhledem k jejich rozmanitosti víc ani není potřeba. Battlefield Hardline je co se týče singleplayeru, rozhodně zklamání, na druhou stranu multiplayer má nepopíratelné kvality. Pokud si tedy chcete hru kupovat jen kvůli němu, neděláte chybu. Jan Bucek, VIII. B
Zábava s youtubery Něco jako boyfriend TAG w/Džonáš | Gabrielle Hecl Gabča Heclová, z kanálu Gabrielle Hecl, natočila speciální video se svým boyfriendem Jonášem, který je známý jakoJohny Machette. Gabča čte otázky, na které se jí fanoušci ptali na facebookové stránce, a spolu s Jonášem na ně odpovídají. Jak se poznali? Co říká Gabča na Jonášovu tvorbu? Koukněte se! ☺
Perly ze světa 16 (+ Jmenujusemartin) | Stejk Další díl Stejkovy speciální edice Perly ze světa. Tentokrát si jako speciálního hosta pozval Martina z kanálu Jmenujusemartin. A co se tentokrát dozvíme? Například: co se stalo po vydání hry Angry Birds, co je filofobie, anebo co se stane, když do Google obrázků zadáte Atari Breakout? 13
Showtime – MHD | VláďaVideos Vláďův kecací formát se dočkal nového dílu, tentokrát s tématem MHD! Co Vláďovi v tramvajích nejvíce vadí? Lidi. A hlavně jejich pot. Vysvětluje základní pravidla, která bychom při cestování MHD měli dodržovat, a hlavně vypráví vlastní příhody. Scénáristé – Short Sketch | Vidrail Nové video na Vidrailově kanále nese název Scénáristé a je ve formě sketche. Vidrail v něm ukazuje, jak to zhruba vypadá, když se tvoří video. Sketch je taky doplněná o spoustu vtipných scének a nechybí ani hostující youtuber Čmelák. Pokud máte rádi videa, která nejsou zdlouhavá, ale krátká a výstižná, pak je tohle jistě to, co hledáte. Sabina Vaculíková, IX. A
Dobrá svačinka Pro příznivce zdravého, pestrého a chutného jídla tu máme opět dva snadné recepty, které zvládnete za necelou půlhodinku. Kdo nevyzkouší, může jen litovat!
Banánové lívanečky (bez mouky a mléka!) Těsto: 2 vejce 1 velký zralý banán (nebo 2 menší) Na ozdobení: bílý jogurt, jiný druh drobně nakrájeného ovoce, kousek hořké čokolády (80% a výše), strouhaný kokos, ořechové máslo apod. Oloupaný banán rozmačkáme vidličkou na kaši. Přidáme dvě vejce a v míse spolu vyšleháme dohladka. Na nepřilnavou pánev dáme několik kapek oleje, rozpálíme a polévkovou lžící pak naléváme těsto (1lívanec = 2-3 lžíce směsi). Smažíme dozlatova z obou stran. Hotové palačinky servírujeme teplé a zdobené podle chuti a fantazie.
14
Těstovinový salát 200g krátkých těstovin (například penne, fusilli, kolínka) 1 ks neloupané salátové okurky 3 ks jarní cibulky 200g cherry rajčátek 150g tuňáka ve vlastní šťávě 150g mozzarelly 200g sladké kukuřice sůl, pepř Dresing: bílý jogurt smíchaný s vaší oblíbenou bylinkou (např. bazalka, oregano, petrželka), můžete přidat i trošku obyčejné majonézy Těstoviny uvaříme v osolené vodě podle návodu na obalu tzv. „al dente“ (na skus), slijeme, zakápneme olejem (jinak se slepí!)a necháme vychladnout. Pro úsporu času můžeme uvařené těstoviny také prolít studenou vodou a nechat řádně okapat. Zeleninu a sýr nakrájíme na úhledné kousky (malá rajčátka stačí půlit) a zároveň s tuňákem lehce smícháme s těstovinami. Osolíme, opepříme a dochutíme připravenou zálivkou (opět jen lehce, salát nemá plavat). V salátové míse necháme vše odležet (chutě se hezky prolnou) a můžeme podávat. Veronika Pagáčová, IX. A
Reportáže Reportáže (obrazem)
Slavili jsme Velikonoce a IV. A bodovala se svými „voňavými“ kraslicemi na farmářském jarmarku.
Jarní měsíce u nás ve škole
15
Naši deváťáci odeslali přihlášky ke studiu, zvládli přijímací zkoušky a pilně se učí společenským tancům.
Velká gratulace patří Petru Kašpárkovi z VIII. C, vítězi okresního kola matematické olympiády a zároveň vítězi okresního a krajského kola v programování.
16
Do mezinárodní soutěže Matematický klokan, která skutečně vznikla v Austrálii, se zapojili žáci 3. – 9. ročníku.
Skvěle umíme zpívat valašské lidové písničky, jak se ukázalo na soutěži O hostýnskou píšťaličku.
17
ZŠ Bratrství opět obhájila titul Škola udržitelného rozvoje 1. stupně, dlouhodobě se nám daří realizovat programy environmentální výchovy.
Světový den vody i Den Země jsme si připomněli rozmanitými aktivitami včetně úklidu Hostýnských vrchů.
18
A takhle tvoříme, poznáváme, hrajeme si a učíme se jako ve správné ŠKOLE HROU…
Výlety do minulosti
Hrady, zámky, pevnosti
Světlo – Recyklohraní 19
Pro volnou chvilku Velikonoční testík Nejvýznamnější křesťanský svátek – Velikonoce (slov. Veľká noc, lat. pascha, ang. Easter, hebr. pesach) jsou oslavou vzkříšení Ježíše Krista. Pro většinu současníků představují spíše příchod jara spojený s hodováním a veselím. Jste si jistí, že znáte velikonoční tradice a zvyky? Zkuste naše malé opáčko a uvidíte sami. 1. Čeho je symbolem vajíčko? a) nového života b) životodárného Slunce c) nesmrtelnosti 2. Vyšlehání dívek a žen pomlázkou z vrbového proutí se pokládá: a) za pomstu mužů za to, jak jim ženy celý rok vařily b) za projev náklonnosti a zájmu mužů o ženy c) za omlazení, životní síla mladého proutí se předává dívkám a ženám, aby byly zdravé 3. V Americe přináší vajíčka velikonoční zajíček a děti je pak hledají po domě a na zahradě, u nás neznámý zvyk má pravděpodobně původ: a) ve východním křesťanství, zajíc představuje Krista a vejce jsou jeho dary lidem b) v pohanských rituálech, oslavujících příchod jara c) v legendě o pohanské bohyni Eostre, ta proměnila ptáčka umrzlého ve vánici v zajíce 4. Co je paškál? a) nádoba na vodu svěcenou o Velikonocích b) svíce zapálená od velikonočního ohně jako znamení života c) místo v kostele pro velikonoční zpověď 5. O největším židovském svátku Pesach se podávají macesy, tak se nazývá: a) nekvašený chléb b) hustá zeleninová kaše c) celozrnná kulatá oplatka 6. Jak dlouho trvá postní doba jako příprava křesťanů na Velikonoce? a) 40 dnů (kromě nedělí), začíná Popeleční středou b) 3 dny, tj. Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota c) týden (Pašijový nebo také Svatý)od Květné neděle po Boží hod 7. Na Škaredou středu se lidé na sebe neměli mračit, ale k tradičním zvykům v tento den také patřilo: a) bělení prádla b) svěcení velikonočního pečiva a vajíček c) vymetání komínů Odpovědi (pro jistotu☺): 1a, 2c, 3c, 4b, 5a, 6a, 7c. Nikola Czyžová, IX. B 20
Vtípky o O Velikonocích: „Teto, ta vajíčka se ti asi nějak srazila, ne?” „Kdepak vajíčka, ta zdražili,” vysvětluje teta, „to jsou obarvené ořechy! o Velikonoční řidič je viditelně ve veselejší náladě a už ho zastavuje policejní hlídka. K autu přijde mladá policistka a spustí: „Tak si vystupte, pane řidiči, co ta pomlázka za volantem?” „Jé, promiňte, slečno,” usmál se řidič, „já nevěděl, že chcete taky vyšupat!“ o Pepíček přijde ze školy a ptá se: „Mami, nejsou dneska náhodou Velikonoce?” „Ne, ty budou až za dva týdny. Proč se ptáš?” „No, že jsem si vykoledoval pětku...” o „Tak co sis letos o Velikonocích vykoledoval, Filípku?” zajímá se babička. Vnouček na to: „Pořádnej průšvih.” o Brzy budou Velikonoce. „Frantíku, půjdeš na kočičky?" „Těžko. Tatínek říkal, že na holky mám ještě čas.“ o Pepíček přijde do kuchyně a ptá se maminky: „Co to děláš?“ „Šlehám.“ „A proč pořád něco děláš?“ „Protože se blíží Velikonoce.“ Za týden říká maminka Pepíčkovi: „Dnes musíš vyšlehat všechny holky od vás ze třídy.“ „A mami, půjčíš mi mixér?“ o Ptá se tatínek Pepíčka: „Pětka z matematiky, proč?" Pepíček: „Protože šestka neexistuje.“ o Učitel napsal do žákovské: „Váš syn nic neumí!" Otec odpověděl: „Proto ho posílám do školy.“ o V hodině přírodovědy se pan učitel zeptá: „Z čeho se člověk nejvíce potí?" A žák na to: „Z vašich otázek.“ o Učitel dějepisu položí žákům otázku: „Co víme o lidech, kteří žili ve starověku?“ „Že už všichni umřeli.“ o Při hodině biologie se ptá Max učitelky: „Co je to - má to šest noh, velké oči a je to chlupaté?!" Učitelka: „To nevím, Maxíku.“ Max: „Škoda, já taky ne, ale sedí vám to na hlavě." Nikola Czyžová, IX. B 21
Bludiště
22
Cesta kolem světa s Clickem Poslední daleká cesta nás zavedla až k protinožcům, nyní se společně vydáme po stopách Kryštofa Kolumba. Ano, cílem našeho celoročního putování všemi světadíly je tentokrát Amerika.
Amerika Letopočet 1492 nejspíš všichni znáte, je však velmi pravděpodobné, že o několik set let dříve k břehům amerického kontinentu dorazili jako první Vikingové. Ale půjdeme pěkně od začátku. Světadíl, druhý největší na světě s 35 státy, se jako jediný celým svým územím nachází na západní polokouli. Skládá se ze tří částí – Severní, Střední a Jižní Ameriky a jeho rozloha činí 42 549 000 km². Americké břehy omývá na západě Tichý oceán, na východě Atlantický a na severu Severní ledový oceán. Údaje z července 2013 uvádí 954 mil. obyvatel rozmanitého původu (potomci osmi velkých etnik a míšenci), jejich počet stále stoupá díky přistěhovalcům a uprchlíkům, kteří tu hledají svůj nový domov. Nejdelší a nejvodnatější řekou na Zemi je jihoamerická Amazonka pramenící v Peru, dalšími obrovskými vodními toky jsou Mississippi a Paraná. Největší skupinu sladkovodních jezer na světě představují Velká jezera – Hořejší, Huronské, Michiganské, Erijské a Ontarijské jezero. Zadržují 1/5 světových povrchových zásob sladké vody! Proslulou turistickou atrakcí této oblasti jsou Niagarské vodopády dosahující výšky 52 m. Za extrémních mrazů v lednu 2014 jejich velká část zamrzla. Podél západního pobřeží kontinentu se táhne nekonečné pásmo hor, v Severní Americe jsou to Kordillery (nejmladší pohoří světa), v Jižní Americe Andy, v nichž se nachází i nejvyšší hora – Aconcagua s výškou 6 959 m. Nejvyšší severoamerická hora Mount McKinley na Aljašce je nižší, má 6 168 m, měření speciálním radarem v r. 2012 původních 6 194 m změnilo. Na pásmo Kordiller navazují mohutné Skalnaté hory s velkými přírodními rezervacemi a národními parky. Východní část obou kontinentů je spíše rovinatá s nížinami a nevysokými pohořími. Bohatá ložiska ropy a zemního plynu (hlavně podél Mexického zálivu), černého uhlí, železné rudy, stříbra, zlata, ale i niklu, kobaltu, zinku, olova, uranu a dalších rud má Severní Amerika, velké nerostné bohatství je však i v Jižní Americe, kde se těží ropa, zemní plyn, železná a manganová ruda, stejně jako zlato, měď, cín aj. Protažené území Ameriky v severojižním směru prochází všemi podnebnými pásy, nejvyšší naměřená teplota dosáhla 57 °C, naopak nejnižší –78 °C. Rovněž se zde vyvinuly všechny typy vegetačních pásů od polárních pustin Grónska až k pouštím nebo deštným pralesům. K největším americkým státům (nikoli rozlohou)se řadí USA, Brazílie a Mexiko, k největším městům São Paulo, Ciudad de México, New York, Buenos Aires, Los Angeles, Rio de Janeiro, Chicago, Lima. 23
A něco navíc – otestujte své znalosti: 1. Jedním z nejkrásnějších mostů světa – Golden Gate o délce 2 737 m se pyšní město: a) Philadelphia b) San Francisco c) San Diego 2. První mrakodrap Home Insurance postavili v Chicagu r. 1885, měl 10 pater a měřil: a) 42 m b) 88 m c) 155 m 3. Nad brazilským velkoměstem Rio de Janeiro se tyčí: a) aktivní sopka Popocatépetl b) hora Machu Picchu c) socha Krista Spasitele 4. Guacamole je název: a) původně aztéckého pokrmu z avokáda b) nejvýše položené železnice Jižní Ameriky c) divokého druhu kukuřice 5. Želvy sloní, leguáni, lachtani, tučňáci a další zvláštní druhy zvířat žijí na sopečném souostroví: a) Aleuty b) Bahamy c) Galapágy Adéla Greéová, VI. C
Listování Kdybych… Co by bylo, kdybych mohla létat? Myslím, že to každého nejednou napadlo. Jen si tak uprostřed všeho dění mávnout křídly a vznést se do výše! Sledovat krajinu, v níž se vine řeka jako stříbrná stužka, stromy, které jsou menší a menší, vnímat, jak všechno kolem utichá. Vzlétla bych vysoko nad hory, lesy, nížiny, nad moře. Cítila bych, jak vítr naráží do mých křídel, a rázem objevila nespoutanost, volnost a svobodu ptáků. Ano, v oblacích je vše, jak má být. Zalétla bych až tam, kam živí nemohou, a shledala se s těmi, kteří z mého života museli odejít. Eva Šrubařová, IX. A 24
Co kdybych tak uměla předpovídat budoucnost? Asi by bylo moudré, aby to zůstalo mým tajemstvím. Jinak bych nejspíš neměla chvilku klidu, protože by se mě každý chodil ptát, co ho čeká a nemine. Byla bych jako ta starověká věštkyně v Delfách, o které jsem slyšela nedávno v dějepisu. Svou mimořádnou schopnost bych ale přece jen využila. Kdyby se opravdu mělo něco stát, určitě bych ostatní varovala, aby se stihli připravit. Možná by to opravdu nějaká výhoda byla, ale já si přesto myslím, že není lepší znát odpovědi na všechny otázky. Zvlášť pokud se týkají naší budoucnosti. Naděje, nebo jistota? Kristýna Čápová, VI. B Kdybych byla bohatá, chtěla bych mít vlastní ranč, protože miluji koně. Byla bych štěstím bez sebe, kdyby mě taková možnost potkala. Je tu však jeden háček. Říká se, že peníze člověka změní, zkazí jeho charakter, proto bych se asi i hodně bála, že bych to pak nebyla já a možná by mi už ani nezáleželo na stejných věcech jako teď. A tak si říkám, k čemu by mi byly peníze a velký majetek, kdyby mě mí přátelé časem nepoznávali a já je ztratila? Zůstat sama se svým splněným snem? Děkuji, nechci. Karolína Janáková, IX. A Když se občas dívám na televizi a zrovna běží nějaká pohádka, zatoužím po kouzelném prstenu, který plní všechna přání. Zdá se to tak lehké, ale kdybych takovou věc skutečně vlastnila, co všechno bych změnila? I když nejsem sobecká, nejprve bych asi myslela na sebe a na svou rodinu. Přála bych si pro nás všechny krásný domeček na mořském pobřeží, rodiče by nemuseli ráno vstávat do práce, snášet každodenní zátěž a vracet se domů utahaní. Všichni bychom si užívali života naplno. Vykouzlila bych malou, ale pevnou loď a v zátočinách bychom lovili ryby nebo se vydali třeba na plavbu kolem světa. Ale co ostatní? Ti by museli nadále žít v tomto nespravedlivém světě plném sociálních rozdílů? Dokázal by můj prsten zastavit války, které vůbec nikam nevedou, snad jen do záhuby? Zachránila bych nevinné umírající? Nemocné děti? Hladové obyvatele v zaostalých chudých zemích? Mohla bych pouhým kouzlem odvrátit ničivé přírodní katastrofy? Myslím, že by to nebylo možné. Nelze spoléhat na zázraky a moc pohádkových rekvizit. Jak ale může kdokoliv z nás světu pomoci, když jsme, zdá se, tak malí, slabí i bohužel lhostejní? Chtěla bych, aby si byli všichni lidé rovni a aby měl každý dostatek potravy i peněz ke spokojenému a šťastnému životu v bezpečí. Na to má přece každý právo! Zuzana Šenovská, IX. C Kdybych jednou chytila zlatou rybku, která plní tři přání, co by to asi bylo? Není jednoduché ze všeho, co by člověk chtěl, vybrat to nejdůležitější. Určitě dovedu vyjmenovat dlouhý seznam věcí, které bych si ráda koupila, ale potřebuji je doopravdy? Stejně by mi za chvíli zevšedněly a časem bych na ně nejspíš úplně zapomněla. Jsou to jen věci. Nemám ani 25
tušení, jestli existuje taková, která by udělala stejnou radost všem a dobře jim sloužila. Ne, to nebude to správné přání. Už vím! Budu si přát lásku, štěstí, zdraví pro všechny lidi na světě. Ať ze světa zmizí závist, nesnášenlivost a války. Že tohle žádná rybka splnit neumí? Pak vážně nevím, jak bych se rozhodla. Tři přání jsou tak málo a zároveň příliš moc. Kateřina Bučková, IX. C Kdybych měla plnou pokladnici peněz a stále by z ní neubývalo, stala bych se zakladatelkou celosvětové nadace na podporu chudých zemí. Pořádala bych objevné i záchranné výpravy do nejzapadlejších koutů planety, aby se pomoc dostala ke všem, kdo ji potřebují. Byla bych sponzorem výstavby škol, nemocnic, výzkumných ústavů, pečovatelských domů i zvířecích útulků. Nechala bych vysazovat stromy, ovocné sady, umožnila bych lidem obdělávat půdu, chovat domácí zvířata a zajistila bych dostatek pitné vody tam, kde se jí nedostává. Snažila bych se o to, aby lidé mohli pracovat a slušně žít. Moje nadace by byla velká a prospěšná a dávala by příležitost mnoha lidem. Zuzana Matyáštíková, IX. A Co by bylo, kdybych byla vládcem planety – ať už té naší, nebo nějaké jiné – vím úplně přesně. Postarala bych se o to, aby se už nikdy nikde neválčilo, nevyráběly se žádné zbraně určené k masovému zabíjení, aby se znovu nestalo nic takového, co se dělo v koncentračních táborech, na frontách, nebo co se děje na různých místech světa i dnes. Snažila bych se vymýtit veškerou rasovou, náboženskou, národní, jednoduše jakoukoli jinou nesnášenlivost. Také bych velmi pečlivě dbala na ochranu přírody, aby ji ve jménu technického pokroku a moderních vymožeností neničily škodlivé chemikálie, průmyslové zplodiny a miliony tun odpadu. Z lesů a pralesů, ve kterých přežívají poslední kusy ohrožených zvířat, bych zřídila střežené rezervace, nezákonný lov a nesmyslné vybíjení zvěře by jednou provždy skončily. Myslím, že několik příkladů z mých velkých vladařských plánů pro představu stačí, ne? A všechny své pomyslné příznivce ujišťuji, opravdu bych nebyla žádný diktátor ☺. Daniela Janásková, IX. A Kdybych tak uměla dýchat pod vodou! Možná to zní zvláštně, ale mně by se to opravdu líbilo. Potopit se a nerušeně pozorovat ten tajemný podvodní svět. Už jako malá jsem se s radostí zkoušela ponořit pod hladinu a pak se ve vodě nadechnout… Bylo to však marné, nepodařilo se! Proto mě takové přání neopustilo. Miluji vodu a vše s ní spojené. Láká mě její nekonečnost a zároveň cítím určitý respekt. Snad se té nekonečnosti nedozírné hlubiny i bojím. Co ukrývá? Pokaždé mě uchvátí hladina koupající se v odlescích slunce, mořský příboj s burácejícími vlnami, hluboké a tajemné tóny dravých řek, ale i zapomenutá tůňka či bublavý potůček hluboko v lese. Jsem prostě vodní živel a voda je pro mě vším. Sarai Mošťková, IX. C 26
Pohled na svět očima zvířete Na světě žije zhruba 7 miliard lidí a nespočetně druhů zvířat. Lidé se dorozumívají řečí, zvířatům říkají němá tvář. Jak úžasné by asi byly jejich příběhy, kdyby zvířata promluvila! Ahoj, jmenuji se Fufa, nosím bílý mourovatý kožíšek a budou mi brzy čtyři roky. Jsem tedy kočičí dámou v nejlepších letech. Bydlím v prostorném domě na venkově u přátelských lidí. Je o mě dobře postaráno, dokonce bych řekla, že jsem hýčkaná. Už jako malé kotě jsem nebyla zrovna poslušná, spíš svéhlavá a rozpustilá. Celé dny jsem trávila v péči své mámy a starších sester. Čas her a kočkování však rychle utekl a přišlo učení všem potřebným dovednostem. Můžu říct, že školačka jsem byla vzorná. Hbitost, postřeh, pozorovací talent, nadprůměrný sluch i čich a byl ze mě predátor jedna báseň. Všechny myši v okolí se přede mnou třásly. Jen s lidskou výchovou nastaly problémy. Nejsem přece obyčejné psisko, na které stačí zavolat a hned poslušně přiběhne. Mám svou kočičí hrdost jako mí dávní předkové. Když uslyším své jméno, dobře si rozmyslím, jestli příkaz poslechnu. Musím říct, že mě páníčkové už dobře odhadli a mají pro každý případ po ruce nějakou laskominu. Vědí, že miskou mlíčka nebo masovými kapsičkami s jatýrky mě vždycky získají. Jinak si nemám na co stěžovat. Odpočívám kdekoli se mi právě líbí, nejraději na okně jídelny, aby mi nic z domácího dění neuteklo, nebo v křesle parádního pokoje, který nazývají obývací. Nejvíc jsem naštvaná, když přijde návštěva, nemám ráda ten hluk a nepohodlí, a tak si zalezu pod postel v dívčím pokoji a pospávám, dokud zase neodejde. Nesnáším totiž, jak mě ta cizí lidská mláďata začnou hladit, tahat za packy a volat čičí. To vytasím i drápky, abyste věděli, nejsem typ mazlivé kočky. Uklidní mě pak, když se spokojeně natáhnu na oblíbené místečko a upřeně sleduji barevné rybičky v akváriu. Představuji si, jak úspěšný by to byl lov a vskutku královská hostina. Jen doufám, že mi dnes večer nezapomenou nechat pootevřené dveře, abych si zakázané rybí lahůdky vynahradila jinde. A navíc jsem pozvána nejhezčím z místních kocourů na noční rendez-vous. Návrh jsem přijala, nakonec proč ne. Docela se mi totiž líbí. O tom ale někdy příště. Pavla Hermanová, IX. C Před nedávnem jsem měla možnost číst o zvířatech chovaných na kožešinových farmách. Nevěřila jsem vlastním očím. Co si všechny ty lišky, norci a činčily musí o nás lidech myslet? Jak otřesné životní podmínky jsou jim připraveny? Nemají dostatek prostoru, nejsou chráněny před nepříznivým počasím, trpí nemocemi, jsou často zraněná, protože i podlaha klecí je drátěná. Norci jsou napůl vodní živočichové, přitom mají jen trochu vody k pití, v klecích trpí takovým stresem, že si uhryzávají ocasy a vykusují si kůži z těla, navzájem na sebe útočí. Úmrtnost jejich mláďat dosahuje téměř 30 %. Poruchy spánku patří u těchto zvířat k lehčím problémům. Až jedna čtvrtina činčil v chovech trpí sebepoškozováním. Objevuje se zabíjení vlastních mláďat a kanibalismus. Základní potřeby zvířat se nerespektují. Důležitý je pouze užitek a zisk. Zvířata nikdy nepoznají svobodu, umírají předčasně a nepřirozeně. Usmrtí je člověk! Adéla Mikulčáková, VIII. B Paměť mi sice už tak dobře neslouží, ale na ony dávné události nikdy nezapomenu. Povím vám svůj krátký smutný příběh, který měl naštěstí dobrý konec. 27
Ben je mé nynější jméno. V novém životě. To první neznám, ani po tom nepátrám, není to pro mě důležité. Jsem dlouhosrstý jezevčík, a jak jsem dříve naznačil, doslova podruhé jsem se narodil. Byl jsem ještě malé štěně, když mě zabalili do krabice jako vánoční dárek. To bylo radosti! Jenže děti brzy svého mazlíčka odložily, nebyl jsem plyšová hračka, která se odhodí do kouta, když se omrzí. Nechtěly se o mě starat, najednou jsem překážel a byl všem na obtíž. A tak jsem se jednoho dne ocitl úplně sám, přivázaný ke stromu nedaleko za čerpací stanicí. Bylo to zlé. Třásl jsem se zimou, přišel hlad a sužovala mě žízeň. Mé štěkání a kňučení nikdo neslyšel a pomalu mě opouštěly síly. A pak se stal zázrak. Objevil se můj zachránce. Hned mě odvezl na ošetření k panu doktorovi a tam jsem slyšel, že to bylo na poslední chvíli. Další den bych asi nepřežil. Sotva jsem se trochu zotavil, začal mi můj pán hledat nový domov, ale psí útulky v okolí byly plné takových nalezenců jako já. Měl jsem strach, co se mnou bude dál. Smutně jsem upíral oči na svého ochranitele a byl jsem nevýslovně šťastný, když se rozhodl, že se stanu dalším členem jeho rodiny. Od té doby uplynulo mnoho krásných let. Věrně jsem svému pánovi sloužil a měl od něj tu nejlepší péči. Dnes jsem sice skoro slepý i trochu hluchý, ale to k mému požehnanému věku patří. Jsem vděčný celé rodině za lásku, kterou mi stále dává. Adéla Greéová VI. B O životě ptáků jsem přemýšlela, už když mi bylo deset. Zajímalo mě, jaké to je, dívat se na svět z výšky. Co vlastně znamená být volný jako pták? Jen si tak poletovat nad městem nebo loukou, během vyhlídkového letu se občas snést na zem, něco sezobnout, odpočinout si ve větvích stromů a opět vzhůru do oblak. To by se mi líbilo, říkala jsem si. Celý den si dělat, co mě napadne. Chtěla jsem se jim podobat. Nesčetněkrát jsem si v dětství přála mít křídla, i když sotva „doletím“ pár metrů na běžecké dráze v hodinách tělocviku. Ovšem tehdy jsem ještě nevěděla, jak to mají ptáci složité. Když se narodíte jako obyčejný vrabec, nikdo si vás moc nevšímá, nejste prostě atraktivní. Ale ani pokud jste oblíbenou potravou jiných živočišných druhů včetně člověka, není to zrovna výhra v loterii. Zdálo by se, že tak budou ve výhodě vzácnější ptáci nebo velcí dravci, není to však pravidlem. Mohou klidně skončit jako vycpaná dekorace v loveckém zámečku nebo školním kabinetě přírodopisu. Nebo zavřeni ve zlaté kleci pro papoušky. Smutné jsou ty ptačí osudy. Přesto mě dětský sen o létání stále láká. Vznést se alespoň na chvíli. Sabina Vaculíková, IX. A Když se nad tím tak zamyslím, nemám zrovna špatný život. Jíst a spát můžu, kdy chci a kolik chci. Mám-li chuť se proběhnout, stačí si stoupnout ke dveřím a za chvíli mi někdo ochotně otevře. Rád se věnuji samostudiu na měkoučkém gauči, rád aportuji a mou nejmilejší hračkou jsou pantofle našeho dědy. A když se někdy přihodí, že mám toho všeho dost, jdu a dělám na každého psí oči. To se mi potom dostane obzvláště vlídného zacházení, podrbou mě 28
za ušima, pohladí a já jsem v sedmém nebi. Často přijde vhod i nějaký ten pamlsek – slaďoučký piškot, voňavý salám a někdy dokonce i šťavnatá klobáska. To se pak můžu doslova zbláznit radostí! Navečer si spokojeně zalezu do svého teplého pelíšku a nechám si něco pěkného zdát. Tak to je ve zkratce můj život, takový malý psí kolotoč. Zuzana Matyáštíková, IX. A Jmenuji se Samson a jsem ten „nejúžasnější“ kocour, jakého kdy naše rodina měla (troška samochvály nikdy nemůže uškodit). Je mi už deset let a stále mi nedělá nejmenší problém rozškrábat pohovku nebo kousnout svou paničku do zápěstí (z lásky, samozřejmě). Na takovéto věci není nikdo až zas tak starý! Jinak jsem hodný a milý kocourek. Ach, a jak jsem trpělivý! V jednom kuse na mě doráží druhý rodinný mazlíček, pejsek Dasty. Je to takové střevo! A nedá mi pokoj a nedá. Já hlupák si pořád říkám, však on se jednou umoudří. Ale vypadá to, že psi už takoví jsou a takoví zůstanou. Jsem rád, že jsem se dostal právě do této rodiny. Jsou na mě moc hodní a znají mě snad ještě lépe než já sám. Starají se o mě se vším komfortem. Dvakrát denně konzervička granulí a k tomu popřání dobré chuti a pohlazení. Dokonce i škrabadlo mi pořídili, když už nemůžu ven. Bydlíme totiž ve druhém patře a můj kontakt s okolím „vyhynul.“ Samozřejmě jsem neztratil svůj lovecký instinkt. Náš balkon nabízí spoustu zábavy, třeba chůzi po zábradlí a lovení ptáků. Paničky z toho nejsou moc nadšené. Když mě vidí sousedi, jak tančím jako provazochodec několik metrů nad zemí, šediví jim z toho vlasy. Bojí se o mě, že bych snad mohl spadnout dolů…to je urážka mých schopností a dovedností! Do starého železa přece ještě nepatřím. Na druhou stranu mám rád svůj klid a pohodlí, to se nenechám nikým rušit. Jsem prostě šťastný kocour a mé okolí taktéž. Sarai Mošťková, IX. C
Podívat se na svět očima zvířete? Kdyby to bylo možné, vybrala bych si možná vlka. Je silný, rychlý, ostražitý, tajemný. V pradávných bájích i v pohádkách měli sice vlci většinou zápornou roli, jsou v nich vylíčeni jako zlí, krutí a nenasytní ničitelé, ale třeba v Knihách džunglí vlk Akéla a jeho vlčí smečka vychovali Mauglího. Jako vlk bych se nikdy necítila sama, měla bych také svou smečku, která by mě v nebezpečí ochránila. V noci po úspěšném lovu by se všichni vlci shromáždili a společným vytím oslavili bohatou kořist. Jen tichá krajina ozářená měsícem a obloha posetá hvězdami by byly němými svědky vlčí slavnosti. A vlk samotář, toulající se hlubokým lesem, by poznal, kde jsou jeho druhové… Nevím přesně proč, ale vlk se mi prostě líbí. Jeho volnost a nespoutanost mě přitahují. Vlk je součástí nebezpečné divočiny a jen do ní patří. Nikola Czyžová, IX. B 29
Obsah: Jen tak na okraj ........................................................................................................................... 3 Na slovíčko.................................................................................................................................... 4 Anketa........................................................................................................................................... 6 Ekostránky ................................................................................................................................... 7 Světový den vody................................................................................................................... 7 Poznej a chraň........................................................................................................................ 8 Pod lupou...................................................................................................................................... 8 Co jste možná nevěděli.............................................................................................................. 10 O velikonočních kraslicích .................................................................................................. 10 Clickytipy ................................................................................................................................... 11 Hitparáda.............................................................................................................................. 11 Jarní čtení ............................................................................................................................. 11 Pozvánka do kina ................................................................................................................. 12 Herní novinky ...................................................................................................................... 12 Zábava s youtubery.............................................................................................................. 13 Dobrá svačinka .......................................................................................................................... 14 Banánové lívanečky (bez mouky a mléka!) ........................................................................ 14 Těstovinový salát ................................................................................................................. 15 Reportáže.................................................................................................................................... 15 Reportáže (obrazem)............................................................................................................ 15 Pro volnou chvilku..................................................................................................................... 20 Velikonoční testík ................................................................................................................ 20 Vtípky .................................................................................................................................. 21 Bludiště ................................................................................................................................ 22 Cesta kolem světa s Clickem..................................................................................................... 23 Amerika................................................................................................................................ 23 Listování ..................................................................................................................................... 24 Kdybych…........................................................................................................................... 24 Pohled na svět očima zvířete ............................................................................................... 27
30
Redakční rada: Šéfredaktorka: Odpovědní redaktoři:
Výtvarný redaktor: Fotografie:
Kateřina Bučková Jan Bucek Daniela Janásková Veronika Pagáčová Aneta Luhanová Sarai Mošťková školní fotoarchiv
Jazyková úprava: Mgr. Jasna Mikešková Grafická úprava a tisk: RNDr. Jitka Goczolová
Více informací najdete na www.zsbrat.cz
