KRUHÁČ
Listopad 2010
OBSAH Postavme školu v Africe ··········· 3 Žirafa se blíží ··························· 4 Bulharsko—puťák ························ 5 Kroužení—Jak to začalo ············· 6 Kroužení ···································· 8 Vlčácká Barnoška ···················· 10 Výprava doberských Mimoňů ···· 11 Táborová kronika ···················· 14 Kruh ········································ 16 Křížovka ·································· 18 Akce ········································ 19
SBÍRKA
Postavme školu v Africe I letos se naše středisko zapojilo do sbírky, která pomáhá stavět školy. A kde? No přece v Etiopii. V zemi, kde převládá velká chudoba, negramotnost, špatná půda, málo vody a hodně nemocí. Tím, že zorganizujeme sbírku v našem městě, pomůžeme postavit další školu a zároveň i informovat svět kolem nás o problémech zemí třetího světa. Díky nové škole, můžou získat základní vzdělání další desítky etiopských dětí, které se tímto více dozví o problémech sužujících jejich zemi a pomohou jim je začít řešit. „Díky vám jsme v Etiopii postavili už 11 škol pro téměř 2700 dětí. Lokality, kde jsme se rozhodli školy postavit, vybíráme na základě mnohých kritérií, jako například množství škol v oblasti, spolupráce komunity, vstřícnost místních úřadů a rychlost přidělení pozemku pro stavbu a množství vybraných peněz..“ (více na: http:// skolavafrice.cz/postavene-skoly) Jak probíhala sbírka u nás? Nejdříve jsme se museli na internetu do sbír-
ky přihlásit, pak následovalo vyřizování veškerých dokumentů (tímto děkuji Tkaničce za pomoc s úřady=)) no a pak už samotné přípravy od rozvěšování plakátů, zajišťování skupinek na vybírání až po chystání promítání, kterého se ujala roverská družinka Kukel. V úterý 5.října jste mohli ve městě potkat plno nadšených skupinek skautů, usilujících o každou korunku. No a když jste ve středu nebo ve čtvrtek vstoupili do klubovny Čochtanů, mohli jste si prohlédnout fotky z Etiopie, koupit si tričko, ochutnat Kuklami pečené buchty a podívat se na 2 krátké dokumenty. O etiopském klukovi a Jeden svět. (Jestli máte v oddíle o filmy zájem, napište mi). A kolik se letos vlastně vybralo? Díky Vám všem, kteří jste se sbírky zúčastnili, se nám podařilo poslat na účet Člověka v tísní 9425Kč. Ještě jednou všem děkuju. Ema
~~~
3
ŽIRAFA SE UŽ POMALU
ale jistě blíží
Tak už se uskutečnila první žirafí porada a my bychom vás tímto chtěli pozvat na skvělou a jedinečnou akci pro všechny rádce a podrádce, rádkyně a podrádkyně a všechny, kteří se nějak aktivně zabývají vedením družiny. Termín Žirafy je 27.130.1.2011. (čtvrtek podvečer - neděle poledne). Letos se setkáme na základně Orlí Hnízdo, nedaleko Frýdlantu nad Ostravicí. Takže pokud ti je 14-17 let a aktivně se podílíš na chodu oddílu, přijeď! Další aktuální informace se můžeš dozvědět na:
• -http://moravskazirafa.skauting.cz • -facebooku ve skupině Moravská žirafa • -vedoucí
akce: Kamila Stojaspalová - Macíček,
[email protected] nebo
[email protected]
kamilastojaspalo-
• No a jestli se chcete na chvilinku zastavit, zasmát a podívat se, jak taková
Žirafí porada probíhá, mrkněte se na fotky: http://cochtani.rajce.idnes.cz/ Zirafi_porada_v_Hovezim/ Ema
~~~
4
BULHARSKO
puťák přes Rilu a Pirin (pokračování z minula) Čtvrtek Ach, jak je ten svět krásný přes Dášiny růžové brýle! Jsme všichni outdoor, hlavně bílá trička a fialové ponožky. Jsou tady opelichaní psi a vyhřezlá kočka. Vylezli jsme úplně nejvýš. Jsme to ale borci. Musala 2925 m. n. m. (čti: Čmuchala). Snědli jsme ENERGY tyčinky, které měly tolik kalorií jako sedm čokolád (nakonec jen 1, 5).
(Matěj)
A pak jsme šli dál a dál. Dolů a nahoru. A zase dolů a nahoru a občas rovně. A pak dolů přes kosodřevinu až k chatě Grančar. Tady jsme udělali velkou očistu - umyli si hlavy,
(Kaťa)
oholily nohy a kluci si dokonce i vyprali. Potom jsme si dali vynikající fazolovou polívku, po které přišla hodně zajímavá večeře made by Kryštof and Kaťa :). Ha, ha, ha a pak při partičce Bangu se psi rozhodli změnit image a pro tyto účely použili Matějovy už tak dost zdemolované brýle. A tak Zoro Trasák, všu, všu, všu, všu, Všu, honil pejsky kolem jezera, a protože to je náš hrdina, brýle získal zpátky. Večer drby, drby, drby a Pája měl holku jako lusk, juchuchů! (Dáša)
Dáša Laníková
~~~
5
KROUŽENÍ
Jak to všechno začalo …už si ani přesně nepamatuju, kdy mi přišel od Dáši s Matějem meil, že hledají třetího organizátora na Kroužení, ale jen co jsem si to přečetla, měla jsem hned jasno – tak do toho chci jít :). O prázdninách jsme prořešili hlavně organizační věci a propagaci, ale v záři už jsme na to naběhli pořádně :). Během asi šesti dlouhých porad se zrodil program, jehož byli účastníci svědky. Jak se tak Kroužení přibližovalo, měla jsem čím dál větší obavy, zda všechno dobře dopadne, jestli se to bude lidem líbit a tak dále. Však to znáte, pokud jste už nějakou akci někdy připravovali.
kruhu a seznamování, všichni zdárně přežili. Když jsme dorazili na Vanaivan, Matěj s Dášou řekli pár úvodních vět a už jsme se mohli všichni společně pustit do večeře a vybalování. No a potom přišlo to, čeho jsem se osobně bála nejvíce – hříčky na uvolnění atmosféry, takzvané Icebreakry, které jsem měla na starost. Naštěstí vše proběhlo docela v pohodě, až na návštěvu dvou kolemjdoucích hochů, kteří už
V pátek kolem 3 hodin jsme se doslova nacpali k Dáši do auta a vyrazili směr Kopřivnice. Cestou jsme uvízli v dopravní zácpě, ale naštěstí jsme všechno stihli připravit včas :). Kolem šesté hodiny večerní jsme se s Dášou a Nikou vydaly plny očekávání a mírné nervozity na nádraží, vyzvednout si naše účastníky. Těmi byli vedoucí skautů, vlčat, Čochtanů, světlušek a Dobré. Staré Město se bohužel neúčastnilo, což byla velká škoda. Musím říct, že když všichni vystoupili z vlaku, mísil se ve mně pocit zděšení a překvapení – to jich je tolik?! :-D Cestu, která byla pojata ve znamení
6
>>>
měli za sebou návštěvu nějakého restauračního zařízení :). Tímto okamžikem ze mě spadly všechny obavy a celou akci jsem si parádně užila. Na dobrou noc jsme ještě shlédli kratičký film o středisku. A to bylo něco! I pro mě samotnou to bylo překvapení, protože na poradě Matěj ukázal jen kousíček… Spát jsem odcházela plna pocitu naděje, radosti a těšení se na zítřek :). Ráno Danča s Emíkem nachystaly parádní rozcvičku, při které jsme se dostatečně probrali :). Ráda bych vám ji popsala, ale kdo nezažil, nepochopí :). Po snídani měl Matěj připravenou hru Zelená karta, která
spočívala v zapamatování si 20 informací o daném člověku. Za sebe musím říct, že jsem se dozvěděla o některých fakt zajímavé věci ;-) Když jsme dohráli, následoval blok tvořivých her. Nejdřív skupinky po 5 lidech kreslily beze slov svou vysněnou klubovnu a poté ji ostatním prezentovaly. Na to, že to byla hra beze
slov, se někteří u toho pěkně nasmáli. I já samotná, když jsem si skupinky obcházela a dívala se, co stvořily, jsem byla fakt překvapená, jak jim to jde :). Potom přišly na řadu scénky – skupinky hrály v určitém žánru skautskou akci s typickými prvky jednotlivých oddílů. Po obědě jsem šla nachystat trasu na večerní hru, a když jsem dorazila, Matěj s Dášou už vedli debatu o střediskových vizích. Ve skupinkách jsme si různě povídali o jednotlivých sekcích a vymýšleli jsme, co všechno můžeme společně vytvořit. Plakát už můžete vidět na stěně v klubovně. Mám z toho radost, pro-
tože se ukázalo, že jako středisko máme chuť se někam posunout. Matěj si po této debatě připravil pár důvěrových her, zatímco jsme šly s Dášou zase něco přichystat :). Doteď se divím, že ještě žijeme :-D >>>
7
A po večeři to přišlo – středisko napadl zákeřný virus a téměř všichni oslepli. Až na pár jedinců, kteří je měli za úkol dovést a najít lektvar. Já jsem byla jako jeden z průvodců touto cestou a měla jsem velký strach, jak to teda zvládnou. No jen si to představte, jít po slepu šíleným terénem, kde jsme měly s Dášou co dělat za dne, a ještě se u toho vypořádat s několika zákeřnými úkoly. A ani ten, který viděl, to neměl vůbec lehké – měl odpovědnost za ostatní. Všechny skupinky naštěstí přežily bez úhony a sešli jsme se na zřícenině hradu, kde se nakažení virem napili lektvaru, který je uzdravil. Když jsme dorazili na Vanaivan, čekala nás nádherně nachystaná čajovna (Niko díky), kde už probíhal volný program. Ovšem někdy kolem půlnoci se čajovna přeměnila na taneční párty, kde zbylí a odolní jedinci
strávili skoro celou noc :). Ráno jsme uklidili, pojedli a zrekapitulovali celý víkend formou obrázků :). A poté jsme se tradičně všichni odebrali na autobus, který nás zavezl až do Frýdku. Chtěla bych moc poděkovat Dáši a Matějovi, se kterými se celá akce dělala jedna radost, potom Kryštofovi a Nice za skvělé jídlo, Káti za výzdobu a hlavně – VÁM VŠEM, kteří jste se zúčastnili. Tento víkend mi dal motivaci na dlouho dopředu a jsem moc ráda, že jsem poznala, kdo vlastně ve středisku působí, hlavně teda Dobrou, kterou jsem předtím moc neznala. Těším se moc na další spolupráci :). Kecana
~~~
KROUŽENÍ Potkali jsme se v Kopřivnici na nádraží a byla nás teda pořádně veliká kupa. Všichni jsme s napětím očekávali, co se bude dít. A začalo to jak jinak, než kruhem. A ne jen tak ledajakým, byl pomalu přes celé nástupiště. Po Dášiných úvodních slovech a malé hře s brčky, jsme se vydali směrem ke skautskému centru VANAIVAN, kde jsme bydleli. Cesta se taky nesla ve znamení kruhu. Zakroužili
8
jsme si na pozdrav, kruhy nám pomáhali lépe se poznat a nakonec jsme o kruzích vymýšleli i básničky (určitě si je budete moct někde pře>>>
číst-dokonce v tomto Kruháči=)). Večer na nás čekalo překvapení v podobě krásného motivačního filmu se spoustou fotek, který nám všem vylepšil náladu a navodil tu správnou atmosféru. V sobotu jsme začínali hrou Zelená karta, která měla ukázat, jak to kdysi bylo v Americe těžké. Kromě toho jsme se zábavnou formou dozvěděli zas nějaké nové informace o svých kamarádech. A ti, kteří byli nejúspěšnější, zelenou kartu opravdu získali. Pak následovalo kreslení vysněné klubovny, návrhy zahrnovaly několik zajímavých zlepšení včetně kočičích kožešin na podlaze :). A ve scénkách různých žánrů jsme zhlédli několik věcí typických pro naše oddíly. Nejvíc asi ale zaujal svatý Jiří v Kacíkově provedení. Po obědě jsme se od zábavy přesunuli k vážnějším věcem, řešili jsme cíle a vize našeho střediska na nejbližší tři roky. Všichni jsme přemýšleli, až se nám z hlav kouřilo a každý přispěl svým nápadem. Nakonec jsme to všechno pěkně sepsali, a teď už jenom hurá do realizace :). Potom jsme se šli trošku provětrat ven – naším úkolem bylo podle mapky hledat modré krabičky s úkoly, které měly prověřit, jestli umíme spolupracovat. Všechny jsme je úspěšně zvládli a jako odměna nás čekala večeře :). A po večeři násle-
dovalo vyvrcholení celé akce. Dostali jsme zprávu, že naše středisko bylo napadeno zákeřným virem a musíme rychle najít lék. Byli jsme rozděleni do tří skupin. Každou skupinu vedl jeden průvodce, protože my ostatní jsme už pocítili první příznak nemoci, oslepli jsme. Cesta byla hodně náročná, několikrát vedla přes vodu, a pak jsme se šplhali do téměř kolmého kopce. Nakonec jsme to ale zvládli i se splněním různých úkolů, které nás cestou čekaly. Na vrchu kopce jsme ve staré zřícenině našli starou truhlici, která se dala otevřít pomocí třech klíčů každý z jedné skupiny. V truhlici se našla láhev s lékem, a tak se nám podařilo všechny zachránit! A večer, když jsme se vrátili, čekala na nás krásná čajovna s vynikajícími čaji a skvělými pochoutkami. A tak jsme se hezky posadili a pokračovali v užívání si nádherného večera… Akce se opravdu moc vydařila, a proto bych chtěla poděkovat všem účastníkům, ale hlavně organizátorům, protože je to stálo nemalé úsilí to zorganizovat. Ale určitě to stálo za to a proto doufám, že se někdy podobná akce zopakuje. Kaťa (Bludičky)
~~~
9
VLČÁCKÁ BARNOŠKA
22. - 24. 10.
Na této Barnošce jsme zjistili, že Kryštof je nakažen smrtelným virem. A protože byl tento virus velmi nakažlivý, mnoho z nás jej brzy taky dostalo. Nejprve se nakazili Filip a Tomáš, ti se nakazili při pátečním hraní deskových her. Co bylo ale horší, Kryštof roztrhal a spálil jediný recept na léčbu tohoto viru. Tak jsme šli spát s tím, že nevíme, co bude dál, jestli zemřeme nebo co. Ráno jsme zjistili, že se nakazili další k životu. Protože jsme byli ještě vyz nás, byl jsem to já a Aťa. Ale také mrzlí z rozcvičky, zahráli jsme první jsme se dozvěděli, že recept neshoBang a protože jsem hrál za vítězný řel, byl totiž na nehořlavém papíře, a tým, ihned jsem získal surovinu. Pak tak jsme místo rozcvičky sbírali jeho jsme šli ven, tam jsme hráli hru stříkousky, které vylétly komínem a rozhaná, při níž jsme běhali sem a tam a letěly se do širého okolí. Když jsme přitom si dávali kámen, nůžky, papír, poskládali všechny kousky k sobě, kdo vyhrál, běžel dál, kdo prohrál, zjistili jsme veškeré příznaky tohoto běžel zpátky. Já jsem bohužel proviru, byla to únava (po cestě na Barhrál a tak ingredienci získalo družnošku jsme byli unavestvo Filipa a Toma. Pak ni všichni), zelené pujsme si házeli s ringem Virus orthomycxoviridae píky, slepota a později první s jedním a pak se Prvními příznaky je únava, pozdějii smrt, co však bylo dvěma. Se dvěma nám se dostaví modré nebo zelené pupínky, slepota a u slabších jedinců i hlavní, získali jsme i to ale moc nešlo a prosmrt. recept na protilátku. to jsme si zahráli na Moudří jsme z toho ale osla jenom s jedním, nebyli, vypadalo to asi takto: osel získal, jak jinak další ingredienci. „Vezměte lupy ze dvou hlav středně A hráli jsme ještě další hry až do oběvelkých obrů lidožravých, přidejte da, na který jsme dostali guláš s rýží trochu pylu z květů lilia Japonka, (kaca riece). dobře promíchejte a přidejte 100 Po obědě bylo chvíli volno, ale pokapek vody.“ tom Kryštof, Tom a Filip oslepli, a Veškeré suroviny měl Kryštof, ten proto jsme museli získat slzy duhové nám je však nechtěl dát, už ho nebavíly, které měly zesílit protilátku. vil život, a proto jsme si s ním museli Cesta byla značena fáborky, takže hrát, abychom mu navrátili chuť >>>
10
nebylo těžké ji najít, horší bylo, že byla dlouhá a hodně strmá no a že jsme všichni až na Michala, který byl proti viru zřejmě imunní, oslepli. Slzy duhové víly měly opravdu sílu, protože jejich vůně nás všechny zbavila slepoty. V chatě jsme rozbalili všechny ingredience a zjistili, že z našich ingrediencí (nastrouhané mýdlo, barvivo a vůně) se dá vyrobit a vy-
tvarovat mýdlo. A tak jsme tvarovali. Teď jsme dopekli v krbu buřty a snědli, je většina hraje Bang, ale mně se nechce, a tak píšu. Je teprve osm hodin, a tak jsem zvědav, co ještě přijde. Je tady skvěle. Vlčata
~~~
VÝPRAVA
Doberských Mimoňů, neděle 24. 10. Sraz byl domluven na 7:30 u naší klubovny na doberské faře a srazili jsme se opravdu přesně, i když někteří (konkrétně já) až na nedaleké autobusové zastávce. Sešli jsme se v tomto počtu: Vojta, Mates, Lukáš, Ondra (G.), Pepan a z vedoucích Kuči, Ondra (N.), Tom a Vašek (momentálně pilně sepisující čerstvé zážitky). Po chvilce čekání jsme konečně nastupovali do autobusu – po rychlé a velmi zralé úvaze jsme usoudili, že bychom klukům měli, i přes možná přílišnou snahu cíl výpravy tajit, aspoň říct, kde vystupujeme. Jeli jsme na Morávku střed, kam jsme dorazili kolem osmé hodiny a začali si to směle vykračovat k vrcholu. Možná se ptáte k jakému vrcholu – no, nechte se překvapit :-). Teď by asi ještě bylo dobré zmínit, že to pro naše Mimoně nebyla jen tak ledajaká výprava. Každý totiž dostal úkol, na který se musel před výpravou řádně připravit a který mu-
sel během cesty splnit. Proto už Ondra po několika set metrech vbíhal do lesa a hledal zvířecí stopy – jeho úkol totiž byl vytvořit sádrový odlitek. Po několika pokusech opravdu nějakou stopu našel, avšak byl (některými z nás) přesvědčen, že nahoře určitě bude spousta bahna a spousta stop, tak jsme pokračovali dál. A to se dostáváme k důležitému momentu – a tím bylo setkání s psem. Říká se, že pes je nejlepší přítel člověka a tenhle „kamarád“, který právě vyběhl zničehonic z lesa, tohle >>>
11
skoro splnil. Dokonce si označkoval Toma :-). Připojil se k nám a svým celkem podivným chováním si brzy získal pozornost celé výpravy. Po dalším kilometru, kdy jsme i minuli rozcestník na Travný (mimochodem cíl naší cesty), jsme se rozhodli, že někteří z nás (Tom a já) pejska doprovodíme dolů a pokusíme se ho vrátit majiteli. Horší bylo, že jsme se museli rozdělit – zbytek šel neúnavně dál na vrchol a nám se podařilo seběhnout zpátky dolů a nechtěného společníka (po velmi přesném navedení místními domorodci) opravdu vrátit. Pak jsme se spěchali za výpravou, abychom se k nim mohli opět připojit. Měli hodinový náskok, ale byli hodní a počkali na nás nahoře. Tam se podařilo splnit úkol Matesovi, který uvařil párky ve vodě v ešusu na ohni! Jeden nám s Tomem dokonce nechali, byl výborný. Další úkol byl pro Pepana – rozdělat oheň jen s pomocí přírodních prostředků, které si ovšem mohl připravit doma. Nahoře se mu to bohužel nepodařilo. Udělali jsme tedy skupinové foto, uhasili poslední zbytky žízně, posilnili se vydatným pokrmem a hnali dolů, abychom stihli autobus a taky ještě dodělat zbylé mimoňské úkoly (Ondra stále pilně hledal stopy, ale teď pro změnu bez úspěchu). Strmé klesání po bahně a šutrech je
12
to pravé pro náhodné pády na pozadí, či jinou část těla. My jsme jich taky pár zažili, naštěstí bez větší újmy na zdraví. Po nějakém tom sestupu nastal pravý čas provést další úkol a to byla výroba kompasu, kterou dostal Lukáš. Miska s vodou, list, jehla a magnet. A ono to fungovalo! Skutečně jsme šli správně na sever, tj. tam, kam směřovala střelka (oko jehly) kompasu. Zbývaly tedy dva zatím neúspěšné úkoly. Konečně jsme našli stopu, Ondra připravil sádru a vše vypadalo, že se podaří, ale … měli jsme časový skluz, takže jsme to museli nakonec vzdát a spěchat. Pepan se snažil rozdělat oheň, opět se to bohužel nepodařilo. Ale snaha obou se samozřejmě cení! Tím se dostáváme do finiše téhle úporné cesty (četby), došli jsme zdárně do Raškovic, k Ondrášovi, na chvíli počkali (musím uznat, že jsme byli velmi přesní, co se týká času) a kolem 14 hodiny odjížděli příjemně unavení směrem k našemu doberskému domovu. Celkově velmi povedená akce! A teď ještě kontrolní otázka pro všímavé: nechybí vám v textu něco? Správná odpověď je: ano! Mimoňů s námi totiž jelo 5 a vy jste se dozvěděli jen o 4 úkolech. Ten pátý, pro >>>
Vojtu, by možná mohl obohatit nejen nás, ale i vás! Měl totiž nakreslit komiks o celé této výpravě, který tady někde můžete shlédnout.
Za naši Doberskou výpravu všechny zdraví Vašek
~~~
13
TÁBOROVÁ KRONIKA
2.část
Vlčí hora, 10.07.01 Úterý Naše cílová stanice bylo nakonec zapomenuté nádraží Panský. Vyrazili jsme tedy na Vlčí horu. Z rozhledny jsme si pak za menší poplatek ve výšce 600 m.n.m prohlédli okolí.
Rozhledna Vlčí hora. První význačný bod naší cesty. Máme za sebou 4km a dvanáctihodinovou cestu vlakem. Civilizace v nedohlednu - VZHŮRU, DOLŮ. Z Vlčí hory jsme pak šli džunglí a dorazili k ceduli Národní Park Českosaské švýcarsko, což nás značně překvapilo, neb tu nesmíme (neměli bychom) vařit na ohni. Teď tlačíme chleba zo sýrom a mrkví a debatíme o termixovi. Čas pokročil a chystáme se vyrazit dál. Mao chce jít na neoznačenou zříceninu, o které chlapík z klubu českých turistů, jenž měl na starost tu rozhlednu, prohlásil:"Tak tu jsem ještě nikdy nenašel." A to má ten chlap kolem šedesáti let.
14
Panský potok (někde hluboko v Českosaském švýcarsku), 10.07.01 Úterý Hrad Brtník jsme tedy nakonec nenašli a tak spíme pod převisem v údolí Panského potoka. Cestou sem jsme vyráběli lodičky u obrovského skalního masivu se spoustou borůvek a pak jsme je po potoce pouštěli. Mao mezitím našel tenhle spací plácek. Je kousek nad cestou a celkem slušně zařízen - ohniště, posezení, spací místa, dřevo, …nejspíš práce generací trampů. Odložili jsme batohy a vyrazili pro vlastní dřevo. Mao chystal ingredience na vaření - sáčkové knedle s klobásou. Po cestě pod námi před chvílí prošla nějaká rodinka - někdo z kluků se snažil chaoticky uhasit pod kotlem, leč marně my ostatní jsme
>>>
se schovali z obavy, že to jsou ochranáři. Nebyli a nám se nakonec přeci jen podařilo uvařit a v pohodě pojíst neb s přibývajícím časem se snižovalo riziko výskytu ochranářů - aspoň podle našeho úsudku. Kluci už ulehli, ačkoli je teprve 19:44h. Asi už mají dost - ta noční jízda jim dala zabrat. Já jsem zatím celkem v pohodě a tak píšu, co to dá. Měl bych jít spát, ale nějak se mi nechce. Právě jsem zjistil, že je to přesně 24h. od začátku tábora. A sms zasílat nemůžem neb v tomto zapomenutém kraji není ani signál. Dle Maových slov se do vsi dostanem nejdřív ve čtvrtek. Už je 20:05h kluci jsou natvrdo - utichl jejich řev a je slyšet jen jejich pochrupování, zpěv zdejších severočeských ptáků a bublání potoka. Před chvílí jsem si převázal nohu tak jsem zvědav, kdy se zahojí. Nějak se ochladilo - asi půjdu spát.
v suchu. Pojedli jsme vločky a počli se balit. Nikdo z nás však dodnes netuší co se v noci dělo - Ydnolb spal na Šuových trenkách, Česta na mých a někam mi záhadně zmizela ponožka - dosud ji nemám. Vyšli jsme ani nevím v kolik a šli opět hledat ten Brtník. Nakonec jsme našli pouze Brtnický hrádek. Tady taky sedím a píšu. Kluci sbírají borůvky a ti nejochotnější chystají chleby k obědu - je 13:35. Předtím jsme tu pobíhali a tvořili spousty fotek. Pak jsme taky v tvrzišti našli dutou podlahu a pokoušeli jsme se ji vykopat. Po třiceti minutách s klacky v ruce nás to přestalo bavit a začalo se chatovat. Šuo tady našel signál, ikdyž bídný přece. Kluci diktovali smsky informace chtivým rodičům a Šuo odesílal. A vypadá to, že oběd už bude - Mao píská nějaké hity. Je to tu úžasné - samé pískovcové skály.
~~~
Brtnický hrádek, 11.07.01 Středa Vstali jsme asi v 8h. Pod převisem to byla pohoda - v noci lilo, ale my byli
15
KRUH Kamarády v Kruhu máme, Radostně si s nimi hráme, Úsměv každému sluší, Hlavně ať je až po uši. Ve znaku Kruh krásný máme, Všechno rádi poznáváme, Těšíme se na Kroužení, Dodat k tomu co, už není, Koupil jsem si VHS, byl na ní Kruh, Třepal jsem se jako pes, pak jsem strachem ztuh. Leze na mě z televize přeškaredá žena, Pode mnou se tvoří louže, z huby kape pěna. Naše středisko Kruh, Vede Štěpánek Matěj! Uch! Ó Kruh Ne čtverec, ale Kruh, Matěj je náš střediskový Bůh! Kruh se kutálí, co bychom bez něho dělali, Kruh je tam Bezvadný,
16
Bez něj se svět zastaví, Kruh se kutálí dál a dál, Celý svět ho již poznal Kroužení je fajn akce, Začíná to celkem hladce, Frýdek, Dobrá se sjeli, Všichni jsme veselí, Kazí to však jeden fakt, Je tu kosa jako drak, My jsme skauti z těch Beskydských hor, Nás nesejme ani hladomor Ó Kruh, ó Kruh, ó Kruh! Ach jak jsi kulatý, Kruhu náš macatý. Býval jsi prázdný, býval jsi sám, Nyní jsi plný, já rád tě mám! Ó Kruhu kulatý, od hlavy až po paty, Jak jen ty jsi nádherný, a jenom nám věrný. Ze sličného provázku, půjdeme na procházku, Ach ta díra uprostřed, uplynulo tolik let
Vzniklo na Kroužení
~~~
17
18
AKCE Už je za námi:
Čeká nás:
• 5. 10. Sbírka Postavme školu
• 3.-5.12.
v Africe • 15.-17.10. Kroužení
Mikulášský
v
Praze • 27.-30.1. Žirafa – setkání rádců a
rádkyň • 5.-7.11. Hukvaldský seminář pro
RaR, 13.ročník
seminář
• 12.2.2011 KRUH ples =)
KONEČNÍČEK Ingredience 2 - 3 hrsti hub, 2 brambory, cibule, mrkev, petržel celer, sůl, pepř, nové koření, bobkový list, majoránka, olej, kostka slepičího nebo zeleninového bujónu. Houbová polévka
KRUHÁČ Listopad 2010, číslo 65 Vydává Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Web frydek.skauting.cz facebook.com/kruhfm Na tomto čísle se podíleli: Ema, Tkanička, Dáša, Káťa, Vašek, Vlčata, Džin, Maruška, Kecana
Ilustrace Ema Sazba Houbová polévka Kontakty Tkanička—
[email protected] Všechny vaše příspěvky budou vítány! Příští uzávěrka 25. 11. 2010
Fotografie na obálce Houbová polévka
