Kruháč
Číslo 95, prosinec 2013-leden 2014
Časopis skautského střediska Kruh Frýdek-Místek
Obsah
Velká středisková soutěž......................................................... 3 Prosinec Leden
Průběžné vyhodnocení za 1. pololetí
Velká středisková soutěž Průběžné vyhodnocení za 1. pololetí
Vánoční besídka........................................................................ 4 Starého Města
Chata s blbouny........................................................................ 5 Poslední převaděč..................................................................... 5 Skautské mucheche................................................................. 6 Z pohledu diváka
Nick Vujicic................................................................................. 7
Oddíl skautů se za tuto dobu dostal rychle do čela s průměrem 9,73 krmení na člena. S odstupem téměř 3 krmení jsou za nimi Vlčata v těsném souboji se Světluškami. Cihličky se získávaly převážně za:
Život bez hranic
Zmatený rozhovor.................................................................... 9 Rozhovor.................................................................................... 11 Rádio
Dialog v jednom...................................................................... 12 Část 1.
Dialog v jednom...................................................................... 14 Část 2.
Jak vyrobit................................................................................. 16 Obálku na dopis
Křížaly........................................................................................ 18 Zábava nejen pro malé
- Mucheche – Účinkující a organizátoři - Výzdoba klubovny – Pochvala družině Okurek, jsou první - Přístavba – Sádrokartón - Úklid klubovny - Článek do kruháče Všem patří veliké díky za čas a práci, kterou dělají. A pokud není Tvé jméno mezi prvními deseti nezoufej, najde se spousta příležitostí jak krmení nasbírat.
Nejlepší z oddílů: Skauti: Jan Přikryl Skautka: Klára Schedlingová Vlče: Matěj Světluška: Natálie Luterová, Sofie Pokludová Skauti StM: Vojtěch Kika, Jan Tesarčík Skautky StM: *Nehodnoceno Vlčata StM: *Nehodnoceno Světlušky StM: *Nehodnoceno *Podle záznamů nebylo možno určit nejlepší z: skautky StM, vlčata StM, světlušky StM.
Akce............................................................................................. 19
Fotografie na obálce
Cestou na Hřebínek, Jizerské hory
××××
3
Vánoční besídka
Chata s blbouny
Cibul, Staré Město
Guli, Světlušky
Starého Města
Za „zimního“ rána jsme si všichni museli přivstat, abychom stihli začátek letošní vánoční besídky. I tak jsme ale začínali o půl hodiny později. Nakonec došlo celkem hodně dětí. Ještě, že se sem nemuseli dostavit i rodiče, protože by to byl nejspíš masakr. A navíc stejně mohli shlédnout představení svých dětí ještě na Mucheche. Jedním, z hlavních bodů programu byly scénky našich družinek. Nejdříve šly na řadu malé světlušky. Ty si hned ze začátku stouply hezky do řady a začaly zpívat krátké vánoční koledy. Potom nastoupila na naše improvizované jeviště v tělocvičně družina Šedá smečka. Ti měli divadelní vystoupení na téma úryvku ze Zimy na Kisucách. I když se jich z původního počtu 16 chlapců zúčastnilo besídky jen 5, celkem se s tím poprali dobře. Velké světlušky si s Belou vymyslely dokonce 2 scénky. Jedna byla o tom, jak Santa přes rok přibral a těsně před vánoci si koupil běhací stroj, aby se pak vešel do komína. Ta druhá byla však spíše tradiční, o narození malého Ježíška.
4
Neméně pěknou scénku sehrály i skautky. Ta vyprávěla o moderní, zlenivělé Popelce v malinko povzneseném stylu. Ale nakonec se stejně Popelka (Zizi) provdala za svého chrabrého prince (Kotě). A nakonec přišli na scénu skauti. Ti si připravili dopředu pár krátkých vtipů, které potom samozřejmě dramaticky ztvárnili. Než nám Radijko dovařila rizoto na oběd, Píšťalka se chopila svých kláves a zahrála nám několik vánočních koled, které se kvůli nám naučila. Po obědě jsme si už jen předali ve družinkách dárečky a všichni se začali pomalu, ale jistě připravovat na přechod do tělocvičny na Cihelní, kde se pořádalo Skautské Mucheche. Cestou jsme se však stavili do parku, abychom mohli dát na vánoce ptáků zob do budek. No a po příchodu na Mucheche to už všichni jistě, kdo čtete tento časopis, znáte. :-P
××××
Čeští vědci nedávno předali Světu úžasnou zprávu. Byl objeven nový druh- blbouni. Jistě jste už o nich slyšeli, jejich hlavním společným znakem je to, že vypadají… Tak trochu divně. Každý blboun je něčím zvláštní, třeba takový Blobpeť má tělo pokryté slizem, Chapadlaňa má kolem nozder chapadla a Gujga má nos sahající až do Ameriky. Je zvláštní, že partička blbounů (Gujga, Kačabáč, Chapadlaňa, Janipoš a Blobpěť) zamířila zrovna za našimi světluškami, aby si s nimi zahráli různé zábavné hry. A světlušky toho využily a snažily se blbouny naučit, jak chránit přírodu a jak se k sobě hezky chovat. Myslím, že se jim to docela povedlo, jelikož poslední večer se všichni blbouni
přiznali, že teď už nebudou šlapat na houby, kterých se bojí, ale hezky je obejdou. Slíbili toho ještě spoustu dalšího, tak snad to dodrží. :) Avšak neučily pouze světlušky blbouny, ale také blbouni světlušky. Každý blboun má totiž jednou za čas svou „světlou chvilku“, ve které předávají své znalosti. Třeba, jak správně zatlouct hřebík, nebo uřezat špalíček. No a poté, co jsme si vyzkoušeli, jaké to je, když se snažíme být zruční, šli jsme bobovat, lopatovat, či pytlíkovat. Prostě řádit na všem, co jezdí. A tak jsme si užili zábavu s blbouny. :) ××××
Poslední převaděč Vojta Brychta - Smíšek Bylo to lednové, mlhavé sobotní ráno, ale hrstka statečných se přeci jen odvážila dostavit se k lesní restauraci U Mámy. Využili jsme nedalekého volného prostranství k zahrání oblíbených her – „Bomba a štít a Dračí souboje“. Všem to přišlo vhod, protože taková běhací rozcvička se na začátek dne rozhodně hodí.
Pak to ale začalo. Museli jsme nejprve chytnout signál ze satelitu, který nám pořád utíkal, ale povedlo se. Dostali jsme šifrovanou zprávu od naší spojky, kde stálo, že máme za úkol převést uprchlíky za hranice naší vlasti, kterou utlačuje totalitní režim. Úkol jsme přijali >>>>
5
a pokračovali lesem tak, aby nás nikdo neviděl. K hranicím to byl ještě kus cesty. O nebezpečnosti úkolu byli všichni informováni předem, takže nebylo výjimkou, že jsme museli překračovat nebezpečné bažiny, abychom se vyhnuli zaminovaným mostům, přebíhat rovné „signálky“, skrývat se před služebními auty pohraničníků nebo kličkovat mezi kulkami. Nakonec se podařilo dojít až k hranicím a převést většinu uprchlíků za
hranice. Někteří se vydali z posledního, aby se úkol podařil. Dopoledne rychle uteklo a blížil se konec akce, přesunuli jsme se ven z Frýdeckého lesa. Slunce už zahnalo mlhu a naplno svítilo, takže nám ještě stihly oschnout provlhlé boty. Zakřičeli jsme všechny družinové, oddílový a střediskový pokřik, rozloučili se a šli domů. ××××
Skautské mucheche Z pohledu diváka Hanča Začalo to asi měsíc před samotnou události, kdy jsme dětem přednesly návrh o společném secvičení tanečku na jednu takovou skautskou akci s trochu podivným název – Mucheche. To jsme ještě však netušily, že se z toho stane podívaná nečekaných rozměrů, kde se každý oddíl bude snažit vytáhnout se svými vystoupeními. Na místo jsem dorazila dříve než včas a byla jsem šokována množstvím lidí nejen v krojích, kteří se kolem mě míhali. Každý z těch lidí vypadal, že někoho hledá, něco přenáší, nebo se prostě tváří, že má svěřený nějaký veledůležitý úkol. Zkušeně jsem se však nenechala zmást a hned se jala pátrat po svých známých, kteří mi budou moci objasnit co a jak. Ani jsem se nenadála a do budovy tělocvičny gymnázia a se začaly 6
valit davy rodičů, většinou s lehce poděšeným výrazem. Každý vedoucí se převzal své děti a ‚šou‘ mohla začít. V rozmanitosti vystoupení si každý přišel na své – bylo zde k vidění nacvičené divadlo, které bylo oceněno i přes drobné zvukové nedostatky, básničky odříkané skoro z paměti i tanečky nadaných dětiček, které sklidily asi největší potlesk. Občas byl program proložen soutěžemi dětí s rodiči nebo vedoucími, ať už šlo o třízení korálků, rozbalování dárků nebo lepení části obličeje kočičkám. Děti se vyřádily, rodičové si na chvíli oddechli od náročného sledování, případně doplnili energii v bufetu. >>>>
Zakončili jsme to celé volnou zábavu v proudu hudby DJ Matěje, přičemž děti do rytmu pinkaly balónky po celé ploše a vedoucí si zatrsali na nenovější pecky.
Musím říct, že celá akce se rozhodně vydařila nad má očekávání a odnesla jsem si odtamtud velice pozitivní zážitek. ××××
Nick Vujicic Život bez hranic Kiki, Čochtani Nick Vujicic- velmi mě upoutal svým životem a ráda bych ho přiblížila i Vám. S pomocí nedávno vydané Nickovy knihy se Vám pokusím přiblížit jeho osobu. Nick je srbsko-australský motivační řečník, křesťanský kazatel a především velmi silný a optimistický člověk. Narodil se 4.12. 1982 se vzácným syndromem zvaným tetraamélie, tedy skoro bez všech čtyř končetin, pouze se dvěma zakrnělýma nohama, z nichž na jedné má dva prsty. „Jedenáct měsíců před mým narozením moji rodiče založili sbor. Když jsem se rodil, tatínek byl u maminčiny hlavy, a když viděl moje ramínko, totálně zbledl a doufal, že mě maminka nevidí, protože si myslel, že mi chybí pravá ruka. Pak musel odejít z místnosti, a když se setkal s lékařem, tak se zeptal: „Můj syn... on nemá pravou ruku?“ Lékař odpověděl: „Nemá ruce ani nohy.“ Otec málem omdlel, nemohl tomu uvěřit. Celý sbor v neděli truchlil: „Proč Bůh dovolil, aby se pastorův syn narodil takto?“ Maminka mě nejdřív vůbec nechtěla chovat ani kojit, prvních několik měsíců se cítila velmi nepříjemně. Dlouho trvalo, než dokázala Bohu důvěřovat,
že neudělal chybu a že nezapomněl na ně ani na mě. Jako dítě jsem byl prvním australským postiženým dítětem, které bylo integrováno do běžného školního systému. V dětství jsem byl závislý na spoustě lidí, ale svou jinakost jsem si neuvědomoval, dokud jsem nepřišel do školy a ostatní se mi nezačali posmívat. Tak jsem se ptal Boha. Ale on se mnou nemluvil a já jsem začínal být zmatený. V neděli jsem slýchal, jak můj otec káže, že Bůh má všechny lidi rád a zpíval jsem písničku, že „Ježíš má rád malé děti“, ale v pondělí jsem se díval na ostatní děti a modlil jsem se: „Když mě máš rád stejně jako je, proč jsi mi dal míň než jim?“ Chtěl jsem víc, ale nepřišlo to. Od osmi do dvanácti let to pro mě bylo velmi těžké. Uvědomil jsem si, že se už možná budu pořád jenom trápit a že budu neustále někomu na obtíž. Myslel jsem si, že možná nikdy nebudu mít žádnou práci, že se nikdy neožením. Asi nejhorší byl strach ze samoty. Když mi bylo osm, řekl jsem mamince, že se chci zabít. Když mi bylo deset, pokusil jsem se utopit ve vaně. Už jsem nechtěl být >>>>
7
rodičům břemenem. Třikrát jsem se obrátil obličejem do vody. Když jsem to udělal poprvé, připadalo mi to jako dobrý nápad, ale když jsem to udělal potřetí, došlo mi, že rodiče by měli ještě větší bolest a pocit viny, než když budu naživu. Tak jsem se rozhodl, že tady zůstanu. Maminka mi jednou ukázala v novinách článek o jednom postiženém člověku. Pomohlo mi to, abych si uvědomil, že nejsem na světě jediný, kdo prožívá bolest. Rozhodl jsem se, že budu vděčný za to, co mám, místo toho, abych byl naštvaný kvůli tomu, co nemám. Maminka mi říkala: „Nicku, vím, že si tě Pán Bůh použije, i když nevím, jak a kdy.“ A ta semínka začala v mém srdci klíčit. Posledním krokem bylo, když jsem vydal svůj život Bohu. V patnácti jsem četl devátou kapitolu Jana – o tom, jak Ježíš uzdravil člověka od narození slepého. Řekl jsem Bohu: „Nevím, proč jsem tady, ale nevěřím, že jsi na mě zapomněl. Měl jsi plán pro slepce, máš ho i pro mě.“ Vím, že mi pomohl. Nezměnil okolnosti, v nichž žiji, ale změnil moje srdce. Nezáleží mi na tom, co si o mně myslí lidé. Vím, že Bůh mě miluje. Pokud vaše štěstí záleží na dočasných věcech, bude jen dočasné. Po ukončení střední školy jsem nastoupil na vysokou a získal jsem dva tituly v oborech účetnictví a finančního plánování. Když mi bylo 19 let, začal jsem investovat do realit, ve 22 letech do akcií. V posledních letech jsem se naučil být nezávislý a 8
jsem schopen se postarat o všechny své osobní potřeby - od čištění zubů a česání vlasů až po oblékání se a péči o svou osobní hygienu, včetně holení. Pohybuji se po domě i mimo dům tak, že skáču. Hodně mi pomáhá elektrický vozík, který mohu sám ovládat. Naučil jsem se psát nohou na normální počítačové klávesnici rychlostí 43 úhozů za minutu a taky jsem rád kreslil. Naučil jsem se plavat a jezdit na surfovém prkně. Dnes žiji v Kalifornii a jsem ředitelem dvou společností - firmy a neziskovky. Vydal jsem knihu a motivační DVD. Ale mojí prvořadou touhou je záchrana lidských duší. Rád vyprávím svůj životní příběh a své osobní svědectví, kdykoliv se naskytne příležitost. Toužím hlavně oslovit mládež, proto přednáším na školách, od základních až po střední.“ Dřív jsem se trápil tím, jak budu moci svou budoucí manželku držet za ruku. Nicméně držení za ruku je nesmysl, když ji nedokážu chytnout za srdce. Nick Vujicic Dnes je Nick ženatý a má dítě. Pokud Vás zaujal tak jako mě, na internetu se dají nalézt další informace i některé jeho přednášky. A doporučuji krátkometrážní film Motýlí cirkus, kde je v hlavní roli Nick. Lze na internetu jednoduše stáhnout, a můžete ho využít třeba na oddílovce nebo na akci jako prostředek k rozpoutání debaty. ××××
Zmatený rozhovor Marek, Vlčata Omluvte prosím hned na začátku češtinářské nesrovnalosti a nespisovné výrazy a patvary. Holt, takhle prostě mluvíme :D. 14:55 „Haló...Co? Kam padá?...dobře, za 15 minut tam budu...“ 15:15 „Tak co, jak to vypadá?“ „No moc dobře ne, za chvíli to asi spadne...Musíme být rychlí!“ „To jo...a přijde ještě někdo na pomoc?“ „Jo, měl by přijít tať...POZOR! Padá!...“ „Co? Si děláš srandu?! Honem, drž to!“ „Sranda ne :), přijde taťka a pak ještě Vojta a Marek“ „Fuj, tak to mi spad taký šutrák ze srdce!“ „No nic, nebudeme na ně čekat, jdeme kopat.“ „Dyť tu je beton!“ „No tak vezmi flexu a frnk, frnk.“ „Hotovo! Teď vezmi barboru a per do teho, ale ne moc, ať to nespadne!“ „Ahoj Pavle.“ „Nazdar, tak jak to jde?“ „No zatím to drží. Tady zprava dobrý.“ „Zleva taky.“ „Tak jo, pokračujte, já se jdu převléct... Ahoj Vojto, dobře žes přišel.“ „Jéé čůs Marek, ááá Vojta... Ani se nezouvej, tu máš krumpáč a jeď.“
„Čeko, to víš, že jo, já si beru lopatu!“ „No dobré, ale honem, ať to nespadne!“ „Je tady už Šašík?“ „Zatím ne...“ „Co to tady je za kačírek? To je pro Pavla?“ :) „Kušuj!“ „Hééj, neházej mi to tu, kdo to má furt vybírat?!“ „Sis neměl brát lopatu...“ „No nic hoši, už bude tma...Podej mi to, dáme to tu a tohle tady zapřeme a snad to do zítra vydrží.“ „Tak jo, dobrou.“ 6:30 „Ježkovy, nesnáším budík!!! A jak to, je přeci sobota, není škola! Uf, ještě, že tak, to si ještě můžu schrupnout...“ „Ale néé, vlastně musím jít do klubovny, ještě se mi o tom zdálo... jéééj...všichni ještě spí, hlavně potichu...“ 7:00 „Dobré ráno.“ „No fakt moc dobré, hlavně teď v sedm hodin...“ „To koukám, máš na sobě ještě pyžamo.“ :) „Nene, to není pýžo, nepoznáš triko?“ „Triko jo, jak chceš, ale stejně to vypadá jako PÝŽO.“ „Ne ne!“ „Ale jo!“ „Víš co, ty Tvoje zednické galaty Ti taky moc sluší...“ „Náhodou...jéé, ahoj Pavle.“ „Dobré ráno kluci, tak co jak to vypadá? Tom dneska nepřijde...“ >>>>
9
„jo jo, my víme, ale přijde Matouš...Je to v pohodě, zatím to drží.“ „Já si beru pro změnu krumpáč, Ty máš lopatu...“ „To není fér, je to jak včera a mě z toho bolí záda!“ „No, to mě taky...“ „Pomóóc! Pavléé! Střílááá! Vodááá!“ „Cože?! Co se děje?! Já zapomněl vám říct, že tam jsou odpadní roury...“ „Ne v pohodě, prokop jsem rouru, ale naštěstí z ní nic neteče.“ „Fujtajbl!“ „Hele, tady je další a tady ještě třetí!“ „Hmm... ta je! Tu bych asi neprokopl.“ „Kam asi vede?“ „No kam asi...do bazénu asi ne-e.“ „Si chytrý...“ „Jasně, že do žumpy, kam jinam...“ „Fůůj, to je smrad, ale ta rura je tam! A taky tam je spousta těch...“ „No je to řekni!“ „No těch...“ „Hoven! No a co je na tom divnýho? Čekal si tam snad zlato?“ „Se nezblázni...“ „Jdeme kopat dál, třeba najdeme poklad!“ Hoši hlouběji už radši nechoďte, ať to nezhučí!“ „Ty rýna je tady sice pěkná a určitě velmi praktická, ale je pěkně blbá!“ „Hlavně ji nepoškrábej! Ona potom začne rznout...“ „Cože? Rznout?“ „No...“ „Rznout?“ „No co je?“ Snad rezavět ne? Ty jsi teda češtin, ti povím...“ „To je fuk, výsledek je stejný, ať už rzne nebo rezaví.“ „Tak už ji rovnou svedeme do té žumpy, když už Marek prokopl tu rouru.“ „Pardon.“ „To je dobrý nápad, vidíš Mar-
10
Rozhovor Rádio
Dodo, Staré Město Rádio – Momentální zástupce vedoucího oddílu, věčně ukecaná a optimistická budoucí vedoucí oddílu Staré Město.
ku, nemusíš se omlouvat, ještě si nám pomohl.“ „No sem tam mě nějaký ten nápad chytí...“ „No my víme, Šašiku my víme.“ „Ty mlč a radši míchej!“ „Míchám, míchám...Kolik jsem tam dal lopat? Pět ?“ „Já nevím...asi čtyři...“ „Přiměřeně, přiměřeně...“ „Tááák a lijeme, lijeme...“ Doufám, že to stihnem...“ „Už jenom uhladit a ani se to nepohne!“ „No to uhlazení tomu fakt hodně pomůže, ten metr betonu pod tím tam je jenom tak...“ „Samo, že...“ „Hotovo!“ „Hmm...půl páté...to máme se včerejškem asi 10 hodin...to jest něco přes 70 hodin práce na jednom hloupém rozbitém rohu od klubovny. Tak snad už ta přístavba nebude padat, když tam je tolik betonu.“ Logická otázka na závěr: Kolik lidí na brigádě bylo?
××××
Ok. První a nejdůležitější dotaz všech našich oddílových dětí - Kolik ti je let? Je mi dvacetjedna. O co/koho se přesně v oddíle staráš ? Nejvíce se starám o vedoucí :) Další mou zodpovědností je opora programu vedoucích na schůzkách. A celoroční oddílový program. Jak dlouho do skautu chodíš a jak si ke skautům přišla? Do skautu chodím přes 10 let. A dostala jsem se sem přes mamku. Bela udělala nábor, kdy přišla za mnou do tehdy mé druhé třídy a v tu ránu bylo jasno. Jaké je tvé vlastní jméno a jak se stalo, že je tvá přezdívka právě Rádio? Mé vlastní jméno je Martina, Rádio, se mi říká od mé první Barnošky, cestou tam jsme hodně přemýšlely jakou přezdívku mi vybrat, ale už po 15 minutách bylo rozhodnuto o Rádio (Nutno poznamenat že pusu nezavřela celé 3 dny). Jaké je tvé povolání/co a kde vlastně studuješ? Jsem studentka, VUT v Brně obor Mate-
riálové inženýrství. A ano baví mě to ! :) Co nejraději děláš ve svém volném čase? :) Kéž bych něco jako volný čas měla. Jsem buď doma, ve skautu, nebo ve škole. Nicméně, když už se něco namane jezdím nejradši na kole. Který sport máš nejraději? Cvičení doma + vzhledem k minulé otázce strašně ráda jezdím na kole a na bruslích ! :) Tvůj oblíbený seriál a film? Za seriál je to Big Bang Theory a za film je to Počátek. Na co pomyslíš, když si vzpomeneš na oddíl? Nejčastěji na vás vedoucí :), děti, pak na tábor, program, trochu stresu, ale nejčastěji se mi dere na mysl pojem KAMARÁDSTVÍ. Tvá nejoblíbenější barva? Definitivně fialová :) Jaké jsou tvé 3 nejoblíbenější činnosti? Napadá mě kreslení, vše co je spjato s manuální činností a kreativním myšlením a pak asi cestování. ××××
11
Dialog v jednom Část 1. Alešek Kapitola 1: Blíží se Termidor „Já tak obvykle přijdu domů a nic se mně nechce, ale musím, páč jsem takovej podivnej človíček, že bych stejně nemoh usnout. A taky to může bejt i tím, že většinou nechodím dom sám, ale s někým, koho potkám, že jo. Co myslíte, může to bejt tím? Asi jo. A vy jste takovej nějakej tichej, co? To nevadí, já můžu kecat za dva a nikdo nic nepozná. Vy mně nevěříte, co? To já poznám. Vy jste mi ale pěkný filuta, ono se říká, že člověk pak vypadá studovaně a to…no… jako, že není blbej, ale to se jen nedá poznat ta blbost, že jo, když člověk neřekne ani píp. Ani „bů“ mě neřeknete? Jak chcete…“ -Postavil na sporák konvici a počal vařiti kafe, jak on sám tvrdí, kafe má býti černé, to jako sama noc, a také má být vroucí, to jako samo peklo. Říkal tomu „malé domácí inferno“. „Ale kafe si dáte, co? To moje malé domácí inferno, to peklíčko inspirativní, to já, když si dám kafíčko, jako to svoje dobré kafíčko, to byste koukal, jak mě hned myšlenky běhaj, hrozně zajímavý je to, posledně jsem tady s jedním řešil, kolik že je tajemství na dně lahve vína a samosebou, že jsme to museli zkusit, a 12
páč se nedá provádět výzkum na jediném vzorku, že jo, tak jsme těch lahví vypili radši šest, zajímavá noc …“ -Konvice píská a jančí na sporáku tak, že nebylo možné, aby si toho nevšiml. Zvedá se tedy, přechází malinkou kuchyň a připravuje kafe, takové jaké má rád, to svoje peklíčko. Přechází od kuchyňské linky k stolu, kde sedí jeho dnešní host, který po celý večer ještě nepromluvil… „Spíte dobře? Já vůbec, mám vám poslední dobou tak divné sny, takové jako nejasné, ale vždycky cítím tu vůni smůly a pneumatik, nevím, co si mám o tom myslet, ale vždycky je mně potom tak nějak divně, tak jako na zvracení, aha, to bych asi neměl tak mluvit u stolu, co? Ale jsem vlastně, doma, je tak? Je tak! A tak si můžu říkat, co chci a kde chci, co? Vy se taky asi neozvete, ale to je v pohodě, mě to vůbec nevadí, jste úžasný posluchač a vidíte, takových už dneska moc není, těch, co by uměli poslouchat. On dneska každý umí kdejaké fráze a furt je opakuje a furt mele tu svou a ne, že by si poslech, co má na srdci jinej, že jo, ale co nějak to dopadne, to by přece nešlo, jet pořád jenom z kopce, ono >>>>
to přijde, uvidíte, ono se to začne zlepšovat a vaše děti, nebo děti vašich dětí už to určitě zažijou, no moje děti určitě ne, to zas vím, že žádný nemám a kdo jinej by to měl vědět, že jo. Rád takhle posloucháte a jste jak pěna? Nemusíte odpovídat, jestli jo, můžem bejt parádní přátelé, já budu kecat a vy poslouchat a oběma bude dobře a třeba ještě líp a možná úplně nejlíp…Ježiš, já to úplně vidím.“ -Vstává a kouká z okna, náhle strne a obrací se ke svému hostu. „A je to tu, přichází svítání, to už půjdem spát, protože jsme včerejší a už je dnes!“ -Jeho host vstává taktéž a oba vchází skrze kulatý otvor ve zdi do vedlejší místnosti, kde je na protější zdi obrovský abstraktní obraz, snad mohla by to být nahá žena, snad přijdeme na to jindy, oči jsou již unavené a naši dva hrdinové jsou už v chodbě či spíše tunelu, který má kosočtvercový profil, jde se hostu nepříliš příjemně, ale ani nehlesne, zatímco náš hostitel, je zde přeci doma, prochází jakoby nic, jakoby chodba byla úplně stejná, jako všude jinde. Vcházíme do obrovské haly, z které vedou šestery dveře, v hale je mnoho zrcadel, takových, která potkáte na pouti. Jedno zeštíhluje, jedno z Vás udělá obézního člověka…
„Vyberte si dveře a tam dnes spíte, což? Je to jen na vás, za každýma něco je, tak šťastnou cestu.“ -Host po chvilce váhání a pohledu na šestero stejných dveří se rozhoduje pro druhé zprava. Když sáhl na kliku, hostitel spustil. „Ale, zajímavý výběr, snad hvězdy vás vedly, nebo snad vidíte přes zeď? To asi ne, to asi nikdo, co? A vůbec, budem si tykat, co? No jasně, mlčení je souhlas, ty neřekneš ani slovo a já ti u toho budu tykat, beztak je ti to úplně a dočista úplně fuk, že? Já se ti ani nedivím, jen mě hrozně štve to počasí, psa by nevyhnal a do toho se nám blíží Termidor, je tu cobydup, to já cítím ve vzduchu, jen co napadne a zmizí sníh, odkvetou jabloně, a pak už je to tak slepičí krok a sloní kýchnutí, ale netrap se tím můj příteli, když nám to tak půjde dál, tak ty budeš hluchej, já slepej a svět hezčí. To by v tom byl čert, abysme zrovna my dva neměli štěstí na žlutýho čápa, toho, co střeží blázny před chytrýma, on je hlídá, aby jim nezmotali hlavy. Chytráci pitomý!!! Tak ale dobré ráno a spát, protože si, šťastlivče jeden, chytil postel s nebesy, a už je dnes, jen nevím, kdo nakrmí psi, ale třeba mi přijde psaní a pošťák půjde na dvorek, a nebo bych moh přenastavit hodiny, krmím je vždycky v devět…
>>>>
13
-A tak se naši hrdinové rozešli za svítání, host vstoupil do malého pokoje, který byl vyplněn zcela onou postelí s nebesy. Barvu v této tmě rozeznat nemohl a unaven byl natolik, že usnul dříve, než-
-li jeho tělo dopadlo na matraci. A náš hostitel? Schoulil se do klubíčka uprostřed síně a okamžitě usnul, ze spaní si pobrukoval a cucal si palec. ××××
Dialog v jednom Část 2. Alešek Nechtěl bych znát budoucnost 2 -Ráno. Náš host vstává, prochází stejnými dveřmi, kterými ráno vstoupil, do jiné místnosti než byla ta, ze které vstupoval. Nehledejme složité záhady, jen to berme, jako fakt. Jeho hostitel je již také na nohou, na nohou malé židličky a pokuřuje dýmku. „Jakpak jste se prospal můj milej, doufám, že lépe než já, já totiž špatně spím poslední dobou, co vy? Ale jasně, že to vidím, pěkně do růžova jak sluníčko, co už se vyškrábalo výš, než jsme mohli chtít, je tak? No je tak! Jen klidně neříkejte nic můj milý, já vás chápu, jednak svět už nestojí ani za půlku slova a jednak jsme se přeci dohodli, že to zmáknu za oba a s tím já problém nikdy neměl, panečku, já ne, ale co už tak si dáme snídani k polednímu, co by ne, jíst se musí a proto si k polední snídani vždy rád zabafám, ono pak člověku slehne v žaludku tolik, že uhasí hlad dalším obláčkem kouře, panečku, to jsou pak 14
tak milé rána i když jsou v poledne, ale stejně nás zachrání jen kafe, nebo náruč ženy, páč ženy, to jsou takové zázraky, které můžem pozorovat denně, což? -Přechází místností do chodby, host jej následuje, jdou pomalu a rozvážně, je přeci ráno, i když polední. Dochází až do kuchyně, do zcela jiné kuchyně, než byla ta včerejší. Hostitel otevírá okno a podává hostu kávu. „To, aby Duše mohly letět, ona svoboda je hrozně důležitá, bez svobody nelze nic, to se nic nechce, kdybych měl něco dělat jen proto, že musím, nikdy bych to nedokázal, ale vy asi jo, aspoň včera večer ještě určitě, já si vás hned všiml, sám a bez jiskry v oku, to by tak hrálo, nechat si pláchnout Život, je to nejvíc co máme, člověče, to si nesmíte všecko tak brát, některý věci prostě přijdou a člověk nenadělá nic, to mě učil >>>>
jeden strašně fajnovej chlapík, on si mě všimnul tak, jak si já včera všimnul vás, ono, je teda pravda, já tehdy ještě tolik nenakecal, zrovínka, jako vy, to se holt musíte rozhodnout, jestli vezmete Život jako něco, co chcete přežít, on se ale přežít nedá, samosebou, ale dá se tak nějak prostě dožít, že jo, ale taky se dá užít, a panečku, tohle je kumšt, to je to, co mě ten chlápek naučil, brát to jak to leží a běží a neplakat více, než je nutný, kapišto (?), jsou prostě lepšejší a horšejší dny, jsou lidi a lidi, že jo, ale vždycky se člověk může tak nějak oklepat, vždycky se může rozhodnout, no jasně, že bude trpět za vše, co provedl i ne, ale tak to chodí, kdo dává, tomu se i vrací, pozdějc, ale vrací.“ -Hostitel se usmívá, dopíjí kávu, nalévá si další a zalévá s ní květiny v této místnosti domu. Host se již nediví absolutně ničemu, sedí a pozoruje kávovou sedlinu na dně svého hrníčku. „Neříkejte, že vy věříte bábám kořenářkám, nebo dokonce, že umíte věštit, to panečku, to bych nechtěl, znát co přijde, to bych moh bejt smutnej už dopředu, nebo bych moh bejt veselej zas
moc a pak se zklamat, to by se mě vůbec nechtělo, vždyť do toho by člověk fušovat neměl, to já jsem znal jednoho, ten šel za kartářkou, že prej co čeká v budoucnu, no a kartářka povídá, že prej smrt přijde do chalupy, no a taky, že jo, on byl chudák celej měsíc úplně naměkko a pak přišla ta smrt, jejich psa srazilo auto, to koukáte, jasně, že je to smutný, ale kazit si měsíc Života a bát se předem, no to bych se na to moh zvysoka, vy víte co, že jo, stojí to za to (?), ona ta budoucnost stejně chodí dost často až příliš brzy, já si myslím, že co přijde, to přijde, co zkazíme, to jsme mohli udělat líp a co nám vyjde, tak za to může Štěstí, náhoda a trošku i my, no není to tak, já bych řek, ale z těch velkých slov mě vyschlo, pojďte, projdem se ke studni, třeba nějakou najdem, To říkal ten, no…Malej Princ, že každá poušť je krásná, páč ukrývá studnu, a mě vyprahlo z velkých slov a vy máte určitě vyschlo z mlčení, je tak?“ -Tak se oba zvedají a hostitel vyráží, host samozřejmě následuje a poslouchá, mlčíce, každé slovo. Jdou hledat svou studnu…
××××
15
Jak vyrobit Obálku na dopis Dodo, Staré Město Krok za krokem - Co budeme potřebovat ? Jen nůžky, barevný papír a lepidlo
16
××××
17
Křížaly
Akce
Zábava nejen pro malé Bylo
Bude
6. říjen. 2013-Střediskovka
8.5.2014 Okresní kolo závodů vlčat a světlušek
10. říjen 2013-Okresní porada 18. – 20. říjen 2013-Freever-akce pro skauty a skautky nad 14 let 25. – 28. říjen 2013-Celorepubliková akce Poradní skála ve FM 8. – 10. listopad 2013-Hukvaldský seminář 6. – 8. prosinec 2013-Mikulášský seminář v Praze 14.12.2013 Mucheche Oddílové Vánoce 30.1.-2.2.2014 Valašskoslezská Žirafa
18
××××
19
Jizerská magistrála Jizerské hory
Horký čaj podle wikipedie Jizerská magistrála je rozsáhlá soustava lyžařských turistických tras na české straně Jizerských hor. V současné době je dlouhá přes 170 km. ××××
Kruháč
Číslo 95, prosinec 2013-leden 2014 Vydává Středisko Kruh Frýdek pro vnitřní potřebu svých členů Web frydek.skauting.cz facebook.com/kruhfm google+ : goo.gl/iwhWO Na tomto čísle se podíleli: Ema, Anetka, Hanča, Kiki, Alešek, Smíšek, Cibul Fotografie na obálce Horký čaj
Ilustrace Ema Sazba Horký čaj Kontakty Anetka,
[email protected] Všechny vaše příspěvky budou vítány! Příští uzávěrka 2. 3. 2014
