Kristýnka a hračky George Capre
Kristýnka se nechce vzdát svých hraček, a hračky nechtějí opustit Kristýnku. Proto Král a kouzelník se domluví, a vezmou Kristýnku do jejich světa…… (Krátká pohádková povídka pro děti i dospělé. Dospělí zapomínají na svět, který objevovali a žili jako malí, proto se musí znovu naučit si hrát a porozumět dětem.)
Bylo krásné odpoledne, venku v zahradě svítilo sluníčko a všude kolem prozpěvovali ptáčci. Skrze okno se do pokoje malé Kristýnky drali paprsky slunka jako nějaké zářivé struny, na které stačilo brnknout, aby se rozezvučeli. Sluníčko se rozlívalo po pokoji a po hračkách, které čekali, až přijde malá Kristýnka domů ze školy, a těšili se, až si s nimi opět začne hrát. Máma zatím, co byla Kristýnka ve škole, uklidila v jejím pokoji stolek, ustlala postýlku a porovnala hračky tak, jak to má Kristýnka ráda. Bylo chvíli po obědě, a až v pokoji bylo slyšet, jak v zámku zarachotil klíč, cvakla klika, bouchly dveře a jakési malé žuchnutí, to jak Kristýnka odhodila školní tašku na zem. Pozdravila se s maminkou, a utíkala hned do pokoje za svými hračkami. Maminka ji chtěla zadržet a říct, aby se najedla a udělala nejdřív úkoly, ale už ji na chodbě nestihla. Malá Kristýnka si hned rozložila všechny hračky kolem sebe, a začala si s nimi hrát a povídat, jako by to byli živí kamarádi. Chválila je, hubovala jim, utěšovala, utírala slzy, nebo s nimi zase zpívala a tančila. Mezi tím co si Kristýnka hrála, přišel tatínek domů z práce a šel rovnou s maminkou, když už byla malá Kristýnka delší dobu v pokoji, za ní, aby si vzala něco k jídlu, a udělala úkoly do školy, a taky aby šla ven za kamarády, kteří si hráli na hřišti hned před zahradou. Ale malá Kristýnka jako by je neslyšela. Hrála si, a se zpěvem tančila se svými hračkami, a mamince to bylo trochu i líto, že je vůbec nevnímá. Zastavila ji v tanci, a s malým důrazem ji chtěla přimět k tomu, aby si pořád nehrála, ale aby se najedla, udělala své školní úkoly a že potom, když je venku tak krásně, může jít si hrát ven za kamarády. Malá Kristýnka jí ale odpověděla, že kamarády má už všechny doma ve svém pokoji, a že až si s nimi dohraje, pomůžou jí s úkoly. To ale maminku dopálilo. Říkala, že všechny hračky vezme a vyhodí, a už si nebude mít s čím hrát, protože neposlouchá a jen si hraje. Jak by jí asi mohly hračky pomoct s úkoly? A kdy se půjde konečně najíst? Proč si nejde ven hrát s kamarády, ale je pořád zavřená v pokoji s hračky? Ty hračky musí z domu! Jen tak se začne učit. Maminka vzala Kristýnku za ruku a odvedla do kuchyně, kde jí dala jíst a položila před ní sešit s úkoly. Kristýnka začala plakat, proč chce vyhodit
její milované hračky, když nic neprovedli, že jim řekne, že si s nimi nemůže tak často hrát, a aby je nevyhazovala, protože by se ve světě jistě ztratily, nebo by jim někdo ubližoval. Tatínek ji utišoval, že to maminka jistě tak nemyslela, ale že nesmí zlobit, jinak se bude muset opravdu s hračkami rozloučit. Otočil se na maminku a se slovy, že musí hned odjed na služební cestu na dva dny, vzal tašku a odešel. Kristýnka, když se najedla a dodělala poslední úkol, přišla zpět do svého pokoje, a svým hračkám se slzami v očích vše pověděla. Hračky se na ni jakoby dívali, a snad měli i ony slzy v očích, jak jim bylo Kristýnky líto. Měli ale také strach, že je maminka vyhodí ven před dům, a lidé, psi, a myši jim budou ubližovat, a že zmoknou a budou celé promáčené, nebo je odnese nějaký tyran, který je bude trápit, trhat na kusy a kdo ví co ještě. Zajíček chtěl na Kristýnku promluvit, a říct že bude vše v pořádku, ale Král ho chytl za rameno, aby to nedělal, protože by se prozradil, a také byl ještě den, a hračky můžou ožít jen v noci, a to tak, aby je nikdo neviděl. Museli proto čekat až se setmí, a potom teprve dělat něco pro svoji záchranu. Přišel večer, a malá Kristýnka usnula s oblíbenou hračkou Princezničky v náručí. Hračky se sešly, aby se domluvili, jestli odejdou samy, nebo zůstanou s milovanou Kristýnkou. Král se bál o svou dcerku Princezničku, ale stejně jako Zajíček, Princeznička a ostatní hračky ji opustit nechtěli. Věděli, že Kristýnka jim nijak neublíží a bude je vždy chránit a milovat. Proto se rozhodly poradit se i s Kouzelníkem, kterého jí přinesla její maminka od kamarádky z práce, protože byl už u mnoha dětí. Kouzelník mluvil chytře. Říkal, že jejich budoucnost je nejistá, protože svět dětí, a pohádková fantazie už dávno nemá sílu ovlivnit rozhodnutí, úmysly, ani svět dospělých. Že dospělí už ztratili moc návratu a už nikdy nemohou být dětmi, a děti mají povoleno jen občas být ve svém malém, krásném, hravém světě. Děti jsou již čím dál víc odtrhováni od svých, pro dospělé malicherných her, radovánek a přání, od kouzel a fantazie, díky kterým hračky žijí, a jsou naopak na ně kladeny víc a víc požadavky dospělých. Proto na hračky někdy děti zapomínají, nebo ubližují jim. Chtěli by si sice s nimi hrát, ale nemohou, a tak
pomalu všechny hračky začínají nenávidět. Jednou i Kristýnka na hračky a fantazii zapomene. Proto se musí všechny hračky smířit s tím, že jednoho času budou i ony vyhnanci. To se ale nelíbilo Zajíčkovy, ani Princezně, která v Kristýnčině náručí vše poslouchala, a začala kouzelníka prosit, aby s tím, když má kouzelnou moc, něco udělal. Král i ostatní hračky se přidali, protože nechtěli opustit Kristýnku. To radši budou vyhnanci, než by samy zbaběle utekly. Kouzelník chvilku přemýšlel, a pak se rozhodl, že teda všem hračkám v pokoji vyhoví, ale nebude to snadné. Jediná možnost, jak neztratit Kristýnku je, že ji vezme kouzlem do světa hraček, kde se o ni budou muset ze začátku postarat, a když to bude nezbytně nutné, bude muset kouzlem přenést i rodiče. Všichni s radostí souhlasili. Už vymýšleli, jak se kdo postará a co jí kde ukážou, a pobízeli kouzelníka, aby se dal do práce. Princeznička opatrně vyklouzla z Kristýnčiny náruče, a kouzelník začal čarovat. Pronesl kouzelnou formuli, zamával proutkem, pootočil klobouk, a foukl. Kolem Kristýnky se začali rozsvěcovat malé jiskřičky jako hvězdičky, obtáčela ji zářivá duha, a Kristýnka se začala zmenšovat, a zmenšovat, až byla dočista malinká, jako její kamarádka Princeznička. Probudila se, a kouká, že kolem ní stojí všechny hračky a dívají se s úsměvem na ni. Zajíček ji pozdravil, i Král se poklonil a uvítal ji ve světě hraček. Kristýnka jim nezazlívala, že je malá, nebo že ji začarovali. Byla naopak ráda, že nemusí do školy, že si s nimi může stále hrát a tančit. Jen, když jí vysvětlili, že to není sen, ale že je ve světě hraček, bylo jí trochu líto, že už si asi nebude moci povídat a smát se s maminkou a tatínkem. Ale hned na to zapomněla, protože byla už taky hračka, a ptala se Zajíčka, Krále, Princezničky i kouzelníka, a všech, na vše co ji napadlo. Hrami a povídáním tak strávili celou noc. Ráno, když šla maminka Kristýnku vzbudit do školy, nikde ji v pokoji nenašla. Myslela, že se vydala sama do školy, tak volala ředitelce, jestli už přišla, ale všimla si, že u stolu, kde si Kristýnka dělala úkoly, stojí stále aktovka plná učebnic. Maminka ji začala hledat všude. Hledala v zahradě, volala na ulici, koukala na hřiště, zaběhla i do nedalekého lesíku, ale po Kristýnce jakoby se zem slehla. Uplakaná maminka se vrátila domů, do
Kristýnčina pokoje a plakala. Koukala na hračky, které Kristýnce zazlívala a samou zlostí a smutkem jim začala nadávat a chtěla je vyhodit, protože jen kvůli nim asi Kristýnka utekla z domu, ale věděla, že ty hračky jsou vše, co po Kristýnce zůstalo. Brala do rukou jednotlivé hračky, ptala se jich, kde je Kristýnka a vzpomínala, jak si s nimi naposled v pokoji hrála. Také se přistihla, že jim závidí, protože si vlastně s Kristýnkou, pro samou práci, sama moc nehrála. Už dávno zapomněla, jako všichni rodiče, jak se to dělá, a bylo jí to líto. Už se prostě neuměla pohybovat ve světě fantazie, kouzel a her. Najednou zvedla panenku, kterou si nepamatovala, kterou neznala, a ptala se, kde se tam asi vzala. Když se na ní podívala pozorněji, zjistila, že se panenka strašně moc podobá Kristýnce, a znovu se rozplakala, a odnesla si ji sebou. Ostatní hračky na to mohli sice jen koukat, ale přesto chtěli nějak Kristýnce pomoct. Když už se chtěli za maminkou rozběhnout, Král je zastavil. Maminka pochodila se slzami v očích, a s panenkou v ruce po bytě, a vrátila se zpět do pokoje, kde si sedla mezi hračky. Byla unavená z Kristýnčina hledání, také starostmi, a že nastal večer, v pokoji usnula. Hračky se kolem ní sešly a dívali se, jak spí. Kristýnce jí bylo líto, že se trápí, a chtěla se za ní vrátit, ale Kouzelník i Král jí to rozmlouvali, protože kdyby je maminka vyhodila, mohli by se rozloučit už na vždy. Odtrhla by je od Kristýnky, už by se nikdy nesešly, a nakonec by Kristýnka na ně, na všechny zapomněla. Kristýnka věděla, že mají pravdu, ale nemohla přece nechat, aby se maminka trápila. Poprosila Kouzelníka, aby udělal nějaké kouzlo, a ona tak mohla si s maminkou promluvit. Kouzelník tady pronesl další kouzelnou formuli, a mamince se zdálo, jak sedí v pokoji a povídá si s panenkou Kristýnkou a ostatními hračkami. Kristýnka jí říkala jak ji má moc ráda, ale také že má ráda své hračky, které ji milují a vzali ji mezi sebe, do jejich světa. Hračky slibovaly, že se o Kristýnku dobře postarají, aby neměla strach, a chtěli jí toho říci mnohem víc, ale maminka se probudila. Viděla, že sedí opravdu mezi hračkami a přemýšlela nad divným snem, co se jí zdál. Vzala do ruky panenku Kristýnku a kouzelníka, a prosila je, aby promluvili, nebo aby jí vydali Kristýnku. V tom Kouzelník promluvil. Povídal, že Kristýnku jí vydat nemůže,
protože je to nemožné, ale může maminku pozvat do jejich světa, aby se znovu naučila si hrát, rozumět dětské fantazii, a milovat hračky a jejich kouzla. Maminka souhlasila, měla trochu strach, ale těšila se, že se setká s Kristýnkou. Kouzelník opět pronesl další kouzelnou formuli, a maminka se začala točit, zmenšovat, a kolem ní se rozsvěcovali malé hvězdičky a obtáčela ji zářivá duha. Maminka byla dočista malinká. Nebyla o nic větší než Kristýnka. Maminka se chvíli divila, že je tak malinká, a když se podívala do zrcadla, zjistila, že vypadá opravdu jako panenka. Přišla ke Kristýnce a objala ji, a slíbila, že ji už nebude kárat, ale bude se snažit si s ní hrát. Kouzelník, i Král viděli, jak se mají rádi, věděli, že se jeden bez druhého trápí, a proto si promluvili o maminčině nápravě. S ostatními hračkami se pokusí maminku naučit znovu si hrát, a být veselá, aby se mohla vrátit do světa fantazie, a také aby mohla dovádět s Kristýnkou. Učili ji všichni. Zajíček s ní hrál na skovávanou, Král zase hravé etiketě a rytířským hrám, Princeznička ukazovala jak se strojit, zpívat, tančit a pít čaj, a kouzelník jí ukázal to nejdůležitější. Jak si hrát ve světě fantazie a kouzel, a že vše co si přejeme, se nakonec splní. Maminka byla ráda, že se jí takto ujali. Ráda si vzpomněla, jak byla malá a jak si hrála, jak pro ni bylo vše snadné a jednoduché, a vždy měla hned nějakou zábavu vymyšlenou i s tím nejmenším kouskem klacíku co by princem, nebo listu ze stromu jako loďky. Hrála si celou noc s hračkami a Kristýnkou a byla šťastná. Tatínek se zatím o trochu dřív vrátil ze služební cesty, a když procházel dům, nikde je nemohl najít. Kristýnka i maminka ho viděly, jak přechází po pokoji z místa na místo, ale nemohli nic říct. Byli přeci hračky. Jen jim bylo líto, že už se spolu nepobaví, ani nikam společně nezajdou na zmrzlinu, nebo jen tak do zahrady poslouchat ptáčky. Už musí být jen hračkami. Tatínek koukal, že v pokoji nechala maminka rozložené hračky všude po zemi, v kuchyni neuklizené nádobí, a v ložnici rozestlanou postel. Pomyslil si, že asi šly ke kamarádce, tak odešel ještě do práce a vrátil se až večer. Doma byl sám, ale „maminka se někdy zdržela delší dobu u kamarádky“, pomyslil si, tak šel spát, a říkal
si, že ráno, až se vzbudí, uklidí celý dům, porovná a přebere hračky. Díval se, že některé jsou už docela ošoupané, proto že je ráno vyhodí, a zajede koupit pro Kristýnku nové. Kouzelník to slyšel a byl z toho celý nesvůj. Král se ho ptal co s ním je, co ho trápí, a kouzelník mu pověděl, že teď, když je s nimi Kristýnka i maminka, tak tatínek přebere hračky, některé vezme a vyhodí je. Nejlepší že by bylo, kdyby se mohli Kristýnka i maminka vrátit do svého lidského světa. Kristýnka jistě nezapomene, ale maminka přece jen může na vše, co ji naučili zapomenout, ale dohodli se, že to musí risknout. Řekli proto mamince i Kristýnce co je trápí, a k čemu se chystají. Chvíli to bylo oběma líto, jako by je tam hračky nechtěli, ale pochopili, že kouzelník má pravdu, a pak by maminka i Kristýnka byli s ostatními hračkami v nebezpečí. Maminka i Kristýnka všem poděkovaly za to, co jim hračky ukázali, a naučili, a se všemi se rozloučili. Měli radost, že se setkají zase se svým tatínkem, a obě věřili, že na nic nezapomenou. Kouzelník se přichystal, pronesl kouzelnou formuli a obě dvě se začali zvětšovat, a zvětšovat, až byli velké jako před tím. Bylo už ráno, a když se rozhlédli kolem sebe po pokoji, viděli kolik je tam hraček. Hned si obě sedli a začali si s nimi hrát. Poděkovali jim, obzvlášť Králi a Kouzelníkovi a Kouzelník i Král byli rádi, že maminka co se naučila, nezapomněla, že si znovu hraje, a měli úsměv na tváři. Maminka do her také zapojila tatínka, který je slyšel a přišel za nimi do pokoje, aby si hrál s nimi, a měla radost, že ani tatínek docela nezapomněl jak si hrát. Maminka už ví, že hračky žijí v lidských srdcích, a když člověk vyhodí nějakou hračku, za chvíli na ni zapomene. Hračka, se potom dlouho trápí, protože je sama, a tím že na ni za čas zapomene, hračka přestane žít. A i když ji nějaké dítě najde a začne si s ní znovu hrát, nemusí ta hračka už znovu ožít, nebo být stejně hravá a veselá jako dřív. Žádná hračka se už nemusela bát, že si jí nikdo nebude všímat, nebo ji dokonce vyhodí. KONEC
