KRONIKA Folklórního krůžku Pohárek

KRONIKA Folklórního krůžku Pohárek

Úvod:

POHÁDKA … bylo nebylo, za devatero polama a devatero vinohradama, v jednej dědině, jedného večera, v jedném sklepě (u Hrubých), pronésl jeden Tynčan (Tomáš Ořeský) a jeden Tvrdončan (Pavel Hrubý), po nekolika pohárkoch, zásadní rozhodnutí: „Dime tento rok (2005) do Tvrdonic na stárka“. Jak řekli, tak aj učinili…

Ale ještě předtím, než to udělali, oslovili manžele Kobzíkovy, aby jim pomohli s nácvikem tanců na soutěž „O stárka Podluží“. A tak začali na kulturním domě v Týnci pravidelné zkoušky, na kterých se začala scházet omladina z Týnce a Tvrdonic.

Začátek Pohárku Když začátkem června 2005 proběhly tvrdonské slavnosti, měly naše společné zkoušky na týneckém kulturním domě skončit. Jelikož se ale týnecká chasa nesešla na nácvik skočných, které měla zatancovat na předhodovním zpívání v Týnci, začali jsme tanec z Kyjovska nacvičovat my. Protože jsme měli málo děvčat, přidala se k nám Eva Petrlová z Kostic. Utvořili jsme tedy šest párů. Tak se stalo, že jsme nebyli ani týnecká, ani tvrdonská a ani žádná jiná chasa. Proto jsme pro tento náš nově vzniklý útvar začali vymýšlet jméno. Padlo mnoho různých názvů, ale největší výbuch smíchu nastal, když Ořech prohlásil: „A co kdyby sme sa menovali třebááá … POHÁREK“. V tu chvíli si snad nikdo vážně nemyslel, že bychom tento název mohli opravdu používat. Ale kupodivu, uchytil se tak rychle, že z nás najednou byli pohárci a šlus. Později jsme jej dotvořili na „Folklórní krúžek Pohárek z Podluží“.

První zkoušky 2005

První vystoupení Na naše první vystoupení jsme se připravovali důkladně, protože jsme se chtěli ukázat v co nejlepším světle. Nejdřív jsme se museli naučit základní krok tance Skočná, který jsme před tím nikdy nezkoušeli. Jen to nám trvalo asi 1 měsíc, a pak jsme teprve začali s nácvikem písní a choreografie, kterou nám vymyslela paní Kobzíková. Naše Skočné se skládaly ze 4 písní, učili jsme se pevné držení, držení za lokty a podtáčení děvčat pod rukou. V neposlední řadě jsme se také museli naučit výskat a usmívat se na své partnery a diváky, což je, jak říká paní vedoucí, nedílnou součástí každého tance. Jelikož jsme se snažili udělat co nejlépe všechno, co nás naučili, naše první vystoupení dopadlo opravdu dobře. A to i přes to, že po nás vystupoval téměř profesionální Břeclavan. Líbili jsme se a dostali jsme nejednu pochvalu. Muzika Břeclavanu nám tanec hezky zahrála a my jsme dostali chuť do další práce. Sestava pro první tanec: Martin Kobzík

a

Katja Mazuchová

Tomáš Ořeský

a

Jitka Kopuletá

Pavel Hrubý

a

Verča Strašáková

Rosťa Pšovský

a

Vendy Tučková

Zdeňa Pálka

a

Eva Petrlová

Martin Jůva

a

Katka Kopuletá

DFF Kostice Při druhém vystoupení jsme si zatancovali ještě jednou Skočné, ale s jinou cimbálkou. Byla to cimbálová muzika Rebend, pod vedením Jury Rebendy ze Staré Břeclavi. Na toto vystoupení nás pozvala paní Petrlová a konalo se koncem září 2005 v Kosticích. Zde probíhala jedna z částí mezinárodního dětského folklórního festivalu, který byl uspořádán v Břeclavi. Tančily tu soubory např. z Ruska nebo Slovenska a hlavně dětský soubor Kostičánek, který paní Petrlová se svou dcerou vede. Vystoupení se nám povedlo, i když pódium bylo velice kluzké. Ale musíme si zvykat, že to nebude vždycky ideální, paní Kobzíková situaci okomentovala slovy: „ Dobrý tanečník musí zatančit na všem“. V Kosticích si s námi místo Katji Mazuchové (bydlí v Německu) zatančila Marťa Pšovská a přišla se na nás podívat Pavla Holubová z Ladné, která s námi potom začala tancovat. Je nutno připomenout, že po vystoupení jsme se výborně pobavili s cimbálkou Rebend a zjistili jsme, že je to naše krevní skupina. Také jsme si přivezli naši první trofej – malovaný talíř.

Silvestr 2005

20. výročí založení MS v Týnci Třetí vystoupení se mělo uskutečnit v Týnci, únoru 2006, na 20. výročí založení místního mužského sboru. O tomto vystoupení jsme se dozvěděli od týneckých mužáků docela pozdě, a tak jsme měli co dělat s nácvikem tance. Ještěže jsme v průběhu našich zkoušek, mimo jiné, procvičovali základní krok Husarského verbuňku. Teď zbývalo jenom, aby paní Kobzíková vymyslela nějakou tu chorošku a to hodně rychle. Podařilo se - dala dohromady Husarský verbuňk, který se skládal z jedné pomalé a tří rychlých písní. Pro osvěžení do něj vložila jakousi taneční scénku – požďuchování tří mladých mužů, na tanečních prvcích této scénky spolupracovala se synem Martinem. Celý verbuňk byl zakončen typickým zrychlováním tohoto tance, což se divákům vždycky velmi líbí. Teď už zbývalo rychle a pečlivě tento tanec nacvičit. Potřebovali jsme proto mimořádné zkoušky. Nastaly však jakési komplikace, pro nás nepochopitelné, avšak pravda byla taková, že jsme nemohli získat klíče od kulturního domu, tudíž naše zkoušky byly v ohrožení. Uvažovali jsme o tom, že přesuneme zkoušení do Tvrdonic na starou školu, což nám nabídl pan starosta Tesařík, nebo do Kostic na Pálkovic hospodu. Taky jsme mohli zkoušet v Hruškách, kde bychom se určitě domluvili s panem starostou Tichým. Nakonec jsme náš husarský verbuňk nazkoušeli ve vestibulu týneckého kulturáku. Nutno podotknout, že situace se časem uklidnila a zkoušky probíhají nyní v pohodě. Mužáci dali náš tanec na samý konec programu, prý jako vyvrcholení, a myslíme, že nelitovali. Zahrála nám ho moc hezky cimbálová muzika Jožky Severina a fakt, že již první část tance diváky roztleskala, mluví za všechno. Potěšilo nás, že naše společná práce se podařila a že i u záchodů ve vestibulu se dá vytvořit dobré dílo - záleží jen na nadšení několika lidí.

7. 5. 2006 Zkouška Pohárku byla náročná kvůli lenosti tanečníků. Tančily se jen vrtěné a nikomu se nechtělo nic dělat. Všichni zmožení, ospalí z neznámých důvodů a pokládali si stejnou otázku ,, No proč tu dneska vůbec jsme? Důvod je jediný, máme se rádi a začínáme být na sobě závislí. Nebo závislí na pivu či kofole U Meliša, které dostáváme po zkoušce za odměnu?

8. 5. 2006 Opět zkouška a všichni byli kupodivu VYSPANÍ! Nacvičovali jsme skočné, vrtěné a husára – konečně jsme si protáhli pořádně svalstvo.

Poniky 27. – 28. 5. 2006 V 7 hodin ráno jsme vyrazili na náš první zájezd na Slovensko. V Ponikách u Lupče se totiž konaly folklórní slavnosti nazvané „Zdola ponického mlýna“ a my jsme tam měli účinkovat společně s Kostičánkem, který vede p. Petrlová. Nabalili jsme plný autobus kufry s kroji, basu, cimbál a ráno v sobotu 27. května jsme vyrazili směr Banská Bystrica. Půl autobusu malých šprčků z Kostičánku a půl autobusu polodospěláků z Pohárku + cimbálka Rebend. Tak jsme se v plné síle vydali reprezentovat Podluží za hranice naší vlasti. Zatancovaly si s námi i dvě nové tanečnice Pavla Holubová z Ladné a mladičká Štěpánka Pšovská z Tvrdonic. Cesta trvala pět hodin, trochu se nám řidič po tom Slovensku popletl, ale díky našemu folklornímu nadšení jsme celou cestu zpívali a uběhla rychleji. No, když máte po ruce chlapáka basistu a cimbálistu Kaliča z CM Rebend, tak musí být zábava vždycky. Po příjezdu na místo jsme se vybalili na školce, převlekli do kroje a šli vystupovat na hřiště, kde bylo postavené vcelku velké jeviště. Naše čižmičky dostaly zabrat, protože bylo na trávníku samé blato, blato a blato. Pečlivě nacvičené vystoupení Skočné a Husár se velice líbily, a tak jsme to šli slavnostně zajíst a zapit. Navečer jsme hráli fotbal (tedy jestli se tomu dá tak říkat) a jen málo lidí z něj vyvázlo bez zranění. Dobili jsme se při tom, Vendy dostala balónem přímo do obličeje, ostatní ponarážené nohy. Jde vidět, že si jich ještě neumíme vážit. Ubytovaní jsme byli na faře, kde jsme se naučili ,, pěknou“ písničku ,, A zasyp.“ Po troše odpočinku jsme se večer vrátili opět na hřiště. Chlapci muzikanti vytáhli svoje nástroje a my tanečníci, kteří se musíme ještě hodně učit, jsme předvedli to, co už umíme. Přilákali jsme místní obyvatele, kteří se s námi od srdce bavili. Náš slavný basista Kalič si vyřval hlas, ale i přesto pořád békal. Pomaličku jsme se ubírali k faře, kde jsme si rozdělili spaní na čtyři pokoje. Kdo kde spal, to už nikdo neví, nevím, jestli by se to sem mělo psát, ale střízlivých bylo málo. Na faře nám bylo dobře, zívali jsme až do ranních hodin. Marťa Kobzík se šel podívat na nějakou slovenskou diskotéku a přišel snad až za světla, jak to správný šohaj dělat má. Vytopili jsme koupelnu, zajímavé, že si toho nikdo nevšiml, jenom Štěpánka v pět ráno, když šla okolo. Courala se po faře a zjistila, že se u chlapců v pokoji ještě svítí. Marťa Kobzík měl z diskotéky asi takový hlad, že seděl na zemi, div se nekotoulel a jedl plesnivou paštiku. Ale prý mu šmakovalo, zapíjel to samozřejmě známými tekutinami. Snad né tou výbornou malinovicí, co dovezl Jenda Juráš z Podivína! Nejenom, že jsme měli vytopenou koupelnu se záchodem, ale do toho nám začalo pršet tak, že jsme vodu měli snad všude. Měli jsme mít vystoupení i druhý den se zbrusu novým pásmem ,,Tance z Podluží“, ale kolovalo mezi námi, že se asi zruší. Nakonec nám to ale vyšlo a s Podlužím jsme mohli nadělat krásy po celém slovenském kraji. Obsahovalo všechny typické tance, které se u nás na hody tančí. Tanec začínal třemi písněmi hošijí, následovalo pásmo šesti vrtěných, z nichž první vynikla opět taneční scénkou jako v husarském verbuňku, ovšem zde ji předvedla dvě děvčata s šohajem. V této scénce vynikla

krása především našich dívčích krojů. V druhé vrtěné zaznělo chlapecké dvojhlasné duo – což v dnešní době není také zrovna moc k slyšení. Další 4 vrtěné navazovaly na sebe se střídavou choreografií, buď to zrcadlově, nebo střídání 2 skupinek se zpěvem i tancem. Vrtěné zvyšovaly tempo a končily klasickým zaplacením děvčeti. Poté následoval verbuňk, válaný a rychlý, kde naskakovali kluci ve dvojicích a cifrovali zrcadlově vedle sebe. Vystoupení se nám, až na pár malých chybiček povedlo, ale chybami se člověk přece učí. Důležité je, že diváci byli spokojení, tudíž my také. Po sbalení kroje jsme si společně ještě sedli na zdejším slavném pivě U Smädného mnicha a domů jsme odjížděli v neděli 19:00 večer. Do cíle jsme dorazili až ve dvě ráno, protože jsme zase bloudili po Slovensku. V autobuse ale kluci z cimbálky vytáhli housle, basu a hráli celou cestu. Hráli dokonce i venku při tankování a my jsme si na jakési benzínce uprostřed cesty zatancovali skočné a čardáš. Cílem našeho prvního zájezdu bylo ukázat to naše Podluží, jak jen nejpěkněji to jde, a to se nám, myslíme, podařilo. Poznali jsme jiný kraj, jiné lidi, ale hlavně to, že se umíme bavit sami mezi sebou, a to je dobře.

První účinkování na tvrdonských slavnostech První červnová neděle 2006 patřila našemu prvnímu vystoupení na Národopisných slavnostech ve Tvrdonicích. Franta Blažek nás požádal, abychom k husarskému verbuňku připojili celý odvod chlapců na vojnu. No a tak vzniklo v choreografii paní Kobzíkové další pásmo – Asenda. Na začátku přichází bubeník, výborně ztvárněný Markem Bízou (jako náhradník František Kobzík – senior). Bubeník bubnuje a dává všem na vědomost, že odvádí mladé hochy na 10 roků na vojnu. Asistují mu dva pomocníci – mazáci. Celá řeč bubeníka je humorná a nastavena tak, aby vynikly přezdívky vesnic na Podluží. Pásmo pokračuje posledním tanečkem odvedenců se svými dívkami, rozloučením při písni „Už je šohajíček odvedený“. Potom už nastupují mazáci a začíná klasický husarský verbuňk. Vystoupení se podařilo, pásmo se líbilo a my byli spokojení.

Přivítejme novou členku Janu Počtovou z Moravského Žižkova.

1. výročí Pohárku 8. 7. 2006 Oslava se konala na hřišti v Týnci, kde to už zdálky vonělo višňákem a grilovaným masiskem. Co je důležité, že v osm večer začala a skončila v krásném letním počasí v sedm ráno. Muzikanti to rozjeli na plné čáře a my samozřejmě s nimi. V ranních hodinách dojel taky Jenda Sečkář, kterého ještě skoro nikdo z Pohárku neznal, joo, v budoucnu bude o co stát.  Saša Otčenášek, kontráš CM Rebend, pomaličku zaspával na obalu od cimbálu, ale Lošin, klarinetista, Kalič a Sečin pořád jeli. Paní Kobzíková si velice akci u višňáku užívala a šla taky domů mezi posledníma. Někteří spali ve stanech a možná ani na oběd nevstali. Budeme doufat, že takových vyročí bude ještě spousta.

21. 7. 2006 Na zkoušku nám došla možná budoucí členka Lucka Trčková z Tvrdonic. Dneska nás bylo k velkému podivení vcelku dosti. Dojela i Helča Hrubá, Janča Počtová a Raduš Leblochová. Děcka, co skočné ještě nikdy netančily, se je učily. Dokonce i Franta Kobzík mladší, kterému se do tančení nikdy nechce, se učil. Byla to záživná zkouška, po které se čtvrtka lidí vydala k Melišom a ostatní se jeli koupat na Páté, což je rybník v MNV. To bylo zas řádění po tmě ve vodě! O zábavu v Pohárku postaráno.

Fotbal Ladná 29. 7. 2006 Ladná – fotbal – Pohárek proti chasám – umístění? TŘETÍ Byl to velký boj, po kterém jsme se pěkně všichni za odměnu najedli a zpívali až do rána bílého. Šli jsme se také koupat do místního rybníka, většina bez plavek….jen v trenkách nebo kalhotách. Ale vážení, taková těla tanečníků, to není jen tak nějaká věc. Prolézali jsme poli a slunečnicemi, takže jsme došli zpátky a mohli jsme se všichni do jednoho umývat znovu. Asi je všem jasné, že se to třetí místo muselo trochu zapit, takže se tam pár lidí „kotlalo“ i místo balónu. Postavili jsme si stany, někteří spali pod širákem. Byla opravdu krásně teplá noc.

Domažlice 12. - 13. 8. 2006 V pět ráno jsme jeli jako FK Pohárek do Domažlic vystupovat s pásmem Hody na Podluží. S námi jel v autobuse ještě i ženský a mužský tvrdonský sbor. Dojeli jsme na místo, kde jsme se ve stanu převlekli v rychlosti do krojů, ve kterých jsme pak byli opravdu celý den. Prvně se konalo vystoupení v Domažlicích, pak následoval oběd – taktéž v kroji – a jeli jsme vystupovat do Mrákova. Tam jsme si připadali jako velké podlužácké celebrity, protože kam se naše oči podívaly, tam nás nějací Japonci či Tchaiwanci vyfotili. Po těžkém dnu v kroji se naše cesta ubírala do Mrákova na ubytovnu, kde byla zaslouženě dobrá večeře a vypadalo to na teplé postele. Večer jsme se byli podívat v Domažlicích na stánky, bravurně se nám dokonce podařilo vyšplhat na hlavní věž. Postel naše nohy ucítily asi až o půl třetí ráno, všichni utahaní jsme spali ve dvou pokojích. Ráno snídaně a zase pokukování po stáncích ve městě. Pohárkovská děvčata už odpoledne nevystupovala, jen naši hoši s Husárem, se kterým sklidili obrovský úspěch. Domů jsme jeli opět šest hodin s břichama plnýma domažlických koláčů. Výborné!

Vystoupení Týnec Začátek září jsme na předhodovém zpívání v Týnci předvedli tance z Podluží. Poprvé se toto pásmo skutečně vydařilo. Bylo téměř bez chyb.

Vystoupení Kostice 29. 9. 2006 Pohárkovské vystoupení v Kosticích, kde jsme se ukázali v hezkých červených sukních s Asendou a Husárským verbuňkem. Po vystoupením následovala velká hostina, ale brzy jsme se museli z kulturního domu vyklidit. Byl tedy vymyšlen nový šibalský plán. Hromadně se nasedlo v červenicích na kola, někteří do auta a jelo se k Pavlovi Hrubému do sklepa. Řádilo se u cimbálu i s Pavlovým strýcem z Dobrušky ,,Mlhošem“ , který si folklor a náš styl zábavy velice chválil. Jako vždy jsme si to plnohodnotně užili jak tanečně, tak pěvecky, a až v ranních hodinách se naše hlavy s nohama umoudřily a rozešly se k domovům.

Hudecké dny 25. 11. 2006 Hudecké dny ve Staré Břeclavi a premiérové zpívání pohárkovských děvčat Katji Mazuch a Štěpánky Pšovské. Tak tedy když poprvé, tak to byl ucházející výkon. Ale my Vám slibujeme, že budeme náš soubor příště reprezentovat lépe.  Byly odměněny i společně s naší CM Rebend hezkým potleskem a poctivým guláškem.

Silvestr 31. 12. 2006 V půl osmé večer byl ve Tvrdonicích ohňostroj, na kterém jsme se všichni setkali. Následovala společná cesta do Kostic do hospody Na Konci, kam jsme šli pěšky. Tam byl připravený sál na naši oslavu Nového roku. Bylo nás tam 25 + ještě CM Rebend. Udělali jsme si ochutnávku všeho, co bylo na stole, zatančili si a o půlnoci letěli ven otevřít slavnostní šampaňské. Jak na Nový rok, tak po celý rok. Naše řádění se protáhlo do šesti do rána, začalo pořádně pršet a nám se stejně nechtělo k domovům. Nakonec pár odvážlivců šlo dom stejně pěšky v dešti. Ti lenivější se svezli s Kobzíkama autem. Hezký to večer.

Protančený rok 2007 Do Pohárku přišla vypomoct mladá zpěvačka Kateřina Bízová, naše budoucí tanečnice a její maminka Ivona Bízová.

Beseda u cimbálu 17. 2. 2007 V únoru 2007 nás čekalo první velké vystoupení na besedě u cimbálu v Týnci. Celý večerní program měl být totiž protkán našimi tanci. Celkem měly být tři – Skočné, Asenda a nový tanec Východ. Tanec z východního Slovenska na choreografii paní Kobzíkové nám už dal zabrat víc než dosavadní tance. Hlavně točení v karičkách – to byla síla. Toto představení jsme cvičili pilně na poslední chvíli, takže jsme měli větší trému než obvykle a na chybách to šlo poznat. Karičky zpívala Ivona s její dcerou Katkou a byly doplněny scénkou s klukem, který v jednu chvíli uprostřed kola děvčat dělá čapáše. Zpívání i scénka hezky obohatila tento tanec. Po karičkách navazovala chlapecká část – dvě zpívané písně doplněné čapáši, které nacvičil s klukama pan Kobzík. Závěr tance tvořily tři sloky čardáše zakončené přehazovačkami a skokem děvčat do náručí kluků. I když jsme ze slovenského tance měli velké obavy, vše dopadlo dobře a vystoupení bylo velmi vydařené. Ukázali jsme, že bychom pomalu zvládli udělat si celovečerní koncert, složený jen z našich tanců. Katja se Štěpánkou si zopakovaly písničky v červené sukni Keď si já zazpívám a Před naším je zahrádečka, se kterými vystupovaly na Hudeckých dnech. S Katjou přijela i její kamarádka z Německa Selina a tu jsme učili folklorním kouskům, které jsme zatím uměli. CM Rebend vytvořila pěknou atmosféru v celém kulturním domě, kde zůstávali lidé ještě dlouho po vystoupení. Paní vedoucí, my Vám slibujeme, že ten Východ ještě vypilujeme. Karičky s námi tancovala nová děvčata z Moravského Žižkova, Hanka Leblochová a Jana Počtová, a ke klukům přibyl Ruda Novotný z Týnce. Malého kluka ve scénce u asendy ztvárnil Peťa Kopuletý.

Ostrava 1.5. 2007 1. máj, lásky čas, a my jsme v 7 ráno jeli starým strojem – autobusem, co jsme sehnali, směr Ostrava. Cesta trvala asi 3 hodiny, dojeli jsme do velice studeného kraje a nikdo nevěděl, jakým způsobem se má zahřát. V tělocvičně jsme si ještě udělali generálku na naše Skočné, Asendu a Husára, ale na jevišti se nám to vůbec nepovedlo. Vystoupení bylo venku a foukal takový vítr, že jsme z něj málem spadli. Mohli bychom říci, že i Kostičánek plný dětí, který jel s námi, měl větší úspěch než my.  Sedli jsme si všichni venku ke guláši a sledovali ostatní soubory, jak se snaží z pódia taky nespadnout. Některé ale neudělaly ani jednu chybu, ze slovenských souborů jsme si hned brali příklad. Na zpáteční cestě se jen spalo. No veliký nezvyk, ale asi nás to opravdu zmohlo. V autobuse jel uspaný Pohárek.

Májová zábava 19. 5. 2007 Byli jsme pozvaní do Moravského Žižkova na premiérovou Májovou zábavu. Generálka byla už v 5 a my pořád nebyli na místě. No nehněvajte sa, paní Kobzíková, ale to sa sem mosí psat.  (nebo ne?) Společně s námi a CM Rebend tam vystupoval i Slovácký krúžek Hrozen z Velkých Bílovic za doprovodu CM Guráš. Krásné Podluží, Asenda, Husár a nový Východ udělal na jevišti parádu. Lidí došlo pomnoho a ti taky zůstali na besedu u cimbálu, která se po vystoupení hodně rozjela. Rebendi a Guráši se střídali. Tančilo se i na jevišti, zpívalo se u dobrého vínka a domů se nám nechtělo. Až v pět ráno jsme už opravdu zaveleli a jeli. Musíme poděkovat naší tanečnici Hance Leblochové za výbornou organizaci této akce, protože to měla všechno na starosti. 

Tvrdonské slavnosti 3. 6. 2007 Po zkoušce pohárku jsme hromadně jeli na dechovky do Tvrdonic, aby jsme si potančili trochu i jinak. (Tady je důkaz, že jsme zas tak moc necvičili.) V sobotu se náš člen Pavel Hrubý rozhodl jít opět po dvou letech na Stárka Podluží a za tanečnici si tentokrát vybral sestřenici Štěpánku. Tak si nacvičili pár těch krůčků a otoček, které prokládali starou zapomenutou vrtěnou ,, Zapomeň šohajku, zapomínaj.“ Však se nakonec umístili na pěkném třetím místě a Pohárek hezky reprezentovali. Tož ale na Staňu Popelu a Jožku Létala jen tak někdo nemá.  Jen celý večer na nás z nebe padalo cosi mokrého a ani deštníky nám nestačily. Uchýlili jsme se do chalupy k cimbálce, zpívali a tančili do rána smáčeného. Raníčko bylo ale problémové. Na scénu měl jít náš velkolepý soubor, ale jeho členové byli ze soboty společensky unavení. Vrtěné jsme nakonec nějak odvrtěli, Husára hoši odskákali a po mastném klobásku, který možná i skončil na nějakých těch podlužáckých mašlách, skončily celé slavnosti. To nejlepší nakonec, ne?

Táborák Moravský Žižkov aneb nikdy nejezdi polňačú po dešťu (podlužácký bonus) 9. 6. 2007 Také dobrodružství sme dlúho nezažili a dlúho taky nezažijeme. Protože prý bylo zapotřebí cosi dopit eště z vystoupení v MŽ, byli sme pozvaní na menší dopijačku do nížin této obce. Den předtím pěkně pršelo, ale aj přesto sme se rozhodli jet do hanácké dědiny přes hrušeckú polňaču. Kteří byli ti hlúpí? Rosťa Pšovský a jeho sestra Štěpánka, Verča Strašáková, Zdeňa Pálka a Katja Mazuch. No ba, tak sme se rozjeli, ale daleko taky nedojeli. Do kol se nám dostalo tolik blata, že nešlo ani tam, ani zpátky. Nekteří z nás to vzali sportovně, kolo chytli pod pažu a přes husté polnisko sa prodírali dál k cílu. Také nekeří drapli kolo za řídítko a tahli ho po zemi. No a nekteří jedinci z té situace byli tak nešťastní, že nad tým kolem enom tak stáli, hlúpě čučali, jazyk jim lalúňal po nadávkách a hledal na svojém těle kůsek nečeho, co eště nebylo od blata. Tož ten poslední případ byla naše Katja, kterú sme pak hromadně museli popotahovat z blata a ta se pak aj bosky osvěžovala v nejbližší žižkovské kaluži. Tato ne moc příjemná, ale vtipná situace způsobila to, že sme dojeli v 21:30, místo 20:00. Jedna dobrá duša, Jájinka Počtových nám poskytla azyl, kde sme se hromadně umývali v jejich prádelce, která se pak musela několikrát od toho blata povytírat. Na kola sme vzali hadicu, Katja si převlékla její ,,bílé“ kaťata a mohli sme vyrazit. Na táboráku byl hlavně SK Hrozen, se kterým sme měli právě společné vystoupení na májovce, CM Guráš a CM Rebend. Dali jsme si klobáska, bavili se u cimbálky a nakonec Franta Kobzík mladší dovézl kytaru a zpívaly se u ohně trampské písničky. Cesta dom byla kupodivu ráno a hlavně bez blata. 

Do Pohárku zavítal nový člen Ondra Koneček z Týnca

Slovensko – Jabloňové

1. 7. 2007 Naši slovenštní sousedé pořádali jakýsi festival, který, představte si, uváděla Ivanka Christová. Měli byste všichni vidět tych našich chlapů a hlavně týneckých mužáků, jak za ní schválně chodili s plastovýma nádobama plnýma višňáku. Višňák ale neomamoval jenom Ivanku, ale i všechny děvčice z Pohárku. Jak nadešel čas na naše vystoupení, pokazily se záhadným způsobem repráky, ze kterých šla slyšet jen basa Štěpána Blažka. Ivanka povedala: ,,Len sa pozrite na tie krásné děvčence, sú ako panenky! Poďte na javisko, nech vás šecí ludia vidia!“ Hej, tak jsme si tam krásně nastoupily do půlkruhu a co se nestalo. Pan Gajda, mužák z Týnce, otevřel lahev s višňákem, jedné po druhé na tom jevišti začal nalévat. Repráky se pořád nemohly spravit a čím déle to spravování trvalo, tím víc se pohárková děvčata v tom horku opíjely. V plánu byly naštěstí jen skočné a asenda. Tož Vám, pane Gajda, děkujem a dojděte zas.  Odměna za naše velkolepé výkony, hlavně děvčat, byla velmi chutná. U velkého rautu plného dobrého jídla jsme strávili hodiny.  (a Ivanka nás myslím měla plné zuby, pánové se s ní pořád chtěli fotit)

2. výročí Pohárku 10. 8. 2007 Hanka, Katja, Verča S. a Štěpánka si pro tuto velkolepou oslavu přichystaly překvapení, o kterém opravdu nikdo nevěděl. V záři reflektorů na týneckém hřišti za teplého letního večera byla na pár minut atmosféra jak v Moulin Rouge. Naše Hanička sehnala modré a červené sukně, zespodu nabírané, pro kankánové tanečnice. Jako obuv jsme použily čižmičky od žižkovského kroje a vršek tvořila černá kordula. Počkaly jsme, až budou všichni najezení grilovaného masa a taky aby měli trochu popité (tož, lepší to vystoupení bude vypadat). Zaplo se rádio s kankánem a my, čtyři baby, jsme předstoupily v plné parádě před zbytek členů našeho souboru. No prsily jsme se dobře, kolena ukazovaly a završily to ukázáním vyšívaných spoďárů, na kterých jsme měly přišité srdíčka.  Pánové Ořech, Jůva a Rosťa, nevydrželi tuto velkou konkurenci a někam se v pár minutách vytratili. Došli zpátky jen v trenkách, na kterých měli listy od kukuřice a udělali srandu jménem indiáni. Člověk by se hádal, kdo byl teda lepší, jestli babská kankánová paráda, nebo chlapská indiánská improvizace. Ocenilo se ale vše. Všichni jsme se nakonec tak bavili, že se to muselo ozývat po celé Jamě. Muzikantům se nechtělo hrát, tak nás časem ubývalo a ubývalo. Asi jsme z těch maškarních vystoupení byli opravdu zmožení.

Vystoupení Velká nad Veličkou 18. 8. 2007 Odpoledne jsme dojeli mikrobusem na místo, kde jsme se převlekli v tělocvičně do podlužáckých krojů. Eva Petrlová: ,,Jé, zapomněla jsem si doma paruku k rožkám“. (Však se po chvíli našla.) Katja Mazuch: ,,Jé, zapomněla jsem si lajbl.“ (No však ho opravdu neměla.) Měla modrou podlužáckou sukni, a tak vypadala bez lajblu jak nějaká nevěsta. Šlo se průvodem na náměstí, kde jsme zatancovali za pěkného slunečného počasí. Bylo pak v plánu vystoupení druhé, které patřilo do hlavního programu večera. Zařadili jsme do něj jen Husára s Asendou, souborů tam bylo totiž dost. Lidí se na tento festival dojelo podívat mraky. Byli jsme i rádi, že bylo hlediště venku tak tmavé, že jsme jim neviděli do tváře, osvětlené bylo jen hlediště. To by ta tréma před tolika lidma byla velká, takové celebrity ještě nejsme. Nikdo nám nezajistil místo, kde bychom se měli převléct z krojů, tak jsme to udělali na trávníku po tmě u našeho vozidla. Velice vtipná situace, však fotek je fůra. Celý večerní program završil soubor Ekonom, který měl uchvacující vystoupení, jehož kreace jsme vůbec nechápali. Seděli jsme na trávě, v ruce měli langoš a mrzlo nám všechno, co mrznout mohlo. Těm tanečnicím na jevišti jsme pohyb záviděli neuvěřitelně. Někteří chtěli jet domů, někteří chtěli zůstat, tak mezi námi bylo menší nedorozumění. Nakonec vedoucí zaveleli, naskákalo se do našeho mikrobusu a mířilo se k domovu. Dobrý den to byl, hlavně s těma langošama a pivečkem. Hmm…

Ano, je to tak. Přichází nový člen Petr Veverka z Lanžhota.

Předhodové Hrušky 25. 8. 2007 Se Skočnýma a Husárem jsme se předvedli na večerním předhodovém zpívání v Hruškách. Zdálo se, že jsme měli úspěch. Lidé nám tleskali víc jak Jožkovi Černému, který tam měl taky číslo, podotýkáme, playbackové číslo. Pan vedoucí Kobzík na besedě u cimbálu vyvrtěl snad polovinu děvčic z Pohárku a není divu, že ho pak bolely záda.

Předhodové Týnec 1. 9. 2007 Štěpánka a Katja M. si v červených sukních na přechodovém zpívání zazpívali písničku ,,Ťažko temu kameňu“ a po ní následovalo pohárkovské vystoupení Východ. Ten jsme dlouho nikde netančili, tak můžeme už jen věřit tomu, že se líbil. Besedu u cimbálu hrál Rebend, byla to tančící zábava až do rána, i když byla už dost velká zima. Mládeži, začíná nám pomalu podzim! Olala… Výročí CM Rebend

21. 9. 2007 Cimbálová muzika Rebend, která nás doprovází na každém našem vystoupení, nás pozvala na jejich výročí. Celý Pohárek se dostavil na kulturní dům v Břeclavi, kde se jedlo, pilo, zpívalo a tančilo. Přejeme naší cimbálce, aby ještě dlouho světu vyhrávala. 

Máme tu protančený rok 2008 Pohárku přibyli noví tanečníci: Marie Huťová z Kostic Kateřina Bízová z Týnca Kristýna Kaňová z Týnca Tereza Konečná z Moravského Žižkova Iveta Zugárková z Týnca Jakub Pardík z Hrušek Jan Pardík z Hrušek Martin Němeček z Prušánek Čestmír Kurka z Prušánek

1. 2. 2008 Dneska byla produktivní zkouška pohárku! Dojeli Rakvičáci, Hruščani i Muťěňáci Raduška a Laďa a tančilo se o život. Paní Kobzíková porozdělovala páry na nový plánovaný tanec Myjava, což tenkrát nevyvolalo moc dobrou atmosféru v kulturním domě. Bylo úžasné, že se chceme začít s tak těžkým slovenským tancem, bohužel bylo ale jasné, že všichni tancovat nemohou pro jeho složitost. To znamenalo, že bylo pár lidí na této zkoušce smutných, a někteří byli zase nervózní z toho, že zrovna oni budou Myjavu tancovat. Byla to nová a těžká zkouška, ze které mladý nezkušený soubor neví, jak ven. Všichni všechno tančit nemohou a to je komplikace. Po rozvířeném večeru jsme odkráčeli na topinku k Melišom, odkud pak Fana Kobzík ml. vezl děvčata ze Žižkova dom. U Počtů se konala snídaně, což bývá u Žižkovjaček už takový zvyk. Tož pěkný zvyk, ne? 

Vystoupení MŽ – premiérová Myjava na scénu, prosím! 24. 5. 2008 Tak tu máme po roce zase Májovou zábavu u cimbálu, kterou z velké části organizoval, jako minule naše tanečnice Hanka Leblochová. Náš velký den premiérového tance Myjava a zároveň první vystoupení mnoha nových členů Pohárku. Po tříměsíčním nacvičování, jsme ji tam úspěšně předvedli. Nervozita byla neuvěřitelná snad u každého z nás. Tančili jsme i Východ, Asendu s Husárem a závěrem celého představení byly společné skočné se Slováckým krúžkem Hrozen. Můžeme říci po společných zážitcích, že jsme to všechno zvládli na jedničku. Taky si ale některá děvčata zkusila, co to je, když máte na hlavně špatně připevněný těžký myjavský čepec. Nemůžete zatancovat skoro nic, ale snad se to pro příště zlepší. Roman Hromek zvaný Móňala z Hroznu nám dával nabídku o spolupráci s nimi. Turné SK Hrozen + FK Pohárek. Vše si necháme projít hlavou, ale nesmí mezi námi panovat konkurence a rivalita…. Večer u besedy byla šílená zima, ani nějaké to tančení nepomohlo. Paní vedoucí Kobzíková od nás všech dostala perníkové srdce s nápisem ,, Pohárek“ a nám ona zase donesla meloun a věnečky…jeejdamane.  Kariéra Myjavy začíná!

Vystoupení Klenčí 5. – 6. 7. 2008 V 11 dopoledne jsme vyjeli s Pohárkem autobusem směr Domažlice. Cesta trvala asi 6 hodin, ale my jsme si jak vždycky zpívali (hlavně Pavlínka). Na místě nás přivítali domácí koláčky, koblihy a štrúdl – no blaho světa. Pak jsme dostali oběd (ten špenát a knedle, který všichni vylízali, jak kdyby týden nejedli). Ubytovali nás na zámku v několika pěkných pokojích. Po vybalení jsme jeli na místo, kde se mělo na druhý den konat naše vystoupení, a protože jsme takoví exhibicionisti a naše práce nás baví, tož jsme spolu s Domažlickou dechovkou vytvořili i program odpolední. Večer byla v plánu beseda s CM Rebend, a i když jsme tančili na kamenech, trávě a nebylo tam zrovna nejvíc lidí, bavili jsme se o život. K ránu jsme se doplahočili na náš zámek a babský pokoj byl plně obsazený všema Pohárkama. Nakonec jsme všichni ráz naráz zaspali a probudili se až nechtěně pozdě ráno. Aby jsme v obci Klenčí nebyli jen tak, jeli jsme se podívat do muzea básníka a kněze J. Š. Baara, který byl místním rodákem. Odtud jsme šli do kostela a pak na vysokou rozhlednu, kam jsme se nechali vyvézt autobusem. Bylo tam krásně. Po takovém výletu to chtělo pivečko, tak se zašlo na oběd a schrupli jsme si. Jura tam Štěpánce dával hodiny hry na violu, tak to byla pro všechny ukolébavka. Odpoledne nám začalo vystoupení, které vypadalo zpočátku dost nadějně. Lidí moc nedošlo, spíš jen místní občané, ale zavděčili jsme se i těm.  Polovinu našeho programu jsme představili na šíleném jevišti pod širým nebem, které se mělo asi každou chvíli rozpadnout. Jak kluci roztančili Husára, začalo pršet a všechny představy o dalším vystoupení byly pryč. Myjava v nedohlednu, tak jsme se s tím smiřovali, i když děvčice už byly převlečené. Začali jsme být nervózní, protože nám paní Kobzíková tvrdila, že se to musí odvystupovat, i kdyby jsme nechtěli. Problém byl v tom, že nebylo kde to odvystupovat, tak nás přesunuli do místní opravené kovárny, která měla sotva tak 3 metry na šířku a 10 m na délku. Neuvěřitelně jsme se tam všichni nacpali a myjavské sukně jsme roztočily obstojně. Sklidili jsme velký potlesk, ze kterého jsme všichni byli v sedmém nebi a nemohli jsme pochopit, jak mohla mít naše vedoucí pravdu v tom, že to zvládneme. Další představení tam měl i dudák ze Skotska – Bill. Dudal nám ještě i na cestu domů, když jsme smutně z Klenčí, obce, kde se o nás starali jak o krále a královny, odjížděli. Dostali jsme do autobusu ještě i basu piv, prý ať se nám lépe jede a po hodinovém přemlouvání, ať ještě nejezdíme domů, jsme opravdu vyrazili. Cesta domů byla uzpívaná – až tak uzpívaná, že jsme nevěděli, co se děje kolem a jestli jsme v tom autobusu všichni. Avšak co se nestalo. Při zastávce na benzince jsme tam zapomněli Štěpána Blažka, na kterého jsme si vzpomněli až hodně daleko od benzinky. Vraceli jsme se pro něj kilometry a nejlepší bylo to, že tam nebyl a mihli jsme se kolem něho, když šel, nevíme kam, po krajnici. Asi si myslel, že to ujde až dom?   No zážitek – i ty prosklené záchody, co tam měli.

Soustředění Podbranč – Myjava 18. – 20. 7. 2008 Sraz byl odpoledne u Kobzíků, kde jsme na sebe všichni počkali, rozdělili se do aut a vyrazili směr Slovensko. Během hodinky jsme byli na místě, i když se po cestě Káti pokazilo auto, které jsme museli tlačit a František ho musel táhnout dodávkou až k naší ubytovně. Ta měla celkem 10 postelí, kuchyň, společenskou místnost, ale problém byl v tom, že nás bylo 23. Hráli jsme hru ,,točená“, kdy jsme do zemi zapichli tři tyče a se skloněnou hlavou jsme se točili pořád dokola, dokud nenapočítal někdo druhý do 20. Pak jste se museli rozběhnout a co nejdřív a hlavně rovně se dostat k hlavnímu sloupu. Jáááj, to byla sranda, nejlepší byl pan Kobzík. Na našem čerstvě posekaném dvorku jsme měli i starý kolotoč, který jsme využívali v každé chvilce a houpali jsme se na pérovacích houpačkách. Večer pak přijel zbytek Pohárku a cimbálka Rebend. Vytáhly se hned nástroje a nastaly dlouhé zpívací a tančící hodiny. Někteří spali v autech, ale spát se šlo stejně až ráno, tak to nebylo na moc dlouho. Měli jsme i malou zkoušku na plácku před místním kulturákem. Všichni jsme se vydali zdolat ten hrad Branč, pod kterým jsme bydleli a na kterém jsme měli vystupovat. Po mišmaš obědu jsme se nějak dopotáceli na vrchol toho kopce s hradem a usídlili se v jeskyni jako domorodci. To jsme nějak zvládli a moc světla tam zas nebylo...ale co nás čekalo pak? Naše krásné travnaté jeviště, ani ne trochu rovné plochy. Při vystoupení pár párů ,,sklouzlo“ dolů kopcem, ale i tak jsme se snad líbili. Dostali jsme tak řídký guláš, který všem velice chutnal – jak od maminky ….myslím, že skoro létal z hradu dolů. Janča Počtová se Štěpánkou se přihlásily do dětské pěvecké soutěže v naději, že vyhrají nějakou tu čokoládu. Zpívaly pro Slováky ,,Nocovali, nocovali…“ a stejně nic nevyhrály. Měly za úkol vybrat z hlediště dva kluky. Ten Štěpánčin se jmenoval Patrik a pořadatel se ho ptal: ,,Hej, Patrik, chcel by si isť s touto krásnou dievčinou na Moravu?“ A Patrik povedal: ,,Áno, áno, vraj že chcem.“ Jančin byl Lukáš a svérázným hlasem odpověděl: ,,NIE! Chcem byť doma!“ Tak z toho byla Janča smutná, že nemá galána, ale scéna to byla dobrá. Po tom guláši jsme sešli do hospůdky, kde jsme hráli kulečník a fotbálek. Večer se hrály různé hry a taky nás ubylo – pár lidí muselo odjet domů a do práce. Pozitivum bylo, že přibylo postelí. Ráno se začalo balit, potočili jsme se na kolotoči a razili k domovu. I to Kátino auto nás dovezlo až k Melišům na kofolu. Hezké, ale únavné soustředění. Ten kopec na hrad už nikdo nikdy šlapat nechce. 

Předhodové vystoupení MNV 26. 7. 2008 Jednalo se o další předhodové vystoupení, které nám přineslo větší rozkvět. Husárským verbuňkem a Myjavským tancem jsme obecenstvo rozveselili a opravdu podivili. Většina z nich nemohla pochopit, jak my, děcka z okolí Týnce, můžeme takové tance zatancovat? Tento večer jsme byli všichni tak šťastní, že jsme to zvládli bez problémů, i když nám chyběl jeden pár. Proto museli někteří tanečníci tancovat s někým jiným, tím pádem měli jiné prvky. Hrála nám CM Slovácko mladší z Mikulčic, spolupráce s námi byla pro ně premiérová a po úspěchu jsme tajně doufali, že si ještě někdy za jejich doprovodu zatančíme. Celý zbytek večera jsme věnovali zpěvu a tanci u cimbálky a všechny nás obklopoval ten hřejivý pocit z dnešního úspěchu.

Jablunkov – Gorolski swieto 11. 8. 2008 V 6 ráno jsme jeli s Pohárkem 4 hodiny směr Ostrava. Byl to festival jak blázen, kterého se zúčastnilo neuvěřitelně moc lidí, kteří nadšeně celý den sledovali, co se dělo na jevišti. Dokonce s největší slávou obdivovali naše červenice a v průvodu tleskali při každém našem výskotu. Průvodem jsme se představili i na jevišti a pak jsme tři hodiny čekali, až se na nás dostane řada s hlavním programem. Skvělý program tam dělaly taky soubory z Ruska i Afriky. Pěkným zážitkem pro nás bylo místo převlékání do kroje – orosená velká louka, kde na nás všichni čučeli. Byla rovnou u hlavního vchodu na festival, takže jsme se představili ohromujícím způsobem.  Dostali jsme nějaké lístky na jídlo, a že si ve stáncích můžeme dát, co chceme. Někteří chytráci si šli na pečených holubů (ale do huby sami nelétali), psisko, a ti hloupější si dali bramborák, což se ukázalo jako obrovský risk. Ten risk způsobil takové bolebřuchy, že si ten dotyčný člověk myslel, že nebude ani vystupovat. Nakonec se střeva vzpamatovala a všechno se to zvládlo. (I když větší frotna na záchody už být nemohla – 30 lidí!!) Naše vystoupení bylo povedené, Pavel spadl na řiť na podiu, ale zase to uhrál tím jeho americkým úsměvem. CM Rebend primášovala Anička Osičková z CM sourozenců Osičkových a budeme doufat, že si z toho i něco pamatuje (). Dalo by se říci, že to byl i trdelníkový den. Tolik trdelníků, co tam Pohárek snědl, se nedá ani pomalu spočítat. K nim jsme si dopřávali MIODOLU, což byla jakási místní tekutina. Zážitkem večera byl slovenský folklorní soubor SĽUK, který měl úžasné, vypracované, hodinové vystoupení. Třeba se za pár desítek let taky k takovému dopracujeme. 

Hody Prušánky – Labutí jezero 12. 8. 2008 Na úterní maškary jsme si nacvičili extra nefolklorní číslo jménem Labutí jezero. Scénář vedla Pája Holubová a všichni jsme ji pěkně poslouchali. Sešlo se nás asi 6 párů a prožívali jsme to celým tělem. Našim chlapům jsme dali kolem pasu malé kasanice a na hruď košelku s vycpávkami, aby byli za správné baletky. My děvčata jsme si navlékly co nejvíc černých věcí, kde nemohla chybět ani kravata pro výstižnou ukázku labuťáka. Úvod do Národního divadla nám dělal Jeňa Pardík a ukončili jsme to s radostí a smíchem. Lidi to kupodivu asi bavilo, podle reakcí.  Když nehrála dechovka, pustila se moderní muzika a my jsme to ve vší parádě rozjeli. Ten večer taky konečně přijela po 7 měsících strávených ve Venezuele Hanky Leblochové sestra, Radka, která je svým srdcem taky v Pohárku. Tak jsme ji všichni polúbali a ve 4 ráno odjeli na kolech dom. Poznámka : Pavlínka naše Labuťácké vystoupení oslavila ve velkém stylu, domů přijela v 5 bez nehody!!

13. 8. 2008 My děvčence z Pohárku jsme se rozhodly, že pojedeme na kole do Ladné hladné vzbudit právě Pavlínku, aby nám nezaspala na zkoušku. Tak dlouho jsme zvonili a nic… Spala jak dřevo, ale nakonec nám otevřela a přesvědčila nás o tom, že Ladná hladná opravdu není. Nadělala nám topinky ještě se zavřenýma očima a protestovala o účasti na dnešní zkoušce. Nechala se ale přemluvit a nasedla na kolo… večer tančila jak laňka. 

Pohárkovský letní výlet na Soutok 14. 8. 2008 Protože to bez sebe prostě nemůžeme vydržet, musíme se setkávat i nějak jinak, než jenom na zkouškách. Domluvilo se nás pár na kolech a v 10 ráno jsme vyrazili směr příroda. Těmi nadšenci byli samozřejmě jak jinak než Ondra, Jeňa, Kuba, Pavlínka, Krisťa K., Ivča a Štěpánka. Krásná projížďka a zastávka u soutoku byla příjemná, ale u Peti Veverky v Lanžhotě ve sklepě nám na konci cesty bylo taky dobře.  Náš celodenní výlet jsme zakončili na ,, Pátém“. Do vody jsme skočili uřícení a nechtělo se nám ani vylézt. Kdo se teď 14 dnů bude taky pařit je rodina Kobzíků, kteří si jedou na dovolenou do Egypta…no frau Kob. potřebuje trochu od nás odpočinek.  Poznámka: Máme pohárkovská trika! :)

Svíca Raduška a Laďa Tesaříkovi 22.8.2008 Pohárek byl pozvaný na svícu dvěma dobrým lidem, kteří si za námi jezdívali často jen tak na zkoušky zatančit a rádi taky ještě jezdit budou.  Měli to v Mutěnicích ve velkém sklepě a hrála slavná CM Slovácko mladší, se kterou jsme rozvířili plac. Janča a Štěpánka si daly zahrát A já taká čárna a pak za nimi došel Radčin taťka, jestli se prý nenarodily u cigánů.  Otázka na Laďu v ranních hodinách: ,,Ladi, kde máš ženu?“ ,, Beztak zase s Tynčákama Pohárkama!“ Rady, my tě nedáme. 

Předhodové vystoupení Týnec 30. 8. 2008 Den před předhodovým zpíváním jsme secvičili nové pásmo z Podluží ve dvou párech. Marťa Kobzík a Katja Mazuch s vrtěnú „Keď sem išel přes ty hory zelené“ a Pavel Hrubý a Štěpánka Pšovská s vrtěnú „Zapomeň šohajku“. Na to, že to bylo narychlo vymyšlené, se na to dalo dívat. Myjava se tancovala špatně z jediného důvodu. Plac byl v Týnci z kopce, věřili byste tomu? Hostem byl folklorní soubor Pentla. Poznámka: Zdeňa se vsadil s Raduškou a Laďou, že nepřijedou na týnecké hody, protože je zrovna ta neděle jejich svatebním dnem. Zdeňa prohrál, večer přijeli jak na koni. 

Vystoupení Hodonín – Slavnosti vína 13. 9. 2008 Naše předposlední vystoupení v tomto roce bylo v Hodoníně na náměstí. Venku 8 stupňů, vítr jak splašený, mašle nás pleskaly a ještě jsme šli dlouhým průvodem. Tentokrát bylo v programu Podluží a Husárský verbuňk. Všichni jsme rádi utíkali do teplé radnice a nakonec jeli také rádi dom. Taková zima na podlužácký kroj, to není žádná sranda.

Vystoupení Sekule 1 8. 10. 2008 S CM Rebend a týneckými mužáky jsme jeli společným autobusem na Slovensko, pomalu za humna, do dědiny Sekule. Tančili jsme Podluží a celou Asendu. Opět zajímavým místem na převlékání byla přímo opona na jevišti, která byla ještě k tomu skoro průhledná. Vcelku jsme se tím bavili, když ostatní vystupovali a my jsme se za nimi soukali do podlužáckých krojů. Následovala hostina, která pak pokračovala i u Hrubých ve sklepě. Burčák byl příjemnou tečkou za tímto večerem. 

Zk Pohárku 31. 10. 2008 Na zkoušku přijeli noví členové z CH.N.V. - Jarek Šmída, Míša Cypřišová a Šárka Markovičová. Jara a Míša jsou muzikanti v CM Notečka, ale prý je láká i tanec. My ostatní jsme se pokoušeli zkoušet nové pásmo Kopanice, ve kterém je nejdůležitější, jak nám neustále vtlouká do hlavy paní Kobzíková, lehký krok. To se bohužel nemůžeme a nemůžeme naučit, tak zkoušíme a zkoušíme.

Začíná protančený rok 2009! Přicházejí noví tanečníci Markéta Kosíková z Hrušek, Dana Balounová, Veronika Krásná a Zlatuše Smutná z Rakvic, Kristýna Hnidáková z Prušánek.

Vystoupení na Tvrdonských slavnostech 7. 6. 2009 Pan Kružík měl výročí, Rosťa a Štěpánka Pšovstí byli vyzváni k tomu, aby na jeho počest na slavnostech zazpívali Ej, nad Palavú. Stárka Podluží vyhrál opět Jožka Létal z Hrušek. Pohárek si pro slavnostní nedělu nacvičil nové pásmo s názvem Podlužácká svatba. Kateřina Bízová jako nevěsta, Martin Kobzík ženich, družička Štěpánka Pšovská, mládenec Rosťa Pšovský. Nevěsta a družička ve svatebních šatkách na hlavě a bílé suki. Ostatní tanečníci tvořili chasu v typických podlužáckých krojích a dělali svatební veselí. Aby to nebylo až moc veselé, museli ženicha odvést na vojnu. Chlapi si zatancovali Husára a mohli jsme jít spokojeně na klobásek. 

Výročí Koňarů Premiérové vystoupení pásma Kopanice 13. 6. 2009 Od Koňárů z Poštorné jsme byli pozvaní na jejich desáté výročí od vzniku. Počasí bylo vydařené a my jsme se natěšeně začali poprvé převlékat do krásných kopaničárských krojů, které nám šila paní Holubová a naše paní vedoucí Kobzíková. Narychlo jsme si zkoušeli za jevištěm, jak se v tom tancuje, no radost jsme z toho velkou neměli. Velký trochu těžší kroj s červeným ocasem nebyl jen tak. Ondra Koneček si ale suverénně nastoupil na jeviště a mohlo všechno začít. Naším překvapením bylo jeviště, které se pod námi málem rozpadlo. Dupali jsme opravdu jak koně. Správný rozruch udělala i Myjava a CM Rebend. Besedu u cimbálu jsme si užili dosti a lidi se bavili s námi. Tancovat bylo povinností, protože se udělala taková zima, že nám mrzlo víno u huby. (úst )

Strážnice 26., 27., 28. 6. 2009 No nemyslete si, že bychom na tomto úžasném letním festivalu vystupovali. Snad někdy do budoucna.  Ale rádi se sem jezdíváme pokochat jinými soubory a hlavně podporovat verbířů, kterých je tu vždycky jako much. Skoro celý Pohárek se tedy i tento rok vydal stanovat do strážnického kempu. Grilování, spaní pod širým nebem a ranní hromadné snídání na dece, to je to nejlepší na prázdninové odreagování. Program byl plný srandy, nejvíc nás překvapili Všetečníci, neboli přeborníci v humoru. Měli vystoupení jménem Zbojníci a rozesmáli i toho, kdo se nedíval, stačila jen ta muzika. Verbíře Strážnice vyhrál Jakub Tomala a podlužácká reprezentace Jožka Létal byl druhý. Jedinou chybou bylo to, že přes celý festival pršelo. (Měli by si vzít příklad z letošních tvrdonských slavností )

Soustředění Jabloňové 3. - 8. 7. 2009 10 zdatných členů vyrazilo směr Slovensko na kole. Narazili na hlavy helmy a šlapali 60 kilometrů jak vzteklí. Tady tato skupinka se musí vyjmenovat, jinak by se ty sportovní výkony připisovaly nakonec někomu jinému. Pavel, Kuba, Jeňa, Ondra, Jura, Karel, Hanka, Terka, Pavla a Štěpánka. Dalo nám to pěkně zabrat a už v Sekulách jsme museli naskákat do rybníka, abychom smyli pot. Nakonec se z toho ale vyklubal hezký výlet, i když byla ta rovinka skoro u cíle nekonečná. Chtěli jsme nafingovat na ostatních (na ty lenochy, co jeli autem), že už sedíme a čekáme v cíli asi tak hodinu, a že nevíme, kde tak dlouho jsou. Dojeli 30 minut po nás a my ještě rudí jsme nemohli zapírat, že nás příjezd byl teprve před chvílí. Prvním překvapením bylo velké fotbalové hřiště, krásné místnosti a jedna hlavní velká, do které jsme se nacpali skoro všichni. Nemilé překvapení bylo, když jsme zjistili, že nemáme na čem vařit, sedět a i talířky chyběly. Pan vedoucí Kobzík nasedl do auta a všechno nám z domu podovážel. Ano, zachovali se jak nesprávní zálesáci. Ještě, že tekla voda. Udělali jsme si rozpis toho, co se bude každý den vařit, vyhrál to samozřejmě guláš, knedle s uzeným, zelím a jak jinak než špagety a rizoto. Buchty se snědly hned první den a nás pak celý týden honila mlsná, potvora. Tak dlouho jsme hekali po buchtách, až se Danka s klukama Pardíkama zavřela do naší útulné kuchyně a nechtěli vylézt snad hodinu. Ale takovou radost nám udělali svým výtvorem, když konečně odemkli, to byste nevěřili. Otevřely se dveře a každý držel v rukách talířek s kopou lívanců a marmeládu. Joo, když se mají lidé rádi, tak si navzájem musí pomoct. I chuťově. Každý den jsme měli naplánovanou nějakou zkoušku. Cvičili jsme všechna pásma a zkusili se naučit i něco nového. Bylo to těžké vždycky všechny poshánět, většina se někam rozprchla. Bylo v plánu ale vystoupení, které jsme nebrali na lehkou váhu. Oblékli jsme se do kopaničárských krojů a vyrazili si to směrem k místní hospodě. Naše oči hledaly nějaké lidi. Bylo jich tam celkem asi dvacet a z toho se na nás dívala asi polovina. Pan starosta si pak dlouho vyčítal, že prý takovému souboru neudělal propagaci.  Vystupovali jsme na prostředku silnice, kde jelo jednou začas nějaké auto, kterému jsme museli uhnout. Ale nemůžeme říci, že jsme si to neužili. Ukázali jsme se skoro se všemi pásmy, které máme, v jednom kroji. Všichni jsme se shodli na tom, že je to nakonec jedno a oni nerozumí tomu, že se na vrtěnou potřebují podlužácké kroje. Zmožení jsme se dokolébali do naší budovy a padli za vlast. Většina z nás ještě celé dopoledne hrála fotbal, takže fyzické aktivity bylo habaděj. Večery byly prozpívané. Holky Janča, Káťa a Štěpánka se naučily trio Ej, pole polečko, nebo se taky pokračovalo v naší umělecké skupině Gustav Pardík Pohárek Band. Nástroje byly v rukou každou chvíli. Právě tuto noc se stala velká věc. Někteří šli brzo spát a někteří řádili do rána bílého. Z cimbálky vydržel Jura Rebenda se Sašou Otčenáškem, z tanečníků jich bylo víc, ale polovině se zavíraly oči taky. Co se nestalo? Muzika hrála, zpívalo se a uslyšeli to místní chlapi a došli se podívat, co to je. Jeden z nich se jmenoval Roman Bušo a byl to, jak jsme později zjistili, místní milionář, který byl až nepříjemně vulgární. S Česťou se vsadil o

2 000 euro, že se rychle nepřevlečou kluci do kroje a nezatancují s holkama Kopanice. Plán vyšel, kluci v kopaničárském a holky v pyžamu tancovali Kopanice a on nám ty peníze navážno dal. Nemohl pochopit, jak se mladí lidé v dnešní době můžou umět tak bavit a ještě k tomu u cimbálu ve 3 ráno. Celou dobu jsme si mysleli, že si dělá srandu, ale nebylo tomu tak. Zbohatli jsme a máme na východňárské kroje. V den odjezdu domů jsme museli všechno pouklízet a hlavně umýt zem. Hrozná dřina bez teplé vody a hader! Cesta dom na kolech byla kupodivu v menším počtu lidí. Pár jich zlenivělo a našlo se pro ně místo v autě, druzí prostě museli jet dřív. Nakonec nás teda jelo na dvou kolech asi pět, ale zato jsme to zvládli obstojně a za mnohem kratší čas. (Asi nás předtím zbytek zpomaloval ). Dobře nám bylo…né dobře…krásně!

Vystoupení Břeclav 17. 7. 2009 Tentokrát jsme se pokoušeli svým temperamentem zaujmout Němce, kteří byli hosté zdejší šicí firmy na břeclavském stadioně. Nedočkali jsme se ale žádného úspěchu, spíš nás dohromady ignorovali. My jsme to ale brali jako další možnost vystupovat a byli jsme za to rádi. Protože pak nebyla žádná zábava u cimbálu, nasedli jsme všichni do aut a jeli k Pavlovi Hrubému na letní besedu pod altánem. Samozřejmostí bylo naházet všechny pohárkovská děvčata do bazénu a chytráci si neuvědomili, že žádná z nich nemá nic na převlečení. Holt Pavel musel vyprázdnit svoji skříň a popůjčovat trička. Taky se dělali hlouposti a pilo dobré červené vínko. A kdy jsme šli od Hrubých? Ráno, raníčko…

Vystoupení Lednice 25. 7. 2009 Naše premiérové hodinové vystoupení! Každý soubor měl svoje místo, kde vystupoval po průvodě. Nám bylo přidělené parkoviště před zdejším úřadem, kde nás ale moc lidí nesledovalo, asi tak 35. Měli jsme tam ale skupinku nějakých kolařů a ti nás hlasitě povzbuzovali. Také jsme dostali výborné koláčky..no nezapomenutelné. A ani to nebylo nijak ozvučené. Bohužel, ale alespoň jsme si nacvičili to rychlopřeslékání, kterým nás celé roky paní Kobzíková tak straší. Ano, ano, měla strašit proč, nebylo to nic pohodlného. Člověk ze sebe jeden kroj zpocený shodí a hned na sebe láduje druhý. Představili jsme se s Kopanicemi, Myjavou a Podlužím, do kterého jsme se převlékali na dvakrát. Nadvarát proto, že se ještě odpoledne vystupovalo na hlavním jevišti u zámku, kde bylo krásně vidět na lednický Minaret a každý soubor tam měl vystupovat jen jedno pásmo. Paní Kobzíková tam potkala Kubu Tomalu, tak jej hned pozvala na náš koncert. Dokonce tam byl i Jožka Černý. Dostali jsme guláš s pětima a už převlečení se dívali na večerní program, který uváděl bývalý tanečník Břeclavanu Jura Mach. Byli tam i Slováci a představili nám různé druhy fujar, zajímavé. Po programu bylo na nás ale ještě brzo jet dom, a tak jsme se vydali do MNV na předhodovou besedu u cimbálu…

Rekonstrukce krojovny Léto 2009 Potřebovali jsme místo, kam bychom mohli ukládat kroje, kufry a ostatní rekvizity Pohárku. Naskytla se možnost zrekonstruovat prostory pod kulturním domem v Týnci, které byly nevyužité. Asi hlavní podmínkou bylo to, že jsme všechny opravy museli udělat sami. Bourání zdí, nahazování nových stěn a celkové gruntování. Prostory jsme využili tak hezky, že se vytvořily místnosti dvě, jedna pro kroje a druhá pro naše P(p)ohárkové dýchánky. Pár lidí, holky i kluci se vždy sešli a věřte nebo ne, práce šla od ruky a všichni jsme se od srdce zasmáli i pěkně zazpívali. Malování zdí jsme si zpestřili večerníčkovými čepicemi, shodli jsme se na bílé barvě, na kterou v průběhu léta vymalujeme ornamenty. Tak se taky stalo. My děvčata s barvičkami jsme naklusaly do naší krásně vymalované krojovny a v plánu bylo zkrášlit ji ještě víc. Zabralo nám to poměrně hodně času, ale výsledek se nám líbil. Každý přinesl, co doma našel – malované taléřky, pohárky, sedačku, záclony, skříň a svařily se regály a věšáky. Vzniklo tak krásné útulné místo, ve kterém máme vše pečlivě uloženo a můžeme se v klidu na něčem domlouvat, ale třeba si i jen tak si zazpívat.

Rozevláté sukénky na úterních hodech v MNV

4. 7. 2009 Na soustřední v Jabloňovém holky složily písničku na melodii ,,My děvčence“ ( Kopanice ), aby nalákaly nových galánů do Pohárku. Text vcelku obstojný jsme natiskly na kus papíru, přidaly k němu nějaké fotky a v úterý na hodech jsme plakáty vylepily, kde jsme mohly. Oblékly jsme si bílé sukénky a košelky, co nosíme pod krojem. Mašli ve vlasech a čižmičky nebo krpce na nohách. Tak jsme si vyšly do hodového víru doprostřed placu a zpívaly právě naši lákací písničku. Většina lidí se divila, co to jde za poloodhalené nádhery, ale po zazpívání písníčky snad pochopili. Nečekaly jsme, že se začnou chlapi hned do Pohárku hrnout, ale taky jsme nečekaly žádné negativní postoje. Chvíli plakát visel na máji a za chvíli byl celý přečmáraný na jiný soubor, tedy Břeclavan. Místo zkoušek přeškrtané na jiné i s ostatními údaji. Asi někdo nepochopil, že nechceme byt konkurencí. Každý člověk, ať se sám rozhodne, kam chce v životě patřit. Leč my jsme děvčata pohotová a vzaly jsme to nakonec s úsměvem, i když nás to zpočátku vůbec nepotěšilo. A na slova ,,žádný Pohárek na naší máji visat nebude!“ bychom se ohlídat neměli.

Děvčata z Pohárku… …hledajú

My, děvčence, čo galánů nemáme,

Vy, šohaji, čo za nama dojdete,

my šohajů do Pohárku hledáme.

v Tynci na kulturáku nás najdete.

Dojdite sa podívat,

Každý pátek na osmú,

s nama si zatancovat,

potkáme sa s radošťú,

uvidíte, jak Vás budem rajcovat.

seznamte sa s podlužáckú mladosťú.

Tanec aj my děvčence,

Chceš-li sa víc dozvědět,

v rozevlátej sukénce,

podiv sa na internet

potřebujem do Pohárku mládence.

poharek tečka unas tečka cz.

Vystoupení na předhodovém zpívání Prušánky 8. 8. 2009 Peprné představení FK Pohárku – Husár, Kopanice, Myjava. Zkráceně – úspěch nečekaně velký. Velké množství lidí, velké množství pochval. Že bychom se opravdu dožili aspoň těch pěti let? Besedu u cimbálu měla pod rukou CM Slovácko, která nás také hezky doprovázela. Peťa Spěvák, cimbálista této muziky nám ještě před odjezdem zahýbal obočím, ušima, vlasama, dotkl se špičkou jazyka nosu a do toho šilhal. To všechno zároveň.. no muselo se to někam zapsat. Ten člověk je blázen. 

Jednodenní dovolená Pohárku u Kristýnky Hnidákové 19. 8. 2009 Ano, jednodenní, ale nám Pohárkům to připadalo jako týden relaxace někde u moře. To víte, když rodiče odjedou na dovolenou a uspořádá se grilovaní, zpívací večer v bazéně, tak je dobře každému. Líbat nohy bychom Kristýnce měli.  (a tam ty nejlepší vymoženosti si necháme ve vzpomínkách :P)

Předhodovní zpívání Hrušky 20. 8. 2009 Huráá opět na jeviště! Plodný to rok taneční. Jediné, co teda nevyšlo, bylo opravdu to jeviště, na kterém jsme nakonec nevystupovali. Vyhrála to zem, která neuvěřitelně klouzala!! Radši nikdy nechceme vidět záběry z tohoto vtipného vystoupení. Dalo by se totiž nazvat krasobruslařským závoděním. Začalo pršet a celý program se přesunul do hrušecké tělocvičny. Tančili jsme u doprovodu CM OLiNa z Hodonína, o které teda musíme říct, že byla perlou večera. Na generálce jsme naše pásma sjeli poprvé v životě společně a bylo to bezchybné. Můžeme tedy říct, že sladění jsme byli dokonale, jak na zkoušce, tak naostro na ,, jevišti“. Co jsme si tam zatančili? Vyprsili jsme se s Podlužím, ve kterém místo Káti Bízové vystupovala Kristýnka Hnidáková. A protože těch pásem nemáme moc, Kopanice a Myjava byli jasnou volbou a i Štěpánka s Rosťou si zazpívali duo. Beseda byla pak pod stanem venku…ten déšť nebyl vůbec žádnou zábranou v ničem. 

Předhodovní zpívání Týnec 29. 8. 2009 Tři děvčice z Pohárku si nacvičily trio. Janča Počtová, Káťa Bízová a Štěpánka Pšovská. Premiéru tomu dali právě na předhodovém zpívání v Týnci s písničkou Ej, pole, polečko. Někomu se to líbilo, někomu ne, ale my se s tím smíříme.  Ono to tak většinou bývá. Mamičko, mamičko a Šohajku, Šohajku byly pěsničky, které si dala zahrát ještě Káťa se Štěpánkou a mohlo jít na řadu pohárkovské pásmo Kopanice. V programu byl také soubor Žerotín ze Strážnice, který měl krásné vystoupení, hodinový program. Vedoucí Žerotínu se celý večer bavil jenom s tanečnicemi z Pohárku a o těch řekl ,, Děvčata, vy ste zlaté, ty naše, to sú slepice!“  Samozřejmě pobrané vtipně. U Meliša se dělal flamendr, na který jsme si všichni mlsně a hladně zašli. Besedu u cimbálu měla na starost CM Rebend a my jsme i v té hrozné zimě, tancovali do rána bílého.

Narozeniny Verči Krásné a Pohárek přitom 4. 9. 2009 V Hawai stylu jsme se dokodrcali autama polonazí do Rakvic. Venku teplo největší nebylo, ale po pár koktejlech, které se na Verčiných dvacetinách míchaly, bylo dobře. Piňa kolada nejlepší. Hráli jsme i ochmatávací hry se sichrami (rezepínacími špendlíky, kdyby někdo nevěděl) a vyhrála to Hanka Leblochová s Alešem Balounem. Grr.  Tančili jsme na jiný styl než obvykle – teda na rock, pop a řádili jsme o život. Ono se musí uznat, že člověk musí někdy dělat i něco jiného. Srandy kopec a my přejeme Verči, ať těch dvacítek je ještě hodně moc. 

Vystoupení Mutěnice – Dny vína 5. 9. 2009 Kobzíkových auto na to vystoupení skoro ani nepřijelo, protože ho svěřili teprve chvilkové řidičce Štěpánce. A tady všichni viděli důkaz, že Týnec je prostě jedna velká jama, ze které se těžko hrabe. Až všechny ponabírala, pokoušela se z té jamy lvové vyjet a málem nabourala protijedoucí auto. Srdce až v krku měli všichni spolujezdci, ale přežili to. Cestou ještě přejela zajíce, ale tak stane se. Aspoň, že jsme nepotkali černou kočku. Ve zdraví jsme přijeli na místo, kde jsme se převlekli na obecním úřadě do krojů. Většina z nás do červenic, pár děvčic do kopaničářského. Průvodem jsme si to mašírovali až ke sklepům, kde bylo postavené velké jeviště. Vystupoval tam i slovenský soubor Dopravár. Hle, stala se nemilá věc. Zapomněli jsme, že nám chybí tanečník a to Ondra Koneček. Jak si toho nikdo nemohl nevšimnout? Rychlostí blesku jsme ho sháněli telefonem a naštěstí byl někde u Hodonína. Do deseti minut jsme ho všichni vysvlékli a mazali na pódium. Husár, Kopanice, Myjava. (Častá to kombinace, ale snad čím dál lepší ). Dostali jsme úžasný gulášek s pěti knedlama a šli jsme se bavit k Radce a Laďovi Tesaříkovým do sklepa. Dali jsme si toho dobrého mutěnského vínečka a bavení u cimbálky za zmrzlého počasí bylo jasnou volbou.

Protančený rok 2010 Do Pohárku přichází nový tanečník Martin Čapka z Hrušek

Pohárkovské hory Háskov 28. 12. 2009 – 2. 1. 2010 V 7 ráno jsme se sešli všichni pohromadě na nádraží v Břeclavi. Asi 17 nás jelo vlakem, vedoucí Kobzíkovi jeli autem i s cimbálkou VOJARA, ve které hraje bývalý tanečník Rosťa Pšovský, Jeňa Sečkář, Libor Mišurec a Vojta Kachyňa. Na cimbál je doprovázel Fana Kobzík. Kluci s námi s radostí jeli. Naši cestu celou vedl Pavel Hrubý, který koupil jízdenky a jeli jsme 2 hodiny rychlíkem do Pardubic. V rychlíku nebylo místo, proto jsme seděli rozházeně po skupinkách. Někteří v uličkách, někteří v kupé. Ale jedna věc nás pořád spojovala. Káťa Bízová chodila a nalévala koňak, Danka Balounová zase slivovicu, kterou po ní poslala Zlatka. Ta s námi ani s Marky nemohla jet kvůli nemoci. V Pardubicích jsme měli chvíli času a sedli si na zeleninovou polévku na nádraží. Po hodině jsme nasedli na další vlak, který měl směr Semily. Nikde žádný sníh, no nenaštvalo by vás to?! Všechno roztopené, ani gulovat jsme se nemohli. Celou cestu jsme hráli karty – Sedmu. Pavel s Fanou za tu dobu sami vypili sedmičku červeného vína. Pozor – v Semilech se najednou objevil sníh! Nečekaně začala sněhová válka všichni proti všem. Mokří jsme doťapali do místní pizzérie, kde jsme si dali do nosu. Nikomu se nechtělo ven z toho tepla, ale byla před námi ještě hodně dlouhá a těžká cesta. Dali jsme si poslední hlt piva Stella a vykročili do zimy. Autobus nás zavezl do Rokytnice nad Jizerou, kde jsme pak šlapali 3 – 4 km pěšky. Důležitý poznatek je, že to bylo pořád do kopce ve sněhu a stupně se zvyšovaly každým krokem. Nechyběly prdelopády, ani slivovicová posila. Byli jsme unavení, zmrzlý led se klouzal pod nohama a k tomu všemu začalo zapadat rychle slunko. Vcelku adrenalin, jak jsme zrychlovali kroky. Nemohoucně jsme hledali chatu, chodili nahoru, dolů. Nakonec se před námi opravdu objevila cedule Františkov. Chata U Hásků byla spasení, krásně zasněžená, sněhu metry okolo. Káťa se Štěpánkou si hned musely stoupnout na zasněžené lavky a zazpívat uvítací písničku: Už je slunko z tej hory ven. Kobzíci zrovna přijeli autem k chatě i s cimbálkou, tak to hezky vyšlo. I když nám dodávku musel táhnout do těch kopců traktor. Musíme ale prozradit na paní Kobzíkovou, že s námi šlapala jenom jeden malý kopec a už nemohla. Po těch 4 km do kopce by měla možná teda i infarkt.  Začali jsme vyhazovat věci z dodávky a rovnou se ubytovávat. Začaly tahanice o pokoje, ale nakonec budeme stejně všichni spát všude možně. Po chvilce ležení na postelích jsme šli do hospůdky,která byla přímo v chatě. Muzikanti tam už hodinu hráli karty a my jsme se na ně dívali našima unavenýma očima. Káťi s Ivet to nedalo a museli jít ještě po tmě vyzkoušet ten krkonošský

sníh. Mysleli jsme, že půjdeme všichni spát, jak jsme byli ušlapaní, ale udělali jsme nakonec party u vodní dýmky, která byla do rána. Vařili jsme všelijak. Kdo měl hlad, ten si navařil. Snídaně ve stylu švédského stolu naplnila břicha povrch, tak se ani pomalu obědvat nemuselo. Jedni šli na túry po lesích, druzí lyžovat a třetí líně zůstali v postelích na chatě. Slivovice od Zlatky nám při zimě pomáhala celou dobu a kolovala hláška ,, Kde je zas Zlatka? Podaj ně Zlatku….Zlaty, my ťa máme tak rádi“. Byli jsme domluvení na vystoupení, které jsme den před Silvestrem uskutečnili. Oblékli jsme si kopaničárské kroje a dali se do tance. Začali jsme Skočnýma, Podlužím a završili to Kopanicema. Následovala dlouhá beseda u cimbálu a měli jsme pocit, že jsou z nás lidi nadšení. Ráno jsme se vzbudili a zjistili, že má Ondra 40tky horečky a na ostatních taky začalo něco lézt. Měl po Silvestru a došel nám popřát jenom o půlnoci k Novému roku. Byla to smůla, ale za dva dny se z toho vyhrabal a místo něho padla další část naší posádky. Pavlínka byla na tom asi nejhůř, ale Danka se Štěpánkou byly taky nachlazené a s angínou v krku jely nakonec domů s vedoucíma autem. Přece jenom jsme den Silvestra protancovali zase s cizími lidmi. Dostali jsme výbornou večeři a taky pochvalu. Sníh jsme si užili, jak jsme jenom mohli, a bylo tam krásně…

Zkúška Pohárku 12. 3. 2010 Začíná se nové pásmo, Tance z Východního Slovenska. Čardáše, čapáše a jiné rychlé a těžké věci. Potili jsme těla a bedlivě sledovali paní Kobzíkovou, jak nám všechno předvádí. Pan Kobzík čapáše klukům nemůže moc ukazovat díky bolavým zádům, se kterýma musí jít brzo na operaci. Učit je chodívá Martin Kobzík, který má tanec v malíčku. Páry na Východ se rozvrhly takto : Hanka Leblochová a Zdeňa Pálka, Štěpánka Pšovská s Ondrou Konečkem, Dana Balounová s Pavlem Hrubým na jedné straně a druhá strana se skládá skoro ze samých Hruščanů. Krisťa Kaňová s Kubou Pardíkem, Markéta Kosíková s Jeňou Pardíkem a konečný pár Maruška Rástočná s Martinem Čapkou. Pro posledního člena to bude premiérové vystoupení, pokud se nám to povede. Ostatní členové se doučují jiná pásma. Zkoušeli jsme cvičit i pásmo, které je v plánu hned po Východě – Kubru. Měly by ji tancovat dva páry, ale i pro ty dva to bude náročná věc.

Den lidových řemesel 1. máj, lásky čas 1. 5. 2010 S Pohárkama jsme měli domluvené, že se pojede na kolech do M.N.V. podívat se na hezký program jiných souborů, než jsme my. Na jevišti se představil Břeclavan, Diabolké husle s výborným cimbalistou Ernestem Šarközim, slovenský soubor Gymnik, a na co jsme všichni čekali s radostí, byli Všetečníci - mistři v humoru. Večer měl na místě koncert Petr Bende a to jsme se radši uklidili k cimbálce, která byla přímo u trampolíny, ve které jsme se taky dobře vyřádili. Domů se nám pořád nechtělo, tak jsme prchli z folkorního večera přímo na diskotéku. Naši pohárkovští chlapi se víc rozjeli jak děvčice.

Zkúška Pohárku 9. 5. 2010 Zkoušelo se hlavně humorné pásmo, které se bude vystupovat na Tvrdonské slavnosti. Tam jsme pozvaní i na hlavní sobotní večer, kde se budeme střídat se soutěží o Stárka Podluží. Pásmo má název Svatební veselí, kde budou chlapi v třaslavicách a děvčice v kordulách, červených sukních a šátkách. Koně máme taky v plánu. Toho bude dělat Danka Balounová s Rudou Novotným. V plánu je holení chlapů, podkúvání bab i svatební tanečky.

Zkúška Pohárku – generálka na slavnosti

22. 5. 2010 CM sourozenců Osičkových nám měla hrát tentokrát. Sešli jsme se ve Tvrdonicích na staré škole a jenom se třema párama sjeli všechny pásma plánované na sobotní večer. Cvičilo se dlouhou dobu a domů odkráčeli všichni zmožení jak psi. Někteří se ale probrali a jeli si zopakovat diskotéku, folklor se musí trochu prolínat i s něčím jiným. Tož jsme se vydali do Rakvic.

23. 5. 2010 Pohárkovští aktivisté se začali pravidelně věnovat sportu jménem Florbal, který jezdí každý týden hrát do různých dědin. Pozor, zapojila se i děvčata. 

Tvrdonské slavnosti 5. 6. 2010 V tento hezký den jsme byli pozváni na folklorní slavnosti ve Tvrdonicích, kde jsme se měli představit během sobotního večera. Po dlouhých nácvicích nového humorného pásma jsme stáli na jevišti a kupodivu jsme obecenstvo opravdu rozesmáli. Děvčata oblečená do červených sukní, jupek a s šátečky na hlavách hrála s hochama v třaslavicách na jevišti představení. Jednalo se o hrátky při svatebním veselí, kde nechybělo holení chlapů, ani podkůvání bab. Součástí pásma byl kůň, kterého ztvárňoval Ruda Novotný s Dankou Balounovou. Ten byl vytvořen ze sádry a tělo obyčejně z prostěradla. Jako další následovalo pásmo Kopanice, což se konalo už za stmívání a ve tvrdonském areále se vytvořila vkusná atmosféra bez deště. Náš program jsme završili jak jinak než Myjavou a potlesk jsme slyšeli dlouho. CM sourozenců Osičkových s cimbálistou Františkem Kobzíkem ml. nám zahrála téměř bezchybně. Letošním stárkem Podluží byl zvolen Martin Kobzík, který si to po dlouhých letech snaživě vybojoval a my jsme mu to moc přáli. V neděli odpoledne byla sešlost krojovaných a průvodem se všechny soubory s chasou a stárkem Podluží vydali na areál završit letošní slavnosti. Náš Pohárek vystupoval spolu s chasou z Tvrdonic s pásmem, které vymyslel pan Jaroslav Švach. Ukázali jsme hošije, vrtěné i verbuňk, nakonec se pár členů převleklo do mexických kostýmů a udělalo malou šarádu, která k programu patřila.

Pozkúšková akce u Hrubých

11. 6. 2010 Na zkoušce jsme pilně cvičili Východ, který je velmi náročný, ale i přesto někteří tanečníci na zkoušky nechodí. Po ní jsme hromadně na kolech jeli do Tvrdonic, kde Pavel přinesl velké lahve s nakládanýma hermelínama jen pro nás. Akce zpěvavá, vyprávěcí, koupací a hlavně tedy hermelínová. Koupací proto, že si pánové usmysleli skákání do bazénu a něj házení děvčat jakbysmet. Studená voda? Kdeže, vždyť je červen…Houpali jsme se do ranních hodin na houpačce a přitom vesele zpívali ty naše krásné písničky. Za svítání jsme ve zpívání pokračovali Jožkovi Látalovi pod oknem, bývalému stárkovi Podluží, písničkou Už je slunko z tej hory ven.

FF Myjava 19. 6. 2010 Pavel, Zdeňa, Ondra, Kuba, Hanka, Janča, Štěpánka, Mirka, Pavla a Maruš se společně vydali na folklorní festival Myjavě. Celou oblast oblehlo velké množství lidí, a proto jsme si hned utíkali chytnout dobré místo na sezení. Aby nedošlo k mýlce, nejednalo se o naše vystoupení, ale jen o kulturní zážitky jiných souborů. Třeba se ale někdy v budoucnu na tomto jevišti ocitneme taky. V programu nechyběly kvalitní zahraniční soubory, ale nás nejvíc zahřáli u srdce opět Všetečníci, mistři v humoru. Po hlavním večerním vystoupení jsme se přemístili na velký plac, kde velké množství lidí improvizovaně tancovalo na východňárskou cimbálku. Je samozřejmostí, že jsme mezi nimi nemohli chybět. Dokonce hráli Detvu, kterou Janča se Štěpánkou prostě mají rády. Festival byl velmi dobrý a na příští rok se chystáme jet zase.

FF Strážnice 25. – 27. 6. 2010 Již v pátek jsme vyrazili k našemu každoročnímu směru Strážnice a vzápětí jsme začli se stavěním stanů. To aby se do spacáku v ranních hodinách jen šuplo. Opět jsme měli za sousedy Lanžhotčany, kteří nám hned dali pokoštovat něco ze zahrádky (vinohradu). Zletma jsme se šli podívat po okolí v areálu a narazili jsme na vystoupení souboru Kopaničár z ČR, kteří vážně na jevišti excelovali s krásnými tanci z Kopanic. Byli jsme zase o něco poučeni. Během toho programu dorazili vlakem i ostatní členové Pohárku a mohli jsme pokračovat ve večerním programu, což byla Cesta zarúbaná od nás z Podluží ztvárněná hudebně Jendou Kosíkem, samozřejmě od našeho umělce Fanoša Mikuleckého. Kolem půlnoci nechyběly po celém areálu různé cimbálové muziky, na kterých jsme byli až do rána, přesně někteří do 6:30, a v 9.00 začínala soutěž o Verbíře roku. Neuvěřitelné, že ti lidé vstali. Udělalo se neuvěřitelné horko a víno ani ve stínu nezůstalo dobré. Tedy jinak řečeno, muselo se velmi rychle pit. Verbíře roku vyhrál Jakub Tomala, kterého jsme vzápětí pozvali na náš galakoncert k 9. říjnu. Program večer byl nazván Z krajin za obzorem a účastnily se jej různé soubory ze různých kontinentů. Rumuni, Detvanci – soubor Podpolanec, tanečníci z Mexika, ale i z Velikonočních ostrovů. Obecenstvo spolu s námi vytvářelo mexické vlny po dobu celého večera, to znamenalo, že bylo o co stát. Třetí den strážnického festivalu musela polovina Pohárků odjet k domovu a zůstali jen ti nejvytrvalejší. Dopoledne se v jednom z amfiteátrů pořádala škola tance, kde všechny souboru ze sobotního programu své tance učili. Štěpánka se Zdeňou šli s ochotou do toho a velmi se pobavili i poučili. Představte si obrovské podium plné párů, kteří mají touhu naučit se něčemu novému. Do nohou nám přibyly kroky z Detvy a i pár nových karičkovských krojů. Ty jsme se naučily tím, že děvčata utvořily velký kruh, který bylo těžké utáhnout, ale byl to zážitek. Poznámka nakonec – Pohárci jsou vytrvalí, proto hned po příjezdu ze Strážnice pádili na hody do Rakvic. 

Soustředění Želetice 9. – 16. 7. 2010 Nedochvilnost, toť hrozná věc, která se v našem souboru projevuje vcelku často a nemáme se s čím chválit. Daná hodina odjezdu se posunula o dvě hodiny a všichni doma nedočkavě čekali na odvoz. Viktor Procházka z CM OLiNa už dávno v Želeticích stepoval a my nikde. Jakmile jsme ale dorazili, obhlédli okolí a náš pohled zůstal stát na velkém bazénu, ve kterém jsme se pak celé dny koupali. Rozdělili jsme si chatky, vyklidli z aut jídlo, jednoduše se zabydlili a šli obhlédnout místní hospůdku. Jedni se v hospodě usídlili na dlouho, druzí si dělali táborák u ohniště a ti ostatní byli naskákaní v bazénu. Je pravda, že většina našeho času byla strávená v teplé vodě, ale co se týče tance, zvládli jsme nacvičit to, co jsme chtěli. Dodělal se Východ a dokonce zbyl i čas na hraní florbalu. Zkoušky se konaly každodenně v horku, o to bylo tančení složitější. CM OLiNa se dostavila v plném složení na druhý den a mohla začít zkouška plnohodnotná. Další den jsme vystupovali. Pan starosta nám přislíbil, že udělá našemu souboru propagaci a určitě dojde mnoho lidí i z okolí, nejen z Želetic, které mají 700 obyvatel. Omyl, přišlo celkem 30 lidí, ale alespoň těm jsme se zavděčili. Představili jsme se ve všech našich krojích. Od Podluží, přes Kopanice, až po Myjavu. Po vystoupení následovala velmi krátká beseda u cimbálu a my se s radostí odebrali k našemu úžasnému bazénu. Želetice, jako obec, jsou velmi krásné. Pan starosta je celé pospravoval a vybudoval mnoho zařízení, které jsou potřeba. Nejkrásnější na nich byl velký park, do kterého jsme chodili na procházky, a taky sklípky, kde nemohla chybět ochutnávka dobrého vína. Po soustředění jsme byli pozvaní na svícu Jožky Létala a Heleny Hrubé, na kterou jsme nechtěli přijít s prázdnou, a tak jsme nacvičili scénku s tanečkem. Zabralo nám to většinu volného času a my doufali, že se vše povede, tak jak chceme. Jednalo se o Jožku, který plul na kajaku po moři a dostal se až na ostrov domorodců, kde objevil ženu svých snů Helu hulu heli helu, která byla taky jednou z domorodých. Domorodci naučili Jožku svůj tanec jménem Veržbluňk a dali mu podmínku. Pokud se náš tanec naučíš, můžeš si naši Helu vzít za ženu. Naučil se a Helu i tanec přivezl k nám na Moravu a přejmenoval jej na verbuňk. Na této scénce s podíleli všichni jak nápady, tak účastí a hlavní slovo namluvil pan Kobzík st. Celkově by naše soustředění bylo o ničem, kdybychom si navzájem nedělali naschvály, které nás někdy skoro rozplakalo. Každopádně se máme rádi a vše bylo všem odpuštěno.Domů jsme přijeli k večeru, hezky opálení a velmi unavení. Bylo nás spolu ale opět dobře. 

Svíca Helena a Jožka Létalovi 16. 7. 2010 Ihned po příjezdu domů následoval sraz na nácvik svícové scénky. U dvojčat Pardíků jsme dotvořili poslední úpravy kostýmů, což bylo šúní od kláskú a čelenky na hlavy hlavních vůdců domorodců. Dočkali jsme se velkého úspěchu, naše vtipné podání Jožky a Hely se líbilo. A my jim do života přejeme mnoho lásky, krásných chvil a folklorně zaujatých dětí. 

Pan vedoucí Kobzík slaví 5O Let! 23. 7. 2010 Třináct děvčat z Pohárku si nacvičilo pro pana Kobzíka malé taneční vystoupení. To bylo lehce provokativní v černých myjavských kloboukách, košilích s kravatou, kraťasech a díravých silonkách s lodičkami. Choreografie s pomocí šesti židlí se líbila a panu vedoucímu jsme udělali radost. Celou oslavu hudebně doprovázela CM Galán z Dolních Bojanovic. V pozdních hodinách přijela i CM OLiNa, kde si primáš Viktor vzal do rukou buben a řádili s námi až do rána. Jen malá poznámka – na druhý měl zmíněný Jožka s Helenou svatbu a ten tam řádil s námi a jel dom mezi posledníma…..to musel být na druhý den ženich jak vyšitý.

Zkúška Východ

29. 7. 2010 Neuvěřitelná dřina, po které jsme si zaslouženě dali pohoštění U Meliša. Do toho velmi nepěkné počasí a otázky typu : ,, Stihnem vše do koncertu nacvičit?“ 

1O. výročí CM Slovácko 30. 7. 2010 Jako Pohárek nás pozvala tato CM, která nás už několikrát doprovázela, do Mikulčic na oslavu. Nechali jsme jim udělat slanou dortu, šunka, vysočina, no prostě chlapská pochutina. Zopakovali jsme jim s holkama vystoupení, které jsme tančili panovi Kobzíkovi a pánům se to taky líbilo. Byla už vcelku zima, ale hromadně jsme jeli tam i zpět společně na kolech.

Zarážení hory Týnec

21. 8. 2010 V tento den jsme ukázali menšině obce Týnec pásma Hody z Podluží a Skočné. Hrála nám cimbálka složená z již starších muzikantů, poskládaní z různých cimbálek. Zahráli nám vše obstojně, i přesto, že jsme spolu neměli ani jednu zkoušku a jeli jsme naostro na place. Všichni jsme se shodli na tom, že nám nikdo zatím lépe Podluží nezahrál. Celý program uváděl humorným slovem Tomáš Ořeský, což je bývalý a zakládající člen Pohárku. Určitě mu to, že už netančí, bylo při pohledu na nás líto.  Pořádala se taky soutěž, kdo na jeden dech vytáhne do koštéřa nejvíc vína. Z pohárkovských děvčat to vyhrála Krisťa Kaňová. Té se musí s takových dechem tancovat Myjava levou zadní. Po vystoupení se sedlo na kola a jelo se na besedu u cimbálu do Hrušek, kde hrála naše známá OLiNa.

Hody Týnec 28. – 29. 8. 2010 V pátek velká generálka s CM Slovácko, která nás ten večer doprovázela naším netypických vystoupením. Zkouška byla velmi nekvalitní. Přišlo 10 děvčat a 3 kluci, což musíte uznat, že v takovém počtu se v párech určitě tancovat nedá. Panovala tedy nedobrá nálada a moc se toho nepodělalo. Řekněme, že jsme nechali týnecké předhodovní vystoupení na štěstí. Pásmo mělo být pojato jako pozvánka na náš koncert k 5. výročí. Rozdělili jsme se v každém pásmu do dvou párů a zatančili vše, co jsme doteď uměli. Po dvou párech se tančilo Podluží, Kopanice, Myjava, kluci naskočili s Husárským a 3 děvčata zatancovala Flaškový. Ten byl jako jediný zcela nový v krásných východňárských krojích. Celé naše představení nebylo bez chyby. Paní vedoucí byla naštvaná a zklamaná a my, ač si myslí, že ne, tak samozřejmě také. Káťa se Štěpánkou si ještě zazpívaly duo Kačena divoká, ze kterého se diváci až rozesmutnili.

Schůze Pohárku

31. 8. 2010 Sešlost v krojově všech Pohárků nebyla velká. Ale alespoň ti, co přišli, začali řešit, co vše je potřebné zařídit a nacvičit do koncertu. Dorozdělovali jsme si úkoly a doufali, že vše vyjde. Je toho velmi velmi moc a zatím nemáme žádné zkušenosti s takovou akcí.

Koncert FK Pohárek 5. výročí 9. 10. 2010 Zkouška v 8 ráno s CM OLiNa ještě před koncertem spoustě lidem nevyhovovala a začala houstnout atmosféra. Hlavně paní vedoucí Kobzíková měla všeho plnou hlavu a bylo toho tolik ještě co dodělávat a vypracovávat. Po zkoušce, která skončila asi ve 2 odpoledne jsme se odklidili ještě na chvilku ke svým domovům. Tam jsme všichni dodělali poslední úpravy a v 6 se sešli na kulturním domě. Rozdělily se šatny na pánské a dámské a kroje se nachystaly na místa. Sál se pomalu naplňoval lidmi a my pořád doufali, že si náš týnecký kulturní dům vystačí se svou kapacitou. Vystačil a všichni dobří lidé se vešli. Koncert zahájil primáš Viktor Procházka s cm OLiNa, kteří nás doprovázeli po dobu celého večera a mluveným slovem provázeli Radka Leblochová s Martinem Kobzíkem. První část večera byla nazvána částí Podlužáckou. Na jevišti jsme se tedy představili s Hody na Podluží, Mamičko ožením sa ztvárněné manželi Kobzíkovými, Bízovými a Ilčíkovými, Svatbou, Svatebním veselím a Asendou. Pásma prolínali svým nadáním ve zpěvu a tanci naši hosté Jožka Severin z Tvrdonic, Jakub Tomala z Popovic, Tomáš Harvánek z Moravského Žižkova a acordeonista Rostislav Pšovský st. z Tvrdonic. O přestávce si naše obecenstvo mohlo zajít koupit pohárek s logem soubouru a nalét si do něj dobrého vína od našich sponzorů vinařů, kterého bylo nemálo. Mohli si také povšimnout sepsané kroniky s fotografiemi, která byla zdokumentována od počátku založení Pohárku a části z ní visely na nástěnkách ve vestibulu. Druhá část večera byla nazvána Tance z jiných regionů. Diváci zatleskali pásmům Skočné z Kyjovska, které si zatancovali mimo jiné i zakládající tanečníci souboru, Tance z moravských Kopanic, Zpěvy z Východu, Východňárské prekáračky, Tance z Východu a závěrečným pásem večera byly Tanci z myjavských Kopanic. Konečná slova a děkování nastala taktéž. Manželům Kobzíkovým dalo poklonu mnoho lidí. Oba dva nám darovali krásná slova do mikrofonu před obecenstvem, zazpívali jsme si Živijo a na podium pozvali všechny naše výpomocníky souboru jako je paní Holubová, která nám šije kroje a Pavel Čech, který se podílí na tvorbě webových stránek. Vše se završilo písní Vysoko zornička. Tu si v triu zazpívali Kateřina Bízová, Štěpánka Pšovská a Rostislav Pšovský ml., na druhou sloku se přidali všichni, kdo se písničkou potěšit taky chtěli.

Jak řekl Martin Kobzík ,, následuje operace Vrtulník“, při které se odklidily všechny židle a vytvořil se tak prostor pro besedu u cimbálu. Než se tanečníci i muzika převlekli i občerstvili, v plné parádě pobavila všechny příznivce Pohárku CM sourozenců Osičkových. S údivem jsme zůstali mezi dveřmi stát, když jsme znovu přišli do kulturního domu. Většina lidí neodešla ke svým domovům, ale oblehla cimbál, zpívala a tancovala. Po neurčité době se cimbálové muziky vystřídali a středem pozornosti se stala opět CM OLiNa. V sále byla uchvacující atmosféra, na kterou nikdy nikdo nezapomene. Všichni jsme se bavili až do ranních hodin. My, tanečníci Pohárku jsme si chtěli vidět do tváře po ránu, po tom NAŠEM večeru a tak jsme si nanosili spací pytle a na jedné velké hromadě zaspali na jevišti se zataženou oponou. V 8 ráno nás vzbudila Pavla Holubová, která toho naspala (nevíme, jakým způsobem to dokázala ;)) asi mnohem víc než ostatní a spát nás také nadále nenechala. Na plátně jsme si promítli film a všem nám bylo spolu dobře. Nutno říci, že se nespalo jen na pódiu, ale při rozevření opony se našli jakési zvláštní útvary i na stolech a zemi v sále. Nebudeme jmenovat, ale pánové fanoušci z Prušánek se nezapřou.  Následoval jeden velký hromadný nástup uklízený čety. S kruhama pod očima jsme začali sklízet binec, který jsme s láskou k Pohárku vytvořili a paní vedoucí Kobzíková nám uvařila a přinesla horků zelňačku. Ano, ona dobře ví, co je potřebné. Loučení nastalo až ve 2 odpoledne, z důvodu nutného sdělení dojmů z koncertu všech členů souboru. Ten nám dal ale zabrat.  Co bude za dalších 5 let? Kdo s námi bude tancovat? Kdo najde do Pohárku cestu a kdo ji zavalí kamením? Budeme se nadále vyvíjet a najdou se lidé, kteří nás budou chtít podporovat? To už jen a jen ve hvězdách a my můžeme všem slíbit jen jediné : S láskou náš tanec budeme rozdávat očím a jen tak, bez pýchy a s nadšením můžeme něčeho dosáhnout.

Krájení dorty 15. 10. 2010 V krojovně jsme se v hojném poštu sešli, abychom náš koncert završili. Slavnostně jsme rozkrojili nádhernou dortu, na které byl vytvořený velký ornament a naše logo z marcipánu. Byla vynikající a s radostí a chutí jsme ji celou spořádali. Sladký to konec naší pětileté kariéry.

V Pohárku si zatančili od roku 2005 do roku 2010 tito mladí lidé: Děvčata: Dana Balounová Kateřina Bízová Kristýna Hnidáková Pavlína Holubová Marie Huťová Kristýna Kaňová Tereza Konečná Jitka Kopuletá Kateřina Kopuletá Markéta Kosíková Veronika Krásná Hana Leblochová Kateřina Mazuchová Eva Petrlová Jana Počtová Štěpánka Pšovská Zlatuše Smutná Veronika Strašáková Vendula Tučková Iveta Zugárková Chlapci: Aleš Baloun Martin Čapka Pavel Hrubý Martin Jůva Ondřej Koneček Čestmír Kurka Martin Němeček Rudolf Novotný Tomáš Ořeský Jakub Pardík Jan Pardík Zdeněk Pálka Jaroslav Petřík Rostislav Pšovský ml. Petr Veverka

Vedení a choreografie: František a Hanka Kobzíkovi CM muziky, které Pohárek kdy doprovázely: CM Břeclavan CM Rebend CM sourozenců Osičkových CM Slovácko ml. CM Podlužácký výběr CM OLiNa CM Dúbrava Muzikanti CM OLiNa, doprovod koncertu: Prim: Viktor Procházka Terc: Mirek Zachovalý Kontry: Tomáš Běhal Cimbál: Martin Šiška Basa: Přemek Březovič Klarinet, flétna: Kuba Štefík

Pásma Pohárku vytvořená za 5 let: Skočné z Kyjovska, 2005 Husárský verbuňk, Asenda a Hody na Podluží, 2006 Tance z Východu, Karičky ( první verze ), 2007 Tance z myjavských Kopanic, 2008 Tance z moravských Kopanic, Svatba na Podluží, Svatební veselí, 2009 Humorné pásmo Mamičko, ožením sa, Tanec z Východu, Východňárské prekáračky, Flaškový, Bašistovská, Karičky, 2010

www.poharek.unas.cz Sepsala Štěpánka Pšovská