KULTURISTIKA A DOPING

Masarykova univerzita Fakulta sportovních studií Katedra podpory zdraví

Regenerace a výživa ve sportu

KULTURISTIKA A DOPING Bakalářská práce

Vedoucí práce:

Vypracoval:

Ing. Iva Hrnčiříková Ph.D.

Tomáš Růža

Brno 2011

Prohlašuji, že tato práce je mým původním autorským dílem, které jsem vypracoval samostatně. Všechny zdroje, prameny a literatura, ze kterých jsem čerpal, jsou v práci řádně uvedeny. V Brně dne 15. dubna 2011

............................ Tomáš Růža

2

Na tomto místě bych rád poděkoval paní Ing. Ivě Hrnčiříkové Ph.D. za odborné vedení mé bakalářské práce, konzultace a cenné rady.

3

OBSAH: Úvod

5

1 Kulturistika

7

1.1 Obecná charakteristika kulturistiky 1.2 Historie kulturistiky 1.3 Fyziologická charakteristika kulturistiky

7 8 9

2 Doping

12

2.1 Základní antidopingové organizace 2.2 Základní dokumenty o dopingu 2.3 Definice dopingu 2.4 Zakázané látky a metody dopingu 2.4.1 Zakázané látky stále 2.4.2 Látky zakázané při soutěži 2.4.3 Látky zakázané v určitých sportech 2.4.4 Dopingové metody 2.5 Dopingová kontrola

12 12 14 15 16 28 33 35 37

3 Doping v kulturistice

38

3.1 Dopingové látky užívané v kulturistice 3.1.1 Anabolické androgenní steroidy 3.1.2 Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky 3.1.3 Látky s antiestrogenní aktivitou 3.1.4 Diuretika a maskovací látky 3.1.5 Stimulancia 3.2 Dopingové metody užívané v kulturistice 3.2.1 Chemická a fyzikální manipulace 3.2.2 Genový doping 3.3 Dopingové kontroly v ČR v kulturistice (IFBB)

39 39 39 41 41 42 42 42 43 43

4 Rizika spojené s dopingem

46

4.1 Riziko poškození zdraví 4.1.1 Zdravotní rizika zakázaných látek 4.1.2 Zdravotní rizika zakázaných metod 4.2 Riziko trestního postihu 4.3 Riziko sportovního postihu

46 46 57 58 60

Diskuze

61

Závěr

62

Resumé

64

Literatura

65

Seznam příloh

69

Přílohy I – Nařízení vlády č. 454/2009 (včetně jeho příloh)

4

Úvod Tato práce bude věnována kulturistice a dopingu, jelikož v kulturistice stále dochází ke značnému používání dopingu, což potvrzuje i suverénní vedení v počtu prokázaných dopingových případů. Doping je v dnešní společnosti, která je orientována pouze na oceňování vítězných výkonů či rekordů (evropských, olympijských, světových), do určité míry tolerován. Uvedenou orientací společnosti dochází ke vzniku prostředí, které vytváří značný tlak na sportovce, jelikož jen dosahování uvedených výkonů, je bráno jako úspěch, který přináší slávu, obdiv, publicitu a peníze, jakýkoliv jiný výsledek, je pak brán za prohru, selhání a neúspěch, což přináší kritiku, odsouzení či dokonce posměch. Toto vystavuje sportovce značné fyzické a psychické zátěži, která může vyústit až k cestě používání dopingu, aby se vyhnuli neúspěchu a naopak mohli požívat značných výhod sportovní slávy za vítězství. Doping se v současné době již rozšířil do všech zemí světa a zasáhl různou intenzitou snad všechna sportovní odvětví. Současné studie ukazují, že doping se již stal téměř běžným prostředkem a součástí přípravy sportovců na všech výkonnostních úrovních. Tento stav je velice závažný, jelikož se může promítnout i do mládežnického a dokonce i dětského sportu (Melicha, 1995, Pyšný, 1999, Nekola, 2000, Pyšný, 2002). Popisovaný stav lze patrně nejlépe pozorovat právě na kulturistice, která za posledních několik let zaznamenala obrovský vývoj a to především ve svalovém

rozvoji

profesionálních

kulturistů,

kteří

jsou

opatřeni

až

neuvěřitelnou svalovou hmotou, např. při výšce postavy 180 cm mají soutěžní váhu i přes 120 kg, kdy jejich procento tuku se pohybuje okolo 4% (Grasgruber, Cacek, 2008). Toto je spojeno právě s oním značným používáním dopingových látek a metod, které rovněž procházejí vývojem a rozvojem. Jak prokazují výzkumy a studie, tak v dnešní době není doping problémem jen profesionální kulturistiky, ale i amatérské a dokonce i té rekreační, jelikož svalnaté, vyrýsované a symetrické postavy jsou brány za vzory lidské krásy, sexuální atraktivity i zdravého životního stylu. Majitelé popsaných postav propagují různé doplňky stravy, které jím měli pomoct k jejich postavě, a v různých časopisech radí čtenářům s výživou, tréninkem apod., ale když přijde na otázku dopingu, tak mlčí

5

nebo popírají, že by někdy nějakou takovouto látku užívali, ale v případě jednání tzv. mezi čtyřma očima, již někteří, používání dopingu přiznávají a dokonce i doporučují, kdy hovoří o zaručeném výsledku, jímž bude dosažení požadované postavy v krátkém časovém období, ale o jakýchkoliv rizicích již nic neříkají (Pyšný, 2002). Vzhledem k tomuto bude hlavním tématem práce doping a jeho zneužívání v kulturistice. V práci bude uvedena definice dopingu, jeho rozdělení na dopingové látky a metody, charakteristika jednotlivých dopingových látek a metod s důrazem na jejich vliv na lidský organismus. Rovněž dojde i k popisu nejčastěji užívaných dopingových látek a metod v kulturistice a to včetně možných důvodů, jež kulturisty vedou k jejich užívání. V samostatné kapitole budou popsána rizika, která jsou spojena s užíváním dopingu, kdy byla vybrána ty nejzásadnější, tedy rizika zdravotní, trestní a sportovní. Dále zde dojde k uvedení základních

antidopingových

organizací,

významných

antidopingových

dokumentů, charakteristiky dopingové kontroly. V práci bude věnována pozornost i obecné charakteristice kulturistiky, kdy budou popsány její cíle, aby bylo možné lépe pochopit, proč je tento sport tolik spojován s dopingem, její fyziologická charakteristika a rovněž bude proveden pohled do její historie. Práce byla vypracována za použití informací získaných z odborných knih, internetu a také z vlastních zkušeností a je členěna do několika samostatných kapitol a podkapitol. Cílem práce je podat ucelený souhrn informací o dopingu a jeho spojení s kulturistikou, přičemž hlavní důraz bude věnován jeho účinkům na lidský organismus a rizikům, která sebou jeho používání nese.

6

1 Kulturistika 1.1 Obecná charakteristika kulturistiky Kulturistika je sportem, který se řadí mezi tzv. silové disciplíny, neboť se oddělila od vzpírání. Důvodem tohoto oddělení bylo zřejmě to, že cílem kulturistiky je rovnoměrné posílení všech svalových partií lidského těla, tak aby bylo dosaženo mohutnosti a vyrýsovanosti svalstva, při zajištění symetričnosti a estetičnosti postavy, přičemž u vzpírání, jde o vzepření co největšího břemene. Dosažení výše uvedených cílů je spojeno s několika faktory. Prvním faktorem je trénink, který obnáší navštěvování posiloven či fitness center, kde dochází k cvičení s činkami nebo stroji, které kladou určitý odpor, což má za následek hypertrofii svalových vláken, redukci tuku a zlepšení nervosvalové koordinace. Dalším faktorem, který je označován za nejdůležitější, je dodržování stravy, kdy musí být dbáno na dostatečný příjem všech živin. Rovněž významným faktorem je respektování regeneračních potřeb těla, jelikož jinak by mohlo dojít k přetrénování, což by mělo negativní vliv na organismus. K popsaným faktorům přistupuje ještě jeden, který lze označit za velice zásadní, je to faktor používání dopingu, který si někteří „sportovci“ přidávají k výše uvedeným. Tímto faktorem se snaží dosáhnout stanovených cílů rychleji, i když to sebou nese značné rizika (Thorne,

Embleton,

1998,

Schwarzenegger,

Dobbins,

1995,

http://cs.wikipedia.org/wiki/Kulturistika). Kulturistika je v dnešní době prováděna na několika úrovních, od rekreační, přes amatérskou, až po profesionální úroveň. Na všech vyjmenovaných úrovních jsou pořádány kulturistické soutěže. Při kulturistické soutěži dochází k porovnávání svalových objemů, hustoty, ostrosti svalového reliéfu a celkové symetrie rozvoje svalstva na podiu a to v 5 až 7 postojích. Soutěže jsou pořádány v několika hmotnostních kategoriích a to pro muže i ženy, v dorosteneckém, juniorském, seniorském i veteránském věku. Kulturistické soutěže jsou většinou tříkolové, kdy v prvním kole dochází k porovnání všech závodníků z dané kategorie a vyvolávání některých závodníků na základě požadavků rozhodčích. V druhém kole přichází závodníci na podium jednotlivě a prezentují své svalstvo v tzv. volné sestavě, kdy se jedná o dynamickou prezentaci 7

svalstva v pohybu s choreografickými prvky v souladu s hudbou. Volná sestava trvá v rozmezí 60 až 120 sekund v závislosti na pravidlech dané soutěže. Ve třetím kole nastupuje již jen většinou 6 závodníků dané kategorie a dochází k jejich opětovnému porovnávání. V závěru třetího kola dochází opět k pózování na hudbu, kdy jsou závodníci vyzvání k volnému pózování. Poté dochází už k vyhodnocení umístění od posledního k prvnímu (Melicha, 1995). Kulturistické soutěže mají pevně stanovená pravidla, které si definují jednotlivé kulturistické asociace.

1.2 Historie kulturistiky Vznik kulturistiky nelze přesně určit, ale často je uváděno, že její kořeny sahají zřejmě až do starověku. V této souvislosti se hovoří především o starověkém Řecku a Římu, jelikož zde byl kladen značný důraz na fyzický rozvoj a kondici. V Římě to bylo z důvodu gladiátorů, kteří zápasili v Colosseu, kde vítězili hlavně fyzicky silní a zdatní jedinci. V případě Řecka, to bylo z důvodu sportovních klání, kdy sportovci soutěžili například v tom, kdo dál dohodí apod. (Thorne, Embleton, 1998). Další zmínky jsou datovány do středověku, kde vystupovali na kočovných karnevalech různí siláci, kteří udivovali publikum především svou silou, velikost svalů a vyrýsovanost postavy zatím nebyla v popředí zájmu. První výraznější vývoj kulturistiky nastal v 18 stol., kdy vznikla skupina, která si říkala „fyzičtí kulturisté“. Skupina měla pouze pár členů, kteří se zabývali zlepšením svých postav, kdy toto prováděli úpravou stravovacích návyků a pravidelným cvičením. Tento svůj životní postoj chtěli přiblížit veřejnosti, proto hledali vhodný vzor. Vzor nalezli mezi evropskými siláky a byl jím Eugen Sandow (nar. 2. 4. 1867), který je tedy považován za prvního kulturistu. Shadow čněl nad ostatními siláky díky vyváženosti své postavy a její vyrýsovaností, kdy jeho procento tuku se mělo pohybovat okolo 5% (Thorne, Embleton, 1998, Schwarzenegger, Dobbins, 1995).

8

V 19. století dochází k velkému rozkvětu kulturistiky, začínají se pořádat soutěže fyzické kultury. První velká kulturistická soutěž se konala 16. ledna 1904 v Americe v prostorách New Yorské Madison Square Garden a její vítěz Al Treloar dostal finanční odměnu 1.000 dolarů (Thorne, Embleton, 1998, http://en.wikipedia.org/wiki/Bodybuilding). O další rozvoj kulturistiky se postarali bratři Ben a Joe Weider, kteří v roce 1946 založili první mezinárodní kulturistickou asociaci nazývanou International Federation of Body Building (IFBB). Poté vzniká v roce 1950 další asociace a to National Amateur Body-Building Association (NABBA). Od této doby vznikají i další menší kulturistické asociace (Kolouch, Kolouchová 1990, Thorne, Embleton, 1998). V České republice v současnosti působí tři kulturistické asociace, Svaz kulturistiky a fitness České republiky o. s., který je členem organizace IFBB, NABBA Česká republika a Česká společnost pro naturální sport, o. s., která je členem International federation fitness and natural bodybuilding (IFFNB) (http://www.natural-sport.cz/index.php/clenstvi-v-csns).

Výše

uvedené

organizace pořádají na území České republiky soutěže v kulturistice a fitness.

1.3 Fyziologická charakteristika kulturistiky Kulturistika patří do skupiny silových sportů. Úsilí sportovce v kulturistice je z 90 % vykonáváno na tréninku v posilovně a z 10 % při provádění ostatních sportovních aktivit aerobního charakteru (cyklistka, běh apod.). Tento poměr se však může výrazně změnit v předzávodním, nebo-li rýsovacím období, kdy je to ovlivněno množstvím uložených tukových zásob. Trénink v posilovně je silový a tedy anaerobního charakteru a dochází při něm k nazvedání 3 až 12 tun. Takovýto trénink u kulturistů vede k velké svalové hypertrofii, která způsobuje při zatížení zhoršení cirkulačních podmínek ve svalové tkáni a zhoršenou kapilarizaci kosterních svalů, čímž dochází k úhradě energie ve větší míře než u běžné populace anaerobním způsobem, což má vliv na náročnější požadavky na výživu (Melicha, 1995). V kulturistice je výživě přikládána značná pozornost, kdy hlavní

9

živiny, tedy bílkoviny, tuky a sacharidy by měly být přijímány v poměru 1:1:4 (platí pro tzv. objemové období), přičemž příjem bílkovin by se měl pohybovat v rozmezí 1,4 až 1,8 g na kilogram tělesné hmotnosti (Mendelová, Hrnčiříková, 2007), či v rozmezí 1,5 až 2,5 g na kilogram tělesné hmotnosti (Melicha, 1995, Medek, Novák, Smejkal, 1996, Havlíčková, 2006). Kulturisté mají vyšší odpad dusíkatých látek v moči, vyšší hladinu kreatininu a močoviny v krevní plazmě i při zcela zdravých funkčně zdatných ledvinách. Energetický výdej u kulturistů je obvykle 2500 až 3000 kcal/24 hod. (10.500 – 12.600 kJ), i když hodnota pro silové sporty se obvykle pohybuje až okolo 6800 kcal (28.600 kJ). Bazální metabolismus je v důsledku vyšší hodnoty aktivní tělesné hmotnosti a zvýšené termogeneze vyšší než u běžné populace a činí asi 2098 kcal/24 hod. (8.800 kJ). Kulturisté mají vysokou úroveň energetického metabolismu, což potvrzují i zvýšené hodnoty některých jaterních enzymů v séru. V moči nacházíme vyšší množství močoviny než u běžné populace, moč je také kyselejší a má i větší osmolaritu (obsahuje více iontů CA2+ a Mg2+). Ostatní složky jako draslík, sodík a chlór je stejný jako u běžné populace. V důsledku tréninku je v moči i více kreatininu a kyseliny močové. Dále je u kulturistů i vyšší metabolismus vody, který je stresujícím faktorem pro ledviny. Maximální aerobní výkon (VO2max) nepřevyšuje běžnou populaci, jedná se o hodnoty 35,1 – 53,0. Hodnoty krevní tlaku jsou rovněž stejné jako u běžné populace. V krevní plazmě nacházíme u kulturistů vyšší hladinu volného testosteronu (Melicha, 1995).

Morfofunkční charakteristika Lidské tělo obsahuje více než 600 příčně pruhovaných svalů, ale kulturistika se zajímá především o 10 hlavních skupin: Flexory – dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii) Extenzory- trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii) Svalstvo ramen – deltový sval (m. dletoideus) Svalstvo prsní – velký sval prsní (m. pectoralis maior) Svalstvo zádové – široký sval zádový (m. latissimus dorsi)

10

Svalstvo na přední straně stehen – čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris) Svalstvo na zadní straně stehen – dvouhlavý sval stehenní (m. biceps femoris) Svalstvo lýtkové – trojhlavý sval lýtkový (m triceps surae) Svalstvo břišní – přímý sval břišní (m. rectus abdominis) Vzpřimovače páteře – např. (m. longissimus) Předpoklady pro kulturistiku jsou určovány podle tělesné výšky a s tím spojené antropometrické parametry, např. šíře ramen, délka končetin, poměr délky dolních končetin k délce trupu, šíře boků, obvod pasu, délka krku apod. Obsah tuku v těle kulturisty bývá pod 5 % (Grasgruber, Cacek, 2008). Somatotyp kulturisty by měl být muskulaturní, tj. mezomorfní typ, kdy jednotlivé složky by se měly pohybovat v těchto rozmezích: ektomorfní 1,8 - 2,0, mezomorfní 7,9-8,2 a endomorfní 0,7-1,4 (Melicha, 1995). V profesionální kulturistice se však uvedené hodnoty pohybují v poměru 1-13-1, což je dáváno do spojitosti s používáním dopingu (Grasgruber, Cacek, 2008). Po stránce stavby těla kulturisty, lze označit za nejvhodnější středně vysokou postavu se širokými rameny, štíhlým pasem, delšími svalově dobře vybavenými končetinami a dokonalým stavem páteře a celého lokomočního aparátu. Dále by měl mít dispozice pro symetrický rozvoj svalstva, tendence k ukládání podkožního tuku by měla být malá a jejich distribuce musí být rovněž symetrická. Důležitým faktorem pro kulturistu je i kvalita pokožky, která by neměla obsahovat rozsáhlé depigmentace, jako vitiligo, generalizované ekzémy, lupenku, rozsáhlé kožní hemangiomy, velké žilní městky na dolních končetinách či trofické kožní pigmentace na bércích (Melicha, 1995).

11

2 Doping 2.1 Základní antidopingové organizace Hlavní antidopingová organizace se nazývá World Anti-Doping Agency, v překladu Světová antidopingová organizace, která užívá zkratky WADA. Tato organizace i každoročně aktualizuje seznam zakázaných dopingových látek a metod. Další organizací je Asociace národních antidopingových agentur (ANADO), která sdružuje jednotlivé národní antidopingové organizace. V České republice se národní antidopingová organizace nazývá Antidopingový výbor České republiky (ADV ČŘ). Tento orgán zahrnuje i výkonnou složku, tedy exekutivu, která je zodpovědná za provádění veškerého testování sportovců (Nekola, 2000, Pyšný, 2006). V boji s dopingem pomáhají i vládní a nevládní organizace, mezinárodní či národní úrovně. Z vládních organizací na mezinárodní úrovni se jedná především o Radu Evropy a OSN (UNESCO) a na národní úrovni se jedná o Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví. Z nevládních organizací na mezinárodní úrovni se jedná o Mezinárodní olympijský výbor, Mezinárodní paralympijský výbor a Mezinárodní sportovní federace, na národní úrovni to pak jsou například v České republice, Český olympijský výbor, Český paralympijský výbor a jednotlivé sportovní svazy (Slepička, Pyšný, 2000).

2.2 Základní dokumenty o dopingu První oficiální dokument byl přijat v roce 1967 Radou Evropy, kdy stanovil definici dopingu, popsal zdravotní a etické problémy dopingu a předpověděl některé v té době neznámé typy dopingu. Tento dokument byl schválen Výborem ministrů sportu. V roce 1968 Mezinárodní olympijský výbor přijal definici dopingu, která pouze zakazovala skupinu dopingových látek. První mezinárodní úmluvou byla Mezinárodní olympijská charta proti dopingu, kterou vydal Mezinárodní olympijský výbor v roce 1988. Tato úmluva nastolila nový trend boje proti dopingu, založený na nevládní úrovni, tedy na spolupráci sportovních organizaci na etickém principu. V roce 1989 vydala Rada Evropy

12

Antidopingovou úmluvu, která pověřuje bojem s dopingem vládní instituce odpovědné za sport a sportovní organizace. Dále došlo v březnu roku 2003 k přijetí Světového antidopingového kodexu na Světové konferenci o dopingu v Kodani. Platnost tohoto dokumentu vstoupila v platnost v roce 2004. Světový antidopingový kodex je základním a univerzálním dokumentem antidopingového programu, který sjednocuje pravidla všech sportovních organizací a institucí na celém světě. Další přijatou mezinárodní úmluvou byla v říjnu 2005 Mezinárodní úmluva proti dopingu ve sportu UNESCO, která byla přijata na Generální konferenci. Cílem této úmluvy bylo podpořit prevenci používání dopingu a stanovit zásady výchovy a vzdělávání. Dále definovat zákaz používání dopingových látek podle jednotného seznamu a také omezit dostupnost látek s dopingovým účinkem legislativními opatřeními. Úmluva nabádá k podpoře výzkumu v oblasti boje proti dopingu a ve sportovní vědě, posiluje a zintenzivňuje spolupráci signatářských zemí a agentury WADA. Tato úmluva byla v České republice vládou přijata v červnu 2006 a ratifikována jako mezinárodní smlouva v únoru 2007 po souhlasu obou komor Parlamentu ČR (Nekola,

2000,

Slepička,

Pyšný,

2000,

Pyšný,

2006,

http://www.antidoping.cz/mezinarodni_umluvy.htm). Světový antidopingový kodex začal platit v České republice vydáním Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu 1. června 2004. Tuto směrnici vydal ADV ČR a je platná pro svazy v České republice a jejich členy (http://www.antidoping.cz/smernice_pro_kontrolu.htm). Další důležitou událostí v boji s dopingem v České republice bylo přijetí nového Trestního zákoníku č. 40/2009 Sb, který obsahuje § 288 Výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem. Tento paragraf postihuje výrobu, přechovávání, dovoz, vývoz, nabídku, prodej, poskytnutí jinému látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem než za léčebným účinkem a také použití vůči jinému metody spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu nebo jinou metodu s dopingovým účinkem za jiným než léčebným účinkem. Dále bylo dne 7. prosince 2009 vydáno nařízení vlády č. 454, kterým bylo pro účely trestního zákoníku stanoveno, co se považuje za látky

13

s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem.

2.3 Definice dopingu Bylo napsáno několik definicí dopingu, kdy tyto se liší z pohledu, kterým se na doping nahlíží. Např. ze sportovního hlediska se považuje za doping užívání různých látek, léků nebo způsobů k dosahování vyšších sportovních výkonů a lepších umístění při sportovních soutěži (http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/ kapitolysportmed/pages/17-doping.html). Také je možno doping definovat z hlediska lékařského, kdy je definován, jako užívání různých fyziologických látek v jakékoliv formě a fyziologických látek v abnormální dávce nebo nepřirozenou cestou u zdravých lidí za účelem umělého a neoprávněného zvýšení výkonnosti v závodě (http://is.muni.cz/do/fsps/e-learning/kapitolysportmed/ pages/17-doping.html). Na doping lze nahlížet i z pohledu etického, kdy doping označujeme jako podvod (Nekola, 2000). Tyto definice, ale nebyly natolik dostatečné, aby mohlo dojít k prokázání dopingu sportovce. Vzhledem k tomuto byl dne 5. března 2003 na světové konferenci o dopingu, na základě doporučení Rady Světové antidopingové agentury (WADA), přijat Světový antidopingový kodex, který obsahuje nejen základní definici dopingu, ale i cíle antidopingového hnutí a pravidla boje proti dopingu (kodex vstoupil v účinnost v roce 2004). Definice dopingu dle Světového antidopingového kodexu zní: Doping je definován jako porušení jednoho nebo více antidopingových pravidel uvedených níže. a) Přítomnost zakázané látky nebo jejích metabolitů nebo markerů v těle sportovce. b) Použití nebo pokus o použití zakázané látky nebo zakázané metody sportovcem. c) Odmítnutí nebo nedostavení se k odběru vzorku bez přesvědčivého zdůvodnění po obdržení výzvy, která vychází z příslušných antidopingových pravidel, nebo jiné vyhýbání se odběru vzorku.

14

d) Porušení příslušných požadavků, týkajících se dostupnosti sportovce pro testování mimo soutěž, včetně neposkytnutí požadované informace o pobytu, a nezastižení pro dopingovou kontrolu, které byly prohlášeny podle pravidel, která jsou v souladu s mezinárodním standardem pro testování. Jakákoliv kombinace tří nezastižení pro dopingovou kontrolu a/nebo neposkytnutí požadované informace o pobytu během osmnáctiměsíčního období zjištěná Antidopingovou organizací, která má pravomoc nad sportovcem, je porušením antidopingového pravidla. e) Podvádění nebo pokus o podvádění v průběhu kterékoli části dopingové kontroly. f) Držení zakázaných látek a zakázaných metod. g) Obchodování nebo pokus o obchodování s jakoukoli zakázanou látkou nebo zakázanou metodou. h) Podání nebo pokus o podání jakékoliv zakázané metody nebo zakázané látky sportovci při soutěži nebo podání nebo pokus o podání jakékoliv metody nebo látky zakázané mimo soutěž sportovci v období mimo soutěž, nebo asistování, povzbuzování, napomáhání, navádění, zakrývání skutečnosti nebo jiná spoluvina týkající se porušení nebo pokusu o porušení antidopingového pravidla.

2.4 Zakázané látky a metody dopingu Do skupiny zakázaných látek a metod jsou dávány látky a metody, o kterých existuje lékařský nebo jiný vědecký důkaz, že mají potenciál zvýšit sportovní výkon, či přináší potenciální riziko pro zdraví sportovce nebo existuje důkaz o tom, že jejich užití poškozuje ducha sportu. Dále jsou do této skupiny přidány i látky a metody, které můžou maskovat použití jiné zakázané látky nebo metody (Pyšný, 2006).

15

2.4.1 Zakázané dopingové látky stále (v soutěži i mimo soutěž) Tato skupina látek obsahuje neschválené látky, anabolické látky, peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky, beta-2 agonisty, antagonisty a modulátory hormonů, diuretika a ostatní maskovací látky.

Neschválené látky Jedná se o farmaceutické látky, jež jsou v preklinickém nebo klinickém stadiu výzkumu a tedy nejsou schválené pro použití nějakým vládním zdravotnickým regulačním úřadem. Tyto látky rovněž nejsou obsaženy v následujících sekcích (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011. php).

Anabolické látky Anabolické látky lze ve stručnosti charakterizovat, jako látky vyvolávající anabolický stav v organismu. Jedná se především o hormony, které jsou podobné mužskému hormonu testosteronu. Takovéto hormony v organismu podporují metabolismus, dělení a růst buněk, což má vliv převážně na růst svalové hmoty (Hnízdil, 2000). Anabolické látky se dělí na androgenní anabolické steroidy (AAS) a ostatní anabolické látky. Androgenní anabolické steroidy (aas): Androgenní anabolické steroidy vznikají ve varlatech mužů a to činností Leydigových buněk, které je vytváří z cholesterolu a Sertoliho buněk. Sertoliho buňky dále uvolňují do semenotvorných kanálků varlat androgen, který váže protein. Tento androgen udržuje vysokou intraluminární koncentraci testosteronu. V případě žen jsou androgeny vyplavovány z kůry nadledvinek a ve vaječnících (Nekola, 2000, Pyšný, 2002). Hlavním přirozeně se vyskytujícím zástupcem androgenů je testosteron a právě z jeho struktury se odvozují anabolické androgenní steroidy, které mají zvýrazněné anabolické působení (Slepička, Pyšný, 2000). Testosteronu je u dospělého muže denně vytvořeno okolo 5 až 7 mg, u žen to je výrazně méně,

16

kdy se množství vytvořeného testosteronu pohybuje okolo 0,25 mg (Pyšný, 2002). Androgenní anabolické steroidy se dělí na zevní neboli exogenní a vnitřní neboli endogenní. Exogenní AAS není schopno lidské tělo samo vytvořit, tato látka musí být tedy do těla uměle vpravena. Endogenní AAS je lidské tělo schopno samo vytvořit, ale pouze v určitém tzv. fyziologickém množství, pokud je, však tato hladina výrazně nad běžným fyziologickým množstvím, jedná se rovněž o doping, pokud sportovec nepodá důkaz, že takováto hladina je pro jeho tělo přirozená (Pyšný, 2006). Hlavní metabolické účinky AAS dle Pyšného (2002) na základě místa působení: Reprodukční systém -

Prenatální diferenciace a vývoj zevního genitálu

-

Pubertální vývoj penisu, varlat, nadvarlat, semenných váčků a prostaty

-

Sekundární pohlavní znaky

-

Tvorba spermií v dospělosti

Sexuální funkce -

Libido u mužů a žen

-

Reflexy nutné u mužů k erekci a ejakulaci

Pohybový systém -

Anabolický účinek s nárůstem svalové hmoty

-

Retence dusíku ve svalech

-

Osteoprotektivní účinek se zvětšením objemu kostní hmoty

-

Ukončení růstu kostí

-

Ovlivnění tvaru kostí

-

Zvýšené ukládání vápníku do kostí

Kůže -

Stimulace mazových žláz

-

Stimulace mužského a ženského typu ochlupení

-

Androgenní mužská alopecie

Imunitní systém -

Potlačení imunitní a autoimunitní reakce 17

Krev -

Stimulace produkce erytropoetinu

Játra -

Zvýšení syntézy koagulačních faktorů

-

Zvýšení tvorby triglyceridů, LDL a VLDL cholesterolu

-

Snížení tvorby HDL cholesterolu

-

Snížení tvorby některých plazmových vazebných proteinů

Hormonální regulace -

Ovlivnění produkce GnRH - gonadoliberin,LH - luteinizační hormon, FSH folikuly stimulující hormon

Chování -

Změny chování s narůstající hostilitou, agresivitou

-

DHEA redukuje depresi, navozuje lepší pocit pohody, zlepšuje kognitivní funkce Do skupiny exogenních AAS patří níže uvedené látky:

1-androstendiol (5a-androst-1-en-3b,17b-diol ); 1-androstendion (5a-androst-1en-3,17-dion); bolandiol (19-norandrostendiol); bolasteron; boldenon; boldion (androsta-1,4-dien-3,17-dion);

danazol

(17a-ethynyl-17b-hydroxyandrost-4-

eno[2,3-d]isoxazol); dehydrochlormethyltestosteron (4-chloro-17b-hydroxy17a-methylandrosta-1,4-dien-3-on); desoxymethyltestosteron (17a-methyl-5aandrost-2-en-17b-ol); drostanolon; ethylestrenol (19-nor-17a-pregn-4-en-17-ol); fluoxymesteron;

formebolon;

androstano[2,3-c]-furazan);

furazabol

gestrinon;

(17b-hydroxy-17a-methyl-5a-

4-hydroxytestosteron

(4,17b-

dihydroxyandrost-4-en-3-on); kalusteron; klostebol; mestanolon; mesterolon; metandienon

(17b-hydroxy-17a-methylandrosta-1,4-dien-3-on);

methandriol;

metasteron

methyldienolon

(2a,

17a-

dimethyl-5a-androstan-3-on-17b-ol);

(17b-hydroxy-17a-methylestra-4,9-dien-3-on);

testosteron methylnortestosteron

metenolon; methyl-1-

(17b-hydroxy-17a-methyl-5a-androst-1-en-3-on); (17b-hydroxy-17a-methylestr-4-en-3-on);

methyltestosteron; metribolon (methyltrienolon (17b-hydroxy-17a-methylestra-

18

4,9,11-trien-3-on); miboleron; nandrolon; 19-norandrostendion (estr-4-en3,17-dion); norboleton; norethandrolon; norklostebol; oxabolon; oxandrolon; oxymesteron; oxymetolon; prostanozol (17b-hydroxy-5a-androstano [3,2c]pyrazol); quinbolon; stanozolol; stenbolon; 1-testosteron (17b-hydroxy-5aandrost-1-en-3-on); tetrahydrogestrinon (18a-homo-pregna-4,9,11-trien-17b-ol3-on); trenbolon a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011. php). Do skupiny endogenních AAS patří tyto látky: Androstendiol (androst-5-en-3b,17b-diol), androstendion (androst-4-en-3,17dion),

dihydrotestosteron,

prasteron

(dehydroepiandrosteron,

DHEA),

testosterona následující metabolity a isomery: 5a-androstan-3a,17a-diol

4-androstendiol (androst-4-en-3b,17b-

5a-androstan-3a,17b-diol

diol)

5a-androstan-3b,17a-diol

5-androstendion (androst-5-en-3,17-

5a-androstan-3b,17b-diol

dion)

androst-4-en-3a,17a-diol

epi-dihydrotestosteron

androst-4-en-3a,17b-diol

epitestosteron

androst-5-en-3b,17a-diol

3a-hydroxy-5aandrostan-17-on

androst-5-en-3a,17a-diol

3b-hydroxy-5aandrostan-17-on

androst-5-en-3a,17b-diol

19-norandrosteron19-

androst-5-en-3b,17a-diol

noretiocholanolon

(http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php) Ostatní anabolické látky Do této skupiny ostatních anabolických látek řadíme další látky, u nichž jsou prokázány anabolické účinky. Patří zde tyto: Klenbuterol, selektivní modulátory androgenových receptorů (SARM), tibolon,

zeranol,

zilpaterol,

ale

ne

s

omezením

pouze

na

ně

(http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php).

19

Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky Produkce a působení peptidových hormonů jsou různorodé, často se navzájem významně ovlivňují a doplňují nebo jsou regulovány i dalšími faktory. V posledních letech se v této problematice poukazuje na podstatnou modulující roli dalších látek, růstových faktorů, cytokinů. Jde o sloučeniny účinné v podstatně menších koncentracích než hormony, produkované nejen buňkami endokrinního systému, ale i například lymfocyty, či některými mozkovými pojivovými buňkami. Umožňují komunikaci na téměř všech úrovních lidského organizmu. Maji spíše místní vliv s poměrně krátkým poločasem působení. To znamená, že zjištěné množství cytokinů v periferní krvi může být odlišné od jejich koncentrace v cílovém endokrinním orgánu. Důležitost jejich aktivit dokladuje, že v současnosti již bylo objasněno jejich regulační působení na řadu jednotlivých žláz a jejich systému, například na modulování osy hypothalamushypofýza-nadledviny,

hypothalamus-hypofýza-testes,

ovária,

štítná

žláza,

hypothalamus-růstový hormon i na pankreatický hormonální systém. Závažnost ovlivnění vyjadřuje i složitý a těsný vztah imunitního a endokrinního systému. Například lymfocyty mohou za určitých okolností samy aktivně tvořit některé hormony, či při imunitní odpovědi organizmu jejich cytokiny zvyšující sekreci např. hormonů kůry nadledvin (Pyšný, 2002, str. 48). Následující látky a jejich uvolňující faktory jsou zakázány: -

Látky stimulující erytropoesu (např. erytropoetin (EPO), darbepoetin (dEPO), stabilizátory hypoxii vyvolávajícího faktoru (HIF), methoxypolyethylenglykol-epoetin beta (CERA), peginesatid /Hematide/);

-

Choriogonadotropin (CG) a luteinizační hormon (LH) u mužů;

-

Insuliny;

-

Kortikotropiny;

-

Růstový hormon (GH), fibroblastové růstové faktory (FGFs), hepatocytový růstový faktor (HGF), insulinu podobný růstový faktor-1 (IGF-1), mechanické růstové faktory (MGF), růstový faktor odvozený z krevních destiček (PDGF) a vaskulárně-endoteliární růstový faktor (VEGF), stejně jako jakékoliv jiné růstové faktory ovlivňující syntézu nebo degradaci bílkovin svalů, šlach a

20

vaziva, krevní zásobení, využití energie, regenerativní kapacitu nebo ovlivňující typy svalových vláken; a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php). Erytropoetin (EPO) Erytropoetin je glykoproteinový hormon, tvořený 166 aminokyselinami, který se vyskytuje kromě krevní plazmy i v lymfě, moči a fetální krvi. V naprosté většině

je

systemizován

v ledvinách,

v buňkách

lokalizovaných

kolem

ledvinových tubulů, v malém množství i v Kupfferových buňkách jater a v makrofázích (Pyšný, 2002, str. 63). Erytropoetin působí na receptory kmenových buněk kostní dřeni a způsobuje jejich přeměnu na erytrocyty – červené krvinky. Červené krvinky jsou jedny z nejspecializovanějších a nejjednodušších buněk organizmu, které jsou dokonale přizpůsobeny k transportu dýchacích plynů mezi plicními sklípky a tkáněmi. Čím je více červených krvinek, tím více kyslíku je v pracujících svalech sportovce, které mohou podat lepší vytrvalostní výkon (Pyšný, 2006, str. 31). Erytropoetin tedy zabezpečuje optimální množství červených krvinek v krevním řečišti. Kyslík se v červených krvinkách přímo váže na hemoprotein hemoglobin, který jej přenáší z plic do cílových tkání, kdy v jejích mitochondriích se kyslík zapojuje do procesu aerobní fosforylace, což je nejefektivnější způsob získávání energie. Běžná hladina hematokritu, což je procentuální kvantifikace podílu červené složky krve, je v rozmezí 0,38 až 0,48 (udáno v SI jednotkách) a po požití vyšších dávek EPO se hodnota hematokritu zvyšuje na hodnotu 0,50 až 0,56 i více, což značně zvýší viskozitu krve, která může mít za následek poškození kardiovaskulárního systému (Nekola, 2000). Gonadotropiny (LH) Gonadotropiny jsou hormony, které po následném vyplavení se z předního laloku hypofýzy stimulují funkci pohlavních žláz v organismu. Do skupiny těchto hormonů řadíme luteinizační hormon (LH) a folikuly stimulující hormon (FSH), ale v dnešní době je již možné nahradit jejich biologickou aktivitu synteticky 21

připravenými gonadotropiny. Luteinizační hormon a folikuly stimulující hormon se váží na specifické membránové receptory varlat a vaječníků. Ve varleti dochází k iniciování tvorby cyklického adenozinmonofostátu, která značí aktivaci enzymů, jež jsou schopné zpracovávat cholesterol v procesu steroidogeneze na sexuální hormony. Luteinizační hormon současně stimuluje zrání intersticiálních buněk v buňky Leydigovy (Pyšný, 2002). Užívání LH u mužů iniciuje tvorbu bílkovin, jelikož se LH váže na receptory Leydigových buněk varlat, což má za následek aktivaci syntézy androgenů i se zachováním fyziologického poměru testosteronu a epitestosteronu v plazmě a moči (Pyšný, 2002). Choriogonadotropin (hCG) Choriogonadotropin je hormon glykoproteinového typu, který je složený ze dvou podjednotek, podjednotky alfa, která je stejná nebo velice podobná u všech glykoproteinových hormonů a specifické podjednotky beta (Pyšný 2002). Tento hormon se utváří v organizmu ženy v těhotenství. Jeho tvorba začíná již od prvního týdnu těhotenství a jeho nejvyšší produkce dosahuje kolem 60 dne těhotenství (Trojan, 1999, Nekola, 2000). Choriogonadotropin u vyvíjejícího se plodu stimuluje produkci testosteronu, čímž dochází k diferenciaci a růstu pohlavních orgánu mužského typu (Trojan, Marešová, 1993). Podáváním choriogonadotropinu u mužů dochází k jeho navázání na receptory Leydigových buněk varlat. Jejich vzájemné působení aktivuje adenylátcyklázu plazmatických membrán s následně zvýšenou tvorbou cyklického adenozinmonofosfátu. Spuštěním série intermediárních reakcí má za následek stimulaci syntézy androgenů testosteronu a epitestosteronu. Příjem 6000 jednotek hCG již po dvou hodinách zvyšuje koncentraci testosteronu v plazmě o 50 %. Testosteron, který je ve vazbě β-globulin a albuminy, je transportován k cílovým buňkám organismu. Po pasivní difuzi do svalových buněk se váže na membránové androgenní receptory a s těmito vstupuje do jádra. Vzniklá vazba na specifickou sekvenci deoxyribonukleové kyseliny má za následek tvorbu bílkovin (Pyšný, 2002).

22

Inzulín Inzulín je hormon, který je produkován v Langerhansových ostrůvcích slinivky břišní, kde je uložen v B buňkách ve formě sekrečních granulí (Zamrazil, 1997). Inzulín je složen z 51 aminokyselin dvou lineárních peptidových řetězců spojených dvěma disulfidickými můstky, kdy A-řetězec obsahuje 21 a B-řetězec 30 aminokyselin (Schmidt, 1993). Inzulín je v organismu jediným hypoglykemizujícím hormonem, který zabezpečuje přenos glukózy do svalových, tukových a jaterních buněk. Působení inzulínu v organizmu, lze popsat ve třech fázích, kdy v první fázi, která trvá několik sekund, dochází k zvýšení počtu glukózových transportérů, což má za následek snadnější přenos glukózy do buněk a také dochází k zvýšení vstupu aminokyselin a draslíku. Ve druhé fázi, která trvá několik minut po jeho vyplavení, způsobuje aktivaci enzymu glykofensyntázy, který zvyšuje tvorbu glykogenu v játrech. V této fázi dochází rovněž i k další významné události a to, že podněcuje proteosyntézu a podporuje snížení rozpadu proteinu, tedy vyvolává anabolický účinek. Ve třetí závěrečné fázi, aktivuje na několik hodin lipogenetické enzymy, které odpovídají za tvorbu tuků (Pyšný, 2002). Bylo zjištěno, že při nadměrné produkci nebo užití inzulínu dochází ke zvýšení testosteronu v plazmě (Pyšný, 2002). Kortikotropiny (ACTH) Adrenokortikotropní hormon (ACTH) je polypeptid s jednoduchým řetězcem tvořeným 39 aminokyselinami, který je produkován adenohypofýzou. Tento hormon stimuluje růst kůry nadledvin a aktivuje v ní enzym fosfoproteinkinázu, který přeměnou cholesterolu na pregnenolon iniciuje tvorbu steroidních hormonů androgenu a kortizolu (Nekola, 2000, Pyšný, 2002). Kortizol inhibuje spotřebu glukózy tkáněmi a podněcuje štěpení svalových bílkovin, přeměnu aminokyselin na glukózu v játrech a tuto následně předává do krve (Jánský, Novotný, 1981).

23

Kortikotropiny stimulují kůru nadledvin ke tvorbě a vyplavení hormonů s výrazným protizánětlivým působením (Pyšný, 2006). Růstový hormon (hGH) Růstový hormon vzniká v předním laloku hypofýzy a odtud se vyplavuje do krve. Jedná se o polypeptid, který se vzniká ve dvou variantách o 191 a 176 aminokyselinách. Po opuštění sekreční buňky se v oběhu váže na vazební proteiny. Růstový hormon je metabolizován v játrech, kdy jeho poločas rozpadu je 12 až 45 minut (Pyšný, 2002). Mezi účinky růstového hormonu patří stimulace růstové ploténky kostí, podpora syntézy bílkovin, zvýšené využívání volných mastných kyselin, snižování triglyceridů v tukové tkáni, podpora vstupu aminokyselin a glukózy do svalů a aminokyselin do jater (Pyšný, 1999). Insulinu podobný růstový faktor-1 (IGF-1, IGF-2) Jedná se o polypeptidové regulátory, jež vznikají vlivem hypofyzárního růstového hormonu především v játrech, a které svým specifickým mechanismem ovlivňují základní nitrobuněčné děje. Prvním a významnějším z nich je inzulínu podobným růstový faktor 1 (IGF-1), který je tvořený 70 aminokyselinami. Tento je podobný proinzulínu a ke své syntéze potřebuje inzulín. Druhým je inzulínu podobny růstový faktor 2 (IGF-2), který je tvořený 67 aminokyselinami a jehož metabolická aktivita je nižší. Oba tyto inzulínu podobné růstové faktory působí přes stejné receptory jako inzulín. Metabolické účinky těchto látek jsou buď rychlé nebo proliferativní, kdy rychlé neboli inzulínové nevýznamně zvyšují využívaní glukózy s poklesem volných mastných kyselin v plazmě. Proliferativní podporují při dostatečném přísunu aminokyselin stravou proteosyntézu. Mezi další důležité účinky IGF-1 a IGF-2 patří modulace produkce inzulínu, stimulace steroidogeneze a spermatogeneze, stimulace angiogeneze i růstu a vyzrávání chondrocytů (Pyšný, 2002).

24

Mechanické růstové hormony (MGF) Mechanické růstové hormony jsou přirozeně vytvářené ve svalové tkáni po velké zátěži a zde aktivují svalové buňky. MGF však byl vyroben i uměle a to použitím IGF-1 genu, kdy došlo k naklonování jeho varianty. Tato nově vzniklá metoda zvyšuje „samoopravnou“ schopnost svalů i jejich řídících nervových buněk. Užíváním MGF u zvířat bylo zjištěno, že způsobuje nárůst svalové hmoty o 35 až 40 % během třítýdenní aplikace (Pyšný, 2006).

Beta-2 agonisté Všichni beta-2 agonisté (včetně obou případných optických isomerů) jsou zakázáni kromě salbutamolu (maximálně 1600 mikrogramů za 24 hodin) a salmeterolu pokud jsou podány v inhalaci v souladu s doporučeným léčebným režimem výrobce. Přítomnost salbutamolu v moči v koncentraci vyšší než 1000ng/ml nebude považována za zamýšlené terapeutické použití, ale bude považována za pozitivní laboratorní nález, pokud sportovec neprokáže kontrolovanou farmakokinetickou studií, že abnormální výsledek byl způsoben užíváním terapeutické dávky (maximálně

1600

mikrogramů

za

24

hodin)

salbutamolu

v inhalaci

(http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php). Beta-2 agonisty lze zařadit z farmakologického pohledu do skupiny stimulancií, jelikož působí podobně jako sympatická část vegetativního nervového systému. Způsobují tedy dilataci hladké svaloviny tepenného řečiště myokardu, plic, kosterních svalů a vén. Rovněž působí na uvolnění napětí hladké svaloviny v dýchacích cestách a v trávicím systému a v Langerhansových ostrůvcích slinivky břišní stimuluje sekrece inzulínu. Dále je možné beta-2 agonisty zařadit i do skupiny anabolických látek a to vzhledem k jejich anabolickému působení na příčně pruhované svaly, ale toto není přesně objasněno, jelikož testy probíhali pouze na zvířatech (Pyšný, 2002).

25

Antagonisté a modulátory hormonů Následující skupiny jsou zakázané: -

Inhibitory aromatáz, zahrnující:Aminoglutethimid, anastrozol, androsta-1,4,6trien-3-17-dion

(androstatriendion),

4-androsten-3,6,17-trion

(6-

oxo),exemestan, formestan, letrozol, testolacton, ale ne s omezením pouze na ně. -

Selektivní

modulátory

estrogenových

receptorů

(SERM),

zahrnující:

Raloxifen, tamoxifen, toremifen, ale ne s omezením pouze na ně. -

Ostatní antiestrogenní látky zahrnující: Cyklofenil, fulvestrant, klomifen, ale ne s omezením pouze na ně.

-

Látky modifikující funkce myostatinu včetně inhibitorů myostatinu, ale ne s omezením pouze na ně.

(http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php) Inhibiroty aromatáz Inhibitory aromatázy jsou látky, které brání přeměně testosteronu na metabolicky jinak účinné estrogeny, tedy blokují steroidní syntézu v jejím posledním článku přeměny testosteronu na estradiol (Pyšný, 2002). Selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM) a antiestrogenní látky Jedná se o syntetické sloučeniny s vysokou aktivitou se vázat na estrogenové receptory. Tyto látky v některých tkáních tlumí aktivitu estrogenů a v jiných zase mají estrogenní účinky (Pyšný, 2006).

Diuretika a ostatní maskovací látky Maskovací látky jsou zakázané a zahrnují: Diuretika, desmopressin, plasmaexpandery (např. glycerol, nitrožilní podání albuminu, dextranu, hydroxyethylškrobu a mannitolu), probenecid a další látky s podobnými biologickými účinky.

26

Diuretika zahrnují: Acetazolamid,

amilorid,

bumetanid,

furosemid,

chlortalidon,

indapamid,

kanrenon, kyselina etakrynová, metolazon, spironolakton, thiazidy (např. bendroflumethiazid, hydrochlorothiazid, chlorothiazid), triamteren a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky (kromě drosperinonu, pamabromu a lokálního podání dorzolamidu a brinzolamidu, které nejsou zakázané). Pro použití (při soutěži, případně mimo soutěž) jakéhokoliv množství látky se stanoveným prahovým limitem (tj. salbutamol, morfin, katin, efedrin, metylefedrin a pseudoefedrin) ve spojení s diuretikem nebo jinou maskovací látkou, je vyžadováno udělení specifické terapeutické výjimky, kdy na tuto látku i navíc k té, která již byla udělena na diuretikum nebo jinou maskovací látku (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php). Diuretika Diuretika jsou látky, které svým působením v ledvinách zvyšují množství vyloučené moči. Diuretika můžeme dělit podle síly účinků a místa působení. V nejsilnějším případě působí v Henleově kličce, kde brání zpětnému vstřebávání iontů, které zůstávají v tubulech a váží na sebe vodu. Ve středně silném případě působí v distálním tubulu, kde zmenšují celkový objem tekutin obíhající v cévách a snižují reaktivitu hladkého svalstva těchto cév. Ve slabém případě působí přímo na transport iontů v dolní části distálního tubulu. V nejslabším případě působí vázáním vody na sebe již v glomerulech (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). Maskující látky Jedná se o množství látek, které jsou sportovci užívané z důvodu zakrytí užití jiných zakázaných dopingových látek a metod. Mezi tyto látky patří zejména epitestosteron, probenecid, inhibitory alfareduktázy a plazmaexpandery Epitestosteron bývá zneužíván k maskování příjmu testosteronu, jelikož je vytvářen společně s testosteronem a jeho množství je v poměru v těle 1:1 až 1,5:1 (testosteron ku epitestosteron) – hodnota 6:1 je stanovena jako hranice pro určení

27

dopingu. Zneužití testosteronu jako podpůrného prostředku tento poměr změní a tomu má zabránit právě příjem epitestosteronu (Nekola, 2000). Probenecid je látka užívána ke zvýšení vylučování kyseliny močové, čímž může u sportovce zabránit detekci některých dopingových látek (Pyšný, 2006). Inhibitory alfareduktázy jsou látky, které se používají v medicíně k léčbě prostaty u mužů (Pyšný, 2006). Plasmaexpandéry jsou makromolekulární látky, které umožňují nasávat tělní tekutiny do krevního řečiště a udržet či zvětšit tak jeho objem. Tohoto je užíváno k zakrytí použití krevního dopingu. Tyto látky tedy maskují použití umělých přenašečů kyslíku tím, že ihned po užití snižují hematokrit a případné krevní testy pak nejsou efektivní (Nekola, 2000).

2.4.2 Látky zakázané při soutěži Jedná

se

o

skupinu

stimulacií,

narkotik,

kanabinoidů

a

glukokortikosteroidů. Tyto látky jsou tedy sledovány pouze při soutěži a při dopingových kontrolách mimo soutěž nejsou v analýze vzorků sledovány.

Stimulancia Stimulancia jsou psychoaktivní látky, které ovlivňují centrální nervový systém a mají tedy velkou škálu různých účinků. Mezi typické účinky například patří zvýšení bdělosti, ostražitosti, koncentrace, agresivity, ovlivnění nástupu únavy, snížení pocitu bolesti a hladu. Tyto účinky se ovšem mohou lišit na základě konkrétní látky, která byla použita. Skupinu stimulancií lze rozdělit na psychomotorická stimulancia, sympatomimetika a ostatní stimulancia centrálního nervového systému. Za nejvýznamnější látky z pohledu jejich účinků, lze označit amfetaminy, efedrin a kokain (Slepička, Pyšný, 2000). Tyto látky patří do skupiny sympatomimetik, tedy látek, které mají podobné účinky jako adrenalin (Nekola, 2000).

28

Všechna stimulancia (včetně obou jejich případných optických (D- a L-) isomerů) jsou zakázaná, s výjimkou derivátů imidazolu v případě jejich místního použití a stimulancií zahrnutých do Monitorovacího programu pro rok 2011*. Stimulancia zahrnují: (a) Nespecifická stimulancia: Adrafinil, amfepramon, amfetaminil, amfetamin, amifenazol, benfluorex, benzfetamin,

benzylpiperazin,

ethylamfetamin,

famprofazon,

bromantan, fendimetrazin,

dimethylamfetamin, fenetylin,

fenfluramin,

fenkamin, fenmetrazin, fenproporex, fentermin, 4-fenylpiracetam (karfedon), furfenorex, klobenzorex, kokain, kropropamid, krotetamid, mefenorex, mefentermin,

metamfetamin

(d-),

methylendioxyamfetamin,

methylendioxymetamfetamin, mezokarb, modafinil, norfenfluramin, pmethylamfetamin, prenylamin, prolintan. Stimulancium, které není výslovně uvedeno v tomto odstavci, je Specifickou látkou. (b) Specifická stimulancia (příklady): Adrenalin**,

katin***,

efedrin****,

etamivan,

etilefrin,

fenbutrazát,

fenkamfamin, fenprometamin, heptaminol, isomethepten, levmetamfetamin, meklofenoxát,

metylefedrin****,

(dimetylpentylamin),

niketamid,

parahydroxyamfetamin,

methylfenidát, norfenefrin,

pemolin,

methylhexanamin

oktopamin,

pentetrazol,

oxilofrin,

propylhexedrin,

pseudoefedrin*****selegilin, sibutramin, strychnin, tuaminoheptan a další látky s podobnou chemickou strukturou nebo podobnými biologickými účinky. * Následující látky zahrnuté do Monitorovacího programu 2011 (bupropion, fenylefrin, fenylpropanolamin, kofein, pipradrol, synefrin) nejsou považovány za Zakázané látky. ** Adrenalin podaný společně s lokálními anestetiky nebo podaný lokálně (např. nosní, oční aplikace) není zakázaný. *** Katin je zakázaný pouze při koncentraci vyšší než 5 mikrogramů v 1 ml moči. **** Efedrin a methylefedrin jsou zakázány při koncentraci vyšší než 10 mikrogramů v 1 ml moči. 29

***** Pseudoefedrin je zakázán, pokud jeho koncentrace v moči je vyšší než 150 mikrogramů na mililitr (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011. php). Amfetaminy (amfetamin, metamfetamin) Amfetaminy jsou drogy, které způsobují v cílových tkáních uvolňování neuromediátorů, noradrenalinu (norepinefrinu), serotoninu, a dopaminu, čímž dochází ke stimulaci části sympatického vegetativního systému, což vede k pocitu euforie, ke snížení vnímání pocitu únavy a schopnosti dosažení náročného psychického i fyzického výkonu. Rovněž dochází i k dráždění hypotalamických center, které způsobují snížení pocitu hladu. Užívání amfetaminů může mít i opačné účinky, kdy se jedná o způsobení nerozhodnosti, zmatku, strachu, snížení koncentrace, deprese, halucinací a poruchy spánku (Nekola, 2000, Pyšný, 2002, Shapiro, 2005). Efedrin Efedrin je přirozený rostlinný alkaloid, který se nalézá v tropických keřích čeledě chvojníkovitých, například se jedná o chvojník obecný (Ephedra vulgaris), chvojník dvouklasý (Ephedra distachya) a chvojník čínský (Ephedra sinica). Efedrin je sympatomimetická droga, která má svou strukturu podobnou amfetaminu. Jeho účinek na organismus má stimulační a tonizující efekt. Efedrin ovlivňuje aktivitu sympatického nervového systému přímými účinky na jeho receptory i nepřímo, kdy uvolňuje ketocholaminy adrenalin a noradrenalin, což sebou nese fyziologické účinky, tedy vyvolání mírné dlouhodobé dilatace dýchacích cest se stimulací srdeční činnosti, zvýšením periferního tepenného odporu a s budivým účinkem na centrální nervový systém. Toto má za následek vyvolání až pocitu euforie, ke snížení vnímání psychické i fyzické únavy. Rovněž efedrin způsobuje dráždění hypotalamických center, které způsobují snížení pocitu hladu a termogenním efektem působí na snížení hladiny tuku bez úbytku svalové hmoty (Pyšný, 1999, Nekola, 2000).

30

Kokain Kokain je alkaloid, který se nalézá v listech jihoamerického keře Erythoroxylon coca. Kokain má podobné účinky jako amfetamin a efedrin, kdy má silný sympatomimetický účinek, tedy zvyšuje krevní tlak, zrychluje tepovou i dechovou frekvenci a rozšiřuje oční zorničky. Po jeho užití dochází k ovlivnění funkce centrálního nervového systému, kde zvyšuje aktivitu buněk limbického systému, který je odpovědný za emoce. Toto má za následek množství projevů, např. euforie, touhy a upovídanosti. Dále po jeho užití dochází ke stažení periferních cév a nižšímu výdeji tepla, snížení vnímání únavy, bolesti a hladu (Nekola, 2000, Pyšný, 2002, Shapiro, 2005).

Narkotika Narkotika jsou silně návykové látky, které působí na centrální nervový systém, kdy se váží na specifické receptory (μ, κ, σ a δ) v organismu. Stimulované receptory μ přinášejí pocit euforie, tlumí dech a rozvíjejí závislost, receptory κ pak snižují vnímání bolesti na míšní úrovni a způsobují útlum, receptory σ vyvolávají dystrofii a receptory δ tlumí aktivitu hladkého svalstva (Nekola, 2000, Pyšný, 2006). Narkotika se získávají buď z přírodní suroviny (opiový mák) nebo ze syntetických surovin (Shapiro, 2005). Zakázané jsou následující: Buprenorfin, dextromoramid, diamorfin(heroin), fentanyl a jeho deriváty, hydromorfon, metadon, morfin, oxykodon, oxymorfon, pentazocin, petidin (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php).

Kanabinoidy Kanabinoidy jsou látky obsažené v produktech konopí (marihuana, hašiš). Tyto látky působí na centrální nervový systém, kdy na základě individuálních dispozic jedince, dochází k celé řadě projevů. Mezi nejznámější patří změny v prožívání emočních prožitků, vnímání chování jedince, navození klidového stavu, bezstarostnosti, uvolnění štěstí, pocitu sucha v ústech a pocitu hladu (Shapiro, 2005, Pyšný 2006). Dále někdy dochází i k opačným změnám,

31

například k pocitu strachu, hrůzy, kdy tyto mohou vyústit až v hrubé a agresivní chování (Pyšný, 2006). Zakázané jsou tedy následující: Přírodní

(např.

hašiš,

konopí

a

marihuana)

nebo

syntetický

delta9-

tetrahydrokanabinol (THC) a kanabimimetika (např. "Spice"/obsahující JWH018, JWH073/a HU-210) (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011. php).

Glukokortikosteroidy Glukokortikosteroidy jsou hormony, které jsou produkované v buňkách střední vrstvy kůry nadledvin. Tyto se vyplavují do těla v pravidelném denním rytmu

a

také

při

stresové

situaci

pro

organizmus.

Hlavním

účinky

glukokortikosteroidu jsou spojené s řízením základních metabolických dějů zdrojů energie v lidském těle, kdy způsobují snížení vychytávání glukózy ve svalové a tukové tkáni, podporují tvorbu její zásobní formy, zvyšují rozpad tukové tkáně s uvolněním volných mastných kyselin a umožňují jejich další využití. Dále v některých tkáních snižují tvorbu a naopak urychlují rozpad bílkovin, což vede k poškození metabolismu svalů, úbytku kostní hmoty a nepříznivému vlivu na funkci vaziva. Jejich účinky jsou využívány zejména při stresu, neboť mastné kyseliny a glukóza jsou zdrojem energie, který umožňuje zajistit pochody lidského těla při vznikající zátěži (Pyšný, 2006). Glukokortikosteroidy způsobují i změnu kvality imunitních odpovědi organizmu, kdy potlačují nejen zánětlivé projevy včetně alergických reakcí, ale také snižují odolnost organizmu proti infekci, uvolňují dýchací cesty a podporují ztráty vody, sodíku a draslíku z organismu (Pyšný, 2006). Všechny glukokortikosteroidy podávané orálně, rektálně, nitrožilní nebo nitrosvalovou aplikací jsou zakázané (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_ metod_2011.php).

32

2.4.3 Látky zakázané v určitých sportech Tato skupina zakázaných látek obsahuje pouze alkohol a beta-blokátory, které jsou zakázány pro určité sporty, jelikož existují lékařské důkazy, že v nich mohou vést ke zvýšení sportovního výkonu.

Alkohol Jedná se o skupinu organických látek, které vzniknou nahrazením atomu vodíku skupinou OH u uhlovodíku. Nejvýznamnějším zástupcem je etanol, který je jediný v malých dávkách slučitelný se životem, jelikož alkoholy jsou brány jako jedy. Etanol je po požití vstřebán ze žaludku a tenkého střeva, kdy následně snadno proniká biologickými membránami zejména do centrálního nervového systému, kde dochází k jeho ovlivnění. Etanol způsobuje postupné snížení hladiny glukózy v plasmě, což je způsobeno poklesem její tvorby v játrech. Dále dochází k poruše termoregulace v chladu, kdy toto je způsobeno roztažením cév v kůži a podkoží. V horku způsobuje diuretický účinek a rychlý nástup dehydratace, což je způsobeno zvýšenou tvorbou moči. Zásadní je působení etanolu na nervový systém, kdy narušení syntézy acetylcholinu redukuje schopnost analýzy poskytovaných informací centrální nervovou soustavou s odpovídajícím typem vhodných reakcí na specifické podněty. Dále působením na funkci serotoninu dochází k tlumení pocitu strachu a duševního napětí (Pyšný, 1999). Alkohol (etanol) je zakázaný pouze při soutěži v následujících sportech. Detekce je prováděna dechovou zkouškou a/nebo rozborem krve. Prahová hodnota pro porušení dopingového pravidla (hematologická hodnota) je 0.10 g/l. Automobilový sport (FIA) Karate (WKF) Kuželky a bowling (FIQ) Letecké sporty a parašutismus(FAI) Lukostřelba (FITA, IPC) Motocyklový sport (FIM)

33

Vodní motorismus (UIM) (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php)

Beta-blokátory Beta-blokátory jsou látky, které způsobují, že dochází k selektivnímu rušení funkce některého či neselektivně obou andrenoreceptorů, jež jsou nutné k zprostředkování podnětů iniciovaných adrenalinem a noradrenalinem. Užití beta-blokátorů ovlivňuje centrální nervovou soustavu, kdy snižují pocit zděšení, úzkosti a strachu, a také potlačují třes končetin, bušení na hrudi a zažívací potíže (Slepička, Pyšný, 2000). Pokud není jinak určeno, beta-blokátory jsou zakázány pouze při soutěži v následujících sportech. Automobilový sport (FIA) Billiard a snooker (WCBS) Boby a skeleton (FIBT) Bridž (FMB) Curling (WCF) Golf (IGF) Jachting (ISAF) - "match race" - jen kormidelník Kuželky a bowling (FIQ) Letecké sporty a parašutismus (FAI) Lukostřelba (FITA, IPC) (zakázané také Mimo soutěž) Lyžování (FIS) - skoky na lyžích a akrobatické lyžování-skoky a U-rampa,a snowboard U-rampa a "big air" Moderní pětiboj (UIPM) - jen discipliny se střelbou Motocyklový sport (FIM) Petanque a obdobné sporty (CMSB) Střelba (ISSF, IPC) (zakázané také Mimo soutěž) Šipky (WDF) Vodní motorismus (UIM) Zápas (FILA)

34

Beta-blokátory zahrnují následující látky: Acebutolol, alprenolol, atenolol, betaxolol, bisoprolol, bunolol, celiprolol, esmolol, karteolol, karvedilol, labetalol, levobunolol, metipranolol, metoprolol, nadolol, oxprenolol, pindolol, propranolol, sotalol, timolol, ale ne s omezením pouze na ně (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php).

2.4.4 Dopingové metody Zvyšování přenosu kyslíku Jedná se dopingové postupy, které zneužívají k přenosu kyslíku tzv. krevní doping nebo jiné metody umělého zvyšování spotřeby, přenosu nebo dodávky kyslíku. Krevní doping Krevní doping představuje nitrožilní aplikaci vlastní krve nebo kompatibilní krve od dárce, která byla odebrána 4 až 8 týdnů před důležitou soutěží v množství od 400 do 900 ml, kdy její aplikací několik dnů před soutěží dochází ke zlepšení vytrvalostních schopností o 4 až 30 % (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). Metody umělého zvyšování spotřeby, přenosu nebo dodávky kyslíku Tyto metody vznikly z lékařských výzkumů, které se snažili najít nové látky, jež umožní zvýšit onu spotřebu, přenos nebo dodávku kyslíku. Výzkumem vznikli modifikované hemoglobinové produkty, prerfluorochemikálie, efaproxiral a látky podobné, které právě přináší onen potřebný účinek, vyšší dodání a spotřebu kyslíku v ohroženém orgánu (Pyšný, 2006). Zakázané je následující: -

Krevní doping, včetně použití autologní, homologní nebo heterologní krve nebo červených krvinek a jim podobných produktů jakéhokoliv původu.

-

Umělé zvyšování spotřeby, přenosu nebo dodávky kyslíku, zahrnující modifikované hemoglobinové produkty (např. krevní náhražky založené na hemoglobinu, mikroenkapsulované hemoglobiny), perfluorochemikálie a

35

efaproxiral (RSR13), ale ne s omezením pouze na ně. Dodávání kyslíku zakázáno

není

(http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.

php).

Chemická a fyzikální manipulace Jedná se o metody či látky, které mění integritu a validitu vzorku moči při dopingových kontrolách (Slepička, Pyšný, 2000, Hnízdil, 2000, Nekola, 2000). Zakázané je následující: -

Podvádění, nebo pokus o podvod, za účelem porušit integritu a platnost vzorků odebraných při dopingové kontrole je zakázané. To zahrnuje cévkování a záměnu a/nebo úpravu (např. proteázami) moči, ale ne s omezením pouze na ně.

-

Nitrožilní infuze jsou zakázány kromě infuzí legitimně přijatých v průběhu nemocničních zákroků nebo klinických vyšetřovacích metod.

-

Postupný odběr, manipulace a zpětná infuze celé krve do oběhového systému je zakázána (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php).

Genový doping Jedná se o metodu, která vychází z výzkumů, které se zabývají genovou manipulací, kdy její použití by mělo způsobit umělé zlepšení určité genetické dispozice člověka (Pyšný, 2006). Z důvodu potenciálu ke zvýšení sportovního výkonu je zakázáno následující: -

Transfer nukleových kyselin nebo jejich sekvencí;

-

Použití normálních nebo geneticky modifikovaných buněk;

-

Použití látek, které přímo nebo nepřímo ovlivňují funkce známé svým vlivem na výkonnost modifikováním genové exprese. Například receptor delta aktivovaný peroxizomovými proliferátory /Peroxisome Proliferator Activated Receptor ? (PPAR?) agonists/ (např. GW 1516) a Agonisté proteinkinasové osy aktivované AMP v součinnosti s PPAR delta /PPAR?-AMP-activated protein kinase (AMPK) axis agonists/ (např. AICAR) jsou zakázány (http://antidoping.cz/seznam_zakazanych_metod_2011.php). 36

2.5 Dopingová kontrola Dopingová kontrola je základním nástrojem boje proti dopingu. Jedná se o skupinu opatření, které zahrnují předpisy, způsoby a postup odběrů vzorků, práva a povinnosti sportovců a dopingových komisařů, odběrové materiály, způsob transportu vzorků k analýze, vlastní metodiku analýzy a způsob oznamování a předávání výsledků (Slepička, Pyšný, 2000). Dopingová kontrola je upravena v Mezinárodní směrnici pro testování, kdy z této v České republice vychází článek 5 Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice (http://www.antidoping.cz/prubeh_dk.htm). Dopingovou kontrolu mohou provádět pouze pověřené antidopingové organizace, kdy v České republice k těmto kontrolám vyzývají sportovce především dopingovými komisaři Antidopingového výboru ČR, ale mohou k nim vyzývat i komisaři antidopingových organizací jiných zemí. K dopingovým kontrolám může docházet jak při soutěžích, tak kdykoliv mimo soutěž (Hnízdil, 2000, Pyšný, 2006). Při dopingové kontrole tedy dochází k odběru tělních tekutin (krev, moč), kdy tyto jsou předány k analýze specializovaným laboratořím, které musejí být akreditované Světovou antidopingovou agenturou (WADA). Výsledek dopingové kontroly je vždy písemně sdělen sportovci a při jeho pozitivním výsledku, je pozastavena sportovci závodní činnost a dochází k zahájení disciplinárního řízení (http://www.antidoping.cz/prubeh_dk.htm).

37

3 Doping v kulturistice Doping bývá nejčastěji spojován právě s kulturistikou a to na všech jejích úrovních, tedy od té profesionální, amatérské až po její rekreační formu. Tomuto stavu se již v dnešní době nikdo nediví a nijak se nad ním nezamýšlí, kulturistika je zkrátka brána za sport, který bez užívání dopingu není možný úspěšně provozovat prakticky na žádné z jeho úrovní. Dokonce lze o kulturistice říct, že bez použití dopingu je prakticky nemožné uspět na mezinárodních soutěžích nebo se na ně i nominovat. Takovýto stav či skutečnost je známa i mezi funkcionáři jednotlivých kulturistických svazů, kdy tito tento stav přehlížejí nebo v některých případech jej dokonce podporují. Příkladem takovéhoto stavu je asociace NABBA, která neprovádí žádné dopingové kontroly. O čištění kulturistiky od dopingu se snaží například International federation fitness and natural bodybuilding (IFFNB), kde dochází k častějšímu testování na používání dopingu a v případě zjištění pozitivního vzorku sportovce, k udělení okamžitého doživotního zákazu činnosti, ale bohužel i zde jsou pravidelně zjišťováni dopující sportovci (http://www.natural-sport.cz/index.php/antidopingova-pravidla). Ukazatelů pro používání dopingu v kulturistice je mnoho, např. obdařenost kulturistů neuvěřitelným množstvím svalové hmoty, vyrýsovaností postavy, kdy jsou na ni patrná dokonce i svalová vlákna, podávání značných silových výkonů při tréninku nebo u začínajících kulturistů, rychlý nárůst svalové hmoty a síly. Za zásadní ukazatel, můžou být považovány výsledky dopingových kontrol amatérských kulturistů v období od roku 1993 do 2010, provedených AVD ČR v České republice, kdy bylo celkem testováno 836 amatérských kulturistů (organizace IFBB) a z toho 201 mělo pozitivní výsledek dopingové kontroly, což procentuálně odpovídá číslu 24 %, které při porovnání s procentuálním vyčíslením ostatních sportů je obrovské, např. cyklistika 1 %, atletika 0,7 %, vzpírání

3,5

%,

silový

trojboj

5,6

%,

lední

hokej 1 %

(http://www.antidoping.cz/statistika_1993-2010.htm). Dále této skutečnosti nasvědčuje i pohled na seznam dopingových látek, kde mnoho těchto látek má účinky, které jsou prospěšné pro nárůst svalové hmoty a zmenšení tukových zásob.

38

3.1 Dopingové látky užívané v kulturistice V kulturistice dochází k nejčastějšímu zneužívání těchto látek: -

anabolických androgenních steroidů

-

peptidových hormonů (hGH, MGF, hCG, IGF-1 a inzulín)

-

látek s antiestrogenní aktivitou (inhibitory aromatáz, SERM)

-

diuretik a maskovacích látek.

-

stimulancií (amfetamin, efedrin, kokain) V níže uvedených oddílech budou popsány možné důvody, které vedou

k zneužívání uvedených látek.

3.1.1 Anabolické androgenní steroidy Anabolické androgenní steroidy jsou v kulturistice zneužívány z důvodu jejich anabolického působení na organismus. Dochází tedy k podpoře nárůstu svalové hmoty a snižování množství tukové tkáně, což vede k lepší prezentaci vybudovaných svalů. Dalším důvodem je urychlení zotavení organizmu v období únavy po tréninku a posledním důvodem je nárůst svalové síly. Studie, které se zabývaly působením anabolických androgenních steroidů, prokázaly, že u lidí užívajících tyto látky v terapeutických dávkách, dochází k rozvoji síly o 1,2 až 18,7 %, při dlouhodobém intenzivním tréninku spojeného s vysokým příjmem bílkovin (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). Celkovým zhodnocením zjištěných skutečností, lze říci, že přínos anabolických steroidů pro sportovní výkon je velice zanedbatelný s porovnáním jeho negativního vlivu na zdraví, kterému bude věnována v této práci samostatná kapitola.

3.1.2 Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky jsou v kulturistice využívány stejně jako AAS převážně pro své anabolické účinky na organismus. Z této skupiny dochází především k zneužívání růstového hormonu (hGH),

39

mechanických růstových faktorů (MGF), choriogonadotropinu (hCG), inzulínu podobnému růstovému faktoru IGF-1 a inzulínu. Růstový hormon bývá v kulturistice využíván pro jeho působení na metabolismus bílkovin a tuků, kdy dochází podobně jako u AAS k podpoře růstu svalové hmoty, síly a redukci tukových zásob. Dále to je i z důvodu jeho problematické detekce při dopingové kontrole a možná i pro milnou představu, že zdravotní rizika spojena s jeho užíváním, nejsou až tak veliká jako u AAS (Slepička, Pyšný, 2000). MGF je novou technikou genové terapie, která si již našla cestu i ke kulturistice, kdy je hovořeno o jejím používání u zahraničních kulturistů. Studie u zvířat prokázala nárůst svalové hmoty o 35 až 40 % během třítýdenní aplikace MGF (Pyšný, 2006). Choriogonadotropin je užíván pro jeho vliv na zvýšení vlastní tvorby testosteronu, což vede k podpoře nárůstů svalové hmoty a síly. Při jeho užívání nedochází k narušení vlastní produkce testosteronu a spermií varlaty. Dále bývá využíván pro své maskovací účinky při příjmu AAS, kdy vyrovnává hladinu poměru testosteronu a epitestosteronu, která je sledována při dopingové kontrole a její výsledek je pak negativní (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). IGF-1 jsou využívány ze stejného důvodu jako růstový hormon, jelikož podporují nárůst svalové hmoty a síly. Dále podporují syntézu AAS, což rovněž vyvolává nárůst svalové hmoty, síly, redukci tukové tkáně a rychlejší zotavení po fyzické zátěži (Pyšný, 2006). Inzulín bývá užíván pro zvýšení biologického působení AAS a IGF-1, kdy dochází k následnému zvýšení nárůstu svalové hmoty, síly a urychlení zotavení po fyzické zátěži. Inzulín přináší anabolické působení, kdy pomáhá zvýšenému vstupu aminokyselin do svalových buněk a podporuje tvorbu a snížení rozpadu bílkovin (Pyšný, 2002).

40

3.1.3 Látky s antiestrogenní aktivitou Látky s antiestrogenní aktivitou jsou v kulturistice používány pro svou funkci potlačující aktivity estrogenů a ovlivnění produkce AAS u mužů. Inhibitory aromatáz jsou látky, které jsou využívané pro svůj bránící mechanismus přeměny testosteronu na estradiol, který je důležitý pro anabolické působení. Inhibitory aromatáz potlačují aktivity estrogenů, který má vliv i na ukládání tuků v těle (Pyšný, 2006). Selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM) jsou užívány pro své antiestrogenní působení, jehož výsledkem je snížené ukládání tuků. Dále mají podobné účinky jako inhibitory aromatáz, kdy stimulují u mužů zvýšenou produkci AAS (Pyšný, 2002).

3.1.4 Diuretika a maskovací látky Diuretika se užívají v kulturistice především v závěrečné fázi, jelikož umožní snížení množství uložené vody v organizmu, čímž dochází k zviditelnění kresby svalových partií. Dále umožní snížit tělesnou hmotnost, což může napomoct se účastnit soutěže v nižší hmotnostní kategorii. Diuretika mají i maskovací účinky, kdy pomáhají k rychlejšímu odstranění dopingových látek z organismu a větší tvorbou definitivní moči, též ředí její hodnocené množství (Nekola, 2000, Pyšný, 2006). Maskovací látky v kulturistice jsou používány právě pro ony zakrývající schopnosti, které znemožňují zjištění použití dopingu. Z těchto látek kulturisté zneužívají především epitestosteron, probenecid či inhibitory alfareduktázy. Epitestosteron je užíván k maskování příjmu testosteronu, kdy srovnává jejich poměr na stav přirozený v těle. Probenecid je využíván pro svůj účinek vedoucí ke zvýšenému vylučování kyseliny močové, čímž zabraňuje detekci některých dopingových látek.

41

Inhibitory alfareduktázy se používají k zabránění detekce některých anabolik, jelikož zabraňují jejich metabolické přeměně a jejich následnému vyloučení z organismu (Pyšný, 2006).

3.1.5 Stimulancia Stimulncia jsou v kulturistice využívány především v závěrečné fázi přípravy před soutěží a to z důvodů ovlivňování pocitu hladu a snížení pocitu únavy. Z této skupiny jsou tedy především používány amfetaminy, efedrin a kokain. Uvedené látky mají podobné účinky na organizmus, kdy pro kulturistiku jsou vítané především tím, že napomáhají snížit tělesnou hmotnost, což zdůrazní štíhlost, svalnatost a netučnost postavy. Dále jsou oceňovány pro navození pocitu energie (Nekola, 2000, Pyšný, 2002).

3.2 Dopingové metody užívané v kulturistice V případě kulturistiky jsou používány především metody chemické a fyzikální manipulace, ale začíná se hovořit i o používání metody genového dopingu.

3.2.1 Chemická a fyzikální manipulace V kulturistice dochází nejčastěji ke snaze o záměnu nebo úpravu vzorku moči během prováděné dopingové kontroly. Při úpravě jde o snahu naředit vzorek moči jinou látkou, nejčastěji vodou, proto se měří při každém odběru specifická hmotnost moči, aby došlo k odhalení jejího ředění (Nekola, 2000). Záměna vzorku může být provedena několika způsoby. Prvním možný způsob počítá s nepozornosti dopingového komisaře, kdy si sportovec sebou do místnosti dopingové kontroly přinese v prezervativu moč, která neobsahuje stopy žádné dopingové látky či metody. Prezervativ bývá upevněn většinou v intimních partiích. Dalším možným způsobem, je u mužů připevnění latexového penisu na vlastní genitál. Latexový penis je vyroben v přirozené barvě kůže, kdy obsahuje nádržku o velikosti požadovaného množství vzorku moči a k jeho uvolnění postačí stisknutí umělého penisu v místě nádržky. Dále dochází k použití 42

katetrizace, kdy si sportovec před příchodem vyprázdní močový měchýř a následně do něj cévkou přivede jinou moč, která neobsahuje rovněž žádné stopy dopingových látek či metod (Pyšný, 2006).

3.2.2 Genový doping Použití genového dopingu v kulturistice a ani v jiném sportu nebylo zatím prokázáno. Jedná se o velice novou metodu, která vznikla při genovém výzkumu, jež byl zaměřen na objevení budoucí léčby mnoha závažných nemocí. Tato genová metoda pracuje s manipulací ovlivňující DNA za pomocí živočišných či bakteriálních buněk a může způsobit umělé zlepšení určité genetické dispozice člověka (Pyšný, 2006).

3.3 Dopingové kontroly v ČR v kulturistice (IFBB) Dopingové kontroly v kulturistice jsou v České republice prováděny v průběhu celého roku, tedy jak v období mimo soutěžním, tak i v období, kdy jsou konány jednotlivé kulturistické soutěže. Tyto dopingové kontroly provádějí především dopingový komisaři ADV ČR. Každá dopingová kontrola je evidována ADV ČR, který každoročně vydává zprávu o provedených dopingových kontrolách v jednotlivých sportovních odvětvích. Ve zprávě jsou uvedeny statistiky dopingových kontrol a to jak celkové, tedy za všechny sportovní odvětví, tak i za jednotlivé sporty. V těchto statistikách jsou uvedeny i ony počty pozitivních dopingových kontrol. Rozborem provedených dopingových kontrol v ČR za období let 2000 až 2010 bylo zjištěno, že ve všech sportovních odvětvích bylo učiněno 13.177 dopingových kontrol, přičemž v kulturistice jich bylo provedeno 555, čímž se řadí na 7. místo v onom počtu provedených dopingových kontrol. V tomto ohledu drží prvenství

atletika,

kde

bylo

provedeno

1.533

kontrol.

Vyhodnocením

provedených dopingových bylo zjištěno, že z celkového počtu 13.177 kontrol, byl zjištěn v 282 případech pozitivní výsledek. V tomto ohledu drží prvenství kulturistika, která zabírá 47 % z celkového počtu pozitivních dopingových kontrol, což odpovídá číslu 133. Toto prvenství, lze označit za neotřesitelné,

43

jelikož žádné jiné sportovní odvětví nedosahuje, tak obrovského čísla, například na druhém místě se nacházející silový trojboj, má za dané období 27 pozitivních dopingových kontrol, ostatní sportovní odvětví nepřevyšují číslovku 15. Z výše uvedeného je patrné, že prvenství kulturistiky není způsobeno tím, že by byla v daném období nejtestovanějším sportem, jelikož tím je atletika, a ta má za stejné období zjištěných 7 pozitivních dopingových kontrol. Vývoj počtu pozitivních dopingových kontrol v kulturistice s porovnáním s celkovým počtem pozitivních dopingových kontrol je uveden v obr. 1.

50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

Celkový počet pozitivních dopingových kontrol Počet pozitivních dopingových kontrol v kulturistice

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Obr. 1 - Vývoj pozitivních dopingových kontrol v ČR za období 2000-2010 (data získány z http://antidoping.cz/statistika_1993-2010.htm) V kulturistice (IFBB) bylo v období let 2000 až 2009 průměrně provedeno každoročně okolo 55 dopingových kontrol, v roce 2010 došlo k razantnímu propadu provedených dopingových kontrol na pouhé 4, a to i navzdory neotřesitelného prvenství v počtu pozitivních dopingových kontrol. Vývoj počtu dopingových kontrol v kulturistice za období let 2000 až 2010, včetně jejich pozitivních případů, lze pozorovat v níže uvedeném obr. 2.

44

110 100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Počet testovaných kulturistů Počet pozitivních kulturistů

20002001200220032004200520062007200820092010

Obr. 2 - Statistika dopingových kontrol v kulturistice v ČR za období 2000-2010 (data získány z http://antidoping.cz/statistika_1993-2010.htm) Procentuálním

vyčíslením

počtu

pozitivních

dopingových

kontrol

v kulturistice k počtu provedených dopingových kontrol v kulturistice je patrné, že od roku 2008 došlo ke strmému růstu pozitivních případů, kdy tento stav je patrný z obr. 3, kde je uvedeno i průměrné vyčíslení za zbývající sportovní odvětví.

60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5 0

50 40 40.4 23.4 24.1 18.3

21.4 19.4

% pozitivních případu v kulturistice

25 14.9

17.5

1.1 0.4 1.2 0.7 1.3 1.6 1.5 1.5 1.3 0.7 1.4

% pozitivních případů za všechny sportovní odvětví (mimo kulturistiku)

20002001200220032004200520062007200820092010

Obr. 3 - Procentuální vyčíslení počtu pozitivních DP k počtu provedených DP (data získány z http://antidoping.cz/statistika_1993-2010.htm)

45

4 Rizika spojené s dopingem Rizik spojených s dopingem je veliké množství, ale v této práci bude věnována pozornost především riziku zdravotnímu, riziku trestního postihu a riziku sportovnímu. Tyto tři rizika lze označit za hlavní, jelikož mohou značně ovlivnit celý život jedince.

4.1 Riziko poškození zdraví Riziko poškození zdraví v souvislosti s dopingem je značné. Dopingové látky a metody sebou přináší množství negativních účinků, které značným a v některých případech již nenávratným způsobem poškozují zdraví či přivodí smrt jedince. Výčet těchto zdraví poškozujících účinků je obrovský, proto budou uvedeny po jednotlivých zakázaných látkách a metodách, aby bylo patrno, jaká negativa jejich užívání přináší. V této části však nebudou uvedena rizika spojena s příjmem neodborně vyrobených či pro veterinární léčbu určených látek, které jsou prodávány na tzv. černém trhu, ale je možno usuzovat, že mohou mít fatální následky na zdraví.

4.1.1 Zdravotní rizika zakázaných látek (při i mimo soutěž) Anabolické látky Nefyziologický příjem anabolický látek sebou přináší velké množství zdravotních rizik. Jedná se o tyto: 1) Změny sekundárních pohlavních charakteristik a poruchy reprodukčního systému Neplodnost – nefyziologickým příjmem AAS může dojít k poruše role osy hypotalamus – adenohypofýza – pohlavní žlázy, což vede ke změně hladin řízené tvorby některých hormonů a toto nepříznivě ovlivňuje tvorbu a funkci spermii, kdy dochází ke snížení jejich pohyblivosti, poklesu produkovaného počtu a v některých případech i úplnému ukončení jejich tvorby. Dále příjmem anabolik dochází ke snížení tvorby vlastních hormonů a u mužů ke zmenšení velikosti či až atrofii varlat (Nekola, 2000, Pyšný, 2006).

46

Virilizační účinky - U chlapců anabolika způsobují předčasný nástup znaků dospívání. Jedná se především o zvětšení genitálu, předčasnému rozvoji sekundárních pohlavních charakteristik s urychlením lícního a tělesného ochlupení, prohloubením hlasu, zvýšenou produkci kožních mazových žláz, což vede až ke vzniku akné. Nejzávažnějším projevem užívaní AAS u chlapců, je předčasná osifikace chrupavek růstových plotének dlouhých kostí. U dospělých mužů dochází k vypadávání vlasů, můžou vzniknout pocity bolesti při močení, způsobené benigním zvětšením prostaty a k projevům priapismu, tedy abnormální, přetrvávající a až bolestivé erekci penisu (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). U žen dochází k zesílení tělesného ochlupení nejen v typických ženských místech, ale také může dojít k výskytu mužského typu ochlupení, především v obličejové části. Dále dochází ke vzniku akné, zvýšenou produkcí kožních mazových žláz, zvětšení klitorisu, vypadávání vlasů, zvětšení hrtanu, zhrubnutí hlasu, atrofie prsů, poruchám menstruačního cyklu a také k přestavbě skeletu na typ s mužskými rysy (Slepička, Pyšný, 2000, Nekola, 2000, Shapiro, 2005). Gynekomastie – Vzniká u mužů v případě přeměny některých anabolik na estrogeny, neboť estrogeny jsou řídící v procesu růstu prsní žlázy. Dochází tedy ke zvětšení mléčné žlázy u mužů, což způsobuje nadměrnou citlivost, bolestivost a v některých případech i k výtoku mléčné tekutiny. Po vysazení AAS dochází zpravidla k ústupu těchto důsledků, ale v některých případech zůstává žláza zvětšená a je nutné operační řešení (Nekola, 2000, Pyšný, 2006). Genotoxické riziko – Některé studie prokazují, že nefyziologické užívání anabolik zvyšuje počet zlomů chromozómů deoxyribonukleové kyseliny (DNA), tedy poškozuje genetickou informaci buněk (Pyšný, 2006). Toto může tedy vést ke zvýšenému riziku vniku nádorového onemocnění u jedince a v některých případech i ke vzniku vrozených vad u jeho potomků (Slepička, Pyšný, 2000, Shapiro, 2005). 2) Změny kardiovaskulární a hematologické Poškození srdečního svalu – Řada studií prokazuje, že užívání anabolik způsobuje poruchy srdečního rytmu, vznik infarktu myokardu nebo kardiomyopatie, což je

47

nevhodné zvětšení srdce se závažnou poruchou jeho funkce. Některé studie dokonce mluví i o toxickém vlivu AAS na myofibrily srdečního svalu (Nekola, 2000, Shapiro, 2005, Pyšný, 2006). Ovlivnění objemu a srážlivosti krve – I tady řada studií prokazuje, že užívání anabolik způsobuje, že v organismu dochází k zadržování vody, iontů sodíku a chlóru. Zvyšující se koncentrace sodíku v plasmě vede k nárůstu osmotického krevního tlaku, což může způsobit až úmrtí na selhání oběhového systému. Užívání anabolik vede i k větší produkci červených krvinek, které způsobují zvětšení hustoty krve, což přináší zvětšenou zátěž pro srdce. Dále některé studie prokazují i vliv na zvýšenou srážlivost krve (Pyšný, 2006). Poruchy lipidového metabolismu – Anabolika způsobují vzestup triglyceridů a cholesterolu v krvi, kdy dochází ke snížení hladiny HDL cholesterolu a vzestup LDL cholesterolu. Tyto změny jsou spojeny s ovlivněním funkcí enzymů jater, např. lipoproteinové lipázy, což ovlivňuje hladiny jednotlivých tukových složek v krvi. Toto vede k rozvoji arterosklerózy, což sebou přináší i zvětšené riziko na úmrtí na infarkt myokardu (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). 3) Poškození jater Je způsobeno především orálními anaboliky, kdy tyto zvyšují hodnoty ALT, AST, alkalické fosfatázy a bilirubinu, což vede k poškození jaterních lalůčků v jejich střední části. Dále může dojít ke vzniku cholestatické žloutenky a v některých případech může dojít až k selhání jater a smrti. Rovněž jsou popsány studie, které prokazují, že příjmem anabolik dochází ke vzniku benigních tumorů, které ohrožují život tím, že při jejich prasknutí způsobují vnitřní krvácení, což může vyústit až k smrti jedince. Jednou z forem poškození jater, je onemocnění peliosis hepatitis, což je onemocnění se vznikem krevních cyst v jaterním parenchymu, v některých případech postihuje i slezinu, kdy při jejich prasknutí opět ohrožují život jedince (Pyšný, 1999, Nekola, 2000, Shapiro, 2005).

48

4) Poškození pohybového systému V důsledku užívání anabolik dochází díky tréninkovému úsilí k zvýšenému růstu svalové hmoty, kdy dochází k rozporu mezi růstem svalů a rozvojem vazivové tkáně, kde je nárůst nižší, což má za následek závažná akutní i chronická poškození přetěžované části pohybového systému. Nejčastěji se jedná o různé formy natržení či přetržení vazů a svalů, ale i chronické zánětlivé změny v důsledku opakovaných mikrotraumatizací pohybového systému (Pyšný, 2006). 5) Změny chování a poruchy psychických funkcí Užíváním anabolik dochází především ke zvyšování agresivity a násilného chování. Dále jsou popsány i případy výskytu poruch spánku, vzniku panického strachu a neklidu, k obdobím velkolepých nápadů a paranoidních přeludů. Také došlo k popsání případů, které vyústily až k sebevražedným tendencím. Některé studie poukazují i na možný vznik psychické závislosti na užívání anabolik (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). 6) Nádorové onemocnění Dlouhodobé užívání anabolik způsobuje zvětšení rizika vzniku nádorových onemocnění, kdy mezi nejčastější patří benigní tumory prostaty a hepatocelulární adenomy, které mohou při jejich ruptuře způsobit i smrt jedince v důsledku masivního vnitřního krvácení. Dále byly popsány i případy vzniku nádorových onemocnění varlat a ledvin. U některých jedinců byl zjištěn i vznik zhoubných onemocnění (Pyšný, 1999, Shapiro, 2005). 7) Porucha regulace glukózy Po užívání anabolik byly zjištěny případy poklesu tolerance glukózy a vzestup inzulínové rezistence s možným vznikem diabetes mellitus typu 2 (Slepička, Pyšný, 2000). 8) Změny imunitního systému Při užívání anabolik bylo zjištěno snížení imunoglobulinů A a G, což jsou látky starající se o obranyschopnost organismu (Pyšný, 1999).

49

9) Nepřímé následky Při injekčním užívání riziko přenosu parenterálních nemocí (HIV, žloutenka), neodbornou injekční aplikací může dojít ke tkáňovému poškození, kdy nejčastějším je poškození nervů v hýžďových svalech (Slepička, Pyšný, 2000).

Peptidové hormony, růstové faktory a příbuzné látky Erytropoetin (EPO) Jeho užívání vede ke zvýšení krevního tlaku, viskozity a srážlivosti krve, která může vyústit až ke vzniku krevních sraženin, což může vést až ke smrti z důvodu infarktu myokardu či mozkové mrtvice. Také může dojít jeho užíváním ke zvětšení levé komory, která ojediněle může způsobit i selhání oběhového systému. Dalším negativem je zvýšené riziko přenosu parenterálních nemocí při jeho aplikaci (Nekola, 2000, Pyšný, 2006). Gonadotropiny (LH, hCG) Nefyziologický příjem gonadotropinů u mužů vede k nadměrné produkci AAS, což sebou přináší i negativní účinky, které jsou uvedeny u anabolických látek. Aplikace gonadotropinů přináší riziko vzniku lokálních otoků, bolestí v místě vpichu a alergických projevů od kožních erupcí k těžkým reakcím včetně anafylaktického šoku. Dále jsou popsány rizika vzniku zažívacích problémů (Pyšný, 2006). Růstový hormon (hGH) Při užívání růstového hormonu v nefyziologických dávkách u dětí a mládeže, kde nebyly dosud uzavřeny růstové štěrbiny, dochází ke vzniku gigantismu. U dospělých pak může dojít ke vzniku akromegalií, tedy k onemocnění způsobující růst koncových části těla (např. nos, uši, brada, nadočnicové oblouky, ruce, nohy). Dále jeho užívání vede ke ztluštění kůže, poškození nervového systému, zvětšení vnitřních orgánů (např. srdce, jater, sleziny), vznik polypů tlustého střeva, poruchy potence, záněty kloubů, myopatie, poruchy regulace glukózy, k hyperlipedémii a ke zvýšení krevního tlaku. U žen v souvislosti s jeho užíváním může dojít k poruchám menstruačního cyklu a

50

neplodnosti. Některé studie popisují, že užívání růstového hormonu vede k vzniku nádoru mléčné žlázy a lymfatických uzlin, k poruchám funkce ledvin a k vzniku psychických poruch (Pyšný, 1999, Nekola, 2000). Dle Nekoly (2008) lze negativní dopad na zdraví způsobený užíváním růstového hormonu označit za podobný jako u anabolických steroidů. Inzulín Užívání inzulínu vede k hypoglykemii a při dosažení určité hodnoty, dochází v organismu ke vzniku dalších poruch, jedná se především o poruchy činnosti centrální nervové soustavy. Z hypoglykemií je spojeno i vyplavení ketocholaminů, které můžou vyvolat pocity úzkosti, palpitace, třes, zvýšení krevního tlaku, tachykardii a pocení. Dále se objevují pocity únavy, slabosti, hladu, bolesti hlavy, poruchy vidění, poruchy vědomí ústící až do bezvědomí s křečemi (Pyšný, 2006). Užívání inzulínu může vést až ke vzniku rezistence organismu na něj a vzniku lokálních i celkových alergických reakcí organismu. Jeho aplikací pak hrozí vznik lipodystrofie v místě vpichu a také může dojít k přenosu parenterálních nemocí (Slepička, Pyšný, 2000). Kortikotropiny (ACTH) Užívání kortikotropinů sebou přináší řadu zdravotních rizik, která jsou způsobena přímo nebo nepřímo. Mezi přímé patří různé formy lokálních či celkových alergických reakcí a mezi nepřímé, pak patří zvýšená činnost hormonů kůry nadledvin. Kortikotropiny způsobují katabolické působení s negativní dusíkovou bilancí, s projevem osteoporózy, atrofií kůže, rizikem aseptické kostní nekrózy, myopatií a se snížením odolnosti organismu vůči infekci. Dále může dojít ke změnám oběhového systému s otoky, s poklesem krevního tlaku, s rizikem krevních vmetků a s poruchou srdečního rytmu. Rovněž jsou známy případy výskytu hormonálních změn se vznikem nadměrného ochlupení, projevem akné a zvětšováním tělesné hmotnosti jedince s disproporčním ukládáním tuku. U dětí pak můžou způsobit útlum růstu a u žen může dojít k poruchám menstruace. Kortikotropiny mají i neuropsychické účinky, jako například euforii, nespavost, motorický neklid, bolest hlavy, psychotické stavy a

51

závratě.

K dalším

rizikům

patří

vznik

zánětu

slinivky

břišní,

hyperlipoproteinémie, aterogeneze a alergizace s možností vzniku anafylaktického šoku (Pyšný, 1999). Insulinu podobné růstové faktory (IGF-1, IGF-2) Příjem těchto látek sebou přináší řadu zdravotních rizik, které jsou stejná jako zdravotní rizika uvedená u anabolických látek a růstového hormonu (Pyšný, 2006). Mechanické růstové hormony (MGF) Zdravotní rizika dosud nejsou známá, jelikož nebyly uvedeny žádné údaje o jejich působení na lidský organismus při podávání nefyziologických dávek (Pyšný, 2006).

Beta-2 agonisté Užívání beta-2 agonistů sebou přináší poruchy srdečního rytmu (zrychlená srdeční frekvence), svalový třes (nejčastěji postihuje ruce), bolesti hlavy, roztažení cév v periferii. V některých případech se objevují změny chování jedince s nervozitou, napětím, strachem či přecitlivostí. Dále svým působením na hladinu inzulínu v těle přináší rizika spojená s jeho vyšší hladinou (Nekola, 2000, Pyšný, 2006).

Antagonisté a modulátory hormonů Inhibiroty aromatáz Příjem těchto látek může vyvolat alergické kožní projevy, svědění kůže, ospalost, zažívací potíže s nechutenstvím a zvracením, bolesti svalů a kloubů a v některých případech mohou vyvolat rozvoj anafylaktického šoku. Dále svým působením na snížení hladiny estrogenu v těle a podporou biologické aktivity AAS, přináší další řadu zdravotních rizik (Pyšný, 2006).

52

Selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM) a antiestrogenní látky Přesná zdravotní rizika při jejich zneužívání ve sportu zatím nejsou známa, ale svou podporou biologické aktivity AAS nepřímo vyvolávají zdravotní rizika uvedená u AAS. Známa jsou rizika při léčebném užívaní u žen, kdy zvyšují nebezpečí vniku zhoubného onemocnění dělohy a samovolného potratu. Dále mohou vyvolávat nevolnost, zvracení, změny v chování s nervozitou, závratě a dokonce i poruchy zraku (Pyšný, 2006).

Diuretika a ostatní maskovací látky Diuretika Zneužívání diuretik má řadu zdravotních rizik, kdy způsobenou dehydratací organismu dochází k projevům slabosti, poruchám zažívacího traktu, svalovým křečím, poklesu krevního tlaku, poruchám sluchu, bolestem hlavy a stavům neklidu a úzkosti. V případě pokračujících ztrát tekutin s minerály může dojít k metabolickému rozvratu vnitřního prostředí s poruchou funkce ledvin a oběhového systému, což v některých případech může skončit i smrtí jedince (Slepička, Pyšný, 2000, Nekola, 2000). Při dlouhodobém příjmu diuretik dochází v organismu ke zvýšení hladiny vápníku v krvi a snížení jeho množství v kostech, což vede k osteoporóze a zvýšenému ukládání vápníku v ledvinách, zvýšené tvorbě kamenů v močových cestách. Dále jsou známé časté zažívací potíže s nechutenstvím a zácpou, což vede k hubnutí jedince (Pyšný, 2006). Maskující látky Užívání probenecidu může způsobit zažívací problémy s nechutenstvím a zvracením, kožní vyrážku a v některých případech může způsobit snížení počtu červených krvinek či selhání ledvin (Pyšný, 2006). Dlouhodobým užíváním inhibitorů alfareduktázy dochází u mužů k poklesu libida, poruchám ejakulace či následné impotenci. Dále jsou známé případy bolesti varlat, zvětšení a bolestí prsů a kožní vyrážky (Pyšný, 2006). Aplikací plazmových expandéru může způsobit různé formy alergických projevů včetně anafylaktického šoku (Pyšný, 2006). 53

Stimulancia Amfetaminy (amfetamin, metamfetamin) Příjem

amfetaminů

přináší

značné

zdravotní

rizika.

Dochází

k nepříznivým změnám v chování s narůstajícím podrážděním, nerozhodností, zmatkem, strachem, sníženou schopností koncentrace, depresemi, halucinacemi, poruchami spánku a i paranoiou. Dále způsobují rozšíření zorniček, zrychlené dýchaní, zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence, svalový třes a bolest svalů a kloubů. Při opakovaném užívání může dojít ke snížení sexuální aktivity jedince. Dlouhodobé užívání sebou přináší nebezpečí vzniku závislosti, poškození srdečního svalu, poruchy růstu u adolescentů. Užíváním amfetaminů může dojít i k smrti jedince, a to především při jejich kombinaci s AAS a diuretiky, či při jeho užití při zátěži vysoké intenzity prováděné v horkém prostředí, neboť dochází k poruše termoregulace, která vede k teplotnímu selhání organismu a tedy smrti jedince. Při jejich nitrožilní aplikací dochází k nebezpečí přenosu parenterálních infekcí (Slepička, Pyšný, 2000, Nekola, 2000, Shapiro, 2005). Efedrin Užívání efedrinu poškozuje oběhový systém, jelikož dochází k zvýšení krevního tlaku, poruchám srdečního rytmu včetně smrtelné fibrilace komor. Dále dochází i k případům mozkového krvácení a akutnímu nedostatku kyslíku v srdečním svalu. Efedrin má negativní účinky i na centrální nervový systém, kdy se objevuje třes kosterního svalstva, nauzea, zvracení, závratě, bolest hlavy, nespavost, podrážděnost, nervozita, úzkost a anorexie (Nekola, 2000, Pyšný, 2006). Kokain Příjem kokainu způsobuje závažné poruchy oběhového systému, kdy zvyšuje krevní tlak, srdeční frekvenci a vede ke zvýšenému ucpávání cévního řečiště srdečního svalu a mozku, také podporuje vznik závažných poruch srdečního rytmu. Užívání kokainu vede i k poškození jater, jelikož zvyšuje hodnoty jaterních enzymů v krvi. Dále ovlivňuje i funkce centrálního nervového systému, kdy způsobuje neklid, úzkost, paniku a v některých případech i vznik

54

halucinací. Jsou popsány i případy úmrtí sportovce v souvislosti s užitím kokainu, jelikož kokain ovlivňuje termoregulační pochody stahem periferních cév, což může vést k vzniku tepelného vyčerpání či selhání organizmu. Dlouhodobým užíváním dochází k vzniku závislosti a k zvýšení rizika rozvoje paranoidní psychózy a epileptických záchvatů. Konzumace kokainu, AAS a alkoholu je toxická pro srdeční sval. Další významná rizika jsou spojena s aplikací kokainu, kdy při jeho šňupání dochází k poškození vnitřní výstelky dutiny nosní, která může vést až k proděravění přepážky oddělující nozdry, což musí být napraveno chirurgickým zákrokem. Při nitrožilní aplikaci dochází k nebezpečí vzniku vředů, otoků, krevních sraženin a parenterálních infekcí (Nekola, 2000, Shapiro, 2005, Pyšný, 2006).

Narkotika Tyto látky přináší nebezpečí vzniku trvalého poškození organismu. Narkotika způsobují snížení aktivity hladké svaloviny cílových orgánů, ovlivňují oběhový a dechový systém, kdy snižují srdeční frekvenci, krevní tlak a vedou k poruchám dýchání. Rovněž způsobují kolikové bolesti, zácpu, snížení tvorby moči a stažení dýchacích cest. Dále je zde vysoké riziko vzniku silné závislosti, doprovázené abstinenčními příznaky s projevy bolestmi, zvracením, průjmy, křečemi, pocením, třesem a psychickými poruchami chování, jako jsou neklid, podráždění a stavy úzkosti. Opakovaným užíváním narkotik dochází ke vzniku tolerance, což vede k nutnosti zvyšovat přijímané množství k dosažení požadovaného biologického účinku, jinak dochází ke vzniku abstinenčních příznaků. Při užívání vyšších dávek může dojít i ke smrti jedince z důvodu zástavy dechu. Nitrožilní užívání narkotik je spojeno s rizikem vzniku kožních abscesů, otravy krve, ale i možnost přenosu infekcí do organismu včetně těch parenterálních (Slepička, Pyšný, 2000, Nekola, 2000, Shapiro, 2005).

Kanabinoidy Užívání těchto látek má řadu negativních účinků, například pocit sucha v ústech, dráždivý kašel, bušení srdce, závratě, snížené vnímání jedince a často se objevují i pocity úzkosti s útlumem a ospalostí jedince. Při vysokých dávkách

55

mohou způsobovat halucinace a přeludy. Dlouhodobým užíváním dochází k snížení obranyschopnosti organismu, pohyblivosti spermii u mužů, možnosti vzniku gynekomastie u mužů, poruchám menstruačního cyklu u žen a poškození krátkodobé paměti (Pyšný, 1999, Nekola, 2000, Shapiro, 2005). Mezi další závažné rizika patří i možnost vzniku rakoviny, jelikož kouř z marihuany obsahuje mnohonásobně více rakovinových látek než je tomu u kouře z tabáku. Dále je třeba uvést, že tyto látky jsou většinou přestupní stanicí k přechodu na tzv. tvrdé drogy (Pyšný, 2006).

Glukokortikosteroidy Při jejich příjmů dochází k působení na centrální nervový systém, kdy navozují psychické změny, jako jsou pocity nepřiměřené euforie nebo neklidu, nervozity, zmatenosti či deprese, které mohou vést až k sebevražedným pokusům. Svým působením na metabolismus sacharidů, tuků a bílkovin, dochází k nadměrnému ukládání tuků v těle, především v oblasti obličeje a trupu, a také k vzniku metabolické alkalózy. Dále způsobují rozvíjení svalové slabosti, onemocnění svalů i s jejich atrofií, ztenčení kůže, řídnutí kostí a u dospívajících jedinců zpomalují jejich růst, vedou i k vzniku žaludečních vředů a cukrovky. Závažným rizikem je jejich vliv na oběhový systém, kdy zvyšují počet některých krevních elementů, zvyšují krevní tlak, způsobují poruchy srdečního rytmu a v ojedinělých případech mohou vést až k oběhovému selhání. Další rizika jsou spojena s jejich injekční aplikací, kdy zvyšují možnost vzniku infekce a při opakované kloubní aplikaci mohou vyvolat nestabilitu kloubu (Nekola, 2000, Pyšný, 2006).

Alkohol Požívání alkoholu dlouhodobě a v nadměrném množství vede k řadě zdravotních rizik, kdy vedle vzniku závislosti, způsobuje závazné poruchy funkce jater, které vedou až k vzniku cirhózy a nádorových onemocnění. Dále studie popisují zvýšený výskyt rakoviny hltanu, hrtanu, žaludku, plic a prsu u žen. Dochází i k poškození periferních nervů, snížení buněčné imunity, poruchám potence, vzniku alkoholové psychózy s deliriem tremens, Korsakovovou

56

psychózou, halucinacemi a paranoidními bludy. Nezanedbatelný je i vznik morfologických změn srdeční svaloviny, včetně kardiomyopatie, která vede k poruchám srdečního rytmu (Slepička, Pyšný, 2000, Shapiro, 2005). Zdravotní rizika přináší i akutní užití alkoholu, kdy to závisí na jeho množství v krvi. V případě hladiny alkoholu v krvi kolem 1 g/l dochází zejména ke zpomalení reakcí a poruchám jemné motoriky. Při hladině okolo 2 g/l způsobuje poruchy koordinace, rovnováhy a řeči. Dosáhne-li hladina alkoholu hodnot okolo 3 až 4 g/l vniká těžká otrava jedince, což vede k hlubokému spánku nebo bezvědomí. V případě dalšího růstu hladiny, to má za následek komatózní stav, kdy klesá krevní tlak, rozvíjí se metabolická acidóza a snižuje se činnost dechového centra. Tento stav může vést i ke smrti jedince, jelikož mohou být vdechnuty zvratky do plic (Pyšný, 2006).

Beta-blokátory Příjmem těchto látek dochází nejčastěji k poklesu krevního tlaku a srdeční frekvence, což může vést k srdečnímu selhání a dechovým potížím. Známé jsou výskyty psychických změn s únavou, nespavostí a depresemi, poruchy potence a vniku stažení cév. Při užití těchto látek v průběhu zátěže, vykonávané v horkém prostředí, dochází k nadměrnému zvýšení teploty organismu, což je způsobeno v důsledku vzniklé termoregulační poruchy. Popsaný stav může v ojedinělých případech vést i k úmrtí jedince (Slepička, Pyšný, 2000, Nekola, 2000).

4.1.2 Zdravotní rizika zakázaných metod Zvyšování přenosu kyslíku Nejzávažnější rizika jsou spojena s podáním krve od jiné osoby, kdy může dojít ke spuštění řady nepříznivých reakcí a to v souvislosti s obranou organismu před příjmem cizích látek. Objevují se například bolesti v zádech, na prsou, v oblasti ledvin a také může dojít k rozvoji šokového stavu či akutnímu selhání ledvin. Závažným rizikem je i přenos některých parenterálních infekcí (HIV, hepatitidy), či podání krevního produktu před fyzickým výkonem vysoké intenzity, který může vést až k srdečnímu selhání z důvodů stoupající viskozity

57

krve a systolického krevního tlaku. Zdravotní rizika při aplikaci vlastního krevního produktu jsou sice nízká, ale objevují se například při znečištění přípravku bakteriemi, kdy tyto vytvoří toxické látky, které mohou v průběhu několika minut vyvolat hemolýzu a rozvoj šoku (Nekola, 2000, Pyšný, 2006).

Chemická a fyzikální manipulace Zdravotní

rizika

jsou

spojena

především

s cévkováním,

které

při neodborném provedení a nedodržení sterilního prostředí jsou značná. Při cévkování může dojít k mechanickému poškození močové trubice, měkkých tkání a orgánů v jejím okolí. Dále vzniká veliké nebezpečí přenosu infekcí do organismu, včetně těch parenterálních (Nekola, 2000, Pyšný, 2006).

Genový doping Zdravotní rizika používání genového dopingu jsou dle Šnajderové a Chlumského (2006) značné, kdy se především jedná o možnou toxicitu z akumulace proteinů, chemickou kontaminaci, pyrogeny, letální imunitní odpověď na virový vektor, vznik mutací, neúměrný vývoj svalů v poměru k vývoji šlach.

4.2 Riziko trestního postihu Riziko trestního postihu za doping je v České republice teprve od 1. ledna 2010, kdy vyšel v účinnost zákon č. 40/2009 Sb, Trestní zákoník, který obsahuje § 288 Výroba a jiné nakládání s látkami s hormonálním účinkem. Tento paragraf stanovuje trestnost výroby, přechovávání, dovozu, vývozu, provezení, nabídky, prodání, poskytnutí nebo podání jinému látky s anabolickým nebo jiným hormonálním účinkem za jiným než léčebným účelem, nebo použití vůči jinému metody spočívající ve zvýšení přenosu kyslíku v lidském organizmu nebo jiné metody s dopingovým účinkem za jiným než léčebným účelem a stanoví za ně tresty odnětí svobody v rozmezí do jednoho roku až na tresty se sazbou 5 až 12 let. Při určování délky trestu soud přihlíží k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a

58

k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy. Dále přihlíží k chování pachatele po činu, zejména k jeho snaze nahradit škodu nebo odstranit jiné škodlivé následky činu, a pokud byl označen jako spolupracující obviněný, též k tomu, jak významným způsobem přispěl k objasnění zvlášť závažného zločinu spáchaného členy organizované skupiny, ve spojení s organizovanou skupinou nebo ve prospěch organizované zločinecké skupiny nebo pomohl zabránit pokusu nebo dokonání takového trestného činu. Přihlíží také k účinkům a důsledkům, které lze očekávat od trestu pro budoucí život pachatele. V souvislosti s výše uvedeným § 288 z. č. 40/2009 Sb. bylo vydáno nařízení vlády č. 454/2009 (viz. příloha I), kterým bylo stanoveno pro účely trestního zákoníku, co je považováno za látky s anabolickým a jiným hormonálním účinkem a jaké je jejich větší množství, a co se pro účely trestního zákoníku považuje za metodu spočívající ve zvyšování přenosu kyslíku v lidském organismu a za jiné metody s dopingovým účinkem. Dále je zákonem č. 40/2009 Sb. postihováno používání i jiných dopingových látek, především některých ze skupiny stimulancií (amfetamin, efedrin, kokain, atd.), narkotik (heroin) a kanabinoidů (marihuana, hašiš, atd.), jedná se o tyto paragrafy trestního zákona, § 283 Nedovolená výroba a jiné nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, § 284 Přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu, § 285 Nedovolené pěstování rostlin obsahujících omamnou nebo psychotropní látku, § 286 Výroba a držení předmětu k nedovolené výrobě omamné a psychotropní látky a jedu, § 287 Šíření toxikomanie. Postihování těchto dopingových látek bylo již uvedeno i v předchozím trestním zákoně č. 140/1961 Sb. Dále je tato problematika řešena v zákoně č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, který upravuje v návaznosti na přímo použitelné předpisy Evropských společenství, zacházení s prekursory a pomocnými látkami a stanoví pravomoc a působnost správních orgánů nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem a přímo použitelnými předpisy Evropských společenství, které podle těchto přímo použitelných předpisů Evropských společenství vykonává členský stát.

59

4.3 Riziko sportovního postihu V případě, že bylo zjištěno porušení dopingových pravidel ze strany sportovce, sportovního funkcionáře, trenéra, lékaře či jiného doprovodného personálu sportovce, dochází k udělení trestu za takovéto jednání. Tresty za porušení dopingových pravidel jsou udělovány v České republice dle Směrnice pro kontrolu a postih dopingu ve sportu v České republice, který vydal AVD ČR. Tresty pro sportovce, u nichž bylo zjištěno použití zakázané látky nebo metody, nebo kteří se odmítli podrobit či dostavit k dopingové kontrole, jsou většinou udělovány, v prvním případě trestem zastavení závodní činnosti na dva roky a při druhém provinění je udělen již trest doživotního zastavení závodní činnosti. Tresty pro funkcionáře, trenéry a lékaře jsou udělovány v případě, že byla prokázána jejich spoluúčast při pozitivním nálezu zakázaných látek či metod u sportovce, kdy při prvním provinění dochází většinou k udělení zákazu výkonu funkce na dva roky a při druhém provinění dochází k udělení trestu doživotního zákazu funkce. V případě, že byla zjištěna spoluúčast na dopingu u mládeže do 18 let věku, dochází ke zdvojnásobení trestů. Pro délku trestů je především rozhodující, konkrétní porušení dopingových pravidel (http://www.antidoping.cz/ documents/smernicedoping.pdf). Pokud bylo porušení antidopingových pravidel zjištěno při soutěži, dochází automaticky k anulaci výsledku sportovce, tedy diskvalifikaci, odebrání medailí, bodů a cen. Zjištěný doping u sportovce může vést i k výraznému snížení státní dotace pro sportovní svaz na jeho činnost (Pyšný, 2006).

60

Diskuze Z práce vyplynulo několik závažných otázek, které stojí za zamyšlení. Otázky budou rozděleny do dvou odstavců, kdy v prvním budou uvedeny otázky týkající se dopingu a v tom druhém, budou uvedeny otázky z pohledu kulturistiky. Z problematiky dopingu vyplynulo obrovské množství otázek, kdy asi tou úvodní je, proč se stále nedaří vymítit doping ze sportovního prostředí, když je jeho používání dlouhodobě známou věcí? Další otázkou je, proč již nebylo přistoupeno k tvrdším trestům za používání dopingu, když například množství pozitivních dopingových kontrol v ČR se od roku 2000 drží stále na stejné úrovni okolo 20 a více případů za rok, kdy toto nebylo ovlivněno ani zavedením trestního postihu za doping, který vstoupil v ČR účinnost 1. ledna 2010? Toto vybízí k další otázce, copak riziko trestního postihu nevzbuzuje v lidech obavu? Velice závažnou otázkou jsou ony zdravotní rizika, která sebou užívání dopingu přináší, což se jich jejich uživatelé nebojí, nebo jsou tyto rizika nepravdivá? Těchto otázek je snad nekonečné množství a není možné zde všechny uvést. Z pohledu práce na kulturistiku rovněž došlo k vyplynutí několika otázek. Ta první zní, je možné kulturistiku stále označovat za sport, když její provozování, na všech jejich úrovních, je spojováno s používáním dopingu a dokonce i poškozování zdraví? Proč byly v roce 2010 v kulturistice provedeny pouze 4 dopingové kontroly, když se jedná o sport, který je nejvíce postižený dopingem? Je vůbec možné kulturistiku očistit od dopingu? Výčet takovýchto otázek by mohl být opět snad nekonečný, ale jako poslední, bude uvedena ta, jež se váže ke vzniku kulturistiky a tato zní, kam se poděla úvodní myšlenka a smysl kulturistiky, jež byl spatřován ve zformování postavy, pravidelným cvičením a zdravou výživou?

61

Závěr Problém dopingu či užívání různých podpůrných látek pro zvýšení výkonu se datuje již do období antiky, kdy to bylo spojeno především s touhou člověka po slávě. V té době se jednalo o používání různých přírodních látek. Od této doby prošel doping značným vývojem, již se nepoužívají pouze přírodní produkty, ale především ty syntetické, které výrazněji napomáhají ke zvýšení výkonnosti, která je vykoupena i většími zdravotními či jinými riziky. Doping již není doménou pouze vrcholového sportu, ale daleko více zasahuje do sportu rekreačního a dokonce do sportu mládežnického a dětského. Touhou pro sportovce už není jen touha po slávě či úspěchu, ale především výrazná finanční odměna, kdy sportovec je pro dosažení schopen učinit téměř všechno. Tomuto napomáhá právě i ona značná komercionalizace sportu a do jisté míry i tolerance společnosti k používání dopingu, jelikož je pro ni rozhodující spatření až nadlidských výkonů, přičemž způsob, kterým bylo výkonu dosaženo, je nezajímá. Sport, tak ztrácí svůj původní smysl, tedy navození pocitu štěstí, pohody a sebeuspokojení. Cílem této práce bylo podat ucelený souhrn informací o dopingu, kdy jeho problematika byla poukázána ve spojitosti s kulturistikou, která je nejvýrazněji spojována s dopingem, jelikož zasahuje všechny její úrovně. Na tuto skutečnost poukazuje i podkapitola této práce, kde je patrné, že právě kulturistika má největší procento pozitivních dopingových případů ze všech sportovních odvětví v České republice. V práci byly popsány definice dopingu z různých pohledů, organizace a dokumenty, které se problematikou dopingu zabývají, výčet a popis jednotlivých dopingových látek a metod s jejich prokázanými účinky na lidské tělo, forma kontroly dopingu ve sportu a především hlavní rizika, která sebou užívání dopingu přináší, aby bylo možno pochopit, jak je tato problematika zásadní, jelikož může ovlivnit následnou kvalitu života sportovce či člověka, ať už z důvodu poškození zdraví či nebezpečí trestního stíhání. Závěr a odkaz práce nejlépe vystihuje desatero proč nedopovat, které vydal Antidopingový výbor ČR, jelikož se jedná o stručné, výstižné a srozumitelné argumenty, které mluví za vše.

62

Desatero proč nedopovat dle AVD ČR: 1. Kdekoliv ve světě můžeš být potrestán za braní dopingu! 2. Nejsi jenom podvodník, ale mohou tě také tě vyloučit z tvého sportu! 3. Vážné vedlejší účinky a zdravotní rizika 4. Dáváš svému sportu špatnou „image“ 5. Nemůžeš být hrdý na své zlepšení a výsledky, protože skutečně nejsou tvoje 6. Budeš lhát mnoha lidem a mít mnoho tajností 7. Můžeš přijít o vlasy, nebudeš moci mít děti, můžeš prodělat srdeční infarkt 8. Zničíš si svoji sportovní kariéru a reputaci 9. Nebudeš moci spát, budeš mít problémy s koordinací a rovnováhou a navíc to může vést až ke zmrzačení artritidou 10. Kouření marihuany může mít negativní vliv na tvoje sportovní výkony a zasáhne to i tvoje plíce (chronickým zánětem průdušek i rakovinou hrtanu)

Nedopuj sportuj férově! (http://antidoping.cz/documents/desatero.pdf)

63

Resumé Cílem práce bylo poskytnout souhrnné informace o dopingových látkách a metodách, které jsou v současné době používány ve sportu a hlavně v kulturistice, kdy důraz byl kladen především na uvedení účinků dopingových látek a metod na lidský organismus a rizika spojená s jejich užíváním. Dále byly popsány definice dopingu z různých pohledů, organizace a dokumenty zabývající se dopingem, forma kontroly používání dopingu, a to z důvodu, aby bylo možno se s celou problematikou dopingu seznámit a vytvořit si na ni vlastní názor.

Summary The goal of this thesis was to give comprehensive information about doping substances and methods currently used in sports in general and bodybuilding in particular. The focus was mainly on the effect of these doping methods

on

human

body

and

risks

that arise

with

using

these

methods. Furthermore, there were definitions of doping presented from various views, organizations, and documents dealing with doping, and the control of doping. The reason being was to inform about the doping problematic and make up own opinion on the subject.

64

Literatura: 1. GRASGRUBER, Pavel; CACEK, Jan. Sportovní geny. Vyd. 1. Brno : Computer Press, a. s., 2008. 480 s. ISBN 978-80-251-1873-3. 2. HAVLÍČKOVÁ, Ladislava, et al. Fyziologie tělesné zátěže I : Obecná část. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2006. 203 s. ISBN 80-7184-875-1. 3. HNÍZDIL, Jan, Doping aneb zákulisí vrcholového sportu. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, s. r. o., 2000. 152 s. ISBN 80-7169-776-1. 4. JÁNSKÝ, Ladislav; NOVOTNÝ, Ivan. Fyziologie živočichů a člověka. Vyd. 1. Praha : Avicenum, 1981. 383 s. 5. KOLOUCH, Vladimír; KOLOUCHOVÁ, Lenka. Kondiční kulturistika. Vyd. 1. Praha : Olympia, a. s., 1990. 139 s. ISBN 80-7033-041-4. 6. MANDELOVÁ, Lucie; HRNČIŘÍKOVÁ, Iva, Základy výživy ve sportu. Vyd. 1. Brno : Masarykova univerzita, 2007. 72 s. ISBN 978-80-210-4281-0. 7. MEDEK, Vladimír; NOVÁK, Petr; SMEJKAL, Jan. Kulturistika pod mikroskopem. Vyd. 3. Pardubice : Svět kulturistiky, 1996. 175 s. 8. MELICHNA, Jan, et al. Fyziologie tělesné zátěže II : Speciální část - 2. díl. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 1995. 162 s. ISBN 80-7184-039-4. 9. NEKOLA, Jaroslav, Doping a sport. Vyd. 1. Praha : Olympia, a. s., 2000. 132 s. ISBN 80-7033-137-2. 10. NEKOLA, Jaroslav. Prevence dopingu ve sportu. Vyd. 1. Praha : FTVS UK, 2008. 115 s. ISBN 8086317560, 9788086317564. 11. PYŠNÝ, Ladislav. Doping rizika zneužití. Vyd. 1. Praha : Grada Publishing, a. s., 2006. 96 s. ISBN 80-247-1702-6. 12. PYŠNÝ, Ladislav. Doping zdraví výkon. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 1999. 104 s. ISBN 80-7184-813-1. 13. PYŠNÝ, Ladislav. Fyziologie a patofyziologie dopingu. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2002. 116 s. ISBN 80-246-0529-5.

65

14. SCHMIDT, Robert F. Fyziologie. Vyd. 1. Praha : Scientia Medica, 1993. 310 s. ISBN 80-85526-18-2. 15. SCHWARZENEGGER, Arnold; DOBBINS, Bill. Encyklopedie moderní kulturistiky. Vyd. 1. Praha : Beta-Dobrovský & Ševčík, 1995. 730 s s. ISBN 8090170390, 9788090170391. 16. SHAPIRO, Harry. Drogy : Obrazový průvodce. Vyd. 1. Praha : Svojtka & Co., s. r. o., 2005. 360 s. ISBN 80-7352-295-0. 17. SLEPIČKA, Pavel; PYŠNÝ, Ladislav. Problematika dopingu a možnosti dopingové prevence. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 2000. 83 s. ISBN 80-2460205-9. 18. THORNE, Gerard; EMBLETON, Phil. Encyklopedie kulturistiky : Vše, co potřebujete vědět o budování svalů od A-Z!. Vyd. 1. Pardubice : Svět kulturistiky, 1998. 639 s. ISBN 80-902589-0-5. 19. TROJAN, Stanislav; MAREŠOVÁ, Dana, Nárys fyziologie člověka : skripta pro posl. 1. lékařské fak. Univ. Karlovy. Seš. 4, Vnitřní sekrece, biorytmy, fyziologie, reprodukce. Vyd. 1. Praha : Karolinum, 1993. 101 s, ISBN 807066-745-1. 20. TROJAN, Stanislav, et al. Lékařská fyziologie. Vyd. 3. Praha : Grada Publishing, s. r. o., 1999. 612 s, ISBN 80-7169-788-5. 21. ZAMRAZIL, Václav. Poruchy glykoregulace a diabetes mellitus. Vyd. 1. Praha : Maxdorf, s. r. o., 1997. 300 s. ISBN 80-85800-77-2. Internetové odkazy: 22. Antidopingový výbor ČR : Dokumenty [online]. 2011 [cit. 2011-04-08]. Mezinárodní úmluvy. Dostupné z WWW: . 23. Antidopingový výbor ČR : Dokumenty : Mezinárodní úmluvy [online]. 2011 [cit. 2011-04-08]. Světový antidopingový kodex. Dostupné z WWW: .

66

24. Antidopingový výbor ČR : Dokumenty [online]. 2011 [cit. 2011-04-07]. Směrnice pro kontrolu. Dostupné z WWW: . 25. Antidopingový výbor ČR : Dokumenty [online]. 2011 [cit. 2011-04-07]. Směrnice pro kontrolu. Dostupné z WWW: < Antidopingový výbor ČR : Dokumenty [online]. 2011 [cit. 2011-04-07]. Směrnice pro kontrolu. Dostupné z WWW: . 26. Antidopingový výbor ČR : Dopingová kontrola [online]. 2011 [cit. 2011-0408]. Dopingové případy v ČR. Dostupné z WWW: . 27. Antidopingový výbor ČR : Dopingová kontrola [online]. 2011 [cit. 2011-0408]. Průběh DK. Dostupné z WWW: . 28. Antidopingový výbor ČR : Dopingová kontrola : Statistiky DK [online]. 2011 [cit. 2011-04-24]. 1993 - 2010. Dostupné z WWW: . 29. Antidopingový výbor ČR : Vzdělání [online]. 2011 [cit. 2011-04-08]. Desatero proč nedopovat. Dostupné z WWW: . 30. Antidopingový výbor ČR : Zakázané prostředky [online]. 2011 [cit. 2011-0408].

Seznam

zakázaných

látek

a

metod.

Dostupné

z

WWW:

. 31. Natural-sport [online]. 2008 [cit. 2011-04-24]. Antidopingová pravidla. Dostupné z WWW: . 32. Natural-sport [online]. 2008 [cit. 2011-04-24]. Členství v ČSNS. Dostupné z WWW: . 33. NOVOTNÝ, Jan, et al. Fakulta sportovních studií Masarykovy univerzity [online]. 2009 [cit. 2011-04-08]. Kapitoly sportovní medicíny. Dostupné z WWW:


doping.html>. 67

34. ŠNAJDEROVÁ, Marta; CHLUMSKÝ, Jan. Zneužití hormonů a látek jim podobných v dopingu, současné trendy v dopingu a v boji proti dopingu látek. DMEV [online]. Duben 2006, 4, [cit. 2011-04-07]. Dostupný z WWW: . 35. PŘISPĚVATELÉ WIKIPEDIE, Kulturistika [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2011, 16. 01. 2011, 10:56 UTC, [cit. 2011-04-07]. Dostupný z WWW . 36. WIKIPEDIA CONTRIBUTORS, Bodybuilding [online], Wikipedia, The Free Encyclopedia; c2011, 04. 04. 2011, 23:25 UTC [cit. 2011-04-07]. Dostupný z WWW:. Zákony a nařízení vlády: 37. Česká republika. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník. In Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, 11. 38. Česká republika. Zákon č. 167/1998 Sb., O návykových látkách. In Sbírka zákonů, Česká republika. 1998, 57. 39. Česká republika. Nařízení vlády č. 454/2009, In Sbírka zákonů, Česká republika. 2009, 145.

68

Seznam příloh: Příloha I – Nařízení vlády 454/2009 (včetně příloh)

69