Krok 8. – Nesoudit druhé „Většinou když kritizujeme, děláme to proto, abychom zakryli vlastní nedostatky. Lze kritizovat proto, abychom správně vychovávali. Muž jde sám. Nesmí být závislý na sobeckých soudech druhých lidí, ani by je neměl za jejich sobecké soudy kritizovat. Je třeba být trpělivý a vychovávat. To je cesta bušidó.“ 4 Mistr Kodó Sawaki
Když vyjadřuji názor k něčemu, co neznám, je to, jako bych říkal názor někoho jiného. Pokud o dané problematice člověk ví jen z doslechu nebo z toho, co nastudoval, nemůže být jeho názor v žádném případě objektivní, a proto také nemůže nic posuzovat. Takový názor je jen sloučením a vykrystalizováním názorů několika jiných lidí. Nehledě na to, že člověk si vytváří názor na věc tím, že z toho, co se naučil, vypustí vše nepotřebné, a to opět na základě dalšího naučeného. To je omezená mysl. Je třeba uvědomit si, že vše, co nebylo dokonale pochopeno praxí a je předáváno dál, je jen obyčejná lež. 50
Jako příklad zformované mysli lze uvést osobní postoje lidí k různým náboženstvím. Neexistuje dobré nebo špatné náboženství. Každé náboženství obsahuje své tradice a životní filozofii. Různá náboženství jsou vlastně jen různými cestami k jednomu cíli. Studoval jsem západní i východní filozofii a psychologii a vždy bylo co se učit a co si uvědomovat. Měli bychom studovat všechny cesty vedoucí k očistě mysli. Můžeme tak pochopit pravdu z několika různých úhlů pohledu. Můžeme využít omezenosti mnoha lidí a dosáhnout hlubšího uvědomění. Pokud je člověk, který studuje a praktikuje zen, připoután k cvičením a obřadům provázejících toto náboženství, není mysl čistá. Považuje-li se člověk za křesťana nebo žáka zenu, myslí jako křesťan nebo žák zenu. Mysl je připoutána k formě a není otevřená jiným přístupům než křesťanství nebo zenu. I když se já sám snažím nerozlišovat a nemyslet zformovanou myslí, celá tato kniha, každé slovo v ní, je vlastně jen ukázkou mé neomezené omezenosti. Nebýt však této mé omezenosti, nikdy bych ji nenapsal. Zenoví mistři říkají, že pravé učení a pochopení prapůvodní pravdy je mimo všechna slova, ale zároveň také připomínají, že prostřednictvím slov je nutno na správnou cestu obyčejné lidi navést. A to proto, že omezený člověk nebude rozumět něčemu, co je neomezené, pokud mu to nebude vysvětleno prostřednictvím omezenosti. Je možno to provést slovy nebo činy. Opravdové poznání je však skutečně mimo všechna slova nebo činy a vlastně mimo vše, co lze sdělit prostřednictvím 51
našich šesti smyslů. K opravdovému poznání můžete dojít jen vy sami. Pravda není nevyslovitelná, jak tvrdí někteří učitelé. Pravda je pouze neslyšitelná, v tom tkví celý problém s veškerou výukou. Tak abyste byli dokonale svobodní, musíte se zbavit toho balastu, který vám tady předkládám. Protože co jiného je dharma než balast? Všichni lidé se chovají úplně stejně. Naše chování je založeno na jednom jediném principu, ale každý člověk má vlastnosti různě vyvinuté a každý člověk bude na určitou situaci reagovat jinou intenzitou, i když stejným způsobem jako ostatní. Intenzita jeho reakce však ovlivní ostatní reakce (následující) jiným způsobem než u jiných lidí, a to vede k rozdílům. Je to několik částí rovnice s neznámým výsledkem. Proto není možno posuzovat všechny stejně. Jedná se také o to, že každý člověk je v něčem přirozeně osvícený (i když na nevědomé úrovni) a tato „vlastnost“ se v jeho reakci neprojeví a chybí tedy v oné rovnici. Žádného člověka nelze dopředu soudit. To může jen on sám. Nejlepší je kombinace. Posoudit, ale počítat se změnami. Čím více se staneme daným člověkem, tím lépe jej můžeme posoudit. Můžeme, protože se jedná jen o teorii.
52
Krok 9. – Hledání středu Lidský mozek je tvořen šedou a bílou mozkovou kůrou. Prostřednictvím šedé mozkové hmoty vlastníme inteligenci a paměť a prostřednictvím bílé intuici a moudrost. Obyčejní lidé jednají z větší části na základě logiky pod vlivem již naučeného. Využívají tedy především šedého mozku. Plně osvícení lidé využívají obou kůr mozku současně. Nepřemýšlejí nad tím, co je třeba udělat, a jestli je to správné, nebo ne. Jednají automaticky a relativně bez přemýšlení. Okamžitě, když vyvstane nějaký problém. Vždy je třeba ve všem hledat střed . Nejlepším využitím protikladů je vytvoření kombinace obou. Proto je třeba využívat i obou našich mozků (obou částí mozku). Osvícení lidé využívají obou mozků. Jejich mozky však nepracují tak, jak samy chtějí, ale přesně tak, jak je třeba, protože tak chtějí samy pracovat. To skutečně není chyba v textu, přemýšlejte! Pro dosažení absolutního osvícení je potřeba odpoutat se od všech forem, od všeho a všech. I od pravidel zenu. Je tím myšleno automatické konání bez přemýšlení nad tím nebo oním, bez závislosti na definicích dobra či zla. Kdybyste využívali jen bílý mozek, stali byste se zvířaty, která jednají na 53
základě pudů. Ale kde je například pomoc ostatním lidem? Pomáháním zde nemyslím jednání na základě soucitu. Spíše jedno z pravidel, které máte zažité automaticky. K jeho dodržení není třeba emocí, ale využití znalostí šedého mozku. Bez šedého mozku bychom se opět stali lidmi starajícími se jen o sebe. Sice bychom tím nikomu neubližovali, ale nic víc. Kdyby se takto chovaly všechny lidské bytosti, bylo by to skvělé, ale tak tomu nikdy nebude. Proto je třeba pomáhat. Ukazovat cestu. Kdybyste chtěli využívat jen bílý mozek, je to, jako byste chtěli být jen dobří, nebo jen zlí. Není mezi tím žádný rozdíl. Nikdy nebude existovat jen dobro, protože kdyby tomu tak bylo, dobro by neexistovalo. Nebylo by ani dobro, ani zlo. To však zatím není možné. Jsou lidé, kteří pochopí skutečnou realitu, tedy to, že na ničem nezáleží, a stanou se plně osvícenými. Neudělají ani jeden zbytečný pohyb. Nevyvstane ani jedna zbytečná myšlenka, protože nevyvstane žádná. Jejich tělo reaguje přesně podle dané situace. Takový život je dokonalým čekáním na smrt. Život a smrt splývají v jedno. Je třeba jen jíst, spát, vyprazdňovat se a množit se v takové míře, aby lidstvo nevyhynulo a zároveň se nepřemnožilo. Zbylý čas je věnován nehybnosti v zazenu, protože další pohyb je zbytečný a zazen je tou nejvhodnější polohou k setrvání v klidu, v souladu s přírodou jako zvíře. A jako zvíře bojovat o samici, aby ze souboje vyšel ten nejsilnější a byla tak zajištěna i maximální síla nového mláděte. Jako zvíře bojovat o svůj život a 54
porážet ostatní, aby zde zůstali opět jen ti nejsilnější. Jako zvíře bojovat jen kvůli potravě a o život. Ne jako omezený člověk o majetek nebo jiné požitky. Paměť se stává zbytečnou. Pak by lidé mohli opět začít bádat, tvořit a nemuseli by přitom ničit jako doposud. Jednou tomu tak možná bude u všech lidských bytostí. Avšak dokud tomu tak není, je třeba se tohoto vzdát, obětovat se pro druhé a pomoci jim pochopit pravdu. Pomoci jim uvědomit si, že na tomto světě není nic důležité, protože vše je nicota. Pomoci jim uvědomit si tuto pravdu i za cenu toho, že my sami zůstaneme relativně připoutáni k určité formě. Opravdového osvícení je možno dosáhnout jen skrze osvícení ostatních. Avšak ve skutečnosti se naopak něčeho zbavíme. Osvícená mysl se nezaplétá do světských problémů jako mysl obyčejného, soucítícího člověka. Tím, že někomu pomůžeme, když dotyčný například nedokáže vykonávat určitou práci a je z toho stresovaný, je jen projevem soucitu a emocí, které vyvstaly v naší mysli. Takovému člověku tak vlastně nijak nepomůžeme, protože příště tu samou práci opět nezvládne. Naopak bude se mu vykonávat mnohem hůř, protože bude naší pomocí oslaben a nebude tu nikdo jako my, aby mu opět pomohl. Je třeba jen ukázat postup, jak věci zvládnout s nadhledem, protože každému člověku může pomoci jen on sám, i když v určitých extrémních případech, kdy člověk nemá možnost pomoci si sám, je samozřejmě třeba podat mu ruku, avšak jen na
55
nezbytně nutnou dobu a hlavně bez emocí. Je to jen ukázka cesty, kterou za vás nikdo nemůže projít. Je také třeba si uvědomit, že člověku, který se už jednou zbavil svého já, nemůžete pomoci, ale na druhou stranu ani ublížit tím, že mu nepodáte pomocnou ruku. Utrpení, které přestojíte, posiluje vaše ego, ale pokud ego nemáte, je jedno, jestli žijete v blahobytu nebo chudobě. Nepůsobí to na vás jako blahobyt, ani jako chudoba. Je to prostě takové, jaké to je. Aby ale vaše ego mohlo být zničeno, musí nejprve dosáhnout určitého rozvoje. Jedině tak je možno uvědomit si jej, jedině tak můžete dosáhnout jeho přeměny v ne-ego.
56
Krok 10. – Mysl bez formy „Když někdo pije, jen on sám ví, je-li nápoj studený nebo teplý. Chce-li někdo poznat buddhizmus a čchan, musí praktikovat, a tak dojít ke svému vlastnímu porozumění. Nikdo mu nemůže říci, čím buddhizmus a čchan jsou.“ „Když něco vnímáme, je to jen naše představa toho, co existuje. Když se rozhlédnu po tomto pokoji bez rozlišování, co uvidím? Devět lidí? Jednoho člověka? Ve skutečnosti nespatřím ani jednoho. Jestliže spatřím jen jednoho, pak se má mysl připoutá k formě. Rozumíte?“
Mistr Sheng-yen
Když se podívám já, budu v této místnosti vidět třeba pět žab, když mi odmalička bude vtloukáno do hlavy, že devět lidí je pět žab. Pokud však budu mít mysl čistou, bez připoutávání se k jakýmkoliv předem daným formám, neuvidím ani pět žab, ani 57
devět lidí a ani pokoj, protože zde není nic, co by mohlo být takto univerzálně nazváno. To, co vidím, je jen moje představa (iluze), založená na mých znalostech, díky kterým si vytvářím předsudky při setkání s čímkoliv relativně hmotným. Takovéto iluze jsou založeny z části na tom, co jsem se o dané věci doposud dozvěděl, a z části na tom, co si pod daným pojmem já sám představím. Je to, jako bych po deseti lidech chtěl, aby mi řekli, jak vypadá miska, kterou jsem před ně postavil. Dostal bych deset různých odpovědí a žádná by nebyla pravdivá. Přitom by ani jeden z těch deseti lidí nelhal. Ale jaká je skutečná pravda? Je tu něco, co nazýváme miskou, lidmi nebo pokojem, ale ve skutečnosti nic z toho neexistuje. Tyto věci existují jen v naší mysli a každý si pod těmito pojmy představuje něco jiného. Někteří z těch, co hledají cestu, vám při pohledu na devět lidí v pokoji řeknou, že nevidí nic, jen vesmír, ale to je také pouze představa a názor jednoho člověka. Každopádně je jasné, že jiný člověk, který vám při pohledu na devět lidí v pokoji řekne, že vidí pokoj a devět lidí, je pravdě blíž než člověk, který vidí vesmír a vzdaluje se tak od pravdy, protože jde viditelně po špatné cestě a opačným směrem. Není totiž také nic, co by mohlo být univerzálně nazváno vesmírem. Když si deset tisíc lidí představí vesmír, máme tu deset tisíc různých vesmírů. Když si deset tisíc lidí představí nic, nemělo by tu být nic, ale pokud v jejich myslích vyvstanou představy… Když se zeptáte zenového mistra, co vidí, neuslyšíte od 58
něj ani slovo a odpověď bude přesto zcela jasná. Kdyby vám totiž odpověděl, že nevidí nic, řekl by tím vlastně, že vidí nějaké nic, ale zde přece žádné nic není.
„Žádný sanjásin nemůže být odprogramován, už jsme ho odprogramovali. Máme své vlastní deprogramátory, kteří jsou jistě daleko výkonnější, a to prostě proto, že vám nepředkládají žádný program. Tak je jejich práce snadná. Jednoduše vás odporogramují a nechají vás sobě samým.“ Osho
59
