Závěrečná práce Kurz pro asistenty pedagoga, podzim 2013
29.11.2013
Hana Kleisnerová
1. Co může asistent pedagoga udělat pro inkluzivní prostředí ve třídě, škole? Před zahájením praxe jsem zastávala názor, že vytvoření inkluzivního prostředí ve třídě či ve škole nebude žádný velký problém. Bohužel, jak jsem záhy zjistila, není pojem „inkluze“ na našich školách vůbec známý a pokud nevyjde škola vstříc, naráží vytvoření inkluzivního prostředí na řadu překážek. Asistent pedagoga hraje při vytváření inkluzivního prostředí ve škole a ve třídě důležitou roli. Pedagog a asistent by si na začátku spolupráce měli jasně vymezit pravomoci, měli by spolupracovat a zároveň respektovat jeden druhého, být k sobě upřímní. Asistent pedagoga spolupracuje se žákem se speciálními vzdělávacími potřebami, měl by znát jeho diagnózu, potřeby a doporučení, jak komunikovat s dítětem, jak s ním pracovat. Asistent se aktivně podílí na vytváření přátelského prostředí ve třídě. Připraví spolu s pedagogem kolektiv na příchod žáka se speciálními vzdělávacími potřebami. Komunikuje s ostatními žáky a pracovníky školy. Napomáhá začlenění žáka do kolektivu, adaptaci a aklimatizaci na školní prostředí. Důležité je, vytvořit si se žákem kladný vztah, získat jeho důvěru, věnovat pozornost neverbální komunikaci. Komunikovat s ním nejen o škole. Zapojit do hovoru spolužáky a v případě potřeby pomoci při této komunikaci, včetně využití alternativních komunikačních systémů. O přestávkách se asistent snaží různými aktivitami zapojit žáka mezi ostatní, snaží se předcházet problémům ve třídě či škole a eliminovat nečekané situace např. sebepoškozování. Řeší konfliktní situace mezi spolužáky. Je kreativní, pomáhá při vytváření projektů a akcí či výletů tak, aby se jich mohli zúčastnit všichni žáci. Snaží se spolu s pedagogickým sborem nacházet řešení, jak překonat překážky pro umístění žáka s postižením, např. vnitřní uspořádání školy, tříd či bezbariérovost školy. Aktivně se podílí při úpravě školního prostředí. Asistent pomáhá s přípravou vyučování, s vytvářením či nákupem speciálních pomůcek a zaškolováním v práci s pomůckou, jíž žák využívá. Ve spolupráci s pedagogem upravuje pracovní listy a učební texty a připravuje tematicky zaměřené pomůcky do vyučování. Při vytváření pomůcek využívá asistent zkušenosti z praxe, kreativitu, intuici, nápaditost tak, aby připravené materiály byly názorné, praktické, pestré, účelné a vedly v co největší míře k samostatnosti žáka. Asistent by měl od pedagoga požadovat stručné seznámení s obsahem učiva tak, aby měl dostatek času nachystat speciální pomůcky a další výukové materiály pro žáka a aby mohl pružně reagovat v průběhu vyučování na konkrétní požadavky žáka i pedagoga. Pomáhá při vytváření profilu na jednu stranu, který usnadní ostatním komunikaci se žákem. Při výuce, kdy se pedagog věnuje žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami, je k dispozici ostatním žákům ve třídě, supluje výuku. V případě potřeby má mít možnost využití únikové relaxační místnosti, kde nebudou se žákem rušeni. Asistent připravuje náhradní aktivity a dohlíží nad žákem v době výuky předmětů, kterých se žák nemůže s ohledem na svoje možnosti a schopnosti účastnit. Asistent pedagoga by měl mít možnost se zapojit do plánování výuky, které je nutné pro individuální podporu žáků i pro spolupráci při výuce. Měl by mít možnost se podílet spolu s pedagogem na tvorbě individuálního vzdělávacího plánu. Před začátkem výuky se asistent a pedagog domluví na organizaci výuky, plánu učiva daného dne. Vhodné je, pokud si asistent i pedagog najdou čas na pravidelné schůzky, kde by měli oba prostor na zhodnocení práce žáka. Podpoří a usnadní tím svojí spolupráci. Asistent by se měl zúčastňovat porad pedagogického sboru a třídních schůzek. Vést si záznamy, kde by byly vidět pokroky či
naopak neúspěchy žáka, jak se zlepšuje, časově, množstvím práce, kterou při vyučování zvládá, samostatností i schopností soustředit se na požadavky kladené na něj při výuce. Při vyučování pomáhá žákovi orientovat se v daném předmětu, porozumět zadávaným úkolům, poskytuje pomoc s uspořádáním pomůcek při vyučování, získávání pracovních návyků, orientaci na ploše tabule, v sešitě či učebnici. Asistent se snaží žáka motivovat, měl by dbát na to, aby žák neměl ani málo, ale ani moc podnětů. Při neúspěchu např. špatná známka či nezvládání úkolů ve vyučování by měl žáka podporovat. Měl by si všímat únavy žáka a v případě potřeby měnit organizační a časovou strukturu hodiny. Pomáhá žákovi dle jeho potřeb v sebeobsluze, dodržování hygienických a jiných návyků, s přípravou na vyučování, vede jej k samostatnosti. Pokud žák bere pravidelně léky, zajišťuje po domluvě se zákonnými zástupci a vedením školy jejich podávání. Pomáhá žákovi při orientaci v prostoru budovy či mimo ní a doprovází jej do třídy, do tělocvičny, do jídelny či na toaletu. Působí jako dohled o přestávkách a při obědě. Doprovází žáka (jako pedagogický dozor) při mimotřídních a mimoškolních aktivitách např. při různých kulturních či sportovních akcích pořádaných školou. Zajišťuje organizační pomoc při mimoškolních zájmových a kulturních aktivitách. Asistent pedagoga dále komunikuje a ochotně spolupracuje s rodiči či zákonnými zástupci žáka, dále spolupracuje s odborníky mimo školu (Pedagogicko-psychologická poradna, Speciálně pedagogické centrum apod.), či pokud je na škole přítomen školní psycholog nebo výchovný poradce. Položila jsem svému okolí otázku: „Co může udělat asistent pedagoga pro inkluzivní prostředí ve škole?“ Nejdříve jsem se zeptala své rodiny a přátel a vysvětlila jim pojmy „asistent pedagoga“ a „inkluze“. Podle nich by asistent pedagoga měl hlavně spolupracovat a komunikovat s rodiči či zákonnými zástupci, pedagogem a dítětem se speciálními potřebami. Připravovat a využívat interaktivní programy, speciální pomůcky. Pomáhat při řešení rozdílných potřeb ve třídě, komunikovat s ostatními žáky ve třídě. Co mě ale velice překvapilo? Když jsem tutéž otázku položila svým známým, kteří pracují jako pedagogové na běžných školách. Především jsem u nich předpokládala, že jim nemusím vysvětlovat pojem inkluzivní prostředí. Avšak ne všichni věděli, co inkluze je. Velice mě překvapil názor od pedagoga (a jak jsem během své praxe zjistila, není jediný), který mi bohužel napsal, že děti s mentálním postižením by neměly být začleněny do běžných škol, protože, a to cituji: „Speciální škola je pro ně výhra.“ S takovými názory je práce asistenta a jeho snaha o navození inkluzivního prostředí velice ztížena.
2. Prozkoumejte vaši školu – v jaké oblasti má znaky inkluzivního prostředí a v čem by šlo něco zlepšovat? Praxi jsem vykonávala v Základní škole v Jenči, v místě svého bydliště. Škola má 47 žáků. Ve škole je kvůli malému počtu žáků spojený 1. a 3. ročník a dále 4. a 5. ročník, 2. ročník je samostatný. Domluvila jsem si s paní ředitelkou termín praxe. Dohodli jsme se, že nejdelší část praxe budu vykonávat v 1. a 3. ročníku, kde je využití asistenta pedagoga potřeba nejvíce. Pár hodin praxe jsem absolvovala i v 4. a 5. ročníku a v družině. 2. ročník jsme vynechali z důvodu, že do této třídy chodí můj syn. Den před mým nástupem informovala paní ředitelka pedagoga 1. a 3. ročníku o mé praxi. Ráno před vyučováním jsem s pedagogem ve zkratce probrala, jací žáci navštěvují tuto třídu. Ve třídě je 9 prvňáčků, jedna holčička žila 6 let ve Španělsku, má česky mluvícího tatínka. Další 2 děti jsou z národnostní menšiny. Ve třetím ročníku je několik dětí s poruchami učení. David má diagnostikován syndrom ADHD, Tadeáš má syndrom ADHD, dyslálii a sklony k agresivitě. Tadeáš má IVP, ale ve zprávě ze SPC nemá asistenta doporučeného. Paní učitelka mě představila ve třídě, řekla dětem, že u nich budu pár dní pomáhat, tudíž kdo bude při vyučování potřebovat pomoc, může se na mě obrátit. Místo, kde budu po dobu vyučování převážně sedět, se mnou již neřešila. Zajistila jsem si tedy sama židli a sedla jsem si vedle lavice u Tadeáše. Tadeáš sedí na kraji v první lavici, stále jsem měla pocit, že přese mne nevidí ostatní děti na tabuli a při asistenci Tadeášovi jsme povídáním rušili ostatní. Paní učitelka napomínala Tadeáše za povídání v hodině. Tadeáš nezvládá šeptat a kdykoliv se mnou radil nad zadaným úkolem, tak jej paní učitelka napomenula. Ze strany paní učitelky mi chyběla především struktura, jak si mojí asistenci v hodině přestavuje. Na začátku hodiny se věnovala prvňáčkům a třetí ročník měl zadaný samostatný úkol. Asistovala jsem Tadeášovi při vyhledávání informací v učebnici. V druhé polovině hodiny třetí ročník poslouchal výklad paní učitelky a prvňáci pracovali samostatně v pracovním sešitě. V tuto chvíli jsem opustila své místo vedle Tadeáše a začala jsem pomáhat prvňáčkům tak, aby se paní učitelka mohla nerušeně věnovat výkladu pro třetí ročník. Netušila jsem, zda takto vedená asistence bude paní učitelce vyhovovat. Jak jsem záhy zjistila, byla její reakce pozitivní, a jak jsme se po vyučování domluvili, takto vedená pomoc, kdy asistuji dle potřeby celé třídě, jí vyhovuje. Kdybychom si zásady práce a naše očekávání vyjasnili před vyučováním, ušetřili bychom si napětí a nervozitu. V případě, že byl Tadeáš nemocný, asistovala jsem Davidovi. David nemá individuální výukový plán, ale jen z PPP doporučeny úlevy v některých předmětech. David má otce romského původu, byl odebrán matce a do pěstounské péče si ho vzala babička. David v hodině vyrušuje, často vstává a sedá si, otáčí se, několikrát během hodiny má potřebu pít. Paní učitelka jej stále okřikuje a dost často zvyšuje hlas více než na ostatní děti, chce po něm, aby seděl celou hodinu v klidu a nevyrušoval. To ovšem dítě s hyperaktivitou při frontální výuce opravdu nevydrží. V mé přítomnosti se David mírně zklidnil, má poruchy hlavně se soustředěním ve spojené třídě, což se po dobu mé asistence částečně zlepšilo. Očekávala jsem, jak budou chlapci reagovat, že jim asistuji, zda přijmou mojí pomoc kladně nebo naopak jí budou odmítat. Tadeáš se choval v celku klidně, jen jeden den se choval odmítavě, což jak jsem záhy zjistila, bylo způsobeno aktuálním problémem v rodině. David měl reakci
velice pozitivní. David je velmi citlivý, ač se to snaží nedávat najevo. Demotivují ho časté stížnosti paní učitelky zákonnému zástupci, které většinou znějí: „zlobí“. Snažila jsem se jej chválit za každý sebemenší pokrok, což jej motivovalo k větším výkonům, zvládal dokončit zadané úkoly. Celkovou spolupráci s paní učitelkou hodnotím kladně. Po počáteční oboustranné nejistotě, jsme spolu dokázali dobře komunikovat a vyjadřovat co očekáváme jedna od druhé. Paní učitelka mě často zapojovalo do výuky, ptala se mě před žáky na můj názor k probíranému tématu. Brala mě jako partnera, nepřehlížela mne. Oceňuji snahu a upřímnost paní učitelky, která se mnou po pár dnech probírala možnosti, jak s Tadeášem nejlépe pracovat a jak zajistit, aby dostal přiděleného asistenta. Ptala se na mé názory a rady. Konzultovala se mnou individuální výukový plán. V návaznosti na hodinu češtiny, kde se žáci učili psát adresu, si se mnou vyměnila roli a měla jsem možnost udělat s dětmi projektovou hodinu o filatelii, které se věnuji. Nemuseli sedět v lavici, nemuseli se hlásit. Přesto probíhala celá hodina bez problémů. Děti si mohli pomocí lupy prohlédnout známky a naučili se toho více než při běžném výkladu. Vyzkoušela jsem si názorně teorii z kurzu, že frontální výuka není vždy to nejlepší. Bohužel ve spolupráci s vedením vidím hodně nedostatků. Předně jsem nebyla představena ostatním pedagogům, musela jsem sama každému vysvětlovat svojí funkci. Nikdo se mnou předem neprojednal, ve které třídě a jaké předměty budu daný den asistovat. Během mé praxe proběhl ve škole projektový den Svatý Martin a Školní krámek, kde si mohou žáci jednou čtvrtletně nakoupit různé drobnosti za školní hvězdičkovou měnu. Ani na jednu akci jsem nebyla předem upozorněna. Nikdo mi neřekl, jak bude akce probíhat, kde se očekává moje pomoc. Opět jsme se až ráno v rychlosti domlouvali, k jaké dílničce se přidám a co budu dělat. Pedagogický sbor byl velice nejistý, co očekávat od asistenta pedagoga. Na škole zatím tato pozice není vytvořena. Informovanost v tomto směru je velice nízká. Nové vedení školy se snaží o vytvoření inkluzivního prostředí, je otevřené pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami. Bohužel v praxi již pak nikdo neprověřuje, zda se opravdu může hovořit o inkluzi, zda pedagogický sbor i ostatní zaměstnanci školy přispívají k vytvoření inkluzivního prostředí, zda byli vůbec seznámeni s rozdílem mezi pojmy integrace a inkluze. Škola přijímá žáky se speciálními vzdělávacími potřebami, čímž se ovšem automaticky nestává inkluzivní školou. Škola zatím v této chvíli žáky se speciálními vzdělávacími potřebami pouze integruje, a pokud se nezmění postoj pedagogického sboru, bude to takto i nadále. V mém názoru mě utvrzuje postoj paní učitelky, která tvrdí, že žáci se speciálními vzdělávacími potřebami by měli chodit do speciálních škol a neměli by být začleňováni do běžných základních škol. Závěr: Kurz pro asistenty pedagoga byl pro mě značně přínosný, z přednášek jsem odcházela naplněna pozitivní energií a pocitem, že všichni jsou naladěni na stejnou vlnu a že se snad opravdu jednou dočkáme zrušení speciálních škol a začlenění všech dětí do běžných škol. Díky praxi jsem se vrátila nohama zpět na zem, ale věřím, že někdy v budoucnu tento stav opravdu nastane. Práce asistenta pedagoga je psychicky náročná, ale velice krásná, zajímavá a rozvíjející. V praxi jsem si vyzkoušela, jak je někdy složité vyhodnotit situaci a najít správné a rychlé řešení daného problému. Zároveň jsem si uvědomila, že jsem konečně po několika kancelářských pozicích, našla práci, která mne zajímá, je různorodá a obohacující. Doufám, že se paní ředitelce podaří sehnat finanční prostředky a já budu moci co nejdříve nastoupit jako asistent pedagoga.
