Kurz č. 5 – 19. 03. 2015 PhDr. Hana Peterková
Skladba Souvětí podřadné Souvětí souřadné
Souvětí
větný celek, který vyjadřuje složitější myšlenku nebo více myšlenek; skládá se ze dvou nebo více vět jednoduchých; typy souvětí: souvětí
podřadné souvětí souřadné
Souvětí podřadné
spojení jedné věty hlavní (řídící) s libovolným počtem vedlejších vět; závislá věta závisí na řídící jako její větný člen; její druh zjišťujeme stejnými otázkami, kterými se ptáme na větné členy; druhy vedlejších vět:
podmětná předmětná příslovečné přívlastková doplňková přísudková
Vedlejší věta podmětná
vyjadřuje podmět věty řídící; otázky: kdo? co? připojena: vztažnými
zájmeny: kdo, co… vztažnými příslovci: kde, kdy… spojkami: že, aby, kdyby…
Vedlejší věta předmětná
vyjadřuje předmět věty řídící; otázky: pádové otázky kromě pádu; připojena: spojkami:
1. a 5.
že, aby, když… vztažnými zájmeny: kdo, co, který, jaký… vztažnými příslovci: kde, kam, odkud, kudy…
Vedlejší věty příslovečné
místní
otázky: kdy? odkdy? jak dlouho? jak často? připojena: když, až, jakmile, než, sotva, kdykoli, zatímco, dokud…
otázky: jak? jakým způsobem? připojena: jako, jak, jak - tak, že, aby, pokud…
měrová
otázky: do jaké míry? připojena: čím – tím, tak – že, jako, tolik – kolik…
příčinná (důvodová)
otázky: proč? za jakým účelem? připojena: aby
podmínková
otázky: proč? z jaké příčiny? připojena: protože, že, poněvadž, jelikož…
účelová
způsobová
otázky: kde? kam? připojena: kde, kam, odkud, kudy…
časová
otázky: kdy? za jakých podmínek? připojena: kdyby, jestliže, -li, jestli, když…
přípustková
otázky: i kdy? i přes co? připojena: ač, ačkoli, třebaže, přestože, i kdyby, i když…
Vedlejší věta přívlastková
vyjadřuje přívlastek některého podstatného jména věty řídící, od kterého se nesmí oddělit – vložená věta; otázky: jaký? který? připojena:
spojkami: že, aby… vztažnými zájmeny: kdo, co, který, jaký, čí, jenž… vztažnými příslovci: kde, kam, odkud, kudy…
Vedlejší věta doplňková
vyjadřuje doplněk věty řídící; závisí na slovese věty řídící (zpravidla sloveso smyslového vnímání – vidět, pozorovat, představovat si, připadat si, slyšet…) a současně i na podstatném jménu (podmětu nebo předmětu) věty řídící; připojena: jak, jako, kterak;
Vedlejší věta přísudková
vyjadřuje jmennou část přísudku věty řídící; v řídící větě je sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se); připojena: kdo, jaký, jak, jako; v řídící větě často bývá ukazovací zájmeno ten, takový;
Souvětí souřadné
spojení hlavních vět, které spolu obsahově souvisejí, ale mluvnicky jsou samostatné; bývají spojeny souřadícími spojkami; existuje i spojení beze spojek; souřadně mohou být spojeny věty hlavní, věty vedlejší (stejného druhu závisející na stejné větě řídící) nebo větné členy (několikanásobné); souřadné spojení může být ve významovém poměru
slučovacím stupňovacím odporovacím vylučovacím příčinném (důvodovém) důsledkovém
Poměr slučovací
mezi větami významově rovnocennými spojky: a, i, ani, nebo, také, též, pak, jednak – jednak, ani – ani; před spojkami a, i, nebo, ani ve slučovacím poměru nepíšeme čárku;
Poměr stupňovací
obsah druhé věty stupňuje obsah věty první; spojky: ba, dokonce, ba i, dokonce i, nejen – ale i, nejen - nýbrž i, nejen – ale dokonce, a ještě, a nadto…
Poměr odporovací
obsahy vět si navzájem odporují spojky: ale, avšak,však, jenže, a, nýbrž, naopak, sice – ale;
Poměr vylučovací
obsahy vět se navzájem vylučují, nemohou platit současně; spojky: nebo, anebo, či, buď - nebo, buď – anebo;
Poměr příčinný (důvodový, vysvětlovací)
druhá věta vyjadřuje příčinu, důvod nebo vysvětlení obsahu věty první; pořadí vět nelze zaměnit ( na rozdíl od příčinné věty vedlejší); spojky: neboť, vždyť, totiž, však také, beze spojek;
Poměr důsledkový
druhá věta vyjadřuje důsledek, tedy to, co vyplývá z obsahu věty první; Spojky: proto, tedy, tudíž, a proto, a tedy, a tudíž, a tak, beze spojek;
