Kurz MS Technologie I. + II. ročník Měření a ruční obrábění kovů

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník – Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 01 lekce 01 - Úvod, význam předmětu,seznam lekcí Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Úvod a význam předmětu Technologie je obor, který se zabývá praktickým uplatněním poznatků přírodovědních, zejména fyzikálních (mechanika, elektrika, elektronika, optika, hydraulika, pneumatika), chemických a v současné době i poznatků z oblasti kybernetiky, výpočetní techniky (číslicové řízení strojů a zařízení) a automatizace při zavádění, zdokonalování a využívání ve výrobních postupech.

Seznam kapitol a lekcí předmětu Kapitola 01 - Význam předmětu, základní pojmy  

Kapitola 01 - Lekce 01 Význam předmětu Kapitola 01 - Lekce 02 Základní pojmy

Kapitola 02 - Ruční obrábění kovů                

Kapitola 02 - Lekce 01 Měření Kapitola 02 - Lekce 02 Rozměřování a orýsování Kapitola 02 - Lekce 03 Řezání kovů Kapitola 02 - Lekce 04 Pilování Kapitola 02 - Lekce 05 Stříhání kovů Kapitola 02 - Lekce 06 Vrtání Kapitola 02 - Lekce 07 Řezání závitů Kapitola 02 - Lekce 08 Rovnání a ohýbání Kapitola 02 - Lekce 09 Sekání a probíjení Kapitola 02 - Lekce 10 Nýtování (výroba nýtových spojů) Kapitola 02 - Lekce 11 Kolíkování (výroba kolíkového spoje) Kapitola 02 - Lekce 12 Zaškrabávání Kapitola 02 - Lekce 13 Zabrušování a lapování Kapitola 02 - Lekce 14 Značení dílců a sestav Kapitola 02 - Lekce 15 Mechanizace při ručním zpracování kovů Kapitola 02 - Lekce 16 Lícování a kontrola přesnosti

Příloha 1: Použitá literatura

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 01 lekce 02 - Základní pojmy Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Základní pojmy Bezpečnost práce Hygiena práce První pomoc při úrazech Správné technologické postupy Kontrola upravených součástí Normalizace, normy ČSN, ISO,atd.

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 01 - Měření Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L01 - Měření 1. Měření 2. Měření skutečných hodnot délek: měřidla, technika měření, přesnost měření, chyby při měření 3. Měření porovnáváním délek: měřidla, technika měření 4. Měření úhlů 5. Chyby při měření: systematické a nahodilé

1. Měření Měření je porovnání velikosti rozměru určitého předmětu s velikostí rozměru stanoveného jako měrová jednotka. Podmínky měření:

   

zvládnutí techniky měření čistota pečlivost a trpělivost pocit odpovědnosti

Způsoby měření:  

měření skutečných hodnot měření porovnáváním

Dělení měření:  

měření délkových rozměrů měření úhlů a tvarů

Chyby přiměření

2. Měření skutečných hodnot délek Skutečnou hodnotu měříme univerzálními měřidly, na nichž je možno přímo odečítat absolutní hodnoty. Měření máme přímé a nepřímé (rozměr dopočítáváme z na měřených hodnot) Používaná měřidla:   

ocelové měřítko, posuvné měřítko, hloubkoměr, výškoměr, mikrometr, mikrometrický hloubkoměr, mikrometrický odpich, digitální měřidla , základní měrky atd.

Ocelové měřítko: délka měření je 300 až 2000 mm, přesnost měření 0,5 mm

Obr.1, Kap. 2, Lekce 1 - Ocelové měřítko (3, obr. 2, str. 12)

Posuvné měřítko:přesnost dle nonia 0,02 až 0,5 m

Obr.2, Kap. 2, Lekce 1 - Posuvné měřítko (3, obr. 4, str. 14)

Hloubkoměr a výškoměr:

Obr. 3, Kap. 2, Lekce 1 - Hloubkoměr, výškomer (3, obr. 5, str. 15)

Mikrometrická měřidla: přesnost měření 0,01 mm (na kruhové stupnici 50 dílků, stoupání šroubu 0,5 mm)

Obr. 4, Kap. 2, Lekce 1 - Mikrometrické měřidlo (3, obr. 6, str. 15)

Obr. 5, Kap. 2, Lekce 1 - Mikrometrické měřidlo (3, obr. 7, str. 16)

3. Měření porovnáváním délek Porovnáváním zjišťujeme, nepřesahují-li rozměry součásti mezní hodnoty. Nezjišťujeme skutečné rozměry součásti, ale mezní hodnoty skutečného rozměru. Používaná měřidla:   

kalibry: mezní, válcové, ploché a třmenové ( jednostranné a oboustranné ), odpichy, kalibrovací kroužky, číselníkové úchylkoměry,pasametry, základní měrky,elektrosignalizační soustavy atd.

Kalibry: Zmetková strana kalibru se označuje červeně a dobrá strana modře. Kalibry máme na měření otvorů a měření vnějších rozměrů.

Obr. 6, Kap. 2, Lekce 1 - Kalibr a kroužek (3, obr. 199, str. 82)

Obr. 7, Kap. 2, Lekce 1 - Kalibry na otvory (3, obr. 200, str. 82)

Obr. 8, Kap. 2, Lekce 1 - Měření kalibry (3, obr. 201, str. 84)

4. Měření úhlů Používaná měřidla:  

pevná měřidla (plochý úhelník na 90°, 120° a 45°, příložný úhelník) přestavitelná měřidla (obloukový úhloměr, univerzální úhloměr)

Pevná měřidla: Úhelníky přikládáme celou plochou a kontrolujeme světelnou štěrbinu (měříme na průsvit)

Obr. 9, Kap. 2, Lekce 1 - Měření kalibry (3, obr. 8, str. 16)

Obloukový úhloměr: Přesnost měření na stupně (minuty se odhadují)

Obr. 10, Kap. 2, Lekce 1 - Měření kalibry (3, obr. 9, str. 16)

Univerzální úhloměr: Měří s přesností na minuty

Obr. 11, Kap. 2, Lekce 1 - Měření kalibry (3, obr. 10, str. 17)

5. Chyby při měření Systematické: chyby způsobené:     

měřidlem (přesnost) normálem (etalonem) metodou měření prostředím (fyzikální vlivy) osobní chybou pracovníka (nedokonalost lidských smyslů, paralaxa)

Nahodilé: chyby způsobené:     

kolísáním tření v měřidle kolísáním napětí a frekvence u elektrických přístrojů únavou pracovníka změna osvětlení náhodné znečistění atd.

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 02 - Rozměřování a orýsování Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

K02-L02-Rozměřování a orýsování Orýsování je rozměřování a označení pracovních bodů a tvarů součásti. Je to velmi přesná a odpovědná práce, kterou se řídí obrábění strojních součástí v kusové výrobě. Vyžaduje dostatečné vědomosti geometrie a matematiky. Druhy orýsování :  

plošné ( rovinné ) prostorové

Nářadí: rýsovací jehla a úhelník, kružítko a kružidlo, svislé měřítko, důlčík a kladivo, hledač středu, šroubové a prizmatické podložky, nádrh, pravítko, šablona, rýsovací deska, vložky z dřeva nebo olova pro orýsování kružnic atd. ( obr. 11 uč. )

Obr. 1, kap. 02, lekce 02 - Základní nářadí pro orýsování (3, obr. 11, str. 18)

Činnosti:  

orýsování odůlčíkování

Při orýsování používáme nářadí dle potřeby a tvaru součásti. ( obr. 12, 13, 14, 15, 16 uč. )

Při orýsování můžeme viditelnost rysek podpořit nátěrem ( u odlitků a výkovků roztokem křídy a klihu, u hladce obrobených součástí roztokem modré skalice ). Připojené testy 

Rozměřování a orýsování

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 03 - Řezání kovů Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L03 Řezání kovů 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Účel a princip řezání Geometrie řezného klínu zubu pily Vznik třísky Nástroje k řezání, části nástrojů Postup při řezání, upnutí obrobku Strojní řezání Bezpečnost práce

1.Účel a princip řezání Řezání je druh třískového obrábění, při kterém se materiál odděluje mnohozubým nástrojem pilou - nejrůznějšího tvaru. Pilový list vykonává přímočarý vratný pohyb. Pila řeže pouze směrem dopředu, při zpětném pohybu odlehčujeme.V záběru musí být nejméně 3 zuby pilového listu. Frekvence pohybu přiměřená ( 20 až 50 zdvihů za minutu )

2. Geometrie řezného klínu zubu pily Na tvaru zubů závisí výkonnost řezání. Tvar zubu závisí na druhu obráběného materiálu a druhu nástroje.U zubu nástroje máme úhel čela 0°až 10°, úhel břitu, úhel hřbetu a úhel břitu .Čím tvrdší je materiál, tím úhel břitu je větší a ozubení jemnější

3. Vznik třísky Při pohybu pilového listu zub vniká do materiálu, ten se pěchuje až se poruší soudružnost a dochází k usmyknutí částice třísky. Ta se odvádí po čele břitu nástroje.

4. Nástroje k řezání Základní nástroj při ručním řezání je rámová ruční pilka.

Do rámu se napíná pilový list pomocí pevné a pohyblivé hlavy se zuby ve směru od rukojeti. Aby pilový list nedřel o stěny spáry, ozubení se tzv. rozvádí ( zuby se střídavě vyhnou vlevo a vpravo (anebo je pilový list zvlněný). Spára je pak širší.

5. Postup při řezání, upnutí obrobku Dle materiálu volíme vhodný pilový list. Obrobek upneme do čelistí svěráku tak, aby co nejméně vyčníval. Obrobek upínáme prostřednictvím měkkých vložek do čelistí, aby se materiál nepoškodil. Válcové součásti a trubky upínáme pomocí prizmatických vložek nebo pomocí montážního svěráku.

Místo řezu orýsujeme, zářez si můžeme usnadnit napilováním a nebo krátkými šikmými tahy. Pak řežeme už svislým pilovým listem. využíváme celé délky. Při dořezu tahy zkrátíme a zpomalíme a tolik netlačíme. List můžeme namazat olejem, lojem nebo grafitem. Trubky při řezání pootáčíme.

6. Strojní řezání Při strojním řezání používáme kotoučové, rámové, pásové nebo třecí pily s větší produktivitou práce. Nástrojem je uzavřený pilový pás nebo pilové kotouče

7. Bezpečnost práce Při upínání pilového listu nesmíme používat hřebíky, dráty atd. Pracovník řeže ve stabilním postoji. Opotřebovaný list včas nahradí novým. Při práci dodržovat bezpečnostní předpisy Připojené testy 

řezání

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 04 - Pilování Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L04 - Pilování 1. Účel a princip pilování 2. Nástroje pro pilování: části nástrojů, druhy nástrojů, nasazování rukojeti, materiál a tvrdost nástrojů 3. Zuby pilníků, druhy pilníků, tvorba třísky, volba podle použití 4. Postup při pilování, upnutí obrobku 5. Druhy pilování: hrubování, hlazení a obtahování u rovinných, úhlových a tvarových ploch obrobků 6. Pilování slícovaných ploch 7. Bezpečnost práce

1.Účel a princip pilování Pilování je druh třískového obrábění, při kterém dochází k oddělování třísek vícebřitým nástrojem – pilníkem, jehož tvar a velikost se volí podle charakteru obráběné plochy, druhu materiálu obrobku, tloušťky ubírané vrstvy a podle požadované jakosti povrchu. Pilník vykonává pohyby vpřed a vzad přiměřenou silou dle požadovaného tvaru. Při zpětném pohybu se pilník odlehčuje. Frekvence dvojzdvihů by měla být rovnoměrná a přiměřená (40 – 60 dvojzdvihů za minutu). Kratšími pilníky pohybujeme rychleji, delšími pomaleji.

2. Nástroje pro pilování: části nástrojů, druhy nástrojů, nasazování rukojeti, materiál a tvrdost nástrojů Části pilníku:   

tělo, stopka, rukojeť

Druhy pilníků: dle velikosti   

běžné ruční malé ( jehlové ) brusné

dle průřezu pilníku: ( obr. 33 uč. )

       

obdélníkový půlkruhový čtvercový trojúhelníkový kruhový úsečový nožovitý mečovitý



jazýčkový

dle výroby zubů:   

vysekáváním vytlačováním frézováním

dle tvaru zubů :    

jednoduché zuby křížové zuby frézované zuby zuby rašple

Nasazování rukojeti na pilník provádíme dřevěnou paličkou. Rukojeť volíme s ohledem na velikost stopky

Poškozené rukojeti musíme vyměnit. Vyrážení pilníku z rukojeti se provádí např. o mírně pootevřené čelisti svěráku

Na výrobu pilníků se používá uhlíková nástrojová ocel třídy 19 ( např. 19255 ) nebo nástrojová chromová ocel ( např. 19420 ). Tvrdost pilníků z nástrojové oceli musí mít nejméně 59 HRC ( řezná část ). Stopka má tvrdost nejvíce 35 HRC.

3. Zuby pilníků, druhy pilníků, tvorba třísky, volba podle použití Zuby máme vysekávané,vytlačované a frézované, nebo jednoduché a křížové. Zuby mají různý tvar dle výroby zubu.

Sekané zuby obtížněji oddělují třísky, Více se na ně musí tlačit, jsou ale odolnější. Používáme je na obrábění tvrdých materiálů. Zuby pilníku jsou uspořádány šikmo k jeho podélné ose, dochází při práci k postupnému řezu. Jednoduché zuby vytváří nedělenou třísku a používáme je k obrábění měkkých

kovových materiálů a plastů. Frézované zuby přímé požíváme na obrábění měkčích materiálů, obloukové zuby na obrábění tvrdších materiálů. Rašple mají struhákový sek, používáme je na obrábění nejměkčích materiálů (olovo, cín, hliník, plasty i dřevo). Křížový sek umožňuje lepší oddělování i odvádění třísek. Pilník zanesený třískami čistíme drátěným kartáčem nebo zaostřeným mosazným plechem ve směru horního seku, zamaštěné zuby čistíme petrolejem nebo vyvařením v louhu. Hustota zubů pilníku (tzv. sek) se udává počtem zubů na 10 mm délky. Menší sek používáme na hrubování, větší na dokončování. Seky označujeme 0-8 ( např. sek 0 má 5-6 zubů na 10 mm délky, sek 1 má 7-15 zubů, sek 2 má í- 20 zubů,….,sek 8 má 63-112 zubů ).

4. Postup při pilování, upnutí obrobku Základem správného pilování je    

vhodně upevněný svěrák. správný postoj správné držení pilníku a správné upnutí obrobku

(obr. 41 uč.) Rozfázování pohybu při pilování

Obrobek má co nejméně vyčnívat (5-10 mm), aby nepružil. Proti poškození ve svěráku používáme měkké vložky na čelisti nebo tvarové vložky a příložky. Při pilování držíme rukojeť v dlani pravé ruky a levou rukou na konci pilníku vyvažujeme. Síla, působící na pilník, závisí na druhu pilování . Má být rovnoměrná po celý zdvih, při zpětném zdvihu odlehčujeme. Hlavní síla při pilování působí na rukojeť.

5. Druhy pilování: hrubování, hlazení a obtahování u rovinných, úhlových a tvarových ploch obrobků Pilování rovinných ploch: 

postupně pilujeme v různých směrech ( šikmo, kolmo, opačně), hrubujeme a pilujeme na přesnost a rovinnost plochy kontrolujeme na průsvit pravítkem

Obtahování: 

provádíme jemným pilníkem, který držíme napříč

Pilování ploch svírajících úhel: 

pilujeme nejdříve jednu plochu a druhou přizpůsobujeme za stálého měření úhelníkem nebo šablonou

Pilování válcových a zaoblených ploch: 

je náročnější, pilujeme nahrubo příčnými zdvihy a dokončujeme hlazením rovnoběžně s delší stranou plochy

6. Pilování slícovaných ploch Je náročné na přesnost, cit, trpělivost a zkušenost pracovníka, slicováváme pomocí přesné šablony. Vyrobíme nejdříve součást s vnějším tvarem a k ní dolícujeme součást s vnitřním tvarem.

7. Bezpečnost práce Obrobek řádně upneme, při pilování nepřeháníme přítlačnou sílu, dáváme na ostré hrany ve směru pilování , pilníky ukládáme očištěné do regálu.

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 05 - Stříhání kovů Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L05 Stříhání kovů 1. 2. 3. 4.

Účel a princip stříhání Nástroje: ruční a strojní nůžky Geometrie řezné části nůžek Postup při stříhání, bezpečnost práce

1. Účel a princip stříhání Střihání je beztřískové dělení materiálu dvěma noži, které se proti sobě pohybují jako klíny. Ruční střihání je vhodné pro oddělování slabšího materiálu ( tloušťka ocelového plechu až 0,7 mm, mosazného plechu až 0,8 mm, plechu z tvrdého hliníku a mědi až 1mm, z měkkého hliníku až 2,5 mm atd. ) Při střihání vnikají současně oba břity do střihaného materiálu. Materiál je nejdříve stlačován a potom oddělován. Přitom má snahu se naklánět.

obr. 58 b,c. Materiál vyrovnáváme protitlakem ( rukou nebo přidržovačem ). Nástrojem jsou ruční nebo strojní nůžky. Pracují na principu páky. Nástroj musí mít pevnost a vhodný tvar. Máme různé formy střihání : např. ostřihování, vystřihování, nastřižení, přistřižení, prostřihování atd., zvláštní formou je děrování

2. Nástroje: ruční a strojní nůžky Nůžky rozlišujeme podle uspořádání nožů:   

s natáčením nožů kolem čepu s přímočarým pohybem horního nože s kotoučovými noži

Ruční nůžky pracují na principu dvojramenné páky. Nůžky máme univerzální a speciální.

Tab. 7 Strojní nůžky dovolují stříhat materiály větší tloušťky, jsou přesnější a produktivnější. Strojní nůžky jsou:    

pákové tabulové okružní křivkové a



elektrické

Tab. 8 Nástroj pro děrování se skládá ze dvou částí, ze střižníku a střižnice. Ve střižnici je díra, s níž lícuje střižník s přiměřenou vůlí.

3. Geometrie řezné části nůžek Nože nůžek musí mít přiměřenou pevnost a vhodný tvar, aby správně střihaly. Tvar nože je určen těmito úhly:  

úhel břitu β, je to úhel mez čelem a hřbetem, bývá 65 - 85 stupňů ( tvrdší materiál má větší úhel ) úhel hřbetu α, je to úhel odklonu hřbetu od řezné roviny, bývá 2 - 3 stupně, má zmenšovat tření nožem a materiálem

obr. 58 a

4. Postup při stříhání, bezpečnost práce Při střihání se břity nůžek mijejí s určitou vůlí, která závisí na tloušťce a pevnosti střihaného materiálu. U ručních nůžek nemá být větší než 0,01 mm. Při malé vůli se nůžky otupují, při velké vůli špatně střihají. Úhel sevření nožů nůžek musí být menší než 15 stupňů, aby střihaly. Nože nžek musí být ostré. Materiál se musí přidržovat ve vhodné poloze. Při střihání se nůžky drží tak, aby ryska zůstala nezakrytá. Pak přiměřenou silou střiháme. Při práci se nenechte ničím vyrušovat. Dodržujte bezpečnostní pravidla. Vzniklé ostřiny se musí upilovat. Mohou být zdrojem poranění. Nůžky se nesmějí upínat do svěráku, na konce rukojeti se nesmí tlouci kladivem. Při manipulaci s plechy používáme ochranné rukavice. Nůžky musíme průběžně kontrolovat a seřizovat.

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 06 - Vrtání (ruční vrtání) Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L06 Vrtání (ruční vrtání) 1. Účel a princip vrtání 2. Nástroje: druhy, části nástrojů, materiál nástrojů, způsoby upínání, ostření nástrojů, geometrie špičky nástrojů 3. Vrtačky 4. Upínání obrobku 5. Postup při vrtání, řezné podmínky, bezpečnost práce 6. Vyhrubování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky 7. Zahlubování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky 8. Vystružování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky

1. Účel a princip vrtání Vrtání je ruční nebo strojní technologická operace k výrobě otvorů do plného materiálu nebo předlité díry pomocí vrtáku. Obrobek je v klidu (upevněn) a nástroj vykonává hlavní řezný pohyb rotační a vedlejší pohyb přímočarý - posuv. Rozlišujeme ještě vyvrtávání, což je zvětšováví a zpřesňování díry.

2. Nástroje: druhy, části nástrojů, materiál nástrojů, způsoby upínání, ostření nástrojů, geometrie špičky nástrojů Základní druhy vrtáků jsou:        

šroubovitý kopinatý středící korunkový trojboký kruhostředný dělový a hlavňový

(obr. 62) Nejpoužívanější vrták je šroubovitý. Má různé tvary dle vrtaného materiálu

( tab. 9 ). Vrták šroubovitý se skládá upínací a řezné části, většinou oddělené krčkem. Řezná část se skládá z těchto částí:      

hlavní a příčné ostří jádro žebro fazetka šroubovitá drážka a hřbet.

Upínací část se skládá ze:  

stopky a unašeče

( obr. 63 )

Materiálem vrtáků může být uhlíková nástrojová ocel nebo rychlořezná ocel, popřípadně mohou být špičky vrtáků opatřeny plátky ze slinutých karbidů. Upínání vrtáků záleží na stopce. Vrtáky s válcovou stopkou se upínají do dvoučelisťových nebo tříčelisťových skličidel. Stopka musí být zasunuta alespoň ze tří čtvrtin

( obr. 65, obr. 66 )

Vrtáky s kuželovou stopkou se upínají do dutiny vřetene přímo nebo pomocí redukční vložky (pouzdra). Tyto části musíme udržovat v čistotě pro zajištění souososti a přenosu točivého momentu.

obr. 67, tab. 10.

Ostření vrtáků ovlivňuje výkon nástroje a přesnost jeho práce. Vrtáky brousíme ručně nebo na speciálních strojích. Způsoby jsou různé.

obr. 68, tab. 11, tab. 12.

Při broušení je nutné kontrolovat ostří vrtáků, zejména jejich souměrnost a dodržení úhlů. Kontrolu provádíme pomocí šablon, speciálních měřidel, vyjímečně i pouhým okem.Geometrie špičky se kontroluje většinou optickými měřidly, především střed příčného břitu.

obr. 69, obr. 70.

3. Vrtačky

Pro vrtání a vrtací práce se používají ruční a strojní vrtačky různých konstrukcí a velikostí. Ruční vrtačky jsou např.:    

svidřík ruční převodové vrtačky ruční mechanické vrtačky elektrické nebo pneumatické vrtačky

Používají se pro otvory do průměru 13 mm, mechanické do průměru 25 mm. Posuvovou sílu vyvozujeme tlakem ruky nebo hrudníku. Strojní vrtačky jsou přesnější a hospodárnější. Mohou být jednovřetenové nebo vícevřetenné. Základní druhy strojních vrtaček jsou:       

stolní sloupové stojanové otočné radiální řadové montážní a speciální

obr. 71.

4. Upínání obrobku Obrobky při vrtání upínáme do:   

svěráků ručních svěrek přímo na pracovní stůl pomocí upínek a šroubů složitější součásti i pomocí upínacích úhelníků.

obr. 74, obr. 75.

Při vrtání malých děr do těžkých součástí se nemusí upínat. Při vrtání průchozích děr obrobek podkládáme dřevem.

5. Postup při vrtání, řezné podmínky, bezpečnost práce Při vrtání děr se poloha osy díry označuje orýsováním a důlčíkováním.

obr. 76. Otisk důlčíku vede vrták, musí být dost hluboký a má mít správný vrcholový úhel dle špičky vrtáku.

obr. 77. Větší série vrtáme pomocí vrtacího pouzdra, vrtací šablony nebo vrtacího přípravku. Vrták volíme dle materiálu, průměru a hloubky díry. Musíme počítat s tím, že otvor bude o desetiny mm větší. Při vrtání chladíme emulzí nebo olejem, litinu a měď a slitiny mědi chladit nemusíme. Řezné podmínky při vrtání (řezná rychlost v posuv s) jsou určeny materiálem obrobku a nástroje. Otáčky určíme ze vztahu: n = ( 1000 v ): πD

Volbu řezných podmínek stanovíme pomocí strojnických tabulek. Při vrtání dodržujeme bezpečnost práce, řádně upínáme vrták i obrobek, teplo odvádíme chlazením, odstraňujeme ostřiny zahloubením. Přesnější díry dokončujeme vyhrubováním, vystružováním nebo zahlubováním. Nástroj uvolňujeme vyrážecím klínem, který nesmí být připevněn ke stroji, při výměně musí být vřeteno v klidu. Obrobek musí být upnut do svěráku nebo přípravku. Při práci používat brýle nebo štíty, nepoužívat rukavice.

Na stroji překontrolovat stav, ohlásit závady, doplnit mazadla a olej, nastavit otáčky a ochranná zařízení.

6. Vyhrubování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky Vyhrubováním zlepšujeme kvalitu díry, rozměrovou a geometrickou přesnost a připravujeme otvor pro vystružování přídavkem 0,2 až 0,4 mm,

obr. 80

Nástrojem je výhrubník, který má 3 nebo 4 břity a kuželovou stopku,

obr. 78, obr. 79

Upínání obrobku a nástroje je obdobné jako u vrtání, stejně jako řezné podmínky. Nástroj ostříme na speciálních strojích.

7. Zahlubování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky Zahlubováním se obrábějí díry pro zapuštěné hlavy šroubů, zarovnávají se jím osazené díry a nálitky nebo se tím odstraňují ostřiny nebo sráží hrany. Záhlubník má dvě nebo více ostří, může mít vodící čep, který zajišťuje souosost zahloubení a díry. Nástroje jsou válcové nebo kuželové, mohou mít válcovou nebo kuželovou stopku.

Řezné podmínky jsou podobné jako u vyhrubování. Zahlubování je následná operace po vrtání.

8. Vystružování: nástroje, upnutí nástroje, postup práce, použití, řezné podmínky Přesné a lícované díry dokončujeme vystružováním. Výstružníky jsou:  

ruční a strojní

Výstružník je mnohabřitý nástroj s přímými nebo šroubovitými zuby.

obr. 86. Výstružník může mít válcovou nebo kuželovou stopku anebo čtyřhran pro upnutí do vratidla. Výstružníky mohou být:    

válcové kuželové rozpínací stavitelné

obr.89 

na Morse kužely jsou sadové

obr. 90.

Výstružník má speciální geometrii

obr. 88.

Vystružník zavádíme do díry opatrně za stálého pootáčení. Nepootáčíme nikdy nazpět, můžeme poškodit hřbet zubů. Řezná rychlost je podstatně menší než při vrtání

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 07 - Řezání závitů Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L07 Řezání závitů 1. 2. 3. 4.

Účel a a princip řezání závitů Nástroje: druhy, části, upínání a materiál nástrojů Postup při řezání závitů (vnitřní a vnější závity), bezpečnost práce Druhy závitů a měření závitů

1. Účel a princip řezání závitů Řezáním vytvoříme šroubovici, do které můžeme namontovat šroub nebo matici. Závity máme:  

vnitřní (do otvoru) nebo vnější (na dřík) pravé nebo levé podle stoupání šroubovice

Podle tvaru profilu závitu rozeznáváme závit:     

metrický whitworthův turbkový oblý lichoběžníkový rovnoramenný, nerovnoramenný atd.

obr. 103

Závit řežeme pomocí nástroje do předvrtané díry nebo na osoustružený čep se sraženou hranou.

2. Nástroje: druhy, části, upínání a materiál nástrojů Nástrojem na vnitřní závit je závitník. Je to mnohobřitý nástroj s drážkou pro odvod třísek Závitník múže být:   

pravořezný nebo levořezný ruční se stopkou zakončenou čtyřhranem nebo strojní s unašečem

obr. 104

Geometrie závitníku závisí na materiálu obrobku a velikosti závitníku. Tvar kužele závisí na typu závitníku, může být:  

maticový (do průchozího otvoru) nebo sadový (do slepých děr).

obr. 105, obr. 106

Nástrojem na vnější závit jsou závitové čelisti, které mohou být:

 

kruhové nebo radiální

tab. 19.

Kruhové závitové čelisti se upínají do vratidla pomocí upínacích šroubů.

obr. 108

Dělené závitové čelisti upínáme do vratidla s prizmatickým vedením a stavěcím šroubem, radiální závitové čelisti se vkládají do speciálních hlavic

obr. 110, obr. 112

Materál nástrojů je nástrojová uhlíková nebo slitinová ocel.

3. Postup při řezání závitů (vnitřní a vnější závity), bezpečnost práce Před řezáním se obrobek upíná do svěráku. Konce děr a dříků se upraví kuželovým sražením. Rozměry děr a dříků se vyrábí dle tabulky:

tab. 20 a tab. 21. Postup při práci:     

Nástroj se vloží do vratidla, kterým otáčíme pomalu v ose díry nebo čepu, až se nám zařízne. Při řezání se občas vracíme, abychom usnadnili ulamování a odvádění třísek. Kontrolujeme souosost nástroje a osy obrobku. S citem řežeme malé rozměry a při použití sadových závitníků. Při řezání mažeme emulzí nebo olejem dle materiálu.Po dořezání očistíme závit i nástroj

4. Druhy závitů a měření závitů Nástroje mají rúzný profil dle druhu závitů. Závity mají jiný tvar i značení:

tab.18

Závity kotrolujeme:

  

mikrometrem nebo posuvným měřítkem (velký průměr závitu), závitovými šablonami (stoupání závitu) nebo měříme mikrometrem přes drátky (střední průměr závitu)

obr. 115, obr. 116.

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 08 - Rovnání a ohýbání Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L08 Rovnání a ohýbání 1. 2. 3. 4. 5. 6.

Účel a princip rovnání Nářadí pro ruční rovnání Postup při rovnání drátů, plechů, pásů a tyčového materiálu, bezpečnost práce Účel a princip ohýbání, neutrální délka Nářadí k ohýbání Postup při ohýbání drátů, plechů a pásů, trubek a profilů

1. Účel a princip rovnání Rovnání je pracovní postup, při němž materiál získává opět původní rovný tvar. Rovnat můžeme ručně nebo strojně. Materiál je možno rovnat i ohřátím na různých místech s tím, že k narovnání dojde při chladnutí ohřátých míst. Ruční rovnání provádíme kováním, lisováním a protahováním. Rovnáme ten materiál, který má schopnost měnit tvar působením vnějších sil.

2. Nářadí pro ruční rovnání K rovnání se používají:       

různá kladiva palice kovadliny rovnací desky rovnací zápustky rovnací lisy a různé podložky pro rovnání či rovnací přípravky

obr. 117, obr. 118.

3. Postup při rovnání drátů, plechů, pásů a tyčového materiálu, bezpečnost práce Materiály rovnáme, většinou kladivem nebo palicí na kovadlině nebo rovnací desce, údery na zakřivené místo. Mimoto dráty rovnáme protahováním těsným průvlakem nebo přetahováním přes váleček nebo kulatou tyč.

obr. 119 Tyčový materiál rovnáme většinou strojně na zařízení se sadou vzájemně skloněných rovnacích válečků

obr. 120 Plechy a pásy také rovnáme protažením pod dřevěným špalíčkem nebo údery kladiva na zkrácenou stranu pásu.

obr. 121, obr. 122 Vypoukliny na plechu vyklepáváme směrem od vypoukliny k okraji plechu, nikdy netlučeme na vypoukliny. Síla úderů se ke kraji plechu zmenšuje.

obr. 123 Tyčový materiál rovnáme kladivem na kovadlině nebo tlakem lisu na ohnutou část tyče.

obr. 124 Při rovnání je nutno dbát na to, aby nářadí a nástroje byly bez závad. Materiál držíme pomocí rukavice, dáváme pozor na hrany.

4. Účel a princip ohýbání, neutrální délka Ohýbáním měníme tvar materiálu. Při ohýbání je ohýbaný materiál v místě ohybu namáhán střídavě tahem a tlakem.

Ohýbat můžeme jen takové materiály, které se při ohýbání nepoškodí. Ohýbat můžeme za studena nebo za tepla. Za tepla ohýbáme většinou tyče většího průřezu, aby se materiál nedeformoval a nepoškodil. Na vnitřku se ohýbaný materiál zkracuje, na vnějšku prodlužuje. Délka materiálu se nemění v tzv. neutrální ose, ve které počítáme délku polotovaru k ohýbání, tzv. neutrální délku.

.Obr. 128.

5. Nářadí k ohýbání Nářadí k ohýbání je většinou shodné s nářadím používaným při rovnání. Pro zrychlení práce používáme různé přípravky, které vkládáme do čelistí svěráku. Slabé materiály ohýbáme i pomocí kleští.

6. Postup při ohýbání drátů, plechů a pásů, trubek a profilů Materiál ohýbáme nejčastěji ve svěráku, kam vkládáme přípravky nebo šablony k ohýbání. Ohýbání provádíme údery kladiva nebo pryžové paličky na ohýbanou část.

obr. 130 Páskový materiál a některé profily můžeme ohýbat (tzv. zakružovat) tepáním, kde údery vedeme nosem kladiva na vnější stranu ohýbaného profilu, kde dochází k prodlužování materiálu.

obr. 132 Trubky ohýbáme za studena nebo za tepla (větší průměry). Před ohýbáním naplníme trubku suchým pískem, trubky z barevných kovů plníme roztavenou kalafunou nebo smůlou, které se

po ohnutí opět vytaví. Trubky ocelové profily lze ohýbat pomocí kladky, hydraulické nebo mechanické ohýbačky.

obr. 135, obr. 136 Připojené testy 

Rovnání a ohýbání

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 09 - Sekání a probíjení Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L09 Sekání a probíjení 1. Princip a účel 2. Nástroje 3. Postup při sekání a probíjení

1. Princip a účel Sekání slouží k oddělování materiálu pomocí sekáče a kladiva. Nástroj ve tvaru klínu vniká rázovou silou do materiálu a postupně ho odděluje podle rysky. Materiál je upnut ve svěráku. Probíjení je zhotovování děr do tenčích materiálů pomocí průbojníku a kladiva. Nástroj se staví kolmo na materiál, který je na dřevěné nebo olověné podložce.

2. Nástroje Základním nástrojem sekání je sekáč, který má určitou geometrii.

obr.137 Základním nástrojem je sekáč plochý.Ostatní druhy jsou na obrázku

obr. 138.

3. Postup při sekání a probíjení Pro sekání a probíjení je nutný správný postoj a správné držení nástroje, vše závisí na charakteru práce. Při přesekávání se drží sekáč kolmo, při odsekávání se sekáč drží šikmo, sekáč klouže po ostří.

obr.139

Údery kladivem vedeme na hlavu sekáče, velikost úderu volíme podle druhu práce. Vzniklé otřepy je nutné odstranit, např. broušením. Při sekání používáme brýle a rukavice, údery směřujeme proti stěně. Základní druhy sekání máme naobrázcích

obr. 141 a obr. 143 Tupé sekáče ostříme na kotoučových bruskách. Dbáme na bezpečnost. Probíjení se uplatňuje v kusové výrobě, kde nevyžadujeme vysokou přesnost otvorů. Probíjíme pomocí průbojníku nebo např.pomocí pákové děrovačky.

obr. 146 a obr. 147.

Připojené testy 

Sekání a probíjení

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 10 - Nýtování Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L10 Nýtování 1. 2. 3. 4. 5.

Princip a účel Nýty a způsoby nýtování Pomůcky k nýtování Postup při nýtování, bezpečnost práce Rozebírání nýtového spoje

1. Princip a účel Nýtování je technologie k výrobě nýtového spoje. Dnes se často nahrazujeme svařováním nebo lepením. Nýtový spoj je spoj nerozebiratelný, tzn. při opravě původní spoj zničíme a musíme vytvořit nový spoj. Nýtový spoj musí zajišťovat potřebnou pevnost, popřípadně nepropustnost.

2. Nýty a způsoby nýtování Druhy nýtů:  

nýty s hlavou a nýty bez hlavy

obr.148 Nýtový spoj vyrábíme přeplátováním nebo s jednou nebo dvěmi stykovými deskami.Rozteč jednotlivých nýtů se má rovnat trjnásobku průměru nýtu. Průměr nýtu se zpravidla volí až dvojnásobek tloušťky spojovaných plechů.Nýty do průměru 10 mm nýtujeme za studena, větší nýty většinou za tepla.

obr. 149 Nýtování máme:  

přímé a nepřímé.

Při přímém nýtování slouží jedna spojovací součást jako dřík k roznýtování. Při nepřímém nýtování do spojovaných součastí vyvrtáme díru a obě spojíme pomocí nýtu. Nýtování může být:   

pevné nepropustné pevné a nepropustné



spojovací

Nýtování provádíme za studena nebo za tepla.

3. Pomůcky k nýtování K nýtování potřebujeme kladivo, přítužník, tužlík, hlavičkář podpěrný a závěrný, svěrák a nýty.

4. Postup při nýtování, bezpečnost práce Při nýtování vyrobíme ve spojovaných částech stejné díry správné velikosti (o 0,1 mm větší, než je průměr nýtu). Do díry vložíme nýt a hlavu nýtu položíme na hlavičkář, který bývá upevněn ve svěráku. Nýt přitlačíme k ploše sojovaného materiálu a materiály k sobě přitlačíme přítužníkem. Dřík nýtu, který vyčnívá, roznýtujeme kladivem a závěrným hlavičkářem, vytvoříme závěrnou hlavu nýtu. Spojení můžeme utěsnit tužlíkem.

obr. 151 Při práci dbáme na bezpečnost, dáváme pozor, abychom se nezranili. Při odsekávání nýtů odletující hlavy zachycujeme mřížkou nebo hadrem. Používáme nepoškozené nářadí a nástroje.

5. Rozebírání nýtového spoje Nýtový spoj rozebíráme odvrtáním nebo odsekáváním hlavy nýtu a vyražením dříku nýtu.

obr. 155.

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 11 - Kolíkování Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L11 Kolíkování (výroba kolíkového spoje) 1. 2. 3. 4. 5.

Účel a princip Kolíky, druhy a materiál Nástroje (viz lekci vrtání) Postup při výrobě kolíkového spoje Opravy kolíčkováním

1. Účel a princip Kolíkové spoje patří mezi rozebíratelné spoje. Spojení kolíky je jednoduché a poměrně snadno demontovatelné. Kolíky příslušného průměru se zarážejí do přesně zhotovených děr a zajišťují vzájemnou polohu dvou součástí, spojují je v jeden celek, popřípadně zamezují otáčení nebo posuv jedné součásti vůči druhé.

, obr. 97

2. Kolíky, druhy a materiál Kolíky jsou v provozu namáhány převážně na střih. Používáme kolíky:   

válcové kuželové nebo rýhované

Tab. 17, obr. 95, obr.96. Kolíky se vyrábějí s průměry od 0,6 do 50 mm, kuželové kolíky mají kuželovitost 1:50. Na konci kolíků bývá demontážní závit (vnitřní nebo vnější) nebo hlava. Díry pro kolíky jsou vystružené s úchylkou H7. Materiálem kolíků je konstrukční ocel třídy 11107,11600, u kolíků s konci k roznýtování se používá ocel 11432 nebo hliník.

3. Nástroje (viz lekce vrtání) K výrobě děr pro kolíky používáme:    

vrtáky vyhrubníky výstružníky a záhlubníky

K montáži a demontáži kolíkového spoje používáme kladivo, vyrážeč, stahovák.

4. Postup při výrobě kolíkového spoje

Místo pro spoj označíme, plochy spojovaných součástí k sobě slícujeme a sepneme svěrkou, v obou součástech vyvrtáme a vystružíme díru dle kolíku. Kolíky před zaražením očistíme a lehce namažeme olejem. Po zatlačení kolíku dokončíme montáž několika lehkými údery kladiva. Kolik se nesmí napěchovat.

, obr. 101.

5. Opravy kolíčkováním Díry a trhliny v materiálu můžeme opravit kolíčkováním. Nejprve na koncích trhliny vyvrtáme díry průměru 5 mm, vyřízneme v nich závit a zatáhneme do nich měděné kolíky se závitem.Přečnívající konce kolíčků opatrně rozklepeme. Potom vyvrtáme díry v trhlině tak, aby vzdálenost okrajů děr byla maximálně polovina průměru děr. V dírách vyřízneme závit, zatáhneme a rozklepeme kolíčky. Pak v polovině mezi těmito kolíčky vyvrtáme díry pro další kolíčky, vyřežeme závity, zatáhneme a rozklepeme kolíčky. Získáme těsný spoj.

obr. 102

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 12 - Zaškrabávání Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L12 Zaškrabávání 1. Účel a princip 2. Nástroje, nářadí a pomůcky, mechanizace 3. Postup při zaškrabávání, zásady zaškrabávání, přídavky, chyby, bezpečnost práce

1. Účel a princip Zaškrabávání je dokončovací způsob obrábění tam, kde nemůžeme brousit anebo na přání zákazníka. Zaškrabáváním odebíráme z obráběné plochy velmi tenké třísky pomocí škrabáku. Je to velmi namáhavý způsob obrábění, který vyžaduje dloholetou praxi.Zaškrabáváním odstraňujeme stopy po obrábění. Cílem je, aby se funkční plochy součástí dotýkaly pokud možno na nejvíce místech.

2. Nástroje, nářadí a pomůcky, mechanizace Základní druhy škrabáků.

tab. 23 Základní pomůcky a nářadí.

tab. 24. Mechanizace zaškrabávání se uplatnila všude tam, kde se zaškrabávaly velké plochy a kde bylo nutno ubírat více materiálu.

, obr. 158.

3. Postup při zaškrabávání, zásady zaškrabávání, přídavky, chyby, bezpečnost práce Zaškrabávání začíná předběžným hrubým zaškrabáváním s cílem odstranit stopy po obrábění. Tloušťka třísky je 0,005 až 0,2 mm, délka zdvihu je asi 15 mm při hrubování, 2 až 5 mm při dokončování. Při zpětném pohybu škrabák nadzvihneme. Směr zaškrabávání se vždy mění o úhel 45 stupňů. Plochu kontrolujeme přiměřováním pomocí příměrné desky natřené barvou (posouváme ji po kontrolované ploše součásti). Označené výstupky barvou se zaškrabávají. Opakováním přiměřování a zaškrabávání se získá větší počet dotykových plošek, které mají být rovnoměrně rozmístěné. Jakost povrchu zaškrábaných ploch je rozdělena do 5 tříd jakosti.

tab. 22 a obr. 157. Zásady správného zaškrabávání:  

používat škrabáky podle tvaru součásti, kterou obrábíme na hrubování používat těžší škrabáky, na dokončování lehčí škrabáky

   

zaškrabávat při vhodném osvětlení, začínáme hrubováním a potom zaškrabáváme na předepsaný počet plošek tušírovací barvu nanášet v tenkých vrstvách příměrné nářadí udržovat v čistotě a skladovat v dřevěných bednách zaškrábané plochy je vhodné přetřít jemným smirkovým plátnem a na závěr bavlnou

Přídavky na zaškrabávání jsou v desetinách mm, je to závislé na velikosti a tvaru zaškrabáváné plochy. Příčiny vzniku zmetků při zaškrabávání jsou v tabulce:

tab.25. Dbáme na bezpečnost práce, abychom se nezranili a obráběnou plochu neponičili.

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 13 - Zabrušování a lapování Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L13 Zabrušování a lapování

1. Účel a princip 2. Nástroje 3. Postup při zabrušování a lapování, chyby, přídavky, bezpečnost práce

1. Účel a princip Zabrušování a lapování jsou způsoby jemného obrábění pro dokončování rovinných, válcových, kuželových a tvarových ploch. Zabrušování je konečná úprava dosedacích ploch, které mají na sebe přesně dosednout, např. ventily v sedlech, kužele v tělesech atd. Přídavek na zabrušování je 0,01 až 0,02 mm. Lapování je obrábění povrchu součásti lapovacím nástrojem, který je z měkkého materiálu, a brusným práškem. Při obrábění se ubírají jemné třísky asi 0,002 mm.

2. Nástroje Při zabrušování a lapování jsou nástroje ve tvaru desky, kroužku (prstence) nebo trnu (s lapovacími pouzdry), kterými působíme nepravidelným pohybem pomocí brusiva na povrch obráběné součásti.

Brusivo různé zrnitosti se volí podle přídavku na zabrušování a podle požadované jakosti povrchu. Zrnitost se vprůběhu broušení a lapování mění, zrnka se postupně tříští a zjemňují. Nejhladší povrch dostaneme po dvou až třech opakujících se operacích. Brusnými prášky zabrušujeme za sucha nebo se zabrušovací kapalinou. Jejím úkolem je rovnoměrné rozdělení brusných zrn a odvod tepla vznikajícího třením. Jako brusivo používáme:    

umělý korund karborundum oxid chromitý diamantový prášek

    

smirek skelný prášek červený okr vídeňské vápno a pemzu

Jako kapalinu používáme:      

strojní olej emulze stearinu řepkový olej terpentin benzol a vodu

Brousící pasty jsou směsi brusiva a kapaliny v určitem poměru.

3. Postup při zabrušování a lapování, chyby, přídavky, bezpečnost práce Při zabrušování se na jednu dotykovou plochu nanese zabrušovací pasta, přidá se zabrušovací pasta a součást se ustaví do polohy, ve které budou později pracovat. Za mírného tlaku a pootáčením jednou součásti na jednu stranu a zpět o třetinu otáčky vůči druhé se postup opakuje. Občas vkládanou součást nadzvihneme a pootočíme.

Při lapování se nanese na lapovací nástroj jemná vrstva lapovací pasty, nástroj se přiloží na lapovanou plochu a pohybuje nástrojem po lapované ploše se stálou změnou pohybu. Po 6 - 10 pohybech se opotřebovaná pasta setře a nanese nová vrstva pasty a postup se opakuje. Brusivo se nesmí hromadit před obrobkem, protože by se lapovaná plocha zaoblila.

Po zmizení stop po obrábění se brusivo odstraní z obrobku a nástroje, popřípadně přetřeme benzínem. Získáme vysoký lesk. Přídavky na zabrušování a lapovaní jsou malé, do 0,01 až 0,02 mm. Při práci dbáme na požívání brusiva přiměřené zrnitosti, správné pasty a maziva, správného a přesného nástroje, správného ustavení obrobku a přiměřeného přídavku na obrábění, aby nedocházelo k výrobě zmetku. Teplota zahřátí obrobku nemá být vyšší než 50 stupňů Celsia. Dbát na bezpečnost práce, abychom se nezranili.

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 14 - Značení dílců a sestav Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L14 Značení dílců a sestav 1. Účel a princip 2. Způsoby značení, nástroje a pomůcky 3. Postup při značení, bezpečnost práce

1. Účel a princip Pro usnadnění montáže, zamezení nežádoucí záměny součásti, označení vzájemné polohy součástí atd. se v procesu výroby, opravy nebo montáže používá značení dílců a sestav.

2. Způsoby značení, nástroje a pomůcky Značení je možné barvou, mechanicky, chemicky nebo elektricky. Značení používáme na méně důležité plochy, protože můžeme poškodit plochu. Ke značení barvou používáme křídu, která ale není trvanlivá, nebo různé barvy k označení materiálů. K důlčíkování používáme důlčík a kladivo nebo důlčíky pružinové a elektrické. Musíme zajistit kolmost důlčíků.

K vyražení znaků používáme razidla a kladivo, opět musíme zajistit kolmost nástroje k povrchu.

Popis na obrobek můžeme provádět leptáním nebo elektrickou jehlou pomocí šablon nebo jiných pomůcek.

3. Postup při značení, bezpečnost práce Při značení barvou dané plochy očistit a odmastit. Při důlčíkování a ražení plochy očistíme, označíme místo jehlou nebo tužkou, přiložíme nástroj a lehce a ostře uhodíme kladivem. Prohlédneme značku. Je-li v pořádku, nasadíme nástroj a vyrazíme značku silnějším úderem, přitom musíme zajistit kolmost nástroje. Označení začistíme pilníkem nebo smirkem. Při chemickém značení místo očistíme a odmastíme a potřeme vápnem. Po otištění značky vyčkáme, až se objeví otisk (až 120 s). Nástrojem bývá pryžové razítko, navlhčené do leptacího roztoku. Zbytek roztoku odsajeme filtračním papírem a neutralizujeme roztokem sody. Označené místo potřeme vazelínou, aby nekorodovalo. Při značení elektrickým způsobem místo očistíme, připojíme obrobek na kladný pól jednosměrného proudu a lehkým vedením elektrojiskrové jehly po obrobeném materiálu značíme. Popisovací hrot má průměr 0,1 až 0,8 mm. Nejvýhodnější je wolframový drát, ale může být i jiný kov. Nekovové materiály značíme cejchováním (ohřívaným razidlem). Při práci dbáme na bezpečnost práce

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 15 - Mechanizace při ručním zpracování kovů Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L15 Mechanizace při ručním zpracování kovů Ruční obrábění je práce poměrně náročná a namahavá. Proto se snažíme činnost co nejvíce mechanizovat. Mechanizace práce zvyšuje produtivnost, zlepšuje bezpečnost práce a snižuje námahu. Mechanizované nářadí je přechodem mezi ručním nástrojem a obráběcím strojem. Mechanizované nástroje bývají elektrické nebo pneumatické. Jsou to:     

kladiva vrtačky (tab. 29 a) nůžky (tab.29 d) pilky (obr. 178) brusky (tab. 29 e)

   

maticové klíče a šroubováky, utahováky (tab. 29 b) závitořezy (tab. 29 c) pneumatické nářadí (tab.30) nýtovací kleště a další

Osoby pracujíc í s tímto nářadím musí být proškoleny nejen na obsluhu, ale také v poskytování první pomoci při úrazu el. proudem

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 16 - Lepení kovů Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L16 Lepení kovů 1. 2. 3. 4.

Účel a princip Lepidla pro lepení kovů Úprava lepených spojů (dosedacích ploch) Postup při lepení, pravidla při práci s lepidly

1. Účel a princip Lepení je velmi rychlý a poměrně jednoduchý způsob výroby nerozebíratelného spojení, zejména opravě zlomených součástí, pórovitých součástí, trhlin, nerovností povrchu a obnově opotřebených součástí.

Lepit můžeme i materiály různého druhu. Lepením nezeslabujeme spojované materiály. Pevnost lepeného spoje se blíží pevnosti spojů vzniklých nýtováním pájením nebo svařováním, někdy je i lepší. Pevnost spoje závisí na adhezi (přilnavosti, pevnosti držení lepidla na materiálu) a kohezi (soudržnosti, pevnosti filmu lepidla v tahu). Lepivost lepidla je dá na součtem adheze a koheze. Je to síla potřebná k odtržení slepených ploch. Kvalita spoje je závislá na druhu lepidla, dobré přilnavosti lepidla na spojované povrchy, rovnoměrnosti vrstvy lepidla, velikosti a přiměřenosti tlaku stlačování spoje a čistotě lepidla a povrchu.

2. Lepidla pro lepení kovů Lepidla jsou makromolekulární látky vytvářející pevné a trvalé spojení mezi slepovanými díly. Kromě lepící složky obsahují jěště pomocné látky (rozpouštědla, změkčovadla, konzervační složky atd.) Lepidla dělíme podle původu na:    

rostlinná minerální živočišná a lepidla na bázi syntetických pryskyřic

Lepidla z hlediska konzistence dělíme na:     

tekutá pěstovitá práškovitá pěnová lepící filmy a lepící pásky

Dle přípravy dělíme lepidla na:  

jednosložková a vícesložková

Jednosložková lepidla rychleji tvrdnou, jsou ale méně pevnější, používáme bez další přípravy, ale musíme hned přesně polohovat, nelze opravit po přilepení. Vícesložková lepidla se musí připravit namícháním např. pryskyřice a tvrdidla, musí se polohovat delší dobu spojované části. Spoj je pevnější, lépe odolává vnějším vlivům.

3. Úprava lepených spojů (dosedacích ploch) Kromě přípravy lepidla a lepených ploch očištěním a odmaštěním musíme zvolit některý ze způsobů úpravy lepených spojů

4. Postup při lepení, pravidla při práci s lepidly Zárukou jakosti lepených spojů je pečlivá a svědomitá práce při přípravě lepidla, lepených ploch a také dodržování správného postupu lepení. Hlavní zásady při lepení jsou:

   

příprava povrchu (mechanické očištění, odmaštění, zdrsnění povrchu a ochrana nelepených částí) příprava lepidla (smíchání pryskyřice a tvrdidla ve správném poměru dle výrobce) nanášení lepidla rovnoměrným potíráním nebo posypáním, tloušťka lepidla 0,05 až 0,15 mm vytvrzování (při normální teplotě nebo v sušárnách závisí na teplotě doba tuhnutí)konečná úprava a kontrola spoje (začištění spoje, kontrola spoje)

Při práci s lepidly je nutné dodržovat pravidla pro bezpečnou práci:    

na pracovišti větrat chránit ruce, např. pryžovými rukavicemi při přípravě pryskyřice a tvrdidla používat ochranných brýlí po ukončení práce důkladně umýt ruce a ošetřit krémem

Kurz – MS Technologie I. + II. ročník - Měření a ruční obrábění kovů Kapitola 02 lekce 17 - Lícování a kontrola přesnsti Školitelé: Svoboda Jaroslav, Ulej Milan

Obsah K02-L17 Lícování a kontrola přesnsti 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7.

Účel a princip Jednotná soustava tolerancí a uložení, názvosloví Způsoby uložení, výpočty tolerancí a přesahů Lícovací soustava jednotné díry Lícovací soustava jednotného hřídele Kontrola přesnosti uložení Netolerované rozměry

1. Účel a princip Přesnost, životnost a správná funkce strojů a mechanismů vyžadují, aby součásti strojů byly vyrobeny a sestaveny s předem danou přesností. Požadavek na snadnou vyměnitelnost si vynutil zavedení jednotného systému vzájemných uložení součástí. Přesnost výroby součástí a jejich smontování závisí na druhu stroje. Vyžaduje se především u tzv. funkčních ploch. Ale i netolerované rozměry mají určitou přesnost.

2. Jednotná soustava tolerancí a uložení, názvosloví Je zavedena jednotná soustava tolerancí a uložení, ve které používáme tyto pojmy a zkratky:

JR - Jmenovitý Rozměr , je to rozměr předepsaný na výkrese HMRD, Dmax - Horní Mezní Rozměr Díry DMRD, Dmin - Dolní Mezní Rozměr Díry ES, HMÚD - Horní Mezní Ǔchylka Díry EI, DMÚD - Dolní Mezní Ǔchylka díry ITD - Tolerance Díry, je to rozdíl mezi ES a EI nebo mezi HMRD a DMRD HMRH, d max - Horní Mezní Rozměr Hřídele DMRH, d min - Dolní Mezní Rozměr Hřídele ei, DMÚH - Dolní Mezní Úchylky Hřídele es, HMÚH - Horní Mezní Úchylka Hřídele tolerance hřídele, je to rozdíl mezi es a ei nebo mezi HMRH a DMRH

Obr. 190 až 193

V jedotné soustavě tolerancí a uložení je mnoho stupňů přenosti. Menší číslo stupně přesnosti znamená větší přesnost a naopak. Velikost tolerance je závislá na stupni přesnosti a na jmenovitém rozměru součásti, obr. 194.

Poloha tolerančního pole je určena jednou z mezních úchylek, volíme úchylku bližší k JR.

3. Způsoby uložení, výpočty tolerancí a přesahů Při smontování dvou součástí funčně závislých mohou nastat tři základní druhy vzájemného uložení 1. Uložení hybné (uložení s vůlí) 2. Uložení přechodné (uložení s vůlí i s přesahem) 3. Uložení nehybné (uložení s přesahem)

Jednotná soustava tolerancí a uložení dovoluje teoreticky libovolně kombinovat různě tolerované díry a hřídele. Časem se vžily dva způsoby sdružování děr a hřídelů v tzv. soustavě jednotné díry a soustavě jednotného hřídele. Z ekonomických důvodů jsou doporučena vzájemná spojování tolerančních polí hřídelů a děr.Při výpočtu tolerancí, vůlí a přesahů se doporučuje, aby při různých tolerancích díry a

hřídele tolerance díry byly větší a tolrance díry ahřídele se od sebe nelišily více než o dva stupně přesnosti. Tolerance vybíráme z norem ČSN 01 4201 až 03. Při výpočtu vůle a přesahu počítáme tyto rozdíly : a) ES - ei b) EI - es Vypočtené kladné hodnoty jsou vůle, záporné hodnoty jsou přesahy. Podle těchto výsledků určíme druh uložení. A také naopak, podle uložení rozměrů a dílčích mezních úchylek můžeme dopočítat chybějící úchylky.

4. Lícovací soustava jednotné díry V soustavě jednotné díry je pro všechna uložení při daném jmenovitém průměru díra stejná a podle uložení se mění rozměr hřídele. Jednotná díra daná polohou tolerančního pole H má dolní odchylku rovnu nule a horní je rovna toleranci. Volbou polohy tolerančního pole hřídele je jednoznačně zvolen některý ze způsobů vzájemného uložení díry a hřídele.

5. Lícovací soustava jednotného hřídele V soustavě jednotného hřídele je pro všechna uložení při daném jmenovitém průměru stejný hřídel a podle uložení se mění rozměr díry. Jednotný hřídel daný polohou tolerančního pole h má horní úchylku rovnu nule a dolní úchylka je rovna toleranci. Volbou polohy tolerančního pole díry je rovněž jednoznačně zvolen některý ze způsobů vzájemného uložení hřídele a díry.

6. Kontrola přesnosti uložení Kontrola přesnosti se provádí pomocí mezních kalibrů. Ty zrychlují a zpřesňují měření. Vznik a použití mezních kalibrů mají přímou souvislost s procesem normalizace a se zaváděním lícovacích soustav. a) Měření otvorů K měření otvorů menších rozměrů se používá mezních válečkových kalibrů s dobrou a zmetkovou stranou. Pro měření větších průměrů otvorů (40-100 mm) se používají oddělené kalibry s dobrou a zmetkovou stranou v samostatném držáku. Dobrá strana kalibru je delší, aby se zamezilo předčasnému opotřebení. Zmetková strana se označuje červeně - proužkem na držáku kalibru. Pro měření otvorů nad 100 mm se používají ploché kalibry a nebo mezní odpichy ( pro průměry nad 250 mm).

b) Měření vnějších rozměrů K měření přesných vnějších rozměrů se používá mezních třmenových kalibrů, které mohou být oboustranné nebo jednostranné. V praxi se můžeme setkat i se stavitelnými mezními třmenovými kalibry, kde se nastavuje výměnná měřící vložka v určitém rozsahu. Při měření mezními kalibry nesmíme používat větší měřící síly. Můžeme poškodit kalibry nebo získáme chybné výsledky měření.Dobrá strana kalibru má přejít přes měřený předmět

vlastní tíhou.

7. Netolerované rozměry Netolerované rozměry je potřeba vyrábět s určitou předem danou přesností. Mezní úchylky netolerovaných rozměrů jsou předepsány ČSN 01 4240 ve čtyřech třídách přesnosti. Jiné tolerance se musí předepsat u rozměru na výkresu.