KRONIKA 309. oddíl skautů Střelka 309. smečka vlčat Lišáci

KRONIKA 309. oddíl skautů Střelka 309. smečka vlčat Lišáci 2003–2011

Slovo úvodem

3

Slovo úvodem

V

ážení pˇrátelé, dostává se vám do ruky kronika z ˇcinnosti 309. oddílu skaut˚ u Stˇrelka a 309. smeˇcky vlˇcat Lišáci z období let 2003 až 2011. Za vznik této kroniky vdˇeˇcíme kromˇe autor˚ um jednotlivých pˇríspˇevk˚ u i existenci webových stránek oddílu, na nichž jeho vedení po celou dobu pˇríspˇevky shromažd’uje, a Lokali – zpravodaje 35. stˇrediska Junáka, pod vedením ATRIho – Karla Skály a Tecklise – Marka Soukupa, který podpoˇril vznik velké ˇcásti pˇríspˇevk˚ u. Kronika zdaleka nepopisuje veškerou ˇcinnost oddílu, jednouše ˇreˇceno popisuje to, co se podaˇrilo zachytit a pˇri jejím vzniku nalézt. Tento nepatrný stˇrípek v popisu historie bych chtˇel vˇenovat nedávno zesnulému bratru Chrobákovi – Václavu Havlovi, který se svým p˚ usobením jako skaut, autor diˇ vadelních her, disident v dobˇe komunistické totalitní vlády v Ceskoslovensku, pˇrirozený ˇ ˇ v˚ udce sametové revoluce a prezident Ceskoslovenské a pozdˇeji i Ceské republiky vždy bojoval proti bezpráví a sv˚ uj život zasvˇetil dvˇema nejvyšším hodnotám, které ctí i skauti a jsou jim pˇripomínány ve skautském slibu – pravdˇe a lásce. V Praze 8. ledna 2012, Tomáš Hejda – Mudrc, vedoucí oddílu

4

Historie oddílu

Historie oddílu

D

ne 2. února 1962 svolal v OU TOS Vlád’a Zmrhal zájemce o turistiku k sobˇe do kabinetu. Sešlo se 6 lidí (mezi nimi i Standa, který je ˇclenem doposud) a dohodli se o založení oddílu, tehdy 3. turistického oddílu pˇri TJ Dynamo Strašnice. Druhý den se konala první sch˚ uzka, a pak následovalo množství sch˚ uzek, výlet˚ u, vycházek, návštˇev kulturních akcí, brigád, závod˚ u, pla-

vání. . . Vybudovala se také první klubovna – Nad Primaskou 43. Ta byla pak pˇredána oddílu 35. stˇrediska, který vedl Atri – Skála – to když náš oddíl vybudoval klubovnu novou ve ˇ Vˇešínovˇe 255 a pˇrešel do TJ Tatran SZP (CAFC). Pak pˇrišel rok 1968 a obnovil se Junák. Náš oddíl ale pˇrišel o klubovnu Vˇešínova byla zbourána a místo ní postaven panelák. Ze zapojení do skautingu sešlo. Oddíl živoˇril „na ulici“. V roce 1972 (to již byl Junák „spojen do jednotné mládežnické organizace PO SSM“) jsme získali klubovnu v Záhˇrebské 23. Založili jsme družiny dˇetí školního vˇeku (pˇri 91. PS, ZŠ V Olšinách) a stali se Turistickým oddílem mládeže – TOM 50447. Pˇrijali jsme ˇ ELKA. název STR Roku 1973 zaˇcala dlouholetá tradice veˇrejnˇe prospˇešné práce pro ochranu pˇrírody – ˇcištˇení Meandr˚ u Botiˇce, patronátem nad nimi a pozdˇeji i nad ˇcástí Nauˇcné stezky Povodí Botiˇce. Roku 1976 došlo k „omlazení“ oddílu vytvoˇrením nových družin (to pˇri 117. PS Paprsek pˇri ZŠ Jahodová na Zahradním Mˇestˇe – až do roku 1990). Stˇrelka dosahovala velkých úspˇech˚ u, nejen pˇri ochranˇe pˇrírody (mˇela jednu specializovanou družinu ochránc˚ u pˇrírody), ale i pˇri r˚ uzných závodech a akcích, pˇri výletech, putovních táborech, sportovních a kulturních akcích. Oddíl byl známý nejen v rámci Prahy 10, ale i v rámci celé Prahy. Tˇrikrát až ˇctyˇrikrát do roka o nás psal nˇekterý tisk, natáˇcela s námi i televize. Vzniklo nˇekolik tradiˇcních oddílových akcí, které „vydržely“ až do dneška. Vedle ˇcištˇení Botiˇce napˇríklad Mikulášské putování za ˇcertem Barnabášem, nebo Pochod Dr. Šumavského okolo Prahy (který dosáhl celostátního významu). V roce 1991 jsme navázali spolupráci s 35. stˇrediskem Junáka a stali se 309. skautským oddílem, kde jsme si ponechali náš název Stˇrelka. Zmˇenil se systém práce oddílu. Zaˇcalo se pracovat podle skautského výchovného systému, tábory putovní jsme vymˇenili za stálé. Snažili jsme se aby program byl zajímavý, r˚ uznorodý a „táhnul“. Vˇetšinou se nám to daˇrilo. Ve vedení oddílu stˇrídá Standu Zemena jeden ze ˇclen˚ u oddílu, Mirek Váˇ na ˇ – Iron. Oddíl se stˇehuje do klubovny Cernokostelecká 50, a ve skautském duchu poˇrádá sch˚ uzky, výpravy, tábory, . . . V roce 2003 oddíl pˇrejímá nˇekolik ˇclen˚ u oddílu z Uhˇrínˇevsi a Spoˇrilova, mezi nimi i souˇcasného vedoucího, Toma Hejdu – Mudrce. Zbývá podotknout, že pro dodržení tradice jsme nejen 309. oddílem skaut˚ u, ale ˇcást ˇ ˇ ˇclen˚ u je ještˇe registrována jako KCT PRAHA – KARLOV – 1013003 STRELKA. Standa a Mudrc

Skautský rok 2002/2003

Letní Tábor Třemešné 12.7.–2.8. 2003 etní tábor v tomto roce byl poznamenán ˇradou zmˇen ve srovnání s jinými roky. Pˇrednˇe oddíl jel na tábor po dlouhých letech poprvé sám, bez smeˇcky. Tím praskla další a asi nejsilnˇejší nitka spojující oddíl a smeˇcku. Na táboˇre se skauti a vlˇcata poznali, nauˇcili se spolupracovat a vzájemnˇe se respektovat, vlˇcata zjistila jak to u skaut˚ u chodí a co dˇelají. Jejich pˇrechod do oddílu nebyl pak již tak problematický. Skaut˚ u na letošním táboˇre bylo neuvˇeˇritelných devatenáct, což je nejvíce v historii oddílu po vstupu do Junáka v roce 1991. Na vedení oddílu to byl docela nápor a ještˇe k tomu docházelo k ˇcastému stˇrídání dospˇelých na táboˇre. Pro letošní tábor jsme zvolili stejné schéma, které se používalo a osvˇedˇcilo v nˇekolika minulých letech, a to kombinaci cyklistického putování a stálého tábora. Putovali jsme ˇ na západ Cech a projeli republiku skoro až k hranicím s Nˇemeckem u Rozvadova. Jako stálé táboˇrištˇe jsme si zap˚ ujˇcili louku stˇrediska „Bílá labut’“ z Boru u Tachova. Mírnˇe naklonˇená louka uprostˇred les˚ u relativnˇe daleko od civilizace se srubem, který slouží jako kuchynˇe a je možné ho použít i jako doˇcasné ložnice a skoro kompletní vybavení základny nám poskytlo dobré zázemí. Ze skladu táborového vybavení jsme tak nemuseli odvážet skoro nic. Na táboˇrišti jsme vystˇrídali Vlˇcáky a Sýkory z našeho stˇrediska. Poˇcasí bylo v letošním horkém létu nádherné a nebýt jednoho nepˇríjemného deštˇe, který nás „chytl“ na kolech a jednoho krupobití pˇrímo na táboˇrišti mohli bychom ˇríci, že lepší poˇcasí jsme si ani nemohli pˇrát. Škoda jen, že v blízkém okolí táboˇrištˇe není nˇejaký rybník, ve kterém by se dalo koupat. Pˇreci jenom jsme z minulých let na blízkost vody zvyklí (Sedlo, Strakonice, Myslkov). Je sice pravda, že okolo tábora tekl potok, ale byl dobrý tak na umytí, ale plavat se v nˇem nedalo. Náplastí na tuto bolístku byl alespoˇ n6 km vzdálený bazén se saunou, který jsme sice ne pˇríliš ˇcasto, ale pˇreci jen využívali. Na tábor jsme odjíždˇeli v sobotu 12. ˇcervence od klubovny a pˇres Kunratice, Barranˇ ˇ evnic pˇres Berounku na hˇrebeny dovský most, Radotín, Cernošice, Dobˇrichovice, do R Brd, na Skalku nad Mníškem pod Brdy. První noc byl trošku problém s ubytováním, nemˇeli jsme domluvené táboˇrištˇe, a tak jsme museli pˇrenocovat v lese, což pˇri tolika lidech byl problém. Následující dny jsme nocovali na táboˇrišti v Nižboru, na statku v Cheznovicích, dvˇe noci jsme strávili u skaut˚ u v Plzni, pˇredposlední (pˇrekvapil nás nepˇríjemný déšt’) v klubovnˇe v Boru u Tachova a již v pátek veˇcer jsme dorazili na táboˇrištˇe do Tˇremešné. Celkem jsme najeli cca 320 km. Cestou se nám stal jeden úraz, kdy Šparta narazil do batohu stopaˇrky a zlomil si malíˇcek na ruce, vysloužil si tak pˇeknou sádru. Jinak se sice z kol sem tam padalo, ale bez vážnˇejších následk˚ u. Možná únava ˇci pocit bravurity, že se mi pˇreci nem˚ uže nic stát zp˚ usoboval, že pády byly stále ˇcastˇejší. Dokonce ve ˇctvrtek po dešti se staly

L

6


hned tˇri kolize na dva kilometry dlouhém úseku silnice. Velice pˇríjemné bylo, že od stˇredy za námi jel Berdy s autem, a tak jsme vezli pouze ˇcást zátˇeže a v dešti nám vezl všechny cyklistické tašky. Dík mu patˇrí i za pomoc pˇri opravách kol, zvláštˇe pak ve ˇ ˇctvrtek. Casté opravy nás tak vytrénovali, že ke konci našeho putování jsme zkˇrivená kola tzv. „osmiˇcky“ spravovali naprosto bravurnˇe. Na táboˇrištˇe jsme dorazili v pátek odpoledne, ale noc jsme strávili na louce nad táboˇrištˇem, abychom se s Vlˇcáky a Sýkorami vzájemnˇe nerušili. Veˇcer byl ve znamení odpoˇcinku. Stálý tábor zaˇcal v sobotu dopoledne pˇrebráním táboˇrištˇe. Nejdˇríve jsme pˇrestavˇeli všechna týpka, protože tyˇce byly neopracované a týpka na mnoha místech potrhala. Tyˇce jsme oˇcistili a díry v plachtách provizornˇe opravili. Jak jsme zjistili, stavbu týpek musíme ještˇe hodnˇe cviˇcit. Oprava týpek nám zabrala celkem tˇri dny, což je neúmˇernˇe dlouho. Dlouho nám trvalo i vybudování dalších staveb umývárny (konstrukci David vyrobil za dvˇe hodiny její dokonˇcení se odkládalo nˇekolik dní), brána se zvedala až další týden. Hned od zaˇcátku jsme se snažili, aby se bˇežný táborový život rozbˇehl co nejdˇríve. Na letošním táboˇre jsme hráli dvˇe velké táborové hry „Stavba pacifické železnice“ a „Hrad“. Stavba pacifické železnice zaˇcala již v prosinci na Vánoˇcní výpravˇe a trvala celou zimu a jaro. Hrad zaˇcal až na táboˇre a hra byla na motivy Draˇcího doupˇete. Tuto hru pˇripravil tým lidí pod vedením Šmudly a Doktora a byla velmi úspˇešná. Bylo sice trošku nároˇcné, skloubit obˇe hry a další táborový program, ale na závˇer jsme všechno stihli. Z klasických táborových aktivit, když vynecháme rozcviˇcky, táborové ohnˇe a podobné aktivity jsme hráli asi pouze vodní bitvu a konala se tombola. Na táboˇre jsme zavedli novinku, a to trénink táborových znalostí a dalších dovedností. Jednotlivé tréninky probíhali vždy dopoledne v cca 1,5 hodinových blocích. Tématem bylo napˇr. broušení nož˚ u a seker, vázané stavby, zdravovˇeda atd. V pr˚ ubˇehu stálého tábora jsme jízdní kola využívali pouze sporadicky. Jednou jsme na nich odjeli do bazénu se vykoupat a obˇcas na nich služba jela na nákup. Pˇrestože stálý tábor trval pouze 14 dní, uskuteˇcnili se tˇri táborové ohnˇe, úvodní, slibový a závˇereˇcný. Skautský slib složil na táboˇre Sekera. Bˇehem tábora se Marek a Špagetka pokusili splnit zkoušku Tˇri orlích per. Letošní tábor byl ve znamení výsadk˚ u. Vlastnˇe všichni starší ˇclenové si výsadek vyzkoušeli, at’ již jako pochodující nebo jako zasvˇecený doprovod. První týden tábora probíhalo stravování obvyklým zp˚ usobem, totiž najedli jsme se vždy pˇrímo u obchodu, kde jsme nakoupili potraviny. Na veˇcerní vaˇrení se nakoupilo vždy tˇesnˇe pˇred zavírací hodinou v poslední vesnici ˇci mˇestˇe, kterou jsme projíždˇeli. Veˇcerní teplé jídlo si vaˇrili táborníci po skupinách. Druhý týden se ve vaˇrení stˇrídali vedoucí dne spoleˇcnˇe se službou, a tak vznikali obˇcas komplikace s koordinací nákup˚ u. Obˇcas se stalo, že nˇeco na vaˇrení chybˇelo nebo naopak jsme surovin mˇeli až až. Poslední týden si vaˇrení a nákupy vzal na starost David s Blankou a Halí a poté Davida a Blanku vystˇrídal Ivan s Jitkou. O zásobování se starali stˇrídavˇe David, Ivan, roveˇri a já. Družinový systém fungoval na táboˇre standardním zp˚ usobem. Co doznalo zásadních zmˇen bylo vedení jednotlivých družin. Šmudla a Davy pˇrestali být rádcem a podrádcem družiny Vlk˚ u. Jejich místo pˇrevzali Marek jako rádce a Doktor jako jeho zástupce. Vedení družiny Rys˚ u z˚ ustalo beze zmˇen – Orlík rádce, Achil podrádce. Sekera se stal rádcem družiny Medvˇed˚ u (p˚ uvodnˇe se jmenovala Mravenci, ale na táboˇre jsme ji pˇre-

Letní Tábor Třemešné, 12.7.–2.8. 2003

7

jmenovali) a Kopírák podrádcem. Šmudla, Davy a Mudrc spoleˇcnˇe s Jimim založili roverskou družinu, která by si do budoucnosti mˇela žít trochu vlastním životem s vlastním programem, i když jeho nedílnou souˇcástí by mˇela být pomoc pˇri práci oddílu. Šmudla byl navíc jmenován do funkce oddílového rádce. Pochopitelnˇe na táboˇre probíhalo jako vždy bodování. V bodování úklidu se na 1. místˇe umístilo týpí obývané Jardou, Kopírákem, Sekerou, Smíškem a Myšákem; na 2. místˇe týpí obývané Orlíkem, Piškotem a Bobrem a na tˇretím týpí Achilovo, Doktorovo a Markovo. Pokud bych mˇel hodnotit poˇrádek globálnˇe, nemám d˚ uvod být spokojený. Nˇekteˇrí bráškové, i ti zkušenˇejší, mají s úklidem svých vˇecí velké problémy. V bodování jednotlivc˚ u byl na 1. místˇe Jarda, 2. Doktor a na 3. místˇe se umístili Smíšek a Kopírák. Pochopitelnˇe na táboˇre probíhaly služby. Pro letošní tábor se rádci služeb stali Marek, Jarda, Orlík a Sekera. V bodování služeb byla nejlepší služba ve složení Jarda, Sysel, Piškot a Kopírák. Zdravotní stav úˇcastník˚ u byl výborný. Když pominu bˇežné odˇerky a odˇreniny a kromˇe výše již zmínˇeného úrazu Šparty se nikomu nic nestalo a ani žádná nemoc nikoho nepostihla. O zdravotní stav se pr˚ ubˇežnˇe staral Jimi, kterého po jeho odjezdu v této práci vystˇrídala Halí. Na úplný závˇer byl chtˇel podˇekovat Standovi a všem dalším, kteˇrí mi pomáhali s pˇrípravou nebo vlastní realizací tábora. Iron


Výprava do Vestce 19.–21. 9. 2003 djíždˇeli jsme nádraží Strašnice. Iron jel autem pˇredem a vezl s sebou Smíška. Cestou nám Šmudla mlhavˇe vysvˇetlil další postup. Ve tˇrech skupinách, tedy ze tˇrí r˚ uzných nádraží, míˇríme na stejnou zˇríceninu. Skupina pod vedením Šmudly se v troskách opevnila a úkolem nás, zbylých dvou družin, bylo vyˇradit obránce a podpálit svíˇcky poschovávané ve zdech. Cesta vedla podél Sázavy a za okamžik jsme pˇrešlapovali pod cílovým kopcem. Rozhodli jsme, že poˇckáme na druhou vlnu útoˇcník˚ u a do té doby se m˚ užeme obˇcerstvit ze svých zásob. Šmudla nás zblejsknul a pozval nás pod hradby. Mezitím, co jsme svaˇcili, druhá vlna pod velením Sekery se pˇrevalila pod kopcem a míˇrila dál, aniž by si všimla, že pˇrešli. Když už se zaˇcalo stmívat zkontrolovali jsme mobilem jejich pozici a zjistili, že jsou až nˇekde u pramen˚ u. V totální tmˇe jsme se setkali, tentokrát nepˇrešli, protože Mudrc vytáhl kytaru a ˇrezal do ní až se lesy zelenaly a pak ˇcervenaly. Jakmile jsme byli pohromadˇe, nasadili jsme si šátky, jako životy, a obránci zaujali místa. Vydrápali jsme se nahoru, kde nás obránci zasypali smrtonosnou sprškou ˇctyˇr papírových koulí. V druhém kole se ztratil Achil, a vydˇesil nás pak svým „BAF!“, až jsme dostali chutˇe shodit ho do ˇreky. Štˇestí mu pˇrálo a unikl se suchou nohou. Pobrali jsme pak bagáž a nechali za sebou zˇríceninu nevypálenou. Mudrc se ještˇe musel vrátit protože kromˇe zˇríceniny nechal za sebou i kytaru, a jak na nˇej ˇcekali, zapomnˇelo si nˇejaké trdlo pro zmˇenu mikinu. Dlouhou cestu jsme absolvovali raketovým tempem, ve kterém se krajina postupnˇe ˇ eka však z˚ mˇenila z lesíka pˇres chatové oblasti až po mˇesteˇcko. R ustávala stále po pravé ruce a urˇcovala smˇer. Cesta po silnici a ve mˇestˇe byla rovnˇež nepˇríjemná, naštˇestí jsme my vzadu mˇeli na zádech cyklistické blikaˇcky. Putování vzh˚ uru do kopce pˇred Vestcem je dlouhé a nepˇríjemné ve dne a tak v noci s tolika mílemi v nohou také není zrovna procházka r˚ užovou zahradou. Pˇred vesnicí jsme potkali Irona a ten varoval pˇred jistou nerudnou osobou, kv˚ uli které se máme proplížit jako stíni. V chatce žádné zbyteˇcné prodlužování hajdy do hajan. Odpoˇcinutí vstali jsme do nového rána. K snídani jsme mˇeli možnost pochutnat si na „chlupatých chlebech“. Jedno z vlˇcat (opravdu nevím které, jestli Hastrman ˇci Vodník nebo jiné) si dopˇrálo nedobrovolné chladné ranní koupele v sudu s dešt’ovou vodou za asistence Puˇ nti jako lázeˇ nského mistra. A pak, protože byl tento weekend pˇrevážnˇe pracovní: hurá do práce! Naší povinností bylo zabezpeˇcit oplocení parcely a posekat trávu. Ve vzdálenostech cca ˇctyˇri metry jsme zatloukali k˚ uly. Tedy kovové tyˇce o délce okolo p˚ ul tˇretího metru a na pomoc jsme mˇeli st˚ ul, z kterého bˇehem práce pr˚ ubˇežnˇe odletovaly nohy i kusy desky, dále jakousi laviˇcku a vyviklané štafle. Tˇri trojˇclenné skupiny zatloukaly tyˇce a práce šla vesele od ruky. Zvláštˇe když Šmudla se Sekerou zatloukali spoleˇcnˇe jedním kladivem. Dokonce se na nás pˇrijel podívat i Maik, ale tvrdou práci

O

Výprava do Náchoda, 8.–10. 10. 2003

9

zdvoˇrile odmítl. Motorovou kosou pak krátil trávník v místech nedotˇcených sekaˇckou. Se Šmudlou se dohodli, že z kosy jde zajisté vymáˇcknout vˇetší výkon a pˇredˇelali ji dle svých pˇredstav. Ironovi pak oprava trvala jen hodinku. Vlˇcata v ˇcele s Puˇ nt’ou mezitím sebrala kdesi v lese plné hrsti kaštan˚ u a volné chvilky si krátila metáním tˇechto plod˚ u z okna, což jsme jim vydatnˇe vraceli. K obˇedu byla jakási tvorba z rajˇcat, o které nemám bližších zpráv. Natáhli jsme na k˚ uly pletivo a plot byl z velké ˇcásti hotov. Abychom si odpoˇcinuli od práce a všudypˇrítomného vedra sebrali jsme se a ztratili v lese. Po nejspíš posledním pokusu o hru na ˇcernou vysílaˇcku jsme válˇcili nˇejakou dobu o vlajky. Po obˇcerstvení v chatˇe jsme se vrátili zpˇet do stinného lesa a shromažd’ovali jsme chamajdu a rovnˇež odvlekli nˇekolik klád na oheˇ n. Udˇelali jsme výjimku a klády na oheˇ n jsme rozporcovali motorovou pilou. Následovala krátká pˇrestávka na veˇceˇri – rizoto. Pokud mé zdroje sahají, oheˇ n byl dokonˇcen bez zvláštních události. Rovnˇež zcela klidnˇe jsme rozšíˇrili ˇrady skaut˚ u o vlˇcata. Tím oddíl dosáhl rekordního poˇctu ˇclen˚ u 29 a pˇeti družin, z toho jedné roverské. S novými silami jsme se dali do dalšího dne. Chvíli jsme ve stínu lesa hráli trojnožku, pak jsme lovili Sekeru, Sysla a hlavnˇe Achila coby medvˇedy. Po stažení Achila z k˚ uže jsme se vrátili a svaˇcili a poslouchali Mudrce a jeho kytaru. Vypili jsme hrnec ˇcaje, sbalili se a opustili základnu. Cesta ubˇehla klidnˇe a v pokoji jsme se rozešli za svými všedními povinnostmi. Marek

Výprava do Náchoda 8.–10. 10. 2003

N

edávno uplynulo 66. výroˇcí od Mnichovské dohody, na jejímž základˇe jsme byli nuceni postoupit naše pohraniˇcí Nˇemecku, Polsku a Mad’arsku. Naše ˇríjnová výprava byla celá zamˇeˇrena k pˇripomenutí událostí podzimu 1938. Odjezd z Prahy se nám trošku zkomplikoval, když Marek nestihl pˇrijít vˇcas na sraz a musel jet za námi autobusem. Ono v˚ ubec ˇradˇe lidí se nepodaˇrilo na sraz pˇrijít vˇcas, ale vlak jim, na rozdíl od Marka, neujel. No, holt to chce vyrazit z domova o trošku dˇríve. Cesta probˇehla celkem v poˇrádku. Nebyli jsme sice všichni pohromadˇe, sedˇela jen ˇcást skaut˚ u a po 45 minutách jsme se stˇrídali. Škoda jen, že na to sedící nepˇrišli sami a musel jsem je k tomu vyzývat, a dokonce použít mírného násilí. Venku se zatím snesla tma a lilo a lilo. Naštˇestí tˇesnˇe pˇred Náchodem pršet pˇrestalo a do klubovny náchodských skautek a skaut˚ u jsme se pˇresunuli pouze za deštˇe ze strom˚ u. Po ubytování a veˇceˇri se hned rozjela veˇcerní hra po mˇestˇe po družinách. Bohužel v páteˇcní veˇcer na výpravˇe byl pˇrítomen pouze jeden medvˇed (Smíšek pˇrijel až v sobotu ráno), a tak byl Kopírák pˇriˇrazen k Rys˚ um. Ze skaut˚ u se zniˇcehonic stali dvˇe ˇcety voják˚ u a ˇcas se pˇresunul o 66 let zpˇet, tˇesnˇe po obsazení našeho pohraniˇcí. Vojáci mˇeli najít šifrovanou zprávu na náchodském zámku a k ní klíˇc na Husovˇe námˇestí. Svoji totožnost museli prokázat tajným heslem. Cestu voják˚ um komplikovali hlídky ˇcetnictva a nˇemecké policie. Obˇema ˇcetám se povedlo šifru i klíˇc vyzvednout a zprávu vyluštit. Horší to už bylo s urˇcením místa, kam se mají druhý den dostavit. Ale nakonec se obˇe ˇcety dostavili na správné místo, i když jsme jim museli radou pomoci. To už ale pˇredbíhám událostem.

10


Asi ve 23 hodin se obˇe ˇcety vrátili do kasáren a po krátkém zazpívání jsme se uložili do spacák˚ u. Po veˇcerce probˇehla ještˇe porada k organizaci dalšího dne. V ložnici byl takový klid, že tam musel vlítnout i Šmudla, a to už je co ˇríci. Ještˇe pˇred budíˇckem jsme se Šmudlou vyrazili na nákup do Alberta, a tak chlapeˇckové mˇeli k snídani ˇcerstvé rohlíˇcky s paštiˇckou. To už Rajka s Hejkalem a Smíškem bušili na dveˇre. Po jídle zaˇcalo velké chystání na cestu. Velmi mile mne pˇrekvapili rádcové, jak se postarali o své ˇcleny a jejich vybavení na cestu. To nemˇelo chybu! Vojáci po ˇcetách vyrazili na cestu. Jejich cílem byl pˇechotní srub Bˇrezinka. K nˇemu jsme dorazili za chvilku. Snad nároˇcnˇejší byl jedinˇe výstup do prudké stránˇe ke srubu. Po chvilce odpoˇcinku se vydáváme na prohlídku srubu. To co jsme spatˇrili nám vzalo dech. Oˇcekávali jsme pouze beton pˇrípadnˇe makety zbraní a fotografie. Ale vstoupili jsme reálnˇe do roku 1939 do vybaveného pˇechotního srubu. Nechybí vzduchotechnika, radiostanice, elektrický agregát, zbranˇe. Nejen makety a kopie, ale i stˇrelbyschopné zbranˇe (k nim chybí pouze úderníky, které jsou v trezorech), vybavení svˇetnic. Prohlídka, která trvá normálnˇe 3/4 hodiny nám trvala pˇres dvˇe hodiny. Všichni si chtˇeli vše sami vyzkoušet a osahat. Bylo to pˇrekrásné. Když jsme byli s prohlídkou hotovi, pˇresunuli jsme se kolem protitankových protipˇechotních zábran k nˇekolik set metr˚ u vzdálenému dalšímu srubu Lom, ve kterém je výstava fotografií a pˇredmˇet˚ u vztahujících se dané dobˇe. Dokonce jsme shlédli i videozáznam s krátkým projevem prezidenta republiky Dr. Edvarda Beneše. Po prohlídce se domlouváme, že nebudeme ted’ vaˇrit obˇed, ale pˇresuneme se k tvrzi Dobrošov, je již odpoledne a mohli bychom pˇrijít až po prohlídkách. Za chvilku již stojíme pˇred pevností. Máme ale trochu sm˚ ulu. Do další prohlídky máme ˇcas skoro hodinu. ˇ armáda první republiky, návštˇevou stánku s obTento ˇcas trávíme prohlídkou výstavy Cs. ˇcerstvením a obhlídkou srubu Zelený. Pevnost Dobrošov nás pˇrekvapila svou rozlehlostí a impozantností, i když jsme byli po prohlídce Bˇrezinky trochu zklamaní. Srubem M˚ ustek jsme po nˇekolika stovkách schod˚ u vyšli na povrch (zázemí pevnosti je umístˇeno 40 m pod zemí). Už znaˇcnˇe hladoví jsme se pˇresunuli kousek dál od pevnosti, kde jsme na louce pod cestou uvaˇrili polévku a pojedli chleby namazané máslem. V tu dobu jsme se snažili se Šmudlou obhlídnout místo pro velkou hru, ale nedaˇrí se. Potˇrebujeme nˇekolik malých srub˚ u kousek od sebe, ale vhodné místo nenacházíme. Bud’ jsou sruby daleko nebo jsou zcela zniˇcené. A ˇcas pracuje proti nám. Musíme se vrátit. Kluci jsou už po jídle a na louce dovádˇejí. Vyrážíme zpˇet do Náchoda. Cestou se se Šmudlou odpojujeme, abychom prohlédli táboˇrištˇe náchodských skaut˚ u. Tma a skuteˇcnost, že jediné klíˇce od klubovny mám v kapse nás nutí jít pˇrímo ke klubovnˇe. Kluci už na nás ˇcekají, ale pouze krátce. Veˇcer je ve znamení vaˇrení veˇceˇre. Podmínky pro vaˇrení pro tak velkou skupinu jsou špatné. Nefunkˇcní varná konvice, jeden vˇetší hrnec a dva kotlíky, plynový dvouvaˇriˇc ve kterém ještˇe ke všemu došel plyn a museli jsme ji dojít k benzinové pumpˇe vymˇenit. Jsme nuceni trochu improvizovat a vaˇríme dokonce jeden hrnec na tˇrech terénních vaˇriˇcích najednou. Následkem všech tˇechto komplikací se veˇceˇre neúmˇernˇe natahuje a též program skomírá, dostavuje se únava a je až zbyteˇcnˇe emoˇcno. Avšak teplým jídlem se situace trošiˇcku lepší. Po jídle chceme zachránit program kytarou a zpˇevem, ale není to ono. Mudrc, který už skoro spal, se snaží. Kluci sedí okolo, ale nezpívají. No, radši to utínáme a posíláme všechny spát.

Roveři na Americe, 18. 10. 2003

11

V nedˇeli brzy ráno, kdy ještˇe všichni spí, si balíme se Šmudlou vˇeci a odcházíme si prohlédnout táboˇrištˇe náchodských skaut˚ u, což se nám vˇcera nepovedlo. Pokud bychom se nevrátili do odjezdu vezmou nám kluci batohy na nádraží. Byla to ale zbyteˇcná starost. Táboˇrištˇe nebylo pˇríliš daleko a už na první pohled bylo pro nás nevhodné. Je pro nás pˇríliš malé a je moc blízko mˇesta. Pˇresto jdeme na louku a seznamujeme se s vlˇcaty a svˇetluškami, kteˇrí jsou zde na výpravˇe. Jsme pohoštˇeni ˇcajem a vánoˇckou. Tu ale s díky odmítáme. Máme v kapse svoji vlastní. Kluci zatím v náchodské klubovnˇe vstali a jsou po rozcviˇcce a hygienˇe a zrovna snídají. Následuje balení a úklid celé klubovny. Každá družina má své vymezené prostory, které má uklidit a je na rádcích a podrádcích jak si to zaˇrídí. Tˇesnˇe pˇred odjezdem zbylo trochu ˇcasu na družinový program. V 11 hod. odjíždíme vlakem do Prahy. Cestou ještˇe plníme test na znalosti o pevnostech a roce 1938 a 1939 a obˇedváme. Na pražském Hlavním nádraží se rozcházíme krátce po 14 hodinˇe. Iron

Roveři na Americe 18. 10. 2003

J

iž dlouho se roveˇri pˇripravovali, že uspoˇrádají vlastní výpravu. Ve Vestci jsme urˇcili termín, pak jsme se se Šmudlou na následující výpravˇe dohodli na místˇe, totiž, že po vzoru oddílu vyrazíme i s rovery na Ameriku. Sraz jsme si dali v sobotu v 5:30 ráno. Návrat neurˇcitý – urˇcitˇe do p˚ ulnoci doma. Po ospalé, asi p˚ ulhodinové cestˇe vlakem jsme za svítání dorazili do Karlštejna. Krpálu na hrad jsme se vyhli a už si to razíme pod hradem po žluté smˇer Amerika. Chtˇeli jsme se podívat na Velkou Ameriku, a tak jsme cestu mírnˇe zalomili doprava. Ocitli jsme se na louce, kde po dolech nebylo ani stopy, jen asi 200 metr˚ u pˇred námi byl nˇejaký objekt, který jsme pozdˇeji identifikovali jako vápenku. Nevˇedˇeli jsme, kudy dál, a tak jsme to vzali pˇribližnˇe smˇer Malá Amerika, abychom se našli. U ní jsme podle plán˚ u podzemí nabrali správný smˇer, znovu nalezli žlutou, a ta nás zavedla pˇrímo k Mexiku (to je název jednoho dolu). Abych pravdu ˇrekl, d˚ ul vypadá celkem zajímavˇe. Šmudla konstatoval, že do Mexika se slézt nedá, a tak jsme šli na Velkou Ameriku. Abych pravdu napsal, Velká Amerika je opravdu velká. Podle papír˚ u, které mˇel Šmudla s sebou, mˇel tam nˇekde být slez. Tytéž papíry ale tvrdily, že tudy se tam nedostanem bez lana – tedy dol˚ u jo, ale zpátky ne. Tak jsme se vydali na druhou stranu. U silnice jsme si všimli podezˇrelé svažující se cesty. Jedna zatáˇcka a pˇred námi se tyˇcily vrata odhadem tak tˇri na ˇctyˇri metry. Samozˇrejmˇe zamˇcená. Na tˇechto vratech nás asi nejvíce zaujaly nápisy – napˇr. velmi výstižné „Jdu vokolo...“ V duchu tohoto nápisu jsme šli zpˇet na okraj Velké Ameriky. Zprvu jsme si ˇríkali, že to, že tady je nˇejaký slez, je snad jen žert. Pak jsme ho ale našli. Ted’ se divím, že jsme mˇeli obavu ze slézání Supíku ˇci Pust’áku. Zdroje tvrdily, že je za sucha slezitelný bez lana, a tak jsme se do toho pustili – a už jsme byli dole – naštestí bez sebemenšího škrábance. První naše kroky vedly jednou šachtou šest na šest metr˚ u, která konˇcila u již zmiˇ novaných vrat, ale zevnitˇr. Pak jsme se snažili vylézt do Východních štol, leˇc marnˇe. Témˇeˇr kolmou stˇenu pˇres pˇet metr˚ u vysokou jsme nevylezli, a tak jsme se vydali po bˇrehu jezírka smˇer Vodní štola. Zprvu se štola ani nezdála býti Vodní, ale po té, co Davy nadskoˇcil se zvoláním „Jé, vono to studí“ (ˇci nˇeco v tom duchu), jsme dobrým pohledem na druhý konec štoly vedoucí do Mexika zjistili, že štola

12


dokáže být vodní až tak, že ˇclovˇeku pom˚ uže už leda ponorka. Cestou zpˇet do Velké jsme narazili na odboˇcku – byla to svážná štola vedoucí pouze do jednoho okénka ve stˇenˇe lomu. Vylezli jsme zpˇet k jezírku a po menším obˇedˇe jsme se vydali prozkoumat ještˇe komín, kterého jsme si pˇredtím všimli, a pak jsme ho i našli v plánech. Se Šmudlou nás Jezerní štoly vedoucí až pod jezírko lákaly, Maikovi s Davym se ale nechtˇelo, a tak jsme se vrátili nahoru nad lom. Lomy Velká Amerika a Mexiko jsme tentokrát obešli z druhé strany, minuli zavˇrený vchod do lanovky a šli zkusit štˇestí v Mexiku. Po sestupu do „mezipodlaží“ lomu jsme nalezli pouze dvoje zavˇrené dveˇre a jeden slez dol˚ u, který jsme ale považovali za nesch˚ udný. Vydali jsme se tedy do západní oblasti – na Malou Ameriku. Po sestupu nám již dobˇre známým Supíkem jsme se ocitli v Hlavní štole, kterou jsme došli až do galerie na Malé Americe, kde jsme dali obˇed. Plni sil a obˇeda jsme se vydali dál – pˇrítomnost obrovského množství lidí ve štole napovídalo, že je otevˇrený pr˚ uchod do vápenky. A taky, že jo. Na vápence však mnoho k vidˇení není, tak jsme šli na druhou stranu a po neprozkoumání R˚ užových štol (nejsou zmapované) jsme šli na druhou stranu – se skauty jsme skonˇcili u prvních zával˚ u, a i když byly prokopané, bylo už pozdˇe, takže jsme se dál nevydali. Tentokrát jsme mˇeli ˇcasu dost, a tak jsme se jali pˇrelézat hned první zával. Všichni pˇeknˇe špinaví jsme se octli na druhé stranˇe závalu, kde na nás však ˇcekalo jen bahno a další zával – tentokrát neprokopaný. U dalšího závalu jsme byli úspˇešnˇejší. Za ním totiž následovaly kolejnice, vyhýbky, a podobné žhavé zbyteˇcnosti. Štola se vˇetvila a obˇe vˇetve konˇcily v závalu. Jeden z nich byl prokopaný, v plánech byly za tímto závalem nakreslené jen ˇcrty jakýchsi štol a otazníky. My sami jsme se taky dál nepouštˇeli, otvor v závalu byl na druhé stranˇe dobré dva metry nad hladinou vody ve štole a mˇeli jsme obavy jak o hloubku vody, tak o to, že bychom se už nemuseli vyšplhat zpˇet na zával. Šli jsme tedy zpátky pˇres zával smˇer Supík, prozkoumali jsme ještˇe kousek štoly smˇer Soví, která opˇet konˇcila závalem. Po vylezení opˇet na denní svˇetlo a alespoˇ n ˇcásteˇcném oˇcištˇení svých zevnˇejšk˚ u jsme šli do Pust’áku a Jižního kˇríže, které jsou odˇríznuté od zbytku štol železnou mˇríží, a potom smˇer Srbsko na vlak (rozhodli jsme se vrátit jinou trasou) a dom˚ u. Se Šmudlou jsme si ˇrekli, že ještˇe je co prozkoumávat, a že se sem tedy musíme nˇekdy vrátit. Mudrc

Jak jsem přežil expedici 24.–28. 10. 2003 še zaˇcalo, jak už to tak bývá, na nádraží. Na odjezdu nás doprovázel Iron, chybˇel však nedostavivší se Myšák, jehožto doprava zradila. Poˇcet se tedy o jden snížil. Nasednem do vláˇcku, cesta pˇeknˇe ubíhá, a Šmudla zjišt’uje, ˚ , museli jsme tedy lístky že koupil lístky jen do Lovosic místo do Kravaˇru dokupovat. Koneˇcnˇe vysedáme v Kravaˇrích z vlaku na místním nádraží (tedy, spíše zastávce). K uˇcinˇení posledních úprav na bagáži nám posloužila místní jediná lampa. Plni sil jsme se vydali na cestu. Optimismus se však zkonˇcil pohledem na kopec Ronov, na najž jsme se rozhodli vylézt. Ve vlaku jsme totiž promýšleli r˚ uzné varianty cesty, a rozhodli jsme se, že vylezem na kopec a uvidíme, jestli tam pˇrespíme. Onˇech circa 200 m pˇrevýšení jsme zvádli asi za hod’ku. Na kopci zjišt’ujeme, že se nám už nechce dál, a tak rozbalujem stan, vaˇríme ˇcaj, a pomalu usínáme ...

V

Jak jsem přežil expedici, 24.–28. 10. 2003

13

Kosa. Šílená kosa. Tedy údajnˇe (mˇe to nepˇrišlo, ale to nesmíte brát vážnˇe). Vylézáme ze stanu, a zjišt’ujeme, že kosa nám byla asi hlavnˇe kv˚ uli pr˚ uvanu, nebot’ jsme si inteligentnˇe postavili stan pˇrimo proti bývalé bránˇe. Zbalili jsme si svých pár švestek a vydali se na hrušky. Budu konktrétní: Hned za druhou vesnicí, jíž byla Hvˇezda, jsme našli ovocný sad. První strom, jež padl pod ruku byla hruška, a o ochutnání nˇekolika, podle Šmudly s Achilem výborných zmrzlých švestek, jsme se také k hrušce vrátili a pár hrušek jsme si nazbírali (asi dvˇe kila). Pak jsme se dostali do první skalisté oblasti. Pˇri jedné svaˇcince jsme konstatovali, že jsme asi vˇetrofilní, nebot’ kde si sednem ˇci lehnem, tam je doslova pr˚ uvan. Po pár blbnutích na šutrech jsme se dostali k místu, kde jsme chtˇeli pˇrespat. Zajím tam byla parta výletník˚ u s ˇcerným pejskem, o té se ještˇe jednou zmíním. Rozhodli jsme se, že zajdeme pro vodu, v jednom údolíˇcku byl znaˇcen pramen. Tedy pˇresnˇeji studna, jak jsme pozdˇeji zjistili. Šmudla se ujal svého ˇremesla a všechny lahve na vodu byly rázem plné. Studnu jsme po sobˇe zase uklidili, a šli se ubydlet pod Tisícový kámen, doufaje, že tam nikoho nepotkáme. A potkali. Jednak onu ˇcernopejskou skupinu dˇetí, druhak bandu lidí, evidentnˇe zamýšlejích si zde zakalit. Oboji naštˇestí brzy vypadli, a tak jsme se jali zhánˇet dˇríví. Žádný strom si pˇred námi nebyl jistý, ale nakonec to odnesli jen tˇri. Po jejich ˇcásteˇcném odnošení pod pˇrevis jsme vaˇrili veˇceˇri. Pˇresnˇeji ˇcínské polífky a pak také hrušková povidla. Ta se povidla. M˚ uj chudáˇcek ešus to odnesl p˚ ulcentimetrovou vrstvou zuhelnatˇelého karamelu. Šmudla rozhodl, že povidla necháme na ráno a šli jsme spát. Ráno bylo pˇríjemnˇejší, než minulý den. To bude asi tím, že jsme se pouˇcili, a spali jsme zaprvé zastrˇceni a zadruhé namáˇcknuti jeden na druhého, takže když se Achil na jednom konci v noci vzbudil, tak pˇri usínání probudil mne, tedy Mudrce, a tak dále, takže se nakonec vzbudil i Doktor úplnˇe na druhé stranˇe. Ráno jsme udˇelali ˇcaj, snˇedli povidla, zbalili si svý saky paky a „Páˇcek shledáˇcek, Tísícoví kameni, spalo se tu hezky.“ Dál jsme se vydali na jih. Po cestˇe se nic moc zajímavého nedˇelo, možná až na to, že jsme se poprvé za expedici umyli. Respektive smoˇcili obliˇcej v potoce. Pak jsme již míˇrili k jistému pˇrevisu, kde jsme chtˇeli pˇrespat. Cestou jsme se snažili sehnat vodu, což byl trochu problém. V jedné chatce nám doporuˇcili jakýsi pramen nahoˇre na kopcích pˇribližnˇe naším smˇerem. Nejspíš mojí vinou se stalo, že jsme na jedné kˇrižovatce odboˇcili jinam, a tak jsme pak kv˚ uli vodˇe ušli asi 5 celkem zajímavých kilometr˚ u. Nakonec se nám povedl najít jiný pramen. Rychle k pˇrevisu, nazbírat dˇríví a udˇelat si hamu papu. Zrovna jsme vaˇrili, když nahoˇre na asi sto metr˚ u vzdálené cestˇe slyšíme celkem poˇcetnou skupinu. Bylo nám jasné, že nás musí vidˇet. A taky že jo. Po chvíli pˇrišli dva jejich „zástupci“ a ptali se, jestli tu bude pro osm lidí místo. My jsme je brisknˇe odkázali na sousední pˇrevis, na který jsme narazili hledaje dˇríví. Po chvíli kolem nás prošla celá osmiˇclenná skupina. Asi za ˇctvrt hodiny se znenadání objevil jakýsi mladý, pravdˇepodobnˇe vysokoškolský pár a shánˇel se po místu k pˇrespání. Ty už jsme nemˇeli kam poslat, a tak ˇ íkali jsme si, že z nás museli být trochu paf, zvláštˇe vzhledem k nau nás museli z˚ ustat. R šemu vˇeku a našim zvyk˚ um. Pˇreci jen, potkat v sedm veˇcer v lese pod pˇrevisem patru ˇctyˇr lidí, z nichž ani jeden nevypadá na osmnáct, a jen jeden na patnáct, zvláštˇe když si ze všeho dˇelají nehoráznou psinu, musí být zážitek na dost dlouho. Po chvíli jsme ulehli podobným zp˚ usobem jako pod Tisícákem a velmi rychle usli... Ráno bylo podobnˇe pˇríjemné, jako to pˇredešlé. A také podobnˇe líné. První jsem se zvedl já s tím, že udˇelám ˇcaj. K tomu jsem se již nedostal, protože mne ostatní velmi

14


rychle následovali, a tak jsem ˇcaj pˇrenechal vrchnímu ˇcajmistrovi, Dr. Doktorovi. Poté jsme byli oním párem tázáni, zda nevíme nˇeco o tom prameni, co je nahoˇre, a tak mne Šmudla vyslal, abych to skouknul. Vrátil jsem se s konstatováním, že aˇckoli to „umyvadlo“ (ted’ mi vypadlo to vhodné slovo) páchne strašnˇe, voda ze studánky zdá se býti nezávadná. Rychle (spíš pomalu) jsme si zbalili a vyrazili smˇer Dubá, kde jsme obsadili místní krám i cukrárnu. (Šmudla konstatoval, že cukrárnu by i s prodavaˇckou za zachování cen pˇrestˇehoval k nˇemu do baráku, což se mu však zatím nesplnilo.) Vydali jsme se tedy na další cestu. Asi po dvou kilometrech jsme narazili na soustavu dvou rybníˇck˚ u, a zaˇcali jsme ˇrádit. První, co jsme objevili, byla boˇcní strouha, již jsme celou prozkoumali, a na jejím konci objevili možnost zamezení pˇrítoku vody do rybník˚ u. To jsme hbitˇe a za nadávání Doktora uˇcinili. Šli jsme zpˇet, když Achil zvolal: „Hele, kapr!“ (Kapr se nalézal pˇrímo ve strouze.) Tím zaˇcal asi p˚ ulhodinový kaprolov, jenž skonˇcil neúspˇechem. Pak jsme šli zpátky. Už jsme byli na odchodu, když Šmudla objevil nedaleho jedné roury pytel s pískem. Opakované povodnˇe byly toho pˇrímým následkem. Po vyˇrádˇení jsme šli dál po ˇcervené. Podle mapy znaˇcka mˇela uhybat do našeho smˇeru, tedy vpravo, ta však šla dále rovnˇe. Asi po p˚ ul kilometru jsme si ˇrekli, že velký kopec po pravici se nám z druhé strany obcházet nechce, a tak jsme si to stˇrihli. Zjistili jsme, že znaˇcka byla odkolˇena za úˇcelem vybudování pˇrírodnˇe identického prostˇredí za pomoci tˇežké techniky. V hromadˇe rákosu se tedy nalézala jakási jezírka plná místo vody motorového oleje. Dorazili jsme do jakési osady, kde jsme se ptali po vodˇe. První domorodci nám dali jakousi zmateˇcnou zprávu o místním prameni, ještˇe zmateˇcnˇejší však byla jejich zpráva o místu, kam jsme se chystali. Tvrdili totiž, že v onom pˇrevisu jsou kamna a že tam kolem nich pravidelnˇe chodí bandy trampík˚ u. To nás trochu zarazilo, ne však natolik, abychom se dále neshánˇeli po vodˇe. Obyvatelé následujícího domu nás velice adresnˇe a pˇresnˇe odkázali na onen pramen, kde jsme naˇcerpali skuteˇcnˇe ˇcistou vodu pˇrímo tekoucí zpod povrchu. Pak jsme se vydali hledat noclezištˇe. To nebyl naštˇestí problém, žádná kamna ani nic podobného zde však nebylo. Evidentnˇe tu alespoˇ n mˇesíc nikdo nespal. Toto místo mˇelo své mnohé mouchy: Doktora neustále nenechávalo klidným svˇetlo naproti ve vsi, mˇe zase vadilo vrzání strom˚ u (byl to pro mne úkaz naprosto nový). Ulehli jsme jako vždy, nepˇrikytí celtou, jen tak ve spacácích, což se nám tenokrát vymstilo. Vyspali jsme se dobˇre. Tedy ne moc dobˇre. Tedy spíše nejh˚ uˇre, protože nám v noci pˇeknˇe zmokly spodky spacák˚ u. Dohodli jsme se, že to tedy zabalíme o den dˇríve, protože by pokraˇcování akce mohlo mít zdravotní následky. Kontaktoval jsem svého bratra, jenž nám našel spoj z asi 10 kilásk˚ u vzdálených Doks do Prahy, Šmudla pak jel ještˇe za známými kamsi na severní pól ˇci kam. V Bakovˇe jsme se rozlouˇcili se Šmudlou a cesta na nádraží pak ubˇehla rychle a bezstarostnˇe. Mudrc


Výprava do Dobříše 21.–23. 4. 2006 a výpravu jsme se sešli na Andˇelu, kde již na nás ˇcekal Iron se svým autem. K našemu údivu naložil všechny bat’ohy, ˇcemuž jsme se rozhodne nebránili. Dále jsme pokraˇcovali na Na Knížecí. Zde jsme po krvelaˇcném prodíráním dav˚ u na nástupištích zjistili, které je naše. A tak nám už nic, kromˇe dlouhé fronty, nebránilo nasednout do autobusu smˇer Dobˇríš. Po pˇríjezdu do Dobˇríše nás ˇcekala ještˇe strastiplná desetiminutová cesta na základnu skautek. Shodou náhod jsme je potkali na nástupišti, jak i oni odjíždˇejí na výpravu. Základna ˚ na jednom místˇe byla malá, útulná a dokonce na kraji rybníka. Popravdˇe tolik rybáˇru jsem nikdy nevidˇel. Veˇcer jsme zahráli Na slepého indiána, a pak na schovku. Nˇekteˇrí se schovávali za stromem, jiní za chatou, nˇekdo dokonce dˇelal kámen u kraje plotu. Po hˇre jsme všichni svornˇe a postupnˇe ulehli ke spánku. Achil si dokonce splnil ještˇe 2. stupeˇ n pr˚ uzkumníka. Další den ráno, samozˇrejmˇe po snídani a po pˇríjezdu Špagetky, jsme se vydali na výpravu na Vojnu. Tedy nešli jsme narukovat, ale podívat se do komunistického pracovního tábora. Po cestˇe autobusem nás ˇcekala cesta podle mapy. Nepˇresnosti mapy by se dali vysvˇetlit jenom tím, že ji nˇekdo strˇcil obrácenˇe do tiskaˇrského stroje a v p˚ ulce tisknutí ji otoˇcil. Proto naše cesta pˇripomínala spíše šneka. Po hodince ch˚ uze nás po ˇcástech zaˇcal nabírat Iron. A tak jsme chtˇej, nechtˇej dorazili až do tábora. Zde nás už ˇcekali, a tak jsme nemuseli ani ˇcekat a zahájili jsme prohlídku sledováním filmu, který nás zasvˇetil do tehdejší situace. Dále jsme si postupnˇe prohlíželi celý tábor. Byl oplocený zdmi z ostnatého drátu. Byla zde marodka, ubytovací místnosti, ale i spoleˇcenská místnost do které se však dostal málokdo. Pro ty co neplnili plán, zde byla budova s neustálým dohledem s nelidskými podmínkami. Zde museli vˇezni celý den stát, jen od 22 do 5 hod. mohli ležet. Vˇezni pracovali v uranovém dole pod táborem. Jako taková perliˇcka na dortu, zde byl takzvaný bunkr. Malá podzemní kobka cca 3 na 4 metry. Zde vˇezni dostávali pouze vodu bez jídla. Když pršelo bylo zde i 10 cm vody, a když svítilo ˚ najednou zavˇrený v této kobce slunce bylo zde nesnesitelné vedro. Nejvˇetší poˇcet vˇezˇ nu bylo tˇricet. V˚ ubec život zde byl srovnatelný s životem v nˇemeckých táborech v dobˇe války. Na konci prohlídky zaˇcalo lít jako z konve. Pˇred hˇrmotem kapek jsme se schovali do hlavní budovy. Naštˇestí brzo pˇrestalo pršet, a tak jsme si šli uvaˇrit obˇed a nˇekteˇrí si udˇelali zkoušky na samopal. Po obˇedˇe pokraˇcovala celoroˇcní hra, šli jsme prozkoumat neznámý d˚ ul. Pˇri prohledávání lesa jsme uslyšeli sténání neznámého. Našli jsme Špagetku, jak leží pod stromem. Po prohledání nám sdˇelil že jsme spadli do dolu. A radiace nám poškodila chodidla, už nem˚ užeme odejít. Naštˇestí jsme stihli zavolat druhou ˇcetu, která nás vytáhla ven. Sice jsme svítili jako baterka a pˇripomínali spíš bandu tupých trol˚ u, radiace nám poškodila mozek a bylo to na nás vidˇet, ale byli jsme zachránˇeni. Pro Špagetku si pˇrišli jeho kumpáni, kteˇrí se po nˇekolika bitvách s našimi dohodli.

N

16


A spoleˇcnˇe nás zachránili. Bohužel nás nezachránili pˇred deštˇem, ale jenom pˇred radiací, a tak jsme zmokli jako slepice. Iron nás dopravil na autobus a jednu skupinku vzal do základny. Autobus jel o pˇet minut dˇrív a kolem zastávky profiˇcel nejménˇe stovkou. ˇ ˇ A tak nám ujel. Cekali jsme tedy až pˇrijede Iron. Cekání jsme si zpˇríjemnili ˇcajem. Iron ˇ nás vzal postupnˇe do základny, jezdil na pohádky, a tak se dozvˇedˇel jak Cervený Iron šel k babiˇcce odnést košíˇcek s náhradními zuby a hromadu jiných pohádek. K veˇceˇri byli špagety, svítili jsme si jenom malou lampiˇckou, a tak jsme ani nevidˇeli co jíme. Podle Šmudly, vrchního kuchaˇre, to bylo dobˇre. I tak špagety chutnali moc dobˇre, dokonce jsem poznal, že to jsou špagety. Další den už se jelo dom˚ u, a tak jsme balili, uklízeli a psali šifru pro místní skautky. Šifra mˇe pˇripadala spíš jako kód Navajo. Zajímalo by mˇe, jestli ji vyluštily. Po úklidu už následovala cesta dom˚ u. Smíšek

Výprava do Doks 20.–22. 6. 2006 a závˇereˇcnou výpravu do Doks, které leží na sever od matky všech mˇest, stovˇežaté Prahy, jsme se sešli na Masarykovˇe nádraží dne 20.6.2006. Po cestˇe vlakem jsme došli ke klubovnˇe, u které jsme museli dávat pozor na vetˇrelce. Rozložili jsme spacáky a karimatky, najedli se a pomˇernˇe nároˇcnˇe jsme stavˇeli pingpongový st˚ ul, který po nˇejaké dobˇe nakonec stejnˇe skonˇcil rozpláclý na zemi. K veˇceru nám bylo oznámeno, že si máme sbalit pár vˇecí a pˇremístit se na místo v lese, kde má být vetˇrelci sdˇelena tajná informace. Když jsme koneˇcnˇe našli dobré místo, rozdˇelili jsme se na družiny, rozvrhli hlídky a šli spát. Velmi ˇcasnˇe ráno vetˇrelci opravdu dorazili na místo, snažili jsme se k nim pˇriblížit a zjistit nˇeco, ale pˇresto nám utekli. Zklamaní jsme šli nazpátek do základny, ovšem vetˇrelci nás zezadu pˇrekvapili a my se museli bránit. Pˇri boji jsme objevili nˇejaký cizí kufr, který pak skonˇcil na policii. Potom pro nás pˇriletˇelo „služební letadlo“ a vrátili jsme se do základny. Druhý den jsme se po nároˇcnˇe akci šli povozit na lodích do blízkého Máchova jezera (je to ve skuteˇcnosti rybník). Mˇeli jsme jeden nafukovací kajak a jeden laminatový a k tomu jsme si p˚ ujˇcili šlapadlo. A protože jsme chtˇeli potrénovat ramenní svaly, tak jsme využili i zbytek posledního dne k pádlování i vození na kánoích a gumovém ˇclunu. Cesta nazpátek probˇehla v klidu vlakem. Hurvínek

N


Výprava na Kačerovnu 17.–15. 9. 2006 pátek dne 15. záˇrí roku 2006 jsme se sešli v 16,45 hod. na Hlavním nádraží v hojném poˇctu i s vlˇcaty. Vlak pˇrijel už znaˇcnˇe naplnˇený, ale nakonec jsme si všichni sedli. Když jsme dojeli po dvou pˇrestupech na naše cílové nádraží, ˇcekalo nás ještˇe pár kilometr˚ u na základnu. Do našeho cíle jsme dorazili za tmy. Nejdˇríve jsme se ubytovali, a potom jsme se naveˇceˇreli. Když jsme dojedli a Mudrc nám vysvˇetlil ˇrád chaty, šli jsme si do lesa zahrát „Na bludiˇcku“. Bludiˇcky byli tˇri Šmudla, Doktor a Achil, kterého však nikdo nechytil. Po dohrání hry a následném umytí jsme šli spát. V sobotu ráno po probuzení jsme šli na ranní rozcviˇcku. Potom jsme se umyli, a pak jsme šli na snídani. Mˇeli jsme snídani pod širým nebem. K snídani byly rohlíky (housky) s marmeládou a kakaem. Po snídani jsme se rozdˇelili na dvˇe skupiny, jedna si šla zahrát fotbal, druhá pˇripravovala dˇrevo na vaˇrení. Po chvíli jsme se vymˇenili. A po fotbale jsme si zahráli „Sobí šlachu“, která nás zavedla do lesa mimo tábor. A když už jsme byli v lese, tak jsme si zahráli na schovávanou. Po dohrání této hry jsme se odebrali na obˇed uvaˇrený na polní kuchyni, kterou pˇrivezl Iron z Prahy. K obˇedu jsme mˇeli hovˇezí polévku a párky s bramborovou kaší a okurkou. Po jídle jsme mˇeli polední klid. Po konci poledního klidu odešli roveˇri za svým programem a skauti se rozdˇelili na skupinky po tˇrech ˇclenech. Každá skupinka mˇela za úkol udˇelat co nejpˇrehlednˇejší plán táboˇrištˇe. Když byly plány hotové, tak se skupinky odebraly mimo tábor a Iron rozmístil po táboˇrišti ˇcísla. My jsme si mezitím udˇelali každý ˇcíslo a pˇripevnili ho na sebe na hrudník a na záda. Naším úkolem bylo ˇcísla v areálu najít a zakreslit na plánek, který byl mimo tábor. Ovšem bˇehem hledání nám naše ˇcísla nesmˇela pˇreˇcíst vlˇcata, která bˇehala po táboˇrišti. Když jsme dohráli, tak jsme zaˇcali s pˇrípravou slavnostního ohnˇe. Po veˇceˇri, kterou uvaˇrili roveˇri a ke které bylo rizoto, jsme se oblékli do kroj˚ u a šli jsme si sednout k ohni. U ohnˇe si Hurvínek a Šváb složili sv˚ uj skautský slib, Kouzelník a Bobr se stali podrádci a rozdali se odborky a služební léta. Program u ohnˇe zpestˇrila i vystoupení jednotlivých družin. Dala by nazvat „Vzpomínka na tábor“. U ohnˇe se samozˇrejmˇe zpívalo a Mudrc hrál na kytaru. Po nˇejaké dobˇe jsme už šli spát, protože jsme byli unaveni. Ráno po rozcviˇcce a umytí jsme se nasnídali. Mˇeli jsme chléb s pomazánkovým máslem. Po snídani jsme uklízeli základnu a okolí. Potom jsme mˇeli družinový program. A kolem poledne jsme se vydali na nádraží. Iron nás svážel po trase na etapy, protože na nádraží to bylo 12 km. Zpˇet jsme jeli pouze s jedním pˇrestupem a ještˇe k tomu jsme stihli pˇredchozí rychlík, tak jsme byli v Praze už v 15 hod. Kouzelník

V

18


Sešli jsme se (jako témˇeˇr vždy) na Hlavním nádraží. Když jsme dojeli do Ledc˚ u, byla už hrozná tma (jako v pytli). To jsme ještˇe netušili, že nás ˇceká zdlouhavý pochod. Nˇekteˇrí malí se i nesli. Ale velcí bohužel museli šlapat a nˇekteˇrí padali i do kˇroví. Když jsme se v sobotu ráno vzbudili, místo rozcviˇcky byla vybíjená, což bylo prima. Bezva byla také hra s hadrovým „míˇcem“ a fotbal. Veˇcer byl oheˇ n, který málem podpálil švestky. Ráno nás zase hezky vzbudila Mudrcova písniˇcka. Cesta na nádraží byla tentokrát o moc lepší – protože nás Iron kousek svezl. I pˇresto jsem z nádraží málem nedošel dom˚ u. Pavouk P.S. Už mám nové lepší boty, a tak vzh˚ uru na novou výpravu.

Výjezd R&R střediska 30.–27. 9. 2006 e pˇríjemné sluneˇcné odpoledne. Všichni úˇcastníci stˇrediskového výjezdu stojí na omšelém nástupišti Hlavního nádraží a ˇcekají na vlak do Pardubic. Ten pˇrijíždí na protˇejší kolej, než u které ˇcekáme, což zp˚ usobuje drobné zmatky. Jelikož máme spoustu starostí s rychlým pˇresunem našich batoh˚ u, pˇríliš nepˇremýšlíme nad tím, proˇc na elektronické tabuli nad nástupištˇem svítí nápis Kolín, aˇckoliv jedeme do Pardubic. Nedˇelá nám však problém nastoupit a v pˇreplnˇených vozech najít alespoˇ n nˇekolik volných míst k sezení. Že je zde spousta lidí, aˇckoliv mˇel náš vlak zaˇcínat právˇe na Hlavním nádraží, nám také nepˇripadá pˇríliš podivné. Pohodlnˇe se usazujeme, smˇejíc se tˇem, na které už nezbyla místa, a se skˇrípotem pˇretˇežkaných kol vlaku opouštíme Prahu. Že sice jedeme správným smˇerem, ale po špatné trati, se dozvídáme zanedlouho od paní pr˚ uvodˇcí. Cesta se tak protahuje o nˇekolik hodin, ale to nám nikomu nevadí. Venku totiž zaˇcíná být ˇcím dál tím více sychravo a každá minuta strávená v zadýchaném kupé vlaku je pro nás dobrá. Do chaty pˇricházíme okolo p˚ ulnoci. V rychlosti si zabíráme ta nejlepší místa na palandách. Nˇekteˇrí si ˇcistíme zuby, zatímco ostatní pomalu ulehají ke spánku. Zmoženi namáhavou cestou usínáme relativnˇe brzy. Druhý den ráno, po lahodné snídani sestavené z surovin, jež pˇrinesl každý z nás dle svého uvážení (ovoce, sýry, šunky, bábovky, rolády, ˇrízky, pizza a kokos), zaˇcíná tematický program, který následnˇe provází celý výjezd. Jsme rozdˇeleni do dvou tým˚ u, které bˇehají po lese s úkolem najít a zneškodnit protivníka. Následuje šermíˇrský turnaj, v nˇemž nejvíce pˇrekvapuje stateˇcná a urputná bojovnost skautek, vítˇezem se však stává chrabrý šermíˇr Doktor. Soubˇežnˇe s turnajem se jednotliví úˇcastníci chodí podepisovat na prostˇeradlo, jež posléze slouží jakožto naše standarta. Obˇed se skládá z nepˇreberného množství špaget. Aˇckoliv se Šmudlovi opravdu povedly, je obtížné sníst je všechny. Po jídle následuje krátká pauza a po ní se opˇet rozjíždí bohatý program. Naveˇcer, unaveni po nároˇcném bˇehání po lese, usedáme k táborovému ohni, abychom si spoleˇcnˇe zapˇeli skautské i neskautské písnˇe. Zatímco Myšák nevˇeˇrícnˇe kroutí hlavou nad zvoleným repertoárem, ostatní se po skupinkách ládujeme kuˇraty, jejichž výroba nám dala hodnˇe zabrat. Tímto bych chtˇel podˇekovat Markovi, který celý veˇcer neúnavnˇe otáˇcel rožnˇem, nepˇrejíc si býti vystˇrídán.

J

Výprava do Lomnice n. Popelkou, 13.–15. 10. 2006

19

Únavy máme po celém dni na rozdávání, tudíž se nám i dnes daˇrí vzornˇe dodržet veˇcerku. Je pátek, osm hodin ráno. Zatímco nˇekteˇrí z nás už jsou dávno vzh˚ uru, zbytek se snaží ukrojit si z ˇcasu, který ještˇe zbývá do budíˇcku, co nejvíce. V p˚ ul deváté stojíme pˇred chatou, pˇripraveni nalít si ˇcaj do našich po vˇcerejšku nepˇríliš umytých ešus˚ u. Program se rozjíždí nedlouho poté hrou Boj o vlajku. Zatímco jeden tým vsází na d˚ umyslné zamaskování standarty, druhý se soustˇred’uje spíše na nalezení té soupeˇrovy. Hra konˇcí vydˇreným vítˇezstvím druhého týmu. Diskutujíc nad nedostateˇcnˇe upˇresnˇenými pravidly (standarta prvního týmu sice byla od stˇredu kruhu vzdálena dva metry, nicménˇe ve výšce deseti metr˚ u) odcházíme do chaty posilnit se pˇred další hrou. Po obˇedˇe odcházíme do lesa hrát cross-golf vyzbrojeni zahnutými tyˇcemi pˇredstavujícími golfové hole. První dvˇe jamky nepˇredstavují výraznˇejší problém, zato po jamce ˇcíslo tˇri se pr˚ ubˇežné poˇradí závodník˚ u hodnˇe zamotalo. D˚ ulek s vlajeˇckou byl umístˇen na vrcholku malé skalky a bylo tudíž tˇreba strefit se již prvním úderem pˇrímo do greenu. V opaˇcném pˇrípadˇe míˇcek dostal tendenci skutálet se zpˇet na úpatí kopce. Nˇekteré týmy dokonce dostali pˇríležitost projít se o nˇekolik desítek metr˚ u níže na pˇríjezdovou cestu. Po více jak p˚ ul hodinˇe marných snah, plni soucitu nad starodávným Sysifem, odcházíme smˇerem na další jamku. Vítˇezem se zanedlouho stává Achil˚ uv tým, poté co mu mocný švih Markovy hole odklidil z cesty pˇrekážku zabraˇ nující v dosažení poslední jamky. Veˇcer se odehrává v duchu poklidných her založených na konverzaci. Nejprve se ocitáme v protijaderném bunkru. Jsou nám kladeny otázky, mající odhalit míru naší soudržnosti a schopnost rychlého úsudku v mezních životních situacích. Následuje diskuse o roveringu, jejímž cílem je stanovení tˇech nejd˚ uležitˇejších hodnot, jimiž nás skauting obohacuje. Zprvu klidná debata se záhy mˇení v nelítý boj mnoha argument˚ u, nakonec se však vˇetšina z nás shoduje na smírném ˇrešení. Poslední ˇcástí programu je posezení v ˇcajovnˇe. Každý zde dostává možnost vyjádˇrit se k pˇredešlým dn˚ um, povˇedˇet ostatním co se mu líbilo ˇci nelíbilo. Celé akci se tak dostává netradiˇcního, avšak velmi pˇríjemného zakonˇcení. Díky spoleˇcnému výjezdu jsem prožili mnoho neopakovatelných zážitk˚ u, navázali nové známosti a dostali motivaci k uspoˇrádání podobné výpravy i do pˇríštích let. Za celé osazenstvo chaty Tyrolák tak mohu ˇríci, že se nám akce líbila. Špagetka

Výprava do Lomnice n. Popelkou 13.–15. 10. 2006 ˚ vodnˇe se mˇelo jet do Tábora, ale v den odjezdu nám bylo oznámeno, u že se pojede na Šmudlovu chalupu v Lomnici nad Popelkou. Sraz jsme mˇeli jako vždy na Hlavním nádraží, cesta vlakem byla relativnˇe zdlouhavá, pˇrestupovali jsme asi ˇctyˇrikrát. Když jsme dorazili do Lomnice, byla už tma. Nikdo z nás vlastnˇe poˇrádnˇe nevˇedˇel, kam máme jít. Nakonec pro nás Šmudla dojel k pumpˇe a doprovodil nás k chalupˇe. Nˇekdo po dlouhé cestˇe zalehl na pec a zbytek usnul na zemi. Pˇríští den jsme se ráno nasnídali, rozdˇelili jsme se do skupin a ˇ šli do práce. Cást z nás kopala pˇríkop, kde jsme museli dávat pozor na telefonní kabel, Iron a roveˇri se pustili do bourání stodoly vedle chalupy a zbytek dˇelal nˇeco, o ˇcemž nemám ponˇetí. Odpoledne jsme si na oddych zahráli baseball a fotbal. Už od odpoledne

P

20


jsme si jako družiny mˇeli rozmýšlet, co ukuchtíme k veˇceˇri. Pˇrekvapivˇe obˇe družiny udˇelaly pizzu na rysí a vlˇcí zp˚ usob. My Vlci jsme se dozvˇedˇeli až po upeˇcení pizzy, že musíme spotˇrebovat pˇredepsané množství surovin, a tak jsme pˇrebytek smíchali do jednoho hrnce, vznikla zajímavá smˇes, kterou nakonec s chutí snˇedl Sysel. V nedˇeli dopoledne byl ještˇe družinový program, a poté ˇcást odešla s Markem na vlak a ˇcást, kterou odvezl pozdˇeji Berdy, dopomáhala s dobouráváním stodoly. Hurvínek

Expedice 25.–29. 10. 2006 xpedice, to je slovy umˇelce, jako sjet po zadku holou skálu, hodit klíˇce do kanálu a zároveˇ n vyrábˇet hradní záhadu. Úˇcastní se jí každý rok lidé, kteˇrí si umí tu jízdu po zadku poˇrádnˇe užít. Popravdˇe ˇreˇceno mnohem více se chodí po nohou. Chce to zvláštní náturu, aby si ˇclovˇek užil i ten dvacátý kilometr. Od doby, co se zaˇcali emancipovat roveˇri, se chodí expedice dvˇe, jedna roverská a druhá skautská. Tento rok došlo k f˚ uzi obou expedicí, aby se Iron mohl zúˇcastnit jiných povinností. Ale vezmˇeme to od zaˇcátku. Nastoupili jsme na autobus. Všichni tˇri. To byl dobrý zaˇcátek. Málem se nepovedl, protože jsme jeli žlutým minibusem a dvˇe tˇretiny expediˇcní posádky, Šmudla i Achil, pˇrišli se zpoždˇením. Žlutý drak má míst málo a nˇekteˇrí (napˇríklad já) jsme museli sedˇet na sch˚ udcích. Ty mají svou poezii. Bájeˇcný výhled na míhající se krajinu za výkladní ˇ idiˇc dˇelal vše proto, aby se krajina mˇenila rychlostí akˇcního skˇríní prosklených dveˇrí. R filmu Rychle a zbˇesile. Naštˇestí si zapamatoval, kde vystupujeme, protože jsme tam byli dˇríve než jsme se staˇcili rozkoukat a on nás musel pˇremlouvat, abychom vystoupili. Zorientovali jsme se, pak jsme se zorientovali podruhé, tentokrát správnˇe. A na ˇctyˇri dny nás pohltil les. Vlastnˇe ne. Pohltila nás tma, rozšlehávaná projíždˇejícími kamiony, pak okny vesnice a nakonec vysoko svítícího mˇesíce. Hlavní starostí bylo najít nocležištˇe. Nemˇeli jsme štˇestí, mˇeli jsme sm˚ ulu, netopýˇri v jeskyni nás mezi sebe nepˇrijali, takže jsme museli squatovat ve stanu vedle lesní kˇrižovatky. Bˇehem noci projelo auto ˇctyˇrikrát. Zprava doleva, zpátky, opˇet zprava doleva a zpátky. Ráno prosvištˇelo opˇet smˇerem doleva. Nikdo si na nás nestˇežoval. Jdeme se podívat do Nˇemecka. Na prvním restplace jsme svaˇcinoobˇedvali. Vyfotili jsme se na ˇcediˇcových varhanách. Kolem poledne jsme dobyli Oybin, hrad budovaný samotným Karlem IV., císaˇrem ˇrímským a králem ˇceským. Stojí na obrovském pískovcovém kopci nad mˇestem s parní železnicí. Pýchou evropských standard˚ u jsou nerezová zábradlí, moderní záchod a vrátnice v staré vˇeži s prosklenou nástavbou. V sklepech se m˚ uže zvˇedavý návštˇevník pokochat historickými zbranˇemi, na nejvyšší vížce zase výhledem do Nˇemecka a do gotického kostela se stˇrechou ve slohu kabriolet˚ u. Ze všech stran chránˇený leží si nehybnˇe malebný hˇrbit˚ uvek a kolem hradu obchází vyhlídková stezka. Na ní jsme uvaˇrili ˇcaj a Šmudla si v ruce ohˇrál guláš. Mezitím se k nám dostaly zneklidˇ nující zvˇesti o druhé expedici, se kterou jsme se mˇeli veˇcer sejít. Každou zprávou se ukazovala šance na setkání menší a menší. Než jsme vypili ˇcaj (a guláš) protekla nám nadˇeje na cestu vlakem mezi prsty. Osedlali jsme své rychlé nohy a práskli do bot. Do Varnsdorfu je to ubohých deset kilometr˚ u. Prošli jsme kolem parní železnice a zjistili, že na nádražích se lokomotiva nem˚ uže otoˇcit, takže jednu cestu musí vždy frˇcet pozpátku.

E

Výprava do Tábora, 12.–10. 11. 2006

21

Chvíli jsme se pokoušeli stopovat, pak jsme zvažovali možnost vyp˚ ujˇcit si koleˇckové brusle a nakonec jsme pˇred sebou jenom kutáleli jablka z kopce. Odehrál se jeden dramatický západ a setmˇelo se. Hranice vede skrz mˇesto. Nˇemecká ˇcást byla pustá a temná, za hranicemi (plot, v brance dva balvany) zaˇcínal rozsvícený a pustý Varnsdorf. Chytili jsme poslední spoj a po dvou pˇrestupech jsme potkali na nádraží druhou expedici, Opa, Švába, Sysla a louˇcícího se Irona. Došli jsme do lesa a rozbili tábor. ˇ Šest muž˚ u v Ceskosaském Švýcarsku, o bolavých nohách nemluvˇe. Achil a Šmudla na základˇe loˇ nských zkušeností vybrali cestu zajímavou a obtížnou. Zcela dle našich možností a schopností. Cestou jsme pojídali napadané bukvice, stihli se vykoupat v potoce mezi pstruhy, nˇekolikrát drobnˇe zabloudit a vždy se elegantnˇe najít. Nejvíce zábavy bylo odpoledne v Myších dírách. Museli jsme slézt mnoho žebˇrík˚ u a protáhnout batohy velice úzkými škvírami. Spaní byl oˇríšek. Vyhlédli jsme na mapˇe seník, ale ten tam nebyl. Bˇehem cesty k dalšímu jsme zakopli o jeden nezmapovaný a nakonec jsme jej užili za noclehárnu. Teplíˇcko a mˇekouˇcko, ale víte, kam všude se jednomu pˇres noc dostane seno? Poslední den jsme ho mohli vytˇrást bˇehem r˚ uzného poskakování z kopce na kopec. Z nˇekterých byl bájeˇcný výhled, jiné jsme radˇeji obešli, ale s každým kopcem jsme se ˇ blížili k nádraží. Cím více jsme se dostávali do vnitrozemí, tím více jsme potkávali lidí. Od dav˚ u turist˚ u se dalo velice rychle odvyknout, pomalu se s nimi ˇclovˇek smiˇruje. Trochu jsme se s civilizací urovnali v cukrárnˇe a úˇcty byly vyrovnány, když nás železný oˇr dopravil do Prahy. Marek

Výprava do Tábora 12.–10. 11. 2006 ne 10. listopadu 2006 jsme se sešli na Hlavním nádraží v Praze a jeli jsme vlakem až do Tábora. Po pˇríchodu do chaty jsme se naveˇceˇreli, a poté jsme shlédli rozhovor jednoho velkého mafiánského bosse a našeho velitele. Z rozhovoru vyplynulo, že máme jít pˇrenášet materiál pˇres hranice. Tak jsme šli hrát pašeráky. Hráli jsme na nedalekém kopci. Po skonˇcení

D

jsme šli spát. Ráno nás vzbudila opˇet debata velkého mafiánského bosse a našeho velitele. Zjistili jsme, že pod bránou ve mˇestˇe jsou ukryty instrukce, které nás zavedou k velkému pokladu. Potom jsme se nasnídali, mˇeli jsme chléb s máslem a marmeládou. Bˇehem snídanˇe pˇrišel Marek. Po snídani šli Šmudla s Achilem do mˇesta, Myšák a Smíšek šli nakoupit, Kulda a Šíp si plnili s Ironem stezku, Marek snídal a Kouzelník, Hurvínek, Opo, Sysel, Bobr a Ježek vedli diskusi s Mudrcem o životním prostˇredí. Po skonˇcení diskuse a plnˇení stezek jsme si šli zahrát fotbal. Když se Myšák a Smíšek vrátili z nákupu, hned se k nám pˇripojili. Po fotbálku jsme mˇeli obˇed, buˇrtguláš s chlebem. Po poledním klidu šel nˇekdo hrát fotbal nebo ragby a nˇekdo hrál v chatˇe stolní hru Warcraft. Následovala svaˇcina puding a piškoty. Po svaˇcinˇe jsme šli hrát hru do historického centra mˇesta. U brány jsme našli obálku s otázkami typu: „Druhé písmeno z názvu restaurace v Dlouhé 345“. Byli jsme rozdˇeleni na družiny a každá družina dostala 22 písmen z tajenky. Písmeno druhé družiny se dalo získat strhnutím pokrývky hlavy jejímu ˇclenovi. Po vyˇrešení jsme šli na urˇcené místo, a tam jsme našli poklad: truhlu s dvˇemi plnými lahvemi dˇet-

22


ského šampusu a jednou prázdnou, tu si vypili roveˇri. Po návratu do základny jsme mˇeli veˇceˇri. Mˇeli jsme pizzu dˇelanou v mikrovlnné troubˇe. Když jsme se naveˇceˇreli, zapoˇcali jsme diskusi o drogách. Po konci debaty jsme šli všichni spát. Ráno jsme mˇeli k snídani chléb s pomazánkovým máslem. Po snídani byl družinový program. Družiny skaut˚ u hrály spoleˇcenské hry a roveˇri hráli hry na notebooku. K obˇedu jsme mˇeli guláš ze soboty a gulášovou polévku. Následnˇe jsme vše uklidili, umyli a vytˇreli a šli jsme na nádraží. Z nádraží jsme jeli pˇrímo do Prahy na Hlavní nádraží a pak rovnou dom˚ u. Kouzelník

Vánoční výprava 15.–17. 12. 2006 kce zaˇcala dne 15.12.2006 a trvala tˇri dny. Ihned po pˇríjezdu do Vlašimi jsme byli poctˇeni návštˇevou místní hvˇezdárny, kde nám pˇrívˇetivý astrolog ukázal nejznámˇejší souhvˇezdí zimní oblohy. Mˇeli jsme též možnost podívat se skrze velký zrcadlový dalekohled na mlhovinu v oblasti Orionova pásu. Ohromeni získanými zážitky jsme vyrazili na noˇcní cestu do skautské základny v Mˇesíˇcním údolí. Zde nás ˇcekalo nemalé pˇrekvapení. Skupinka rover˚ u, sestávající se z Marka, Špagetky a Mudrce podpálila vysoce hoˇrlavé hromady vˇetví, ˇcímž nám dala najevo, že bychom je mˇeli jít uhasit. Situaci nepˇríjemnˇe komplikoval Doktor s vlˇcaty, jehož bylo bˇehem likvidace požáru nutno zachránit ze spár˚ u ostˇre šlehajících plamen˚ u a dopravit do bezpeˇcí. Celá akce netrvala déle jak patnáct minut a skonˇcila úspˇechem. Mnoho lidí neuhoˇrelo a i položky na seznamu tˇežce popálených byly minimální. Touto misí zaˇcala naše celoroˇcní táborová hra. Vysíleni zmáhajícími hasiˇcskými operacemi jsme zalezli do spacák˚ u, ve snaze usnout dˇríve, než v již vyhaslými kamny vytopené místnosti pˇrevážila zima. Ráno nás probudil Iron okolo p˚ ul osmé. Po dopolední hˇre Boj o vlajku jsme se v rychlosti naobˇedvali a zhostili se úkon˚ u, nutných k pˇrípravˇe veˇcerního posezení. Nedobrovolnˇe vylosovaní dobrovolníci myli nádobí, zatímco jednotlivé družiny vytváˇreli vánoˇcní vˇence a roveˇri šli hledat pˇríhodný stromek. Vlˇcata se Soviˇckou a Kocourem mezitím pˇripravovala vánoˇcní pˇrání urˇcené obyvatel˚ um domu, v nˇemž máme klubovnu. Naveˇcer jsme byli poctˇeni návštˇevou vzácných host˚ u – pˇrijeli Ježek se svým potomkem, Blanka, David, Beny, Šíp a Kulda. Po Markovˇe vánoˇcním ˇctení z Bible jsme se vrhli na bramborový salát a rybí prsty, které nás nasytili natolik, že již bylo obtížné pokraˇcovat v konzumaci výborného cukroví. Veˇcer byl uzavˇren štˇedrou nadílkou dárk˚ u. Snad nejvíce rozruchu vzbudily kalendáˇre vyrobené speciálnˇe pro každého z ˇclen˚ u oddílu, které se skládaly z našich fotek, poˇrízených v dávné minulosti. V nedˇeli se vˇetšina skaut˚ u vˇenovala sportovním ˇcinnostem, jež byly do znaˇcné míry omezeny vytrvalým deštˇem. Ten provázel celou naší cestu dom˚ u a tvoˇril tak jediný rozdíl oproti loˇ nské výpravˇe, na níž nás provázel všudypˇrítomný sníh. Špagetka

A

Filmová noc R&R střediska 12.–13. 1. 2007

Večerní hra po Praze, 19. 1. 2007

23

V

pátek pˇred tˇrináctým lednem se uskuteˇcnila první filmová noc organizovaná rovery a roverkami 35. stˇrediska. Hojné publikum se v poˇctu deseti lidí pˇrijelo na filmy podívat až do Sborového domu Jana Milíˇce stojícího kdesi mezi Chodovem a Opatovem. Celá show zaˇcala v šest hodin veˇcer, kdy s poslední souˇcástkou ozvuˇcného systému dorazila poslední divaˇcka. Velice demokratickou formou bylo postupnˇe vybráno pˇet film˚ u, mezi kterými jsme byli provedeni Mudrcem po celé budovˇe od vˇeže až po kotelnu. Rozešli jsme se po témˇeˇr dvanácti hodinách zábavy a pospávání. Nápad se líbil, ale pˇríštˇe chceme udˇelat program více spoleˇcensky zamˇeˇrený. Marek

Večerní hra po Praze 19. 1. 2007

D

ne 19. ledna 2007 jsme se sešli k veˇceru na Staromˇestské, abychom si zahráli veˇcerní hru po Praze. Nˇekteˇrí pˇrišli už ˇcásteˇcnˇe unaveni, a tak pro nˇe pozdˇejší bˇehání bylo namáhavé. Pˇremístili jsme se do pražského Klementina, kde jsme byli Mudrcem a Šmudlou seznámeni s pravidly hry. Byli jsme rozdˇeleni do družin, a protože nás bylo málo, tak se k nám pˇridali Ruda a Žvejk z 305. oddílu. Ve hˇre šlo o to, aby každá družina namíchala co nejvíce lektvar˚ u a prodala je druid˚ um, kteˇrí ovšem naschvál mˇenili své výkupní listy :-(. Lektvary se míchali ze surovin, které pˇredstavovaly barevné papírky. Papírky mˇely r˚ uzné barvy jako r˚ uzné suroviny. Pro suroviny jsme chodili na vyznaˇcená místa Starého Mˇesta, ovšem hrozilo nebezpeˇcí, že nás dohoní jakási policie, kterou zastupovali Mudrc, Achil, Sysel a Špagetka, a oznaˇcí nám podpisem penˇeženku – ztratíme body. Suroviny jsme smíchávali do lektvar˚ u, které jsme chtˇeli prodat, ale dost ˇcasto jsme byli vystaveni nebezpeˇcí oznaˇcení podpisem pˇri hledaní vhodného druida. Za prodané lektvary jsme získávali body, které urˇcovaly vítˇeze. Po dvouhodinové hˇre jsme pˇrišli do Klementina unaveni bˇeháním na vyhlašování výsledk˚ u: první skonˇcili Rysi, druzí Ruda a Žvejk a tˇretí Vlci. Hurvínek

Skautský ples na Jarově 20. 1. 2007 d rána snˇežilo a v˚ ubec nebylo pˇríjemnˇe, ale v šedivé socialistické budovˇe na koneˇcné tramvají Spojovací bylo docela útulno, sucho, teplo a navíc už u dveˇrí ˇcekal kroužek známých tváˇrí. Aby ne, každý pˇrece ví, že na skautském plese nesmí nikdo chybˇet (jakkoliv to nˇekterým, napˇr. Mudrcovi, došlo, jak se ˇríká, až pˇet minut po dvanácté). Pojd’me na malinkou procházku sálem. Hned u vstupních dveˇrí je obrovský st˚ ul s hazardem. Kdo chtˇel, mohl v tombole pohodlnˇe prosázet kalhoty. Po obvodu ˇrada stol˚ u. Na oknech dráždivˇe rudé plyšové záclony. Dostat se na parket býk, nez˚ ustal by kámen na kameni. Na pódiu band odkudsi z Plznˇe. Jsou uniformˇe navleˇceni do bílého (býkuvzdornˇe). Jedno se jim musí nechat. Málokterá plesová kapela má elektrickou baskytaru. Kapelník byl asi velký fanda do blues, takže ho hráli tak ˇcasto, jak jen to šlo. Jak ˇcasto to šlo? Hodnˇe ˇcasto.

O

24


Takže, ples samotný nebyl nijak strhující zážitek, ale jeden ani nevnímal, jak rychle utekl. No nedivte se – v takový krásný spoleˇcnosti. Marek

Střediskový sraz v Jilemnici 1.–4. 2. 2007 íky páteˇcním prázdninám jsme mohli jet na Stˇrediskový sraz už ve ˇctvrtek. Ve ˇctvrtek veˇcír pˇrijela 309. Stˇrelka a 305. Sýkory a v pátek kolem obˇeda zbytek stˇrediska, kromˇe 305. vlˇcat, která nepˇrijela v˚ ubec. Hned ve ˇctvrtek veˇcer jsme se ubytovali a šli se najíst, a pak spát. V pátek ráno jsme vstávali kolem 6. hodiny, abychom byli na svahu co nejdˇríve. Skoro všichni šli na sjezdovky až na ˇctyˇri lidi, kteˇrí šli na bˇežky. Bˇežkaˇri vydržely do 15 hodin a lyžaˇri-sjezdaˇri až do 16 hodin, kdy konˇcil provoz vlek˚ u. Jakmile jsme pˇrijeli zpˇet do klubovny, tak už tam byl zbytek stˇrediska. Veˇcer jsme byli rozdˇeleni na vlˇcata+svˇetlušky, skauty+skautky, rovery+roverky. Každá skupina mˇela sv˚ uj program, který trval až do dlouhého veˇcera. V sobotu se šlo na lyže až pozdˇeji, kolem 10. hodiny. Lyžovalo se stejnˇe jako minulý den, a dokonce se Klokánek nauˇcil jezdit na lyžích, i když to pˇredtím v˚ ubec neumˇel. Jakmile jsme pˇrijeli na základnu, tak se rozjel další bohatý program. Nejdˇríve jsme se šli najíst a mezitím se rozdˇelili úˇcastníci do družin vˇekovˇe a oddílovˇe smíšených. Každá družina si vymyslela tˇri úkoly v kterých jsou její ˇclenové dobˇrí. Ke konci soutˇeží nás zastavil Iron a dal nám zmrzlinu. Po ukonˇcení soutˇeží se šlo spát, protože bylo už moc pozdˇe. V nedˇeli jsme už jenom hráli hry venku a uklízelo se. Celý sraz byl ukonˇcen nástupem. Tento sraz se urˇcitˇe povedl, protože to byl první stˇrediskový sraz na lyžích. Bobr

D

Výprava do Jaroměře 9.–11. 3. 2007 a výpravu do Jaromˇeˇre nás jelo devˇet (Myšák, Ježek, Kulda, Bobr, Pavouk, Mudrc, Šmudla, Achil a Smíšek, který pˇrijel až v podveˇcer). V pátek byl odjezd jako vždy z Hlavního nádraží a po pˇríjezdu se už nic zajímavého nedˇelo. V sobotu ráno se šlo na nedaleké hˇrištˇe hrát fotbal. Odpoledne se hrála hra Vˇeˇrím si. Byla tam tˇri družstva (první hra – natáhly se dva provazy, první ˇcást pro první družstvo, v druhé ˇcásti uprostˇred byl fotbalový míˇc a poslední ˇcást pro druhé družstvo, tenisákama se muselo hodit na fotbalák a ten se musel dostat za provaz druhého družstva, druhá hra – skok: daleký, tˇretí hra – pˇredklon hluboký, ˇctvrtá hra – hádání obrázk˚ u ve dvojicích, pátá hra byly otázky ze zemˇepisu). Ještˇe se hrál ping-pong a nˇeco jako Draˇcí doupˇe. V podveˇcer se šlo do jaromˇeˇrského podzemí, tam jsme byli rozdˇeleni na Vlky a Rysy (Vlci: Myšák, Ježek, Kulda a Rysi: Smíšek, Bobr, Pavouk). Hledali jsme papírky jako zlat’áky a tˇri klíˇce. Po návratu do ubytovny šel Pavouk, Kulda a Ježek spát, ostatní se dívali na film Forest Gump.

N

Pochod Dr. Roberta Šumavského, 10. 3. 2007

25

V nedˇeli jsme zase hráli fotbal. Potom se mladší skauti dívali na Foresta Gumpa. Po obˇedˇe jsme chtˇeli hrát Mrakošlapy, ale kv˚ uli pˇríliš dlouhé pˇrípravˇe jsme to nestihli a museli jsme už spˇechat na vlak. Kulda

Pochod Dr. Roberta Šumavského 10. 3. 2007 iž 27. roˇcník absolvovali letos úˇcastníci Pochodu Dr. Roberta Šumavského okolo Prahy, v sobotu 10. bˇrezna 2007. Letošní úˇcast byla hojná – 400 úˇcastník˚ u a desítka ps˚ u. Když jsme u ˇcísel, tak dlouhou trasu prošlo 48 lidí, krátkou (která byla také souˇcástí akce „200“ v rámci pochod˚ u Prahou turistickou) absolvovalo 337 lidí. Pochod zajišt’ovalo 15 poˇradatel˚ u. Poˇcasí bylo ráno trochu pošmourné a chladné, ale v pr˚ ubˇehu dne se vyˇcasilo a jako tradiˇcnˇe na „Šumáka“ se udˇelalo hezky, takže úˇcastníci byli spokojeni. Nejen s poˇcasím, ale i s trasou byla spokojenost. Start byl u tramvají v Divoké Šárce a cíl v Roztokách u Prahy. Trasy mˇeˇrily 28,5 a 14 km. Dlouhá trasa vedla pˇres Džbán, Šárecké údolí, Jenerálku, sv. Matˇeje, Babu, Dolní Šárku na rozcestí Nad Truhláˇrkou, kde byla kontrola a spoleˇcnˇe s krátkou trasou do Horomˇeˇric. Pak opˇet sama na Sv. Julianu, ˇ do Statenic (kontrola), Cerného Vola a Únˇetic na Rozcestí pod Alšovou vyhlídkou (další kontrola). Odtud spoleˇcnˇe s krátkou Tichým údolím do Roztok u Prahy. Krátká trasa vedla od startu do Divoké Šárky, Nebušic, na rozcestí Nad Truhláˇrkou (kontrola), s dlouhou trasou do Horomˇeˇric a opˇet samostatnˇe pˇres Kozí Hˇrbety na Rozcestí pod Alšovou vyhlídkou (kontrola), kde se trasy spojily a Tichým údolím došly spoleˇcnˇe do cíle v Roztokách. Cíl, p˚ uvodnˇe plánovaný pˇred zámek na parkovišti, byl z d˚ uvod˚ u jeho renovace posunut k Maxmiliánce. Trasy se tím však nezkrátily, protože každý musel stejnˇe tento úsek projít, aby se dostal k autobusu nebo k vlaku. Velké podˇekování patˇrí všem, kteˇrí se podíleli na pˇrípravˇe pochodu a jeho realizaci, tj. ˇclen˚ um a pˇríznivc˚ um oddílu Stˇrelka, ˇ oldskaut˚ um 35. stˇrediska, týmu KCT. Standa, vedoucí štábu pochodu

J

Jarní čištění meandrů Botiče 2007 1. 4. 2007 sobotu 1. dubna 2007 probˇehlo tradiˇcní jarní ˇcištˇení Pˇrírodní památky Me˚ andry Botiˇce (od pˇrehrady Hostivaˇr po rybníˇcek u staré klubovny rybáˇru v zástavbˇe). Letošní akce za úˇcasti padesáti lidí (17x Stˇrelka, 9x Lišáci, 7x Sýkorky, 7x vlˇcata 305. smeˇcky, 2x OS, 1x vedení) probˇehlo velice úspˇešnˇe. Na pˇrehradˇe nám pˇrivˇreli pr˚ utok a také odvezou odpad. Za to patˇrí dík panu Storoženkovi s kolektivem. Hromada odpadu byla letos jen jedna – u Rybáˇrské bašty. Množstvím byla tak na jednu, ne moc plnou, multikáru a po stránce obsahu nezaznamenala také žádnou mimoˇrádnou kuriozitu. Práce byla tak brzo udˇelána, že jsme se už po 11 hodinˇe rozcházeli za dalšími povinnostmi. Všem, kteˇrí se letos ˇcištˇení zúˇcastnili, velice dˇekuji za pomoc a spolupráci pˇri práci pro pˇrírodu. Standa Zemen, vedoucí akce

V

26


ˇ ˇ Clenové 309. oddílu Stˇrelka se po skonˇcení brigády rozdˇelili na dvˇe ˇcásti. Cást z nich odjela dom˚ u a ˇcást odjela s Berdym jezdit na minibikách. Ovšem ještˇe pˇredtím než jsme osedlali své oˇre, museli jsme je pˇresvˇedˇcit o tom, že pány jsme my a oni jen hloupé stroje a že budou dˇelat co si usmyslíme my a ne naopak. Stejnˇe však to ještˇe celé odpoledne zkoušely a zlobily a zlobily. Kdo se zrovna nevozil (netlaˇcil), tak se snažil pˇrivodit ostatním nˇejaký drobný úraz ˇci bolístku pˇri boji s meˇci, štíty a palicemi. Kolem ˇctvrté hodiny jsme motorky uklidili a veˇcer se pˇresunuli do klubovny U Hranic, kde jsme tento den zakonˇcili pˇri kytaˇre opékáním masa a jeho zbaštˇením. Iron

Výměna rádcovských zkušeností – VRZ 007 13.–15. 4. 2007 etošní akce poˇrádaná pro rádce a podrádce družin volnˇe navazovala na loˇ nský rádcovský kurs Desítka. Smyslem letošního setkání byla výmˇena zkušeností, inspirace a ˇrešení problém˚ u, se kterými se rádci a podrádci potýkají pˇri ˇcinnosti s družinami. Setkání bylo pˇrednostnˇe poˇrádáno pro absolventy výše zmiˇ novaného kurzu, ale bylo otevˇrené i pro ostatní zájemce. Sami rádci a podrádci zadávali v pˇrihláškách jednotlivá témata, která byla v rámci možností do programu tohoto kurzu zaˇrazena. Z nich bylo nakonec vybráno nˇekolik témat, která byla nejvíce požadována. Motivace, vedení družiny, psychologie, právo, dramatika. Akce byla jedineˇcná právˇe v tom, že šlo o výmˇenu praktických zkušeností rádc˚ u, ne o teoretické pˇrednášky. Celý program setkání byl doplnˇen i zážitkovými aktivitami, workshopy a inspiracemi pro ˇcinnost. Jednotlivá témata moderovali oddíloví rádci a roveˇri, tzn. lidé, kteˇrí mají s ˇcinností družin zkušenosti a pˇritom jsou vˇekovˇe i podáním rádc˚ um bližší, než sami vedoucí oddíl˚ u. Akce se uskuteˇcnila na základnˇe litomˇeˇrických skaut˚ u Mentaurov. Poˇcasí nám pˇrálo, a tak se ˇrada aktivit uskuteˇcnila pod širým nebem. Každý z úˇcastník˚ u mˇel za úkol pˇrivézt na setkání dvˇe ménˇe známé hry, jednu do místnosti a jednu ven. Z tˇechto her byly vybrány ty nejzajímavˇejší, které se na místˇe i zrealizovaly v pr˚ ubˇehu programu, když jimi byly jednotlivé nauˇcné bloky pro zpestˇrení prokládány. Záznamy z workshop˚ u, besed, pˇrednášek a všechny pˇrivezené hry, vˇcetnˇe na místˇe natoˇceného filmu, dostanou všichni úˇcastníci vypálené na CD. Výjezdu se zúˇcastnilo 22 rádc˚ u a podrádc˚ u ze sedmi stˇredisek. Z reakcí úˇcastník˚ u vyplynulo, že se akce setkala s úspˇechem a bude vhodné podobnou akci pˇripravit i v následujícím roce. Iron

L

Letní tábor Sedlo 2007 30.6.–20.7. 2007

L

etní tábor jsme uspoˇrádali podruhé za sebou na louce u rybníka v Sedle. No u rybníka – spíˇce u vˇetší louže, protože rybník byl minimálnˇe z jedné tˇretiny vypuštˇený. Dokonce stav vody byl tak nízký, že vlˇcata chodila se koupat k cca 6 km vzdálenému rybníku. Marnˇe jsme oˇcekávali déšt’, který by rybník naplnil. A i když poˇcasí bylo, jak je v posledních letech zvykem, znaˇcnˇe promˇenlivé (od horkého až po pˇrívalové bouˇrky), rybník se za celou dobu tábora nenaplnil. Velkou zmˇenou letošního tábora byla zmˇena termínu – po dlouhých letech jsme jeli hned po skonˇcení školy od zaˇcátku ˇcervence. A mˇelo to celkem pochopitelnˇe své

Letní tábor Sedlo 2007, 30.6.–20.7. 2007

27

problémy, spojené hlavnˇe s tím, že všichni kteˇrí tábor pˇripravovali mˇeli spoustu starostí s zkouškami, písemkami a uˇcením. Takže první dny tábora a pro nˇekteré i celý tábor byl poznamenán horeˇcnatou ˇcinností s chystáním program˚ u a všech ostatních záležitostí. Tábor trval standardnˇe tˇri týdny jak pro skauty, tak i pro vlˇcata. Jako obvykle s sebou na tábor skauti vezli kola, která jsme však používali pro cesty za koupáním nebo ke kratším výpravám. Jediní roveˇri kola využili ˇrádnˇe – jeli na tˇrídenní výpravu. Ta byla v podstatˇe jedinou velkou roverskou akcí, ostatní ˇcas vˇenovali pˇrípravám ˇci realizaci programu at’ už pro skauty (to hlavnˇe) nebo i pro vlˇcata. Velkou novinkou letošního tábora byla i samostatná roverská služba, která se jevila jako problematická záležitost vzhledm k mnoha dalším úkol˚ um, které roveˇri plnili. Pro pˇríští roky budeme muset uvážit, jak s touto záležitostí naložíme. Takové malé zpestˇrení nastalo hned pˇri cestˇe na tábor, kdy jsme vezli tolik materiálu, že jsme museli u Votic odpojit pˇrívˇes, dojet s autem na táboˇrištˇe, tam ho vyložit a vrátit se pro pˇrívˇes a pˇreložit ho do auta. A to ještˇe u osobního auta, které za sebou táhlo druhý, též pˇretížený, pˇrívˇes nám tˇesnˇe pˇred Sedlem došel benzin. Prostˇe zaˇcátek tábora jedna báseˇ n. Stavba tábora bˇežela pod Šmudlovým vedením jako na drátku, a to jsme proti loˇ nskému roku museli ještˇe veškeré podsady pˇrevážet od kuchynˇe. Hned od zaˇcátku jsme se snažili, aby se bˇežný táborový život rozbˇehl co nejdˇríve. Na letošním táboˇre skauti pokraˇcovali v naší p˚ ulroˇcní hˇre, kde pˇredstavovali hrdiny, kteˇrí brání domorodé vesniˇcany pˇred nájezdníky pod vedením Baglajchána. Pˇri této ˇcinnosti jim pomáhal pan Pixlby (toho pˇredstavoval vˇetšinou Marek). V této hˇre si zahráli nejen naši skauti, ale i roveˇri, vlˇcata a zapojili jsme do hry i sousední tábor. Vlˇcata se v rámci své etapové hry pˇresouvala pomocí stroje v ˇcase a mˇela zachránit vynálezce a jeho vynález pˇred barbary. Z klasických táborových aktivit, jsme mˇeli pochopitelnˇe rozcviˇcky, táborové ohnˇe a podobné aktivity, jezdili jsme do bazénu do Jindˇrichova Hradce, mˇeli jsme spoleˇcné hry vlˇcat a skaut˚ u. Sehráli jsme i nˇekolik her s vedlejším táborem, zvláštˇe vlˇcata a i vzájemné fotbalové zápasy. Urˇcitou raritou bylo pˇrepadení sousedního tábora svˇetlušek (oni si to pˇrímo vyžádali – to jen na vysvˇetlenou), kde jsme jim unesli dvˇe vedoucí. Jednu jsme vymˇenili za zajatého Ježka, druhou za upeˇcené koláˇce. Na táboˇre nechybˇeli ani noˇcní výsadky do okolí. V pr˚ ubˇehu tábora jsme uskuteˇcnili tˇri táborové ohnˇe, z nichž poslední byl nejen závˇereˇcný, ale souˇcasnˇe i slibový. Kromˇe slibu nˇekolika vlˇcat složil i skautský slib Ježek. O stravování se prvním týdnu staral Beny, v dalších týdnech stˇrídavˇe Vanda, Blanka, Renata a samozˇrejmˇe služby. Pochopitelnˇe na táboˇre probíhalo jako vždy bodování. V bodování úklidu skaut˚ u se na 1. místˇe umístilo týpí obývané Opem, Bobrem, Smíškem a Švábem. Bodování úklidu za vlˇcata vyhrál stan Barta a Štˇepána. Ovšem nejlépe uklizeno z celého tábora mˇela Soviˇcka, která získala vždy plný poˇcet bod˚ u. V bodování jednotlivc˚ u – skaut˚ u byl na 1. místˇe Kouzelník, 2. Opo a na 3. místˇe se umístili Bobr a Ježek. Bodování vlˇcat vyhrál Bob, druhý byl Michal a tˇretí místo obsadil Jakub. Pochopitelnˇe na táboˇre probíhaly služby. Pro letošní tábor se rádci služeb stali Myšák, Kouzelník, Smíšek a Bobr. Samostatnou službu mˇeli i roveˇri. V bodování služeb byla nejlepší služba ve složení v ˇcele s Kouzelníkem. Zdravotní stav úˇcastník˚ u byl výborný. Když pominu bˇežné odˇerky a odˇreniny se nikomu nic nestalo a ani žádná nemoc nikoho nepostihla. O zdravotní stav se pr˚ ubˇežnˇe

28


staral Marek. Na úplný závˇer byl chtˇel podˇekovat všem, kteˇrí se na pˇrípravách tábora a jeho realizaci podíleli, zvláštˇe pak rover˚ um. Iron


Zpráva z výpravy vlčat do Klecan 14.–16. 9. 2007 e krásný den, pátek 14.9.2007. Naše smeˇcka 309 se sešla v 16,30 hodin pˇred sokolovnou. V sokolovnˇe jsme pobyli asi hodinu, nejprve jsme mˇeli rozcviˇcku, pak jsme šplhali. Nakonec jsme si zahráli vybíjenou. Potom jsme se pˇresunuli do klubovny, kde jsme vyrábˇeli obrázky na okno. Protože se již blížil veˇcer, tak jsme se umyli, a pak jsme se dívali na film Doba ledová. Po filmu jsme šli spát. Druhý den, v sobotu 15.9., jsme odjeli do zoologické zahrady v Praze – Tróji, kde jsme si prohlédli zvíˇrátka, pˇredevším pavouky a opice. V ZOO jsme strávili celé dopoledne a vrátili jsme se do klubovny. Vedoucí Standa nám uvaˇril k obˇedu polévku. Odpoledne jsme se metrem pˇresunuli na Skalku, kde nám roveˇri a vedoucí pˇripravili r˚ uzné sportovní soutˇeže. Po skonˇcení soutˇeží jsme odjeli za skauty do Klecan. Tam jsme se naveˇceˇreli, zahráli si Bang a šli spát. V nedˇeli dopoledne jsme si sbalili veškeré vˇeci a autobusem odjeli zpˇet na Skalku, kde si nás vyzvedli rodiˇce. zapsal Medvˇ ed

J

Bitva papírovými koulemi 20. 10. 2007 ylo chladné sobotní dopoledne. V devˇet hodin jsme se setkali na stanici metra Strašnická. Poté ostatní jeli autobusem a my s Ironem v autˇe. Na místo jsme dojeli asi o p˚ ul hodiny dˇríve než ostatní. Vlˇcata pˇrišli, tak jsme se nasvaˇcili a šli kousek do lesa, kde nám vysvˇetlili pravidla, rozdˇelili nás do skupin a ukázali území. Potom nám pˇredvedli pevnosti a my jsme je opravovali a vylepšovali. Asi za dvˇe hodiny jsme si šli vyrábˇet hamání. Opekli jsme si buˇrty, uvaˇrili bramborovou polévku a najedli se. Po obˇedˇe urˇcili generály a veterány(veterán mˇel tˇri životy a všichni ostatní jen dva). Až jsme si všechno vysvˇetlili, pˇripravili se a šli jsme do pevnosti.Vyˇckávali jsme,a také jsme se doˇckali. První útok byl slabý, po útoku jsme šli s Pavoukem do útoku, potkali jsme menší odpor (tˇri vlˇcata). Šli jsme prozkoumat terén a našli jsme nepˇrátelskou pevnost. Moc nás pˇrátelsky nepˇrivítali, tak jsme se radši stáhli. Než jsme se vrátili, staˇcili na nás zaútoˇcit. Generál byl vˇetšinou v pevnosti. Tento útok byl odražen. Po chvilce klidu jsme nechali v pevnosti pár vlˇcat a šli jsme všichni do útoku. Bohužel nepˇrítel kladl tuhý odpor. Po neúspˇešném útoku nadešel ˇcas bránit pevnost. Pˇrišli dva mohutné útoky, ale všechny jsme odrazili. Vedoucí se zmohli také na pár útok˚ u, ale ty naštˇestí nestály za nic. Zas byl chvíli klid, protože obˇe strany utrpˇeli velké ztráty. Díky velkému odporu nepˇrítele a naší houževnaté obranˇe, nevyhrála ani jedna strana, ale díky velkým ztrátám protistrany jsme vyhráli my. Následoval krátký

B

30


odpoˇcinek a odjezd dom˚ u. Pirát jel s ostatními autobusem a já, Kulda, Miky a Ježek zase s Ironem autem. Byl to pˇekný zábavný den plný napˇetí a legrace. Jakub a Pirát

Mikulášské putování a věci okolo 30.11.–1.12. 2007 ylo to v 30. listopadu a všichni se sešli na Skalce, jenom já jsem byl doma, protože to celé bylo u nás v kostele (v klubovnˇe ve sklepˇe). Nejdˇríve jsme hráli ping-pong asi 2 hodiny. Potom jsme mˇeli veˇceˇri, a pak následovala prohlídka kostela, kotelny a vˇeže. Sešli jsme schody a byli jsme zase v klubovnˇe.Tam jsme si rozložili spaní, a pak si pustili film „60 sekund“ a „Policajt z Beverly Hills“(ten vˇetšina nedokoukala, protože usnula). Druhý den všichni vyrazili na metro, jenom Opo musel jet dom˚ u. Vystoupili jsme na stanici Hlavní nádraží a vlakem jsme jeli do zastávky Všenory. Ze stanice jsme museli po svých. Ještˇe k tomu do kopce. Šli jsme bahnitou cestou, která vedla chvíli lesem a chvíli po kraji lesa kde byly i domky a chaty. Na cestˇe bylo rozcestí, a pak už cesta byla asfaltová. A my jsme šli zase do kopce. Pˇrestávka byla až u autobusové zastávky. Tam jsme si sedli a najedli ˇ se, protože jsme mˇeli dost ˇcasu. Když jsme dorazili na Cernolické skály, pˇrevlékli jsme ˇ se do kostým˚ u, rozdˇelali oheˇ n a mohli jsme jen ˇcekat na vlˇcata a svˇetlušky. Cekali jsme p˚ ul hodiny, a pak koneˇcnˇe dorazili. Nechali jsme ˇcerty, at’ je chvíli straší a pak já – Mikki jako andˇel a Mudrc jako Mikuláš jsme vyrazili s pytlem perník˚ u za nimi. Všichni nˇeco zazpívali a dostali perník. Vlˇcata a svˇetlušky hráli hru a my, skauti, jsme zabalili stanovištˇe a šli jsme opˇet na vlak. Pouze Achil a Klára jeli s Ironem. Mikki

B

Vánoční výprava 14.–16. 12. 2007 pátek v pozdních odpoledních hodinách jsme se sešli na zastávce vlaku, kde jsme vyˇckali na jeho pˇríjezd. Ve vlaku bylo trochu tˇesno, tak jsme se uchýlili na chodbu. Cestou se nepˇrihodilo nic zvláštního, a tak jsme v poˇrádku dojeli až do Benešova a odtud do Vlašimi. Odtud jsme se vydali na pochod nocí do Mˇesíˇcního údolí. Dorazili jsme za tmy a kupodivu se nic zvláštního pˇri našem pˇríjezdu neudalo, tak jsme se všichni zaˇcali zabydlovat, a poté jsme se sešli v jídelnˇe, kde jsme poveˇceˇreli. Po veˇcerní hygienˇe se vlˇcata odebrala do svého pokoje a my do svého. Ještˇe než jsme šli spát, pˇreˇcetl nám Marek úvod do naší etapové hry, v níž jsme se ocitli na planetˇe Arakkis, zvané též Duna, plné zázraˇcného koˇrení, které prodlužuje život a používá se témˇeˇr ke všemu. Ráno jsme mˇeli rozcviˇcku v podobˇe pašování onoho koˇrení skrz nepˇrátelské hlídky. Starší skauti nebyli moc úspˇešní, pronesli pouhé dvˇe zkumavky koˇrení, kdežto mladší skauti jich pronesli pˇet. Po snídani se Standa s Renatou zavˇreli v kuchyni a zaˇcali pˇripravovat slavnostní veˇceˇri, skládající se již tradiˇcnˇe z vynikajícího bramborového salátu a rybích prst˚ u. Skauti se vydali pro vˇetviˇcky na vˇence a pro vánoˇcní stromek. Ti, co ještˇe nemˇeli zabalené dárky je zaˇcali balit. Všichni jsme s sebou mˇeli mít jeden anonymní dárek, který se pak bude losovat, a tak jsme jej postupnˇe dávali do krabice, k tomu urˇcené, a vždy nám bylo ˇreˇceno, jaké ˇcíslo bylo našemu dárku pˇridˇeleno. Mudrc také donesl

V

Lyžařská výprava do Rokytnice, 5.–6. 1. 2008

31

olovˇenou trubku, kterou naštípal na kousky a posléze tavil v ohni, odkud roztavené olovo lil do vody. Každý si tak mohl odlít. Odpoledne jsme si zahráli spoleˇcnˇe s vlˇcaty na medvˇedy, kterými byli Achil s Myšákem. Všichni jsme se ubˇehaní, ale veselí vrátili do chaty, kde jsme se vrhli na výzdobu jídelny a zdobení stromku. Samozˇrejnˇe jsme také museli vyrobit vánoˇcní vˇence. Letos byly tˇri. Roveˇri, mladší a starší skauti si každý vytvoˇril vlastní. Bylo také možno vyrobiti si svoji vlastní svíˇcku ze vˇcelího vosku, který pˇrivezla Klára s Achilem. Soviˇcka jako obvykle organizovala výrobu vánoˇcních pˇráníˇcek. Když už bylo témˇeˇr vše pˇripraveno, pˇrijeli Beny, Šmudla a David s Blankou. Poté jsme se všichni pˇrevlékli do kroj˚ u a pˇripravili se na vánoˇcní veˇceˇri. Veˇceˇre byla výborná, nˇekteˇrí si i nˇekolikrát pˇridali, ale pˇresto ještˇe salát zbyl. Po veˇceˇri se pˇristoupilo k rozdávání dárk˚ u a losování dárkové tomboly. Po celé místnosti se ozývali nadšené výkˇriky, když nˇekdo dostal nˇeco zajímavého. Za chvíli již byl pro nˇekteré ˇcas jít spát, a tak se zaˇcali vydávat do pokoj˚ u, aby si uklidili své dárky a pˇrevlékli se do spacího. Ráno se zaˇcalo s balením. Museli jsme odstrojit a odnést stromek. Muselo se také zamést, shrabat jehliˇcí a vˇetviˇcky, aby tam bylo ˇcisto. Pˇred odjezdem jsme si ještˇe zahráli nˇejaké hry, pak jsme popadli naše zavazadla, dali sbohem Mˇesíˇcnímu údolí a vydali jsme se plní dojm˚ u na zpáteˇcní cestu do Prahy, kam jsme dorazili kolem ˇctvrté hodiny odpolední. Opo

Lyžařská výprava do Rokytnice 5.–6. 1. 2008

O

sazenstvo: Iron, Šmudla, Achil, Klára, Žvejk, Myšák, Smíšek, Opo, Ježek, Kulda, Jakub. Odvoz: Berdy, Iron. Píše se datum 5.1.2008. Všechno to zaˇcalo jednoho sobotního rána-v tomto pˇrípadˇe spíše noci. Bylo právˇe 6:30 hodin a všichni úˇcastníci byli nuceni vstávat velmi brzy ráno. Když se všichni koneˇcnˇe sešli, bylo na ˇcase vyrazit. Cesta do Rokytnice byla opravdu velmi vyˇcerpávající. Témˇeˇr všichni se uvedli do stavu nevˇedomosti, tedy spánku. Po cestˇe bylo velmi mnoho zajímavých vˇecí. . . Škoda jen že jsme je nevidˇeli. Asi v polovinˇe únavné cesty autem byli všichni hladoví a vˇetšina z nás se potˇrebovalo nutnˇe vyvenˇcit. Berdy byl tak milý a zastavil nám u benzinové pumpy, kde také bylo obˇcerstvení a toaleta. Když jsem já osobnˇe byl se vším hotový, tak nevím jestli to bylo omylem ˇci naschvál, ale málem mi ujeli. Po pˇríjezdu do Rokytnice všichni zjistili, že je na zemi sníh. Tím pádem nemohlo auto vyjet kopec. Takže si každý vzal své vˇeci a šlapal kopec sám. V chatˇe se vˇetšina z nás rychle pˇrevlékla do lyžaˇrského odˇevu. Po pˇrevleˇcení jsme hned bˇeželi zpˇet k autu, protože byl Berdy tak hodný a mˇel v plánu nás odvést ke sjezdovce. Jenže tu byl problém. Furt se na nˇekoho ˇcekalo- na mnˇe. Když jsme koneˇcnˇe dojeli ke sjezdovce, tak se všichni ˚ a vyrazili si koupit permanentku. Trvalo to jen chvíli a už jsme jeli na pˇrezuli do pˇreskáˇcu lanovce (Pˇribližováku) do p˚ ulky kopce. Poté jsme kus sjeli a sedli na lanovku na Lysou horu. Nahoˇre se všichni domlouvali o kdejakých vˇecech a pak se to koneˇcnˇe rozjelo. Šmudla se asi rozhodl, že si jízdu na lyžích vylepší a tak zaˇcal bourat do znaˇcek. Takhle se jezdilo až do uzavírací doby vlek˚ u a lanovek. Hned poté byl daný sraz na parkovišti opˇet pod sjezdovkou. Cesta zpˇet do chaty byla po svých.

32


Hned jak jsme dorazili do chaty, každý se nˇejak ubytoval a rozdˇelovala se práce. Nˇekteˇrí se mˇeli postarat o veˇceˇri a jiní zas o nˇeco jiného.. Mezitím kdo byl bez práce, tak ji bud’ dostal, nebo se šel sprchovat. Po dobré veˇceˇri byly tˇri aktivity-bud’ hrát Bang, nebo koukat na televizi nebo spát. Každý si vybral nˇeco. Po krásném spánku byli všichni do jednoho donuceni vstávat abychom byli brzy na sjezdovce, protože bylo potˇreba si ještˇe ráno zabalit. Malou chvíli po snídani se znovu opakovala cesta na sjezdovku, tentokrát ale skibusem. Všichni si poklidnˇe lyžovali, jenom prostˇe já musel já musel zahuˇcet do lesa.. Vlastnˇe ještˇe Žvejk spadnul do potoka a pár jiných drobností, které k lyžování nerozluˇcnˇe patˇrí. Chvíli pˇred ukonˇcením jízd nˇekterých z nás bylo malé obˇcerstvení. Polovina z nás jelo do chaty dˇrív, protože se chtˇeli ještˇe pˇrevléknout. Hned pak byl odchod na autobus, kde jsme se znovu všichni sešli. Za chvíli jsme mohli nastoupit do autobusu a odjet do Prahy. Mimochodem pˇripomínám že to už je nedˇele. V autobuse se znovu vˇetšina z nás uvedlo do spánku. Jak jsme pˇrijeli do Prahy, tak jsme se všichni rozlouˇcili a jeli dom˚ u. Ježek

Počítání netopýrů v Americe 16. 2. 2008 raz byl 7,30 hod. na nástupišti metra Zliˇcín. Pak jsme jeli autobusem asi hodinu do vesnice Moˇrina, a pak pˇešky do Ameriky. Cestou jsme si vysvˇetlili, jakým zp˚ usobem ˇcistí zdejší ˇcistiˇcka. Pak jsme vešli do d˚ ulní šachty. Netopýˇri se schovávali, kde to jen šlo – napˇríklad v mezeˇre velké asi ˇctyˇri centimetry – nˇekdy naopak viseli v hejnech vedle sebe. Po asi dvou hodinách cesty jsme došli k místu, kde bylo vidˇet ven, a tak jsme si dali pauzu a na denním svˇetle se najedli. Pak se šlo dál a než jsme došli na konec, tak jsme napoˇcítali celkem 208 netopýr˚ u. Nazpˇet se již šlo rychleji. Ze štol jsme vylezli dost špinaví. Pak jsme jen došli zpˇet na autobus. No, a rozchod byl v 5 odpoledne na tom samém místˇe, kde byl sraz. Kulda

S

Pochod Dr. Roberta Šumavského 8. 3. 2008 sobotu 8. bˇrezna 2008 (tradiˇcní termín druhé soboty v bˇreznu) probˇehl již 28. roˇcník Pochodu Dr. Roberta Šumavského okolo Prahy, za úˇcasti paní Vˇery Šumavské (88 let) – manželky Dr. R. Šumavského – na trase 10,5 km. Nutno ˇríci, že letošní roˇcník patˇril k tˇem velmi úspˇešným s úˇcastí 403 lidí na tˇrech trasách (10,5 km, 16 km a 26 km). Poˇcasí nám pˇrálo: mráz, déšt’ ani silný vítr úˇcastník˚ um nestˇežoval cestu, takže vládla spokojenost. Start byl u zastávky tramvají „Poliklinika Modˇrany“ a trasa vedla Modˇranskou roklí, na Cholupický vrch a k letišti Toˇcná, kde byla první kontrola. Kontrolu zajišt’ovali oldskauti našeho stˇrediska a Atrimu i Kendy patˇrí za to velký dík poˇradatel˚ u i úˇcastník˚ u. ˇ Trasa pak pokraˇcovala pˇres Cihadlo do Toˇcné a Keltskou nauˇcnou stezkou pˇres hradištˇe Šance a chatovou osadu Závist ke zbraslavskému nádraží (cíl zkrácené trasy 10,5 km). Delší trasy pokraˇcovaly do Bˇrežanského údolí, okolo lesní minizoo a Hálkova po-

V

Bitva papírovými koulemi, 8. 3. 2008

33

mníku vzh˚ uru na rozcestí „U hradištˇe“. Zde byla kontrola zajišt’ována ˇcleny 309. oddílu Stˇrelka (díky Syslovi a Opovi). Pak se trasy dˇelily. Dlouhá 26 km pokraˇcovala pˇres Lhotu, ˇ 101300-3 Praha Károv, Ohrobec a Jarovským údolím k zastávce Jarov (zajišt’oval KCT Karlov – Vránovi) a údolím Vltavy k nádraží Zbraslav do cíle. Krátká – 16 km – vedla od kontroly po žluté turistické znaˇcce pod hradištˇem na Závisti a Károvským údolím sbíhala k Vltavˇe a u chat osady Jarov se spojila s dlouhou trasou a spoleˇcnˇe smˇeˇrovaly do cíle u zbraslavského nádraží. Cíl (stejnˇe jako start) zajišt’ovali ˇclenové turistické i skautské Stˇrelky s pˇríznivci oddílu. Podˇekování patˇrí Blance, Ivanovi, Renˇce, Dítrovi. . . Stejnˇe tak vlajeˇcky, diplomky a nˇekterá razítka by nebyla nebýt umˇení a ochoty Logana – i jemu velký dík. Nakonec bych chtˇel podˇekovat všem, kteˇrí pˇrispˇeli ke zdárné pˇrípravˇe a pr˚ ubˇehu pochodu, konkrétnˇe ještˇe synovi Dr. Šumavského Mirkovi, který pomohl se zajištˇením vˇetší ˇcásti tisku materiál˚ u pro pochod. Standa, vedoucí štábu pochodu

Bitva papírovými koulemi 8. 3. 2008

V

sobotu ráno asi v 8:30 hod. jsme mˇeli sraz u stanice metra Strašnická. Tahle akce byla jen pro vlˇcata a mladší skauty. Když jsme byli u srubu, tak tam nám Stopaˇr pˇremˇeˇroval štíty. Mohli jsme mít vˇetší štít, ale ne o moc, a navíc mˇel ten s tím nadmˇereˇcným štítem o život míˇ n. Tentokrát tu nebyli prapory, které by nám doplˇ novaly životy. Tˇesnˇe potom co nám pˇremˇeˇrili štíty, jsme šli do lesa, a tam nás rozdˇelili na dva týmy. Armáda ˇcerných a armáda bílých. Po rozdˇelení jsme šli na místa, kde jsme postavili základny. Na stavbu jsme mˇeli dvˇe hodiny, respektive na dostavˇení, protože základ už tam stál od minulé bitvy. No, a když ten ˇcas vypršel, tak se šlo ke srubu, kde jsme se najedli a šli zase do lesa. A zaˇcalo se hrát. Úkolem bylo získat nepˇrítelovu vlajku ze základny nebo eliminovat co nejvíce nepˇrátel. Hra trvala skoro celé odpoledne a na konce se vyhlásil vítˇez. A vítˇezi se stali ˇcerní. Všichni si zabalili a odešli na autobus. Kulda

Úlet 2008 14.–16. 3. 2008 ž nˇekolik dní pˇred dovolenou se spoleˇcností Úlet airlines nám všem úˇcastník˚ um pˇrišel poštou dopis s letenkou, kterou jsme pozdˇeji použili pˇri odbavení. Pˇri srazu na letišti (nádraží) jsme museli projít odbavením, pˇri kterém nám byly zváženy naše zavazadla a zkontrolovány letenky. Letˇeli (jeli) jsme letadlem (vlakem) s místenkami a bˇehem cesty bylo samozˇrejmˇe podáváno obˇcerstvení od sliˇcné letušky se železným potravinovým vozíkem. Po výstupu z letadla jsme se s naším pr˚ uvodcem vydali na prohlídku mˇesta Hostinného. Po pˇríchodu do nˇekolika hvˇezdiˇckového hotelu (tamní skautské základny) byli všichni podrobeni d˚ ukladné kontrole, stejnˇe tak jejich zavazadla. Místní policisté (roveˇri) nalezli nˇekolik sáˇck˚ u drog a jednu bombu. Kdo prošel, byl vyfocen na svou strávní kartiˇcku, bez které by mu nebylo vydáno jakékoli jídlo. Po umístˇení do pokoj˚ u (jedna místnost pro všechny) jsme šli do konferenˇcní místnosti, kde nám bylo sdˇeleno nˇekolik základních informací a nabídnuto obˇcerstvení. Když se každý obˇcerstvil, nastal vhodný

U

34


ˇcas pro hotelovou orientální taneˇcnici, která pˇredvedla svojí krásnou sestaviˇcku. Pak jsme se koukali na film Úˇcastníci zájezdu. V sobotu ráno po probuzení šla vˇetšina rekreant˚ u na ranní aerobik a po hygienˇe následovala snídanˇe ve formˇe švédských stol˚ u. Každý si mohl vybrat chleba z nˇekolika druh˚ u velikosti a dokonce mezi ˇcajem a kakaem. Následnˇe jsme všichni jeli na výlet po místní železnici (hráli jsme hru Demokratická doprava). Po návratu, v hotelu zrovna vybuchly 4 plynové kotle (simulace zranˇení pro následné první ošetˇrení od ˇclen˚ u ˇcekatelského kurzu Scout-Tex, kteˇrí byli ubytováni ve stejné chatˇe). Všichni vyléˇcení dostávali obˇed, který byl vyhlášenou lah˚ udkou místního šéfkuchaˇre (tˇestoviny se salámem a sýrem). Po poledním klidu jsme se vydali do terénu, kde jsme obcházeli r˚ uzná stanovištˇe místních domorodc˚ u (vedení) a plnili zde r˚ uzné, vˇetšinou pohybové úkoly, které byly o týmové spolupráci. Po návratu do hotelu byli všichni vyˇcerpáni, a tak jsme šli do odpoˇcinkového salónu, kde jsme relaxovali a dostávali pochutiny pˇrímo do úst (hra Ostrovy). Plní sil jsme si šli doplnit síly na veˇceˇri, kde byl rozmanitý výbˇer z jednoho jídel. Pˇreplnˇení sil jsme se vydali spoleˇcnˇe se zájezdem Scout-Tex na námˇestí, kde bylo potˇreba uplatit si nˇekolik politik˚ u (vyhrála ta skupina, která mˇela nejvíc podpis˚ u o pˇrislíbení náklonnosti). Po návratu do chaty nás již oˇcekávala v nejvˇetším sále pˇripravená punková skupina, která hrála svou i pˇrevzatou muziku. Vˇetšina rekreant˚ u (skaut˚ u) se zapojila do tance, a tak pogo jen rozkvétalo. Ti, kteˇrí po koncertˇe ještˇe nešli spát, se bud’ mohli jít koukat na film Simpsnovi ve filmu nebo jít do místní ˇcajovny s nˇekolika druhy ˇcaj˚ u. Každý usnul, kde zrovna byl, a tak se všichni pohodlnˇe vyspali. Hned po spánku se všichni odebrali umýt a poté nasnídat. Tuším, že byl oblíbený chléb s marmeládou. Abychom neztráceli ˇcas, tak hned po snídani jsme šli ven, kde jsme hráli jednu hru za druhou. Napˇríklad Ponorky, Hada, Mrazíka, Hututu, a jiné pohybové hry. Na tyto hry nebylo nejvhodnˇejší poˇcasí, ale zˇrejmˇe to nikomu nevadilo, protože se všichni bavili. Je to možná tím, že si všichni „úˇcastníci zájezdu“ navzájem rozumˇeli. Jelikož nám pozdˇeji už vyprchal všechen herní ˇcas, bylo zapotˇrebí jít dˇelat jinou d˚ uležitou ˇcinnost, tedy obˇed. Každý se najedl do sytosti a šlo se dobalit posledních pár vˇecí. Poté šli nˇekteˇrí uklízet a zbytek šel hrát hru (tentokrát v klubovnˇe). Po hˇre a po úklidu si všichni chvíli o nˇeˇcem povídali napˇríklad, co se jim na kurzu líbilo nebo jaké mají odtud zážitky. Hned jak se to ukonˇcilo, každý si vzal sv˚ uj batoh a všichni spoleˇcnˇe jsme vyrazili na cestu k vlaku. Po pˇríchodu na nádraží bylo i pouhým okem vidˇet že vlak (letadlo) je v nedohlednu, a tak jsme ˇcekali. Za pár okamžik˚ u vlak (letadlo) dojel do zastávky. Všichni nastoupili. A jelo se dom˚ u. Cestu vlakem trávil každý jinak. . . Nˇekdo spal, nˇekdo si ˇcetl a nˇekdo dˇelal tˇreba nˇeco úplnˇe jiného. A pak už jsme pˇrijeli na Hlavní nádraží v Praze. Každý se sice vydá jiným smˇerem, ale i tak je louˇcení v nedohlednu protože se všichni zase nˇekde sejdou. Ježek a Kouzelník

Výprava do Doks 20.–22. 6. 2008 pátek byl sraz u klubovny, ale i na nádraží. U klubovny jsme byli, protože na výpravu odjíždˇely dvˇe samostatné skupiny. Naše skupina jela Berdyho autem, u klubovny jsme nakládali kola, motokáry a minibiky. Bˇehem naší cesty se nestala žádná zvláštní událost, takže se pˇresuneme až do klubovny

V

Výprava do Doks, 20.–22. 6. 2008

35

v Doksech. Tam se každý naveˇceˇrel z toho co mˇel a zabydlel se. Ten veˇcer se v Doksech konal koncert, takže kdo mˇel zájem, tak se tam šel podívat. V sobotu brzy ráno, asi ve ˇctyˇri hodiny, jsme chtˇeli pˇrivítat první letní slunce a naklonit si jeho pˇrízeˇ n, aby nám celé léto krásnˇe svítilo. Vyrazili jsme na Bezdˇez. Pod hradem jsme pˇrivázali Kuldu jako obˇet’ bohu slunce Ra, na žebˇriny, ale záhy jsme zjistili, že se veˇcer nˇejak mnoho najedl a máme výrazné problémy ho vynést k bránˇe hradu. Nakonec jsme ho tam spoleˇcnými silami všech, vˇcetnˇe jeho dostali a i když jsme ho obˇetovali, sluníˇcko se neobjevilo a s odstupem ˇcasu musím ˇríct, že i na táboˇre nám mnoho nesvítilo. Pˇríštˇe si musíme najít jinou obˇet’. Po pˇríchodu zpˇet na základnu se šlo ještˇe na pár hodin spát. Asi v devˇet hodin se konala snídanˇe kterou si ani nepamatuji. Poté jsme jeli, ˇcást na kolech, ˇcást u Berdyho v autˇe, do letištˇe v Hradˇcanech jezdit na minibikách a motokáˇre. Než jsme zaˇcali jezdit, zkontrolovali jsme zda jsou minibiky v poˇrádku a jezdili dokud nám nedošel benzín a dokud nás to nepˇrestalo bavit. Vydrželi jsme tam zhruba celý den a když byl ˇcas odjet, tak jsme nasedli na kola nebo k Berdymu do auta a jeli jsme zpˇet na základnu. Veˇcer jsme mˇeli lehce pálivou veˇceˇri a poté byl ˇcas na jiné aktivity, jak je tˇreba hra Bang nebo ping pong. Zájemci se mohli ještˇe v podveˇcer, stejnˇe jako minulý veˇcer, jít vykoupat do Máchova jezera. V nedˇeli, po noˇcním odpoˇcinku bylo hned ráno na ˇradˇe balení a stihli jsme ještˇe jednou vyrazit na letištˇe si zaˇrádit na minibikách a motokáˇre, resp. Na tom z nich po našem sobotním ježdˇení zbylo. V poledne odjezd dom˚ u, což neprobíhalo nˇejak zvláštnˇe. Odvezli jsme si krásné zážitky, únavu a Mikki zlomenou ruku. Po pˇríjezdu do Prahy se všichni rozešli do svých domov˚ u. Ježek, Kulda


Odpoledne plné her 13. 9. 2008 yla sobota, krásný den, a skauti se scházeli už v deset hodin ráno. Na Skalce pˇred Tescem pˇripravili vše, co bylo tˇreba, napˇr. houpaˇcku udˇelali tak,že vyrobili dvˇe trojnožky a dali k nim lano a trojnožky pˇrivázali k kmen˚ um strom˚ u. Pak tam byl slizolep, prostˇe sliz. Bungee-runnig byla velká guma a provozoval ji Bobo. Úkolem bylo dobˇehnout pro vˇcelku Máju a vzít ji. Twister se hrál taky bud’ na co nejlepší ˇcas nebo proti soupeˇri. Pavouˇcí sít’ tam byla zapeklitá, ale nakonec jsem ji zvládl i já. Sluníˇcko a Gingo malovaly úˇcastník˚ um obrázky na ruce a na ˇcelo atd. Krmení Balúa mˇel na starosti Standa s Renatou. Ch˚ udy mˇel Napo a chodilo se kolem strom˚ u. S vodní pistolí byl úkol nalít vodu do flašky. Skákání v pytlích mˇel Kocour a bylo to celkem tˇežké. Kulda a Opo mˇeli puzzle a hlavolamy. Nakonec bylo prásknutí balónku, tedy draka. Potom na úˇcastníka ˇcekala sladká odmˇena. Celá akce pro veˇrejnost zaˇcala ve 14 hod. a konˇcila v cca 16 hod. Pak jsem se pustili do úklidu a šli jsme dom˚ u. Mikki

B

Výprava vlčat do Úval 19.–21. 9. 2008 oté, co zásah vyšší moci pˇrekazil naše plány na cestu do Kralup nad Vltavou, nás témˇeˇr na poslední chvíli zachránilo pohostinství vstˇrícných úvalských skaut˚ u. Jejich základnu tvoˇrí pˇekný areál a dvˇe útulné klubovny, z nichž v jedné, kterou jsme pˇres den používali zároveˇ n jako jídelnu a spoleˇcenskou místnost, spali skauti a druhou jsme zabrali my s vlˇcaty. V pátek veˇcer jsme kromˇe veˇceˇre z vlastních zásob zvládli nˇekolik her. Za svˇetla ještˇe venku, kde zvláštˇe nˇekteˇrí ukázali skuteˇcnˇe netušené možnosti základny ke schovávání (vid’ Ježku), potom v klubovnˇe, kde jsme hráli obligátní Bang! a také zcela novou hru, pˇri které jsme provˇeˇrili svou pamˇet’ pˇri prohledávání draˇcí jeskynˇe. Sobotní dopoledne jsme strávili výletem do Klánovického lesa. Navzdory splnˇenému pˇredsevzetí nevracet se stejnou cestou, kterou jsme pˇrišli, se nám povedlo nezabloudit a vrátit se vˇcas na obˇed. Odpoledne jsme s nˇekterými vlˇcaty vystˇrihovali snˇehové vloˇcky, zatímco ostatní, kteˇrí se nechtˇeli vˇenovat této „zábavˇe pro malý dˇeti“ stavˇeli „bunkr“, který pak zase rozebrali, aby se pneumatiky (ano, mají tam uskladnˇené staré pneumatiky, a je s nimi docela zábava) použité pˇri jeho stavbˇe mohli promˇenit v zákeˇrné skˇrety pˇri hˇre, kterou spoleˇcnˇe se skauty vymysleli. Veˇcer jsme zpívali s kytarou a vlˇcata poté usínala pˇri sledování pˇríbˇehu z Doby ledové.

P

Výprava skautů do Úval, 19.–21. 9. 2008

37

V nedˇeli jsme hlavnˇe uklízeli a celkovˇe peˇclivˇe zahlazovali stopy po svém pobytu. Kromˇe toho jsme si ještˇe stihli zahrát Bang a pak jsme se vydali dom˚ u. Beˇ na

Výprava skautů do Úval 19.–21. 9. 2008 pátek jsme se sešli na Masarykovˇe nádraží a po asi p˚ ulhodinové cestˇe vlakem jsme vystoupili na nádraží v Úvalech. Asi po 15 minutách jsme dospˇeli k základnˇe, kde jsme nejdˇríve hráli hry, potom jsme se vybalili a pak hráli Bang, Carcasone, Mrakošlapy a Sabotéry. Místo pátku jsme šli spát až v sobotu (cca v jednu ráno). Kolem deváté hodiny byl budíˇcek a snídanˇe (rohlíky s nutelou). Po snídani jsme hráli Safary, a potom jsem hráli asi do obˇeda stolní hry. Po obˇedˇe jsme odešli do lesa, kde byla hrána hra s názvem Pašeráci. Po této vyˇcerpávající hˇre jsme šli nazpˇet, a po cestˇe jsme narazili na automat s výbornou sodovkou. K veˇceˇri byla sekaná s bramborovou kaší. Po veˇceˇri jsem zahráli freesbee (svítící) a znovu další stolní hry a šli zase kolem dvanácté spát. V nedˇeli ráno jsme si zabalili, zahráli fotbal a nakonec odešli na vlak. Cestou na vlak si všichni naplnili lahve tou výbornou sodovkou a spokojeni jsme se odebrali na zastávku. Jakub

V

Výprava vlčat do Roztok 3.–5. 10. 2008 ešlo se nás asi 8 vlˇcat na Masarykovˇe nádraží. Jeli jsme vlakem, a když jsme vystoupili, tak jsme šli do prudkého kopce. Našli jsme klubovnu, tam jsme se nejdˇrív najedli, a pak jsme si šli vybalit. Po setmˇení jsme si zahráli baterkovou stˇrílenou. Ta se hrála takto: jedna strana bránila a druhá útoˇcila. Když nˇekoho zasáhlo svˇetlo z baterky, musel se jít nabít, tzn., že musel jít na urˇcené místo, kde mˇel napoˇcítat do 20. Pˇríští den byl vˇenován drak˚ um. Nˇekdo mˇel draka už hotového. Ve skupinkách jsme stavˇeli 3 draky vlastní. Po obˇedˇe jsme je šli pouštˇet. Všechny létali dobˇre, ale ten koupený nejlépe. V nedˇeli jsme se po snídani už jen zabalili a jeli dom˚ u. Bylo to fajn. Bob

S

Pingpong, filmová noc, výlet po Praze 3.–4. 10. 2008 dravím všechny ˇctenáˇre, abych byl upˇrímný, tak tato zajímavá akciˇcka zaˇcala na zastávce Donovalská, kde se podle instrukcí mˇeli všichni sejít. Hned jak dorazil poslední opozdilec (myslím, že jsem to byl zrovna já), tak jsme mohli vyrazit smˇerem ke kostelu, kde se mˇela filmová noc uskuteˇcnit. Po pˇríchodu do kostela jsme chtˇeli co nejdˇríve postavit na nohy zdejší ping pongový st˚ ul. Sláva, podaˇrilo se. Ale ještˇe pˇred turnajem nás Mudrc provedl po kostele ve kterém hraje na varhany pˇri mši. Pak jsme se tedy vrátili do místnosti ve které probíhal náš program. V tu chvíli mohl turnaj v ping pongu zaˇcít. Asi uprostˇred hry dorazil zbytek úˇcastník˚ u. Poté se vybírali dobrovolníci, kteˇrí dojdou do obchodu pro snídani na další den. Hned jak se tato vˇec vyˇrídila, bylo na ˇcase zahájit filmovou noc, pˇri

Z

38


které jsme shlédli filmy jako napˇríklad Kostka, Kurýr 2, Drž hubu! a jiné... Podle mého názoru byli všichni spokojení. Lidé postupnˇe usínali. Druhý den ráno bylo na programu balení. Poté snídanˇe a po ní odchod na metro. Metro nás svezlo až na Muzeum, kde jsme vystupovali. Prošli jsme Václavské námˇestí a ˇrada z nás dostala hlad. Není divu, protože se blížila doba obˇeda. Dohodli jsme se tedy, že se p˚ ujdeme najíst do ˇcínské restaurace. Všem moc chutnalo. A nejen to. Seba a Mikky si dali v restauraci dvacet, z toho d˚ uvodu, že se jim celou noc nechtˇelo spát. Po výborném obˇedˇe vedla naše trasa po Praze kolem Národního divadla a pˇres most Legií. Uprostˇred mostu jsme sešli schody na ostrov, kde se rozpoutala kaštanová bitva. Když nás to pˇrestalo bavit, tak jsme znovu vyrazili na cestu. Naše cesta vedla dále pˇres most Legií až na stanici metra Malostranská. Dole v metru byl ohlášen rozchod, ale všichni stejnˇe jeli metrem spolu takže to vlastnˇe bylo jedno. Ježek

Mikulášské putování 29. 11. 2008

L

etošní Mikulášské putování probˇehlo týden pˇred svátkem sv. Mikuláše v sobotu 29.11.2008. Protože se konalo ve stejném dni jako Mikulášský karneˇ val, trvalo pouze do obˇeda a uskuteˇcnilo se v prostoru Cimického háje. Vlˇcata se svˇetluškami absolvovala cestu k Mikuláši a dvˇema ˇcert˚ um od ˇ okraje Cimického háje po stezce sestavené ze 22 úkol˚ u, které byly na dohled od sebe. Úkoly byly na kartách a úˇcastníci vybírali z možností A, B, C, D správnou odpovˇed’. Úkoly byly zamˇeˇreny na poznávání r˚ uzných míst naší vlasti, ale i dopravních ˇ znaˇcek, pˇrírody ci veˇcerníˇck˚ u. Setkání s Mikulášem a ˇcerty probˇehlo v místˇe bývalého srubu myslivc˚ u se cviˇcnou norou. Srub pˇred nˇekolika lety vyhoˇrel a místo bylo tak jako stvoˇrené pro ˇcerty. Putování se všem líbilo, k ˇcemuž pˇrispˇely i balíˇcky, které rozdával Mikuláš. Avšak balíˇcek dostal pouze ten, kdo ˇrekl básniˇcku nebo zazpíval písniˇcku. Kiki a Alka zpívaly a ˇríkaly básniˇcku po jednotlivých slovech ˇci slabikách, stˇrídajíce se v nich. I ˇcert s Mikulášem zareagovali a dˇevˇcat˚ um nejdˇríve jeden a pak druhý rozdˇelovali vˇeci systémem: jedna vˇec jedné, druhá vˇec druhé atd. Dˇekuji všem, kteˇrí pomohli s pˇrípravou a realizací putování (Opo, Žvejk, Sysel a Renˇca). Standa

Vánoční výprava do Měsíčního údolí 12.–14. 12. 2008

V

pátek když jsme pˇrijely, tak jsme si vybalili a zbytek veˇcera jsme hrály stolní hry. V sobotu ráno jsme mˇeli jako rozcviˇcku freesbie a samo sebou nám zaletˇelo do ˇreky, a tak jsme ho tam lovili a nakonec to Marka pˇrestalo bavit, tak se pˇrevlékl do plavek a plaval pro nˇej. Asi v 10 hodin, jsme zaˇcali pˇripravovat Štˇedrý veˇcer. Hledali jsme stromek vˇetve na vˇence apod. Po poledním klidu jsme pro zmˇenu pˇripravovali Štˇedrý veˇcer, ale nebylo toho už tolik, takže jsme si i zahráli nˇejaké hry. A pak to zaˇcalo - veˇceˇre po ní se rozdaly dárky a další etapou bylo spaní. Nedˇele byla taková pohodovˇejší, hrály se hry jako tˇreba kometa, freesbie. A

Výprava vlčat na Vyšehrad, 10. 1. 2009

39

pak se balilo na cestu dom˚ u. Kulda Vše zaˇcalo u pokladen na Hlavním nádraží, kde se celá smeˇcka postupnˇe sešla. Když jsme byli všichni, odjeli jsme vlakem do Benešova. Z Benešova jsme šli asi hodinu. Když všichni uvidˇeli chatu ˇrekli: „sláva!“. Pak jsme se šli najíst a „zapluli“ jsme do postele. Ráno mˇeli všichni napilno. Naše smeˇcka mˇela najít vˇetve na vˇence. Celé dopoledne jsme je hledali a mezitím hráli hry. Když už jsme jich mˇeli dost, odnesli jsme je k chatˇe. Pak všichni dˇelali vˇence. Nakonec všichni zdobili stromeˇcek. Pak pˇrišla štˇedroveˇcerní veˇceˇre. Po veˇceˇri se nikdo nemohl doˇckat rozbalování dárk˚ u. Poslední den všichni uklízeli a jeli dom˚ u. Martin

Výprava vlčat na Vyšehrad 10. 1. 2009

V

sobotu 10. ledna 2009 jsme se sešli (Kuba, Medvˇed, Honza a Panda, Soviˇcka, Kocour a Beˇ na) na metru Strašnická. Metrem jsme jeli na stanici Vyšehrad, a pak jsme šli pˇrímo na samotný Vyšehrad. Pˇred hlavní bránou jsme se rozdˇelili na dva týmy. Tým 1: Honza a Medvˇed, tým 2: Kuba a ˇ Panda. Dostali jsme mapu, úkoly a šli jsme je plnit. Casový limit byla jedna

hodina. Tým 1 šel k rotundˇe sv. Martina, zakreslil ji do mapy a dál šel ke kostelu sv. Petra a Pavla. Opsali jsme název kostela do mapy a šli jsme ke ˇctyˇrem velkým sochám v parku. Do mapy jsme nakreslili ˇcertovy kameny. Dál jsme pokraˇcovali na Vyšehradský hˇrbitovSlavín a mˇeli jsme za úkol najít hroby jednoho malíˇre, jednoho umˇelce, spisovatele a další. Bonus byl najít hrob zakladatele ˇceského skautingu. Tým 1 našel všechny. Pak jsme se oba týmy a vedoucí sešli na urˇceném místˇe. Tam jsme si dali svaˇcinu a šli jsme na prohlídku podzemních chodeb-kasemat, které dˇríve sloužily jako pevnost voják˚ u. Dnes jsou zde uloženy originály soch z Karlova mostu. Po prohlídce kasemat jsme mˇeli p˚ ul hodiny na dodˇelání úkol˚ u. Šli jsme na vyhlídku a plnili další dva úkoly, které byly: najít z vyhlídky podle kamenné mapy na Vyšehradˇe památky a mosty. Po splnˇení úkol˚ u jsme si šli zahrát další hru na hˇrištˇe - cílem bylo najít co nejvíce oranžových papírk˚ u a na nich byly napsány povˇesti o Vyšehradˇe. Odpoledne jsme se vrátili do klubovny. Jeden ˇclen z týmu slepoval povˇesti na papírkách, Kuba uždiboval kusy chleba a Medvˇed ˇcetl povˇesti ze slepených papírk˚ u. Pak jsme snˇedli polévku, kterou nám uvaˇril Kocour. Po polévce jsme luštili kˇrížovku. Tajenka byla CABS. Za odmˇenu si vítˇezný tým (tým 1) mohl vybrat bonbóny ze ˇctyˇr druh˚ u. Druhý tým vzal, co zbylo. Honza

Střediskový sraz v Jilemnici 29.1.–1.2. 2009 entokrát naše výprava zaˇcala už ve ˇctvrtek, protože v pátek byly pololetní prázdniny. Já, Kulda, Mikki, Pirát a Jakub jsme mˇeli pohodovou cestu autem, které ˇrídil Berdy. Jinak auto bylo plnˇe naloženo lyžaˇrskou výba-

T

40


vou pro zimní radovánky. Do klubovny v Jilemnici jsme dojeli jako první, ostatní dorazili pozdˇeji vlakem. Všichni jsme se ubytovali, najedli se a šli spát. V pátek ráno byl budíˇcek velmi brzy, aby jsme se mohli vrhnout co nejdˇríve na sjezdovky ve Skiareálu Medvˇedín. 309. smeˇcka vlˇcat šla na žlutou sjezdovku, svˇetlušky s sebou mˇely boby a Sýkorky šly drandit na snowboardech. 309. Stˇrelka šla sjíždˇet sjezdovku ˇcervenou. Po vyˇcerpávajícím výkonu na lyžích zbyla síla na nˇejaké hry akorát vlˇcat˚ um. V pátek veˇcer mˇeli program zvlášt’ vlˇcata a svˇetlušky, zvlášt’ skauti a skautky a zvlášt’ roveˇri. Další den jsme se opˇet vydali lyžovat. Vlˇcata se posunula na ˇcervenou a s nimi i holky, skauti si troufli na sjezdovku ˇcernou, kde bylo nevlídné poˇcasí. Byla tam velká mlha a mraky velmi nízko. Jinak snˇehu bylo všude dost a trošku napadalo i nového. Sobotní veˇcer jsme všichni hráli „Kufr“ a na námˇestí v Jilemnici jsme podpláceli naše poslance. V nedˇeli ráno, hned po snídani zaˇcal velký úklid, balení, nakládání a odjezd dom˚ u. Myslím, že tato výprava byla velice povedená, každý si bohatˇe užil snˇehu a zase jsme mˇeli pˇríležitost se navzájem o nˇeco více poznat. Budu doufat, že pˇríští rok se pojede zase. Vydra Ve stˇredu 28. 1. 2009 jsme si odnesli lyže a lyžáky do klubovny. Ve ˇctvrtek 29. 1. jsme dostali pololetní vysvˇedˇcení a hned odpoledne v 17,30 hodin jsme vyjeli z Hlavního nádraží na hory. Po 3 hodinách jsme dorazili do Jilemnice. Ubytovali jsme se na základnˇe místních skaut˚ u a skautek. Bylo nás celkem 30. Veˇcerka byla ve 22 hodin. V pátek ráno byl budíˇcek v 7 hodin, snídanˇe v 8,30 hod. a v 9 hodin jsme vycházeli ze základny. Jeli jsme skibusem asi tˇriˇctvrtˇe hodiny a dorazili jsme do Medvˇedína. Na parkovišti nás ˇcekal Berdy s našimi lyžemi, které dovezl autem. Když byli všichni pˇripraveni, vyjeli jsme ke sjezdovkám. Berdy a Beˇ na si nejprve vyzkoušeli naše lyžaˇrské dovednosti, a pak nás rozdˇelili do dvou skupin. V družstvu zaˇcáteˇcník˚ u byli Klokan, Kuba a Ještˇerka a v družstvu pokroˇcilých byli Medvˇed a Martin. Jezdili jsme asi 2 hodiny, pak jsme šli na obˇed. Po obˇedˇe jsme lyžovali do 15 hodin. Ve zdraví jsme se vrátili na základnu. Také sobotu jsme strávili lyžováním na sjezdovce. Po veˇcerech nám Kiki vyprávˇela horory a hráli jsme hru na podplácení politik˚ u. Poslední den, v nedˇeli 1. února, jsme vstávali až ve ˇctvrt na devˇet. Po snídani jsme venku hráli hru Na písmenka. Po hˇre jsme si šli zabalit vˇeci. V poledne jsme šli na vlak. Dom˚ u jsme dorazili unaveni, ale spokojeni z pˇeknˇe prožitých pololetních prázdnin na horách. zapsal Medvˇ ed za pomoci Pandy

Letní tábor Sedlo 4.–25. 7. 2009 iž po ˇctvrté jsme jeli na taboˇrištˇe u Sedla, které je poblíž Jíndˇrichova Hradce. Tábor jsme celkem rychle postavili. Tábor tradiˇcne trval tˇri týdny. Táborovky mno... tak skauti mˇely na téma Baldur‘s Gate aneb Dˇrevárna. My jakožto „záporní“ hrdinové jsme pˇred táborem pomáhali jednomu necromancerovi vyvolat nejhoršího démona všech dob Bala (nevim jak se to píše) a spoutat ho, ale pˇrekazil nam to hrdina ehm spíš rádoby hrdina který v nepravou chvili zabil onoho necromancera a tím pˇrerušil když už démon byl na svˇetˇe ale nebyl spoután a tak jsme toho démona v hˇre mˇeli zesmrtelnˇet a zabít abychom napravili co zp˚ usobil onen rádoby hrdina po uspˇešném dokonˇcení táborovky bvyla výteˇcná hostina.

J

Letní tábor Sedlo, 4.–25. 7. 2009

41

Vlˇcata v etapové hˇre Mluvící balík ale bohužel nevím o ˇcem to bylo jen vím že hlavní postavou byl Papouch který vlˇcat˚ um dával úkoly a tušim že se snažili vyhnat bazilišky, ale jak ˇríkám nevím to jistˇe. tenhle tábor se nám celkem povedlo i poˇcasí sice obˇcas pršelo ale tak to je nutný. Služby na taboˇre vedli Ježek, Pepa a já (Kulda) to byly služby které vedly skauti a pak byly dvˇe služby roverské kde byly vedoucí Ruda a Smíšek ale jedna služba se asi kolem poloviny tábora rozpadla tak už byly jen ˇctyˇri služby a takový dohleda a pomoc byla Klára. Jindˇricháˇc a problem s dopravou, to je tak že když jsme ˇ ákej Ježek a Sheep odhlasuje že se pojede bez kol tak je na táboˇre bez kol, když to n to trochu problém se dostat na zastávku autobusu vˇcas tˇežký zvlášt’ když ˇcekáme na deset lidí co se zaprvé loudaj a za druhé se ještˇe vracej pro plavky, peníze atd... takže ponauˇcení pro pˇríštˇe mit aspoˇ n hodinu a p˚ ul rezervu. Tak jak bych pokraˇcoval dál mno konec tábora byl kapánek deštivý ale to se dalo zvládnout celty a plachty se sbalily jetˇe než staˇcily zmoknout (nebo aspoˇ n myslím). A na závˇer chci podˇekovat všem co se na táboˇre podíleli, takže nejprve chci podˇekovat Ironovi, který sice na taboˇre nepobyl zrovna moc ˇcasu, ale urˇcitˇe mˇel spoustu práce s uˇcetnictvím a vždycky se tam skoro hned když pˇrijel moˇril se Šmudlou nad papírama, pak chci podˇekovat urˇcitˇe Berdymu, který nám tam vlastnˇe ten tábor dovezl a strašnˇe pomohl se samotnou stavbou pak chci podˇekovat Achilovi a Opovi, kteˇrí si dali práci pro náš program, dál Mudrcovi, který tak nˇejak dosedl na místo vedouciho skaut˚ u a pomáhal Achilovi a Opovi s programem, dále pak Kláˇre(Žofii) která vedla kuchyˇ n a urˇcitˇe i Kocourovi Beˇ novi a Soviˇcce kteˇrí krotili vlˇcata a chystali jim program mno a pokud sem na nˇekoho zapomnˇel tak se omlouvám. Kulda


Zahajovací výprava Tábor 18.–20. 9. 2009 ahajovací výprava do Tábora. V pátek 18. záˇrí jsme se spoleˇcnˇe se skauty sešli na Hlavním nádraží, a jeli do Tábora. Veˇcer jsme si ještˇe stihli zahrát venku nˇejaké hry a šli jsme spát. V sobotu dopoledne jsme šli na výlet. Zjistili jsme, že naplánovat cestu podle mapy a pak ji sebevˇedomˇe nechat doma není nejlepší nápad - ovšem cena za tuto zkušenost nebyla pˇrehnanˇe vysoká, prostˇe jsme místo rozhledny ve Vˇetrovˇe vidˇeli Beneš˚ uv památník v Sezimovˇe Ústí. Odpoledne jsme kromˇe kromˇe "testování" nového rozšíˇrení hry Bang! zvládli ještˇe udˇelat nˇeco ke stezkám a odborkám. V nedˇeli se jelo dom˚ u, zazvonil zvonec a výpravˇe je konec. Beˇ na

Z

Válka o Cintru 25.–28. 9. 2009 raz byl na hlavním nádraží (myslím). Poté, co jsme se všichni sešli, tak jsme nastoupili do vlaku a už jsme si to šnˇerovali na Cintru. Mezi tím jsme sice museli pˇrestupovat, ale myslím že to nikomu nevadilo. Poté, co jsme pˇrijeli do té vesnice (která právˇe nevím, jak se jmenuje, a asi si na to jen tak nevzpomenu), tak jsme si to šnˇerovali ještˇe pˇekný kus cesty ve velké tmˇe. Hned, co jsme si to došnˇerovali na louku, tak jsme vyhledali vhodné místo, kde bychom mohli postavit stan, a hned jsme zaˇcali stavˇet. Poté, co jsme dostavˇeli stany, tak jsme hodili vˇeci do stan˚ u a už jsme si to šnˇerovali registrovat zbranˇe. Myslím, že nikdo nemˇel žádný problém, samozˇrejmˇe až na Achila, který si musel k meˇci dolepit špiˇcku nebo co. Pak jsme si šli lehnout a do 5 minut jsme všichni spali. Ráno už nevím, co jsme mˇeli k snídani, ale bylo to dobré. Pak jsme nemˇeli co dˇelat, tak jsme si všichni šermovali. Mezi touhle asi p˚ ul hodinou se stihla zlomit Pepova palice a m˚ uj meˇc . Tak jsme si sehnali náhradní zbranˇe, a pak jsme si to šnˇerovali na sraz, kde se ˇcetly pravidla. A hned poté jsme si udˇelali obˇed, ale taky nevím, co jsme mˇeli. Hned po obˇedˇe jsme si to už šnˇerovali na bitvu. Celé odpoledne bylo výborné, pokaždé, když jsme narazili na armádu, tak jsme je rozsekali s minimálními ztrátami, ale u konce nás obklíˇcili a všechny nás zabili. Pak byl veˇcer a na veˇcer jsme mˇeli veˇceˇri, ale taky nevím co bylo. Pak jsme chvíli hráli na kytaru a šli jsme spát. V nedˇeli, hned co jsme se vzbudili, jsme mˇeli snídani, dokonce si myslím, že jsme mˇeli opovu buchtu, kterou upekl jeho... nevím kdo. A už jsme si to šnˇerovali do bitvy. Ráno se nám v˚ ubec nedaˇrilo. Dvakrát nás zniˇcila nepˇrátelská armáda, ale pak jsme se nˇejak vzchopili, a už to jelo jako vˇcera. Poté byl obˇed a dokonce mám pocit, že jsme mˇeli ˇcínskou polívku. Po obˇedˇe jsme šli znova do bitvy, která byla taková vyrovnaná. Myslím, že nás dvakrát porazili a my je asi tˇrikrát. A už byl veˇcer a s ním

S

Den deskových her, 3. 10. 2009

43

veˇceˇre, bohužel zase nevím co jsme jedli. Tenhle veˇcer byl stejný jako ten minulý, hráli jsme na kytaru a pak šli spát. Nevím, jak se to Achilovi povedlo, ale prý mu spadla penˇeženka do žumpy, a ještˇe k tomu ty peníze sušil u nás ve stanu. To byl smrad, že by z toho umˇrel i slon. A už bylo pondˇelí a s nim snídanˇe a k snídani byli koupené buchty. A zase hned po snídani jsme si to šnˇerovali na bitvu, která byla už bohužel krátká.Hned, co jsme udˇelali poslední úkoly, tak jsme si to šnˇerovali na závˇereˇcnou bitvu, kterou jsme prohráli kv˚ uli králi, který odvolal obranu a naˇrídil jí, aby šla do útoku. Tak jsme sešli dol˚ u a už jsme si balili. Hned co jsme si sbalili a všechno udˇelali, tak jsme si to šnˇerovali do té vesnice. A už jsme jeli do Prahy, sice jsme museli jednou pˇrestupovat, ale myslím že to nikomu nevadilo. Pˇrijeli jsme do Holešovic a dál... už není nic zajímavého. Šíp

Den deskových her 3. 10. 2009 en deskových her probˇehl v sobotu 3. ˇríjna 2009 od 10 hodin v sokolovnˇe v Hostivaˇri. Hrály se tam zábavné hry. Jim Jam, Puzzle, Prší, Kostky a speciální disciplíny jako skok pˇres švihadlo, navlékání korálk˚ u, kreslení barvami na sklo. K pití se tam podávala toˇcená kofola. Když nˇekdo vyhrál, tak hrál s ostatními vítˇezi až z˚ ustal jeden ˇclovˇek, který vyhrál danou disciplínu. Nakonec bylo vyhlášení vítˇez˚ u. Kdo vyhrál, dostal sladkou odmˇenu a vˇecný dar. Byla to zábava všichni se dobˇre bavili. Martin

D

Střediskový sraz v Seči 16.–18. 10. 2009 še zaˇcalo, když jsme se v pátek 16. ˇríjna sešli na nádraží Holešovice. Zde jsem s hr˚ uzou zjistil, že z našeho oddílu, místo pˇredpokládaných šesti lidí (následnˇe jenom ˇctyˇr), jedou pouze dva. Dohromady jsme tedy byli ˇctyˇri: já, Klára, Mrˇ nous a Kulda. Spoleˇcnˇe s námi jeli Napovi skauti spoleˇcnˇe s Paviánem a Kubou. V okamžiku pˇríjezdu na námˇestí do Seˇce jsme zjistili dvˇe vˇeci: je tu spousta snˇehu a to, že Napo neví kudy jít. Vše zachránila mapa na zdi obecního úˇradu a m˚ uj orientaˇcní nesmysl. Cesta na základnu probíhala celkem poklidnˇe, až na obˇcasné škádlení. Na základnˇe nás už ˇcekali vlˇcata. Rozebrali jsme si pokoje a šli jsme do hajan. Ráno se rozhodlo, že všichni p˚ ujdeme na výlet. My skauti jsme vyrazili smˇerem ke zˇríceninˇe hradu Vildštejna. Cestou kolem vodní nádrže jsme potkali vlˇcata a strhla se krvavá bitva snˇehovými koulemi. Na obou stranách bylo mnoho obˇetí, ale nakonec se všechny podaˇrilo zachránit. Pokraˇcovali jsme na zˇríceninu, kam jsme se museli vyškrábat nahoru po kopci ˇci po skále. Nakonec jsme všichni stateˇcnˇe stanuli na vrcholu a shlíželi jsme dol˚ u na nádrž a Seˇc. Následovala svaˇcina a stateˇcnˇe duely, kdy se B˚ uh legrace Pavián rozlobil na Šmudlu a jal se jej trestat svým božím hnˇevem. Poté, co se boží hnˇev ustal, jsme se vydali na zpáteˇcní cestu, kdy jsme si zahráli hru, kdy každý vyrobil co nejvˇetší snˇehovou kouli a poté se utvoˇrily týmy a museli si navzájem ony koule zniˇcit. Všichni jsme vyhráli mokré obleˇcení, a tak jsme se jali pokraˇcovat v cestˇe. Zpˇet na základnˇe jsme sborovˇe zaˇcali sušit vˇeci a nachystali se k pozdnímu obˇedu. Chvíli po obˇedˇe,

V

44


kdy se hrály r˚ uzné spoleˇcenské hry, byla vyhlášena baba ve snˇehovém bludišti. Ke konci se však zvrhla k hromadnému útoku na Šmudlu. Šmudla se stateˇcnˇe držel a nakonec se agresoˇri vzdali a jali se útoˇcit na nˇekoho jiného. Veˇcer jsme hráli r˚ uzné hry, napˇríklad telepatii a další. Naveˇceˇreli jsme se, zahráli si další hry a šli jsme opˇet spát. V nedˇeli jsme si opˇet zahráli spoleˇcenské hry a zároveˇ n vˇetšina uklízela základnu. Nakonec, poté co jsme uklidili spoleˇcenskou místnost, kuchyˇ n i pokoje jsme se vydali na zpáteˇcní cestu do Prahy. Opo

Výprava skautů do Roudnice nad Labem 20.–22. 11. 2009 še zaˇcíná dne 20.11. u pokladen na Masarykovˇe nádraží. Odjeli jsme z nádraží až do Roudnice. Z nádraží jsme šli kousek pˇešky až k základnˇe skaut˚ u. Dorazili jsme na místo a zaˇcala první hra: najít spacák, mýdlo, sirky atd. ve své krosnˇe. Kdo to našel první vyhrál. Po chvíli zaˇcala veˇceˇre. Po veˇceˇri nám Mudrc vysvˇetlil novou hru na Mrakošlapy. Všichni se dobˇre bavili. Po hˇre si každý dˇelal co se mu líbí. A šlo se spát. Ráno nás vyhnal Mudrc ze spacák˚ u. Nikomu se z nˇej nechtˇelo. A byla rozcviˇcka. Každý dostal GPS a hledal papírek se svým ˇcíslem. Kuba nám pˇripravil výbornou snídani ˇ íp. Pˇrišli jsme pod R ˇ íp. Na R ˇ íp jsme vylezli kakao a vánoˇcku. Pak jsme vyrazili na horu R ˇ nesch˚ udnou cestou. Na Rípu jsme hledali první kešku. Hledání se vydaˇrilo. Potom jsme se vydali hledat druhou kešku. Pokus se opˇet zdaˇril. K veˇceru jsme se vrátili na základnu. Pak byla veˇceˇre. A byla volná zábava. A šlo se spát. Ráno byla opˇet rozcviˇcka hra Mrazík. Pak se balilo a uklízelo. Jelo se dom˚ u. Martin

V

Prahou plnou strašidel 9. 1. 2010 ešli jsme se v sobotu 9. ledna ve tˇri ˇctvrtˇe na dvˇe na stanici metra Strašnická, odkud jsme dojeli metrem na Malostranskou. Dále jsme pokraˇcovali pˇešky pˇres Kampu až k Tyršovu domu. Tam byl sraz úˇcastník˚ u podveˇcerního závodu, který se znovu konal po roˇcní pauze. Mezitím, co jsem zaˇrizoval organizaˇcní vˇeci, se vlˇcata seznamovala se šiframi použitými v závodu. Protože Panda onemocnˇel, v závodní hlídce zbyli jen Bob a Had. Ještˇerka se Žralokem startovali s námi (Kocourem, Soviˇckou a Syslem) v závodu pro veˇrejnost. Každý tým obdržel sešitek s hesly a šiframi, které urˇcovaly ulice ukrývající strašidla. Objevené strašidlo odevzdalo za heslo kontrolní lísteˇcek s body. Naše skupinka našla skoro všech deset strašidel pro veˇrejnost. Jen jedno jsme nenašli, protože jsem se pˇrehlídl v rejstˇríku ulic. Závodní hlídka však mˇela šifry o dost složitˇejší, proto našli strašidel ménˇe. Pˇresto skonˇcili, ve své kategorii, na 9. místˇe z 27 hlídek, které závod dokonˇcili. Dalších 14 hlídek bylo pro pozdní návrat diskvalifikováno. Pˇríští rok to kluci urˇcitˇe zvládnou lépe a snad skonˇcí i s nˇejakou cenou. Po skonˇcení závodu bylo v areálu pˇredstavení a soutˇež o nejlepší strašidlo. Po vyhlášení výsledk˚ u závodu a zhlédnutí exhibice osvˇetleného modelu letadélka, jsme se vydali zpˇet na metro, které nás odvezlo na Strašnickou, kde už na nás

S

Zimní střediskový sraz Horní Mísečky, 28.–31. 1. 2010

45

ˇcekali rodiˇce. Kocour

Zimní střediskový sraz Horní Mísečky 28.–31. 1. 2010 e ˇctvrtek ve ˇctyˇri hodiny odpoledne jsme mˇeli sraz na autobusovém nádraží ˇ na Cerném Mostˇe na nástupišti ˇc. 3. Naskládali jsme vˇeci do autobusu a vyjeli jsme kolem p˚ ul páté. Nejbližší zastávka byla v Mladé Boleslavi na autobusovém nádraží. Pak jsme jen zastavovali na normálních zastávkách. Poslední zastávka byla v Horních Míseˇckách, kam jsme dorazili asi v osm hodin. Vyšli jsme z autobusu a byla vánice. Pak jsme vynosili vˇeci na hromadu za autobusem, rozebrali je a každý si svoje odnes do chaty kde jsme si uklidili lyže. Potom jsme si obleˇcení dali do skˇríní. Pak jsme šli na veˇceˇri. A potom jsem si povídal na pokoji s Mrˇ nousem, Šípem, Kuldou a Achillem. Vydra s Medvˇedem a Martinem si hráli u nich na pokoji. Pak jsme si šli lehnout. Další den jsme se šli nasnídat. Potom jsme se šli obléct, nasadit pˇreskáˇce a vzít si lyže z lyžárny. Lyže jsme si nasadili pˇred chatou, a jeli jsme si koupit permice. Byly slevy na jednodenní permice 50 %. Pak jsme vyjeli kotvou na Medvˇedín a sjeli jsme si ˇcervenou sjezdovku. Potom jsme si párkrát sjeli ˇcernou sjezdovku a Medvˇed s Martinem se pak oddˇelili, my jsme pak jezdili ˇcernou a oni ˇcervenou sjezdovku. Potom Kulda chtˇel na horké jablko, tak jsme šli do restaurace. Pak jsme ještˇe jezdili. V 11 hod. jsme mˇeli sraz na vršku Medvˇedínu s Martinem a Medvˇedem. Pak jsme sjeli do Jilemnické boudy, kde jsme mˇeli v 1140 obˇed. Mˇeli jsme rýžovou polévku a maso se špenátem a bramborovým knedlíkem. Po jídle jsme si vzali lyže a šli ještˇe do ˇctyˇr lyžovat. Po lyžováni jsme se šli pˇrevléct a usušit si vˇeci na topení. Pak jsme si šli jako pˇredtím povídat. Potom byla veˇceˇre. Pak jsem šel s Žvejkem, Achillem, Mrˇ nousem, Šípem a Kuldou jezdit na plackách do snow parku na velký kopec vedle chaty, a pak tam za námi pˇrišel Bobo. Po chvíli všichni odešli kromˇe Achilla, Žvejka a Kuldy, kteˇrí tam pak váleli sudy. Až pˇrišli, tak jsme si šli lehnout. Další den jsme mˇeli k snídani buchty a vloˇcky s mlékem. A zase jsme se šli po snídani ˚ , vzít si lyže a pˇred chatou si je obout, ale už nesnˇežilo. Po obléct a obout do pˇreskáˇcu nasazení lyží jsme sjeli k pokladnˇe a koupili jsme si permici na den. Potom jsme vyjeli na Medvˇedín a jezdili jsme tam jenom na ˇcervený sjezdovce. V 1140 hod. jsme mˇeli obˇed a mˇeli jsme k nˇemu fazolovou polévku a ˇrízek na pˇrírodno se sýrem a k tomu brambory a spoustu zeleniny. Pak se Achil, Šíp a Kulda rozhodli, že prodají permice a p˚ ujdou na pokoj. My jsme pak jezdili na Medvˇedínu na ˇcervené sjezdovce. Ve p˚ ul ˇctvrté jsem šel s Mrˇ nousem do chaty. A ostatní jezdili ještˇe chvíli na malé modré sjezdovce. A ve ˇctyˇri pˇrišli taky. Když jsme s Mrˇ nousem pˇrišli do chaty, dali jsme si sušit vˇeci, Kulda, Šíp a Achil hráli na pokoji draˇcí doupˇe. Mrˇ nous se pak k nim pˇridal a hráli jsme do jedné hodiny v noci. Mezitím byla veˇceˇre a spoleˇcný program. Ráno jsme si zabalili a dali si vˇeci do jídelny, nasnídali jsme se a šli se projít. Pak jsme se vrátili, dali si vˇeci k autobusu, který tam mezitím pˇrijel, naskládali jsme je do autobusu a nasedli jsme. Obsadili jsme celý autobus, a proto poslali ještˇe jiný, a proto jsme pˇrijeli do Prahy o p˚ ul hodiny dˇríve. Kuba Mácha

V

46


Výprava skautů do Lomnice 12.–14. 2. 2010

T

ato výprava zaˇcala jako každá jiná. Po veˇceˇri jsme si rozlosovali témata a o tˇech jsme pak 2 minuty mˇeli povídat. Téma byla zimní olympiáda. Zato sobota zaˇcala tím, že se vzaly lopaty a šlo se dˇelat bludištˇe pro eskymáckou honiˇcku. Po obˇedˇe jsme šli koneˇcnˇe využít naše bludištˇe pro hru. Po této malé rozcviˇcce, nás ˇcekala zimní olympiáda. Prvním úkolem byla štafeta a dráhou pro ni bylo ono bludištˇe, které jsme ráno vyrobili. Další disciplínou bylo spˇrežení. Tˇretí disciplinou bylo stavˇení co nejvyšší vˇeže ze snˇehu a poslední byl skok do dálky. Veˇcer jsme po palaˇcinkách k veˇceˇri hráli hru, kde jsme se rozdˇelili na polovinu, první strana (vyslýchaní a obžalovaný) mˇela za úkol vykonstruovat pˇríbˇeh pro druhou stranu. Druhá strana (soudci) mˇeli za úkol zjistit pomocí výslechu, jestli obvinˇený m˚ uže za onu vˇec nebo ne. No a v nedˇeli se akorát snídal upeˇcený perník, uklízelo se a ˇcekalo na vlak. Kulda

Společná výprava do Kralup nad Vltavou 26.–28. 3. 2010 še zaˇcalo když jsme se sešli v pátek 26. 3. na Masarykovˇe nádraží. Odtud jsme odjeli vlakem do Kralup. Od nádraží jsme šli asi deset minut ke skautské základnˇe, kde nás už ˇcekali. Vše nám ukázali a šlo se veˇceˇret. Po té jsme si zahráli Mrakošlapy. Když se dohrálo, šlo se spát. Druhý den ráno nás Mudrc probudil písniˇckou na kytaru, všichni šli na snídani. K snídani jsme mˇeli pomazánkové máslo a chleba, k pití jsme mˇeli ˇcaj. Pak se dohodlo, že p˚ ujdeme ven, všichni si vzali své zbranˇe a šlo se. Když jsme dorazili na louku, zaˇcalo se bojovat se zbranˇemi. Bojovalo se asi hodinu a p˚ ul. Pak se šlo hledat keše, odlovili jsme dvˇe. A šlo se nakupovat do Penny Marketu. Na základnu jsme dorazili kolem obˇeda. Mudrc vybral dva, kteˇrí šli vaˇrit, a ostatní šli hrát hry. K obˇedu jsme mˇeli gulášovou polévku s chlebem. Po té se šli hrát hry Monopoly. Mudrc opˇet rozhodl že tˇri p˚ ujdou dˇelat veˇceˇri. K veˇceˇri byly Domácí Hamburgry. Rozˇríznutá houska, v ní byl dobrý salát s cibulí, a maso byla sekaná — vymysleli to fakt dobˇre. Veˇcer se šli zpívat písniˇcky a Mudrc nám k tomu hrál na kytaru. Po té šli vlˇcata spát, ale mi ne, Mudrc zapnul notebook a hned byli všichni u nˇeho. Víc nevím, protože jsem usnul. Ráno, když jsem se probral, zjistil jsem že tam všichni leží na koberci pˇres sebe. Byla snídanˇe. Po snídani všichni zaˇcali uklízet. Dva šli vaˇrit obˇed ostatní uklízeli. Po obˇedˇe pˇrišla správkynˇe pˇrevzít základnu. A jelo se opˇet do Prahy. Všem se tam líbilo. Marty

V

Sraz jsme mˇeli na Masarykovˇe nádraží, skoro všichni jsme pˇrišli dˇrív než jsme mˇeli. Jako poslední pˇrišel Kocour, který pˇrišel na minutu vˇcas. Pak jsme vyrazili. Cesta trvala pˇribližnˇe p˚ ul hodiny. Pak jsme vystoupili z vlaku, a šli jsme cca 8 min. než jsme dorazili na místo. V sobotu ráno se pˇri naší sm˚ ule Kocour koukl do notebooku. Byli jsme nuceni jít na turistický závod. A v nedˇeli jsme jeli dom˚ u. Had + Krab

Společná výprava do Kralup nad Vltavou, 26.–28. 3. 2010

47

Poznámka: Na turistický závod jsem se koukl už pˇred výpravou, proto jsme v pátek veˇcer mohli na notebooku trénovat nˇekteré úkoly. Kluk˚ um se na závod nejdˇríve moc nechtˇelo, ale pˇred startem se nˇekteˇrí nemohli ani doˇckat. Alespoˇ n si vyzkoušeli nˇeco nového. P˚ uvodnˇe jsme plánovali v sobotu odpoledne krátký výlet do Nelahozevsi. Ale protože se skauti zdrželi s obˇedem, zašli jsme jen na vyhlídku nad Kralupy a pak kolem ˇreky dom˚ u. Po veˇceˇri se hrálo na kytaru a potom honem do spacáku. V nedˇeli pˇred obˇedem se ještˇe stihlo dojít si zahrát s místními dˇetmi vybíjenou. Kocour


Výprava do Podhořan u Ronova 18.–20. 2. 2011 ak nˇejak se obˇcas stane, že ve ˇctvrtek veˇcer zjistíte, že na výpravu jedou jen 3 kluci. Svým zp˚ usobem je to škoda, na druhou stranu se dá výprava udˇelat úplnˇe jinak. Rodiˇce jsem pˇresvˇedˇcil, aby mi p˚ ujˇcili auto a chalupu, kluky jsem naložil v klubovnˇe a jelo se. Cestou jsme nakoupili – každý mˇel stejný hlas a když nˇekdo ˇrekl, že to ˇci ono nemá rád, tak se to nekoupilo. Obloženi jídlem a zbranˇemi na dˇrevárnu jsme dojeli na chalupu, a pohodový víkend témˇeˇr rodinného kruhu mohl zaˇcít. . . Mudrc

T

18. až 20. února byla výprava do Podhoˇran a hned po pˇríjezdu jsme zapálili oheˇ n v kamnech a najedli jsme se. Pˇríštího dne jsme se mlátili dˇrevˇenými meˇci a potom jsme se šli nasnídat. Hráli jsme taky karetní hry. Pak jsme shlédli film a naobˇedvali jsme se a šli jsme ven. Pˇríštího dne jsme si zabalili a odjeli dom˚ u. Výprava byla super !!!! Bob

Výprava do Roudnice nad Labem 11.–13. 3. 2011 še zaˇcalo, když jsme se setkali na Hlavním nádraží v pátek 11.3. Sešli jsme se jako dvanáctiˇclenná skupina. Dali mi za úkol, abych koupil jízdenku, tak jsem jí koupil a vyrazili jsme. Jeli jsme tˇri ˇctvrtˇe hodiny, až jsme dorazili do Roudnice nad Labem. Od nádraží jsme šli pár metr˚ u dokopce do základny, když jsme dorazili Mudrc nám zhasl svˇetlo a ˇrekl, že si máme vyndat tužku, papír, stezku, lžíci a KPZ. Všichni jsme vyndali zadané vˇeci a šli jsme se naveˇceˇret. Po veˇceˇri nás Mudrc nechal dˇelat, co jsme chtˇeli, a Mudrc s Achilem šli pˇripravit hru ven do bludištˇe. Asi po dvaceti minutách se vrátili, a šlo se na hru. Pˇrišli jsme k bludišti a rozdˇelili jsme se na dva týmy, na mladší a starší. Mudrc nám vysvˇetlil, že z každého týmu p˚ ujde jeden do bludištˇe a bude hledat schované kousky mapy. Všichni se dobˇre bavili, jen Kláˇre se moc v bludišti nelíbilo kv˚ uli pavouk˚ um. Když jsme pˇrišli dovnitˇr, tak jsme poskládali mapu z kousk˚ u posbíraných v bludišti. Mudrc mezi tím posbíral zbylé papírky v bludišti, jen jeden se zatoulal, a ani Mudrc ho nenašel. Na mapˇe chybˇel zrovna papírek s názvem Roudnice. Pak starší skauti šli paˇrit na notebooky a my jsme se šli dívat na DVD. Pak nám Mudrc pustil film a šlo se spát. Ráno nás Mudrc probudil hrou na kytaru, ale nikomu se ze spacáku nechtˇelo, tak Mudrc zavelel, že za tˇri minuty venku na rozcviˇcku. Nikomu se ven nechtˇelo, ale všichni jako na gumiˇcce vyskoˇcili ze spacák˚ u a byli v tu ránu venku. A už tu byla snídanˇe, k snídani byly buchty. Po snídani jsme se zase rozdˇelili na dva týmy a stˇrihli si o mapu. Mladší prohráli, tak museli mít tu rozstˇríhanou, tak si jí slepili a v˚ ubec to nikomu nevadilo. Mˇeli

V

Čištění Botiče, 2. 4. 2011

49

jsme podle mapy dojít do vesnice Krabˇcice ke kostelu. Když jsme tam dorazili, tak se domluvilo, že starší skauti nám budou dˇelat znaˇcky, a my podle nich šli. Když jsme došli ˇ ípu, tak jsme rozdˇelali oheˇ ze strany k R n a uvaˇrili si polévku. Po obˇedˇe, kdo chtˇel, šel ˇ íp a zbytek šel do základny. Z R ˇ ípu jsme šli do základny. Všichni byli s Mudrcem na R po témˇeˇr 20 kilometrech úplnˇe mrtví a já a Bob a další jsme se šli dívat na DVD. Pak to uteklo a už byla veˇceˇre, k veˇceˇri byla rýže s masem a zeleninou. Šli jsme na veˇcerní hru foukání svíˇcky. Když jsme se vrátili, byla další hra s otázkami. Pˇri hˇre Klára s Opem vytuhli, a pak se šlo spát. Ráno nám opˇet Mudrc hrál na kytaru, rozcviˇcka tentokrát nebyla, ale hráli jsme na housky a byla snídanˇe, pak se šlo na chvíli ven, snažili jsme se postavit se do ˇctverce pomocí dlouhého provazu. Když jsme se vrátili, tak se šel hrát Bang. Po hˇre jsme se naobˇedvali, uklidili základnu a odešli na vlak. Marty

Čištění Botiče 2. 4. 2011 sobotu 2.dubna 2011 dopoledne probˇehlo tradiˇcní jarní ˇcištˇení Pˇrírodní památky Meandry Botiˇce v Hostivaˇri. Letošní ˇcištˇení se povedlo, nebot’ nˇekolik dní pˇred tím nepršelo a voda v Botiˇci nebyla velká. Proti minulým let˚ um byla pˇrehrada vypuštˇena a nedal se proto regulovat stav vody Botiˇce. Akce se zúˇcastnilo 39 lidí a odpracovali 78 brigádnických hodin (305. vlˇcata 7+2, Sýkorky 7+2, Vlˇcáci 4+2, Stˇrelka 8+5 a servisní doprovodné vozidlo Berdy). Vedoucím akce byl jako vždy Standa. Hromada nasbíraného odpadu byla složena již tradiˇcnˇe pˇred Rybáˇrskou baštou a mezi "perlami" letošního ˇcištˇení byly pneumatika od osobního auta, dˇetská autosedaˇcka, boby, kostra židle a vˇetší vodní želva, která byla v bahnˇe na krunýˇri a naším zásahem jsme jí vˇcas zachránili život. V pondˇelí nasbíraný odpad odvezly Lesy hl. m. Prahy, za což jim dˇekujeme- stejnˇe jako všem úˇcastník˚ um brigády za práci. Standa

V

Vechtrovna Korno a rudné doly Amerika 15.–17. 4. 2011 dyž kolem základny projel tˇretí vlak bˇehem jedné hodiny, nˇekterým z nás to lezlo trošku na nervy. Krom toho, že ke kolejím je ze dveˇrí necelých deset krok˚ u, má bývalá vechtovna Korno i jiná specifika. Kolik základen dostanete s popisným desetistránkovým návodem k použití a odškrtávacím formuláˇrem k úklidu? Po úvodním respektu z legendami z manuálu opˇredené budovy jsme pˇrekonali strach, odemkli si a od té doby jsme si tam lebedili a z dalších a dalších podivností, které jsme objevovali, jsme mˇeli kopec srandy. V sobotu jsme hned po ránu vyrazili po proudu Berounky (která skliˇcuje vechtrovnu z druhé strany než trat’, o povodních pak ještˇe více) smˇerem na Karlštejn a lomy známé jako Amerika, Mexiko, . . . Nešli jsme nalehko, byli jsme plnˇe ozbrojeni dˇrevˇenými meˇci a palcáty a sekerami. Roznesla se totiž zpráva, že mocný kouzelník, ochránce kraje, zmizel a tak jsme se vydali na záchranu. V prvních kilometrech jsme museli pˇrekonat jeho prokletí, které bránilo používat slovíˇcka „ano“ a „ne“ a trestalo jejich používání.

K

50


Kdo pˇrišel o všechny tˇri herní životy, nemohl pokraˇcovat po vlastních. Než jsme opustili proklatou oblast, museli jsme nést tˇri neopatrné nebožáky. Aspoˇ n si kluci, a postupnˇe všichni, vyzkoušeli pˇrepravu ranˇeného a že to není žádná hraˇcka. Mezitím se k nám pˇridal Mudrc, který hru pochopil, aniž bychom mu ji museli vysvˇetlovat. Krom vˇerné vycpané sekery si nesl GPS pˇrístroj a kudy chodil, tudy lovil keše – kolem lom˚ u jich byla celá série, a ˇclovˇek je musel najít všechny, aby zjistil souˇradnice bonusové finální skrýše. Nebudu to protahovat – obešli jsme všechny ty proklaté díry v zemi, o jejich monumentálnosti rovnou pomlˇcím a skryté kešky odhalili. Ale v pˇrípadˇe té poslední jsme museli doslova obrátit každiˇcký list, prošt’ourat všechny dutiny a proklepat každý kámen. Mezitím jsme uspoˇrádali turnaj v šermu, který vypukl znovu, když se objevil kouzelník˚ uv (ˇcokoládový) poklad. K veˇceru jsme pak mˇeli na krku další kouzelníkovu kletbu a v nohách dvacet kilometr˚ u. Kletbu se podaˇrilo zrušit v rámci noˇcní procházky se svíˇckami a kilometry se nˇejak pˇres noc vytratily. V nedˇeli probˇehl velký víkendový úklid, postupnˇe jsme odškrtli vše v dotazníku, zamkli a odešli na nádraží. Z vlaku jsme pak ještˇe naposledy zamávali bývalé vechtrovnˇe a zanechali ji napospas vlak˚ um a vˇeˇcnˇe tekoucí Berounce. Tecklis

Obvodní setkání a Svojsíkův závod 13.–15. 5. 2011 etošní Svojsík˚ uv závod se konal v Malé Hraštici u Dobˇríše, zaˇcínal 13. 5. a konˇcil 15. 5. Spoleˇcnˇe jsme odjíždˇeli z Vršovického nádraží kolem páté hodiny, bohužel se nás sešlo málo, na sraz dorazili Bob, Ještˇerka, já – Bart a Tecklis jako doprovod. V takto malém poˇctu úˇcastník˚ u jsme se nemohli dostat do dalšího soutˇežního kola, ale všichni jsme závodili. Poté jsme vyrazili do nedalekého parku, kde jsme se dozvˇedˇeli základní informace od organizátorky Kobihy, dostali jsme peníze na sobotní veˇceˇri a vyrazili na Vršovické nádraží. Koupili jsme si lístky a zjistili jsme, že nám vlak odjíždí pˇresnˇe za minutu, takže jsme si museli velice pospíšit. Vlak jsme stihli a spoleˇcnˇe ještˇe se tˇremi skupinami skaut˚ u jsme odjeli do Malé Hraštice. Když jsme dorazili do Malé Hraštice, vydali jsme se smˇerem k táboˇrišti, nikdo z nás ani z ostatních skupin nevˇedˇel pˇresnˇe, kde táboˇrištˇe je. Táboˇrištˇe jsme spoleˇcnˇe našli a nebyli jsme první ani poslední. Co nejrychleji jsme se pokusili postavit stan, než bude tma. V sobotu dopoledne byl závod svˇetlušek a vlˇcat, po obˇedˇe byl závod skaut˚ u a skautek. Závod mˇel 12 stanovišt’, na každém stanovišti byl zadaný úkol, který se bodoval zvlášt’, a která skupina mˇela nejvíce bod˚ u, zvítˇezila. Body se nedostávaly jenom za samotný závod, ale také za pˇrípravu obˇeda a další úkoly. V nedˇeli odpoledne bylo vyhlášení výsledk˚ u a i pˇres naši snahu jsme skonˇcili bohužel poslední, ale i tak jsme si závod a velkou nedˇelní hru užili. Bart

L

Stín smrti (akce starších skautů) 20.–22. 5. 2011 a Stín jsme vyrazili v pˇeti, já-Kulda, Achil, Klára, Pepa a Ježek. Jeli jsme smˇer Tábor a tam jsme pˇrestoupili na osobák do Meziˇríˇcí. Zaˇcátek probˇehl témˇeˇr stejnˇe jako minulý rok, tudíž schválení zbraní a kostým˚ u a jiných

N

Cyklovýprava na Příbramsko, 27.–29. 5. 2011

51

vˇecí. Nám naštˇestí schválili vše, a tak jsme se mohli utáboˇrit a naveˇceˇret. Druhý den, tudíž v sobotu, se konalo shromáždˇení armád a objasnˇení nejasného okolo pravidel a hurá do války. Jeli jsme za barbary, a proto naše kostýmy plály rudými barvami, ale také tu byly jiné národnosti, napˇríklad lidé v modrém a zelení bažiˇ náci a nakonec tu také bylo podzemí tradiˇcnˇe v ˇcerném. Ze zaˇcátku se hra odvíjela všichni proti všem, tudíž to vypadalo tak, že na koho jsme narazili, toho jsme se snažili umlátit, a konˇcívalo to vˇetšinou naším odchodem do hradu, ale obˇcas se na nás usmálo štˇestí a my mohli dokonˇcit úkol. V pr˚ ubˇehu hry se k nám natrvalo pˇridalo podzemí, i když to nebyla žádná výhra, stejnˇe jsme dostávali na frak. Tak jsme bˇehali po lese a ˇcást úkol˚ u splnili a ˇcást ne. Naveˇcer se konala závˇereˇcná bitva soboty, kterou jsme jako zázrakem vyhráli. No a už jsme se celí vyˇcerpaní jen naveˇceˇreli a šli spát. Pˇrestože jsme v nedˇeli odjeli dˇrív kv˚ uli dešti, Stín jsme si užili a už se tˇešíme na další roˇcník. Kulda

Cyklovýprava na Příbramsko 27.–29. 5. 2011

C

yklovýprava mˇela být generálkou na týden cyklistického putování, který ˇceká Stˇrelku bˇehem letošního tábora. Nezaˇcala št’astnˇe. Když nepoˇcítáme bezchybnou dopravu vlakem na místo, šlo to pak mírnˇe do háje. Pršelo. Ne tak trošku, jako když mrholí. Pršelo poˇrádnˇe, vlezle a hlavnˇe nepˇrestávalo. Tak jsme se doˇcasnˇe ubytovali v ˇcekárnˇe nádraží a ˇcekali, jak jest v názvu, až (jestli) pˇrestane. Když už jsme zaˇcali ztrácet nadˇeji, déšt’ mírnˇe proˇrídl a zacvrkal první pták jarabák. Do p˚ ul hodiny bylo témˇeˇr po dešti, tak jsme mohli koneˇcnˇe zaˇcít cyklistickou ˇcást výpravy. Již se šeˇrilo, takže jsme byli rádi, že máme reflexní vesty, ˇcervené blikaˇcky o povinných pˇrilbách ani nemluvˇe. Pˇrespávali jsme v hájovnˇe uprostˇred les˚ u, takže poslední ˇcást byl nároˇcný výstup a ti menší toho mˇeli plné zuby, aˇckoli by to nikdy nepˇriznali. Horší bylo, že kontaktní osoba s klíˇci od budovy u hájovny nebyla! Ale netrvalo jí ani pˇet minut a objevila se. Takže jsme si mohli uklidit kola, zatopit si, poveˇceˇret a utahaní jít spát. Druhý den nastala zátˇežová zkouška. Posílení o Opa a Mudrce, které pˇrinesli k ránu ˇcerti, jsme osedlali své dvoukolé kovové oˇre a vydali se na rozhlednu. Cesta byla rovná, místy kˇrivá, plynule stoupala a bylo na ní dost místa, aby se cyklisté mohli spolu bavit. Po rozhlednˇe (ze které nebylo nic vidˇet) nastalo hledání pitné vody a pak pokus o výmˇenu Achilovy prasklé duše. Duše Achila je prasklá nenapravitelnˇe, ale jeho kolo bylo po chvíli zase pojízdné. Chvíli po obˇedˇe, který nastal nˇekde mezi bloudˇením a hromadou dˇrevˇených klád nás pˇrepadl jemný deštíˇcek, nic páteˇcního, tak jsme mu ujeli. A už tu byl poslední sjezd a znovu hájovna. Pˇripravili jsme veˇceˇri a bˇehem boje s krvežíznivými muškami typu vzduch-vzduch jsme vyrábˇeli dˇríví jako náhradu za námi spálené. V nedˇeli nás ˇcekala trasa ještˇe delší. Kvapnˇe jsme zabalili, zamkli, odemkli, našli chybˇející helmy, znovu zamkli a znovu asfalte ahoj, kilometry ubíhají za námi. Nˇekomu rychleji, tˇem s krašíma nohama a menším kolem h˚ uˇre. Ale o to hrdinnˇeji ˇcelí rostoucímu skóre na tachometru. Zasloužená odmˇena ˇcekala v cukrárnˇe na každého bez rozdílu. Nakonec jsme dohromady ujeli nˇeco kolem 80 kilometr˚ u, bez vˇetších katastrof, zranˇení a všichni tedy prošli testem jezdeckých dovedností. Ted’ ještˇe zjistit, jestli umí plavat,

52


než pojedeme na lodˇe. Tecklis

Letní tábor 2011 – tak trochu jiný triatlon 18.7.–6.8. 2011

K

dyž se vedení oddílu rozhodlo, že uspoˇrádá skoro-triatlon s 5denní vodou, 9denním výletem na kole a týdenním stálým táborem, nebylo v˚ ubec jasné, jestli to všichni ve zdraví pˇrežijí. ˚ celkem ujelo Takže: Všichni jsme to ve zdraví pˇrežili. Našich 19 pádlaˇru 1 400 kilometr˚ u na Vltavˇe, na kolech pak více ˇci ménˇe 14 stateˇcných cyklist˚ u ujelo celkem 4 700 km a nastoupalo 42 500 výškových metr˚ u. Zvˇedavce internetové adresuji na m˚ uj blog, konkrétnˇe http://tohe.wz.cz/189.html – tam najdete všechny naše cesty zobrazené na mapˇe. Pro zvˇedavce mapomilné pˇrikládám seznam míst, pˇres která jsme jeli na kolech: ˇ Boršov n. Vlt., Ceské Budˇejovice, Rudolfov, Hlincová Hora, Zvíkov, Vlkovice, Libín, Spolí, Domanín, Tˇreboˇ n, Stará Hlína, Stˇríbˇrec, Pístina, Stˇráž n. Než., Plavsko, Vydˇrí, Lásenice, Sedlo, Bílá, Horní Pˇena, Jindˇrich˚ uv Hradec, Radouˇ nka, Studnice, Pluh˚ uv Žd’ár, Samosoly, Dírná, Tˇrebˇejice, Mezná, Kvasejovice, Sobˇeslav, Klenovice, Rybova Lhota, Skalice, Ústrašice, Planá n. Luž., Sezimovo Ústí, Tábor, Sezimovo Ústí, Kozí hrádek, Turoˇ vec, Chýnov, Nuzbely, Kozmice, Hroby, Kˇreˇc, Stˇrítež, Cernovice, Svatava, Lidmaˇ n, Lidmaˇ nka, Moraveˇc, Nová Cerekev, Proseˇc-Oboˇrištˇe, Vlásenice, Pelhˇrimov, Radˇetín, Krasíkovice, Kojˇcice, Vadˇcice, Milotice, Kleteˇcná, Hnˇevkovice, Humpolec, Jiˇrice, Speˇrice, Koberovice, Vojslavice, Hoˇrice, Dolní Kralovice, Vraždovy Lhotice, Tomice, Brzotice, Bernartice, Nˇemˇcice, Keblov, Javorník, Trhový Štˇepánov, Pavlovice, Vlašim, Mˇesíˇcní Údolí. I pˇres nˇejaké pády, bolesti sval˚ u, celkovou únavu a tak jsme to všichni zvládli, dojeli jsme, leccos jsme si zažili a leccos se nauˇcili. M˚ užete se tˇešit, co vymyslíme na pˇríští rok. . . Mudrc


Zahajovací výprava na Kokořínsko a Helfenburk 23.–25. 9. 2011 raz jsme mˇeli v pátek v 16.309 na Hlavním nádraží. Když jsem tam pˇrišel, Achil mi ˇrekl, abych vzal kotlík. Po mnˇe pomalu pˇrišli ostatní a mohli jsme vyrazit. Cesta byla dlouhá a nudná. Tak jsem se snažil vytrhnout si zub, který se mi hýbal. Ale povedlo se mi to až když jsme vystupovali... Chvíli jsme šli do mírného kopce a pak se zaˇcalo stmívat. Ale to už jsme naštˇestí byli u kopce jménem Ronov, kde jsme mˇeli pˇrespat. Šli jsme nahoru lesem a tam už byla tma. Už jsme museli použít baterky. Vybrali jsme si dobré místo pro stan a zaˇcali stavˇet. Díky Medvˇedovu razení nám to šlo docela rychle, ale zvládli bychom to i bez nˇej. Šli jsme se potom podívat na hvˇezdy a na mˇesto, které svítilo nedaleko od nás. Potom jsme si lehli do stanu a usnuli. Druhý den nás probudila snídanˇe a tak jsme vstali a šli se nasnídat. Krátce nato jsme si zahráli hru a vyrazili na cestu do skal, kde jsme mˇeli najít nˇejakou stopu. Když jsme vylezli na horu, hledali jsme a po chvíli našli klíˇc. Pokraˇcovali jsme dál na hrad Helfenburk. Kousek po poledni jsme tam dorazili a šli si to tam prohlídnout. Když jsme se dost porozhlédli, dostali jsme za úkol p˚ ujˇcit si od nˇekoho buzolu, tak jsme šli do vˇeže, ale nikdo ji tam nemˇel. Tak jsme se zeptali ještˇe nˇekolika lidí a nic. Šli jsme za Achilem a ten nám ˇrekl, že je pˇet metr˚ u od nˇej. Rozhlédli jsme se a uvidˇeli Šmudlu, který se pˇredtím vypaˇril. A tak jsme se ho zeptali a on nám ji p˚ ujˇcil. Potom jsme hledali místo, kde se bude stˇrelka otáˇcet. Nakonec jsme ho našli a vyhrabali magnet a obrázek, na kterém byl mág s holí v ruce a tou holí prosvítalo zapadající slunce. Takže jsme si vyrobili z klacku h˚ ul a na ni pˇripevnili klíˇc a ˇcekali do západu slunce. Když nastal osudný okamžik, zabodli jsme h˚ ul na místo, kde jsme našli obrázek. Za nˇekolik vteˇrin jsme uvidˇeli zelené svˇetlo, které se pohybovalo a nakonec ukázalo na poklad. V nedˇeli jsme jeli domu všichni zdraví a spokojení! Krab

S

Střediskový sraz na hájovně ve Světicích u Říčan 7.–9. 10. 2011

V

še zaˇcalo v pátek na Strašnickém nádraží srazem v 17:20. Já jsem pˇrišel dˇríve, ale ostatní ˇclenové, co jeli, už tam byli. Sešli jsme se tam jen ˇctyˇri z našeho oddílu: já, Acyl, Bob a Krab. Chvilku pˇred odjezdem pˇrišel ještˇe Šmudla. Poté pˇrijel vlak a my jsme nastoupili. Ale nejeli jsme do Svˇetic jen my, ale celé stˇredisko. Dojeli jsme na zastávku Praha - Horní Mˇecholupy, kde se k nám pˇridala ještˇe Klára. Cestovali jsme vlakem jen p˚ ul hodiny, tak to bylo pˇríjemné. Když jsme dorazili do Svˇetic, tak jsme šli ještˇe patnáct minut do hájovny, která patˇrí muzeu ve Svˇeticích. Dorazili jsme, šli jsme se vybalit a najíst se. Po veˇceˇri jsme

54


mˇeli volno, pak si nás zavolali a šli jsme ven na hru. Byli jsme rozdˇeleni do dvou tým˚ u a dostali jsme vysvˇetlen zaˇcátek víkendové hry na mafiány. Mafiánská rodina Skarpíni˚ u: Tony (Acyl) a Frenk (Tecklis) byli synové svého otce, který byl don. To bylo vše, co jsme se zatím dozvˇedˇeli. Zanedlouho zaznˇel výstˇrel a don zemˇrel. Druhá hra byla proˇcesávání domu druhého bratra. Po té se šlo spát. Druhý den jsme se z indicií dozvˇedˇeli, že vražedná zbraˇ n patˇrila Borisovi a tak rodinná rada rozhodla že p˚ ujdeme zabít v pomstˇe Borise. Toho stˇrežila policie, ale my jí pˇremohli a Borise taky. Ještˇe než umˇrel, ˇríkal, že to neudˇelal. Vrátili jsme se do hájovny a mˇeli jsme chvilku volna. Pak jsme šli stˇrežit rodinné území, pochytat cizí mafiány a vzduchovkou jsme stˇríleli ˚ . Pak jsme se opˇet vrátili do hájovny a zaˇcalo pršet. I pˇres déšt’ jsme ale museli do terˇcu ven, protože nám pˇrišla zakódovaná zpráva od informátora, že se s námi potˇrebuje sejít. Než jsme se k nˇemu dostali, tak jsme ho našli mrtvého. Pak jsme se vrátili do hájovny na obˇed. Po obˇedˇe se pˇrerušila celovíkendovka a hráli jsme vlajkovou. Pak jsme šli na veˇceˇri a po veˇceˇri jsme šli pašovat tabák, zbranˇe a alkohol do našich sklad˚ u. A pak jsme mˇeli zase volno a šlo se spát. Ráno bylo zasedání rodinné rady a hlavního vedoucího rodinné rady odvedli policisté a zjistilo se, že on zabil dona! To kv˚ uli tomu, že don chtˇel oznámit rodinˇe, že hodlá ˇ pašovat drogy z Cíny. Všichni se zvedli a šlo se pomstít dona – zastavit policisty a zabít zlotˇrilého strýce Benita (Mrˇ nouse). Když se tak stalo, aby se rozhodlo, kdo bude nový don, svedla se bitva mezi Frenkem a Tonym Skarpíni˚ u. Vyhrál Tony a stal se novým donem a Frenk jeho poboˇcníkem. A to byl konec etapovky. Pak byl obˇed a zahráli jsme si bang!, uklidili a šlo se na nádraží. Všem se jistˇe výprava líbila. Mnˇe jo a doufám že i všem ostatním. Marty

Schůzka s ATRIm 1. 11. 2011

P

o víceménˇe nemastném pokusu zasvˇetit naše skauty do rámcových událostí dvacátého století u nás, a to zejména podle dopadu na skauting, jsem jim nabídl, že bych možná mohl pˇresvˇedˇcit Atriho, aby jim povˇedˇel, jak to ve skuteˇcnosti bylo, protože u vˇetší ˇcásti tˇech událostí byl osobnˇe pˇrítomen. (Aktivnˇe.) Mužstvo souhlasilo a Atri taky, takže jsme mˇeli tu ˇcest jeho a Kendy, jeho drahou poloviˇcku, pˇrivítat na skautské sch˚ uzce. To, o ˇcem vyprávˇel, byla smˇes osobních událostí, stˇrediskových dˇejin, skautské historie a spoleˇcenských zmˇen v naší kotlinˇe, naprosto pevnˇe propletená dohromady. K tomu ukazoval archivní materiály novˇejší i vlastnoruˇcnˇe vyrábˇené, pamatující protektorát. Zmínil, jak se seznámili s Kendy i jak byl málem zastˇrelen za Pražského povstání. Vše jsme symbolicky zakonˇcili skautskou hymnou. Myslím, že skaut˚ um dala tahle hodina historie více než rok vyuˇcování ve škole tˇreba o francouzské revoluci, kˇrížových výpravách nebo i Karlu ÍVé. Tecklis

Obsah

Slovo úvodem, 3 — Historie oddílu, 4 Skautský rok 2002/2003 — Letní Tábor Třemešné, 5 Skautský rok 2003/2004 — Výprava do Vestce, 8 — Výprava do Náchoda, 9 — Roveři na Americe, 11 — Jak jsem přežil expedici, 12 Skautský rok 2005/2006 — Výprava do Dobříše, 15 — Výprava do Doks, 16 Skautský rok 2006/2007 — Výprava na Kačerovnu, 17 — Výjezd R&R střediska, 18 — Výprava do Lomnice n. Popelkou, 19 — Expedice, 20 — Výprava do Tábora, 21 — Vánoční výprava, 22 — Filmová noc R&R střediska, 22 — Večerní hra po Praze, 23 — Skautský ples na Jarově, 23 — Střediskový sraz v Jilemnici, 24 — Výprava do Jaroměře, 24 — Pochod Dr. Roberta Šumavského, 25 — Jarní čištění meandrů Botiče 2007, 25 — Výměna rádcovských zkušeností – VRZ 007, 26 — Letní tábor Sedlo 2007, 26 Skautský rok 2007/2008 — Zpráva z výpravy vlčat do Klecan, 29 — Bitva papírovými koulemi, 29 — Mikulášské putování a věci okolo, 30 — Vánoční výprava, 30 — Lyžařská výprava do Rokytnice, 31 — Počítání netopýrů v Americe, 32 — Pochod Dr. Roberta Šumavského, 32 — Bitva papírovými koulemi, 33 — Úlet 2008, 33 — Výprava do Doks, 34 Skautský rok 2008/2009 — Odpoledne plné her, 36 — Výprava vlčat do Úval, 36 — Výprava skautů do Úval, 37 — Výprava vlčat do Roztok, 37 — Pingpong, filmová noc, výlet po Praze, 37 — Mikulášské putování, 38 — Vánoční výprava do Měsíčního údolí, 38 — Výprava vlčat na Vyšehrad, 39 — Střediskový sraz v Jilemnici, 39 — Letní tábor Sedlo, 40 Skautský rok 2009/2010 — Zahajovací výprava Tábor, 42 — Válka o Cintru, 42 — Den deskových her, 43 — Střediskový sraz v Seči, 43 — Výprava skautů do Roudnice nad Labem, 44 — Prahou plnou strašidel, 44 — Zimní střediskový sraz Horní Mísečky, 45 — Výprava skautů do Lomnice, 46 — Společná výprava do Kralup nad Vltavou, 46 Skautský rok 2010/2011 — Výprava do Podhořan u Ronova, 48 — Výprava do Roudnice nad Labem, 48 — Čištění Botiče, 49 — Vechtrovna Korno a rudné doly Amerika, 49 — Obvodní setkání a Svojsíkův závod, 50 — Stín smrti (akce starších skautů), 50 — Cyklovýprava na Příbramsko, 51 — Letní tábor 2011 – tak trochu jiný triatlon, 52 Skautský rok 2011/2012 — Zahajovací výprava na Kokořínsko a Helfenburk, 53 — Střediskový sraz na hájovně ve Světicích u Říčan, 53 — Schůzka s ATRIm, 54

56

KRONIKA 309. oddíl skautů Střelka 309. smečka vlčat Lišáci

Recommend Documents