Krystal Úvodník První kámen Necítili jste se někdy prázdní a samy? Absolutně odcizení od ostatního světa? Právě o osamělosti člověka v tomto světě plném konzumu, pokrytectví a povrchních intrik a o dalších věcech jako stádnost, lhostejnost či o tom jak se na těchto věcech podepisují sociální sítě se dočtete v prvním čísle našeho časopisu. Tento koncept lze shrnout do jednoho slova- zeď. Samozřejmě zde jsou i všeobecné články, ale hlavní myšlenku čísla jsem již minimálně nastínil...
Obsah: Úvodník Zeď: -Stádovitost -Lhostejnost -Komunismus -Tlak -Pokrytectví -Diskriminace -Komunikace -Anketa -Bulvár -Osamnělost
Všeobecné: -A. Janatková -Bylo to nutné? -Básně -Tiráž
Zeď Jsme jenom další cihla ve zdi Proč jsme všichni vedeni do stereotypu? Mít dvě děti, nudnou ženu a "normální" práci.... Jak hrozné! Ale co když nechci patřit mezi zoufalce, kteří splňují všechny uvedené podmínky a ve čtyřiceti si řeknou, že byly další článek ve společenském řetězci, že splnili svůj rozmnožovací úkol, svojí prácí "od nevidím do nevidím" přispěli na zábavu výše postaveným. Žena prožila své romantické chvilky u Šeherezády, muž si zase zařval u fotbalu. Byli prostě další cihla ve zdi… Autor: Marek
Autor fota: Anna
Lhostejnost Myslíte si, že jste na světě sám? Zajímá vás jen váš vlastní úspěch? Pote vám sobectví a lhostejnost nejsou cizí. Některý člověk, když uvidí žebráka, tak se slituje, a někteří dělají, jako by neexistoval. Jiní si zase do zoufalce rádi třeba ještě kopnou, nebo na něj plivnou. Člověk je různý a dá se mu přidělit mnoho vlastností. Je to stejné, jako s tímto článkem, ze začátku mi to bylo lhostejný. Později již méně. No a nyní čtete, něco co lhostejné rozhodně není. Zamyslete se nad sebou, jestli vám záleží, nebo nezáleží na lidech, kteří umřou v autech na silnicích, ač za to můžou či ne. Nebo nad něčím, jako je zrod zeměkoule, či občanský války v Africe, nebo jinde ve světě. Nad tím co kolem vás denně proběhne. Pokud řeknete, že ano, tak se dejte na dráhu Červeného kříže. Pokud ne, tak se nad sebou zamyslete ještě o něco více. Nevím, jak uvažují ostatní lidi, nicméně každý je nějaký a každý jde svou cestou. Nepíšu toto, abych vám dokázal, jaký jsem humanista (to v žádném případě nejsem), ale píši o tom, že když vás někdo okrade, nebo vám dá klackem přes hlavu, tak bude hned jasná tolikrát řečená věc. V žádném případě v tom okamžiku nebudete lhostejní. Jestli tedy budete lhostejní i k věcem, nebo lidem kolem vás, je jen vaše věc, ale na TOHLE vždy pamatujte. Autor: Martin
Květen– měsíc obětí komunismu Toto číslo je o problémech v komunikaci, komunismus byl jeden velký problém a to hlavně v komunikaci. Květen je měsíc jeho obětí, tak vzpomeňme na ty, kteří se nebáli říct svůj názor. Byli za to "odměněni" výhružkami a násilím. Emigrace, tudíž opuštění zažité kultury, státu a zvyků, byla nejschůdnějším řešením. To vše dělaly vysoko postavené orgány ve spolupráci s StB pod záštitou národního blaha! Příklady obětí komunismu: Milada Horáková Václav Havel Vratislav Brabenec Ivan Martin Jirous Autor: Marek
Mohla za to nemoc? Podle nedávno zveřejněných informací je prý možné, že za kruté chování sovětského diktátora J. V. Stalina může nemoc mozku- kornatění tepen.Tato informace prosákla z dosud nepublikovaných vzpomínek Stalinova osobního lékaře Alexandra Mjasnikova. Pokračování na další straně
Ten tvrdí, že za krutost, paranoiu posléze neschopnost hodnotit člověka mohla tato věc. Někdo by mohl namítnout, že se tak choval vždy, ale to se toto dalo vysvětlit událostmi... Je smutné, když si představíme, že mozková indispozice jedince zkazí život milionům lidí, nicméně tak tomu bylo nejspíše i v případě Hitlera… Autor: Marek
Vítejte v džungli... Tlak. Všude– v práci, ve škole, občas snad i doma… Hlavně pozice mladých lidí jsou problematické. Cílevědomost a „ostré lokty“ jsou zbraní, bez které se neprosadíte. Stačí lehké zaváhání a na váš „flek“ se tlačí další dva kandidáti. To vše by nebylo tak zlé, když by se onen stres nezačal projevovat i na zdraví lidí. Pokud se podíváme např. Na oddělení kardiologie, uvidíme, že nejčastějším pacientem tam nejsou důchodci, nýbrž mladí lidé! Přechází chřipku, angínu a potom to stresem oslabený organismus prostě nevydrží, co je ještě horší, že tito lidé povětšinou umírají. Peníze a úspěch jsou asi velice hezké, když ovšem není zdraví, nemůže člověk dosáhnout ani jedné z těchto věcí… Autor: Marek
Pokrytectví Spousta lidí na této planetě výše zmíněnou vlastnost skrývá nebo se o to alespoň pokouší. Spousta lidí se na vás dívá jako na podivína, všemu, co uděláte, se vysmívá, zapomíná na veškerou úctu, oddanost a přátelství. Zamyslete se. Kolikrát se vám už stalo, že jste věřili člověku, který se později ukázal jako naprostý „podrazák“ a ctižádostivý hlupák? Proč myslíme jen na sebe nebo na lidi, co jsou našimi vzory, než abychom dali každému člověku stejné právo na to, aby nás poznal, abychom poznali také my jeho a potom se spřátelili? Náš svět. Spěje čím dál níž. Hra na pravdu… Ve společnosti, v soukromí?.. Kdo se v tom dnes vyzná. Snažíme se být těmi lepšími, až se sami v sobě ztrácíme. Ale přesto „hrajeme“ dál. Bohužel, nejspíš se nic nezmění, musela by mít většina lidí vůli a především touhu se změnit. Nebuďme pokrytečtí, pomáhejme, komu můžeme a také si pamatujme, že za každou pomoc, ať už je od kohokoli, je vděčnost slušností. Autor: Monika
Diskriminace?? V Anglii se udála smutná věc- další diskriminace homosexuálů. Stalo se tak při tom, když majitel hotelu odmítl ubytovat dvě dívky, přesto, že si po telefonu zarezervovaly svůj pokoj, jim to prý odvodnil jejich sexuální orientací. Když se však do tohoto případu vložila organizace pro lidská práva, bránil se majitel tak, že se dívky údajně chovaly hlučně, proti její sexuální orientaci nic nemá, jen nechtěl, aby rušily další hosty. Těžko říct, kde je pravda. Dovedu si představit ono staršího pána, jak je pobouřený z těchto lidí (nebylo by to v naší společnosti poprvé ani naposled). Stejně tak si však dovedu představit dvě mladé neurvalé slečny, které se tímto krokem majitele hotelu cítily diskriminovány byť by ten krok byl oprávněný).Stejně tak si však dovedu představit dvě mladé neurvalé slečny, které se tímto krokem majitele hotelu cítily diskriminovány byť by ten krok byl oprávněný). Samozřejmě se jich teď budou zastávat všechny homosexuálové, přesto, že nejsou patřičně informovaní a chudák majitel hotelu dostane tučný postih, za možná správné jednání. Nebo taky ne, třeba to opravdu byl jeden z těch "slušných lidí", kteří nemají nic jiného na práci než strkat nos do cizích věcí, ale každá mince má svůj rub a líc… Autor: Marek
Komunikace mezi lidmi Máte někoho, komu můžete opravdu důvěřovat? Jste alespoň trošku šťastni po příchodu domů, kde okamžitě usednete k počítači, vyberete si jednu z desítek sociálních sítí a mačkáte písmenka, kterými se svěřujete svým „nejlepším“ kamarádům? Je fajn vyměnit si pár takových slov s počítačovými přáteli, ale mohou vás obejmout? Není přeci jen lepší vidět, jak se doopravdy zatváří, když jim do očí řeknete například „Mám tě rád.“? Dnešní doba je ve znamení internetu. Tento sice výborný vynález s sebou ale přinesl stud lidí. Lidé už neumějí vyjádřit své myšlenky, neumějí odpovědět na nečekané otázky a hlavně se neumějí seznámit, oslovit nějakého neznámého člověka. Když se potkáme s nějakým dlouhodobým virtuálním kamarádem, kterého jsme ještě nikdy neviděli, často se stává, že si nemáme co říct. Jistě, jednodušší je vše napsat, než povědět do očí. Jenomže z pár nevyslovených vět si většinou nemůžeme udělat o dotyčné osobě obrázek odpovídající její povaze. To, že jsme ve skutečnosti jiní, než jak nás znají z internetu, má také vliv na ztrátu našich přátel (někdy samozřejmě také naopak). V tomto případě máme pocit osamělosti, připadáme si méněcenní a často se někteří uzavíráme sami do sebe. Opravdu si myslíte, že jediné, co můžete dělat ve svém volném čase, je brouzdání po sociálních stránkách?..
Autor: Monika
Anketa– Facebook Stránka, bez které by si málokterý teenager dovedl představit svůj život. Proti gustu… ale není přeci jenom trochu škoda místo poznávání světa sedět jen u toho virtuálního? Samozřejmě, že statistika o účasti na této sociální síti překvapí málokoho, nicméně druhá o představě života bez „facu“ je alespoň pro mě šokem! Mohlo to být dotazovanou skupinou, nebo je snad pravda, že zhruba padesát procent adolescentů jsou lidé, kteří ihned po ranním procitnutí zapínají počítač a sledují, jestli nemají nové označení na fotce, upozornění či zprávu? Autor: Béda Dokázali byste si představit Dokázali by jste si představit Facebooku ? život život bezbez fb? 10– ano
Máte facebook? 18 lidí–ano 2 lidi– ne
10– ne
1 2 1 18
2
2
Bulvár Jak velká část z nás čte v dnešní době pravidelně bulvár? Každý už jistě nějaké takové řádky alespoň zběžně prolétl očima. Věříte každému slovu, které se v bulvárním tisku objeví? Souhlasíte s narušováním osobního života slavných umělců? A to jen kvůli tomu, aby redakce novin „co stojí za to číst“ nebo „trefy do černého“ měla velkou sumu peněz, čímž dostane možnost vymýšlet další špinavosti, pořizovat snímky celebrit v prekérních situacích a nalákat většinu lidí na titulky, které v podstatě s nadcházejícím článkem mají pramálo společného. Asi si ani neumíme představit pocity „obětí“ bulváru při čtení nejrůznějších, mnohdy i dech vyrážejících, pomluv… Pro nás je to člověk, který může být i vzorem, jelikož vyniká a měl to štěstí, že ho někdo objevil. Autorům zřejmě připadá jako osoba bez práv, bez citů, bez starostí… Veškeré lživé články vypovídají o autorově inteligenci. Jenže i taková hloupost, jako je bulvární časopis dokáže ovlivnit naši společnost. Díváme se na pomluveného člověka tak, jak ho popíší novináři. Neuvědomujeme si, že štěstí jednoho často způsobuje zoufalství druhého… Neměli bychom věřit všemu, co je, jak se říká, černé na bílém, ale snažit se na onu situaci pohlédnout z více stran a brát ji přinejmenším s nadhledem. Autor: Monika
Osamělost
Autor fota: Petr
Všeobecné Anička Janatková Jsem si jistá, že jste to zaslechli. Bylo to v televizi, v novinách, někteří to řešili i ve škole… Bylo to tak známé, že snad i lidé bez domova o tom museli vědět. Případ Aničky Janatkové. Už když jsem to zaslechla poprvé, přemýšlela jsem, jak někdo může být tak bezcitný, bez srdce a s ledovým klidem „odvést“ dítě nevinným a bezbranným rodičům. Poslední vzpomínky na ni měly její spolužačky, které ji naposledy viděly při cestě domů ze školy. Rodiče dlouho doufali, dokonce nabídli i velmi vysoké výkupné. Ale s údajným vrahem Otakarem Tomkem to vůbec nehnulo. Šlo mu jen o jedno a to do konce života poznamenat jednu rodinu navíc. Při tomhle psaní mám slzy na krajíčku, chce se mi bojovat proti mužům, kteří se těchto přestupků dopustili, dopouštějí a bohužel i dopustí. Ohavnost, beznaděj, zoufalství!!! Ani tato slova nedokážou tento příběh stoprocentně vystihnout. Jak asi musí být rodičům? Měsíce doufali. Měsíce věřili, že spatří svoji maličkou. Spatřili ji, ale jistě ne tak, jak si představovali. Pokračování na další straně
Jejich naděje pohasla, jako plamen svíčky ve větru. Ale snad je lepší, že jim byla dopřána tato jistota, i když se mi to těžce píše. Ale snad je lepší, že jim byla dopřána tato jistota, i když se mi to těžce píše. Jenže přemýšlet ve dne v noci nad tím, zda žije, co se s ní děje a jestli trpí… To je nejspíš ještě horší. Autor: Monika
Bylo to nutné? Svět obletěla informace o smrti vůdce zřejmě největší teroristické organizace Al- káida- Usámy bin Ládina. Nicméně já nějak nechápu její účel, člověk, který se už několik let skrýval a pro celý svět byl spíše symbolem než opravdovou hrozbou. Myslíte si, že jsme se tím zbavili teroristů? Kdepak! Nyní budou mít naopak ještě větší důvody k tomu, aby se projevili... Však už se nechali slyšet, že Ládina pomstí. Můžeme jen doufat, že tento útok bude mít co nejmenší globální následky, popřípadě se stane za takovou dobu, že na něj svět (USA chcete-li) bude "připraven"… Autor: Marek
Básně Honba za snem Jen mě zanech tady, na pospas moderní doby. Otoč se ke mně zády, běž si za svým snem.
Tvé svědomí radí dobře... Ty však žádné nemáš! Ještě chvíli med kolem huby maž!
Lehce bezohledně, stavíš se k tomu. Nevadí, že zabiješ, toho nebo snad tu. Hlavně si žij, ve svém úžasném snu.
Být herečkou či právníkem, je přeci tak úžasné! Ač jsi třeba viníkem, pádu druhého.
Neboj se chůze přes mrtvoly. Pohlédni do očí nicotné lůze.
Tak tedy vítej, v tomto mlýnském kole. Naposled proklej, ty, co tě přivedli na svět.
Vždyť nejsou nic, ale ty... Ty spatříš víc. Přetav v slávu nekrytý chtíč, který v tobě hlodá. To bude on, co ti odvahu dodá.
Autor: Marek
Chápeš viď? Všichni jste tak krásně prázdní. Omluvte můj příchod pozdní. Mezi vás... Trávit dny ve snu, o moc snáz... Projev zájem o jistou věc.. Hned na tebe padá společenská klec... Jaký je rozdíl mezi zvláštní a divný? Žádný, ale hlavně buď klidný! Nesmíš vyčuhovat z davu, ani o píď! Nestrhuj na sebe pozornost, ty chápeš viď? Autor: Marek
Počítač Dnes už není třeba, Lidská inteligence. Nejsme dinosauři. Doba počítačů, pronikavě září. Lidskou inteligenci? Vyzdobit jen smutečními věnci. K čemu nám bude? Vždyť jsou zde stroje. Ty davy géniů... Otravné, jak včelí roje. Umělý mozek, nechám si implantovat. Proč dřít jak mezek? Je zde počítač…
Autor: Marek
Krystal Děláš vše, co je v tvých silách. Věříš, nepřipouštíš si krach Proces vznikuporod. Trocha vzlykuplod. Neomezující možnosti. Nemají vliv na proces plodnosti Jak dopadne tento krystal? Kam ho vítr zavál? Šéfredaktor: Marek Blažíček Redaktoři: Monika Švábová, Martin Bína, Natálie Suchanová, Bedřich Patočka Fotograf: Anna Kalousová, Petr Rimnáč
