Christopher Andersen
William, Kate a malý George
William, Kate a malý George / William and Kate and Baby George: Royal Baby Edition: Copyright © 2011, 2013 by Andersen Productions All rights reserved, including the right to reproduce this book or portions thereof in any form whatsoever. For information address Gallery Books Subsidiary Rights Department, 1230 Avenue of the Americas, New York, NY 10020. PHOTO CREDITS Alpha/Globe Photos: 1, 2, 5, 9, 10, 11, 14, 15, 24, 32; Collections of the author: 3; Associated Press: 4, 6, 20, 22, 23, 25, 37, 38, 40, 41, 45, 52; Rex USA/BEImages: 7, 12, 26, 28, 29, 30, 31, 34, 35, 36, 39, 42, 43, 44, 46, 47, 48, 49, 50, 51, 54; Tim Graham/Getty Images: 8; INFGoff: 13; PRPhotos: 16, 17; AFP/Getty Images: 18; Getty Images: 21; BEImages: 27; Yposure Photos: 33; Bauer-Griffin: 53; ČTK/PA/John Stillwell: 70. Translation © Jiří Petrů, Daniela Reischlová, 2013 ISBN 978-80-7252-493-8
Mé matce Jeanette Andersenové
Zejména Williamovi vtloukám do hlavy, že když člověk v životě najde někoho, koho miluje, musí tu lásku opatrovat a hýčkat… Musí ji chránit. Diana
Jeho královská Výsost George Alexander Louis, princ z Cambridge Kostelní zvony hlaholily, děla burácela, fontány na Trafalgarském náměstí se utápěly v modrém světle a napříč celým královstvím se připíjelo na uvítanou budoucího krále. Princ z Walesu a jeho žena Camilla byli z čerstvého rodičovského páru „radostí bez sebe“ a „nadšení“, Charles se dokonce nechal slyšet, že se cítí být „nesmírně hrdý a šťastný“, že se konečně stal dědečkem. Královna se svým manželem, princem Philipem, byli novinou prostě „velmi potěšeni“ a premiér David Cameron ji označil za „úžasnou zprávu“ a rovnou i „důležitý okamžik v životě našeho národa“. A co se novopečených rodičů týče: „Šťastnější už být nemůžeme,“ sdělil William jednoduše. Existovaly však i další, o poznání méně sentimentální důvody k oslavám: svým příchodem na svět královský novorozenec povzbudil turistický ruch, podnítil prodej milionů suvenýrů, od pyžam s nápisem ZROZEN K VLÁDNUTÍ až po dupačky v barvách britské vlajky, a nakopl tak britskou ekonomiku částkou 250 milionů liber. Britským matkám, které porodily ve stejný den, se pak dostalo ještě dalších pozorností: každá z nich obdržela album Hushabye, sbírku ukolébavek od novozélandské zpěvačky Hayley Westenrové. Na CD byla i skladba Sleep On – Spi dál – napsaná Paulem Mealorem, který složil hudbu ke královské svatbě. Královská mincovna také pro každé dítě narozené v Británii v tentýž den nechala vyrazit speciální pamětní penci ze sterlingového stříbra a předala ji matkám buď v modrém, nebo růžovém váčku. Jak totiž praví jedna anglická tradice, přejede-li se po dlani novorozence stříbrem, bude mít v životě štěstí. Královský přírůstek přitom na své velké entrée nijak nepospíchal. Třináctého července, tedy v den, kdy měla Kate podle všeobecného mínění rodit, se William s klidným svědomím věnoval svým princovským povinnostem a vycestoval sto kilometrů z hlavního města, jen aby se svým bratrem Harrym změřili síly v turnaji v pólu, pořádaném společností Kent & Curwen na podporu jejich oblíbených afrických dobročinných společností Tusk Trust a Sentebale (zvítězil Harryho tým). Hned další den se vypravil do pólového klubu Cirencester Park, nedaleko míst, kde se nachází venkovské sídlo jeho otce zvané Highgrove. Tentokrát hráli s Harrym ve stejném týmu a získávali peníze pro tři mladé charitativní organizace, jež si William s Kate oblíbili – WellChild, Centrepoint a Child Bereavement UK. A bohužel i tentokrát skončil nastávající otec se svým týmem na straně poražených. „Kačka Čekačka“, jak se Kate Middletonové v průběhu její desetileté známosti s Williamem často přezdívalo, se očividně opět rozhodla, že si počká – a tak se porod oproti původnímu termínu oddaloval nejdřív o pár dní a potom o celý týden. „Všichni vysedáváme u telefonu,“ popisovala Camilla, jak královská rodina čeká na zprávu, že miminko už je na cestě. O dva dny později přiznala nedočkavost dokonce i královna, která už měla dvě pravnoučata od dětí princezny Anny, Savannu a Islu Phillipsovou. Když se jí během návštěvy v severoanglické Cumbrii kdosi zeptal, zda by byla radši, kdyby její třetí pravnouče bylo chlapeček, nebo holčička, Její Veličenstvo odpovědělo, že na pohlaví dítěte nezáleží. Bylo ostatně nezpochybnitelné, že nový přírůstek se bez ohledu na pohlaví stane v pořadí třetím
následníkem trůnu, hned po Charlesovi a Williamovi. V očekávání královského potomka se v australském Perthu sešly hlavy všech šestnácti zemí Commonwealthu, aby ratifikovaly změny v zákoně o nástupnictví na trůn, podle něhož měli po tisíce let před prvorozenými dcerami přednost synové. Teď, když tímto ženy konečně získaly rovné právo na trůn, trápila královnu už jen jedna věc – aby narození miminka neoddálilo její tradiční letní dovolenou na skotském zámku Balmoral. „Velice by mne potěšilo, kdyby se to již narodilo,“ pronesla panovnice, „jelikož se chystám na dovolenou.“ Příliš nepomohlo, že Londýn právě zažíval rekordní vlnu veder a že sídlo mladého páru v Kensingtonském paláci – byť se to zdá být k nevíře – nebylo klimatizováno. Zatímco William se věnoval pólu, Kate unikla před spalujícím žárem Londýna k rodičům do jejich nového majestátního domu v městečku Bucklebury v západním Berkshiru. Zde, v chladném, svěžím a plně klimatizovaném pohodlí, si mohla užívat společnosti svých rodičů, zatímco Middletonovi a s nimi i celý zbytek světa se nemohli dočkat velké události. Carole Middletonovou ovšem pomalý vývoj událostí nikterak nepřekvapil, svým přátelům se totiž svěřila, že podle ní se dceřin potomek určitě narodí až ve znamení lva – čili nejdříve 23. července. Po týdnu stráveném s Middletonovými, v pátek 19. července ve tři hodiny odpoledne, William s Kate znenadání opustili Bucklebury, doprovázeni policejní ochrankou a plným sborem královských bodyguardů. Vzhledem k neúnosnému vedru lékaři Kate doporučili, aby se zdržovala uvnitř Kensingtonského paláce, a to v té části budovy, která disponovala dostatečnou klimatizací. Ten víkend se královský pár nevzdaloval od domova, královna venčila své psíky plemene velškorgi v areálu Windsorského hradu, princ Charles si vyrazil na návštěvu Yorku a celý svět svorně tajil dech. Před nemocnicí svaté Marie, nedaleko proslulé Paddingtonské stanice londýnského metra, už více než týden tábořili reportéři ze všech koutů světa a zdálo se nepředstavitelné, že by mezi nimi mohl kdokoli proklouznout na porodní oddělení – přesně to se však Williamovi s Kate podařilo. 22. července v brzkých ranních hodinách probudily Kate porodní bolesti, a tak byl zburcován někdejší královnin gynekolog, doktor Marcus Setchell. Devětašedesátiletý Setchell oddálil svůj odchod do důchodu jen proto, že ho William s Kate požádali, zda by jejich prvnímu potomkovi nepomohl na svět. A těžko si pro tento úkol představit někoho kvalifikovanějšího. Setchell nejenže více než dvacet let sloužil jako královnin gynekolog, ale také provedl hysterektomii Camille a při komplikovaném porodu císařským řezem pomohl ženě prince Edwarda Sophii, čímž zachránil život nejen samotné hraběnce z Wessexu, ale také její dceři, lady Louise. Setchell mladý pár vyzval, ať se vydá do porodnice. William s Kate pro jednou ponechali obvyklý policejní doprovod doma a vyjeli jen v nenápadném konvoji dvou vozidel – z nichž jedno byl klasický sedan a druhé královská limuzína. Z Kensingtonského paláce vyrazili k nemocnici vzdálené jen dva a půl kilometru, přijeli k zadnímu vchodu, rychle vklouzli do dveří a v 5.50 hodin už se nikým nepovšimnuti zapisovali na recepci. Ve stejném čase shodou okolností dorazila ke svaté Marii v roce 1982 i Diana, když se chystala přivést na svět Williama. Diana tehdy – navzdory výslovnému přání královny – trvala na tom, že její dítě bude prvním předpokládaným dědicem trůnu, jenž se narodí v porodnici a nikoli v paláci. William s Kate se rozhodli v tradici nastolené Williamovou matkou pokračovat. Tentokrát už královna nijak neprotestovala. Porod se měl, stejně jako kdysi porod Williama a pak Harryho, odehrát ve čtyřikrát čtyři metry velkém pokoji v Lindově křídle nemocnice svaté Marie. Denní poplatek za toto lůžko činí 1 000 liber a celkové náklady na porod se odhadují na 10 000 liber.
Stejně jako jeho otec Charles, jenž se stal historicky prvním mužem z britského panovnického rodu, který byl u zrození svého potomka, zůstal i William po boku své ženy po celých dvanáct hodin porodu. Na vše dohlížel doktor Setchell za pomoci stávajícího královnina gynekologa Alana Farthinga a notné dávky typicky rázné a věcné britské efektivity. Zatímco celý svět napjatě vyčkával, nevědom si toho, že nový princ a dědic je už na světě, William s Kate strávili se svou ratolestí čtyři drahocenné hodiny o samotě a teprve pak svolili, aby palác vydal oficiální prohlášení. Jméno malého prince mělo prozatím zůstat tajemstvím. Když se narodil Charles, svět na jeho jméno čekal celý měsíc, na oznámení Williamova jména se čekalo šest dní. Navíc oficiální křtiny – komplikovaná ceremonie v Buckinghamském paláci, jíž předsedá arcibiskup z Canterbury – se nemohou konat, dokud dítěti nebude alespoň šest týdnů. Naštěstí se však William s Kate rozhodli, že nebudou napínat dlouho. Celé jméno novorozeného princátka oznámili jen dva dny po synově narození: George Alexander Louis Windsor. Princovo jméno bylo prosyceno historickými souvislostmi. Zatím poslední George, který usedl na trůn – Jiří VI. –, byl milovaný otec královny Alžběty, známý mimo jiné i díky filmu Králova řeč pro své koktání, jenž provedl Británii krušnými časy druhé světové války. Jménem Alexander se pyšnilo několik skotských králů, a jelikož William a Kate se seznámili a zamilovali na univerzitě ve skotském městě St Andrews, nikoho nepřekvapilo, že přihodili i toto jméno. Louis pak bylo nepochybně vybráno podle lorda Louise Mountbattena z Barmy, jenž byl strýcem prince Philipa a otcovským vzorem Charlese. Mountbatten, mimochodem poslední generální guvernér Indie, zahynul při atentátu zosnovaném organizací IRA v roce 1979. A navíc jedno z prostředních jmen Williama zní rovněž Louis. Ačkoli se obecně mělo za to, že Kate s novorozencem stráví prvních šest týdnů života malého prince u Middletonových v jejich novém domě v Bucklebury, vévodkyně (Kate se nestane princeznou, dokud se Charles neujme trůnu a William po otci nepřevezme titul prince z Walesu) se moudře rozhodla raději využít rozsáhlých služeb Kensingtonského paláce. „KP“, jak paláci říkávala Diana, byl původně venkovským sídlem hraběte z Nottinghamu, jenž ho v roce 1689 prodal Vilému III. O více než tři sta let později se tato impozantní georgiánská cihlová budova s oranžerií od Christophera Wrena, s pečlivě zastřiženými zahradami, jezírky a 110 hektary přilehlých parků zdála být ideálním domovem pro dalšího budoucího panovníka – Jiřího VII. Den po návratu z porodnice přišli princátko navštívit královna, Charles s Camillou, Carole a Michael Middletonovi, strýček Harry a tetička Pippa. Pokud někdy William nazýval nějaké místo domovem, byl to právě Kensingtonský palác. Jako děti se tu s Harrym proháněli bludištěm sálů a rozlehlých salonků naplněných starožitnostmi a obrazy zapůjčenými z královniny soukromé sbírky. I Williamova potomka čeká dětství v tomto noblesním prostředí, tentokrát však mírněné matčiným lidovým nadhledem – který byl Kate, na rozdíl od urozené Diany, dán od přírody. Kate se narodila do rodiny s hornickou tradicí jako dcera bývalé letušky British Airways, která strávila dětství v řadovém domku a nakonec zbohatla prodejem propriet na dětské oslavy, a pro královskou rodinu tak vlastně byla ztělesněním nové normy. Stala se také po více než 350 letech první ženou neurozeného původu, která dala život budoucímu panovníkovi. Na to, že vyrůstala bez veškerých výsad, privilegií i nároků královského života, Kate v letech a měsících vedoucích ke svatbě opakovaně dokazovala, že je pro svůj úděl jako stvořená. Zkoumavé zraky jen zesílily koncem roku 2012, když museli s manželem vyložit karty na stůl a přiznat, že čekají přírůstek do rodiny.
Pravdou však je, že vyhlížení potomka – stejně úmorné, vlezlé a zběsilé jako předtím vyhlížení svatby – začalo už dávno předtím. „Těšíme se s Kate na to, až založíme rodinu.“ Touto poznámkou, utroušenou jen tak mimochodem krátce před jeho pohádkovou svatbou s Catherine Middletonovou v dubnu 2011, spustil William nevyhnutelné mediální odpočítávání královského potomka. Ale nově oddaným vévodovi a vévodkyni z Cambridge mohly jakékoli jiné plány než ty jejich vlastní, pečlivě promyšlené, být úplně ukradené. Na rozdíl od Diany i královny – které obě porodily své první dítě do roka od svatební noci – museli William s Kate vzít v potaz i jiné věci. Především nechtěli jakkoli zastínit královnino diamantové výročí v roce 2012, jímž se slavilo šedesát let od jejího usednutí na trůn. Stejně tak nechtěli odvádět pozornost od olympiády, rovněž pořádané v Londýně v létě roku 2012. Proto se William s Kate rozhodli, že svých prvních osmnáct měsíců manželského života se budou plně soustředit na Williamovy povinnosti pilota záchranného vrtulníku na základně RAF na ostrově Anglesey ve Walesu – a navíc je bezpochyby čekaly nové ceremoniální povinnosti. William byl sice na nároky královského života zvyklý, nicméně chtěl své nevěstě dopřát dost času na to, aby si svou dosud neznámou roli nové tváře „rodinného podniku“ mohla osvojit pozvolna. Novomanželé se rozhodli o pár týdnů odložit líbánky na Seychelách a neprodleně se vrátili na svou skromnou zemědělskou usedlost na Anglesey, kde byla vévodkyně z Cambridge brzy spatřena, jak nakupuje v místním supermarketu a – za přihlížení svého bodyguarda – vlastníma rukama nakládá potraviny do auta. Završení prvního měsíce svého manželství oslavili William s Kate tím, že v Buckinghamském paláci uvítali prezidenta Spojených států Baracka Obamu a americkou první dámu, kteří v květnu 2011 přijeli na státní návštěvu. Jako předzvěst věcí budoucích se šaty, které měla Kate na sobě – béžové bandážové šaty Shola značky Reiss za 220 liber –, během několika hodin vyprodaly ve všech obchodech v Británii i Americe. Téhož června vyrazili William s Kate na svou první oficiální zahraniční cestu, a to do Kanady a Spojených států. Na Ostrově prince Edwarda uchvátil William diváky, když s vrtulníkem nacvičoval přistávání na vodě, a potom se se svou chotí utkal v závodě dračích lodí (zvítězil Williamův tým). Později si v kovbojských kloboucích vyrazili na rodeo v Calgary a při letmé návštěvě města Yellowknife na severozápadě Kanady si zahráli hokejbal s místní omladinou. Nakonec v Hollywoodu na galavečeru Britské akademie filmového a televizního umění BAFTA, pořádaném na jejich počest, zastínili hvězdy, jako jsou Tom Hanks, Barbra Streisandová, Jennifer Lopezová nebo Nicole Kidmanová. Koncem roku 2011 už se to v bulváru doslova hemžilo spekulacemi o královském těhotenství. Když Kate jménem UNICEF navštívila Kodaň a odmítla tam ochutnat jakousi vysoce výživnou arašídovou pastu, hned se to vykládalo jako jasný příznak ranní nevolnosti. Později se vévodkyně ukázala v dlouhých splývavých stříbrných šatech od britské návrhářky Jenny Packhamové a byla poprvé, a zdaleka ne naposledy, nařčena, že pod volným oblečením skrývá svůj choulostivý stav. A dáme-li nepodložené dohady stranou, o Vánocích 2011 se pan a paní z Cambridge skutečně stali hrdými rodiči… černého štěněte kokršpaněla, jemuž dali jméno Lupo. Teprve když William v únoru 2012 odjel na šestitýdenní misi na Falklandy, přestal se tisk soustředit výhradně na možnost královského otěhotnění a povšiml si, že Kate navázala na Dianinu tradici péče o nemocné, týrané či citově zkroušené děti. Toho února se Kate, která – stejně jako kdysi její tchyně – působila pozoruhodně uvolněně i v přítomnosti těch nejvážněji
nemocných dětí, odhodlala ke své první oficiální řeči, a to přesně v takové instituci, jakou by si vybrala i zesnulá princezna Diana: v dětském hospici. Kate, kráčející ve šlépějích ženy, již v jednu chvíli celý svět znal jako „princeznu lidských srdcí“, si brzy vysloužila vlastní přezdívku: „princezna dětských srdcí“. I při rozhodování, kterou dobročinnou organizaci jako královská patronka podpořit, se Kate zdánlivě inspirovala zesnulou princeznou. Kromě východoanglického svazu dětských hospiců EACH a organizace Art Room, která skrze výtvarné práce poskytuje terapii týraným dětem, zastřešila svým jménem i organizaci Place2Be, jež zajišťuje psychologické poradenství pro školáky. A aby upozornila na to, že příčinou celé řady společenských problémů jsou drogy, stala se také patronkou protidrogové instituce Action on Addiction. Dále se ujala dvou muzeí: Národní portrétní galerie – ostatně na univerzitě v St Andrews přece studovala dějiny umění – a Přírodopisného muzea, protože to, jak sama vysvětlila, „seznamuje děti s divy naší planety.“ A kromě podpory skupině SportsAid, která pomáhá postiženým sportovcům, se jako bývalá skautka pustila do propagace skautského hnutí v Británii. Zatímco William stále trávil dny v jižním Atlantiku, Kate se snažila dodržovat svůj denní harmonogram. Vstávala vždy před osmou, zašla si s Lupem do kavárny Starbucks nedaleko Kensingtonského paláce – doprovázená vždy alespoň dvěma pěšími diskrétními příslušníky královské ochranky a dalším jistícím jim záda z Land Roveru – a objednala si to, co obvykle: velké bezkofeinové latte se sójovým mlékem. Po ranní poradě s asistenty o svém denním plánu vyrazila vévodkyně na schůzky se zástupci dobročinných organizací, případně se přidala ke členům královské rodiny na některé z jejich zdánlivě nekonečných pochůzek. V březnu 2012 si spolu s královnou a svou „nevlastní“ tchyní Camillou prohlédla specializovanou prodejnu Fortnum & Mason, která už přes tři sta let zásobí britskou šlechtu vybranými pochutinami, a pak s královnou a princem Philipem vyrazila vlakem do středoanglického Leicesteru, kde pomohla s odstartováním oslav diamantového výročí. V červnu William s Kate přesně podle plánu z ústraní přihlíželi, jak lid zahrnuje královnu obdivnou pozorností. Během oslav výročí vyplula po Temži flotila tisíce lodí, legendy britského popu jako sir Tom Jones nebo sir Paul McCartney rozezněly město při obrovském koncertu a nad Buckinghamským palácem ozářil oblohu strhující ohňostroj. V následujícím měsíci se William a Kate prakticky nehnuli z londýnské olympiády, kde se nejprve ve Wimbledonu stali svědky toho, jak Roger Federer ve čtvrtfinále roznesl na kopytech Michaila Južného, a potom z mnoha různých tribun povzbuzovali britské sportovce. V souladu se svou rolí „oficiálních velvyslanců“ britského národního týmu bořili hlavy do dlaní, když jejich krajané prohráli, a nadšeně jásali, když se objevili na stupních vítězů. V mezičase spolu s ostatními diváky dělali mexické vlny. Nejednou dostali novomanželé takovou radost, že svorně vyskočili na nohy a padli si do náruče. Takovéto nevázané, spontánní projevy vzájemné náklonnosti byly dosud u královských párů něčím nevídaným. Sotva si sportovci z celého světa sbalili kufry a odjeli z Londýna, vévoda s vévodkyní už se, znovu u příležitosti diamantového výročí, vypravovali na devítidenní cestu po jihovýchodní Asii a jižním Tichomoří. Šeptanda o možném těhotenství se opět rozjela v Singapuru, kde se William prořekl, že by si s Kate přáli mít dvě děti. Ať se ale mladí členové královské rodiny snažili sebevíc, stejně královnu nakonec zastínili – navíc z důvodů, které nijak nesouvisely s požehnanou událostí. V srpnu 2012 byl princ Harry, toho času užívající si dovolenou v Las Vegas ve volnu mezi dvěma misemi v Afghánistánu,
vyfocen, jak hraje svlékací kulečník a nahý skotačí s jistou mladou ženou. Pikantní fotografie, obohacené o několik strategicky umístěných hvězdiček, byly zveřejněny 21. srpna internetovým magazínem TMZ a brzy se objevily na stránkách bulvárních plátků i vážených médií po celém světě. A tak se princ Harry, jenž dlouhá léta lákal nežádoucí pozornost kouřením marihuany a opileckým hýřením – o tom, že se na jednom maškarním večírku objevil v nacistické uniformě, ani nemluvě –, opět musel kát. Jenomže Harry málem ani nestačil vydat svou klasickou veřejnou omluvu a na obzoru už se rýsoval další královský skandál. A tentokrát se týkal přímo Harryho švagrové. William a Kate, kteří během asijské části své cesty přitahovali extatické davy, se zrovna chystali k odjezdu z Malajsie na Šalamounovy ostrovy, když se na stránkách dvou evropských časopisů – francouzského Closer a italského Chi – objevily fotografie vévodkyně nahoře bez. Když snímky, vyfocené z veřejné silnice ze vzdálenosti více než pěti set metrů, uviděla jinak svým stoickým klidem vyhlášená Kate, rozbrečela se. Novomanželé své rozhořčení navenek nedávali vůbec znát a dál se smíchem a žertováním absolvovali jednu uvítací hokejbalovou ceremonii za druhou. Když byli na malinkém tichomořském ostrůvku Tuvalu vyzváni, aby si navlékli slaměné sukně a přidali se k radovánkám, Kate zažertovala, že její manžel „si taneční pohyby nacvičil doma“. Pod usměvavým zevnějškem však William zuřil. Vzhledem k tomu, že obdobné situaci už s Kate v minulosti čelili několikrát, věděl jak postupovat. Okamžitě mobilizoval své úctyhodné právnické síly a vyrazil potrestat ty, kdo byli za zveřejnění skandálních fotografií zodpovědní. Sedmnáctého září 2012, pouhé čtyři dny poté, co se časopisy Closer a Chi objevily na novinových stáncích, William s Kate nejenže podali občanskou žalobu, ale navíc u francouzských úřadů oznámili podezření na spáchání trestného činu. Podle francouzského práva může být takováto invaze do soukromí trestána odnětím svobody na jeden rok a pokutou až 45 000 eur (víc než milion korun) v případě jednotlivců a 225 000 eur (téměř 6 milionů korun) v případě společností. Veřejnost už ovšem nevěděla, že aféra s pokoutnými lechtivými fotografiemi zastihla Williama s Kate v obzvlášť choulostivém okamžiku. Rozhodli se totiž, že jakmile odezní účinky silných antimalarik, která museli kvůli cestě do Tichomoří brát, založí rodinu. Čerstvé narušení soukromí jim bolestivě připomnělo, jaký život jejich případné potomky čeká. Diana se v minulosti pokoušela držet si paparazzi od těla, avšak marně – a William byl přesvědčen, že právě bulvár zapříčinil matčinu smrt. Zároveň si však byl vědom toho, že přinejmenším v Británii se dají média pod tlakem veřejného pohoršení přimět k tomu, aby při psaní o královské rodině dodržovala alespoň nějaká omezení. Koneckonců když Diana zemřela v Paříži pronásledovaná novináři, tisk tenkrát souhlasil, že si od jejích synů bude v následujících letech držet uctivý odstup. William s Kate si usmysleli, že právě teď nastala ta správná chvíle, aby si dupli. Věděli, že narození královského dítěte nepochybně spustí mediální smršť, která může teoreticky trvat donekonečna a která, pokud se s tím nic neudělá, znemožní jejich potomkovi zažít cokoli, co by se alespoň vzdáleně podobalo normálnímu dětství. Zatímco onoho podzimu se proslule pomalé francouzské soudy probíraly žalobou na provinilé fotografy, těhotenská šeptanda se nadále stupňovala. William s Kate se vrátili ke svému oficiálnímu programu královských pochůzek. Jednou, když se prodírali davem sympatizantů v Cambridge, Williamovi kdosi strčil do rukou dupačky s nápisem TAŤKŮV MALÝ KOPILOT.
„To si schovám,“ zazubil se červenající se princ. Když už se zdálo být prakticky jisté, že Kate je v jiném stavu, vyrazila si 30. listopadu 2012 zahrát hokejbal do své bývalé internátní školy – na vysokých podpatcích – a všechny tak pořádně zmátla. O pár dní později se Kate s Williamem rozhodli, že si vezmou na chvíli volno a odpočinou si v Katině rodném městečku Bucklebury ve velkopanském sídle jejích rodičů, které si Carole a Michael Middletonovi s drobným příspěvkem od Williama koupili před pár měsíci za 5 milionů liber. Jen pár hodin poté, co 3. prosince dorazili, se však Kate udělalo strašně zle. Už v předchozích týdnech na ni občas přišla nevolnost, ale teď v sobě najednou nedokázala udržet žádné jídlo a očividně měla náběh na dehydrataci. Za volant jejich Land Roveru se posadil člen královské ochranky a svižně zavezl Williama s Kate do Nemocnice krále Eduarda VII. v Londýně. Tam jí vzápětí byla diagnostikována hyperemesis gravidarum, vážnější forma běžných ranních nevolností trápící necelá dvě procenta těhotných žen. Pokud se tato porucha neléčí, může způsobit různé těhotenské komplikace, například podvýživu matky či nízkou porodní váhu dítěte. Tato porucha se přitom vyskytuje častěji u žen, které čekají více dětí najednou, což – vzhledem k tomu, že ze strany Middletonových i Spencerových (Dianina větev rodiny) byla v rodině relativně častá dvojčata – rozhodně stálo za povšimnutí. (Pokud by byl zrušen zákon, dle kterého je prvorozený syn v dědickém pořadí vždy před prvorozenou dcerou, stává se právoplatným dědicem trůnu to dvojče, které přijde na svět jako první.) Kvůli hospitalizaci Kate museli manželé kápnout božskou. Ukázalo se, že je v jiném stavu teprve šest týdnů – termín byl stanoven na červenec –, ačkoli s Williamem původně plánovali oznámit těhotenství až tak ve dvanáctém týdnu. Následovala pochopitelně smršť nadšených reakcí. Nezměrnou radost nad touto novinou vyjádřili mimo jiné královna, princ Charles i premiér David Cameron. „Tato skvělá zpráva je pro Británii dokonalým završením už tak výjimečného roku,“ prohlásil Williamův strýc hrabě Spencer v odkazu na královnino výročí a londýnskou olympiádu. „Mám z nich obou radost a nemůžu se Dianina vnoučete dočkat.“ Avšak ani za těchto mimořádných okolností na sebe skandály nenechaly dlouho čekat. Nadšení z ohlášení královského těhotenství se brzy změnilo v šok, když sestra Jacintha Saldanhová pracující v Nemocnici krále Eduarda VII. přepojila Katině ošetřující sestře žertovný telefonát od dvou moderátorů z jedné australské rádiové stanice. Mel Creigová a Mike Christian se vydávali za královnu s princem Charlesem a poptali se na Katino zdraví. Přestože mluvili, jak se sami nechali slyšet, „absurdními, snobskými přízvuky“, ošetřující sestra jim i tak o zdravotním stavu pacientky podala podrobné hlášení. Sestra Saldanhová byla z celého incidentu natolik rozrušená, že se v nemocnici oběsila. Nevyhnutelné veřejné pobouření nad něčím, co bylo zamýšleno jen jako nevinný žert, poněkud polevilo, až když se zjistilo, že Saldanhová se o sebevraždu pokusila v minulosti už dvakrát. Fingovaný telefonát byl patrně jen jedním z několika problémů, které ji trápily – měla například dlouhodobé spory s dalšími členy nemocničního personálu. V jednom ze svých dopisů na rozloučenou vzkázala Saldanhová australským moderátorům, aby za ni splatili hypotéku. Kate byla z nemocnice propuštěna 6. prosince a po krátkém odpočinku v Bucklebury se vrátila zpět ke svým královským povinnostem. Jedenáctého ledna si vzala od všech těch pochůzek a odhalování pamětních desek volno, aby spolu s Williamem a několika přáteli oslavila své jednatřicáté narozeniny na nejnovějším vystoupení souboru Cirque du Soleil. Už nazítří se však znovu objevila na veřejnosti při odhalování svého prvního oficiálního portrétu v Národní portrétní
galerii. Kdykoli s nůžkami v rukou přestřihávala slavnostní stuhu nebo podávala ruku příznivcům namačkaným za oddělujícími zábranami, všechny oči sledovaly, co má na sobě a čím se tentokrát pokusila zakrýt – slovy novinových titulků – „královské bříško“. Jak prohlásila návrhářka šatů pro těhotné ženy Rosie Popeová, Kate se stala „těhotenskou módní ikonou. Bude ji sledovat celý svět a budou se jí nepochybně inspirovat těhotné ženy odevšad.“ A tak se inspirované matky na obou stranách Atlantiku hrnuly do obchodů, kde skupovaly těhotenské šaty a kabáty, které Kate shledala hodnými princezny. Při výletu do Skotska na začátku dubna 2013 na sobě měla modrozeleně kostkovaný kabát s černými legínami a botami na deseticentimetrových podpatcích a vypadala stylově i u toho, když se svým manželem v glasgowském sportovním centru rozvášněně hrála ping-pong. „Vyhrál jsem dnes jen díky tomu, že Catherine je těhotná,“ okomentoval princ své vítězství 6:2. „Jinak by si sundala kabát a roznesla by mě na kopytech.“ Nezdolná Kate si pak s manželem ještě zahrála basketbal. Na titulní stránky se Kate dostala znovu ještě téhož měsíce, když si v bílých šatech s černými puntíky vyšla s Williamem a princem Harrym do londýnského filmového studia, kde se natáčel Harry Potter. Tou dobou byla vévodkyně v šestém měsíci a taky na to vypadala. Se spekulacemi nad pohlavím potomka se pochopitelně roztrhl pytel. Ačkoliv William s Kate se chtěli nechat překvapit a údajně lékaře požádali, aby jim neprozrazovali, jaké pohlaví vyčetli z ultrazvuku, novináři se zoufale pídili po každé indicii. Když jí jedna gratulantka darovala plyšového medvídka, Kate odpověděla: „Děkuji. Schovám si ho pro svou d…“ „Chtěla jste říct dceru, že?“ zeptala se jiná přihlížející. „Ne! My to nevíme!“ kroutila hlavou Kate. „Já myslím, že víte,“ odpověděla paní. „Nic neprozradíme,“ usmála se Kate. Připustila pouze to, že s manželem mají rozdílné preference. William by si přál holčičku, ona doufala v chlapečka. Ale, dodávala, nejvíc ze všeho záleží na tom, „aby miminko bylo zdravé.“ Vévodkyně dělala vše, co bylo v jejích silách, aby toto přání proměnila ve skutečnost. Jakmile se svědomitá Kate dozvěděla, že je v jiném stavu, začala se vyhýbat alkoholu, kofeinu, umělým sladidlům a přestala dokonce i používat samoopalovací krém, který jejímu obličeji a rukám vždycky dodával ten zvláštní lesk. Odmítla se však vzdát jedné věci, kterou těhotné ženy leckdy odkládají s radostí: vysokých podpatků. Pamětihodnou výjimkou se stal jeden zasněžený březnový den strávený v hornaté Cumbrii na severozápadě Anglie, kde učila děti z jistého skautského oddílu vázat uzly a rozdělávat oheň. Pro tuto příležitost si navlékla kabát Barbour, úzké džíny a holínky Vierzon Nord od firmy Le Chameau. Na každoročním královnině zahradním večírku v Buckinghamském paláci už se opět objevila v podpatcích, klopýtala po trávě, ale nikdy neztratila rovnováhu ani eleganci. Podpatky ji provázely i v červnu, kdy v šatech s dalmatiním vzorem křtila nejnovější výletní loď třídy Princess, princezna (trefně pojmenovanou Royal Princess, královská princezna), a to přestože to od ní vyžadovalo šplhat nahoru a dolů po strmých lodních schůdcích. Na svou poslední oficiální akci před porodem – výroční vojenskou přehlídku Trooping the Colour, pořádanou u příležitosti oficiálních oslav panovníkových narozenin (byť královna oslavila osmdesát sedm let už 21. dubna) – si Kate na sebe oblékla pastelově růžový kabát od návrháře Alexandra McQueena, stejnobarevný klobouk se širokou krempou a růžové saténové lodičky. O šest dní později oslavil i William své jednatřicáté narozeniny, a to společně s Harrym, zatímco Kate se držela v ústraní. Neměla totiž iluze o tom, že by si velkou událost mohla přesně
naplánovat. Termín byl „zhruba uprostřed července,“ vtipkovala s novináři, „ale děti prý mívají vlastní plány.“ Tou dobou už s Williamem nějaký ten čas hnízdili v prostorách Kensingtonského paláce v útulném, třípokojovém Nottinghamském domku, protože v jejich stálém domově přímo v paláci probíhala rekonstrukce. Takzvaný „byt 1A“, dříve obývaný jediným královniným sourozencem, princeznou Margaret, není ani tak bytem, jako spíš čtyřposchoďovým domem o jednadvaceti pokojích. Mimo jiné se pyšní šesti ložnicemi, několika velkými přijímacími pokoji v hlavním patře, soukromým tenisovým kurtem a vlastní obezděnou zahradou. Do Nottinghamského domku se měl následně nastěhovat princ Harry, jen co se jeho bratr s mladou rodinou usídlí ve svém novém obydlí, teoreticky tedy krátce po narození dítěte. Rekonstrukce se však výrazně protáhla, když byl ve zdech Kensingtonského paláce objeven azbest. Po přesídlení do nových, rozsáhlých prostor se měli William s Kate octnout v péči zkušené hospodyně Antonelly Fresoloneové, jež dříve patřila k nejlepším královniným služebným v Buckinghamském paláci. Když William s Kate kdysi po Buckinghamském paláci vyvěšovali inzeráty, stálo v nich, že na prvním místě je pro ně „diskrétnost, oddanost a spolehlivost“. Fresoloneová, jejíž odchod z Buckinghamského paláce vyžadoval osobní souhlas královny, měla nově dostat na povel správu vévodské domácnosti a stát se tak každodenní součástí života i pro nejnovější přírůstek do královské rodiny. Kensingtonský palác je jen jedním z míst, která mohou vévoda s vévodkyní z Cambridge považovat za svůj domov. Princ William se svou mladou rodinou může o víkendech a svátcích relaxovat v Anmer Hall, svém georgiánském venkovském zámečku s deseti obytnými místnostmi, stojícím na pozemcích královského panství v Sandringhamu, který jim rovněž věnovala královna. K dekoraci královských dětských pokojíčků byly v obou sídlech zvoleny jemné odstíny béžové a hnědé. Látky i nábytek údajně vybírala Kate osobně v luxusních prodejnách Bernard Thorp a Dragons of Walton Street, které patřily k Dianiným obzvláště oblíbeným. Kdyby William s Kate chtěli pokračovat v tradici, dostali možnost oprášit železnou postýlku s nebesy, jež sloužila rodině Windsorů v uplynulých 135 letech. Z úcty k prababičce vytáhli novopečení rodiče ze skladu i královnin kočárek Silver Cross z roku 1926, jenž po ní posloužil i princi Charlesovi a jeho sourozencům. Nakonec se však William s Kate přece jen rozhodli pro drahý béžový sportovní kočárek, který Kate objevila ve svém oblíbeném londýnském obchodním domě Peter Jones na Sloanově náměstí. Zatímco William trávil spoustu času 365 kilometrů od domova službou u Královského letectva – druhé výročí svatby musela Kate oslavit v Londýně sama, jelikož její muž byl, jak sama vysvětlila, „na šichtě“ –, Kate se probírala knihami o těhotenství a dětech, jako byly například Co čekat v radostném očekávání nebo Kompletní průvodce kojením. (William se stal v novodobé historii prvním dědicem trůnu, který byl odkojen, a Kate se svým miminkem měla stejné plány.) William měl v úmyslu vzít si hned po narození potomka dva týdny otcovské dovolené, prozatím však alespoň požádal svého bratra, aby se ve volných chvílích vždy stavil u Kate a dělal jí společnost. „Kate je neuvěřitelně silná a stojí nohama pevně na zemi,“ vypozoroval Harry, jehož nahaté vystoupení v Las Vegas už bylo odpuštěno. „Bude z ní skvělá matka.“ Velkou oporou Kate byly i její sestra (Pippa Middletonová byla první člověk, jemuž se Kate s novinkou o těhotenství svěřila), všudypřítomná osobní asistentka Rebecca „Becca“ Deaconová a, což nikoho nepřekvapí, maminka. Carole Middletonová svou dceru vévodkyni doprovázela na mnoha
nákupech, například při návštěvě módního nábytkářství Blue Almonds, kde Kate koupila proutěnou kolébku, nebo v obchodě s dětským oblečením Trotters, kde pořídily dupačky, pyžámka, botičky a bryndáčky. Carole se účastnila i nákupní výpravy do dětského butiku Nursery Window či do prodejny Peter Jones s dětskými autosedačkami a houpacími křesly. Jistý prodavač, který Kate obsluhoval, se nechal slyšet, že je „stejná jako každá jiná těhotná paní, která se připravuje na příchod dítěte.“ Toto však nebyla těhotná paní jako každá jiná. Malý George se nevyhnutelně měl stát králem, jakého Británie ještě nezažila, a to nejen díky tomu, že jeho matka byla neurozeného původu. Byl rovněž prvním vnukem nedostižitelné a komplikované Diany, princezny z Walesu, a tím pádem dědicem jedinečného odkazu dobromyslnosti, kontroverze, zlomených srdcí a velkých očekávání. Semínka změny byla vlastně zaseta už v Dianině nešťastném dětství na Althorpu, majestátním pět set let starém venkovském sídle rodiny Spencerů v anglickém kraji Northamptonshire. Zde lady Diana Spencerová vyrůstala, podobně jako její budoucí manžel princ z Walesu, v kokonu utkaném z bohatství a výsad. Rodina pohádkově zbohatla obchodováním s ovcemi už v patnáctém století a od té doby měli Spencerovi místo u dvora vždy jisté – což ovšem sotva zajímalo tehdy šestileté děvče, jemuž se právě zhroutil svět, protože maminka se sebrala a odešla od rodiny. Od té doby Dianu a jejího mladšího bratra Charlese vychovával zástup chův. (Starší sestry Sarah a Jane byly v té době už vyexpedovány na internátní školu.) „Její dětství bylo peklo,“ vyprávěl o Dianě její přítel Peter Janson. „Rodiče se navzájem nesnášeli a pohrdali sebou. A ona v tom vyrůstala.“ A co bylo ještě horší, některé z chův, které se u Diany a jejího bratra střídaly jako na běžícím pásu, se k dětem chovaly krutě. Jedna pravidelně bila Dianu po hlavě vařečkou a další si libovala v tom, že když děti zlobily, tloukla jim hlavičkami o sebe. Ačkoliv na budoucího krále se nikdo ruku – či vařečku – vztáhnout neodvážil, ani dětství prince Charlese nebylo zrovna růžové. Když už nic jiného, Dianin otec své děti hýčkal. Ani královna Alžběta ani princ Philip se však ke svému prvorozenému synovi nechovali s kdoví jakou láskou. Princ z Walesu později svou matku popsal jako odtažitou, chladnou a citově potlačenou. Princ Philip nebyl podle Charlesových vzpomínek nic než panovačný, zlomyslný tyran. Charlesův život byl už od kolébky přísně naplánovaný. Matku vídal dvakrát denně na půl hodiny, jednou v devět ráno a podruhé krátce před večeří. Později vzpomínal, jak ho trýznilo, když matku kvůli jejím nekonečným cestám po zemích Commonwealthu neviděl celé týdny, a podivoval se, jak se královna ani po měsících odloučení nevzmohla na nic jiného, než že svému chlapci formálně potřásla rukou. Pro své děti si takové dětství nepřál, svěřoval se Charles přátelům. Dokonce i jeho samotného ale překvapilo, když se z něj vyklubal milující a starostlivý otec. Přesto to byla Diana, kdo se v očích veřejnosti stal zosobněním změn v královské rodině. Tím, že své děti zahrnovala láskou, dovolila jim vymanit se ze zkostnatělých pořádků předávaných z jedné šlechtické generace na druhou a vystavila je surovějšímu světu za branami královského paláce, umožnila Diana to, aby se William zamiloval do ženy jako Kate. Vyvstala tedy praktická otázka, jakým způsobem bude nejmenší princ vychováván. Bude mít chůvu? Bude chodit do školky jako tatínek, nebo – jako dědeček a generace královských potomků před ním – stráví své rané dětství mezi zdmi paláce, obklopen vychovatelkami a soukromými kantory?
Diana sice byla ukázkovým příkladem angažované matky, nedělala si však iluze o tom, že by výchovu dětí zvládla sama. Potřebovala pomoc šikovné a starostlivé chůvy – což dobře věděl i princ Charles. Přestože jeho chůva Mabel Andersonová si potrpěla na přísnou disciplínu, Charles si k ní vybudoval silné citové pouto. Když se mu rozpáral jeho oblíbený plyšový medvídek – tuto ošuntělou hračku z dětství s sebou princ z Walesu vozíval na cesty až do pokročilého středního věku –, byla to chůva Andersonová, koho poprosil o zašití. A když se mu začalo rozpadat manželství, byla to opět chůva Andersonová, tehdy už devětašedesátiletá, koho požádal, ať se vrátí z důchodu a pečuje o jeho syny, když s ním budou pobývat na venkovském sídle Highgrove. I William si byl se svou první chůvou Barbarou Barnesovou ohromně blízký. Barnesová se od předchozích královských chův, jež všechny musely vystudovat některou ze tří schválených škol pro chůvy, výrazně odlišovala tím, že neměla žádné formální vzdělání. Odmítala nosit uniformu a nechala se slyšet, že její svobodomyslné pojetí výchovy bude sestávat ze „spousty čerstvého vzduchu a selského rozumu“. Ani chůva Barnesová ovšem na práci nevystačila sama. S péčí o děti jí pomáhaly její vlastní asistentka Olga Powellová a noční chůva Ann Wallaceová. Po čtyřech letech přetahování se o hlavní slovo s Dianou ale Barnesová musela odejít a byla vystřídána mnohem méně autoritativní Powellovou, která se přesto stala Williamovi ještě bližší než před ní Barnesová. Powellová byla „obdivuhodně klidná“, prohlásil o ní Dianin někdejší bodyguard Ken Wharfe. „Byla od toho, aby se měl kdo starat o děti, když rodiče pracovali.“ (Když Powellová v září 2012 ve věku osmdesáti dvou let zemřela, truchlící William zrušil čtyři královské schůzky, jen aby se mohl zúčastnit pohřbu.) Další mateřskou autoritu přivítali William s Harrym do svého života po hořkém rozchodu rodičů v roce 1992, kdy Charles za chůvu najal mladou a temperamentní Alexandru „Tiggy“ LeggeBourkeovou. Po matčině smrtelné autonehodě pomáhala Tiggy alespoň částečně zaplnit prázdno, které v životě mladých princů najednou zůstalo. Zkrátka a dobře, navzdory záplavě novinových článků, podle nichž se chůvou malého prince měla stát Katina matka s pomocí několika asistentek, byli novopečení rodiče odhodláni dát si na výběru té správné chůvy pro svou ratolest setsakra záležet. Co se stane v nadcházejících letech, v tuto chvíli nikdo neví, nicméně budou-li se William s Kate řídit Dianiným příkladem, malý George bude téměř jistě chodit do školky jako každé jiné britské dítě v jeho věku. Když v roce 1985 tehdy tříletý William poprvé vkročil do školky paní Mynorsové, stal se prvním členem britské královské rodiny, který se setkal s předškolním vzděláváním. Za ta léta se školka paní Mynorsové stihla přestěhovat do větších prostor o pár ulic vedle, byť pořád zůstávala jen pár minut chůze od Kensingtonského paláce. William na ni vždy rád vzpomínal. Zde budoucí král trýznil své vychovatele a vyhrožoval jim, že jestli ho nebudou poslouchat, uvrhne je do šatlavy v londýnském Toweru. Od paní Mynorsové postoupil William do školky při chlapecké škole Wetherby v nedalekém Notting Hillu (její sesterská dívčí škola se jmenuje Pembridge Hall) a potom se přesunul do exkluzivní internátní školy Ludgrove v Berkshiru. Vyšlapal si tak cestičku až na Eton, prestižní střední školu, ležící jen co by kamenem dohodil od hradu Windsor. To, jestli se i v případě malého prince George bude školní život odvíjet po podobné trajektorii, ukáže jen čas. Jedna věc však byla jistá. Diana, která si usmyslela, že její synové na rozdíl od předchozích
generací královské rodiny nezůstanou odstřižení od životů svých poddaných, vzdorovala palácovým vychovatelům i v tom, že si tehdy desetiměsíčního Williama mermomocí chtěla vzít s sebou na oficiální návštěvu Nového Zélandu a Austrálie, kam měla namířeno spolu s Charlesem – tehdy poprvé cestovalo královské nemluvně s rodiči do zahraničí. Diana bourala tradice i nadále a zlobila královnu tím, že brala Williama s Harrym do kina (kde museli čekat ve frontě jako všichni ostatní), zábavních parků, na motokáry nebo do restaurací s rychlým občerstvením (nejradši měla KFC). Zároveň však mladé prince už od útlého věku vystavovala i odvrácené stránce života za branami paláce. Často je brávala na návštěvy do sirotčinců, klinik pro nemocné AIDS nebo ubytoven pro bezdomovce. Není pochyb o tom, že William s Kate, kteří přijali Dianiny vznešené cíle za své a ještě k nim přihodili pár vlastních, budou pokračovat ve šlépějích „princezny lidských srdcí“. Už před narozením princátka vévoda s vévodkyní plánovali, že ho s sebou v roce 2014 vezmou na dlouho očekávanou cestu královny do Irska. V paláci se rovněž šířily zvěsti, že William s Kate si chtějí připomenout Williamův historický výlet k protinožcům z roku 1983 a koncem roku s sebou vzít synka na obdobnou návštěvu Nového Zélandu a Austrálie. Nikdo nebyl z nového královského děťátka tak u vytržení jako samotná královna, a to i z jiných důvodů než z čiré lásky sedmaosmdesátileté ženy ke svému pravnoučeti. Ačkoli většina jejích krajanů si to nedokázala ani představit, královna vážně koketovala s myšlenkou, že by odstoupila z trůnu – buď na své devadesáté narozeniny v roce 2016, nebo možná po smrti prince Philipa, jemuž teď bylo devadesát dva let a trápila ho jedna zdravotní potíž za druhou. Tak by se konečně Charles mohl stát králem a urychlil by se i Williamův nástup na trůn. Ostatně královna by zdaleka nebyla prvním evropským panovníkem, který učinil těžké rozhodnutí odstoupit. Rok narození královského dědice byl zároveň rokem abdikací, což Williamově babičce nemohlo uniknout. V dubnu 2013 přenechala pětasedmdesátiletá nizozemská královna Beatrix trůn svému synovi, princi Willemu-Alexanderovi, a to v jeho čtyřiceti pěti letech. V červenci pak devětasedmdesátiletý král Albert II. Belgický předal korunu svému synovi, korunnímu princi Philippovi, jemuž bylo padesát tři let. V témže roce přišla i další abdikace, která na královnu udělala snad největší dojem a zaskočila nejen ji, ale i zbytek světa. Když v únoru 2013 papež Benedikt XVI. – sám jen o rok mladší než královna Alžběta II. – oznámil, že se rozhodl složit svou funkci, královna tomu podle jistého člena dvora „naprosto nechtěla uvěřit“. Chybělo-li Jejímu Veličenstvu odhodlání porušit tradice a odstoupit, aby si teď už čtyřiašedesátiletý Charles taky mohl užít alespoň pár let na trůně, stačilo se jen podívat na odvážný krok Benedikta XVI. – šlo o první abdikaci papeže za posledních šest set let. Pro nejslavnější miminko světa je budoucnost stejně nejistá, jako je slibná. Čekají ho kličky a odbočky osudu, nevyhnutelná dramata, tragédie i skandály, jež budou do posledního zaznamenány a leckdy zveličeny senzacechtivým tiskem. Přesto se zdá, že jeho rodiče jsou na celém světě snad těmi nejlépe připravenými lidmi na to, aby mu pomohli zvládnout tlaky a úskalí královského života. „William a Harry,“ nechala se slyšet Diana krátce před svou smrtí, „jsou mým největším životním úspěchem.“ William s Kate jednoho dne nepochybně prohlásí totéž i o Dianině vnukovi, jehož nikdy nepoznala.
Předmluva k příběhu lásky Už od začátku jim bylo souzeno stát se jedním z nejoslavovanějších manželských párů dvacátého prvního století. On, šarmantní a sympatický mladý princ, jenž jednoho dne usedne na anglický trůn. Ona, neuvěřitelně krásná neurozená dívka z dělnické rodiny, která si získala jeho srdce už na prahu dospělosti. Společně se princi Williamovi a Kate Middletonové nějakým způsobem podařilo překonat veškerá úskalí a navzdory všem skandálům, mocenským pletkám, tragédiím a všeobecné neutěšenosti, které provázejí britskou královskou rodinu, si vybudovat a udržet neochvějnou lásku. Než se k tomu dopracovali, stihli se stát nejsledovanějším, nejpropíranějším, nejobdivovanějším a nejzáviděníhodnějším mladým párem své generace. Stejně jako takzvanou svatbu století, při níž si princ Charles bral lady Dianu Spencerovou, sledovalo v roce 1981 více než 800 milionů lidí z celého světa, i sňatek jejich nejstaršího syna s jeho univerzitní láskou uchvátil celý svět. Nebylo to pro nic za nic. William nejenže je dědicem britského trůnu, je zároveň i nositelem podmanivého a komplikovaného odkazu princezny Diany, snad nejzbožňovanější ženy moderního věku. Dianin pohřeb v roce 1997 sledovalo třikrát víc diváků – odhadem 2,5 miliardy – než její svatbu a obraz Williama a jeho bratra, prince Harryho, kráčejících ulicemi Londýna za koňským spřežením vezoucím její rakev, se nesmazatelně vryl do paměti celé jedné generace. A my jsme s Dianinými syny soucítili a truchlili jsme s nimi – a s Williamem především. Jeho narození svorně vytrubovaly titulní stránky novin i časopisů z celého světa. Sledovali jsme, jak „Wills“ vyrůstá ze škodolibého uličníka ve vytáhlého puberťáka a potom v muže s dynamickou osobností, zatímco do toho bouřlivý rozvod jeho rodičů a Dianina následná smrt v pařížské autonehodě vířily vlny v Buckinghamském paláci i zbytku světa. Hořkosladkou pravdou je, že nakonec vyrostl v toho úchvatného mladého muže, kterého jeho matka neměla možnost poznat. Přesto se Williamovi a Kate podařilo prožít téměř celou svou desetiletou milostnou aféru převážně mimo nepolevující pozornost médií. Rozhodně tomu napomohlo, že britská média – dobře si vědoma toho, že William tisk viní z doslovného uštvání matky k smrti – se rozhodla držet si od mladého prince na nějakou tu dobu více či méně uctivou vzdálenost. Díky tomu zůstávala skutečná podstata Williamova královského vztahu poutavou záhadou, a to i těsně před svatbou. Jak William, tak Kate jsou neuvěřitelně atraktivní, nebezpečně okouzlující, mladí, sportovně založení, elegantní, poutaví. Víc než kterémukoli jinému páru v dějinách se jim daří stát každou nohou na jedné straně zející propasti, oddělující staleté tradice od hektické reality elektronického věku. Přepych, moc, sex, bohatství, skandály, tragédie, dobrodružství, historie, zlomená srdce, volání povinnosti a samozřejmě tradice – o snech a aspiracích celé jedné generace ani nemluvě –, to vše je ztělesněno v pohledném budoucím králi a jeho oslnivé neurozené královně. Teprve čas ukáže, zda se vydají v Dianiných šlépějích a vybudují si takové porozumění se svými poddanými, jakého nedosáhl žádný Windsor před nimi. Ale to, co už nám William s Kate stihli předat, zatím bohatě stačí: je to zčásti nablýskaná pohádka, zčásti vášnivé rodinné
drama, zčásti politický brak, zčásti dech beroucí thriller. Dohromady román k nezapomnění.
V myslích lidí existuje pouze jedna jediná princezna z Walesu. A teprve až se princ William ožení, nadejde čas pro druhou. Vivienne Parryová, přítelkyně Diany, o sňatku prince Charlese s Camillou
