Král Arktidy ve slepé uličce

–/

DIVOKÁ, NESPOUTANÁ, ŽIVÁ, KŘEHKÁ, OHROŽENÁ

migrace zvířat

Ohromující přesuny milionů nepostradatelná liška

Všudypřítomný predátor

evoluční problémy ledních medvědů

Král Arktidy ve slepé uličce 99,90 Kč s DVD, v SR 3,99 €

Zvířata Z íř t na Š Špicberkách: i b ká h Kd Kde slunce l nezapadá dá | H Hory iindického di kéh L Ladaku: d k K Království ál t í větru ět Rozhovor: Horká půda Patricka Kostera | Karančo jižní: Rychlonohý chytrák Slavkovský les: Sněhové lázně západu Čech | Brkoslav severní: Host ze severu

speciál časopisu Příroda

AMERICKÁ DIVOČINA stovky kvalitních fotografií, reportáže, cestopisy …

sbě rate edic lská e

1s6 tran4

Právě P r á v ě v prodeji p r o d e j ve všech dobrých trafikách!

editorial

S příchodem sněhu a mrazivého období si každoročně připadám jako veřejný nepřítel nebo kacíř, který bude okolní většinou tísnící se u rozžhavených radiátorů lynčován. Zatímco lidé kolem mne láteří u zamrzlých automobilů na mráz a sníh a proklínají vichr, já ožívám stejně jako moji aljašští malamuti. Lidé prchají pod střechu a lesy se zklidňují, mráz zasklí krajinu a umožní poutníkovi proniknout i do míst jindy zapovězených – do mokřin, močálů a slatin. Změněná krajina nabízí průzračný půvab čínských kreseb tuší a nebe se žehná krkavci a havrany. Kolikrát jsem už – promrzlý na kost – na vlastní kůži prožil haiku, kterou kdysi dávno napsal nesmrtelný Bašó: „Přikrývky těžknou, jak na mně tady leží. Asi už sněží.“ To když můj spacák přikryl noční sníh. Nikdy jsem ještě nelitoval… alespoň ve vzpomínkách ne. Milí přátelé paní Zimy a Přírody, nevěšte hlavy! Vášniví čtenáři mají v zimě spoustu práce. Čerstvá sněhová pokrývka vyzradí vnímavým a pozorným očím skryté příběhy dětí přírody, jejich dramata i komedie. Jsou vzrušující a úchvatné stejně jako příběhy a nádherné fotografie ve výjimečném časopise Příroda, který nám díkybohu každý měsíc přináší inspiraci, radost, poučení i dobrodružství. Do nového roku ze srdce přeji všem a všemu pevné zdraví a dobrou stopu Jaroslav Monte Kvasnica, spisovatel a tulák se psy

Milí čtenáři, život zvířat je plný zvratů a nepředvídatelných událostí. Hranice mezi přežitím a smrtí je tenká a nástrahy se nevyhýbají ani těm nejsilnějším. Například z mláďat lva, považovaného za krále zvířat, necelá polovina přečká

Jihoafrické republiky každoročně čekají na tah milionových hejn sardinek. Jestliže se stále se oteplujícími oceánskými masami probojuje podél pobřeží studený proud z antarktických oblastí, mají tito masožravci postaráno o přísun živin podstatných pro přežití dalších generací. V opačném případě je čeká sezóna živoření. Jde

život zvířat je plný zvratů

a nepředvídatelných událostí první rok života. Slabším jedincům se stává osudové období, kdy se na území smečky nevyskytují statisícová stáda pakoní a zeber a predátoři jsou odkázáni na náročný lov menších a rozptýleně žijících živočichů. Lvi musí čekat na čas hojnosti, který přichází až s pravidelnými dešti. Vláha vyžene do výšky zelené listy trávy a za ní se vrátí migrující býložravci. Ještě méně se na pravidelný přísun potravy mohou spolehnout delfíni, žraloci, lachtani a mořští ptáci, kteří u pobřeží

o prastaré přírodní procesy, které jsou činností lidí a necitlivými zásahy zásadně narušovány a činí tak život divokých zvířat ještě náročnější než kdykoli předtím. Přejme si do dalšího roku, aby si život nedal poroučet a příroda si našla cestu i mezi mantinely vystavěnými lidskou populací. My jí k tomu můžeme zásadně napomoci větší citlivostí a přístupem, který bude naplněn respektem.

Staňte se fanouškem Přírody na Facebooku

Přeji příjemné a poučné čtení Marek Telička, šéfredaktor

priroda.jdem.cz

2011: NOVÁ DVD KOLEKCE ZÁZRAKY PŘÍRODY Neváhejte, předplaťte si Přírodu na celý další rok a získejte naši kompletní, pestrou kolekci přírodopisných snímků. Země bílého sněhu & Úžasní savci

Strhující migrace zvířat

Kuriózní zvířata & Ve stínu džungle

Rodina v divočině: Lvi

Zvířata stepních plání & Svět pod mořskou hladinou

Rodina v divočině: Makakové

Nelítostní predátoři

Fantastičtí obři & Tajemství nočního života

Na křídlech větru & Život v drsných pouštích

Stvořeno přírodou: zvířecí vynálezy

píroda — leden–únor

3

obsah

VELKÉ MIGRACE

ROZHOVOR

CESTOPIS

p esuny zví at

horká pda pod nohama

snhové lázn západu ech

Jak se vypořádat s riziky, která člověku hrozí v bezprostřední blízkosti činné sopky, s nizozemským fotografem Patrickem Kosterem, jemuž se lávu chrlící vulkány staly životní posedlostí

Náhorní plošinu Slavkovského lesa můžete v zimě poznat s lyžemi na nohou. Krajina, která oplývá mimořádně zachovalou přírodou, se vám tak ukáže v plné kráse

Milionové migrace živočichů jsou vděčným fotografickým objektem. Představíme vám unikátní snímky, které dokumentují jejich pohyb

království vtru, ! slunce a hor Ladak byl dříve buddhistickým královstvím. Z hlediska přírodních krás je ale královstvím dodnes – královstvím písku, větru, slunce a vysokých hor

KRÁLOVSTVÍ ZVÍŘAT zrod zví ecích # superpotomk Sotva narození potomci některých přírodních druhů mají hned po narození schopnosti, kterými výrazně předčí své okolí

o africké $ boj království

4

Lvi a sloni většinou bez problémů sdílejí stejné území. Někdy jsou ale okolnostmi donuceni k agresivnímu chování, které z nich dělá soupeře na život a na smrt

obsah

rychlonohý chytrák

Někteří dravci imponují trpělivostí, jiní velikostí či rychlostí. Karančo jižní nad ostatními vyčnívá svou chytrostí

všudypítomná a nepostradatelná Díky chytrosti a neobyčejné přizpůsobivosti dnes lišky obývají nejen například sibiřské pláně, ale i centra velkých měst. V místech přirozeného výskytu jsou tito predátoři nezastupitelní

král arktidy ve slepé ulice Velmi rychlá evoluce otevřela předkům ledních medvědů cestu k ovládnutí Arktidy. Změny klimatu teď nutí medvědy k ústupu, ale cesta zpátky je uzavřená

zaosteno: brkoslav ! severní Kdo tyto hosty ze severu jednou uvidí, určitě na ně už nikdy nezapomene

MÍSTA NA ZEMI

#

kde slunce nezapadá

Na světě už není mnoho míst, která si dodnes dokázala uchovat původní tvář. Souostroví Špicberky však mezi ně bezesporu patří

$

v sevení ohnivých skal

Hluboko v pískovcové skále, v úzkých kaňonech amerického Colorada, se děje cosi nadpozemského

PRAVIDELNÉ RUBRIKY pírody objevy

Lstiví zloději, Zabíjení z nevědomosti, Pouštní savci v roli opylovačů a Důvody ptačí promiskuity

sout'ž

& zahrady –zoologické zoo praha dopisy !! tená*

! e.on píroda–wildlife #$-$

Vyhlášení výsledků celoroční fotografické soutěže

&$ atlas

Magnólie, symbolické stromy čistoty; Kde zimují skokani

&# jak pežít

Na sebe a s sebou; Pro chůzi v hlubokém

sněhu

výstavy, weby, tv & knihy, poady kvíz – co víte o králích & afriky?

5

objevy

varují proto, aby kradli

Lstiví zloději

Zoolog omas Flower z University of Cambridge dokázal, že pták drongo africký (Dicrurus adsimilis) vydává výstražný pokřik nejen proto, aby varoval své okolí před výskytem predátora, ale také tehdy, když má v úmyslu ukrást potravu surikatám. Tyto malé šelmy z čeledi promykovitých jsou totiž i při shánění potravy stále ve střehu a jakmile uslyší varovný signál, ihned na něj reagují útěkem. Pracně získanou kořist nechají ležet na zemi a pospíchají do nory v domnění, že v okolí slídí predátor. Drongo si pak v klidu přiletí pro svůj „oběd zdarma“. Poprvé tak bylo potvrzeno, že ptáci používají varovné signály, aby obelstili jiný živočišný druh. „Surikaty se naučily rozeznávat výstražné signály ptáků, aby se samy včas dostaly do bezpečí,“ říká Flower. „Drongové ale této jejich schopnosti zneužívají. Falešný poplach spustí ve chvíli, kdy surikaty uloví gekona či štíra.“ Flower si tohoto chování povšiml při studiu surikat v africké poušti Kalahari. Když viděl, že drongové surikaty pronásledují na každém kroku, bedlivě je pozorují a vydávají výstražné zvuky, přestože nehrozí žádné nebezpečí, napadlo jej, co tím zřejmě sledují. Surikaty ale nejsou jediní živočichové, které drongové takto permanentně okrádají. Spadeno mají také na timálie stračí (Turdoides bicolor), které v písku loví hady a škorpióny. Flower se nejprve domníval, že drongové budou svou lstivou taktiku používat v malé míře, aby nebyla odhalena. „Místo toho se ale objeví a ukradnou naráz co nejvíc potravy,“ poznamenává. Aby

surikaty nepojaly žádné podezření, varovný křik obměňují. „Kdyby používali pokaždé stejný zvuk, surikaty by jej po čase začaly ignorovat,“ vysvětluje Flower. Proto se ptačí lupiči naučili vydávat i varovné signály jiných druhů ptáků a střídají je se svými vlastními. Surikaty musí brát na vědomí všechny signály. Kdyby je ignorovaly, mohly by přijít o život.

zabíjení z nevdomosti

pomoc „lesnímu muži“

foto: shutterstock

pipravila zuzana teliková

Profesorka Kerrie Mengersenová ze Školy matematických věd při Technologické universitě v Queenslandu přišla na způsob, jak zachránit aspoň některé orangutany. Zjistila totiž, že celá čtvrtina lidí žijících bok po boku s těmito ohroženými primáty není informována o tom, že není povoleno vzácné primáty zabíjet. Pět procent z téměř 7 000 dotazovaných Indonésanů uvedlo, že se podílelo na lovu orangutanů. Za minulý rok tak jejich přičiněním přišlo na Borneu a Sumatře o život 1 000 jedinců. Statistická analýza Kerrie Mengersenové uvedla kromě čísel také důvody, které vesničany k zabíjení vedly. Lov pro zábavu, za účelem výdělku, odchycení mláďat určených na domácí mazlíčky či využití v tradiční medicíně kupodivu patřily k nejméně častým pohnutkám. Více než polovina zabitých opic sloužila jako potrava a přes deset procent orangutanů zahynulo při snaze vesničanů ochránit úrodu, v sebeobraně či z nespecifických důvodů. „Jednoprocentní roční úbytek orangutanů v důsledku ilegálního lovu je považován za jistou cestu k jejich vyhynutí v některých lokalitách,“ konstatuje Mengersenová. „Výsledky průzkumu však dokazují, že toto procento může být na určitých místech mnohem vyšší.“ Rozpoznání faktorů vedoucích k zabíjení orangutanů by přitom spolu se vzdělávací kampaní ušitou na míru konkrétním vesnicím a kulturním skupinám mohlo vést k účinné ochraně. „Ačkoli záchranných programů je dost, žádný z nich zatím nemapuje lov orangutanů jako takový,“ dodává Mengersenová.

6 píroda — leden–únor !"##

sout žní anketa

Přírodu tvoříte i vy! Již třetím rokem usilovně vylepšujeme Přírodu tak, aby byla čtivější a tematicky pestřejší. Spolupracujeme při tom s těmi nejlepšími českými fotografy divočiny, ilustrátory, zoology, botaniky a cestovateli. A nyní se obracíme i na vás: chcete-li, pomozte nám hýčkat Přírodu (tu tištěnou) i vy

P

ředem vám všem chceme poděkovat. Jsme rádi, že se vám časopis Příroda líbí. Toto tvrzení podporují jak vaše ohlasy, tak stále rostoucí počet čtenářů, kteří si Přírodu pravidelně kupují v trafikách nebo se stali předplatiteli. Těší nás také, že oceňujete dokumentární DVD, které jsou nedílnou součástí každého vydání. Přelom roku patří vždy jistému bilancování. A my toho patřičně využijeme. Tedy spíše byli bychom rádi, kdybychom toho využít mohli. Chtěli bychom se zeptat na váš názor. A ten může být nejen nekriticky pochvalný – rádi uslyšíme i vaše tipy a tematická doporučení, nápady na zlepšení či rozšíření sekcí a rubrik Přírody. Řekněte nám, které články čtete nejraději, zda vás zajímají spíše cestopisy, reportáže, anebo detaily ze života zvířat, jestli chcete například více české, anebo světové „divočiny“, na který kontinent máme častěji zamířit, zda máme klást více důrazu na text, či naopak obraz, anebo

zda je poměr textu a fotografií vyvážený. Řekněte nám v naší výroční anketě a současně soutěži, co se vám líbí a co nikoliv, co vám chybí a co přebývá. Můžete přitom současně prozkoumat i další produkci vydavatelství Extra Publishing, vyhrát nový automobil a 500 předplatných časopisů (Příroda, Svět, Tajemství české

využijte elektronického formuláře na webu www. epublishing.cz/soutez. Dostatek prostoru pro vaše dobré nápady najdete přesně tam. Soutěžní otázku najdete na této stránce dole. Tipy, které nám poskytnete, chceme pečlivě roztřídit, zhodnotit a efektivně využít. Abyste se i vy stali spolutvůrci

děkujeme, že nám pomáháte

dělat lepší časopis minulosti, Válka REVUE, Živá historie, Extra PC a Nejlepší PC rady + návody). Otázka je záměrně volná („… které z našich časopisů máte nejvíce rádi a proč“) a necháváme na vašem uvážení, jak naložíte s odpovědí. Že na to všechno, co od vás chceme slyšet, anketní políčko uvedené pod tímto textem nestačí? Při hlasování

jediného českého časopisu, který vás zavede přímo do divočiny, abyste v Přírodě-Wildlife našli opravdu to, co chcete. Děkujeme, že nás čtete a zachovejte nám přízeň!

Věnujte nám pouhou 1 minutu

ODPOVĚZTE IHNED:

svého času a hrajte s námi …

Nejvíce tištěných titulů Extra Publishing je dnes z oboru

Velká novoroční soutěž Vyhrajte nový automobil

Ford Fiesta

v hodnotě 220 000 Kč!

a historie, b přírody a cestování, c počítačů Odpovídejte: Na webu www.epublishing.cz/soutez E-mailem: [email protected] Čitelným vyplněním a zasláním kuponu na adresu: Extra Publishing, s. r. o., Bubeníčkova 9, 615 00 Brno

Kupon:

+ 500 předplatných našich časopisů

Jméno: Příjmení: Ulice:

Číslo:

Obec:

PSČ:

E-mail: Zaškrtněte správnou odpověď na soutěžní otázku:

Od historie k budoucnosti Vážení čtenáři, děkujeme Vám, že čtete časopisy vydavatelství Extra Publishing. Za 4 roky jsme pro vás připravili 15 magazínů a jejich speciálů. Jejich tematický záběr jde „Od historie k budoucnosti“. Prozkoumejte všechny a zamyslete se nad naší zvídavou otázkou.

Svět

Svět speciál

Příroda

a

b

c

Pokud chcete, můžete nám sdělit, které z našich časopisů máte nejvíce rádi a proč:

Podmínky soutěže: Soutěž končí 31. ledna 2011, podmínkou slosování je správná odpověď na soutěžní otázku a kompletní vyplnění kuponu. Vylosovaný výherce získá automobil Ford Fiesta v hodnotě podle ceníku platného k 11. listopadu 2010 přibližně 219 900 Kč včetně DPH, 500 dalších předplatné magazínu vydavatelství Extra Publishing jiného než běží jejich aktuální předplatné, od čísla 1/2011 na období půl roku, titul zvolí vydavatelství. Výherci budou zveřejněni na www. epublishing.cz do konce února 2011. Obrázky na této stránce mohou být pouze ilustrační. Výhry nelze vymáhat soudně, konečné rozhodnutí má pořadatel. Pořadatelem soutěže jsou Extra Publishing, s. r. o., a Auto-Arena, s. r. o. Odesláním odpovědi výslovně souhlasíte s tím, že pořadatelé soutěže, obchodní firmy Extra Publishing, s. r. o., Bubeníčkova 9, 615 00 Brno, IČ : 27689247 a Auto-Arena, s. r. o., Smetanova 4439/48, 466 01 Jablonec nad Nisou, IČ: 46979921, mohou využít vámi poskytnuté osobní údaje: jméno, příjmení, ulice, číslo, město, PSČ, e-mail k obchodním a marketingovým nabídkám, a to až do písemného odvolání vašeho souhlasu. Režim poskytování osobních údajů se řídí aktuálním zněním Zákona o ochraně osobních údajů č. 101/2005 Sb. Kdykoliv po vašem odmítnutí vám okamžitě přestanou být zasílány další obchodní a marketingové nabídky.

Příroda speciál

Živá historie

Živá historie SPECIÁL

Poklady Živé historie

Tajemství Válka REVUE Válka REVUE speciál české minulosti

PC rady

PC rady speciál

Extra PC

Extra PC speciál

HARDWARE speciál

objevy

pekvapivé ptaí zálety

dvody ptaí promiskuity Ptáci jsou často uváděni jako příklad nejvěrnějších partnerů v živočišné říši. Vědci vedení Jane Reidovou z University of Aberdeen však nyní zjistili, že ačkoli jednotlivé páry spolu žijí po celý život, pravidelně se oddávají milostnému poblouznění s atraktivními jedinci ze sousedství. Podvádění navíc není jen doménou samců. I samičky si rády zpestří život občasným záletem, i když riskují své vlastní zdraví či dobré prospívání mláďat. Nejenže se při páření s více samci mohou nakazit sexuálně přenosnými nemocemi, ale když je otcem mláďat jiný samec, jejich dlouhodobý partner to pozná a nekrmí mladé tak ochotně jako své vlastní potomstvo. Reidová zjistila, že téměř 18 % samičí promiskuity je dáno geneticky. „Jestliže matka byla promiskuitní, dcera bude pravděpodobně také,“ vysvětluje. Záletnické chování však musí mít z evolučního hlediska nějaké výhody, jinak by se postupně vytratilo. U samců se dá snadno pochopit: čím více potomků zplodí, tím více kopií svých vlastních genů si zajistí. U samiček převládá teorie, že se střídáním partnerů snaží získat pro svá mláďata lepší genetickou výbavu. To platí zejména u těch samiček, které neměly možnost velkého výběru a jejich životním partnerem se stal slabší jedinec. Aby tuto teorii potvrdila, chce se Reidová ve svém dalším výzkumu zaměřit na „nemanželská“ mláďata, jichž je u zkoumaných ptačích druhů 28–50 %. Jejím hlavním cílem je zjistit, zda tito jedinci vykazují schopnost zplodit více potomstva nebo jestli budou žít déle než ostatní. inzerce

bércoun vele podobný

SLOH SE NEPÍŠE NA SLOH SE KOUKÁ - tak zní podtitul kalendáře na rok 2011. Na příkladech všech dvanácti českých a moravských památek UNESCO uvidíte charakteristické znaky stavebních slohů. Autoři fotografií: Lubomír Stiburek, Jaroslav Horák, Miroslav Oros, Libor Sváček a František Renza. Grafická úprava a tisk H.R.G. Litomyšl Kalendář si můžete zakoupit za 130 Kč v e-shopu na www.unesco-czech.cz nebo v informačních centrech měst UNESCO. Firmám a podnikatelům nabízíme přítisk loga na karton a množstevní slevu. Kontakt: [email protected], M: 775 653 311

pipravila zuzana teliková

Petra Westerová z University of Stellenbosch v Jihoafrické republice dokázala, že bércoun kapský (Elephantulus edwardii) olizuje nektar z květů a pomáhá tak k jejich opylení. Westerová se studiem bércounů zabývala v severní oblasti pohoří Cederberg, kde se vyskytuje hyacintovitá rostlina s latinským názvem Whiteheadia bifolia. Po čtyři noci kladla pasti s návnadami z ovsa a arašídového másla v blízkosti rostlin. Na druhý den z pastí, kam bércouni přišli mlsat, odebrala vzorky trusu a nechala je analyzovat. Současně odchytila dva jedince, které umístila do terária spolu s několika rostlinami Whiteheadia bifolia. Během čtyř dní navštívili malí zajatci květy víc než padesátkrát. Dlouhými, ohebnými čumáky se bez potíží dostali skrz okvětní tyčinky a tenkým jazykem olizovali nektar. Přitom se dotýkali blizny i pylových váčků, takže jim pyl ulpěl na čumáku. Bércouni samotný pyl nepojídali, živili se pouze nektarem. Dávali mu přednost dokonce před arašídovým máslem s ovesnými vločkami, jablky či vodou, které měli v teráriu k dispozici. Výsledky analýzy jejich trusu potvrdily přítomnost pylu, který se do zažívacího traktu dostal pravděpodobně při čištění srsti. Bércouni se tak zařadili do poněkud neobvyklé skupiny opylovačů tvořené některými hlodavci, primáty a vačnatci.

Památky UNESCO v nástěnném kalendáři 2011

foto: shutterstock

pouštní savci v roli opylova

9 píroda — leden–únor

velké migrace

vidloroh americký ﹙antilocapra americana﹚ Vidloroh je po gepardovi druhé nejrychlejší zvíře světa a na kratší vzdálenosti dokáže vyvinout rychlost až 86 kilometrů za hodinu. Při běhu na dlouhé trati umí dlouhodobě udržet zhruba poloviční tempo. Tato schopnost se vidlorohům velmi hodí při každoroční migraci, kterou generace jejich prapředků překonávaly již před 6 000 lety. Trasa, kterou probíhají, je 160 kilometrů dlouhá a je nejdelší vzdáleností, kterou na území Severní Ameriky jednorázově překonávají suchozemští savci. V této kategorii vidlorohy trumfnou pouze arktičtí sobi. K páření vidlorohů dochází na otevřených pláních každý podzim. Dominantní samci kolem sebe shromažďují harémy samiček a žárlivě je střeží před soky. Často tak dochází k velkolepým a nebezpečným střetnutím. Výsledkem tohoto procesu jsou na jaře narození vidlorozi, kteří již v několika dnech svého věku běhají rychleji než nejrychlejší člověk.

10

velké migrace

migrují po milionech, pežívají jako jednotlivci Naše romantická představa o stěhování zvířat je naprostý nesmysl. Nejde o žádné klidné procházky, plavání nebo létání. Migrace je spletitý a vysilující maratón, který probíhá ve jménu utrpení, hladu a zoufalství. Každé stěhovavé zvíře se tváří v tvář smrti pouští do putování, při němž musí kvůli přežití nebo zachování svého druhu překonat bezpočet překážek. I přes obrovské riziko a nepředstavitelnou energetickou náročnost totiž tato zvířata vědí, že jedinou horší věcí než odchod, je zůstat na místě. Sedmidílný seriál Velké migrace vám představí nejpozoruhodnější a největší přesuny živočichů, které jsou na povrchu naší planety a v hlubinách oceánů k vidění. Velké migrace můžete v premiéře vidět od 14. prosince 2010 na kanálu Nat Geo Wild. V lednu a únoru můžete seriál zhlédnout i na HD kanálech National Geographic Channel HD a Nat Geo Wild HD. Více informací na www.natgeotv.com/cz/great-migrations.

11

velké migrace


velké migrace

zebra stepní ﹙equus quagga﹚ Zbarvení zeber je jedním z nejvýraznějších kabátů, které jsou v přírodě k vidění. Vzor na těle každého zvířete je unikátní podobně jako otisky prstů u lidí. Vědci se dosud neshodli, jakému účelu zebří pruhy slouží. Původně se předpokládalo, že jde o rozlišovací znamení, které jim umožňuje vzájemnou identifikaci. Další variantou byla hypotéza, že jde o kamufláž, díky níž se zebra ukryje ve stínech vysoké trávy. Pruhy by podle tohoto předpokladu měly poskytovat maskování i většímu počtu zeber, které se shluknou k sobě. Díky optickému klamu by měli predátoři, zejména lvi, považovat stádo za jedno velké pohybující se zvíře, což by je mělo zmást při rozhodování, na který kus zaútočit. Tito býložravci každopádně musí být stále připraveni na útok lvů nebo hyen. V případě, že je jedna zebra napadena, přijdou jí ostatní na pomoc a snaží se predátory odehnat.


velké migrace

vidloroh americký ﹙antilocapra americana﹚

14

velké migrace

tuák skalní ﹙eudyptes chrysocome﹚ Tučňáci skalní patří k nejmenším druhům. Zároveň jsou ovšem považováni za nejagresivnější a vlastně nejodvážnější tučňáky, kteří tuto vlastnost využívají především při obraně potomků. Tučňáci skalní se nebojí lidí, ptáků ani jiných tvorů větších, než jsou oni samotní. Ostrým zobákem se pustí do kohokoli, kdo se ocitne v blízkosti mláděte nebo zahřívaného vejce. Jejich rodičovské instinkty lze každý rok pozorovat především na Falklandských ostrovech, kde bylo v roce 1984 zaznamenáno zhruba dva a půl milionu hnízdících párů. V současnosti toto číslo v důsledku extenzivního rybolovu pokleslo na zhruba 300 000 párů. I tak je ale migrace tučňáků na místo jejich pravidelného hnízdění impozantní. Samečci dorážejí ke skalnatému pobřeží v říjnu jako první a z kamení, větví a vegetace začnou připravovat hnízda. Říje probíhá v listopadu a později je možné na jediném místě napočítat desítky tisíc hnízdících párů.

voduška kob ﹙kobus kob﹚ Voduška kob neboli antilopa bělouchá žije ve velkých počtech v jižním Súdánu. Při každoročních migracích vodušek dochází k přírodnímu představení, které je zmenšeninou velkých migrací afrických plání. Antilopy žijí v menších stádech, ale při přesunech se sdružují do větších skupin čítajících až 1 000 zvířat. Na voduškách kob je zajímavé i to, že každý rok vyvádějí mláďata na stejných místech, jimž se říká „lek“. Mnohá z těchto míst jsou pro tento účel využívána již 50 let. Leky jsou většinou vyvýšená místa umístěná blízko vodního zdroje a mají kruhový tvar o průměru 18 až 90 metrů. V období 25 let trvající války v Súdánu si vědci mysleli, že vodušky kob vyhynuly nebo že jejich počty byly masivně redukovány. K velkému překvapení odborníků však byla v lednu 2007 po delší době pozorována migrující stáda, velikostí srovnatelná s dříve zaznamenanými počty.

slon africký ﹙loxodonta africana﹚ Sloni žijící na území afrického státu Mali mají ze všech slonů na světě nejdelší migrační trasu – kruh o délce bezmála 500 kilometrů. K pravidelnému absolvování této vzdálenosti jsou nuceni suchem a vzrůstajícím ekonomickým a zemědělským využitím půdy. Z toho důvodu je existence malijských slonů ohrožena. Při své pouti za potravou a jejím hledání používají kly, kterými doslova vykopávají jedlé kořeny a vodu a olupují kůru ze stromů. Kromě toho jedí ovoce i trávu a denně spořádají až 136 kilogramů.

15

velké migrace

zebra stepní ﹙equus quagga﹚

16

velké migrace

17

velké migrace

pak žíhaný ﹙connochaetes taurinus﹚ Pakoně jsou spolehlivým zdrojem potravy pro množství afrických predátorů – lvy, hyeny, gepardy, psy hyenové a krokodýly. Všechna tato zvířata se mohou spolehnout na přesuny pakoní v rámci národních parků Keni a Tanzanie. Při pouti za čerstvou trávou živenou sezónními dešti se do pohybu dává 1,2 milionu pakoní doprovázených obrovským množství zeber a gazel.

medúza zlatá ﹙mastigias papua﹚ Medúza zlatá podniká každodenní rutinní migrace, jejichž cílem je udržet kontakt s putujícím sluncem. K přežití tohoto druhu je nezbytně nutné, aby měl dostatek slunečního světla. Energii totiž čerpá z řas, jež přežívají v jeho tkáních. Řasy potřebují slunce k tvorbě sacharidů, o něž se pak dělí se svým hostitelem. Medúzy je na oplátku chrání před predátory a jsou zdrojem doplňkových živin v podobě odpadových látek vlastního metabolismu. Medúzy zlaté také způsobují jev nazývaný „bio mixing“ – při plavání totiž víří vodu a živiny v jezeře. Vědci zkoumají, jak tento proces v oceánech, mořích a jezerech ovlivňuje vznik proudů, jimiž se přenáší dusík, uhlík a další prvky z jedné části vodní masy do druhé. Medúzy zlaté žijí v Jellyfish Lake (souostroví Palau). V prosinci roku 1998 se zdejší populace, která běžně dosahuje více než 10 000 jedinců, téměř vytratila. Teplota v jezeře stoupla o mnoho stupňů v návaznosti na jev El Niño z let 1997–98. V roce 2001 se ale jezero opět ochladilo a objevila se nová generace medúz. Od té doby naštěstí pro ně nedošlo k žádnému srovnatelnému růstu teploty.


velké migrace

krab ervený ﹙gecarcoidea natalis﹚ Více než 45 milionů těchto zářivě červených suchozemských krabů žije ve vlhkých lesích Vánočního ostrova. Po většinu roku přebývají na jednom místě, ukrytí ve své díře. Živí se převážně spadaným listím, ovocem a rostlinami. Nejraději mají čerstvé zelené listy. Nejsou ale výhradní vegetariáni, zkonzumují klidně i další mrtvé kraby a ptáky, plže a lidský odpad, pokud se jim naskytne příležitost. Na začátku období dešťů (říjen–listopad) se dospělí krabi vydávají na osmnáctidenní putování z lesa na pobřeží, aby se zde mohli rozmnožit a naklást do moře vajíčka. Deště zaručí vlhkost, která krabům umožní podniknout jejich dlouhou a náročnou cestu. Načasování období migrace a rozmnožování je také spojeno s měsíčním cyklem. Samičky mohou naklást svá vajíčka do moře přesně ve chvíli, kdy se v poslední čtvrtině měsíčního cyklu láme příliv. Jediná samička může naklást až 100 000 vajíček.


rozhovor

fotograf sopek patrick koster

Horká půda pod nohama O kráse mocných přírodních procesů a o tom, jak se vypořádat s riziky, která člověku hrozí v bezprostřední blízkosti činné sopky, s nizozemským fotografem Patrickem Kosterem, jemuž se lávu chrlící vulkány staly životní posedlostí ptal se marek telika



rozhovor

na okraj rozhovoru Vzhledem k vzdálenosti mezi Českou republikou a Nizozemskem se rozhovor s Patrickem Kosterem odehrával prostřednictvím elektronické pošty. Navzdory tomu, že jsme pro sebe zpočátku byli dva cizí lidé, komunikace probíhala velmi přátelsky a věcně. „Není problém, pošlu, v jakém rozlišení fotky potřebujete?“ byla jedna z prvních vět, kterou Holanďan bezvadnou angličtinou napsal. Jedna z posledních zněla: „Opatruj se a určitě pošli časopis. Těším se na článek i ostatní reportáže, i když česky si asi moc nepočtu.“


rozhovor

Prudká erupce havajského vulkánu Kilauea zachycená, alespoň podle Patricka, z bezpečné vzdálenosti

? Záliba ve focení vulkánů je opravdu neobvyklý koníček. Jak a kdy vlastně vaše kariéra fotografa činných sopek odstartovala? Jako dítě jsem hltal zprávy o výbuchu sopky Mt. Helens, která vybuchla v roce 1980, a později jsem v přírodopisných časopisech s oblibou vyhledával články s tématy sopek a erupcí. O mnoho let později jsem měl sám možnost prožít první fascinující setkání se sopečnou činností, když jsem navštívil řecký ostrov Kos a u sopky Nisyros jsem poprvé ucítil pach sirných plynů. Asi před jedenácti lety jsem si pak pořídil první zrcadlovku, abych mohl fotit zatmění Slunce. Během první cesty se svým novým fotoaparátem jsem se pak dostal na vulkanický ostrov Lanzarote, který je jedním ze španělských Kanárských ostrovů. V tom okamžiku se mé dva zájmy protnuly – když jsem si plně uvědomil, jak vlastně vznikly sopečné útvary a jak působivá musela být erupce, která dala vzniknout celému ostrovu. Tehdy se zrodila moje touha fotit činné sopky v okamžicích, kdy vyvrhují popel a kusy žhavé lávy.

? Máte dost nebezpečnou zálibu 22

a vaše práce taky není úplně bez rizika. Mají tyto dvě oblasti vašeho života něco společného? píroda — leden–únor

Studoval jsem chemii a teď pracuji jako kontrolní inženýr chemických elektráren. Jsem zodpovědný za provoz, údržbu a analýzu jak statických, tak pohyblivých součástí. Musím zaručit bezpečný, spolehlivý a stálý provoz elektrárny, a proto jsem zvyklý pohybovat se v ochranném oblečení v blízkosti nebezpečných chemikálií. A taky musím mluvit hodně anglicky. Oba tyto aspekty mé práce jsou mi při focení sopek užitečné, ale neřekl bych, že toho mají nějak moc společného.

? Daří se vám sladit zřejmě náročnou práci s náročným koníčkem? Výlety nebo dovolené u sopek, které jsou neustále činné, je možné plánovat měsíce dopředu. V těchto případech obvykle žádné komplikace nenastávají. Jiné je to v případě expedic, kdy je nutné co nejrychleji se sbalit a vyrazit. Tehdy je vše mnohem složitější. Už jen dospět k finálnímu rozhodnutí, že mohu jet, často bývá několikadenní proces. Všechno musí být zorganizováno ve spěchu, přičemž cestovní přípravy včetně chystání fotografického a bezpečnostního vybavení zaberou dost času. Už se mi taky v minulosti několikrát stalo, že mi v cestě za činným vulkánem zabránil nabitý pracovní harmonogram.

? A co váš osobní život a sopky? Nedochází tady k nějaké kolizi? Většinou se snažím zkombinovat vulkány a dovolenou. V případě, že program dovolené netvoří výhradně dny strávené na okraji sopky, má moje manželka pochopení. Myslím, že větším problémem je nedostatek času, kvůli němuž nemohu udržovat své webové stránky a zpracovávat pořízené záběry ve své digitální fotokomoře.

? Jste ženatý a máte malé dítě. Co si o vaší zálibě myslí manželka? Nesnaží se vás od nebezpečného koníčka nějak odradit? Jsem ženatý už skoro deset let a mám šestiměsíční dítě. Žena má sopky taky ráda a byla se mnou u aktivních vulkánů, jako je Stromboli a havajská Kilauea. Výlet na Stromboli byl dokonce naší svatební cestou. Každopádně ale není do sopek takový blázen jako já a už vůbec není člověk, který by měl v oblibě výpravy expedičního typu. Nejvíc starostí si dělá, když jsem právě na některé z takových cest. Nijak mne k cestám za vulkány nepovzbuzuje, ale ani se nesnaží moji fotografickou vášeň krotit nebo mi dokonce házet klacky pod nohy. A když je nějaká možnost kontaktu, například pomocí půjčeného satelitního telefonu, zůstává i v době mých výprav klidná.


rozhovor Erupce zachycená letos na Islandu

inzerce


rozhovor

fotograf sopek patrick koster Na Patricka trochu netypická fotografie zachycuje okolí etiopské sopky Dallol

24

rozhovor


? Vy sám si nepřipouštíte mož-

? Nepochybuji, že pro svou bez-

nost, že vás nějaká erupce zastihne nepřipraveného a nechráněného a způsobí vám třeba i smrtelné zranění? Většina lidí, kteří se dozvědí o mé zálibě, si v prvním okamžiku pomyslí, že musím být blázen, když dobrovolně lezu k aktivní sopce. Jenže vulkány nejsou všechny stejné. V prvé řadě o nich platí, že čím častěji dochází k erupcím, tím je sopka méně nebezpečná. A jejich nejnebezpečnějším projevem nejsou vulkanické plyny ani láva, ale takzvané pyroklastické proudy. Jde o jakési extrémně žhavé laviny, které obsahují směs sopečných plynů, úlomků magmatu a sopečného popela a pohybují se nesmírně velkými rychlostmi. To jsou skuteční zabijáci a já se cíleně vyhýbám místům, kde bych se mohl s tímto vulkanickým projevem setkat. Navíc většina zranění, která lidé utrpí na výpravách k sopečným kuželům, vzniká jako důsledek nepříznivého počasí, nerovností na svazích a vrcholcích sopek a podobných lokálních podmínek. Když má člověk dobré informace, umí se odpovídajícím způsobem připravit a má na sobě oděvy, které zaručují základní ochranu, skoro určitě zůstane zdravý a v jednom kuse.

pečnost děláte, co se dá. I tak se mi ale nezdá, že byste se mohl vyhnout veškerým nástrahám, které blízkost činné sopky přináší … Ještě nikdy jsem se nedostal do situace, že bych musel vzít nohy na ramena a běžet o život. V Itálii na Stromboli a u etiopské Erta Ale byly situace, kdy jsem si musel kvůli náhlé

zíral u vulkánu Ol Doinyo Lengai. Alespoň jsem si tehdy myslel, že jde o levharta, ale nakonec se ukázalo, že ty domnělé oči kočkovité šelmy byly dva kousky zeleného plastu, které někdo přivázal ke stromu a označil tak nebezpečný okraj kráteru. Mně ale nikdo neřekl, že nějaké takové značky u vrcholu sopky jsou, a tak mě dva kousky plastu vyděsily k smrti.

pečnostní pravidla, kterých se při pohybu u aktivních sopek držíte? Studujete jednotlivé sopky z knih, nebo spoléháte na dřívější zkušenosti? Každá sopka je jiná, a i když mám velké množství knih o vulkánech, většinou spoléhám především na internet. Mailem kontaktuji místní lidi a turistické kanceláře a dozvídám se od nich aktuální informace. O sopečné aktivitě pak získávám údaje přes internetové servery a místní observatoře. Jestliže má být převažující sopečnou aktivitou pyroklastický proud, jako tomu třeba bylo teď v říjnu a listopadu u indonéské sopky Merapi, je to pro mě příliš velký risk. Navíc by se fotografování omezilo na zachycování negativních stránek vulkanické aktivity – devastované a popelem pokryté oblasti, zničený majetek a zoufalí lidé. I když jsou tohle situace, které mohou být pro některé fotografy zajímavé, já o takové záběry v žádném případě nestojím.

inzerce

? Máte nějaká daná bez-

změně větru rychle nasazovat plynovou masku. U Ol Doinyo Lengai v Tanzanii jsem stál na kusu ztuhlé lávy a chvíli poté, co jsem z ní odešel, byla stržena do bublajícího lávového jezírka. Možná vám to bude připadat jako velké riziko, ale jde opravdu o ojedinělé případy. Většinu rizik, kterým musím nějak čelit, s sebou nesou běžné outdoorové aktivity. Nebezpečné jsou blesky a horská nemoc na Etně, extrémní chlad na Islandu a příšerné vedro v Etiopii. A taky hustá mlha a levhart, který na mne

? Ponechme teď stranou možnost, že by na vás u kráteru číhal levhart. Když překonáváte poslední kroky k okraji kráteru, máte strach? Dostávám se do míst, kde vládnou přírodní síly a lidská slova nebo činy mají zanedbatelnou váhu. Zvuky srovnatelné s řevem tryskových motorů, obří mraky plynů a páry a výtrysky lávy mohou mít zastrašující účinek a člověk si na obrovské sopce může připadat nepatrný. Ale zároveň mám v těchto místech možnost obdivovat neuvěřitelné přírodpíroda — leden–únor

25

rozhovor


Láva z havajské sopky Kilauea vlévající se do vod Tichého oceánu


fotograf sopek patrick koster ní představení a pořizovat unikátní záběry. Díky tomu se mnohem více cítím být nesmírně obdarovaný. Není moc lidí, kteří by mohli zblízka pozorovat tyhle úžasné přírodní projevy.

? Už byla řeč o vhodném oblečení. Jak se tedy k sopce oblékáte? Máte nějaké speciální vybavení? Nejdůležitější je nenechat se zaskočit počasím, úplně stejně jako při běžném chození po horách. Na vrcholu je nebezpečí zásahu sopečným plynem a popelem. Pro tyto případy s sebou nosím helmu, ochranné brýle proti prachu a plynovou masku. No a taky si musíte držet odstup. Žádná fotka nestojí za to, aby se člověk zranil. Pokud se vydáváte k sopce a jste vybaven oblečením proti nadměrnému žáru, pak se na můj vkus chcete dostat až moc blízko.

? Váš fotoaparát je v zásadě také obyčejný, nebo máte nějaký prachuvzdorný model či alespoň kryt? Používám Canon 5D mk2 a objektivy 17–40, 24–70 a 70–200. Všechno je to vybavení do normálních atmosférických podmínek. Dřív jsem jako

rozhovor

improvizovaný kryt používal obyčejný igelitový sáček, ale když jste na vrcholu, kde fouká, zápasení s vlajícím pytlíkem zrovna nenapomáhá kvalitě pořízených záběrů. Nakonec jsem zjistil, že prach a vulkanický popel nejsou pro běžný fotoaparát až takový problém, i když dávají dost zabrat stativu. Člověk si ale musí dávat pozor při výměně objektivů. Sopečné plyny se v ten okamžik mohou snadno dostat dovnitř a zařízení poškodit. To se mi koneckonců už nejednou stalo.

? Máte nějaký sen týkající se zamýšlených lokalit, které hodláte navštívit, nebo nějakého vulkanického projevu, jenž se vám zatím nepodařilo zachytit? Pokud jde o místa, která bych chtěl fotografovat, ještě jsem nebyl u Vesuvu a ve vesnicích Pompeje a Herculaneum, i když to u vulkanického nadšence asi zní divně. Velmi zajímavé sopky jsou taky v Indonésii – například Anak Krakatoa a zejména sírové doly kráteru Kawah Ijen. Na mém pomyslném seznamu přání je taky Nový Zéland, Kostarika a Galapágy. S focením sopek ještě zdaleka nejsem hotov.

kdo je patrick koster Nizozemský inženýr chemie se už déle než deset let věnuje fotografování aktivních sopek. Ačkoli není fotografem na plný úvazek a cesty za vulkány musí často odložit kvůli náročnému pracovnímu programu, podařilo se mu již pořídit slušnou řádku unikátních záběrů. Když už si ale zapakuje a hodí na záda batoh, jsou pro něj vulkány neodolatelným magnetem. Na cestě za činnou sopkou například požádal svoji ženu o ruku a jejich svatební cesta rovněž vedla do míst s aktivní sopečnou činností. Když se Holanďan po příjezdu na místo líbánek dozvěděl, že erupce jím vytipovaného vulkánu právě ustala a zřejmě se pár dní neobnoví, bez váhání cestu přeplánoval směrem k jiné sopce, jejíž erupce právě vrcholila.

inzerce

Canon PowerShot SX130 IS S rozlišením 12,1 megapixelu a 12násobným zoomem nabízí fotoaparát PowerShot SX130 IS hodnotné fotografování s velkým zvětšením. Zvládněte snímky a filmy HD s režimy Smart Auto a Snadno nebo buďte kreativní s plně ručním ovládáním.

SNADNO POUŽITELNÉ FUNKCE PRO CELOU RODINU PowerShot SX130 IS nabízí celou řadu inteligentních fotografických funkcí, které jsou zárukou vynikajících výsledků bez ohledu na zkušenosti fotografa. V režimu Easy Mode (Snadný) je většina ovládacích prvků deaktivována a většina ikon na displeji je skryta, aby se začínající fotografové mohli plně soustředit na zachycení nejlepšího

snímku. Jedinečná funkce Smart Shutter (Inteligentní závěrka) využívá technologii detekce obličeje, díky které může být i fotograf součástí skupinové fotografie, aniž by musel spěchat, jako při použití časované samospouště. Stačí mrknout nebo se usmát a snímek je hotov.

ZACHYŤTE VZÁCNÉ OKAMŽIKY V HD Objektiv s 12násobným zoomem a stabilizací Snímač CCD typu 12,1 Mpix Režimy Smart Auto a Easy s rozpoznáváním až 28 typů scén LCD displej s úhlopříčkou 7,5 cm (3,0“) Videa ve formátu HD Inteligentní závěrka se samospouští na mrknutí Fotografické režimy včetně efektu Miniatura Rady a tipy Plné manuální ovládání i-Contrast

PowerShot SX130 IS podporuje 720p HD video se stereofonním zvukem. Uživatelé mohou okamžitě přepínat mezi fotografováním a natáčením kvalitního videa při použití jediného praktického a kompaktního digitálního fotoaparátu. Tichý zoom umožňuje i při nahrávání používat transfokaci v plném rozsahu a kontinuální automatické zaostřování zajišťuje ostrost pohybujících se objektů. S jistotou tak můžete natáčet školní akce, oslavy apod. i v ituacích, kdy je obtížné sledovat veškeré dění.

www.canon.cz píroda — leden–únor

27

úžasná zvíata

zvíata na souostroví špicberky

Kde slunce

nezapadá

Na světě už není mnoho míst, která si dodnes dokázala uchovat původní tvář. Souostroví Špicberky však mezi ně bezesporu patří a svoje krásy nabízí každému, kdo má dostatek všímavosti a trpělivosti text a foto: petr slavík, www.petrslavik.eu



Š

picberky jsou jedním z mála míst, kde přírodní procesy dosud nebyly nenávratně narušeny člověkem. O tom svědčí třeba jedno ze základních pravidel pobytu na ostrovech: „Neopouštějte své obydlí beze zbraně a bez znalosti jejího použití!“ Pokud se pohybujete terénem, musíte počítat s tím, že jste tu jen hostem. Tohle je země ledních medvědů a rychle se měnícího počasí. Přes zdánlivou pustotu je tato „brána“ Arktidy

domovem pro několik druhů savců a množství ptáků. Trpělivý pozorovatel se může těšit na setkání s divokými soby, polárními liškami nebo obrovskými mroži. Pro každého, kdo se do oblasti Špicberků vypraví, si severská divočina určitě připraví některé ze svých krás. Až budete kráčet s batohem a puškou na zádech krajinou nebo obdivovat její půvab během okružní plavby, nezapomeňte ještě na jedno důležité pravidlo. „Nezanechejte zde víc, než otisk vašich bot!“

úžasná zvíata

nová zem špicberky

rs no

ko

švé

dsk

o

finsko

rusko

Počasí se v Arktidě mění velice rychle. Sluncem jiskřící ledové kry v tmavě modrém oceánu pod bezmračným nebem mohou každou chvíli zmizet pod závojem mlhy.


úžasná zvíata Medvědice s mládětem se několikrát pokusila přiblížit k druhé samici s uloveným tuleněm. Pokaždé však nakonec dala přednost ústupu před silnějším zvířetem, aby se vyhnula zranění nebo napadení medvíděte. Podle chování obou samic došlo patrně ke krádeži kořisti, kterou původně ulovila matka s mládětem. Několik hodin jsem pozoroval marné pokusy vrátit se ke zbytkům tuleně. Vítězná medvědice si lehla jen pár metrů od místa, kde dokončila uloupenou hostinu, a o zbytky masa se nakonec postarali rackové.

O mrožích zamilovaných do zodiacu (gumový člun) se v Arktidě vypráví celá řada historek. Člověk se nad nimi usmívá, než je má možnost zažít na vlastní kůži. Fotografoval jsem samici s mládětem, které nejevilo sebemenší známky strachu a namířilo si to přímo k našemu člunu. V jedné chvíli bylo tak blízko, že bych na něj dosáhl rukou. Rychle se blížící matka, ale působila poměrně hrozivě. K překvapení všech přítomných však nechala mládě, aby několik minut zvědavě zkoumalo člun i jeho posádku.


Arktická tundra je velice drsné prostředí, kde dokáže přežít jen velmi málo druhů. Název pochází z laponštiny. Její půda nikdy zcela nerozmrzá.

www.fotoskoda.cz

60 18.0 MPX snímač CMOS APS-C Výklopný displej LCD 7,7 cm, 3:2 Filmy v rozlišení Full HD

+ Poukázka na fotoslužby v hodnotě 300,-

Najděte

svůj styl Canon EOS 60D již

inzerce

od 23.990,-

Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

úžasná zvíata

32


Mrož lední je typickým představitelem fauny souostroví Špicberky. Obrovský savec může ve výjimečných případech dosáhnout hmotnosti až dvou tun. Kly, které mají i samice, mohou u samců dosáhnout délky jednoho metru. Ve své domovině má pouze dva přirozené nepřátele a těmi jsou kosatky a lední medvěd. Medvědi občas využívají paniky, kterou jejich přítomnost způsobí v kolonii mrožů. Zvířata, která se snaží uniknout do vody, velmi často umačkají menší a slabší kusy. Dospělé zvíře je i pro tak velkého predátora, jakým je lední medvěd, příliš silný soupeř.

www.fotoskoda.cz

novinka

+ 18-55 AF-S DX VR Rozlišení 14.2 mpx Záznam videa Full HD LCD obrazovka 3.0" České menu

14.990,Změna ceny vyhrazena.

Kdykoli někam půjdete, fotoaparát Nikon D3100 bude vaším naprosto nepostradatelným společníkem, ať již jde o rodinnou událost nebo výlet. Odolné provedení a komplexní technologie fotoaparátu zvládnou vše, co pro vás připraví aktivity, které provozujete ve svém volném čase.

Pokud se plavíte v chladných vodách Severního ledového oceánu, bude pravděpodobně vaším společníkem na cestě buřňák lední. Blízký příbuzný albatrosa je typický nízkým letem, kterým kopíruje hladinu oceánu. Celé dny dokáže plachtit nad oceánem nebo kroužit kolem lodi při hledání potravy.

Získejte okamžitě skvělé snímky! inzerce

Samice ledního medvěda na snímku je ve vynikající kondici a pravděpodobně březí. Na kamenech, kam si vytáhla uloveného tuleně, zůstaly jen zbytky masa a krev. Lední medvědi z kořisti nejčastěji zkonzumují pouze kůži, tuk a vnitřnosti. V pouti za potravou dokážou denně urazit desítky kilometrů po souši i ve vodě. Protože v oblasti, kde žijí, nemají na souši přirozené nepřátele, může je od kořisti odehnat pouze silnější medvěd. Ačkoli patří mezi největší suchozemské šelmy světa, v moři na ně občas zaútočí mroži. Jejich největším nepřítelem jsou však kosatky.

Palác Langhans Vodičkova 37, Praha 1

úžasná zvíata


Souostroví Špicberky patří mezi jedno z posledních míst, kde můžete narazit na divoké soby. Na dalších územích severní Evropy se většinou jedná o již domestikované jedince. Jsou dokonale přizpůsobeni životu v polárních a subpolárních oblastech. Dokáží přežít spásáním bylin a lišejníků, které díky širokým paznehtům vyhrabávají zpod sněhové pokrývky. V Severní Americe jsou známi pod názvem karibu.



Severské národy lovily mrože pro svou obživu od nepaměti, ale teprve komerční lov v devatenáctém a dvacátém století výrazně ovlivnil početnost populace. Zvířata byla masově vybíjena pro silnou vrstvu tuku a „slonovinu“ z jejich klů. Přestože těmto tvorům v současné době nehrozí přímé vyhynutí, stejně jako lední medvědi přicházejí v důsledku oteplování o své přirozené prostředí. Nedávno byla objevena zcela nová několikatisícová kolonie mrožů na Aljašce, tedy v místech, kde se do té doby vyskytovali jen ojediněle. Úřady se snaží zvířatům pomoci odkláněním letových tras a výzvami k místním obyvatelům, aby mrože nevybíjeli.

úžasná zvíata

Přiblížit se k hnízdišti alkounů tlustozobých na neklidném moři není jednoduché. Tisíce ptáků hnízdí na strmých skalních útesech, odkud vyráží za lovem ryb pro svá mláďata. Ve chvíli, kdy malý alkoun dosáhne určitého věku a velikosti, je pro rodiče téměř nemožné ho uživit. Mládě, které dosud neumí létat, čeká skok z útesů do ledových vln oceánu. Je to taková ptačí zkouška z dospělosti. Po úspěšném seskoku se o mládě stará samec. Musí se ještě naučit létat a potápět až do hloubky osmdesáti metrů.

inzerce

FOTOEXPEDICE A PLAVBA NA ŠPICBERKY

Divočinou s profesionálním fotografem Petrem Slavíkem

28. 6. – 8. 7. 2011

kód na webu: 011SV10, přednáška 23. 2.

CESTOVNÍ KANCELÁŘ

úžasná zvíata

investice do dalších generací

Zrod zvířecích

superpotomků Potomci jsou v přírodě nejcennější deviza, a není proto divu, že rodiče ještě před narozením a bezprostředně po něm do mláďat hodně investují. Sotva narození tvorečci tak mají často schopnosti, kterými výrazně předčí své okolí

foto: shutterstock

text: jaroslav petr



V

elryby krmí mláďata mlékem, které je tak „nabité“ živinami, že konzistencí připomíná zubní pastu. To ale není nic proti tomu, jak se dokáží pro zdárný vývoj svých potomků obětovat jiné živočišné druhy.

kanibalové i misti spolupráce Snad úplně největší oběť přináší svým potomkům samička pavouka cedivky domácí (Amaurobius ferox). Do zámotku naklade 60 až 130 vajíček a všestranně se o ně stará. Když se ze snůšky vyklubou malí pavoučci, krmí je tím, že do zámotku klade další vajíčka. Žádné z nich nemá šanci dokončit vývoj, protože věčně hladová smečka mláďat je rychle sežere. Jako poslední chod servíruje matka mláďatům sama sebe. Doslova se jim vnutí za potravu. Malí pavouci se ovšem nenechají dlouho pobízet a matku sežerou zaživa. V okamžiku, kdy matka sejde prostřednictvím kusadel vlastních potomků ze světa, se mláďata ocitnou bez ochrany a přestanou být zásobována potravou. Spartánská výchova

ovšem zřejmě nese ovoce, protože mladí pavouci vytvoří komunitu, která táhne za jeden provaz a umí se o sebe postarat. Na společných lovech dokáží kolektivně zdolat kořist dvacetkrát větší než oni sami. Svorně se starají i o obranu. Usídlí se na matčině opuštěné síti a na přiblížení dravých roztočů, hmyzu nebo červů reagují kolektivním synchronizovaným smršťováním svých drobných tělíček. Rozechvívají tak matčinu síť silnými vibracemi. Ty v blížícím se nepříteli vzbuzují mylný dojem, že sítí pohybuje velký pavouk a že není radno se k ní přibližovat.

dobe nastartované kuka!ky Zvláštním způsobem pomáhají svým mláďatům při startu do života samice kukačky obecné (Cuculus canorus). Matka klade své vajíčko mezi cizí plody do hnízda hostitelů. Zatímco ale mláďata hostitelských druhů potřebují k dokončení vývoje ve vajíčku a k vyklubání mláděte obvykle 11 až 15 dní, malá kukačka zvládá kompletní vývoj během dvanácti dní. Proto přichází na svět buď skoro současně s mláďaty

hostitele, nebo je dokonce ve vývoji předběhne. To jí dává skvělou příležitost, aby zlikvidovala konkurenty. Vytlačí ostatní mláďata nebo vajíčka z hnízda ven a zůstane v něm sama. Rychlého vývoje zárodku dosahuje samice kukačky tím, že vejce nesnese ihned, jakmile je „hotové“. Zadrží je v těle na čtyřiadvacet hodin a dopřeje mu „urychlený start“. Ptačí vejce se formuje v těle matky obvykle 24 hodin. Nejprve samice uvolní z vaječníku vlastní vajíčko – žloutkovou kouli – a to je do čtvrt hodiny oplozeno spermiemi. Následně sestupuje vejcovodem a dělohou, kde se kolem něj ukládá bílek, formují se podskořápečné blány a nakonec se vytváří i skořápka. Hotové vejce samice bez dlouhých prodlev snese. Tělesná teplota ptáků se pohybuje kolem 40 °C. Když samice kukačky zadrží vejce v těle o den déle, zárodek se ve vyšší teplotě intenzivně vyvíjí. Získá tím rozhodující náskok a v hnízdě hostitelů už nepotřebuje tak dlouhou inkubační dobu. I když hostitelští ptáci intenzivně sedí na vejcích a zahřívají je, tento náskok prostě nemohou dohnat. Ve sneseném vejci nikdy nebude tak vysoká teplota, jaká vládne v těle matky.

úžasná zvíata

Lvi a ostatní šelmy rodí mláďata holá, slepá a neslyšící. O to intenzivnější péči jim pak musí věnovat v prvních fázích života


úžasná zvíata


Kukačka má oproti potomkům hostitelských ptáků nedostižný náskok daný jednodenním vývojem v matčině těle

dva typy saví investice Savčí matky nemají možnost ovlivňovat vývoj svých mláďat prostřednictvím obsahu živin ve vejci, ale oproti ptákům (viz Doping pod vaječnou skořápkou) mají zase jiné možnosti. Do svých potomků mohou investovat hned dvěma různými způsoby. Během březosti vyživují mládě prostřed-

vé podmínky, je krátké a zima naopak dlouhá a krutá. Také investice během březosti se může významně podepsat na budoucím životě mláděte. U některých druhů savců dostává plod v těle matky relativně málo. Mládě se pak rodí málo vyvinuté a o to intenzivnější péči vyžaduje v prvních fázích života. To je příklad holých, slepých a ne-

jako poslední chod servíruje matka

mláďatům sama sebe

38

nictvím placenty z vlastní krve a po narození předávají mláděti obrovské porce živin v mateřském mléce. Impozantní výkon podává při kojení mláděte například samice rypouše sloního (Mirounga leonin). Novorozenec váží zhruba 40 kilogramů a během třítýdenního kojení se jeho hmotnost ztrojnásobí (viz Příroda 11/2010, strana 78). To je optimální životní strategie v subpolárních oblastech, jako jsou ostrovy Jižní Georgie nebo Kerguelenovy ostrovy, kam samice připlouvají vrhnout mláďata. Léto, kdy panují pro mláďata příznipíroda — leden–únor

slyšících mláďat vrhaných šelmami. Jiní živočichové rodí mláďata, která se záhy staví na vlastní nohy a jsou s to velmi brzy vzdorovat nástrahám tohoto světa. Takto zdatná jsou například mláďata řady kopytníků.

utajené oplodn!ní a jiné triky Pro mláďata je důležité, aby přišla na svět v optimálním období roku, kdy je pro ně přežití nejsnazší. Některé druhy proto oddalují porod na

příhodné roční období a využívají k tomu různé strategie. Jednou z nich je takzvané utajené oplodnění netopýrů. K netopýřím námluvám dochází už na podzim, než se zvířata uloží k zimnímu spánku. Skutečné oplození se ale odehraje až na jaře. Samice totiž ve svých vejcovodech uchovává „uspané“ spermie samce po celou zimu a vajíčko uvolní až s příchodem jara. Samec a samička srnce obecného (Capreolus capreolus) se oddávají milostným tancům uprostřed léta. Vajíčko je sice oplozeno a zárodek se začne vyvíjet, ale před uhnízděním v děloze se jeho vývoj zastaví. Samice vrhne mládě zhruba za 40 týdnů, ale polovinu tohoto času zárodek jen čeká bez toho, že by se dále vyvíjel. Tato takzvaná utajená březost může u některých druhů trvat až jedenáct měsíců a nemusí být stejně dlouhá dokonce ani u všech příslušníků téhož druhu. Například populace severoamerické lasicovité šelmy skunka skvrnitého (Spilogale putorius) žijící na východ od hlavního hřebene Skalistých hor má březost dlouhou asi dva měsíce. U skunků žijících na západ od Skalistých hor ale trvá březost díky přerušení vývoje zárodku

investice do dalších generací a odložení jeho uhnízdění v děloze skoro čtyřikrát déle. Samice skunků na obou stranách Skalistých hor rodí mláďata shodně v květnu. Vývoj mláděte v těle matky může být u některých savců přerušen i poté, co se zárodek již uhnízdil v děloze. Taková strategie se označuje jako utajený vývoj. V přírodě jde o poměrně vzácný fenomén známý například u některých druhů tropických netopýrů a kaloňů.

kdo u savc platí úty Velmi zajímavý fenomén související s vývojem plodu u savců vychází z odlišných pozic matek a otců. Matky savců mají na jedné straně zájem, aby se jejich mláděti dostalo během březosti co nejlepších podmínek a přišlo na svět co nejzdatnější. Na straně druhé ale matka nesmí příliš zatížit sama sebe. Pokud by vyčerpávající těhotenství, porod a následná starost o potomky ublížily jejímu organismu, snížily by se vyhlídky na početí další generace potomstva. Pozice otců je odlišná, protože ti nenesou „náklady“ spojené s intenzivním vývojem plodu. Účet za narození zdatného potomka platí matka v podobě živin odčerpaných plodem. Jakýmsi doplatkem za zdatnost potomků jsou i nemalé nároky spojené s kojením. Matky a otcové savčích druhů se tak dostávají do evolučního konfliktu. Otec má zájem na vývoji plodu bez ohledu na to, co narození

Zárodek malého srnce čeká v děloze polovinu času bez toho, že by se dále vyvíjel. Vrh je tak načasován na nejvhodnější období

úžasná zvíata

životaschopného mláděte matku stojí. Matka se tomu ve vlastním zájmu brání. Savčí rodiče spolu vedou bitvu o zdatnost potomstva na úrovni dědičné informace.

genová bitva otc a matek Savci mají ve své dědičné informaci asi 23 000 genů a zhruba tři stovky z nich jsou děděny podle toho, který rodič je potomkovi předává. Genetici označují takové zapínání a vypínání genů jako „imprinting“. Pro imprintované geny neplatí Mendelův zákon, který říká, že je jedno, od kterého rodiče dostaneme vlohu pro určitou vlastnost. Jde o fenomén typický pro savce. U jiných živočichů se s ním většinou nepotkáme. Savčí otcové předávají potomkům varianty genů, které pohánějí plod k intenzivnímu růstu. Matky by ale extrémně intenzivní růst plodu přišel příliš draho, a tak je v jejich zájmu předávat potomkům takové varianty genů, které růst poněkud brzdí. Při tvorbě spermií ve varlatech savčích otců jsou vypínány geny, jež dokážou růst plodu v těle matky utlumit. Naopak je zajištěna aktivita genů, které růst plodu pohánějí. Otcové tím tlačí plod k co nejintenzivnějšímu vývoji v těle matky. Matky zase při tvorbě savčích vajíček vypínají geny, které pohánějí růst plodu, a naopak zapínají geny, které vývoj brzdí. Drží tak růst plodu v rozumných mezích.„

doping pod vaje nou skoápkou Ptáci mohou uložit svým potomkům do vejce jen omezenou porci živin. Některé ptačí matky jim ale poskytují dodatečnou pomoc ve formě hormonů. Například čápi nebo volavky uloží do prvního sneseného vajíčka velkou porci testosteronu. Ten má na zárodek stejný účinek jako anabolické steroidy na organismus dopovaného sportovce. Zárodek se rychleji vyvíjí a lépe roste a na svět přichází s náskokem oproti mladším sourozencům, kterým matka dala ve vejci hormonu míň. Při nedostatku potravy propuká mezi mláďaty na hnízdě bratrovražedný boj, ze kterého prakticky vždy vyjdou vítězně silnější prvorozená mláďata. Za vítězství vděčí i hormonálnímu dopingu z dob, kdy se jako zárodek vyvíjela ve vejci. Detailnější pohled do rodin španělských čápů bílých (Ciconia ciconia) ale ukázal, že druhorozená mláďata nejsou navzdory slabšímu hormonálnímu dopingu ve vejci doživotní outsideři. Během raných etap života na hnízdě se jim vede hůř a vycházejí z něj oslabena. Pokud ale toto kritické období ve zdraví přečkají, vedou si v dalším životě lépe než jejich prvorození sourozenci. Jsou úspěšnější v získávání životních partnerů a odchovávají více mláďat. Matky některých ptačích druhů, například kanára (Serinus canaria), pomocí dopingu rozdíly mezi svými potomky nezvětšují, ale naopak je stírají. Největší porci hormonů dopřejí poslednímu vajíčku, kterému tak kompenzují handicap posledního v řadě. Množství testosteronu uloženého do vajíčka odráží poměrně přesně hladiny tohoto hormonu v těle matky. A tak u samiček australského pěvce zebřičky pestré (Taeniopygia guttata) dostávají největší porci hormonu potomci samců, kteří učinili na samici největší dojem. Páření s výjimečným „fešákem“ rozbouří matce v těle hormony a to se promítne do dopingu potomků počatých z takového svazku. Ani to však není v přírodě univerzální pravidlo. Samice hýla mexického (Carpodacus mexicanus) totiž nejvíc dopují vejce oplozená nejslabšími samci. I takové počínání má svou logiku. Hýlové mexičtí jsou krátkověcí pěvci a samice stihne za život naklást vajíčka jen dvakrát. Nemůže si tatínky svých potomků moc vybírat, protože promeškané námluvy už nemusí nikdy dohonit. Proto neklade na otce svých budoucích mláďat příliš vysoké nároky. Pokud sama uzná, že otec nemá potřebné kvality, vynahradí to mláďatům porcí hormonů uloženou do vajec.


39

úžasná zvíata

sloni a lvi – soužití afrických velikán

Boj o africké království V africké přírodě dochází mezi živočichy k různým interakcím, které jsou kvůli stále se zmenšujícímu území, jež mají divoká zvířata k dispozici, pořád častější. Podívejme se tam, kde svádí pomyslný boj o vládu dva skuteční afričtí velikáni text a foto: radek klimeš

40


úžasná zvíata

v rezervaci masai mara se mezi roky – snížily stavy velkých zvířat v průměru o cca 60 %, včetně lvů, slonů, buvolů, levhartů a nosorožců

v minulosti se po afrických pláních pohybovalo 10 milionů slonů, dnes je jich asi 600 000

ped pár desítkami let bylo v africe více jak 200 000 lvů, dnes je jich něco málo přes 20 000

41

úžasná zvíata


Vzrušený sloní samec přichází k napajedlu. Roztahováním uší a celkovým vzezřením dává lvům najevo, že se přišel napít

J

edním ze dvou soupeřů, kterým v tomto článku budeme věnovat pozornost, je největší suchozemský savec – slon. Druhým je pak největší kočkovitá šelma Afriky – lev. Lvi a sloni spolu obvykle dokáží bez problémů sdílet jedno území. My si ale ukážeme i druhou stránku jejich soužití, kdy je jim společně obývané místo příliš malé a jsou okolnostmi nuceni k chování, které není úplně standardní. Nejprve se podívejme, jak vypadá současný život obou aktérů, na nějž má činnost člověka vzrůstající a ne právě pozitivní vliv.

efekt odíznutého m!sta

42

Představte si velké město, jehož obyvatelům by třeba jen na pár dní byly přerušeny veškeré kontakty s okolím. Město by zůstalo izolováno od světa jako malý ostrůvek. Přestala by fungovat doprava, za pár dní by píroda — leden–únor

hrozil nedostatek jídla a lidé by se dostávali do stresu. Přišli bychom o jistotu velkého mraveniště, kde je spoustou jedinců v pozadí zajišťováno jídlo, pití, prostředky ke komunikaci, bezpečnost a mnoho dalšího. Kontakty s rodinami bydlícími mimo město by nebyly možné. Líbilo by se to někomu? Určitě ne. Přesně takové situace ovšem způsobujeme zvířatům, tedy nejen slonům, svojí činností my, lidé. Znemožnili jsme jim přirozenou migraci a donutili je žít na malých ostrůvcích, které zbyly z původních obrovských oblastí, kde se tito tvorové mohli dříve bez omezení pohybovat. Tyto zmenšené oblasti jsou ještě dál přerušovány ploty, silnicemi a v neposlední řadě zemědělskými pozemky. Sloni tak byli připraveni o prastaré migrační stezky, o vodu, území a potravu. Znemožňujeme jim rovněž kontakt s jinými skupinami slonů včetně jejich příbuzných. Afričtí obři jsou

přitom nesmírně společenská zvířata a kontakt s jinými skupinami je pro ně velmi důležitý. Na druhou stranu jsme tímto drastickým zmenšením původních oblastí dosáhli i toho, že se sloni na některých místech přemnožili. Ničí zemědělcům jejich úrodu na polích, pošlapávají ploty a dostávají se do přímého konfliktu s člověkem.

bludný kruh rozvrácených rodin V místech, kde se sloni přemnožili, nejsou problémem pouze pro farmáře. Okolní přírodu zdevastovali natolik, že nemají dostatek ani ostatní zvířata a dokonce ani samotní sloni. Tito obři vždy dokázali měnit tvář krajiny, ale dosud nikdy nebyly následky pro vše živé v okolí tak drtivé. Tím je však nejčastěji vinen nedostatek prostoru. V některých oblastech, kde finance nejsou až takovým problémem, jsou

sloni a lvi – soužití afrických velikán sloni například přemisťováni do jiných parků nebo rezervací. Jinde se situace bohužel řeší odstřelem jak jednotlivých problémových kusů, tak celých rodinných stád. Sloni jsou vnímavá zvířata a stres, který je doprovází, velice špatně snáší. Díky příslovečné sloní paměti si negativní zážitky spojené s lidmi i pamatují. Jsou například zdokumentovány případy, kdy byla ze stáda odvezena mladá zvířata, kterým byli v jejich přítomnosti zastřeleni rodiče. Z mláďat se pak v dospělosti stávají nebezpeční rabiáti – jak pro lidi, tak pro ostatní zvířata. Podobnost s výchovou dětí je v tomto případě hodně nápadná a určitě ne náhodná. Zpřetrhané rodinné vazby, kde mladé sloní samce nemá v novém prostředí kdo usměrnit, protože matka a starší příbuzní byli odstraněni a dospělí sloní samci se v tomto místě nevyskytují, můžou způsobit i to, že si „výrostci“ díky své velikosti začnou troufat na jiná zvířata a někdy je i agresivně napadají nebo dokonce zabíjejí. Výjimkou nejsou ani případy, kdy tato frustrovaná zvířata napadají lidi. Žádné chování není bez následků, a tak se nebezpeční sloni znovu

přemisťují nebo zabíjejí. Někdy tak ale dochází k situacím, které škodí celému stádu. Nejsou totiž vzácné případy, kdy byli v rámci „zátahu na nevyzpytatelné slony“ postříleni nejstarší jedinci ze stáda. Ti však znali různé vodní zdroje v okolí i ve značně vzdálených místech a jejich odstraněním byl zbytek stáda v období sucha

úžasná zvíata

lastech ztratili možnost přirozeného pohybu mezi smečkami, který je nutný, aby nedocházelo k rozmnožování příbuzných jedinců. Jinde byla lidmi vyhubena jejich přirozená kořist a šelmy tak byly nuceny přesunout se na jiná teritoria. Někde ovšem okolnosti donutily lvy zůstat na původních místech, a tak se predátoři museli pře-

lvi naskáčou na tělo oběti

a snaží se slona povalit prakticky odsouzen k smrti. A jsme znovu v bludném kruhu, za nějž sloni rozhodně nejsou odpovědní.

strjci lví hrozby Ani lvi to nemají lehké a zásahy člověka jim způsobují podobné problémy jako slonům. I pro ně je hlavním problémem neustále se zmenšující prostor, což má za následek několik nepříjemných jevů. Lví teritoria jsou po Africe rozeseta jako malé ostrůvky a zejména lví samci tak v mnoha ob-

orientovat na jiný druh kořisti. Bohužel pro Afričany se někde stali obětí lidé. Ze lvů se stali lidožrouti, kteří člověka loví stejně, jako jiné smečky pronásledují býložravá zvířata. Na výše uvedených případech je vidět, jak zničující vliv má činnost člověka na divoká zvířata a jak se často obrací zase proti lidem.

pím#í mezi veli$enstvy Lva lidé často označují za krále zvířat. Přitom je dnes snad už dostatečně

Lví samec jevil zájem pouze o samici, která přicházela do říje, a nenechal se ničím vyrušovat


úžasná zvíata

Při „porcování“ sloního obra lvi velmi často sledovali okolí

sloni a lvi – soužití afrických velikán známé, že tato představa patří jen do pohádek. Kdo v Africe byl, nebo sleduje přírodopisné dokumenty, ví, že lev například spoustě zvířat uhne z cesty, včetně různých druhů býložravců. Takové chování je zcela běžné zejména na místech, která nebyla příliš ovlivněna lidskou činností a nedochází tak často k extrémním situacím, kterým jsou dnes zvířata vystavena na mnoha jiných místech. V Africe stále existují regiony, kde lvi a sloni mají dostatek prostoru a žijí vedle sebe bez větších problémů. Konflikty mezi nimi nastávají občas u vody, kde se tato nádherná zvířata často potkávají. Sloni však u vody nemají konkurenci a lvi jim ustupují z cesty. Sloni obvykle lvy u vody netolerují a starší slůňata si občas dokonce hrají na dospělé a šelmy pěkně prohánějí. Přesto se dá říct, že na těchto územích spolu lvi a sloni žijí v příměří. Jen občas lvi uloví menší slůně. Slon zde ale netvoří přirozenou lví kořist. Sloní rodiny svoje mláďata pečlivě chrání a lvi to velmi dobře vědí.

past u zdroje vody

44

Kvůli lidem nemají lvi na některých územích dostatek přirozené kořisti. Zvířata jsou nucena žít na malém prostoru a přizpůsobit se nezvyklé situaci. Stává se tak, že se velké lví smečky specializují na lov slonů. K tomuto jevu dochází ve více částech Afriky zejména v období sucha. Vím o třech takovýchto oblastech ve dvou afrických státech a jsem si jist, že existují mnohé další. Situaci také znesnadňuje sucho, jež znásobuje problémy, ve kterých se zvířata ocitají. Stále častější extrémní klimatické výkyvy se nevyhýbají ani Africe a sucho někdy trvá opravdu dlouho. Nedostatek potravy a vody trápí jak masožravce, tak býložravce. Lvi se v tuto dobu prakticky neustále zdržují u napajedel a číhají na slony, kteří se dříve či později musí přijít napít. Jak je všeobecně známo, sloni se velice rádi zdržují u vody déle. Koupou se a hrají si v ní. V tomto těžkém ročním období se ale samice se slůňaty k napajedlu doslova přiřítí, rychle se napijí a zase mizí v buši. Chodí sice k vodě ve dne i v noci, ale od napajedla se snaží co nejdřív vzdálit, protože jim od lvů právě zde hrozí největší nebezpečí, zejména po setmění. Lvi dávají přednost nočnímu lovu, ale v období sucha si na slony troufají i ve dne.


souboj o pomyslný trn Období dlouhého sucha je pro zvířata náročné jak fyzicky, tak psychicky. Sloní rodiny žijí v tuto dobu ve velkém stresu. Proto se občas stává, že když na stádo zaútočí lví smečka, dospělí sloni za sebou „zapomenou“ slůně. Osud mláděte je tím

většinou zpečetěn. Lvi umí ve stádě udělat zmatek a následně ho využít ve svůj prospěch. V období, kdy je každá kapka vody vzácná a zvířata jsou vysílená, mají nad slony jistou převahu. Velká lví smečka dokáže zabít i dospělou sloní samici. Tuto informaci mám potvrzenou od lidí


v Africe, kteří mezi zvířaty žijí od dětství. Lvi při takovémto lovu naskáčou na tělo oběti a snaží se slona povalit. Slon má vleže velmi ztížené dýchání, jak kvůli své hmotnosti, tak kvůli plícím, která má přirostlá k hrudníku. Lvi toho umí dokonale využít. Výše uvedené se ale nevztahuje na dospělé sloní samce. Ti se

i kolem napajedel pohybují relativně s jistotou. Ani velká lví smečka totiž nedokáže ulovit zdravého a dospělého sloního býka, i když ho dokáže pořádně vylekat. Jak již bylo zmíněno, sloni jsou v této době nervózní. Často na lvy při setkání demonstrativně a preventivně útočí a snaží se je zastrašit.

úžasná zvíata

Dva afričtí velikáni v období sucha bojují o nadvládu nad územím, v němž spolu v jiném ročním období umí bez velkých problémů žít jeden vedle druhého. Z našeho pohledu bývají boje kruté, ale v přírodě pořád platí jedna zásada. Mezi zvířaty není místo pro slitování a pro slabé. píroda — leden–únor

45

úžasná zvíata

lovecké taktiky karana jižního

Rychlonohý chytrák Mezi dravci najdeme mnoho jedinečných druhů. Některé imponují svou trpělivostí, jiné velikostí či rychlostí, které dosahují při střemhlavém letu za kořistí. Karančo jižní nad ostatními vyniká svou chytrostí text a foto: petr bambousek

N

e náhodou patří karančo k oblíbeným protagonistům sokolnických show. Jeden z nejpestřejších dravců divákům předvádí, jak odlišně mohou sokolovití lovit. Zatímco sokolové vynikají bleskovým útokem v letu, karančo volí pro svou obživu docela jinou strategii.

dravec moderní doby Hopsáním a pobíháním po zemi připomínají karanča jižní (Polyborus plancus) spíše straky. Mezi jejich nejčastější „kořist“ patří kromě hmyzu a drobných obratlovců i různé mršiny. Proto jsou častou k vidění v okolí silnic, kde vyhlížejí oběti moderní doby. A tady se začne uplatňovat jejich chytrost. Karanča byla viděna, jak přejeté zvíře tahají zpátky na silnici, aby jim je auta „naporcovala“. Na internetu je možné najít zmínky


o tom, že karančo dokáže usmrtit ovci tím, že jí vyklove oči. Dezorientovaná ovce spadne ze skály a skupina karanč si s ní pak už poradí. Nedokážu posoudit, nakolik se jedná o skutečnost a nakolik jde o neověřenou pověru. Pravda každopádně je, že vidět karančo při lovu je opravdu fascinující podívaná. Při mé cestě na Floridu poslední dva dny vytrvale pršelo. Liják dokonale zhatil původní plány, ale nakonec jsem si řekl, že i tak vyrazím ven a podívám se na nedaleké mokřady Viera Wetlands, kde jsem strávil předešlý slunný večer. Díky tomu se mi před očima odehrálo divadlo, na jaké se nezapomíná.

b!h o život V hustém dešti se naše auto ploužilo mokřady rychlostí asi patnáct kilometrů za hodinu.


úžasná zvíata

rodný list karan a jižního vdecké pojmenování: Polyborus plancus synonymum Caracara plancus pozice: Dravec z čeledi sokolovití (Falconidae) výskyt: Od Texasu a Mexika přes Střední Ameriku a Kubu až po severní část Jižní Ameriky. Lokálně rozšířeno také na Floridě, kde se celkový počet odhaduje na pouhých 400 jedinců. Je to národní pták Mexika. období rozmnožování: Hlavní sezóna je od prosince do března. mláata: Průměrně se rodí 2–3 mláďata, která v hnízdě setrvávají po dobu dvou měsíců. Pohlavně dospělí jsou tito ptáci ve věku 3–4 let. Vzrostlá mláďata se od rodičů liší méně pestrým zbarvením, zejména na zobáku. dosplec: Dospělé karančo má výrazně zbarvený zobák, jehož sytost a zabarvení dokáže měnit podle míry vzrušení od žluté po temně oranžovou. Velikostí okolo 55 cm a rozpětím křídel okolo 1,2 metru se blíží rozměrům naší káně lesní (Buteo buteo). Samice se od samců barevně neliší. potrava: Karančo není v potravě příliš vybíravé a často se živí mršinami. Do jeho jídelníčku dále patří želvy, želví vejce, ryby, hmyz, žáby, ještěrky, hadi, malí ptáci a savci. Občas se stává součástí skupiny hodujících kondorů. zpsob života: Karanča se vyznačují vysokým stupněm inteligence. Dokáží lovit i ve skupinách nebo párech. Oproti jiným dravcům příliš nelétají, zato při lovu a shánění potravy využívají své rychlé nohy. Pohybem po zemi a zvědavostí připomínají kavky. Vyhledávají otevřené prérie a mokřady, kde mají dobrý přehled o potenciální kořisti. Často jsou proto vidět na osamělých stromech nebo sloupech elektrického vedení.


úžasná zvíata


Zachytit letící karančo není tak snadné jako u jiných dravců. Více toho naběhají, než nalétají

Slípka zelenohá je v mokřadech Floridy velmi rozšířená. Díky své četnosti odolává predačním tlakům dravců, jako jsou například karanča

Manželka řídila a já jí ze zadního sedadla dával pokyny, kam má zajet, kde přibrzdit, jak couvnout. Kousek od cesty jsem zahlédl karančo jižní, jak na něčem stojí, a okamžitě jsme zastavili. Karančo stálo na slípce zelenonohé (Gallinula chloropus) a já si všiml, že kořist ještě kope nohama. Zmítající se slípce se najednou podařilo vykopnout mohutnými pařáty do vzduchu, shodila ze sebe karančo a zběsile utíkala ukrýt se do nedalekého keře. Karančo vyrazilo za ní. Jak je u něj typické, neletělo, ale stejně urputně běželo. Slípka


se prodírala křovím a dostala se do postavení, kdy mezi ní a karančem stál keř. Jakmile se karančo vydalo oběhnout keř zleva, slípka běžela stejným směrem. Když to dravec zkusil z druhé strany, slípka se zase vracela. Honička, jak z filmové komedie, kdy se dva honí kolem stolu. Jenže tady šlo o život.

draví spolupráce Honička trvala už pěkných pár minut a výsledek byl pro karančo nulový.

Vtom slétlo z nedalekého stromu druhé karančo – mládě. Nenadálá přítomnost druhého lovce vyplašila slípku, která vystartovala pryč od bezpečného keře. Rychlonohé karančo se okamžitě chopilo šance a vyběhlo za slípkou. Po nějakých patnácti metrech ji dohonilo a znemožnilo jí další pohyb. Slípka se znovu bránila, ale tentokrát už to nebylo nic platné. Karančo si druhou šanci nedalo uniknout a několika dobře zvolenými hmaty zobákem ukončilo život své oběti. Jakmile byla slípka bezpečně mrtvá, přihlížející mládě, jehož zásah byl pro vývoj zápasu zlomový, se s pískotem začalo blížit ke kořisti. Za zobák a křídla si ji popotáhlo stranou a dosyta se nakrmilo. Déšť rychle smýval z hrdla slípky krev a místo dál žilo svým mokrým životem. Celé představení trvalo asi patnáct minut a dodnes mi zůstává v hlavě. Mokřady Viera Wetlands jsem do svého itineráře zařadil právě proto, že patří k jednomu z mála míst, kde je možné karančo na Floridě spatřit. Těžiště jeho výskytu je v západní části USA a táhne se směrem k jihu až do Jižní Ameriky. Floridská populace je velmi slabá, což je dáno i razantním ústupem přirozených biotopů – otevřených savan a pastvin. Odhaduje se, že v současné době se na území Floridy vyskytuje asi 500 jedinců. Můžeme konstatovat, že minimálně dva z nich se o sebe umějí výborně postarat.

soutž–dopisy

soutěž o knihy Ludvík Kunc se stal matkou i otcem polodivokého karpatského rysa ostrovida a poznal, jaké to je, když se rodičovské radosti a strasti podaří přetavit v ryzí přátelství. Své zážitky popisuje v knize Můj přítel rys, kterou vydalo nakladatelství Élysion. Kniha není ení jen povídáním o životě pozoruhodného zvířete. Je to zpověď člověka, který zasvětil celý život šelmám. Jednu ze tří knih můžete vyhrát, když správně odpovíte na následují-cí otázku. Pro ty, kdo například četli článek o životě rysa v Příroděě 11/2010, by volba správvné odpovědi neměla být problémem.

vyhlášení soutže z minulého ísla V minulém čísle jste soutěžili o knihu „2012, Mayové, jejich civilizace a zánik světa, který předpověděli“, jež je posledním dílem známého cestovatele, etnologa a spisovatele Miloslava Stingla. Správná odpověď na soutěžní otázku se ukrývala pod písmenem c – indiánské jméno Miloslava Stingla je Okima, což znamená „Ten, který vede“. Knihy vyhrávají tito vylosovaní čtenáři: Anežka Špindlerová, Vlachovo Březí; Dita Látalová, Žďárná; Rudolf vyloso Zachoval ml., Doubravice nad Svitavou. Zach

V lletech 1982–89 bylo na území ú úz naší republiky v rámci reintrodukčního re programu vypuštěno vy 17 rysů. V jaké ččásti ČR k vypuštění rysů čá d došlo? a) na Šumavě b) b v Beskydech c) c na Vysočině d) d v Krušných horách

Správnou odpověď pošlete nejpozději do 4. února 2011 na mailovou adresu [email protected]. Do předmětu zprávy napište RYS a kromě odpovědi uveďte i vaše jméno a adresu. Výherce zveřejníme v dalším vydání Přírody, které vychází 18. února 2011.

vyhrajte knihu mj pítel rys inzerce

79 píroda — prosinec

místa na zemi

úzké kaony coloradské plošiny

celkovou plochu

km

coloradská náhorní plošina se rozkládá

má Coloradská náhorní plošina, která se rozkládá na území čtyř jihozápadních států USA

v nadmořské výšce 1 500 až 3 000 metrů. Převažují zde pouště a polopouště

V sevření ohnivých skal Váhavě vcházíme do skalní soutěsky. Její chlad se nám otírá o holé nohy a světlo pronikající štěrbinou do nitra země dává skalním stěnám magický nádech. Zde, hluboko v pískovcové skále, se děje cosi nadpozemského text a foto: kateina a miloš motani 50 píroda — leden—únor


místa na zemi

chcete odhalit tajemství pouští? Tvorba manželů Kateřiny a Miloše Motani je zaměřena na vystižení různých podob, forem, tvarů a barev přírody. Tato dvojice pořádá diashow nazvanou Tajemství pouště, která vás zavede do známých i odlehlých částí Kalifornie, Nového Mexika, Arizony a Utahu. Záběry jsou doprovázeny hudbou a zasvěceným komentářem.

Další diashow manželů Motani: Amerika Inkognita: 2. 4. 2011 – Vršovice u Sedlčan Duhová Afrika: 16. 3. 2011 – Brno, 1. 4. 2011 – Vyškov, 4. 4. 2011 – Liberec Program se stále dolaďuje a další termíny budou přibývat. Více informací na www.motani.eu

Aktuálně můžete Tajemství pouště zhlédnout: 15. 3. 2011 – Litoměřice

51 píroda — leden—únor

místa na zemi


T

Tento pohled jsme si soukromě pojmenovali „Zrození slunce“

ektonickými pohyby vyzdvižená Coloradská náhorní plošina se rozkládá na území čtyř jihozápadních států USA – Utahu, Arizony, Nového Mexika a samozřejmě Colorada. Zdejší pouštní a polopouštní krajině dominuje červeně až nachově zbarvený pískovec, do kterého soustavná eroze vymodelovala nespočetné kaňony, kamenné mosty, okna, brány, sloupce a jiné skalní útvary. Jedněmi z nejbizarnějších děl přírody, kterými se Coloradská plošina může pochlubit, jsou úzké skalní soutěsky, kterým se anglicky říká slot canyons (štěrbinové kaňony). Najdete je na jihu plošiny a vchází se do nich většinou celkem nenápadnou skalní průrvou, za kterou následuje temná, často vlnící se chodba. Soutěsky bývají až několik desítek metrů hluboké, ale široké jen několik málo metrů. Někde stačí rozpažit ruce a člověk se může dotknout obou protilehlých stěn.


hra slunce v podzemí Do soutěsek nás láká neuvěřitelná hra světla a stínu, která v kombinaci s tvary a barvami pískovce vytváří úžasné scény. Přímé nebo odražené světlo sem většinou proniká velmi úzkou štěrbinou. V poledne dopadají sluneční paprsky až na samotné, vodou vyhloubené písčité dno, někde vznikají okolo poledne dokonce i světelné kužely. Tohle osvětlení se mění jak během dne, tak i se změnami ročních období. K nejkrásnější a nejvýraznější světelné hře dochází mezi devátou hodinou ranní a třetí odpoledne, potom kaňon pohltí studený fialovomodrý až modrý stín. Některé soutěsky jsou díky výraznému, různě barevnému vrstvení proužkované jako zebra, jinde zdobí do hladka vymodelovaný pískovec nespočetné tvrdé pískovcové kuličky. Často se mezi stěnami klene kamenný

most nebo skalní brána. Některé slot canyons jsou prostornější a schůdnější, jinými se dá sotva prosoukat. Průchodnost občas znesnadňují po deštích zatopené úseky.

pelidnný, ale stále krásný Nejznámější a zřejmě i nejkrásnější skalní soutěskou amerického západu je Antelope Canyon – česky Antilopí kaňon. Nachází se nedaleko města Page, u vodní nádrže Lake Powell. Vody potoka Antelope Creek vymlely do červeného pískovce hned dvě odlišné soutěsky. Blíž k Lake Powell se nachází takzvaný Lower (Dolní) Antelope Canyon, o pár kilometrů dál směrem proti proudu pak leží Upper (Horní) Antelope Canyon. Upper Antelope Canyon není příliš dlouhý. Již po čtyři sta metrech při-


místa na zemi

bližně dvacet až třicet metrů hluboká a poměrně temná soutěska zase končí. Dopoledne sem proniká málo přímého světla, ale dopadající paprsky se od stěn odrážejí a postupně pronikají i do spodnějších partií. Osvětlený pískovec se nejprve rozzáří do hnědých, potom oranžových a nakonec zářivě červených tónů. Přímo před očima dochází k neustálým barevným změnám, kdy se do „uměleckého díla“ zamíchají i bílá, žlutá, nachová, fialová a modrá. S pokročilou dobou získávají barvy na intenzitě. Okolo poledne, když je slunce nejvýš, lze pozorovat výrazné světelné sloupce zvané „Beams“. Při pohledu na ně máme pocit, jako by se tu se Zemí setkávalo něco nadpozemského, něco lehkého a čistého s těžkou a studenou hmotou. V podzimním a zimním období nejenže ke tvoření sloupců nedochází, dokonce se spodní partie kaňonu téměř neosvětlí.

Dříve se mohlo do Upper Antelope Canyonu vlastním autem nebo i pěšky. Dnes vás však indiáni na své území jinak než za těžké peníze nepustí. Ceny za vstup rok od roku stoupají a dřívější libovolně dlouhý pobyt se smrskl na hodinu, maximálně na dvě. Hlavně v sezóně je kaňon velmi intenzivně navštěvovaný a často je problém udělat vůbec nějaký záběr, aniž by se vám do něj někdo nepřipletl. Antilopí kaňon je ale příliš krásný na to, aby kolem

něho kdokoli při své cestě červeným Utahem projel zcela bez povšimnutí.

Ne nadarmo se Hornímu antilopímu kaňonu říká „Katedrála“

smrt mezi skalními stnami Dolní antilopí kaňon je o něco přístupnější. Indiánský průvodce z kmene Navahů vás zavede do hluboké, divoké a o něco užší skalní soutěsky. Ve skále vyhloubené řečiště píroda — leden—únor

53

místa na zemi


„Setkání s Manitu“ říkáme naší fotografii s výrazným světelným sloupcem, který se kolem poledne tvoří v Horním antilopím kaňonu

se všelijak kroutí, takže i tady můžete nabýt dojmu, jako by se červeným pískovcem prodírala „Vývrtka“ (anglicky „Corkscrew“). Indiáni ale soutěsku nazývají po svém „Hasdeztwazi“, což se dá do češtiny volně přeložit jako „Spirálový skalní oblouk“. Dolní kaňon je oproti Hornímu výrazně méně navštěvovaný. Možná proto, že zde nedochází ke tvorbě světelných kuželů. Je to škoda, protože se tady podle nás nachází mnohem jemněji modelované skalní partie, které pak dají vzniknout nejednomu zajímavému pohledu. Možná, že od vstupu do Dolní antilopí soutěsky odrazuje i smutná událost, která se udála před několika lety. V srpnu 1997 se do kaňonu vydala spolu s průvodcem skupinka lidí, bohužel právě v době, kdy se na míle daleko strhla prudká letní bouře. Voda rychle naplnila veškerá říční koryta i soutěsky a ohromnou silou s sebou strhla všechny, kteří Dolním kaňonem procházeli. Z celkem dvanácti lidí jedenáct zemřelo. Po devět měsíců pak byl Lower Antelope Canyon uzavřen.

nebezpeí stále pítomné Kromě neustálého a důsledného sledování počasí byla v Dolním antilopím kaňonu učiněna další opatření. Jedním z nich jsou kovové bedny se záchrannými lany a sítěmi, umístěné podél horního okraje skalní štěrbiny – pro případ, že by bylo nutné při přívalové vodě okamžitě zasáhnout a přítomné ze soutěsky vytáhnout. Snad každý, kdo sestupuje do této temné skalní štěrbiny, cítí nebezpečí, do něhož se vydává. Zvlášť když si uvědomí, že tady někde stále leží dvě mrtvá těla, která se dosud nepodařilo najít a vyprostit. V současné době je kvůli tomuto neštěstí stále přístupná pouze třetina dříve otevřeného kaňonu. Vstup do všech podobných soutěsek je hodně nebezpečný. Některé další kaňony jsou tak úzké nebo těžko průchodné, že z nich při záplavové vodě není úniku. Zvláště při návštěvě méně navštěvovaného kaňonu je proto nutné pozorně sledovat předpověď počasí. A to nejen v samotné oblasti, ale i na vzdálenějších místech. Za špatného počasí by se v kaňonech ani v nízko položených oblastech neměl nikdo vůbec zdržovat. Bezprostředně po deštích může být průchod soutěskami také velmi nesnadný. Často v nich stojí voda, kterou musíte přebrodit, nebo dokonce v hlubších úsecích přeplavat.



místa na zemi

neznámé escalante Podobných, neméně krásných a zajímavých soutěsek je v Coloradské plošině mnohem víc, jenom se o nich neví. Krajina je většinou málo přístupná a už na první pohled divoká. Například skrz park Grand Staircase-Escalante vede jen pár nezpevněných cest. Na mnohých z nich se bez terénního auta nelze vůbec obejít. Kdo chce krajinu ještě lépe poznat, bude potřebovat i svoje nohy, protože poklady této divočiny neleží zrovna u silnice. O kaňonech okolo zdejší řeky Escalante se nikde moc nepíše, existují k nim většinou jen několikrát kopírované ručně zhotovené náčrtky. Po bližších informacích musíte intenzivně pátrat. Mnohé z těchto kaňonů nemají ani jména. Aspoň ne taková, která by se dala vyčíst z každé mapy. Názvy jako Dry Fork, Coyote Gulch, Harris Wash, Fortymile Gulch, Hurricane Wash, Brimstone Gulch patří k těm nejznámějším.

Do Lower Antelope Canyonu se vchází úzkou štěrbinou. Člověk vůbec netuší, kolik „nadpozemské“ krásy na něj v podzemí čeká

se skálou tlo na tlo Vybaveni dostatečným množstvím pitné vody na celý den a s topografickou mapkou v ruce vyrážíme do terénu. Máme v plánu prolézt několik soutěsek okolo řečiště Dry Fork. Obloha je bez jediného mráčku a my za nesnesitelného vedra pozvolna sestupujeme po vyšlapané stezce. V hlavním řečišti pokračujeme asi tak půldruhého kilometru po proudu řeky a poté se po levé straně objevuje hledaná skalní štěrbina. Skalní průrva je ze začátku přibližně metr široká. Hluboká může být takových dvacet až třicet metrů. Váhavě vcházíme dovnitř. Po pár metrech se kaňon ještě víc zužuje a nezbývá, než se jím prosoukávat. Čím dál častěji musíme zdolávat úseky úzké jen dvacet pět až třicet centimetrů, což jde s těžkými batohy a stativy velice špatně. Skalní stěny se nám lepí na žebra. Konečně se kaňon zase trochu rozšiřuje. Jeho červené pískovcové stěny zdobí z půlky vyčnívající kamenné kuličky. Na stěny soutěsky právě začíná dopadat odražené sluneční světlo a červená barva pískovce je jako v ohni. Po nějaké chvíli musí návštěvníci šplhat nahoru, rozestup mezi stěnami se zase zúžil a navíc se kaňon začal hodně kroutit. Kdo se doposud neodřel, tady to určitě dohoní. Další úsek kaňonu tvoří tmavě zbarvené, jakoby spečené tvrdé vrstvy a za poslední temnou zákrutou čeká kamenný most, který svítí jako červený lampion. A pak už jsme z průrvy

venku – zase nás poleje vedro a palčivé paprsky nás polechtají po těle.

stejná, a pece jiná cesta Další zajímavou oblastí s několika soutěskami je divočina okolo Paria River. Možné jsou jednodenní, ale i několikadenní výšlapy. Část

proniká prudké sluneční světlo. V poledne, kdy mizí stíny i z nejtemnějšího skalního převisu, je nesnesitelné vedro. Potíme se a často zastavujeme, abychom se napili. Při cestě zpět se světelné podmínky úplně změnily. Co předtím svítilo odraženým světlem, je najednou ponořeno do modravého stínu. Kaňon vypadá mnohem tajemněji. Je už dost pozdě a s další hrou světla

voda naplnila soutěsku a obrovskou silou strhla

všechny návštěvníky Buckskin Gulch máme prošláplou během jednodenní túry. Připadá nám mnohem divočejší než kterákoli jiná soutěska. Často mezi svislými skalami nacházíme pevně zaklíněné kmeny stromů nebo spletené kořeny. Uvědomujeme si ohromnou sílu, kterou voda uvnitř úzkých stěn má. Později se kaňon rozšiřuje a mezi jeho stěny

ani nepočítáme. Náhle se však stěny soutěsky ještě jednou rozzáří krásnou rezavou červení. V Coloradské plošině je krásných úzkých soutěsek daleko víc, a tak se novým objevům meze nekladou. Chce to jen dobrodružného ducha, co nejlepší mapu, čerstvé informace o počasí a hodně vody do batohu. píroda — leden—únor

55

zoo r

praha

Levhart obláčkový je jednou z mnoha ozdob pražské zoo (foto Jiří Trojánek)

navštivte zoo praha otvírací doba: 9.00–18.00 duben, květen, září, říjen 9.00–19.00 červen, červenec, srpen 9.00–17.00 březen 9.00–16.00 listopad, prosinec, leden, únor vstupné ﹙v sezónmimo sezónu﹚: dospělí děti 3–15 let, studenti, důchodci, ZTP, ZTP/P děti do 3 let důchodci s průkazkou na slevy PID důchodci nad 70 let (včetně) rodinné vstupné psi

150 Kč 100 Kč zdarma 1 Kč 1 Kč 450 Kč 20 Kč

Více informací na www.zoopraha.cz

A

ni chladnější měsíce neodradily Zoologickou zahradu hlavního města Prahy od pořádání zajímavých akcí. Již na konci listopadu zde začala příprava na Vánoce: z Dětské Zoo se stal venkovský Betlém, zaměstnanci v kostýmu ponocného, selky, pekařky, děvečky, pasáčka či rybáře seznamovali děti se starobylými tradicemi. Kdo chtěl, mohl si vyzkoušet, jak se dřív předlo, dralo peří, krmila domácí zvířata a zdobily perníčky. Odpoledne se pak za zvuku dud a zpěvu dětského sboru rozsvítil v pavilonu Sečuán vánoční strom. I když se některá zvířata uložila k zimnímu spánku, zahrada žije aktivně dál.

p ipravila: zuzana teliková

noví obyvatelé

Zahrada, která žije po celý rok

Pražská zoologická zahrada je nejnavštěvovanější zařízení svého druhu v České republice. Není divu, vždyť kromě více než pěti tisíc živočichů téměř sedmi set živočišných druhů nabízí návštěvníkům celoročně 56 i spoustu jiných atrakcí p íroda — leden–únor

Nabízet návštěvníkům lákavé akce po celý rok je v pražské zoo již tradicí. Oslava narozenin ledních medvědů, měsíční vstupné pro maminky s kočárky za pouhou korunu, zápis do přírodovědného kroužku pro děti, přednášky odhalující dění v zákulisí, adventní dílny, fotosoutěž. Tak vypadal v zoo začátek této zimy. Pro chovatele však byl vrcholem nový přírůstek – gorila Bikira, která přicestovala až z irského Belfastu. Tato klidná, přátelská samice by se měla přiřadit k ostatním gorilám a vedení zoo doufá, že jednoho dne přivede na svět zdravá mláďata. Radost chovatelům udělalo také další mládě tučňáka Humboldtova, které v péči pěstounského páru dobře prospívá. Přidalo se tak k desítkám mláďat mnoha dalších zvířat, která přišla

praha v pražské zoo předchozí rok zdárně na svět.

útoišt pro ohrožená zví ata Zoo v Praze byla před rokem vyhlášena magazínem Forbes jako sedmá nejlepší zoologická zahrada světa a může se chlubit celkem 5 345 zvířaty, která zastupují 674 živočišných druhů. Pyšní se nejen titulem nejnavštěvovanější české zoologické zahrady, ale také velkým množstvím chovaných zvířat, která jsou zapsána v červené knize ohrožených druhů. Těch je 471 a dalších 40 patří k druhům ohroženým na území České republiky. Snaha udělat maximum pro jejich záchranu je již dlouho jednou z hlavních priorit vedení zoo. Z každého zaplaceného vstupného je proto jedna koruna věnována na nejrůznější projekty. Samotní návštěvníci tak vlastně zaplacením vstupenky podporují třeba návrat koně Przevalského do přírody, zachraňují africké gorily, gaviála indického a adaxy a připravují chovné zařízení pro výra filipínského. Do pražské zahrady mohou lidé nosit také staré mobilní telefony. Za každý z nich zaplatí firma Rema Systém deset korun, které budou použity na záchranu goril v divočině.

vláček, dětskou tramvaj a lanovku, v létě pak rozprašovače s osvěžující vodou, jízdu na ponících a možnost připlout do zahrady parníkem po Vltavě. Mnoho návštěvníků využije mobilního průvodce, kterého si mohou nechat nainstalovat u hlavního vchodu přímo do svého telefonu, půjčovnu invalidních vozíků, trakařů a dětských kočárků, úschovnu zavazadel, restauraci, cukrárnu nebo

zoo r

miláci návštvník" K propagaci zoo pomáhají různé projekty a kampaně. Například v rámci projektu Seznamte se! mohli lidé z uveřejněných fotografií poznat konkrétní zvířata zoo, jako je tygr Kawi, želva Eberhard, žirafa Nora, medojed Čert, hroch Slávek a další a seznámit se s pohnutými životními příběhy těchto zajímavých zvířecích

Třetí mládě samice Kijivu je sameček, který byl pokřtěn jménem Kiburi (foto Jiří Trojánek)

parníkem do trojské kotliny Nejsou to jen slavné gorily, které každoročně přitahují do pražské zoo víc než milion návštěvníků. V Trojské kotlině můžete projít devíti pavilóny se 150 expozicemi a spatřit třeba seriemy, kapybary, orly, plameňáky, lachtany, tapíry, pandy, chápany, sitatungy, vlky, hyeny, levharty, tygry, gepardy, velbloudy, psouny a stovky dalších živočichů. Zejména děti ocení kontaktní dětskou zoo, hřiště,

třeba bankomat. A stejně jako ostatní podobné instituce na vysoké úrovni, i pražská zoo věnuje mnoho úsilí vzdělávání. Učitelům nabízí semináře, dětem výukové programy, soutěže, zooškolu a dospělým nadšencům zážitkové programy. V zahradě je také možné uspořádat svatební obřad či oslavu narozenin.

osobností. Kromě otevření nové expozice ptačích mokřadů byl loni položen základní kámen největší stavby v historii pražské zoo – nového areálu pro slony, hrochy a antilopy. Dostavěn by měl být již za dva roky, takže se máme na co těšit.

inzerce

www.victoria-ck.cz ● BRNO, Cejl 87, tel.: 545 213 101 ● BRNO, Nám. Svobody 10, tel.: 542 215 367 ● PRAHA, Myslíkova 10, tel.: 296 220 022 ● OSTRAVA, Purkyňova 6, tel.: 596 115 597 ● OLOMOUC, Palackého 3, tel. 585 224 275 ● PŘEROV, Wilsonova 11, tel.: 581 217 221 ● LIBEREC, Soukenné nám. 613, tel. 485 107 766

ITÁLIE•FRANCIE•RAKOUSKO

DOVOLENÁ PRO VŠECHNY

CE TÝDEN BO NO LYŽOVÁNÍ MBAVÁ ! VE FRANCII

od

2.590,–

v ceně: 7x ubytování v apartmánu, 6-denní skipas Možnost autobusové nebo vlastní dopravy

p íroda — leden–únor

57

úžasná zvíata

predátor, který je všude doma

Všudypřítomná a nepostradatelná Díky chytrosti a neobyčejné přizpůsobivosti dnes lišky obývají nejen například sibiřské pláně, ale i centra velkých měst. Ačkoli tam, kde byly uměle vysazeny, páchají rozsáhlé škody, v místech svého přirozeného výskytu jsou tito sympatičtí predátoři nezastupitelní text: aleš toman, foto: jaroslav vogeltanz Hra dospívajících lišek. Sledoval jsem přes hledáček jen jednu z nich a netušil, že poblíž je další. A najednou byly dvě

Rozšíření lišky obecné



úžasná zvíata

na obrovském území, které liška obývá, se rozlišuje celkem 44 poddruhů

hustota liší populace ve mstech dosahuje i neuvěřitelných 30 kusů na kilometr čtvereční

asi – tisíc lišek je ron v r zast!eleno Lov je povolen i v období rozmnožování


úžasná zvíata


L

iška obecná je v České republice zřejmě nejobecněji známou a svým způsobem u široké veřejnosti oblíbenou šelmou. Jako děti jsme se s ní setkávali třeba v Ladových říkadlech, pohádkách a bajkách. Vedle „zlého“ a zatracovaného vlka a vždy dobráckého a trochu přihlouplého medvěda hrála liška vždy roli sympatické, důvtipné, někdy až vychytralé bytosti. Vždy měla navrch, ať už proti ní stál lakomý sedlák nebo jiná, inteligencí méně obdařená zvířata. Přestože přisuzování lidských vlastností zvířatům neboli antropomorfizace nepatří ke správným biologickým přístupům a často se v tomto duchu dělají zcela mylné závěry, v případě lišky se naši předkové až tak moc nespletli. O tom svědčí především to, jakým způsobem kmotra liška „dobyla svět“. Patří mezi nejrozšířenější savce vůbec a určitě je nejpočetnější psovitou šelmou.

Když liška chce, klidně se pustí i do lezeckých výkonů. Tuhle něco upoutalo na pohozených větvích a neváhala vyšplhat do výšky asi jednoho metru

lišky všech velikostí a barev Liška obecná (Vulpes vulpes) se vyskytuje v rozsáhlém areálu, zoogeografy nazývaném Holoarktická oblast,


který zahrnuje téměř celou severní polokouli a představuje rozlohu okolo 70 milionů km², což je více než 53 % celkové rozlohy souší. V rámci této gigantické oblasti obývá: celou Evropu s výjimkou Islandu, Severní Ameriku až po Mexiko, Asii včetně severu Indického poloostrova, Číny a Japonska a sever Afriky. Člověk se bohužel postaral o její rozšíření i do míst, kde nikdy nežila a kde jako nepůvodní druh představuje ekologickou hrozbu. Je tomu tak na většině území Austrálie, v Tasmánii a na řadě dalších ostrovů. Na tak rozsáhlém území, jaké liška přirozeně pokrývá, vytváří každý živočišný druh škálu barevných, velikostních a morfologických odlišností, daných zpravidla vlivem prostředí, které jsou poté zkoumavými biology a taxonomy rozlišeny jako poddruhy. Ani liška není výjimkou a bylo u ní popsáno dokonce 44 poddruhů. Ty se liší především zbarvením, hmotností a proporcemi hlavy, těla a končetin. Na základě Bergmanova pravidla, které zjednodušeně říká, že od jihu k severu roste velikost jedinců daného druhu, jsou poddruhy ze Střední Asie a jihu USA výrazně menší než poddruhy z Kanady či Sibiře. Vysvětlení tohoto základního ekologic-

predátor, který je všude doma na 50 km², obdobně v arktických oblastech připadá na jednu lišku 40 km². V územích s bohatší potravní nabídkou, jako je třeba naše zemědělská krajina, se populační hustota pohybuje v rozmezí 0,5–3 lišky na kilometr čtvereční. Městský nadbytek potravy pak umožní existenci neuvěřitelně početné populace, která byla zjištěna v britském Oxfordu. Tam připadá na kilometr čtvereční neuvěřitelných 30 lišek!

úžasná zvíata

Na lesních cestách se lze s liškami setkat nejčastěji

široce prostený stl

kého pravidla tkví ve skutečnosti, že větší jedinec má vzhledem ke svému objemu relativně menší povrch těla než jedinec menší. To větším liškám severských populací umožní lépe hospodařit s tělesným teplem, zatímco pro menší formy z teplých území není tento aspekt nezbytný. Značná variabilita ve zbarvení se však u lišek vyskytuje i v rámci území obývaného jedním poddruhem. Řada zajímavých barevných odchylek dala vznik barevným mutacím, které našly uplatnění ve faremním chovu lišek na kožešiny. Lišky nazývané modrá, platinová, křížová nebo uhlířka jsou pouze barevné odchylky lišky obecné ustálené chovem na kožešinových farmách.

lišky míí do centra Jak je možné, že liška dokázala osídlit tak rozsáhlá území čtyř kontinentů? Odpověď je jednoduchá – liška je nesmírně adaptabilní a dokáže se nejen přizpůsobit mnoha typům prostředí, ale nevybírá si, ani když jde o složení jejího jídelníčku. V rámci areálu rozšíření obývá nejrůznější prostředí od mořských pobřeží po hory do nadmořských výšek 4 500 metrů. Jejím domovem jsou pláně severské tundry,

všechny typy lesních porostů, stepi a polopouštní oblasti Střední Asie. Liščí přizpůsobivost jde ale ještě mnohem dál. Mazaný predátor se totiž dokáže zabydlet nejen v téměř jakémkoli přírodním prostředí, ale rovněž v pozměněné kulturní krajině, zcela odlesněných zemědělských oblastech a dokonce i v továrních čtvrtích a ve městech. Populace lišek

Už z výše uvedeného musí být vnímavému čtenáři jasné, že pomyslné potravní mantinely má liška nastaveny nesmírně daleko od sebe. Odborné publikace ji charakterizují jako adaptabilního omnivorního oportunistu. To v zásadě znamená, že jí téměř cokoli, co má v daném místě k dispozici. Nejedná se přitom jen o vlastní kořisti. Liška se živí i rostlinnou potravou a zbytky potravin lidí či domácích zvířat. Její nejčastější kořistí jsou drobní savci, především hlodavci. Příležitostně sbírá ptačí vejce, mláďata na zemi hnízdících ptáků, měkkýše a větší hmyz. Významnou součástí její potravy jsou mršiny uhynulých zvířat. Především v době zimního nedostatku potravy loví lišky větší kořist do velikosti zajíce či domácí drůbež, bažanty, kachny a podobně. Větší škody mohou způsobit na uměle odchované pernaté zvěři, protože pro myslivecké účely vypouštění bažanti a kachny postrádají základní útěkové reflexy a jsou pro lišky snadnou kořistí. Větší kořist příležitostně loví

lišky vyvádějí mláďata v zahradách

a na skládkách postupně osídlily i některé evropské metropole jako například Londýn, Paříž či Stockholm. Pronikání lišek do sídelní zástavby bylo poprvé zaznamenáno již ve 30. letech minulého století v Londýně a tento trend stále pokračuje. Nejedná se přitom o zvědavé návštěvy z okolí. Lišky uvnitř měst trvale žijí, vyvádějí mláďata v suterénech domů, v zahradách, na skládkách a podobně. V tomto prostředí lišky dokonce dosahují dosud nejvyšší zjištěné populační hustoty. Početnost lišek, stejně jako všech ostatních predátorů, přímo závisí na potravní nabídce. V pouštích Ománu byla zjištěna početnost jedné lišky

i v období vyvádění mláďat, kdy se samec i samice musí starat o výživu skupiny věčně hladových potomků. Ve Velké Británii je častou kořistí lišky králík divoký a často je zde viněna i ze zabíjení jehňat.

obdivovaná i pronásledovaná Jako většina predátorů, i liška se dostala do staletí trvajícího konfliktu s lidmi. Člověk lišku lovil a loví z několika důvodů, které se v čase měnily i prolínaly. Prvotním důvodem zřejmě byla kvalitní liščí kožešina, využívapíroda — leden–únor

61

úžasná zvíata


rodný list lišky obecné vdecké pojmenování: Vulpes vulpes pozice: Predátor specializovaný na drobnější živočichy. výskyt: Prakticky celá severní polokoule, viz text. období rozmnožování: Rozmnožují se od prosince do února a období páření je doprovázeno zvýšenou hlasovou aktivitou. Mláďata se rodí po 49–55 dnech březosti na počátku jara. mláata: Ve vrhu může být 3–12 mláďat v závislosti na nabídce potravy. Obvyklý počet ve vrhu je 4–5 mláďat. Rodí se poměrně malá o hmotnosti 100 gramů. Po narození jsou slepá a 4 týdny jsou krmena pouze mateřským mlékem. Poté jim samec i samice začínají přinášet masitou potravu a ve věku 7–8 týdnů je samice přestává kojit. starost o mláata: O mláďata se starají obě pohlaví, jsou však známy případy, kdy samec pomáhal s krmením mláďat u dvou samic, nebo samice měla k dispozici 1–3 mladé samice, které jí s odchovem pomáhaly. Vzhledem k tomu, že s výjimkou rysa a orla u nás liška nemá přirozeného predátora (mláďata může ulovit i výr), je úspěšnost při odchovu mláďat poměrně vysoká. dosplec: Lišky pohlavně dospívají ve stáří 9–10 měsíců a již ve druhém roce života se zapojí do reprodukce. Dožívají se maximálně 12 let, ale většina populace je mladší než 3 roky. Včetně ocasu dorůstá délky kolem devadesáti centimetrů. Dovede skočit až čtyři metry do dálky. potrava: Živí se téměř čímkoli od rostlinné potravy po zdechliny velkých zvířat. Více viz text. zpsob života: Pohyb lišek máme možnost pozorovat především v zimě. Na otiscích ve sněhu je krásně vidět, jak kladou zadní nohy do předních stop v jedné čáře. Lišky si vyhrabávají rozsáhlé nory s několika východy. V nich se páří, mají zde zásobárny kořisti a rodí v nich mláďata.

Obezřetnost a rozvážnost jsou vedle velké přizpůsobivosti důvodem, proč je liška jedním z nejúspěšnějších predátorů


ná odnepaměti k odívání a krášlení zejména dam. Dalším pádným důvodem byly škody na hospodářských zvířatech a lovné zvěři, neochota člověka – hospodáře a lovce – dělit se s predátorem o něco, co podle názoru mnoha lidí patří jen na náš stůl. Lov na lišku byl tradičně i ceněným loveckým a sportovním zážitkem, který se u lovce násobil s přesvědčením, že zabitím lišky napomůže ochraně drobné zvěře a zájmů farmářů. Dalším důvodem k pronásledování lišek, který byl uplatňován v nedávné minulosti, byla jejich role jako přenašeče vztekliny, nebezpečné virové nákazy. Už jsme zmínili oblibu této šelmy u určité části populace, a to jak pro její vzhled, tak pro jakousi bystrost a vynalézavost, se kterou je schop-

na sdílet s člověkem pozměněnou krajinu včetně lidských sídel. Velkou Británii kdysi vztah k lišce rozdělil na dva tábory. Jeden z nich obhajoval tradiční hon na lišku pomocí smečky psů jako tradiční součást britské kultury. Druhý tábor, který postupně nabyl vrchu, tento způsob lovu odsuzoval a posléze prosadil i jeho zákaz.

dsledky neuvážené regulace Obliba honu na lišku se projevila i v britských koloniích. Jako lovná zvěř byl tento predátor vysazen v polovině 19. století v již zmíněné Austrálii a zdánlivě nevinný čin měl pro místní faunu katastrofální důsledky. Dnes je kvůli přemnožení lišek přímo ohrože-


úžasná zvíata

na existence mnoha druhů drobných vačnatců, kteří na tak výkonného predátora nebyli evolučně připraveni. Intenzivní lov lišky je dnes paradoxně jedinou možností záchrany původních živočichů. Jakkoli je v tomto případě odstřel lišek oprávněný, zároveň je velice těžké a v širším měřítku skoro nemožné jejich početnost výrazně snížit. Tam, kde byla uměle vysazena, se liška chová jako invazní druh. V novém nepůvodním prostředí chybí evolučně vzniklé, přirozené regulační mechanismy, které udržují početnost predátorů na únosné míře. Těmito mechanismy rozumíme přirozené nepřátele a konkurenty, nemoci, parazity a podobně. Naopak tam, kde liška žije ve svém přirozeném prostředí, je v jakési rovnováze s potravní nabídkou

lov vyvolá okamžitou migraci lišek z okolí

do uvolněného prostoru a nemá smysl snažit se o regulaci její početnosti. Jakékoliv snížení stavu populace formou lovu totiž vyvolá migraci lišek z okolí do uvolněného prostoru. Ty lišky, které na území přežily, navíc reagují na změnu hustoty zvýšením reprodukce. Rodí se a je odchováváno více mláďat a v krátkém období se početní hustota dostane na původní úroveň. Jedna studie ve Velké Británii se pokusila vyhodnotit ekonomický dopad regulace početnosti lišek. Byly spočítány škody způsobené predátory v chovech ovcí a drůbeže a bylo zjištěno, že tyto náklady byly desetinásobně převýšeny škodami, které farmářům

způsobili králíci divocí. Jejich populace totiž nepřirozeně narostla, když byly stavy lišek omezeny neuváženým lovem.

liška v eské krajin V České republice je podle mysliveckých zákonů možné lovit lišku celoročně, včetně doby rozmnožování. Každoročně je tak zastřeleno 60–80 tisíc kusů. Přitom znalosti ekologie, potravní biologie a populační dynamiky těchto zvířat ukazují na oprávněnost hlasů, které požadují omezení doby jejich lovu.

Zákaz odstřelu v období rozmnožování má své opodstatnění minimálně z etického hlediska a jeho prosazení v žádném případě nepovede k nárůstu populace. Stejně tak lov lišek, pokud je prováděn legálními metodami, nemůže vést k ohrožení či lokálnímu vyhubení populace. Taková situace by byla vzhledem k ekologickému významu tohoto predátora jistě nežádoucí. Lišky kontrolují početnost drobných hlodavců, plní sanitární funkce v populacích drobné zvěře a při likvidaci mršin uhynulých zvířat. Navíc by bylo bez „kmotry lišky“ v naší přírodě trochu smutno. píroda — leden–únor

63

úžasná zvíata

evoluní problémy ledních medvd

Král Arktidy ve slepé uličce Velmi rychlá evoluce otevřela předkům ledních medvědů cestu k ovládnutí Arktidy. Změny klimatu teď nutí medvědy k ústupu, ale cesta zpátky je uzavřená

foto: shutterstock

text: jaroslav petr

64

M

edvěd lední (Ursus maritimus) je k životu na zamrzlém polárním moři dokonale vybaven. Hravě zvládá i tamější krutou zimu, kterou na rozdíl od svých blízkých příbuzných medvědů hnědých nepřečkává v zimním spánku. Uprostřed vražedných mrazů a vichrů jen hýří píroda — leden–únor

aktivitou. Silná vrstva podkožního tuku, hustá podsada a dlouhé pesíky jej chrání před zimou. Izolují zvířecí tělo tak, že neztrácí prakticky žádné teplo. Povrch kožichu se vůbec neohřívá a je stejně studený jako okolní vzduch. V infračerveném oboru spektra není medvěd na pozadí ledu a sněhu vůbec vidět.

nekorunovaný král arktidy Dokonalá izolace ovšem není zdaleka jedinou devízou, která lednímu medvědovi umožňuje přežít v prostředí, kde by většina savců nepřečkala ani čtyřiadvacet hodin. Obrovské tlapy široké až 30 centimetrů rozloží hmot-

evoluní problémy ledních medvd nost zvířete při každém našlápnutí a ani pod tunovým, dva a půl metru dlouhým samcem se díky tomu neboří sníh a nepraská tenký led. Spodní část medvědí tlapy je vybavena spoustou malých měkkých výrůstků, které spolehlivě zabraňují uklouznutí chodidla i na perfektně hladkém ledovém zrcadle. Tento „konstrukční prvek“ funguje tak dokonale, že se jej obuvnické firmy snaží napodobit při výrobě podrážek bot určených pro pracovníky pohybující se na kluzkých plochách. Při běžné chůzi urazí lední medvěd za hodinu asi šest kilometrů. Na krátkou vzdálenost však vyvine rychlost i čtyřiceti kilometrů v hodině a problémy mu nedělá ani plavání. Silná vrstva podkožního tuku ho nadnáší jako plovací vesta a široké tlapy jej ženou vpřed úctyhodnou rychlostí deseti kilometrů za hodinu. Není výjimečné, když jsou lední medvědi zastiženi 300 kilometrů od nejbližší pevniny nebo větší ledové plochy. Medvěd lední je nekorunovaný král Arktidy. Je bezkonkurenčně největší a nejsilnější suchozemský tvor, který tu dokáže přežít.

blesková evoluce masožravého specialisty Jak se vlastně lední medvěd dostal tam, kde je? Vyvinul se z populací medvědů hnědých (Ursus arctos) žijících na polárním pobřeží kontinentů severní polokoule a jeho evoluce byla neskutečně rychlá. Podle genetických analýz a paleontologických nálezů se zdá, že se k většině svých typických vlastností a rysů dopracoval během posledních 150 000 roků. Rozhodně není jako samostatný druh starší než 700 000 let. Velmi rychle a důkladně se měnila hlava a lebka ledního medvěda. Na-

příklad malé ušní boltce jsou adaptací na chladné klima, protože tak jimi zvíře ztrácí méně tepla. Vyklenuté očnice zase medvědovi usnadňují pobyt ve vodě. Při plavání má oči nad hladinou a to mu pomáhá při orientaci. Razantní evoluční přestavba lebky a zubů je reakcí na zásadní změnu jídelníčku. Všichni žijící medvědi jsou všežravci a vedle masa je v jejich jídelníčku bohatě zastoupena i rostlinná potrava. Oproti tomu je medvěd lední prakticky stoprocentní masožravec. Rostlinnou potravu konzumuje jen zcela výjimečně, když opustí mořský led a uchýlí se na pevninu. V této situaci ale mnoho ledních medvědů skoro nic nežere a energii získávají postupným odbouráváním tuku, který nahromadili v těle během lovu na zamrzlém moři.

lebka, která dnes neobstojí Lední medvědi jsou tedy téměř výhradní masožravci a po většinu doby, kdy moře není zamrzlé, si musí vystačit s nahromaděným tukem. Podívejme se blíže na konkrétní skladbu potravy, z níž tukové zásoby nabírají. Základem obživy jsou pro medvěda ledního tuleni. Tuleň kroužkovaný (Pusa hispida) bývá dlouhý 1,5 metru a váží asi 60 kilogramů. Tuleň vousatý (Erignathus barbatus) dorůstá délky 2,5 metru a hmotnosti kolem 300 kilo. Medvědí samci váží obvykle kolem 600 kilogramů a samice bývají zhruba poloviční. Kořist je tedy velikostí těla srovnatelná nebo dokonce několikanásobně menší než její lovec, což arktickým vládcům velmi usnadňuje pozici. Tuk a maso takové kořisti nekladou při porcování velký odpor a navíc dává šelma přednost lovu mladých zvířat nebo mláďat. Dokonce i kosti svého úlovku může lední medvěd zvládat s vynaložením menšího úsilí než třeba vlci či lvi, kteří často skolí kořist několikanásobně větší, než jsou sami. Na rozdíl od svých příbuzných – medvědů hnědých – nenamáhají medvědi lední zuby a čelisti ani při konzumaci tuhé rostlinné potravy. Proto se lebka impozantního predátora během evoluce podstatně odlehčila. Ani zuby, hlavně stoličky, nejsou tak masivní jako u všežravých medvědů. Namáhání, jakému je vystavena lebka a čelisti, když zvířata koušou na stoličky, je proto u medvěda ledního čtyřikrát větší. Při skusu stejnou silou je lebka působením tahu svalů a odporu potravy deformována mnohem víc, než

lebka jeho hnědého příbuzného. Také tahle adaptace byla pro průnik předků medvěda ledního do Arktidy vynikající. Dnes se však jeví jako výrazná slabina, protože šelma čelí úplně jiné situaci.

úžasná zvíata

Rozšíření ledního medvěda v arktických oblastech

není cesty zpt Příčinou všech obtíží, kterým dnes lední medvědí čelí, je globální oteplování. V teplejším klimatu taje mořský led dřív a to vyhání medvědy dřív na pevninu. Zamrzání moře se pak opožďuje, a tak se pobyt medvědů na pevnině ještě víc prodlužuje. Zásoby podkožního tuku ale na takovou dobu nevystačí a medvědi si musí shánět něco k snědku. Souš jim však nenabízí potravu, která by se svou křehkostí vyrovnala tělu mladého tuleně. Pro vládce Arktidy jsou k mání jen tuhá sousta, na jaká nejsou jejich lebka ani chrup stavěny. Lední medvědi proto musí například vybírat vejce z pozemních hnízd divokých hus a nepohrdnou ani odpadky z popelnic a veřejných skládek. Mohlo by se zdát, že lední medvěd může jednoduše zopakovat svůj předchozí „evoluční úprk“ a opět se v rekordně krátkém čase přizpůsobit novým podmínkám. Tentokrát je ale všechno jinak. Při postupu na sever obsazoval prostředí, v němž nepotkával konkurenci. Teď se s oteplováním klimatu posouvá na sever i hranice rozšíření medvědů hnědých včetně severoamerických medvědů grizzly, kteří jsou v ohřívajícím se polárním pásu jako doma. Oba druhy se tak potkávají na stejné půdě a medvědi lední nemají proti tak zdatným protivníkům šanci prosadit se. Hrozí jim fatální evoluční porážka. „Pokud bude současný trend ve změnách klimatu pokračovat, může jeden z nejnápadnějších příkladů rychlé evoluce zmizet stejně rychle, jako se objevil,“ věští ledním medvědům neradostný osud americký zoolog Graham Slater z University of California v Los Angeles.

Vynikající plavecké schopnosti a izolační vrstva kožichu a podkožního tuku umožňují králi Arktidy pohyb daleko od pevniny


65

na výlet

Lyžařské stopy na zimní pláních Slavkovského lesa

zimní slavkovský les

Sněhové lázně západu Čech Náhorní plošina Slavkovského lesa nabízí v zimě výborné podmínky pro vyznavače lyžařské turistiky. Je to skvělá možnost jak poznat tuto tajuplnou a opuštěnou krajinu, která oplývá mimořádně zachovalou přírodou

66

text a foto: martin janoška píroda — leden–únor

zimní slavkovský les

na výlet

pustina slavkovského lesa Zalesněná, bažinami posetá a minerálními prameny protkaná náhorní plošina s chladným a vlhkým klimatem zaujme v prvé řadě svou neobydleností. Od jednotlivých lidských sídel vás dělí dlouhé kilometry putování a malé poloopuštěné vesničky, na které narazíte, působí mnohdy jako z jiného světa. Opuštěný ráz vtisknul Slavkovskému lesu hlavně odsun Němců po druhé světové válce. Tak zaniklo mnoho obcí jako například. Krásná Lípa, Litrbachy-Čistá, Smrkovec, Třídomí, Vítkov, Vranov... Na území mnoha kdysi vzkvétajících vesniček potom v letech

1946–48 vznikl výcvikový prostor „Vojenský újezd Prameny“. V této souvislosti stojí rozhodně za zmínku existence socialistické obce Rovná, jež byla postavena v letech 1967–71 ve snaze znovuosídlit krajinu Slavkovského lesa. Byla vybudována podle sovětského vzoru, jako účelová ves pro pracovníky v zemědělství podle hesla: „Společně pracovat, společně bydlet, společně se bavit!“ Jak celý projekt dopadl a „kde soudruzi udělali chybu“, je nejlépe přesvědčit se na vlastní oči. Rovná je rozhodně neméně zajímavá než překrásná příroda kolem.

S

lavkovský les vyplňuje na západě Čech pomyslný lázeňský trojúhelník Karlových Varů, Mariánských Lázní a Františkových Lázní. Ideálním nástupním místem do této oblasti jsou v zimě poměrně vysoko položené Mariánské Lázně, které se na konci roku proměňují z lázeňského letoviska na lyžařské centrum. Přímo nad posledními lázeňskými domy funguje dokonce sjezdovka s kabinkovou lanovkou. U její horní stanice ve výšce 720 metrů nad mořem narazíte na prošlapanou lyžařskou stopu, která

Jezírko u pramene Farské kyselky


67

na výlet

zimní slavkovský les vás zhruba po jednom kilometru přivede podél silnice do areálu mariánskolázeňského golfového klubu, kde začínají skútrem vyfrézované běžecké okruhy různých délek.

rady do batohu lyžaské okruhy Orientace na prohrnutých stopách je zpočátku poněkud složitější, jelikož okruhy nesledují trasy letního značení. Je proto dobré předem nastudovat jejich průběh, což lze například z prospekčního letáku, který je k dostání zadarmo u dolní stanice lanovky nebo v infocentru dole v Mariánských Lázních. Všechny lyžařské stopy vedou překrásnou krajinou náhorních plání Slavkovského lesa v nadmořských výškách 800 až 900 m, většinou vzrostlým smrkovým lesem. K dispozici je okruh červený (9,2 km), modrý (8,2 km) a žlutý (6,4 km), provoz na nich je mírný a nedá se srovnat s rušnými magistrálami na hřebenech našich největších hor.

doporuená mapa KČT 1:50 000 č. 2 – Slavkovský les a Mariánské Lázně

jak se tam dostat Vlakem z Karlových Varů, Plzně nebo Chebu do Mariánských Lázní, pak pěšky nebo autobusy MHD do lyžařského areálu. Kabinová lanovka jezdí od 9 do 16 hodin, jedna jízda stojí 35 Kč. K realizaci lyžařské turistiky je možné také vyjet z Mariánských Lázní autem či autobusem na Kladskou a začínat odtud. Autobusy ovšem jezdí pouze v pracovní dny a v sobotu.

karlovy vary františkovy lázn cheb

sla

sokolov

vko

horní slavkov

vsk

rovná

lázn kynžvart

mariánské lázn

68

Část socialistické vesnice Rovná


ýl

beov nad teplou

es

po ichu kolem smraochu Chcete-li v okolí Mariánských Lázní poznat skutečně to nejhezčí a přitom si dát i trochu do těla a něco dobrého na zub, pak se vydejte pláněmi Slavkovského lesa na celodenní výlet směrem na Kladskou. U golfového klubu zvolte pravou nebo levou větev červeného okruhu a poblíž lokality Nimrod po zhruba 4–6 kilometrech (záleží na zvolené větvi) najeďte na pravou větev modrého okruhu. Ten vás brzy přivede k národní přírodní rezervaci Smraďoch, která byla v roce 1968 vyhlášena na ploše bezmála osmi hektarů. V létě zde v bažinách probublává směs sirovodíku a oxidu uhličitého, což je doprovázeno intenzivním a charakteristickým zápachem. Oba plyny přitom mají zcela odlišný způsob vzniku. Oxid uhličitý proniká z hlubin země po síti puklin v podložních amfibolitech a má juvenilní neboli magmatický původ. Sirovodík se naproti tomu v rašeliništi tvoří biochemickými procesy těsně pod zemským povrchem. V zimě jsou sice bažiny pod sněhem a bublající tůňky nejsou vidět, ale závany charakteristického zápachu přesto můžete zřetelně cítit.

farská kyselka a hledání kladské Ke krátké zastávce vybízí dřevěný altán, který stojí asi kilometr za Smraďochem nad pramenem Farské kyselky. Lze tady posedět i doplnit energii. Tato minerálka výborné chuti dostala jméno podle toho, že okolní les kdysi patřil faře v nedaleké vsi Pístov. Pramen vyvěrá v mělké studni zakryté dřevěným altánem, v níž jsou patrné úniky oxidu uhličitého. Kyselka pak odtéká do jezírka, kde se sráží mocné rezavé nánosy železitých okrů. Díky hadcovému podloží je Farská kyselka významně obohacena o hořčík a železo. Další zastávku spojenou třeba i s obědem je vhodné naplánovat v lokalitě Kladská na břehu Kladského rybníka. Tohle oblíbené výletní místo sice již leží stranou oficiálních mariánskolázeňských lyžařských okruhů, i tady však bývá stopa projeta skútrem. Na žádných mapách ji

však nenajdete a její přesný průběh vám prozradí pouze místní znalci.

myslivecké oberstvení Do Kladské vede stopa od hájenky Králův Kámen (modrý zimní okruh) a je součástí velkého, zhruba 14 kilometrů dlouhého, neznačeného okruhu nejvyššími partiemi Slavkovského lesa. Okruh začíná na tzv. Bašusově cestě a zhruba sleduje letní značení modré, žluté a zelené trasy, které obcházejí kolem dokola masív vrchu Lysina (982 m). Zimní spojka mezi Bašusovou cestou a Kladskou nevede po silnici, ale lesem – trasu vytyčují směrovky s piktogramem zeleného lyžaře. V Kladské se rozhodně musíte zastavit. Je to jediné místo, kde lze při běžkování v okolí Mariánských Lázní posedět v teple a odpočinout si. Stojí tu malý lovecký zámeček v alpském stylu, v němž je luxusní hotel, a dvě útulné restaurace. Známější Tetřev se zaměřuje spíše na movitější klientelu, opodál a trochu stranou stojící Myslivecká hospůdka nabízí služby prostému lidu. Lidově a skvěle se tady také vaří – žádné

Lovecký zámeček na Kladské

±EKN}TEÒSI COÒCHCETEÒ EjEK PODÒSTROM ONERCZ VqCEÒNAÒWWWZ

minutky, ale poctivá hotová jídla ze zvěřiny, většinou s knedlíkem. Plíčka na smetaně neboli zvěřinový pajšl či mufloní pečeni se zelím hned tak někde neochutnáte!

návrat a vytrvalecká výzva Neodmyslitelnou přírodní kulisu Kladské vytváří tmavá hladina Kladského rybníka, jehož břehy zvolna přecházejí do močálů a rašelinišť. V zimě pochopitelně vše leží pod sněhem a z rybníku je velká bílá pláň, která připomíná Šumavu. Kladský rybník byl vybudován ve středověku

ké zvláštnosti. Vyskytuje se tu například masožravá rosnatka okrouhlolistá, hojné zastoupení mají mechy a lišejníky. Na některých břízách lze spatřit až třicet centimetrů dlouhé lišejníky – provazovku a vousatec. Po příjemném odpočinku v Kladské je čas vydat se zpět do Mariánských Lázní přes hájenku Králův Kámen. Pokud jste z knedlíků a zvěřiny načerpali dostatek energie, je ideální projet si již zmíněný okruh po letní zelené, žluté a modré značce kolem vrchu Lysina. V nouzi můžete k návratu použít i autobusovou linku z obce Prameny, která zastavuje na Kladské (nikoli však v neděli). Pro milovníky dálkových přejezdů

3PRfVAÒFOTOARCHIVU SKONCUJTEÒSÒNEPO´fDKEM

%DITACEÒSNqMKÇ TVO´TEÒAÒBUrTEÒKREATIVNq

cestu na Kladskou na mapách nenajdete,

ale stojí za hledání představuje za dobrých sněhových podmínek výzvu trasa do obce Rovná, odkud lze sjet autobusem do Sokolova na opačnou stranu hor. Tato túra po letních zelených značkách však vede po prohrnutých, i když alespoň neposypaných lesních cestách.

3DqLENqÒFOTOGRAFIq inzerce

zároveň s umělým, 26 kilometrů dlouhým kanálem Dlouhá stoka, který z něj vytéká. Dlouhá stoka odváděla vodu až k dolům v okolí Horního Slavkova, kde se využívala k pohonu těžebních strojů. Z přírodovědného hlediska jsou nejzajímavější botanic-

POCHLUBTEÒSEÒOSTATNqM

WWWZONERCZ

cestopis

hory indického ladaku

Království větru, slunce a hor Ladak je dnes součástí převážně muslimského indického státu Džammú a Kašmír; dříve byl královstvím, které spravovala buddhistická dynastie Namgyalů. Z hlediska přírodních krás je ale královstvím dodnes – královstvím písku, větru, slunce a vysokých hor text a foto: jan miklín, www.janmiklin.cz



cestopis

Hranice oázy a pouště, života a pustiny je na mnohých místech ostrá (údolí Indu)


cestopis


V

nejsevernějším cípu Indie, ze všech stran obklopen jen těžko prostupnou hradbou hor, leží Ladak, kterému se přezdívá Malý Tibet. Přízvisko si nevysloužil jen díky kultuře, která se skutečnému Tibetu velmi podobá, ale i pro přírodní podmínky. Stejně jako Tibet, i Ladak je náhorní plošinou a její průměrná nadmořská výška dosahuje přes tři tisíce metrů. Vysokohorský charakter země je ostatně zachycen i v samotném jménu regionu – Ladak totiž znamená „země vysokých sedel“.

sluncem zalité velehory Kvůli pohoří Himáčalpradéš, na jehož svazích se zachytává prakticky všechna vláha, přinášená na sever monzunem z Indického oceánu, jsou zdejší

překoná více než 3000 km. Mezi důležité přítoky patří například Zanskar, přitékající ze stejnojmenného, snad ještě nedostupnějšího pohoří. Nejvyšší hory, na jejichž vrcholech se třpytí poslední zbytky ledovců, přesahují nadmořskou výšku 7 000 metrů.

prach a jízda na hran propasti Cesta po zemi je strastiplná a dlouhá. Existují v podstatě dvě možnosti, jak se sem dostat – po silnici ze Šrínagaru, jenž leží v Kašmírském údolí, nebo z Manali, které se rozkládá na zeleném úbočí pohoří Himáčalpradéš. Obě dvě cesty vedou přes vysokohorská sedla. Jsou proto sužovány častými sesuvy půdy i kamennými závaly a provoz na nich obvykle ustává na přelomu září a října – s prvním sně-

Indus, cesta je vytesaná do srázů říčního kaňonu. Od toku stoupáme na náhorní planinu, kde většinu času polykáme prach, vířený koly autobusu, který po pláni často jede mimo cestu. Pak následují další soutěsky, sedla, nekonečné serpentiny, objíždění údolí, míjení se s náklaďáky, kdy k pádu do propasti chybí jen pár centimetrů mezi koly a hranou cesty. Svalíme se do postele před jedenáctou večer – naprosto vyčerpaní a vytřesení, a to jsme ani neřídili. Druhý den budík v šest a před sedmou vyrážíme, čekají nás další sedla, serpentiny, kaňony…

s elovkou do paláce i na hory Jediné, ale v zimě také ne úplně jisté spojení s okolním světem obstarává letecká doprava. Letadla využívají

při míjení se s náklaďáky chybí k pádu

do propasti jen pár centimetrů

72

srážky minimální a každý rok spadne v Ladaku jen okolo sto milimetrů srážek. Naopak slunce svítí 300 dnů v roce. Zatímco zbytek Indie se v letních měsících dusí vedrem a vlhkem, v Ladaku panuje příjemné klima. Jakousi osu území tvoří řeka Indus, která na své pouti od pramenů v Tibetu po ústí do Arabského moře píroda — leden–únor

hem, který se zde drží až do začátku letních měsíců. Takovou cestu jsme poznali i my. Vyrážíme okolo čtvrté hodiny ranní, prvních asi padesát kilometrů po asfaltce nám trvá přes hodinu. Dalších několik set kilometrů ale pokračujeme po mnohem horších cestách – nejprve jedeme podél řeky

přistávací plochy v Lehu. Jde o jedno z nejvýše položených „velkých“ letišť světa a přistání, při němž letadlo krouží mezi himálajskými velikány, budí opravdu impozantní dojem. Téměř třicetitisícový Leh byl od konce 16. století hlavním městem Ladaku, což dodnes připomíná devítipatrový královský palác, ne nepo-

cestopis

hory indického ladaku Tsemo Gompa, v názvu připomínající svého zakladatele a barvu (tsemo znamená červený). Obě stavby nejsou zajímavé pouze z historického hlediska, ale nabízejí i dokonalý výhled na město pod nimi, údolí Indu i hřeben hory Stok Kangri. Právě tato horská část je nejčastějším cílem turistů, kterých do Lehu přijíždí více než osmdesát tisíc ročně. Ladak je totiž především rájem trekařů, kteří využívají tradiční stezky, jež spojují jinak odlehlé horské vesnice. Asi nejznámější je trek údolím řeky Markha, cest se zde ale vyskytuje bezpočet a je na každém, jak náročnou, odlehlou či známou trasu si zvolí. Hojně navštěvovaný je i samotný Stok Kangri (6 137 m n. m.), považovaný za jednu z nejjednodušších šestitisícovek na světě.

Jeden z mnoha překrásných pohledů na jezero Pangong Tso a všechny jeho barvy

cesty nad mraky

dobný lhaské Potale. Stavba, která se tyčí vysoko nad městem, je dnes už jen opuštěnou památkou. Královská rodina totiž žije v jiném paláci, ve vesnici Stok na druhé straně Indu. Jestliže se vám poštěstí podívat se

sem, doporučujeme vzít si na prohlídku královských komnat čelovku – při bloumání tmavými chodbami a neosvětlenými místnostmi se vám určitě bude hodit. Ještě výš než pevnost stojí již od roku 1430 klášter Namgyal

Nás Stok Kangri také lákal, ale vzhledem k okolnostem jsme zamířili na dvě jiná místa – jezero Pangong Tso a údolí Nubry. Od Lehu byla obě asi sto kilometrů daleko, ale my jsme si řekli, že rozhodně stojí za vidění. Kromě vzdálenosti od Lehu obě lokality spojuje i to, že cesty k nim překonávají jedny z nejvýše položených motorizovaných sedel na světě.

rady pro cestovatele

neztrate se v ladaku

výlet autem, které vám zastaví, kde a na jak dlouho chcete. Taxíky v Lehu mají pevné ceny, můžete zkusit cestovky, které jsou často schopné zajistit samotnou přepravu levněji.

jak se tam dostat

doporuená doba návštvy

ína ladak

Do Lehu létá z Dillí, hlavního města Indie, několik společností, cena letenek se pohybuje okolo 200 USD. Po zemi (autobusem) trvá cesta tři dny – jeden den zabere jízda do Manali, další dva náročný přejezd horských hřebenů do Lehu. Letenky do Dillí jsou k mání běžně od cca 12 000 Kč, v akcích i za ceny pod 10 000 Kč.

mna Platí se indickými rupiemi. Kurz je zhruba dvě rupie za korunu. Směnárny berou jak eura, tak dolary; těmito měnami se dá platit i přímo v cestovkách – kurz ale nebývá tak výhodný.

ceny Indie je levná země. Ubytování v základních hostelech začíná na cca 100 Kč za dvoulůžkový pokoj, jídlo v restauraci vás přijde na částku od 30 Kč.

jak cestovat Do mnohých ladackých vesnic jezdí autobusové linky, levné jsou i taxíky – pro skupinku čtyř lidí není problém zaplatit si celodenní

Vhodná doba pro návštěvu Ladaku je léto, tedy období od června (kdy ale v sedlech může ještě ležet dost sněhu) do září. Teploty se přes den pohybují nad 20 °C, v noci (v závislosti na výšce) klesají i k nule. Cestovat lze i v zimě, kdy je ale potřeba připravit se jak na nízké teploty, tak na velmi omezené fungování všeho a mnohem vyšší ceny.

kašmír a džamm pákistán

co byste mli vdt Leh leží ve 3 500 metrech nad mořem, což není málo. Po příletu se proto mohou objevit příznaky akutní horské nemoci (zejména bolest hlavy). Proto je dobré první den nepodnikat žádné vycházky a odpočívat. Už vůbec není dobrý nápad vydávat se hned zkraje na okolní kopce a vyhlídky. Nutným vybavením je opalovací krém a sluneční brýle. Mnohé z treků (např. Markha trek) lze absolvovat „nalehko“ bez stanu, vařiče a dalšího vybavení, jen se spacákem, ale nespoléhat se na dostupnost ubytování a jídla ve vesnicích je nesporně výhodné.

indie

Ladak je východní částí státu Džammů a Kašmír, o jehož držení se již dlouhá léta vede spor mezi Indií a Pákistánem


73

cestopis

74


V prvním případě se jede přes sedlo Chang La (5 360 m n. m.), na cestě do údolí Nubry je nutné překonat Khardung La, které Indové propagují jako nejvýše položené motorizované sedlo světa. S jeho výškou to ale není tak jednoduché. Na oficiálních mapách i na cedulích v sedle se uvádí výška 5 602 metrů, ale všechna moderní měření ukazují výšku zhruba o 240 metrů menší. Je už jedno, zda tento údaj vznikl nesprávným opisem z mapy, na které byla zakreslena stará stezka pro karavany vedoucí o něco výše, nebo účelně kvůli získání nezasloužené slávy. Obě cesty, zařezávající se do nestabilních svahů a vyžadující prakticky neustálou údržbu a opravu, si i tak zaslouží obdiv. píroda — leden–únor

indicko-ínské jezero Jezero Pangong Tso působí až neskutečně. Vzhledem k jeho pohádkové kráse o něm s klidem můžu napsat, že leží za devatero horami, devatero průsmyky a devatero horskými bystřinami. Pohled na neuvěřitelně modrou hladinu, lemovanou horami v odstínech od žluté přes okrovou až po hnědou, mi vyrazil dech. S rozlohou okolo 700 km² navíc patří k největším himálajským jezerům. Jeho tvar (na délku měří 134 kilometrů, na šířku jen pět) prozradí, že se rozkládá podél tektonické linie. Zdejší čistá a průzračná voda je brakická – původně byla slaná, avšak každoroční příděl sladké vody z tajícího sněhu a srá-

žek ji naředil. K její čistotě přispívá i to, že mimo několika druhů korýšů v ní nežijí žádné organismy. Vůbec se nedivím, protože ani na koupání jezero rozhodně nemá příjemnou teplotu. Mně stačilo strčit do vody jen pár prstů. Krajina kolem jezera, ležícího v nadmořské výšce 4 300 metrů, ale rozhodně není bez života; samotná vodní plocha je důležitou zastávkou tažných ptáků jako husa indická nebo husice rezavá a na březích žijí nebojácní svišti. A při popisu života nesmím zapomenout ani na zdejší vojenskou posádku. Jezero totiž leží ze třetiny v Indii, ze dvou třetin v Číně a průběh hranice mezi oběma státy není zcela vyjasněný.


Večerní pohled na Leh od Namgyal Tsemo Gompy

ZDRAVÍ A KRÁSA Z PŘÍRODY

inzerce

Údolí Nubry (podle původního názvu „údolí květin“) je další zajímavou lokalitou. Okolo soutoku řek Nubra (Siachan) a Shyok najdete jak zelenou oázu, která odděluje hřebeny Karákóramu a Ladaku, tak písečné duny; zkrátka obrovský kontrast na malé ploše. Ani tady nechybí buddhistické kláštery, pod jedním z nich, v Diskitu, byla vybudována 35 metrů vysoká socha Buddhy. Tady i v jiných částech Ladaku se můžete přesvědčit, že tato část Indie je místem rozmanitým a vrchovatou měrou má co nabídnout jak milovníkům přírody a outdoorových aktivit, tak těm, které láká neobyčejná kultura.

cestopis

Nedejte bacilům žádnou šanci a doplňte svou lékárničku o produkty od společnosti AROMATICA. V zimním období jsou vhodné tobolky Echinacea 100 + vitamin C a Echinaceové bylinné kapky, které mohou užívat i děti od tří let. Obsažená třapatka nachová (Echinacea purpurea) aktivuje bílé krvinky, které pak mnohem lépe bojují s infekčními nemocemi. K dostání v každé dobré lékárně. Více na www.aromatica.cz


zaosteno

nevyzpytatelný brkoslav severní

Host ze severu text: jaroslav monte kvasnica

Brkoslav severní je nápadný pták velikosti špačka. Je načervenale hnědý se špičatou chocholkou a bílou a žlutou kresbou na křídlech a na ocase. Dospělí ptáci mají bradu a hrdlo černé, mladí bělavé

Z

právy o pozorování výskytu brkoslavů severních (Bombycilla garrulus) zaplňují internetové stránky amatérských ornitologů. A není divu, vždyť je to opravdu nádherný představitel ptačí říše. Kdo jej jednou uvidí, jak se zaujatě živí na plodech jeřábu, určitě na něj už nikdy nezapomene.

voskové kídlo z tajgy V severské tajze hnízdí brkoslavové nejčastěji v koloniích. Hnízda si staví vysoko v korunách stromů – z větviček, lišejníků a travin – a hnízdní kotlinky spoře vystýlají peřím a srstí zvířat. Samička snáší 4–6 šedých vajec, řídce posetých tmavohnědými skvrnami. Na hnízdě pak sedí pouze samice čtrnáct dní, mláďata však krmí oba rodiče. Brkoslavové jsou převážně hmyzožraví ptáci a na jejich jídelníčku převažují komáři; v zimě se ale krmí zejména bobulemi a dužnatými plody. Poprvé jsem tyhle atraktivní severní hosty s nápadnou chocholkou u viděl kdysi dávno v Jeseníku. Čeští tí ptáčníci jim říkávali brkoslav

foto: shutterstock

kam za brkoslavy y

76

Posly dalekého severu stojí za too trpělivě vyhlížet. Pokud se objeví, můžete na ně narazit kdekoliv. Já jsem je pozoroval v Jeseníkách, na Vysočině, ale také přímo v Brně nebo v Rožnově pod Radhoštěm. Byli zaznamenáni v jižních, severních i východních Čechách, stejně jako ve středních. Jsou nevyzpytatelní – někdy plaší, jindy úplně důvěřiví. Pro jejich bezelstnost je Alfred Brehm (nespravedlivě) nazýval „hloupými ptáky“, i když přiznával, že na podzim, kdy mají více potravy než v zimě, se přece jen chovají poněkud nesměleji.


čečka. V angličtině si vysloužili pojmenování waxwing (voskopojmen křídlo) a v němčině Seidensvé křídl chwanz (hedvábný ocas), za což vděčí žluté barvě na ocasech a křídlech, která je na některých perech zvýrazněna červenými rohovinovými štítky. Let brkoslavů se nápadně podobá letu špačků a během něj se ozývají tichým, zvonivým „sirrr“.

štvanci vlastního žaludku Do našich končin, ale také až do severní Afriky, přivádějí brkoslavy

spanilé lety za potravou. Pokud budete mít velké štěstí, můžete je vidět, jak se slétají na stromy a keře jako kobylky. U nás hodují převážně na jeřabinách (dávají přednost sladkoplodým), na šípcích, plodech hlohu a kaliny. Mají ovšem rádi i jablka, která zbyla na stromech, pochutnávají si na bobulích jmelí, ochmetu, ptačího zobu a v nouzi i na pámelníku. Brkoslavové jsou velmi žraví a právě jejich nenasytnost je v zimě nutí ke stálému nomádskému hledání vhodných bobulovin. Jde ovšem o relativní nenasytnost, protože velké množství potravy jim proběhne žaludkem a střevy nestrávené.

nevyzpytatelný brkoslav severní Například šípek prosviští zažívacím traktem brkoslavů za pouhých 20–40 minut, a když vyjde ven, je natráven jen na povrchu.

ekání na godota V některých zimách brkoslavové téměř unikají lidské pozornosti, jindy se s nimi naopak můžeme setkat v několikasethlavých či dokonce několikatisícihlavých hejnech. (Dosud nejvyšší počet brkoslavů byl zaznamenán v zimách 1963/64 a 1965/66.) Za starých časů si lidé nedokázali občasný invazní výskyt severských opeřenců logicky vysvětlit a jejich objevení považovali za špatné znamení. Hojní brkoslavové pro ně byli předzvěstí válek, morových nákaz a drahoty. Poslední rána by sice mohla být stále aktuální i pro nás, ale ornitologové u brkoslavů severních už rozlišují trojí typ migrace. Jednak invazi, kdy ptáci hromadně opouštějí hnízdiště poměrně časně a jejich počty na dočasných stanovištích jsou nepřehlédnutelné. K ní dochází jen zřídka. Druhým typem je meziinvaze – častější jev, který probíhá nepravidelně a méně nápadně. Nejčastější

je pak pravidelný každoroční tah, který probíhá postupně a často uniká lidské pozornosti. Napjaté čekání na přílet brkoslavů se mnohdy podobá „Čekání na Godota“: někdy se objeví již v listopadu, jindy v prosinci nebo v lednu. V některých letech je nespatříte vůbec…

můžete s pomocí mnoha populárně naučných knih. Například – Karel Dolejš: Stopařství, Miroslav Bouchner: Poznáme je podle stop, Stopy zvěře, Stopy nebo z knihy Karla Brandta, Hanse Behnkeho a Davida Andrease: Stopařství.

zaosteno Stopy běžícího zajíce se poznají podle charakteristického tvaru písmene Y, který otisky vedle sebe a za sebe kladených končetin vytváří

etba v bílé knize Jestliže se vydáte do terénu vyhlížet vzácné zimní hosty, můžete si zkrátit čas četbou v „bílé knize“, tedy stopách zvěře na bílé sněhové pokrývce. Tento zápis, který pro nás nevědomky pořizují naši zvířecí sousedé, je neocenitelnou pomůckou terénních zoologů. Pomocí zjišťování stop a pobytových znaků (trusu, zbytků kořisti atd.) se například již po řadu let realizuje mapování velkých karpatských šelem v CHKO Beskydy. I vám může zápis na sněhu přinést spoustu informací. Budete překvapeni, kolik zvířat žije v bezprostřední blízkosti lidských příbytků, kam se až odváží liška, kudy běhá kuna skalní a jakého ptáka ulovil na zahradě krahujec. Samozřejmě že čtení stop není jednoduchou disciplínou a vyžaduje praxi a zkušenost. Začít

dopisy píroda mne fascinuje

jednoho ze čtenářů, který nám napíše svůj názor či námět.

Vážení redaktoři Přírody,

článku, který ukazuje snahu zachránit a obnovit naši přírodu. Petr Šrámek

chtěl bych vám moc poděkovat za skvělý časopis, který mne fascinuje nejen vynikajícími články, ale také nádhernými fotografiemi. Přírodu si objednávám již druhým rokem a každé číslo mne vždy velmi upoutá, z tohoto časopisu jsem se již mnoho naučil nejen o řadě živočichů a rostlin, ale také jsem si často uvědomil, jak je naše planeta ohrožená a postupně ničená člověkem. Často jsem si musel například poupravit své představy o krásné „neohrožené“ divočině v Africe. V listopadovém čísle mne zejména zaujal článek o rysech od pana Aleše Tomana s fotkami Jaroslava Vogeltanze. Text pěkně mapuje situaci rysů v Evropě a v ČR a zejména u nás na Šumavě. Bohužel sám jsem se již několikrát setkal s nevraživostí myslivců vůči této krásné a v mnoha ohledech užitečné šelmě a z doslechu jsem se dozvěděl i o jejím nelegálním odstřelu z řad myslivců. Proto mám radost z každého takového

Hezký den, velmi děkujeme za dopis. Jsme opravdu nesmírně rádi, že je pro vás Příroda takovým přínosem a že zřejmě naplňuje i to, co se do ní snažíme v každém čísle vkládat. Je skutečně naším cílem nejen ukazovat krásné záběry, ale také informovat o aktuálních problémech, se kterými se příroda celého světa potýká, a občas možná alespoň někomu pootevřít oči. S autory, jako jsou například pánové Vogeltanz a Toman, naštěstí ani jeden z našich cílů není nedosažitelný. Rádi bychom vám vyjádřili dík, a proto posíláme knihu Miloslava Stingla 2012 – Mayové, jejich civilizace a zánik světa, kterou vydalo nakladatelství Jota. V každém čísle obdobně odměníme

rozhovory o pírod$ Vážená redakce, váš časopis mám velmi rád a zejména rozhovory jsou pro mne často až nečekaným přínosem. Buď jde o nějakou ve světě přírody známou osobnost a já se po přečtení rozhovoru často dokážu na některé věci podívat úplně jinak než dříve. Ani rozhovory s mně neznámými lidmi ale vůbec nejsou zklamáním a u nich si zase ve větší míře uvědomuji, kolik existuje nenápadných lidí, kteří se s nadšením a velkými znalostmi věnují nádhernému povolání či koníčku – v mnoha případech je obojí spojené v jedno. Jan Němec

napište redakci Do e-mailové schránky priroda@ epublishing.cz.

sjednejte si pedplatné Více informací najdete na našich internetových stránkách www.epublishing.cz a v tiráži.

Mnohokrát děkujeme za váš dopis. Snažíme se opravdu vybírat pro rozhovory lidi, kteří mají co říct, a snad se nám to tedy i daří. Ještě jednou díky. píroda — leden–únor

77

fotosout ž

e.on píroda-wildlife

2. ročník fotosoutěže E.ON Příroda-Wildlife 2010 V

ážení čtenáři – a spolutvůrci! – magazínu Příroda, druhý ročník naší velké fotosoutěže E.ON Příroda-Wildlife 2010 dospěl do velkého finále. Dovolte nám poděkovat všem čtenářům, účastníkům i divákům, i všem partnerům naší soutěže, kteří věnovali ceny.

Počtem snímků jste překonali loňskou vysoko – na 5 000 fotografií – nastavenou laťku. Naše fotosoutěž tak s několika tisíci účastníky patří k těm vůbec nejobesílanějším v České republice. Této přízně si mimořádně vážíme, vaše snímky byly opravdu skvělé!

2. místo absolutního pořadí

1. místo absolutního pořadí

Dalekohled Vanguard Venture Plus 4 283 Kč

Stativ Vanguard Alta Pro 263AT 3 490 Kč

3.–5. místo absolutního pořadí 3× batoh Vanguard UP-Rise 15 po 890 Kč

Již nyní se těšíme, jak v dalším čísle Přírody vyhlásíme třetí ročník fotosoutěže a spolu s partnery pracujeme na mnoha vylepšeních. Můžeme prozradit, že se určitě dočkáte více kreativních kategorií. V tuto chvíli gratulujeme všem vítězům ročníku 2010.

Pobyt v Rakousku pro dvě osoby na šest nocí v *** hotelu s polopenzí

Box Vanguard Supreme 40F 3 290 Kč

1. místa v kategoriích 1–5

Další místa v kategoriích 1–5

5× fotoaparát Canon PowerShot SX200 IS modrý od Centrum FotoŠkoda po 6 990 Kč

Další místa v kategoriích 1–5 5× digitální Album 7“ TFT 4 GB od SoEasy po 3 449 Kč 10× software Zoner Photo Studio Professional 12 po 1 999 Kč

Další místa v kategoriích 1–5

Další místa v kategoriích 1–5 5× fotografická vesta Stealth Gear od Fotopomůcky.eu po 2 490 Kč

10 předplatné 10× Příroda s DVD po 690 Kč


fotosoutž


Děkujeme partnerům soutěže titulární partner:

E.ON Česká republika

www.eon.cz

www.energieplus.cz

hlavní partnei:

Vanguard

1. hlavní cena 3× 3. hlavní cena www.vanguard.cz

Centrum FotoŠkoda 5× 1. cena v kategoriích www.fotoskoda.cz

partnei:

Vorarlbersko

2. hlavní cena

Zoner Software

10× ceny v kategoriích

www.vorarlberg.travel/cz

fotografie měsíce

www.zoner.cz

Fotopomůcky.eu Fotopomůcky


So Easy


www.fotopomůcky.eu

Pořádá magazín ve spolupráci s mediálními partnery:

fotografie měsíce

www.soeasy.cz

Kategorie 1 Zvíře – divoké 2 Zvíře – v zajetí nebo ochočené 3 Krajina – cizina, exotika 4 Krajina – ČR a SR

79

5 Makrosvět, flóra píroda — leden–únor

fotosoutž

e.on píroda-wildlife !!

. místo absolutního poadí . místo kategorie zvíe – divoké ped oponou jelení íje Autor: Antonín Říha Použitá technika: Canon EOS 5D

. místo, kategorie zvíe – divoké hladová zima Autor: Karel Svašek Použitá technika: Canon EOS 50D objektiv Canon EF400 mm f/5,6 L USM

80

V období tuhé zimy mají myslivci plné ruce práce s přikrmováním spárkaté a drobné zvěře. Já se spíše zaměřil na přikrmování ptactva. Nejčastějšími návštěvníky byly káňata a sojky (na snímku). píroda — leden–únor !


fotosoutž

. místo, kategorie zvíe – divoké úsmv z hlubin Autor: Michal Sochor Použitá technika: Nikon D90, objektiv 70–300 Velký bílý žralok je vyfocen v dubnu 2010 v Jihoafrické republice. Zbývá snad dodat jen: „Obdivujme je, dokud v moři ještě nějací jsou ...“


fotosout!ž

e.on píroda-wildlife $$

. místo absolutního poadí . místo kategorie zvíe – v zajetí nebo ochoené být, i nebýt gorilou? Autor: Stanislav Duben Použitá technika: Nikon D90 + objektiv Sigma 180m Macro, F/3,5, 1/50 s Gorilí samec Richard v pražské Zoo.

82 píroda — leden–únor $

e.on píroda-wildlife #$#

fotosoutž

. místo, kategorie zvíe – v zajetí nebo ochoené tahouni Autor: Jan Košťál Použitá technika: Nikon D700, objektiv Nikkor 17–35 Jaci, foceno v údolí Nubra v indickém Ladaku.

. místo, kategorie zvíe – v zajetí nebo ochoené odpolední idylka Autor: Karel Bína Použitá technika: Canon EOS 40D Lemura, který se zatoulal trochu dál od výběhu, jsem vyfotil v Zoo Praha. píroda — leden–únor #$$

83

fotosoutž

e.on píroda-wildlife !"!

. místo, kategorie krajina – cizina, exotika stratovulkán Autor: Milan Kment Použitá technika: Nikon D300 Pico del Teide na ostrově Tenerife (Kanárské ostrovy) je s výškou 3 719 m n. m. nejvyšší horou Španělska. Tato sopka je součástí Parque Nacional de Teide a její vrchol je často pokryt sněhem i během letních měsíců.

. místo, kategorie krajina – cizina, exotika zarámovaný monument Autorka: Magdaléna Radostová Použitá technika: Nikon D40 Letos jsem navštívila Národní parky v Arizoně, Nevadě a Utahu, kde jsem pořídila i tento snímek. Fotografie pochází z národního parku Monument Valley, který leží na hranici Utahu a Arizony a patří k Navajské rezervaci.

84 píroda — leden–únor !""

e.on p íroda-wildlife

. místo absolutního po adí . místo kategorie krajina – cizina, exotika

fotosoutž

titulární partner:

formy ranního svtla Autor: Jan Košťál Použitá technika: Nikon F 80 + Nikkor 24 –120 VR Základní tábor pod Nupče, Nepál, říjen 2007.

hlavní partne i:

85 p íroda — leden–únor

fotosoutž


. místo, kategorie krajina – r a sr proesané mraky Autor: Michal Balada Použitá technika: Canon 5d, Canon EF 14–40 Slovensko, Malá Fatra nad inverzí v roce 2010.



fotosoutž

. místo, kategorie krajina – r a sr ped setmním Autorka: Jitka Maděrová Použitá technika: Canon 350D Fotografii jsem pořídila v létě, kdy jsme na výletě do Jičína míjeli hrad Trosky přesně v době, kdy začalo zapadat slunce. Díky němu a oparu vznášejícímu se nad krajinou bylo úchvatné, oranžové světlo.

. místo absolutního poadí . místo, kategorie krajina – r a sr zlatavé ráno Autor: Jakub Kokeš Použitá technika: Canon 1000d, Tamron 10–24, šedý přechodový filtr Cokin P121, 1/15 sec., F 11, ISO 200 Hradiště u Velkých Bílovic – místo známé z filmu Bobule.


fotosoutž


. místo absolutního poadí . místo, kategorie makrosvt, flóra idylická kusadla Autor: Jiří Večerník Použitá technika: EOS 50D Mk II, obj.makro Snímek jsem vyfotil na naší zahradě. Sršáni si udělali hnízdo v kůlně pod střechou, takže fotopříležitostí na zachycení bylo habaděj.

. místo, kategorie makrosvt, flóra probuzení s rosou Autor: Petr Šedý Použitá technika: Nikon D40,Tamron 90 mm Macro, ISO 400, 1/60sec. f/13



. místo, kategorie makrosvt, flóra

fotosoutž

titulární partner:

na listu Autor: Tomáš Pavlásek Použitá technika: Nikon D70s, Sigma 105 mm, f2,8 EX Na louce jsem jednoho rána zahlédl mouchu nehybně sedící na listu. Kupodivu tam vydržela sedět po celou dobu, co jsem si připravoval své fotonádobičko a kompozici. Až do závěrečného zmáčknutí spouště.

hlavní partne i:


atlas rostlin

„šiškovité“ stromy a kee

Magnólie, symbolické stromy čistoty text: pavel sekerka, botanik; ilustrace: david vojtuš

Š

ácholany neboli magnólie jsou jedny z nejstarších krytosemenných rostlin a nejspíše první rostliny opylované hmyzem. Již z doby před sto miliony let, kdy Zemi vládli dinosauři, jsou známé zkameněliny velice podobné dnešním druhům. Další pozoruhodnou vlastností šácholanů je fakt, že jsou opylovány brouky, což je mezi kvetoucími rostlinami spíše výjimka. V době, kdy tyto dřeviny vznikaly, totiž včely, vosy a ani motýli – tedy běžní opylovači – ještě nežili. Odborné jméno získal rod podle francouzského botanika Pierra Magnola (1638–1715), české jméno je odvozené od staročeského názvu pro šišku – „šách“.

Rod šácholan obsahuje kolem stovky převážžně tropických a subtropických druhů. Jedná se o stromy či keře s jednoduchými, střídavými, celokrajnými a poměrně velkými listy. Květy vyrůstají jednotlivě na koncích větví a jsou oboupohlavní s větším množstvím tyčinek. Prodloužené květní lůžko nese jednotlivé nesrostlé plodolisty. Z nich se vytvářejí zajímavéé plody (souplodí) dužnatých či zdřevnatělých měchýřků, které připomíná šišky jehličnanů. Měchýřky v době zralosti praskají a uvolňují se z nich obvykle červená semena, která dlouho visí isí na bílých nitkách.

šácholan pišpi atlý magnolia acuminata

1844 v Královské oboře v Praze. Používá see pro šlechtění zahradních odrůd, má totiž jako jediný pěstovaný šácholan žlutou barvu vu květů.

Opad strom s přímým kmenem. Kvete Opadavý později, až po rozvinutí listů, takže v době květu pozd nnení ne ní ppříliš nápadný. Také tento strom byl hojně využíván v lidovém léčitelství. Čaj z mladé kůry je využí aromatický, potopudný, projímavý a používá se arom také jjako tonikum. Dříve sloužil i jako náhrada chininu při léčbě malárie. Čaj z plodů se použíchinin val k léčbě žaludečních obtíží a kůra se žvýkala jako nnáhrada tabáku. Do Evropy byl introdukován v roce 1736, u nás se poprvé pěstoval v roce

šácholan obnažený šác magnolia denudata ma Vícekmenný opadavý strom nebo větší keř, Víc který kvete před rozvinutím listů. Jedná se kte o ddruh, jenž se nejdéle používá v zahradní kultuře – jeden z matečných druhů dnes pěskultu tovaných zahradních odrůd. Buddhističtí mniši tovan totiž pěstovali v klášterech již před více než jej tot 1 500 lety jako ztělesnění čistoty. Pro obyvatele Číny byl díky krásným květům a intenzivní syté sladké vůni symbolem ženské krásy. Dnes je to sladk symbolická květina Šanghaje symb

šácholan velkokvtý magnolia grandiflora Stálezelený, exoticky působící strom s velkými, tmavě zelenými, na rubu rezavě hedvábně chlupatými listy. V lidovém léčitelství má podobné užití jako šácholan přišpičatělý. Kůra se používá pro vyvolání pocení a jako tonikum. Odvar slouží při léčbě revmatismu a kožních problémech. Lihový extrakt snižuje krevní tlak a mírně zrychluje dýchání. Z květů se získává éterický olej, v Anglii se květy nakládají a pro zvláštní chuť používají jako koření. Dřevo je


velikost: strom vysoký až 30 m barva kvtu: rostliny na severu areálu mají ají květy žlutozelené, na jihu oranžově žluté rozšíení: v USA od hranic s Kanadou poo Floridu ekologie: humózní listnaté lesy pahorkatin in a podhůří, obvykle severní svahy

Poupata a semena se dodnes používajíjí proti nadýmání a vyvolávají pocení. Sušená poupata mají protiplísňové a cytotoxické účinky, y, mírní bolest a zklidňují. V Koreji se používajíí k léčbě bolestí hlavy, hlavně pokud ji způsobujíjí záněty nosních dutin. Květy se také nakládají a používají k ochucení rýže. velikost: keř či strom až 15 metrů vysoký ysoký barva kvtu: bílý rozšíení: střední a východní Čína ekologie: bohaté humózní lesy

tvrdé a poměrně těžké, ale nepříliš trvanlivé. Je bílé, ale na vzduchu hnědne. Zajímavý ozdobný strom pěs-tovaný v teplejších oblastech celého světa. věta. Vybrané mrazuvzdorné odrůdy se zkoušejí oušejí pěstovat i u nás. Jde o státní strom amerických erických států Lousiany a Mississippi. velikost: strom vysoký až 35 m barva kvtu: bílá rozšíení: jihovýchod USA ekologie: nivy podél potoků, zalesněné ěné písečné duny, v nížinách

atlas zví at

skokan krátkonohý rana lessonae

skokan sk ehotavý rana ridibunda

skokan ostronosý rana arvalis

skokan sk ehotavý, hnědá forma rana ridibunda

Kde zimují skokani text a ilustrace jan dungel, malí a biolog

skokan zelený rana klepton esculenta

V

skokan štíhlý rana dalmatina

skokan hndý rana temporaria

České republice a na Slovensku žije pět druhů skokanů a jeden druh hybridní (skokan zelený). Takzvaní skokani suchozemští (hnědí) se brzy z jara ve vodě jen rozmnožují, jinak až do podzimu žijí na vlhkých místech v lesích, na loukách, v sadech i v parcích. Skokani vodní (zelení) žijí ve vodě celoročně. I když jde o skupinu žab, která z naší přírody valem mizí, stále se s nimi můžeme setkat při březích vodních nádrží nebo při procházkách lesem. Kam se ale ukrývají v zimním období? Téměř všichni skokani zimují v bahně na dně rybníků a jezer, hnědí skokani také na souši v podzemních úkrytech. Zimující zelené skokany lze občas při bruslení na čirém ledě spatřit na dně mělkých nádrží, a i když setrvávají v letargickém stavu, občas je lze zastihnout, jak se pomalu pohybují po dně. p íroda — leden–únor

91

jak pežít

na sebe a s sebou

šetí místo i hmotnost

karimatka i pro horolezce Samonafukovací karimatky jsou dnes pro turisty i horolezce běžný standard. Karimatka Light od Rock Empire je určena i pro vysokohorskou ou turistiku a horolezectví. Má tvar mumie, který zajišťuje dostatečné pohodlí odlí a přitom šetří místo v batohu i hmotnost nákladu. Je vybavená ventilem push+lock (zmáčkni a zavři), který výrazně usnadňuje nafukování. Cena 1 209 Kč www.hudy.cz

fotolaborato na záda

vše, co potebujete Lowepro SlingShot je série batohů určená zejména sportovním fotografům. Kapacita batohu zahrnuje DSLR s nasazeným objektivem ohniskové vzdálenosti až 200 mm, dalších 4–6 objektivů, blesk, příslušenství a osobní věci. Design batohů umožňuje fotografům přejít z „cestovního“ do „fotografického“ režimu během několika sekund. Batoh není nutné vůbec sundávat z ramenou, stačí jej stočit ze zad na bok těla nebo dopředu. Cena 1 790 Kč www.fotoskoda.cz

zstate nevidni

maskovací stan doghouse realtree Úkryt pro každého, kdo se chce co nejvíce přiblížit volně žijícím zvířatům. Doghouse je lehký stan s konstrukcí ze čtyř kusů pružinové oceli a textilie, která je odolná proti povětrnostním vlivům. Fotostan je vyroben z Durashellu, který byl vyvinut tak, aby zvenku nebyly vidět siluety a stíny osob a věcí uvnitř stanu. Dokonce i lidské pachy zůstanou uvnitř, takže zvířata fotografa nejenže nevidí, ale ani neucítí. Cena 2 990 Kč www.fotopomucky.cz p y

kvalitní sportovní model

boty pro zkušené lyžae

Sjezdové boty Atomic B-9 jsou určeny pro ostřílené sportovce a teď jsou v doprodeji k dostání za skvělou cenu. Tento sportovní model bot umožňuje nastavení sklonu, speciální vyhřívání vložky, přičemž kabel je vyvedený v zadní části obuvi. Čtyři hliníkové přezky se dají otáčet o 360 stupňů. Cena 7 190 Kč www.sportovniobchod.cz

odvod páry a termoizolace

víceúelová membránová epice

Zimní čepice Canard VUELTA může v létě sloužit i jako cyklistická vložka pod přilbu. Využívá speciální kombinaci dvou materiálů, Softshellu a Lombardie. Přední část čepice je ze Softshellu, který zabezpečuje rychlý odvod vodní páry, vysokou termoizolaci a odolnost proti větru. Zadní část je z materiálu Lombardie, který zajišťuje vysoký komfort díky své pružnosti. Cena 354 Kč www.new-alpine.cz

dvouvrstvá pletenina

vnitní bunda zaheje a ochrání Při zimních sportech i výpravách je důležitá nejen vnější bunda, ale také vrstvy pod ní. Tilak Serak je vlastně triko s dlouhým rukávem s dokonalým anatomickým tvarem v pánském i dámském provedení, které dokonale padne. Je vyrobeno z pleteniny Polartec Power Stretch, která se skládá ze dvou vrstev. Vnější nylon je odolný proti větru, vnitřní velur poskytuje tepelný komfort. Cena 2 199 Kč www.eliass.net

92 píroda — leden–únor pír

travěcii

jak pežít

na sebe a s sebou

pro chůzi v hlubokém sněhu S

něžnice rozloží hmotnost člověka do větší plochy, takže díky tomu zůstane na povrchu sněhové pokrývky nebo se méně zaboří a může se mnohem lépe pohybovat. K výhodám sněžnic patří neomezenost pohybu hybu bez běžeckých stop nebo pohyb v zalesně-

ných porostech, což pro lyžaře není ideální terén. Je to opětovně objevený způsob, jak se dostat ven do přírody a tiše obdivovat zimní krajinu. Zde najdete inspirativní přehled sněžnic, které jsou k mání. Ceny jsou platné ke dni uzávěrky časopisu.

výrobce

Warp

Sasquetch

TSL

MSR

Salewa S l

MS MSR

typ

Easy Step

varianta ráčny

Discover 205

Evo Ascent

Tacul Pro Snow

Lightning Flash

cena

2 290 Kč

2 611 Kč

2 970 Kč

6 499 Kč

3 990 Kč

6 975 Kč

vázání

přezkové přes nárt, zadní rychloupínací paty

rychloupínací ráčny

kloubové

PosiTrack AT

napínací západkové

SpeedLock

rám

ALU slitina, eloxovaná

duralová slitina

neuvedeno

kovový

PP a PA

kovový

60 cm

64 cm

délka

78 cm

68 cm

55 cm

56,5 cm, možnost použití přídavných koncovek

nosnost

120 kg

130 kg

30–65 kg

80–114 kg

neuvedeno

100 kg

potah

mrazuodolný Hypalon

technická tkanina Panama

jiná konstrukce

jiná konstrukce

jiná konstrukce

jiná konstrukce

ma#ky

ano

ano

ne

ano

ano

ano

hmotnost

neuvedeno

1 800 g

1 380 g

1 820 g

2 560 g

1 640 g

web

www.hanibal.cz

www.affekt.cz

www. alpyn-shop.cz

www.hanibal.cz

www.hanibal.cz

www. lyze-snowboardy. com


výstavy – knihy – tv

knihy západní stna

legenda h + z

reinhold messner

jií hanzelka, miroslav zikmund

Zřejmě nejznámější světový horolezec Reinhold Messner protkává dramatické líčení výstupu vzpomínkami, jak zdolával nejobtížnější alpské trasy. Neschází ani úvahy o tom, jak si lidé přírodu uzpůsobují k tomu, aby jim mohla poskytovat konzumní zážitky. Vyslovuje se pro uchování „nebezpečného prostoru hor“ i pro další generace. Nechybí ani úvahy o smyslu horolezectví a devastaci horské přírody.

Výběr toho nejlepšího z cest Hanzelky a Zikmunda po více než padesáti letech upravil Miroslav Zikmund. Speciální vložená obálka tvoří originální přílohu, která obsahuje dosud nezveřejněné dobové dokumenty: šestnáctistránkový barevný komiks o výstupu na Kilimandžáro, původní pas pana Zikmunda, povolení k průjezdu Núbijskou pouští, zápis o nehodě v Sirtě, první originální reportáž vydanou ve Světě motorů a další zprávy z dobového tisku. Unikátní publikaci brzy doplní i kniha o cestě druhé.

nakladatelství jota cena k

nakladatelství jota cena "#$ k

afrika v nás lenka klicperová, václav a olga šilhovi Kniha trojice českých autorů, kteří se ve své tvorbě specializují na subsaharskou Afriku. Velkoryse pojaté snímky doplňují příběhy lidí i zvířat či popis dramatických okolností, za kterých vznikaly. Celý projekt je unikátním propojením dvou rozdílných pohledů fotogra y-ženy a fotografa-muže, z nichž se každý soustřeďuje na jiná témata a jinak je zpracovává. Výpravná publikace představuje Afriku jako kontinent plný rozporů. Svým reportážním charakterem a nepopiratelnou krásou všech fotografií vzbuzuje silné emoce.

nakladatelství mladá fronta cena "## k

TV pořady

94

promítání cestovatelské stedy v národním muzeu v praze Zimní čas je ideální pro návštěvu pořadů, které vás zavedou do dalekých (mnohdy teplejších) krajů. V sérii promítání, jež začíná 12. ledna 2011 a končí na konci června, budete mít možnost zhlédnout například přednášku Tomio Okamury, Michala Horáčka, Zdeňka a Michala omových, Petera Hámora, Radka Jaroše, Steva Lichtaga a Miloslava Stingla. Kde a kdy: Vždy ve středu v 19.00 Nové budově Národního muzea (bývalá budova Rádia Svobodná Evropa) v přednáškovém sále. Více informací na www.livingstone.cz – Festivaly a promítání – Promítání Praha

srdce divoké afriky

pán a paní vlkovi

Velká příkopová propadlina neboli Východoafrický příkop je obrovská komplexní oblast vytvořená posuvem tektonických zemských desek. Před 40 miliony let se africká deska střetla s evropskou. Z této apokalypsy se zrodily pánve, planiny, vulkány, horské masivy, příkopy a jezera Velké příkopové propadliny. Na vrcholu někdejšího pekla se dnes rozprostírají nejúchvatnější přírodní zázraky Země.

Shaun Ellis, pan Vlk, je vlkům blíže než kdokoli dřív – žije s nimi, jí i spí jako člen smečky. Nyní mezi ně přivádí svou člověčí životní lásku, Helen Jeffsovou. Jak se k ní ale bude smečka chovat? Přijme ji do smečky a dovolí jí pomoci vychovat Shaunovi první vrh vlčat, nebo ji budou považovat za kořist? Britský čtyřdílný dokument z roku 2008.

Nat Geo Wild, od soboty 15. ledna 2011 ve 21.00 hod píroda — leden–únor

Viasat Nature, každé pondělí od 3. ledna 2011 v 19.00 hod

kvíz

Znáte africké krále? Sloni a lvi patří k nejvýraznějším živočišným druhům černého kontinentu. Mohutný býložravec a vrcholový predátor spolu navíc soupeří o pomyslný titul krále Afriky. To je dost důvodů pro to, abyste jak o slonech, tak o lvech znali alespoň některé ze základních faktů. Jak je to doopravdy s vaší informovaností? pipravil marek teli!ka jsou maximální míry slona Jaké afrického?

a) výška 2,5 metru, hmotnost do 3 tun b) výška 3 metry, hmotnost kolem 5 tun c) výška 3–4 metry, hmotnost do 7 tun d) výška 5 metrů, hmotnost i 10 tun

Kolik zubů (kly nepočítejte) má $ zdravý slon? a) žádný b) dva c) čtyři d) osm

z následujících bodů není Kolik váží a měří novorozené Který % uváděn jako rozdíl mezi slonem slůně? africkým a slonem indica) slon indický je menší b) slon indický má na hlavě dva čelní hrboly c) slon africký má mnohem větší uši d) samicím slona indického někdy chybí kly

Sloní kly jsou přeměněné horní řezáky a zároveň důvod, proč jsou největší suchozemští tvorové vybíjeni. Co ještě je o nich pravda?

"

a) ukázalo se, že skutečně mají léčivé účinky b) kly slouží k získávání potravy c) sloni je používají v soubojích d) každý slon používá jeden kel více a druhý méně

Chobot je orgán, který vznikl #Které protažením horního pysku a nosu. z následujících tvrzení o něm ale není pravdivé? a) skládá se z obratlů podobně jako krk b) slouží k pití, dýchání a podávání potravy c) je zakončen dvěma citlivými prsty d) mladí sloni se jej musí poměrně dlouho učit používat

a) 20 kilogramů, výška kolem půl metru b) 50 kilogramů, výška kolem 70 cm c) 100–120 kilogramů, výška kolem metru d) až 200 kilogramů, výška kolem jednoho a půl metru

Lvi loví ve smečkách, které &kovité mají až 30 členů. Které kočšelmy také tvoří smečky? a) tygři b) levharti c) jaguáři d) rysové

Které členy lví smečky lze 'teritoria? považovat za vlastníky a) samce b) samice

Z jakého důvodu dochází *samcem při převzetí smečky novým (samci) k zabíjení mláďat, takzvané infanticidě? a) samci chtějí šířit vlastní genetickou informaci, nestojí o mláďata svého předchůdce b) samci si tak zabezpečují rychlejší říjnost lvic c) nejde o projev převzetí moci, ale dochází k němu v období nedostatku potravy d) samci chtějí zastrašit lvice, aby se jim snadněji podvolily

vysoká je úspěšnost lovu lví Jak smečky? a) 5–10 % b) 20–40 % c) asi 50 % d) 100 %

ešení: 1c – délka těla i s chobotem může navíc u dospělého samce dosahovat přes 7 metrů; 2 – všechny body a–d jsou pravdivé a charakterizují rozdíl mezi oběma druhy; slon indický má navíc na konci chobotu jen jeden prstík a nemá tak velké kly, na předních nohách má většinou 5 nehtů, na zadních 4 – u slona afrického jsou většinou 4 vpředu a 3 vzadu; 3b–d – sloni se tedy tak jako my lidé dělí na praváky a leváky; 4a – skládá se pouze z několika tisíc svalů a je velmi pružný a ohebný; 5c – má 4 stoličky, které v průměru po 5–6 letech vyměňuje, a to až šestkrát za život; s každou další výměnou jsou stoličky větší; 6c – březost samice trvá 19–22 měsíců a matka kojí malého slona 2–3 roky; 7 – žádná odpověď není pravdivá, lvi jsou jediné kočkovité šelmy, které se sdružují do smeček; smečku ovládají většinou 1–4 zkušení samci, kteří můžou a nemusí být příbuzní; 8b – samci ovládají smečku, ale dříve nebo později jsou vyhnáni nebo i zabiti jinými samci, proto jsou za vlastníky teritoria považovány lvice, které je dědí z matek na dcery; 9 a+b; 10b – mnohem úspěšnější jsou v tomto aspektu třeba psi hyenoví nebo levharti


foto: shutterstock

kým?

95

Objednejte do 15. 2., a prožijte celý další Výroční předplatitelská nabídka

MÁME ZA SEBOU ROK

3.

Je divoká, nespoutaná, živá, křehká, ale i ohrožená … poznejte ji lépe! Právě začíná třetí ročník naší nekonečné expedice po tajemných a neznámých zákoutích planety Země a její rostlinné a živočišné říše. Velký obrazový magazín Příroda, s podtitulem Wildlife, si v záplavě dalších zejména cestovatelských časopisů našel svoje místo a je u nás jediný, který Vás zavede přímo do divočiny! Stali jsme se nepostradatelným průvodcem pro více než 6 000 předplatitelů … spolehněte se na nás i Vy. V předplatném na Vás čeká až …

309

Kč sleva + narozeninové DÁRKY jen 51 Kč za výtisk … jen 18 Kč „příplatek“ za DVD + bytelný byteelnýý pořadač navíc * b

1. Nejvyšší kvalita za výhodnou cenu: Jen 510 Kč běžné předplatné

Získáte až 2 čísla a ZDARM ZDARMA. MA. Každé číslo Vám na naše n náklady zašleme e pohod pohodlně dlně až do schránky, tak, aby abyste yste je měli nejpozději zději v den d vyd vydání. ání.

599 510 Kč vč. DPH a poštovného 10× Příroda, vždy 100 či více stran

Jen 690 Kč předplatné s DVD 999 690 Kč vč. DPH a poštovného 10× Příroda + 10× DVD + pořadač

2. Nové: předplatné „Speciál“ Nov

Jen 610 Kč běžné Jen 790 Kč předplatné né s DVD D AM ý speciál ERIK Vše, co výše + navíc Speciál místo 149,90 jen za 100 Kč vč. DPH A práv ě vyš

el

Staňte se abonentem již dnes:

Příroda je v předplatném ještě lepší S předplatným velkého obrazového magazínu Příroda můžete získat řadu výhod: Získáte dárek, a uložíte si tak již toto vydání v pořadači. * Získáte 10× ročně pokaždé 100 či více stran nových poznatků o naší přírodě. Získáte jistotu, že své vydání Přírody skutečně a vždy seženete! Je to snadné: Volejte teď hned na číslo 545 211 880, navštivte web www.epublishing.cz nebo pošlete e-mail na adresu: [email protected].

*Platí pro předplatné s DVD

„rok v divočině“! Předplatné s DVD: 3. Novinka: „Zázraky přírody“ – nejlepší snímky z celého světa Už třetím rokem máte možnost získat s časopisem Příroda také unikátní kolekce přírodopisných snímků. Nyní je spojuje společné téma: „Zázraky přírody“. Zahrnuje celkem 15 dokumentů na 10 DVD a díky jednotlivým snímkům se podíváte z maximální blízkosti na život rozličných živočišných druhů na zemi, nad zemí i pod vodou, a to v mnoha různých životních podmínkách. Většina dokumentů pochází z dílny populární BBC. Zaujmeme milovníky zvířat, podvodního světa, cestopisů i dobrodružství. Můžete se setkat například

2×

s predátory, nemilosrdnými lovci, kteří jsou neustále na stopě nové kořisti. Setkáme se s krokodýly, lvy, gepardy, vlky, hyenami a paviány. Na první pohled se všichni tito predátoři zdají být nepřemožitelnými, avšak skutečnost je velmi odlišná od této představy. Jejich mláďata trpí vysokou mortalitou, mnohdy se též stávají kořistí jiných predátorů, mnohdy dokonce padnou jako oběť útoků ze své vlastní rodiny. Podíváme se také pod mořskou hladinu na velryby, delfíny, kulohlavce, chobotnice či mořské želvy. Navštívíme zemi sněhu a krutých mrazů Aljašku a krátce

Nezapomeňte: Novou kolekci odstartuje Příroda 1–2/2011, která vychází 17. prosince! Zajistěte si výhodné předplatné na www.epublishing.cz

2×

2×

dokument

se zastavíme i u sněžného levharta vysoko v horách. Nahlédneme do tajemství života lví rodiny a v dokumentu „Stvořeno přírodou“ zjistíme, jak evoluce vybavila zvířata nejrůznějšími zbraněmi a nástroji, které každodenně používají. Na stepních pláních Afriky potkáme antilopy, zebry, pakoně či hyeny a proletíme se vysoko nad zemí na křídlech ptáků. Zkrátka je na co se těšit!

2×

dokument

dokument

dokument

2×




Dvoudílný dokument

52 minut

2 × 26 minut

2 × 26 minut

45 minut – Discovery


Zázračná Aljaška

2 × 26 minut

2 × 26 minut

Zvířata stepních plání Fantastičtí obři & Svět pod mořskou hladinou & Tajemství nočního života

2 × 28 minut

Země bílého sněhu & Úžasní savci

2 × 26 minut

2 × 26 minut

2 × 26 minut

dokument


4. Užitečný pořadač do něhož uložíte celý ročník!




Jako abonent Přírody s DVD od nás získáte praktický a bytelný pořadač, do něhož můžete postupně ukládat všech 10 vydání magazínu během roku. Pořadač pojme větší formát našeho časopisu. Vše budete mít přehledné, na jednom místě, bez poničení výtisku. Kdykoliv se ke všem vydáním Přírody můžete vrátit …

Jak předplatit? 1. Na internetových stránkách www.epublishing.cz 2. E-mailem: [email protected] 3. Zavolejte na 545 211 880 (všední po–čt od 8 do 16 hod.) Ihned po objednávce způsoby 1–3 od nás obdržíte platební dispozice: číslo účtu a Váš unikátní variabilní a specifický symbol pro identifikaci platby. Platit pak můžete bankovním převodem, např. internetovým bankovnictvím, případně na poště složenkou typu A. Podmínky předplatného: Roční předplatné Přírody platí na 10 po sobě jdoucích čísel. Jako svůj první předplacený výtisk obdržíte číslo 3/2011. Příslušné bonusy získají všichni noví předplatitelé v této akci a budeme je expedovat na Vaši adresu do 6 týdnů od připsání platby. Tato konkrétní akce platí pro objednávky přijaté a zaplacené do 15. února 2011 (vč.), na adresy v ČR a placené v Kč. Změna obsahu časopisu a DVD vyhrazena. Vyhrazujeme si právo předplatitelskou akci předčasně ukončit, nebo naopak prodloužit. Informaci o předplatném na Slovensku najdete v tiráži.

+ Novoroční dárek Speciál Afrika ke každému novému abonmá (běžnému i s DVD)!

pipravujeme Změna obsahu vyhrazena

setkání s delfíny Unikátní snímky Jiřího Karbuse vám nabídnou pohled do života delfínů – úspěšných mořských predátorů brázdících vody světových oceánů.

nenechte si ujít píští #íslo velkého obrazového magazínu píroda v trafikách ). února

mazaný tulák prérie Jedním z nejdůležitějších zvířat v indiánské mytologii je vedle bizona, krkavce a želvy kojot. Přestože jde o jeden z nekodifikovaných symbolů severoamerického kontinentu, byl jako druh psovité šelmy popsán až v roce 1832. Do té doby byl nazýván vlk americký, stepní vlk, lesní vlk, rychlý vlk a podobně.

ostrov úžasných strom' Malé souostroví Sokotra, které leží v Indickém oceánu, je málo známou součástí Jemenu. Izolované ostrovy oplývají obrovským množstvím endemických rostlin, které z nich dělají skutečně úchvatné místo.

momentky zimních návšt&vník' V zimě k nám rok co rok přilétají zimní hosté ze severu – havrani, kavky, jíkavci, brkoslavové a další druhy. Houfují se do velkých hejn, táhnou krajinou od remízku k remízku, od lesa k lesu. To je příležitost zachytit nevšední okamžiky ze života těchto malých hostů.

+ pravidelné rubriky: objevy – wildlife – rozhovor – cestopisy – exotika – atlas zvíat – atlas rostlin – místa na zemi – zaosteno – zoo – tip na výlet #r

Příroda leden–únor vychází 17. prosince 2010 www.extra-priroda.cz (E-mailové adresy zaměstnanců vydavatelství jsou tvořeny podle vzoru [email protected]) Produktový ředitel

98

Šéfredaktor Marek Telička Stálí spolupracovníci Jan Dungel, Martin Janoška, Richard Jaroněk, Radek Klimeš, Jaroslav Monte Kvasnica, Jaroslav Petr, Ondřej Prosický,

Romana a Vlastík Rybkovi, Pavel Sekerka, Vladimír Socha, Jan Ševčík, Zuzana Teličková, Jan Vítek

Extra Publishing Brno Bubeníčkova 9, 615 00 Brno Tel.: 546 606 008, fax: 549 210 724

Art Director Michal Bártů Sazba Pavel Kozárek Jazyková korektura Zdeněk Dan Produkce, výroba Ivan Pospíšil

Předplatné ČR na adrese redakce: Extra Publishing, s. r. o., předplatné časopisů, Bubeníčkova 9, 615 00 Brno, telefon: 545 211 880 (prac. po–čt, 8–16 hod.) web: www.epublishing.cz e-mail: [email protected] Reklamace na e-mailu: [email protected]

Adresa redakce Příroda Extra Publishing, s. r. o. Bubeníčkova 9, 615 00 Brno Tel.: 546 606 008 Fax: 549 210 724 Inzerce a marketing Pavel Pospíšil, Libor Kř


čera

Předplatné SR písemně: Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s., oddelenie inej formy predaja,

Vajnorská 137, P.O.BOX 183, 830 00 Bratislava 3 Tel.: 02/444 588 21, 444 427 73 a 444 588 16 a fax: 02/444 588 19 web: www.mediakapa.sk e-mail: [email protected] Pokud to není výslovně uvedeno, akční nabídky, dárky apod. se nevztahují na prodej předplatného na Slovensku. Cenu předplatného na Slovensku vám sdělí Mediaprint-Kapa Pressegrosso. Distribuce V České republice společnosti PNS, a. s., na Slovensku Mediaprint-Kapa Pressegrosso, a. s. a soukromí distributoři

Tisk Neografia, a.s., Martin, SK Vychází měsíčně v Brně, ISSN 1803-3318, MK ČR E 18326. Autorská práva ke zveřejněným materiálům vykonává vydavatel Extra Publishing, s. r. o. tí části nebo celku, zejména přetisk a šíření jakýmkoliv způsobem, včetně elektronického, je bez předchozího souhlasu vydavatele zakázáno. Vydavatel Extra Publishing, s. r. o. Bubeníčkova 9, 615 00 Brno IČ 27 68 92 47, DIČ CZ 27 68 92 47 Obchodní ředitel tisk Pavel Pospíšil Obchodní ředitel internet Libor Kř Finanční ředitel Ivan Pospíšil

„Zázraky přírody“ v roce 2011 na DVD

2×

například s predátory, nemilosrdnými lovci, kteří jsou neustále na stopě nové kořisti. Setkáme se s krokodýly, lvy, gepardy, vlky, hyenami a paviány. Na první pohled se všichni tito predátoři zdají být nepřemožitelnými, avšak skutečnost je velmi odlišná od této představy. Jejich mláďata trpí vysokou mortalitou, mnohdy se též stávají kořistí jiných predátorů, mnohdy dokonce padnou jako oběť útoků ze své vlastní rodiny. Podíváme se také pod mořskou hladinu na velryby, delfíny, kulohlavce, chobotnice či mořské želvy. Navštívíme zemi sněhu a krutých mrazů

Aljašku a krátce se zastavíme i u sněžného levharta vysoko v horách. Nahlédneme do tajemství života lví rodiny a v dokumentu „Stvořeno přírodou“ zjistíme, jak evoluce vybavila zvířata nejrůznějšími zbraněmi a nástroji, které každodenně používají. Na stepních pláních Afriky potkáme antilopy, zebry, pakoně či hyeny a proletíme se vysoko nad zemí na křídlech ptáků. Zkrátka je na co se těšit! Zajistěte si výhodné předplatné na www.epublishing.cz

2×

dokument

dokument

2×

V tomto vydání

dokument

2×

2×


dokument

2 × 26 minut

dokument

Fantastičtí obři & Tajemství nočního života


Strhující migrace zvířat


52 minut

2 × 26 minut

2 × 26 minut



Zvířata stepních plání & Svět pod mořskou hladinou

2 × 28 minut


2 × 26 minut

Země bílého sněhu & Úžasní savci

2 × 26 minut

2 × 26 minut

2 × 26 minut

Vyjde příště!

2 × 28 minut

Změna programu vyhrazena

U

ž třetím rokem máte možnost získat s časopisem Příroda také unikátní kolekce přírodopisných snímků. Nyní je spojuje společné téma: „Zázraky přírody“. Zahrnuje celkem 15 dokumentů na 10 DVD a díky jednotlivým snímkům se podíváte z maximální blízkosti na život rozličných živočišných druhů na zemi, nad zemí i pod vodou, a to v mnoha různých životních podmínkách. Většina dokumentů pochází z dílny populární BBC. Zaujmeme milovníky zvířat, podvodního světa, cestopisů i dobrodružství. Můžete se setkat


Vyšlo společně s Přírodou v roce 2010




Král Arktidy ve slepé uličce

Recommend Documents