KRAJSKÝ ÚŘAD JIHOMORAVSKÉHO KRAJE Odbor dopravy Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno
Č.j. JMK 158471/2015
SpZn.: S-JMK 138652/2015/ODOS
Brno 17.12.2015
VEŘEJNÁ VYHLÁŠKA ROZHODNUTÍ Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravní správy, v rámci své působnosti stanovené v § 67 odst. 1 písm. a) zákona č. 129/2000 Sb., o krajích, ve znění pozdějších předpisů, jako odvolací orgán příslušný podle § 89 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a jako příslušný instančně nadřízený silniční správní úřad podle § 40 odst. 3 písm. e) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), o odvolání p. Jaroslava Darmovzala, nar. 5. 1. 1977, bytem Lanžhotská 95, 691 52 Kostice, vz. Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem, nám. T.G.M. 17, 690 02 Břeclav, IČ 66257034, rozhodl takto:
rozhodnutí Obecního úřadu Kostice, silničního správního úřadu, nám. Osvobození 445/14, 691 52 Kostice, č.j. OÚ 343/2012, ze dne 26. 8. 2015 se podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, ruší a věc – řízení o žádosti p. Jaroslava Darmovzala, nar. 5. 1. 1977, bytem Lanžhotská 95, 691 52 Kostice, ze dne 11.9.2012, se vrací k novému projednání.
Odůvodnění Obecní úřad Kostice, nám. Osvobození 445/14, 691 52 Kostice, (dále též „OÚ“), jako příslušný silniční správní úřad, vydal dne 26. 8. 2015 rozhodnutí č.j. OÚ 343/2012, kterým byla zamítnuta žádost p. Jaroslava Darmovzala, nar. 5. 1. 1977, bytem Lanžhotská 95, 691 52 Kostice, ze dne 11.9.2012, o vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že na pozemku p. č. 715/2 a 520/9 v k.ú. Kostice se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace (dále též „rozhodnutí“). Proti rozhodnutí podal odvolání p. Jaroslav Darmovzal, nar. 5. 1. 1977, bytem Lanžhotská 95, 691 52 Kostice, zastoupený Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem, nám. T.G.M. 17, 690 02 Břeclav, IČ 66257034 (dále též „odvolatel“). V souladu s ustanovením § 89 odst. 2 správního řádu, Krajský úřad Jihomoravského kraje, odbor dopravní správy, (dále jen „KrÚ“), přezkoumává soulad odvoláním napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a jeho správnost v rozsahu námitek uvedených v odvolání, jinak jen tehdy, vyžaduje – li to veřejný zájem. K vadám řízení, u nichž nelze mít důvodně za to, že mohly mít vliv na soulad napadeného rozhodnutí s právními předpisy, popř. na jeho správnost, se nepřihlíží. Jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je
v rozporu s právními předpisy, nebo že je nesprávné, rozhoduje jedním ze způsobů zakotvených v ustanovení § 90 odst. 1 správního řádu, v opačném případě odvolání ve smyslu ustanovení § 90 odst. 5 správního řádu zamítne a napadené rozhodnutí potvrdí. V rámci přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí se odvolací orgán zabýval otázkou, zda je předložené odvolání řádné a podané v zákonné odvolací lhůtě. Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že odvolání bylo podáno účastníkem řízení, odvolání je tudíž přípustné. Napadené rozhodnutí bylo právnímu zástupci odvolatele doručováno do vl. rukou dne 3.9.2015 /veřejnou vyhláškou 11.9.2015/, odvolání bylo doručeno OÚ Kostice dne 16.9.2015, tedy v zákonné odvolací lhůtě. Ustanovení § 82 odst. 1 správního řádu stanoví, že odvoláním lze napadnout výrokovou část rozhodnutí, jednotlivý výrok nebo jeho vedlejší ustanovení. Odvolání jen proti odůvodnění rozhodnutí je nepřípustné. Podle ustanovení § 82 odst. 2 správního řádu musí odvolání obsahovat mimo jiné i údaj o tom, v čem je spatřován rozpor rozhodnutí, resp. řízení, jež mu předcházelo, s právními předpisy. Tvrzením odvolatele vyjádřeným v odvolání však není odvolací správní orgán vázán a odvoláním napadené rozhodnutí včetně předchozího řízení přezkoumává z hlediska souladu s právními předpisy v celém rozsahu. Souladem rozhodnutí s právními předpisy se přitom rozumí i soulad se základními zásadami činnosti správních orgánů, zakotvenými ve správním řádu. Není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí.
Dosavadní průběh řízení: Řízení bylo zahájeno na základě žádosti p. Jaroslava Darmovzala, nar. 5. 1. 1977, bytem Lanžhotská 95, 691 52 Kostice, ze dne 11.9.2012, o vydání deklaratorního rozhodnutí o tom, že na pozemku p. č. 715/2 a 520/9 v k.ú. Kostice, se nenachází veřejně přístupná účelová pozemní komunikace (dále též „VÚPK“). Rozhodnutí o zamítnutí žádosti vydal OÚ Kostice dne 6.5.2013 pod č.j. OÚ 343/2012, toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno KrÚ rozhodnutím ze dne 15.8.2013 pod č.j. JMK 73969/2013 a věc vrácena OÚ Kostice k novému projednání. V dalším řízení OÚ Kostice vydal dne 12.11.2013 pod č.j. OÚ 343/2012 nové rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel dne 27.11.2013 odvolání, rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno KrÚ rozhodnutím ze dne 19.6.2014 pod č.j. JMK 53815/2014 a věc vrácena OÚ Kostice k novému projednání. V dalším řízení OÚ Kostice vydal dne 26.11.2014 pod č.j. OÚ 343/2012 rozhodnutí o zamítnutí žádosti, toto rozhodnutí bylo v odvolacím řízení zrušeno KrÚ rozhodnutím ze dne 18.5.2015 pod č.j. JMK 59877/2015 a věc vrácena OÚ Kostice k novému projednání. V dalším řízení OÚ Kostice vydal dne 26.8.2015 pod č.j. OÚ 343/2012 rozhodnutí o zamítnutí žádosti. Proti tomuto rozhodnutí podal odvolatel dne 16.9.2015 odvolání. Odvolání spolu se spisovým materiálem obdržel KrÚ dne 29.10.2015. K odvolání se dne 29.9.2015 vyjádřil účastník řízení p. Rostislav Košťál. Jedná se tedy o čtvrté odvolací řízení v téže věci.
Obsah odvolání Správnímu orgánu I. stupně bylo již několika předchozími zrušujícími rozhodnutími odvolacího orgánu vytknuto, že v předchozím zrušeném rozhodnutí uvedl pouze obecné formulace, které nelze přezkoumat, a že jeho rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné, a to i pro nedostatek důvodů. V posledním zrušujícím rozhodnutí pak odvolací orgán vytýká správnímu orgánu I. stupně také nezákonný postup v případě neprovedení důkazu navrženého žadatelem. Odvolací orgán správnímu orgánu I. stupně uložil, aby se důsledně vypořádal s jednotlivými provedenými důkazy, učinil z nich konkrétní skutková zjištění a tato řádně a logicky odůvodnil. Správní orgán I. stupně však i v tomto případě nedbal pokynu odvolacího orgánu, řízení, jež vydání nového rozhodnutí předcházelo, je zatíženo vadou způsobující jeho nezákonnost, a přestože bylo odůvodnění napadeného rozhodnutí
2
doplněno o výčet důkazů ve věci do té doby provedených, nevypořádal se správní orgán se všemi provedenými důkazy, resp. se nevypořádal s rozpory ve výpovědích svědků, jelikož někteří vyslechnutí svědci potvrzují existenci cesty, jiní nikoliv. Správní orgán I. stupně stroze jednou větou na str. 4 in fine posuzuje výpovědi svědků (byť neuvádí kterých) jako „nepřesné, účelové ve prospěch žadatele a nepřesvědčivé, jejichž obsah nevyvrátil tvrzení ostatních svědků i tvrzení účastníků o existenci cesty a účelu jejího používání". Tedy na jedné straně zcela subjektivně, bez existence či náznaku jakéhokoliv motivu takového svědka vypovídat v rozporu se skutečností, označuje výpovědi některých svědků za nevěrohodné, resp. „nepřesvědčivé", na druhé straně zamítá důkazní návrh na výslech svědkyně Heleny Dubovické, která byla již dříve navržena k výslechu a jejíž výpověď se měla mimo jiné týkat též věrohodnosti výpovědi některých svědků ve věci vyslechnutých a majících zájem na výsledku řízení, kteří byli v roce 2012 účastni na „schůzi" v Penzionu seniorů a podepsali ono stále konstatované čestné prohlášení ze dne 26.11.2012, o které správní orgán I. stupně opírá svoje rozhodnutí, tedy zcela objektivně je z obsahu spisu zřejmá skutečnost, že tyto svědecké výpovědi mohou být nevěrohodné a ovlivněné účastníkem či účastníky řízení, kterým svědčí zájem na zamítnutí mojí žádosti v této věci. Správní orgán I. stupně tak opět porušil rovnost zbraní a upřel mi procesní práva. Vzhledem k tomu, že poslední rozhodnutí odvolacího orgánu znovu zrušilo předchozí věcné rozhodnutí pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a pro procesní pochybení, aniž by se odvolací orgán mohl věcně zabývat mými dříve vznesenými odvolacími argumenty, nezbývá mi, než je zopakovat i v tomto mém odvolání, jelikož tyto stále trvají. V rámci doplněného dokazování byly provedeny výslechy těchto svědků: Dana Vlašicová, Alena Budínová, Bohumil a Bohumila Rozsypalovi, Jan a Helena Rabušicovi, Štěpánka Skošníková, Marie Silová. Správní orgán I. stupně zcela evidentně přistupuje s rozdílnou pečlivostí při interpretaci a zachycení výpovědí svědků svědčících ve prospěch existence účelové komunikace a svědků existenci komunikace vyvracejících v odůvodnění napadeného usnesení. Například svědek Jan Rabušic coby dřívější vlastník předmětných pozemků, který pochopitelně musí znát situaci nejlépe, uvedl, že na pozemcích cesta nebyla, pozemek užívalo dříve JZD a pozemky byly zanedbány. Tento svědek navíc uvedl na dotaz účastníka Jindřicha Košťála, kdy mu naposledy vyorával brambory v předmětné lokalitě a kudy k němu na pozemek jel - "Jel jsem od hlavní cesty přes pozemek, který jsem měl v pronájmu". Tedy z jeho výpovědi je navíc zřejmé, že přístup k sousedním pozemkům je kromě přístupu z uliční části ulice Lanžhotská přes pozemky jednotlivých vlastníků nemovitostí také i jiný, než přes posuzované pozemky. S touto skutečností se správní orgán I. stupně vůbec nevypořádal a přesto deklaruje komunikační potřebu jednotlivých vlastníků rodinných domů a k nim přiléhajících zahrad. Naproti tomu činí závěry o existenci komunikace na mých pozemcích již od počátku padesátých let z výpovědi svědkyně Aleny Budínové, které v té době byly 4 roky, či například z výpovědi Marie Silové, která v obci od roku 1985 nebydlí a navíc dříve bydlela v domě, k němuž komunikační potřeba po předmětných pozemcích vůbec nebyla. Správní orgán I. stupně dle mého názoru též nesprávně vymezil okruh účastníků řízení a připustil jako svědka Danu Vlašicovou, z jejíž výpovědi ve výčtu svědeckých výpovědí vycházel, jelikož tato svědkyně je jednak bývalým vlastníkem pozemku hraničícího s jedním z posuzovaných pozemků, ale hlavně je osobou oprávněnou z věcného břemene spočívajícího v užívání domu i zahrady k němu, která právě k posuzovanému pozemku přiléhá. Jedná se tedy o osobu, které svědčí věcné právo k sousední nemovitosti a z tohoto důvodu by měla být účastníkem řízení a nikoli svědkem. Její svědecká výpověď je tak nepřípustná a v řízení nepoužitelná, jelikož jako účastník nemůže v řízení vystupovat také coby svědek. Navíc z hlediska věrohodnosti výpovědi této osoby coby svědka nutno vidět její zájem na výsledku tohoto řízení, a to nejen z pozice uživatele uvedeného sousedního pozemku, ale též z pozice právního předchůdce a blízkého příbuzného současného vlastníka sousedního pozemku, pana Libora Vlašice, který je jejím synem. Výpověď této svědkyně je tak nejen procesně nepoužitelná, ale též nevěrohodná. A to i v kontextu níže zmiňované námitky nevěrohodnosti.
3
Správní orgán I. stupně se řádně nevypořádal s námitkou nevěrohodnosti výpovědi některých vyslechnutých svědků, plynoucí z jejich dřívější účasti v tomto řízení, kdy tato vyplynula již v průběhu doplňování dokazování z výpovědi některých svědků, a dokonce zamítl můj důkazní návrh svědeckou výpovědí svědkyně Heleny Dubovické. Z provedeného dokazování (výpovědi svědkyně Bohumily Rozsypalové ze dne 26.8.2014) vyplynulo, že již v roce 2012 se konala jakási "schůze" dotčených účastníků řízení v Penzionu seniorů, jíž se účastnili také svědci vyslechnutí v doplněném dokazování, se kterými byl průběh řízení probírán, byli s věcí seznámeni a nelze tedy hovořit o věrohodnosti výpovědi takového svědka. Ti samí svědci pak podepsali dne 26.11.2012 čestné prohlášení, o které správní orgán I. stupně napadené rozhodnutí opírá. Svědkyně Helena Dubovická, která byla též přítomna oné schůze, měla svědeckou výpovědí objasnit, co se na schůzi projednávalo, kdo byl na ní z účastníků řízení a vyslechnutých svědků přítomen, za jakých okolností byli svědci osloveni a podepsali uvedené čestné prohlášení. Správní orgán I. stupně nedbaje toho, co vyplynulo z obsahu doplněného dokazování, tento důkazní návrh zamítl „pro nadbytečnost a jdoucí nad rámec tohoto řízení“ s odůvodněním, že „nemá důvodné pochybnosti o tom, že by vyslechnutí svědci nebo účastníci řízení před správním orgánem vypovídali nepravdivě či zamlčovali skutečnosti". V podstatě tak nevyslechnutím uvedené svědkyně ani neumožnil získat skutková zjištění potřebná pro posouzení věrohodnosti výpovědi některých svědků, přestože tato nutnost z obsahu správního spisu jednoznačně vyplývá. Tímto postupem jednak zapříčinil to, že skutkový stav věci nebyl zjištěn v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, a dále upřel procesní práva účastníka řízení, když porušil zásadu rovnosti zbraní a tedy právo na spravedlivý proces. Jedním z důkazů, o který je opakovaně opřen závěr napadeného rozhodnutí, je vyjádření účastníků řízení ze dne 26.11.2012, vyjádření účastníků na místním šetření konaném dne 29.11.2012 a dále čestné prohlášení ze dne 26.11.2012. O tyto důkazy správní orgán I. stupně opakovaně opírá svoje závěry, přestože jde o tvrzení osob majících zájem na tom, jak řízení dopadne. Resp. osob, které mají prospěch ze zamítavého rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Mám za to, že tyto listiny nemohou dostatečným způsobem odůvodňovat závěr správního orgánu. I ve správním řízení je třeba opřít učiněná skutková zjištění o důkazy, nikoli jen o tvrzení účastníka či účastníků řízení. V opačném případě by správní řízení sklouzlo do roviny, kdy s nadsázkou řečeno "vyhrává nejsilnější či nejpočetnější účastník". A dle mého názoru jinými důkazy nedošlo k prokázání toho, že na předmětných pozemcích se nachází veřejně přístupná účelová komunikace. Z předloženého listinného důkazu v podobě čestného prohlášení ze dne 26.11.2012 nelze totiž ani učinit závěr o tom, zda skutečně zde uvedené osoby čestné prohlášení podepsaly. Takový důkaz je dle mého názoru nepřípustný. Správní orgán I. stupně sice rozebírá jednotlivé 4 znaky účelové komunikace, nicméně důkazy, dle nichž spatřuje naplnění toho či onoho znaku, buď jsou důkazy nepoužitelnými (viz výpověď Dany Vlašicové), nebo důkazy, jejichž věrohodnost je zpochybněna či se jedná o strohé konstatování či prohlášení účastníků řízení. Jedinými důkazy, které by mohly jako důkazy sloužit, je Zaměření veřejné účelové komunikace provedené společností Lankašová Marie, s.r.o., a dále pak Odborný posudek Ing. Jaroslava Fojtácha. Oba tyto důkazy jsou však vytrženy z kontextu dříve proběhlého řízení sp. zn. 131/10 a 133/10, tedy řízení proběhlého před 5 lety. Tedy nic nevypovídají o stavu ke dni rozhodnutí ve věci samé v roce 2015. Jde o důkazy vzniklé v jiných řízeních, kdy tyto nelze odděleně vyjímat ze správních spisů a použít v jiných správních řízeních. V úvahu přichází toliko připojení uvedených spisů jako celků do řízení v této věci, aby se tak účastníci řízení měli možnost seznámit také s tímto důkazem — spisem správního orgánu v jiné věci - jako celkem, s okolnostmi vzniku důkazů použitých v těchto předchozích řízeních, a také se k takovému důkazu v rámci zákonného procesního práva vyjádřit. Pokud tak správní orgán prvního stupně nepostupoval, krátil tak účastníky řízení na jejich procesních právech. Navíc, důkaz odborným posudkem ing. Fojtácha je v rozporu s výpovědí svědka Jana Rabušice, z jehož výpovědi vyplývá i jiný přístup k pozemkům účastníků. Správní orgán I. stupně se neměl spokojit pouze s tímto posudkem předloženým některým z účastníků, ale měl ve věci provést místní šetření
4
k přezkoumání přístupu vlastníků pozemků z uliční části (nikoli pouze v odůvodnění napadeného rozhodnut konstatovat, že na jednání konaném dne 29.11.2012 bylo provedení takového důkazu přítomnými účastníky odmítnuto, jelikož je povinností správního orgánu provést i důkazy účastníky nenavržené, je-li takový důkaz nutný ke zjištění skutkového stavu věci potřebného pro rozhodnutí). Toto při předešlém místním šetření nebylo vůbec zkoumáno. Tvrzení svědkyně Dany Vlašicové je účelové, navíc její svědecká výpověď je ze shora uvedených důvodů procesně nepoužitelná. Za dané situace nebylo stále objasněno, zda se nejedná o cestu z pohodlí, přestože vlastníci pozemků mají na tyto přístup i odjinud. K tomu je nutno uvést, že všechny přilehlé pozemky dotčených účastníků řízení tvoří jeden funkční celek s jejich rodinnými domy postavenými v uliční části a jsou přístupné z veřejné účelové komunikace s asfaltovým povrchem v ulici Lanžhotské. V dané případě tedy jednoznačně jde na mých pozemcích o tzv. cestu z pohodlí, která nepožívá ochrany zákona. Všichni dotčení vlastníci mají tedy ke svým nemovitostem přístup po svých pozemcích. Důkaz, kterým stran splnění této podmínky správní orgán prvního stupně argumentuje, v podobě listiny označené jako Odborný posudek - technická zpráva lng. Jaroslava Fojtácha, jednak nebyl opatřen pro toto řízení, jednak je též staršího data a nezachycuje stav aktuální v době vydání napadeného rozhodnutí. Také se nelze ztotožnit s jednoznačným hodnocením správního orgánu I. stupně ve vztahu k důkazu Zaměření veřejné účelové komunikace provedené společnosti Lankašova Marie, s.r.o. Když odhlédnu od způsobu zajištění tohoto důkazu a od námitek o jeho procesní použitelnosti uvedených výše, je třeba k jeho obsahu říci, že údaje v této listině uvedené nevyjadřují jednoznačný závěr o tom, že na posuzovaných pozemcích je v terénu zřetelná komunikace. Zde se toliko uvádí, že poloha komunikace byla dána vyjetými kolejemi v trávě a její okraje byly v některých částech nezřetelné. Z obsahu dokumentu se pak nepodává, na kterých pozemcích se nacházela komunikace zřetelně a na kterých nikoliv, přestože toto zaměření bylo provedeno na 6 parcelách, tedy i těch, kterých se toto správní řízení netýká. Z grafické části tohoto dokumentu je na pozemcích parc. č. 520/9 a parc. č. 715/2, jichž se toto řízení týká, zřejmá výrazně větší šíře výseče těchto dvou pozemků, na nichž se má komunikace nacházet. Je výrazně odlišná od části na zbylých čtyřech pozemcích, z čehož lze jen usuzovat, že právě na posuzovaných pozemcích parc. č. 520/9 a 715/2 nebyla komunikace zřetelná, aby ji bylo možno přesněji vymezit. V rámci úvahy o splnění podmínky stálosti a patrnosti v terénu ve spojení s takovým zjištěním geometra pak dle mého názoru nelze považovat tuto podmínku za splněnou. Navíc je důležité připomenout, že pozemky nově číslované jako parc. č. 714/4 a parc. č. 520/13, které jsou také mým vlastnictvím, jsou oploceny, tedy vlastník pozemků nemá žádnou komunikační potřebu, jelikož pozemky mám přístupné z uliční části, stejně tak jako v případě sousedního pozemku prac. č. 715/2, tedy v terénu ani nemůže být žádná komunikace patrná. I můj pozemek parc. č. 715/2 je na hranici s mým pozemkem parc. č. 520/9 také již několik let oplocen, tedy o existenci komunikační potřeby a komunikace samotné nelze vůbec hovořit. Důkaz zaměřením komunikace v terénu zhotovený společností Lankašová Marie, s.r.o., tedy nemá dostatečnou vypovídací hodnotu a je jednoznačně prokázáno již v této fázi řízení, že u pozemku parc. č. 715/2 nejsou naplněny všechny znaky veřejné účelové komunikace, tedy pro správní orgán se tak nabízí vydání mezitímního rozhodnutí, které se bude týkat prozatím toliko pozemku parc. č. 715/2, o němž rozhodne, že se zde nenachází veřejná účelová komunikace. Správní orgán I. stupně v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že „ve svém rozhodnutí dbal na to, aby byl chráněn veřejný zájem, což zcela jistě nade vše pochybnosti je přístup vlastníkům k jejich nemovitostem". Opomíjí však skutečnost, že k zásahu do vlastnického práva do té míry, kdy vlastníkovi zůstává toliko tzv. holé vlastnictví, může dojít jen ve zcela výjimečných případech a za podmínek stanovených zákonem. Nelze jednostranně zvýhodňovat vlastníka jedné nemovitosti na úkor vlastnického práva vlastníka jiné nemovitosti jenom z toho důvodu, aby onen vlastník měl pohodlnější přístup na svůj pozemek, protože přístup odjinud se mu jeví jako nepohodlný. V takovém případě rozhodně nelze hovořit o veřejném zájmu a jeho ochraně, ale o protiústavním zásahu do práva vlastníka nemovité věci. V dané věci nelze s ohledem na shora uvedené a v souladu se zákonem vybudované oplocení pozemků parc. č. 714/4 a parc. č. 520/13 uvažovat ani o jakémsi zájmu širší veřejnosti používat můj pozemek k nějakému účelu, jelikož
5
oplocení je až na břeh rybníka a dále se není možné nikam dostat. Jedná se toliko o zájem několika vlastníků rodinných domů a souvisejících zahrad, kteří můj pozemek využívají jako pohodlnější přístup do svých zahrad, přestože tento přístup mají řádně zajištěn po svých pozemcích. Stejně jako mám přístup zajištěn já po mém pozemku parc. č. 715/2 a to ještě z doby, kdy jsem nebyl vlastníkem předmětných pozemků původních parcelních čísel PK 753 a 754. Vzhledem ke shora uvedeným skutečnostem mám za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, došlo jím k porušení procesních práv účastníků řízení, dále toto rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nerespektuje právní stanovisko odvolacího orgánu. Z těchto důvodů proto navrhuji, aby odvolací orgán dle ust. § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu napadené rozhodnutí zrušil a vrátil věc k novému projednání správnímu orgánu prvního stupně, resp. napadené rozhodnutí změnil v části týkající se pozemku parc. č. 715/2 tak, že určí neexistenci veřejné účelové komunikace na tomto pozemku, a ve zbytku týkajícím se existence veřejné účelové komunikace na pozemku parc. č. 520/9 napadené rozhodnutí zruší a vrátí věc k novému projednání správnímu orgánu prvního stupně. Vyjádření OÚ k odvolání Obecní úřad v Kosticích, jako silniční správní orgán příslušný podle § 40 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích"), rozhodl o žádosti pana Jaroslava Darmovzala, Lanžhotská 95, Kostice, ze dne 11.9.2012, o určení, že na pozemku parcela číslo 715/2 a 520/9 v katastrálním území Kostice se nenachází žádná účelová ani veřejná komunikace, tak, že žádost o určení, že na pozemku parcela číslo 715/2 a 520/9 v katastrálním území Kostice se nenachází žádná účelová ani veřejná komunikace, se zamítá. Rozhodnutí bylo vydáno dne 26.8.2015, vyvěšeno dne 26.8.2015 a svěšeno 11.9.2015. Proti tomuto rozhodnutí podal včas prostřednictvím svého právního zástupce odvolání účastník řízení pan Jaroslav Darmovzal, bytem Lanžhotská 95, 691 52 Kostice, který byl rovněž žadatelem. Ve svém odvolání v podstatě zopakoval odvolatel důvody, pro které má za to, že napadené rozhodnutí je nezákonné, že trpí právními a procesními vadami, tak jak to již napadl ve svém předchozím odvolání, na základě jehož odvolací orgán napadený rozsudek zrušil a věc vrátil silničnímu správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Správní orgán má za to, že v tomto řízení shromáždil dostatek důkazů, že tyto důkazy řádně vyhodnotil a na základě skutkových zjištění také rozhodl tak, jak rozhodl. Nelze ani souhlasit s odvolatelovým názorem, že má vždy přednost vlastnické právo před právem veřejným, jak se snaží ve svém odvolání tvrdit a přesvědčit správní orgány k tomu, aby žádosti bylo vyhověno. Pokud se týká napadeného postupu části řízení, kdy správní orgán vyhodnotil svědecké výpovědi, pak nezbývá, než konstatovat, že ani v této části řízení správní orgán nepochybil a při svém rozhodování vycházel z obsahu všech výpovědí a jestliže někteří svědci odpovídali na otázky neurčitě, nebo že si nevzpomínají, pak nelze považovat jejich výpověď za věrohodnou a správní orgán je vyhodnotil tak, že jsou sice v rozporu s tvrzením ostatních svědků, avšak nelze je vzít za podklad pro rozhodnutí. Odvolatel dále napadá postup správního orgánu, kdy se zabýval podmínkou přístupu k pozemkům účastníků, resp. osob, jejichž práva jsou tímto rozhodnutím dotčena. Ani v tomto případě nebyl správnímu orgánu předložen důkaz o tom, že by tyto osoby měly alternativní přístup ke svým pozemkům-zahradám, které sousední s pozemky, na kterých se nachází účelová komunikace, resp. nebylo vyvráceno tvrzení těchto osob o nutnosti přístupu. Pokud se týká napadených podkladů, které správní orgán použil v tomto řízení, pak nezbývá, než znovu konstatovat, že správní orgán se řídil zásadou hospodárnosti řízení a proto použil jako důkaz listiny označené jako Odborný posudek - technická zpráva Ing. Jaroslava Fojtácha či Zaměření veřejné účelové komunikace provedené společností Lankašová Marie s.r.o. Silniční správní orgán má za to, že výše uvedené skutečnosti, jednak tvrzené účastníky řízení a jednak zjištěné silničním správním orgánem a po provedení důkazů, o které správní orgán opřel své rozhodnutí, při kterém dbal na to, aby jím byl chráněn veřejný zájem, což zcela jistě nade vše pochybnosti je přístup vlastníkům k jejich nemovitostem, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí za použití příslušných
6
ustanovení právních předpisů, a to zejména zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. K podanému odvolání podal své vyjádření účastník řízení Rostislav Košťál, bytem Lanžhotská 83, Kostice, které doručil dne 29.9.2015. Toto vyjádření založil správní orgán do spisu, aniž by se zabýval jeho obsahem, neboť toto vyjádření nemůže mít již žádný význam pro řízení. Vzhledem k tomu, že ostatní účastníci řízení svého práva na odvolání nevyužili, zabýval se správní orgán pouze odvoláním žadatele, k němuž se vyjádřil shora uvedeným, přičemž správní orgán má za to, že odvolatel napadá rozhodnutí ze stejných či obdobných důvodů, které však nejsou důvodné, protože správní orgán se vypořádal se všemi tvrzenými skutečnostmi v celém průběhu řízení a svoje rozhodnutí taky řádně odůvodnil. Na základě těchto skutečnosti má správní orgán za to, že odvolání není důvodné.
Posouzení věci KrÚ KrÚ přezkoumal napadené rozhodnutí na podkladě souvisejícího spisového materiálu, který mu byl doručen prostřednictvím OÚ Kostice dne 29.10.2015. Jak již bylo konstatováno v předešlých rozhodnutích KrÚ, v řízení o deklaraci existence VPÚK /resp. neexistence, jako v tomto případě/ je dle ustálené správní praxe nutno v rámci komplexního posouzení věci podrobně se zabývat základními judikaturními a obligatorními znaky účelové komunikace, které je nutno naplnit pro deklaraci její existence, aby bylo možno prokázat existenci cesty či konstatovat opak. Je tudíž nezbytné, aby se příslušný správní orgán podrobně zabýval čtyřmi základními znaky účelové komunikace: 1) plnění účelu podle § 7 zákona o pozemních komunikacích cit.: „Účelová komunikace je pozemní komunikace, která slouží ke spojení jednotlivých nemovitostí pro potřeby vlastníků těchto nemovitostí nebo ke spojení těchto nemovitostí s ostatními pozemními komunikacemi nebo k obhospodařování zemědělských a lesních pozemků“; 2) stálost a patrnost v terénu § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, cit.: „Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti“; 3) souhlas vlastníka s obecným užíváním cesty veřejností: postačí konkludentní souhlas vlastníka pozemku; 4) Nutná komunikační potřeba: nesmí se jednat o tzv. cestu z pohodlí. Uvedené čtyři znaky její existence musí být splněny kumulativně – není-li splněna byť jedna z nich, nelze komunikaci deklarovat jako veřejně přístupnou. A naopak, k deklaraci neexistence VÚPK postačuje nenaplnění jednoho z uvedených znaků. S řešeným případem souvisí v minulosti proběhnuvší řízení, ve kterém KrÚ potvrdil pod č.j. JMK 63241/2012 ze dne 26.6.2012 rozhodnutí OÚ, že na pozemku p.č. 753/9 a p.č. 753/2 k.ú. Kostice existuje VÚPK. Uvedená komunikace pokračuje ve svém průběhu /přes pozemky p.č. 753/3 a p.č. 753/4, jež nejsou řešeny vůbec/ na pozemek p.č. 520/9 a 715/2, který je předmětem tohoto řízení. K uvedenému je potřeba zdůraznit, že existuje rozdíl mezi těmito dvěma řízeními, a to zejména v otázce souhlasu resp. nesouhlasu majitelů pozemků s veřejným přístupem. Taktéž další znaky již deklarované VÚPK nejsou automaticky přenosné na její další trasu, ale je potřeba je posuzovat konkrétně. Vzhledem k nesouhlasu nynějšího vlastníka předmětné cesty /odvolatel/ je otázkou, která by měla v řešení zodpovězena, a to zda je možno uvažovat konkludentní souhlas - viz judikát 5 As 27/2009-66, cit.: „Jestliže vlastník pozemku v minulosti, kdy pozemek začal sloužit jako účelová komunikace, s tímto nevyslovil kvalifikovaný nesouhlas, jde o účelovou komunikaci, vzniklou ze zákona. Stačí, aby vlastník strpěl užívání pozemku jako komunikace, v případě nesouhlasu musí však jít o aktivní jednání. Pro posouzení konkludentního souhlasu je podstatná objektivní skutečnost, tedy již samotná existence užívané cesty „od nepaměti“ a nikoliv subjektivní sdělení předchozích vlastníků“. Odvolatel se stal majitelem pozemku p.č. 520/9 v roce 2008, a to jeho odkupem od p. Heleny Rabušicové, nar. 1948,
7
Hlavní 64/24, 691 52 Kostice, která ve své svědecké výpovědi ze dne 25.9.2014 odkazuje na svědectví manžela Jana Rabušice, nar. 1942, an uvádí, že: „V době prodeje se cesta na pozemku nenacházela, pozemek užívalo JZD, přes pozemky se projet dalo, pozemky byly zanedbané, pouze vlastníci přilehlých nemovitostí si udržovali přístup k rybníku, prostorem jsem několikrát projel, dalo se tam projet, cesta tam ale nebyla“. KrÚ v posledním rozhodnutí o odvolání ze dne 18.5.2015 č.j. JMK 59877/2015 uvedl postup pro další řízení před OÚ, mj.: Pokud správní orgán neprovede veškeré důkazy navržené účastníkem řízení, musí v rozhodnutí uvést, které důkazy neprovedl a z jakého důvodu, neboť právo účastníka řízení navrhnout provedení konkrétního důkazu odpovídá povinnost orgánu veřejné moci tento důkaz provést, anebo náležitě odůvodnit, z jakého důvodu jeho provedení není nutné (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2007, č. j. 2 Afs 153/2006 - 77, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 7. 2008, č. j. 3 As 51/2007 - 84). V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaného nejsou dostatečným způsobem uvedeny obsahy důkazů, z nichž správní orgán vycházel a jejich hodnocení. Napadené rozhodnutí neobsahuje řádné hodnocení podkladů, které musí obsahovat hodnocení provedených důkazů z hlediska jejich hodnověrnosti a uvedení, proč správní orgán z určitých podkladů vycházel a z jiných nikoliv. Platí přitom, že nepostačí uvedení jednotlivých podkladů, ale je nezbytné rovněž vylíčit, jakým způsobem byly zhodnoceny, jaký jim byl přikládán význam a proč a jak byly zkonfrontovány s důkazními návrhy odvolatele. Ve spisu jsou založeny svědecké výpovědi pořízené v řízení, přičemž v odůvodnění rozhodnutí chybí jejich požadované zhodnocení. V napadeném rozhodnutí, ve kterém byl OÚ vázán právním názorem KrÚ, OÚ opakuje v zásadě stejné nedostatky. Hlavním problémem OÚ je práce s důkazy, jejich vyhodnocení. OÚ uvádí na straně 2 a 3 rozhodnutí jednotlivě důkazy, ze kterých vycházel při rozhodování. OÚ pouze konstatuje jejich obsah, ev. jaký z nich vyvodil závěr, nicméně zcela rezignuje na vysvětlení toho, jakým uvážením dospěl k uvedeným závěrům, tedy jakým postupem tyto podklady vyhodnotil. Výrok rozhodnutí tak není odůvodněn. K tomu též dále. Uvedené nedostatky samy o sobě stačí ke zrušení rozhodnutí, nicméně KrÚ se rozhodl zabývat se též námitkami odvolatele, a to z důvodu návodu pro další postup OÚ: Odvolatel uvádí: Správní orgán I. stupně nedbal pokynu odvolacího orgánu, řízení, jež vydání nového rozhodnutí předcházelo, je zatíženo vadou způsobující jeho nezákonnost, a přestože bylo odůvodnění napadeného rozhodnutí doplněno o výčet důkazů ve věci do té doby provedených, nevypořádal se správní orgán se všemi provedenými důkazy, resp. se nevypořádal s rozpory ve výpovědích svědků, jelikož někteří vyslechnutí svědci potvrzují existenci cesty, jiní nikoliv. OÚ: Pokud se týká napadeného postupu části řízení, kdy správní orgán vyhodnotil svědecké výpovědi, pak nezbývá, než konstatovat, že ani v této části řízení správní orgán nepochybil a při svém rozhodování vycházel z obsahu všech výpovědí a jestliže někteří svědci odpovídali na otázky neurčitě, nebo že si nevzpomínají, pak nelze považovat jejich výpověď za věrohodnou a správní orgán je vyhodnotil tak, že jsou sice v rozporu s tvrzením ostatních svědků, avšak nelze je vzít za podklad pro rozhodnutí. Stanovisko KrÚ: OÚ se zabývá svědeckými výpověďmi v odůvodnění napadeného rozhodnutí v rámci posuzování jednotlivých znaků VÚPK. Závěrem jeho posouzení je výstup, že se v místě nalézá VÚPK, přičemž svědecké výpovědi p. Rabušice a p. Skošníkové vyhodnotil OÚ jako velmi nepřesné, účelové a nepřesvědčivé, jejichž obsah nevyvrátil tvrzení ostatních svědků i tvrzení účastníků řízení o existenci cesty a účelu jejího využívání. KrÚ namítá, že není vysvětleno, na základě jakých úvah vyhodnotil OÚ tyto svědecké výpovědi jako nepřesné atd. Není úkolem svědka vyvracet jiné svědecké výpovědi, není to ani úkolem správního orgánu, jeho úkolem je zjistit skutečný stav věci, mj. právě na základě
8
vyhodnocení svědeckých výpovědí. Takže jsou zde svědci, jejichž výpovědi mají pomoci objasnit skutečný stav věci. Na jejich výpovědi je potřeba podívat se optikou naplnění znaků VÚPK. Například svědectví p. Bohumila Rozsypala ze dne 26.8.2014, který uvádí, že cesta byla, co si pamatuje, v terénu znatelná, i když neudržovaná, používali ji rybáři, používala se pro cestu do polí, myslivci ji používali při lovu na kachny, nikdy až do přehrazení plotem nebylo v průchodu po cestě bráněno. K tomu lze konstatovat, že z této výpovědi stran posouzení znaků VÚPK nelze vyčíst takřka nic. To, že ji používali rybáři či myslivci není plnění účelu ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích. Jestliže vedla do polí – tak kterých? A byl to jediný přístup k nim? Jak jsou tyto pozemky dopravně obsluhovány v současnosti? To, že mu nebylo bráněno v používání komunikace, není argument pro konkludentní souhlas vlastníka cesty, neboť není zodpovězeno, na co ji potřeboval p. Rozsypal užívat. Dále třeba P. Budínová uvádí, že co jí paměť sahá, cesta zde byla, měli jsme pole směrem k Lanžhotu, nebyl to žádný chodníček, ale cesta po které jezdil děda Blažek pole obdělávat s vozem, v minulosti nebyl přístup bráněn, jezdila jsem zde vozit své děti v kočárku. Čili znova – co z toho vyplývá z hlediska prokazování znaků VÚPK? Jízda s kočárkem není plnění účelu ve smyslu § 7 zákona o pozemních komunikacích. Děda Blažek jezdil s vozem /zřejmě taženým koňmi/ – je to argument naplnění ust. § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, cit.: „Pozemní komunikace je dopravní cesta určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti“? A jezdil do polí i jinudy? V minulosti nám vstupu na cestu nebylo bráněno – je toto souhlas s veřejným užíváním cesty, tak jak je definována v ust. § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích? K čemu p. Budínová používala cestu? Odkud kam se přepravovala? Dále např. z výše uvedeného sdělení předešlého vlastníka předmětného pozemku /Rabušicovi/ by se dalo usuzovat, že v místě nebyla VÚPK, která by splňovala parametry stanovené v plnění účelu podle § 7 zákona o pozemních komunikacích a dále podmínku stálosti a patrnosti v terénu. Jednalo by se tak spíše o pozemek umožňující omezený pohyb motorových vozidel po volném terénu, kterému nebylo bráněno, nicméně nejednalo se o cestu dle ust. § 2 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích, tj. dopravní cestu určená k užití silničními a jinými vozidly a chodci, včetně pevných zařízení nutných pro zajištění tohoto užití a jeho bezpečnosti. OÚ tuto výpověď bez dalšího označil jako nepřesvědčivou. Ve svědeckých výpovědích se opakuje jako jednoznačná jedině snad informace, že nikomu nebylo v pohybu po cestě bráněno do doby postavení oplocení. Je tedy na místě otázka, jestli lze hovořit o prokázání konkludentního souhlasu vlastníka předmětné komunikace. Ovšem vzhledem k tomu, že svědci dle svých výpovědí mají na mysli spíše užívání pozemku nikoliv jako komunikace, tedy spojnice odněkud někam, ale spíše jako odpočinkové zóny /rybáři, lovci, kočárek/, vyjma tedy majitelů výše uvedených souvisejících nemovitostí, je tato interpretace sporná. Dále - jestliže svědci mluví o používání cesty v souvislosti s přístupem zemědělské techniky k polím, zde pak chybí zhodnocení tohoto tvrzení z hlediska ev. dalších možností přístupu, které by měl provést správní orgán - tedy OÚ. Lze se jen domýšlet, že jestliže jsou pole dále obhospodařována i přes stavbu plotu na komunikaci před několika lety, zjevně cesta do polí okolo rybníka pod zahradami nikomu ze zemědělců nechybí. V podobném duchu bude nutno znova rozebrat všechny svědecké výpovědi, popř. je doplnit. OÚ jako důkaz pro existenci konkludentního souhlasu téže uvádí listinu předloženou účastníkem řízení R. Košťálem, a to kupní smlouvu ze dne 11.4.2008 na pozemek odvolatele, k čemuž OÚ uvádí, že žadatel koupil pozemky již ve stavu, kdy se na nich nacházela cesta. KrÚ k dokumentu uvádí, že se v něm sice vyskytuje ustanovení, že: “Kupující prohlašuje, že je mu stav kupovaných pozemků dobře znám a takto je bez výhrad přijímá do svého vlastnictví“. KrÚ není jasné, kde z tohoto OÚ vyčetl souhlas s existencí veřejného užívání směňovaného pozemku. Úplně stejně se z této věty dá vyčíst i to, že si obě strany nebyly vědomy nějakého veřejného břemene. Dalším důkazem má být dle OÚ kopie geometrického plánu ze dne 5.3.1968, na němž je dle OÚ cesta na předmětných pozemcích zřetelně vyznačena. K tomu KrÚ dodává jen tolik, že se jedná o rozdělení pozemků geometrickým plánem, přičemž při porovnání s GP Ing. Lankašové, kde byl zaměřován průběh cesty, je patrný významný rozdíl. Zde je na místě otázka stálosti cesty v terénu, spíše to vypadá, že se průběh cesty
9
/vyjetých kolejí/ měnil v čase v jakémsi rámci, daném únosností terénu je tomu obvyklé v těchto případech.
v závislosti na počasí, jak
Odvolatel uvádí: Správní orgán I. stupně dle mého názoru též nesprávně vymezil okruh účastníků řízení a připustil jako svědka Danu Vlašicovou. Stanovisko KrÚ: v řízení je doručováno veřejnou vyhláškou z důvodu neomezeného počtu účastníků, čili se za účastníka řízení může přihlásit kdokoliv, kdo se cítí předmětem řízení dotčen, tedy kdo cestu používá. OÚ zvolil dvojí doručování - jednak jmenovitě a jednak veřejnou vyhláškou, lze se domýšlet, že z důvodu rozlišení vztahu účastníků řízení k předmětu řízení. Na svědectví p. Vlašicové je tak možno pohlížet jako na stanovisko účastníka řízení. Na podstatě věci to nic nemění, neboť všichni svědci mohou být více či méně zainteresováni na výsledku řízení, a v důsledku můžou požívat práv účastníků řízení. Od toho je správní orgán, aby si tyto vstupní údaje správně vyhodnotil. Odvolatel uvádí: jedním z důkazů, o který je opakovaně opřen závěr napadeného rozhodnutí, je vyjádření účastníků řízení ze dne 26.11.2012 - vyjádření účastníků na místním šetření konaném dne 29.11.2012 a dále čestné prohlášení ze dne 26.11.2012. O tyto důkazy správní orgán I. stupně opakovaně opírá svoje závěry, přestože jde o tvrzení osob majících zájem na tom, jak řízení dopadne. Stanovisko KrÚ: právem účastníka řízení je hájit svůj zájem, předkládat důkazy a navrhovat jejich provedení. Úkolem správního orgánu je jejich nestranné posouzení. Právo navrhovat důkazy v řízení měl i odvolatel, který v odvolání uvádí, že je třeba opřít učiněná skutková zjištění o důkazy, nikoli o tvrzení účastníků řízení. Přitom není jasné, jaké důkazy má odvolatel na mysli, když sám žádné důkazy nenabízí, pouze navrhl svědky, kteří mají taktéž jakýsi interes /bývalý majitel/ na výsledku řízení, to zn. totéž, co je jím samým vytýkáno svědkům opačné strany. Nehledě na to, jak je uvedeno výše, že hranice mezi svědky a účastníky řízení jsou v tomto řízení poněkud rozostřené. Doklad pořízený účastníkem řízení R. Košťálem ze dne 26.11.2012, kde je stanovisko povětšině majitelů sousedních nemovitostí, nelze považovat za jednoznačný důkaz, jedná se pouze o jeden z podkladů, který nebyl pořízen správním orgánem, kterýžto navíc bez zdůvodnění zamítl svědka odvolatele v této záležitosti. Z uvedeného dokladu lze vyčíst pouze to, že respondenti potvrzují, že kolem rybníka vede účelová komunikace, což je tvrzení, které je z hlediska posuzování existence znaků VÚPK poněkud vágní. Odvolatel uvádí: jedinými důkazy, které by mohly jako důkazy sloužit, je Zaměření veřejné účelové komunikace provedené společností Lankašová Marie, s.r.o., a dále pak Odborný posudek Ing. Jaroslava Fojtácha. Oba tyto důkazy jsou však vytrženy z kontextu dříve proběhlého řízení sp. zn. 131/10 a 133/10, tedy řízení proběhlého před 5 lety. Tedy nic nevypovídají o stavu ke dni rozhodnutí ve věci samé v roce 2015. Stanovisko KrÚ: posudek Ing. Fojtácha se zabývá pouze nemovitostmi p. Štěpánkové a p. Košťála, což samozřejmě není přenosné pro toto řízení, neboť nejsou obsluhovány z řešeného úseku předmětné komunikace, který je obsahem žádosti. Dá se pouze dovozovat, že ostatní nemovitosti na tom budou s přístupem z ul. Lanžhotské obdobně /k tomu viz níže/. KrÚ považuje použitelné pro toto řízení pouze geometrické zaměření cesty Ing. Lankašové, kterou je možno dokladovat znatelnost komunikace v terénu na předmětném pozemku, tak jak se jevila v době zhotovení GP, ostatně tak to bylo myšleno i v předchozím rozhodnutí. Z tohoto zaměření nicméně nelze odvozovat stálost komunikace v terénu, to by mělo být předmětem dalšího šetření OÚ. Odvolatel uvádí: Za dané situace nebylo stále objasněno, zda se nejedná o cestu z pohodlí, přestože vlastníci pozemků mají na tyto přístup i odjinud. K tomu je nutno uvést, že všechny přilehlé pozemky dotčených účastníků řízení tvoří jeden funkční celek s jejich rodinnými domy postavenými v uliční části a jsou přístupné z veřejné účelové komunikace s asfaltovým povrchem v ulici Lanžhotské. V dané případě tedy jednoznačně jde na mých pozemcích o tzv. cestu z pohodlí, která nepožívá ochrany zákona. Všichni dotčení vlastníci mají tedy ke svým nemovitostem přístup po svých pozemcích. Důkaz, kterým stran splnění této podmínky správní orgán prvního stupně argumentuje v podobě listiny označené jako Odborný posudek - technická zpráva lng. Jaroslava Fojtácha, jednak
10
nebyl opatřen pro toto řízení, jednak je též staršího data a nezachycuje stav aktuální v době vydání napadeného rozhodnutí. Stanovisko KrÚ: Co se týče alternativního přístupu k nemovitostem na p.č. 753/5, 753/6, 758/8 vše v k.ú. Kostice /žádné další připojení nemovitostí předmětný úsek komunikace neřeší/, resp. náročnosti stavebních úprav vjezdů z ul. Lanžhotské, tímto aspektem věci se OÚ vůbec nezabýval, čili OÚ posoudí, zda nebude nezbytné provést šetření, jestli je tento přístup možný, ev. zda stavební úpravy provedené tak, že je fakticky znemožněn přístup z ul. Lanžhotské do zahrad, byly provedeny v souladu s původní PD resp., zda a kdy byly přístavby a terénní úpravy povoleny, tedy jestli si sami vlastníci nemovitostí vědomě neznemožnili horní přístup do zahrad. Posudek Ing. Fojtácha se dotýká nemovitostí mimo řešený úsek komunikace. Z tohoto hlediska je důležité i prohlášení odvolatele o tom, že jeho pozemky, které sdílejí stejnou terénní konfiguraci se sousedními nemovitostmi, jsou dle jeho sdělení přístupné z uliční části. Je na posouzení OÚ jaký je skutečný stav a důvod proč a zdali tomu tak je. OÚ si musí aktivně opatřovat důkazy tak, aby zjistil skutečný stav věci, nelze pasivně vyčkávat, tak jak o tom svědčí jeho stanovisko k odvolání – cit: „Ani v tomto případě nebyl správnímu orgánu předložen důkaz o tom, že by tyto osoby měly alternativní přístup ke svým pozemkůmzahradám, které sousední s pozemky, na kterých se nachází účelová komunikace, resp. nebylo vyvráceno tvrzení těchto osob o nutnosti přístupu“. Není jasné, jakým způsobem by měl odvolatel prokazovat uvedené, zde je důkazní břemeno na dotčených účastnících řízení, v jejichž zájmu je omezení vlastnického práva odvolatele. Odvolatel uvádí: správní orgán I. stupně v závěru odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že „ve svém rozhodnutí dbal na to, aby byl chráněn veřejný zájem, což zcela jistě nade vše pochybnosti je přístup vlastníkům k jejich nemovitostem". Stanovisko KrÚ: jak OÚ dospěl k tomuto postulátu, není v rozhodnutí vysvětleno, v každém případě jak již bylo uvedeno, při prokazování existence VÚPK je zavedena ustálená správní praxe, že musí být kumulativně splněny čtyři podmínky její existence. Účelem takto nastaveného procesu je mj. ochrana vlastnického práva, to zn. vyloučení jeho omezení /např. veřejným zájmem/ nad míru nezbytně nutnou. Podle Ústavního soudu (sp. zn. II. ÚS 268/06) se totiž z dnešních hledisek posuzování legitimních omezení základních práv jedná o nezbytnou podmínku proporcionality omezení. Zjednodušeně řečeno, existují-li jiné způsoby, jak dosáhnout sledovaného cíle (zajištění komunikačního spojení nemovitostí), aniž by došlo k omezení vlastnického práva, je třeba dát před omezením vlastnického práva přednost těmto jiným způsobům. Shrnutí KrÚ: OÚ, aby mohl zamítnout žádost o deklaraci neexistence VÚPK na pozemcích odvolatele, musel by prokázat naplnění všech čtyř znaků VÚPK. Jak je podrobně uvedeno výše, OÚ v řízení jednoznačně neprokázal ani jeden z požadovaných znaků. KrÚ konstatuje z obsahu spisu a průběhu správního řízení, že ačkoliv je korespondence v řízení vedena i prostřednictvím veřejné vyhlášky, tj. pro neznámý počet účastníků řízení, řešená věc se v podstatě dotýká pouze majitelů přilehlých pozemků k předmětné komunikaci - Kaňovi, Hlavatí, Kuhnovi a Hrnčířovi. Nebyl jednoznačně prokázán zájem veřejnosti na využívání předmětné komunikace /za takový důkaz nelze považovat doklad pořízený účastníkem řízení R. Košťálem ze dne 26.11.2012 –viz výše/. Co se týká ostatních účastníků řízení, kterým bylo doručováno jmenovitě /bři Košťálovi, Vlašic atd./, není zcela jasné, jaký je jejich právní zájem na výsledku řízení, neboť jejich nemovitosti jsou obsluhovány z jiné části komunikace. Z tohoto pohledu se věc jeví spíše jako soukromoprávní spor. KrÚ, aniž by předjímal výsledek dalšího řízení, konstatuje, že uvedeným není řečeno, že pokud snad dojde k potvrzení neexistence VÚPK dle žádosti, měli by majitelé přilehlých zahrad používat připojení své nemovitosti z ul. Lanžhotské. Je tím jen řečeno, že to, jak jsou či byli zvyklí jezdit do své zahrady, není žádný veřejný zájem. Veřejným zájmem z hlediska zákona o pozemních komunikacích není ani užívání soukromého pozemku na venčení
11
psů, střelbu na kachny, rybolov či procházky po břehu rybníka, jak je možno dočíst se ve svědeckých výpovědích. Vlastníkům sousedících nemovitostí nicméně nic nebrání pokusit dohodnout se s majitelem pozemku, či podniknout kroky k soukromoprávní ochraně svého domnělého práva. Napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí. KrÚ proto rozhodnutí postupem ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu zrušil pro vady řízení a věc vrací OÚ k dalšímu řízení, kterýžto je vázán právním názorem, který vyslovil KrÚ v tomto rozhodnutí. OÚ v dalším řízení vytčené vady napraví či zajistí jejich napravení.
Poučení o odvolání Toto rozhodnutí o odvolání je konečné. Podle ustanovení § 91 odst. 1 správního řádu, proti tomuto rozhodnutí o odvolání se nelze dále odvolat.
Otisk úředního razítka
Ing. Jiří Masařík, v.r. vedoucí oddělení pozemních komunikací odboru
Za správnost vyhotovení: Ing. Eduard Hanzlovič oprávněná úřední osoba Počet listů rozhodnutí: Počet příloh/listů příloh:
13 -
12
Rozdělovník: - odvolatel: p. Jaroslav Darmovzal, Lanžhotská 95, 691 52 Kostice vz. Mgr. Martinem Pisarovičem, advokátem, nám. T.G.M. 17, 690 02 Břeclav /DS - IČ 66257034/ - další účastníci řízení:
Rostislav Košťál, Lanžhotská 611/83, 691 52 Kostice Jindřich Košťál, Na Valtické 660/49, 691 41 Břeclav Libuše Štěpánková, Lanžhotská 612/81, 691 52 Kostice Libor Vlašic, Lanžhotská 85, 691 52 Kostice Radka Hrnčířová, Lanžhotská 87, 691 52 Kostice Anna Kuhnová, Lanžhotská 89, 691 52 Kostice Miroslav Hlavatý, Lanžhotská 91, 691 52 Kostice Božena Hlavatá, Lanžhotská 91, 691 52 Kostice Jiří Kaňa, Lanžhotská 93, 691 52 Kostice Marie Kaňová, Lanžhotská 93, 691 52 Kostice František Gajda, Lanžhotská 97, 691 52 Kostice
Obec Kostice, nám. Osvobození 445/14, 691 52 Kostice /DS - IČ 0028327 / -
ostatní účastníci řízení: veřejnou vyhláškou dále obdrží: Obecní úřad Kostice, nám. Osvobození 445/14, 691 52 Kostice (včetně spisu č.j. OÚ 343/2012)
Toto rozhodnutí musí být vyvěšeno na úřední desce OÚ Kostice a KrÚ JMK po dobu nejméně 15 dnů. Rozhodnutí je oznámené 15. den po vyvěšení na úřední desce KrÚ JMK.
Obsah rozhodnutí bude zveřejněn též způsobem umožňujícím dálkový přístup.
Vyvěšeno dne:………………………………………………
Sejmuto dne:…………………………………………….
Zveřejněno způsobem umožňujícím dálkový přístup dne:…………………………………………………………………….
Razítko, podpis:………………………………………………………………………………………………………………………………….
13
