22. ČÍSLO - PROSINEC 2005 MĚSÍČNÍK STŘEDISKA KRUH
Úvodník-nečekaný hluk ………...…………str.2
Mám před sebou rozložené poznámky k přípravě tohoto nového kousku. Čáry, škrkance, červená, modrá, tužka, guma, vykřičník, ještě tohle- to je důležité. Potrhávám řádek červenou. Snažím se zabrat do svých myšlenek, ale neustále mě ruší jistý ruch. Není to můj mladší bratr, ani psi na ulici. Takové podivné zvuky. Zmateně prohrabávám své papíry, poslouchám ten hluk…až se mi v jednom krátkém okamžiku vyjasní. (Znáte to.) Jsou to jisté zvuky ozývající se ze skautského domu. Je tam docela hlučno takhle před vánocemi. Napadá mě v Kruháči zachytit jejich ozvěnu,ale….ale chybí mi ta správná rubrika…
Skautský dům zevnitř ………...…………str.3 Křížaly ………...………str.4-5 Hukvaldský seminář ………...………str.6-7 Rozhovor s ………...……...str.8-9 Hluk ve skautském domě ..………...…str.10-11 Anketa o Vánocích ……...…………str.12 Čarodějův učeň ………...………str.13
Více na straně10 a 11. Nebojte, je to i pro hluchoněmé
Tvorba ………...………str.14
Páradlo
Nástěnka ………...………str.15
2
Tady je pochvala, pro všechny , kdo si ji zaslouží: Je to alespoň malá odměna za ochotu a odvahu pracovat: Dvojitá pro Jonue a Anežku za pomoc na dvou brigádách a potom: Čochtani:Páradlo, Čert,Šlašla, Sarah , Péťa Laníková, Anežka a Kiki.(15.10. přišlo 7 členůjména nejsou známá.) Skauti: Jonue, Kuře (15.10 přišel jen Jonue) Světlušky: Anežka a Terezka Kovalovi, Anna Štěpánková, Lucka Genčůrová, Matra Němcová, Anča Kačmaříková, Zuzka Miturová, Nika, Adi, Dáša a Slézy (15.10. přišlo dalších 5) Vlčata:Matěj Vaněk, Tom Kika, Radek Chlebek, Dan Rohel, Marek Jonák a nové vlče (15.10 přišel jeden další) Staré město: Tomáš, Miloš a Pavla Glombovi, Verča Brudná, Katka Stuchlíková, Katka Maršálková, Dominika Mecová, Verča Sošková, Monika Swientková, Lubomír Šimík, Ondra Pavelka, Helena Ondráčková (15.10 přišlo 7 dalších nejmenovaných) Zbývající práce: Doplnění obložení v mezipatře, dodělání čajovny a dílny, natření stolu u kluků, stěn a schodů do sklepa, oprava hangárů a týpí+ impregnace stanů, nabroušení seker, zprovoznění vstupních mříží a mříží ve skaldu. Páradlo a Papírek 3
A ne pochvala, ale čestné uznání za trpělivost a čas pro Papírka a Pavla. Ono tahle zmínka pro ně nic neznamená, oni sami nejlépe vědí, co je 40 hodin strávených inventurou ve skladu nebo neustálé kontrolování odvedené práce, zjišťovat, co všechno nás ještě čeká, kolik peněz, atd…..Tak abyste to věděli i vy a nezapomínaly.
Dokonce i slova lze odečítat a sčítat. Znáš výsledek?
Kolečka, čtverečky, srdíčka, rybičky, zvonečky, cokoliv vás napadne…. Těšíte se na vánoční cukroví? Tady máte jednoduchý recept na príma mňamku – MARCIPÁN: Potřebujete: • 100g sušeného mléka Všechny ingredience se • 200g moučkového cukru smíchají dohromady. Pak • trochu medu se z těsta dají vyrobit • voda dle hustoty (dolévá se) různé postavičky a tvary, Uchovávejte v chladu. • mandlové cukrářské aroma (troška) • potravinářské barvivo (podle fantazii) Příběh:
Tmavá štědrovečerní noc
Kdysi dávno žil v malé chaloupce na kraji lesa svíčkář se svým jediným synem Petrem. Přestože Petrův otec hodně pracoval byli velmi chudí. „Tati, dnes je Štědrý večer, jsem zvědavý jestli mi Děda Koleda nadělí nějaký dárek?“ Petrův otec se smutně pousmál a pokýval hlavou. Nebyl to dobrý rok. Do městečka se přistěhoval nový svíčkář a lesní pěšinkou k nim už nepřicházelo tolik lidí jako dříve, aby si koupili svíčky. Peníze jim stačily akorát na jídlo, na dárky už nezbývalo, ale když viděl otec Petrovy dychtivé oči, rozhodl se. „Určitě zítra ráno najdeš pod stromečkem nějaký 4
dárek synku.“ Otec se hned vydal hledat kolem chalupy něco, co by mohl prodat a za utržené peníze koupit vánoční dárek pro Petra. Zatím daleko odtud se Děda Koleda díval z okna na obrovský černý mrak, který zakrýval celou oblohu. Takový Štědrý večer nepamatoval.Obvykle svítil měsíc a zářivě blikaly hvězdy. Děda Koleda začal plnit pytle dárky a nakládat je na saně, uchopil lucernu, nasedl do saní a lucernu si položil vedle sebe. Obloha byla pořád černá jako uhel. „Hyje!“ Děda koleda škubl opratěmi a sobi vyrazili vpřed. Náhle se jeden stočil doprava, sáně se naklonily a dědova lucerna sklouzla ze sedadla a spadla dolů do tmavých lesů. „Co si teď počnu?“ pomyslel si Děda, když náhle hluboko pod sebou zahlédl světýlko z nějaké chalupy. Stočil sáně a měkce přistál na střeše. Petr už byl v posteli když zaslechl nad sebou slabé žduchnutí. „Co myslíš, že je to Děda Koleda?“, volal na tatínka. „Ne Petře, spi dál.“ Otec seděl v kuchyni u kamen a vyřezával vojáčky ze dřeva. Pokud by vydržel pracovat celou noc, ráno by na Petra čekalo 6 vojáčků. Najednou někdo silně zaklepal na dveře. „Můžete mi pomoci?“, ptal se Děda Koleda. „Venku je tma jako v pytli a já ztratil svoji lucernu. Jestliže mám do rána rozvést všechny dárky potřebuji, aby mi někdo pomohl.“ „Já ti pomůžu!“, rozrazil dveře Petr, který poslouchal ve svém pokoji. „Potřebuji nějaké světlo, ztratil jsem svou lucernu“, řekl Děda Koleda. Otec s Petrem se rozesmáli. „Třeba jsem chudí, ale svíček máme dost, jsem totiž svíčkář! Zůstaňte tady v kuchyni a ohřejte se u kamen.“ Zatím s Petrem spěchali do kůlny přes dvorek Uvnitř byly řady svíček všech tvarů a velikosti. Naplnili dva koše a pospíchali zpátky. „Budeš mít světla kolik budeš chtít.“ A dali se do práce. Připevnili svíčky kolem sedadla a na sanice, potom nastrkali svíčky sobům do paroží. „Nasedej Petře.“, řekl Děda Koleda, zapálil svíčky a saně se vznesly k obloze jako zářivá světelná koule. Dům od domu, komín za komínem, rozváželi dárky celou noc. Zrovna svítalo když přistáli ještě jednou na Petrově střeše. „Určitě jsem tu ještě něco měl.“, řekl Děda a začal hledat. Podal Petrovi balíček zabalený v ozdobném papíru. Petr zamával Dědovi a jeho sobům, pak si vlezl do postele a usnul. A co bylo v balíčku? Dřevěné sáně s osmi soby, opratě drží Děda Koleda a vedle něho sedí chlapec vypadající úplně jako Petr…. Páradlo a Čert
Upraveno podle Diane Jackmanové 5
Hukvaldský seminář Datum této akce si do kalendáře zaznamenávám už několik let, letos pro mě hlavní změna spočívala v tom, že jsem jela místo v sobotu už v pátek. A nebyla jsem rozhodně sama; autobus byl docela vytížený a k hukvaldské škole, kde se celý víkend odehrával, se od zastávky vydal zástup lidí, nejdřív do tělocvičny. Poté, co jeden aktivní skaut vymyslel důmyslný systém, jak uložit karimatky, aby se nás vešlo co nejvíc, jsme se odebrali do sálu a po Jiřího úvodním slově jsme se rozešli na program. Nabídka byla poměrně pestrá, od vyřezávání a lanových aktivit až po lidská práva hrou. Já jsem si vybrala přednášku o přístupu k dětem s postižením: odnesla jsem si odtud hlavně postřeh, že když se na táboře ztratí někdo neslyšící, tak se ho nedovolám… Stihnula jsem se též přidat ke skupince, která stála na před chodbě velkými abstraktními malbami místního umělce a zabývala se vnímáním výtvarného díla. Jeníka zajímalo, jak na koho obrazy působí a kdo by byl ochoten pověsit si je do obýváku… Program se, jak už to tak bývá, poněkud protáhnul, takže jsme zakončili den Heřmanovým slovem a po několika marných pokusech si poslali pozdrav stiskem ruky. Někteří šli co nejrychleji spát, někteří zamířili k oboře. A příjemně unaveni večerní procházkou jsme se šli uložit též… 6
Ráno bylo docela náročné: kvůli hluku nešlo dospat, střídání u dvou umyvadel… důležité ale je, že jsme něco po osmé byli připraveni na první přednášku a to úvod do environmentální etiky Marka Orko Váchy. Zabýval se možnými vztahy mezi člověkem a přírodou a myslím, že většinu posluchačů zaujal. Potom Jiří přivítal Elišku Wágnerovou, místopředsedkyni Ústavního soudu ČR. Její příspěvek mě upřímně poněkud zklamal, brzy jsem se v jednotvárném výkladu ztratila a zaznamenala jsem pouze, jak líčí zmatky kolem pojmenování soudů. A byl konec, polední přestávka. Ani letos nemohl chybět doprovodný program – tentokrát jsme se ocitli v dávných rytířských dobách a pokoušeli se zachránit jejich duše. Po sestřelení nafukovacího balónku bylo nutno hodit předmět v něm ukrytý do tajemného automatu, který vydal potvrzení o zachránění duše. Třetí přednáška byla náhradní – „od loňska odložená“ doktorka Hajnová opět onemocněla a místo ní přijel evangelický kazatel Tomáš Řehák, který s programem o AIDS objíždí střední školy v celé republice. Má hodně působivý styl, fotky, příběhy… Poslední host Dalimil Matus přijel v parádní vojenské uniformě a rozvykládal se o svých válečných zážitcích, který byl kvůli činnosti v odboji vězněn a několikrát uprchl. Bylo vidět, že toho má hodně za sebou a že s ním něco jen tak nepohne. Zdůrazňoval, že za to vděčí právě skautingu. Když zodpověděl všechny dotazy, skončila přednášková část semináře a sál se připravil ke mši, kterou sloužil Heřman. A poté se většina účastníků šla převléknout z kroje do svátečního, úderem osmé totiž začal tradiční ples.
7
Ani není moc třeba představovat hnědovlasou KRISTÝNU JOHANOVOU známou pod přezdívkou ŽÍŽALA. Je jí 17 let a navštěvuje třetím rokem střední odbornou školu ve Frýdku. Do skautu chodí již desátým rokem. Je členkou 1.dívčího oddílu v Místku – Amazonky. Patří do střediska 8. pěšího pluku slezského. Nyní vede světlušky a aktivně se účastní mnoha vzdělávacích akcí a seminářů. Jak vidíš svůj oddíl, mohla bys nám ho trochu představit? Náš oddíl? Je to hromádka neposedných a veselých lidiček. Máme dvě družiny - Sojky a Veverky. Sojky jsou starší holky a Veverky spíše novější. No a pak máme Kosatky, to jsme vlastně my starší, nescházíme se pravidelně, ale sem tam zajdeme do čajky, na bazén,… Jen tak někam pokecat. Znáš spoustu lidí ze střediska Kruh. Myslíš, že tě toto poznání mohlo v něčem obohatit? Je dobré setkávat se společně v rámci jiných středisek a poznávat nové lidi? Setkávání a poznávání nových lidiček je určitě úžasná věc. Vždycky člověku něco přidá; nové nápady, inspirace a hlavně zážitky. Poznání lidiček z Kruhu mě určitě obohatilo nápady, vtipy, smíchem, ale energii a novou chutí do práce a takovou vzpruhu občas potřebuje každý. Dne 17.11 proběhlo setkání čekatelského kurzu Krokodýl. Sama ses ho zúčastnila, víš tedy moc dobře, že se nás sešlo hodně málo. Co bys vzkázala lidem, kteří nepřišli? Jaký máš názor na tenhle kurz? Krokodýl se mi hodně líbil, byl nahuštěn miniškolkama, zábavou, zpíváním, scénkami. Vše probíhalo formou her, debat, vzájemné spolupráce a poznávání se navzájem. A já mám objevování nových věcí ráda. Jsem takový malý zvěd. Jo, setkání krokodýlů sice proběhlo s menším počtem krokodýlků, ale myslím, že se nám podařilo. Hlavně jsme si nejvíc užili barevného listí, jak říkala pozvánka, které však bylo skryto pod vrstvou bílého prvního sněhu. Přišli jste o hodně! O procházku na čerstvém vzduchu a spousty legrace, smích, dorotek… 8
Jak je to s akcemi a účast na nich ve vašem oddíle? Účast na akcích je různá, záleží jakého typu. Jestli nějaká vzdědlávačka, vytaveno nebo výlet. Jak kdy, ale převážně se nás schází tak 12-16 z 30. Někdy je to víc a někdy míň, však to znáš. A co se týče akcí, tak jich je v letošním roce opravdu požehnaně. Jak těch našich, tak i okresních nebo krajských, a proto se i ta účast někde projeví. Kde probíhal váš letní tábor? Máte smíšený tábor? A co tak nezapomenutelný zážitek? Letošní tábor byl ve Fryčovicích na louce u rybníka. Tábor měl i svůj název: Vesnice křivého stožáru. A rybník byl Bahňák. Tábory bývají většinou smíšené nebo jsou s námi alespoň 1-2 kluci, abychom se nebáli, víš?! Letos byl smíšený s hrstkou kluků, ale i tak to bylo oživení a stálo to za to. Nezapomenutelný zážitek? No, těch je fůra. Já třeba nemůžu zapomenout na to, jak jsem jela do Fryčovic na kole do obchodu spolu s dvěmi světluškami a po cestě upadla jedné z nich šlapka. Do obchodu jsme se došourali a pak nazpátek chytly slejvák. My v ruce a na zádech v baťozích pečivo a co teď? Tak s pečivem nám naštěstí pomohla jedna paní, vzala ho autem na tábořiště, ale cesta zpět zůstala na nás. Vyměnili jsme si kola, takže Kiki jela na mém (největším) , Nela na Kikinéma já jsem jela, teda spíše se odrážela na Neliném bez šlapky. Zmoklé až za ušima, no musel to být humorný pohled na nás. A takových zážitků je spousta dalo by se dlouho o tom vyprávět. A na závěr nám prosím prozraď, které je tvé nejoblíbenější jídlo. Jídlo? No, to já mám ráda všechno. Ale nejraději asi brokolici, sýr těstoviny, čokoládu a oplatky bez náplní. Jsem takový malý mlsoun. A pak, že žížaly jí jen malinkaté kořínky. Za rozhovor děkuje
9
Sarah
Jsou věci, které nikdo nevidí, ale všichni s jistotou ví, že existují. Přišla jsem na to, že jsou i hluky, které nejsou slyšet, ale nejsem si jistá jestli všichni ví, že existují. Mezi činovníky našeho střediska začíná jistá hlučná diskuse. Z akcí vím, že se o našem potápějícím se Titaniku (jak to popisuje Papírek) baví všichni a z nástěnky jsem pochopila, že i když problémy leží hlavně na zádech těch starších, nejsou rádcům lhostejné (viz vzkaz Slézy a Niky.) Proto zveřejňuji kousky některých sepsaných myšlenek. Je to sice otázka hlavně činovníků, ale věc celého střediska. (Milé skautky a skauti, jestli nevíte, co si o tom všem myslet, ale zajímá vás to - zeptejte se rádců.) ¨ Úryvky jsou vyňaté z delších textů. Začalo to Papírkovým příspěvkem Titanik - příspěvek do diskuse Situace ve středisku vypadá přibližně takto: Přestali se angažovat tahouni střediska – Máslo , Bára Janásková , Šašík , starší děvčata na středních a vysokých školách (Krtek, Bážo, Šneček,Bambula a další a další), na střediskové schůzky přestali docházet jedinci, co mohou něco rozhodnout a jsou schopni zorganizovat – Bela, Monika Kocháňová. Družinky početných malých dětí vede řada nových, mladších vedoucích, kteří nemají sil ani zkušeností z organizací velkých akcí. Každý má jistě ke své neaktivitě své životní opodstatnělé důvody, mnozí pro středisko vykonali již velmi mnoho, ale nepříznivé okolnosti se ke škodě střediska nakupily. To vše v okamžiku , kdy je třeba dokončit opravu klubovny a sehnat statisíce korun. Nechceme jistě malovat čerta na zeď , ale jistá podobnost s příběhem TITANIKU zde je. Neschopnost získat finance - souvisí s výše uvedeným. Zorganizovat ples se světluškami a vlčaty se nedá. Akce typu Skautských dnů rovněž ne. Obcházení sponzorů je cesta, ale nejsou na to uvolněny lidské kapacity , protože zatím se zabýváme (tedy jen několik jednotlivců) úmorným dokončením oprav klubovny. Nakonec: Neúčast na vyhlášených brigádách - nechození na brigády= nedokončení klubovny=neuvolnění rukou pro získávání peněz. Již řečeno mnohokrát – 10
nejsme schopni se pomocí „moderní“ informační techniky domluvit. Posuď sám : termín brigád vyhlášen v KRUHÁČI + vyhlášen v zápise ze stř. schůzky a rozeslán e-mailem na 17 lidí vedoucích + vyvěšeno v klubovně na nástěnce + osobně urgováno a výsledek ? Na sobotní brigádu přijdou dva lidi. Při pátrání po příčině neúspěchu zjistíme , že nikdo o ničem nevěděl. Jak dál ? Papírek Co jsem si přečetla na nástěnce: Naše středisko už není co bývalo dříve. Skautské ideály zcela upadají…Skaut není jen o tom si hrát a jezdit na akce, které sice přinášejí spoustu zážitků, ale tím se do pozadí dostávají problémy, které trápí celé naše středisko a skoro nikdo se jimi nezabývá. Každý oddíl má svou novou klubovnu, na kterou jsme hrdí a všichni žijí s pocitem, že mají všechno odpracováno. Ale středisko trápí velké dluhy a především neúčast oddílů (jedinců) na brigádách! Proč nás bylo na brigádě na Barnošce 60? Protože tam každý může za odměnu strávit pár krásných dní. Proč nikdo nechodí na brigády v klubovně? Protože každý už svou odměnu za brigádu dostal (klubovnu). Tak na co pracovat dál? V celém domě je mnoho nedodělávek, především sklep, čajovna atd., které by se měly dodělat. Společné prostory však už nikoho nezajímají! Před pár lety fungovalo středisko jako celek, ale nyní si každý oddíl „hrabe“ jen pro sebe. Pokud to tak dál bude pokračovat a nepotáhneme za jeden provaz, můžeme to rovnou zabalit, protože s takovou se naše středisko stejně brzy rozpadne! Vždyť se přece říká, že skaut je jedna velká rodina! Tak pokud je ve vás ještě něco skautského, přijďte pomoc. Papírek na to sám nestačí! Slézy a Nika Reakce: Titanik aneb Jak obeplout ledovec Nejdřív bych chtěla moc poděkovat všem za sobotní brigádu. Bohužel jsme se nemohla zúčastnit, ale moc mě překvapil skvělý úklid na chodbách. Viděla jsem už několik podobných skautských domů a musím říct, že málokde to vypadá tak, jako teď u nás. Plujeme opravdu na Titaniku? Pokusím se nastínit několik nesouvislých myšlenek.
11
Nacházíme se myslím tak trochu v bludném kruhu – vyčerpáváme se v oddílech, které nejsou většinou tak silné, aby byly schopny se aktivně podílet na chodu a fungování střediska, což středisko oslabuje a zpětně tak není příliš schopno pomáhat oddílům. Myslím, že kvalita jednotlivých oddílů a celého střediska je v úzké souvislosti – pokud budeme mít středisko, fungující jako stmelený celek, bude to mít příznivý dopad na jednotlivé oddíly. Prvním krokem k nápravě je podle mě mluvit otevřeně o tom, jak na tom jsme – je škoda, když např. situaci Oglalů začínáme řešit až ve chvíli, kdy je oddíl prakticky v troskách. Jak jsou na tom teď například skauti? A nebylo by možné jim nějak pomoct? Jestli jsem se dobře dívala, tak v seznamu lidí, kterým Pavel rozesílá zápisy, nikdo od skautů ani není. Střediskové schůzky. Je mi líto, že často dochází k tomu, že většina z nás je unavených a nervózních, že už musí jít a že jen očekáváme, co nám Pavel sdělí, místo abychom se snažili hledat společně řešení a byli si ochotni dobrovolně vzít některé úkoly. Celkově myslím bychom se měli zaměřit více na otázky jiné, než jen čistě technické. Bylo by též skvělé, kdyby ve středisku nějak fungovali lidé, kteří už nepracují v určitém oddíle…měli bychom se pokusit tyto lidi motivovat. Úplně se nám vytratila tradice střediskových akcí. Nešlo by ji obnovit? Příklad minulého Miss fota – účast asi 100 lidí a to nepřeháním – ukazuje, že zájem myslím je. Možnosti – hra ve městě po skupinkách, tak aby se trochu poznávali i skauti a skautky mezi sebou, speciální odpoledne pro světlušky a vlčata, které by mohli chystat skauti a skautky, rádcovské víkendové sekání, čajovna či tématický večer pro roverský věk… možností je nepřeberně,
12
zkusme se na něčem domluvit! Jsem ochotna se podílet na realizaci nějaké takové akce. Kruháč. Můžeme být myslím spokojení, mít vlastní střediskové noviny určitě není standardní stav. Myslím, že kvalita se průběžně zvyšuje a z novin, které měly původně čistě informační charakter – vzpomínáte si na první noviny, které měly kromě grafů tak 2 články? – se staly noviny, které se snaží nějak zachytit dění ve středisku. Aby opravdu byly živé, je důležité, aby se na jejich tvorbě podílelo co nejvíc lidí z co nejvíce oddílů. My se snažíme aktivně nové lidi hledat, ale spousta literárních talentů se zatím skrývá! Podporujeme dostatečně noviny v oddíle? Čteme je sami? Co kdybychom si probrali na střediskové, co nám v novinách chybí, které rubriky považujeme za užitečné… Nástěnky. Další možnost, jak mezi sebou komunikovat. Na spodní nástěnce – hned za lítačkami – jsme zavedla prostor na pozvánky na akce – momentálně Mikulášský seminář – a vzkazovník na vzkazy. Na horní nástěnce – v mezipatře – je všechno ostatní: rozpis úklidu i výměny nástěnek, rozpis schůzek, zápisy ze střediskových a podobně. Opět nám nějak upadá vyměňování venkovních nástěnek. Někteří asi zapomněli, že máme nástěnku i v parku u Jošta a pak, bylo by asi dobré, abychom pomáhali družinám např. s výběrem možných témat – např. teď jsou na nástěnce u klubovny evropské památky. Taky se nikdo nehlásí na další výměny…myslím, že jsme se shodli na tom, že je to dobrá prezentace na veřejnosti. Nechci ale jen kritizovat, věřím, že většina z nás opravdu dělá co může: Chtěla bych zvlášť poděkovat Pavlovi za vedení střediska v kritických letech a za odpovědnost za klubovnu, stejně tak i Papírkovi a dalším, kteří pracovali mnoho hodin na klubovně, za všechny články do novin, za vyměněné nástěnky, úklid, práci v oddílech, shánění peněz, ochotu a iniciativu. Každý z nás ale musí vědět, jestli ještě má rezervy, ze kterých může čerpat, nebo ne…a pak nelze nikomu nic vyčítat. Na skautingu se mi vždycky líbilo to, že skupina zvládne vždy více než jednotlivec. Pokusme se opravdu spojit v jeden kruh a udělat kroky k tomu, abychom začali fungovat jako jeden tým. Věřím, že při dobré vůli jsou možné věci na první pohled až neskutečné. Ať nám všem skauting přináší co nejvíce radost. Čára
13
Je to čas pohody, kdy by si lidé měli obzvlášť pomáhat a líbí se mi, jak se malé děti těší na Ježíška. Někteří si myslí, že Vánoce jsou o tom, že dostanou plno dárků a neuvědomují si, že o tomhle vánoce vůbec nejsou.
Co mám rád nebo nerad na Vánocích ? Co se mi líbí na Vánocích? Vánoce vnímám každý rok jako všemi očekávaný svátek, na který se moc těším. Velmi ráda se procházím předvánočně vyzdobeným městem a vybírám dárky pro přátelé a rodinu.
Cvrček
Já má ráda zpožděné autobusy, zimní spánek a když sněží. Taky to, že po ulicích chodí Mikuláši, andělé a čerti, když jsou na listnatých stromech žluté žárovky a na všechno padá sníh. Nemám ráda mokro v botách, když celý den nelze vidět slunce, baňky na stromečku a santaklause. Myslím, že všechen shon a hektičnost jde ignorovat, popř.si můžete dělat srandu z těch ulítaných nákupčí slev, upéct si v klidu cukroví, pak ho i sníst, zahrabat se do peřiny a třeba si číst. Páradlo
Sarah
Já vánoce nesnáším, teď už je to komerční záležitost. Už někdy v září všude věší vánoční řetězy…. Dáša
Někteří lidé si myslí, že vánoce jsou jenom o tom, že si rozdají dárky - to se mi nelíbí. I nejmenší děti dokážou svým rodičům vyrobit dárek udělat jim radost. Klárka
Ptala se Šlašla 14
Stalo se : Skautský seminář na Hukvaldech 11.-13.11.2005: Na semináři bylo kolem 280 účastníků a ples měl návštěvníků ještě více. Viz reportáž Brigáda ve skautském domě 19.11.2005: podílet se na namáhavých posledních prací se přišlo asi 40 lidí. Myslím že každý oddíl fungující ve skautském domě měl své zastoupení. POTLESK! JOTI – celosvětové setkání na internetu 15.-16.10.2005: Během dvou dnů na internetu navázalo kontakt až půl milionů skautů. Vůdcovské zkoušky 26.-27.11.2005 : Místní vůdcovská lesní škola proběhla na Višňovce. Z úspěšných absolventů: Slézy - Veronika Šebestová a Katka Vláčilová
Junák svaz skautů a skautek ČR udělil dne11.11. PODĚKOVÁNÍ s plaketou br. Pavlu Kikovi za skautskou službu v oblasti Petra Bezruče v letech 1990-2005. Dne 16.11.2005 se konal v Lidovém domě koncert místního pěveckého sboru Smetana. Při této příležitosti předal předseda České unie pěveckých sborů zlatou plaketu za 51-letou činnost br.Arnoštu Hermanovi - členu družiny oldskautů našeho střediska. Oběma vyznamenaným blahopřejeme. Stane se: Betlémské světlo 17.12.2005 : V 9.05 hod. přijede na hlavní nádraží v Ostravě rychlík R 741 Slezan, který přiveze světlo až z Betléma. Pro světlo pojedou skauti a bude uchováváno u Pavla Kiky a u Kuby Kaniy (vzor předseda?) a 23.12. jej budou tradičně roznášet skauti do 15
domovu důchodců atd. a bude k dispozici i v kostele.
------------------------------------------------------------------------KRUHÁČ Pro vnitřní potřeby střediska Kruh vydává zatím neurčitá redakční rada. šéfredaktor: Páradlo- Barbora Vyvijalová. Uzávěrka příštího čísla 26.12.2005 Příspěvky, dotazy a připomínky posílejte na adresu:
[email protected] PROSINEC 2005 16
