která ve své době byla nejmodernější

54

Jednu podzimní sobotu roku 1990 vládla v prostorách Českého šermířského klubu Riegel v bývalém paláci Báňské a hutní společnosti v Praze slavnostní nálada. Členové nejstaršího dosud existujícího šermířského klubu v Čechách se tu sešli, aby oslavili návrat do klubovních místností a šermírny po dlouhých 12 letech „exilu“. „Ústřední budova“ neboli palác Báňské a hutní společnosti byla vystavěna v letech 1928–1930 jako funkcionalistická obchodní a kancelářská budova (projekt J. K. Říha, konstrukce prof. S. Bechyně, stavěl R. Stockar) s ocelovou kostrou, zaobleným nárožím a obchodní pasáží. V podzemí bylo zřízeno divadlo, dříve Burianovo, dnes Komorní. V dobovém tisku se mimo jiné píše: „Roku 1927 rozhodlo se vedení společnosti přenést své sídlo i úřadovny generálního ředitelství z Brna do Prahy. Za tím účelem zakoupeny byly dva domy na nároží ul. Jungmannovy a Lazarské a později další dům na rohu Lazarské a Vladislavovy. Z užší soutěže, která byla pro novou budovu vypsána, byly zvoleny návrhy architekta J. K. Říhy, které dispozičně nejlépe vyhovovaly. S bouráním starých domů započato bylo v dubnu r. 1928, s vykopávkami základů v červenci téhož

roku, s betonováním suterénů na podzim. Práce tyto se pro tuhou zimu roku 1928/1929 prodloužily až do léta 1929. Montáž ocelové konstrukce, provedené a postavené vlastní mostárnou v Karlově Huti, započata byla 2. května 1929 a skončena v polovině září, tedy za čtyři a půl měsíce.“ … Místnosti v suterénech, přízemí a mezaninu určeny jsou výhradně k pronajmutí. V té době byl náměstkem ředitele Báňské a hutní Dr. Ing. Jan Tille, aktivní člen klubu Riegel. Prosadil, aby do projektu nového paláce byl zapracován plán šermírny a společenských prostor klubu,

která ve své době byla nejmodernější v Evropě. Členem Rieglu byl ostatně i projektant arch. Josef Říha. Šermírna byla vybudována v druhém suterénu paláce a vlastně až donedávna to byla jediná šermírna jak v bývalé ČSSR, tak v České republice, která byla takto koncipována již v projektu. Všechny ostatní šermírny jsou sály Sokola, eventuálně tělocvičny, až na výjimku, kterou je dnes Centrum sportovního šermu SC PRAHA v nové hale Sportcentra Avion v Praze 9 Letňanech. Zajímavé je, že o projektu šermírny v paláci Báňské a hutní společnosti nepsal ani do-

bový tisk (pokud jsem mohl dohledat, ale mohu se mýlit). Kromě vlastní šermírny tu byl foyer, šatny s příslušenstvím a sprchy s malým bazénkem. V době, kdy ČŠK Riegel přišel do suterénu paláce Báňské a hutní, existoval již 30 let. O historických počátcích ČŠK Riegel píše Jaroslav Tuček v dodnes vyhledávané knize Pražští šermíři a mistři šermu (1927) toto: „Škola poručíka D. Riegla… byla umístěna od r. 1888 v Bartolomějské ulici, v domě Dra. Podlipného. (Dodejme, že škola D. Riegela se původně nacházela v ulici Na příkopě, v domě U černého koně.) Roku 1890 založen byl při této škole, jež přesídlila zatím do Poštovské ul. č. 7, utrakvistický „Šermířský klub Riegel“. … Mistři Hergsell a Riegel učili šerm fleretem školou francouzskou. …Mistři Hergsell a Riegel drželi houževnatě starou školu, ale konečně novému proudu neodolali. (Roku 1897 odešel Šermířský klub „od Hergsella“ a založil si vlastní šermírnu v bývalém Vratislavském paláci v Jilské ulici, v němž šermu vyučoval Rudolf Vanderlind.) R. 1902 odchází nadporučík Riegel na odpočinek a šermířský klub „Riegel“ přerušuje svoji působnost. Jeho čeští (podtrženo autorem) členové ustavují český klub šermířský, jemuž z piety ku starému a zasloužilému učiteli ponecháno jméno Riegel; členové němečtí zakládají Herrenfechtklub, převahou důstojnický. Oba kluby

55 získávají znamenitého italského mistra Orazia Santelliho, jenž školu Rieglovu převzal.“ … [Mistr] Foresto Paoli ml., …se r. 1909 stal mistrem Českého šermířského klubu „Riegel“, když tento klub zřídil si vlastní sídlo v Jungmannově tř. na Novém Městě, v domě Měšťanské besedy. Je zajímavé, že sídlo klubu bylo ve stejné ulici, kde měl být o 20 let později postaven palác, v němž má klub Riegel své sídlo dodnes. V té souvislosti dovolte poznámku pro „pamětníky“. Jeden z členů Rieglu založil v roce 1982 SHŠ Santelli, nazvanou právě na počest jmenovaného trenéra klubu Riegel, jenž v Praze zavedl italskou školu šermu. Školu šermu šavlí výrazně ovlivnil jiný italský mistr, Luigi Barbasetti. Tento vojenský učitel šermu měl rozsáhlé šermířské vzdělání a jako vynikající pedagog byl pozván do Vídně, kde ve vojenské akademii ve Wiener-Neustadt působil v letech 1894–1914. V roce 1899 vydal svou meto-

diku šermu šavlí v německém překladu pod názvem Das Säbelfechten. Tato učebnice se stala závaznou metodikou šermu šavlí na vojenské akademii a Barbasettiho škola si získala nesmírnou popularitu i ve sportovních oddílech. Tuček pokračuje: „…Český šermířský klub přesídlil do domu Buldrova na Ferdinandově tř. [dnes Národní – pozn. aut.] později do paláce Thun-Salma, v Jungmannově tř. č. 39. …Válka rázem ochromila činnost pražských šermířských klubů. Cizí mistři Prahu opustili, po vypuknutí války s Itálií byl mistr ČŠK Riegel Foresto Paoli internován v zajateckém táboře v Katzenau; na jeho místo nastoupil mistr zrušené již zemské šermírny Adam ryt. Sokolowski.“ V důsledku vypuknutí války byl nucen odejít nazpět do vlasti i L. Barbasetti. Je pozoruhodným faktem, že ČŠK Riegel jako jediný svou činnost za 1. světové války nepřerušil. Všechny ostatní kluby zanikly (bylo jich celkem 11). Členové Rieglu

byli dokonce tak loajální, že klubové příspěvky posílali i z fronty. Po válce získal ČŠK Riegel francouzského mistra Jeana Bonniera a pokračoval v úspěšné činnosti. Z dalších šermířských mistrů uvádím italského mistra Antonia Scana (od roku 1923), Piera Biglia z Itálie, Bohumila Richtera, mjr. Fr. Dvořáka, por. Václva Hadince, od roku 1933 Pelíška, prof. Kamenického, Josefa Pavelku. V letech 1936–1947 působil v Rieglu další italský mistr, Livio di Rosa. Po druhé světové válce se v prostorách klubu vystřídala řada znamenitých trenérů, mezi nimi Francouz Goffion, Josef Jungmann, dr. Černohorský, Mirko Beznoska, Bohumil Kirchman, Josef Vršecký, prof. Svatopluk Skyva, Čestmír Čivrný (od roku 1968 působí jako trenér v SRN), Míla Marschal, František Kafka, Karel Anderle (dnes zde trénuje jeho syn Petr), Pavel Vlasák, dr. Bořivoj Bidlo, Zoša Jeníková, Petr Jedlička a další. Řadu těchto mistrů už pamatuji osobně. Snad nejzají-

mavější postavou mezi nimi byl Josef Jungmann. Když jsem se stal v roce 1961 členem klubu, bylo mu již 73 let. Vysoká postava s nezbytnou dýmkou v ústech, legenda československého šermu, mnohonásobný medailista na mezinárodních i republikových soutěžích, čestný člen Olympijského výboru, vynikající rozhodčí. Všichni jsme mu říkali „Báči“ a ještě ve vysokém věku se dokázal na planši statně ohánět šavlí. Nezapomenutelný člověk. Správu klubu vedl volený výbor, v jehož čele se postupně vystřídali tito předsedové: l. Bedřich Schejbal 1902–1904 2. Dr. Karel Musil 1904–1906 3. Dr. Ladislav Šourek 1906– 1908 4. Gabriel Wiesner 1908–1910 5. Jaroslav Tuček 1910–1921 6. Otto Koster 1921–1922 7. Dr. Joe Gruss 1922–1929 8. Otto Švorčík 1929–1951 9. Alois Sokol 1951–1954 10. Čestmír Čivrný 1954–1955 11. Dr. Jiří Klíma 1955–1957 12. Ing. Svatopluk Poljak 1957–1960

Rudolf Vanderlind, další z prvních trenérů Rieglu, před svým portrétem (rok 1911?). Představitel pražské „francouzské“ školy.

56 Členové Rieglu, jak sportovní šermíři, tak členové skupiny Mušketýři & Bandité, při exhibičním vystoupení na nádvoří Vojenského muzea v Praze v létě 1960

Cvičení členů klubu v šermírně v Měšťanské Besedě v Jungmannově ulici před 1. světovou válkou 13. PhDr. Ivo Prokop 1960– 1997 14. Mgr. František Janda 1997–1998 15. Petr Jedlička 1998 – dosud Historie ČŠK Riegel je od historie českého šermu neoddělitelná – přinejmenším v prvních 70 letech existence. Členové klubu slavili od samého začátku významné sportovní úspěchy. Klub pořádal ještě před první světovou válkou šermířské akademie, večírky s volným šermem a turnaje o Mistrovství království českého za účasti významných evropských šermířů. První mistrovství se konalo v roce 1909 (pouze ve fleretu a šavli), poslední mistrovství bylo vybojováno roku 1913, již bez maďarské účasti. Na první pohled je zřejmé, že nejúspěšnějším šermířem Rieglu v těch letech byl V.

Goppold (starší). Vilém Goppold z Lobsdorfu (1869–1943) byl pozoruhodný muž. Do šermírny nadporučíka Riegla nastupoval jako neobyčejně vysoký a útlý mladík. Jeho láska k šermu, spojená s houževnatou vůlí, překonávala všechny počáteční obtíže. Již roku 1895 soutěžil na velikém mezinárodním turnaji v Praze, jehož se zúčastnilo na třicet italských borců. Za své výkony získal dvě stříbrné medaile za fleret a šavli. Byl duší klubu Riegel, šermířskou hvězdou, trenérem i hlavním organizátorem a zůstal klubu věrný i po skončení své závodnické kariéry. Až do 1. světové války kraloval Goppold českému šermu, vynikal zejména v šermu šavlí; v této disciplině také dosáhl svých největších sportovních úspěchů. Své suverénní postavení potvrdil v kvalifikaci na IV. olympijské

Dlouholetý mezinárodní rozhodčí ing. dr. Ivo Prokop, předseda klubu 1961–1997, na mezinárodním turnaji v Minsku, Bělorusko

hry 1908 v Londýně, v níž čtrnáctkrát zvítězil a neutrpěl ani jedinou porážku. Na olympiádě v Londýně startoval ve čtyřech disciplínách: v kordu jednotlivců a v kordu družstev byl vyřazen ve čtvrtfinále, zato v šavli družstev jako kapitán přivedl své spolubojovníky O. a V. Landovy, B. Schejbala, J. Tučka a V. Tvrského k bronzové medaili za družstvy Maďarska a Itálie. S převahou maďarských šermířů svedl v šestičlenném finále heroický souboj v šermu šavlí jednotlivců. Jako jediný dovedl prorazit jejich hegemonii a vybojoval bronzovou medaili za Maďary Jenö Fuchsem a Bélou Zulawským. Byly to zároveň i první dvě olympijské medaile pro české sportovce vůbec. Goppold je získal ve svých devětatřiceti letech! Měly by být uloženy v Muzeu tělesné výchovy.

V roce 1909 získal první místo v soutěži šavlistů v belgickém Ostende. Před první světovou válkou Goppold bodoval i na ceněném Mistrovství království českého, jak je vidno z uveřejněné tabulky. Uspět ve fleretu proti Italům „bylo v té době cosi nevídaného, protože italská šermířská škola, plná živosti a jemných nuancí, v té době vítězně táhla Evropou. Goppold byl sice jejím velkým obdivovatelem a vyznavačem, přesto jeho druhá místa překvapila. Stejně jako následující rok jeho vítězství na mezinárodních turnajích v Budapešti, Berlíně a Vídni.“ (Kniha Naši olympionici). Ve dnech 6.–18. července 1912 se Goppold zúčastnil V. letních olympijských her ve Stockholmu (jako nejstarší ze 13 českých účastníků; bylo mu 43 let). Na hry se suverén-

Mistryně ČSR Alena Sittová-Matičková na soustředění v Třeboni 1960 s m. s. Čivrným

57

Původní vzhled šermírny v Jungmannově ulici (v suterénu paláce Báňské a hutní společnosti) ně kvalifikoval s 16 vítězstvími a bez porážky. Během her, kterých se účastnili i jeho dva synové Karel a Vilém, také výborní šermíři, však už na medailové příčky nedosáhl. V šavli jednotlivců neprošel kvalifikací, družstvo kordistů však přivedl do semifinále a družstvu šavlistů výrazně pomohl ke čtvrtému místu. V archivu Rieglu se dochovala obsáhlá Goppoldova zpráva ze stockholmské olympiády, v níž si kromě jiného stěžuje na nepřízeň rozhodčích, kteří české družstvo připravili o medailové pozice. Soudí, že kdyby výprava měla s sebou svého rozhodčího, mohlo být její postavení na hrách výhodnější. Jak je vidno, nespokojenost s výkony rozhodčích není nic nového. Dne 10. dubna 1927 se konala slavnostní schůze Rieglu k 25. výročí založení.

Budova Báňské a hutní dnes

Goppold z Lobsdorfu umírá. V zápisu je uvedeno: Během Dožil se 74 let. Dva dny nato valné hromady dostavil se tlumočí předseda a jednatel pan V. Goppold sen., kteréRieglu JUDr. Vilému Goppolho předseda Gruss obzvlášť dovi mladšímu „upřímnou srdečně přivítal, poukazuje soustrast na to, že pan nad úmrtím Goppold slaví Vašeho pana spolu s kluotce, našeho bem jubileum, dlouholetého ovšem nikoliv člena, vynikapouze 25leté, jícího šermíře, neboť předseda jehož památka sám přihlípro náš šerm žel v letech a klub zůstane studentských nehynoucí.“ jeho skvělým Goppold byl výkonům v šerjednoznačně mířské škole náš nejlepší nadporučíka šavlista a (neRiegela. Pan počítáme-li 3. Goppold poděmísto šavlokoval pohnut vého družstva tisknutím ruky. z roku 1908) (V té době mu Olympijský průkaz m. s. J. Jungmanna pro olympijské jediný olympijbylo 58 let.) ský medailista Dne 15. června hry roku 1936 v Berlíně 1943 Vilém

Bronzová socha šermíře, cena pro vítěze Pavelkova memoriálu

v šermu. Jak se

na slavného Čecha a vlastence „sluší“, zemřel jako zchudlý a zapomenutý muž, uprostřed jemu podobných, v domově pro lidi bez střechy nad hlavou. Důležitým milníkem v historii Rieglu byl rok 1913. Tehdy se zástupci klubu zařadili mezi devět zakladatelů vrcholného světového šermířského orgánu, kterým je Mezinárodní šermířská federace (FIE). K zakladatelům dále patřili zástupce klubů z Německa, Belgie, Francie, Velké Británie, Holandska, Maďarska, Norska a Itálie. Federace byla založena na shromáždění v Paříži 29. listopadu 1913, na základě kongresu šermířů konaného v Gentu. V důsledku této události byl také založen Český šermířský svaz. Přes protesty Maďarů a Rakušanů byl ČŠS v prosinci roku 1913 přijat za řádného člena FIE.

Pohlednice ČŠK Riegel k blíže neurčenému podniku z roku 1909

58 Mezi sportovní úspěchy „Riegliánů“ patří 3. místo Josefa Čipery v šermu šavlí na Spojeneckých hrách 1919 v Paříži (tak zvaná Pershingova olympiáda), 4. místo družstva šavlistů na olympijských hrách v Paříži (Jungmann, Opplt, Švorčík), 5. místo družstva kordistů na olympijských hrách v Amsterodamu 1928 (Jungmann, Kříž, Dr. Tille, Dr. Černohorský, Beznoska a Dr. Haken) a mnohé další. Šermíři Rieglu se účastnili také berlínské olympiády v roce 1936, kde byl Josef Jungmann vyznamenán olympijským řádem. V roce 1938 se mistrovství světa v šermu konalo z pověření kongresu FIE v Československu (v Piešťanech).

jeho členové nespočet medailí a dalších nejrůznějších trofejí. Některé z nich lze dosud spatřit ve vitríně ve foyeru klubu. V letech 1920–1982 se „riegliáni“ pravidelně umísťovali na prvních místech na mistrovství republiky ve všech zbraních, ale bodovali i na mezinárodních soutěžích. Mezi nejúspěšnější patřili J. Jungmann, J. Černohorský, J. Kakos, A. Sokol, Č. Čivrný, S. Poljak, J. Totušek, V. Janda, B. Bidlo, bratří Olexové, R. Ječmínek a další. Neméně úspěšné byly i dámy Rieglu. Úspěchů bylo tolik, že je zde nelze ani stručně naznačit. Zájemce odkazuji na podrobnou historii klubu, kterou si mohou stáhnout z naší

Pro zajímavost uvádím tabulku umístění členů Rieglu v jednotlivých letech: ROK

UMÍSTĚNÍ

1909 1910 1911 1912

FLERET

KORD

ŠAVLE

1

–

nekonal se

V. Goppold

2

J. Pfeiffer

–

3

–

B. Schejbal

1

–

V. Goppold

2

V. J. Pfeiffer

J. Pfeiffer

3

–

V. Goppold

–

1

–

–

–

2

V. Goppold

–

V. Goppold

3

–

Dr. J. Gruss

–

1

–

J. Pfeiffer

–

–

1913

2

V. Goppold

–

–

3

–

–

V. Goppold

1

–

V. Švorčík

V. Goppold

2

–

V. Goppold

J. Pfeiffer

3

M. Klika

F. Kříž

O. Švorčík

Výsledky z Mistrovství království českého Organizátory byli činovnicí Rieglu, zahajovací proslov měl ing. dr. J. Tille. Mistryní světa ve fleretu žen se stala členka Sokola Vršovice Marie Šedivá. Ohlédneme-li se zpátky na místa působení Rieglu, významným předělem je rok 1930. V té době opouští ČŠK Riegel Měšťanskou besedu a novou sezonu zahajuje v suterénu novostavby správní budovy Báňské a hutní společnosti, tak jak bylo zmíněno na začátku. Od té doby zde Riegel působí dodnes, s nešťastnou přestávkou na konci minulého století, k níž se ještě vrátíme. Během dlouhých let existence ČŠK Rieglu nasbírali

stránky http://riegel.militaria. cz/. Účast na LOH byla před válkou víceméně pravidlem; po válce se členové Rieglu účastnili olympiád v Londýně, Mnichově, Moskvě a Los Angeles, Goppoldova úspěchu však už žádný nedosáhl. Od roku 1945 pořádá Riegel také vlastní šermířskou soutěž, Memoriál Zdeňka Petera, na paměť svého člena, který zahynul během květnového povstání 1945. K historii Rieglu patří neodmyslitelně jedna pozoruhodná událost. V roce 1960 založili někteří členové pod vedením pplk. Wagnera a dr. Černohorského první československou skupinu

Propagační letáček skupiny historického šermu Mušketýři & Bandité z roku 1980 historického šermu, nazvanou Mušketýři & Bandité. Skupina vystupovala doma i v cizině dlouhých 30 let a stála u zrodu specificky českého fenoménu, historického šermu. Jeden ze zakládajících členů, Josef Šolc, je dosud pokladníkem a archivářem klubu, jakož i aktivním šermířem. Koncem sedmdesátých let nastala léta úpadku klubu. První „ranou“ bylo zřízení středisek vrcholového sportu, kam odešli ti nejlepší šermíři. Daleko větší pohroma následovala v roce 1980. V bývalé budově Báňské a hutní společnosti v té době sídlil Úřad vlády

ČSSR. Vládním byrokratům se zachtělo nevšedních prostor, kde hodlali zřídit bar, saunu, posilovnu a kdovíco ještě. Vítanou záminkou byla rekonstrukce rozvodů vody a topení. Šermírna byla zabrána jako staveništní zařízení. Museli jsme se vystěhovat z prostor, kde klub existoval padesát let. Protesty, prosby, žádosti, žaloby a arbitrážní řízení byly marné. A tak se nejúspěšnější republikový klub ocitl rázem na dlažbě. V průběhu let jsme vystřídali nejrůznější tělocvičny, ale nic naplat, z utrpěných pohrom se klub už nevzpamatoval. Členská základna se drasticky zmenšila, nebylo kde

59

Pětinásobná mistryně ČSR a pětinásobná mistryně Rakouska slečna J. Chalupová, členka ČŠK Riegel

Mistr šermu Adam rytíř Sokolowski, učitel šermu na Královské české zemské stavovské šermířské škole do roku 1914 a dlouholetý trenér ČŠK Riegel

Mistryně světa ve fleretu žen z r. 1938 Marie Šedivá, která sice nebyla členkou Rieglu, ale udržovala s námi přátelské styky až do své smrti

Nejslavnější šermíř ČŠK Riegel a Čech vůbec, Vilém Goppold z Lobsdorfu st., držitel dvou olympijských medailí z LOH 1908 v Londýně

trénovat nováčky a starší členové postupně odcházeli. Po převratu v roce 1989 jsme doufali, že se do své šermírny vrátíme, ale sametoví reformátoři nebyli o nic vstřícnější než bolševik. Následovala řada jednání, jejichž výčet by na těchto stránkách neměl smysl. V roce 1990 sice proběhl slavnostní večer, zmíněný v úvodu, kdy jsme všichni přetékali optimismem, ale po necelém roce nám pracovníci ministerstva privatizace (nový nájemník

objektu) sdělili, že musíme ročně platit nájemné ve výši 225 000 Kč(!) plus 70 000 Kč měsíčně za služby, a bylo po radosti. Nicméně jeden člověk causu nevzdal. Byl to dnešní předseda ČŠK Riegel, Petr Jedlička. Absolvoval další řetěz nekonečných jednání a nakonec se mu podařilo to, v co nikdo již ani nedoufal. V roce 1993 jsme se do šermírny konečně vrátili. Znovu jsme byli vypovězeni v roce 1996 a teprve v roce 2001 byla uzavřena nová

nájemní smlouva s ministerstvem financí (současný majitel budovy). Do tehdejší rekonstrukce suterénních prostor klub investoval celkem 425 000 Kč. Klubovnu máme podle nové smlouvy k dispozici jenom dva večery v týdnu. V roce 2001 se tréninků účastnilo jen asi 6 veteránů ve věku 55–68 let. Zdálo se, že nadále budeme fungovat jako klub důchodců. Postupně se však začali vracet někteří dřívější členové a konečně jsme

začali nesměle provádět i nábor nováčků. V současné době má klub přes padesát „papírových“ členů, z nichž zhruba polovina je aktivních. Věkový průměr se výrazně snížil, mladí šermíři ve věku 12–28 let výrazně převažují. A co je nejdůležitější, účastní se šermířských turnajů se stále lepšími výsledky. Takže šermířský klub Riegel vkročil do druhého století své existence úspěšně. Leonid Křížek