KRONIKA PRAMÍNKOVSKÉ ZAHRADY

KRONIKA PRAMÍNKOVSKÉ ZAHRADY

Predem se omlouvám všem ctenárum elektronické verze za chybející hácky a krouzky nad písmenky v nadpisech... proste jen zapomneli tento typ písma naucit psát cesky. Renata Stíbalová s háckem

Bylo, nebylo...píše se rok 2005/2006 Ano, kolem naší školy je pozemek.......snad zahrada? Ano, trávíme tam svůj čas v době přestávky, po obědě v družině a spolu s rodiči při společných setkáních. Ano, nijak se o něj nestaráme. Ano, chceme to změnit. Kdo nám pomůže? Na začátku každé změny stojí hybná síla, která vloží svoji energii do nové myšlenky a nechá ji klíčit. V našem případě stály na počátku naší Pramínkovské Přírodní zahrady hned dvě takové síly....Zita Fedorková (ředitelka školy) a Silvie Siblíková (organizátorka kroužku věd přírodních a učitelka angličtiny v jedné osobě). ... á, Ti bystří teď nemohou číst dál. Vrtá jim hlavou, proč jsem ve slovech Pramínkovská Přírodní zahrada zvýraznila ta dvě PP. Prostě Protože Proto? Ale ne. Prostě protože šlo o První Pomoc všem obyvatelům a návštěvníkům zahrady...

Vzpomínková vsuvka. A jak to vlastně všechno tenkrát začalo, Silvo? V podstatě šlo o to, že jsem navštívila Čestmíra Holušu z Rozmarýnku, který mě naučil princip vytváření střešních zahrad se skalničkami, které vlastně vůbec nepotřebují vláhu a minimum zeminy. Pak jsem trávila desítky hodin tím, že jsem sháněla vhodné kameny, rostliny a koberce. A vytvářela jsem suché zídky. Hlavně ty kameny byly tenkrát problém... Pak jsem pracovala na "vodní zahradě", pamatuju si, že jsem rostliny přivezla z Šebrova a jezírko se moc povedlo. Dala jsem do něj i kládu, aby se z něj případně spadlé živočišstvo dostalo ven. Měli jsme tam i pulce :). Vzpomínám si na jeden těsně předprázdninový den, kdy jsem v jezírku trávila několik hodin, protože ho po mně Zita chtěla nějak před prázdninami zabezpečit. Byly jsme tam až do pozdního odpoledne. Na terasy jsme vysázeli, to už za pomoci ostatních rodičů, kivi, které se tam pne doteď. Netuším, jestli plodí, mělo by, protože to byly samčí i samičí rostliny.

Aha, tak takhle to všechno začalo...........

Elán paní ředitelky a Silvy nakazil i ostatní a úpravy zahrady v jakýsi přírodní příjemný prostor určený k trávení volného času i k výuce se chopily i jednotlivé třídy – tedy paní učitelky se svými žáky a jejich rodiči.

Čtvrťáci se svými rodiči a paní učitelkou Renatou (tedy mnou) vytvořili pod okny třídy v místě zarostlého pískoviště záhon s různými trvalkami a bylinkami, které získali od rodičů, zasadili actinidii kiwi a plamének k terase, aby se po ní pnuly, a v rámci výuky vytvořili na zídce a v jejím rohu miniskalku, kterou osázeli rozchodníky.

Zídka a rohová skalka

Jak se stává stará zídka záhonem? Vezme se hodně starý ničím nepodlepený koberec a nařeže se na pruhy v šíři dané zídky. Tyto pruhy se položí dva – lépe tři na sebe a umístí se na zídku. Na koberec se vrší hlína – výhodou je jílovitá, která se nerozpadává a tolik se nevyplavuje. Zároveň se osazuje skalničkami a pokládají se na ni kameny, které ochotní lidé nasbírali po všech čertech a přivezli je do Pramínku. Na závěr se vše zaleje a doufá se, že se rostliny rozrostou a hlína nevyplaví. Nejvhodnějšími rostlinami se zdají být různé druhy rozchodníků, které nám byly doporučeny a také z větší části dodány Čestmírem Holušou. Dnes už mohu říct, že jsou i na naší zahradě tvrdě odzkoušené a přečkaly i ta nejvedrovatější léta a nejzimovatější zimy bez jakékoliv péče ze strany lidí.

Rozchodníky zblízka

Bylinkovo-trvalkový záhonek založený čtvrťáky

Před třídou druháků vznikl také květinový záhon a první Silvou osázená zídka. Třeťáci si vytvořili s paní učitelkou Martinou a svými rodiči také skalky - na zídce a v jejím rohu. Jali se pečovat o nově založené jezírko a terasy obou tříd byly osázeny vistárií a actinidií.

Druhácký trvalkový záhon

Třeťácká zídka s rohovou skalkou

Jak se staví jezírko? To vám tak jednou přivezou rodiče dětí do školy nejen své drahé ratolesti, ale i starou nádobu na praní po babičce a najednou máte jezírko! Pravda, je potřeba udělat ještě pár maličkostí, jako vykopat dost velkou jámu a vytahat z ní betonové obrubníky, nádobu do jámy vložit, napustit ji vodou a pak zjistit, že protéká, běžet koupit rybniční fólii do Čtyřlístku, vyložit jí nádobu, přihrnout fólii hlínou a opět do nádoby napustit vodu. Nezapomeňte na rostliny!!! Do vody i okolí. A pořádný klacek, po kterém by se mohl vyšplhat promáčený živočich, který byl buď moc zvědavý, nebo prostě jen zakopl a do jezírka spadl. Prostě hračka. A pak už jen s dětmi sledovat, jací že to hmyzové a další havěť se to kolem vody hemží. Ovšem pozor, nespadnout do vody!

Problémy s lekníny. Co s lekníny, aby v zimě nevymrzly? Silva řešení měla – odstěhovat je do sklepa. Ukázalo se, že jde o docela nepohodlné řešení pro lidi, kteří museli lekníny krkolomně stěhovat, ale zpočátku to Silva zkusila. Dá se říct, že nešťastným řešením později bylo zahrabat lekníny na zimu do pískové hlíny na květinovém záhoně - nepřežily. Postupně jsme však pochopili, že nechat lekníny ve vodě není vůbec špatné řešení, jak pro nás tak i ani pro ně.

Proměny jezírka

...píšou se léta 2007 – 2010 V těchto letech si zahrada rostla a rostla, některé rostliny přibyly, jiné zmizely, mezi nimi i pár stromů. Vistáriím u teras se daří, jen aktinidie ne a ne dost povyrůst. Nastala potřeba prosvětlit zadní část třídy, a proto byl zlikvidován pás značně vzrostlých keřů bobkovišně a tím odhalen asi 2 metry široký a 20 metrů dlouhý pás udusané zeminy. Co s ním?

Kompostování Myslím, že jsem se zapomněla zmínit o založení kompostu. Tak nějak současně s rozhodnutím o přebudování školní zahrady na přírodní, vznikla potřeba založit i kompost. Přemýšleli jsme, jak to co nejlevněji udělat, a nemaje žádných prken a jiného vhodného materiálu na zbudování kompostéru, rozhodli jsme se pro tehdy praktickou variantu: v zadní části zahrady vykopeme jámu. Vykopanou hlínu použijeme na nově vznikající záhony z bývalých pískovišť a do jámy budeme házet rostlinný materiál ze zahrady, který se do té doby dával do komunálního odpadu (jak hrozné!). Mysleli jsme, že až se jáma zaplní a obsah se přemění v kvalitní kompost, použijeme ono místo jako záhon nebo kompost vybereme a použijeme ho na stávající záhony. Nestalo se ani jedno ani druhé. Když jsem se v roce 2010 vrátila po mateřské dovolené zpět do Pramínku, byla jáma již dávno zaplněná a zarostlá trávou. Místo jsem ani přesně nenašla, příroda si ho obsadila sama svými vlastními rostlinami. K této jámě pak v průběhu dalších let přibylo několik různých typů kompostérů. Ty první jsou zakoupené v některém z hobbymarketů. Jde o dřevěné ohrádky poskládané z jednotlivých prken, které se dají poměrně jednoduše rozložit, vybrat z nich kompost a opět složit. Jejich nevýhodou je, že jsou na naši zahradu poměrně malé.

Dalším typem kompostéru je jakási klec, která je vyrobena z plastu. Dostali jsme ho jako sponzorský dar.

Posledním typem, který se nám podažilo získat, je klasický celoplastový uzavřený kompostér.

Jak vzniká kompost? No ono to není jen tak samo sebou. Nejdříve najděte vhodné místo, v ideálním případě mírně zastíněné. Umístěte kolem nějakou ohrádku. Do ní pak na zem navršte nejdříve drobné větvičky a na ně další vhodný materiál (viz Co do kompostu dáváme?). Dále pozvěte na hostinu nějaké bezobratlé živočichy, hlavně žížaly. Také nezapomeňte na pracovité neviditelné mikroorganismy a čekejte. Jednoho dne bude v ohrádce místo slupek, ohyzků, trávy a listí tmavá úrodná hlína.

Co do kompostu dáváme?

Co do kompostu nedáváme?

Posečenou trávu Shrabané listí Drobné větvičky Zbytky rostlin Slupky a odkrojky ze zeleniny a ovoce

Plast, kov, textil... Zbytky oleje Silné větve Zbytky jídla (pečivo, omáčka, maso...) Slupky z citrusového ovoce

Co s kompostem? Tuto kvalitní hlínu přidáváme k rostlinám na květinové záhony nebo ji používáme k nové výsadbě keřů a do truhlíků a květináčů, a protože kompostu není nikdy dost, vozíme si ho na kolečkách i z kompostérů, které jsou umístěny v zahradě školky.

...píše se rok 2010/2011 Rozkoukávám se po zahradě, na co se vrhneme nejdříve. Učím třetí třídu a bereme si na starost poměrně zanedbané jezírko. Je potřeba ho vyčistit a jak později zjišťujeme, vyměnit fólii, která protéká. S Magdou se pouštíme do obnovy jezírka. Za pomoci rodičů třeťáků získáváme lekníny a ozdobné trávy na osazení okolí jezírka. Kameny nám z chalupy dovezla paní učitelka Alenka s manželem. Můžeme se pustit do práce.

To jezírko se nám ale povedlo.

Na terase ve stínu vistárie.

...píše se rok 2011/2012 Na základě projektu SETKÁVÁNÍ S PŘÍRODOU aneb PŘÍRODNÍ ZAHRADA JAKO UČEBNA PŘÍRODY, který podala paní ředitelka Havelková, získala škola peněžní příspěvek z veřejné sbírky nadace Veronica SPOLEČNĚ PRO BRNO – IV. ROČNÍK. Pár slov o projektu na školním webu: Naše škola se zapojila od září 2011 do projektu PŘÍRODNÍ ZAHRADA. Ve spolupráci s rodiči a prarodiči utváříme prostor, který bude sloužit nejen k výuce, ale bude i místem příjemného setkávání a zábavy. Snažíme se o to, aby si děti přírody vážily a naučily se o ni pečovat. Mnoho práce již máme za sebou, nicméně velká hromada dalších nápadů a jejich realizace nás ještě čeká. Pojďme společně nahlédnout na některé z nich:  vybudování přírodní učebny zastřešením terasy  posezení z klád kolem ohniště  oprava a nátěr stávajících venkovních laviček  výsadba keřů – přírodní oplocení a místo pro život drobných živočichů  vypěstování vhodných rostlin k výzdobě okolí školy a Domu seniorů na Vondrákově ulici  vytvoření zážitkového chodníčku  vytvoření herního prvku – „pavučina z lan“  vytvoření keramických popisek k rostlinám na zahradě  vytvoření „domečků pro hmyz“  vytvoření mapy zahrady se zaznamenáním přírodních prvků  beseda o přírodních zahradách a představení naší zahrady dětmi, které se na její současné podobě podílejí Realizují žáci a učitelé školy, rodiče a prarodiče žáků, přátelé školy. Tento projekt byl podpořen z veřejné sbírky obchodů Nadace Veronika Renata Štíbalová, koordinátor projektu

Na zahradě vypuklo velké hemžení.

Co se opravdu stalo se dozvíte dále... první Rodiče prvňáčků obětovali volnou chvíli, aby vytvořili na nevzhledném koutku zahrady ráj.

Článek do Bystrckých novin: Kouzlení v zahradě V sobotu 24.3. ožila naše školní zahrada kouzelnými lidičkami. Sešli se zde rodiče prvňáčků s paní vychovatelkou Magdou, aby společně s dětmi probudili spící zahradu. Místo čarovných slůvek a zaklínadel popadli pilky, lopaty, kolečka, hrábě a začali s čarováním. Věřte, nevěřte, během pár hodin se neutěšený plácek za první třídou proměnil v novou část zahrady s vyvýšeným záhonkem pro pěstitelské pokusy dětí a mezi větvemi kouzelných tújí se objevila přírodní prolézačka. Lavičky oblékly nové kabátky a očima teď každý den vytahujeme lístečky nového trávníku, který se nám zatím schovává v semínkách. Vidíme, že zázraky jsou možné, když se najdou lidé, kteří umí plnit sny. Děkujeme, Pramínek.

Renata Štíbalová

Novinka – vyvýšený záhon s minikompostem.

¨

O něco později – Magda a Starý pařez

A ještě Magdin chodníček a pískoviště od Trumpešů.

A Magdiny mosty.

Jak to dělají odborníci v zahradnictví Čtyřlístek? Mají veliké skleníky a v nich předpěstovávají kytičky na jarní výsadbu. Ukázali nám, jak se rostlinky přepichují a prohlédli jsme si, co vše se dá v zahradnictví pořídit – květiny na výsadbu, stromy, hlínu v pytlích, květináče nebo okrasné kameny.

Jenže bez bylinkové spirály by to nebyla pravá přírodní zahrada. Není nic jednoduššího než si ji tedy postavit. To se vezmou přebytečné cihly, nějaká hlína a nadšená maminka Eva...také děti nesmí chybět. Vše se to zamíchá, uvaří a je to.

A jestli vás zajímá, co nám na bylinkové spirále roste, přijďte si přivonět. Určitě poznáte meduňku, levanduli, oregano, šalvěj a pažitku, ale najdete tam i jiné rostliny a potkáte pana kosa, který se k nám přišel vykoupat nebo včelku pijící z pidijezírka na jejím začátku.

A toto je ona v celé své kráse

Prvňáci po práci.

Ale tatínci ještě odpočívat nemohou, čeká je úprava předního vchodu do třídy. Co to všechno obnášelo, ví jen páni inženýři, ale dle fotek soudím, že pořádnou dřinu a ještě větší lásku k našim všem dětem a rodičům, kteří od těch dob nemusí přeskakovat kanály, chtějí-li se dostat do své třídy. Díky, že si už nemusíme lámat nožky.

A další sobota v háji...chci říct v práci.

Došlo i na vrbový domeček před čtvrtou třídou.

... druhá Co si počnou druháčci s tak dlouhým záhonem? (Ano, zde se, pozorný čtenáři, vracíme k pásu udusané hlíny širokému asi 2 metry a dlouhému asi 20 metrů, k tomu danajskému daru, který vznikl vypleněním bobkovišně.)

„Tak se dívej, jak si s tím poradíme.“

Zalít ... a je to!

... tretí Třeťáci se pustili do úpravy květinového záhonu.

Díky pomoci rodičů vzniklo za školou provázkové tee-pee, ke kterému třeťáci zasadili vlastní předpěstované rostlinky fazolí. Fazolky však neměly v konkurenci s okolními travinami šanci a k jejich zkáze také přispěl příliš extenzívní způsob hospodaření. Chce to více péče a spousty vody, aby se tee-pee zazelenalo celé. Snad se ještě někdy najde nějaký zapálený zahradník, který s dětmi zkusí postavit zelené tee-pee. Stálo by to za to.

Tak tohle je, prvňáčci, naše tee-pee.

...ctvrtá Čtvrtá třída se vrhla s vervou na jezírko. Bylo potřeba ho vyčistit od bahna a napadaných jehlic z borovice, která se tyčí nad ním, Zkontrolovat stav leknínů a znovu napustit vodu. Lekníny naštěstí přečkaly zimu bez újmy na zdraví a tak jsme je mohli vrátit na dno jezírka. V jeho okolí děti vyčistily rostliny od seschlých zbytků, posbíraly šišky a urovnaly kameny. Protože jsme získali kus starého koberce, rozšířili jsme pás skalky na zídce o dalších několik metrů. Největším problémem byly opět kameny, kterých je vždy nedostatek. Zasadili jsme osvědčené rozchodníky.

Paní učitelky milují čištění jezírka,...

... děti jeho napouštění.

Ještě uhrábnout a dosadit novou skalku na zídce... a je to!

Za třídou děti čekalo překvapení v podobě vyvýšeného záhonu, který jsme s Magdou neuměle postavily z kmenů pokácených škump. Šlo vlasně o jakousi ohrádku, kterou bylo potřeba naplnit materiálem, na kterém by nám vyrostly naše pokusné rostlinky. Práce bylo opravdu hodně. Na dno jsme naházeli, co jsme našli po zahradě – drobné větvičky a šišky, na to jsme nosili v krabicích od banánů shrabané listí. Děti pracovaly ve skupinkách jako čerti. Samy si organizovaly práci, hrabaly, nakládaly shrabané a nosily na záhon.

Hrabání byla i zábava...s vedoucím důstojníkem Markétkou vždy.

Pojďte se podívat, prvňáčci, jak plníme záhon listím.

Na závěr jsme listovou vrstvu posypali kompostem ze školky, kde kompostéry nikdo nevybírá a tak ho tam je dost. Děti se předháněly, kdo z nich poveze ze školky těžká kolečka naplněná kompostem. U záhonu nabíraly kompost z koleček do kbelíků a sypaly na záhon.

A ještě ta hlína – kompost.

Když bylo konečně hotovo, zaseli jsme semínka mrkve, hrášku, ředkviček a salátu. Kolem jsme nasypali semínka šalvěje a zapíchli i pár semínek dýně hokaido a vše zalili. Naštěstí se nám podařilo zprovoznit zadní vchod do třídy, takže jsme mohli tahat konve s vodou tudy a nemuseli obcházet celou školu. Záhon se nám brzy zazelenal, ale spíš plevelem, a nastala složitá práce – rozpoznat chtěné od nechtěného. Asi se nám v zápalu práce podařilo vyplít všechny mrkve nebo jim neudělalo dobře parné léto bez vody, ale mrkev jsme neměli ani jednu. Ředkviček pár vyrostlo i salát vzešel, dokonce jsme sklidili i nějaké lusky hrášku. Nejvíc se ale na kompostu, kterým tento záhon vlastně byl, dařilo dýni. Přečkala i celé léto a urodila nám 2 krásné dýničky hokaidičky. Nezvaným hostem se stala kukuřice, kterou jsme vhodili do kompostu a z jejíhož klasu vyrostlo množství mladých rostlinek, které jsme mohly pozorovat. Překvapením pak byla šalvěj, která vyrostla z volně rozhozených semínek a kterou jsme potom rozesadili na vhodnější místa na zahradě – žížalovník, záhon před školou.

Co to tam ty holky dělají? Osazují žížalovník – to je to s tou pokličkou.

Protože při stříhání vrb zbylo dost proutků, rozhodli jsme se uplést si košíky kolem „fotbalové brány“, které by snad znesnadnily našim zapálenám gólmanům sešlapávat plazivky zasazené u žebříků a určené k ozelenění naší brány.

Některé rostliny je potřeba namnožit řízkováním, některé semínky. A budeme je potřebovat, protože nás čeká ještě zahrádka v Domovince na Vondrákové v Bystrci.

VV

V červnu jsme se vydali i s našimi vypěstovanými rostlinkami do Domovinky. Zde nás čekalo příjemné uvítání a dvě keramické nádoby s hlínou, do kterých jsme květiny zasadili. Protože jsme měli rostlin více, osázeli jsme ještě i malý záhon na jejich zahradě. Článek do Bystrckých novin: Radost naše i vaše V rámci projektu Setkávání s přírodou, který byl podpořen z veřejné sbírky obchodů Nadace Veronica, jsme již časně na jaře s dětmi čtvrté třídy zaseli semínka afrikánů a očima vytahovali první zelené nitky objevující se v květináčích za okny. „Hurá, jsou to ony!“ chtělo se nám zakřičet, když se rozvinuly první lístečky. Hlavně nazapomenout zalévat! Začátkem května nás čekalo rozsazování do jednotlivých květináčků a otužování rostlinek venku. Že jsou to kytičky houževnaté, dokázaly o ledových mužích. Všechny přežily a čekaly na svůj konečný domov. Ve čtvrtek 6.6. (jistě magické datum ) se s námi vydaly udělat radost obyvatelům Domu s pečovatelskou službou na ulici Vondrákově. Byli jsme srděčně přijati vedoucí střediska paní Zimmermannovou, ostatními zaměstnanci i klienty domovinky. Děti se hned daly do práce a osázely nejen dvě připravené nádoby, ale i část záhonku. Rostlinky se mají čile k světu. Přinesli radost nejen nám při jejich pěstování a pozorování, ale přinášejí ji i obyvatelům domovinky. Těšíme se, že se naše „kytičkování pro domovinku“ stane každoročním přinášením radosti nám i vám. Renata Štíbalová, ZŠ a MŠ Pramínek, o.p.s.

D

Květiny, které se nevešly do nádob, jsme dosadili na záhon.

Už je to uděláno, už je to hotovo...

Děti s Magdou vyrobily v zimě domečky pro hmyz.

... pátá Páťáci se vrhli na boční kousek zatravněného pozemku, kam za pomoci rýče a lopaty umístili dlaždice, popsali je čísly a vytvořili tak políčka na zahradní „Člověče nezlob se“. Pro mladší kamarády ze školy vytvořili pracovní listy, nebo chcete-li časopis s úkoly, které si mohou plnit s paní učitelkou nebo sami doma.

Na následujících stránkách si můžete prohlédnout 2 návrhy předních stránek časopisu a pracovní listy – stránky časopisu.

Setkání se zahradou V květnu jsme se sešli se všemi zájemci o přírodní zahrady i s těmi, kteří se ještě s tímto pojmem nesetkali, ve čtvrté třídě. Nejdříve jsme si u fotografií udělali jakousi představu, co to přírodní zahrada je a co nám všem přináší, a vydali se na obhlídku té naší. Každý účastník si mohl odnést malý dárek od dětí ze čtvrté třídy - květináček s malou rostlinkou aksamitníku.

Pozvánka na setkání

Vážení rodiče, děti, přátelé školy a všichni, koho zajímá příroda, zveme Vás na besedu věnovanou přírodním zahradám a na procházku po zahradě naší. 15. května 2012 v 17 hodin se na Vás těší děti, paní učitelky a paní ředitelky z Pramínku

Článek do Bystrckých novin: Pramínkovské setkání se zahradou V úterý 15. května jsme se sešli s dětmi, rodiči, učiteli a všemi ostatními příznivci přírody, abychom si popovídali o probíhajícím projektu SETKÁVÁNÍ S PŘÍRODOU aneb PŘÍRODNÍ ZAHRADA JAKO UČEBNA PŘÍRODY, který byl podpořen z veřejné sbírky obchodů Nadace Veronica. V rámci tohoto projektu se snažíme oživit naši školní zahradu a vytvořit z ní místo, ve kterém se budeme cítit dobře nejenom my, ale i rozličné druhy rostlin a živočichů. Místo, kde můžeme zavřít oči a ucítit vůni bylinek, slyšet zpěv ptáků a pobzukávání hmyzu, s očima otevřenýma pak uvidět směsici rostlin a živočichů, kteří tu žijí s námi, nebo chceteli, s kterými tu žijeme my. Věříme, že „Pramínkovská“ přírodní zahrada přinese radost nám všem. Děkujeme rodičům, dětem, všem přátelům naší školy a Nadaci Veronica za podporu a pomoc při realizaci našeho projektu. Za ZŠ a MŠ Pramínek, o.p.s. Renata Štíbalová

SETKÁVÁNÍ S PŘÍRODOU aneb PŘÍRODNÍ ZAHRADA JAKO UČEBNA Projekt byl podpořen z veřejné sbírky obchodů Nadace Veronica.

Procházka po zahradě s účastníky setkání.

Vyvýšený záhon čtvrťáků.

Fazolové TEE-PEE třeťáků.

Nad vyvýšeným záhonem prvňáčků.

Hmyzáci Když už přírodní zahrada, tak i pozvání pro její obyvatele.....hmyzáci a další havěťáci, pojďte k nám, jste vítáni. Díky projektu Pestrý život kolem nás, jsme od Českého svazu včelařů Brno získali čmeláčí úl i s rodinkou čmeláků a umístili jej na roh školy vedle 4.třídy. Čmeláčci byli uměle odchovaní v laboratoři a my je mohli vypustit až po umístění úlu na vybrané stanoviště, protože pokud bychom úl přesunovali po zahradě, už by do něj netrefili. Všichni s očekáváním sledovali vletový otvor.....a po chvíli se u něj skutečně jeden čmelák objevil a jal se prozkoumávat zahradu. Čmeláci si u nás zvykli a my jsme chodili pozorovat, jak opouštějí domeček a zase se do něj navrací. Proto pro nás bylo velice nemilé zjištění, když jsme v pondělí našli stopy po zvědavcích, kteří o víkendu navštívili děravým plotem naši zahradu – horní víko úlu bylo nadzvednuté. Bohužel se tyto návštěvy opakovaly a určitě přispěly k tomu, že naši čmeláci nedožili ani začátku letních prázdnin. Přes to jsme rádi, že jsme měli možnost něco se o jejich životě dozvědět. Článek z webu: Naše čmeláčí rodinka Dnes odpoledne nás čekalo v zahradě veliké překvapení. Dorazila k nám čmeláčí rodinka i s domečkem. Stalo se tak v rámci projektu Pestrý život kolem nás, který zaštiťuje organizace Českého svazu včelařů Brno – město. V rámci I. etapy tohoto projektu jsme dostali úl osazený čmeláčí rodinkou. Jen co jsme úl umístili na vhodné místo a čmeláčkům otevřeli „dvířka“, už už jsme viděli chlupatý zadeček prvního odvážlivce. Okoukl váhavě situaci a vydal se prozkoumávat naši zahradu. A pak že je pátek třináctého nešťastný den. Pro nás a naše čmeláčky to byl den nadmíru šťastný. Zapsala Renata Štíbalová

Voda snad zabrání mlsným mravencům krást čmelákům med... Čmeláky jsme dostali zavřené v úlku, bylo tedy na nás, jaké místo jim vybrat. Aby nebylo na prudkém slunci a úl se nepřehříval, vybrali jsme místo částečně zastíněné na rohu školy. Čmeláci by měli mít úlek do 50 cm nad zemí, a aby je neobtěžovali mravenci, kteří jim chodí na med, umístili jsme jej na cihly do misky, kam jsme nalili vodu.

...ještě otevřít výletový a vletový otvor a můžete se rozhlédnout po svém novém bydlišti.

ČMELÁČÍ ŽIVOT Oplozená samička čmeláka přezimovala zahrabaná v zemi nebo v hromadě listí a na jaře zakládá hnízdo. Létá nízko při zemi a hledá vhodné chráněné místo. Samička je v tuto chvíli na všechno sama – „matka samoživitelka“. Musí najít vhodné místo ke hnízdění, postavit buňky, nashromáždit potravu a odchovat prvních 5—8 dělnic. Když se narodí dělnice, převezmou většinu prací mimo hnízdo a matka se věnuje kladení vajíček a péči o další plody. S přibýváním dělnic v hnízdě se zvyšuje i přísun potravy. Na vrcholu vývoje „čmeláčí rodiny“ bývá v hnízdě několik desítek až stovek dělnic. Začínají se objevovat mladé samičky a samečci – čmeláčí rodina se pak skládá z matky, dcer, synů a vnuků. Oplodněné samičky – nové matky opouštějí svou původní rodinu, aby v příštím roce mohly založit svou vlastní rodinu. Původní čmeláčí rodina na začátku podzimu zaniká.

ČMELÁČÍ ZAJÍMAVOSTI Čmeláci vytvářejí stejně jako včely med, ale mají ho velmi málo. V hnízdech ho je jen několik kapek. Nemůžeme ho jednoduše vybrat, aniž bychom zároveň nezničili hnízdo. Čmelák nemůže často létat, protože má hlad. Čmelák nutně potřebuje nektar, z kterého získává energii na udržování tělesné teploty potřebné pro pohyb letových svalů. Pokud čmelákovi dojde energie, nemůže se zahřát natolik, aby vzlétl. Pokud najdeme čmeláka, který nelétá, můžeme mu pomoci tak, že jej nakrmíme. Přistrčíme mu k sosáku kapku roztoku medu s vodou. Ale pozor, abychom mu nezapatlali křídla. Můžeme ho také dát na sluníčko, aby se prohřál. Říká se, že čmeláci koušou, ale ve skutečnosti mají čmeláci žihadlo stejně jako včely. Žihadlo čmeláka však neuvízne v ráně a čmelák na rozdíl od včely přežije. Samečci žihadlo nemají. Čmeláci jsou mimořádně mírumilovní, mohou nás však napadnout, pokud rušíme jejich hnízdo. Když je čmelák na květu a my jsme příliš blízko, zvedne střední nohu a začne s ní kývat. Říká nám tím: „Nechoď už blíž. Cítím se ohrožen.“ Pokud čmeláka dráždíme, otočí se na záda, zvedne zadeček a bzučí. Pokud se jej v této situaci dotkneme, určitě nás bodne. DEJME ČMELÁKŮM ŠANCI Čmeláků ve volné přírodě stále ubývá. Mezi hlavní příčiny patří zvětšování ploch polí a pěstování jedné plodiny na velkých plochách. Nepřítomnost neobdělávaných území (remízků) mezi poli vede k úbytku možností pro hnízdění čmeláků. Snižování pestrosti kvetoucích rostlin vede k tomu, že v okolí čmeláčího hnízda najednou nic nekvete a čmeláci umírají hlady. Další ohrožení představují pesticidy, které způsobují úhyn čmeláků, včel a dalších živočichů. Měli bychom se zamyslet nad tím, co jsme svojí činností způsobili. Vysaďme nové květiny na našich zahrádkách, ať mají čmeláci co jíst. Ponechejme tu i kousek divočiny, ať mají kde bydlet. Pokusme se zabránit dalšímu mizení čmeláků z volné přírody a odvděčí se nám zvýšením množství plodů na naší zahrádce.

Před závěrem školního roku věnovaly Lesy města Brna, a.s. naší škole lavičky z kulánů k ohništi a první třída je hned vyzkoušela při předprázdninovém setkání rodičů, dětí a paní učitelek – Dni rodiny.

Huráááááááááá, prázdniny! Budeš mít dva měsíce klidu, zahrado.

...píše se rok 2012/2013 Důležitý rok pro naši zahradu – důležité ocenění naší snahy. Na podzim roku 2012 jsme obdrželi plaketu Přírodní zahrada Článek na webu: Přírodní zahrada v Pramínku Před několika lety jsme se rozhodli nabídnout naši zahradu jako vhodný úkryt i prostřený stůl různým druhům ptáků, ještěrkám, ježkům a drobným bezobratlým živočichům. Zvolili jsme cestu česko – rakouského projektu Přírodní zahrady bez hranic a začali obyčejnou a zpustlou zahradu přetvářet v pohostinný prostor, kde lze pozorovat přírodu v jejích rozmanitostech, hrát si a setkávat se. V našich snahách nám pomáhala radou paní Dana Křivánková z ekologického sdružení Lipka a finančním přispěním Nadace Veronica. Největší podíl na současné podobě zahrady však mají naše děti, které společně se svými rodiči a učiteli o vše pečují. Oceněním naší společné práce je získání plakety PŘÍRODNÍ ZAHRADA, která nám byla slavnostně předána na letošní ekologické konferenci Konev. Děkujeme všem zúčastněným. Za ZŠ a MŠ Pramínek, o.p.s. Renata Štíbalová

Nový projekt V lednu 2013 jsme se zapojili do nového projektu na oživení zahrady nazvaného Přírodní učebna. Projekt, díky kterému jsme mohli vybudovat nové jezírko, vytvořit ovocnou zahrádku, zlikvidovat škumpu a dosadit nové keře je finančně podpořen z prostředků Revolvingového fondu MŽP. Článek na web: Projekt ZŠ a MŠ Pramínek, o.p.s., Brno – „Přírodní učebna“ Naše škola se zapojila v lednu roku 2013 do projektu „Přírodní učebna“. Ve spolupráci s rodiči, prarodiči a přáteli školy tak pokračujeme v přetváření naší školní zahrady v prostor, který bude sloužit nejen k výuce, ale bude i místem příjemného setkávání a zábavy. Snažíme se o to, aby si děti přírody vážily a naučily se o ni pečovat. V rámci projektu svádíme náročný boj s jedovatou škumpou, na jejímž místě se rodí pod taktovkou paní učitelky Heleny a jejích prvňáčků malé arboretum. Pomocnou ruku v podobě přípravy jamek na osázení keřů jim podali páťáci. Prvňáčci a jejich rodiče se také s vervou vrhli do výsadby vrbového tunelu a úpravy prostoru „starého“ jezírka. Druháci se s paní vychovatelkou Magdou starají o svůj vyvýšený záhon a bylinkovou spirálu (tato speciální stanoviště nám pomohli vybudovat jejich rodiče již v loňském školním roce). Žáci III.třídy s paní učitelkou Lidkou oživili nevzhledný koutek vedle bývalé kuchyně a osázeli jej ovocnými keři a jabloňkou. Nadále se s paní učitelkou Irenou starali o květinový pás vedoucí ke vstupu do jejich a druhé třídy. Čtvrťáci vypleli květinový záhon před třídou. Páťáci s paní učitelkou Magdou a Renatou zabudovali a osázeli nové jezírko, doplnili keřovou výsadbu zahrady a osázeli nové žížalovníky (dřevěné nádoby vyrobené Lesy města Brna, a.s.), které jsme zakoupili v rámci projektu. S páťáky jsme také od jara seli semínka, přepichovali mladé rostlinky a se vzešlými afrikány se pak vydali poťěšit obyvatele a návštěvníky Domu s pečovatelskou službou na Vondrákově ulici. Mnoho práce již máme za sebou, nicméně velká hromada dalších nápadů a jejich realizace nás ještě čeká v příštím roce. Projekt realizují žáci a učitelé školy, rodiče a prarodiče žáků, přátelé školy. Projekt je financován z prostředků Revolvingového fondu MŽP. Renata Štíbalová, koordinátor projektu

... první Na místo škumpy vysadili prvňáčci s paní učitelkou Helenou nové keře...

... jeřáb moravský velkoplodý, oskeruši a aronii.

S rodiči začarovali vrbu.

...druhá Druháci se starali o svoji zahrádku. Osadili vyvýšený záhon a pozorovali, co nového jim vyrostlo.

...tretí Třetí třída přeměnila trojúhelníkový travnatý pozemek v ovocnou zahrádku.

Děti se staraly o záhon před třídou.

...ctvrtá Pokračovala s úpravami květinového záhonu před třídou.

...pátá Letos jsme se museli stěhovat, což se nám moc nelíbilo. Se změnou třídy nás totiž čekala i změna „zahrádky“, kterou máme na starost, a pravdu povědíc, moc se nám nelíbilo odejít od našeho vypiplaného jezírka a nechat ho na pospas prvňáčkům. Nakonec vše dopadlo více než dobře. Prvňáčci se o jezírko postarali a my dostali díky projektu „Přírodní učebna“ financovaného z prostředků Revolvingového fondu MŽP jezírko nové, které nám zakopal před naší třídou Kubíkův tatínek....ale Kuba s bráchou Matějem a mamkou, paní učitelkou Magdou, taky pomáhali. A na nás zbylo osazení novými rostlinami.

Příprava nového jezírka.

Je fajn, že jsme se tím naším přestěhováním stali „majiteli“ tújové prolézačky, v které se dobře daří i čarodějnicím a ježibabám.

Na jaře jsme zkusili nalákat nové čmeláky do našeho úlku, který nám zůstal od loňska prázdný, ale žádný čmeláček se u nás neusadil, a tak zůstal domeček neobydlený.

Protože se nám loni podařilo předpěstovat semenáčky afrikánů, vrhli jsme se do něj jako zkušení zahradníci i letos a vzrostlými rostlinami udělali zase radost obyvatelům „Domovinky“ v Bystrci. Myslíme si, že naše práce má smysl .

Díky projektu jsme mohli zakoupit nové dřevěné květináče, které jsme jednoduchou úpravou, tedy vsunutím drátěných poliček ze staré ledničky do středu květináče a tudíž rozdělením vnitřního prostoru na tři části = kompostér + 2 boční záhonky, přestavěli na žížalovníky. Tyto minikompostéry děti využívají jako „odpadkový koš“ na rostlinné zbytky ze svačin a žížaly tak přemění odpad, který by jinak skončil ve spalovně, na živiny pro rostliny.

Takto jsme to provedli.

A pár slov na konec... hurááááááááá, prázdniny! Ze vzpomínek páťáků:

Omlouvám se, že píšu možná trošku pozdě, ale mám o prázdninách plno aktivit... Však to znáte. No snad si ještě na něco ještě vzpomenu. Ve třetí, nebo ve čtvrté třídě jsme zprovoznili jezírko, zasázeli jsme keříky dozadu za školu. V páté jsme dostali další jezírko, které bylo už větší, a samozřejmě jsme ho museli také nějak hezky upravit. Zasázeli jsme kolem různé kytky a Maruška donesla pulce. Myslím si, že jsme se o naši zahradu starali moc pěkně. Klárka Pamatuji si, jak jsme zakládali kompost. Jeden za školou a před třídou bývalých páťáků. Bavilo mě dělat jezírko u vrbiček. Malovali jsme vedle jezírka kamínky. Třeba žabku, berušku… Klárčina babička nám donesla krásné lekníny. Na vyvýšeném záhoně nám vyrostly dobré ředkvičky a hokaido. Letos se tomu nějak nechtělo. To je asi všechno  Kačka Já jsem na zahradě pracoval asi jako každý jiný a docela mě to bavilo. Naposledy jsme s Davidem zalévali ve velkém. Nebo si pamatuju, že jsme sázeli keříky na hřišti a dělali miniplotek k fotbalové bráně, abychom tam mohli sázet květiny a nepadal tam míč. Taky jsme sázeli květinky, naváželi kompost, sbírali listí apod. Sázeli jsme před naší třídou, u branky na hřišti, za školou nebo i dokonce v domově důchodců. Celkově si myslím, že i když někdo se na zahradě podílel míň a jiný víc, tak každý odvedl svůj kus práce na celé naší zahradě, kterou budou dotvářet další a další a další . . . páťáci. Dan Na zahradě jsme toho opravdu moc prožili sázeli jsme tam květiny, kukuřice, hrášek a taky jahody. Taky jsme vyráběli žížalník. To potom, když bylo k obědu jabko, tak tam skoro každý hodil ohryzek a žížaly si pošmákly . Maruška

...píše se rok 2013/2014 podzim Dokončujeme úpravu zahrady podle naplánovaného harmonogramu projektu „Přírodní učebna“. Za školou nám rostou nové schody do svahu.

... první Rodiče letošních prvňáčků se s námi hned na podzim pustili do přetváření zahrady. Opravili ohniště, natřeli „ohnišťové“ lavičky z půlkuláčů, vysadili nové květiny na záhonek před třídou a připravili jámu na nový strom – buk, který pak s dětmi společně zasadili.

Jak se sází strom? Nejdřív jámu vykopeme, kompostem ji zasypeme, vodu do ní nalejeme. Náš nový strom zasadíme, hlínu pěkně uhladíme.

Ahoj, já jsem buk. Jmenuji se podle ročního období, takže zrovna teď jsem PODZIMNÍČEK, ale za chvíli se změním na ZIMNÍČEK, pak JARŇÁČEK a nakonec budu LETŇÁČEK. Taková krásná jména mi daly děti. Budou mě po celý rok pozorovat, aby zjistily, jaké změny se se mnou v průběhu celého roku dějí. Už se na ně těším.

Uběhla zima a je ze mě Jarňáček.

Na jaře se prvňáčci postarali o plochu před třídou. Posbírali šišky a shrabali napadané jehličí. Při práci vznikly i hezké šiškové obrázky.

Záhon nám rychle rozkvetl a zelenina roste do krásy ...... ..... nebo do pusy?

...druhá I druháci se na jaře vrhli do úklidu. Bylo potřeba uklidit okolí jezírka, vyhrabat trávu před třídou, odstranit jehličí pod borovicí, ale dát do pořádku i příchodovou cestu.

Byla to vyčepávající dřina . Ale dílo se podařilo a máme hotovo!!!

S mulčováním pomáhali děti, paní učitelky, rodiče i paní ředitelka. 

A tady je výsledek...

...tretí Co o zahradě napsali žáci a rodiče ze 3.třídy:

Anetka - V naší škole Pramínek máme krásnou zahradu. Máme tam tři jezírka, stromy a keře. Nedávno jsme zahradu s naší třídou a paní učitelkou Marienkou uklízeli a připravili na zimu.

Vojta - Na zahradě máme přírodní fotbalové hřiště a lanovou dráhu. U naší třídy roste velký keř, který nám Martinova babička upravila na prolézačku. Je tam i bylinková spirála. Na borovici visí krmítko, do kterého v zimě sypeme ptákům zrní. Jsou tam i tři malá jezírka.

Viki - Ve školní zahradě máme 2 domečky z keřů. Jeden je jehličnatý a druhý z vrby. Rád běhám přes dřevěný most. Na zahradě se mi líbí fotbalové hřiště. V družině tam hrajeme fotbal. O zahradu se nejvíc stará Mgr. Magda Mezníková. Rád jí pomáhám. Mezi stromy máme natáhlý slackline. Je to bezva mít takovou zahradu.

David - V naší škole Pramínek máme i školní zahradu. Rozprostírá se po celém areálu školy. Před třídou páťáků je malé jezírko, u vchodu je květinový záhonek a u naší třídy je zahradní můstek, jezírko i keřový bunkr. Velký podíl na tom, jak zahrada vypadá, má paní učitelka Magda, samozřejmě i rodiče a žáci. Děkujeme.

Alex - Rezatá veverka z Pramínku hledala ve stromě postýlku. Uviděla borovice, juuú, ty mají pichlavé jehlice! V lípě našla srdíčko, rozhlédni se maličko. Bude bydlet ve smrku, nefouká tam, ejchuchu! Nejhezčí znám jírovec,............................................................... ten si nechám na konec.

Podzimní zahrada a naše výpěstky.

Halloweenská dýně sice nevyrostla na našem záhonku, ale její semínka si na jaře vysejeme.

Jarní úklid.

Pavly síť a první chycené mouchy.

První sklizeň.

...ctvrtá Čtvrťáci hned na podzim pleli dlouhý květinový záhon, mulčovali keře posekanou trávou a sázeli své stromy do ovocného koutku. Ještě že můžeme využívat náš kompost ke zlepšení půdy a pohnojení nových stromů.

Udělat jámu na strom je pořádná dřina.

Kluci mají švestku a holky jabloň..............................nebo naopak??

V Dílně jsme vyrobili „pokličky“ na žížalníky. – aby byl kompost zastíněný, no a taky to líp vypadá, podívejte.

Záhon před a za školou.

pátá.... Letošní páťáci měnili třídu a s ní i zahrádku. Dostali na starost záhon pod okny, skalku a jezírko.

A co na to páťáci? Ve čtvrtek 18. 3. jsme byli na zahradě. Udělali jsme tam spoustu věcí, například jsme otrhali uschlé kytky, přenosili kameny k jezírku a taky odstranili trávu ze skalky. Když jsme pracovali, objevila se tam krásná ještěrka a Maty ji chytil a odnesl ji za keř. Pod oknem byla spousta uschlých květin, které bylo potřeba otrhat. Museli jsme taky přenosit kameny k jezírku. Na skalce bylo strašně moc trávy a plevele, který jsme vytrhali. Během toho tam Ema našla pavouka, lekla se ho a řekla, že už tam nepůjde. Bylo tam hodně šišek, ty jsme museli shrabat. Nakonec zahrada vypadala mnohem líp než předtím a moc jsme si to užily. Marianka

Dne 17. 3. nám paní učitelka řekla, abychom si do deníčků zapsali, že si na zítra a pozítří máme vzít oblečení na zahradu. A opravdu jsme šli na zahradu. Prvně jsme se rozdělili do skupinek (do dvou skupinek). Já jsem byl v té skupince, která šla jako první. Venku jsem prvně hrabal šišky a větvičky, ale pak mně to omrzelo. Nabídl jsem je Ele a ta přijala. Potom jsem šel vytahovat z jezírka uschlé rostliny atd. Jenomže to mně také omrzelo, tak jsem si s Jardou vyměnil vybírání kamenů k jezírku. A to jsem dělal až do konce. Tato práce mě bavila a doufám, že si to ještě někdy zopáknem. David

Ve čtvrtek 18. 3. 2014 jsme byli na naší třídní zahradě a tam jsme dělali všelijaké věci. Museli jsme vytrhávat plevel nebo u rohu naší zídky jsme měli kameny a ty jsme dávali k jezírku. Poté jsme museli shrabávat staré kytky a dávat si pozor na ty neuschlé malé květiny. Ty byly krásně zelené, ale velmi malé. Také skalka byla velmi obrostlá květinami, ale i zbytečnou trávou.U toho jsem zahlédl ještěrku a chytil ji, pak jsem ji dal do keříku a také do bezpečí. Celou zahradu uklidit dalo velmi práce. Díky tomu jsme objevili krásné bílé fialky. Mně přišlo, že jsme se sice trochu umazali, ale stálo to zato. Moc mě to bavilo a mám z toho radost. Matyáš

Ve čtvrtek 20. 3. jsme si oblékli pracovní oblečení a šli jsme na zahradu. Paní učitelka Iveta nám rozdala nářadí a dala nám úkoly. Zahrada byla plná uschlých kytek, jehličí a plevele. Naše skupina šla na řadu jako první. Já jsem hrabal jehličí. Jarda zametal. A ostatní z naší skupiny dávali kameny okolo jezírka. A taky jsme stříhali uschlé kytky. Hezky jsme si uklidili zahrádku a teď ji máme v pořádku. Tato práce na zahradě mě hodně bavila. Vítek

Odpoledne po práci ... zase práce Paní učitelka Magda s dětmi v odpolední družině čistila kanálky od naplavené hlíny. Děti sbíraly šišky, které se staly ozdobou čistých žlabů.

Duhová zahrada 30. května jsme se všichni sešli na naší zahradě, abychom si společně zadováděli, něco nového se naučili, něco zajímavého vytvořili a nakonec si odnesli ve svých srdíčkách zprávu, že je fajn, když pro nás někdo něco hezkého připraví, a ještě lepší je, když my něco připravíme pro ostatní. Jaká stanoviště jste u nás mohli absolvovat? 1. pavučina a její obyvatelé 2. člověče, nezlob se

3. nošení vody u jezírka

4. potravní řetězec

5. slalom s florbalkou 6. malování obrázků na destičky

7. kod na cíl šiškou 8. tácky

9. opičí dráha 10. bylinková spirála a příprava nápoje

...ale už poslyšte zprávy od skutečných účastníků...

první třída Čtvrťáci si pro nás připravili soutěže, jako například florbal a sbírání kamínků. Páťáci si pro nás připravili pavučinu a Člověče, nezlob se a ještě malování kytiček. Byla to zábava. Kryšťa Moc se mi tam líbilo. Hlavně hry. Klárka Líbilo se mi stanoviště, kde se hrálo Člověče, nezlob se. Dělal jsem figurku a ostatní mě nosili. Kubík P. Fotili jsme se jako duha. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme vyráběli tácky. Verunka Nejvíc se mi líbila příprava bylinkového čaje. Čaj jsme připravili z vody, meduňky a citrónu. Nakonec jsme čaj všichni společně vypili. Čenda Na zahradě byla stanoviště. Líbila se mi opičí dráha. Taky se mi líbilo, jak jsem byl s Markem u pavučiny. Hyneček Duhová zahrada byla vynikající. Moc se mi líbila opičí dráha. Bylo tam fajn. I když trochu pršelo, byla zábava. Nikitka Mně se nejvíc líbilo, jak jsme dostávali pejska za odměnu a pak se mi líbilo, jak jsme se zajímali o zvířata. Taky se mi líbilo, jak jsme nosili vodu ve lžičce. David Moc se mi tam líbilo. Na opičí dráze jsem spadl. Na stanovišti před druhou třídou jsem hrál florbal. Véna Den dětí se mi líbil a strašně se mi líbilo, jak jsme ochutnávali vodu s meduňkou a citronem. Dala jsem ochutnat i mamce. Bavilo mě malovat kytku na dřívko. Áďa Nejlepší z celého dne byla pavoučí síť. Úkolem bylo nedotknout se sítě, aby nezazvonil zvoneček. Zvládl jsem to napoprvé. Jiřík J. V pátek byl den dětí. Celá škola byla venku. 1. třída měla červenou barvu. Mně se líbila soutěž č. 4 - florbal. Užil jsem si to. Domča Mně se líbilo všechno, ale ze všeho nejvíc se mi líbila opičí dráha. Filípek Líbily se mi všechny úkoly. Největší radost jsem měla na stanovišti florbalu. Dala jsem totiž krásný gól. Monička

Na den dětí šla celá třída ven. Vůbec nic jsme se neučili. Čtvrťáci a páťáci si pro nás připravili disciplíny. Disciplín bylo 10. Například jsem házel šišky do terče. Jiřík B.

druhá třída Můj největší zážitek byl, jak jsme hráli florbal. A ještě, jak jsme vyráběli talíř s květinou. Lucka Na Dni dětí ve škole se mi móóóc líbilo. Nejvíc se mi líbilo přebíhání ze stanoviště na stanoviště. Moc jsem si to užil. Hubert Byla tam dobrá stanoviště i milé děti, líbila se mi stanoviště, kde jsme dělali květinové talíře, poznávali byliny a hráli florbal. Nelča Můj největší zážitek byl, když mě pochválili páťáci na stanovišti č. 6. Ale zdálo se mi, že by tam mohly být barevné praporky. Klára Na Duhové zahradě se mi líbilo moc. Nejvíce se mi líbilo druhé stanoviště, kde jsem byla figurkou. Dofi Duhová zahrada byla celkem dobrá. Ale v té opičí dráze měli něco nedomyšleného, protože tam měli lavičku, po které se mělo přeběhnout. Ale ona nedržela pevně na zemi. Protože jak jsem po ní běžel, tak se převrátila a spadla. Spadl jsem tak, že jsem byl zaklíněný za stehno. Filip Můj největší zážitek je, jak jsem byla s bratrem. A taky florbal u Toma a Dana. Natalka Mně se Den dětí líbil, když jsem na dřívko namalovala kytku a když jsem nazdobila talíř. A i jiná stanoviště, ale nejvíc se mi líbilo stanoviště č. 3. Nelíbilo se mi, když jsme museli házet kameny do kbelíku. Krystýnka Nejvíc se mi líbilo, když jsme kreslili na dřívko. Pak se mi líbilo, když jsme dělali opičí dráhu. Jo a pak ještě, když jsme lepili přírodniny. Víťa Na Dni dětí v Duhové zahradě se mi líbilo, jak jsme hráli, člověče, nezlob se, a já jsem dělal figurku. A nelíbila se mi opičí dráha. David Na Duhové zahradě se mi líbilo házení na terč a barvení. A taky se mi líbil florbal. Dokázal jsem všechno, jenom s malým zdržením kvůli dešti. Moc jsem si to užil. Pája Mně se Den dětí na Duhové zahradě moc líbil. Akorát se mi nelíbilo, že jsme tam byli jenom dvě holky a čtyři kluci (ve skupince). Stanoviště byla dobrá a nejlepší byla sedmička. Gabča Na Duhové zahradě se mi líbilo. Nejvíce ze všech center se mi líbilo centrum, kde jsme přebíraly kamínky. Duhová zahrada byla moc hezká. Áďa Na Duhové zahradě se mi líbilo. Nejvíce se mi líbil florbal a opičí dráha. Ostatní stanoviště se mi taky líbila, ale ne zas tak moc. Jáchym

třetí třída – – – – – – – – – – – – – – –

Dnes to bylo super! Tento den se mi moc líbil, protože jsme hráli florbal. Nejvíc se mi líbila opičí dráha a sbírání kamínků. Kája byla spokojená při bylinkové spirále. Všechna stanoviště byla moc hezká a nejvíce se mi líbilo, jak jsme dělali mojito. Mám radost, protože jsme všechno stihli. Dnešní den byl úžasný a něco nového jsem se naučila. Aničce se líbilo stanoviště s Pavlou, bylo to zábavné. Honzíkovi se líbil florbal. Paťka měla radost, že všechno bylo dobře připravené. Adélka si užívala florbal. Terezce se líbilo malování na dřevo. Nejvíc se mi líbila pavučina. Dnes se mi to líbilo. Duhová zahrada se mi moc líbila, byla hezky připravená.

čtvrtá třída (komentáře v závorce jsou moje – třídní učka čtvrťáků Renata) stanoviště florbal Naše stanoviště bylo sestaveno z osmi kuželů a jedné branky. Dvě skupinky sice hodně zlobily, ale se všemi skupinkami byla sranda. Nejlepší skupinka, která nezlobila a poslouchala, byla ta, která přišla jako poslední. Jejich dvě kapitánky byly Anna a Andy. Andy byla nejlepší hráčka z holek. Matt a Viky ze třetí třídy byli nejlepší z kluků. Celkově pro nás byl den úžasný až na děti, co zlobily. Ale nejhorší bylo, když nám někteří páťáci říkali, že jsme roztomilí, když pomáháme ostatním dětem. Dan a Tom (Jé, já bych ráda byla roztomilá, ale nikdo to o mně neříká . Ještě že Tom s Danem jsou vždy stáááááááááááááášně hodní a poslouchají na slovo .) stanoviště tácky Stanoviště bylo celkem dobré až na to, že si děti po sobě neuklízely papíry a fixy. Taky se nám nelíbilo, že Dan ze 3.třídy otravoval. Házel po nás šišky. Taky zlobil David z první třídy, dělal si, co chtěl. Nejlepší skupina byla Mikyho. Uklidili si po sobě. Magda a David (Po Davidovi a Magdě rozhodně nikdy v ateliéru neuklízím, jsou to naprosto ukázkové nejposlušnější děti pod sluncem .) stanoviště opičí dráha Dneska jsme měli Den dětí. Já a Kája jsme měly na starosti opičí dráhu. Připravily jsme lavičky, lano, pneumatiky a šišky. Byli tam všichni z 1., 2., 3. a 4. třídy. Někteří podváděli a někteří byli féroví. Eli a Kája (Zatím první organizátoři, kteří si moc nestěžují na neposlušné děti .) stanoviště hod šiškou Den dětí se nám líbil. Na začátku se musel konat rozhoz mezi Klárkou, Julčou, Luckou, Eliškou, Kájou a Magdou, kdo půjde pomoct Davidovi, protože Saša onemocněl. Naštěstí naše stanoviště zůstalo pohromadě. Skoro všechny skupinky byly nadšené. Dan ze třetí třídy nás překvapil, že byl hodný. Máme z toho dobrý pocit. Lucka, Julča, Klára (Tak konečně naprosto pozitivní hodnocení, super .)

pátá třída Nyní zhodnotím, jak se mi líbil den dětí s názvem Duhová zahrada. Byla jsem na stanovišti s Klárkou a Matym. Barvili jsme květiny na dřívka, která naše třída předem nařezala. Ze začátku to bylo fajn, ale později (asi u čtvrtého centra) se nám to začalo trochu vymykat kontrole a nedohodli jsme se, ale nakonec jsme to zvládli. Tereza Vondřejcová Právě píši hodnocení našeho školního dne dětí s názvem Duhová zahrada. Tak se usaďte a poslouchejte. 5. a 4. třída měla stanoviště a ostaní chodili po nich a za každé stanoviště dostali smajlíka. Já, Lála a Becky jsme byly na pavučině. Na konci jsme z barev na tričkách vyfotili duhu a dostali odměnu. Nejlepší bylo mochito od Káji, Maru a Davida. Ema Lovecká Den se mi líbil. Jmenoval se Duhová zahrada. Mrznul jsem s Vojtou na stanovišti. Na mém stanovišti děti nosily vodu na lžících do kelímku. Teo Mišun Každá třída měla svou barvu: 1. červenou, 2. žlutou, 3. zelenou, 4. oranžovou, 5. modrou. Pátá třída byla u stanovišť. Den byl super. Marianna Siblíková Den dětí by byl ještě lepší, kdyby svítilo sluníčko a bylo teplo. Zima mi totiž trochu vadila. Byla jsem na stanovišti - prolézání pavučinou a bylo to tam docela dobrý. Ale někdy děti moc zlobily! Laura Giačová Den dětí byl super, ale byla škoda, že jsme mrznuli. Já jsem byl na stanovišti číslo 2 – hra Člověče, nezlob se. Byl jsem tam z Miňou a Víťou. Moc mě to bavilo, ale pak už byla nuda pořád vysvětlovat ta pravidla dokola. Tomáš Nedělník Na tento den jsem se hrozně těšila, protože jsme měli být oblečení do modré barvy a to je moje oblíbená barva, a taky jsme měli vést stanoviště. Byla jsem u stanoviště, kde se dělaly koktejly, to jsem si nejvíc přála a ještě jsem tam byla s nejlepší kamarádkou Maru! Potom bylo focení. Stoupli jsme si do tvaru duhy a myslím, že to vypadá SUPER!! (jen škoda že byla zima) Karolína Beránková Den dětí byl super, ale byla škoda, že byla zima. Já jsem byl ve skupině s Maru a Kájou. Naše skupina dělala koktejly, většina skupinek dětí byla super, ale některé hodně zlobily. Ale jinak mne to hodně bavilo a chtěl bych dělat takový den dětí znovu. David Popelka Dne 30.5. se konal Den duhy moc jsem se těšil. Byl jsem ve skupině s Tomem a s Vítkem. Byli jsme stanoviště číslo 2. Hráli jsme tam „Člověče, nezlob se.“ Vtip byl v tom, že k němu byly otázky na naši zahradu, když se chtěli posunout, museli znát správnou odpověď a pak přenést svoji živou figurku. Stanovišť bylo 10. Zajišťvala to pátá a čtvrtá třída. Miňo Němec V pátek 30.5. se konala akce „Duhová zahrada“, kde jsme zajišťovali na zahradě stanoviště společně se čtvrťáky. Byli jsme u jezírka, kde se přenášela voda. Nejvíc mě naštval Dan ze 3. Jinak to bylo super!! Vojtěch Obořil

Obyvatelé zahrady Přiřaď správný název k jednotlivým fotografiím: ježek Franta, plovatky bahenní Mánička a Lojzík, včelky Mája a Vilík, čmelák Čmelda

Záplava barev

Naše kronika končí, ale zahrada žije dál svým životem.

Děkuji všem, kteří se vědomě či nevědomě podíleli na vzniku této Kroniky, ať už svými písemnými příspěvky, pořizováním fotodokumentace, nebo jako modelové na fotografiích. Dětem i dospělým, rostlinám i živočichům. Renata Štíbalová

Kopírování povoleno, červen 2014