KRAJINNĚ-EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ MOHUTNÝCH DŘEVIN V ČR

Mendelova univerzita v Brně Lesnická a dřevařská fakulta Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie

KRAJINNĚ-EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ MOHUTNÝCH DŘEVIN V ČR DISERTAČNÍ PRÁCE

VYPRACOVALA: ING. JAROMÍRA DRESLEROVÁ ŠKOLITEL: DOC. DR. ING. PETR MADĚRA

BRNO 2011

OBOR: FYTOLOGIE LESA

Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma „Krajinně-ekologické hodnocení významných dřevin v ČR“ zpracovala sama a uvedla všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje disertační práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor kvalifikační práce se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace.

V Brně, dne: 30.9.2011

Ing. Jaromíra Dreslerová

Věnováno Svým rodičům a babičce

Poděkování Poděkování patří zejména školiteli Doc. Dr. Ing. Petru Maděrovi za odborné vedení a cenné připomínky při zpracování práce. Dále Ing. Romanovi Gebauerovi, Ph.D. za pomoc při odběru vzorků v terénu, Ing. Bohumilu Rešovi a AOPK ČR v Praze za propůjčení databáze Památných stromů, paní Ing. Veronice Vlčkové, Csc. a Doc. Ing. Antonínu Bučkovi, Csc. za poskytnutí databáze Biogeografického registru, Ing. Tomášovi Mikitovi, Ph.D. při tvorbě mapových výstupů, Ing. Danielovi Volaříkovi, Ph.D. za pomoc při vyhodnocování dendrochronologických dat a také firmě Geodis – jmenovitě Ing. Milošovi Tejkalovi za pomoc při vyhotovení a zpracování 3D leaserových skenů stromů. Velké díky patří především mým rodičům, babičce, bratrovi a kolegovi Danielu Volaříkovi za upřímnou podporu a motivaci.

Práce vznikla s podporou grantů: - GA ČR (reg.č.526/03/H036) - v rámci projektu „Současný stav a trendy vývoje lesů v kulturní krajině“ - LČR a.s. - Krajinné úpravy v lesích LVA - v rámci projektu Obnova solitérů na Pohansku– „Zhodnocení současného stavu a návrh péče o mohutné dřeviny vybrané části BR Dolní Morava“ - FRVŠ (č. FR470381/1102/414) – v rámci projektu „Metoda určení věku mohutných stromů na příkladu dubu letního v Dyjsko-moravské a Oderské nivě“ - výzkumný záměr LDF MZLU - MŠMT ČR (reg.c. MSM 6215648902/01/05/02) – v rámci dílčího úkolu „Charakteristika stavu a vývoje nivních geobiocenóz moravských luhů“

ABSTRAKT Krajinně-ekologické hodnocení významných dřevin v ČR Význam dřevin v krajině i ve městech v posledních letech roste. Za významný strom je nutno považovat každou dřevinu, která na dané lokalitě vyniká svými růstovými parametry nad ostatními jedinci svého druhu. Předkládaná disertační práce je zaměřena na krajinněekologické hodnocení významných dřevin a je sestavena z několika navazujících částí. První část se zabývá nejobsáhlejší databází významných a mohutných dřevin v ČR, kterou je bezesporu Seznam památných stromů AOPK ČR. Propojením databáze s informacemi z Biogeografického registru, bylo možno vyhodnotit informace o výskytu a četnosti nejmohutnějších dřevin ve zvolených biogeografických jednotkách a jakých mohou dorůst maximálních rozměrů na různých stanovištních podmínkách. Další část práce je zaměřena na rozsáhlou inventarizaci a hodnocení významných dřevin na zvoleném území Soutoku v Dyjsko-moravské nivě. Celoplošným terénním šetřením bylo vymapováno 941 jedinců náležejících 21 druhům. U každého jedince byly zaznamenány údaje o obvodu kmene v prsní výši, výšce, zdravotním stavu, fyziologickém stáří a zaměřeny souřadnice pomocí GPS. Vytvořená databáze byla propojena s mapovými výstupy. Na základě inventarizace u vybraných zástupců dubu letního (Quercus robur L.) bylo provedeno podrobné sledování dendrologických charakteristik a růstových změn v nadzemní části (koruny a kmene), které byly následně vztažené k obvodovým kategoriím, biotopu a fyziologickému stáří dle READA (2000). Dále byly vyhodnoceny změny v architektuře koruny a zhodnocen tloušťkový přírůst u dubu letního (Quercus robur L.) v senescentních stádiích vývojového cyklu. Díky čemuž byly rozšířeny poznatky o průběhu radiálního růstu, o změnách v korunové části dřeviny v závěrečných fázích fyziologického stáří a vytvořen růstový model dubu letního s možností odhadu věku u mohutných dřevin. Na závěr práce je popsána navržená metodika plánu péče pro mohutné a stárnoucí dřeviny, s cílem zajistit jejich trvalou existenci v krajině. Klíčová slova: významné dřeviny, mohutné dřeviny, památné stromy, dub letní (Quercus robur L.), fyziologické stáří, senescence, tloušťkový přírůst, veterán, návrh péče, inventarizace dřevin

ABSTRACT Landscape-ecological assessment of important woody plants in the Czech Republic The importance of woody plants in the landscape and in cities has been growing in recent years. Each tree which excels by its growth parameters over the other trees of its species in the given area is to be considered a remarkable tree. The presented dissertation thesis is focused on landscape-ecological assessment of remarkable trees from the perspective of the achieved growth and particularly girth dimensions, to assess the diameter increment with the change of the above-ground part of the tree and to create a growth model of English Oak demonstrating the aging process. The most comprehensive database of important and massive woody species is undoubtedly the list of memorable trees of AOPK CR (Agency for Nature Conservation and Landscape Protection of the Czech Republic). After connecting the database with information from biogeographical registry, it was possible to evaluate new information regarding the occurrence and frequency of the most massive woody species in the selected biogeographic units and what the maximum sizes which can be reached in different habitat conditions are. Another part of the paper focuses on the extensive inventory and assessment of remarkable trees on the selected area of the Confluence in the Dyje-Morava floodplain; this knowledge is then used for further evaluation. In particular regarding selected specimens of English Oak (Quercus robur L.), a detailed monitoring of dendrology characteristics and growth changes in the above-ground parts (the crown and the trunk) was carried out, focusing on massive specimens, and subsequently related to the girth characteristics, habitat and physiological age according to READ (2000). In the final section the changes in the crown architecture are analysed and the diameter increment of English Oak (Quercus robur L.) in senescent stages of development cycle is evaluated, allowing for an extension of knowledge of the radial growth and changes in the crown of the trees at the final stages of physiological age and a growth model of English Oak was created to allow for an estimation of age of the massive specimens. In conclusion, the proposed methodology of a treatment plan for monumental and aging specimens to ensure their continued existence in the landscape is described. Keywords: remarkable and monumental trees, English Oak (Quercus robur L.), physiological age, senescence, diameter growth, veteran, treatment plan, tree inventory, memorable tree

OBSAH

OBSAH 1. ÚVOD …………………………………………………………………………………… 8 2. CÍL PRÁCE …………………….……………………………………………………... 10 3. LITERÁRNÍ PŘEHLED ……………………………………………………………... 11 3.1. Základní pojmy ………………………………………….…………………………… 11 3.2. Význam dřevin …………………………………………….…………………………. 13 3.3. Památné stromy …………………………………………….………………………… 14 3.4. Význam stromů v krajině …………………………………………….………………. 16 3.5. Morfologické vlastnosti a ontogeneze dřevin ……………………….……………….. 17 3.6. Analýza nadzemní části dřeviny ……………………………………………….…….. 20 3.7. Růst …………………………………………………………………………………... 21 3.8. Faktory ovlivňující růst dřevin …………………………………………….…………. 27 3.9. Starý strom a stárnutí ………………………………………………….…………….... 31 3.10. Metody ke stanovení stáří stromu ………….……………………………………….. 34 3.11. Morfologická a fenologická charakteristika dubu letního (Quercus robur L.) ……... 36 4. MATERIÁL A METODY ……………………………….………….………………... 39 4.1. Hodnocení významných dřevin ČR ………………………………….…………….. 39 4.1.1. Hodnocení rozsáhlé databáze památných stromů ČR ……………………… 39 4.1.2. Biogeografický registr ………………………….…………………………... 39 4.2. Inventarizace významných dřevin na modelovém území ………………………… 42 4.2.1 Charakteristika hodnocení dřevin ……………………….…………………... 43 4.3. Metodika hodnocení vybraných charakteristik u zástupců dubu letního (Quercus robur L.) ……………………………………………………………………….. 45 4.3.1. Hodnocení základních biometrických parametrů …………………………... 45 4.3.2. Hodnocení růstových charakteristik nadzemní části dřevin ………………... 50 4.3.3. Opakovaná měření za účelem zjištění závislosti věku na obvodu …………. 50 4.3.4. 3D skenování vybraných solitérních jedinců ……………….……………… 52 5. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ ………………………………………... 56 5.1. Obecná charakteristika ……………………………………………………………... 56 5.2. Historický vývoj krajiny ……………………………………………………………. 57 5.3. Charakteristika širších územních vztahů …………………………………………. 59 5.4. Přírodní podmínky ………………………………………………………………….. 61 6. VÝSLEDKY …………………………………………………………………………… 68 6.1. Hodnocení významných dřevin ČR .……………………………………………….. 68 6.1.1. Hodnocení databáze památných stromů ČR ………………………………... 68 6.1.1.1 Hodnocení současného stavu významných dřevin ………………... 70 6.1.1.2 Zastoupení dle zařazení do evidovaných položek ………………… 73 6.1.1.3 Hodnocení ve vztahu k nadmořským výškám …………………….. 77 6.1.2. Hodnocení dle biogeografického hlediska …………………………………. 78 6.1.2.1 Vegetační stupně a ekologické řady ………………………………. 78 6.1.2.2 Biogeografického členění (CULEK ET. AL. 1996) ……………….…. 92 6.1.3. Hodnocení vybraných významných dřevin dle druhů ……………………… 94 6.1.4. Hodnocení druhu dubu letního (Quercus robur L.) ………………………... 99 6.1.5. Souhrn .…………………………………………………………………….. 108

5

OBSAH

6.2. Inventarizace významných dřevin na modelovém území ……………………….. 109 6.2.1. Růstové parametry evidovaných dřevin …………………………………... 110 6.2.2. Hodnocení současného stavu evidovaných dřevin ………………………... 110 6.2.3. Výskyt evidovaných dřevin dle stg v příbřežním pásmu řeky Dyje ……… 113 6.2.4. Hodnocení dle biotopů ……………………………………………………. 114 6.2.5. Hodnocení dřevin dle druhů ………………….…………………………… 120 6.2.6. Souhrn …………………………………………………………………….. 129 6.3. Charakteristika ontogenetických stádií, struktury populace mohutných jedinců a predikce jejího vývoje na příkladu dubu letního (Quercus robur L.) .…... 130 6.3.1 Podrobné hodnocení dubu letního (Quercus robur L.) na modelovém území ……………………………………………………………….. 130 6.3.2. Hodnocení biometrických charakteristik na vybraných exemplářích dubu letního (Quercus robur L.) z území CHKO Poodří a Dyjsko-moravské nivy …... 138 6.3.2.1. Hodnocení dle obvodových kategorií ………………………….... 138 6.3.2.2 Hodnocení dle biotopů ………………………………………….... 145 6.3.2.3 Hodnocení dle fyziologického stáří …………………………….... 150 6.3.3. Etapy stárnutí u dubu letního (Quercus robur L.) a podrobná charakteristika stádií fyziologického stáří (D,E,F,G) ……………………………………….…… 155 6.3.3.1 Etapy stárnutí dubu letního (Quercus robur L.) …………………. 155 6.3.3.2 Podrobná charakteristika fyziologických stádií …………………. 158 6.3.4. Metoda odhadu věku mohutných jedinců ………………………………….167 6.3.4.1 Metoda odhadu stáří dle hustoty letokruhů ……………………… 167 6.3.4.2. Metoda odhadu stáří dle růstové funkce ………………………… 170 6.3.4.3 Srovnání metod pro odhad stáří ………………………………….. 174 6.3.5. Možnosti využití 3D skenů solitérních jedinců …………………………… 176 6.3.5.1 Biometrické charakteristiky ……………………………………… 177 6.3.5.2 Nedestruktivní metoda stanovení biomasy ………………………. 180 6.3.6. Souhrn …………………………………………………………………….. 185 6.4. Návrh a principy trvale udržitelné péče o významné dřeviny ………………….. 186 6.4.1. Metodika návrhu péče …………………………………………………….. 186 6.4.2. Rámcové zásady péče a návrh péče dle kategorií ………………………… 188 6.4.3. Kategorizace dřevin na modelovém území v Dyjsko-moravské nivě …….. 191 6.4.4. Návrh péče a problematika obnovy některých významných druhů ………. 194 6.4.5. Návrh péče pro modelové území dle biotopů …………………………….. 198 6.4.5.1 Solitérní stromy ………………………………………………….. 198 6.4.5.2 Významné dřeviny v porostu …………………………………….. 200 6.4.5.3 Druhová skladba …………………………………………………. 200 6.4.6. Návrh na vyhlášení památných stromů a jejich arboristická péče ………... 201 6.4.6.1 Zásady arboristické péče ………………………………………… 202 6.4.6.2 Návrhy na vyhlášení památných stromů ………………………… 205 6.4.7. Souhrn …………………………………………………………………….. 208 7. DISKUZE ……………………………………………………………….……………. 209 7.1. Památné stromy ……………………………………………………….…………… 209 7.1.1. Růstové charakteristiky památných stromů ……………………………..... 210 7.1.2. Srovnání zjištěných růstových charakteristik památných stromů s publikovanými údaji …………………………………………………………… 212 7.1.3. Porovnání zjištěných údajů o památných stromech ČR s cizinou ………... 213 7.1.4. Hodnocení dle biogeografického hlediska ……….……………………….. 216 7.1.5. Hodnocení růstových charakteristik dubu letního (Quercus robur) ……….218

6

OBSAH

7.2. Inventarizace významných dřevina na lokalitě Soutok …………………………. 220 7.2.1. Hodnocení aktuálního stavu významných dřevin lokality ………………... 220 7.2.2. Porovnání diverzity dle STG v příbřežních pásech hlavních toků Dyje a Odry ………………………………………………………….……... 224 7.2.3. Porovnání dosažených růstových rozměrů dřevin s inventarizací v povodí Odry, v CHKO Poodří, CHKO Litovelsko Pomoraví a v Dyjsko-moravské nivě . 225 7.2.4. Srovnání Dyjsko-moravské nivy s cizinou ………………………………... 227 7.2.5 Význam a ochrana dubu letního (Quercus robur L.) na lokalitě ………….. 228 7.3. Růstové charakteristiky a stanovení stáří ……………………………………….. 231 7.3.1. Hodnocení průběhu radiálního růstu ……………………………………… 231 7.3.2. Hodnocení změn velikosti nadzemní části koruny ………………………... 234 7.3.3. Hodnocení metod pro odhad stáří ………………………………………… 236 7.3.4. Hodnocení 3D skenů ……………………………………………………… 239 7.4. Srovnání přístupu k ochraně mohutných dřevin a nové metody k ochraně významných druhů ……………………………………………………………………... 242 7.4.1. Zastoupení stromů veteránů v České republice a Anglii ………………….. 245 7.4.2. Principy přístupu k ochraně stromů ……………………………………….. 246 8. ZÁVĚR ……………………………………………………………………………….. 250 9. SUMMARY …………………………………………………………………………... 257 10. LITERATURA ……………………………………………………………………... 264 11. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ……………………………………………... 289 12. SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ ……………………………………….…….. 290 13. SEZNAM PŘÍLOH ………………………………………………………………… 298

7

ÚVOD

1. ÚVOD Pod označením významné stromy, jsou v celosvětovém měřítku považovány všechny dřeviny, které dosahují neobvyklých růstových rozměrů, vysokého stáří, netradičního vzhledu nebo se k nim pojí nějaká historická či aktuální událost. Současně se tyto dřeviny výrazně podílejí na tvorbě charakteru území, jsou nezbytnou součástí mnoha procesů probíhajících v krajině a úzce navazují na řadu přírodních i antropických prvků (KOLAŘÍK 2003). Pro tvorbu specifického krajinného rázu jsou samozřejmě nejzajímavější stromy dlouhověké, které vytrvají na stanovišti několik lidských generací a zapíší se tak do paměti krajiny. Mohutné dřeviny se svým zjevem a svojí výjimečností stávají výkladní skříní kladných vlastností stromů a přispívají tak k jejich vnímání. Památné stromy jsou v tomto kontextu pak doslova národním pokladem, který se vytváří po celá staletí, a proto je nutné se zabývat péči o tyto jedince a jejich ochranou. V České republice je tak evidováno více než 20 tisíc památných stromů a o dalších stovkách zajímavých stromů vědí jenom místní znalci. Již na začátku minulého století se mohutnými stromy zabýval J.E.Chadt, který jejich význam a důležitost popsal ve své knize „Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku“ následujícími slovy: „V různých krajích zemí koruny české zříme staré velikány (stromy), němé to svědky dávné a dávné minulosti. Valná část těchto starých stromů jsou zbytky bývalých hlubokých lesů, pralesů, jimiž naše vlast oplývala druhdy měrou velmi hojnou. Velká většina prastarých velikánů vyniká značnými, ba obrovitými rozměry obvodu, průměru a výšky. Mnohé z nich vyznačují se vysokým stářím. Jiné jsou známy historickými zmínkami v knihách pamětních a ve spisech historických, kde se k nim druží různé pověsti, nebo dle pověsti zasazené byly na paměť nějaké význačné události. Některé stojí u bývalých stezek zemských (cest), u stavení, u kapliček, u křížů a mají pověšené na kmenech obrazy svatých, jež náš lid rád na ně zavěšuje. Další odedávna byly mezními znameními – stromy hraničními. Právem předkové naši prokazovali starým a památným stromům úctu velikou. Přátelé přírody měli by pamětníky ty vzíti v ochranu a poukázati na sobecké jich ničení a dle možnosti zameziti jich vymýcení“ (CHADT 1913). Nejpřirozenějším biotopem mohutných a starých stromů jsou lužní stanoviště a pralesovitá lesní společenstva. Jednou takovou lokalitou je oblast Soutoku v Dyjskomoravské nivě, která vyniká vysokou hustotou významných a mohutných stromů, které vytvářejí neopakovatelný přírodní ráz tamní krajiny. Vzhledem k věku přesahujícím mnohdy několik set let, jsou nepochybně zbytky původních lokálních populací, čímž se stávají neocenitelně důležité pro zachování genetické rozmanitosti autochtonních druhů dřevin. Narazíme-li na významného jedince, u kterého se dle FAY (2002) při jeho zhlédnutí neubráníme pocitu nadšení, obdivu a překvapení, hned nás napadá, jakého je asi stáří či jestli může dorůst ještě většího vzrůstu. Jedná se bezesporu o informace, které by měly být známy a zaznamenány u každého exempláře. Určitou nevýhodou při sledování růstových charakteristik je fakt, že vazba mezi růstem a stářím je u dřevin volnější. Často stejně velcí jedinci bývají v různých vývojových fázích a i naopak, různě velcí jedinci mohou být ve stejné vývojové fázi (SLAVÍKOVÁ 1996), což musíme mít neustále na paměti.

8

ÚVOD

Faktory ovlivňující růst i věk dřevin, je nejen vliv prostředí a stanovištních podmínek, ale také jejich geneticky zakódováná informace o životnosti, to jest jakého maximálního stáří se mohou dřeviny dožít. Rozlišujeme dřeviny krátkověké (též zvané rychlorostoucí) a dlouhověké. Například u topolu se považuje 300 let za vysoké stáří, kdežto zástupci některých druhů lip teprve dospívají. Některé břízy hynou již po čtyřiceti letech svého života, kdežto takový dub letní (Quercus robur L.) může existovat 300 – 500 let (ČERVENKA, CIGÁNOVA 1989) a olivovníky nebo sekvoje mohou být naživu až neuvěřitelných 3000 - 4000 let (NORIS 2011, MUSIL, HAMERNÍK 2007). Bohužel v dnešní kulturní a značně obhospodařované krajině většina dřevin nemá příležitost se maximálního stáří ani rozměrů dočkat (DAVIES ET.AL 2000, DAGLEY ET.AL. 2001). Pro trvalou přítomnost věkovitých stromů je nezbytně nutná náležitá péče a ochrana, která by zajistila přítomnost různých věkových stádií stromů v krajinném segmentu (READ 2000, HÖSTER 1999). Navrh péče a ochrany zpravidla vychází z aktuálního zdravotního stavu daného jedince, který je bezesporu spjat s vnějšími vlivy a s ontogenetickým stádiem, ve kterém se nachází. Proto je velmi důležité pochopit a sledovat průběh senescentní fázi vývoje dřevin, ikdyž ve většině odborných publikací se jedna o prozatím opomíjenou problemtiku. V arboristickém oddvětví by se dalo využít zjištěných poznatků (o růstu a o průběhu stárnutí) k prevenci před možnými riziky spojenými se starými a mohutnými exempláři, a tím k zajištění uchování těchto jedinců do jejich přirozeného zániku. V dnešní době jsou často stárnoucí dřeviny z našeho okolí odstraňovány, at už z bezpečnostního (což je pochopitelné), ale mnohem častěji z ekonomického důvodu – výstavby, rekonstrukce okolí nebo jen nekvalifikovaným výchovným zásahem. Přestože přítomnost postupně se rozpadajících stromů je velmi důležitá z pohledu biodiverzity. Stárnoucí dřeviny jsou biotopem dalších druhů organismů a řada z nich patří k ohroženým či chráněným jedincům.

9

CÍL PRÁCE

2. CÍL PRÁCE Cílem práce je podrobně zhodnotit významné dřeviny na celorepublikové a následně podrobně na regionální úrovni na zvoleném území Soutok v Dyjsko-moravské nivě. Předmětem hodnocení jsou vybrané růstové charakteristiky, zejména se zaměřením na senescentní fázi dřevin. V závěru práce budou z vyhodnocených růstových dat popsány etapy stárnutí a odvozena metoda odhadu věku u mohutných jedinců u modelového druhu dubu letního (Quercus robur L.). Pro přehlednost jsou cíle a návazně celá výsledková část práce strukturovány na čtyři části. V první části je cílem zhodnotit rozsáhlou databázi památných stromů AOPK ČR. Kapitola je zaměřena na zjištění výskytu a četnosti nejmohutnějších dřevin ve zvolených biogeografických jednotkách (vegetační stupeň, nadmořská výška, ekologické řady (BUČEK, LACINA 2002), provincie, subprovincie, bioregion (CULEK ET. AL. 1996)) a jakých maximálních rozměrů a nejvyššího stáří mohou v těchto jednotkách dosáhnout. Cílem druhé části práce je podrobná terénní inventarizace a průzkum aktuálního stavu významných dřevin na lokalitě Soutok v Dyjsko-moravské nivě a následné vyhodnocení těchto dat dle biotopů a dle hlavních druhů dřevin. Výstupem je mapa s databází, která bude sloužit jako podklad pro další části práce. Ve třetí části práce je cílem objasnění průběhu senescentní fáze ontogenetického vývoje v nadzemní části dřeviny (obvodový a výškový růst, architektonické změny koruny, délkový růst atd.) s důrazem na dub letní (Quercus robur L), ve vztahu k obvodovým kategoriím, fyziologickému stáří (READ 2000) a biotopu za využití standardních, ale i moderních metod, jako je například laserové skenování. Ze zpracovaných dat se vytvoří růstový model dubu letního tak, aby zjištěná závislost mezi obvodem kmene a věkem mohla být použita pro odhad věku jedinců mohutných dřevin. Ve čtvrté části bude na základě podkladů z inventarizace významných dřevin z lokality Soutok navržena metodika tvorby plánu péče pro mohutné a stárnoucí dřeviny, s cílem zajistit jejich trvalou existenci v krajině (tzv. TUP = Trvale udržitelný plán péče pro významné dřeviny). Dále bude vypracován návrh péče pro zvolené modelové území dle biotopů a pro některé významné druhy (dub, topol, jilm).

10

LITERÁRNÍ PŘEHLED

3. LITERÁRNÍ PŘEHLED 3.1 ZÁKLADNÍ POJMY Dřevina Dřeviny jsou víceleté rostliny, jejichž nadzemní části druhotně tloustnou a dřevnatěji. Postupně vytvářejí kmeny a větve, které jsou kryté borkou. Během životního cyklu obvykle vícekrát kvetou a plodí (ÚRADNÍČEK ET AL. 2001). Solitér Dřevina rostoucí mimo les jednotlivě, v nezapojeném porostu (KOLAŘÍK 2003). Významná dřevina Strom je považován za "významný" v případě, když je velmi starý, velmi velký, má netradiční habitus, má jedinečné postavení v krajině nebo je s ním spojená historická událost (MITCHELL, HALLETT, WHITTE 1990, BAUDOIN ET AL. 1992, GRAAF, MOENS 1991, AMERICAN FORESTS 2004, ULLRICH ET AL. 2009, KÜHN ET AL. 2005, DOMÍNGUEZ 2010, COUSSERAN, FETERMAN 2009, aj.). Mohutná dřevina Pojem „mohutná dřevina“ definuje jedince, který na dané lokalitě vyniká svými růstovými parametry nad ostatními svého druhu, pomáhá dotvářet charakteristický ráz krajiny svou jedinečností a zvláštností (MADĚRA 2002). Dle LONSDALE (1999) se jedná o starý a hodnotný exemplář, u kterého se můžeme domnívat, že přežívá typické věkové rozmezí svého druhu. Mohutné dřeviny dokazují růstové potenciální možnosti druhu. Patří k nesmírně cenným zdrojům lokálně původních genů, neboť jsou bezpochyby pozůstatky původních místních populací (MADĚRA 2003). Veterán Stromy, které jsou zajímavé z biologického, estetického a kulturního hlediska, protože dosáhly určitého věku, velikosti a kondice (READ 2000, FAY 2007). Zároveň je na ně vázána obrovská trofická pyramida mnoha druhů organismů, z nichž řada patří k ohroženým či dokonce chráněným a proto je nepochybně jejich největším přínosem udržování a zvyšování druhové rozmanitosti v krajině (MADĚRA 2003). Památný strom Památné stromy jsou mimořádně významné stromy, jejich skupiny a stromořadí, které lze vyhlásit rozhodnutím orgánu ochrany přírody po splnění zákonem předepsaných požadavků. Památné stromy vynikají svým vzrůstem, věkem, jsou to významné krajinné dominanty, zvlášť cenné introdukované dřeviny a v neposlední řadě dřeviny historicky cenné, které připomínají významnou událost nebo jsou s nimi spojeny různé pověsti a báje (REŠ 1998). Jako první, kdo označil majestátné stromy termínem přírodní památka, byl profesor

11


univerzity v Berlíně Alexandr von Humboldt, když se s nimi setkal při své vědecké výpravě do jižní Ameriky v letech 1799 – 1804 (KYZLÍK ET. AL. 2003). Výčetní tloušťka stromu Pozice na kmeni dána vzdáleností rovnoběžných tečen k obvodu kmene v průřezu kolmém na osu kmene. Zjišťuje se ve výšce 1,3m od paty kmene (KOLAŘÍK 2005). Růst Definice růstu v sobě zahrnuje pouze kvantitativní změny provázené nevratným zvětšením rozměrů organismu, současně je neoddělitelně spojen se změnami struktury organismu a s tvorbou jednotlivých stavebních elementů. U většiny rostlin je růst navázán na asimilace a fixací anorganických látek z okolního prostředí, v důsledku diferencování stále nových specializovaných buněk z meristematických pletiv (EVANS 1972, ŠEBÁNEK 1983). Přírůst dřeviny Pravidelný roční přírůst je základní produkt dřevin, který představuje množství nově vytvořených anatomických elementů, během vegetačního období (v určitém časovém intervalu) a měřítkem je množství asimilátů vytvořených za sledovanou dobu (WARTING 1981, MYNÁŘ 2006). Tloušťkový (radiální) růst Vzrůst sušiny, vyplývající z dělení buněk kambia, je popisován jako tloušťkový přírůst (NĚMEC 1945, SEVANTO 2003). Pravidelná aktivita kambia, podmíněná střídáním ročních období, vytváří na příčném řezu kmenem, větve či kořenu letokruhy. Výškový růst Realizuje se vrcholovým výhonem, kterým se prodlužuje kmen stromu (terminál, terminální výhon) (TESAŘ 1996). Ontogeneze Individuální vývoj organismů od jeho vzniku po jeho zánik. Spočívá v růstu a rozčleňování celkové živé cytotoplazmy do jednotlivých buněk (KAPLAN, HAGEMANN 1991). Ontogenetická stádia Ontogenetická stádia popisují kvalitativní a kvantitativní změny od vyklíčení semene po zánik jedince (SLAVÍKOVÁ 1986, MARTÍNKOVÁ 2005, BARTHÉLÉMY ET AL. 1997). Věk stromu Údaj, který nás informuje o dosaženém aktuálním stáří jedince. Věk zjišťujeme pomocí vývrtů, podle doloženého datování výsadby, založení porostu, výpočtem nebo odhadem (CLARK, HALLGREN 2004, VEBLEN 1992, LÄÄNELAID, SANDER 2004, WHITE 1998 aj).

12


Fyziologické stáří Souvisí s produkcí dělivých pletiv a mírou diferenciace nově vzniklých struktur dřeviny. Odhaduje se prostřednictvím velkého počtu kvalitativních i kvantitativních kritérií (např. dle množství, druhové pestrosti hmyzu a houbovitých druhů, dle poranění na kmeni, množství mrtvé dendromasy, přítomnosti dutin, prosychání a snižování primární koruny, přítomnosti pupenů nebo květů a jejich životnosti apod.) (READ 2000, FAY 2002, BARTHÉLÉMY ET AL. 1997, BARTHÉLÉMY, CAROGLIO 2007).

3.2 VÝZNAM STROMŮ Stromy jsou jedním z nejmocnějších symbolů lidstva a jsou v mnoha civilizacích odpradávna považovány za posvátné. Některé národy jim přisuzují duše bohů, kteří v nich mají sídlit. Jiné se mohly stát posvátnými také díky živočichům, kteří v nich žili a byli uctíváni dříve, než samotný strom. Ve starém Egyptě mezi takové patřily například borovice, protože v nich hnízdily sovy a orli (ALTMAN 2002). Výrazný kult stromů se projevoval nejen u dávných Slovanů, Germánů, Skandinávců, ale i u Indů či severoamerických Indiánů. V Evropě bývaly předmětem kultu nejčastěji duby, lípy, jasany, vrby, osiky, lísky i stromy ovocné (HRUŠKOVÁ, TUREK 1986, 1995, HRUŠKOVÁ, LUDVÍK 2006). Statný dub, který je považován například za strom Diův, symbolizuje sílu, moc, solidaritu, vysokou úroveň jak materiální, tak i spirituální. Tento strom, uctívaný Kelty či Řeky, kteří například věštili ze šumění listí a pohybu větví posvátných dubů (mluvící stromy), věřili, že z něj sestoupil Bůh Zeus. Obdivován byl rovněž pro svou dlouhověkost. Od pradávných dob býval dub symbolem síly a králem lesních stromů, proto jsou listy a žaludy dodnes odznakem lesníků (HRUŠKOVÁ, TUREK 1999, 2001). Zasvěcování stromů mučedníkům umožnilo proniknutí také stromům do náboženství v podobě různých symbolů, což rovněž napomohl k tomu, že dodnes mají lidé stromy v úctě („Uprostřed ráje stály dva stromy - strom života a strom vědění všeho dobrého i zlého.“ (ALEXANDER 2009). Tato mystičnost okolo stromů, která nás doprovází odpradávna, je v nás asi pevně zasazena. Proto i v dnešní době se snažíme, i přes neutuchající pokrok, stromy chránit, jako dědictví z dob minulých, jako je tomu u historických staveb či budov (GREEN ET AL 1996). Neboť s dřevinami se pojí také mnoho historických legend, bájí i rozličných událostí, které se následně často stávaly předmětem lidového podání (např. v písních, pohádkách a pověstech). Ze stromů člověk rovněž odpradávna využívá plodů, dřeva nebo jejich ochranu před vedrem či jinými vlivy počasí (HAGENEDER 2003). Významné stromy světa Donedávna byla považována za nejstarší dřevinu borovice dlouhověká (Pinus longaeva), zvaná – Metuzalém v Inyo National Forest (USA), u které se udává stáří 4723 roků (ARBOSS 2011). Podle dalších údajů patří primát nejstaršího stromu světa tasmánskému jehličnanu Lagarostrobos franklinii, starému 10 500 roků (CORBETT 2010). Přesto nedávno byl za nejstarší strom na světě označen smrk (Picea abies) ve Švédsku, jehož stáří bylo stanoveno radiokarbonovým datováním na 9550 roků. Jedná se však o klon, jeho kmen je jen

13


600 let starý (KULLMAN 2008). Jako nejstarší strom v Evropě je tis červený (Taxus baccata) tzv. Fortingall Yew v Perth a Kinross (Skotsko), s odhadovaným věkem 3000-5000 let (KÜHN ET AL. 2007, PAKENHAM 1997). Mezi nejvyšší dřeviny patří sekvojovce (Sequoiadendron giganteum) a sekvoje (Sequoia sempervirens), douglasky (Pseudotsuga menziesii) a eukalypty (Eucalyptus regnans). V současnosti nejvyšší je pravděpodobně sekvoje tzv. Stratoshere Giant v Americe s 112,5 m (BLÁHA 2008). Z pohledu obvodových rozměrů je dle BLÁHY (2008) považován za nejtlustší strom na světě tisovec mexický (Taxodium mucronatum), zvaný El arbol del Tule v Mexiku. Průměr kmene má 14 m, ale i ostatní rozměry stromu jsou impozantní – výška 41,85 m a obvod koruny 57,9 m, hmotnost je 636 tun. Stáří tisovce je odhadováno na 10002000 let. K mohutným stromům patří také africké baobaby prstnaté (Adansonia digitata) se statnými kmeny, jejíž výšky kmenů přesahuje u některých jedinců více než 50 metrů nebo blahovičníky (Eucalyptus regnans) s výškou až 100 m. U těchto jedinců neexistují prozatím oficiální údaje, proto za nejmohutnější strom je považován sekvojovec obrovský (Sequoiadendron giganteum) zvaný General Sherman, který je 83 m vysoký, s obvodem 30 m, což činí 1489 kubíků dřeva (AMERICAN FORESTS 2004). Na evropském kontinentu se za nejmohutnější dřeviny považují smrky a jedle s výškou až 60 m. Největší obvod byl naměřen u dubu letních (Quercus robur L. - Anglie) 13,16 m, lípy 17,2 m (Tilia platyphyllos – Německo) nebo olivovníku (Olea europea - Itálie) s 13 m a lípy srdčité (Tilia cordata – Německo) s 11,79 m (MITCHELL ET AL. 1990, ULLRICH ET AL. 2009). Nejvyššího stáří se z druhů, dle dostupných informací, dožívají v Itálii exempláře kaštanovníku (Castanea sativa - 3000 let) a olivovníku (Olea europea - 3800 let) (CAGNONI 2005). Z jehličnanů patří ke kmetům tisy (Taxus baccata), modříny (Larix decidua) a limby (Pinus cembra) (PACKENHAM 2003). Podle prof. Vološčuka se ve Vysokých Tatrách nacházela limba, u které bylo spočítáno přes 1000 let (ústní sdělení prof. VOLOŠČUK) nebo ve švýcarských Alpách, kde se nacházejí tisícileté porosty limby a modřínů (PACKENHAM 2003).

3.3 PAMÁTNÉ STROMY První zmínka o ochraně stromů je ze středověku, kde úzce souvisela s péčí o lesy. Jedním z nejstarších zachovaných předpisů o hospodaření v lese a trestech za jeho poškozování je "Právo českého knížete Konráda Oty" asi z roku 1189, tresty za neoprávněné poražení stromů najdeme i v Městském právu jihlavském a v knize starého pána z Rožmberka asi z roku 1360. Zmínka o zákazu poškozování a zbytečnému mýcení stromů je rovněž v návrhu Majestas Karolinas Karla IV. z roku 1348, v kapitole 50. V roce 1355 byl Majestas Carolinas na nátlak panského sněmu Karlem IV. odvolán. V roce 1754 vydává Marie Terezie "Řád lesní", ve své době pokrokový a důkladný předpis na ochranu a hospodaření v lesích (MICHÁLEK 2005). Historie ochrany památných stromů na přelomu 19. a 20. století je u nás velmi úzce spjata se vznikem a prací okrašlovacích spolků. Dne 30. října 1904 byl v Praze ("U Choděrů") založen svaz českých okrašlovacích spolků v království Českém se sídlem v Praze. Od roku

14


1905 se jmenoval Svaz českých spolků okrašlovacích v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Po vzniku Československé republiky se svaz přeměnil na Svaz československých spolků pro okrašlování a ochranu domoviny v Praze. Svaz vydával od roku 1904 až do začátku padesátých let zajímavý časopis "Krása našeho domova", jehož vydávání obnovil český svaz ochrany přírody a ve kterém i dnes nalezneme řadu údajů o ochraně památných stromů (MICHÁLEK 2005). V roce 1899 publikoval Jan Evangelista Chadt Ševětínský (1899) první přehled památných stromů v Čechách. V roce 1908 v časopise "Český lid", roč. XVII a ve zvláštním otisku publikoval tentýž autor soupis "Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" s popisem 165 vzácných stromů a s 30 obrazy. Doplněné vydání s popisy 320 vzácných stromů se 160 obrazy význačných druhů vyšel v Písku v roce 1913 a pak ještě jako samostatný oddíl v knize "Dějiny lesů a lesnictví". Tento soupis, který byl zpracován s pomocí řady přispěvatelů, je prvním zevrubným soupisem památných stromů u nás, ze kterého dodnes čerpáme cenné informace o našich památných stromech. V současnosti jsou památné stromy vyhlašovány podle zákona č. 114/1992 Sb. na základě rozhodnutím příslušného orgánu ochrany přírody (např. správy NP, CHKO, pověřené obecní úřady a jim na roveň postavené úřady statutárních měst atd.). Památné stromy jsou evidovány v ústředním seznamu ochrany přírody vedeném AOPK ČR, který je veřejný (REŠ 1998). Aktuálnější soupis vyhlášených “Památných stromů” postupně vychází jako součást edice „Chráněná území ČR“ (MACKOVČIN, SEDLÁČKOVÁ 1999-2009). Soubor památných stromů není uzavřen ani mimořádně cenným introdukovaným dřevinám (REŠ, ŠTĚRBA 2010). Na označení památných stromů v terénu se užívá malého státního znaku České republiky. V mapách jsou značeny prázdným červeným kroužkem o průměru 3 mm. Při poškození stromu může být udělena pokuta až do výše 500 000 Kč (§47, zákon 114/92). Tyto stromy je zakázáno poškozovat, ničit a rušit v přirozeném vývoji. Jejich ošetřování je prováděno se souhlasem orgánu, který ochranu vyhlásil. Je-li třeba památné stromy zabezpečit před škodlivými vlivy z okolí, vymezí pro ně orgán ochrany přírody, který je vyhlásil, ochranné pásmo, ve kterém lze stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Pokud tak neučiní, má každý strom základní ochranné pásmo ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. V tomto pásmu není dovolena žádná pro památný strom škodlivá činnost, například výstavba, terénní úpravy, odvodňování, chemizace (§46, zákon 114/92). Ochrana stromů ve světovém kontextu Ve většině zemí Evropy je ochrana významných stromů zajištěna rovněž zpravidla přímo v zákoně nebo místními vyhláškami. Charakteristiky či kritéria, řadící dřeviny mezi významné, jsou také ve většině států identické a shodují se s naší, výše zmíněnou definici památného stromu. Takto označené dřeviny jsou pak chápány jako přírodní kulturní dědictví, které je potřeba chránit a zachovávat (ZTV-BAUMPFLEGE 1992, DOMÍNGUEZ 2010, CIRCULAIRE MINISTÉRIELLE 2008, USTAWA O OCHRONIE PRZYRODY 2004, ZÁKON O OCHRANĚ PŘÍRODY A KRAJINY 2003, TUTELA E VALORIZZAZIONE DEGLI ALBERI MONUMENTALI 2005, aj.). Například ve Švédsku měli jeden z prvních zákonů o ochraně přírody, v rámci něhož byla

15


obsažena i ochrana stromů z roku 1909, v Rakousku od roku 1913, v Itálii od roku 1939 nebo v Polsku od 1934 (SYMONIDES 2007, MITTMANNSGRUBER 2011, ANONYMUS 1998).

3.4 VÝZNAM STROMŮ V KRAJINĚ Stromy se výrazně podílejí na tvorbě charakteru území, spoluvytvářejí obraz konkrétního území, ovlivňují mikroklimatický režim, hygienické podmínky a rekreační hodnotu území, stejně jako jeho biologickou i estetickou úroveň. Jsou nezbytnou součástí mnoha procesů probíhajících v krajině a úzce navazují na řadu přírodních i antropických prvků v území. Vytvářejí s nimi úzce propojený polyfunkční celek zformovaný především kulturním vývojem, způsobem využívání a přírodními podmínkami. Dřeviny představují charakteristickou součást krajinné struktury, která vznikala v souvislosti se způsobem dlouhodobého využívání území. Funkčnost dřevin a jejich porostů závisí zejména na jejich umístění a prostorovém uspořádání v území, druhové a věkové skladbě, výškové struktuře, kvalitě i množství (KOLAŘÍK 2003). Solitérní dlouholeté stromy byly umisťovány obvykle na důležitých místech, zejména křižovatkách cest či u vjezdů do polí, jako orientační body v krajině. Lidé je také sázeli nejčastěji tam, kde vymezovali hranice jednotlivých pozemků, katastrů nebo panství a kde poskytovali stín pro oddech lidí i dobytka (ŠTĚPÁNEK 2004, HAGENEDER 2006). Rozptýlená vegetace vytváří vhodné stanovištní podmínky pro výskyt hub, zástupců bezobratlých v tlejících dutinách nebo pro epifytické mechy a lišejníky (ROSE 1992, READ, 1996, 2000, ALEXANDER 1998, BUTTLER ET AL. 2001). Lesní zvěř a ptactvo aktivně vyhledává solitérní dřeviny, aby v nich hledala úkryt i potravu nebo hnízdila a odchovala potomstvo. Lze zde např. připomenout dravce, pro které je přítomnost solitérních stromů v krajině nutná (ZEJDA 1980, SMITH ET AL. 1992, HARDING, WALL 2000). Existence rozptýlené vegetace také nepřímo pomáhá v biologickém boji proti škůdcům (ZEJDA 1980). Předpokládá se, že ve volné krajině byly vždy zastoupeny staré a odumírající dřeviny v mnohem vyšším zastoupení a jejich hojná přítomnost zároveň zajištovala bohatou biodiverzitu daného stanoviště. Význam přirozeného zestárnutí dřevin v přírodě teprve začíná opět nabývat na důležitosti (BUTTLER ET AL. 2001), čímž se zároveň naskýtá i možnost zjistit, jakých největších rozměrů mohou dřeviny na daných stanovištích dorůst (COTTRELL ET AL. 2002). Nesmí se proto opomíjet jejich ochrana, neboť bez ní mají, zejména solitérní dřeviny, tendenci se z krajiny vytrácet. Budoucnost starých stromů je ohrožena nastolením špatného managementu i pochopení principu vývoje starých stromů, nebo znemožnění zachování nové generace starých stromů a vytvoření velké fragmentace stanovišť s jejich následnou izolací (BUTTLER ET AL. 2001). Lužní biotopy a příbřežní pásma toků jsou mimořádně příznivými stanovišti pro dosažení mohutného vzrůstu dřevin (MALANSON 1995). Četnost statných dřevin v luzích, jejich rozměry i druhová rozmanitost jsou mnohonásobně vyšší než v okolní krajině (ELLENBERG 1988; RODWELL 1991, VERA 2000, ALEXANDER 1998). Nalézáme zde četné druhy dřevin, které převyšují růstové parametry stejných druhů z ostatních stanovišť. Napomáhá tomu převážně to, že v lužních lesích jsou nivní půdy bohatě zásobené živinami a

16


hladina spodní vody je položená vysoko (MEZERA 1953, VYSLOUŽIL 1983). Zasluhují si proto, aby jim bylo pokud možno zachováno vyhovující životní prostředí, přičemž současně ochráníme biodiverzitu (HORÁK 1969, BUTTLER 2001). Lužní biotopy řadíme je mezi velmi vzácné a ohrožené ekosystémy (BORNETTE 1996).

3.5 MORFOLOGICKÉ VLASTNOSTI A ONTOGENEZE DŘEVIN Morfologie rostlin Doslovně je výraz morfologie odvozen z řečtiny - morphe znamená forma nebo strukturu. Dle potřeby lze tento pojem interpretovat v úzkém nebo širším slova smyslu. BELL (1991) v užším slova smyslu morfologii vztahuje pouze na průzkum habitu rostliny. V širším slova smyslu, lze pod morfologii zahrnout popis struktury na všech organizačních úrovních, tj. popis tvaru a struktury celé rostliny, orgánů, tkání, buněk, buněčných organel, molekul, atd. (SATTLER 1978). Již Johann Goethe (1790) vyvinul ve své době nový pohled na rostlinu. Považoval ji za živou jednotku, ve které je vše neoddělitelně spojeno (CAPRA 1996). Dal svým výzkumem nový rozsah výkladu pro morfologii rostlin, jako projevu vnitřních fyziologických procesů (ARBER 1950). Od té doby rostlinná morfologie několikrát potvrdila, že rostliny jsou modulární organismy, které se vyvíjejí opakováním základních vývojových jednotek, jejichž morfologické, rozměrové, funkční a anatomické rysy se během ontogeneze mění (JONES 2001, CLASSEN-BOCKOFF 2001, KAPLAN 2001). Sledování změn tvaru a struktury v čase i prostoru v průběhu ontogeneze i fylogeneze, je dnes velmi využíváno ve všech oborech moderní biologie rostlin (ROLOFF 1988; SATTLER, ROLF 1997, CLASSEN, BOCKHOFF 2005, SCOTLA ET AL. 2003; WIENS 2004, MUELLER 2006). Ontogeneze rostlin Ontogeneze je životní cyklus všech rostlin, který prochází řadou stadií od semena až po zánik jednice (SLAVÍKOVÁ 1986, KOLAŘÍK 2005, PROCHÁZKA 2003). Délka životního cyklu je druhově specifická a výrazně ovlivňována stanovištními podmínkami. Z externích vlivů se v průběhu ontogeneze na vzhledu stromů podílí např. kolonizace škůdců, napadení chorobami, poškození zvěří aj. Z interních příznaků se jedná o vitalitu, genetický potenciál atd. Všechny tyto jevy se podepisují na vzhledu stromu. Dle MATTHECK (1991), MATTHECK, BREOLER (1995) jsme při pochopení jednotlivých symptomů těchto změn schopni na základě hodnocení morfologických znaků na viditelných částech kmene a větví, interpretovat jeho historií – číst jeho tzv. řeč těla, jak je uvedeno v kap. 3.6. DEL TREDICI (2000) současně tvrdí, že vývoj je řízen diferenciací meristematických tkání a poukazuje na fakt, že ontogenetický vývoj není jednotný jen pro organizmus jako celek, ale že může probíhat lokálně na jednotlivých částech dřeviny a to v různé míře. Přežití stromu závisí na okolnostech a dostupnosti zdrojů pro příznivou podporu a stimulaci pletiv, které zůstávají „ladem“. Z pozorování řady autorů vyplývá (MARTINKOVÁ 2003, RAIMBAULT 1995, 2006, DEL TREDICI 2000), že pro každé stádium je druhově charakteristický habitus stromu, tj. struktura

17


fyziognomických vlastností působící na lidské vnímání. Autoři tak popsali průběh fyzických změn probíhajících během života u dřevin do několika fází, charakterizující jejich proces vývoje, růstu a následně stárnutí. Ontogenetické fáze dřevin Charakteristika fází ontogeneze stromu (MARTÍNKOVÁ 2003, MARTÍNKOVA ET. AL. IN KOLAŘÍK 2005, RAIMBAULT 2006, SOVÍKOVÁ 1989, READ 2000): A) fáze heterotrofní – stadium, které je plně závislé na mateřském organismu. Představuje období vývinu embrya a vývin semene. B) fáze klíčení – další období již mimo mateřský strom. Proces je prozatím ještě závislý na sekundární výživě získané z mateřského stromu uložené v endospermu nebo dělohách. A jednak je už částečně závislý na vnějších podmínkách, včetně na místu kam diaspora dopadla. Při této fázi může nastat řada příčin, které znemožní další vývin jedince a jeho smrt (jako riziko v poranění vrcholu čepičky radikuly, nebo dojít ke ztrátě děloh apod.) C) fáze autotrofní – vývin nadzemního systému PRVNÍ FÁZE - která je členěna na další 4 stadia 1. stadium vývinu, kdy si již klíčící rostlina je schopna sama vytvářet vlastní fotosyntáty. Období trvá několik týdnů až 1-2 roky. V tomto období rostlina vykazuje v optimálních podmínkách nejvyšší růstovou rychlost, která v dalším vývinu klesá. 2. stadium juvenilní - rostlina nese na hlavním stonku několik krátkých, brzo opadajících bočních větví a začíná vytvářet typicky vyvinuté asimilační listy. Může jít o období 1 – 3 let. 3. stadium – u vaginálního stromu trvá cca 10 let. Boční větve se utvářejí pod silným vlivem vzrostlého vrcholu hlavní osy (tj. terminálu kmene). Boční větve prvního řádu jsou nejdelší (amfitonie), později, ale jen částečně, generují větve vyššího řádu z abaxiálně uložených rezervních pupenů (tzv. hypotonie, míněno pro dvouděložné listnáče). 4. stadium – dosažení energetických zdrojů může trvat 10 až 50 let, podle podmínek stanoviště. Vrcholová část koruny generuje druhově typické, růstově stavební jednotky (moduly, prýty), které zachovávají u větví prvního řádu amfitonní růst a hypotonií větví, bazální části níže postavených větví a větve na dně koruny se vymaňují ze slábnoucího vlivu apikální dormance, ztrácející schopnost hypotonního vývinu a vykazují samočištění odumíráním a odhazováním zejména těch větví, které se ve střední a bazální části koruny kdysi utvářely pod silným vlivem vedoucího terminálu. Ke konci 4 stadia se postupně vedoucí úloha terminálu vytrácí a utváří se tzv. přechodná koruna (MARTÍNKOVÁ 2003, RAIMBAULT 2006, MARTÍNKOVA ET. AL. IN KOLAŘÍK 2005). DRUHÁ FÁZE zahrnuje období, kdy mladý, ale již dospělý (kvetoucí a plodící jedinec) strom zvětšuje a rozšiřuje svou korunu, jejíž větve rostou všemi směry.

18


5. stadium – časná dospělost – může trvat až 10 let. Na vrcholu koruny je stále ještě patrný terminál, ale již ztrácí svou řídící a dominantní roli, nové větve ve vrcholu koruny se nadále větví hypotonně, ale brzy přecházejí na izotonií větvení. Začínají se významně podílet na tvaru dospělé koruny, větví střední části koruny zaujímají polohu převážně horizontální. 6. stadium – střední dospělost, dosahuje časové rozpětí 10 až 50 let. Hlavní kostra koruny se poměrně rychle zaplňuje řadou reiterací (probouzení rezervních pupenů, které dávají vznik novým prýtům, rostoucích z mateřské větve rovnoměrně všemi směry izotonicky). Při distálních okraji větví dospělé koruny odumírají a opadávají jemné větévky vyššího řádu. Také kmen progresivně shazuje všechny potlačené větve přechodné koruny vzniklé ke konci 4 stadia. Ke konci stadia střední dospělosti je nadzemní část stromu tvořena početnými, mohutnými semiautonomními větvemi, na něž můžeme s určitou nadsázkou nahlížet jako na biologicky nezávislé, mezi sebou navzájem kompetující jedince. Bazální větve mění (rozšiřují) úhel svého nasazení a distální částmi směřují k půdnímu povrchu (MARTÍNKOVÁ 2003, RAIMBAULT 2006, MARTÍNKOVA ET. AL. IN KOLAŘÍK 2005). VE TŘETÍ FÁZI koruna stromu udržuje obsazený prostor vyrovnanou tvorbou nových větví (epichotních) a shazováním větví odumírajících. Fáze se dělí do následujících dvou etap. 7. stadium plné dospělosti, může trvat 20 let ale i více než 100 let. Epitonie se šíří od nejníže položených po nejvýše položené větve a od jejich vnějších částí progresivně do vnitřních částí větví. Velmi pomalu jsou původní terminály hlavních kosterních větví nahrazeny větvemi reiterovanými na adaxiální straně mateřské větve, jejíž koncová část slábne, postupně odumírá, až odpadne. 8. stadium časného stáří, mívá trvání 10 až 80 let a lze jej charakterizovat ztrátou růstové energie a jednovrcholovým typem růstu nejmladších olistěných prýtů. Je to začátek senescence stromu, který se poněkud liší od stárnutí a odumírání jednotlivých pletiv a orgánů. V tomto životním období je rychlejší odumírání zejména vrcholových a obecně periferních větví a objevují se reiterace v bazální zóně nejstarších růstových částí stromu. Původní typická akrotonie podmiňující stromový vzrůst přechází místně na bazitonii a reiterativní procesy směřují ke středu a bázi a plnou vahou mohou spočívat na půdním podkladu, do něhož zapouštějí adventivní kořeny, čímž zvyšují míru své autonomie (MARTÍNKOVÁ 2003, RAIMBAULT 2006, MARTÍNKOVA ET. AL. IN KOLAŘÍK 2005). ČTVRTÁ FÁZE života stromu - senilita – má také dvě stadia. 9. stadium pozdního stáří, je již časově značně omezená na dobu 5 až 20 let. Nejvýznamnější větve odumírají a jsou nahrazovány nečetnými, pozdními, ale silnějšími reiteracemi, které se nacházejí na mohutných větvích a blízko kmene. V tomto stadiu často strom hyne. Přesto mají některé stromy, zejména solitérní, šanci kompletní transformace. 10. stadium senescence, znamená sice kolaps jedinec, jemuž zcela odumřela koruna, avšak přežily pruhy kambia propojující část kořenové soustavy s jedním či několika pupenovými základy kmene. Proliferace těchto základů je bazipetálním směrem lokálně stimulováno kambiem, jehož činností vznikne na starém mrtvém kmeni svalce vodivých drah a kůry, vyživující část kořenového systému. Po 10, 20 a více letech může nový kořenový

19


systém iniciovat progresivní reiteraci nadzemních růstových modulů, a tak je dán vznik nového, biologicky nezávislého stromu. Poněvadž je vegetativním pokračovatelem původní generace, ponechává si upravenou kvalita života, včetně kratší životnosti (MARTÍNKOVÁ 2003, RAIMBAULT 2006, MARTÍNKOVA ET. AL. IN KOLAŘÍK 2005).

3.6 ANALÝZA NADZEMNÍ ČÁSTI DŘEVINY Pokrok v pochopení rostlin se dramaticky zvýšil díky novým analytickým, metodologickým a teoretickým pohledům na výzkum a studium rostlin (SATTLER, ROLF 1997; TURNBULL 2005). Zejména na sledování významných fenotypových znaků, fenologie a architektury koruny v evoluční ekologii rostlin bylo poukázáno mnoha autory (např. NOVOPLANSKY 2002; OBORNY 2004, SACHS 2004; WOLFE, MAZER 2005, aj.). Nejčastěji jsou u nadzemní části dřevin popisovány dynamické meristematické změny na kmeni (WILSON, KELTY 1993), růst a vývoj prýtů v souvislosti s konkurencí o živiny či světlo (WILSON 1989A, B, NICOLINI ET. AL. 2001) nebo fenologie pupenu v závislosti na aktivitě meristému a pozici na dřevině (BELL 1994) aj. Před více než 30 lety Halle a jeho tým spolupracovníků (HALLÉ ET AL. 1978) popsali celý strom, jako hierarchicky rozvětvený systém skládající se z mnoha os různé orientace i vitality. Nový navržený pohled na dřevinu, jako na tzv. architektonický model, dal základ ke vzniku nové vědní disciplíny s velmi vysokou integrací různých údajů. Původní funkcí těchto modelů bylo pochopení dynamiky a struktury rostlinných forem v tropických pralesech (OLDEMAN 1990, VESTER 1997). Posléze se rozšířila metoda na rostliny nacházející se v mírném pásu (např. SABATIERA, BARTHÉLÉMY 1999; CLASSEN-BOCKHOFF 2000; STECCONIETAL 2000) i kořenového systému (JOURDANA REY 1997a,b). Jednotlivé architektonické modely jsou přesně určeny architektonickými diagramy (EDELIN 1977). Znalosti a využití architektonického modelu u dřevin se prozatím týkají většinou biometrických údajů (DYER, BURKHART 1987). Pouze WILSON (1989b, 1990, 1991a, b) a HARMER (1992) se zaměřili na sledování struktury a změny dynamiky koruny stromu. U architektury koruny dřevin závisí na charakteru relativního uspořádání každé části, neboť se jedná o podstatnou informaci vyjadřující vztah mezi endogenními procesy růstu a exogenní vlivy prostředí. Cílem architektonické analýzy je identifikovat a pochopit tyto endogenní procesy a oddělit je od vlivů působících z vnějšího prostředí (BARTHÉLÉMY, CARAGLIO 2007). Paralelně se zabývá sledováním tvaru i struktury stromu také biomechanika (MATTHECK 1991; MATTHECK, BRELOER 1995), která se zaměřuje na odezvy mechanického namáhání pomocí adaptivního růstu stromu. Tento obor se opírá o použití tvrdé vědy (matematických modelů, diagnostických přístrojů) ke zjištění fyziologického stavu a zároveň sjednocuje vědy, které mají shodné zkušenosti z pozorování stromů. Přičemž překračuje hranice mezi vědou a arboristickými zkušenostmi (MATTHECK, BETHGE 1995). Autorům se podařilo znázornit na teoretickém modelu praktické důsledky špatných diagnóz, návrhů a ochranných opatření v rámci provedených zásahů k odstranění různých defektů na stromě. Poukázali zejména, jaký to má dopad na bezpečnost stromu i okolí (LONSDALE 1999). SHIGŌ

20


(1991), MATTHECK (1991) A RAYNER (1993) dále upozorňují na možnost chybné interpretace ovlivněné ekonomickými úvahami o užitečnosti a funkci stromu (hodnotě stromů). RACKHAM (1993), PETERKEN (1996) A VERA (2000) srovnávají různé pohledy a poznatky o struktuře a tvaru dřeviny zjištěné biomechanikou a slovního ontogenetického pozorování prezentovaného výzkumy od řady autorů (např. ROLOFF 1998, RAIMBAULT 1995, 2006, MATTHECK 1991). Architektonická analýza je v podstatě podrobný, víceúrovňový, komplexní a dynamický přístup k vývoji rostlin, potažmo i dřevin. Poskytují silný nástroj ke studiu rostlinných forem a ontogeneze (ROZSAH 2003). BARTHÉKÉMY, CARAGLIO (2007) jsou ve svých studiích přesvědčení, že doplněním přesného morfologického pozorování koruny a využitím kvantitativních metod analýzy těchto dat, lze vytvořit přesný koncepční a metodický rámec reprezentující probíhající změny v koruně stromů během ontogeneze. Získané poznatky o architektuře koruny stromů a její morfologii, mají široké využití i v dalších oblastech ekologických a biologických věd, za použití nových technologií.

3.7 RŮST Všechny rostliny se během svého vývoje od zárodku zvětšují, mění svou vnitřní stavbu a vnější tvar. Nejedná se o proces reversibilní, kdy se zvětšuje objem těla rostliny pouhým bobtnáním či změnou vodní bilance (HICKLE, BRUCKERHOFF 1975). Změny růstu a diferenciace nemusí být zákonitě kontinuální, ale mohou probíhat pod vlivem sezónního charakteru klimatu v návaznosti na průběh jednotlivých ekologických faktorů. Přesto růst ve skutečnosti neustává, protože je soustředěn do trvalých specializovaných dělivých pletiv a mění se pouze jeho rychlost v závislosti na věku a podmínkách prostředí. Kvantitativní změny jsou také většinou předmětem našeho zájmu a při analýze růstu sledujeme parametry, jako narůstání hmotnosti, objemu, počtu a objemu buněk, změny tvaru a struktury buněk. Kvantitativní změny jsou často doprovázeny změnami kvalitativními, což se projevuje ve funkčním uspořádání buněk, pletiv a orgánů ve vývoji. Vývoj tedy představuje kvalitativní změnu růstu (PROCHÁZKA ET. AL. 1998). Rychlost vývoje však nezávisí jen na rychlosti růstu, ale vzájemný vztah mohou zvláště režimy světla a živin změnit. Je-li růst spojen s diferenciací a růstem nových stavebních elementů, nutně nás musí zajímat i růst každého jednotlivého elementu. Na úrovni buňky rozlišujeme 3 základní fáze růstu – embryonální, prodlužovací a diferenciační. Fáze mohou probíhat paralelně nebo se mohou překrývat (PROCHÁZKA 2003). Na úrovni jedince je již několik století znám růst terminální a radiální (HARIG 1853 IN HORÁČEK 1994) s objasněním jejich vzájemné závislosti (PHILIPSON ET AL. 1971). Rychlost růstových procesů spojených s translokací látek je částečně regulována růstovými hormony. Tyto růstové látky jsou produkovány rostlinou, jako odezvy na změny ve vnitřních podmínkách. Vnější podmínky zahrnují např. teplotu, ozářenost, vlhkost vzduchu i půdy a koncentrace dostupných iontů. Při objevu růstových látek – fytohormonů v minulém století vedl k většímu, avšak ne k úplnému, pochopení vztahu mezi aktivitou apikálních meristémů a vaskulárního kambia. Vztah mezi rychlostí terminálního a radiálního růstu je variabilní.

21


K maximálnímu radiálnímu přírůstu často dochází v době vrcholení růstu terminálního (PREISTLEY 1930), a během sezóny obvykle lze najít pozitivní korelaci mezi oběma růsty. Podstatou korelace je udržení jednoty rostliny. Jednota rostliny spočívá ve vzájemných kontraindikacích stimulace a inhibice růstu jednotlivými částmi rostliny. Některé části rostliny, zvláště kořeny a listy, stimulují růst jiných částí díky svému nezastupitelnému postavení v energo-materiálním toku systému SPRA. Jiné orgány, například zásobní, růst jiných částí rostliny inhibují (PROCHÁZKA 2003). Po ukončení dělení (embryonální fázi) buňky dále rostou a značně zvětšují svůj objem všemi směry, tzv. objemový růst. Kořenový systém i koruna s větvemi obsazují extenzivně co nejvíce daný prostor, tak aby uspokojily požadavky na optimální životní podmínky. Prodlužovací růst se řídí genetickým potenciálem daného jedince a dobou za niž strom dosáhne ekologické rovnováhy. Jednotlivé fáze tohoto růstu jsou soustředěny do určitých oblastí, které se nazývají růstové zóny. U kořenů a stonků se tato zóna nachází většinou v těsné blízkosti vrcholového meristému. U listu se postupně posouvá od špičky čepele k bázi. Průběh prodlužovacího růstu je ovlivněn kromě teploty i zejména zásobením rostliny vodou, která je limitujícím faktorem pro objemový růst buňky, který představuje změny a rozměry buňky (PROCHÁZKA ET. AL. 1998). Dle WARINGA (1987) lze růstové procesy seřadit podle pořadí důležitosti od růstu listoví, kořenů a pupenů, přes růst tkání, stonku až po reprodukční růst. Pod tlakem fotosyntézy a následného přidělení uhlíku stromu může být změněn tak, aby méně důležité procesy včetně kmenových růst se snížili jako první. Jak uvádí KOZLOWSKI A PALLARDI (1996) hlavními požadavky na růst stromu jsou oxid uhličitý, voda, minerální látky, světlo jako zdroj energie, kyslík, a příznivá teplota pro růstové procesy. Naopak snížení listové biomasy nebo vyšší konkurence o světlo či vodu může růst omezit. MENCUCCINI (2005) věnoval velký zájem o porozumění výdajů a výhod nadměrné velikosti a dlouhého života u některých druhů. Je známo, že dřeviny mohou růst do výšky více než 100 m a můžou žít pro několik tisíc let, nicméně zda tyto úspěchy jsou získány za cenu nějakých jiných fyziologických funkcí, je zatím záhadou. Zvyšování velikosti dřeviny je obvykle spojené se stárnutím. Prozatím je také nejasné, zda pozorovaná snížená rychlost růstu a zvětšený stupeň úmrtnosti, jsou funkcí velikosti nebo věku (MENCUCCINI 2005). Radiální růst kmene u dřevin Radiální růst je výsledkem meristematické aktivity kambia, které představuje systém, jehož chování ovlivňuje celou rostlinu. Zpětně je činnost kambia ovlivňována korelacemi na úrovni orgánů (SHIGŌ 1986, RAYNER 1993). Radiální růst je charakterizován celkovou šířkou a hustotou letokruhů, počtem a velikostí jednotlivých strukturálních jednotek, to jest buněk (WAGENFÜHR 2000). Tyto vlastnosti růstu považujeme za druhově dané, a jejich variabilita závisí na faktorech prostředí, které limitují biologické procesy, což se následně projevuje v pozměněné struktuře letokruhu. Růst biomasy je dán aktivitou dělivých pletiv a množstvím použitelných asimilátů. Produkce xylému závisí na meristematické aktivitě sekundárního dělivého pletiva (kambium). Kambium je boční dělivé svazkové pletivo, jehož deriváty centripetálně vytvářejí xylém (dřevo) a centrifugálně floém (lýko). Anatomické a cytologické

22


znaky kambia jsou úzce spojeny s jeho specifickou dělivou funkcí, jejímž výsledkem je radiální růst dřevin. Pod pojmem kambium se většinou rozumí kambiální zóna, která je v dormanci relativně úzká a je tvořena několika radiálně zploštělými buňkami - iniciálami (LARSON 1994). Podle současných poznatků jsou změny průměru kmene způsobovány především kombinací dvou hlavních faktorů - aktivitou kambiálních buněk a změnou vodní bilance (KOZLOWSKI 1976, SEVANTO 2003). V menší míře mohou změny v průměru kmene způsobovat vodní tenze (SEVATNO 2003), využití vody ve kmeni odehrávající se v denním cyklu charakterizovaném smršťováním a rozpínáním kmene (OFFENTHALER ET AL. 2001). Roční radiální růst se vyskytuje u téměř všech druhů dřevin rostoucích v mírných zeměpisných šířkách obou polokoulí (FRITTS 1991). Na základě souladu mezi letokruhem a kalendářním rokem, lze odhadnout věk dřeviny (STOKESA, SMILEY 1968). Kromě denního cyklu se změny průměru kmene odehrávají i v cyklu ročním či sezónním (např. DESLAURIERS ET AL. 2003, YODA ET AL. 2003), s charakteristickým průběhem změn v jednotlivých ročních obdobích. Většina dřevin roste periodicky a tato periodicita platí jak pro apikální, tak i pro radiální růst. V temperátních oblastech periodicita růstu jasně koreluje s klimatickými sezónními změnami během roku (WILSON 1964, ROZAS 2005). Začátek ročních změn průměru kmene je obvykle popisován jako rehydratace kmene v období časného jara (bobtnání pletiv kmene po zimní desikaci), následovaná periodou růstu (dělení buněk, zvětšování a tloustnutí buněčných stěn) (DESLAURIERS ET AL. 2003). Změna velikosti průměru kmene může být zapříčiněna také rehydratací a dehydratací živých buněk, teplotní expanzí a kontrakcí kmene, a rozpínáním mrtvých vodivých elementů (DAUDET ET. AL. 2005). Kambiální aktivita začíná zpravidla v dubnu nebo květnu a končí v srpnu nebo v září, ale může se změnit podle dřeviny, růstové rychlosti a podmínek prostředí (EVERT 1963). Roční radiální růst vyjádřen kumulativně, vykazuje obvykle tvar typické sigmoidní růstové křivky. Tvar křivky může být modifikován podle podmínek vnějšího prostředí. U většiny jedinců v oblasti juvenilního dřeva se vytvářejí širší letokruhy. S přibývajícím věkem dochází ke zmenšování jejich šířky, ale plocha vzhledem ke zvětšujícímu se obvodu roste (ZOBEL, SPRAGUE 1986). Rozdílný přírůst dřeviny vytvářejí v případě, když se nacházejí na hranici svého ekologického pesima, na extrémních stanovištích (SCHWEINGRUBER 1996). Faktory ovlivňující aktivitu kambia a sekundární růst kmene Kambiální aktivita je ovlivňována řadou faktorů, jak vnitřních (genetické, fyziologické procesy) tak i vnějších (vliv prostředí). Jejich působení je komplexní, mechanismus ovlivňování dosud přesně neznáme, takže odlišit efekt pouze jednoho jediného je často velmi obtížné. Růstové projevy jsou výsledkem vzájemné interakce genetické konstituce rostliny a prostředí, a mohou se pohybovat pouze uvnitř geneticky fixovaných hranic tolerance (PÉLISSIER, PASCAL 2000). Uvnitř těchto hranic daných genotypem je kambiální růst především závislý na biotických faktorech prostředí podléhajících výrazně periodicitě, na růstových látkách (hormonech) a na endogenním rytmu aktivity (WAISEL, FAHN 1965). Mnozí autoři zastávají názor, že v průběhu let endogenní faktory (životní forma, autekologie a genetická výbava druhu) předurčují růst stromu a jedná se o ustálený proces.

23


Zatímco faktory exogenní biotické (např. konkurence, napadení stromu škůdci) nebo abiotické (např. klima) jsou schopny způsobovat odchylky (PÉLISSIER, PASCAL 2000). Dosavadní zevšeobecnění těchto vnitřních biochemických závislostí však nebylo úspěšné, a ani často zdůrazňovaný význam růstových regulátorů není dosud při kontrole kambiální aktivity jasně prokázán (LITTLE, SAVIDGE 1987, LACHAUD 1989). Kladen proto bývá důraz na zřetelně limitující faktory, z nichž k nejdůležitějším beze sporu patří právě faktory klimatické (PHILIPSON ET AL. 1971, ROBERTSON 1992). ECKMÜLLNER, ŠTĚRBA (2000), KRAMER, DONG (1985) a WARING ET AL. (1981) našli úzký vztah mezi objemem stonku růstu a hmotnosti asimilačního aparátu. Ve vysoce adaptovaných dřevinách je roční rytmus kambiální aktivity souběžný nebo překrývající se s rytmem klimatickým. Cyklické změny klimatu a roční pochody počasí způsobily u rostlin vyvinutí různých strategií k překonání nepříznivých období. Selekční tlak byl determinován mnohem více faktory biotickými než vzájemnou kompeticí (KALILO 1984). Protože biotické faktory, zvláště klimatické veličiny, vykazují velkou variabilitu a periodicitu, rostliny jsou vybaveny vysokou schopností adaptace na změny těchto režimů. Vzhledem k časovému průběhu přizpůsobování se organismů změnám podmínek vnějšího prostředí a částečné podmíněnosti této adaptace světelnými nebo teplotními podmínkami zavedl HEIDE (1985) pojem klimatická adaptace. Jakýkoliv faktor, vnitřní nebo vnější, který se stává pro kambium omezujícím, limituje i radiální růst rostliny. Jeden faktor prostředí může ovlivňovat různé rostlinné procesy a navíc, sám může být ovlivněn působením jiného faktoru. Toto platí zvláště pro hodnocení působení takových faktorů, jako je voda (půdní vlhkost), teplota, intenzita radiace, fotoperioda, a celá řada jiných. Navíc většina fyziologicky působících faktorů shodně ve svém vlivu překračuje roky, ve kterých se přímo dějí růstové procesy (SCHWEINGRUBER 1990). Nepřímým ovlivněním pak rozumíme působení na kompetiční vztahy uvnitř porostu, které může vést k jejich změně, a tím k znevýhodnění jednotlivých stromů např. světelný deficit, což vede k redukovanému růstu po delší období. Faktory prostředí, které modelují a modifikují fyziologické a růstové procesy stromů, se trvale ukládají ve struktuře vytvářené biomasy, a stromy stavbou svých letokruhů stav prostředí doslova monitorují (FRITTS 1991, SCHWEINGRUBER 1983). Ve stavbě letokruhů tedy můžeme objevit kromě již zmíněných klimatických změn (FRITTS 1991, BRIFFA ET AL. 1990), také změny ekologických podmínek v porostu (FRITTS, SWETNAM 1989), geomorfologické změny (JAKOBY ET AL. 1988) a mnoho jiných vlivů způsobující roční a sezónní kolísání parametrů růstu. Tuto variabilitu ve struktuře letokruhů, které kvantifikují radiální růst kmene, již delší dobu studuje dendrochronologie, dendroklimatologie a dendroekologie (FRITTS 1991, SCHWEINGRUBER 1983). Získána data jsou analyzována moderními statickými technikami (COOK, KAIRIUKSTIS 1990, GRAUMLICH 1991) a hodnocení odezvy struktury letokruhů na klimatické změny (FRITTS ET AT. 1991). Schopnost stromů reagovat na působení faktorů prostředí je velmi různá a odlišná. Věk kambia ovlivňuje intenzitu a frekvenci náhlých růstových změn. Mladé kambium, ať už na vrcholu starých stromů nebo na bázi mladých, vykazuje méně změn a je méně citlivé než ve vyšším věku (SCHWEINGRUBER ET AL. 1990). Roční tloušťkový přírůst je částečně determinován stavem zralosti jedince (GREENWOOD 1989). Ať je dospívání způsobeno

24


endogenními příčinami fixovanými meristémem nebo jde o projev regulace částí rostliny, výsledkem je změna aktivity meristému (HOFFNER ET AL. 1991). Vnitřní determinace mitotické aktivity meristému je pravděpodobně biochemického nebo biofyzikálního původu a má se za to, že koresponduje s rozdílnou schopností meristematických buněk reagovat na vývojové signály z prostředí. Sezónní změny způsobují velkou fluktuaci mnoha faktorů prostředí, které jsou pro rostlinu nepostradatelné. Nejdůležitější a největší změny probíhají u slunečního záření, teplot, půdní vlhkosti a relativní vzdušné vlhkosti. Na závěr se nesmí opomenout zmínit ovlivnění kambia mechanickým nadměrným zatížením, se kterým se musí strom vypořádat, aby zajistil stabilitu (FAY, ROSE 2003, PRAUS 2011). Mechanická odchylka stimuluje produkci tzv. "reakčního dřeva" (DU, YAMAMOTO 2007). METTHECK (1991) popisuje širokou škálu deformací a úprav na stromě, které vznikly působením nejrůznějších vlivů a kambium na ně muselo reagovat. Proto dle METTHECKA (1991) lze kambium chápat jako smyslový orgán, schopný vnímat stres a aktivně reagovat na tyto podněty. Růstové funkce Matematické formulace růstových procesů mají v lesnictví dlouhou tradici, již v polovině 19. století se jimi zaobírali mnozí lesníci. BACKMAN (1943) odvodil obecný růstový zákon vyhovující pro výškový růst. V roce 1939 navrhl Korf růstovou funkci, kterou podložil ucelenou teorií a dodnes patří mezi nejpoužívanější rovnice nejen u nás, ale i ve světě (NEUHÖFEROVÁ 2005). Matematické modely exponenciálního růstu stromu v průběhu času jsou hlavně založeny na regresním principu (viz BOLIBOK, BRZEZIECKI 2000, PEPER ET AL. 2001B; GUTSELL, JOHNSON 2002, LARSEN, KRISTOFFERSEN 2002). Regrese umožňuje uživatelům vypočítat nejvhodnější parametry modelu dat (LOMNICKI 2002; MOTULSKY, CHRISTOPOULOS 2003). Na významu růstové funkce nabývají až v posledních letech, kdy se vyvinula metoda na objektivní a optimální stanovení parametru nelineální regrese (KÖNIG 2007). V současnosti se touto problematikou růstových funkcí zaobírá řada autorů (SHVETS, ZEIDE 1996, FEKEDULEGN ET AL. 1999). Růst obecně je možné definovat jako zvětšování velikosti živého systému, které vzniká aktivní bilancí přeměny látkové (asimilací) (BERTALANFFY 1951). Růst probíhá vždy v čase, abychom vyjádřili jeho dynamičnost v daném prostředí, je nutné ho vztáhnout na patřičnou růstovou veličinu (výška, tloušťka, objem, plocha). Při modelování vývoje lesních porostů se předpokládá, že růstová veličina je vzhledem k věku v určité funkcionální závislosti. Jestliže odhlédneme od faktorů okolního prostředí, jejichž vliv je modelovatelný jen do určité míry a jen ve složitých, zpravidla simulačních modelech, pak je možné taxační veličinu y považovat za funkci věku (t): () Poté lze růstovou (přírůstovou) funkci definovat takto: Růstová (přírůstová) funkce je matematické vyjádření průběhu růstu (přírůstu) jednotlivých růstových veličin stromu nebo porostu v závislosti na věku. Grafickým

25


znázorněním funkce je růstová křivka, přírůstové funkce je to přírůstová křivka. Bez ohledu na druh dřeviny, růst stromu charakterizuje sigmoidní tvar funkce, která prezentuje tři etapy života. Délka každé fáze růstu a stárnutí závisí na různých proměnných, stejně jako na životním prostředí (PALAHÍ ET. AL. 2004, TOMÉ ET. AL. 2006). Modelování sigmoidní funkce je obvykle dosaženo teoretickou růstovou křivkou, např. Lundqvistovou funkcí (KORF 1939; 1963) nebo Richardsovou funkcí (RICHARDS 1959; CAUSTONU A VENUS 1981; VANCLAY 1994) (Obr. 1).

Obr. 1: Růstová křivka a její přírůstová křivka (ŠMELKO 2007)

1. Od založení porostu do věku t1 (inflexního bodu) – křivka je zdola konvexní, její strmost se stále zvyšuje a běžný přírůst vrcholí v čase t1. 2. Od věku t1 do věku t2 – růstová křivka se stává zdola konkávní a její strmost klesá (zmenšuje se okamžitá rychlost růstu – klesá křivka běžného přírůstu), ve věku t2 vrcholí průměrný přírůst, který do tohoto věku stále roste. 3. Od věku t2 – tato fáze je teoreticky neukončena, prakticky končí zmýcením nebo přirozenou smrtí stromu. Růstová křivka se přibližuje k asymptotě, její strmost se stále zmenšuje, klesají hodnoty běžného i průměrného přírůstu, od určitého věku (u běžných jehličnatých dřevin asi od 100 roků, u běžných listnáčů – dub, buk – je to později) je prakticky nulový. Průměrný přírůst je definován jako podíl hodnoty růstové veličiny a počtu roků, za které se růstová veličina vytvořila. Jeho průběh v závislosti na věku se řídí typickou zákonitostí podle tzv. přírůstové křivky (KÖNIG 2007). Základní rozdělení růstových funkcí je dle SHVETS, ZEIDE (1996) na funkce mocninové a exponenciální. Gompertzova funkce (1825) Mitscherlichova funkce (1919) Backmannova funkce (1930) -

y (

)

̀ (

Korfova funkce (1939) -

26

)


Chapmann – Richardsova funkce (1959) -

(

(

)

)

Michajlovova funkce (

Svobodova funkce (1971) -

(

))

Jedním z velmi úspěšných způsobů modelování růstu stromů je pomocí růstové funkce vyjádřené diferenční rovnicí, jak navrhl BAILEY, CLUTTER (1974) a BORDERS ET AL. (1984) a používá ji mnoho autorů (např. AMARO ET AL. 1998, CIESZEWSKIA, BAILEY 2000, PALAHÍ ET. AL. 2004, RIVAS ET AL. 2004).

3.8 FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ RŮST DŘEVIN Činitele ovlivňující růst dřevin lze rozdělit do tří skupin a to na biotické, abiotické a vnitřní příčiny. Mezi vnitřní patří již neschopnost funkčním způsobem utvářet organismus. Jedná se například o nevytváření potřebných zásobních, obranných či regulačních látek, nebo nesyntetizovat potřebné stavební látky apod. Jsou to většinou jevy, které reagují na ty faktory vnější. K vnějším příčinám patří všechny biotické i abiotické vlivy, které na strom mohou působit a které ty vnější příčiny okamžitě následují (SCHWEINGRUBER 1996). Reakci dřevin na působení biotických a abiotických vlivů nejlépe vystihuje aktuální zdravotní stav nebo vitalita stromů. Pojem zdravotní stav se vyjadřuje stupeň mechanického oslabení a poškození jedince (KOLAŘÍK 2005). Celkové hodnocení zdravotního stavu vychází z posouzení závažnosti poškození hodnoceného na dílčích částech stromů (poškození kmene a koruny, prosychání větví aj.) (ŠIMEK 2001). Zdravotní stav je v některé literatuře označován jako vitalita biomechanická (PEJCHAL 1994). V literatuře lze nalézt mnoho definic vitality stromu (SHIGŌ 1990, BRANG 1998, GEHRIG 2004). Obecně se jedná o teoretický pojem, vystihující schopnost žít, růst a vyvíjet se tzv. životní sílu. LARCHERA (1995) vitalitu popisuje jako schopnost přetrvat při působení stresu. Hodnocení vitality vychází z posouzení jednotlivých atributů (znaků, projevů) na konkrétním jedinci. Rozhodujícím měřítkem vitality je kvalitativně nejnižší ukazatel vitality (olistění, prosychání koruny, malformace větví aj.) (ŠIMEK 2001, GEHRIG 2004). Mezi hlavní hodnotící znaky patří množství listoví v koruně (EICHHORN ET AL. 2004), tvarové změny větví (ROLOFF 2001), prosychání koruny (MÜLLER-EDZARDS ET AL. 1997), analýzy obsahu živin i toxických látek v listech nebo jejich změny – tvar, velikost, zabarvení (STEFAN ET.AL. 1997, KOZLOV, NIEMELA 1999), měření růstu kmene (WARING ET. AL 1980) nebo elektrického odporu kambia (KUČERA 1986) aj. Neoddělitelnou součástí sledování vitality, je hodnocení síly a délky trvání působícího stresu na dřevinu, což se projevuje ve snižování vitality jedince. LARCHER (2001) definuje stres jako významnou odchylku od podmínky pro optimální život. Vitalita dřeviny se stává slabší, čím déle daný stres přetrvává. Larcher v definici rozlišuje mezi stresem jako činností vedoucí k odklonění se od optimálního stavu organizmu a „stresem“ chápaným jako stav po poškození rostliny nějakým negativním vlivem. SELYE (1966) zase definuje stres jako nespecifickou reakci organismu na jakýkoliv nárok (požadavek) na něj kladený. Faktory

27


(vnější i vnitřní), které tuto reakci vyvolávají, jsou nazývány stresory. Pro lepší porozumění tohoto přístupu slouží CHARVÁTŮV (1970 IN LARCHER 2001) výklad stresu, jako souboru nespecifických obranných reakcí nastupujících při ohrožení integrity organismu. Zdůrazněna je zde nespecifická reakce, tj. shodná reakce bez ohledu na druh stresoru. U rostlin se nacházíme v situaci, kdy příčinu reakce – stresor známe a umíme ji charakterizovat, nespecifickou odezvu – stres však již nikoliv, což někdy neodpovídá skutečné situaci. Pokud však působení stresoru překročí určitou úroveň či délku expozice, dochází k poškození dřeviny. Průběh reakcí stromu na různou intenzitu působení stresu popisuje řada autorů (WARING 2002, CUDLÍN ET. AL 2001). Jednou z možností postihnout složité vazby a vztahy, které v dřevině probíhají, je použití MANIONOVA (1981) modelu spirály chřadnutí. Radiální růst jako ukazatel aktuálního stavu dřeviny Jakýkoli faktor, vnitřní nebo vnější, který se stává pro kambium omezujícím, limituje i radiální růst rostliny. Jeden faktor prostředí může ovlivňovat různé rostlinné procesy a navíc sám může být ovlivněn působením jiného faktoru, jako je půdní vlhkost, teplota, intenzita radiace, fotoperioda atd. Většina fyziologicky působících faktorů shodně ve svém vlivu překračuje roky, ve kterých se přímo dějí růstové procesy (FRITTS 1991). Růstová reakce stromu je přitom silně ovlivněna vnitrodruhovou konkurencí, tj. postavením stromu v porostu (HORÁČEK 1994). U potlačených jedinců lze čekat silnější růstovou odezvu (propad růstu) na nepříznivé podmínky. Vysoká kompetice o světlo a další zdroje, stejně jako jakýkoliv další stres, pozměňují vztah mezi plochou bělového dřeva a biomasou olistění. Růst tedy může jako ukazatel vitality sloužit až po patřičné kalibraci – porovnání růstu vitálních přírůstových stromů se stromy výrazně si konkurujícími; stromů odumírajících a přežívajících; stromů s onemocněním a bez něho atd. Je přitom důležité si uvědomit, že při vyhodnocení dat je nutné brát v úvahu znatelné růstové výkyvy oběma směry, nízký růst bude s vysokou pravděpodobností ukazovat na sníženou vitalitu, extrémně vysoký růst může (za určitých okolností) snížení vitality následně vyvolat (ČERMÁK 2007, WARING 1987). Každý rostlinný druh má vůči působení jednotlivých ekologických faktorů vymezenou toleranci, přičemž její rozsah vymezuje ekologickou amplitudu druhu, která určuje, zdali a jak jsou výkyvy v působení daného faktoru pro organismy letální (ODUM 1977). LARCHER (1988) tvrdí, že o výskytu druhu na nějakém stanovišti rozhoduje ten faktor, který se nachází pod hranicí tolerance. Žádný ekologický systém, od jedince přes populaci po společenstvo, nelze zkoumat odděleně od prostředí, v němž se vyskytuje. Ekosystém je systémem termodynamicky otevřeným, dochází v něm ke vzájemné výměně hmoty a energie (BEGON ET. AL. 1997). Předností kombinace dlouhodobého sledování vitality a sledování růstu je mimo jiné možnost přesnější identifikace stresorů, na které dřevina reaguje, reakce obou parametrů se totiž často objevují v různých časových horizontech. V některých případech je prvotní pozorovatelnou reakcí na působící faktor defoliace (např. u žíru hmyzu), zatímco reakce přírůstu na kmeni má zpoždění; v jiných případech (např. extrémní letní sucho) se bezprostředně projevuje propadem růstu, zatímco redukce olistění je často viditelná až po několika měsících. Výhodou radiálního růstu je i možnost získat informace zpětně letokruhovou analýzou (ČERMÁK 2007).

28


Teplotní režim Závislost životních funkcí rostlin na teplotě je různá a druhově specifická, přesto se většině suchozemských cévnatých rostlin daří v širokém rozmezí teplot, protože jde o rostliny eurytermní. Stejně jako ostatní ekologické faktory se teplota vyznačuje „kardinálními body“ působení, tj. svým minimem, optimem a maximem (LARCHER 1988). Při teplotě minimální je zpravidla růst zahájen, při optimální teplotě je rychlost růstu maximální a při teplotě vyšší než 30°C se rychlost růstu již nesnižuje (ŠEBÁNEK 1992). Tyto kardiální body teploty však nejsou neměnné, závisí nejen na druhu dřeviny, ale i na jednotlivých vývojových fázích a na podmínkách prostředí. Teplotní optimum se liší v rámci orgánů téže rostliny, teplotní optimum růstu kořenů je obvykle menší než u růstu kmene. Pro růst kořenu je optimální teplotní rozmezí mezi 2 – 5 °C. Kořeny tedy začínají růst před rašení pupenů a pokračují v růstu až do pozdního podzimu. Aktivní růst dělením buněk má také svůj sezónní průběh a také závisí na teplotě dle daného druhu (LARCHER 1988). Teplotní maxima a minima mají vliv na kompetiční schopnost, obnovu a přežívání jednotlivých rostlin. Nárok rostlin na teplotu vyjadřuje tzv. „vegetativní teplotní konstanta“, což je suma průměrných denních teplot za vegetační období. Samotná délka vegetačního období je často charakterizována jako počet dní s průměrnou denní teplotou vyšší než 8°C, tj. minimální teplotou, při které dochází k rašení dřevin (HARTMANN 1972). Takto získanou vegetativní teplotní konstantu nazýváme sumou aktivních teplot, které jsou považovány za vhodný ukazatel teplotního režimu (AMBROS 1987, MÍCHAL 1990). V dubových porostech je termický režim závislý na stavu olistění. Na jaře je v mlazinách dokonce vyšší teplota vzduchu než mimo porost. Tato situace se ale změní po olistění a teplota v porostu klesne oproti vnější teplotě o 3 °C (PASÁK 1969). Nadprůměrné teploty během aktuální vegetační sezóny většinou pozitivně ovlivňují radiální růst. Jsou-li ovšem příliš vysoké, mohou vyvolávat snížení uhlíkové bilance, důsledkem je pak naopak snížení přírůstu. V extrémně horkých a suchých dnech dochází, zejména kolem poledne, k přivírání průduchů a následně také k omezení produkce. V celkové uhlíkové bilanci ekosystému se tak v extrémních dnech uplatňuje významná deprese fotosyntézy, spolu s vysokou autotrofní respirací (dýchání nadzemní biomasy) a utlumenou heterotrofní respirací (půdní dýchání) v důsledku deficitu vody v humusové vrstvě. Výsledkem je ztrátová celodenní bilance uhlíku v důsledku převládání disimilačních (rozkladných) procesů za dnů, kdy bychom na základě dostatečného příkonu zářivé energie přitom očekávali bilanci aktivní. Vysoké teploty v roce předcházejícím tvorbě letokruhu spolu s vysokou radiací mohou intenzivně zvýšit výpar; následné snížení půdní vlhkosti ve svrchní vrstvě půdy omezí tvorbu zásobních látek a také dostupnost vody během následujícího jarního období, zejména bude-li toto období srážkově podnormální. Stejně tak mohou negativně ovlivnit přírůst extrémně nízké zimní teploty (zejména ve spojení se suchem), a to nejsilněji v nejvyšších horských polohách. Naopak chladné září bude mít pravděpodobně příznivý vliv na přírůst, stejný vliv bude mít i teplý a vlhký prosinec (ČERMÁK 2007).

29


Sluneční záření Světlo (radiace) je důležitý faktor prostředí, který kontroluje růst rostlin a jejich vývoj. Prakticky každý aspekt rostlinného růstu a vývoje je ovlivněn fotoperiodou. Synchronizace organismu se sezónní změnou radiace je zabezpečována pomocí fotoperiodismu. Během roku se mění nejen délka dne, ale i rychlost této změny – nejmenší je během slunovratů, největší kolem rovnodennosti. Na základě změny délky dne a noci může rostlina určovat růstovou sezónu. Absolutní délka dne během roku však závisí na zeměpisné šířce, rostlina ji ještě musí dále kalibrovat na základě jiných faktorů prostředí (SALISBUR, ROSS 1991). Vzhledem k velmi dobré adaptaci rostlin na délku dne té zeměpisné šířky, kde rostou, nebývá fotoperiodismu věnována větší pozornost při hodnocení jeho ekologického významu. Nejvšeobecnějším fotoperiodickým fenoménem je prodlužovací růst stonku (kmene) jako odezva na dlouhé dny (GARNER, ALLARD 1923 IN PROCHÁZKA 2003). Základním procesem primární produkce v ekosystému je fotosyntetická vazba oxidu uhličitého. Tento jev znamená vstup energie a uhlíku do biomasy. Z jejich produktů se vytváří postupně veškerá organická hmota v ekosystému a je po stránce energetické základem a hnací silou životních procesů v biosféře. Energie, kterou organismy využívají k dalším životním procesům, byla svázána fotosyntézou z pohlceného slunečního záření (KULHAVÝ ET AL. 2003). Světlo usměrňuje nejen procesy ovlivněné fotosyntézou, ale i procesy na fotosyntéze zcela závislé. Během fotomorfogeneze světlo v malých dávkách někdy působí jako spouštěč, iniciuje jako modulátor děje. Růstová reakce stromu je přitom silně ovlivněna vnitrodruhovou konkurencí, tj. postavením stromu v porostu. U potlačených jedinců lze čekat silnější růstovou odezvu (propad růstu) na nepříznivé podmínky. Vysoká kompetice o světlo a další zdroje stejně, jako jakýkoliv další stres pozměňují vztah mezi plochou bělového dřeva a biomasou olistění. Růst tedy může jako ukazatel vitality sloužit až po patřičné kalibraci – porovnání růstu vitálních přírůstových stromů se stromy výrazně si konkurujícími; stromů odumírajících a přežívajících; stromů s onemocněním a bez něho atd. (ČERMÁK 2007). Vodní režim Voda je důležitý faktor, který vstupuje do ekosystému a účastní se v něm všech hlavních pochodů spojených s koloběhem hmoty. Na vodě jsou závislé téměř všechny metabolické pochody a mnohdy se voda biochemických procesů přímo účastní. V pletivech suchozemských rostlin je obsaženo 80 – 90% vody (SLAVÍKOVÁ 1986). Voda ovlivňuje aktivitu kambia přímo, i když v některých obdobích vývoje je kambium citlivé na její nedostatek více než v období jiných. Obecně jsou rostliny adaptovány na sucho (nedostatek vody) pouze na začátku periodického růstu, zatímco v pozdějších stádiích ontogeneze je adaptace nepřímá a je zprostředkována jinými faktory. Přímý vliv dostupnosti vody na kambiální aktivitu je dán poklesem plošného (radiálního) růstu vydělených buněk v důsledku snížení turgoru. Rostlina sama si díky své organizaci zajištuje celistvost organismu, zabezpečuje přímé ovlivnění kambiální aktivity takovými procesy jako jsou fotosyntéza, metabolismus dusíku, translokace látek (partitioning) a absorbce iontů z půdních roztoků, které reagují na změny faktorů prostředí rychle a přesně. Vodní bilance rostliny je

30


kontrolována vztahem mezi relativní rychlostí příjmu a výdeje vody. Vzhledem ke komplexnímu vztahu vodní bilance rostliny a prostředí není často možné stanovit závislost mezi kambiální aktivitou a jednoduchými parametry, jako jsou např. srážky nebo vlhkost půdy. Navíc mezi těmito dvěma veličinami nemusí být zákonitě vztah (WALTER 1963). Na radiální růst stromu mohou mít vliv, jak srážky v roce předcházejícím vzniku letokruhu, tak srážky v daném roce. Zásadní jsou především jarní srážky v minulém roce a zimní, jarní a letní srážky v roce aktuálním. Stres suchem vede k redukci buněčného turgoru, ovlivňuje zvětšování buněk, vede k poklesu syntézy auxinů a karboxyhydrátů a ke snížení jejich ukládání v kambiu. V podmínkách stresu stromy zpravidla reagují tak, že redukují jako první relativně méně důležité procesy, mezi které patří i růst kmene. Obvykle stromy nejdříve redukují alokaci (přísun) uhlíku pro růst kmene, produkce listoví je přitom často držena na dosavadní úrovni (ČERMÁK 2007).

3.9 STARÝ STROM A STÁRNUTÍ Definice starého stromu Pojem definující „starý strom“ se používá k označení všech stromů, které jsou významné z pohledu biologického, estetického a kulturního (SISSITKA 1996). Dřeviny mohou být považovány za staré také na základě jejich chronologického věku nebo vzhledu (což představuje intenzitu škod na nich patrných) (READ 2000). Z chronologického pohledu navrhl PETERKEN (1996) definici, která je použitelná na stromy vyskytující se v Evropě. Za starý strom považuje každého jedince, jehož stáří je nad 200 let (tj. doba uplynutá od vyklíčení). Následně však ještě tuto hranici snížil na 150 let a to z důvodu, aby bylo do této skupiny zahrnuto co největší množství stromů a zajistil jim tak ochranu (PETERKEN 2000). Neboť schopnost dožití vysokého stáří je druhově specifická. Z domácích druhů se duby obvykle dožívají stáří 400 - 500 let, u buku se uvádí 200 - 400 let, ale například u bříz je maximální věk 100 - 150 let a vrb nebo topolů ještě méně (cca 100 let) (ÚRADNÍČEK ET. AL. 2009). Tato věková rozrůzněnost, dosahovat různého maximálního stáří, musí být nutně brána v úvahu při formulaci definice pojmu „starý strom“. Nejlépe tuto myšlenku vystihuje definice nabízena LONSDALEM (1999). Lonsdale považuje za starý strom každého jedince, který přežil typické věkové rozpětí pro daný druh". WHITE (1998) ve svých úvahách o struktuře růstu se odkazuje na etapu v procesu stárnutí, kdy běžný roční přírůstek začíná být nižší a šířka letokruhů začne klesat. White tvrdí, že pokud tento trend přetrvává, pak strom vstoupil do fáze stárnutí a může být považován za starý strom. V arboristické praxi se pojem „starý strom“ rozšířil o další význam na základě jeho fyziologického stavu a vývojové etapy. READ (2000) takové stromy nazývá „Veterány“, neboť na jejich vzhledu jsou patrné veškeré poranění vzniklé v průběhu celého života a také stopy, jak se s nimi vypořádal (SHIGŌ, MARX 1977), zejména stopy dlouhodobého mechanického namáhání (MATTHECK 1991). V odborné literatuře se to také nazývá řeč těla (MATTHECK, BREOLER 1993). Jinými slovy, je to strom, který může mít zrychlený průběh procesu stárnutí vyvolaný abiotickým nebo fyziologický stresem či zraněním. Termín Veterán, byl vypůjčen z dob

31


válek, kdy jim byli označováni vojáci, kteří přežili velké fyzické utrpení a nápor. Veteránem se strom může stát také úmyslnými arboristickými zásahy nebo působením abiotických činitelů, jako je sucho, teplo, silné bouřky. Biologická rozmanitost v jednotlivých fázích stárnutí je však mnohem nižší ve srovnání s jedinci, u kterých byl senescentní proces nastolen přirozeně (FAY 2002). Stárnutí Základním požadavkem, při aktuálním vysokém zájmu o zachování významných a mohutných dřevin v krajině, je pochopení procesu stárnutí a odumírání stromů. Neboť dalším podstatným kritériem, které charakterizuje významné a památné stromy, je vysoký věk (KOLAŘÍK 2003). Staré stromy velmi často dokazují potenciální růstové možnosti svého druhu a patří k nesmírně cenným zdrojům lokálně původních genů, neboť jsou bezpochyby pozůstatky původních místních populací. Dřeviny patří mezi polykarpické druhy, které kvetou opakovaně, mají délku života značně rozdílnou. Stromy, jako smrk, dub a lípa, se mohou dožívat stáří tisíce let a některé druhy (Sequioa sempervirens nebo Eucalyptus regnans) žijí 2 000 až 4 000 let, a jsou stále vitální. Umírají spíše na poruchy korelací, které jsou výsledkem zvětšující se vzdálenosti mezi vrcholovými letorosty a vrcholy kořenů, postupné narůstání mechanických problémů (hmotnosti větví), silných větrů nebo infekcí, které zatěžují stabilitu. Stárnou květy, plody a listy, jež se odlučují. Listy odumírají každoročně, s výjimkou u stále zelených dřevin, kde vydrží několik měsíců nebo i let (jehlice u jedle 3 – 14 let) (PROCHÁZKA 2003). V současnosti převládá návrh péče o dřeviny podle věku a rozlišení do věkových tříd, ale proces stárnutí tomu ve většině případů neodpovídá (KOLAŘÍK 2003, 2005). Jedná se o proces mnohem složitější a je možné jej charakterizovat různými modely, například dle viditelných morfologických změn (MATTHECK 1991, MARTINKOVÁ 2003, RAIMBAULT 2006, DEL TREDICI 2000). Senescence, nebo-li přirozený proces stárnutí stromu, vede k odumírání buněk, pletiv, orgánů a posléze i celých rostlin. Přirozená smrt rostliny či dřeviny je vyvrcholením procesu stárnutí. Odumírání a smrt jsou geneticky podmíněny a projevují se od úrovně vnitrobuněčné až po úroveň celého organismu (PROCHÁZKA 2003). Buňky v některých pletivech záhy odumírají, například libriform, tracheje a tracheidy ve dřevě, ale parenchymatické buňky v dřeni a v dřeňových paprscích žijí velmi dlouho (ŠEBÁNEK 1983). Jedná se o procesy, které jsou ovlivňovány vnějšími i vnitřními podmínkami. Na buněčné úrovni je prvním projevem senescence ztráta dělivé schopnosti. V buňkách se zvyšuje rychlost degenerace RNA, bílkovin, chloroplastů a membránových struktur. Senescence je také urychlována krátkým dnem a nedostatkem výživy (LARCHER 1995). FORTANIER, JONKERS (1976) jako první rozlišili tři kategorie stárnutí chronologické, ontogenické a fyziologické. Chronologické stárnutí odpovídá aktuálnímu věku jedince (rok, měsíc). Datuje se od vyklíčení a může se vztahovat na celý strom nebo na jeho část (BARTHÉLÉMY, CARAGLIO 2007). Ontogenetické stárnutí se týká genetického potenciálu jednotlivých stromů. Popisují ho jednotlivá stádia vývoje, od klíčení až po senescenci (MARTINKOVÁ 2003, RAIMBAULT 2006, DEL TREDICI 2000). Tento pohled na stárnutí je

32


ovlivněn především činností meristematické tkáně. Třetí pojetí stárnutí, tzv. fyziologické stárnutí, odráží především proces, který je vyvolaná abiotickými i biotickými stresory na stromě nebo jeho částech. Tento způsob chápání stárnutí stromů je důležitý, neboť zaměřuje pozornost nejen na kambiální vrstvu, čímž se zavádí souvislost mezi vlivem vnějších vlivů na fyziologické funkce, růst anatomické struktury a morfologie stromů (BARTHÉLÉMY ET.AL. 1997, BARTHÉLÉMY, CARAGLIO 2007). Fyziologické projevy stárnutí Stárnoucí stromy mají specifické vlastnosti a vzhled, kterými se projevují. Jedná se například o velký obvod kmene v rámci svého druhu, výskyt dutiny v hlavním kmeni a na kosterních větvích, kde se následně přirozeně vytvářejí vodní jezírka (dendrotelmy) nebo vyhnívající otvory. Velmi pravidelným jevem je poškozený kmen ronící mízu, s chybějící borkou a s výskytem plodnic hub na kmeni. Dále přítomnost velké množství mrtvého dřeva v koruně i na zemi okolo stromu. Cladoptoza (oddělení větviček) je jeden z hlavních mechanismů způsobující změnu struktury koruny u stárnoucích stromů (RUST 2004). Velmi charakteristickým znakem je vysoký počet vzájemně závislých druhů organismů, převážně xylofágního hmyzu. Druhové složení nalezených zástupců nám může přesněji stanovit stádium odumírán (KLETEČKA 2008). Jako u všech mnohobuněčných organismů končí ontogeneze smrtí. DEL TREDICI (2000) také upozorňuje na tzv. omlazení, což je vazba mezi fyziologickými a ontogenetický aspekty stárnutí, čímž poukazuje na skutečnost, že proces stárnutí nemusí platit jednotně na organismus jako celek, ale že tzv. omlazení se může vyskytnout bodově na některém z orgánů stromu v různé míře. Což je možno chápat, jako významný objev dokládající tzv. dlouhověkost (FAY 2002). Na základě morfologických a fyziologických znaků vyčlenil READ (2000) pro běžnou arboristickou praxi hodnocení stromů tzv. věkové kategorie stromů, která označil za fyziologické stáří dřeviny (FAY, DE BERKER 1997). Z vnitřních faktorů, které tento stav ovlivňuje, zde patří genetický potenciál daného taxonu a fyziologická vitalita (dynamika průběhu jeho fyziologického procesu). Z faktorů externích ovlivňují jedince především nepříznivé vnější vlivy organického (škůdci, choroby aj.) i anorganického původu (klimatické nebo půdní podmínky aj.). Staré stromy prochází různými fázemi procesu stárnutí, které READ (2000) rozdělil do tří stádií – časné stáří, pozdní stáří, odumření. Velmi významným ukazatelem každého stadia, je jejich biologická rozmanitost živočišných i rostlinných druhů vyhledávajících odumírající dřeviny (xylofágní hmyz, dřevokazné houby, aj.), které se stářím stoupá (RAYNER 1993). Identifikace u dřevin všech tří věkových kategorií je základem pro pochopení komplexní architektury stromu nebo dokonce jeho plasticity, tj. účinky životního prostředí na jeho vývoj a strukturu. Umožňuje přesnou charakterizaci všech základních úrovní organizace dřeviny v rámci architektury a umožňuje přesný víceúrovňový popis architektury a organizace dřeviny (viz. BARTHÉLÉMY, CARAGLIO 2007).

33


Biochemické změny během stárnutí Stárnutí buněk, orgánů a celé rostliny je geneticky naprogramované, jak se jeví i ze studií genové exprese během stárnutí (SMITH ET AL. 1994). V buňce se stárnutí projevuje rostoucí rychlostí odbourávání RNA a bílkovin, zvyšuje se syntéza bílkovin, zvyšuje se syntéza ribonukleáz, proteáz enzymů odbourávajících chlorofyl, nastává degenerace chloroplastů, endoplazmatického retikula, tonoplastu, později i mitochondrií, jádra a plazmodesmy (PROCHÁZKA 2003). Projevem geneticky řízeného způsobu odumírání je tzv. apoptóza. Mezi charakteristické znaky na morfologické úrovni patří zprohýbání membrán při zachování jejich integrity, agregace chromatinu u jaderného obalu a postupné zmenšování buňky. Celý proces je enzymaticky řízen a vyžaduje energii, která je dodávána ATP. Ještě před výše zmíněnými morfologickými znaky dochází ke štěpení DNA na fragmenty o velikosti 180 – 200 párů bází. Není dosud známo, kdy přesně senescence přechází v apoptózu (HAVEL, DURMAN 1996). Proces stárnutí a odumírání probíhá také na úrovni orgánů. U listnatých dřevin, odumírají každoročně listy. Listy zpravidla stárnou i žloutnou od její báze. U dřevin před opadem listů jsou živné látky odváděné do stonku (kmene). Proces stárnutí listů je rychlejší ve tmě než na světle. Světlo brzdí stárnutí svým vlivem na otvírání průduchů (THIMANN, SATLER 1979). Stárnutí je jev růstově korelační. Dobře je to patrné sledovat na listech ve spodní části stonku. Tyto listy na lodyze počnou záhy odumírat následkem kompetice mezi listy a rostoucími částmi lodyhy, ale jestliže je izolujeme a zakořeníme, žijí po dlouhou dobu. Na intaktní rostlině začnou listy od báze žloutnout, avšak toto stárnutí lze zpomalit dekapitaci stonku. Rostoucí vrcholová lodyha odnímá spodním listům nejen živiny, ale současně na ně působí regulační vlivy (např. inhibiční látky). Podzimní opadávání listů probíhá současně, bez ohledu na své postavení na lodyze. Stárnutí je v tomto případě ovlivňováno vnějšími vlivy, především nízkou teplotou a krátkým dnem, který snižuje obsah endogenních auxinů a giberelinů v listech a současně v nich zvyšuje obsah ABA. To spolu s dalšími vlivy vede ke vzniku odlučovací vrstvy a k opadu listí (PROCHÁZKA 2003). U ostatních orgánů dochází k translokaci volných aminokyselin ze stárnoucích částí do rostoucích částí rostliny. Senescenci urychlují zejména kyselina abcisová, kyselina jasmonová a zvláště etylén, brzdí ji však gibereliny, auxiny a cytokininy. Senescenci podporuje například krátký den a nedostatek živin (zejména N, P, K, Mg), proto dlouhý den nebo aplikace NH4NO3 brzdí stárnutí. Horko, chlad, sucho a stres působený průmyslovými emisemi urychlují rovněž proces stárnutí (PROCHÁZKA 2003).

3.10 METODY KE STANOVENÍ STÁŘÍ STROMU Problematika stanovení stáří u dřevin se dotýká mnoha vědních oborů např. lesnictví (BROWN, WU 2005), ekologie (JOHANSSON ET. AL. 2007) nebo ochrany přírody (KYZLÍK ET. AL. 2003). Z dostupné literatury lze aplikovat velké množství různě přesných metod, které se dají rozdělit na metody přímé (tj. na základě počtu letokruhů) a nepřímý (tj. na základě korelace mezi věkem a některou z charakteristik stromu – výška, množství listoví, obvod aj. (ROZAS 2003, RANIUS ET. AL. 2009). Většina metod je destruktivních, neboť z dřeviny je

34


potřeba odebrat vzorek - vývrt, kotouč či výsek. V polední době je trendem vytvořit metodu co nejšetrnější a nejjednodušší. Neboť ve většině případů se setkáváme s potřebou určit věk u starých jedinců, kteří jsou chráněni zákonem, a navíc se zpravidla jedná již o stromy duté a vyhnilé. Obvyklý postup, jak odhadnout stáří stromů, je použitím funkce opírající se o průměr kmene a věk dřeviny (např. LORIMER 1989, CLARK, HALLGREN 2004). Protože někteří autoři označili tuto metodu za nespolehlivou (STEPHENSON, DEMETRY 1995, ROZAS 2003) vychází většinou nynější metody přímo z analýzy letokruhů, získaných Presslerovým nebozezem z kmene stromu (NORTON ET AL. 1987, DUNCAN 1989, NORTON, OGDEN 1990, VEBLEN 1992). SCHWEINGRUBER (1996) ve své obsáhlé příručce dendroekologie popisuje, že ve střední Evropě jen 55 ze 77 druhů stromů vykazuje zřetelné letokruhy. Dendrochronologií, jak se také analýza letokruhů nazývá, se zabýval již například Lonardo da Vinci, po něm Marcello Malpini, avšak skutečným zakladatelem této vědy byl Andrew Ellicott Douglass (1867 – 1962) (RYBNÍČEK 2007). Dendrochronologické metody jsou považovány za nejužitečnější a přesné nástroje pro zjišťování minulosti stromů i porostů (např. NOWACKI, ABRAMS 1997, PAYETTE ET. AL. 1996). Jedná se o poměrně náročnou laboratorní metodu, kterou nelze praktikovat bez patřičného vybavení. Počet letokruhů je možno určit také denzitometrem nebo rezistografem. Určení stáří rezistografem se pokládá také za přesnou metodu k určení stáří dřevin (ISIK, LI 2003), bohužel se u ní potýkáme s řadou omezení (jako destrukce kmene, omezený rozsah měření, vysoká cena i složitost) (LUKASZKIEWICZ ET. AL. 2005). K dalším poměrně náročným a drahým destruktivním metodám, je určení stáří z kotoučů a klínů z báze kmene, poskytující kompletní radiální profil dřeviny (AGREN, ZACKRISSON 1990, LUSK, OGDEN 1992, SZEICZ, MACDONALD 1995). Nejčastějším problémem u starých dřevin je vyhnilý střed, proto vyhotovené vývrty jsou zpravidla zkrácené. K určení počtu a velikosti chybějících letokruhů se využívá růstová analýza (KAVKA 1969, FRELICH, GRAUMLICH 1994, HESSL, GRAUMLICH 2002, PIOVESAN ET AL. 2005), odhad (např. ROZAS 2004) nebo výpočet střední rychlosti růstu centrálního prstence dle sousedních stromů (NAKASHIZUKA, NUMATA 1982). Nejjednodušší metodou odhadu počtu a velikosti chybějících letokruhů ve středu kmene, je na základě extrapolace rychlosti růstu z dostupných letokruhů (LÄÄNELAID ET. AL. 2001, LÄÄNELAID, SANDER 2004). NORTON ET. AL. (1987) došli k závěru, že nejlepší odhad věku u velkých stromů je na základě zahrnutí změny rychlosti růstu během života stromu. Tento přístup byl použit v několika studiích (např. STEPHENSON, DEMETRY 1995, OGDEN ET AL 2005.). Jeden z průkopníků nedestruktivní metody je WHITE (1998), který vytvořil neinvazivní metodu určení věku na základě obvodu. Kombinuje prvky tabulkových hodnot s dendrochronologickými výpočty. Obdobnou myšlenku měli například SIEWNIAK, KUSCHE (1994) a SZCZEPANOWSKA (2001). LUKASZKIEWICZ ET. AL. (2005) uvádí, že stále neexistuje dostatečně přesná, rychlá a snadno využitelná nedestruktivní metoda stanovení stáří, která by vystihovala vztah mezi věkem a velikostí stromu (obvodem). Proto se pokusil využít k přesností stanovení stáří tzv. multifaktoriální model, jako základ nové metody, vhodnou pro širokou arboristickou praxi. Následně LUKASZKIEWICZ, KOSMALA (2008) předložili

35


nedestruktivní metodu odhadu stáří stromů na základě nelineárního modelu multifaktoriální regrese a její grafické interpretace pomocí nomogramů. Mnoho metod zabývajících se zjišťováním věků stromů (např. dle počtu větvení přeslenů apod.) nelze považovat za exaktní, ale jen jako hrubý odhad. Jednou z takových metod je odhad věku stromu na základě výšky stromu. Z řady pozorování bylo zjištěno, že do jisté míry výška stromů koreluje se stářím. Tento vztah je využitelný jen u mladých stromů, neboť převážně v době dospělosti výškový růst končí (JURA 2001). Velmi originální metodou je stanovení stáří dřeviny pomocí tzv. metody kůry. Metodu vytvořil Mard Rhothla ke stanovení stáří u dubů a lip. Vychází z měření tloušťky kůry a počítání kroužků floému pro odhad věku (ROHTLA 1998, LÄÄNELAID ET. AL. 2001). Jedná se o originální metodu počítání jemných vrstev vláken floému v kůře stromu (TRENDELENBURG 1955). HOLDHEIDE (1951) však uvádí, že by se mělo zůstat raději k této metodě skeptičtí. Tato metoda má výhody, jakož i nevýhody, ve srovnání s metodou letokruhů. Potíží je, že se může vytvořit i vice vrstev floému během jednoho vegetačního období (převážně u mladých jedinců), a je velmi obtížné datování nejstarších vrstev kůry. Hlavní výhodou metody kůry je, že bez ohledu na výskyt dutého kmene u stromu, kůra je k dispozici ke studiu téměř v plném rozsahu. Díky tomu se metoda kůry stala obzvláště cennou pro určování stáří dutých stromů (LÄÄNELAID, SANDER 2004).

3.11 MORFOLOGICKÁ A FENOLOGICKÁ CHARAKTERISTIKA DUBU LETNÍHO (QUERCUS ROBUR L.) (Quercus L. – duby / bukovité – Fagaceae) Opadavý strom 20-35 (50) m vysoký. Solitér má nepravidelnou, široce rozkladitou korunou, tvořenou silnými a odstálými větvemi. Kmen v průměru 1,5 m (4 m) je nízký a záhy se větví. V porostu tvoří kmeny přímé, plnodřevné, dobře vyčištěné s nevelkou korunou. Kůra je v mládí hladká, leskle zelenavá nebo bělošedá (zrcadlová kůra), později (od 30 let) šedohnědá až tmavošedá, s hrubě rozpukanou borkou (ve stáří až 10 cm silnou). Letorosty jsou lehce pětihranné, olivově šedohnědé, lysé, se světlými lenticelami a pěticípou dření. Pupeny obvykle přeslenovité, nahlučené po 2-5 na konci větve. Pupeny jsou většinou pětihranné, vejcovitého nebo kulovitého tvaru, tupé nebo zašpičatělé v horní části chlupaté. Obvykle jsou pupeny světle hnědé barvy. Listy opadavé, střídavé, značně proměnlivého tvaru, často nesymetrické, obvejčité, eliptické až podlouhlé, 6 – 15 (20) cm dlouhé, na bázi srdčité ouškaté, nepravidelně peřenolaločnaté až peřenodílné, se 3-6(7) páry nepravidelných zaokrouhlených laloků, na líci tmavozelené až našedlé, na rubu šedavé, lysé, řapík 0,2 – 0,7 (1,0) cm dlouhý. Nejdelší laloky asi tak dlouhé jako šířka střední části listu. Slunné listy mají obvykle hlubší a užší zářezy, jsou tužší, ve vlhku naopak převládají ± celokrajné listy. Listy raší v druhé polovině května, podle doby rašení se rozlišují dvě formy dub časněji rašící a později rašící o dva až 4 týdny. Začátkem září začnou listy žloutnout, na podzim mají barvu temně žlutou, pak zhnědnou a opadávají koncem září a v říjnu. U některých zůstávají listy i přes zimu (u mladých stromků a výmladků jsou listy až do pozdního jara).

36


Plodnost začíná ve 40 – 50 letech ve volnu, v hustém zápoji v 70 – 80 letech (výmladky často už ve 20 letech). Ve volnu plodí skoro každoročně, v porostu se semenné roky opakují po 4-8 letech, k severní hranici areálu se odstupy zvětšují a mezi tím bývají léta s průměrnou úrodou nebo neúrodou. Kvete současně s rašením listí. Samčí květy jsou v řídkých visutých jehnědách s drobnými žlutavými kvítky s 6 tyčinkami a okvětními šupinami. Samičí květy jsou po 2-3 (5) na společné stopce s trojčetným semeníkem, jehož spodek objímá osní číška, okvětí je 6-cípé, nepatrné, světlehnědé nebo nažloutlé. Podle vnitřní diferenciace stavby pupenů, tvoří pupeny dubu samostatný typ. Typ dub je charakteristický tím, že založený list a meristém chrání více šupin palistového původu. Plod je nažka - žalud – elipsovitého až okrouhlého tvaru, 15 – 40 mm velká, posazená v 1/3 uzavřené v miskovité až kuželovité číšce se srostlými šupinami. Žaludy uzrávají koncem září nebo v říjnu, opadávají s listy (HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Dub klíčí pod zemí (hypogeicky), kde je hypokotyl brzděn v růstu, a dělohy zůstávají v semeni a prodlužuje se epikotyl (KOLAŘÍK 2005). Uměle se množí výsevem stratifikovaného osiva, vzácnější druhy a kultivary roubováním. Vysazujeme je zpravidla jako solitéry, patří mezi nejstatnější listnaté dřeviny (HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Vývoj Semenáček tvoří první rok několik (5-8) primárních načervenalých lístků, pak se vytváří nahloučené na vrcholu 4 – 6 lístků normálního tvaru, ale menších. Pak roste pomalu po 5 – 10 let (s přírůstkem do výše 20 – 30 cm), v tu dobu kulový kořen dosahuje hloubky 1 m a více. Značné zásoby živin, obsažené v žaludu, se spotřebují na vytvoření mocné kořenové soustavy, vývoj nadzemní části je ve srovnání s jinými listnáči pomalý. To vysvětluje velkou odolnost dubu vůči suchu (V.V.OGIJEVSKIJ 1950 IN HEJNÝ, SLAVÍK 2002). Uprostřed léta vytváří svatojánské (letní) prýty, které někdy nestačí do zimy vyzrát, hynou časnými mrazy, a tak často vzniká křivý růst. Je to způsobeno vrozenou vlastností, která nebyla prozatím objasněna. Předpokládá se, že je to však zapříčiněno nastolením příznivých podmínek (vhodné teploty, světlo a srážky), jako v jarním období, kdy vznikají pravé prýty. Růst do výšky končí ve 120 – 200 letech, přírůst do síly trvá po celý život. Dorůstá výšky až 40 m, průměru přes 1 m a dosahuje stáří 400 až 500 let, často ovšem i 1 000 – 1500 let a průměru 4 m, neboť je velmi odolný vůči hnilobě. Velmi často se na dubech vytváří mohutné větve, kterou jsou silné a nízko nasazené. Kořenová soustava je mocná, jde do hloubky až 5 m, silně rozvětvená, tvoří hluboký kulovitý kořen, jinak ovšem podle půdy velmi proměnlivá a někdy dokonce mělká. Celkem je však dub odolný proti větru a půdu využívá do velké hloubky (HEJNÝ, SLAVÍK 2003, ÚRADNÍČEK, MADĚRA 2001). Dub má značnou výmladnost, tvoří hojně pařezové výmladky i výhony na kmeni. Výmladnost se podle úrodnosti půdy uchovává v porostech semenného původu do 70 – 150 let, ve výmladkových porostech do 50 – 80 let. Po silném snížení životní činnosti vznikají na kmeni četné vlky ze spících pupenů. Tato schopnost je zvláště častá a trvalá u kmenů potlačených, s oslabeným růstem nebo na půdách špatné bonity. Objevení vlků vede nezřídka k usychání koruny. V lese omezuje tvorbu vlků přítomnost stínících stromů, a proto je bočné zastínění kmenů výhodné. Dub však nesnáší zastínění shora, s výjimkou v mládí, neboť v té době je náročný na světlo.

37


Dřevo má široké, světlé až temně hnědé jádro a úzkou žlutavou běl, je kruhovitě pórovité, velmi tvrdé a těžké, pevné, štěpné a pro značný obsah tříslovin také trvanlivé i pod vodou. Má dobré fyzikální vlastnosti, které se ale značně mění podle oblasti růstu. Dřevo je tím lehčí a stejnoměrnější, čím méně je vyvinuto těžké, husté pozdní (letní) dřevo (HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Ekologie : 1-4 B~ (2) 4-5 Dub letní je dřevina světlomilná. V požadavcích na vláhu musíme u dubu letního rozlišovat dva ekotypy. Běžně rozšířený ekotyp, který nalezneme zejména v lužních lesích, má značné nároky na vláhu, snáší i jarní záplavy. Druhý ekotyp se vyznačuje schopností růst na mělkých, v létě silně vysýchavých půdách a najdeme jej na lesostepních lokalitách. Spodní voda musí být v dosahu kořenů. Je to dřevina náročná na půdu a roste nejlépe na hlubokých, hlinitých půdách, jaké nalézáme v lužních lesích nebo na spraších. Odolává do jisté míry i solím v půdě. Ke klimatickým podmínkám je celkem lhostejný, citlivý je k pozdím mrazům. Druh je dosti odolný k imisím. Netvoří čisté porosty, jeho společníky jsou zejména jasan a jilm (ÚRADNÍČEK, MADĚRA 2001). Rozšíření dubu letního je skoro v celé Evropě (chybí pouze v jižní polovině Pyrenejského poloostrova, na Sicílii, v Řecku, v Turecku) (ÚRADNÍČEK ET. AL. 2009).

38

MATERIÁL A METODY

4. MATERIÁL A METODY 4.1 HODNOCENÍ VÝZNAMNÝCH DŘEVIN ČR Vyhodnocení významných dřevin na celorepublikové úrovni bylo umožněno na základě poskytnutí dvou rozsáhlých databází obsahující informace o dřevinách (Databáze památných stromů AOPK ČR) a o biogeografických jednotkách České republiky (Biogeografický registr ČR). Základní jednotkou obou databází je katastrální území, což dovolilo propojit dostupná data uvedených databází a následně je vyhodnotit. Četnost zastoupení památných stromů a druhů na jednotlivých katastrálních územích a v biogeografických regionech je prezentována v mapových výstupech. Mapy jsou vytvořeny v programu ArcMap. Podkladová mapa bioregionů byla převzata z Biogeografického členění ČR (CULEK ET. AL. 1996) a podkladová mapa katastrálních území ČR byla poskytnuta Ústavem geoinformačních technologií (LDF). 4.1.1 HODNOCENÍ ROZSÁHLÉ DATABÁZE PAMÁTNÝCH STROMŮ ČR Vyhlášené a smluvně chráněné památné stromy jsou evidovány v Ústředním seznamu ochrany přírody, který vede Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky se sídlem v Praze. Ústřední seznam zahrnuje popis dřevin, polohové určení, právní a odbornou dokumentaci památných stromů, včetně jejich ochranných pásem a smluvně chráněných památných stromů zřízených podle § 39 zákona, nacházejících se na území České republiky. V rámci spolupráce s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR byl ke dni 31.12.2006 poskytnut zestručněný výpis se základními informacemi o památných stromech, tzv. databáze památných stromů AOPK České republiky, která ke každému památnému stromu obsahuje základní dendrologické charakteristiky, GPS souřadnice, zdravotní stav, důvod ochrany aj. Hodnocení zdravotního stavu památných stromů probíhalo na základě zvolené pětistupňové stupnice: 1 – výborný (strom je vitální, bez viditelného poškození), 2 – dobrý (strom je zdravý, s drobným poškozením, usychání do 10%), 3 – poškozený (výskyt dutinek, hmyzu, jiné drobné poškození, usychání 11 – 25%), 4 – silně poškozený zdravotní stav (silné poškození abiotickými vlivy nebo člověkem, napadení dřevokaznou houbou, hmyzem, usychání 26 – 50%) a poslední stupeň je 5 – odumírající (zahnívání, rozpad kmene, usychání 51 – 99%). Pro potřebu této práce, byly především využity údaje o obvodech památných stromů, parametry velikosti výšek dřevin, parametry o velikosti korun stromů (šířka a výška, zejm. u dubu letního (Quercus robur) a v neposlední řadě údaje o stáří těchto jedinců. 4.1.2 BIOGEOGRAFICKÝ REGISTR Data z databáze památných stromů AOPK byla propojena s údaji Biogeografického registru. Hodnocení památných dřevin bylo především zaměřeno na růstové rozměry, a jaké četnosti tyto dřeviny dosahují ve vegetačních stupních, hydrických a trofických řadách, a dalších biogeografických jednotkách (bioregion, provincie aj.). Biogeografický registr obsahuje typizaci krajiny v rámci katastrálních území a umožnuje vytvoření představy o přírodním stavu geobiocenóz v krajině, jež je velmi vhodnou 39

MATERIÁL A METODY

srovnávací bází pro hodnocení změn v důsledku lidské činnosti. Registr je součástí ekologické databáze dat v Integrovaném informačním systému o území (ISU) Terplanu a zahrnuje údaje o rozšíření nadstavbových jednotek geobiocenologické typizace krajiny – vegetačních stupňů, hydrických a trofických řad v cca 12 900 katastrálních území ČR. Poskytuje tak teoretická východiska pro biogeografickou diferenciaci krajiny aplikací teorie typu geobiocénu dle ZLATNÍKA (1973). Základním prvkem registru Biogeografie je katastrální území, neboť při využití dat z ISU se tato jednotka jevila jako nejvhodnější k hodnocení změn dynamiky geobiocenóz v krajině. V rámci každého katastrálního území byla kódovaná příslušnost k nadstavbovým jednotkám geobiocenologické typizace – vegetačním stupňům a ekologickým řadám (viz BUČEK, LACINA 2002). Každé katastrální území je charakterizováno třemi údaji v pořadí: kód vegetační stupňovitosti – kód trofických řad – kód hydrických řad. Většina katastrálních území je z hlediska nadstavbových jednotek heterogenních, proto se muselo kódování přizpůsobit a zahrnovat charakteristické kombinace navazujících vegetačních stupňů a trofických i hydrických řad (Tab. 1, 2, 3) (BUČEK, LACINA 1988). Charakteristika vegetační stupňovitosti v katastrálním území ČR vystihuje 26 kódovacích symbolů, z nichž je 7 homogenních a 19 heterogenních. Obsah heterogenních kódů pro 1 až 9 stupeň byl vymezen tak, že zahrnuje převládající vegetační stupeň (50 – 70% plochy katastru) a vegetační stupeň navazující (30-50% plochy katastrálního území) (BUČEK, LACINA 1988). Tab. 1: Kódovací jednotky vegetační stupňovitosti (BUČEK, LACINA 1988) VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS VS

-1 -2 -3 -4 -5 -6 -7 -8 -9 - 10 - 11 - 12 - 13 - 14 - 15 - 16 - 17 - 18 - 19 - 20 - 21 - 22 - 23 - 24 - 25 - 26

1 - dubový 100% 2 - dubovy 70-99% (bukodubový 1-30%) 3 - dubový 50-70% (bukodubový 30-50%) 4 - bukodubovy 100% 5 - bukodubovy 50-70% (dubovy 30-50%) 6 - bukodubovy 50-70% (dubobukovy 30-50%) 7 - dubobukovy 100% 8 - dubobukovy 50-70% (bukodubovy 30-50%) 9 - dubobukový 50-70% (bukovy 30-50%) 10 - bukový 100% 11 - bukový 50-70% (dubobukovy 30-50%) 12 - bukový 50-70% ( jedlobukový 30-50%) 13 - dubojehličnatý 100% 14 - dubojehličnatý 50-70% (dubobukový 30-50%) 15 - bukový (dubojehličnatý 30-70%) 16 - dubojehličnatý 50-70% ( jedlobukový 30-50%) 17 - jedlobukový 100% 18 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50%) 19 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50% a smrkojedlobukový 1-30%) 20 - jedlobukový (smrkojedlobukový 1-30%) 21 - jedlobukový (smrkojedlobukový 30-50%) 22 - smrkojedlobukový 50-70% (jedlobukový 30-50%) 23 - jedlobukový 50-70% (smrkojedlobukový 30-50% a smrkový 1-20%) 24 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%) 25 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%, 1-20% klečový i alpinský) 26 - smrkojedlobukovy 100%

40

MATERIÁL A METODY

Při vytváření kódů trofických řad a meziřad, byly meziřady přičleněny k příbuzným řadám. Zastoupení trofických řad v katastrech obcí je vystiženo 15 kódovacími symboly, z nichž pouze 1 je homogenní. Hydrické řady se v registru biogeografie vyskytují v 9 kódovacích symbolech. Tři zahrnují dominantní převahu jednotlivých hydrických řad, odděleně jsou kódovány geobiocény v aluviích. Tab. 2: Kódovací jednotky hydrických řad (BUČEK, LACINA 1988) HR1 HR2 HR3 HR4 HR5 HR6 HR7 HR8 HR9

70-100% normalni 50-70% normální (30-50% zamokřená a mokrá) 50-70% normální (30-50% zamokřena a mokrá - aluviích 70-100% zamokřená a mokrá 50-70% zamokřená a mokrá (30-50% normální) 70-100% zamokřená a mokrá v aluviích 50-70% zamokřená a mokrá v aluviích, 30-50% normální 70-90% normální (10-30% omezená) 30-50% normální (30-50% zamokřena, 20-30% zamokřená v aluviích)

Tab. 3: Kódovací jednotky trofických řad (BUČEK, LACINA 1988) TR 1 TR 2 TR 3 TR 4 TR 5 TR 6 TR 7 TR 8 TR 9 TR 10 TR 11 TR 12 TR 13 TR 14 TR 15

70-100% A,A/B 70-100% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní 50-70% A,A/B (30-50% B) 50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofní) 50-70% A,A/B (30-50% B/C,C) 50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) 70-100% B 70-100% mezotrofní 50-70% B (30-50% A,A/B) 50-70% mezotrofní (30-50% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní) 50-70% B (30-50% B/D, D) 50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně bazická, bazická) 50-70% B (30-50% B/C, C) 50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) 70-100% B/D, D 70-100% mezotrofně bazická, bazická 50-70% B/D, D (30-50% B) 50-70% mezotrofně bazická, bazická (30-50% mezotrofní) 50-70% B/D, D (30-50% B/C, C) 50-70% mezotrofně bazická, bazická (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) 70-100% B/C, C 70-100% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní 50-70% B/C, C (30-50% B/D, D) 50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní (30-50% mezotrofně bazická, bazická) 30-50% A, A/B (30-50% B, 30-50% B/C, C) 30-50% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofní, 30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) 50-70% B/C, C (30-50% B) 50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní ( 30-50% mezotrofní) 50-70% A, A/B (30-50% B/D, D) 50-70% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofně bazická, bazická)

Dalším biogeografickým rozdělením ČR dostupným v Biogeografickém registru je na bioregiony, biogeografické provincie a podprovincie (CULEK ET. AL. 1996). Bioregiony jsou z hlediska bioty svébytné části krajiny a musí splňovat následující kritéria. Dané území má specifickou kombinaci skupin typů geobiocénů a typů biochor, odlišnou od okolí na dané rozlišovací úrovni. Nachází se v něm typické geoelementy, migranty a relikty. V plochém reliéfu musí vymezená oblast spadat do území stejného moře. Celé území musí být prostorově souvislé a plocha musí být větší než 100 km2 (CULEK ET. AL. 1996). Územím ČR prochází hranice dvou biogeografických provincií – panonské a středoevropských listnatých lesů (MEUSEL 1965), které jsou dále členěny na čtyři podprovinice (BUČEK, LACINA, LACINOVÁ 1992). Na území ČR je vylišeno 90 bioregionů a každému byl přidělen dvoumístný číselný kód (vystihuje zařazení do jedné ze čtyř podprovinicií) (Obr. 2.). Za základ názvu bioreginů byly vzaty názvy geomorfologických jednotek členění ČR (CULEK ET. AL. 1996). Hodnocení památných dřevin spočívalo ve vyhodnocení jakých růstových rozměrů a jaké četnosti tyto dřeviny v bioregionech, podprovinciích a provinciích dosahují.

41

MATERIÁL A METODY

Obr. 2: Mapa bioregionů České republiky (CULEK ET. AL. 1996)

4.2 INVENTARIZACE VÝZNAMNÝCH DŘEVIN NA MODELOVÉM ÚZEMÍ Rozsáhlé hodnocení současného stavu významných dřevin bylo uskutečněno na modelovém území Soutok v Biosférické rezervaci Dolní Morava. Lokalita se nachází 3 km jižně od Břeclavi, v okrese Břeclav, kraj Jihomoravský. Lesní porosty spadají pod podnik Lesy ČR s.p., lesní závod Židlochovice, lesní správa Soutok. Od roku 1971 je zde vytvořena obora o rozloze 4 500 ha. V rámci ochrany přírody byla zvolená oblast zařazena do nově vzniklé Biosférické rezervace Dolní Morava a je evropsky významnou lokalitou systému Natura 2000. Při terénním průzkumu byly mapovány dřeviny s ojedinělými růstovými parametry svého druhu v rámci zkoumaného území. Zpravidla se jednalo o jedince od 200 cm v obvodu. Solitérně rostoucí jedinci byli mapováni ve všech obvodových velikostech. U každého jedince se zaznamenávaly základní dendrometrické charakteristiky. Celková výška a výška nasazení koruny byla měřena výškoměrem VERTEX s přesností na 0,1 m. Obvod v 1,3 metrech byl měřen pomocí pásma s přesností na centimetry. Následně byl zaznamenán také výskyt epifytických lišejníků, mechorostů i bylin, poloparazitických rostlin, dřevokazných hub, hmyzu a dalších živočišných organismů. Dále je popsáno prosychání koruny, výskyt dutin, opadání borky, příznaky virových a houbových infekčních onemocnění a poškození abiotickými vlivy nebo člověkem, případný výskyt dalších znaků stárnutí stromů. Na základě tohoto popisu je hodnocen zdravotní stav jedinců a strom je zařazen do stadia fyziologického stáří (viz. kap. 4.3.1.) a do kategorie zahrnující návrh péče o významné dřeviny (viz. kap. 6.4.). Dále se popisuje stanoviště a biotop růstu dřeviny. V rámci možností je pořizována fotodokumentace. Poloha stromu je zaměřena pomocí GPS (GPS Magellan 315/320). Formulář hodnocení dřevin naleznete v příloze č. 2 – Tab. 33. Mapové výstupy jsou provedeny v programu ArcMap. 42

MATERIÁL A METODY

4.2.1 CHARAKTERISTIKA HODNOCENÍ DŘEVIN Poškození koruny: Usychání koruny: Prosychání koruny: 1 – prosychání od vrcholu 0 – žádné - výskyt 2 – prosychání stejnoměrné a – do 25% 3 – koruna zelená b – 26 až 50% 4 – jednotlivé suché větve c – 51 až 75% 5 – vrcholek suchý d – nad 75% 6 – třetina koruny suchá e – suchý 7 – polovina koruny suchá 8 – značná část koruny suchá 9 – celá koruna suchá Poškození kmene :

0 – žádné a – prasklina (mrazové) b – dřevokazná houba (viz níže) c – hniloba c1 – počáteční povrchová hniloba c2 – dutiny a dutinky c3 – v dutém kmeni d – rakovina e – černý výron f – rostlina (viz níže) g – prohlubeniny h – opadaná borka i – vykotlaný, rozeklaný dutý kmen j – hmyz (viz níže) k – dutiny, dutinky l – adventivní výhony (vlky) m – ostatní poškození (viz níže)

Výskyt organismů: Dřevokazná houba (b): OB – ohňovec obecný (Phellinus igniarius) SZ – sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus) LP – lesklokorka ploská (Ganoderma applanatum) OS – ohňovec statný (Phellinus robustus) OV – outkovka vonná (Trametes suaveolens) OCH- outkovka chlupatá (Trametes hirsuta) OP – outkovka pestrá (Trametes versicolor) LR – lesklokorka pryskyřičnatá (Ganoderma resinaceum) ŠO – šedopórka osmahlá (Bjerkandera adusta) ŠZ – šedopórka zakouřená (Bjerkadera fumosa) TP – troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) 43

MATERIÁL A METODY

TK – troudnatec kopytovitý (Fomes fomentarius) SD – sítkovec dubový (Daedalea quercina ) ON - outkovka načervenalá (Trametes confragosa) Hmyz ( j ): TS – tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) KR – krascovití (Buprestidae) ZH – žlabatka hrášková (Neuroterus guercus-baccarum) KO – krytonosec olšový (Cryptorhynchus lapathi) LJ – lykohub jasanový (Leperisinus fraxini) P - pilořitky (Xiphydria spp.) K – krasci (Agrilus spp.) MC – mšice (Aphidina) SR – sršeň obecná (Vespa crabro) VS – vosa obecná (Paravespula vulgaris) KT – kozlíček topolový (Separda carcharias) BJ – bělokaz jilmový (Scolytus scolytus) KJ – klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella) ZH – žlabatka hrášková (Neuroterus guercus - baccarum)

MV – mravenci (Formicidae) MN – minování N - neurčený

Rostlina: 1 – mechorosty 2 – jmelí bílé (Viscum alba) 3 – břečťan popínavý (Hedera helix) 4 – epifytické lišejníky

Ostatní živočichové: SP – šplhavci (Piciformes) Š – plži (Gastropoda)

Ostatní poškození (m): I = bleskem II = eroze (podemílaní tokem) III = člověkem IV = větrem V = oheň

Zařazení do typu biotopu: S = solitér LP = lesní porost BŘ = břehový porost OK = okraj porostu

Zdravotní stav: 1 – výborný (strom je vitální, bez viditelného poškození) 2 – dobrý (strom je zdravý, s drobným poškozením, usychání do 10%) 3 – poškozený (výskyt dutinek, hmyzu, jiné drobné poškození, usychání 11 – 25%) 4 – silně poškozený (silné poškození abiotickými vlivy nebo člověkem, napadení dřevokaznou houbou, hmyzem, usychání 26 – 50%) 5 – odumírající (zahnívání, rozpad kmene, usychání 51 – 99%) 6 – odumřelý (neživé torzo, usychání 100%)

44

MATERIÁL A METODY

4.3 METODIKA HODNOCENÍ ZVOLENÝCH CHARAKTERISTIK U ZÁSTUPCŮ DUBU LETNÍHO (QUERCUS ROBUR L) 4.3.1 HODNOCENÍ ZÁKLADNÍCH BIOMETRICKÝCH PARAMETRŮ Výběr jedinců, pro podrobné hodnocení základních biometrických parametrů, byl na základě rozsáhlých inventarizací významných dřevin ze dvou lokalit – západní části CHKO Poodří a Dyjsko-moravská niva – Soutok. Popis inventarizace na modelovém území Soutok v Dyjsko-moravské nivě je podrobně rozepsán v kapitole 4.2. Biometrické údaje o dubech letních (Quercus robur) z lokality CHKO Poodří, byly převzaty z obdobné inventarizace, která byla vyhodnocena v rámci diplomové práce (DRESLEROVÁ 2005, Příloha č. 2 – Tab. 36). Lokality byly voleny na základě shodných stanovištních podmínek a zejména přítomnosti hojného výskytu mohutných exemplářů dubu letního (Quercus robur) v různých věkových kategoriích, tak aby byl docílen co nejširší soubor jedinců ve všech stádiích životního cyklu, od adultních až po senescentní jedince. Věková struktura dřevin v Dyjskomoravské nivě – Soutok je složena převážně z jedinců 300-400 let, kdežto lokalita v CHKO Poodří je zastoupena mladšími mohutnými jedinci, s věkem 200-300 let. V důsledku historického hospodaření a rozsáhlé pastvy v minulosti, chybí na lokalitě Soutok zastoupení jedné generace dubu letního (Quercus robur) (VRŠKA ET.AL. 2006). Z biometrických parametrů byly u všech jedinců podrobně zaznamenávány – obvod kmene v prsní výši, výška jedince, rozměry koruny (výška a šířka koruny), úhel nasazení hlavních kosterních větví a tloušťkový přírůst. K zjišťování průběhu a velikosti tloušťkového přírůstu dubů letních bylo přikročeno dvěma způsoby. Nejprve byl u všech jedinců opakovaně změřen a zaznamenán obvod v prsní výši měřícím pásmem. Následně pro zpřesnění byly na 100 jedincích nainstalovány páskové dendrometry, které byly po dobu 5 let (2006 – 2010) pravidelně odečítány. Bohužel rok 2006 byl vlivem počátečního nepřesného měření, z dalšího vyhodnocování vyjmut. Hodnoty přírůstů z obou metod jsou přepočítány na poloměr a převedeny na jednotky - cm (pokud v textu není uvedeno jinak). Měření páskovými dendrometry K měření růstových změn na kmenech dubů byla využita nedestruktivní metoda, která spočívala v navěšení páskových dendrometrů na zájmových územích (v západní části CHKO Poodří a na lokalitě Soutok v Dyjsko-moravské nivě). Dendrometry byly nainstalovány na 100 jedinců dubu letního (Quercus robur) ve všech vývojových stádiích. Z toho je 50 nainstalovaných na jedincích na Oderských loukách v západní části CHKO Poodří a 50 dendrometrů nalezneme na Pohansku v modelovém území Soutok. Jedná se o kontaktní dendrometry páskové, které jsou z nerezové oceli a které se umístily na kmeny ve výčetní výšce (v 1,3 m). Tloušťkový přírůst se zjišťoval pomocí posuvného měřidla, které se pohybovalo na základě pnutí pružiny připevněné k pásce (Obr. 3). Odečítání se provádělo okulárně odečtením hodnot na stupnici dendrometru (pozice rysek na principu posuvného měřidla) jednou měsíčně. Měsíční přírůsty byly pravidelně odečítány v

45

MATERIÁL A METODY

období 2006-2010. Zjištěné údaje z páskových dendrometrů byly porovnány s obvodovými kategoriemi, biotopy a fyziologickým stářím daného jedince. Úspěšnost měření dendrometrů byla zajištěna úpravou kůry a umístěním 3–4 hřebíčků po obvodu, aby nedocházelo např. k posouvání, sklouzávání nebo jiným změnám polohy dendrometrů. Přesnost měření zvolených páskových dendrometrů se uvádí 0,1 mm.

Obr. 3: Páskové dendrometry

Opakované měření obvodů V roce 2007 následovalo opakované terénní měření obvodů v 1,3 m u dubů letních (Quercus robur) (západní části CHKO Poodří i Soutok v Dyjsko-moravské nivě). V tomto bodě se navázalo na diplomové práce týkající se mohutných dřevin, které se již v minulosti touto problematikou v Dyjsko-moravské a Oderské nivě zabývaly (RYCHTECKÁ 2004, SUCHYŇOVÁ 2002, DRESLEROVÁ 2005, POLIŠENSKÁ 2002, DEJČMAR 1969). Většina těchto dřevin byla opět nalezena a bylo zopakováno měření obvodů dle metodiky (viz. 4.2.,Obr. 4). Měření bylo zopakované u 605 mohutných dubů letních (Quercus robur) v západní části CHKO Poodří a 90 dubů na lokalitě Soutok v Dyjsko-moravské nivě.

Obr. 4: Metodika opakovaného měření obvodů.

46

MATERIÁL A METODY

Rozměry koruny (výška, šířka) a velikostí úhlu nasazení kosterních větví Při opakovaném měření obvodů na zvolených lokalitách se u měřených 695 exemplářů doplnily údaje o velikosti koruny (šířka, výška) a velikosti úhlu nasazení hlavních kosterních větví u báze koruny (Obr. 5). Při měření výšek korun byl použit výškoměr VERTEX, s přesností měření 0,1 m. Šířky korun byly měřeny pomocí metrového pásma, přesnost měření 0,5 m. K určení velikost úhlů nasazení kosterních větví byl využit TruPulse 360 s přesností měření 5 - 10° s následným dopočtem nebo odhad.

Obr. 5: Schéma měření koruny a velikosti úhlu nasazení kosterních větví

Vyhotovení a zpracování vývrtů V průběhu let 2008 - 2009 bylo odebráno 85 vývrtů, se zaměřením na nejstarší a nejmohutnější jedince, aby mohla být provedena komplexní analýza přírůstů v jednotlivých vývojových stádiích. Použita byla standardní metoda získávání vývrtů Presslerovým nebozezem ve kmeni a to vždy ve výšce 1,3 m (COOK, KAIRIUKSTIS 1990). Poté byly vzorky umístěné do připravených dřevěných pouzder, aby nedošlo k jejich poškození (Obr. 6).

Obr. 6: Odebírání vývrtů v terénu, Presslerový nebozes

47

MATERIÁL A METODY

Hodnocení biometrických charakteristik Biometrické charakteristiky (tloušťkového přírůstu, velikosti koruny či úhlů větví) byly následně vztaženy k obvodovým kategoriím, k biotopům a ke stádiím fyziologického stáří (READ 2000). TYPY BIOTOPŮ První z činitelů, dle kterého jsou posuzovány růstové změny ve výčetní tloušťce i ve velikosti koruny, jsou stanovištní podmínky. Na základě toho se každá dřevina zařadila do následujících čtyř biotopů: Solitér Břehový porost Okrajový porost Porost OBVODOVÉ KATEGORIE Z důvodu, že u většiny exemplářů nejsou dostupné údaje o jejich stáří, zvolilo se hodnocení výše popsaných růstových charakteristik na základě obvodových kategorií. Obvodové kategorie byly zvoleny po 50 cm a v předložené práci zastupují věková stádia. FYZIOLOGICKÉ STÁŘÍ K hodnocení aktuálního stavu zaevidovaných dřevin byla použita metodika stanovení fyziologického stáří dle READ (2000) na základě specifických morfologických znaků a změn v nadzemní části dřeviny. Po zařazení jedince do jednotlivých fyziologických stádií se dovíme, v jaké fází stárnutí či odumírání se dřevina nachází. Kategorie (stádia) fyziologického stáří: A – semenáč E – časné stáří B – juvenilní strom, odrostek F – pozdní stáří C – časná dospělost, strom na prahu plodnosti G – odumřelý strom (mrtvé torzo) D – plná až pozdní dospělost Při evidenci mohutných dřevin se zabýváme kategoriemi D až G. Stádium plné až pozdní dospělosti: D (plná (C) až pozdní dospělost): Nastává zastavení dalšího zabírání prostoru délkovým přírůstem v koruně, koruna se zaobluje, projevuje se ztráta vitality v periferních oblastech koruny. Dochází k inicializaci zmlazovacích procesů ve spodních částech koruny a kmene, kterými se strom snaží nahradit chybějící listový aparát. Nastává kolonizace mrtvého dřeva saprofytickými bezobratlými, maximální produkce pylu a plodnost, zvyšování objemu nefunkční tkáně. Akceleruje kolonizace houbami a jejich aktivita (Obr. 7).

48

MATERIÁL A METODY

Stádia stárnutí E (časné stáří): Dochází k redukci koruny: redukce čistého ročního přírůstku, zmenšuje se živá část koruny a snižuje se růstová vitalita koruny. Zvyšuje se aktivita hub a rozklad dřeva, vznikají dutinky. Narůstá kolonizace nižšími rostlinami a živočichy osídlujícími mrtvé dřevo (Obr. 7).

Obr. 7: Stádium fyziologického stáří D, E

F (pozdní stáří): Pokračuje redukce koruny, zmenšuje se velikost koruny a roční přírůstek. Vznikají rozsáhlé dutiny, zhroucení koruny, snižování vitality. Narůstá rozklad dřeva a tvorba dutin. Narůstá aktivita fauny i flóry (Obr. 8). G (staroba až odumření): Nastává konečný rozpad: smrt stromu, pokračující aktivita hub, vrchol dřevokazné aktivity a navrácení živin do půdy. Může dojít k fragmentaci kmene na malé části, které vytvoří nové žijící jedince v jiné fyziologické fázi stromu (Obr. 8).

Obr. 8: Stádium fyziologického stáří F, G

49

MATERIÁL A METODY

4.3.2 HODNOCENÍ RŮSTOVÝCH CHARAKTERISTIK NADZEMNÍ ČÁSTI DŘEVIN Veškeré základní růstové charakteristiky (obvod, výška, rozměry koruny i nasazení úhlů hlavních větví, tloušťkový přírůst) byly statisticky vyhodnoceny za použití popisné statistiky a grafického výstupu krabicových grafů (případně grafů průměrů intervalových odhadů). Hodnotícími ukazateli byli zvoleni Medián ( ), aritmetický průměr ( ), směrodatná odchylka (σ), variační koeficient (v(x)). K výpočtu byl použit statistický program STATISTICA 10. Uvedeným tloušťkovým přírůstem se v této práci rozumí – roční přírůst na poloměr kmene ve výčetní výšce dřeviny, ať už se jedná o hodnoty z dendrometrů, opakovaného měření obvodů či vývrtů. Analýzy opakovaného sledování obvodových přírůstů K vyhodnocení měsíčních obvodových přírůstů odečtených z páskových dendrometrů byla použita jednofaktorová Anova a Anova analýza rozptylu s opakováním měřením (repeated measures desing). Anova kromě zkoumání vlivu určitého faktoru reprezentovaného několika úrovněmi tohoto faktoru přistupuje ještě zkoumání vlivů časového měření (tzn. opakovaného měření). Podmínkám Anovy s opakováním měřením patří tradiční normalita rozdělení dat v jednotlivých výběrech, homogenita jejich rozptylů a absence odlehlých hodnot. Podmínky se testují F-testem. Speciální podmínkou je tzv. podmínka sfericity, která testujeme Mauchleyho testem (DRÁPELA 2003). K výpočtu byl použit statistický program STATISTICA 10. Grafickým výstupem je graf průměrů s intervalovými odhady pro dané faktory a interakce (čas x faktor). 4.3.3 OPAKOVANÁ MĚŘENÍ ZA ÚČELEM ZJIŠTĚNÍ ZÁVISLOSTI VĚKU NA OBVODU Letokruhová analýzy U všech vývrtů byly v laboratoři změřeny šířky letokruhů s využitím metody přímého měření šířek letokruhů - pomocí mechanicky měřícího zařízení, které se skládá z měřícího stolku s magnetickým měřícím zařízením posunu a mikroskopu (Obr. 9). Soustava je propojena s PC, kde je nainstalován datovací program PAST32, program na analýzu obrazu. Hardware i software pro letokruhovou analýzu zaznamenal v posledních dvou desetiletích rychlý rozvoj (VINAR ET AL. 2005). Jednotlivé vývrty byly patřičně připraveny pro měření (změkčení vzorků - navlhčení, seříznutí a vyhlazení měřící plochy). Roční přírůstky dřeva jsou měřeny s přesností na 0,01 – 0,05 mm (RYBNÍČEK 2007). Z letokruhové analýzy byly odvozeny přírůsty v jednotlivých letech, které následně sloužily k sestavení metod odhadu stáří u mohutných exemplářů.

50

MATERIÁL A METODY

(zdroj.wood.mendelu.cz) Obr. 9: Mechanické měřící zařízení na zpracování vývrtů

Metoda odhadu stáří u mohutných jedinců Odhad stáří dle hustoty letokruhů Základem grafického modelů je využití počtu letokruhů z letokruhové analýzy ze všech odebraných vývrtů na zvolenou délkovou jednotku (např. 1 cm) největšího poloměru, odvozeného z nejmohutnějšího jedince na modelovém území. Uvedená metoda vychází ze symetričnosti růstu kmene. Proto byl u všech exemplářů na základě změřených obvodů, z kterých se odebraly vývrty, dopočten předpokládaný poloměr. Zjištěný poloměr (R) každého exempláře, nám zařadí dle dopočtené velikosti R daný vývrt na pomyslnou přímku. Délka této přímky pro modelové území byla dle maximálního poloměru zvolena 0 – 90 cm (s centimetrovou stupnicí). Vývrty byly umisťovány dle směru růstu. Do samostatné tabulky se následně zaznamenávali údaje, kolik letokruhu připadne na daný centimetr přímky od každého vývrtu. Dalším krokem bylo sečtení všech letokruhů (roků) ze všech vývrtů na příslušný 1 cm přímky. Z této úvodní analýzy bylo zjištěno kolik letokruhů (roků) náleží vždy do 1 centimetrového intervalu na přímce. Zjištěný údaj je možno chápat jako tzv. hustotu letokruhů na 1 cm, neboli kolik letokruhů připadne vždy danému centimetru ze všech vynesených vývrtů po celé délce úsečky. Počet letokruhů (roku) na 1 cm jsme proložili křivkou v nelineárním modelu (v programu STATISTICA10), čímž se získala funkci pro počet letokruhů (roků) v závislosti na poloměru stromu. Konečnou rovnici pro odhad stáří stromů se získala výpočtem určitého integrálu od 0 po poloměr R z rovnice odečtené z křivky nelineárního modelu. Odhad stáří dle růstové křivky K sestavení růstového modelu z odebraných vývrtů byla využita Michajlovovu růstová funkce se dvěma parametry (DRÁPELA 2001). Michajlovova funkce , kde A je asymptota k je parametr rovnice t je hodnota věku

51

MATERIÁL A METODY

Přidáním do Michajlovovy funkce dalšího parametru Z (rok, kdy strom dorostl do výčetní výšky 1,3 m) a K (rok odebrání vývrtů), byla možno pro každého jedince vyhotovena růstová křivka, dle které mohl být stanoven předpokládaný věk dřeviny. Kalibrace této křivky bylo docíleno díky vývrtům, u kterých byl zachován střed. K hodnocení vlivů biotopu a fyziologického stáří na průběh růstu a dosažení maximálního obvodu, byla využita statistická metoda Nelineárního modelu se smíšenými efekty (tzv. nelineární závislost). Nelineální modely se smíšenými efekty se využívají v případě, kdy je potřeba naměřenými daty, která představují změny veličiny v čase, proložit křivku, která není ve svých parametrech lineární a jejíž volba je dána zvyklostmi v určitém vědním oboru (ŠMILAUER 2007). Velikost vlivu uvedených proměnných (biotop, fyziologické stáří) na průběh růstové křivky a hodnotu průměru ve výčetní výšce, byl hodnocen na základě BIC kritéria (Schwarz kritériem pro výběr modelu) a AIC kritéria (míra shody se statistickým modelem). Vzorec pro BIC:

x – zjištěná data n - počet datových bodů x (pozorování) k – počet parametrů

P(x/k) - pravděpodobnost pozorovaných dat s ohledem na počet parametrů L – maximální hodnota pravděpodobnosti funkce pro odhad modelu

Vzorec AIC: kde k je počet parametrů v statistickém modelu, a L je maximální hodnota pravděpodobnosti funkce pro odhad modelu. 4.3.4 3D SKENOVÁNÍ VYBRANÝCH SOLITÉRNÍCH JEDINCŮ Další etapou terénních prací bylo využití nové metody - 3D laserového skenování, pomocí které byly kvantifikovány vlastnosti koruny u vybraných jedinců různého obvodu, zdravotního stavu a stádia fyziologického stáří. Impulzem k vyzkoušení této netradiční metody byla snaha analyzovat další údaje související s růstem. Protože objektem výzkumu jsou staré a mohutné dřeviny, které jsou v naší přírodě velmi významné, bylo nutno využít vhodnou nedestruktivní metodu, která potřebné informace obstará. Uvedený výzkum byl umožněn díky finanční podpoře projektu FRVŠ (č. FR470381/1102/414) a spolupráce s firmou GEODIS a.s., která 3D laserové skenery vlastní (Obr. 11). Výběr jedinců byl ovlivněn výši finančních prostředků a technickou dostupností dřevin v terénu. Z toho důvodu byli naskenováni 4 jedinci - v bezlistém stavu (únor 2007) a v olistěném stavu (září 2007) (Obr. 10). Vyhotovené skeny bylo možno vzájemně porovnat a dále analyzovat (objem, plocha, řezy korunou, úhly nasazení větví, množství biomasy, množství listoví aj.). Protože se jedná o novou metodu, bylo nutné si vytvořit vlastní metodiku a postup práce v terénu. Vzhledem k nízkému zastoupení počtu jedinců, mají uvedené výsledky převážně popisný a informativní charakter. 52

MATERIÁL A METODY

Obr. 10: Demonstrace olistěného a bezlistého stavu dřeviny při 3D skenů

V prostředí programu RiScanPro verze1.4.2b4 (pro bezlistý stav) a v programu Z&F Laser Control (pro olistěný stav) bylo nejprve třeba provést filtraci chybných měření k prvotní analýze naměřených dat, obarvení bodových mračen pomocí digitálních snímků, dále jejich kalibraci, transformaci a exportu do dalších zpracovatelských programů. Navazujícím krokem byla transformace jednotlivých bodových mračen – skenů – do souřadného systému tak, aby byla všechna bodová mračna téhož stromu umístěna do vzájemně odpovídající polohy a tvořila homogenní prostorový model stromu. Laserové body byly dále vyexportovány do dvou formátů: 3pf, kde body obsahují polohovou a barevnou informaci a formát ASCII, kde body nesou atributy polohové XYZ a RGB. Protože data skeneru Z&F Imager5006 jsou výrazně kvalitnější než data skeneru Riegl LMS-Z360i, který byl použit při skenování první etapy skenování stromů v září 2007, bylo rozhodnuto transformovat data první etapy do souřadnicového systému dat druhé etapy. Obě etapy byly měřeny v místním souřadnicovém systému, a nedošlo tedy k žádné degradaci nebo ztrátě lokalizace. Transformace dat z obou etap měření (olistěný i bezlistý stav) byla provedena metodou vyhledání shodných tvarů v odpovídajících si mračnech obou etap a proběhly v programech Polyworks (modulu IMAlign) a RiscanPro. Bodová mračna jednotlivých lokalit ve formátu ASCII byla dále načtena do grafického prostředí Microstation V8 (MDL nástavby Terrascan), kde byly připravena pro analýzu souhrnné charakteristiky a vlastností koruny každého exempláře (jako je např. objem, povrch, tvar, množství asimilačního aparátu apod.).

Obr. 11: 3D skener a speciálně vybavené vozidlo pro sběr dat (Geodis Brno)

53

MATERIÁL A METODY

Nedestruktivní metoda stanovení množství biomasy Ze zpracovaných 3D neolistěných skenů v grafického prostředí Microstation V8 (MDL nástavby Terrascan) bylo možné nedestruktivní metodou odečíst množství dřevní hmoty u kmene a větví (m1). Ke stanovení sušiny byl použit přepočet zjištěného objemu živého dřeva pomocí konvenční hustoty suchého dřeva, zjištěného pro dub letní (Quercus robur) (HORÁČEK 2001) ϱ0 = 680 kg/m3. Vzorec pro přepočet: m1 = ϱ /V

(kg)

Následně z každého 3D skenerem nasnímaného stromu byly odebrány z bazální části koruny reprezentativní větve (vzorníky), na kterých byla v laboratoři Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, LDF, MENDELU v Brně provedena analýza ke stanovení dopočtu množství dřevní hmoty, biomasy i listoví u drobných větví, které 3D skener nezachytil. Zjištěné hodnoty ze vzorníku se následně přepočetli na celkovou velikost koruny (m2) (NEWBOULD 1967). Celkové množství dřevní biomasy pro celý strom (MB) byl vypočten dle vzorce: MB = m1 + m2

(kg)

, kde m1 – množství biomasy odečtené ze skenů (kmen+větve) m2 - množství biomasy dopočtené ze vzorníku (drobné větve+listoví+letorosty)

Obr. 12: Schéma vzorníku ke stanovení dopočtu množství biomasy nenaskenovaných drobných větví

54

MATERIÁL A METODY

Vybrané vzorníkové větve byly zdokumentovány fotograficky a schématickým nákresem. Nejprve byly vzorníky zbaveny listí (Obr. 12). Dále následovalo označení každého řádů větve číslem, změřeny délky, průměry a velikosti úhlů mezi řády. Reprezentativní odebrané listy z každého stromu byly v laboratoři naskenovány a pomocí programu Image Tuner 1.9. změřena jejich listová plocha, která následně posloužila ke stanovení celkové listové plochy dřevin (přepočítáním dle údajů o hmotnosti těchto listu ku údaji z celé dřeviny). Rozstříhané části vzorníku a odebrané listí byly uloženy do papírových sáčků a při 105°C vysušeny na konstantní váhu a následně zváženy. Zjištěné údaje ze vzorníku byly přepočítány na celý objem koruny (např. množství dřevní hmoty, stanovení množství listoví aj.). Měření LAI pomocí přístroje Plant Canopy Analyzer LAI-2000 Na závěr byl ještě změřen u každého jedince Index listové pokryvnosti (Leaf Area Index - LAI). LAI je podílem plochy asimilačního aparátu v m2 na jednotku plochy půdy v m2. Pro potřeby této práce, bylo LAI stanoveno pomocí analyzátoru vegetačního krytu LAI2000 Plant Canopy Analyzer, Li-COR (1992). Jedná se o bezkontaktní (optickou) metodu, jejíž měřicí přístroje jsou založené na tzv. „gap fraction analysis“ (např. Plant Canopy Analyzer LAI-2000), což znamená, že je založený na srovnávání odlišných intenzit světla naměřených ve stejný čas pod korunami stromů a mimo ně (JONCKHEERE ET AL. 2004). Měření LAI tímto přístrojem je v porovnání s tradičními přímými metodami velmi rychlé. Optický sensor LAI-2000 se skládá z optického systému a čoček (rybích ok). Čočky "vidí" hemisférický obrázek, který optický systém přenáší na fotodiodický detektor složený z 5 koncentrických kroužků. Každý kroužek zachycuje rozdílné množství rostlinného porostu nebo oblohy v jednom z 5 úhlů. Stanovení LAI bylo provedeno na základě série měření dle metodiky LAI-2000 (Li-COR 1992), jakož i vlastní výpočet LAI.

55

ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ

5. ZÁKLADNÍ ÚDAJE O ŘEŠENÉM ÚZEMÍ 5.1 OBECNÁ CHARAKTERISTIKA Lokalita, místním názvem Soutok, se nachází v Jihomoravském kraji, v okrese Břeclav, asi 2 km jižně od města Břeclav. Západní hranicí je tok řeky Dyje, na jihu je území zakončeno soutokem Moravy a Dyje. Východní hranici tvoří tok řeky Moravy a ze severu železniční trať Břeclav-Bratislava (Obr. 13, Příloha č. 2 - Obr. 186). Sledovaná oblast, zhruba trojúhelníkového tvaru, zahrnuje nivní louky se solitérními dřevinami, břehové porosty podél toků a slepých ramen a souvislé lužní porosty.

Obr. 13: Lokalizace modelového území (zdroj: arcdata.cz.)

Administrativní a správní údaje Kraj: Jihomoravský kraj Okres: Břeclav Katastrální území: Břeclav, Lanžhot Vlastník: Pozemkový fond ČR Správce: Lesy ČR s.p., Lesní závod Židlochovice, Lesní správa Soutok Výměra: 4500 ha Biosférické rezervace Dolní Morava V roce 2003 v Paříži schválil Výbor Mezinárodní koordinační rady UNESCO programu MaB rozšíření BR Pálava (vyhlášena v roce 1986) o Lednicko-valtický areál a lužní lesy na soutoku Moravy a Dyje. Nově vymezené území o celkové rozloze přesahující 300 km2 dostalo název Biosférická rezervace Dolní Morava. Území rezervace je jedinečným spojením ekosystémů vápencového bradla Pálavy, unikátního středoevropského nížinného luhu na dolních tocích řek Kyjovky, Dyje a Moravy a kulturní komponované krajiny Lednickovaltického areálu.

56


Správu nad naplňováním cílů a funkcí BR Dolní Morava převzala od srpna roku 2004 obecně prospěšná společnost stejného jména. Je to v ČR poprvé, kdy biosférickou rezervaci zastupuje nevládní organizace (DOLNÍ MORAVA 2009). Světová organizace pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO) vyhlásila v roce 1970 program ekologické spolupráce, nazvaný Člověk a biosféra (Man and Biosphere – MaB). Jeho cílem je podpora rozumného využívání přírodních zdrojů a zavedení vyvážených vztahů mezi člověkem a přírodou. Ke studiu a podpoře těchto cílů vymezily jednotlivé státy území nazvaná biosférické rezervace (BR). Tyto větší územní celky naplňují tři základní funkce BR, kterými jsou: 1) ochrana a zachování genetických zdrojů, rostlinných a živočišných druhů, ekosystémů a krajiny 2) rozvoj a podpora trvale udržitelného ekonomického a demografického rozvoje 3) podpora výchovy, vzdělávání a výzkumu souvisejícího s ochranou přírody a udržitelným rozvojem. V roce 2005 zahrnovala světová síť UNESCO více než 440 biosférických rezervací, z toho šest v ČR. Garantem Programu MaB v ČR je národní komitét MaB, zřízený při Akademii věd ČR (MADĚRA ET. AL. 2007).

5.2 HISTORICKÝ VÝVOJ KRAJINY Sledovaná lokalita spadá do rozsáhlého komplexu lužních lesů v oblasti soutoku dvou významných moravských řek Dyje a Moravy. Území bylo od nepaměti ovlivňováno cílevědomým působením člověka (OPRAVIL 1964, NOŽIČKA 1955). Počátky tohoto ovlivňování sahají až do období před cca 25 000 lety. V bezprostřední blízkosti osad byly klučeny lesy a vznikaly první pastviny a políčka. První zmínka osídlení je již ze 6. století, kdy se v těchto místech nacházelo jedno z největších hradebních opevnění (OPRAVIL 1980). Období středověku V průběhu 10.-11. století byly kolonizovány podhorské plochy a ve 12. – 14. století dochází k silnému tlaku na les při osídlování pramenných oblastí Dyje a jejich přítoků na Českomoravské vrchovině a taktéž v pramenných oblastech významných levobřežních přítoků Moravy v Karpatech. Od té doby jsou na dolních tocích řek datovány silné povodně, neboť postupně odlesňované pramenné oblasti nedokáží zadržet větší množství vody. Povodně s sebou přinášejí splavenou půdu a ta se postupně usazuje do mocných vrstev jílovito-hlinitých usazenin, které dnes dosahají na soutoku Moravy a Dyje až 4 m (PRUDIČ 1982). V období středověku měla největší vliv na lužní les intenzívní těžba dřeva, díky které vznikaly na značných plochách výmladkové lesy s velmi krátkou dobou obmýtí (7-10 let). Současně se rozmáhala pastva dobytka, neboť užitnost lužních lesů pro dobytek byla velmi vysoká (dynamika nastupujícího přirozeného zmlazení dřevin, žaludy) (VRŠKA 2006). První písemná zmínka o lesích na Břeclavsku je datována z r. 1384. Tehdy byly odhadnuty lichtenštejnské lesy na Mikulovsku a Lednicku. Jejich soupis byl pojat do urbáře 57


lichtenštejnských statků z r. 1414 pro tehdejší panství Mikulov, Drbolec, Břeclav, Valtice a sousedních statků rakouských. Avšak stejně jako v ostatních urbářích, zachovaných z doby předhusitské, marně hledáme zprávy o výměře a stavu tehdejších lesů a jejich dřevinách. V urbáři z r. 1414 je zpráva, obsahující název lesa i jeho stáří, většinou se uvádí, kolik peněz se utrží za dříví, až tento les dospěje k mýtní zralosti, která je tu vždy stejně stanovena na 7 let. Z toho vyplývá, že již v r. 1384 bylo na Mikulovsku a Lednicku pro výmladkové lesy stanoveno 7 leté mýtné obmýtí, které vzhledem ke své krátkosti nám ukazuje, že v této krajině již tehdy měli zájem velmi rychle vypěstovat palivové dříví. Jen některý z lednických lesů byl tehdy starší (např. lesy zv. Haslaworin u Lednice 17 let). Jedině les, prostírající se mezi Nejdkem a Lednicí byl v urbáři označen jako březový (Purkholz). Přece jen popis z r. 1384 je pro nás velmi cenným pramenem, přinášejícím nejstarší známý doklad, že již tehdy byl u nás znám a lesnímu provozu používán tvar výmladkového lesa (DEJČMÁR 1969). Podle urbáře lesnického z r. 1578 měly Lednice a Mikulov společné lesy, z nichž dva díly k užitku náležely Mikulovu, po jednom díle pak statku Pouzdřanskému a panství Lednice, které si v nich mohlo nakácet potřebné dříví stavební, užitkové a i palivové. Pokud však na lukách lednického panství tu a tam ještě rostlo nějaké stromoví, užitek z něho připadl vrchnosti lednické. Společně lesy mikulovko-pouzdřansko-lednické byly 8. ledna 1852 prohlédnuty a o jejich stavu byl sepsán stručný zápis, z něhož se dovídáme, co zde rostlo. Společné vlastnictví lesů se však stalo již ve druhé polovici 17. století příčinou sporů mezi mikulovským a lednickým panstvím. Aby se mohla udělat přítrž špatnému hospodářství, navrhlo r. 1672 mikulovské panství text společného řádu, který přikazoval oběma stranám co nejvíce šetřit lesy, zamezit v nich škody při kácení dříví i jeho odvozu, vymezit pro Mikulov horní lesy a pro Lednici dolní luhy a pro každou tuto část ustanovit lesního k řádnému dohledu nad lesním hospodářstvím. K návrhu lesního řádu se zároveň doporučovalo ohlásit zákaz pastvy dobytka v lesích, klučení pařezu i přeměnu lesů na louky. Naléhavost vyhlášení tohoto navrhovaného lesního řádu byla motivována velkým nedostatkem dříví, které se začalo projevovat následkem špatné péče o lesy. První pokus o vytvoření plánu péče o lesní porosty v této oblasti jihomoravských luhů učinili r. 1764 valtický lesmistr Antonín Schutzel s polesným Janem Bendlem, kteří toho roku pořídili popis lednických lesů a sestavili plán těžby na rok 1764 – 1803. Bylo to v porostech okolo obce Bulhary. Doporučovali zde například k obnově lesa použít síje žaludů a semen habrového, jilmového a olšového a zároveň upozorňovali na značné škody způsobené zvěří. U všech těchto výmladkových lesů se hospodařilo na podkladě 40letého obmýtí. Stále naléhavěji byla pociťována potřeba zvýšené odborné péče o lesy. Významným pokrokem v tomto směru byla lesní instrukce vydána 1.ledna 1790, která v organizační struktuře správy velkostatku položila základ k vytvoření samostatného lesního úřadu. Až do té doby za hajné byli ustanovováni sedláci, konající svoji hájenskou povinnost místo své normální robotní povinnosti. V rámci pěstební péče se v instrukci přikazovalo, co možno nejvíce šetřit duby, jejich pěstění věnovat co nejvíce pozornosti, zařídit sběr lesních semen a starat se o zalesnění pasek i holin síjí a výsadbou sazenic, pokud toho nebylo možno docílit náletem. K trvalému zabezpečení lesů se doporučovalo zmapovat a rozdělit lesy všech panství na oddělení a paseky. Dne 1. prosince 1794, byly vyhlášeny vysvětlivky k instrukci z r. 1790, 58


v nichž byla ještě podrobněji upravena kompetence lesmistrova, který při stanovení těžby neměl překračovat výši etátu uvedenou v josefovském katastru (DEJČMÁR 1969). Statek Lanžhot patřil koncem 14. století k Liechtensteinům, kteří jej připojili k rakouskému panství Ranšpurskému. Od roku 1638 byl statek připojen k panství břeclavskému. V roce 1754 vydává Marie Terezie tzv. Císařský patent lesů a dříví se týkající, v němž mj. zakazuje pastvu velkého i ovčího dobytka a žatvu trávy v lesích. Jeho naplňování však postupuje velmi pomalu. Přehledové mapy z roku 1826 a 1863 dokladují existenci odlesněných ploch na území dnešní obory Soutok (NPR Cahnov a Ranšpurk) – zejména v terénních depresích, tedy v lokalitách s déletrvajícím vlivem záplavové vody. Tyto plochy byly v době datování map nepochybně pastevně využívány i přes oficiální císařský zákaz. Většinu lesů v oblasti soutoku Moravy a Dyje však v této době již vlastnil šlechtický rod Lichtenštejnů (NOŽIČKA 1955). Pod jejich správou byla postupně pastva dobytka v lese zcela vyloučena. Část lesů patřila obci Lanžhot (včetně dnešní NPR Cahnov a Ranšpurk). KUBA (1928) uvádí, že dobytek i husy byly pásány po celý rok na pastvinách kolem Lanžhotu a též i v celém lese, až po Cahnov. Teprve na zimu byl zaháněn domů. Rok 1873 stal se mezníkem takového života, poněvadž obec byla ochuzena o staré právo pásti dobytek v lese a rubati tam dříví. Roku 1873 zabrali Lichtenštejnové les pro sebe a Lanžhotčany vyhnali vojskem. To byl i zásadní mezník ve vývoji dnešních dvou nejvýznamnějších lokalit přirozeného lužního lesa (VRŠKA 2006). Období 20. století Lesní závod Břeclav je založen počátkem roku 1956 po reorganizaci v lesnictví. Je rozdělen na polesí Moravská Nová Ves, Tvrdonice, Lanžhot, Soutok, Pohansko, Horní les, Háje. Do roku 1945 byl tento hospodářský celek téměř celý v majetku Liechtenštejnů. Od 60.let 20.století je území součástí obory Soutok, která zaujímá většinu dyjskomoravského soutoku skoro až po Břeclav. Obora je určen pro chov lužního jelena a dančí zvěře (BRZOBOHATÝ 2000).

5.3 CHARAKTERISTIKA ŠIRŠÍCH ÚZEMNÍCH VZTAHŮ Regionálně fytogeografické členění Z hlediska regionálně fytogeografického členění České republiky je zvolená lokalita Soutok součástí fytogeografické oblasti termofytikum, fytogeografického obvodu Panonské Termofytikum, fytogeografického okresu 18. Dyjsko-svratecký úval – 18 (SKALICKÝ 1987). Typologické členění reliéfu Podle mapy typologického členění reliéfu České republiky (CZUDEK ET. AL. 1973) vyplývá, že se jedná o území ploché pahorkatiny v oblasti nezpevněných tercierních struktur při hranici České vysočiny a Západních Karpat, které je tektonicky mírně porušené.

59


Biogeografické členění Zájmové území je podle CULKA ET. AL. (1996) začleněno do provincie – středoevropské listnaté lesy, podprovincie – panonské a bioregionu – Dyjsko-moravského. Reliéf Dyjsko-moravského bioregionu je klasický nivní. K jejímu charakteru patří volné meandry zaříznutých řek, ramena v různém stadiu zazemění, vyvýšeniny - hrúdy. Zvláště bohatá na hrúdy je niva dolní Dyje a oblast soutoku Moravy a Dyje (CULEK ET. AL. 1996). Bioregion leží v nejjižnější části jižní Moravy, zabírá široké nivy Dyjsko-svrateckého a Dolnomoravského úvalu. Směrem k jihu bioregion přesahuje do Rakouska a na Slovensko, v České republice má plochu 605 km2. Bioregion je tvořen širokými říčními nivami, náležícími do 1.vegetačního stupně. Typickou část bioregionu tvoří nivy v teplé oblasti s hrúdy (nivou částečně pohřbené přesypy, pahorky vátých písků) a nejnižšími terasami s vegetací lužních lesů. Území bylo od pravěku osídleno a v dnešní nivě ležela významná centra Velké Moravy. Bioregion má v rámci ČR zcela specifický a jedinečný charakter díky ukázkám lužního lesa, hodnotné vodní vegetace a hnízdištím ptactva. Mnoho jihovýchodních prvků zde má severní hranici svého areálu, například jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). Biodiverzita je vysoká, obohacena splavenými druhy vrchovin. Dynamika nivy byla v 7080.letech silně narušena regulací toků a budováním Novomlýnských nádrží, které umrtvily režim řek, především Dyje. Bioregion se rozkládá převážně v termofytiku ve fytogeografickém okrese 18. Jihomoravský úval. Potencionálně převažují lužní lesy. Tvrdý luh je tvořen hlavně asociacemi Ficario-Ulmetum campestris a Fraxino pannonicae-Ulmetum; v terénních depresích jsou častá Salici-Populeta. Pestrá je vegetace mokřadů a přirozených lučních porostů. Na nejvyšších místech nivy jsou ostrůvky xerofilní luční vegetace (nebo lesních společenstva). Fauna je součástí severopanonské podprovincie – s převahou lužních typů. Z hlediska hlavních typů využití území zaujímá orná půda polovinu z celkové plochy 605 km2, lesy 20%, vodní plochy 10% a travní porosty 8% (CULEK ET.AL. 1996). Přírodní lesní oblast Studovaná oblast náleží dle PLÍVY (1986) do přírodní lesní oblasti 35. Jihomoravské úvaly – resp. podoblasti Dolnomoravský úval. Dolnomoravský úval je sníženina s plochým reliéfem mělkých tvarů na neogenních a kvarterních horninách. S Dyjskosvrateckým úvalem je spojen Věstonickou branou. Nadmořská výška v úvalu se pohybuje mezi 150 a 275 m n.m., na sledovaném území činí 152 m n.m. Nejnižší část úvalu zaujímá široká niva Moravy a Dyje, nad jejichž povrch vystupují nevelké ostrůvky nízkých teras. Oblast vátých písků (rohatecká a břeclavská) má přesypy vysoké až 13 m, ostatní části úvalu zaujímá flyšová a sprašová pahorkatina. Lesy rostou jen v údolní nivě a navátých píscích, sprašové pokryvy jsou využity zemědělsky. Při převaze dubového vegetačního stupně (92%) mají v oblasti rozhodující podíl společenstva luhů (edafická kategorie L) a habrových doubrav na píscích (chudé neogenní štěrkopísky, odvápněné a vápnité písky, edafická kategorie S) (PLÍVA 1986).

60


5.4 PŘÍRODNÍ PODMÍNKY Geologické poměry Dle geologické mapy ČR patří lokalita do Karpatské soustavy – terciér-mezozoikumneogén-panon (BUDAY 1989). Geologický podklad tvoří recentní holocenní sedimenty písčité až jílovité na fluviálních štěrcích. V mladších třetihorách (neogénu) vniklo do předkarpatské brázdy, dunajské kotliny a do některých pánví a kotlin moře (panonské), které zde uložilo mohutné vrstvy mořských sedimentů (až 1 000 m). Jedná se zejména o jíly, vápnité jíly, slíny, písky, štěrky aj. Ke konci neogénu se zbytky moře přeměnily ve sladkovodní jezera, v nichž sedimentovaly jezerní jíly a písky. Ve starších čtvrtohorách (pleistocénu) se stala hlavním geomorfologickým činitelem soliflukce. Terén byl modelován sesuvy zemin, procesy denudační převládaly nad sedimentačními. Podél řek se vyvinuly štěrkopískové nánosy. Ty byly pak v mladších čtvrtohorách (holocénu) překryty povodňovými hlínami nebo sprašovými sedimenty (POLÁČEK 2001). Minerální síla půd je závislá na geologickém podloží území, z něhož jsou záplavové kaly přinášeny. Řeka Dyje se svými přítoky má sběrné území vod v oblasti chudších a kyselých hornin krystalinika Českomoravské vrchoviny. Menší měrou se uplatňují rozplavené pleistocénní terasy a písčité přesypy (PAVLÍK 1983). Geomorfologie Z hlediska geomorfologického začlenění podle DEMKA (1987), náleží zájmové území do Panonské pánve (Západopanonská) provincie, soustavy Vídeňské pánve a podsoustavy Jihomoravské pánve. V podrobnějším členění se jedná o Dolnomoravský celek, tvořen podcelkem Dyjsko-moravskou nivou. Dyjsko-moravská niva – nejnižší část Dolnomoravského úvalu, se skládá z nivy řeky Moravy a Dyje, má rozlohu 375 km2. Úval patří k vnitrokarpatským pánvím. Jde o sníženinu s plochým reliéfem na neogenních a kvartérních horninách. Nadmořská výška zájmového území se pohybuje okolo 151 – 155 m n.m, Představuje akumulační rovinu podél řek, tvořenou čtvrtohorními usazeninami. Obě řeky tvořily meandry, které byly přetnuty umělými koryty. Z původních meandrů zbyly místy mrtvá ramena a tůně. Nadmořská výška soutoku Moravy a Dyje je 151 m n.m (DEMKA 1987). Půdní poměry Tvorba půd je podmíněna pravidelnými záplavami, přinášející záplavové kaly. Hlavním typem jsou naplavené půdy. Konkrétní půdotvorný substrát na zkoumané lokalitě je označen jako nivní bezkarbonátové sedimenty. Z hlediska půdních typů je celé širší území poměrně homogenní, jednoznačně převládají formy nivních půd, lišících se navzájem podílem jílové složky a stupněm zamokření (POLÁČEK 2001). Na holocenních náplavech se tvoří půdy mimořádně bohaté, čerstvě vlhké až vlhké, místy mokré. Neogenní sedimenty jsou z větší části překryty aluviálními náplavami řek, vrstvami spraší, sprašových hlín, vátých písků a štěrkopísků. Na čtvrtohorních vátých píscích jsou půdy se slabšími zásobami živin, s velmi nepříznivými vlhkostními poměry. (PAVLÍK 1983).

61


Z hlediska půd v bioregionu převažují glejové fluvizemě na bezkarbonátových sedimentech, ve vyšších částech bioregionu, kde řeky usazovaly po opuštění vrchovin hrubozrnější materiál, převládající typické fluvizemě. V nivě Moravy jsou pod ústím přítoků z nižších flyšových pohoří vlivem přínosů jemnozrnějšího a vápnitějšího materiálu zastoupené hojněji glejové černice. Pod ústím Olšavy jsou naopak vlivem přínosu převážně písčitého materiálu z vyšších Karpat písčitější typické fluvizemě. V depresích niv bioregionu jsou místy úživnější půdy slatinné, v mrtvých ramenech jsou typické gleje a hnilokaly. Na hrúdech převažují málo živné arenické kambizemě nebo rankery. Podklad bioregionu jsou převážně písky a štěrkopísky nejnižší terasy, povrch však tvoří 2-5 m mocné nivní hlíny, z nichž se zejména v jižní části noří na řadě míst tzv. hrúdy, částečně pohřbené přesypy vátých písků. Zvláště bohatá na hrúdy je niva dolní Dyje oblasti soutoku Moravy a Dyje. Nejvyšší hrúdy jsou 6 – 8 m vysoké (Dolní Věstonice), v oblasti Soutoku mají i několik hektarů (Pohansko, Doubravka) (CULEK ET. AL. 1996). Klimatické poměry Zkoumaná lokalita leží v mírném klimatickém pásu, klimatické oblasti výrazně kontinentální a v klimatickém okrsku A3 – teplém, suchém s mírnou zimou. Dle QUITTA (1992) spadá území do nejteplejší oblasti T4. Podnebí je výrazně teplé, jedno z nejteplejších v naší republice. Průměrná roční teplota vzduchu se pohybuje kolem 9 - 10°C. Průměrná teplota ve vegetačním období (IV – IX) je vyšší než 15 - 16°C. Průměrná délka vegetačního období je 170 – 180 dní. Jižní Morava patří v naší republice k oblastem s nejdelším slunečním svitem. Téměř celé území má během roku v průměru 1800 hodin slunečního svitu (PAVLÍK 1983). Niva řeky Dyje je srážkově poměrně chudá. Celkový srážkový úhrn je v průměru 500 – 550 mm. Tím spadá do oblasti srážkově mírně suché až suché s mírnou zimou. Podle Langova faktoru je oblast semiaridní s pravděpodobností výskytu suchých let 15%. Sněhová pokrývka nepřesahuje 50 cm a většinou netrvá déle než 40 dní. Převažují větry severních směrů, důležité je však jihovýchodní a východní výsušné proudění (PLÍVA 1986). Rozptyl atmosférických příměsí je velmi vysoký. Trvání, četnost a intenzita teplotních inverzí je velmi nízká (QUITT 1992). Specifické porostní klima je tvořeno v lužních lesích vysokou vzdušnou a půdní vlhkostí vlivem vysoké hladiny podzemní vody a rozlohy vodních ploch (PLÍVA 1986).

Údaje ke klimadiagramu Pro sestavení klimadiagramu zadané lokality, jsou použité údaje ze srážkoměrné stanice Lednice za období 1961 – 2011 (CHMU 2011) (Obr. 14).

62


Obr. 14: Walter – Liethův klimadiagram (a – průměrná roční teplota vzduchu v C, b – průměrný roční úhrn srážek, c – průměrné denní minimum teploty vzduchu nejchladnějšího měsíce, d – absolutní minimum teploty vzduchu v C, e – průměrné denní maximum teploty vzduchu nejteplejšího měsíce, f – absolutní maximum teploty vzduchu v C)

Hydrologické poměry Hydrograficky patří území do povodí Dunaje a úmoří Černého moře. Krajina údolních niv, které lemují tok Dyje, je území lužních lesů a zbytků luk se značným zastoupením vodních ploch. Kromě samotných řečišť k nim patří i stará říční ramena a tůně. V lesích vodní toky a plochy spolu s lesními porosty vytváří základní retenční schopnost lesů a podílí se na vyrovnání odtoku vody z atmosférických srážek (DEMEK 1987). Zájmové území spadá dle KESTŘÁNKA (1984) do oblasti vodnatosti nejméně vodnaté, s nejvodnatějším měsícem březnem. Koeficient odtoku je nízký. Celková oblast Dyjskomoravské nivy je z hydrologického hlediska velmi významná. Dominantou jihomoravské krajiny je meandrující řeka Dyje, největší a nejvodnatější přítok Moravy. Číslo hydrologického pořadí Dyje v zájmovém území je 4 – 17 – 01 – 062. Vlastní tok Dyje protékající zájmovým územím můžeme vymezit říčním kilometrem 0,0 (ústí Dyje do Moravy) až ř. km 18,0 (zaústění odlehčovacího ramene do Dyje pod Břeclaví). Tok řeky Dyje zde tvoří státní hranici mezi Českou republikou a Rakouskem. Významným přítokem Dyje je Kyjovka se svým přírodním korytem (665,8 km2, 1,09 m3 s-1) (VLČEK, KESTŘÁNEK 1984). V údolní nivě Dyje jsou četné umělé vodní toky. Jedná se o poměrně hustou sít otevřených kanálů sloužících v suchých obdobích jako zavodňovací, a naopak v období vysokých stavů hladiny podzemních vod, jako odvodňovací. K dalším hydrologickým útvarům patří poříční jezera. Jsou to malá jezírka, která vznikla oddělením části koryta Dyje. Nachází se v blízkosti nového koryta, tak že voda v nich je hydraulicky spojena s vodou v Dyji. Jsou napájena prosakující říční vodou. V zájmovém území se nachází 9 podobných poříčních jezírek, která nebyla zasypána při technických úpravách toku. Dále je v zájmovém území 8 uměle vyhloubených tzv. zemníků – trvalých tůní vzniklých těžbou zeminy při budování protipovodňové ochranné hráze v letech 1983 – 1988 (DEMEK 1987).

63


Povodí je vějířovitého tvaru a je pravostranným přítokem řeky Moravy. Povodí zaujímá plochu 13 418,7 km2 (z toho 11 144 km2 na území ČR). Délka toku je 209,3 km. Maximální průtok (Q100) činí 876 m3 s-1. Na Dyji se nachází celkem 20 vodních nádrží. Celkový objem nádraží je 526,8 mil.m3, jejich míra akumulace je 37,9 % (MATĚJÍČEK 1996). Moravská Dyje pramení ve výšce 635 m n.m. v Brtnické vrchovině a Rakouská Dyje u Schweiggersu v Dolním Rakousku. Obě se stékají v Raabsu a tvoří společně Dyji, protékající dále od západu k východu Dyjsko-Svrateckým a Dolnomoravským úvalem. Na toku je vybudována řada vodohospodářských objektů. Největší vodní dílo, jehož zátopná plocha je 3240 ha a zadržuje 133,9 mil. m3 vody, a jmenuje se Nové Mlýny. Ochranné hráze jsou především v dolním úseku řeky. Řeku Dyji v jejím dolním úseku má ve správě Povodí Moravy – Závod Dyje a.s., provoz Břeclav se sídlem Bratislavské ulici (MATĚJÍČEK 1996). Vodohospodářské úpravy na řece Dyji – již v 19. století vystupují do popředí snahy optimálního řešení odstranění záplav a to regulací řeky Moravy a Dyje, kdy navrhované komplexnější projekty byly zamítnuty a docházelo prakticky jen k dílčím úpravám Dyjského toku u Břeclavi. Kolem roku 1870 – 1880 a později byly téměř na všech pánských loukách a lužních lesích vybudovány důmyslné systémy zavlažovacích a odvodňovacích kanálů (BAUER 1994). Vodohospodářské úpravy provedené na řece Dyji, týkající se zájmového území jsou následující: I) Průkopy na řece Dyji II) Odlehčovací jez Pohansko III) Ochranná levobřežní hráz Dyje Řeka Dyje se pravidelně každým rokem vylévala ze svého koryta a zaplavovala okolní lesy. Po opadu vody bylo možné pozorovat nánosy bahna a kalu, které zůstaly na lokalitě a obohatily tak lesní půdu. V současné době probíhá v brzkých jarních měsících umělé zaplavování lužního lesa. Díky síti umělých kanálů a stavítek je možno přivádět vodu z řeky Dyje rovnou do lesa. Většina kanálů je propojena rovněž s říčkou Kyjovkou. V době před vodohospodářskými úpravami se Dyje vyznačovala rozkolísaností průtoků. Dyje jako dešťovo-sněžný typ řeky významně měnila svůj stav na jaře (tání sněhu na Vysočině) a v létě (díky déle trvajících dešťů). Voda v korytě stoupla na tolik, že se vylévala z břehů a zaplavovala nivu. Vylitá voda ohrožovala lidské sídla, znesnadňovala obhospodařování zemědělských pozemků i práce v lužním lese. Dle VRŠKY (2006) záplavy řeky Moravy z průměru za období 1807-1962 činily u vodočtu Lanžhot průměrně 26,2 dnů a mimo vegetační období 23,6 dne. Celkem tedy 49,8 dne. Z tohoto důvodu byly v roce 1968 zahájeny komplexní vodohospodářské úpravy toku zaměřené zejména na protipovodňovou ochranu. V rámci těchto opatření byly provedeny úplné úpravy koryta Dyje v úseku Břeclav – Nové Mlýny a částečné v úseku Břeclav – soutok Moravy a Dyje. Dále se jednalo o navršení desítek kilometrů hrází převážně kolem lužního lesa. Vznikly tak suché poldry, do kterých se může voda v době povodní napouštět, a tím se snižuje síla povodňové vlny. Podobnou funkci má i soustava 3 nádrží Nové Mlýny (VRŠKA 2006). Údolní niva je nejmladší část údolního dna Dyje, vznikla za dobu několika set let každoročním zaplavováním v období povodní. Odtok vody zpět do řečiště při poklesu vodních stavů bývá pomalý. Povodňová vlna se v nejnižších částech zdržovala dlouhou dobu 64


(ve starších říčních ramenech a sníženinách) a vytvářela tak zásoby, z nichž odtékala podzemní cestou do řečiště. Před vodohospodářskými úpravami proudila voda v přirozených, většinou meandrujících korytech. Řeky si nezadržitelně razily cestu, kterou modelovala prostřednictvím třech základních činností. Erozí, transportem a akumulační činnosti v korytech se vyvíjely meandry. Ty měnily svůj tvar, protože docházelo k boční erozi (vymílání břehů řeky a na protější straně ukládání materiálu). Tím docházelo k rozšiřování meandrů do boku a posunu směrem po toku. Postupným zaškrcováním a odřezáváním vznikla mrtvá ramena oddělená od hlavních toků, která jsou postupně zazemňována. Povrch nivy byl v průběhu vývoje členěn starými říčními rameny, meandry zamokřenými sníženinami a písčitými přesypy. Sníženiny v nivě stejně jako koryta byly zahloubeny ve svrchní části štěrkopísku (spodní vrstva údolní nivy, nad kterou leží povodňové hlíny), což umožňovalo hydraulické spojení s vodou ve vlastním toku Dyje. Při povodních, kdy byla niva zaplavena až po okraj nízké terasy, mohla voda infiltrovat po jejím obvodu do terasových štěrkopísků a zvětšovat tak významně zásoby podzemní vody (POLIŠENSKÁ 2002). Potenciální vegetace V nivě převládají potenciální lužní lesy. Tvrdý luh je tvořen především vegetaci svazu Ulmenion, zejména asociacemi Querco-Ulmetum a Fraxino panoniceae-Ulmetum. V depresích se často objevují Salici populeta ze svazu Salicion albae. Primární bezlesí je vyvinuto na mokřadech se zonací vegetace svazů Phragimition communis, Caricion gracilis, které přecházejí ve vodě v různé typy vegetace náležející svazům Hydrocharition, Nymphaeion albae, Potamnion hicentis, Potamnion pusilli, Batrachion aquatilis. Na části bezlesí jsou vyvinuty polopřirozené luční porosty, náležející svazům Cnidion venosi, Molinion, Alopecurion pratensis, vzácně i Veronico longifoliae – Lysimachion vulgaris.Na nejvyšších místech nivy (hrúdy) jsou ostrůvky xerofilní vegetace, náležející svazu Koelerio – Phleion phleoidis (NEUHÄUSLOVÁ 1998). Dominantním biotopem jsou lesní porosty charakteru tvrdého luhu a solitérní dřeviny, jejichž hlavní dřevinou jsou mohutné duby letní (Quercus robur). Z lesních společenstev je především zastoupeno 5 skupin typů geobiocenů, typických pro 1. lesní vegetační stupeň. Jedná se o společenstva Alni glutinosae-saliceta inf., Saliceta albae inf., Ulmi-fraxineta populi inf., Querci roboris-fraxineta inf. a Ulmi-fraxineta carpini inf. (BUČEK, LACINA 2002). Topoljilmové jaseniny nižšího stupně (Ulmi-fraxineta populi inferiora, 1 C (4)5a). Ráz dřevinného patra určují topoly (Populus alba, Populus nigra), vyskytují se v různém vzájemném poměru. K hlavním dřevinám dále patří jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilmy (Ulmus laevis, Ulmus minor). Pravidelně se vyskytuje i dub letní (Quercus robur), méně často olše lepkavá (Alnus glutinosa). Na říčních březích se nachází vrba bílá (Salix alba) (BUČEK, LACINA 2002). Dubové jaseniny nižšího stupně (Querci roboris-fraxineta inferiora, 1 BC – C (4)5a ). Jedná se o stg., které je vázáno na široké údolní nivy velkých řek. V těchto lužních lesích mají dominantní postavení dub letní (Quercus robur) a jasan úzkolistý (Fraxinus 65


angustifolia), okrajově i jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). V hlavní stromové úrovni tvoří nepravidelnou příměs jilmy (Ulmus laevis, Ulmus minor) a topoly (Populus alba, Populus nigra, Populus canescens). V podúrovni se mohou vyskytovat javor babyka (Acer campestre), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr obecný (Carpinus betulus) a střemcha hroznovitá (Padus avium). Vrbiny vrby bílé nižšího stupně (Saliceta albae inferiora, 1 B-C 5a) Jedná se vývojově nejmladší stadia měkkého luhu. Stromové patro je tvořeno vrbou bílou (Salix alba), někdy s příměsí vrby křehké (Salix fragilis), která bývá rozvolněná a výškově rozrůzněna. Z dalších dřevin se mohou vtroušeně vyskytovat topoly, především topol černý (Populus nigra), případně keřové vrby (Salix purpurea, S. viminalis, S. triandra) (BUČEK, LACINA 2002). Olšové vrbiny nižšího stupně (Alni glutionosae-saliceta inferiora, 1BC 5b.) Uvedené stg. se nachází v terénních depresích v nivách údolních toků řek. Hlavní dřevinou je vrba bílá (Salix alba), velmi často se uplatňuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), ve vyspělejších stádiích vývoje nastupuje jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), případně i jasan ztepilý (Fraxinus excesior). Iniciální stadia biocenóz této skupiny zaujímají postupně zazemňované přechody mezi mokřadními a terestrickými společenstvy (BUČEK, LACINA 2002). Habrojilmových jasenin nižšího stupně Ulmi-fraxineta carpini inferiora, 1BC-C (3)4) Přirozené biocenózy, které představují přechod mezi společenstvy lužního lesa a společenstva doubrav na hydricky normálních stanovištích. Proto se vyznačují výjimečnou druhovou pestrostí jak v dřevinném, tak v bylinném patře. Hlavními dřevinami stromového patra jsou v hlavní úrovni dub letní (Quercus robur), jasan (Fraxinus angustifolia, Fraxinus excelsior), topoly (Populus nigra, Populus alba, Populus x canescens). Dříve byly hojné i jilmy (Ulmus laevis, Ulmus minor). Pravidelnou příměs tvoří lípy (Tilia cordata, občas i Tilia platyphyllos), v podúrovni jsou často hojné babyky (Acer campestre), habr (Carpinus betulus) a střemcha hroznovitá (Padus avium). Ve vyspělých porostech je výrazně rozvinuté keřové patro (Swida sanguinea, Sambucus nigra, Euonymus europaea, Crataegus laevigata, Viburnum opulus, Prunus spinosa) (BUČEK, LACINA 2002). Flora Sledované území spadá mezi lokality floristicky a botanicky velmi bohaté. Vyskytují se zde druhy převážně skupin ponticko-panonského a jihosibiřského areáltypu (ŠUMBEROVÁ 1995). Ve fytogeografické analýze flóry území bylo klasifikováno 873 druhů (VICHEREK ET AL. 2000). Luční vegetace se nachází na jedno až trojsečných loukách. Rozmanitost vegetace na aluviálních loukách je velmi bohatá, nejvíce jsou zde zastoupeny druhy rozšířené v temperátní zóně v celé Eurasii a druhy středoevropské (ŠEFFER 1999). Primární bezlesí je vyvinuto na mokřadech se zonací vegetace Phragimition communis, Caricion gracilis, která přecházejí ve vodě v různé typy vegetace náležející svazům Hydrocharition, Potamnion 66


hicntis apod. Na částech bezlesí jsou vyvinuty polopřirozené luční porosty, náležející svazům Cnidion venosi, Molinion, Alopecurion pratensis a vzácně i Veronico longifoliae – Lysimachion vulgaris. Na nejvyšších místech nivy (hrúdy) jsou ostrůvky xerofilní vegetace, náležející svazu Koelerio-Phleion phleoidis. Jen okrajově lze ještě zmínit problematiku povodní a umělých záplav, které zde každoročně vznikají a mají určitý vliv na místní vegetaci (KAŇA 1994).

67

VÝSLEDKY – HODNOCENÍ VÝZNAMNÝCH DŘEVIN ČR

6. VÝSLEDKY 6.1 HODNOCENÍ VÝZNAMNÝCH DŘEVIN ČR 6.1.1 HODNOCENÍ DATABÁZE PAMÁTNÝCH STROMŮ ČR Rozsáhlá databáze památných stromů AOPK ČR k datu 31.12.2006 čítala 26 262 stromů z celé České republiky. Zastoupení zaevidovaných jedinců na katastrálních územích prezentuje Mapová příloha č. 1 (viz. Příloha č. 4). Jedná se o 5479 položek, do kterých jsou dřeviny rozděleny podle seskupení v terénu. Databáze k uvedenému datu eviduje 14 889 stromů v liniovém seskupení (239 položek), 3474 stromů (3462 položkách) se nachází jako solitéry a 7704 stromů (1770 položek) se nalézá ve skupině stromů. Nejméně památných stromů spadá do kategorie porost s 191 stromy (ve 4 položkách). Všechny uvedené údaje o počtech je nutné brát orientačně, protože celkový počet stromů se neustále mění. Druhové spektrum památných stromů V databázi památných stromů je zastoupeno 124 druhů dřevin, kříženců a kultivarů. Mezi autochtonní dřeviny patří 50 druhů a 14 kultivarů. Zbývajících 60 druhů je alochtonních a v ČR nepůvodních. Nejpočetněji jsou zastoupeny druhy: lípa srdčitá (Tilia cordata) s 8798 stromy (1737 položek) a dub letní (Quercus robur) se 4050 stromy evidovanými v 1271 položkách. Dále přes tisíc vyhlášených jedinců za památné stromy má jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) s 2277 jedinci (v 95 položkách), lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s 1850 jedinci v 590 položkách, jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) s 1295 jedinci v 155 položkách a javor klen (Acer pseudoplatanus) s 1005 jedinci v 173 položkách (Příloha č. 1 Tab. 4, Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 2). Růstové parametry evidovaných druhů dřevin Rozpětí naměřených obvodů je od 100 do 1252 cm v 1,30 m nad zemí. K nejmohutnějším dřevinám v České republice podle databáze památných stromů ČR patří dvě lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) první s obvodem 1225 cm se nazývá Vejdova lípa u Pastvin a druhá s obvodem 1150 cm je Sudslavická lípa. K dalším velikánům patří lípa srdčitá (Tilia cordata) s obvodem 1122 cm zvaná Tatrovická lípa u obce Tatrovice okr. Sokolov a dub letní (Quercus robur) zvaný Žižkův dub s obvodem 1003 cm v Náměšti nad Oslavou. První z největších jehličnanů v databázi památných stromů ČR je sekvojovec obrovský (Sequoiadendron gigantem) v Chabaních s obvodem 612 cm, po něm následuje modřín opadavý (Larix decidua) s obvodem 550 cm u Petrovic a smrk ztepilý (Picea abies) ve Slavické oboře s obvodem 520 cm. K zajímavostem také patří rozměry zjištěné u javoru babyky (Acer campestre) s obvodem 470 cm v Čížkově, u jeřábu oskeruše (Sorbus domestica) zvané Adamcova oskeruše s obvodem 460 cm nebo u Pastýřové hrušně (Pyrus communis) s obvodem 435 cm. Z jehličnanů je třeba také poukázat na jedli bělokorou (Abies alba) zvanou Vopařilová jedle s obvodem 450 cm nebo na tisy obecné (Taxus baccata) u Krompachu s 460 cm v obvodu (Příloha č. 1 - Tab. 4, Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 3) 68


Největší zastoupení mezi památnými dřevinami mají jedinci s obvodem 300-350 cm (16,1%). (Obr. 15). Druhově nejpestřejší je obvodová kategorie 250-300 cm s 58 druhy. Nejpočetněji jsou v této obvodové kategorii, tak jako ve většině obvodových kategoriích, zastoupeny exempláře lípy srdčité (Tilia cordata). Výjimkou je obvodová kategorie 201-250, kde převažují jedinci jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum). Ve větších obvodových kategoriích, od 651 do 850 cm v obvodu, jsou nejpočetněji zastoupeni jedinců dubu letního (Quercus robur), u jedinců s největšími obvody (od 851 cm – vice) se jedná převážně o exempláře lípy velkolisté (Tilia platyphyllos).

Obr. 15: Zastoupení památných stromů a druhů v obvodových kategoriích

Maximální výšky jednotlivých druhů dřevin se pohybují od cca 2 m až po velikány s výškou přes 55 m. Mezi nejvyšší stromy v databázi patří jehličnany. Nejvyšším exemplářem je modřín opadavý (Larix decidua) s celkovou výškou 58 m a obvodem 448 cm, nazývá se Modřín troják u Habrůvky. V těsném závěsu je jedle bělokorá (Abies alba) zvaná Fremuthova jedle u obce Čerchov, jejíž výška je 55 m a obvod 386 cm. K prvním listnatým zástupcům, kterým se podařilo probojovat mezi velikány, patří platany javorolisté (Platanus x acerifolia). Nejvyšší jedinec se nazývá Platan u sv. Anny, s výškou 47 m a obvodem 571 cm, druhý je platan v Běstvině s výškou 46 m a obvodem 565 cm. S výškou 45 m jsou v databázi zastoupeny exempláře topolu černého (Populus nigra) a lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) (Příloha č. 1. - Tab. 4) Věkové parametry evidovaných druhů dřevin Dalším hodnoceným parametrem je stáří památných stromů. U řady exemplářů jedná o velmi zajímavý údaj, přesto je často uváděn jen odhad. Věkové rozpětí zaevidovaných exemplářů v databázi je v rozmezí 15 - 1000 let. K nejstarším druhům patří lípy, duby a tisy. Nejvyšší četnost památných stromů je ve věkové kategorii 101 – 200 let (Obr. 16). Z druhů v jednotlivých věkových kategoriích opět převládá lípa srdčitá (Tilia cordata) a dub letní (Quercus robur), který se spolu s exempláři druhu lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) dožívají nejčastěji nejvyššího stáří (Obr. 16, Příloha č. 1. - Tab. 4)

69


Obr. 16: Zastoupení památných stromů a druhů ve věkových kategoriích (ks)

K nejstarším jedincům, u kterých se předpokládá věk 1000 roků, patří zástupci dubu letního (Quercus robur) - Körnerův dub u Dalovic, Oldřichův dub v Peruci a Žižkův dub u Třebíče. Dále dva jedinci lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) – Klokočovská lípa u Klokočova, Vlásenická (Holubova) lípa u obce Jistebnice, a tis červený (Taxus baccata) zvaný také Tisícletý tis v Žilině u Nového Jičína (Příloha č. 1. - Tab. 4). 6.1.1.1 Hodnocení současného stavu významných dřevin Na základě hodnocení zdravotního stavu se u více jak třetiny (39,4%) jedinců jeví zdravotní stav jako dobrý. U 25,8% je zdravotní stav výborný a u 27,9% jako poškozený. Silně poškozený zdravotní stav se vyskytuje velmi málo (6,2%). Odumírající jedinci se v databázi nacházejí jen ojediněle (0,6%) (Obr. 17).

Obr. 17: Zdravotní stav evidovaných památných dřevin

Výborných zdravotní stav byl zaznamenán u 15 druhů, z toho má ale většina velmi nízké početní zastoupení, zpravidla po jednom až pěti exemplářích. Jedná se například o dřezovce trojtrnného (Gleditsia triancanthos, 67%), z jehličnanů jedlovce kanadského (Tsuga canadensis, 67%) nebo borovici černou (Pinus nigra, 64%) atd. Z druhů s více početným zastoupením má výborný zdravotní stav buk lesní (Fagus sylvatica var. Antropunicea, 61%), jinan dvoulaločný (Gingo biloba, 56%) a cypříšek hrachonosný (Chemeacyparis pisifera, 100%). U 34 druhů byl vyhodnocen převážně dobrý zdravotní stav. K hlavním zástupcům patří jedle bělokorá (Abies alba, 54%), jilm horský (Ulmus glabra, 52%) a jilm vaz (Ulmus leavis, 52%). Špatný zdravotní stav byl stanoven u 20 druhů. Jednalo se zejména o zástupce

70


kultivarů lípy velkolisté (Tilia platyphyllos ssp. Cordifolia, 77%) nebo lípy velkolisté (Tilia platyphyllos ssp. platyphyllos, 67%) a trnovníku akátu (Robinia pseudoacacia, 75%). Silně poškozený a špatný zdravotní stav u žádného z evidovaných druhů nepřevažuje nebo se vyskytuje jen ojediněle (Příloha č. 1. - Tab. 5). Vývoj zdravotního stavu ve věkových kategoriích u zaevidovaných dřevin zachycuje následujíc graf (Obr. 18), kde je patrný na základě průměrných hodnot ( zhoršující se zdravotní stav ve vyšších věkových kategoriích. Výjimkou jsou jen jedinci nad 700 let, kdy se opět hodnocení zlepšuje, ale současně roste variabilita těchto hodnot (σ = 1,18-1,15). Jedná se zde o velmi nízké početní zastoupení, a proto je nutno brát tyto údaje, jen jako orientační. Souhrnně lze hodnotit stav památných dřevin jako dobrý (viz. Obr. 17). Je to podmíněno tím, že uhynuvší jedinci i jedinci se špatným zdravotním stavem jsou z databáze vyjmuti. Kategoriz. krabicový graf: ZDRAVstav 6

Zdrav. stav - průměr

Sm.odch.

0

1,92

0,87

0-100

1,94

0,84

101-200

2,04

0,86

201-300

2,39

0,90

301-400

2,71

0,98

401-500

2,94

0,94

501-600

3,24

0,89

601-700

3,83

0,71

1

701-800

3,37

1,18

801-900

2,33

1,15

0

901-1000

3,50

0,54

Vš.skup.

2,13

0,92

5

4

ZDRAVstav

Věkové kategorie

3

2

-1 0

101-200 301-400 501-600 701-800 901-1000 0-100 201-300 401-500 601-700 801-900 ST AR.kat

Průměr Průměr±SmCh Průměr±SmOdch Odlehlé Extrémy

Obr. 18: Hodnocení zdravotního stavu ve věkových kategoriích (1 – výborný (strom je vitální, bez viditelného poškození), 2 – dobrý (strom je zdravý, s drobným poškozením, usychání do 10%), 3 – poškozený (výskyt dutinek, hmyzu, jiné drobné poškození, usychání 11 – 25%), 4 – silně poškozený zdravotní stav (silné poškození abiotickými vlivy nebo člověkem, napadení dřevokaznou houbou, hmyzem, usychání 26 – 50%) a poslední stupeň je 5 – odumírající (zahnívání, rozpad kmene, usychání 51 – 99%))

Velmi výstižně je v následujícím grafu (Obr. 19) zachycen průkazný trend závislosti z horšícího se zdravotního stavu na rostoucí velikosti obvodu, ve vztahu k zastoupení jednotlivých stupňů zdravotního stavu v obvodových kategoriích. Zastoupení stupně zdravotního stavu 1 (výborný) kleslo z 30,2% u obvodové kategorii 0-100 až na 6,1% v obvodové kategorii 701-750. Naopak u zdravotního stupně 4 (silně poškozený) dochází k silnému vzestupu od 1,4% v obvodové kategorii 151-200 až na 50% v obvodové kategorii 951-1000.

71


Obr. 19: Zastoupení (%) jednotlivých stupňů zdravotního stavu v obvodových kategoriích

(1 – výborný (strom je vitální, bez viditelného poškození), 2 – dobrý (strom je zdravý, s drobným poškozením, usychání do 10%), 3 – poškozený (výskyt dutinek, hmyzu, jiné drobné poškození, usychání 11 – 25%), 4 – silně poškozený zdravotní stav (silné poškození abiotickými vlivy nebo člověkem, napadení dřevokaznou houbou, hmyzem, usychání 26 – 50%) a poslední stupeň je 5 – odumírající (zahnívání, rozpad kmene, usychání 51 – 99%)) Obvodové kategorie

Kategoriz. krabicový graf: ZDRAVstav 6

5

3

2

1

0

obvod.kateg.

1001-vice

901-950

951-1000

851-900

801-850

751-800

701-750

651-700

601-650

551-600

501-550

451-500

401-450

351-400

301-350

251-300

201-250

151-200

1-100

-1

101-150

ZDRAVstav

4


Obr. 20: Hodnocení zdravotního stavu v obvodových kategoriích

72


Sm.odch.

1-100

1,16

1,15

101-150

1,89

0,93

151-200

1,90

0,83

201-250

1,90

0,81

251-300

1,90

0,82

301-350

2,02

0,82

351-400

2,06

0,83

401-450

2,19

0,87

451-500

2,18

0,88

501-550

2,47

0,97

551-600

2,60

0,93

601-650

2,82

0,85

651-700

2,96

0,84

701-750

2,98

0,90

751-800

3,39

0,70

801-850

3,42

0,51

851-900

3,31

0,60

901-950

3,55

0,52

951-1000

4,50

0,70

1001-vice

3,20

0,44

Vš.skup.

2,13

0,92


Variabilita četnosti zastoupení památných stromů v jednotlivých stupních, reprezentující zdravotní stav v obvodových kategoriích, je nízká a vyrovnaná. Průběh zhoršování se zdravotního stavu na základě průměrné hodnoty ( má relativně plynulý vývoj (Obr. 20.). Pozoruhodné jsou však dřeviny nad 1000 cm v obvodu, u kterých je patrné malé zlepšení zdravotního stavu o jeden stupeň. Důvodem je, že hodnocení bylo provedeno při vyhlašování daných stromů za památné, a jedinci se špatným zdravotním stavem nebyli do databáze zařazeni. 6.1.1.2 Zastoupení památných dřevin podle zařazení do evidovaných položek Jak již bylo řečeno v úvodu, je každá památná dřevina při inventarizaci zařazena dle výskytu v terénu do jedné ze čtyř kategorií podle seskupení (liniové seskupení, porost, solitérně rostoucí jedinci a skupina stromů). Nejvíce památných stromů se nachází v liniových formacích – alejích (55,9%) a v kategorii skupina stromů (29,8%), což představuje seskupení tří a více stromů volného zapojení, které byly vyhlášené za památné. V kategorii solitérní dřeviny se nachází 13,47% dřevin a pouze 0,74% památných dřevin se vyskytuje v porostu (Obr. 21.). Zastoupení zbývajících druhů v jednotlivých kategoriích se nalézá v příloze č. 1. Tab. 4.

Obr. 21: Zastoupení památných stromů v kategoriích výskytu v krajině

Kategoriz. krabicový graf: ZDRAVstav 6

5

ZDRAVstav

4

Kategorie výskytu

Počet Ks


Sm.odch.

Solitéry

3466

2,17

0,94

Liniov.p.

239

2,20

0,88

Skup.por.

1770

2,05

0,88

Porost

4

2,50

0,57

Vš.skup.

5479

2,13

0,92

3

2

1

0

-1 sol

lin

sk SESKUPENI

por


Obr. 22: Hodnocení zdravotního stavu v kategoriích výskytu v krajině

73


Nejlepší zdravotní stav, na základě průměrné hodnoty ( , mají dřeviny ve skupinovém seskupení ( = 2) a nejhůře památné stromy nacházející se v porostu ( = 2,5). Souhrnně lze hovořit, že dřeviny v jednotlivých kategoriích dle výskytu, jsou v dobrém zdravotním stavu, který vystihuje slovní ohodnocení - zdravé stromy s drobným poškozením a usycháním do 10% (Obr. 22.). Liniová seskupení Nejvíce zaevidovaných dřevin, jak již bylo uvedeno v úvodu této podkapitoly, se nachází v seskupení zvané liniové. Zahrnuje 14 889 jedinců, kteří se nachází pouze ve 239 položkách. Nejpočetněji je obsazena Alej Maxe Švabinského v katastru České Třebové, která je složena z 584 stromů. Ostatní liniová seskupení mají dřevin mnohem méně (Příloha č. 1. Tab. 4). Dřeviny nacházející se v liniovém porostu mají z 19% výborný zdravotní stav, ze 42% dobrý a z 32% špatný zdravotní stav. Nenachází se zde žádný odumírající jedinec a silně poškozený zdravotní stav má jen cca 5% dřevin. Nejpočetnějším druhem je lípa srdčitá (Tilia cordata) s 5 211 dřevinami v 89 položkách a jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) s 2047 jedinci ve 22 položkách. Přes tisíc dřevin má rovněž dub letní (Quercus robur) s 1387 dřevinami v 46 položkách a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) s 1050 dřevinami v 8 položkách. Bříze bělokoré (Betula pendula) s 932 dřevinami pouze ve 3 položkách chybí do rovné tisícovky jen několik kusů. Početní zastoupení ostatních 23 druhů je zaznamenáno v příloze č. 1 - Tab. 4. Naměřené dendrologické charakteristiky památných stromů v liniovém seskupení se pohybují v rozmezí 180 – 820 cm u obvodu a 2 – 45 m u výšky. Jedná se o jedince od 20 do 600 let. Šířka korun se pohybuje od 12 do 26 m a výška koruny od 13 do 27 m. Jedinci zde zaevidovaní se nacházejí od 177 do 540 m n.m. Nejmohutnějšími jedinci ze všech liniových společenstev jsou dub letní (Quercus robur) u obce Třemošnice s obvodem 820 cm, lípa srdčitá (Tilia cordata) z aleje u Červené Lhoty s obvodem 646 cm, exemplář se 704 cm z aleje k Novému dvoru a topol bílý (Populus alba) z Kounické aleje s obvodem 568 cm aj. K nejstarším exemplářům v této kategorii patří již torzo dubu letního (Quercus robur) z obory Vřísek (okr. Česká Lípa), u kterého se uvádí stáři 600 let, a lípa srdčitá (Tilia cordata) z Krušecké lipové aleje, která se dožívá 500 let. Porost Památných stromů zařazených do této kategorie bylo zaevidováno 191 jedinců a to ve 4 porostních seskupeních. Všechny tyto exempláře nalezneme od 200 do 360 m n.m. Nejvíce jedinců je vyhlášených v porostu Kaštanka, který se nachází v areálu Podkrušnohorského lesoparku (152 stromů). Zajímavostí je vyhlášení za památné stromy 21 jedinců břízy tmavé (Betula obscura) v porostu na lokalitě Raduňské rybníky. Jedinci nacházející se v porostu mají zdravotní stav z 50% dobrý i poškozený. Zdravotní stav výborný nebo naopak silně poškozený a odumírající nemá žádný zaevidovaný jedinec.

74


Jsou zde zastoupeny pouze 3 druhy. Nejpočetněji se vyskytující druhem je kaštan jedlý (Castanea sativa), jehož všechny jedince nalezneme v již výše zmíněném Podkrušnohorském lesoparku. Na druhém místě se nachází, také už jmenovaná, bříze tmavá (Betula obscura) s 21 jedinci. S 18 exempláři ve dvou položkách je v této kategorii ještě zastoupen dub letní (Quercus robur). Dle zaznamenaných dendrologických charakteristik se památné dřeviny v porostu vyskytují v obvodovém rozpětí od 80 do 670 cm. K nejmohutnějším jedincům této kategorie patří kaštan jedlý (Castanea sativa) s obvodem 670 cm v porostu Kaštanka nebo dub letní (Quercus robur) s 540 cm v porostu bývalého zámeckého parku ve Štemberku. Výškově se jedinci pohybují v rozmezí 15 až 28 m. Věkové rozpětí evidovaných jedinců v této kategorii je od 40 do 400 let. Skupina stromů Kategorie skupina stromů, kterou se rozumí 3 a více jedinců rostoucích společně, má 1770 položek, ve kterých je zaevidováno 7 704 stromů. Nachází se od 125 do 970 m n.m. Za unikát je považováno největší seskupení 500 stromů u historického objektu Sv. Hostýn. Zdravotně jsou na tom nejlépe ze všech seskupení, neboť u nich 43% dřevin má dobrý zdravotní stav, 27% dřevin má výborný zdravotní stav a 24% špatný zdravotní stav. Nenachází se zde žádný odumírající jedinec a silně poškozený zdravotní stav má jen cca 5% dřevin Druhově je tato kategorie poměrně velmi bohatá. Nachází se zde 62 druhů. Nejpočetnějšími druhy jsou opět lípa srdčitá (Tilia cordata) s 2619 druhy v 688 položkách a dub letní (Quercus robur) s 1809 jedinci ve 388 položkách. Další v pořadí je 794 jedinců v 215 položkách lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), 602 jedinců pouze ve 4 položkách blíže neurčených lip (Tilia sp.) a 227 jedinců ve 46 položkách javoru horského (Acer pseudoplatanus) (dále viz. Příloha č. 1. - Tab. 4). Dle růstových charakteristik se exempláře této kategorie nacházejí v obvodovém rozpětí 100 až 930 cm v obvodu a výšky dřevin dosahují od 2 do 53 m. K nejmohutnějším dřevinám dle druhů patří duby letní (Quercus robur) a lípy velkolisté (Tilia platyphyllos). Nejmohutnější jedinec náleží skupině památných stromů ve Stroupeči, s obvodem 930 cm. Největší lípy (Tilia platyphyllos) na lokalitě V Kotli dorůstá 925 cm v obvodě a lípa v Benkově, s nejmohutnějším jedincem s 900 cm. Další v pořadí dle obvodů je lípa srdčitá (Tilia cordata) v Knapovci (okr. Ústí nad Orlicí) s 870 cm v obvodu. Kromě lip se k nejmohutnějším jedincům v této kategorii řadí další dub letní (Quercus robur) a to exemplář ze seskupení dubů u Chotěboře (okr. Hlav. Brod) se 782 cm v obvodu, a topol černý (Populus nigra) z porostu u Ječmeniště (okr. Znojmo) s 675 cm v obvodu nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) na hřbitově v Turnově s 654 cm v obvodu aj. Velikost korun stromů vyskytujících se v porostu dosahuje 6 – 35 m šířky a dorůstá 4 – 33 m do výšky. Stáří dřevin ve skupinovém seskupení se pohybuje od 15 do 600 roků. Mezi nejstarší kmety patří skupina dubů letních (Quercus robur) v Miletíně, jejichž věk se udává 600 let, a skupina lip srdčitých (Tilia cordata) zvaných Hoříněvské lípy, u nichž je stanoven věk na 550 roků. Rovněž tisy červené (Taxus baccata) v Horní Morávce se dožívají úctyhodného věku 530 let.

75


Solitéry Poslední kategorií jsou solitéry, což je nejpodstatnější část celé databáze památných stromů. Zaevidováno je 3462 položek, což představuje 3474 dřevin. Tento nepatrný rozdíl 12 stromů, je způsoben tím, že v šesti případech byly zaevidovány dva stromy dohromady. Dřeviny se vyskytují od 130 do 1100 m n.m. Celkem je v této kategorii zastoupeno 112 druhů, z toho je 50 druhů autochtonních. Nejpočetnější jsou opět lípy srdčité (Tilia cordata) s 957 jedinci v 960 položkách a duby letní (Quercus robur L.) s 836 jedinci v 835 položkách. Dalšími dřevinami jsou lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 362 jedinci v 362 položkách, buky lesní (Fagus sylvatica) s 184 jedinci v 184 položkách, javory kleny (Acer pseudoplatanus) s 118 jedinci v 118 položkách a jasany ztepilé (Fraxinus excelsior) se 105 jedinci ve 104 položkách. Zbylých 106 druhů se vyskytuje v množství méně než sto exemplářů a jejich početní zastoupení naleznete v příloze č. 1. - Tab. 4. Z naměřených dendrometrických charakteristik se obvody solitérů pohybují od 100 do 1252 cm a výškově dorůstají od 4 do 58 m. Nejčastěji naměřený obvod u solitérních jedinců spadá do intervalu 351 – 400 cm (16,2%) a 401 – 450 cm (13,6%) (Obr. 23).

Obr. 23: Početní zastoupení (%) solitérních jedinců a druhů v obvodových kategoriích

Nejmohutnějšími solitéry jsou opět lípy a to lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) zvaná Vejvodova s 1252 cm v obvodu a hned za ní s 1122 cm v obvodu lípa srdčitá (Tilia cordata) tzv. Tatrovická lípa. Na dalším místě je dub letní (Quercus robur) označován také Žižkův dub s 1003 cm v obvodu a dub zimní (Quercus petraea) tzv. Ctiborův dub s 900 cm v obvodu. K těmto dendrometrickým charakteristikám byly ještě zaznamenány rozměry korun solitérně rostoucích jedinců, které dosahují největších hodnot. Rozpětí šířky korun je od 6 do 38 m a výšky korun byly naměřeny od 5 do 33, 5 m. V kategorii solitér se dožívají evidovaní jedinci výjimečného stáří, od 35 až do 1000 let. Jedná se například o již zmíněný dub letní (Quercus robur) - Körnerův dub u Dalovic, lípu velkolistou (Tilia platyphyllos) – Klokočovská lípa z Klokočova nebo tis červený (Taxus baccata) zvaný také Tisícletý tis v Žilině u Nového Jičína atd. Nejvyšší četnost exemplářů je v rozmezí 101 – 200 let (46,9%) a 201 – 300 let (27,9%) (Obr. 24).

76


Obr. 24: Početní zastoupení solitérních dřevin (%) a druhů ve věkových kategoriích

Při hodnocení zdravotního stavu v této kategorii má nejvíce jedinců zdravotní stav dobrý (37,19%). Poměrně vysokým procentem jsou zastoupeni jedinci s výborným zdravotním stavem (25,77%), ale solitérů se špatný zdravotní stav je více (29,35%). Dřevin s velmi špatným zdravotním stavem je 6,79% a odumírající jedinci jsou jen ojedinělí (do 1%). Ze solitérně rostoucích druhů má více než polovina výborný zdravotní stav. Jedná se například o exempláře dřezovce trojtrnného (Gleditsia triacanthos), třešně ptačí (Cerasus avium), jínanu dvoulaločného (Gingo biloba) nebo smrku ztepilého (Picea abies). Naopak nejhůře jsou na tom jedinci habru obecného (Carpinus betulus) nebo morušovníku bílého (Morus alba), u nichž byl zaznamenán špatný zdravotní stav do 25%. Zbylá část zaevidovaných solitérů má zdravotní stav dobrý až poškozený, což odpovídá stanovištním podmínkám a stáří všech dřevin. 6.1.1.3 Hodnocení památných stromů ve vztahu k nadmořským výškám Další informací, která je součástí charakteristiky památného stromu při zařazení do databáze AOPK ČR, je v jaké nadmořské výšce se daný jedinec nachází. Uvedené informace byly vztaženy k obvodovým rozměrům, čímž bylo odhaleno u každého zaevidovaného druhu, v jakém rozpětí nadmořských výšek se nachází a v jaké nadmořské výšce dorůstají zástupci jednotlivých druhů největšího obvodu (Příloha č. 1 - Tab. 6). Souhrnně lze konstatovat, že největších obvodových rozměrů v maximálních uvedené nadmořské výšce v rámci databáze AOPK ČR dorůstá 12 druhů (Acer campestre, Carpinus betulus, Catalpa bignonoides, Cedrus atlantica, Corylus colurna, Crataegus monogyna, Fagus sylvatica var. Asplenifolia, Metasequoia glyptostroboides, Quercus x heterophylla, Sophora japonica, Sorbus torminalis, Ulmus sp.). Nejvyšších rozměrů v obvodu v minimální nadmořské výšce dle databáze dorůstá 15 druhů (Gingo biloba var. Pendula, Gleditsia triacanthos, Chamaecyparis nootkatensi, Juglans nigra, Pinus jeffreyi, Pinus nigra, Pinus schwerinii, Populus alba, Quercus sp., Quercus robur var. Pyramidalis, Robinia pseudoacacia, Salix elegantissima, Sequoiadendron giganteum, Taxodium distichum, Tilia sp.). U 20 druhů nebyly nadmořské výšky u maximálních obvodů uvedeny (viz. Příloha č.1. Obr. 25).

77


6.1.2 HODNOCENÍ DLE BIOGEOGRAFICKÉHO HLEDISKA V rámci následující podkapitoly byly využity dostupné informace ze dvou velmi rozsáhlých databází (Biogeografický registr, seznam památných stromů AOPK ČR). 6.1.2.1 Vegetační stupně a ekologické řady Vegetační stupňovitost Při hodnocení četnosti památných stromů ve vegetačních stupních bylo využito kódování Biogeografického registru, dle metodiky BUČEK, LACINA (1988), které vystihuje podrobné zastoupení vegetačních stupňů na území katastrálních území. Jedná se o 26 kódovacích jednotek, z nichž je 7 homogenních a 19 heterogenních. Obsah heterogenních kódů pro 1 až 9 stupeň byl vymezen tak, že zahrnuje převládající vegetační stupeň (50 – 70% plochy katastru) a vegetační stupeň navazující (30-50% plochy katastru). Nejvíce vyhlášených památných stromů spadá do bukového vegetačního stupně (VS10, 18,2%). Vysoký podíl památných stromů se také vyskytuje v dubobukovém (VS7, 17,2%) a jedlobukovém (VS17, 12,5%) vegetačním stupni (Obr. 26). Nejpočetněji zastoupeným druhem v uvedených jednotkách vegetační stupňovitosti, je lípa srdčitá (Tilia cordata). Od dubového (VS7) až po jedlobukový (VS12) vegetační stupeň a dub letní (Quercus robur), který je nejvíce evidován v pěti jednotkách VS, z toho nejvyšší zastoupení má v bukodubovém (VS4) a bukovém (VS10) vegetačním stupni, včetně dubojehličnaté varianty (VS13) (Obr. 27).

Obr. 26: Zastoupení památných stromů ve vegetačních stupních (%)

78


Zajímavostí je, že nejhojnějším druhem v dubovém vegetačním stupni je platan javorolistý (Platanus x acerifolia, VS1) a jeřáb oskeruše (Sorbus domestica, VS2), které doplňuje lípa velkolistá (Tilia platyphyllos, VS3) (Obr. 27). Souhrnný přehled zastoupení každého druhů ve vegetačních stupních je uvedeno v příloze č. 1 - Tab. 7,8.

Obr. 27: Druhová pestrost ve vegetačních stupních a zastoupení nejpočetnějšího druhu (%)

V následující tabulce jsou uvedeny maximální růstové hodnoty a věk, jakých památné dřeviny v jednotlivých kódovacích jednotkách daného vegetačního stupně dosahují (Tab. 9). Největší jedinci dle obvodových parametrů se nacházejí v jedlobukovém vegetačním stupni (Tilia platyphyllos s 1252 a 1150 cm, VS17 a VS18), v bukovém (Tilia cordata s 1122 cm, VS12) a dubobukovém vegetačním stupni (Quercus robur s 1003 cm, VS7). Nejstarší exempláře nalezneme na přelomu mezi bukodubovým a dubobukovým vegetačním stupněm (VS 6, 7) a dubobukovým a bukovým vegetačním stupněm (VS 9,10). Nejvýše položená nejstarší dřevina (Tilia platyphyllos) se nachází v jedlobukovém vegetačním stupni (VS17). Údaje o věku je nutno brát jen jako informativní, neboť se často jedná o odhad nebo jsou převzaty z místních historických pramenů. Kompletní přehled zastoupení každého druhů ve vegetačních stupních a jakých maximálních růstových hodnot a stáří dosahují, dle dostupných informací z databáze památných stromů, je zpracováno v příloze č. 1. - Tab. 8. Současně zde jsou také dopočteny hodnoty průměrných v obvodových, výškových a věkových parametrů hodnocených dřevin pro objektivnější posouzení, jak si dřeviny v jednotlivých vegetačních stupních vedou, tak následně dřevin mezi sebou.

79

VÝSLEDKY – HODNOCENÍ VÝZNAMNÝCH DŘEVIN ČR Tab. 9: Růstové charakteristiky dřevin ve vegetačních stupních VEGETAČNÍ STUPNĚ (kodované) 1 - dubový 100% 2 - dubovy 70-99% (bukodubový 1-30%) 3 - dubový 50-70% (bukodubový 30-50%) 4 - bukodubovy 100% 5 - bukodubovy 50-70% (dubovy 30-50%) 6 - bukodubovy 50-70% (dubobukovy 30-50%) 7 - dubobukovy 100% 8 - dubobukovy 50-70% (bukodubovy 30-50%) 9 - dubobukový 50-70% (bukovy 30-50%) 10 - bukový 100% 11 - bukový 50-70% (dubobukovy 30-50%) 12 - bukový 50-70% ( jedlobukový 30-50%) 13 - dubojehličnatý 100% 14 - dubojehličnatý 50-70% (dubobukový 30-50%) 15 - bukový (dubojehličnatý 30-70%) 16 - dubojehličnatý 50-70% ( jedlobukový 30-50%) 17 - jedlobukový 100% 18 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50%) 19 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50% a smrkojedlobukový 1-30%) 20 - jedlobukový (smrkojedlobukový 1-30%) 21 - jedlobukový (smrkojedlobukový 30-50%) 22 - smrkojedlobukový 50-70% (jedlobukový 30-50%) 23 - jedlobukový 50-70% (smrkojedlobukový 30-50% a smrkový 1-20%) 24 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%) 25 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%, 1-20% klečový i alpinský) 26 - smrkojedlobukovy 100%

OBVOD průměr

OBVOD Sm.odch.

VYSKA průměr

VYSKA Sm.odch.

STARI průměr

STARI Sm.odch.

317 351 343 355 353 396 365 350 359 393 346 385 397 426 414 391 428 381 439 381 379 404 426 415 429 443

229,30 174,72 172,53 124,73 145,38 132,82 134,97 126,03 128,66 144,29 139,60 150,79 159,79 148,21 137,18 165,71 159,67 141,61 155,89 161,79 175,24 101,57 138,23 124,77 179,74 93,99

10 17 18 17 17 17 17 15 17 18 17 17 19 13 20 18 19 17 23 19 24 25 23 24 25 25

14,27 7,18 4,50 9,37 12,29 9,93 10,91 10,73 11,67 10,97 12,14 11,86 9,99 11,68 9,59 11,64 11,36 12,25 10,99 10,83 12,43 7,94 12,78 10,93 6,25 4,38

75 148 289 138 129 186 117 161 142 171 152 153 160 205 188 131 176 152 172 173 167 170 223 214 179 174

100,63 136,15 247,21 106,97 115,03 141,54 129,18 115,74 136,93 144,15 120,30 135,35 136,38 261,87 129,63 131,25 150,15 129,01 99,66 141,56 103,72 104,55 139,13 77,15 127,91 54,69

675 710 565 800 685 800 1003 800 900 940 953 1122 853 522 792 690 1252 1150 713 855 843 620 806 695 796 650

OBVOD max Populus nigra Quercus robur Quercus robur Populus nigra Tilia cordata Quercus robur Quercus robur Tilia cordata Quercus robur Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos Tilia cordata Tilia cordata Quercus robur Quercus robur Populus nigra Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos Tilia cordata Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos Tilia cordata

VÝŠKA max 35 32 25 47 38 41 45 41 45 46 58 47 38 23 36 33 49 47 42 36 55 46 42 45 34 35

300 450 900 500 400 1000 1000 600 1000 1000 700 1000 500 500 500 320 1000 700 300 600 400 300 700 500 350 250

Dle průměrných růstových charakteristik se nejvyššího průměrného obvodu i výšky daří dosáhnout jedincům z vyšších vegetačních stupňů a to od dubojehličnatého stupně (VS14). Nejvyššího průměrného stáří se daří dosáhnout dřevinám na přelomu dubového (VS3), dubojehličnatého stupně (VS14) a jedlobukového vegetačního stupně (VS23) (Tab. 9). Charakteristika jednotlivých vegetačních stupňů Následující text se podrobně věnuje růstovému hodnocení a dosaženého stáří památných stromů v jednotlivých kódovacích jednotkách daného vegetačního stupně. Kromě maximálních hodnot jsou v každé jednotce uvedené údaje o průměrných hodnotách obvodových, výškových a věkových parametrů, z výše uvedeného důvodu. Dubový vegetační stupeň Dubový vegetační stupeň byl, dle zastoupení převládajícího vegetačního stupně a vegetačního stupně navazujícího, rozčleněn na tři kódovací jednotky (BUČEK, LACINA 1988).

Obr. 28: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v dubovém vegetačním stupni (VS1 – VS3).

80

STÁŘÍ max Populus alba Quercus robur Tilia platyphyllos vice druhů Tilia cordata Quercus robur Quercus robur Tilia platyphyllos Quercus robur Taxus bacata Taxus bacata Tilia platyphyllos Tilia platyphyllos Tilia cordata Quercus robur Tilia cordata Tilia platyphyllos Taxus bacata Tilia platyphyllos Tilia cordata Tilia cordata vice druhů Tilia platyphyllos Fagus sylvatica Tilia platyphyllos Tilia cordata


Zaevidované dřeviny v dubovém vegetačním stupni jsou převážně ve výborném zdravotním stavu. Přesto jedinců silně poškozených a odumírajících je zde ohodnoceno nadprůměrné množství, vzhledem k celé databázi památných stromů. Z kategorií seskupení památných stromů převládají solitérně rostoucí jedinci. Ve 2. kódovací jednotce VS2 je to dokonce 100% zastoupení (viz. Obr. 28). 1. kódovací jednotka (VS1) zahrnuje katastrální území, kde je dubový vegetační stupeň 100% zastoupen na celé jeho rozloze. Celkem je zde vyhlášeno 65 památných stromů z 6 druhů. Nejpočetnějším druhem je platan javorolistý (Platanus x acerfolia) s 33 jedinci. Největších rozměrů zde dosáhli zástupci topolu černého (Populus nigra), jak v obvodu s 675 cm, tak i výškou 35 m. Nejstarším jedincem, u kterého byl uveden údaj, je 300 letý topol bílý (Populus alba). Nejvyšší průměrné růstové hodnoty v této kódovací jednotce dosahují topoly černé (Populus nigra) – s obvodem 608 cm, výškou 35 m a stářím 400 let. 2. kódovací jednotka (VS2) obsahuje katastrální území, na kterých se ze 70-99% nachází dubový vegetační stupeň a z 1-30% navazující bukodubový vegetační stupeň. Celkem se zde nachází pouze 8 dřevin ze 7 druhů. Nejčetnějším druhem je jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) s 2 jedinci. Největšího obvodu dorostl dub letní (Quercus robur) se 710 cm a nejvyšší je exemplář platanu javorolistého (Platanus x acerfolia) s 32 m. Nejstarším jedincem je dub letní (Quercus robur) se 450 lety. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty v této kódovací jednotce dosahují jeřáby oskeruše (Sorbus domestica) – s obvodem 290 cm, výškou 14 m a stářím 115 let. 3. kódovací jednotka (VS3) vylišuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází dubový vegetační stupeň a s 30-70% bukodubový vegetační stupeň. Na těchto katastrálních územích se nachází 17 jedinců 3 druhů. Nejpočetnější je dub letní (Quercus robur) s 9 jedinci. Dále je zde možné nalézt jeřáb oskeruši (Sorbus domestica) se 2 jedinci a lípu velkolistou (Tilia platyphyllos) se 6 jedinci, z nichž jeden patří s 900 lety k nejstaršímu exempláři této jednotky. Nejmohutnějším jedincem je dub letní (Quercus robur) s 565 cm v obvodu a výškou 25 m. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty v této kódovací jednotce dosahují – duby letní (Quercus robur) s obvodem 530 cm a 21 m výškou, a lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) dožívají se 375 let. Bukodubový vegetační stupeň Bukodubový vegetační stupeň byl, dle zastoupení převládajícího vegetačního stupně a vegetačního stupně navazujícího, rovněž rozčleněn na tři kódovací jednotky (BUČEK, LACINA 1988). Nejlépe se daří památným dřevinám ve 4. kódovací jednotce, což představuje 100% zastoupení bukodubového vegetačního stupně. Opět většina zaevidovaných dřevin se vyskytuje jako solitéra a to ve všech kódovacích jednotkách vylišených pro tento vegetační stupeň. (Obr. 29).

81


Obr. 29: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v buko-dubovém vegetačním stupni (VS4 – VS6)

4. kódovací jednotka (VS4) zahrnuje katastrální území, kde je bukodubový vegetační stupeň 100% zastoupen na celé jeho rozloze. Celkem je vyhlášeno 1860 památných stromů z 58 druhů, kultivarů či kříženců. Jasnou převahu zde mají druhy: lípa srdčitá (Tilia cordata) a dub letní (Quercus robur). Největší obvod byl zaznamenán u exempláře topolu černého (Populus nigra) s 800 cm a výška u platanu javorolistého (Platanus x acerfolia) s 47 m. Nejstarším exemplářem je dub letní (Quercus robur) s uvedeným věkem 500 let. Nejvyšší průměrných růstových hodnot v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 515 cm topoly černé (Populus nigra), s 24 m výškou buky lesní (Fagus sylvatica) a dožívají se 228 let borovice lesní (Pinus sylvestris). 5. kódovací jednotka (VS5) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází bukodubový vegetační stupeň a ze 30-50% navazující dubový vegetační stupeň. Celkem je vyhlášeno 279 památných stromů z 9 druhů, kultivarů či kříženců. Nejvíce jedinců náleží dubu letnímu (Quercus robur), 131 exemplářů. Největší obvod 685 cm a nejstarší exemplář této jednotky náleží k druhu lípy srdčité (Tilia cordata). Nevyšší jedinec byl zaevidován dub letní (Quercus robur) s 38 m. Nejvyšších průměrných růstových hodnot dosahují – s 426 cm v obvodu duby letní (Quercus robur), 29 m výšky platany javorolisté (Platanus x acerfolia) a dožívají se 157 let duby letní (Quercus robur). 6. kódovací jednotka (VS6) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází bukodubový vegetační stupeň a ze 30-50% navazující dubobukový vegetační stupeň. Celkem je vyhlášeno 683 památných stromů z 26 druhů, kultivarů či kříženců. Nejvíce jedinců náleží druhu lípě srdčité (Tilia cordata) a to 373 exemplářů. Největší, nejstarší i nejvyšší dřevina spadá mezi duby letní (Quercus robur) s následujícími hodnotami – 800 cm v obvodu, 41 m výška a údajně až 1000 let stáří. Nejvyšších průměrných růstových hodnot dosahují – obvodu 575 cm vrba bílé (Salix alba), 26 m výšky platany javorolisté (Platanus x acerfolia) a dožívají se 253 let duby letní (Quercus robur). Dubobukový vegetační stupeň Dubobukový vegetační stupeň byl, dle zastoupení převládajícího vegetačního stupně a vegetačního stupně navazujícího, rozčleněn na tři kódovací jednotky (BUČEK, LACINA 1988). Zdravotní stav zaevidovaných památných dřevin v jednotlivých kódovacích jednotkách

82


dubobukového vegetačního stupně je dobrý. Solitérně rostoucí exempláře v dubobukovém vegetačním stupni mají převahu nad ostatními seskupeními (Obr. 30).

Obr. 30: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v dubo-bukovém vegetačním stupni (VS7 – VS9)

7. kódovací jednotka (VS7) zahrnuje katastrální území, kde je dubobukový vegetační stupeň 100% zastoupen na celé jeho rozloze Celkem je vyhlášeno 4476 památných stromů z 50 druhů, kultivarů či kříženců. Nejvíce jedinců náleží opět k druhu lípy srdčité (Tilia cordata), dubu letnímu (Quercus robur) a také jírovci maďalu (Aesculus hippocastanum). Obvodově největším, s úctyhodnými 1003 cm, a také nejstarším údajně 1000-letým jedincem se opět pyšní zástupce druhu dubu letního (Quercus robur). Pouze nevyšší exemplář je nutno hledat mezi zástupci topolu černého (Populus nigra), s výškou 47 m. Nejvyšších průměrných růstových hodnot dosahují – v obvodu 560 cm topoly černé (Populus nigra), 32 m výšky rovněž topoly černé (Populus nigra) a dožívají se 280 let (Tilia x europea). 8. kódovací jednotka (VS8) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází dubobukový vegetační stupeň a z 30-50% navazující bukodubový vegetační stupeň. Celkem je vyhlášeno 1024 památných stromů z 23 druhů, kultivarů či kříženců. Nejvíce jedinců tentokrát výjimečně náleží exemplářům druhu jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum, 418 jedinců). Zástupci lípy srdčité (Tilia cordata) obsadili primát alespoň mezi dřevinami s nejvyšším obvodem – 800 cm. Také nejstarším exemplářem je lípa a to lípa velkolistá (Tilia platyphyllos), jež je údajně 600 let stará. Nejvyšší dřevinou s 41 m je jírovec maďal (Aesculus hippocastanum). Nejvyšších průměrných růstových hodnot dosahují – v obvodu 506 cm jilmy habrolisté (Ulmus minor), se 30 m výšky platany javorolisté (Platanus x acerfolia) a dožívají se 300 let jeřáby oskeruše (Sorbus domestica). 9. kódovací jednotka (VS9) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází dubobukový vegetační stupeň a z 30-50% navazující bukový vegetační stupeň. Celkem se zde nachází 1206 památných stromů a 38 druhů, kultivarů či kříženců. S nejvyšším počtem jedinců opět jasně převažuje lípa srdčitá (Tilia cordata) a to 687 exempláři. Největší obvod byl naměřen u dubu zimního (Quercus petraea) 900 cm a nejvyšší jedinec je s výškou 45 m smrk obecný (Picea abies). Nejstarším exemplářem je tradičně dub letní (Quercus robur) s úctyhodnými 1000 roky. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací

83


jednotce dosahují – v obvodu 421 cm duby letní (Quercus robur), 35 m výšky jilmy horské (Ulmus glabra) a dožívají se 225 let hrušně obecné (Pyrus communis). Bukový vegetační stupeň Bukový vegetační stupeň byl, dle zastoupení převládajícího vegetačního stupně a vegetačního stupeň navazujícího, rozčleněn na sedm kódovacích jednotek, včetně dubojehličnaté varianty se 4. kódovacími jednotky, které budou hodnoceny zvlášť (BUČEK, LACINA 1988). U většiny památných stromů zahrnutých do bukového vegetačního stupně a stupňů navazujících je dobrý zdravotní stav (33-44%) a 53-65% zaevidovaných jedinců se nachází v krajině jako solitéra (Obr. 31).

Obr. 31: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v bukovém vegetačním stupni (VS10-VS12)

10. kódovací jednotka (VS10) zahrnuje katastrální území, kde je bukové vegetační stupeň 100% zastoupen na celé rozloze. Celkem se zde nachází 4766 památných stromů a 57 druhů, kultivarů či kříženců. S nejvyšším počtem jedinců opět převažuje lípa srdčitá (Tilia cordata) a dub letní (Quercus robur). Největší obvod byl naměřen u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) 940 cm. Z nejvyšších dřevin byl zaevidován platan javorolistý (Platanus x acerifolia) s 46 m. Nejstarším jedincem je tentokrát prohlášen tis červený (Taxus baccata), jež je dle záznamu 1000 let stár. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 525 cm topoly černé (Populus nigra), 41 m výšky sekvojovce obrovské (Sequoiadendron giganteum) a dožívají se 262 let tisy červené (Taxus baccata). 11. kódovací jednotka (VS11) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází bukový vegetační stupeň a z 30-50% navazující dubobukový vegetační stupeň. Celkem se zde nachází 1309 památných stromů a 36 druhů, kultivarů či kříženců. S nejvyšším počtem jedinců je bezkonkurenční druh lípa srdčitá (Tilia cordata) a to se 744 exempláři. Největší obvod byl naměřen u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 953 cm. Za unikát je možno považovat až 58 m vysokého jedince modřínu opadavého (Larix decidua). Také v této jednotce je uveden nejstarší dřevinou tis červený (Taxus baccata) se 700 roky. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin dosahují – v obvodu 443 cm lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), 31 m výšky smrky obecné (Picea abies) a dožívají se 212 let tisy červené (Taxus baccata).

84


12. kódovací jednotka (VS12) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází bukový vegetační stupeň a z 30-50% navazující jedlobukový vegetační stupeň. Na těchto katastrálních územích se nachází 2696 jedinců patřících 40 druhům. Nejpočetnější je lípa srdčitá (Tilia cordata) a dub letní (Quercus robur). Dále je zde možné nalézt jednu z nevětších lip srdčitých (Tilia cordata) s 1122 cm v obvodu. Nejvyšší dřevinou je smrk obecný (Picea abies) a nejstarším jedincem je lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s 1000 roky. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 444 cm lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), 37 m výšky smrky obecné (Picea abies) a dožívají se 275 let (Tilia x europea). Dubojehličnatá varieta Také u dřevin v dubojehličnaté variantě převládá dobrý zdravotní stav. Zastoupení dřevin mezi solitéry patří ke druhému nejvyššímu ze všech ostatních vegetačních stupňů (66100%) (Obr. 32).

Obr. 32: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v dubojehličnaté variantě (VS13-VS16)

13. kódovací jednotka (VS13) zahrnuje katastrální území, kde je dubojehličnatá varieta 100% zastoupena na celé rozloze. V dubojehličnaté varietě se nachází 869 jedinců náležejících 33 druhům. Nejpočetnější je dub letní (Quercus robur) s 316 jedinci a na něj navazuje javor mléč (Acer platanoides) s 229 jedinci. Nejmohutnějším jedincem je lípa srdčitá (Tilia cordata) s 853 cm v obvodu a nejvyšším exemplářem je platan javorolistý (Platanus x acerifolia) s 38 m. Nejstarší dřevinou je opět lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s 500 roky. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin dosahují – v obvodu 478 cm javor stříbrný (Acer saccharinum), 29 m výšky liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera) a dožívají se 356 let duby (Quercus sp.). 14. kódovací jednotka (VS14) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází dubojehličnatý vegetační stupeň a z 30-50% navazující dubobukový vegetační stupeň. Zaznamenány jsou pouze 3 památné stromy. Největší obvod i výšku má dub letní (Quercus robur) 522 cm a 23 m. Nejstarší je 500-letá lípa srdčitá (Tilia cordata). Posledním exemplářem je douglaska tisolistá (Pseudotsuga menziesii).

85


15. kódovací jednotka (VS15) obsahuje katastrální území, na kterých se ze 30-70% nachází bukový vegetační stupeň a ze 30-70% navazující dubojehličnatý vegetační stupeň. Celkem se zde vyskytuje 642 zaevidovaných památných stromů a 26 druhů, kříženců a kultivarů. Tradičně jsou opět nejpočetnější druhy dub letní (Quercus robur) s 404 jedinci, z nichž má jeden 792 cm v obvodu, a lípa srdčitá (Tilia cordata) s 111 exempláři, k nimž náleží nejvyšší jedinec s 36 m. Nejstarší dřevinou je lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s 500 roky. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 544 cm lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), 26 m výšky jasany ztepilé (Fraxinus excelsior) a dožívají se 302 let lípy velkolisté (Tilia platyphyllos). 16. kódovací jednotka (VS16) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází dubojehličnatý vegetační stupeň a ze 30-50% navazující jedlobukový vegetační stupeň. V této kódovací jednotce se vyskytuje 26 dřevin z 8 druhů. Nejvyšším počtem jedinců opět převažuje druh lípa srdčitá (Tilia cordata) s 18 dřevinami, z nichž dosahuje jedna nejvyššího stáří této jednotky - 320 let. Nejmohutnějším exemplářem je topol černý (Populus nigra) s 690 cm v obvodu a výškou 33 m. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 427 cm lípy srdčité (Tilia cordata), 26 m výšky duby letní (Quercus robur) a dožívají se 200 let opět duby letní (Quercus robur). Jedlobukový vegetační stupeň Jedlobukový vegetační stupeň byl, dle zastoupení převládajícího vegetačního stupně a vegetačního stupně navazujícího, rozčleněn na pět kódovacích jednotek. Památné stromy jsou zde hodnoceny výborným (21. kódovací jednotka z 58%) a dobrým zdravotním stavem (20. kódovací jednotka, 41%). Opět je zde vysoké procento solitérně rostoucích jedinců, ale zároveň se zde nachází nejvyšší zastoupení skupinových seskupení dřevin (18-37%) (Obr. 33).

Obr. 33: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v jedlo-bukovém vegetačním stupni (VS17-VS21)

17. kódovací jednotka (VS17) zahrnuje katastrální území, kde je jedlobukový vegetační stupeň 100% zastoupen na celé rozloze. V jedlobukovém vegetačním stupni se nachází 3257 jedinců od 46 druhů. Nejhojnější je lípa srdčitá (Tilia cordata) s 1100 jedinci. Dále se zde nalézá nejmohutnější jedinec lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s úctyhodnými

86


1252 cm v obvodu, který je také nejstarší 1000-letou dřevinou tohoto vegetačního stupně. Nejvyšší exemplář je jedle bělokorá (Abies alba) se 49 m. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 516 cm lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), 40 m výšky jedle bělokoré (Abies alba) a dožívají se 265 let (Tilia x europea). 18. kódovací jednotka (VS18) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází jedlobukový vegetační stupeň a ze 30-50% navazující bukový vegetační stupeň. Celkem se zde vyskytuje 1493 památných stromů a 29 druhů, kultivarů či kříženců. S nejvyšším počtem jedinců je bezkonkurenční druh lípa srdčitá (Tilia cordata) a výjimečně také habr obecný (Carpinus betulus) se 176 jedinci. Největší obvod byl naměřen u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 1150 cm. Za nejvyššího jedince je považován 47 m vysoký jedinec smrku obecného (Picea abies). Nejstarší dřevinou je zaevidován tis červený (Taxus baccata) se 700 roky. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dosahují – v obvodu 512 cm jilmy horské (Ulmus glabra), 46 m výšky smrky obecné (Picea abies) a dožívají se 325 let tisy červené (Taxus baccata). 19. kódovací jednotka (VS19) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází jedlobukový vegetační stupeň a ze 30-50% navazující bukový vegetační stupeň a z 130% smrkojedlobukový vegetační stupeň. Celkem se zde nachází jen 23 památných stromů a 8 druhů, kultivarů či kříženců. Nejvyšší četností jedinců tradičně disponuje druh lípa srdčitá (Tilia cordata), s 10 jedinci. Největší obvod byl naměřen u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 713 cm, u které není bohužel uveden věk. Předpokládá se však, že se jedná o nejstarší dřevinu této jednotky. Za nejvyšší exemplář je považován 42 m vysoký modřín opadavý (Larix decidua). Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 605 cm a 30 m výšky lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a věku 213 let lípa srdčitá (Tilia cordata). 20. kódovací jednotka (VS20) obsahuje katastrální území, na kterých se ze 70-99% nachází jedlo-bukový vegetační stupeň a z 1-30% smrkojedlobukový vegetační stupeň. Celkem se zde nachází 258 památných stromů a 24 druhů, kultivarů či kříženců. Prvenství v počtu jedinců se 115 dřevinami má jasan ztepilý (Fraxinus excelsior). Největší obvod byl naměřen u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 855 cm. Nejstarší a nejvyšší exempláře je nalezen mezi zástupci druhu lípy srdčité (Tilia cordata) s výškou 36 m a stářím 600 let. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin dosahují – v obvodu 498 cm lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), 27 m výšky duby letní (Quercus robur) a dožívají se 283 let tisy červené (Taxus baccata). 21. kódovací jednotka (VS21) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází jedlobukový vegetační stupeň a z 30-50% smrkojedlobukový vegetační stupeň. Celkem se zde nachází 721 památných stromů a 10 druhů, kultivarů či kříženců. Nejvyšším zastoupením má druh Quercus sp.. Největší obvod a věk byl zaznamenán u zástupce lípy srdčité (Tilia cordata) 843 cm a 400 let. K nejvyšším dřevinám patří smrk obecný (Picea abies) s 55 m. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 468 cm lípy srdčité (Tilia cordata), 41 m výšky smrky obecné (Picea abies) a věku 236 let opět lípy srdčité (Tilia cordata).

87


Smrkojedlobukový vegetační stupeň Smrkojedlobukový vegetační stupeň byl, dle zastoupení převládajícího vegetačního stupně a vegetačního stupně navazujícího, rozčleněn na pět kódovacích jednotek. Opět převládá dobrý zdravotní stav, zejména u 24. kódovací jednotky, přestože u poměrně vysokého počtu památných stromů je hodnocen poškozený zdravotní stav (15-35%). Zastoupení solitérů je ve smrkojedlobukovém vegetačním stupni absolutně nejvyšší ze všech ostatních stupňů (35-100%) (Obr. 34).

Obr. 34: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v smrkojedlobukovém vegetačním stupni (VS22 – VS26)

22. kódovací jednotka (VS22) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází smrkojedlobukový vegetační stupeň a ze 30-50% jedlo-bukový vegetační stupeň. Celkem se zde nachází 359 památných stromů z 11 druhů, kultivarů či kříženců. Nejvíce jedinců náleží druhu javoru mléči (Acer platanoides) 184 ks a javoru klenu (Acer pseudoplatanus) 135 ks. Největší obvod byl naměřen u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 620 cm. Nejvyšší stáří 300 let, bylo shodně uvedeno u dvou druhů – jedle bělokoré (Abies alba) a lípy srdčité (Tilia cordata). Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 461 cm lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), výšky 42 m jedle bělokoré (Abies alba) a věku 283 let lípy srdčité (Tilia cordata). 23. kódovací jednotka (VS23) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází jedlo-bukový vegetační stupeň, ze 30-50% smrkojedlobukový vegetační stupeň a z 120% smrkový vegetační stupeň. Celkem se zde nalézá jen 51 památných stromů a 15 druhů, kultivarů či kříženců. S nejvyšším počtem jedinců je druh lípa srdčitá (Tilia cordata) a to s 25 exempláři. Největší obvod byl naměřen u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 806 cm, která je také považována za nejstarší dřevinu této jednotky (700 let). Nejvyšším stromem je jedle bělokorá (Abies alba) se 42 m. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 579 cm lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), výšky 42 m jedle bělokoré (Abies alba) a věku 404 let opět lípy velkolisté (Tilia platyphyllos). 24. kódovací jednotka (VS24) obsahuje katastrální území, na kterých z 50-70% nachází smrkojedlobukový vegetační stupeň a ze 30-50% smrkový vegetační stupeň Celkem se zde nachází 138 památných stromů z 9 druhů, kultivarů či kříženců. Nejvyšší počet jedinců je zaznamenán u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a to 70 exemplářů. Rovněž největší obvod

88


byl naměřen u lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 695 cm. Nejvyšší dřevinou je smrk obecný (Picea abies) se 45 m. Nejstarší dřevinou je 500 letý buk lesní (Fagus sylvatica). Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dosahují – v obvodu 535 cm lípy srdčité (Tilia cordata), výšky 44 m smrky obecné (Picea abies) a věku 280 let lípy srdčité (Tilia cordata). 25. kódovací jednotka (VS25) obsahuje katastrální území, na kterých se z 50-70% nachází smrkojedlobukový vegetační stupeň a ze 30-50% smrkový vegetační stupeň, ale také se zde může vyskytovat z 1-20% klečový i alpínský vegetační stupeň. Celkem se zde nachází 9 památných stromů ze 7 druhů. Druhové zastoupení je poměrně vyrovnané, vždy po jednom exempláři. Jen jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a jilm horský (Ulmus glabra) mají po dvou jedincích. Jeden z jasanů ztepilých je rovněž nejvyšší dřevinou této jednotky. Nejstarší a největší obvod je zaevidován u zástupců druhu lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s 796 cm v obvodu a 350 roky. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dřevin v této kódovací jednotce dosahují – v obvodu 645 cm lípy velkolisté (Tilia platyphyllos), 30 m výšky jilmy horské (Ulmus glabra) a dožívají se 325 let lípy velkolisté (Tilia platyphyllos). 26. kódovací jednotka (VS26) zahrnuje smrkobukojedlový vegetační stupeň 100% zastoupen na celé ploše katastrálního území. Celkem se zde nalézá 20 památných stromů a 7 druhů. Nejpočetnějším druhem jsou shodně po 5 jedincích jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a dub letní (Quercus robur). Největšího obvodu a nejvyššího stáří dosáhl exemplář lípy srdčité (Tilia cordata) s 650 cm a 250 roky. Nejvyšší dřevinou je smrk obecný (Picea abies) s 35 m. Nejvyšší průměrné růstové hodnoty dosahují – v obvodu 572 cm a výšky 28 m lípy srdčité (Tilia cordata) a věku 200 let javory kleny (Acer pseudoplatanus). Smrkový vegetační stupeň Na katastrálním území, kde je 100% zastoupen smrkový vegetační stupeň na celém území, se nenachází žádný evidovaný památný strom. Klečový vegetační stupeň V klečovém vegetačním stupni nebyl vyhlášen žádný památný strom.

Ekologické řady Dalšími biogeografickými jednotkami, ke kterým byly vztažené údaje o památných stromech, jsou hydrické a trofické řady. Protože se jedná o jednotky, které v rámci katastru vykazují vyšší diverzitu než vegetační stupně, je nutno brát níže uvedené údaje jen jako orientační. Při vyhodnocování růstových parametrů a zastoupení památných stromů v trofických a hydrických řadách, bylo také převzato členění těchto řad a meziřad z metodiky BUČEK, LACINA (1988). Trofické řady Zastoupení trofických řad je Biogeografickém registru vystiženo 15 kódovacími jednotkami s procentuálním zastoupením, které vystihuje plošné zastoupení dané trofické řady na katastrálním území. Většina z 15 kódovacích jednotek je heterogenní. Pouze v případě TR1

89


– charakterizující katastrální území, na kterém je 70-100% zastoupena oligotrofní řada a oligotrofně-mezotrofní meziřada (A, AB), je homogenní (BUČEK, LACINA 1988). Z poskytnutých dat o památných dřevinách, je možno konstatovat, že většina stromů se nachází v homogenní kódovací jednotce TR1 (34%). Vysoký podíl památných stromů (20%) má také kódovací jednotka TR2, obsahující na daném katastrálním území z 50-70% oligotrofní řadu až oligotrofně-mezotrofní meziřadu a ze 30-50% řadu mezotrofní (Obr. 35).

Obr. 35: Četnost památných dřevin v trofických řadách (A – oligotrofní, B – mezotrofní, C – nitrofilní, D – bazická, AB – oligotrofně-mezotrofní, BC – mezotrofněnitrofilní, BD – mezotrofně-bazická, CD – nitrofilně-bazická)

Obr. 36: Zastoupení druhů v trofických a hydrických řadách a jejich nejpočetnější druh

Nejpočetnějšími druhy v jednotlivých jednotkách (TR1-TR15) jsou dub letní (Quercus robur) a lípa srdčitá (Tilia cordata), což jen potvrzuje široké stanovištní rozpětí jejich výskytu (Obr. 36). Nejmohutnější jedinec z databáze AOPK ČR, lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s 1252 cm v obvodu, se nachází v TR2 (50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní a 30-50% mezotrofní řada), přestože na základě nejvyššího průměrného obvodu se nejlépe se daří památným dřevinám v TR1 (70-100% oligotrofní řada, oligotrofně-mezotrofní meziřada), kde dorůstají dřeviny 405 cm ( ). Exemplář s nejvyšší zaevidovanou výškou 58 m, modřín opadavý (Larix decidua), se nachází v TR1 (70-100% oligotrofní řada, oligotrofně-mezotrofní meziřada). Na základě průměrných výšek se nacházejí nejvyšší jedince v TR14 (50-70% 90


mezotrofně nitrofilní, nitrofilní řada, 30-50% mezotrofní řada), kde dřeviny dosahují nejvyšší výšky 25 m ( ). Z dostupných údajů o stáří památných dřevin se nejvyššího stáří ( = 176 let) dožívají jedinci rostoucí v TR 12 (50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní a 30-50% mezotrofně bazická, bazická řada) (Tab. 10). Podrobnější informace o výskytu o každém druhu v trofických řadách obsahuje příloha č. 1 - Tab. 11,12. Tab. 10: Růstové charakteristiky dle trofických řad Trofické řady

OBVOD - OBVOD - VYSKA - VYSKA průměr Sm.odch. průměr Sm.odch.

STARI - STARI průměr Sm.odch.

obvod MAX

výška MAX

TR 1

70-100% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní

405

153.6

19

11.2

175

140.5

1161 Tilia platyphyllos

58

TR 2

50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofní)

382

147.0

18

11.3

158

140.8


22.5

TR 3

50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní)

402

145.0

19

10.2

146

131.9

787

Quercus robur

21

TR 4

70-100% mezotrofní

369

124.2

19

10.4

133

124.0

953

Tilia platyphyllos

26

TR 5

50-70% mezotrofní (30-50% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní)

365

123.7

17

11.2

148

129.9

1003 Quercus robur

TR 6

50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně bazická, bazická)

358

138.3

15

10.3

156

118.8

800

Quercus robur

23.5

TR 7

50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní)

375

150.3

17

11.6

133

143.4

918

Tilia cordata

17.5

TR 8

70-100% mezotrofně bazická, bazická

385

125.8

18

9.5

154

109.4

747

Quercus robur

35

TR 9

50-70% mezotrofně bazická, bazická (30-50% mezotrofní)

344

117.5

17

9.5

141

106.6

683

Quercus robur

26

TR 10 50-70% mezotrofně bazická, bazická (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní)

345

132.4

17

10.6

122

99.4

728

Populus alba

34

TR 11 70-100% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní

398

130.5

16

12.5

115

100.0

742

Tilia cordata

34

TR 12 50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní (30-50% mezotrofně bazická, bazická)

352

169.2

15

12.7

176

134.8

696

Platanus x acerifolia

41

TR 13 30-50% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofní, 30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní,

341

123.6

17

9.6

162

117.3

708

Ulmus glabra

38

TR 14 50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní ( 30-50% mezotrofní)

394

119.7

25

6.2

122

126.9

888

Tilia platyphyllos

16

TR 15 50-70% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofně bazická, bazická)

378

152.8

18

8.8

175

127.7

800

Populus nigra

26

Hydrické řady Hydrické řady se v Biogeografickém registru vyskytují v 9 kódovacích jednotek. Tři zahrnují dominantní převahu jednotlivých hydrických řad, odděleně jsou kódovány geobiocény v aluviích. Opět je každá kódovací jednotka označena procentuálním intervalem vystihující zastoupení dané hydrické řady v katastrálním území (BUČEK, LACINA 1988). Nejvyšší počet jedinců se nachází v katastrálních územích, na kterých je 70-100% výskyt normální hydrické řady (HR 1, 66%). Dále se památné stromy nalézají ze 17% na katastrálních územích s 50-70% zastoupením normální řady (HR2, 30-50% zamokřené a mokré) a z 12% na katastrálních územích se zastoupením 50-70% normální řady a 30-50% zamokřené a mokré v aluviích (HR3) (Obr. 37).

Obr. 37: Zastoupení památných stromů v hydrických řadách

91

21


Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) je nejvíce zastoupena ve většině hydrických řadách (Tab. 13). Nejmohutnější exemplář, lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s 1252 cm se nachází v HR1 (70-100% normální), na základě průměrné hodnoty ( ) dorůstají největších obvodů jedinci rostoucí na HR8 (70-90% normální, 10 -30% omezená řada) s 475 cm. Nejvyšší dřevina modřín opadavý (Larix decidua) se překvapivě nachází v hydrické řadě HR 6 (70100% zamokřená a mokrá v aluviích řada), nejvíce nejvyšších památných stromů se na základě průměrné hodnoty nachází v HR4 ( = 24 m). Nejstarším exemplářům památných stromů s průměrným věkem 274 let ( ) se rovněž daří v HR4 (70-100% zamokřená a mokrá řada) Podrobnější souhrnné informace o zastoupení ostatních druhů v jednotlivých hydrických řadách naleznete v příloze č. 1 - Tab. 11,12. Tab. 13: Růstové charakteristiky dle hydrických řad OBVOD

OBVODprůměr

OBVOD Sm.odch.

VYSKA průměr

VYSKASm.odch.

STARI průměr

STARI Sm.odch.

HR1 - 70-100% normalní

380

142,3

18

11,1

159

136,0

1250

Tilia platyphyllos

55

HR2 - 50-70% normální (30-50% zamokřená a mokrá)

403

149,3

18

11,2

164

136,3

1161

Tilia platyphyllos

53

HR3 - 50-70% normální (30-50% zamokřena a mokrá - aluviích

375

144,2

18

10,7

137

130,8

900

Tilia platyphyllos

24

HR4 - 70-100% zamokřená a mokrá

427

200,8

24

8,7

274

75,0

645

Tilia cordata

47

HR5 - 50-70% zamokřená a mokrá (30-50% normální)

440

135,9

20

9,1

159

134,8

920

Tilia platyphyllos

19

HR6 - 70-100% zamokřená a mokrá v aluviích

381

152,3

15

12,5

111

99,1

742

Tilia cordata

58

HR7 - 50-70% zamokřená a mokrá v aluviích, 30-50% normální

384

138,4

21

10,1

139

128,4

888

Tilia platyphyllos

16

HR8 - 70-90% normální (10 -30% omezená)

475

154,4

13

12,3

96

91,3

731

Quercus robur

20

HR9 - 30-50% normální (30-50% zamokřena, 20-30% zamokřená v aluviích)

398

198,1

18

7,2

204

132,9

770

Quercus robur

15

Hydrické řady

max

6.1.2.2 Biogeografického členění (CULEK ET. AL. 1996) Propojením již výše zmíněných dvou databází Biogeografického registru a databáze památných stromů, bylo možné údaje o památných stromech rozšířit o informaci o četnosti či druhové pestrosti památných dřeviny v individuálního jednotkách Biogeografického členění ČR (CULEK ET. AL. 1996). Z biogeografického pohledu patří Česká republika do biomu opadavých listnatých lesů (HENDRYCH 1984), který se člení na dvě biogeografické provincie – panonskou a středoevropských listnatých lesů. Ke dni 31. 12. 2006, tj. poslední aktualizaci použité databáze památných stromů AOPK ČR, náleželo do panonské provincie, na našem území s vylišenou jednou severopanonskou podprovincií, jen 187 památných dřevin (ve 44 položkách) od 12 druhů, z toho je 5 druhů alochtonních. Nejpočetnějším druhem je dub letní (Quercus robur) a lípa srdčitá (Tilia cordata). Největší obvod má dub letní (Quercus robur, 4.3.) se 710 cm a platan javorolistý (Platanus x acerifolia, 4.5.) s obvodem 696 cm, který patří také se 41 m k nevyšším dřevinám této provincie. Stáří dřevin se pohybuje v intervalu 100 – 900 let, z toho nejstarším exemplářem je 900 letá lípa velkolistá (Tilia platyphyllos, 4.5.) a 450 letý dub letní (Quercus robur, 4.3.) (Příloha č. 1 - Tab. 14). Do provincie středoevropských listnatých lesů náleží většina (107 druhů, kříženců a kultivarů, z toho 52 druhů je alochtonních, 26075 ks) památných dřevin. Provincie je rozčleněna na další 3 podprovincie: hercynskou podprovincii se 12 druhy, kříženci a kultivary a 23614 ks dřevin, polonskou s 22 druhy a 140 ks a západokarpatskou podprovincii s 45 92

výška


druhy a 2319 ks dřevin. Nejvíce zastoupenými druhy jsou ve všech podprovinciích opět jedinci lípy srdčité (Tilia cordata) a dubu letního (Quercus robur). Největšími exempláři dle obvodu jsou z hercynské podprovincie lípy velkolisté (Tilia platyphyllos, 1.69. a 1.42.) s obvodem 1225 a 1150 cm nebo lípa srdčitá (Tilia cordata, 1.26.) s obvodem 1122 cm a dub letní (Quercus robur, 1.50.) s obvodem 1003 cm. V polonské podprovincii je to platan javorolistý (Platanus x acerifolia, 2.4.) se 790 cm v obvodu a v západokarpatské podprovincii je největším exemplářem s 900 cm dub zimní (Quercus petraea, 3.1.) nebo lípa srdčitá (Tilia cordata, 3.4.) s 813 cm v obvodu (Příloha č. 1 - Tab. 14). K zástupcům s největší naměřenou výškou patří v polonské podprovincii platan javorolistý (Platanus x acerifolia, 2.3. a 2.4.) s 38 m, v hercynské podprovincii jsou nejvyšší jehličnany - modřín opadavý (Larix decidua, 1.25) nebo jedle bělokorá (Abies alba, 1.27.) s 58 a 55 m. V západokarpatské podprovincii jsou nejvyšší dřeviny také jehličnany, smrk ztepilý (Picea abies, 3.4.) se 47 m a jedle bělokorá (Abies alba, 3.4.) se 45 m (Příloha č. 1 Tab. 14). Nejstarší jedinci, u kterých se předpokládá věk až 1000 roků, se nacházejí v hercynské podprovincii. Jedná se o duby letní (Quercus robur, 1.26. 1.2. a 1.50.), nebo lípy velkolisté (Tilia platyphyllos, 1.42. a 1.21.). Z polonské podprovincie se odhaduje nejstarším exemplářům jen 400 let a to u dubu letního (Quercus robur, 2.1.) a u lípy srdčité (Tilia cordata, 2.4.). Z poslední třetí podprovincie západokarpatské se uvádí jako nejstarší tisícletý tis červený (Taxus baccata, 3.5.) (Příloha č. 1 - Tab. 14). Bioregiony Nejnižší vylišenou jednotkou ve výše popsaném individuálním členění jsou bioregion, kterých je v ČR 91 a v každém se nachází alespoň jeden vyhlášený památný strom. Nejvíce evidovaných jedinců se nachází v Velkomeziříčkém bioregionu (5,5%, 1.50.), v Šumavském bioregionu (5,5%, 1.62.) nebo například ve Svitavském bioregionu (5,2%, 1.39.). Souhrnný přehled památných stromů s růstovými hodnotami a údaji o stáří v bioregionech naleznete Tab. 15, 16. Zastoupení zaevidovaných jedinců v bioregionech rovněž prezentuje Mapová příloha č. 4 (viz. Příloha č. 4). Druhovou pestrost památných dřevin dle bioregionů představuje Mapová příloha č. 5. (viz. Příloha č. 4).

93

VÝSLEDKY – HODNOCENÍ VÝZNAMNÝCH DŘEVIN ČR Tab. 15: Zastoupení památných stromů v bioregionech (nad 2%) bioregion

počet %

počet

nejpoč. druh

druhu druh

výška

obvod KS

min

max

min

max

stáří min

max

druh

1.50 Velkomeziříčský bioregion

5.5

16

Tilia cordata

44

160 1003 - Žižkův dub

6

45

50 1000 Quercus robur

1.62 Šumavský bioregion

5.5

19

Tilia platyphyllos

45

90 957 - Husova lípa

6

45

80


1.39 Svitavský bioregion

5.2

24

Tilia cordata

56

120 953 - Lípa ve Velkých Opatovicích 10 44

80


1.19 Křivoklátský bioregion

4.5

19

Quercus robur

39

112 710 - Dub u Velkého rybníka10

38

100

480 Quercus robur

1.23 Jevišovický bioregion

3.6

10

Quercus robur

34

121 670 - Dvojčata

10

45

100

500 Tilia cordata

3.1 Ždánicko-Litenčický bioregion

3.4

20

Tilia cordata

23

155 900 - Ctiborův dub

7

38

100

600 Quercus petrea

1.20 Slapský bioregion

3.3

15

Tilia cordata

51

141 694 - Lípa ve Smolotelech

9

33

100

600 vice

1.61 Českoleský bioregion

3.0

9

Tilia platyphyllos

12

150 620 - Lesenská lípa (u kostela) 8

44

80

1.5 Českobrodský bioregion

2.8

28

Tilia cordata

63

123 380-Dub v Satalické bažantnici 5

46

100

1.27 Tachovský bioregion

2.6

10

Tilia platyphyllos

12

13

39

80

500 Quercus robur

1.28 Plzeňský bioregion

2.5

17

Tilia cordata

24

122 760 - Žižkův dub

12

36

100

730 Quercus robur

3.4 Hranický bioregion

2.4

21

Tilia cordata

23

129 813 - Lípa v Malhoticích

10

47

80

430 Quercus robur

1.60 Hornoslavkovský bioregion

2.3

12

Tilia platyphyllos

17

179 910 - Hroznatova lípa

14

41

120

1.22 Posázavský bioregion

2.3

24

Tilia cordata

116

119 752 - Lípa u Thunovského letohrádku 10 53 100

900 Taxus baccata

1.24 Brněnský bioregion

2.2

17

Tilia cordata

13

113 650 - Platany v Trnité

1.48 Havlíčkobrodský bioregion

2.2

15

Tilia cordata

37

1.6 Mladoboleslavský bioregion

2.0

28

T.cordata, Q.robur

41

80 780 - Lípa u hřbitova

90 785 - Lípa u Rozsochatce 129 800-Konárovický topol

400 Tilia platyphyllos 500 Tilia cordata


12

39

50

400 Tilia cordata

9

41

80

530 Quercus robur

7

35

100

500 Quercus robur

(nejsou uvedeny bioregiony pod 2%, viz. Příloha č. 1 - Tab. 16)

6.1.3 HODNOCENÍ VYBRANÝCH VÝZNAMNÝCH DŘEVIN DLE DRUHŮ V poslední kapitole, zabývající se památnými dřevinami, se hodnotí zastoupení, výskyt a dosažení růstových charakteristik i stáří u vybraných druhů ve zvolených biogeografických jednotkách. Vybráno bylo následujících 17 domácích druhů na území České republiky. Jejich soupis a zastoupení v databázi památných stromů znamenává Obr. 38.

OBVOD průměr

OBVOD Sm.odch.

VYSKA – průměr

VYSKA Sm.odch.

STARI průměr

STARI Sm.odch.

TILIA CORDATA

378

137,05

17

10,67

159

120,76

TAXUS BACCATA

204

94,80

9

4,52

212

205,00

FRAXINUS EXCELSIOR

375

121,46

19

11,01

119

96,50

PICEA ABIES

318

108,22

30,5

14,87

121

93,76

TILIA PLATYPHYLLOS

464

165,72

19

10,09

209

164,89

FAGUS SYLVATICA

377

109,25

20

11,27

137

111,84

QUERCUS PETRAEA

380

118,60

16

10,03

151

132,84

ACER PLATANOIDES

322

107,79

16

11,42

100

92,94

ACER CAMPESTRE

287

72,95

13

6,56

138

105,56

ACER PSEUDOPLATANUS

373

108,92

19

9,91

146

114,15

ULMUS GLABRA

378

93,22

24

9,67

119

98,82

ABIES ALBA

296

96,51

28

18,61

117

118,90

LARIX DECIDUA

326

110,57

22

15,62

82

84,11

ULMUS LAEVIS

305

109,27

15

12,20

51

69,57

ULMUS MINOR

370

119,68

14

13,18

70

115,87

PINUS SYLVESTRIS

241

72,45

13

8,37

129

102,26

CARPINUS BETULUS

259

65,43

12

8,12

133

105,68

DREVINA

Obr. 38: Zastoupení vybraných druhů v databázi památných stromů (%) a jejich růstové parametry

94

VÝSLEDKY – HODNOCENÍ VÝZNAMNÝCH DŘEVIN ČR Tab. 17: Maximální růstové rozměry a věk vybraných druhů z databáze AOPK ČR OBVOD max (cm)

VÝŠKA max (m)

VĚK max (roky)

ABIES ALBA

450

55

360

ACER CAMPESTRE

470

22

350

ACER PLATANOIDES

530

33

300

ACER PSEUDOPLATANUS

808

35

600

CARPINUS BETULUS

330

20

260

FAGUS SYLVATICA

750

40

500

FRAXINUS EXCELSIOR

747

42

400

LARIX DECIDUA

550

58

200

PICEA ABIES

520

47

350

PINUS SYLVESTRIS

390

30

360

QUERCUS PETRAEA

900

30

600

TAXUS BACCATA

460

17

1000

TILIA CORDATA

1122

41

800

TILIA PLATYPHYLLOS

1252

45

1000

ULMUS GLABRA

708

38

500

ULMUS LAEVIS

482

32

200

ULMUS MINOR

641

30

400

DRUH

Pro úplnost a srovnání je ještě přiložena tabulka s maximálními evidovanými růstovými údaji a dosaženým stářím vybraných druhů (Tab. 17), které budou ještě s průměrnými hodnotami (Obr. 38) následně vyhodnoceny ve vztahu k vegetačním stupňům, hydrickým a trofickým řadám. Vegetační stupně K hodnocení zastoupení a četnosti výskytu vybraných druhů bylo opět využito rozčlenění na kódovací jednotky (BUČEK, LACINA 1988). Jak je patrné z grafu, rozšíření uvedených druhů zpravidla přesahuje jejich vegetační nároky. Nejvyšší rozmezí výskytu z památných stromů má jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), od dubobukového až po jedlobukový vegetační stupeň (VS7-VS17). Z dalších druhů má podobné rozpětí výskytu jilm habrolistý (Ulmus minor) (VS7-VS16) a javor mléč (Acer platanoides) (VS9-VS17). Viditelná je hranice rozšíření nížinných dřevin a dřevin rostoucích ve vyšších polohách, například u zástupců javoru babyky (Acer campestre), jilmu horského (Ulmus glabra) či jedle bělokoré (Abies alba) aj. Nejnižší variabilitu výskytu ve vegetačních stupních má habr obecný (Carpinus betulus) a dub zimní (Quercus petraea). Habr obecný (Carpinus betulus) je vyhlašován za památný strom jen v bukovém vegetačním stupni (VS10-VS12). U dubu zimního (Quercus petraea) se evidovaní zástupci nacházejí na přechodu mezi dubobukovým a bukovým vegetačním stupněm (VS9-VS11). Na základě hodnoty průměrného výskytu ( ) je u některých druhů patrný přesah vegetačních stupňů oproti přirozenému výskytu. Zejména u dubu zimního (Quercus petraea), javoru mleče (Acer platanoides), javoru babyky (Acer campestre) nebo jilmu habrolistého (Ulmus minor) (Obr. 39).

95

28

1 - dubový 100%

26

2 - dubovy 70-99% (bukodubový 1-30%)

24

3 - dubový 50-70% (bukodubový 30-50%)

22

4 - bukodubovy 100%

20

5 - bukodubovy 50-70% (dubovy 30-50%)

18

6 - bukodubovy 50-70% (dubobukovy 30-50%) 7 - dubobukovy 100%

16

8 - dubobukovy 50-70% (bukodubovy 30-50%)

14

9 - dubobukový 50-70% (bukovy 30-50%)

12

10 - bukový 100%

CARPINUS BETULUS

ULMUS MINOR

PINUS SYLVESTRIS

ULMUS LAEVIS

ABIES ALBA

LARIX DECIDUA

ULMUS GLABRA

ACER PSEUDOPLATANUS

ACER CAMPESTRE

ACER PLATANOIDES

16 - dubojehličnatý 50-70% ( jedlobukový 30-50%)

FAGUS SYLVATICA

15 - bukový (dubojehličnatý 30-70%)

0

QUERCUS PETRAEA

14 - dubojehličnatý 50-70% (dubobukový 30-50%)

2 PICEA ABIES

13 - dubojehličnatý 100%

4

TILIA PLATYPHYLLOS

12 - bukový 50-70% ( jedlobukový 30-50%)

6

FRAXINUS EXCELSIOR

11 - bukový 50-70% (dubobukovy 30-50%)

8

TILIA CORDATA

10

TAXUS BACCATA

vegetační stupně (kodované)


17 - jedlobukový 100% 18 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50%) 19 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50% a smrkojedlobukový 1-30%) 20 - jedlobukový (smrkojedlobukový 1-30%)

Medián 25%-75% Min-Max Odlehlé Extrémy

21 - jedlobukový (smrkojedlobukový 30-50%) 22 - smrkojedlobukový 50-70% (jedlobukový 30-50%) 23 - jedlobukový 50-70% (smrkojedlobukový 30-50% a smrkový 1-20%) 24 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%) 25 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%, 1-20% klečový i alpinský) 26 - smrkojedlobukovy 100%

Obr. 39: Zastoupení vybraných druhů v jednotkách vegetačních stupňů

Podrobné údaje, jakých růstových dimenzí a maximálního stáří dosahují zástupci druhů v jednotlivých vegetačních stupních, jsou znázorněné v grafech (Příloha č. 1 – Obr. 40). Na základě průměrných hodnot ( ) růstových charakteristik, lze konstatovat, že dle nejvyššího průměrného obvodu se nejlépe daří jedincům lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) v katastrálních územích, na kterých se z 50-70% vyskytuje smrkojedlobukový (smrkový 3050%, 1-20% klečový i alpinský) vegetační stupeň. Tab. 18: Nejvyšší průměrné růstové charakteristiky a stáří vybraných druhů ve vegetačních stupních VS (kodov.)

OBVOD průměr (cm)

VS (kodov.)

VÝŠKA průměr (m)

VS (kodov.)

VĚK - průměr (roky)

ABIES ALBA

24

306

23

42

24

195

ACER CAMPESTRE

18

313

23

27

9

221

ACER PLATANOIDES

26

446

9

25

9

153

ACER PSEUDOPLATANUS

23

475

9

35

23

275

CARPINUS BETULUS

10

291

10

17

10

205

FAGUS SYLVATICA

23

511

23

27

24

258

FRAXINUS EXCELSIOR

15

477

9

28

15

273

LARIX DECIDUA

20

455

12

30

15

135

PICEA ABIES

21

427

18

46

24

270

PINUS SYLVESTRIS

15

331

15

18

4

228

QUERCUS PETRAEA

11

435

7

24

10

226

TAXUS BACCATA

9

306

19

13

23

400

TILIA CORDATA

26

572

26

28

22

283

TILIA PLATYPHYLLOS

25

645

19

30

23

404

ULMUS GLABRA

18

512

17

40

18

250

ULMUS LAEVIS

11

348

9

35

9

100

ULMUS MINOR

8

506

17

27

8

200

VEGETAČNÍ STUPNĚ

Nejvyšší průměrné výšky 46 m dorůstají jedinci smrku obecného (Picea abies) v jedlobukovém 50-70% (bukový 30-50%) vegetačním stupni nebo jedle bělokoré (Abies 96


alba) v jedlobukovém 50-70% (smrkojedlobukový 30-50% a smrkový 1-20%) vegetačním stupni (V23). Tato vegetační kódovací jednotka má také průměrně nejstarší exempláře památných stromů a to díky druhům lípě velkolisté (Tilia platyphyllos, 405 let) a tisu obecnému (Taxus baccata, 400 let) (Tab. 18). Hydrické řady Zastoupení vybraných druhů v hydrických řadách je zcela jednoznačné. Většina památných stromů má variabilitu výskytu od katastrálních území se 70-100% výskytem normální hydrické řady (HR1) po území s plošným zastoupením 50-70% normální (30-50% zamokřená a mokrá) hydrické řady (HR2). Vyšší rozpětí výskytu vykazují pouze zástupci druhů javoru babyky (Acer campestre) a jilmu vazu (Ulmus laevis), kteří se nacházejí až na katastrálních územích ovlivněním vodou (HR 3 - 50-70% normální (30-50% zamokřená a mokrá na aluviích řada)) (viz. Obr. 41). Nejhojněji jsou na základě průměrné hodnoty ( ) zastoupeny památné dřeviny na katastrálních územích se 70-100% výskytem normální hydrické řady (HR1). Pouze u jilmu vazu (Ulmus laevis) se nejčastěji památní jedinci vyskytují na katastrálních územích s plošným zastoupením 50-70% normální (30-50% zamokřená a mokrá) hydrické řady (HR2). 10

HR1 - 70-100% normální HR2 - 50-70% normální (30-50% zamokřená a mokrá)

9

HR3 - 50-70% normální (30-50% zamokřena a mokrá - aluviích HR4 - 70-100% zamokřená a mokrá HR5 - 50-70% zamokřená a mokrá (30-50% normální)

7

HR6 - 70-100% zamokřená a mokrá v aluviích HR7 - 50-70% zamokřená a mokrá v aluviích, 30-50% normální

6


5


4 3 2

CARPINUS BETULUS

ULMUS MINOR

PINUS SYLVESTRIS

ULMUS LAEVIS

LARIX DECIDUA

ABIES ALBA

ULMUS GLABRA

ACER CAMPESTRE

ACER PSEUDOPLATANUS

ACER PLATANOIDES

FAGUS SYLVATICA

QUERCUS PETRAEA

PICEA ABIES

TILIA PLATYPHYLLOS

TAXUS BACCATA

0

FRAXINUS EXCELSIOR

1 TILIA CORDATA

Hydrická řada (kódované)

8


Obr. 41: Zastoupení vybraných druhů v hydrických řadách

Na základě průměrných hodnot ( ) lze konstatovat, že nejvyšší průměrný obvod dosahují jedinci na katastrálních územích s plošným zastoupením 50-70% zamokřené a mokré (30-50% normální, HR5) hydrické řady, jedná se o jedince lípy velkolisté (Tilia platypyllos, 559 cm) a lípy srdčité (Tilia cordata, 449 cm). Nejvyšší průměrné výšky dosahují opět jedinci smrku obecného (Picea abies) s 32 m a to na území zastoupenou s 50-70% normální (30-50% zamokřené a mokré, HR2) hydrickou řadou (viz Tab. 19). Vyhodnocené údaje o dosaženém průměrném stáří v hydrických řadách jsou jen orientační, neboť tyto údaje nejsou u všech

97


jedinců. Souhrnné údaje, jakých růstových dimenzí a maximálního stáří dosahují zástupci vybraných druhů v hydrických řadách, jsou znázorněné v grafech (Příloha č. 1 – Obr. 42). Tab. 19: Nejvyšší průměrné růstové charakteristiky a stáří vybraných druhů v hydrických řadách HR (kodov.)

OBVOD průměr (cm)

HR (kodov.)


HR (kodov.)


ABIES ALBA

1

301

1

31

1

130

ACER CAMPESTRE

3

314

3

16

1

152

ACER PLATANOIDES

2

342

2

18

1

119

ACER PSEUDOPLATANUS

3

399

1

20

1

155

CARPINUS BETULUS

1

279

1

11

1

153

FAGUS SYLVATICA

2

393

7

26

2

165

FRAXINUS EXCELSIOR

6

423

5

26

5

210

LARIX DECIDUA

2

384

1

27

2

133

PICEA ABIES

2

343

2

32

2

127

PINUS SYLVESTRIS

2

260

2

18

1

132

QUERCUS PETRAEA

2

443

2

23

1

160

TAXUS BACCATA

3

230

3

11

3

325

TILIA CORDATA

5

449

4

22

4

236

TILIA PLATYPHYLLOS

5

559

5

26

5

239

ULMUS GLABRA

2

386

1

26

1

125

ULMUS LAEVIS

7

442

2

19

7

150

ULMUS MINOR

1

399

3

14

2

100

HYDRICKÁ ŘADA

Trofické řady Zastoupení vybraných památných druhů dle trofických řad je pestřejší. Nejběžnější výskyt se objevuje na katastrálních územích s plošným zastoupením 70-100% oligotrofní až oligotrofně-mezotrofní trofické řady (TR1) nebo na katastrálních územích s výskytem 5070% oligotrofní až oligotrofně-mezotrofní (30-50% mezotrofní) trofické řadě (TR2). TR1. 70-100% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní

16

TR2. 50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofní) TR3. 50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní)

14

TR4. 70-100% mezotrofní TR5. 50-70% mezotrofní (30-50% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní) TR6. 50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně bazická, bazická)

10

TR7. 50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) TR8. 70-100% mezotrofně bazická, bazická

8

TR9. 50-70% mezotrofně bazická, bazická (30-50% mezotrofní)

6

TR10. 50-70% mezotrofně bazická, bazická (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) TR11. 70-100% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní

4

TR12. 50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní (30-50% B/D, D) TR13. 30-50% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofní, 30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní,

2

TR14. 50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní ( 30-50% mezotrofní)

0 CARPINUS BETULUS

ULMUS MINOR

PINUS SYLVESTRIS

ULMUS LAEVIS

ABIES ALBA

LARIX DECIDUA

ULMUS GLABRA

ACER CAMPESTRE

ACER PSEUDOPLATANUS

QUERCUS PETRAEA

ACER PLATANOIDES

FAGUS SYLVATICA

PICEA ABIES

TILIA PLATYPHYLLOS

TAXUS BACCATA

FRAXINUS EXCELSIOR

-2

TR15. 50-70% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofně bazická, bazická,) TILIA CORDATA

Trofické řady (kodované)

12


Obr. 43: Zastoupení vybraných druhů v trofických řadách

Nejširší rozpětí výskytu v jednotkách trofických řad má tis červený (Taxus baccata) a to přes 7 trofických jednotek (TR1-TR7). Z dalších druhů s širokou variabilitou výskytu má jilm habrolistý (Ulmus minor), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) a dub zimní (Quercus 98


petraea). Naopak velmi úzkou variabilitu výskytu v trofických řadách lze sledovat u modřínu opadavého (Larix decidua), jedle bělokoré (Abies alba) a z listnatých dřevin – habru obecného (Carpinus betulus) a javoru klenu (Acer pseudoplatanus). Uvedené dřeviny se nacházejí zpravidla na katastrálních územích s plošným zastoupením 70-100% oligotrofní až oligotrofně-mezotrofní trofické řady (TR1) až na územích oligotrofně-mezotrofní (30-50% mezotrofní) trofické řady (TR2) (viz. Obr. 43). Z pohledu dosažených průměrných obvodových hodnot se nejlépe daří lípě velkolisté (Tilia platyphyllos) na území se zastoupením TR 9, 50-70% mezotrofně-nitrofilní, nitrofilní (30-50% mezotrofní) trofické řady či buku lesnímu (Fagus slyvatica) na lokalitách TR10, se zastoupením 50-70% oligotrofní až oligotrofně-mezotrofní (30-50% mezotrofně-nitrofilní, nitrofilní) trofické řady. Nejvyšších průměrných výšek z listnatých druhů dosahuje jilm horský (Ulmus glabra) v mezotrofní trofické řadě (TR4). Z jehličnanů opět dominuje smrk ztepilý (Picea abies) 38 m v kódovací jednotce TR6, zahrnující 50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně-bazická, bazická) trofickou řadu. Vyhodnocené údaje o dosaženém průměrném stáří v trofických řadách jsou jen orientační, k doplnění přehledu, neboť tyto údaje nejsou v databázi u všech jedinců. Nejvyšší průměrné růstové charakteristiky a stáří zvolených druhů v kódovacích jednotkách pro trofické řady, znázorňuje následující tabulka 20. Tab. 20: Nejvyšší průměrné růstové charakteristiky a stáří vybraných druhů v trofických řadách TR (kodov.)

OBVOD průměr (cm)

TR (kodov.)


TR (kodov.)


ABIES ALBA

2

ACER CAMPESTRE

4

300

5

37

5

175

351

10

19

4

ACER PLATANOIDES

240

5

341

5

19

2

110

ACER PSEUDOPLATANUS

3

409

3

26

7

180

CARPINUS BETULUS

1

282

1

7

1

153

FAGUS SYLVATICA

3

447

14

25

1

178

FRAXINUS EXCELSIOR

11

423

11

23

11

168

LARIX DECIDUA

1

336

1

26

1

109

PICEA ABIES

1

365

6

38

6

200

PINUS SYLVESTRIS

7

261

7

16

1

160

QUERCUS PETRAEA

4

461

5

21

4

230

TAXUS BACCATA

5

284

3

12

13

287

TILIA CORDATA

1

409

10

19

15

189

TILIA PLATYPHYLLOS

14

573

14

23

12

275

ULMUS GLABRA

2

430

4

30

2

163

ULMUS LAEVIS

7

338

1

25

2

118

ULMUS MINOR

7

418

1

21

1

129

TROFICKÁ ŘADA

Podrobné údaje, jakých růstových dimenzí a maximálního stáří dosahují zástupci druhů v jednotlivých trofických řadách, jsou znázorněné v grafech (Příloha č. 1 – Obr. 44).

6.1.4 HODNOCENÍ DRUHU DUBU LETNÍHO (QUERCUS ROBUR L) Mohutných jedinců dubu letního bylo zaevidováno úctyhodných 4050 kusů ve 1271 položkách. K nejmohutnějším dubům v České republice podle databáze památných stromů ČR patří dub letní zvaný Žižkův dub s obvodem 10,03 m v Náměšti nad Oslavou, dub Žižkův u obce Podhradí v Železných horách s obvodem 9,15 m a dub v Petrohradě s obvodem 8,93 99


m. Mezi nejvyšší duby v databázi patří dub letní se 41,5 m v Želebské bažantnici, s 38 m dub u Veličky (okr. Hodonín) nebo dub u Kobylníku (okr. Olomouc). Nejvíce vyhlášených památných dubů letních se nachází v obvodovém intervalu 250-300, a až po obvodovou kategorii 400-450 je zastoupení dubů letních stále vysoké (Obr. 45).

Obr. 45: Zastoupení památných dubů letních dle obvodových kategorií

Podle databáze památných stromů ČR patří duby letní k nejstarším exemplářům. U některých se předpokládá věk až 1000 roků. Jedná se o jedince dubu letního nazývaného Körnerův dub u Dalovic a také Oldřichův dub v Peruci. Jen o něco mladší jsou dva duby letní – Žižkův dub u Lomnice a Dub v Petrohradě, jejichž věk se odhaduje na 900 let atd. Ostatní údaje jsou uvedené v příloze č. 1 - Tab. 4. Nejvíce vyhlášených památných stromů je ve věkové kategorii 200-300 let (Obr. 46), v následujících věkových kategoriích již jeho zastoupení rapidně klesá.

Obr. 46.: Zastoupení dubů letních (Quercus robur) dle věkových kategorií

U 470 jedinců byly zaznamenány růstové rozměry koruny (výška, šířka). Nejmohutnější koruna přináleží Dubu u Markovic, s rozpětím 38 m do šířky a s 30 m do výšky. Hodnoty ostatních jedinců se u šířky korun pohybují od 6 do 38 m a výšky korun dosahují rozměrů v intervalu 4 až 33,5 m. Následující grafy zaznamenává průměrné rozměry korun dle vegetačních stupňů (kódovaných), obvodových a věkových kategorií (Obr. 47).

100

VÝSLEDKY – HODNOCENÍ VÝZNAMNÝCH DŘEVIN ČR Průměry MNČ Wilksovo lambda=,84828, F(28, 908)=2,7808, p=,00000 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 40

šířka koruny (m) výška koruny (m)

35 30 25 20 15 10 5 0 -5

201-250

301-350

401-450

501-550

601-650

701-750

851-900

1001-vice

obvodové kategorie

Obr. 47: Analýza koruny dle obvodových kategorií

Analýza koruny u vybraných jedinců potvrdila, že mohutnost koruny má vzrůstající tendenci. Nejvyšší výšky koruny dosahují dřeviny v obvodové kategorii 550-600, největší průměrné šířky korun je možno nalézt u jedinců v obvodové kategorii 650-700. Přesto jedince s nejmohutnější dimenzí koruny se nachází v obvodové kategorie 900-950 (26x20 m), ačkoli jsou hodnoty zatíženy širokým intervalem spolehlivosti. Z hlediska stáří lze sledovat u obou křivek (výšky i šířky) souběžnou vzrůstající tendenci průměrných růstových hodnot, s relativně nízkým intervalem spolehlivosti po věkovou kategorii 301-400 (Obr. 48). Průměry MNČ Wilksovo lambda=,90147, F(18, 918)=2,7149, p=,00015 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 35

30

šířka koruny (m) výška koruny (m)

25

20

15

10

5

0 0

101-200 0-100

301-400 201-300

501-600 401-500

věkové kategorie

Obr. 48: Analýzy koruny dle věkových kategorií

101

701-800 601-700

901-1000


Od následujících věkové kategorie 401-500 je zřejmý pokles uvedených hodnot. Přesto u věkové kategorie 701-800 jsou zaznamenané nejvyšší průměrné růstové hodnoty korun (25x24 m), které jsou opět zatíženy velkou vypovídající chybou s širokým intervalem spolehlivosti. Hodnota věkové kategorie 0 obsahuje jedince, u kterých nebylo uvedené stáří. Průměry MNČ Wilksovo lambda=,88991, F(36, 900)=1,5013, p=,03056 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 40 šířka koruny (m) výška koruny (m)

35 30 25 20 15 10 5 0 1

3

5

7

9

11

13

16

18

26

vegetační stupně (kodované)

Obr. 49: Analýzy koruny dle vegetačních stupňů

Vliv vegetačních stupňů na velikost koruny se u památných dubů letních projevil jen ve vyšších vegetačních stupních (VS16-VS26), kde dochází ke zmenšování rozměrů korun. Nejvyšší růstové rozměry dosahují zástupci dubu letního v dubovém vegetačním stupni (VS1-VS3). Nejedná se však o věrohodný vypovídající údaj, neboť je opět vystaven vysokému intervalu spolehlivosti. Ve vegetačních jednotkách od bukodubové 50-70% (dubobukové 30-50%) až po bukovou 50-70% (dubojehličnatou 30-70% - VS6-VS15) jsou průměrné hodnoty výšek i šířek korun relativně vyrovnané. Také intervaly spolehlivosti jsou velmi malé, což jen dokládá vyvážený růstový průběh v těchto vegetačních stupních (Obr. 49). V jednotce dubojehličnaté varianty (jedlobukový 30-50%, VS16) dosahují duby letní nadměrné průměrné výšky (23 m) a současně nejnižších průměrných šířek koruny (12 m). Nejvyšších průměrných šířek koruna dosahují jedinci v dubovém vegetačním stupni (24 m, VS1), naopak nejnižších velikostí výšek korun dorůstají duby v dubové 50-70% (bukodubové 30-50%) vegetační jednotce (13 m, VS3). Zdravotní stav zaevidovaných památných dubů letních (Quercus robur) z 41% hodnocen jako dobrý. Shodně cca 25% jedinců je zařazeno v kategorii s výborným zdravotním stavem tak i se stavem poškozeným. Silně poškozený zdravotní stav má 8,05% solitérních dubů a jen 1% je ve stavu odumírání (Obr. 50).

102


Obr. 50: Zdravotní stav dubu letního (Quercus robur)

Zastoupení dle biotopů Nejvíce exemplářů dubu letního se vyskytuje jako solitéry (65,7%). Zdravotní stav této početně velmi bohatě zastoupené kategorie je ze 40,49% hodnocen jako dobrý. Shodně cca 25% jedinců je zařazeno v kategorii s výborným zdravotním stavem i se stavem poškozeným. Silně poškozený zdravotní stav má 8,05% solitérních dubů a jen 1,46% je ve stavu odumírání. Dále pak 30,5% se nachází ve skupinovém seskupení a 3,6% v liniovém seskupení. Hodnocení zdravotního stavu u skupinového seskupení dubu letního je velmi podobné tomu solitérnímu. Rovněž převažuje dobrý zdravotní stav (44,92%) a výborný a poškozený zdravotní stav je shodně u cca 25% jedinců. Silně poškozený zdravotní stav je jen u 7,22% a odumírající jedinci jsou jen tři, což činí necelé jedno procento (0,80%). Liniové seskupení dubů letních má převážně dobrý (37,21%) a poškozený (32,56%) zdravotní stav. Pouze 20,93% se může pyšnit výborným zdravotním stavem. Silně poškozený zdravotní stav se vyskytuje u 9,30% jedinců. Odumírající dřeviny se v této kategorii nenacházejí. Pouze 0,2% jedinců se nachází v porostu. Jedná se o 2 položky, proto je hodnocení zdravotního stavu velmi jednoznačné. Jeden jedinec dubu letního je hodnocen dobrým zdravotním stavem a druhý se zdravotním stavem poškozeným. Tab. 21: Nejvyšší růstové a věkové údaje dle biotopů u dubu letního Biotop solitér skupinove seskup. liniové seskup. porost

Obr. 51: Zastoupení památných dubů letních dle biotopů

103

obvod (cm) výška (m) stáří (rok) 1003 41 1000 930 36 600 820 33 600 540 26 400


Vegetační stupně Nejhojnější početní zastoupení vyhlášených památných stromů je ve 4. bukovém (255 ks), ve 3. dubobukovém vegetačním stupni (249 ks) a ve 2. bukodubovém vegetačním stupni (185 ks). Nejčastěji se jedná o solitérní jedince, případně o skupinku stromů (viz. Tab. 22). Pro ucelenost informace o stavu památných stromů v jednotlivých vegetačních stupních, je součástí následující tabulky vyhodnocen zdravotní stav (Tab. 22). Tab. 22: Zastoupení dubu letních ve vegetačních stupních (kódované) zastoup. ks

Vegetační stupeň (kódované)

1 - dubový 100% 3 2 - dubovy 70-99% (bukodubový 1-30%) 1 3 - dubový 50-70% (bukodubový 30-50%) 3 4 - bukodubovy 100% 185 5 - bukodubovy 50-70% (dubovy 30-50%) 7 6 - bukodubovy 50-70% (dubobukovy 30-50%) 58 7 - dubobukovy 100% 249 8 - dubobukovy 50-70% (bukodubovy 30-50%) 43 9 - dubobukový 50-70% (bukovy 30-50%) 87 10 - bukový 100% 255 11 - bukový 50-70% (dubobukovy 30-50%) 43 12 - bukový 50-70% ( jedlobukový 30-50%) 73 13 - dubojehličnatý 100% 85 14 - dubojehličnatý 50-70% (dubobukový 30-50%) 1 15 - bukový (dubojehličnatý 30-70%) 86 16 - dubojehličnatý 50-70% ( jedlobukový 30-50%) 2 17 - jedlobukový 100% 71 18 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50%) 29 19 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50% a smrkojedlobukový 1-30%) 2 20 - jedlobukový (smrkojedlobukový 1-30%) 2 21 - jedlobukový (smrkojedlobukový 30-50%) 2 22 - smrkojedlobukový 50-70% (jedlobukový 30-50%) 1 23 - jedlobukový 50-70% (smrkojedlobukový 30-50% a smrkový 1-20%) 1 24 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%) 0 25 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%, 1-20% klečový i alpinský)0 26 - smrkojedlobukovy 100% 3

por

1 1

BIOTOP lin sk

2 3 2 11 1 1 7 1 6 7

1 57 25 77 9 35 75 15 20 9

2

29

1 2

23 8

sol

2 116 3 29 158 33 47 173 27 47 68 1 54 1 46 19 2 2 1

1 1

2

1

1 (%)

67 0 67 28 33 25 22 19 30 25 12 16 23 100 19 0 21 34 0 50 100 0 0 0 0 0

ZDRAVOTNÍ STAV 2 (%) 3 (%) 4 (%)

33 0 0 37 0 28 56 26 36 32 53 47 40 0 49 100 40 21 50 50 0 100 100 0 0 33

0 0 0 22 67 32 13 40 19 31 26 19 23 0 24 0 36 41 0 0 0 0 0 0 0 67

0 100 0 10 0 16 6 14 8 6 7 7 13 0 6 0 1 3 50 0 0 0 0 0 0 0

5 (%)

0 0 33 2 0 0 1 2 1 1 2 0 0 0 2 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0

Porovnáme-li dostupné údaje o růstových charakteristikách památných dubů letních v jednotlivých kódovacích jednotkách vyjadřujících vegetační stupně, je možno konstatovat, že nejvyššího průměrného obvodu 530 cm dosahují exempláře na katastrálních územích s plošným zastoupením 50-70% dubového vegetačního stupně (bukodubový 30-50%) - VS3. Ve stejném vegetačním stupni se, dle dostupných údajů, dožívají duby nejvyššího průměrného stáří. Nejmohutnější jedinec s 1003 cm v obvodu se však vyskytuje v dubobukovém vegetačním stupni (VS7) a jedná se o jeden z nejstarších dubů v České republice. Ostatní nejstarší jedinci dubu letního se nacházejí v jednotkách vegetačních stupňů VS6 a VS 9. Nejvyšší jedinec 41 m vysoký, se nachází na katastrálním území s plošným zastoupením 50-70% bukodubového (dubobukový 30-50%) vegetačního stupně – VS6. Zaznamenané průměrné výšky jsou ve vegetačních stupních vyrovnané (17-22 m), jen ojediněle přesahují uvedený interval. Nejvyšší průměrná výška (27 m) se nachází u dubu letního na katastrálních územích s jedlobukový (smrkojedlobukový 1-30%, VS20) vegetačním stupněm (viz. Tab. 23).

104

VÝSLEDKY – HODNOCENÍ VÝZNAMNÝCH DŘEVIN ČR Tab. 23: Růstové charakteristiky dubu letního dle vegetačních stupňů (kódovaných) Vegetační stupeň (kódované)

1 - dubový 100% 2 - dubovy 70-99% (bukodubový 1-30%) 3 - dubový 50-70% (bukodubový 30-50%) 4 - bukodubovy 100% 5 - bukodubovy 50-70% (dubovy 30-50%) 6 - bukodubovy 50-70% (dubobukovy 30-50%) 7 - dubobukovy 100% 8 - dubobukovy 50-70% (bukodubovy 30-50%) 9 - dubobukový 50-70% (bukovy 30-50%) 10 - bukový 100% 11 - bukový 50-70% (dubobukovy 30-50%) 12 - bukový 50-70% ( jedlobukový 30-50%) 13 - dubojehličnatý 100% 14 - dubojehličnatý 50-70% (dubobukový 30-50%) 15 - bukový (dubojehličnatý 30-70%) 16 - dubojehličnatý 50-70% ( jedlobukový 30-50%) 17 - jedlobukový 100% 18 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50%) 19 - jedlobukový 50-70% (bukový 30-50% a smrkojedlobukový 1-30%) 20 - jedlobukový (smrkojedlobukový 1-30%) 21 - jedlobukový (smrkojedlobukový 30-50%) 22 - smrkojedlobukový 50-70% (jedlobukový 30-50%) 23 - jedlobukový 50-70% (smrkojedlobukový 30-50% a smrkový 1-20%) 24 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%) 25 - smrkojedlobukový 50-70% (smrkový 30-50%, 1-20% klečový i alpinský) 26 - smrkojedlobukovy 100%

obvod sm ěr. výška prům ěr odchylka prům ěr

127 710 530 413 426 465 405 386 421 437 418 374 442 522 446 342 401 408 514 355 251 350 393 0 0 364

219,4 0,0 41,5 125,9 128,8 131,2 134,5 87,8 144,7 151,1 100,1 162,0 173,1 0,0 108,3 130,1 133,5 103,4 99,7 39,6 70,0 0,0 0,0 0,0 0,0 29,5

7 21 21 17 22 19 19 15 18 18 21 11 18 23 21 26 17 17 10 27 22 25 0 0 0 23

sm ěr. stáří odchylka prům ěr

12,1 0,0 4,6 10,6 12,3 9,4 10,7 11,4 11,1 10,6 8,2 12,2 10,3 0,0 10,4 2,8 10,3 11,5 14,1 0,7 4,9 0,0 0,0 0,0 0,0 4,6

67 450 300 174 157 253 120 184 187 190 209 118 194 0 204 200 156 162 150 175 85 0 0 0 0 167

OBVOD MAX

sm ěr. odchylka

115,5 0,0 100,0 134,7 93,2 154,0 153,4 110,2 175,2 172,4 134,9 132,5 152,1 0,0 149,6 141,4 155,9 124,4 212,1 35,4 7,1 0,0 0,0 0,0 0,0 28,9

380 710 565 747 665 800 1003 761 864 893 731 686 770 522 792 434 915 630 584 383 300 300 393 0 0 394

Dub u Daníže Dub v Divákách V Sokolnické bažantnici Dub u Pěčic Rousovický dub Na Hadíku Dub v Ujkovicích Žižkův dub Dub v Líčkově 2 Kőrnerův dub Dub v Petrohradě Čejkovický troják Hornolidečský dub Dub v Holičkách 1 Dub v Černém lese Novohradský dub II Vyšenský dub Žižkův dub Dub ve Verměřovicích Dub v Krásném Lese Vlkanecký dub Dub u Vomáčků v zámeckém parku Karlov Dub v Další Lhotě

Dub u Arnoštky

VÝŠKA MAX

21 20 32 35 38 41 38 34 37 35 30 33 32 23 36 28 37 33 20 27 25 25 0 0 0 26

VĚK MAX

200 450 400 500 300 1000 1000 400 1000 900 600 500 470

Dub u Daníže Dub v Divákách Dub v Jarohněvicích Dub u jezu v Pátku Rousovický dub Na Hadíku Oldřichův dub Žižkův dub Dub v Jiříkovci Kőrnerův dub Dub v Petrohradě Duby v Miletíně Hornolidečský dub Dub u Kahouna

500 300 750 430 300 200 80

Novohradský dub II Vyšenský dub Žižkův dub Horákův dub Dub v Krásném Lese Vlkanecký dub Dub u Vomáčků

0 0 200

Dub u Arnoštky

Trofické řady Nejvyšší zastoupení dubu letního je na katastrálních územích se 70-100% plošným zastoupením oligotrofní, oligotrofně-mezotrofní trofické řady (TR1) a s 19% zastoupením na katastrálních územích s 50-70% výskytem oligotrofní až oligotrofně-mezotrofní (30-50% mezotrofní) trofické řady (TR2) (Obr. 52).

Obr. 52: Zastoupení dubu letního v trofických řadách (A – oligotrofní, B – mezotrofní, C – nitrofilní, D – bazická, AB – oligotrofně mezotrofní, BC – mezotrofně nitrofilní, BD – mezotrofně bazická, CD – nitrofilně bazická)

Z růstového pohledu svědčí dubu letnímu mezotrofně-bazická až bazická trofická řada (TR8). Duby zde dosahují nejvyššího průměrného obvodu 479 cm a zároveň se zde nachází nejvyšší jedinec dubu letního s výškou 41 m. Největším obvodovým exemplářem s 1003 cm, se ale může pyšnit katastrální území, na němž je plošně zastoupena z 50-70% 105


mezotrofní (30-50% oligotrofní, oligotrofně-mezotrofní) trofická řada – TR5. Výškovému růstu svědčí, dle dosažené nejvyšší průměrné výšky 28 m, trofická řada mezotrofněnitrofilní, nitrofilní (30-50% mezotrofní) – TR 14. Nejvyššího průměrného stáří 208 se dožívají jedinci na katastrálních územích s 50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně-bazická, bazická) trofickou řadou (TR6). Na této trofické řadě nalezneme také údajně 1000-letého exempláře dubu letního (Tab. 24). Tab. 24: Růstové charakteristiky dubu letního dle trofických řad Trofická řada TR 1

70-100% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní

TR 2

50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofní)

TR 3 TR 4 TR 5 TR 6 TR 7 TR 8 TR 9 TR 10 TR 11 TR 12 TR 13 TR 14 TR 15

OBVOD průměr

OBVOD Sm.odch.

418 152,4 413 149,4 50-70% oligotrofní -oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) 458 132,1 70-100% mezotrofní 409 112,5 50-70% mezotrofní (30-50% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní) 421 128,2 50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně bazická, bazická) 423 119,7 50-70% mezotrofní (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) 423 124,8 70-100% mezotrofně bazická, bazická 479 123,0 50-70% mezotrofně bazická, bazická (30-50% mezotrofní) 419 163,1 50-70% mezotrofně bazická, bazická (30-50% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní) 375 130,4 70-100% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní 425 87,2 50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní (30-50% B/D, D) 358 205,2 30-50% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofní, 30-50% mezotrofně407 nitrofilní, nitrofilní, 89,1 50-70% mezotrofně nitrofilní, nitrofilní ( 30-50% mezotrofní) 423 92,3 50-70% oligotrofní, oligotrofně mezotrofní (30-50% mezotrofně bazická, bazická,) 432 96,0

VY SKA průměr

VY SKA Sm.odch.

STARI průměr

STARI Sm.odch.

17 18 20 19 17 15 18 17 20 18 21 8 19 28 20

11,3 10,3 9,3 9,2 10,3 10,7 11,1 12,0 11,3 11,7 9,6 11,5 6,7 4,4 10,6

176 179 160 153 179 208 163 204 139 97 197 180 183 124 212

155,5 163,4 148,6 180,1 169,3 112,8 153,1 150,8 136,2 110,4 75,9 166,7 112,3 153,5 162,3

OBVOD max 915 893 787 760 1003 800 930 747 683 664 654 548 600 695 590

Hydrické řady Nejvyšší zastoupení památných dubů letních je na normální hydrické řadě (HR1), 54%). Z dalších hydrických řad jsou duby hojně evidované v katastrálních územích, na kterých se z 50-70% opět vyskytuje normální hydrická řada doplněná z 30-50% zamokřenou a mokrou hydrickou řadou (TR 2, 20%) a z 18% exempláře dubů letních rostou na katastrálních územích opět z 50-70% s normální hydrickou řadou, ale navíc z 30-50% je zde zaznamenán výskyt hydrické řady zamokřené, mokré na aluviích (HR 3, viz Obr. 53).

Obr. 53: Zastoupení památných dubu letního v hydrických řadách

Po vyhodnocení růstových dat vztažených k hydrickým řadám, je možno prohlásit, že nejvyšší průměrný obvod 543 cm dosahují jedinci z katastrálních území ze silně vodou ovlivněných hydrických řad (HR9). Přesto, že se v toto hydrické řadě nachází jedinec s úctyhodnými 800 cm v obvodu, největší obvod 1003 cm dosáhl jedinec rostoucí na 106

VÝŠKA max 37 36 17 35 37 33 35 41 33 38 30 28 31,5 38 32

STÁŘÍ max 750 900 600 1000 1000 500 500 450 500 400 300 400 430 500 400


stanovišti zařazeném v normální hydrické řadě (HR1). Současně se jedná o nejstaršího tisícletého exempláře. Dle dostupných údajů o stáří památných dubů, se také v normální hydrické řadě (HR1) dožívají duby nejvyššího průměrného stáří. Nejvyšších průměrných výšek dorůstají jedinci v zamokřené až mokré hydrické řadě - 28 m (HR4) (Tab. 25). Tab. 25: Růstové charakteristiky památných dubů letních dle hydrických řad Hydrická řada

OBVODprůměr

OBVOD - VYSKA - VYSKASm.odch. průměr Sm.odch.

STARI průměr

STARI Sm.odch.

OBVOD

VÝŠKA

max

max

STÁŘÍ max

HR1 - 70-100% normalní

416

136,9

18

10,5

178

159,9

1003

41,5

1000

HR2 - 50-70% normální (30-50% zamokřená a mokrá)

424

143,2

16

11,7

169

155,3

800

35

740

HR3 - 50-70% narmální (30-50% zamokřena a mokrá - aluviích

422

130,9

19

10,6

152

147,0

930

38

600

HR4 - 70-100% zamokřená a mokrá

385

0,0

28

0,0

350

0,0

385

28

350

HR5 - 50-70% zamokřená a mokrá (30-50% normální)

476

132,2

22

2,7

230

101,0

670

28

300

HR6 - 70-100% zamokřená a mokrá v aluviích

370

172,1

18

11,7

171

100,7

654

30

300

HR7 - 50-70% zamokřená a mokrá v aluviích, 30-50% normální

395

137,6

21

11,1

137

149,0

695

38

500


475

154,4

13

12,3

96

91,3

731

27

200


543

222,2

20

6,8

290

129,1

800

27,5

450

Individuální biogeografické členění (CULEK ET. AL. 1996) Dub letní (Quercus robur) je zastoupen v 86 bioregionech, které se rozkládají na 545 katastrálních území. V provincii středoevropských listnatých lesů se dub letní nachází v 73 bioregionech. Nejhojnější zastoupení dubů letních je v hercynské podprovincii s 93,5%, v polonské podprovincii se jich nalézá jen 0,7% jedinců a v západokarpatské podprovincii 4,9% exemplářů dubu letního. Největší exempláře hercynské podprovincie mají v obvodu 1003 cm (Žižkův dub, 1.50.) a 930 cm (Stromy ve Stroupečku, 1.1.). V polonské podprovincii má největší dub 650 cm v obvodu (Zámecký park Nová Horka, 2.3.) a západokarpatské podprovincii jsou duby letní s největším obvodem 686 cm (Hornolidečský dub, 3.9.) a 613 cm v obvodu (duby v Raškovicích, 3.5.). Nejvyšší duby z hercynské podprovincie jsou 41 a 38 m vysoké (1.5 a 1.12.) v polonské podprovincii má 35 m (2.1.) a v západokarpatské podprovincii patří mezi nejvyšší exempláře duby s 38 m (3.3.) a s 34 m výšky (3.5.). Nejstarší duby jsou v hercynské podprovincii a uvádí se, že mají až 1000 let (Oldříchův dub 1.2., Žižkův dub, 1.50. a Körnerův dub, 1.26.), v polonské podprovincii patří z evidovaných památných stromů k nejstarším 400 letý dub (Dub u Kobylé obec Žulová, 2.1.) a v západokarpatské podprovincii je uveden, jako nestarší 670 letý dub (Hornolidečský dub, 3.9.). K provincii panonské, potažmo i k podprovincii severopanonské, náleží 5 bioregionů. Největší obvod má dub se 710 cm (4.3.), nejvyšším zástupcem je dub s výškou 32 m (4.1.) a k nejstaršímu exempláři patří 450 letý dub (4.3.) Nejvyšší početní zastoupení dubu letního je ve Velkomeziříčském bioregionu (13,3%, 1.50.), Třeboňském bioregionu (7,1%, 1.31.) a Českobudějovickém bioregionu (5,9%, 1.30.). Zastoupení dubu letního v ostatních bioregionech naleznete v příloze č. 1 Tab. 26.

107


6.1.5. SOUHRN V této kapitole byla podrobně analyzována databáze památných stromů ČR a to ve vztahu k rozšíření základních informací, jakých růstových rozměrů a jaké četnosti tyto významné a mohutné dřeviny dosahují v nadstavbových jednotkách geobiocenologického systému (vegetačních stupních, ekologických řadách) (BUČEK, LACINA 1988), v individuálních jednotkách biogeografického členění ČR (CULEK ET. AL 1996) a v katastrálních územích ČR , které jsou současně podchyceny mapovými výstupy (viz. Příloha č. 4 – Mapová příloha č. 1 - 5). K dalším praktickým výstupům této analýzy patří přehledné grafické a podrobné tabulkové vyhodnocení všech druhů památných stromů z hlediska četnosti výskytu a dosažených růstových rozměrů v uvedených vegetačních stupních, ekologických řadách a bioregionech (viz. Příloha č. 1 – Tab. 7, 8, 11, 12, 14).

108

VÝSLEDKY – INVENTARIZACE NA MODELOVÉM ÚZEMÍ

6.2 INVENTARIZACE VÝZNAMNÝCH DŘEVIN NA MODELOVÉM ÚZEMÍ Terénním průzkumem na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě bylo zmapováno 941 stromů (Příloha č. 2 - Obr. 186, Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Databáze celkem čítá 21 různých druhů a kříženců (Příloha č. 2 – Tab. 34). Jedná se převážně o autochtonní dřeviny. Stanovištně nepůvodními alochtonními druhy jsou - jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), ořešák černý (Juglans nigra) a ojediněle také topol kanadský (Populus x canadensis).

Obr. 54: Podíl autochtonních a stanovištně nepůvodních mohutných dřevin

Nejpočetněji je zastoupen dle očekávání dub letní (Quercus robur) 485 stromy (56 % z celkového množství). Dalším nejčastějším druhem je vrba bílá (Salix alba) se 71 jedincem, topol bílý (Populus alba) s 65 stromy a 60 jedinců má jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). Z nepůvodních druhů je nejrozšířenější uměle vysázený jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) s 53 exempláři. Za zmínku dále stojí jilm vaz (Ulmus laevis) s 53 dřevinami nebo například 18 významných jedinců topolu černého (Populus nigra). Zastoupení ostatních druhů viz. Obr. č. 54, 55, Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6).

Obr. 55: Zastoupení mohutných dřevin dle druhu a jejich maximální obvodové parametry

109


6.2.1 RŮSTOVÝCH PARAMETRŮ EVIDOVANÝCH DŘEVIN Na základě terénního šetření byl změněn minimální obvod pro hrušně (Pyrus x amphigenea), jabloně (Malus x dasyphylla) a pro všechny druhy rostoucí solitérně. Zaevidováni byli jedinci s obvodem kmene menším než 2 m. Mezi nejmohutnější dřeviny patří dub letní (Quercus robur) s obvodem v prsní výšce 806 cm (č. 720), vrba bílá (Salix alba) s obvodem v prsní výši 628 cm a výškou 15 m (č. 279, Pohansko) a jediný exemplář lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s obvodem 762 cm (č. 685). K dalším velikánům patří topol bílý (Populus alba) s obvodem 606 cm a výškou 32 m (č. 708), jilm vaz (Ulmus laevis) s obvodem 582 cm a výškou 33 m (č. 721). K zajímavostem také patří rozměry zjištěné u jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia) s obvodem v prsní výšce 570 cm (č. 854), hrušeň (Pyrus x amphigenea) a obvodem 303 cm, a zejména javor babyka (Acer campestre) s obvodem kmene 507 cm (č. 378) (viz. Tab. 27). Tab. 27: Rozpětí dosažených obvodů u zmapovaných dřevin (v 1,3 m) obvodu (cm) výška (m) min max min max Acer campestre L. 25 103 507 16 29 Aesculus hippocastanum L. 53 110 327 12 36 Alnus glutinosa Gaertn. 23 61 195 16 33 Carpinus betulus L. 21 255 485 10 35 Fraxinus angustifolia Vahl. 60 200 570 12 38 Juglans nigra 18 44 192 11 17 Malus x dasyphylla 5 90 224 10 13 Pinus sylvestris L. 6 143 247 28 35 Populus alba L. 65 140 606 15 40 Populus nigra L. 18 109 750 2 34 Populus x canadensis 5 153 290 22 40 Populus x canescens 6 153 295 25 35 Pyrus x amphigenea Dostálek11 135 303 8 18 Qeurcus cerris L. 2 300 315 34 35 Quercus robur L. 485 200 806 14 39 Salix alba L. 71 80 628 10 26 Salix caprea L. 1 175 175 10 10 Tilia cordata Mill. 11 180 515 11 29 Tilia platyphyllos Scop. 1 762 762 10 10 Ulmus laevis Pall. 53 135 582 5 35 Vitis vinifera 1 17 17 10 10 RŮSTOVÉ ROZPĚTÍ

Ks

Maximální výšky jednotlivých druhů dřevin se pohybují mezi 10 až 40 metry, pokud nebereme v úvahu výšky zaevidovaných torz dřevin. Mezi největší stromy patří topoly. U nalezených exemplářů topolu kanadského (Populus x canadensis) a topolu bílého (Populus alba) bylo naměřeno úctyhodných 40 m (č. 372, č. 269). K druhům, jejichž maximální výška se pohybuje mezi 35 až 39 metry patří zejména dub letní (Quercus robur) a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). S 35 m se na lokalitě Soutok nalézají jedinci jilmu vazu (Ulmus laevis), dubu ceru (Quercus cerris) nebo topolu šedého (Populus x canescens) aj. U topolu černého (Populus nigra) byla zaevidována maximální výška 30 metrů. U zbylých exemplářů byly zjištěné standardní výšky (viz. Tab. 27). 6.2.2 HODNOCENÍ SOUČASNÉHO STAVU EVIDOVANÝCH DŘEVIN Inventarizace mohutných a významných dřevin probíhala v letech 2006-2008. Ve výborném zdravotním stavu, bez viditelného poškození, je 29% zmapovaných dřevin. Dobrým zdravotním stavem se nachází u 30% jedinců a s drobným poškozením je evidováno 110


13% dřevin. Silně poškozené dřeviny se na dané lokalitě nachází jen v 6% a 22% dřevin odumírá (Obr. 56). Tento stav je hlavně ovlivněn přítomností 203 odumírajících veteránů dubu letního (Quercus robur).

Obr. 56: Zdravotní stav evidovaných dřevin na území Soutoku

a) b) Obr. 57: Poškození koruny u evidovaných dřevin (a) rozsah a (b) výskyt (0 – žádné prosychání koruny, a – usychání koruny do 25 %, b - usychání koruny od 25 % do 50%, c – usychání koruny od 51% do 75 %, d – usychání koruny nad 75%, e – plně suchá koruny)

(1 – prosychání od vrcholu, 2 – prosychání stejnoměrné, 3 – koruna zelená, 4 – jednotlivé suché větve, 5 – vrcholek suchý, 6 – třetina koruny suchá, 7 – polovina koruny suchá, 8 – značná část koruny suchá, 9 – celá koruna suchá)

Mezi hlavní poškození, které se na zmapovaných dřevinách nacházela, patří proschlá koruna od 26% do 50% a uschlá koruna z 51% až 75% celkové plochy, v obou případech shodně u 93 dřevin (11%). O něco méně (72 jedinců, 7%) bylo dřevin, u kterých koruna prosychala jen ojediněle do 25% a dřevin s proschlou korunou nad 75% bylo možno zaznamenat u 8% (93 jedinců). U 39% zaevidovaných exemplářů k žádnému poškození proschnutím koruny nedocházelo. Oproti tomu je nutno také vyzdvihnout, že se u třetiny stromů setkáváme s úplně uschlou korunou (24%) (viz. Obr. 57). Výše popsané proschnutí koruny se nejčastěji u zmapovaných dřevin vyskytuje na celé koruně (24%) nebo ojediněle na jednotlivých větvích (15%). Značnou část koruny má poškozenou 8% jedinců a u 7% je koruna z poloviny suchá. U 36 dřevin (2%) byl patrný ulomený nebo značně proschlý vrcholek koruny a 4% exemplářů má suchou jednu třetinu koruny. Na kmeni bylo nalezeno poškození vzniklé výskytem různě velkých prasklin u 384 dřevin a odlamující se borka u 178 jedinců. Z dalších poškození na kmeni byla evidována

111


přítomnost dutin (427 jedinců) a prohloubenin (275 dřevin). Rozeklaný vykotlaný kmen byl u 192 jedinců a černý výron u 8 jedinců. Přítomnost plodnic dřevokazných hub je patrná u 58 jedinců. Nejvíce u vrby bílé (Salix alba), kde se jednalo o zástupce druhu ohňovce statného (Phellinus robustus), lesklokorky ploské (Ganoderma applanatum), troudnatec pásovitý (Fomitopsis pinicola) a u dubů letních (Quercus robur) to byly druhy – sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), ohňovec statný (Phellinus robustus). Hmyzími škůdci je poškozeno 317 dřevin (Obr. 58). Na dubech letních je nejvíce zastoupen tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) a roháč obecný (Lucanus servus). Dále se uvádí, že by se zde měl nacházet vzácný tesařík drsnonohý (Aegosoma scabricorne), který je považován u nás za skoro vyhynulý druh. Na listech 9 jedinců jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) jsou patrné stopy po klíněnce jírovcové (Cameraria ohridella). Mezi další biotické činitele, které se zde také hojně vyskytovaly, patří epifytické lišejníky u 145 jedinců a mechorosty na 66 dřevinách. Z rostlin bylo nalezeno jmelí bílé (Viscum album) u 27 jedinců, z nichž nejčastější výskyt byl u topolu bílého (Populus alba) a vrby bílé (Salix alba). Pozorováno bylo také na lípě srdčité (Tilia cordata), jasanu úzkolistém (Fraxinus angustifolia) a javoru babyky (Acer campestre). Ve 33 případech byl na dubu letním (Quercus robur) zaznamenán ochmet evropský (Loranthus europeus). U tří dřevin bylo pozorováno poškození bobrem evropským (Castor fiber). Na přirozenou obnovu zde má také velký vliv vysoký stav lesní zvěře.

Obr. 58: Poškození kmene u evidovaných dřevin na území Soutok (0 – žádné poškození, a – praskliny, b – dřevokazné houby, c – hniloba, f – výskyt fytosložky, h – odpadlá borka, i – vykotlaný kmen, j – hmyz, k – dutiny a dutinky, m – ostatní poškození)

Z abiotických činitelů bylo během terénního šetření nejčastěji zaznamenáno poranění bleskem (3 ks), podemílaní stromů vodním tokem (3 ks) nebo působení silného větru (117 jedinců). V roce 1994 dokonce prošla územím silná vichřice, která vyvrátila část populace starých dožívajících dubů. Svůj podíl na poškození pěti jedinců má i člověk, který do nich natloukl železa, postavil posed nebo je jinak poničil. Z hlediska fyziologického stáří patří 49,8% mohutných stromů mezi plně vyvinuté dospělé stromy, 26,6% představují stárnoucí stromy a 23,5% je odumírajících senescentních stromů.

112


6.2.3 VÝSKYT MOHUTNÝCH DŘEVIN DLE STG V PŘÍBŘEŽNÍM PÁSMU ŘEKY DYJE Na části zájmového území v příbřežním pásmu řeky Dyje (po hráz) bylo geobiocenologicky vylišeno 5 skupin typů geobiocenů (BRZOBOHATÝ 2000). Celková plocha geobiocenologicky zmapovaného území činí 266,37 ha, na kterém bylo zaevidováno 297 významných dřevin. Největší část – 61,8% (164,27 ha) zaujímá stg Ulmi-fraxineta populi inferiora (dále jen Ufrp inf.), kde nalezneme 9 druhů mohutných dřevin. Následuje Querci roboris-fraxineta inferiora (dále jen QFr inf.) s 20,5% (54,77 ha) s 5 druhy, Saliceta alba inferiora (dále jen Sa inf.) s 10,9% (29,2 ha) s 6 druhy a Alni glutionosae-saliceta inferiora (dále jen AlS inf.) s 4,3% (11,5 ha), kde se vyskytuje 6 druhů. Nejmenší podíl 2,5% (6,62 ha) připadá na Ulmifraxineta carpini inferiora (dále jen Ufrc inf.), přesto se zde nachází 5 druhů významných dřevin (Obr. 59).

Obr. 59: Zastoupení typů geobiocénů v příbřežním pásmu Dyje (BRZOBOHATÝ 2000) a jejich druhová četnost nalezených významných dřevin

Nejvíce významných a mohutných dřevin (164 jedinců) se nachází v stg Ufrp inf.. Nejpočetnějším druhem je dub letní (Quercus robur). V stg QFr inf. roste 57 zaevidovaných mohutných dřevin, opět nejpočetnějším druhem je dub letní (Quercus robur). Ve zbývajících třech stg je nejpočetnějším druhem vrba bílá (Salix alba), jedná se o stg Sa inf. s 21 jedincem, AlS inf. s 41 dřevinami a Ufrc inf. se 14 jedinci. Z hlediska maximálních rozměrů dle jednotlivých skupin typů geobiocénů, by se nacházel nejmohutnější exemplář v stg Sa inf. Jednalo by se o topol černý (Populus nigra) se 750 cm v obvodu, bohužel jak již bylo zmíněno, nyní je zde jen torzo. Proto prvenství na vylišeném území náleží dubu letnímu (Quercus robur) s obvodem 660 cm, který se nachází na stg. QFr inf. Nejvyšší zastoupení nejmohutnějších jedinců náleží stg Ufrp inf., kde se kromě největšího topolu bílého (Populus alba) s obvodem 606 cm, dále nachází mohutný exemplář jilmu vazu (Ulmus laevis) s 500 cm nebo dub letní (Quercus robur) s 640 cm. Nejmohutnější vrba bílá (Salix alba) s 628 cm na mapovaném území roste na stg AlS inf (Tab. 28). Nejvyšší dřeviny dorůstající až 40 m se nacházejí na stg. Sa inf. a Ufrc inf. V obou případech se jedná o zástupce topolu kanadského (Populus x canadensis).

113

VÝSLEDKY – INVENTARIZACE NA MODELOVÉM ÚZEMÍ Tab. 28: Zastoupení a růstové rozměry jedinců rostoucích v stg. na lokalitě Soutok druh / STG Acer campestre L. Alnus glutinosa Gaertn. Carpinus betulus L. Fraxinus angustifolia Vahl. Malus x dasyphylla Pinus sylvestris L. Populus alba L. Populus nigra L. Populus x canadensis Populus x canescens Pyrus x amphigenea Dostálek Qeurcus cerris L. Quercus robur L. Salix alba L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Ulmus laevis Pall. celkem

ks 5 0 3 5 2 0 8 2 0 0 0 0 129 3 0 0 7 164

Ufrp inf. obvod výška 250-370 15-20 0 0 275-327 20-30 295-345 20-35 114-170 10-12 0 0 250-606 25-36 270-321 24-29 0 0 0 0 0 0 0 0 300-640 11-30 230-380 12-18 0 0 0 0 280-500 12-30

ks 0 0 0 3 0 0 6 0 0 0 0 0 30 8 0 0 10 57

QFr inf. obvod výška 0 0 0 0 0 0 200-390 15-22 0 0 0 0 200-411 23-35 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 290-660 10-22 250-310 0 0 0 0 0 300-452 15-22

ks 0 1 0 0 0 0 0 2 3 0 0 0 4 10 0 0 1 21

Sa inf. obvod 0 100 0 0 0 0 0 350-750 230-290 0 0 0 310-640 280-360 0 0 330

výška 0 32 0 0 0 0 0 2-20 25-40 0 0 0 12-16 15-28 0 0 28

ks 0 5 0 5 0 0 1 0 0 0 0 0 13 15 0 0 2 41

AlS inf. obvod 0 120-145 0 340-360 0 0 420 0 0 0 0 0 310-460 220-628 0 0 360-450

výška 0 18-25 0 16-20 0 0 28 0 0 0 0 0 14-18 12-22 0 0 18-20

ks 0 2 0 0 0 0 0 0 2 0 0 0 2 5 0 0 3 14

Ufrc inf. celkem obvod výška 0 0 5 100-150 20-22 8 0 0 3 0 0 13 0 0 2 0 0 0 0 0 15 0 0 4 215-230 40 5 0 0 0 0 0 0 0 0 0 280-330 20-25 178 260-340 14-22 41 0 0 0 0 0 0 205-300 22-23 23 297

6.2.4 HODNOCENÍ DLE BIOTOPŮ Z hlediska biotopu se nejvíce (53,5%) evidovaných dřevin vyskytuje jako solitérní dřeviny. Vysoké procento dřevin se nachází v lesním porostu 28,8%. Pouze 12,8% významných dřevin roste v břehového porostu a 5% dřevin se vyskytuje na okraji porostu (Obr. 60).

Obr. 60: Zastoupení dřevin v jednotlivých biotopech (ks)

Lesní porost Lesní porosty jsou tvořeny převážně souvislými lužními lesy a nacházejí se na 83% plochy sledovaného území. Celkem bylo zmapováno v lesních porostech 275 exemplářů, na 13,5 ha připadne 1 mohutný strom. Nejpočetnějším druhem je dub letní (Quercus robur) s 68%, dále s 11% jilm vaz (Ulmus laevis), topol bílý (Populus alba) a habr obecný (Carpinus betulus) se 4%. Ostatní dřeviny se v lesním porostu vyskytují v počtech pod 10 jedinců (Tab. 29). Nejmohutnějším jedincem v lesním porostu je dub letní (Quercus robur) s obvodem 779 cm (č. 802) a výškou 30 m. K unikátním exemplářům patří rovněž jilm vaz (Ulmus laevis) s obvodem 582 cm (č. 721) a výškou 29 m, jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) s obvodem 570 cm (č. 854) a topol bílý (Populus alba) s obvodem 563 cm a výškou 28 m (č. 238). Výškově se jedinci pohybují v intervalu 10-40 m, pokud opět nezahrneme 5-8 m vysoká

114


torza rozpadlých exemplářů. Nejvyššími jedinci jsou topoly kanadské (Populus x canadensis) se 40 m, dub letní (Quercus robur) s 39 m a topol bílý (Populus alba) s 38 m. Tab. 29: Zastoupení a růstové rozměry jedinců rostoucích v lesním porostu RŮSTOVÉ ROZPĚTÍ

výška (m)

obvodu (cm) Ks min

max

min

max

Acer campestre L.

9

220

400

18

27

Aesculus hippocastanum L.

0

*

*

*

*

Alnus glutinosa Gaertn. Carpinus betulus L. Fraxinus angustifolia Vahl. Juglans nigra

0 10 7 0

* 275 200 *

* 485 570 *

* 10 12 *

* 35 35 *

Malus x dasyphylla Pinus sylvestris L.

2 0

114 *

170 *

10 *

12 *

Populus alba L.

11

200

563

23

35

Populus nigra L.

3

290

445

22

24

Populus x canadensis

3

215

290

22

40

Populus x canescens Pyrus x amphigenea Dostálek

0 3

* 236

* 300

* 12

* 18

2 183 5 0 2 0 30

300 200 222 * 350 * 200

315 779 555 * 515 * 582

34 17 15 * 11 * 5

35 39 20 * 25 * 35

1

17

17

*

*

Qeurcus cerris L. Quercus robur L. Salix alba L. Salix caprea L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Ulmus laevis Pall. Vitis vinifera

V lesních porostech, nacházejících se na území Soutok, se u 39,3% dřevin neprojevují známky usychání, ale současně 20,4% jedinců má korunu zcela suchou. Dále se poměrně často objevuje (19,3%) usychání koruny z 26-50%, které se projevuje ojedinělými suchými větvemi. U 11,6% jedinců je patrné usychání koruny z 50-75%, nejčastěji na polovině koruny. Na 3,6% dubů letních (Quercus robur) se vyskytuje ochmet evropský (Loranthus europaeus). Poškození kmene v lesních porostech je u více než poloviny významných dřevin (59,3%). Nejrozšířenější je výskyt dutin, dutinek (54,5%) a prasklin (37,8%). Přítomnost dřevokazného hmyzu je na 33,1% jedincích (zejm. tesařík obrovský - Cerambyx cerdo), což je doprovázeno u 28% stromů odpadlou borkou. Špatný zdravotní stav porostních dřevin dokládá u 20,7% dřevin vykotlaný rozklenutý kmen. Ostatní poškození koruny i kmene se vyskytuje do 10%. Celkový zdravotní stav dřevin rostoucích v lesních porostech je výborný, jen u 18% dřevin bylo zjištěné mírné poškození. U 21% dřevin se jeví zdravotní stav jako dobrý, což znamená, že zjištěné poškození se vyskytuje ve velmi malé míře. Zdravotní stav hodnocený jako poškozený byl zaznamenán u 15% a u 9% jedinců byl patrný silně poškozený zdravotní stav. Znepokojivě vysoké procento (37%) exemplářů jsou již odumřelí jedinci.

115


Obr. 61: Zdravotní stav dřevin rostoucí v porostu

Okraj porostu Jako samotný biotop byly vyčleněny lesní okraje. Celkem se zde nachází 47 mohutných jedinců. Největší zastoupení má dub letní (Quercus robur) s 30 jedinci. Ostatní dřeviny – habr obecný (Carpinus betulus) a lípa srdčitá (Tilia cordata) mají po třech jedincích. Jilmu vazu (Ulmus laevis) se zde vyskytuje pět exemplářů. Jabloň (Malus x dasyphylla), hrušeň (Pyrus x amphigenea) a topol kanadský (Populus x canadensis zde mají zaevidované dva exempláře. Mezi největší jedince patří dub letní (Quercus robur) s obvodem 668 cm a výškou 28 m (č. 207). Zajímavostí je zde výskyt dvou mohutných hrušní (Pyrus x amphigenea) s max. obvodem 303 cm (č. 716) a jabloně (Malus x dasyphylla) s maximálním obvodem 224 cm (č. 401). Ostatní jedinci, rostoucí na okrajích porostů také dorůstají úctyhodných obvodů (viz. Tab. 30). Výškově se jedinci pohybují v intervalu 10-35 m. K nejvyšším exemplářům patří opět topol kanadský (Populus x canadensis) s 35 m, dub letní (Quercus robur) s 32 m a jilm vaz (Ulmus laevis) s 30 m. Tab. 30: Zastoupení a růstové rozměry jedinců rostoucích na okraji porostu RŮSTOVÉ ROZPĚTÍ Acer campestre L. Aesculus hippocastanum L. Alnus glutinosa Gaertn. Carpinus betulus L. Fraxinus angustifolia Vahl. Juglans nigra Malus x dasyphylla Pinus sylvestris L. Populus alba L. Populus nigra L. Populus x canadensis Populus x canescens Pyrus x amphigenea Dostálek Qeurcus cerris L. Quercus robur L. Salix alba L. Salix caprea L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Ulmus laevis Pall. Vitis vinifera

Ks 0 0 0 3 0 0 2 0 0 0 2 0 2 0 30 0 0 3 0 5 0

116

obvod (cm) min max * * * * * * 255 400 * * * * 90 224 * * * * * * 153 290 * * 208 303 * * 200 668 * * * * 280 350 * * 259 500 * *

výška (m) min max * * * * * * 22 25 * * * * 10 13 * * * * * * 25 35 * * 15 15 * * 15 32 * * * * 18 25 * * 16 30 * *


Z poškození koruny se nejvíce vyskytuje usychání koruny 25-50% a to u 16,7% jedinců z celkového počtu. K výskytu tohoto poškození koruny usycháním dochází na jednotlivých větvích po celé ploše koruny (23,8%). Pouze u 6 dřevin bylo spatřeno rozsáhlejší poškození koruny, jednalo se o usychání koruny nad 75%, a rovněž 6 exemplářů mělo korunu suchou. Ostatní jedinci mají korunu zelenou, bez náznaku prosychání. U 6 exemplářů se vyskytoval v korunách dubů letních (Quercus robur) ochmet evropský (Loranthus europaeus). Z poškození kmene je nejvíce patrný výskyt dutin, dutinek (54,8 %) a prasklin (42,9%). Dále výskyt dřevokazného hmyzu je na 38,1% jedinců (zejm. tesařík obrovský Cerambyx cerdo) nebo hniloby na 14,3% dřevin. U 13 dřevin je odpadlá borka a 10 stromů vykotlaný střed kmene. Z ostatních poškození je patrné například poničení větrem šesti exemplářů. Podle zjištěné míry poškození u dřevin vyskytujících se na okraji porostu se jejich celkový zdravotní stav jeví jako dobrý (47%). Bohužel žádný jedinec nemá zdravotní stav výborný bez viditelných poškození. U 27% dřevin je patrný zdravotní stav jako poškozený. Pouze 7% exemplářů má silně poškozený zdravotní stav a jejich životaschopnost je omezená. Ze zmapovaných jedinců na okraji porostů není již 20% stromů životaschopných a projevují se jako odumírající (Obr. 62).

Obr. 62: Zdravotní stav jedinců rostoucí na okraji porostu

Břehový porost Břehové doprovodné porosty kolem toků na sledovaném území, včetně Dyje a Moravy, čítá 120 jedinců. Z toho se podél hlavních řek nachází 32 exemplářů a zbývajících 88 dřevin se nachází podél 4 toků (Kyjovka, Vlčí struha, Kopanice a Kladník), slepých ramen a zavlažovacích kanálů, které jsou na území vybudovány. Nejpočetnější druh, který se vyskytuje podél kanálového komplexu i podél Dyje a Moravy, je opět dub letní (Quercus robur) s 39 jedinci, dále následují topol bílý (Populus alba) se 14 jedinci a vrba bílá (Salix alba) se 14 dřevinami (Tab. 31). Výškově se jedinci pohybují v intervalu 12-40 m, pokud nezahrneme 2 m vysoké torzo topolu černého (Populus nigra). Nejvyššími jedinci je topol bílý (Populus alba) se 40 m, jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) se 38 m.

117

VÝSLEDKY – INVENTARIZACE NA MODELOVÉM ÚZEMÍ Tab. 31: Zastoupení a růstové rozměry jedinců rostoucích v břehovém porostu RŮSTOVÉ ROZPĚTÍ

Ks

Acer campestre L. Aesculus hippocastanum L. Alnus glutinosa Gaertn. Carpinus betulus L. Fraxinus angustifolia Vahl. Juglans nigra Malus x dasyphylla Pinus sylvestris L. Populus alba L. Populus nigra L. Populus x canadensis Populus x canescens Pyrus x amphigenea Dostálek Qeurcus cerris L. Quercus robur L. Salix alba L. Salix caprea L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Ulmus laevis Pall. Vitis vinifera

6 0 13 3 12 0 1 0 14 5 0 0 1 0 39 14 0 0 0 12 0

obvod (cm) min max 240 377 * * 61 180 280 345 280 480 * * 105 105 * * 200 564 290 750 * * * * 226 226 * * 240 676 202 628 * * * * * * 205 535 * *

výška (m) min max 21 25 * * 17 33 15 30 17 38 * * 13 13 * * 18 40 2 29 * * * * 15 15 * * 12 30 14 20 * * * * * * 21 33 * *

Nejmohutnější stromy evidovaných druhů nalezneme právě v břehovém porostu. Unikátních rozměrů zde dosáhl například topol černý (Populus nigra) s obvodem 750 cm (č. 711), z kterého však už zbylo jen torzo. Nyní náleží mezi nejmohutnější nalezenou dřevinou v břehovém porostu dub letní (Quercus robur) s obvodem 676 cm a výškou 33 m (č. 271). K velikánům svého druhu zde dále patří vrba bílá (Salix alba) se obvodem 628 cm a výškou 20 m (č. 279) a topol bílý (Populus alba) s 564 cm a výškou 32 m (č. 709). Rozměry ostatních dřevin jsou uvedené v Tab. 31. Poškození koruny se vyskytuje u 52,5% zaevidovaných dřevin. Jedná se o usychání koruny do 25% u 10,8% dřevin, projevující se nejčastěji uschlými jednotlivými větvemi v koruně (15,8%). Dále usychání koruny 25-50% u 12,5% dřevin se nachází buď na vrcholku koruny (6,7%) nebo na více než polovině koruny (5%). Čtvrtina exemplářů má korunu zcela suchou (16,7%). U 8 vrb bílých (Salix alba) se vyskytovalo v korunách poloparazitické jmelí bílé (Viscum album). Více než polovina dřevin rostoucích v břehovém porostu má kmen zdravý bez poškození (55%). Pokud k nějakému poškození dojde, pak se jedná o výskyt praskliny nebo dutin a dutinek (35%). Výskyt dřevokazného hmyzu byl zřejmý u 26,7% jedinců. Z ostatních poškození je možno sledovat odpadávající borku, vykotlaný dutý kmen nebo poničení dřeviny větrem (14,7%). Celkový zdravotní stav dřevin v břehovém porostu se jeví u většiny dřevin jako dobrý (47%). Výborný zdravotní stav, bez viditelných poškození, je patrný u 19%. Dalších 10% jedinců má zdravotní stav hodnocený jako poškozený. Silně poškozený zdravotní stav nebyl vyhodnocen u žádného jedince, za to velký podíl zmapovaných mohutných dřevin (28%) je již odumřelých (Obr. 63).

118


Obr. 63: Zdravotní stav dřevin rostoucí v břehovém porostu

Solitéry Posledním, ale z pohledu krajinného rázu nejvýznamnějším biotopem, jsou solitéry. Terénním průzkumem na území Soutoku bylo zmapováno celkem 503 jedinců od 19 různých druhů a kříženců a to především na lokalitách s místním označením Pohansko a Lánské louky. Celková plocha nelesního území činí 17 % z celkového území, na 1,5 ha tak připadne 1 mohutný strom. Nejrozšířenějším druhem, dle předpokladu, je dub letní (Quercus robur) s 233 jedinci. Další hojně rozšířené druhy mohutných exemplářů jsou jírovec maďal (Aesculus hippocastanum) s 53 jedinci, vrba bílá (Salix alba) s 52 dřevinami, jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) s 41 jedincem a topol bílý (Populus alba) se 40 exempláři. Početní zastoupení ostatních druhů naleznete v (Tab. 32). Tab. 32: Zastoupení a růstové rozměry solitérně rostoucích jedinců výška (m) min max

Ks

obvod (cm) min max

Acer campestre L.

10

103

507

16

29

Aesculus hippocastanum L.

53

110

327

12

36

Alnus glutinosa Gaertn.

10

75

195

16

32

Carpinus betulus L. Fraxinus angustifolia Vahl. Juglans nigra Malus x dasyphylla

5 41 18 0

281 200 44 *

378 455 192 *

17 16 11 *

35 38 17 *

Pinus sylvestris L. Populus alba L.

6 40

143 140

247 606

28 15

35 38

Populus nigra L.

10

109

490

21

34

Populus x canadensis

0

0

0

0

0

Populus x canescens

6

153

295

25

35

Pyrus x amphigenea Dostálek Qeurcus cerris L.

5 *

135 *

216 *

8 *

16 *

233 52 1 6 1 6 *

200 80 175 180 762 135 *

806 590 175 425 762 495 *

14 10 10 18 10 20 *

39 26 10 29 10 32 *

RŮSTOVÉ ROZPĚTÍ

Quercus robur L. Salix alba L. Salix caprea L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Ulmus laevis Pall. Vitis vinifera

Nejmohutnějšími solitéry jsou dub letní (Quercus robur) s obvodem 806 cm a výškou 32 m (č. 720), vrba bílá (Salix alba) s obvodem 590 cm a výškou 25 m (č. 777) a lípa

119


velkolistá (Tilia platyphyllos) s obvodem 762 cm a výškou 8 m (č. 685). Za pozornost jistě stojí zajímavé torzo jedince javoru babyky (Acer campestre) s obvodem 507 cm (č. 378). Růstové charakteristiky ostatních druhů obsahuje Tab. 32. Výškově se jedinci pohybují v intervalu 10-38 m, nižší jsou jen torza rozpadlých exemplářů dubů letních (Quercus robur). Nejvyššími jedinci jsou zástupci jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia) a topolu bílého (Populus alba) se 38 m nebo jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum) s 36 m. Poškození koruny u solitérně rostoucích dřevin je patrné u 60%. Nejvyšší zastoupení májí jedinci se zcela suchou korunou (22,5%) a poškozením je poznamenána značná část koruny. Ostatní prosychání koruny je patrné vždy u cca 10 % jedinců (usychání do 25% 11,3% jedinců, usýchání 50-75 % koruny – 10,3% jedinců a usychání nad 75% u 9,7% jedinců). Na 15 exemplářích dubu letního (Quercus robur) je zaznamenán ochmet evropský (Loranthus europaeus) a na 11 vrbách bílých (Salix alba) v korunách poloparazitické jmelí bílé (Viscum alba). K poškození kmene nejčastější docházelo, kromě výskytu dutin a prasklin, působením dřevokazného hmyzu (36,6%) a dřevokazných hub (7,2%). Z dalších poškození na kmenech mohutných solitérních dřevin se vyskytovala hniloba (12,5%) a dutý vykotlaný kmen u 22,1% exemplářů. Větrem bylo poničeno 5 dřevin a v jednom případě také bleskem. Zhodnotíme-li celkový zdravotní stav zmapovaných jedinců, pak solitérní jedinci se nám jeví z 37% jako dřeviny s výborným zdravotním stavem, 31% je s dobrým zdravotním stavem, mírné poškození vykazuje 12% jedinců, 6% stromů je silně poškozeno a 14% evidovaných exemplářů odumírá (Obr. 64).

Obr. 64: Zdravotní stav solitérních dřevin

6.2.5 HODNOCENÍ DŘEVIN DLE DRUHU DUB LETNÍ

(Quercus robur) …viz. kapitola 6.3.1.

VRBA BÍLÁ (Salix alba) Na modelovém území bylo zmapováno 71 jedinců vrby bílé (Salix alba). Nejvíce 52 exemplářů se nachází na loukách jako solitéry. Pouze 14 vrb tvoří součást břehového porostu a jen 5 jedinců se nachází v porostu (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Nejmohutnější exemplář má úctyhodných 628 cm v obvodu a výšku 22 m (č. 279, Příloha č. 2 - Obr. 65).

120


Nejčastějším poškozením, které se vyskytovalo na kmenech vrb, byl výskyt dřevokazné houby (21,5%). Jednalo se o plodnice ohňovce statného (Phellinus robustus), ohňovce obecného (Phellinus igniarius) nebo lesklokorky ploské (Ganoderma applanatum) a plodnice troudnatce pásovaného (Fomitopsis pinicola). Dále se vyskytuje hniloba (u 19,5%) a přirozený rozpad dutých kmenů (18%). Mezi další poškození na kmenech vrb patří výskyt dutin a dutinek (18%), prohlubenin (8%) a prasklin (18%). Mízní výtok byl zaznamenán u 1 jedince. U 19% vrb se na kmenech nacházely mechorosty a epifytické lišejníky. Poloparazitické jmelí bílé (Viscum album) bylo spatřeno na 18 % vrb. Z poškození koruny pouze jeden jedinec trpí usycháním koruny do 25%. Usychání koruny nad 25% se nevyskytuje. Dále bylo hodnoceno výskyt a množství suchých větví v koruně. U vrb bílých jsou suché větve přítomny v koruně u 31% stromů. Mezi abiotické činitele, které poškodily mapované dřeviny, patří blesk, vítr a bylo zde zařazeno i poškození způsobené člověkem. Bleskem nebyl poraněn žádný jedinec, větrem byli poničeni 3 jedinci a u 2 jedinců byl patrný zásah člověka. Celkový zdravotní stav vrb můžeme hodnotit následovně. U necelé poloviny dřevin (43%) je dobrý zdravotní stav, což znamená, že se jedná o zdravé jedince, u nichž se poškození vyskytuje ve velmi malé míře. Jen 10% vrb má poškozený zdravotní stav, ale jejich životaschopnost to neohrožuje. Jedinců silně poškozených je 8%. Jedná se o vrby, které jsou již značně napadené, a jejich životaschopnost je omezená. Zmapovaných odumřelých jedinců vrb je 14%, tyto dřeviny nejsou již životaschopné. Čtvrtina jedinců (25%) má výborný zdravotní stav bez viditelných poškození (Obr. 66). Z hlediska fyziologického stáří patří 50,7% vrb bílých (Salix alba) mezi plně vyvinuté dospělé stromy, 26% představují stárnoucí stromy a 12,7% vrb dožívá.

Obr. 66: Zdravotní stav vrby bílé (Salix alba)

VRBA JÍVA (Salix caprea) V rámci mapování významných druhů na lokalitě Soutok, byl rovněž zmapován jeden významný jedinec vrby jívy (Salix caprea), který roste solitérně a má dobrý zdravotní stav. Vrba dosahuje 175 cm v obvodu a 10 m výšky. Z fyziologického hlediska byla zařazena do stádia plné dospělosti. JASAN ÚZKOLISTÝ (Fraxinus angustifolia) Mohutných jedinců jasanu úzkolistého bylo zmapováno 60 stromů, z toho 40 se nachází jako solitérní jedinci. Zbylé exempláře rostou v břehovém porostu – 12 jedinců a 121


sedm dřevin se nachází v porostu. Pouze jeden mohutný jasan úzkolistý se nachází na okraji porostu (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Nejmohutnější zástupce jasanu úzkolistého má 570 cm v obvodu a výšku 25 m (č. 854, Příloha č. 2 - Obr. 67). K poškození koruny došlo u 21% jedinců. Nejčastější byl výskyt suchých větví v koruně (20%). U tří jedinců bylo patrné usychání koruny do 50% a jeden jasan měl ulomený vrchol koruny. K poškození kmene došlo jen u osmi jedinců ze všech zmapovaných jasanů. Jednalo se o výskyt hniloby, prasklin, dutin a dutinek. U 26% dřevin se na kmenech nacházel mech. Poškození mapovaných dřeviny abiotickými činiteli bylo u jasanu úzkolistého velmi malé, pouze větrem u 8% jedinců. Celkový zdravotní stav jasanu úzkolistého se jeví u většiny dřevin, jako výborný bez viditelných poškození (65%). Dalších 24% jedinců jasanů je v dobrém zdravotním stavu, pouze 4,5% dřevin je poškozených. Silně poškozený zdravotní stav je u 2% exemplářů. Ze zmapovaných mohutných dřevin jasanu úzkolistého bylo 3% jedinců odumírajících či odumřelých (Obr. 68).

Obr. 68: Zdravotní stav jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia)

Z hlediska fyziologického stáří patří 88,3% jasanů úzkolistých mezi plně vyvinuté dospělé stromy a 11,7% představují stromy stárnoucí. LÍPA SRDČITÁ (Tilia cordata) Mohutných jedinců lípy srdčité bylo zmapováno 11. Z toho 6 jedinců jsou solitéry, dva se nachází v prostu a tři na okraji porostu (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Nejmohutnějším jedincem je solitér s obvodem 515 cm a výškou 11 m (č. 68), který je již bohužel v poměrně špatném stavu (Příloha č. 2 - Obr. 69). Při hodnocení současného stavu všech zmapovaných lip, bylo zjištěno, že poškození na korunách lip je jen ojedinělé, Pouze v jednom případě byl patrný suchý vršek a u jednoho jedince byl zjištěn výskyt suchých větví. Zbylých 6 dřevin bylo bez prosychání koruny. Poloparazitické jmelí bílé (Viscum album) se nacházelo na dvou mohutných jedincích. Poškození na kmenech lip srdčitých se převážně nevyskytovalo. Jen u jednoho exempláře byla patrná prasklina a hniloba. Poškození abiotickými činiteli se u zmapovaných jedinců lip srdčitých rovněž nevyskytovalo. Podle zjištěné míry a intenzity poškození se jeví celkový zdravotní stav u 38% jedinců jako výborný, bez viditelných poškození. U dalších 13% jedinců je zdravotní stav dobrý, u 37% lip byl zdravotní stav poškozený. Silně poškozený zdravotní stav je patrný u 12% dřevin. Odumírající mohutné lípy srdčité nebyly nalezeny (Obr. 70). 122


Z hlediska fyziologického stáří je většina exemplářů lip srdčitých plně vyvinuté dospělé stromy a 36,6 % představují stromy stárnoucí.

Obr. 70: Zdravotní stav lípy srdčité (Tilia cordata)

LÍPA VELKOLISTÁ (Tilia platyphyllos) Jediný zaevidovaný mohutný exemplář lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s úctyhodným obvodem 762 cm, je solitérně rostoucí exemplář již ve velmi silně poškozeném stavu. Z fyziologického hlediska se jedná o stárnoucí exemplář – torzo (Příloha č. 2 - Obr. 71). TOPOL BÍLÝ

(Populus alba) Významných topolů bílých bylo zmapováno 65 exemplářů. Z toho nejvíce je 40 solitérně rostoucích jedinců, 11 dřevin se nachází v porostu a 14 podél břehového porostu (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Nejmohutnějším jedincem je solitér rostoucí na Pohansku, s 606 cm v obvodu a výškou 32 m (č. 708, Příloha č. 2 - Obr. 72). Z poškození koruny se nejvíce vyskytuje usychání koruny do 25% a to u 9% jedinců z celkového počtu. Usycháním koruny do 50% bylo poškozeno 7% jedinců. K dalšímu poškození koruny patří výskyt ojedinělých uschlých větví v koruně (17%), 9% stromů bylo postiženo výskytem stejnoměrně suchých větví v koruně, a u 10% topolů byl nalezen suchý vršek koruny. Zbývající jedinci měli stále zelenou korunu bez prosychajících větví. Polámané větve v koruně mělo 17% topolů. Z poškození kmene se nejvíce vykytovaly praskliny (10%) a mízní výtok (8,5%). V případě výskytu dutin a dutinek, hniloby či mechorostu se jednalo o poškození ojedinělé. U pěti topolů se na kmenech nacházela dřevokazná houba ohňovec obecný (Phellinus igniarius) a rovněž u jednoho exempláře se po kmeni pohybovali mravenci. Celkový zdravotní stav je u více než poloviny jedinců dobrý (53%), bez viditelných poškození. Další třetina (26%) jedinců je ve výborném zdravotním stavu a 20% dřevin bylo zaznamenáno drobné poškození, ale na jejich životaschopnosti se to neprojevilo. Mohutné topoly se silně poškozeným zdravotním stavem nebyly nalezeny žádné. Odumírajících jedinců bylo zaznamenáno pouze 1% ze všech zmapovaných topolů (Obr. 73). Z hlediska fyziologického stáří patří 69,3% topolů bílých mezi plně vyvinuté dospělé stromy a 30,7% představují stárnoucí topoly.

123


Obr. 73: Zdravotní stav topolu bílého (Populus alba) TOPOL ČERNÝ

(Populus nigra) Mohutných jedinců topolu černého bylo zmapováno 18 stromů a většina roste solitérně. Pouze 5 jedinců topolu černého se nacházejí v porostu a rovněž 5 dřevin v porostu břehovém (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Největší exemplář se nacházel na soutoku Moravy a Dyje a měl v obvodu úctyhodných 750 cm (č. 711, Příloha č. 2 - Obr. 74). Dnes z něj zbylo už jen torzo. Nyní je žijícím největším exemplářem tohoto druhu exemplář s obvodem 490 cm (č. 324). V rámci hodnocení aktuálního stavu se z poškození koruny nejvíce vyskytují polámané větve v koruně vlivem větru (30%). U dvou jedinců je patrné usychání koruny do 25%. Rovněž dva topoly mají ulomený vrchol koruny. K poškození kmene došlo jen u jednoho jedince a bylo to způsobeno výraznou prasklinu na kmeni. Na třech topolech byly patrné výmladky a mechorosty. Zdravotní stav topolů černých je u více než poloviny jedinců dobrý. U dalších 33% jedinců je výborný, bez viditelných poškození. Zdravotní stav 8% dřevin byl poškozen, ale na jejich životaschopnosti se to neprojevilo. Mohutné topoly se silně poškozeným zdravotním stavem nebyly nalezeny a odumírajících jedinců bylo zaznamenáno 8% ze všech zmapovaných topolů (Obr. 75). Z hlediska fyziologického stáří patří 61,1% topolů černých mezi plně vyvinuté dospělé stromy, 33% představují stárnoucí stromy a jeden exemplář je již v závěrečném senescentním stádiu.

Obr. 75: Zdravotní stav topolu černého (Populus nigra)

124

VÝSLEDKY – INVENTARIZACE NA MODELOVÉM ÚZEMÍ OLŠE LEPKAVÁ

(Alnus glutinosa) V rámci podrobné inventarizace bylo zaevidováno 23 stromů olše lepkavé. Z toho 17 exemplářů se nachází podél vodních toků nebo odvodňovacích kanálů a zbývajících 6 jsou solitéry (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Největší exemplář má v obvodu 195 cm a výšku 22 m (č. 367). Při hodnocení současného zdravotního stavu bylo zjištěno, že k usychání koruny nedochází u žádných jedinců. Koruna je stále zelená a nevyskytuje se zde prosychání větví. Další poškození nebyla na nalezených jedincích pozorována. Celkový zdravotní stav je u všech dřevin výborný bez viditelných poškození. Poškozený, silně poškozený či odumírající jedinec nebyl nalezen žádný. Z hlediska fyziologického stáří náleží všechny olše lepkavé k plně vyvinutým dospělým stromům. (Acer campestre) Na zvolené lokalitě bylo zmapováno 25 významných jedinců javoru babyky. Z toho se 10 nachází jako solitérně rostoucí jedinci. V porostu roste 9 exemplářů a v břehovém porostu se nalézá 6 javorů (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6.). Nejmohutnější jedinec byl zaznamenaný na Pohansku a má v obvodu 507 cm (č. 378), bohužel v současnosti je jeho zdravotní stav velmi špatný (Příloha č. 2 - Obr. 76). V rámci hodnocení celkového zdravotního stavu všech jedinců javoru babyky bylo zjištěno, že jen u jednoho zmapovaného exempláře dochází k usychání a to do 25%. Dva javory mají ulomený vrchol koruny. Poměrně často se vyskytovalo poškozené způsobení větrem a to polámané větve v koruně (30%). Na kmeni se u jednoho jedince nachází povrchová hniloba a dutina, jeden javor má dutý kmen a vyskytovaly se na něm plodnice dřevokazné houby lesklokorky pryskyřičnaté (Ganoderma resinaceum). Celkový zdravotní stav je u 47% výborný bez viditelných poranění a u 29% se jedná o zdravotní stav dobrý, což jsou jedinci zdraví, u nichž se poškození vyskytuje ve velmi malé míře. Shodně po 12% je zaznamenán u javorů drobně poškozeným a se silně poškozeným zdravotní stavem. Odumřelý mohutný jedinec nebyl nalezen žádný (Obr. 77). Z hlediska fyziologického stáří patří většina javorů mezi plně vyvinuté dospělé stromy, jen 4 jedinci představují stárnoucí stromy, odumřelý jedinec se zde nenacházel žádný. JAVOR BABYKA

Obr. 77: Zdravotní stav javoru babyky (Acer campestre)

125

VÝSLEDKY – INVENTARIZACE NA MODELOVÉM ÚZEMÍ HABR OBECNÝ (Carpinus

betulus) Zaevidovaných je 21 jedinců habru obecného, z nichž 10 mohutných exemplářů se nachází v porostu, 5 je solitérně rostoucích a shodně po 3 jedincích nalezneme v břehovém porostu a na okraji porostu (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6.). Nejmohutnější jedinec má v obvodu 485 cm a výšku 25 m (č. 433) a nachází se v porostu. Nejvyšší exemplář má v obvodě 378 cm a výšku 35 m (č. 446). U většiny habrů není patrné poškození koruny. Jen jeden jedinec měl ulomený vrchol a u dvou byly patrné polámané větve. Poškození kmene velkou prasklinou se nacházelo rovněž jen u jednoho jedince. Ostatní poškození se u zmapovaných stromů nevyskytovalo. Celkový zdravotní stav je u většiny habrů výborný (33%) nebo dobrý (42%). Jeden jedinec má poškozený zdravotní stav a u dvou habrů je patrné silné poškození. Odumírající jedinec nebyl nalezen žádný. Z hlediska fyziologického stáří patří 77,2% habrů mezi plně vyvinuté dospělé stromy, stárnoucích jedinců je 23,8%. Ve stádiu odumírání se habry na lokalitě nevyskytují. JILM VAZ (Ulmus

laevis) Na sledovaném území bylo zmapováno 53 mohutných jilmů vazů. Většina, to jest 30 jedinců, se nachází v porostu a 12 jilmů je podél vodního toku. Zbývajících 5 jedinců se nachází na okraji porostu a 5 exemplářů jako solitéry. Pouze jeden exemplář je na okraji porostu (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6.). Nejmohutnější jedinec mezi jilmy má v obvodu 582 cm a výšku 25 m (č. 721, Příloha č. 2 - Obr. 78). Z hlediska hodnocení současného stavu má většina exemplářů jen ojediněle poškození koruny. U jednoho jedince se nachází prosychání koruny do 25% s jednotlivými suchými větvemi a jeden jilm má suchou celou korunu. Mezi další poškození patří výskyt hniloby, prasklin, dutin a dutinek (u 20%). Vždy po jednom exempláři se nachází na kmeni rakovinné onemocnění a prohloubeniny. Jeden jilm měl celý kmen zevnitř dutý a na dvou kmenech jilmů byly zaznamenány adventivní výhony (tzv. vlky). Celkový zdravotní stav lze nazvat jako výborný u 23% jedinců. Většinu jilmů jsou zdraví jedinci (33%), u nichž se poškození vyskytuje ve velmi malé míře nebo žádné. U 15% stromů je zdravotní stav poškozený, což znamená výskyt dutin a dutinek, dřevokazného hmyzu či hub v takové míře, že neohrožují jeho životaschopnost. Pouze u třech jedinců již musíme konstatovat silně poškozený zdravotní stav. Jedná se o jedince, kteří jsou již značně napadeni biotickými činiteli, a jejich životaschopnost je omezena. Třetina jilmů (23%) byla zařazena mezi již odumírající či odumřelé dřeviny (Obr. 79). Z hlediska fyziologického stáří patří polovina jilmů vazů mezi plně vyvinuté dospělé stromy, 39,6% představují stárnoucí stromy a 9,4% jilmů jsou již v senescentním stádiu dle READ (2000).

126


Obr. 79: Zdravotní stav jilmu vazu (Ulmus laevis) JÍROVEC MAĎAL

(Aesculus hippocastanum) Celkem bylo nalezeno 53 jírovců a všechny jsou solitérně rostoucí dřeviny (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Nejmohutnějším exemplářem je jírovec s obvodem 327 cm a výškou 28 m (č. 221). Při hodnocení současného stavu bylo u všech patrné, ale v různé míře, prosychání koruny a poškození listů klíněnkou jírovcovou (Cameraria ohridella). U 10% jedinců byl zaznamenán na kmenech výskyt prasklin a jen ojediněle se vyskytovaly dutiny. Na čtyřech dřevinách se nacházela dřevokazná houba troudnatec kopytnatý (Fomes fomentarius). Z abiotických vlivů je na sledovaných jedincích zjevné polámání větví vlivem silného větru. Celkový zdravotní stav je u většiny dřevin výborný (55%). Jen třetina jírovců je v dobrém zdravotním stavu a u 15% je patrné poškození. U jednoho jedince byl stanoven zdravotní stav jako silně poškozený a jeden exemplář již odumírá. HRUŠEŇ (Pyrus x amphigenea) Na zvoleném území bylo rovněž zmapováno 11 exemplářů hrušní. Nejvíce jich bylo nalezeno mezi solitéry (5 ks). V prostu byli nalezeni tři jedinci a dva jedinci na okraji porostu. Jedna hrušeň byla zaznamenána v břehovém porostu (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Nejmohutnější exemplář má v obvodu 303 cm a výšku 15 m (č. 716) a nachází se v porostu. Nejsilnější solitérní jedinec má v obvodu 216 cm a výšku 14 m (č. 303). MADĚRA ET. AL. 2008 však považuje tohoto zástupce za exempláře hrušně plané (Pyrus pyraster). Zdravotní stav zmapovaných dřevin je u všech dobrý s drobným poškozením. Z fyziologického pohledu se jedná o jedince ve stádiu pozdní dospělosti. JABLOŇ (Malus x dasyphylla) Jabloní bylo zaevidováno 5 jedinců. Vždy po dvou jedincích se nacházelo v porostu a na okraji porostu. Jeden exemplář byl zaznamenán také v břehovém porostu, u něho je možno se rovněž přiklonit k označení jabloň lesní (Malus sylvestis), neboť některé rozlišovací znaky odebraných vzorků (květ, plod) tomu naznačovaly ale nedominovaly (ÚRADNÍČEK ET. AL. 2001, HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Nejmohutnější jedinec má v obvodu 224 cm a výšku 13 m (č. 401), jedná se o jedince na okraji porostu na Lánských loukách (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6).

127


Zdravotní stav všech jabloní je výborný bez zjevného poškození, jen u jednoho jedince v porostu byl dobrý zdravotní stav s drobným poraněním. Zaevidovaní jedinci se nacházejí z fyziologického hlediska v plné až pozdní dospělosti. OŘEŠÁK ČERNÝ (Juglans nigra) Zaevidováno bylo 18 zástupců druhu ořešáku, kteří byli vysázeni jako solitéry (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6.). Nejmohutnější exemplář měl obvod 192 cm v prsní výšce (č. 519) a nejvyšší dosahoval 17 m. Zdravotní stav všech ořešáků je výborný bez zjevného poškození. Dle fyziologického stáří se jedná o dřeviny v plné až časné dospělosti. BOROVICE LESNÍ (Pinus sylvestris) Na lokalitě se nachází 6 významných solitérů borovice lesní (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Nejmohutnější zástupce má obvod 247 cm (č. 682) a nejvyšší výšky dosahuje borovice 35 m. Zdravotní stav poloviny zaevidovaných exemplářů je výborný a u druhé poloviny se jeví jako dobrý s drobným poškozením. U tří stromů je poškozena koruna prosycháním ojedinělých větví. Z hlediska fyziologického stáří patří zaevidované borovice mezi plně vyvinuté dospělé stromy. DUB CER (Quercus cerris) Součástí databáze významných a mohutných stromů lokality Soutok jsou dva mohutní jedinci dubu ceru (Quercus cerris) rostoucí v porostu (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6.). Nejmohutnější jedinec dosáhl 315 cm v obvodu (č. 436) a výšky 35 m. Zdravotní stav obou exemplářů je výborný, bez zjevného poškození. Z fyziologického stáří se jedná o jedince v plné až pozdní dospělosti. TOPOL KANADSKÝ (Populus x canadensis) Na sledovaném území se rovněž nacházejí topoly kanadské (Populus x canadensis), nejmohutnější zástupce dosahuje 290 cm v obvodu (č. 326) a výšky 40 m. Topoly se zpravidla nacházejí v porostu (3ks) nebo na okraji porostu (2ks) (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Zdravotní stav je u všech exemplářů hodnocen jako výborný. Z hlediska fyziologického stáří patří tři topoly mezi plně dospělé vyvinuté stromy a dva jsou dokonce ještě ve stadiu časné dospělosti. TOPOL ŠEDÝ (Populus x canescens) Z dalších kříženců vyskytujících se na území Soutok je možno nalézt 6 mohutných exemplářů topolu šedého (Populus x canescens), rostoucích jako solitéry (Příloha č. 4 Mapová příloha č. 6). Největší obvod 295 cm byl zaznamenán u jedince č. 345, nejvyšší výška byla změřena na 35 m. Zdravotní stav topolů je u většiny dobrý s drobným poškozením. Zpravidla se jedná o poškození koruny, kde byly patrné proschlé nebo polámané ojedinělé větve. U dvou topolů je zdravotní stav výborný. Podle fyziologického stáří se jedná o jedince plně dospělé, u dvou topolů je možno hovořit o časné dospělosti.

128


RÉVA VINNÁ (Vitis vinifera) Na závěr hodnocení významných a mohutných dřevin lokality Soutok nesmíme opomenout zástupce révy vinné, kterou zde jako první zaznamenali autoři VICHEREK ET AL (2000). Jedná se zřejmě o zplanělého jedince, kterého MADĚRA, MARTÍNKOVA (2002) považují za subspecii sylvestris. Jedinec je v dobrém zdravotním stavu, jen drobným poškozením (Příloha č. 4 - Mapová příloha č. 6). Kmínek liány dosahuje maximálního obvodu 17 cm a pne se do výšky 12 m. 6.2.6 SOUHRN Terénním průzkumem na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě bylo zmapováno 941 stromů 21 druhů a kříženců, z toho je zastoupen dub letní (Quercus robur) 485 stromy (56%). Ze zmapovaných dřevin je 29% ve výborném zdravotním stavu, bez viditelného poškození. Současně silně poškozených dřevin se na dané lokalitě nachází v 6% a 22% dřevin odumírá. Tento stav je hlavně ovlivněn přítomností 203 odumírajících veteránů dubu letního (Quercus robur). Z hlediska biotopu se nejvíce (53,5%) evidovaných dřevin vyskytuje jako solitérní dřeviny a vysoké procento dřevin je v lesním porostu 28,8%. Zajímavým exemplářem je javor babyka (Acer campestre) s obvodem kmene 507 cm (č. 378), který se řadí k nejmohutnějším javorům v České republice, nebo torzo topolu černého (Populus nigra) s obvodem 750 cm. Mezi nejmohutnější dřeviny lokality patří dub letní (Quercus robur) s obvodem v prsní výšce 806 cm (č. 720), vrba bílá (Salix alba) s obvodem v prsní výši 628 cm a výškou 15 m (č. 279, Pohansko) a jediný exemplář lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s obvodem 762 cm (č. 685). Nejvyšší zastoupení nejmohutnějších jedinců (164 ks) náleží stg Ufrp inf., kde se kromě největšího topolu bílého (Populus alba) s obvodem 606 cm, dále nachází mohutný exemplář jilmu vazu (Ulmus laevis) s 500 cm nebo dub letní (Quercus robur) s 640 cm. Nejmohutnější jedinec se nachází na stg. QFr inf. a jedná se o dub letní (Quercus robur) s obvodem 660 cm. Výstupy z této kapitoly zejména posloužily, jako zdrojová data pro navazující kapitolu 6.3, v rámci které byly hodnoceny růstové vlastnosti dubu letního (Quercus robur), a pro kapitolu 6.4, kde je prezentována metoda trvale udržitelné péče pro mohutné a významné dřeviny (TUP) v krajině.

129

VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY

6.3 CHARAKTERISTIKA ONTOGENETICKÝCH STÁDIÍ, STRUKTURY POPULACE MOHUTNÝCH JEDINCŮ A PREDIKCE JEJÍHO VÝVOJE NA PŘÍKLADU DUBU LETNÍHO (QUERCUS ROBUR L.) 6.3.1 PODROBNÉ HODNOCENÍ DUBU LETNÍHO (QUERCUS ROBUR L.) NA MODELOVÉM ÚZEMÍ Na zvoleném území „Soutok“ je dub letní převládající dřevinou mezi ostatními mohutnými exempláři. Většina dubů letních je však na prahu svého dožití. Celkem během terénního šetření bylo zmapováno 485 jedinců. Z toho nejvíce 233 jedinců se nachází na loukách jako solitér a 183 jedinců v porostu, 39 dubů se nachází v břehovém porostu a jen 30 dřevin je na okraji porostu (Obr. 80).

Obr. 80: Zastoupení dubu letního v jednotlivých biotopech na lokalitě Soutok

Nejmohutnějšími jedinci tohoto druhu jsou solitér s obvodem 806 cm a výškou 32 m (č. 720, Příloha č. 2 - Obr. 81) nebo dub v porostu s obvodem 779 cm a výškou 20 m (č. 802). Nejširší variabilitu ve velikostech obvodů dle biotopu májí solitérně rostoucí jedinci a jedinci rostoucí v porostu, kteří na lokalitě dosahují průměrně 400 cm v obvodu ( ̃). Nižší obvodový rozptyl je u jedinců rostoucích v břehovém a na okraji porostu. Nejnižší průměrný obvod dosahují dřeviny v břehovém porostu ( ̃ = 396 cm) (Obr. 82). Kategoriz. krabicový graf:

Obvod

900

Biotop

Obvod průměr

Sm.odch.

porost

384

155.75

800 700

Obvod (cm)

600 500 400 300 200 100 0 porost

solitér

břehový porost

okraj porostu

Biotop


Obr. 82: Zastoupení dubu letního dle velikostí obvodů ve výčetní výšce

130

solitér

396

163.42

břehový porost

408

145.82

okraj porostu

433

133.21

Vš.skup.

395

159.45


Obvodové rozpětí dubů letních na lokalitě je v rozmezí 200-806 cm. Z pohledu obvodových kategorií náleží nejvíce významných jedinců do kategorie 400-450 cm. Zastoupení obvodových kategorií prezentuje následující graf (Obr. 83). zastoupení Q. robur (%) 100 80 60 40 20 0

Obr. 83: Zastoupení dubů letních dle obvodových kategorií (%)

Výškové rozpětí dubu letních na lokalitě Soutok je v rozmezí 7 – 39 m. Průměrné hodnoty výšek jsou v jednotlivých biotopech vyrovnané ( ̃ = 21 m). Jen solitérní dřeviny mají výšky nižší ( ̃ = 20 m), ale zato je u nich patrný velký výškový rozptyl (σ = 20,3), což je zapříčiněno zahrnutím výšek odumřelých jedinců a torz (Obr. 84). Kategoriz. krabicový graf:

Výška

120

100

Biotop

Výška (m)

80

60

Výška Výška - průměr (m) Sm.odch.

porost

27.6

17.49

solitér

25.6

20.30

břehový porost

28.7

21.99

okraj porostu

22.8

4.64

40

20

0 porost

solitér

břehový porost

okraj porostu

Biotop


Obr. 84: Velikost výšek dubu letního (Quercus robur) dle biotopů na lokalitě Soutok

Zdravotní stav dubů letních na modelovém území není dobry. Většina jedinců (41%) odumírá a pouze u 5% dřevin je zdravotní stav výborný, bez poškození. Silně poškozený zdravotní stav má 10% dřevin, drobné poškození se nachází u 18% jedinců a zdravotní stav,

131


který je ohodnocen, jako dobrý nalezneme u 26% dubů letních, což jsou stromy zdravé jen s drobným poškozením (Obr. 85).

Obr. 85: Zdravotní stav dubu letního (Quercus robur) na lokalitě Soutok

Mezi hlavní indikátory špatného zdravotního stavu patří úplné proschnutí koruny (42,9%) a poškození koruny usycháním do 25%, které bylo patrné u 15 % zmapovaných dubů. Pouze u 7,8% dubů nebylo prosychání koruny zaznamenané U 16,7% dřevin bylo nalezeno prosychání jednotlivých větví, polovina koruny prosychá u 10,7% dubů. Procentuální zastoupení ostatního poškození koruny je znázorněno v grafu (Obr. 86). Na kmeni jsou nejčastěji patrné praskliny na 64% exemplářích, odpadlá borka je u 41,7% a vykotlaný dutý kmen se vyskytuje u 40,2% dřevin. U 38,7% dubů je zaznamenána hniloba (Obr. 87).

Obr. 86: Poškození koruny u dubu letního (Quercus robur) (0 – žádné prosychání koruny, a – usychání koruny do 25 %, b - usychání koruny od 25 % do 50%, c – usychání koruny od 51% do 75 %, d – usychání koruny nad 75%, je – plně suchá koruny)

Obr. 87: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) (0 – žádné poškození, a – praskliny, b – dřevokazné houby, c – hniloba, f – výskyt fytosložky, h – odpadlá borka, i – vykotlaný kmen, j – hmyz, k – dutiny a dutinky, m – ostatní poškození)

Z biotických činitelů se na dubu letním hojně vyskytovaly epifytické lišejníky a mechorosty na 7,2% dřevinách. U 9,4% exemplářů dubu letního se nacházel ochmet evropský (Loranthus europeus). Výskyt dřevokazných hub byl zaznamenán u 6,6% dřevin. Jednalo se o zástupce sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), ohňovec statný (Phellinus robustus), síťovec dubový (Daendalea quercina), trsnatec lupenitý (Grifola frondosa). Působení 132


dřevokazného hmyzu bylo patrné u 80,9% dřevin. Ozdobou u 2% mrtvých torz dubů jsou ptačí hnízda čápa bílého (Ciconia ciconia). Z abiotických činitelů bylo během terénního šetření nejčastěji zaznamenáno zlámané větve silným větrem (100 jedinců) a podemílaní stromů vodním tokem (3 ks). V roce 1994 dokonce prošla územím silná vichřice, která vyvrátila část populace starých dožívajících dubů. Na základě podrobného hodnocení současného stavu každého stromu, bylo možné u všech jedinců stanovit jejich fyziologického stáří. Velmi vysoké procento (43%) dubů letních se na lokalitě nachází ve stádiu odumírání (viz. Obr. 88). Shodný počet dřevin (14%) je ve stádiu pozdního a časného stáří. Poměrně vysokým podílem jsou zde zastoupeny také dřeviny v pozdní dospělosti (18%) a 11% jedinců je ve stádiu plné dospělosti (dle READ 2000).

11% 43%

C 18% 14%

14%

D E F G

Obr. 88: Zastoupení dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří

Z hlediska velikosti obvodů mají největší obvodový rozpětí jedinci v kategorii pozdního stáří (F, 320-800cm) s průměrným obvodem 488 cm ( ̃). Nejvyšší průměrný obvod kmene 495 cm ( ̃) náleží kategorii odumírání (G), jejíž rozpětí činí 300-700 cm v obvodu. Nejnižší obvodový rozsah i průměrnou hodnotu obvodu s 450 cm ( ̃), mají jedinci v kategorii plné dospělosti (D, 400-495 cm). V kategorii časné stáří (E) se nacházejí jedinci s obvody 360-710 cm, s průměrným obvodem 430 cm ( ̃) (Obr. 89a). Největší rozptyl velikostí výšek dřevin je v kategorií plné dospělosti (D, σ = 7,77) a nejnižší variabilita je v kategorii časné stáří (E, σ = 4,76). Dřeviny zde rovněž dorůstající nejvyšších průměrných výšek až 25 m ( ̃). Naopak jedinci nejnižšího průměrného vzrůstu, se dle mediánové hodnoty, vyskytují v poslední kategorii - odumírání (G, ̃ = 23 m). Jedinci v kategorii fyziologického stáří pozdní stáří (F) mají průměrnou výšku 24 m ( ̃ (Obr. 89b).

133


Kategoriz. krabicový graf:

obvod


900

výška

45

800

40

700

35

600 výška

obvod

30

500

25

400

20

300

15

200 D

E

F

G

fyz.stadium


10 D

E

F

G

fyz.stadium

a) b) Obr. 89: Růstové charakteristiky dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří - (a) obvod (cm), (b) výška (m) Tab. 37: Průměrné hodnoty obvodů a výšek dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří Fyz.stádium

Obvod – průměr (cm)r

obvod Sm.odch.

Výška – průměr (m)

výška Sm.odch.

D

446

65,76

23,5

7,77

E

456

89,23

24,3

4,76

F

488

112,81

23,9

5,69

G

501

108,47

22,8

4,89

Hodnocení tloušťkového růstu V roce 1968 (DEJČMÁR 1969) bylo provedeno první rozsáhlé mapování mohutných exemplářů na území Pohanska a okolí. Tehdy bylo označeno 200 dubů letních a zaznamenán jejich obvod. Při opakované inventarizaci významných dřevin na modelovém území v roce 2007, bylo znovunalezenou pouze 90 z těchto jedinců, u kterých bylo zopakované změření obvodů a následně odvozen průměrný roční přírůst na poloměru za uplynulé období (Obr. 90). Z grafu je patrný stálý přírůst, i ve vysokých obvodových kategoriích, který v průměru dělá 0,05 cm za rok. Do obvodové kategorie 500-550 je patrný průměrný přírůst 0,27 – 0,64 cm/rok ( ̅ který následně po obvodovou kategorii 600-650 klesl na 0,09 cm/rok. Měření je zatížené velkou nepřesností opakovaným obvodovým měřením a také nízkým počtem dochovaných jedinců, zejména v posledních obvodových kategoriích. Proto byly k přesnějšímu sledování přírůstu u zvolených 50 exemplářů nainstalovány páskové dendrometry.

134



KAT.OBVOD; Průměry MNČ Současný efekt: F(9, 74)=,40162, p=,93041 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 0.5

KAT.OBVOD

Přírůst - průměr (cm)

přírůst Sm.odch.

300-350

0,091

0,081

350-400

0,027

0,093

400-450

0,063

0,110

450-500

0,054

0,143

500-550

0,064

0,082

550-600

0,040

0,102

600-650

0,030

0,090

650-700

0,075

0,002

700-750

0,080

0,174

750-800

0,171

0,000

0.4

přírůst (cm)

0.3 0.2 0.1 0.0 -0.1 -0.2 300-350

400-450 350-400

500-550 450-500

600-650 550-600

700-750 650-700

750-800

KAT.OBVOD

Obr. 90: Hodnoty průměrného ročního přírůstu na poloměru dle obvodových kategorií

Z následného vyhodnocení ročního přírůstu na poloměru, je možno konstatovat, že průměrné roční přírůsty na poloměru u jednotlivých obvodových kategorií se v letech 20072010 výrazně nelišily. Nejvyšší roční přírůst je zaznamenán u obvodových kategorií 300-350 a 350-400 ( ̅ = 0,216 a 0,172 cm/rok). Následně se pak u vyšších obvodových kategorií přírůst snižuje s různou variabilitou. Přírůsty na poloměru u obvodových kategorií 500–650 je potřeba brát jen informativně, neboť jsou hodnoty odečteny z malého počtu jedinců, což bylo zapříčiněno technickými potížemi instalací páskových dendrometrů na mohutnějších dřevinách. Podstatné je, že přírůst byl přesto podchycen a zaznamenán u těchto mohutných exemplářích, a to od ̅ = -0,001 cm/rok (v roce 2007) až po ̅ 0,329 cm/rok (v roce 2010) (Obr. 91, Tab. 38). Tab. 38: Průměrné hodnoty přírůstu na poloměru v obvodových kategoriích v letech 2007-2010 2007 – průměr (cm)

2007 Sm.odch .

2008 – průměr (cm)

2008 Sm.odch.


2009 Sm.odch.


2010 Sm.odch.

Průměr (cm) 2007 - 2010

Sm. odch. 2007-2010

200-250

0,000

0,000

0,210

0,116

0,214

0,101

0,217

0,098

0,160

0.078

250-300

0,000

0,000

0,185

0,000

0,171

0,000

0,188

0,000

0,136

0,000

300-350

0,212

0,144

0,200

0,084

0,222

0,091

0,230

0,093

0,216

0.103

350-400

0,135

0,126

0,199

0,136

0,184

0,106

0,168

0,104

0,172

0.118

400-450

0,077

0,066

0,140

0,109

0,132

0,093

0,119

0,052

0,117

0.080

450-500

0,118

0,103

0,150

0,064

0,148

0,074

0,168

0,065

0,146

0.076

500-550

0,195

0,000

0,078

0,000

0,137

0,000

0,329

0,000

0,185

0,000

550-600

0,070

0,000

0,060

0,000

0,068

0,000

0,069

0,000

0,067

0,000

600-650

-0,001

0,002

0,053

0,062

0,084

0,040

0,123

0,138

0,065

0.060

Vš.skup.

0,099

0,101

0,156

0,105

0,154

0,092

0,155

0,082

0,141

0.095

obvod. kategorie

135

VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY obvod.kategorie; Průměry MNČ Wilksovo lambda=,36473, F(32, 171,23)=1,6832, p=,01873 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 0.6 0.5 0.4 0.3 0.2 0.1 0.0 -0.1 -0.2 -0.3 200-250

300-350 250-300

400-450 350-400

500-550 450-500

600-650 550-600

obvod.kategorie

R2007 R2008 R2009 R2010

Obr. 91: Průběh průměrného přírůstu na poloměru, dle obvodových kategorií v letech 2007-2010

Dle biotopů Největší průměrný přírůst v letech 2007-2010 mají jedinci dubu letního nacházející se na okraji porostu ( ̅ = 0,14 – 0,20 cm/rok). Solitérně rostoucí jedinci mají roční přírůst v rozmezí 0,057-0,165 cm/rok a jen nepatrně odlišně jsou na tom duby letní rostoucí v porostu 0,098 – 0,147 cm/rok. Nejnižší průměrný přírůst, ale s nejvyšším intervalem spolehlivosti, byl naměřen u zástupců rostoucí v břehovém prostu ( ̅ = 0,05 – 0,07 cm/rok) (viz. Obr. 92, Tab. 39).

typ biotopu; Průměry MNČ

R1*typ biotopu; Průměry MNČ

Wilksovo lambda=,54893, F(12, 135,22)=2,8673, p=,00151

Současný efekt: F(66, 1232)=1,2393, p=,09807

Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti


0.30

5

0.25

4

0.20

3 2

ZP_1

0.15

1

0.10

0 0.05

-1 0.00

-2

-0.05 okraj porostu

porost

soliter

typ biotopu

břehový porost

R2007 -3 IV.2008 VIII.2008 IV.2009 VIII.2009 IV.2010 VIII.2010 R2008 VI.2008 X.2008 VI.2009 X.2009 VI.2010 X.2010 R2009 R2010 R1

a) b) Obr. 92: Průběh průměrného obvodového přírůstu (mm) v jednotlivých biotopech (a) a průběhu pozorování (2007-2010) (b)

136

typ biotopu okraj porostu typ biotopu porost typ biotopu soliter typ biotopu břehový porost


Na grafu (Obr. 92), který zaznamenává průběh celoročního přírůstu dle biotopů v jednotlivých letech výzkumu, je patrné, jak jedinci v břehovém porostu již v průběhu roku znatelně snižovali přírůst v letních měsících. Tab. 39: Průměrné přírůsty na poloměru u dubu letního (Quercus robur) dle biotopů v letech 2007-2010 na lokalitě „Soutok“ 2007 – průměr (cm)

2007 Sm.odch .


2008 Sm.odch.


2009 Sm.odch.


2010 Sm.odch.

Průměr (cm) 2007-2010

Sm.odch. 2007-2010

okraj porostu

0,149

0,118

0,195

0,103

0,201

0,104

0,189

0,078

0,184

0.101

porost

0,098

0,073

0,147

0,133

0,124

0,074

0,139

0,081

0,127

0.090

solitér

0,057

0,097

0,155

0,076

0,157

0,075

0,165

0,078

0,134

0.082

břehový porost Vš.skup.

0,053

0,043

0,071

0,036

0,074

0,024

0,078

0,046

0,069

0.037

0,099

0,101

0,156

0,105

0,154

0,092

0,155

0,082

0,141

0.095

Biotop

Nejvyšší variabilitu naměřených hodnot za období 2007-2010 májí jedinci nacházející se na okraji porostu (σ = 0,101), nejnižší rozptyl hodnot je možno sledovat u dřevin rostoucích břehovém porostu (σ = 0,037). Dle fyziologického stáří Průměrný přírůst na poloměru u jedinců v jednotlivých kategoriích fyziologického stáří se odráží v jejich aktuálním stavu. Proto nejvyšší průměrný přírůst dosahují jedinci v plné dospělosti (D, ̅ = 0,11–0,19 cm/rok). Nejnižšší průměrný roční přírůst je zaznamenán u jedinců v senescentním stádiu (G, ̅ = 0,0 – 0,15 cm/rok) (viz. Obr. 93a, Tab. 40). Tab. 40: Průměrný tloušťkový přírůst na poloměru u dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří v letech 2007-2010 Fyziolog. 2007 – 2007 stáří průměr (cm) Sm.odch.

2008 – 2008 průměr (cm) Sm.odch.


2009 Sm.odch.

2010 průměr (cm)

2010 - Průměr (cm) Sm.odch. 2007-2010

Sm.odch. 2007-2010

D

0,117

0,120

0,197

0,084

0,192

0,075

0,189

0,081

0,174

0.090

E

0,113

0,097

0,156

0,121

0,153

0,105

0,153

0,083

0,144

0.102

F

0,103

0,090

0,129

0,065

0,133

0,048

0,136

0,069

0,125

0.068

G

0,004

0,009

0,057

0,034

0,056

0,038

0,079

0,094

0,049

0.044

Vš.skup.

0,099

0,101

0,156

0,105

0,154

0,092

0,155

0,082

0,141

0.095

Nejvyšší variabilitu naměřených hodnot za období 2007-2010 májí jedinci nacházející se ve stádiu časné stáří (E, σ = 0,102), nejnižší rozptyl hodnot je možno sledovat u dřevin ve fyziologickém stádiu senescence (G, σ = 0,044). Průběh tloušťkového přírůstu, dle jednotlivých fyziologických kategorií v letech 2007 – 2010, je možno sledovat na grafu (Obr. 93b), uvedené hodnoty jsou zde zaznamenány v milimetrech. Z grafu je možno odečíst, že zejména ve fázi G dosahují jedinci i záporných hodnot v přírůstu a velký interval spolehlivosti, což je způsobeno aktuálním stavem sledovaných exemplář.

137

VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY fyz stari; Průměry MNČ Wilksovo lambda=,82253, F(12, 127,29)=,81294, p=,63673

R1*fyz stari; Průměry MNČ


Současný efekt: F(88, 1210)=,64607, p=,99510 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti

0.3

6 5

0.2

4 3

ZP_1

0.1

0.0

2 1 0

-0.1

-1 -2

-0.2 D

E

F

R2007 R2008 R2009 R2010

G

fyz stari

-3 IV.2008 VIII.2008 IV.2009 VIII.2009 IV.2010 VIII.2010 VI.2008 X.2008 VI.2009 X.2009 VI.2010 X.2010

R1 a) b) Obr. 93: Průběh průměrného obvodového přírůstu (mm) dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří (a) a průběhu pozorování v letech 2007-2010 (b)

6.3.2 HODNOCENÍ BIOMETRICKÝCH CHARAKTERISTIK NA VYBRANÝCH EXEMPLÁŘÍCH DUBU LETNÍHO (QUERCUS ROBUR L.) Z ÚZEMÍ CHKO POODŘÍ A DYJSKO-MORAVSKÉ NIVY Biometrické charakteristiky (obvod kmene v prsní výši, výška jedince, rozměry koruny, úhel nasazení hlavních kosterních větví a tloušťkový přírůst) jsou v následujících třech podkapitolách vyhodnoceny a vztaženy k obvodovým kategoriím, k biotopům a fyziologickému stáří. 6.3.2.1 Hodnocení dle obvodových kategorií Vybraných 694 dřevin (604 ze západní části CHKO Poodří, 90 jedinců z lokality Soutok v Dyjsko-moravské nivě), bylo rozděleno do 12 obvodových kategorií (Tab. 41). Tab. 41: Obvodové rozpětí a zastoupení dubů letních (Quercus robur) dle obvodových kategorií OBVOD. KATEGORIE

obvod – průměr (cm)

ks

Sm.odch.

200-250

222

176

14,44

250-300

269

181

13,19

300-350

318

155

14,51

350-400

368

78

13,34

400-450

422

40

13,94

450-500

472

22

16,24

500-550

516

14

13,87

550-600

568

10

14,62

600-650

619

11

20,04

650-700

663

3

6,363

700-750

708

3

7,549

750-800

802

1

0,000

Vš.skup.

311

694

94,10

138

fyz C fyz D fyz E fyz F fyz G

stari stari stari stari stari


Obvodové kategorie byly voleny z důvodu podchycení sledovaných růstových změn v jednotlivých stádiích vývoje. Výška stromů První hodnocenou biometrickou charakteristikou je výška. Variabilita výškového rozptylu od nižších 200-250 k vyšším obvodovým kategoriím 500-550 stoupá (σ = 3,9 – 6,82). Přičemž největší variability dosahují jedinci v obvodové kategorii 450-500 (σ = 8,31). Na základě hodnot mediánu lze prohlásil, že nejvyšší výšky dosahují jedinci v obvodové kategorii 300-350 ( ̃ = 35 m). Naopak ve vyšších obvodových kategoriích (550600) dochází k ostrému snižování celkové výšky dřevin až na hodnotu 20 m ( ̃). U obvodových kategorií 600-650 až 750–800 je patrný opět vzestup, což je způsobeno malým počtem exemplářů a údaje mají nízkou vypovídající hodnotu (Obr. 94). FYZstari; Průměry MNČ Wilksovo lambda=,58766, F(12, 204,01)=3,7833, p=,00003 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 0.6 0.5 0.4 0.3 0.2 0.1 0.0 -0.1 R2007 R2008 R2009 R2010

-0.2 D

E

F

G

FYZstari

Obr. 94: Výškové rozpětí u dubů letních (Quercus robur) dle obvodových kategorií Tab. 42: Hodnoty průměrných výšek dubu letního (Quercus robur) dle obvodových kategorií KAT.OBVOD

výška – průměr (m)

ks

Sm.odch.

Variační koeficient

200-250

33,3

176

4,50

13.5

250-300

33,9

181

3,90

11.5

300-350

33,9

155

4,51

13.3

350-400

32,5

78

6,38

19.6

400-450

29,1

40

6,49

22.3

450-500

26,6

22

8,31

31.2

500-550

24,4

15

6,82

28.0

550-600

21,0

10

2,82

13.4

600-650

25,8

11

3,21

12.4

650-700

27,0

2

2,82

10.4

700-750

30,0

3

3,46

11.5

750-800

23,5

1

0,00

0.0

Vš.skup.

32,6

694

5,48

16.8

139


Koruna dřevin Růstové hodnoty výšek a šířek korun po přiřazení k obvodovým kategoriím, jak je patrné na grafu intervalových odhadů, mají odlišný průběh (Obr. 95). Oproti variabilitě, která průběžně roste v obou případech, přičemž u výšek (průměrná σ = 5,92) je variabilita o něco vyšší než u šířek korun (průměrná σ = 2,80). Nejvyšší rozptyl hodnot u výšek je u obvodové kategorie 450-500 (σ = 7,67), oproti variabilitě šířek korun, kde nejvyšší variabilitu dosahuje obvodová kategorie 550-600 (σ = 6,18) (Tab. 43). KAT.OBVOD; Průměry MNČ Wilksovo lambda=,81736, F(22, 918)=4,4271, p=,00000 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 40 35 30 25 20 15 10 5 300-350 200-250 400-450 500-550 600-650 700-750 250-300 350-400 450-500 550-600 650-700 750-800 výška koruny šířka koruny

KAT.OBVOD

Obr. 95: Velikosti koruny u dubu letního (Quercus robur) v obvodových kategoriích (m) Tab. 43: Hodnoty průměrných výšek a šířek korun u dubů letních (Quercus robur) dle obvodových kategorií Variační Koeficient výšky

šířka koruny – průměr (m)

šířka koruny Sm.odch.

Variační koeficient šířky

6,12

22.0

22,4

2,25

10.0

4,89

17.0

22,5

2,48

11.0

28,6

5,20

18.2

22,8

2,06

9.0

27,6

6,18

22.4

22,7

3,28

14.4

výška koruny výška koruny – průměr (m) - Sm.odch.

OBVOD. KATEGOIRE

ks

200-250

176

27,8

250-300

181

28,8

300-350

155

350-400

78

400-450

40

24,4

6,38

26.1

21,3

2,99

14.0

450-500

22

23,1

7,67

33.2

20,6

2,86

13.9

500-550

115

21,3

6,20

29.1

20,4

4,07

20.0

550-600

10

18,2

3,11

17.1

19,6

6,18

31.5

600-650

11

22,8

3,14

13.8

19,0

5,33

28.1

650-700

2

24,5

2,12

8.7

22,0

2,82

12.8

700-750

3

28,0

3,46

12.4

19,0

1,41

7.4

750-800

1

21,5

0,00

0.0

20,0

0,00

0.0

694

27,6

5,92

21.4

22,3

2,80

12.6

Vš.skup.

Zaznamenané změny ve velikostech výšek koruny rovněž korespondují se změnami popsanými u celkových výšek dřevin. V nižších obvodových kategoriích (200–250 až 300350) dosahují výšky koruny nejvyšších růstových hodnot ( ̃ = 34-35 m). Následně však od 140


obvodové kategorie 350-400 po kategorii 550-600 mediánová hodnota klesá z 33 m na 16 m ( ̃) (Obr. 96a). Růstové hodnoty naměřených šířek korun mají po obvodovou kategorii 600650 pozvolnou klesající tendenci ( ̃ = z 23 m na 17 m) (viz. Obr. 96b). Údaje o velikosti korun (výšky, šířky) z obvodových kategorií 600–800 mají, pro malým počet zaměřených exemplářů, jen informativní hodnotu (Obr. 96). Kategoriz. krabicový graf: šířka koruny

Kategoriz. krabicový graf: výška koruny

32

40

30 35

28 26

30

šířka koruny

výška koruny

24 25

20

22 20 18

15

16 14

10

12 5 200-250 300-350 400-450 500-550 600-650 700-750 250-300 350-400 450-500 550-600 650-700 750-800 KAT.OBVOD


10 200-250 300-350 400-450 500-550 600-650 700-750 250-300 350-400 450-500 550-600 650-700 750-800 KAT.OBVOD

a) b) Obr. 96: Srovnání velikosti výšky (a) a šířky (b) koruny dubu letního (Quercus robur) v obvodových kategoriích (m)

Velikost úhlů nasazení hlavních kosterních větví Další biometrickou veličinou sledovanou u zmapovaných jedinců byly velikosti úhlů nasazení hlavních kosterních větví na kmenech. Jedná se o další, a navíc snadno dostupný údaj o dřevině, jež se v průběhu růstu a posléze i stárnutí mění. Rovněž u této biometrické charakteristiky lze sledovat zvyšující se variabilitu odečtených hodnot úhlů od nejnižších k vyšším obvodovým kategoriím, při čemž nejvyšší rozptyl ve velikostech úhlů dosahuje obvodová kategorie 450-500 (σ = 13,6) (Obr. 97). Dále je zde patrná závislost ve zvyšujících se velikostech naměřených úhlů s rostoucí velikostí obvodů. Hodnoty úhlů se u obvodových kategorií 200-250 až 350-400 pohybují kolem hodnoty mediánu ̃ = 50°. Posléze od obvodové kategorie 400-450 po kategorii 600650 hodnoty úhlů rostou z 55°až na 85° ( ̃). U nejmohutnějších obvodových kategorií (650700 až 750-800) se mediánová hodnota ustálila v rozmezí ̃ = 80-85° (Obr. 97, Tab. 44).

141




uhel

100

90

80

uhel

70

60

50

40

30 200-250 300-350 400-450 500-550 600-650 700-750 250-300 350-400 450-500 550-600 650-700 750-800 KAT .OBVOD


Obr. 97: Rozpětí velikosti úhlu nasazení hlavní kosterních větví v obvodových kategoriích u dubu letního (Quercus robur) Tab. 44: Hodnoty průměrných úhlů nasazení hlavních větví u dubu letního (Quercus robur) dle obvodových kategorií OBVOD. KATEGORIE

uhel průměr

ks

Sm.odch.


200-250

51

176

6,34

12.4

250-300

50

181

6,61

13.2

300-350

51

155

9,00

17.6

350-400

53

78

9,67

18.2

400-450

59

40

12,14

20.6

450-500

66

22

13,69

20.7

500-550

67

15

12,96

19.3

550-600

76

10

7,092

9.3

600-650

80

11

11,40

14.3

650-700

77

2

3,53

4.6

700-750

78

3

2,88

3.7

750-800

85

1

0,00

0.0

Vš.skup.

53

694

10,35

19.5

Hodnocení průměrného přírůstu Hodnocení přírůstu dle obvodových kategorií bylo voleno z důvodu podchycení růstového vývoje u zvolených jedinců, neboť nejsou k dispozici údaje o věku těchto mohutných dřevin. Opakované měření obvodů Z hodnot přírůstu na poloměru získaného z opakovaného měření obvodových rozměrů, lze rozpoznat pozvolný sestupný trend přírůstových hodnot. Obvodové kategorie 200-250 po 350-400 si ještě udržují přírůst ̃ = 0,15 cm/rok, při čemž i variabilita těchto 142


kategorií je velmi vyrovnaná (σ = 0,153-0,160). U následující obvodové kategorie 400-450 je patrný markantnější pokles v přírůstu z 0,09 cm/rok až na 0,03 cm/rok ( ̃) u obvodové kategorie 550-600. Obvodové kategorie nad 600 cm v obvodu jsou sice velmi slabě zastoupené, přesto je zde stále znatelný přírůst okolo mediánové hodnoty ̃ = 0,05 cm/rok (Tab. 45 a Obr. 98). 0.6 0.5 0.4 0.3

přírůst (cm)

0.2 0.1 0.0 -0.1 -0.2 -0.3 -0.4 -0.5 200-250 300-350 400-450 500-550 600-650 700-750 250-300 350-400 450-500 550-600 650-700 750-800 KAT .OBVOD


Obr. 98: Přírůstové rozpětí na poloměru z opakovaného měření obvodů dle obvodových kategorií Tab. 45: Hodnoty průměrného přírůstu na poloměru v obvodových kategoriích a počet jedinců OBVODOVÉ KATEGORIE

přírůst průměr

N

přírůst Sm.odch.

200-250

0,141

176

0,187

250-300

0,117

181

0,160

300-350

0,134

155

0,153

350-400

0,102

78

0,160

400-450

0,082

40

0,114

450-500

0,080

22

0,119

500-550

0,084

15

0,088

550-600

0,040

10

0,102

600-650

0,030

11

0,090

650-700

0,075

2

0,002

700-750

0,080

3

0,174

750-800

0,171

1

0,000

Vš.skup.

0,119

694

0,161

Variabilita zaznamenaných hodnotu všech 12. Obvodových kategorií je velmi vyrovnaná, při čemž nejnižší rozptyl hodnot zaznamenávají obvodové kategorie 500-550 až 750-800 (σ = od 0,0 po 0,10).

143


Páskové dendrometry Přírůsty z páskových dendrometrů byly z technického důvodu sledovány jen u 93 jedinců v obvodovém rozmezí 200–650. Průběh rozptylu naměřených hodnot za celé období 2007-2010 u obvodových kategorií 200-250 až 450-500 je relativně vyrovnaný (σ = 0,453– 0,561), ale podstatně vyšší než u hodnot v obvodových kategoriích 550-600 a výše (Tab. 46). U zjištěných hodnot je možno pozorovat, že nejvyššího přírůstu, opět přepočten na poloměr, dosahují jedinci v nejnižších obvodových kategoriích 200-250 až 300-350 ( ̅ = 0,210-0,264 cm/rok), přičemž nejvyšší průměrný přírůst na poloměru je u obvodové kategorie 300-350 cm a činí 0,26 cm/rok ( ̅ . Nejnižší přírůsty jsou zaznamenány u obvodových kategorií nad 500 cm v obvodu ( ̅ = 0,6 – 0,12 cm/rok) (Obr. 99). Tab. 46: Hodnoty průměrného přírůstu dle poloměru z páskových dendrometrů dle obvodových kategorií OBVODOVÉ Počet KATEGORIE (ks)

2007 průměr

2007 2008 Sm.odc průměr h. 0,159 0,349

2008 Sm.odch.

2009 průměr

2009 Sm.odch.

2010 průměr

2010 Sm.odch.

PRŮMĚR – vše.skup.

Sm.odch.

200-250

9

0,129

0,223

0,212

0,124

0,151

0,176

0,210

0.550

250-300

6

0,067

0,164

0,483

0,251

0,316

0,127

0,031

0,076

0,224

0.561

300-350

11

0,234

0,172

0,421

0,232

0,316

0,121

0,083

0,127

0,264

0.557

350-400

21

0,176

0,165

0,325

0,214

0,198

0,128

0,088

0,113

0,197

0.535

400-450

27

0,108

0,120

0,200

0,176

0,163

0,141

0,102

0,065

0,143

0.453

450-500

14

0,160

0,147

0,229

0,214

0,201

0,154

0,144

0,085

0,184

0.536

500-550

2

0,128

0,094

0,098

0,028

0,113

0,033

0,164

0,232

0,126

0.213

550-600

1

0,070

0,000

0,060

0,000

0,068

0,000

0,069

0,000

0,067

0.000

600-650

2

-0,002

0,002

0,053

0,062

0,084

0,040

0,123

0,138

0,064

0.139

Vš.skup.

93

0,143

0,150

0,284

0,222

0,206

0,141

0,104

0,107

0,184

0.540

obvod.kategorie; Průměry MNČ Wilksovo lambda=,54212, F(32, 300,31)=1,6949, p=,01324 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 0.8 0.6 0.4 0.2 0.0 -0.2 -0.4 -0.6 200-250

300-350 250-300

400-450 350-400

500-550 450-500

obvod.kategorie

600-650 550-600

R2007 R2008 R2009 R2010

Obr. 99: Hodnocení průměrného přírůstu na poloměru z páskových dendrometrů dle obvodových kategorií

144


6.3.2.2 Hodnocení dle biotopů Dalším hodnotícím kritériem biometrických parametrů byl vliv stanoviště, na základě kterého byli všichni zástupci dubů letních zařazeni do 4 biotopů. Největší zastoupení mají jedinci v kategorii porost (242 ks) s obvodovým zastoupením 200-706 cm, v biotopu břehový porost se nachází 197 dřevin s obvody 200-500 cm a na okraji porostu se nachází 146 dřevin s 200-690 cm v obvodu. Nejméně jedinců je mezi solitérami, 109 exemplářů, jejichž obvodové rozpětí je v rozmezí 200-800 cm (Tab. 47, Obr. 100). Obr. 100: Obvodové rozpětí dubů letních (Quercus robur) dle biotopů Kategoriz. krabicový graf:

obvod

900

800

700

obvod

600

500

400

300

200

100

břehový porost

solitér

okraj porostu

porost

Typ biotopů


Obr. 100: Obvodové rozpětí dubů letních (Quercus robur) dle biotopů Tab. 47: Hodnoty průměrných obvodů a zastoupení dubů letních (Quercus robur) dle biotopů Biotop

obvod – průměr (cm)

ks

obvod Sm.odch.

břehový porost

295

197

63,59

okraj porostu

325

146

82,60

solitér

387

109

136,8

porost

285

242

80,35

Vš.skup.

311

694

94,10

Výška dřevin Z hodnocení uvedených rozptylů změřených výšek od 694 jedinců vyplývá, že nejvyšší variabilitu mají solitérně rostoucí dřeviny (σ = 7,35), naopak nejnižší variability dosahují jedinci v břehovém porostu (σ = 4,5) (Tab. 48).

145

VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY Tab. 48: Hodnoty průměrných výšek dubu letního (Quercus robur) dle biotopů Biotop

výška průměr (m)

výška Sm.odch.


břehový porost

32,9

4,50

13.7

okraj porostu

33,4

5,08

15.2

solitér

27,8

7,35

26.4

porost

33,8

4,61

13.6

Vš.skup.

32,5

5,58

17.2

Na základě hodnoty mediánu bylo zjištěné, že nejvyšší výšky dorůstají jedinci v břehovém a na okraji porostu ( ̃ = 30 m). Nejnižší výšky jsou zaznamenány u solitérně rostoucích jedinců ( ̃ = 24 m). Dřeviny v porostu dosahují průměrně 29 m ( ̃) (Obr. 101). Kategoriz. krabicový graf: výška koruny 40

35

výška koruny

30

25

20

15

10

5

břehový porost

solitér

okraj porostu Typ biotopů

porost


Obr. 101: Výškové rozpětí dubů letních (Quercus robur) dle biotopů

Koruna dřevin Průběh růstu korun u zmapovaných exemplářů dle biotopů znázorňuje přehledně graf intervalových odhadů (Obr. 102), kde je patrný vyrovnaný růst šířek korun u všech biotopů a ostrý propad hodnot u výšek koruny biotopu – solitéry. Rozptyl naměřených růstových hodnot u výšek korun je velmi vyrovnaný u většiny biotopů. Jen nepatrně se vylišují s vyšší variabilitou solitérně rostoucí jedinci (σ = 6,51). Nejnižší rozptyl šířkových hodnot vykazují exempláře rostoucí v břehovém porostu (σ = 5,06) (Tab. 48).

146


T yp biotopů; Průměry MNČ Wilksovo lambda=,84773, F(6, 934)=13,404, p=,00000 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19

břehový porost

solitér okraj porostu

porost

T yp biotopů

výška koruny šířka koruny

Obr. 102: Srovnání průměrné šířky a výšky koruny u dubů letních (Quercus robur) dle biotopů

U variability šířek korun dosahuje nejvyšší hodnoty opět solitérně rostoucí jedinci (σ = 4,50 m). Nejnižší hodnotu variability zaznamenaných šířek koruny je u jedinců rostoucích na okraji porostu (σ = 1,52 m) (Tab. 49). Tab. 49: Hodnoty průměrné šířky a výšky koruny u dubů letních (Quercus robur) podle biotopů Biotop

ks

výška výška koruny – Sm.odch. průměr (m)

Variační Koeficient -výška

šířka koruny – průměr (m)

šířka Sm.odch.

Variační koeficient -šířka

břehový porost 197

28,8

5,06

17.6

22,5

2,12

9.4

okraj porostu

146

28,4

5,42

19.1

22,0

1,52

6.9

solitér

109

23,1

6,51

28.2

22,4

4,50

20.1

porost

242

27,9

5,87

21.0

21,4

3,74

17.5

Vš.skup.

694

27,5

5,96

21.7

22,3

2,80

12.6

Největších rozměrů výšek korun, dle graficky znázorněné hodnoty mediánu, dorůstají jedinci v břehových a v okrajových porostech ( ̃ = 30 m), naopak nejnižší hodnoty jsou u solitérně rostoucích jedinců ( ̃ = 24 m). Hodnota největších naměřených šířek je u solitérních jedinců ( ̃ = 25 m) a nejnižší hodnoty šířek, je dle předpokladu u jedinců rostoucích v porostu ( ̃ = 21 m) (Obr. 103).

147


Kategoriz. krabicový graf: šířka koruny


32

40

30

35

28 26

30

šířka koruny

25

20

22 20 18

15

16 14

10 12

5

břehový porost

solitér

okraj porostu

porost

Typ biotopů


10

břehový porost

okraj porostu

solitér

porost

Typ biotopů

a) b) Obr. 103: Rozpětí šířky a výšky koruny u dubů letních (Quercus robur) podle biotopů

Úhly nasazení kosterních větví Po vyhodnocení dat, dosahují naprosto nejvyšší variabilitu hodnot velikostí úhlů u dřevin rostoucích solitérně (σ = 15,3) a nejnižší rozptyl sledovaných úhlů je u jedinců rostoucích podél toků (σ = 6,71) (Obr. 104, Tab. 50). Kategoriz. krabicový graf:

uhel

100

90

80

70

uhel

výška koruny

24

60

50

40

30

břehový porost

okraj porostu Typ biotopů

solitér

porost


Obr. 104: Rozpětí velikosti úhlů nasazení koruny u dubů letních (Quercus robur) dle biotopů

148


VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY Tab. 50: Hodnoty průměrných úhlů nasazení koruny dubu letního (Quercus robur) dle typu biotopů Variační koeficient

uhel průměr

Sm.odch.

břehový porost

51

6,71

13.16

okraj porostu

53

10,8

20.38

solitér

61

15,3

25.08

porost

52

9,16

17.62

Vš.skup.

53

10,7

20.19

Biotop

Biotopem, kde vykazují dřeviny nejvyšší úhel odklonu kosterních větví od kmene stromů, jsou solitéry ( ̃ = 59°), zbývající biotopy vykazují shodně dle hodnoty mediána, průměrnou hodnotu velikosti úhlu 50° ( ̃). Hodnocení průměrného přírůstu u dřevin Druhým kritériem, ke kterému byly vztaženy naměřené přírůsty, byl vliv stanoviště. Dřeviny byly opět zařazené do čtyř biotopů – solitér, porost, břehový porost, okrajový porost. Opakované měření obvodů První rozsáhlou skupinou je opět 694 jedinců, u kterých bylo provedeno opakované měření obvodů. Rozptyl přírůstů je u všech kategorií velmi vyrovnaný, proto jen nepatrně se jeví nejvyšší variabilita odečtených hodnot u dřevin rostoucích v porostu (σ = 0,177) (Tab. 51). Tab. 51: Hodnoty průměrného přírůstu na poloměru dle biotopů (cm/rok)

0.6 0.5 0.4

Typ biotopů

přírůst (cm)

0.3

N

Přírůst průměr

Sm.odch.

0.2

břehový porost 197

0,118

0,151

0.1

okraj porostu

146

0,121

0,146

solitér

109

0,094

0,156

porost

240

0,127

0,177

Vš.skup.

694

0,118

0,160

0.0 -0.1 -0.2 -0.3 -0.4 -0.5

břehový porost

okraj porostu

solitér

porost

Typ biotopů


Obr. 105: Rozpětí průměrných přírůstu z opakovaného měření obvodů dle biotopů

Nejvyšší průměrný přírůst je zaznamenán u exemplářů rostoucích v porostu a na okraji porostu ( ̃ = 0,15 cm/rok). Nejnižšího přírůstu dosahují jedinci rostoucí solitérně ( ̃ = 0,09 cm/rok) (Obr. 105). 149


Páskové dendrometry Nejvyšší variability průměrného přírůstu na poloměru dorůstají solitérně rostoucí jedinci (σ = 0,552), oproti jedincům v břehovém porostu, kde je rozptyl odečtených hodnot nejnižší (σ = 0,373) (Tab. 52). Tab. 52: Hodnoty průměrného přírůstu na poloměr z páskových dendrometrů dle biotopů Počet (ks)

2007 průměr

2007 Sm.odch.

2008 průměr

2008 Sm.odch.

2009 průměr

2009 Sm.odch.

2010 – průměr

2010 Sm.odch.

okraj porostu porost

31

0,165

0,157

0,297

0,201

0,234

0,147

0,128

0,110

0,206

0.533

19

0,134

0,142

0,219

0,243

0,131

0,087

0,140

0,124

0,156

0.503

soliter

32

0,145

0,164

0,360

0,222

0,256

0,141

0,077

0,099

0,210

0.552

břehový porost Vš.skup.

11

0,092

0,095

0,140

0,156

0,110

0,109

0,056

0,053

0,100

0.373

93

0,143

0,150

0,284

0,222

0,206

0,141

0,104

0,107

0,184

0.540

Biotop

PRŮMĚR – vše skup. Sm.odch.

Z vyhodnocených přírůstových údajů z páskových dendrometrů je patrné, že nejvyššího přírůstu dosahují solitérně rostoucí jedinci ( ̅ 0,21 cm/rok). Nejnižší průměrné hodnoty přírůstu jsou zaznamenány u jedinců rostoucích podél vodních toků ( ̅ 0,10 cm/rok) (viz. Tab. 52 a Obr. 106). TY Pbiotopu; Průměry MNČ Wilksov o lambda=,69408, F(12, 227,83)=2,8099, p=,00132 Vertikální sloupce označují 0,95 interv aly spolehliv osti 0,5

0,4

0,3

0,2

0,1

0,0

-0,1 okraj porostu

porost

soliter

břehov ý porost

TY Pbiotopu

R2007 R2008 R2009 R2010

Obr. 106: Hodnocení průměrného přírůstu na poloměru z páskových dendrometrů dle biotopů

6.3.2.3 Hodnocení dle fyziologického stáří Posledním kritériem, dle kterého byly posuzované biometrické hodnoty v korunové části dřeviny, je hodnocení dle fyziologického stáří (READ 2000). Předpokládaná závislost, mezi změnou růstových charakteristik a aktuálním stavem, je zde podložená růstovými hodnotami, zachycených zejména u stárnoucích dřevin v posledních stadiích fyziologického stáří. Dřeviny byly rozděleny dle READ (2000) do čtyř kategorií (D – plná dospělost, E – časné stáří, F – pozdní stáří, G – senescence).

150


Z hlediska velikosti obvodů mají největší obvodové rozpětí jedinci v kategorii pozdní stáří (F, 220-800cm) s průměrným obvodem 454 cm ( ̃). Nejvyšší počet jedinců s největšími obvody se nachází v poslední kategorii odumírání (G, 395 – 600), kde dosahuje dřeviny v průměru 480 cm ( ̃) v obvodu. Nejnižší rozptyl i průměrnou hodnotu obvodu s 281 cm ( ̃), mají jedinci v kategorii plné dospělosti (D, 200-540 cm). V kategorii časné stáří (E) se nacházejí dřeviny s obvodovým rozptylem 200-710 cm (Obr. 107 a Tab. 53). Tab. 53: Hodnoty průměrných obvodů dle kategorií fyziologického stáří obvod – průměr (cm)

ks

Sm.odch.

D

281

439

58,26

E

322

176

85,83

F

454

39

129,5

G

479

40

119,9

Vš.skup.

311

694

94,10

Fyz.stadium


obvod

900

800

700

obvod

600

500

400

300

200

100 D

E

F fyz.stadium

G


Obr. 107: Obvodové rozpětí dubů letních (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří

Výška dřevin Ve většině kategorií fyziologického stáří jsou evidování nejvyšší jedinci nalezení na modelových lokalitách a to s maximální výškou 40 m. Největší rozptyl velikostí výšek dřevin je v kategorii pozdního stáří (F, σ = 6,67) a nejnižší variabilita je v kategorií plné dospělosti (D, σ = 4,04). Dřeviny dorůstající nejvyšších výšek až 35 m ( ̅ ), náleží do kategorie plná dospělost (D). Naopak jedinci nejnižšího vzrůstu, se dle mediánové hodnoty, vyskytují v poslední kategorii odumírání (G, ̃ = 23 m) (Tab. 54, Obr. 108).

151



Tab. 54: Hodnoty průměrných výšek podle kategorií fyziologického stáří

výška

45

40

Fyz.stadium 35

výška – Variační ks Sm.odch. průměr (m) koeficient

D

34,1

439

4,04

11.85

E

32,2

176

5,43

16.86

F

25,5

39

6,67

26.16

G

23,4

40

5,35

22.86

Vš.skup.

32,5

694

5,58

17.17

výška

30

25

20

15 Medián 25%-75% Min-Max Odlehlé Extrémy

10 D

E

F

G

fyz.stadium

Obr. 108: Výškové rozpětí dubů letních (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří

Koruna dřevin Rozměry koruny u hodnocených exemplářů vykazují, dle zařazení v kategoriích fyziologického stáří, sestupnou tendenci. Nejnižší rozptyl hodnot se nachází u šířky (σ = 2,36) i u výšky (σ = 5,43) v kategorii D (pozdní dospělost). Kategorie s nejvyšší variabilitou, je dle hodnot výšek korun, kategorie pozdní stáří (F, σ = 6,26) a nejvyšší rozptyl hodnot šířek koruny připadne kategorii odumírání (G, σ = 4,19). Nejvyšší výšky koruny se nachází u kategorie plné dospělosti (D, ̃ = 30 m). Následně je patrná sestupná tendence napříč kategoriemi, až k nejnižší hodnotě výšek, která připadne kategorie odumírání (G, ̃ = 20 m). Kategorií s největší hodnotou šířky koruny je kategorie E (časné stáří, ̃ = 23 m). Nejnižší průměrná hodnota šířky koruny připadne na kategorie F (pozdní stáří) a G (odumírána), obě shodně dosahují šířku koruny 20 m ( ̃) (Obr. 109, Tab. 55). Tab. 55: Hodnoty průměrné výšky a šířky koruny dubu letního (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří výška koruny – výška koruny průměr (m) Sm.odch.


šířka koruny šířka koruny – průměr (m) Sm.odch.


Fyz.stadium

ks

D

439

28,6

5,43

18.99

22,5

2,36

10.49

E

176

27,4

5,55

20.26

22,9

2,52

11.00

F

36

22,2

6,26

28.20

19,8

3,66

18.48

43

20,5

5,46

26.63

19,5

4,19

21.49

694

27,5

5,96

21.67

22,3

2,80

12.56

G Vš.skup.

152



Kategoriz. krabicový graf: šířka koruny

40

32 30

35 28

30

26

šířka koruny

výška koruny

24

25

20

22 20 18

15

16 14

10 12


5 D

E

F

G

fyz.stadium

10 D

E

F

G

fyz.stadium

a) b) Obr. 109: Rozpětí výšky (a) a šířky (b) koruny u dubů letních (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří

Úhly nasazení kosterních větví Rozptyl naměřených úhlů v jednotlivých kategoriích fyziologického stáří má vzestupný směr. Nejvyšší variabilita hodnot je u kategorie F (pozdní stáří, σ = 7,57) a nejnižší rozptyl hodnot je možno nalézt u kategorie pozdní dospělost (D, σ = 4,58) (Tab. 56). Nejnižší hodnoty úhlů nasazení hlavních kosterních větví jsou u kategorie plné dospělosti (D) s hodnotou 50° ( ̃) a nejvyšší hodnoty úhlů dosahují exempláře v závěrečné kategorii senescence (G, ̃ = 85°) (Obr. 110). Kategoriz. krabicový graf:

uhel

Tab. 56: Hodnoty průměrných úhlů dubu letního (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří

100

90

uhel

70

60

uhel průměr

ks

Sm.odch.

D

49

439

4,58

9.35

E

54

176

6,73

12.46

F

73

39

7,57

10.37

G

82

40

5,71

6.96

53

694

10,7

20.19

Vš.skup.

50

40 Medián 25%-75% Min-Max Odlehlé Extrémy

30 D

E

F

G

fyz.stadium

Obr. 110: Rozpětí velikosti úhlů nasazení koruny u dubů letních (Quercus robur) dle fyziologického stáří

153


Fyz.stadium 80



Hodnocení průměrného přírůstu na poloměr dle stádií fyziologického stáří Posledním třetím kritériem, ke kterému byly vztaženy naměřené přírůsty, bylo porovnání odečtených hodnot s aktuálním stavem, reprezentované označením fyziologického stáří (D – G, READ 2000). Opakované měření obvodů Také zde byl nejprve vyhodnocen přírůst získaný z opakovaného měření obvodů u 694 jedinců. Početní zastoupení dubů v jednotlivých kategoriích prezentuje následující tabulka (Tab. 56). Rozptyl přírůstů byl největší u jedinců z kategorie pozdní dospělost (D, σ = 0,166), naopak nejnižší rozptyl naměřených hodnot připadne kategorii odumírání (G, σ = 0,086). Nejvyšší průměrný přírůst na poloměru je naměřen u zástupců kategorie plná dospělost (D) a současně i v kategorii časné stáří (E), o velikosti 0,13 cm/rok ( ̃). Nejnižší přírůst na poloměr vykazují jedinci z kategorie odumírání (G), jehož hodnota je velmi blízká nule, až se může jevit jako záporná ( ̃) (viz. Tab. 57, Obr. 111). Minimální hodnoty u všech čtyř kategorií se nacházejí v záporných hodnotách přírůstu na poloměru, což je způsobeno tím, že velikosti přírůstu byly již tak malé, že je páskové dendrometry nedokázal zaznamenat (Obr. 111). Tab. 57: Hodnoty průměrného přírůstu dubu letního (Quercus robur) dle kategorií fyziologického stáří

0.6 0.5 0.4 0.3

Fyz.stadium

přírůst (cm)

0.2

Počet přírůst - průměr Sm.odch. (ks)

D

439

0,131

0,166

0.1

E

176

0,129

0,154

0.0

F

36

0,060

0,099

G

43

-0,00

0,086

694

0,118

0,160

-0.1

Vš.skup. -0.2 -0.3 -0.4 Medián 25%-75% Min-Max Odlehlé Extrémy

-0.5 D

E

F

G

fyz.stadium

Obr. 111: Hodnocení průměrného přírůstu na poloměr z opakovaného měření obvodů podle kategorií fyziologického stáří

Páskové dendrometry Také jedinci, na kterých byly umístěny páskové dendrometry, byli zařazeni do kategorií fyziologického stáři. Nejvyšší rozptyl odečtených hodnot průměrného přírůstu za celé sledované období 2007-2010 je u kategorie pozdní dospělost (D, σ = 0,584), naopak nejnižší variabilitu naměřených hodnot vykazuje stádium odumírání (G, σ = 0,105). Nejvyššího průměrného přírůstu na poloměru dosahují jedinci v kategorii plná dospělost (D, ̅ = 0,23 cm/rok). Naopak stabilní každoroční přírůst, ale velmi nízkých hodnot,

154


dosahují jedinci v poslední kategorii odumírání (G, ̅ = 0,049 cm/rok) (viz. Tab. 58 a Obr. 112). Tab. 58: Hodnoty průměrného přírůstu na poloměr dubu letního (Quercus robur) z páskových dendrometrů podle kategorií fyziologického stáří FYZIOLOG. Počet 2007 2007 STADIA (ks) průměr Sm.odch.

2008 průměr

2008 Sm.odch.

2009 průměr

2009 Sm.odch.

2010 průměr

2010 Sm.odch.

PRŮMĚR – Sm. vse skup. odch.

D

31

0,199

0,180

0,399

0,221

0,260

0,152

0,082

0,123

0,237

0.584

E

34

0,113

0,099

0,158

0,117

0,159

0,113

0,139

0,090

0,142

0.352

F

6

0,103

0,090

0,129

0,065

0,133

0,048

0,136

0,069

0,125

0.220

G

4

0,004

0,009

0,057

0,034

0,056

0,038

0,079

0,094

0,049

0.105

Vš.skup.

93

0,148

0,150

0,266

0,213

0,200

0,141

0,109

0,108

0,184

0.531

FYZstari; Průměry MNČ Wilksovo lambda=,58766, F(12, 204,01)=3,7833, p=,00003 Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 0.6 0.5 0.4 0.3 0.2 0.1 0.0 -0.1 R2007 R2008 R2009 R2010

-0.2 D

E

F

G

FYZstari

Obr. 112: Hodnocení průměrného přírůstu na poloměr z páskových dendrometrů dle kategorií fyziologického stáří v letech 2007-2010

6.3.3 ETAPY

STÁRNUTÍ

U

DUBU

LETNÍHO

(QUERCUS CHARAKTERISTIKA STÁDIÍ FYZIOLOGICKÉHO STÁŘÍ (D,E,F,G)

ROBUR

L.)

A

PODROBNÁ

6.3.3.1 Etapy stárnutí dubu letního (Quercus robur L.) Na základě zhodnocení dostupných biometrických charakteristik vztažených k obvodovým kategoriím, byly vylišeny 3 etapy stárnutí s následujícími charakteristikami. Jako srovnávací ukazatelé byly použity průměrné hodnoty ( ̅) s variačními koeficienty (v(x)) biometrických dat (Tab. 59, 60).

155

VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY Tab. 59. Biometrické ukazatelé a variační koeficienty obvodových kategorií

Tab. 60: Hodnoty průměrných přírůstů na poloměru (cm/rok) dle obvodových kategorií

Porovnáním biometrických charakteristik na základě variačních koeficientů (v(x)), zde byla pozorována jistá souvislost (Obr. 113). Pouze hodnoty (v(x)) u šířek korun reagují na proces stárnutí opožděně. Proto z průběhu ostatních křivek bylo již možno vyjít při návrhu rozpětí etap stárnutí, které byly zpřesněny s ohledem na průměrné hodnoty (̅) stanovené pro jednotlivé obvodové kategorie (Tab. 59. 60).

Obr. 113: Srovnání variačních koeficientů biometrických charakteristik

156


Výsledné etapy: 0. etapa – Jedná se o jedince v obvodové kategorii 0-200, kteří nebyli předmětem výzkumu. 1. etapa – Do první etapu stárnutí byli zařazeni jedinci s obvodovým rozpětím 200 – 350 cm, kteří zpravidla dorůstají 33 - 35 m. Rozpětí koruny má průměrně 22 - 23 m šířky a 27 - 28 m výšky. Úhel nasazení kosterních větví je v rozmezí 50-51°. Velikost průměrného přírůstu 0,13 – 0,23 cm/rok (̅). Přechodovou etapou byla zvolena obvodová kategorie s 350-400 (mnohdy již od 300 cm v obvodu), kde dochází k markantnějším změnám v architektuře koruny. Výška dřevin je 33 m, rozměry koruny dosahují 28 m výšky na 23 m šířky, a úhel nasazení kosterních větví je 53°. Současně zde byl zaznamenán největší průměrný tloušťkový přírůst na poloměru – 0,10 – 0,20 cm/rok (̅). 2. etapa – Do této etapy náleží jedinci z obvodového rozpětí 350 – 550 cm v obvodu, jejíž výška má rozpětí 25 – 33 m. Koruna dorůstá 22 – 27 m výšky a 21 – 23 m šířky. Úhel nasazení hlavních kosterních větví je od 55 – 70°. Průměrný tloušťkový přírůst zde zařazených jedinců, je v rozmezí 0,08 – 0,16 cm /rok (̅). Druhou přechodovou etapou byla zvolena obvodová kategorie s 550-600, kde dochází rovněž k zřetelnějším změnám v architektuře koruny. Výška dřevin je 21 m, rozměry koruny dosahují 18 m výšky na 19 m šířky, a úhel nasazení kosterních větví je 70-75°. Tloušťkový přírůst na poloměru činí 0,04 – 0,06 cm/rok (̅). 3. etapa – V poslední etapě se nacházejí jedinci s obvodem 600 cm a vyšší. Výška jedinců i rozměry koruny jsou zpravidla závislé na zdravotním stavu, zjištěné hodnoty dosahovali vysoké variability (viz. Tab. 59). Úhel nasazení kosterních větví je od 75°. Průměrný přírůst již je velmi nízký a nepravidelný, od 0,03 – 0,1 cm/rok (̅). Z výše uvedeného popisu jednotlivých etap stárnutí zachycených na různých biometrických ukazatelích, bylo možné sestavit souhrnný graf prezentující tyto etapy (Obr. 114, 115).

157


Obr. 114: Schéma etap stárnutí na základě zaznamenaných biometrických údajů

Obr. 115: Schéma stárnutí na základě průměrných přírůstu dle obvodových kategorií

6.3.3.2 Podrobná charakteristika fyziologických stádií D = pozdní dospělost je první stádium, u kterého se začínají projevovat okrajově prvky stárnutí. Zpravidla se jedná o jedince s obvodovými rozměry do 300 cm. Jedinci dosahují nejvyššího výškového vzrůstu, který je pro dub kvantifikován od 32 m výše, a také koruna dosahuje nejmohutnějších rozměrů. Šířka koruny dorůstá v rozmezí 22 - 23 m a výškově se pohybuje v intervalu 26 – 32 m. Dále je pro toto stádium charakteristický úhel nasazení hlavních kosterních větví ke kmeni, který je v rozmezí 45 – 50°. Velikost průměrného ročního tloušťkového přírůstu na poloměru činí 0,23 cm/rok. Změny růstových charakteristik vlivem stanovištních podmínek je možno sledovat v následující tabulce (Tab. 61, Obr. 116).

158


0.35

0.30

přírůst (cm/rok)

0.25

0.20

0.15

0.10

0.05

0.00

-0.05

břehový porost

solitér

okraj porostu

Průměr Průměr±2*SmCh Průměr±0.95*SmOdch

porost

Biotop

Obr. 116: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopů pro stádium D Tab. 61: Růstových charakteristik dle biotopů ve stádiu pozdní dospělosti Biotop

Prům. přír. (cm)

Obvod (cm)

Výška (m)

Úhel

Šířka koruny Výška koruny (m) (m)

břehový porost

0,11

250-320

31-36

45-50

21

26-33

okraj porostu

0,12

260-340

33-37

45-50

21

28-33

solitér

0,15

210-340

31-36

45-50

25

24-31

porost

0,14

210-290

31-37

45-50

20

25-33

Obr. 117: Rozsah poškození koruny dubu letního (Quercus robur) u stádia D (ROZSAH - 0 – žádné prosychání koruny, a – usychání koruny do 25%, b - usychání koruny od 25% do 50%, c – usychání koruny od 51% do 75%, d – usychání koruny nad 75%, e – plně suchá koruny, VÝSKYT – 1 – prosychání od vrcholu, 2 – prosychání stejnoměrné, 3 – koruna zelená, 4 – jednotlivé suché větve, 5 – vrcholek suchý, 6 – třetina koruny suchá, 7 – polovina koruny suchá, 8 – značná část koruny suchá, 9 – celá koruna suchá)

159


Na dřevinách ve stádiu pozdní dospělosti se projevuje jen ojediněle poškození prosycháním koruny do 25% (12,7%) a prosychání koruny do 50% (12,5%) na jednotlivých větvích. U většiny jedinců žádné poškození není patrné (74,8%), koruna je zelená. Procentuální zastoupení poškození koruny naleznete v grafu (Obr. 117). Na kmeni je nejčastěji patrná odpadlá borka (12%) a začínají se vyskytovat dutiny (10%). Ostatní poškození kmene je jen ojedinělé (do 5%), například působení abiotických činitelů, jako podemílaní stromů vodním tokem a poškození silným větrem (viz. Obr. 118).

Obr. 118: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) u stádia D (0 – žádné poškození, a – praskliny, b – dřevokazné houby, c – hniloba, f – výskyt fytosložky, h – odpadlá borka, i – vykotlaný kmen, j – hmyz, k – dutiny a dutinky, m – ostatní poškození)

E= časné stáří je stádium, kdy se již prvky stárnutí začínají více projevovat. Zahrnutí jsou zde jedinci s obvodovými rozměry 250 – 410 cm. Dochází k redukci koruny, kdy se zpravidla snižuje její výška na 24-32 m, což se projevuje také ve snižování celkové velikosti jedinců (30-35 m). Šířka koruny se udržuje v intervalu 22-23 m. Nasazení hlavních kosterních větví od kmene se pohybuje v rozmezí 50 – 60°. Dochází k redukci ročního tloušťkového přírůstu, který činí v průměru na poloměru 0,14 cm/rok. 0.5

0.4

přírůst (cm/rok)

0.3

0.2

0.1

0.0

-0.1

-0.2

-0.3

břehový porost

okraj porostu

solitér

Biotop

Obr. 119: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopů u stádia E

160

porost

Průměr Průměr±2*SmOdch Průměr±0.95*SmOdch


Velikosti růstových charakteristik vlivem stanovištních podmínek je možno sledovat v následující tabulce (Tab. 62, Obr. 119). Tab. 62: Růstových charakteristik dle biotopů ve stádiu časného stáří Biotop

Prum.přírůst (cm)

Obvod (cm)

Výška (m)

Úhel

Šířka koruny (m)

Výška koruny (m)

břehový porost

0,12

250-340

27-37

50-60

22

24-34

okraj porostu

0,16

280-370

30-36

50-60

22

26-33

solitér

0,13

280-410

26-34

50-60

25

21-28

porost

0,10

250-360

30-37

50-60

20

25-30

Obr. 120: Poškození koruny u dubu letního (Quercus robur) u stádia E (ROZSAH - 0 – žádné prosychání koruny, a – usychání koruny do 25%, b - usychání koruny od 25% do 50%, c – usychání koruny od 51% do 75%, d – usychání koruny nad 75%, e – plně suchá koruny, VÝSKYT – 1 – prosychání od vrcholu, 2 – prosychání stejnoměrné, 3 – koruna zelená, 4 – jednotlivé suché větve, 5 – vrcholek suchý, 6 – třetina koruny suchá, 7 – polovina koruny suchá, 8 – značná část koruny suchá, 9 – celá koruna suchá)

Obr. 121: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) u stádia E (0 – žádné poškození, a – praskliny, b – dřevokazné houby, c – hniloba, f – výskyt fytosložky, h – odpadlá borka, i – vykotlaný kmen, j – hmyz, k – dutiny a dutinky, m – ostatní poškození)

U jedinců ve stádiu časné stáří se poškození koruny neprojevuje a je stále zelená (56,4%). Jen ojediněle, ale s vyšším zastoupením než v předešlém stadiu, se zde nalézá

161


usychání koruny do 25% u 15,9% jedinců a usychání koruny od 25-50% nalezneme u 10,2% jedinců, které se projevuje na jednotlivých větvích. U 16,4% jedinců je patrné vyšší prosychání koruny od 50-75%, což postihuje 1/3 koruny (viz. Obr. 120). Poškození kmene je již znatelnější. Nejčastěji se u dřevin ve stádiu časného stáří setkáváme s odpadlou borkou (21%) a výskytem dutin (20%). K dalšímu poškození se řadí přítomnost prasklin (12,8%) a začínající hniloby (19,5%). Ostatní poškození se projevují ojediněle jen do 10% (viz. Obr. 121). Výskyt epifytických lišejníků a mechorostů je na 9% dřevin, na 6% exemplářů dubu letního se nacházel ochmet evropský (Lhoranthus europeus) a plodnice dřevokazných hub byly zaznamenány na 6% dřevin. Jednalo se o zástupce sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), ohňovec statný (Phellinus robustus) a síťovec dubový (Daendalea quercina). Působení dřevokazného hmyzu bylo patrné u 11% dřevin. Z abiotických činitelů bylo během terénního šetření nejčastěji zaznamenáno podemílání stromů vodním tokem a poškození bleskem (viz. Obr. 121). F = pozdní stáří, je další stádium, ve kterém se proces stárnutí velmi podílí na růstových projevech stromů. Dřeviny, náležejících do této kategorie, dorůstají v rozmezí 23 – 30 m výšky. Pokračuje redukce koruny. Výška koruny dosahuje 17 – 26 m, šířka koruny se snižuje na 17 – 23 m. Zpravidla jsou zde jedinci mohutných obvodových rozměrů, v rozmezích 350 – 500 cm. Velikost úhlu nasazení hlavních kosterních větví je v rozmezí 70 – 80 °. Velikost průměrného ročního tloušťkového přírůstu na poloměru je 0,12 cm/rok. 0.22 0.20 0.18 0.16 0.14

přírůst (cm/rok)

0.12 0.10 0.08 0.06 0.04 0.02 0.00 -0.02 -0.04 -0.06 břehový porost

solitér

porost Biotop

okraj porostu


Obr. 122: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopů pro stádium F

Změny růstových charakteristik vlivem stanovištních podmínek je možno sledovat v následující tabulce (Tab. 63, Obr. 122).

162

VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY Tab. 63: Růstových charakteristik dle biotopů ve stádiu pozdního stáří Biotop

Prům.přírůst (cm)

Obvod (cm)

Výška (m)

Úhel

Šířka koruny (m)

Výška koruny (m)

břehový porost

0,05

200-300

25-33

75-80

22

23-31

okraj porostu

0,07

420-590

17-26

70-80

18

16-23

solitér

0,04

330-450

24-32

69-75

20

19-29

porost

0,07

390-490

24-26

70-80

25

21-23

Usycháním je poškozena polovina dubů a to na značné části nebo alespoň na polovině koruny (44%). Zhoršující se zdravotní stav také indikuje usychání koruny od 51% do 75% u 44,7% jedinců a usychání koruny nad 75% u 43,9% dubů letních (Obr. 123).

Obr. 123: Poškození koruny u dubu letního (Quercus robur) u stádia F (ROZSAH - 0 – žádné prosychání koruny, a – usychání koruny do 25%, b - usychání koruny od 25% do 50%, c – usychání koruny od 51% do 75%, d – usychání koruny nad 75%, e – plně suchá koruny, VÝSKYT – 1 – prosychání od vrcholu, 2 – prosychání stejnoměrné, 3 – koruna zelená, 4 – jednotlivé suché větve, 5 – vrcholek suchý, 6 – třetina koruny suchá, 7 – polovina koruny suchá, 8 – značná část koruny suchá, 9 – celá koruna suchá)

Poškození kmene je v tomto stádiu nejvíce prezentováno výskytem dutin (94,7%), prasklin (82,5%) a dřevokazného hmyzu (82,5%). Z biotických činitelů se na dubu letním hojně vyskytovaly epifytické lišejníky a mechorosty na 30% dřevinách. Z rostlin se na 10% exemplářích dubu letního nacházel ochmet evropský (Lhoranthus europeus). Výskyt plodnic dřevokazných hub byl zaznamenán u 9% dřevin, jednalo se o zástupce leklokorky ploské (Ganoderma resinaceum), ohňovce mohutného (Phellinus robustus) a sítkovce dubového (Daendalea quercina). Působení dřevokazného hmyzu bylo patrné u 82,5% dřevin. Z abiotických činitelů byly během terénního šetření nejčastěji zaznamenány zlámané větve silným větrem (10%) (Obr. 124).

163


Obr. 124: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) u stádia F (0 – žádné poškození, a – praskliny, b – dřevokazné houby, c – hniloba, f – výskyt fytosložky, h – odpadlá borka, i – vykotlaný kmen, j – hmyz, k – dutiny a dutinky, m – ostatní poškození)

G = odumírání, je poslední stádium, kdy jsou jedinci na prahu svého dožití, což se projevuje především v pozastavování růstových projevů. Dle obvodových dimenzí se zde nachází nejmohutnější jedinci s obvodem nad 400 cm, kterým bylo umožněno dorůst maximálních rozměrů, ale není to jednoznačnou podmínkou. U dřevin dochází k velkému snižování celkové výšky (do 28 m), což je doprovázeno také snižováním rozměrů koruny. Především je zmenšena výška koruny na 17 – 24 m. Šířka koruny odolává déle a snižuje se pozvolněji (17 – 21 m). Zpravidla snížení šířky koruny se projeví až po odlomení hlavních kosterních větví, čemuž předchází nejprve značným odklonem těchto větví od kmene (80°- více). U dřevin je stále zaznamenáváno, že dochází k radiálnímu přírůstu, který je však zpravidla velmi omezován. Velikost průměrného tloušťkového přírůstu na poloměru činí 0,04 cm/rok (Obr. 125). 0.16 0.14 0.12 0.10 0.08

přírůst (cm/rok)

0.06 0.04 0.02 0.00 -0.02 -0.04 -0.06 -0.08 -0.10 -0.12 porost

okraj porostu Biotop

Obr. 125: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopu pro stádium G

164

solitér



Změny růstových charakteristik vlivem stanovištních podmínek je možno sledovat v následující tabulce (Tab. 64), bohužel zástupce z břehového porostu se pro stádium G nepodařilo na lokalitě nalézt. Tab. 64: Růstových charakteristik dle biotopů ve stádiu odumírání Biotop

Prům. přírůst (cm)

Obvod (cm)

Výška (m)

Úhel

Šířka koruny (m)

Výška koruny (m)

břehový porost

0

0

0

0

0

0

okraj porostu

-0,02

410-610

24-29

80-85

25

21-26

solitér

0,02

300-500

17-24

80-90

19

15-21

porost

0,015

310-490

23-28

80-85

20

20-25

Mezi hlavní indikátory špatného zdravotního stavu patří úplné proschnutí koruny – 91,7% a poškození koruny usycháním nad 75%, které bylo patrné u 6,8% dubů ve stádiu odumírání. Výše popsané proschnutí koruny se nejčastěji u zmapovaných dřevin vyskytuje na celé koruně (91,2%), jen u 7,3% dřevin prosychala značná část koruny (Obr. 126).

Obr. 126: Poškození koruny u dubu letního (Quercus robur) u stádia G (ROZSAH - 0 – žádné prosychání koruny, a – usychání koruny do 25%, b - usychání koruny od 25% do 50%, c – usychání koruny od 51% do 75%, d – usychání koruny nad 75%, e – plně suchá koruny, VÝSKYT – 1 – prosychání od vrcholu, 2 – prosychání stejnoměrné, 3 – koruna zelená, 4 – jednotlivé suché větve, 5 – vrcholek suchý, 6 – třetina koruny suchá, 7 – polovina koruny suchá, 8 – značná část koruny suchá, 9 – celá koruna suchá)

Na kmeni jsou nejčastěji patrné praskliny u 97,6% dřevin, odpadlá borka je u 97,1% a vykotlaný dutý kmen je zaznamenán u 95,7% dřevin. U 97,2% dutých kmenů je viditelná hniloba (Obr. 127). Z biotických činitelů se na dubu letním hojně vyskytovaly epifytické lišejníky a mechorosty na 47% dřevinách, na 16% exemplářích dubu letního nacházel ochmet evropský (Lhoranthus europeus) a výskyt plodnic dřevokazných hub byl zaznamenán u 10% dřevin. Jednalo se o zástupce sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), ohňovec statný (Phellinus robustus), troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) a sítkovec dubový (Daedalea quercina). Působení dřevokazného hmyzu bylo patrné u 97% dřevin. Významný je nález larev

165


a chodeb vytvořených tesaříkem obrovským (Cerambyx cerdo). Na odumírajících dubech si nejčastěji staví svá hnízda čápi bílí (Ciconia ciconia), která byla zaznamenána u 2% jedinců.

Obr. 127: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) u stádia G (0 – žádné poškození, a – praskliny, b – dřevokazné houby, c – hniloba, f – výskyt fytosložky, h – odpadlá borka, i – vykotlaný kmen, j – hmyz, k – dutiny a dutinky, m – ostatní poškození)

Na závěr jsou v následující tabulce souhrnně zaznamenány biometrické charakteristiky závěrečných stádií fyziologického stáří, které byly doposud READEM (2000) jen slovně okomentovány (Tab. 65, Obr. 128, 129). Tab. 65: Souhrnná tabulka biometrických charakteristik závěrečných stádií fyziologického stáří u dubu letního (Quercus robur) D E F G Obvod (cm) 0-300 250-410 350-500 400 - 1000 Výška (m) 32-37 30-35 23-30 0-28 Šířka koruny (m) 22-23 22-23 17-23 17-21 Výška koruny (m) 26-32 24-32 17-26 17-24 Úhel nasaz. hl. 45-50 50-60 70-80 80-95 větví Přírůstu na 0,23 0,14 0,12 0,04 poloměr (cm/rok) Zdravotni stav 1,2 2,3 3,4 4,5 Prosychnání 10-15% 10-20% 20-50% 50-100% koruny Poškození kmene 0-10% 10-50% 50-80% 80-100%

Obr. 128: Průměrné přírůsty na poloměru dle fyziologického stáří u dubu letního (Quercus robur)

166


Obr. 129: Průměrné hodnoty biometrických charakteristik závěrečných stádií fyziologického stáří u dubu letního (Quercus robur)

6.3.4 METODA ODHADU VĚKU MOHUTNÝCH JEDINCŮ Následující podkapitola se zabývá vytvořením nejvhodnější metody pro odhad věku významných a mohutných dřevin, na příkladu dubu letního (Quercus robur). Hlavním impulsem byla neznalost přesného stáří inventarizovaných dřevin na sledované lokalitě a zároveň skutečnost, že zpětné stanovení věku u starých a mohutných exemplářů je stále neobjasněnou otázkou, která může významným způsobem napomoci ke stanovení časových rámců péče o mohutné dřeviny v krajině. Základními vstupními daty jsou údaje získané z odebraných vývrtů z 85 jedinců různého stáří a obvodů, tak aby byl podchycen co nejširší soubor vstupních dat, zejména od nejmohutnějších exemplářů. Jedná se o jedince od 80 do 628 cm v obvodu ve výčetní tloušťce. 6.3.4.1 Metoda odhadu stáří dle hustoty letokruhů Při sestavování první metody odhadu stáří u mohutných jedinců, se vycházelo z počtu letokruhů náležejících vždy do 1 cm na vynesené centimetrové stupnici, která reprezentovala společný poloměr všech vývrtů (0-90cm). Počáteční bod, od kterého byly vývrty na osu zpětně vynášeny, byl vypočten poloměru R z obvodu (O), změřeného v terénu při odebírání vývrtu u každého dubu letního. Následují graf (Obr. 130, Tab. 66) reprezentuje vynesené počty letokruhů (počet let) vždy k danému centimetru na ose daného vývrtu, představující již zmíněný poloměr R. Cílem bylo z uvedených dat sestrojit křivku pro hustotu letokruhů v závislosti na poloměru stromu a odvodit z ní následně funkci pro odhad věku.

167


y= 1,987 * exp(0,0106*x) 16

14

hustota letokruhů

12

10

8

6

4

2

0 0

10

20

30

40

50

60

70

80

90

cm

Obr. 130: Nelineární model funkce hustoty letokruhů v závislosti na poloměru stromu Tab. 66: Parametry nelineárního modelu Odhad

Standard - chyba

t-hodn. - sv = 2053

p-hodn.

Dol. sp. - Mez

Hor. sp. - Mez

konst

1,9868

0,0656

30,2833

0,00

1,8582

2,1155

konst2

0,0105

0,0006

16,5106

0,00

0,0093

0,0118

K získání požadované funkce pro hustotu letokruhů v závislosti na poloměru stromu (Obr. 130) bylo využito Nelineárního modelu v programu STATISTICA10, ve kterém byla vynesenými údaji o hustotě letokruhů proložena křivka. Odečtená rovnice nelineárního modelu má tvar: (i) y1 – hustota letokruhů R – poloměr dřeviny Konečná rovnice pro odhad stáří, byla získána dopočtením určitého integrálu od 0 po požadovaný poloměr R ze získané dílčí rovnice (i), čímž se rozumí přepočet hustoty letokruhů na počet letokruhů tomu odpovídajících. [

∫

]

Jedná se tedy o rovnici určující počet let (počet letokruhů) odvozených z poloměru stromu (R).

168


Konečný tvar rovnice pro odhad stáří (celkový počet letokruhů) má v konečné úpravě tvar: (rok)

(ii)

R – poloměr dřeviny (cm) V – odhad stáří (rok) Vypočtené hodnoty stáří u jedinců z modelového území jsou uvedeny v tabulce (Tab. 67). Následujíc graf (Obr. 131) demonstruje křivku pro odhad stáři jedinců na základě změřeného obvodu v prsní výšce pro modelovou lokalitu. Tab. 67: Dopočtené hodnoty vybraných dubů letních z modelového území Obvod (cm) průměr (cm) Odhad stáří (roky) 82 13 28 202 32 76 206 33 78 210 33 80 212 34 81 235 37 91 240 38 94 244 39 96 250 40 98 250 40 98 260 41 103 265 42 106 280 45 113 280 45 113 286 46 116 295 47 121 302 48 125 305 49 126 305 49 126 305 49 126 305 49 126 312 50 130 313 50 130 314 50 131 315 50 132 318 51 133 323 51 136 323 51 136 325 52 137 325 52 137 330 53 140 330 53 140 330 53 140 343 55 147 350 56 151 350 56 151 353 56 153 355 57 154 357 57 155 372 59 164 375 60 166

Obvod (cm) 377 381 386 393 394 395 397 399 400 402 405 410 412 415 416 420 425 428 428 430 432 434 437 440 442 445 450 450 451 456 459 461 466 468 472 473 476 479 483 499 628

169

průměr (cm) Odhad stáří (roky) 60 167 61 169 61 172 63 176 63 177 63 178 63 179 64 180 64 181 64 182 64 184 65 187 66 188 66 190 66 191 67 193 68 197 68 199 68 199 68 200 69 201 69 203 70 204 70 206 70 208 71 210 72 213 72 213 72 214 73 217 73 219 73 221 74 224 75 226 75 228 75 229 76 231 76 233 77 236 79 248 100 354


Obr. 131: Křivka pro odhad stáří dubu letního (Quercus robur) na základě obvodu dřeviny ve výčetní tloušťce pro modelové území

6.3.4.2 Metoda odhadu stáří dle růstové funkce V rámci sestavení druhé metody pro odhad stáří u mohutných dřevin, se vycházelo z již ověřených růstových funkcí. Testováním ze všech dostupných funkcí k vyhodnocení růstu ze zadaných hodnot odebraných z vývrtů, se nejlépe osvědčila funkce Michajlovova. Obecný tvar Michajlovovy funkce: (cm) A – asymptota funkce (max. tloušťka stromu) k – parametr funkce

(iii)

t – věk stromu y – přírůst dřeviny v d1,3

Jedná se o zjednodušenou Kroftovu funkci s pouze dvěma parametry, díky čemu bylo možné s ní dále pracovat a využít k odhadu věku. Podstatná výhoda Michajlovovy funkce spočívala v možnosti rozšíření funkce o další parametr Z, což představovalo časovou hodnotu, kdy jedinec, z něhož byl vývrt odebrán, respektive kdy dorostl výčetní tloušťky. Na základě doplnění parametru Z a upravení Michajlovovy rovnice (Pm) bylo možné určit odhad stáří stromu, z něhož byly vývrty odebrány. Modifikovaná funkce: (cm)

K – letopočet, ke kterému je odhadnuto stáří Z – letopočet, kdy dřevina dorostla do výčetní tloušťky t – stáří dřeviny

(iv)

Pm – přírůst dřeviny v d1,3 k – parametr funkce A – asymptota funkce (max. tloušťka stromu)

170


Upravený tvar rovnice pro odhad stáří: (rok)

( )

t – stáří dřeviny D – průměr dřeviny v d1,3

(v)

k – parametr funkce A – asymptota funkce (max. tloušťka stromu)

Na základě odvozené rovnice byla pro každý vývrt vyhotovena růstová křivka (Obr. 132) a odhadnut věk jedince (viz. Tab. 68). Tab. 68: Hodnoty odhadnutého věku a parametrů funkce pro odhad stáří u jedinců dubu letního z modelového území Obvod (cm) 202 206 240 250 260 280 280 286 302 305 305 312 313 315 318 323 323 325 325 330 330 330 350 350 355 357 375 377 381 393

A 1839 1614 2178 1371 1496 2250 1713 1399 2295 1337 1384 3091 1323 1295 1894 3224 3382 1338 1467 1522 2248 2609 2661 1617 2056 3911 1882 2125 2535 2899

k 103 123 371 82 160 487 164 82 218 65 95 387 78 47 122 284 553 44 88 51 165 182 428 89 138 490 129 150 212 241

vz 1909 1866 1656 1858 1737 1491 1762 1818 1758 1809 1742 1670 1754 1826 1812 1760 1545 1830 1762 1866 1792 1805 1520 1764 1781 1609 1732 1743 1723 1719

Z Odhad stáří (roky) 1986 97 1964 140 1893 350 1947 148 1904 269 1882 515 1915 244 1915 188 1930 248 1905 197 1870 264 1932 336 1868 252 1897 180 1929 194 1949 246 1898 461 1919 176 1881 244 1938 140 1942 214 1946 201 1886 486 1893 242 1930 225 1914 397 1904 274 1913 263 1929 283 1943 287

Obvod (cm) 394 395 397 399 402 410 412 415 416 420 425 428 428 430 432 437 440 442 445 450 450 451 459 461 466 468 472 476 479 483

A 1991 2475 1577 2966 3422 1882 1707 1798 1887 2158 2126 1738 1920 1730 2330 1950 1825 2243 1943 2837 1805 2611 3195 2219 1801 1769 2044 2063 1972 2547

k 135 160 41 492 401 75 55 77 69 80 81 41 105 58 209 49 54 108 67 343 49 224 291 127 56 36 56 72 39 192

vz 1716 1770 1826 1422 1597 1803 1797 1756 1810 1839 1827 1837 1701 1758 1618 1863 1801 1776 1796 1505 1799 1635 1639 1700 1729 1789 1827 1774 1856 1634

Z Odhad stáří (roky) 1892 290 1947 236 1914 180 1891 584 1928 409 1937 203 1899 209 1886 250 1925 196 1957 167 1949 179 1922 169 1877 305 1915 248 1868 388 1958 143 1911 205 1938 230 1923 210 1907 501 1905 207 1905 371 1931 367 1897 306 1859 277 1864 217 1932 179 1905 232 1937 150 1900 372

Dopočtené růstové křivky jedinců z modelového území, dle modifikované rovnice (Pm), reprezentuje v následujícím souhrnném grafu růžově zabarvená křivka (ID). Tmavě modré vynesené body, které rovněž splynuly do křivky a kopírují z části růžovou křivku růstu, jsou odměřené šířky letokruhů z odebraných vývrtů. Světle modře zbarvená křivka (fised) na předloženém grafu (Obr. 132, 133) označuje odvozenou průměrnou růstovou křivku pro modelové území v závislosti na průměru stromu v prsní výši. Z této křivky lze odečíst odhad stáří ostatních jedinců na lokalitě s přesností +/- 50 let na základě jeho průměru. Porovnáním průměrné růstové křivky modelového území (fixed) a dopočtených růstových křivek jednotlivých jedinců (ID), je možné sledovat variabilitu růstu na jednom stanovišti.

171


Obr. 132: Průměrná růstová křivka a růstové křivky jedinců z modelového území -osa cumulative udává = průměr stromu v mm, fixed – průměrná růstová křivka, ID – růstová křivka dřeviny

Obr. 133: Průměrná růstová křivka dubů letních (Quercus robur) na modelovém území

172


Na závěr, pro praktičtější a rychlejší použití, byla rovnice pro odhad stáří upravena tak, aby bylo možno odhadnout věk na základě změřeného obvodu ve výčetní tloušťce d1,3 (Obr. 134). Konečný tvar rovnice pro odhad stáří:

(

t – stáří dřeviny O – obvod dřeviny v d1,3 (cm)

)

(rok )

(vi)

k – parametr funkce A – asymptota funkce (max. tloušťka stromu)

Obr. 134: Křivka pro odhad stáří dubů letních (Quercus robur) dle velikostí obvodu ve výčetní tloušťce pro modelové území (parametry: A = 2346, k = 129,5)

Analýza růstu v závislosti na fyziologickém stáří a biotopů Dalším krokem byla analýza působení biotopu a fyziologického stáří na průběh růstové funkce s využitím statistické metody Nelineárního modelu se smíšenými efekty (tzv. nelineární závislost). Hodnocení vlivů biotopu a fyziologického stáří bylo posouzeno na základě kritéria Nelineárního modelu - BIC kritérium (Schwarz kritérium pro výběr modelu) a AIC kritéria (míra shody se statistickým modelem). Uvedená kritéria (BIC, AIC) odhalí, zdali zvolené proměnné mají vliv na tloušťku stromu, ve smyslu předpokladu dorůst nejvyššího obvodu. Vliv biotopu Vliv biotopu nebyl prokázán na žádný z parametrů, tedy ani na parametr A – maximální teoretická tloušťka stromu, podle BIC a AIC kritérií (Tab. 69, 70). Tvrzení je možno akceptovat, neboť dle doložených pramenů je zřejmé, že mohutné dřeviny nacházející se nyní v porostu dříve byly solitéry, a zjevně to daný test ovlivnilo. Současně však potvrdilo historické prameny o dřívějším pasteveckém typu lesa na dané lokalitě. 173

VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY Tab. 69: Výběr modelu pro proměnnou biotop Model nlme1 nlme.c1b

AIC BIC 1 33633.89 33697.65 2 33633.26 33716.14

logLikTest L.Ratiop value 16806.94 16803.63 1 vs 2 6.628846 0.0847

nlme1 – jednoduchý model bez fixního efektu nlme.c1b – model s proměnnou biotop ovlivňujícím parametr A Tab. 70: Výsledky analýzy pro proměnnou biotop Fixedeffects: list(A ~ biotop, k + vz ~ 1) ValueStd.Error t-valuep-value A.(Intercept) 2528.3036 172.83409 14.62850 0.0000 A.biotopokraj -112.9955 175.93477 -0.64226 0.5207 A.biotopporost 125.5473 231.65769 0.54195 0.5879 A.biotopsoliter -347.2910 173.32903 -2.00365 0.0452 k 129.5680 10.23966 12.65355 0.0000 vz 1825.9981 7.62779 239.38751 0.0000

Vliv fyziologického stáří Naopak proměnná fyziologické stáří se projevila jako významná dle AIC a BIC kritérií (Tab. 71, 72), což znamená, že nejvyššího obvodu dorůstají jedinci ve fyziologickém stádiu odumírání (G) a naopak jedinci v prvním fyziologickém stádiu pozdní dospělosti (D) mají zpravidla obvody nejmenší. Tab. 71: Výběr modelu proměnnou proměnné fyziologické stáří Model nlme1 nlme.c2b

AIC BIC 1 33633.89 33697.65 2 33613.90 33696.78

logLikTest L.Ratiop value 16806.94 16793.95 1vs 2 25.99086 <.0001

nlme1 – jednoduchý model bez fixního efektu nlme.c2b – model s fyziologickým stářím ovlivňujícím parametr vz Tab. 72: Výsledky analýzy pro proměnnou proměnné fyziologické stáří Fixedeffects: list(A + k ValueStd.Error t-value A 2348.0206 k 129.6638 vz.(Intercept) 1851.6667 vz.fyz.stariE -25.8170 vz.fyz.stariF -67.2079 vz.fyz.stariG -79.7346

~ 1, vz ~ fyz.stari) p-value 97.96407 23.96818 0.0000 10.16716 12.75320 0.0000 9.19348 201.41093 0.0000 9.06753 -2.84719 0.0044 11.84016 -5.67627 0.0000 28.09483 -2.83805 0.0046

6.3.4.3 Srovnání metod pro odhad stáří V předložené práci byly představeny dvě odlišné metody i přístupy ke stanovení odhadu stáří. Při porovnání obou metod na konkrétních hodnotách u jedinců z modelového území je z grafu (Obr. 135) zřejmé, že metoda odhadu stáří dřeviny pomocí modifikované růstové funkce věk nadhodnotila u 85% dřevin, oproti metodě založené na hustotě letokruhů. Je to patrně zapříčiněno extrapolací přírůstu chybějících letokruhů z odebraných vývrtů.

174


Obr. 135: Srovnání odhadů věku obou metod dle obvodů u jedinců z modelového území

Porovnáme-li však průměrné růstové křivky obou metod odvozené ze stanovených rovnic pro odhad stáří, pak je situace odlišná (Obr. 136). Hodnoty stanovené na základě metody vycházející z hustoty letokruhů jsou vyšší.

Obr. 136: Srovnání křivek pro odhad stáří obou metod pro duby letní (Quercus robur) na modelovém území

Tento jev je zapříčiněn odlišným přístupem a vyhodnocením vstupních hodnot ke stanovení odhadu stáří u obou metod. Metoda vycházející z hustoty letokruhů přebírá přesné údaje o velikosti přírůstu z konkrétní velikosti obvodu, a až následně vstupní data ze všech vývrtů zobecňuje pro sestavení dané rovnice pro odhad stáří. Přesnost odhadu stáří byla na základě srovnání odečteného a skutečného stáří +/- 20 let. Na rozdíl od metody založené na modifikované růstové funkci, kdy je odhad stáří pro daného jedince stanoven z konkrétních dostupných tloušťkových údajů, a sestaven z jeho 175


odebraného vývrtu. Výstupem této metody tedy není jen sestrojení průměrné křivky pro odhad stáří dřevin na zvolené lokalitě s přesností (+/- 50 let), ale také růstová křivka konkrétního jedince. Další výhodou metody vycházející z modifikované růstové funkce je ve využití statistické metody Nelineárního modelu se smíšenými efekty, pomocí které lze posoudit u konkrétních jedinců další faktory ovlivňující růst (např. aktuální stav – fyziologické stáří, stanovištní podmínky - biotop). Hodnotící kritéria Nelineárního modelu (AIC a BIC) se jeví jako velmi průkazná, neboť odhalila krátkodobě (aktuální fyziologické stáří) i dlouhodobě (vliv biotop) působící proměnné na velikost obvodů u jedinců z modelového území. Na závěr je nutno konstatovat, že pro vyslovení, která z metod je objektivnější, bude nutné předložené metody ověřit na bohatším souboru vstupních údajů. I když na základě vyšší přesnosti pro stanovení odhadu stáří má lepší vypovídající schopnost metoda stanovena na hustotě letokruhů (+/-20 let). Hodnoty o odhadu stáří dle průměrné křivky se vykazují vyšší než z metody odhadu stáří založené na růstové funkci. Bezesporu je také potřeba na stejném principu vytvořit obdobné křivky například pro další stanovištní podmínky a ostatní druhy dřevin.

6.3.5 MOŽNOSTI VYUŽITÍ 3D SKENŮ SOLITÉRNÍCH JEDINCŮ V kapitole jsou představeny výsledky nové nedestruktivní metody 3D laserového skenování, která byla využita k zachycení charakteristiky a vlastností korun (jako je např. objem, povrch, tvar, množství asimilačního aparátu apod.) u vybraných exemplářů dubu letního (Quercus robur) na modelovém území Soutok. K výstupům metody patří čtyři 3D modely dřevin různého vývojového stádia a jejich souhrnná charakteristika nadzemní části v olistěném a neolistěném stavu (Obr. 137, Obr. 159-166, CD příloha). K označení a vzájemnému odlišení dřevin bylo využito jejich zařazení dle fyziologického stáří (D – plná dospělost, E – časné stáří, F – pozdní stáří, G - odumírání).

Obr. 137: 3D skeny v bezlistém a olistěném stavu

176


6.3.5.1 Biometrické charakteristiky Z vytvořených modelů dřevin v grafickém prostředí Microstation V8 (MDL nástavby Terrascan), byly odečtené následující základní dendrologické charakteristiky. U dřeviny ve stádiu D, která dorůstá 493 cm a 25,18 m výšky, byla zaznamenána koruna s rozpětím 19,28 m výšky a 17,43 m šířky. V následujícím stádiu E byla naskenována dřevina o obvodu 377 cm a výšky 17,84 m, jejíž koruna má 16,10 m výšku a 18,86 m šířku. Vybraná dřevina s největším obvodem je ve stádiu F, s 676 cm v obvodu a výškou 18,06 m, a byla u ní zaznamenána rovněž největší šířka koruny 20,69 m. Výška byla stanovena na 16,9 m. V posledním stádiu G se nachází jedinec s obvodem 541 cm a výškou jen 10,70 m, jehož šířka koruny je 16,07 m a výška koruny dosahuje jen 7,5 m (Tab. 73, 74). Tab. 73: Základní dendrometrické charakteristiky stadia fyziologického stáří průměr kmene v 1,3 m (m) obvod (cm) výška (m)

D 1,569 493 25,18

E 1,202 377 17,84

F 2,153 676 18,06

G 1,722 541 10,70

Uvedené základní dendrologické charakteristiky byly vepsány do dgn výkresů v 2D formátu (Příloha č. 3 – Obr. 139-142, Obr. 138).

Obr. 138: Schéma výstupu 3D skenu v programu Microstation V8

Dalšími údaji, které bylo možné odečíst u vyhotovených 3D skenů v olistěném stavu rovněž ve zmiňovaném grafickém prostředí Microstation V8 (MDL nástavby Terrascan), byl povrch a objem korun dřevin (Tab. 74). Největšího objem koruny byl, dle předpokladu u zástupce ve stadiu D, a to úctyhodných 1444,99m3, což činilo 2329,78 m2 plochy koruny. Objem koruny jedince ve stadiu E činil 933,48m3 a plocha koruny byla změřena 1764,32 m2. U následujícího stádia F byl odečten přibližně stejný objem koruny 936,84 m3, přičemž

177


plocha koruny byla mnohem nižší, jen 1425,7 m2. Objem koruny u jedince v posledním stádiu G dosahoval jen 767,17 m3, což připadlo na 816,24 m2 plochy koruny (Tab. 74). Nasazení koruny u zvolených exemplářů náleží intervalu 1,77 – 2,75 m. Nejvýše nasazenou korunu má jedinec ve stádiu D a nejníže jedinec ve stádiu E (Tab. 74). Tab. 74: Charakteristika korunové části u jedinců v olistěném stavu stadia fyziologického stáří výška nasazení koruny (m) výška koruny (m) šířka kotuny (m) povrch koruny - OLISTENA (m2) objem koruny - OLISTĚNÁ (m3)

D 2,75 19,28 17,43 2329,78 1444,99

E 1,77 16,10 18,86 1764,32 933,48

F 2,10 16,90 20,69 1425,70 936,84

G 1,82 7,50 16,07 816,24 767,17

K zajímavým údajům u charakteristiky dubů letních (Quercus robur) patří hodnoty získané z radiálních a horizontálních řezů korunou (Příloha č. 3 – Obr. 139-142). Radiální řezy s osou vedenou středem kmene byly prováděny 4 a to ve směru světových stran. Sledována byla maximální šířka koruny dle světových stran. Největší průměr koruny mají jedinci ve stádiu E, F a to v řezu vedeného ve směru SV – JZ (Tab. 75), což lze přisuzovat působení převládajícím větrů na lokalitě. Horizontálních řezy byly sestrojeny v intervalu 0,5 m a opět protínaly střed kmene. Vyhodnocena a sledována byla plocha těchto řezů ve vztahu, k jakým prostorovým změnám dochází v jednotlivých stádiích v projekci koruny. U uvedeného grafů je patrné, že ve všech stádiích si dřeviny udržují největší část koruny ve 2 – 8 (10) m, které jsou schopny zásobovat vodou a živinami i se zhoršujícím se zdravotním stavem (Obr. 143, Tab. 76). Tab. 75: Hodnoty radiálních řezů korunou dle světových stran

Tab. 76: Hodnoty ploch horizontálních řezů korunou po 0,5 m plochy vodorovných řezů (m2) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24

PRŮMĚRNÁ VELIKOST PLOCHY

OLISTĚNÁ KORUNA D E F G 2,16 1,54 5,26 28,37 87,13 1,52 3,19 110,32 112,48 42,30 57,66 101,39 92,22 70,99 50,69 101,15 92,75 69,76 40,25 134,60 103,55 70,19 83,39 42,06 97,19 100,50 103,55 19,67 121,86 97,35 84,71 0,20 115,29 114,90 81,53 97,15 51,71 80,28 88,97 58,28 79,35 68,25 88,17 85,12 48,17 34,58 36,62 40,76 23,66 12,29 37,34 0,84 5,04 37,97 1,44 2,17 47,85 0,77 5,38 60,03 0,26 0,68 29,24 0,41 0,60 40,35 0,23 0,19 35,48 0,40 0,15 24,57 0,02 7,67 0,56 62,04 39,51 37,19 67,22

průměr koruny (m) SZ-JV SV-JZ Z-V S-J průměrná šířka koruny

178

OLISTĚNÁ KORUNA D E F G 18,06 18,52 21,62 18,27 15,96 21,28 21,76 14,52 18,32 17,21 18,40 17,31 17,41 18,42 20,97 14,19 17,43 18,86 20,69 16,07


Obr. 143: Velikosti ploch horizontálních řezů korunou po 0,5 m

Obdobně jako v kapitole 6.3.2., také zde byly podrobeny analýze velikostí úhlů nasazení hlavních kosterních větví. Využito bylo skenů tentokrát v neolistěném stavu, kdy v grafickém prostředí programu Microstation V8 MDL nástavby Terrascan, byly sledovány změny úhlů nasazení větví ve dvou směrech – horizontálním a vertikálním (Obr. 144).

a) od báze koruny k vrcholu koruny b) od kmene k okraji koruny Obr. 144: Schéma měření velikosti úhlů hlavních kosterních větví

Ze změřených úhlů ve směru od báze koruny k vrcholu (vertikálním) je patrný trend zmenšování těchto úhlů u všech stádiích, respektive se zvyšovaly velikosti úhlů ve směru od vrcholu stromu k nejníže položeným bazálním větvím koruny. Výrazný rozdíly je možno zaznamenat ve velikostech odečtených úhlů, který lze demonstrovat na průměrné hodnotě 179


velikosti úhlu ze všech odečtených úhlů u každého jedince. Nejmenší úhly mezi kmenem a větvemi má jedinec ve stadiu D – 50°( ̅ ) naopak největší odklon větví od kmene má jedinec ve stadiu G – 80° ( ̅ ) (Tab. 77a. Obr. 144a). Tab. 77: Velikosti úhlu hlavních kosterních větví a) od báze koruny k vrcholu koruny čísla větví (od baze k vrcholu) 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 PRŮMĚRNÁ VELIKOST ÚHLU

D 70 70 55-60 50-60 65 85 40 35

50

NELISTĚNÁ KORUNA E F 75 80 70 75 60 60 80 60 65 55 55 50 35

60

70

b) od kmene k okraji koruny čísla větví (od baze DO STRANY)

G 85 75 75 70 65 70 65 55 50

D 70

1 2 3 4 5 6 7 8 9

80

10 11 12 13

NELISTĚNÁ KORUNA E F 75 80

70 68 63 56 53 53 55 51 53 48 47 48

75 60 50 55 62 74 60 49 59 59 55

75 65 40 63 50 54 46 49 47 45 46 48

58

62

65

14 15 PRŮMĚRNÁ VELIKOST ÚHLU

G 85 75

68 55 58 62 53 60 58 57 54 56 50 52 70

Obdobný trend byl také sledován u úhlů měřených od kmene k okraji koruny (horizontální) u bazální větve. Největší úhel svírají větve u báze kmene a směrem k okraji velikosti úhlů se snižují. Rovněž i zde je patrný rozdíl mezi jednotlivými stádii. Nejnižší úhly svírají větve u jedince ve stádiu D ( ̅ = 58°) a nejvyšší hodnoty úhlů jsou patrné u jedince ve stádiu G ( ̅ = 70°). Nepatrný rozdíl jen 3°je u stádia E ( ̅ = 62°) a stádia F ( ̅ = 65°) (Tab. 77b, Obr. 144b). 6.3.5.2 Nedestruktivní metoda stanovení biomasy K nejdůležitějším údajům zjištěných pomocí 3D skenů u vybraných jedinců dubu letního (Quercus robur L.) patří stanovení množství biomasy a dřevní hmoty. Tyto výsledky byly vztaženy k tloušťkovému růstu, který byl sledován nainstalovanými páskovými dendrometry. Pro maximální komplexnost informace o charakteristice koruny v jednotlivých fyziologických stádiích stáří, bylo souběžně u daných stromů v olistěném stavu měřeno LAI (Leaf Area Index), pomocí analyzátoru vegetačního krytu LAI-2000 Plant (Tab. 78). Tab. 78: Údaje z páskových dendrometrů a LAImetru LAI-2000 stadia fyziologického stáří roční přírůst (cm) plocha letokruhů (cm2) LAI

D 0,24

E 0,14

F 0,14

G 0,09

114

54

46

16

6,50

6,60

7,00

4,40

K výpočtu požadovaných údajů bylo nejprve potřeba srovnání skenů v olistěného a bezlistého stavu dřevin (tj. první a druhé etapy skenování, které bylo provedeno pomocí transformace dat, jež proběhla z části v programu Polyworks, modulu IMAlign, zčásti

180


v programu RiscanPro. Následně bylo důležité, pro stanovení množství biomasy z vyhotovených 3D skenů, aby byly v grafickém prostředí Microstation V8 (MDL nástavby Terrascan) jednotlivé naskenované části stromů proložené geometrickými tělesy, z kterých se následně dopočteno objemové množství dřevní hmoty u každého 3D naskenovaného jedince. Ke stanovení množství sušiny dřevní hmoty byl použit přepočet pomocí konvenční hustoty suchého dřeva zjištěného pro dub letní (Quercus robur), ϱ0 = 680 kg/m3(Horáček 2001) (viz. Tab. 79). Drobné větve, které 3D skener nezachytil a množství listoví pro každého reprezentanta stádia fyziologického stáří (D,E,F,G), bylo zjištěno z odebraných vzorníkových větví a následně přepočteno na celkovou velikost koruny (viz. Tab. 80). Tab. 79: Objemové dřevní hmoty a množství listoví dle kategorií fyziologického stáří strom jednotky D E F G

plocha projekce koruny m2 188 245 290 178

kmen m3 15,52 8,2 17,04 8,23

objem dřeva větve m3 2,93 2,24 6,22 2,28

celkem m3 18,45 10,44 23,26 10,51

množství listí m3 1445 933,5 936,8 767,1

objem letorostů m3 0,092 0,007 0,001 0,0004

Dle dopočtených hodnot objemu dřevní hmoty v nadzemní části dřevin, lze konstatovat, že největší objem kmene májí dřeviny v kategoriích D (15,52 m3) a F (17,04 m3). Bohužel tyto hodnoty nelze brát jako reálné, neboť u jedince ve stádiu F, je středová část kmene značně vykotlána, což při vytvořeným skenem nelze rozpoznat (Tab. 79). Dalším údajem je množství dřevní hmoty obsažené ve větvích, opět zde dominuje dřevina v kategorii F s 6,22 m3. Jedná se skoro o dvojnásobek dřevní hmoty oproti ostatním jedincům, u nichž se hodnoty pohybují v intervalu 2,24 – 2,93 m3. Z pohledu vyhodnocení celkového množství dřevní hmoty jednoznačně nejvíce připadne na dřevinu ve stádiu F (23,26 m3). Další dřevina s 18,45 m3 je jedinec ve stádiu D. Zbylé exempláře jsou na tom velmi podobně. Exemplář ve stádiu E má nejméně dřevní hmoty (10,44) a jen o nepatrně více 10,51 m3 má jedinec ve stádiu G (Tab. 79). Z uvedených hodnot objemu dřevní hmoty je patrná závislost na obvodu kmene. Nedostatkem je zanedbání přítomnosti dutých kmenů, zejména ve stádiu F i G, které výsledky zkreslují. Poněkud odlišný průběh hodnot je u množství listoví a objemu dřevní hmoty letorostů. Zde je již patrnější vliv aktuálního stavu a schopnosti dřeviny investovat do nově vytvořených orgánů. Největší množství listoví je u jedince ve stádiu D (1445 m3), za nímž následují jedinci ve stádiu E (933,5 m3) a F (936,8 m3), jen s nepatrnými rozdíly v hodnotách. Nejméně množství listoví vyprodukoval jedinec ve stádiu G (767,1 m3). Nejmarkantnější závislost na aktuálním stavu reprezentující jednotlivá fyziologická stádia, je u množství dřevní hmoty v letorostech. Kde nejméně dřevní hmoty bylo naměřeno u jedince ve stádiu G (0,0004 m3). Poté následovali jedinci ve stádiu F (0,001 m3) a E (0,007 m3) a jasnou převahu má jedinec ve stádiu D s 0,092 m3 (Tab. 79).

181

VÝSLEDKY – BIOMETRICKÉ CHARAKTERISTIKY Tab. 80: Množství sušiny koruny a množství biomasy dle stádií fyziologického stáří strom D E F G

letorosty kg 62,4 5,2 0,6 0,3

větve kg 1810,3 1526,1 4050,3 1552,1

listí kg 117,5 52,2 32,8 7,5

množ.sušiny koruna (kg) 1927,8 1578,3 4083,1 1559,6

kmen kg 10553,6 5576 11587,2 5596,4

celkem biomasy kg 12481,4 7154,3 15670,3 7156

Hodnoty, které vykazují množství sušiny v koruně, jsou u jednotlivých jedinců vyrovnanější, a to v rozpětí od 1559,6 kg náležící stádiu G až po 1 927,8 kg u stádia D. Opět se vymyká jedinec ze stádia F, u něhož bylo stanoveno množství sušiny na 4083,1 kg, což zde koresponduje s velikostí obvodu. Projevuje se zde vliv, že se zjevně jednalo o mohutného statného jedince, po němž je zde zachované statné torzo. Hodnoty množství sušiny letorostů a listoví již opět korespondují s očekáváním a aktuálním stavem exemplářů. Největší množství sušiny listoví i letorostu má jedinec ve stadiu D. Naopak nejnižší hodnoty jsou k dispozici od dřeviny ze stadia G (Tab. 80). Z dopočtených hodnot o celkovém množství biomasy pro každého jedince, které charakterizují jednotlivá fyziologická stadia, lze konstatovat, že za ideálních podmínek by nejvíce disponoval jedinec ve stadiu F s 15670,3 kg. Bohužel jak již bylo zmíněno výše, jedná se o cifru teoretickou, neboť v grafickém prostředí bylo této dřevině přiřazeno ideální plně zdravý kmen, což je v rozporu s reálným stavem. Za odpovídající údaj již lze považovat množství celkové biomasy u jedince ve stadiu D s 12 481,4 kg a rovněž u jedince ve stadiu E s 7 154,3 kg. Dopočtené množství u jedince ve stadiu G s 7 156 kg, je opět dle poškození kmene irelevantní (Tab. 80). Po zkompletování uvedených údajů a charakteristik měřených jedinců bylo možno přistoupit, alespoň částečně, k převážně popisné analýze zjištěných údajů a ve vztahu k velikosti tloušťkového přírůstu a výčetní tloušťce naskenovaných jedinců (Obr. 145-158). Změřené a dopočtené hodnoty potvrdily, že s velikostí výčetní tloušťky klesá výška jedince, plocha koruny a množství biomasy listoví a letorostů. Naopak s výčetní tloušťkou roste množství biomasy kmene i celé dřeviny, zvyšuje se objem dřevní hmoty koruny i v celé dřevině (viz. Obr. 145 -152). Tloušťkový přírůst na poloměru, který lze považovat za ukazatele aktuálního stavu, rovněž prokazoval rostoucí závislost mezi plochou listoví, množstvím listové biomasy, objemem olistěné koruny a množstvím biomasy a dřevní hmoty letorostů (Obr. 153-158). Hustota listoví má opačný klesající trend v závislosti na velikosti přírůstu (Obr. 154).

182


Obr. 145: Regrese výšky a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 146: Regrese plochy koruny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 147: Regrese množství listové biomasy a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 148: Regrese množství biomasy letorostů a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 149: Regrese množství biomasy kmene a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 150: Regrese množství biomasy celé dřeviny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 151: Regrese objemu dřeva v koruně a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 152: Regrese objemu dřeva celé dřeviny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce 183


Obr. 153: Regrese plocha listoví na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu

Obr. 154: Regrese hustota listoví na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu

Obr. 155: Regrese množství biomasy listoví na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu

Obr. 156: Regrese objem koruny na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu

Obr. 157: Regrese množství biomasy letorostů na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu

Obr. 158: Regrese objem dřevní hmoty letorostů na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruh

184


6.3.6 SOUHRN Uvedená analýza architektury nadzemní části vybraných exemplářů podrobněji přiblížila aktuální stav jedinců v různých fázích fyziologického stáří, a k jakým změnám dochází v koruně stromů během stárnutí, na základě podrobného zhodnocení dostupných biometrických parametrů u zvoleného druhu dubu letního (Quercus robur). Získané poznatky o architektuře koruny stromů mohou mít široké využití i v dalších oblastech ekologických a biologických oborů či praktické využití v arboristice. Zjištěné hodnoty byly nejprve vztažených k obvodovým kategoriím, v rámci nichž byly popsány 3 etapy stárnutí pomocí růstových projevů dubu letního. Dále zde byly doplněny charakteristiky kategorií fyziologického stáří (READ 2000) o konkrétní růstové hodnoty. V předložené práci byly také představeny dvě odlišné metody a přístupy ke stanovení odhadu stáří. První metoda vychází z hustoty letokruhů a přebírá přesné údaje o velikosti přírůstu z konkrétní velikosti obvodu, a až následně vstupní data ze všech vývrtů zobecňuje pro sestavení dané rovnice pro odhad stáří. Na rozdíl od metody založené na modifikované růstové funkci, kdy je odhad stáří pro daného jedince stanoven z konkrétních dostupných tloušťkových údajů z odebraného vývrtu. Výstupem této metody tedy není jen sestrojení průměrné křivky pro odhad stáří dřevin na zvolené lokalitě, ale také růstová křivka konkrétního jedince. Pro vyslovení závěru, která z metod je objektivnější, bude nutné předložené metody ověřit na bohatším souboru vstupních údajů. V poslední podkapitole jsou představeny výsledky nedestruktivní metody 3D laserového skenování. K výstupům metody patří čtyři 3D modely dřevin různého vývojového stadia (prezentované fyziologickými kategoriemi D, E, F, G) a jejich souhrnná charakteristika o množství dřevní hmoty a sušiny v nadzemní části.

185

VÝSLEDKY – NÁVRH PÉČE TUP

6.4 NÁVRHY A PRINCIPY TRVALE UDRŽITELNÉ PÉČE O VÝZNAMNÉ DŘEVINY 6.4.1 METODIKA NÁVRHU PÉČE Součástí disertační práce je prezentace metodiky návrhu trvale udržitelné péče o významné dřeviny (tzv. TUP). První krokem metodiky TUP bylo rozdělení všech významných inventarizovaných dřevin zájmového území do čtyř kategorií na základě jejich významu (historického, lokálního aj.), růstových parametrů, zdravotního stavu, fyziologického stáří (viz. Tab. 81) a obvodových rozměrů jednotlivých druhů (Tab. 82). Jedná se o kategorie veteráni = V, reprezentanti = R, nástupci = N a čekatelé = Č. Metodika vychází z příruček týkající se péče o stromové veterány v Anglii (READ 2000, FAY 2001, 2002, FAY, ROSE 2003, DAGLEY ET AL. 2001, DAVIES ET. AL, 2000) a je zaměřena na dřeviny nacházející se ve volné krajině. Tab. 81: Kategorie TUP dle obvodů, zdravotního stavu a fyziologického stáří kategorie TUP čekatel nástupce reprezentant veterán

obvod dle dřeviny dle dřeviny dle dřeviny dle dřeviny

zdrav.stav 1 1,2 1,2,3 4,5 (1,2,3)

fyz.stáří A-D D,E E,F F,G

Tab. 82: Zařazení dřevin do kategorií TUP dle druhu a obvodu v prsní výšce DRUH / obvod (cm) lípy, duby topoly, vrby, jasany, jilmy, javory, buky břízy, olše, ovocné dřeviny

čekatel nástupce reprezentant do 250 250-350 350-500

veterán 500-více

do 200 do 150

350-více 250-více

200-250 150-200

250-350 200-250

Úkolem metodiky je vytvořit pro každý druh zájmového území pomyslnou pyramidu zmíněných kategorií TUP s dostatečným počtem jedinců, tak aby byla zajištěna trvalost mozaiky významných dřevin na zkoumaném území. Pyramida zástupců významných dřevin zajištuje co nejideálnější poměr mezi jednotlivými kategoriemi (1 : 2 : 4 : 8), čímž se docílí dostatečný počet reprezentantů, jako potenciálních veteránů, kteří mají své nástupce a i zase mají v záloze dostatek čekatelů. Zajištěním pyramidy TUP u každého druhu se současně obohatí i druhová mozaika lokality (Obr. 167). VETERÁN - V kategorií veteránů se nachází dřeviny, které vynikají nadměrnými parametry v obvodu oproti ostatním jedincům stejného druhu, nebo stromy, které jsou jinak výjimečné, zejména dosaženým věkem. Jedná se o stromy z hlediska fyziologického stáří v konečné fázi, to jest odumírání až odumření. Nastává u nich postupný rozklad, rozpad a nakonec přirozený zánik. Vyznačují se vysokým podílem mrtvého dřeva, ztrátou větší části primární koruny nebo rozsáhlou centrální dutinou kmene. REPREZENTANTI - V této kategorie jsou začleněny stromy, které vynikají nadměrnými parametry v obvodu oproti ostatním jedincům stejného druhu, nebo stromy, 186


které jsou jinak výjimečné. Minimální obvod v prsní výšce pro zařazení do této kategorie je stanoven empiricky pro každý druh zvlášť. Z hlediska fyziologického věku se jedná o stromy částečně ve stádiu pozdní dospělosti a zejména ve stadiu časného stáří, jejichž zdravotní stav je zhoršený a mají sníženou vitalitu. Zejména by se zde řadí jedinci původní, s nízkým zastoupením na lokalitě nebo druhy, které jsou v současnosti vedeny jako ohrožené nebo chráněné. NÁSTUPCI - Do kategorie nástupců jsou zahrnutí jedinci, kteří ještě nedosahují nadměrných velikostí, jako dřeviny v předešlé kategorii, ale mají vynikající zdravotní stav. Z hlediska fyziologického stáří jde především o plně dospělé stromy, případně o vitální jedince ve stádiu časného stáří. Předpokládá se, že v budoucnu dosáhnou velkých růstových parametrů, aby se následně stali reprezentanty. ČEKATELÉ - V kategorií čekatelů jsou jedinci od semenáčků (sazenic) až po dřeviny ve stádiu plné dospělosti, u kterých se předpokládá dosažení výborných růstových parametrů a zdravotního stavu.

Veteráni

1

Reprezentanti

2

Nástupci

4

Čekatelé

8

Obr. 167: Pyramida s ideálním poměrem zastoupení jedinců mezi kategoriemi

Metodikou TUP se docílí ponechání dřevin v krajině až do úplného rozkladu, čímž by bylo umožněno: - dřevinám dorůst do svých maximálních rozměrů i přirozeného stáří - zajištění bohaté diverzity druhů vázaných na tyto dřeviny, zejména v jednolitých fázích stárnutí - obnovení vyšší četnosti a druhové pestrosti zejména solitérních dřevin v zemědělské krajině, odkud mnoho solitérních dřevin vymizelo - zlepšení krajinného rázu a zajištění nových interakčních prvků v rámci ÚSES

187


6.4.2 RÁMCOVÉ ZÁSADY PÉČE A NÁVRH PÉČE DLE KATEGORIÍ Rámcové zásady péče TUP Základní zásadou při návrhu péče o významné dřeviny, je stanovení priorit péče dle aktuálních podmínek na dané lokalitě a stavu dřevin. Následně je důležité nastolení správné rovnováhy mezi riziky a klady souvisejícími se zachováním významných dřevin na lokalitě. Protože se jedná o metodiku, zaměřenou především na péči o dřeviny ve volné krajině, pak případné riziko související se zachování významného jedince do přirozeného rozpadu klesá, se vzdáleností od veřejných a hojně navštěvovaných míst a oblastí. Současně se nepředpokládá, že z finančního hlediska bude možné zajistit případné odborné ošetření u všech stromů, ale jen u těch nejrizikovějších. Mezi další zásady patří: - lokalizace stromů v krajině - pro případné dosadby v místech, kde není možná přirozená obnova dřevin (např. louky a pole) je potřeba odebírat semena pokud možno z kategorie veteránů nebo alespoň reprezentantů, pokud by v území již chyběly plodné stromy, pokusit se o vegetativní propagaci na udržení původní lokální populace - zajistit vždy dostatečný počet nových čekatelů, výsadbu volit mozaikovitě na vhodné stanoviště, tak aby vystihovala a nenarušovala krajinný ráz území (čekatelé a nástupci) a tak aby stromy měly vysoký předpoklad, že nebudou zbytečně poškozovány, dále zajistit v krajině výskyt všech kategorií i věkových tříd, aby byla zajištěna kontinuita a optimální počet jeden mohutný veterán na 3 ha - podpora ohrožených druhů – zajistit sadební materiál (lesní školky, řízkování, sběr osiva) - pokračovat v dalším mapování významných dřevin, doložit tak jejich důležitost (doporučuje se sepsání všech živočišných druhů vázaných na daný druh = podchytit biodiverzitu) - pravidelný monitoring zdravotního stavu zaevidovaných významných dřevin (četnost dle rizikovosti), v rámci které je nutné sledovat početní zastoupení jedinců v jednotlivých kategoriích - stromy, pokud se nachází na navštěvovaných místech a při pravidelné prohlídce jevily známky špatného zdravotního stavu, je třeba podrobit dalšímu vyšetření (příklady zjevných signálů naznačujících přítomnost nebezpečí jsou - extrémní hmotnostní nerovnováha vlivem oslabení kořene, kmene nebo koruny, rozsáhlé poškození kořenů, rozsáhlé praskliny a trhliny, rozsáhlý úpadek kosterních větví nebo kmene, hojné opadávání větví, prosychání koruny i listí, viditelné znaky nemoci (plodnice dřevokazných hub, výskyt dřevokazného hmyzu)) - je-li nutné provést na stromě nějaké úpravy řezem, tak se snažit o co nejšetrnější provedení k dřevině a v co nejmenším rozpětí, jaké je nezbytné pro snížení rizika na přijatelnou a bezpečnostní úroveň - výchovné řezy musí byt voleny s ohledem na stabilitu stromu (vývraty), zejména se volí tzv. selektivní řez, pomocí něhož se postupně snižuje koruna odstraněním hlavních a největších větví (zejména poškozených), což má za následek snižování podílu mrtvého

188


-

-

dřeva, dále snaha o nastolení adaptivního růstu, především se podporuje růst v dolní části koruny mrtvé a odumírající dřevo i odřezky se ponechá blízko stromu, aby se zachoval zdroj organizmů na něj vázaných a zachovala se kontinuita biodiverzity kácení stromů by mělo být považováno za poslední možnost poté, co byly vzaty v úvahu všechny další možnosti (např. zachovat mrtvý kmen jako 'monolit') stanovené pravidla ochrany významných dřevin implementovat do plánů péče pro chráněné území (PP, NPR, CHKO, NP apod.) – zabránit vandalismu a úmyslnému poškozeni pořádat osvětu o důležitosti a významnosti péče a zachování dřevin v krajině, s cílem zlepšit zacházení majitelů pozemku s dřevinami na nich se vyskytujících přizpůsobit obhospodařování zemědělských (pole, louky pastvou) i lesnických pozemků a minimalizovat škodlivé vlivy z obhospodařování krajiny plynoucích

Návrh péče dle kategorií TUP Návrh péče o dřeviny v kategorii veterán Kategorie veterán prezentují již dožívající jedinci nebo torza bývalých velikánů. Jediný, ale za to nejdůležitější bod péče o tyto jedince, je jejich vymezení v terénu (pokud byli nalezeni během nového mapování) a vyjmutí z jakéhokoliv výchovných zásahů (zejména v lesním hospodářství). Veteráni se nechají dožít do úplného rozkladu. I mrtvá torza v krajině zachováváme, například v pozici „přírodního monolitu“ nebo padlých torz, aby byla udržena biodiverzita živočišných druhů na toto stádium vázaných. Optimální počet je jeden mohutný veterán na 3 ha. Dále by zde neměly být zařazení stanovištně nepůvodní dřeviny, ale mě by být zajištěn dostatečný počet jedinců z kategorie reprezentantů nebo nástupců. Za zaniklá torza je potřeba zajistit novou výsadbu. Návrh péče o dřeviny v kategorii reprezentantů Návrh péče o kategorii reprezentantů bude rovněž převážně zaměřena na udržení a zachování těchto dřevin ve volné krajině i v porostu. Většinou jsou to přestárlé stromy zachované z původních porostů, takže u nich nehrozí, že by se jednalo o alochtonní jedince. Tyto reprezentanty je nutno v terénu lokalizovat zaznačením do map (pokud se opět jedná o nově nalezené exempláře), aby je bylo možno chránit před pokácením. Optimální počet jsou dva mohutní reprezentanti na 3 ha. Dřeviny se v tomto stádiu vyznačují značným poškozením v koruně i na kmeni, míra vynaložené péče se volí dle velikosti rizik souvisejících s možným nebezpečím ohrožení návštěvníků v blízkosti exemplářů. V případě, že se jedná o jedince vzdálené od navštěvovaných míst a jeho zaevidování bylo jen za účelem dosažení patřičné pestrosti v krajinné mozaice výskytu na lokalitě (druhové, početní), pak se návrh péče o tuto kategorii vynechává a jedinec se nechá dožít, jak je uvedeno u péče o kategorii veterán. V případě, že se jedná o jedince nacházející se u frekventovaných míst a hrozilo by možné poškození majetku či zdraví, nebo pokud víme, že na daném místě chybí dostatek 189


jedinců z kategorie nástupců i čekatelů, pak je potřeba stávajícího jedince co nejdéle zachovat a přistoupit k intenzivnější péči, která spočívající v následujících bodech: - ke zpevnění koruny je možno využít vzpěr, které zabrání selháním větví, ale pak je potřeba další úpravy a údržby - je-li nutné provést na stromě nějaké řezné úpravy, tak se snažit co nejšetrněji k dřevině a v co nejmenším rozpětí, jaké je nezbytné pro snížení rizika na přijatelnou a bezpečnostní úroveň - výchovné řezy musí byt voleny s ohledem na stabilitu stromu (vývraty), zejména se volí tzv. selektivní řez, pomocí něhož se postupně snižuje koruna a dochází k odstranění hlavních a největších větví (zejména poškozených), což má za následek snižování podílu mrtvého dřeva - snaha o nastolení adaptivního růstu, především se podporuje růst v dolní části koruny - mrtvé a odumírající dřevo nebo odřezky uložíme blízko stromu, aby se zachoval zdroj organizmů na něj vázaných, a zachovala se kontinuita biodiverzity, ale tak aby neohrožovalo okolí a bezpečnost - kácení a odstranění stromů by mělo být považováno za poslední možnost poté, co byly vzaty v úvahu všechny další eventuality (např. zachovat mrtvý kmen jako 'monolit', nebo ponechat kmen položený na zemi). Návrh péče o dřeviny v kategorii nástupců Hlavním úkolem péče o kategorii nástupci spočívá v zabezpečení ochrany těchto jedinců před kácením, neboť se zpravidla jedná o jedince s dobrým zdravotním stavem nebo jen ojedinělým poškozením, a to obyčejně v mýtném věku. Optimální počet jsou 1-2 mohutní nástupci na 1 ha. Je opět velmi nutné mít tyto jedince lokalizovány v mapách a dbát na to, aby nebyli zlikvidováni při těžbě nebo při jiných lesnických zásazích či vandalismu. Nezastupitelnou roli zde mají také solitérní dřeviny, jejichž ochranu lze zajistit tím, že tyto dřeviny začleníme jako interakční prvky ÚSES a příslušný úřad je vyhlásí jako významné krajinné prvky. Návrh péče o dřeviny v kategorii čekatelů Hlavní bod péče o kategorii čekatelů spočívá v zabezpečení dostatečného množství dřevin v této kategorii (kontinuita mezi kategoriemi) a současně jejích rozmístění na zvoleném území, tak aby byl zajištěn krajinný ráz. Buď inventarizací nových jedinců na dané lokalitě a jejich následnou lokalizací do map, nebo umělou výsadbou na základě vyhodnocení aktuální situace rozmístění dřevin z předešlých kategorií a jejich zdravotního stavu. Optimální počet jsou 2-3 čekatelé na 1 ha. U jedinců v porostu je opět zajistit, aby čekatelé byli vyjmuti z případné těžby. Výběr vysazovaných dřevin by se měl volit dle stanovištních podmínek lokality, zároveň by se měla zajistit druhová pestrost dřevin na daném území. Důležitým úkolem je rovněž v této kategorii zaručit zachování přirozené obnovy genofondu původních nebo ohrožených dřevin, a to sběrem vegetativního a generativního materiálu ze starých stromů.

190


6.4.3 KATEGORIZACE DŘEVIN NA MODELOVÉM ÚZEMÍ V DYJSKO-MORAVSKÉ NIVĚ Ze všech zaevidovaných dřevin na lokalitě Soutok bylo zařazeno do kategorií TUP 855 jedinců. Nebyli zde zahrnuti stanovištně nepůvodní alochtonní jedinci. Do první kategorie veteránů bylo zařazeno 309 stromů z 11 různých druhů dřevin. Nejpočetnějším druhem je dub letní (Quercus robur) s 203 jedinci. Pak navazuje jilm vaz (Ulmus laevis) s 30 jedinci a vrba bílá (Salix alba) s 19 jedinci, topol bílý (Populus alba) s 18 jedinci a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) s 16 stromy. Chybí zde zástupci druhu olše lepkavé (Alnus glutinosa) (viz. Tab. 83). Do další kategorie reprezentantů bylo vybráno ze všech zaměřených stromů na základě výše uvedených podmínek 292 stromů. Nejpočetnějším z 12 zaevidovaných druhů je opět dub letní (Quercus robur) se 183 jedinci. Z dalších druhů jsou zde zastoupeny s mnohem menším počtem jedinců - jasan úzkolistý (Fraxinus angustifola), topol bílý (Populus alba) s 18 exempláři nebo habr obecný (Carpinus betulus) s 16 jedinci. Za zmínku ještě stojí uvést se 13 dřevinami vrbu bílou (Salix alba) nebo s 12 stromy jilm vaz (Ulmus laevis). Ostatní zmapované dřeviny jsou zde zastoupeny jedinci do 10 kusů (Tab. 83). U některých druhů v této kategorii není zajištěn zástupce vůbec (např. u olše lepkavé (Alnus glutinosa)). Mezi nástupce bylo zařazeno 143 dřevin s dobrým nebo výborným zdravotním stavem. Absolutní převahu z 12 druhů zde má opět dub letní (Quercus robur) s 64 stromy. Poměrně vysoké zastoupení se eviduje u jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifilia) s 17 jedinci, vrby bílé (Salix alba) s 16 jedinci a topolu bílého (Populus alba) se 14 dřevinami. Zbývající druhy jsou zastoupeny jen do 10 jedinců (Tab. 83), chybí zde jen zástupci druhu habru obecného (Carpinus betulus). Tab. 83: Zastoupení evidovaných dřevin v kategoriích TUP DŘEVINA Acer campestre L. Alnus glutinosa Gaertn. Carpinus betulus L. Fraxinus angustifolia Vahl. Malus x dasyphylla Populus alba L. Populus nigra L. Populus x canescens Pyrus x amphigenea Dostálek Quercus robur L. Qeurcus cerris L. Salix alba L. Salix caprea L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Ulmus laevis Pall. CELKEM

VETERÁNÍ ks obvod 6 352-507 0 5 378-485 16 357-570 0 18 360-606 8 354-750 0 2 300-303 203 350-806 0 19 358-628 0 1 515 1 762 30 350-582 309 11 druhů

výška 19-26 22-35 12-38 18-40 2-30 12-15 12-39 11-26 11 10 5-35

REPREZENTANTI ks obvod výška 9 267-333 18-29 0 16 255-345 10-35 26 254-350 13-38 1 224 13 18 260-350 15-35 7 270-350 20-29 1 295 28 5 208-240 14-18 183 352-500 14-33 2 300-315 34-35 13 257-340 10-20 0 1 425 18 0 12 259-340 18-31 294 12 druhů

NÁSTUPCI ks obvod výška 6 210-250 16-27 5 163-195 16-28 0 17 200-250 15-35 1 170 12 14 207-250 16-33 1 237 28 1 220 25 2 172-178 8-16 64 252-350 15-33 2 300-315 34-35 16 202-250 12-17 1 175 10 8 280-350 18-29 0 5 205-222 22-28 143 12 druhů

ČEKATELÉ ks obvod výška 4 103-119 18-28 18 61-150 17-33 0 1 172 29 3 90-114 10-13 15 140-250 15-38 2 109-110 21-34 4 153-200 27-35 2 135-140 12-15 35 200-250 15-33 0 23 80-200 14-26 0 1 180 25 0 6 135-200 20-33 114 12 druhů

V poslední čtvrté kategorii čekatelů se nachází 114 dřevin z 12 druhů (Tab. 83). Předpokládá se, že pouze 1/3 se jich dožije kmetského věku. V této kategorii mají zástupce všechny druhy zmapované na lokalitě, kromě habru obecného (Carpinus betulus).

191


Celkový poměr mezi jednotlivými kategoriemi TUP veteránů, reprezentantů, nástupců a čekatelů zaměřených dřevin je 1 : 0,9: 0,5 : 0,4. Tento stav je nutno hodnotit jako negativní, neboť vypovídá o špatném stavu významných dřevin na lokalitě, neboť na každého veterána či reprezentanta není v záloze dostatek nástupců a čekatelů, kteří by nahradili případně uhynulého jedince. Hodnocení kategorizace TUP na modelovém území dle jednotlivých druhů Rovněž je velmi důležité zajištění vhodné pyramidy zastoupení jednotlivých kategorií TUP u každého zaevidovaného druhu, který má na lokalitě přirozené stanoviště. Neboť jen tím zaručíme dostatečnou biodiverzitu v krajině a pravidelné plošné rozmístění mohutných jedinců na zvoleném území. Současný poměr jednotlivých kategorií se od tohoto ideálního (1:2:4:8), jak dokládá následujíc tabulka (Tab. 84), u každého zaevidovaného druhu více či méně odlišuje. Proto další z cílů metodiky je, zajistit návrhem péče, co nejideálnější poměr těchto čtyř kategorií u všech druhů na lokalitě. Tab. 84: Poměr kategorii TUP dle druhů na lokalitě Soutok POMĚR

DŘEVINA

V

R

N

Č

Acer campestre L.

1.0

1.5

1.0

0.7

Alnus glutinosa Gaertn.

0.0

0.0

1.0

3.0

Carpinus betulus L.

1.0

3.2

0.0

0.0

Fraxinus angustifolia Vahl.

1.0

1.6

1.1

0.1

Malus x dasyphylla

0.0

1.0

1.0

3.0

Populus alba L.

1.0

1.0

0.8

0.8

Populus nigra L.

1.0

0.9

0.1

0.3

Populus x canescens

0.0

1.0

1.0

4.0

Pyrus x amphigenea Dostálek

1.0

2.5

1.0

1.0

Quercus robur L.

1.0

0.9

0.3

0.2

Qeurcus cerris L.

0.0

1.0

1.0

0.0

Salix alba L.

1.0

0.7

0.8

1.2

Salix caprea L.

0.0

0.0

1.0

0.0

Tilia cordata Mill.

1.0

1.0

8.0

1.0

Tilia platyphyllos Scop.

1.0

0.0

0.0

0.0

Ulmus laevis Pall.

1.0

0.4

0.2

0.2

CELKEM

1.0

1.0

0.5

0.4

U druhů javor babyka (Acer campestre), habr obecný (Carpinus betulus), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) a hrušeň (Pyrus x amphigenea), jsou sice za veterána v zásobě 2-3 reprezentanti, ale zpravidla jim již chybí zástupci v dalších kategoriích čekatelů a nástupců. Lépe jsou na tom druhy lípa srdčitá (Tilia cordata), olše lepkavá (Alnus glutinosa), jabloň (Malus x dasyphylla) a topol šedý (Populus x canescens), které mají zajištěné alespoň nějaké jedince v počátečních stádiích, i když ne v ideálním poměru. V případě jedinců dubu ceru (Quercus cerris), lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) a vrby jívy (Salix caprea) se nedá jejich stav hodnotit, neboť jsou na lokalitě zastoupeni pouze jedním významným exemplářem.

192


Vyhodnocení kategorizace TUP na modelovém území dle biotopů Mezi hlavní biotop patří solitérně rostoucí dřeviny. Celkem je zde evidováno 426 jedinců z 11 různých druhů. Poměr mezi jednotlivými kategoriemi opět není ideální – 1:1:2:2, každá navazující kategorie potřebuje početně posílit. Zejména kategorie čekatelů a nástupců. Z druhů v tomto biotopu je uspokojivý poměr jen u javoru babyky (Acer campestre) a topolu bílého (Populus alba), přestože není ideální. U dubu letního (Quercus robur) a habru obecného (Carpinus betulus) zcela chybí zastoupení v kategoriích nástupci a čekatelé. U olše lepkavé (Alnus glutinosa) není dostatek dřevin v kategoriích veteránů a reprezentantů (viz. Tab. 85). Tab. 85: Zastoupení kategorií TUP dle biotopů na lokalitě Soutok DŘEVINA

POMĚR

druhů

dřevin

3

11

120

6

6

40

5

4

11

270

2

2

11

426

N

Č

1

3

2

12

1

2

1

1

V

R

břehový porost

1

okraj porostu

1

porost solitér

Další poměrně důležitý biotop s mohutnými jedinci je porost. V porostu je zmapováno 270 jedinců 11-ti různých druhů. Celkový poměr jednotlivých kategorií 1:2:5:4 lze hodnotit jako uspokojivý. V záloze je dostatek reprezentantů i nástupců, jen je nutné zajistit více exemplářů do kategorie čekatelů, což na rozdíl od nelesních biotopů, lze v lese učinit jednoduše a to výběrem stávajících jedinců. U jednotlivých druhů rostoucích v porostu je patrné velmi nízké početní zastoupení ve všech kategoriích. Zejména druhy jako habr obecný (Carpinus betulus), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), topol bílý (Populus alba) a topol černý (Populus nigra) postrádají jedince v kategoriích nástupců a čekatelů. U druhů jilmu vazu (Ulmus laevis) nebo lípy srdčité (Tilia cordata) zcela chybí jedinci v kategorii reprezentantů. Naopak u javoru babyky (Acer campestre) je možno hovořit o relativně upokojivém zastoupení dřevin v jednotlivých kategoriích, kromě čekatelů, kde bohužel zcela chybí dřeviny (Tab. 86). Tab. 86: Zastoupení druhů v kategoriích TUP dle hlavních biotopů porost/solitéry DŘEVINA Acer campestre L. Alnus glutinosa Gaertn. Carpinus betulus L. Fraxinus angustifolia Vahl. Malus x dasyphylla Populus alba L. Populus nigra L. Populus x canescens Pyrus x amphigenea Dostálek Quercus robur L. Qeurcus cerris L. Salix alba L. Salix caprea L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Ulmus laevis Pall.

V 1.0 0.0 1.0 1.0 0.0 1.0 1.0 0.0 0.0 1.0 0.0 1.0 0.0 0.0 1.0 1.0

SOLITER R N 3.0 2.0 0.0 1.0 4.0 0.0 3.0 2.7 0.0 0.0 1.6 2.8 0.8 0.3 1.0 1.0 1.0 2.0 0.8 0.3 0.0 0.0 0.5 0.6 0.0 1.0 1.0 4.0 0.0 0.0 0.0 2.0

193

Č 4.0 2.0 0.0 0.2 0.0 2.6 0.5 4.0 2.0 0.1 0.0 1.6 0.0 4.0 0.0 3.0

V 1.0 0.0 1.0 1.0 0.0 1.0 1.0 0.0 1.0 1.0 0.0 1.0 0.0 1.0 0.0 1.0

POROST R N 5.0 3.0 0.0 0.0 2.3 0.0 0.5 0.3 0.0 1.0 0.7 0.0 0.5 0.0 0.0 0.0 2.0 0.0 1.8 0.6 0.0 2.0 0.5 1.0 0.0 0.0 0.0 1.0 0.0 0.0 0.3 0.0

Č 0.0 0.0 0.0 0.0 1.0 0.2 0.0 0.0 0.0 0.4 0.0 0.0 0.0 0.0 0.0 0.1


Třetím biotopem je břehový porost, kde bylo nalezeno 120 jedinců, kteří patří do 11 různých druhů. Celkový poměr jednotlivých kategorií bohužel opět není dobrý – 1:1:3:3. Je zde potřeba doplnit vyšší početní zastoupení v kategoriích reprezentantů až čekatelů. Na okraji porostu nalezneme 40 jedinců z 6 různých druhů. Poměr jednotlivých kategorií v tomto případě je dobrý 1:2:12:6 a je zajištěn dostatek reprezentantů i nástupců. Jen kategorii čekatelů bude potřeba rozšířit.

6.4.4 NÁVRH PÉČE A PROBLEMATIKA OBNOVY NĚKTERÝCH VÝZNAMNÝCH DRUHŮ Během terénních prací na inventarizaci mohutných dřevin na modelovém území byli zmapováni potencionálně vhodní jedinci pro sběr osiva, případně vegetativního materiálu pro rozmnožování. Vycházelo se z předpokladu, že u nejmohutnějších dřevin se jedná o pozůstatky geneticky původních lokálních populací. Proto je nejvhodnější brát geneticky vhodný sadební materiál z kategorií – nástupci a reprezentanti (případně veteránů) (viz. Obr. 168b).

50

Čekatel 8%

Ks

45

Veteran 8%

40 35 30 25 20 15 10 5

Nástupce 41%

0

soliter

okraj porostu

břehový porost

porost

Reprezentant 43%

a) b) Obr. 168: Výběr jedinců pro sběr osiva dle biotopů (a) a dle kategorizace (b) Tab. 87: Přehled počtu vhodných jedinců pro sběr osiva dle druhů Acer campestre L.

1

Carpinus betulus L.

2

Fraxinus angustifolia Vahl.

2

Malus x dasyphylla

1

Populus nigra L.

5

Pyrus x amphigenea

3

Quercus robur L.

97

Salix alba L.

3

Tilia cordata Mill.

1

Ulmus laevis Pall.

6

Celkem bylo vytipováno 118 vhodných jedinců z 10 různých druhů pro sběr osiva, případně vegetativního materiálu pro rozmnožování. Posléze se ze sesbíraného osiva

194


v lesních školkách LZ Židlochovice vypěstuje dostatečné množství sazenic pro výsadbu. Tím se docílí nejen záchrana například odumírající populace mohutných dubů letních, ale i ostatních ohrožených druhů nebo vzácně se vyskytujících (Ulmus laevis, Populus nigra) (Tab. 87). Dub letní (Quercus robur L.) Obnova dubu letního, je na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě velmi problematická (změna stanovištních podmínek, vysoký stav zvěře). Procento účasti dubů na lokalitě v posledních letech rapidně klesá, proto se v rámci inventarizace zaměřilo na vyhledávání nejvhodnějších jedinců pro odběr vegetativního materiálu a odběr osiva právě, kteří byli následně zaznamenáni do mapy (Příloha č. 4 -Mapová příloha 7). Nalezeno a zakresleno do mapy bylo 97 vhodných jedinců, u kterých budou pravidelně v semenných letech žaludy odebírány a následně využity k vypěstování vhodného sadebního materiálu, sloužícího k obnově na modelovém území. Dále bylo 29 mohutných a významných jedinců navrženo k vyhlášení za památné stromy, čímž by jim byla rovněž zaručena jejich ochrana a péče. Současně je ale zapotřebí upravit dosavadní lesnické hospodaření, aby byl zajištěn, co nejvyšší počet mohutných jedinců na lokalitě. Což spočívá:  zabránit vymizení starých lesních porostů (přítomny stromy s dutinami, stromy napadené houbami a hmyzem, odumírající stromy) v důsledku rychlé obnovy, tj. - ponechávání výstavků při obnovních těžbách, při výběru výstavků v maximální míře ponechávat stávající (obsazené) nebo potenciální doupné stromy - jednotlivé výstavky je možné a vhodné nahradit ponecháním 2–3 skupin (cca 3–5% plochy), aby náhlým osluněním stromů nedošlo k jejich rychlému usmrcení  nesnižovat obmýtí dubu letního pod 140 let  ponechávání mrtvého a tlejícího dřeva (kmeny, mohutné větve), které může sloužit jako úkryt celé řadě organismů (obojživelníci, hmyz) i při výchovných těžbách (včetně zdravotních výběrů) ponechávat zlomy, odumírající stromy a souše, přednostně stávající (obsazené) nebo potenciální doupné stromy (ANONYMUS 2008) Topol černý (Populus nigra) Topol černý patří mezi autochtonní dřeviny. Představuje důležitou složku břehových porostů. Solitérní stromy vytváří významné krajinotvorné prvky svými mohutnými kmeny se silnými větvemi. Důležitá je i meliorační funkce této dřeviny, která je schopna vhodně upravovat hladinu spodní vody. V současnosti je jeho existence silně ohrožena v důsledku ztráty přirozeného stanoviště. Na lokalitě Soutok bylo zaznamenáno 18 jedinců topolu černého (Populus nigra), z nichž bylo 5 jedinců vybráno pro sběr osiva, případně vegetativního materiálu pro rozmnožování. Hlavním krokem pro záchranu a uchování genofondu topolu černého je vytvoření databáze s evidencí z nalezených kvalitních a druhově ověřených jedinců (problém s křížením

195


s hybridními topoly). U každého jedince by se mělo provést ověření druhové pravosti pomocí biochemické analýzy a vyloučit případné hybridní jedince. Z těchto zvolených vhodných topolů se následně získají dřevinné řízky k vegetativnímu rozmnožení. Získané sazenice se vysadí na původní lokality. Při výsadbě semenáčků by se mělo ještě dbát na vhodné zastoupení samčích i samičích jedinců. Uvedeným postupem by se mělo docílit toho, že se opět topol černý vrátí do krajiny (BENETKA 1998, ČÍŽKOVÁ 2007). V rámci této práce již byly některé lokality s výskytem topolu černého nalezeny a zaznamenány do mapy (Příloha č. 4 Mapová příloha 7). Před odebráním řízků z těchto nalezených jedinců, je nutné provést zmíněnou biochemickou analýzu o pravosti jedince. Ohrožení topolu černého je natolik závažné, že se stalo předmětem mezinárodního zájmu v rámci programu EUFORGEN (The European Forest Genetic Resources Programme). V rámci tohoto programu byla v roce 1994 vytvořená pracovní skupina Populus nigra Network, která se problematickou záchrany genofondu topolu černého zabývá (BENETKA 1998). V posledních letech se stala záchrana topolů také předmětem činnosti Výzkumného ústavu VUHL Strnady, které rovněž odebírají genové zdroje pro zachování a následné pěstění druhu (SLOVÁČEK 2004). Jilm vaz (Ulmus laevis) Příčinou stálého úbytku jilmů v krajině je převážně choroba zvaná grafióza. Podchycení choroby v počáteční fázi, lze předejít následným velkým výdajům na záchranu těchto stromů. Během inventarizace na modelovém území Soutok, nebylo na významných exemplářích zaznamenáno poškození touto nemocí. Celkem bylo zaznamenáno 53 jedinců jilmu vazu (Ulmus laevis), z nichž bylo 6 jedinců vybráno pro sběr osiva, případně vegetativního materiálu pro rozmnožování a budou se podílet na záchraně populací jilmů na lokalitě. Jejich lokalizace je podchycena v mapové příloze (Příloha č. 4 - Mapová příloha 7), u kterých by mělo dojít ke sběru semen (nažek), jež dozrávají od poloviny května až do června. Sběr je možný několika způsoby: trháním, střásáním nebo sběrem ze země. Před počátkem sklizně je důležité se přesvědčit o plnosti semen. K výsadbě jsou již vhodné jednoleté semenáčky, které nesmíme opomenout chránit před okusem zvěří (potěr, sítky, apod.). Odolnější semenáčky získáme přeškolkováním a výsadbou v dalším roce (LZ Židlochovice). Příhodné stanoviště k výsadbě se volí dle vhodného vlhkostního režimu, kde nedochází k poklesům spodní vody. Nejpřijatelnější místa jsou v blízkosti vodních ploch, jako součást břehových porostů, nebo do remízků. Vhodné stanoviště by mělo být volené i podle dostupnosti k pravidelnému sledování zdravotního stavu. Přednost se dává roztroušenému zastoupení než před skupinovým (POTOČEK 1986, PFEFFER 1996). Předpokladem úspěšné záchrany nakažených vzrostlých jilmů je pravidelné prořezávání napadených větví a likvidace zasychajících a uschlých neodkorněných stromů. Ty jsou totiž plemeništěm nákazy roznášející podkorním hmyzem (nejčastěji Scolytus multistriatus, Scolytus scolytus), který na svém těle a v zažívacím ústrojí přenáší konidiové stádium houby Ceratocystis ulmi, a tím i je největším nebezpečím pro zdravé stromy. K chirurgickým zásahům patří, když napadenou větev odřízneme hluboko pod místem 196


projevu symptomů onemocnění těsně u kmene. Odříznutou větev je nutno ihned po zákroku spálit a dbát při tom na úklid všech úlomků napadených větví. Řeznou ránu je nutno ošetřit. U stromů, které jsou napadené více jak z 50%, je nutná likvidace, aby nedošlo k vyrojení nových přenašečů. Takové stromy přenašeči (bělokazi) vyhledávají k rozmnožování. Nejlepší je sesychající nebo již zaschlé stromy i s kůrou bezpodmínečně porazit a celé spálit nebo alespoň odkornit (POTOČEK 1986, JANČAŘÍK 1993). Metoda zaručující stoprocentní vyléčení napadeného stromu zatím neexistuje. Dostupnou možností, jak negativně ovlivňovat populaci kůrovců, je posilováním výskytu hmyzožravého ptactva. Dalším nejúčelnějším způsobem kontroly kůrovců je plánovité rozmístění přirozených lapáků, které jsou schopny pohltit velké množství škůdců. K tomu se mohou využít větve nebo asi metr dlouhá polena kmenů poražených jilmů, které budou sloužit jako stromová past na brouky. Důležité je poleno pokládat tak, aby neleželo přímo na povrchu půdy. Bělokazi (Scolytus multistriatus, Scolytus scolytus) tato polena přednostně vyhledávají jako možnost k rozmnožování. Po jejich nalétnutí a vykladení samiček, je nutno polena včas spálit, než se vyrojí nová generace. Jednou z dalších metod je také rozestavět feromonové lapače k odchytu přenašečů. Nevýhodou je jejich nákladnost, takže se využívají jen v omezeném měřítku (POTOČEK 1986, ŠINDELÁŘ 1996). Četné pokusy s hubením bělokazů háďátky Neoaplectana carpocapsae Weiser a Heterorhabditis bacteriophora Poinar, parazitujícími na larvách kůrovců, byly úspěšné v laboratoři a pokračují pokusy s jejich aplikací v terénu. Probíhaly a probíhají pokusy s potlačováním populace kůrovců pomocí houby Phomopsis oblonga, která kolonizuje kůru jilmů a působí zpoždění vývoje až uhynutí kůrovců, a navíc je kůra neatraktivní pro jejich nálet. Rovněž se využívají a studují houby Beauveria bassiana (Bals.) Vuill., Metarhizium anisopliae (Metsch.) Sorokin, Paecilomyces farinosus (Dicks:Fr.) Vuill., Verticillium lecanii (Zimm.) Viegas, nebo i některé směsi hub, parazitujících na larvách, jako je např. směs Trichoderma harzianum Rifai agg., Trichoderma polysporum Link Pers. a Scytalidium lignicola Pesante. Mnoho velmi náročných pokusů a laboratorních testů bylo věnováno aplikaci fungicidních přípravků, kterých bylo otestováno několik stovek s různými výsledky. Slibně se sice projevily látky systémové, ale ukázalo se, že účinky jsou krátkodobé a i některé fungicidy, speciálně vyvinuté pro potlačování původce grafiózy, nedaly uspokojivé výsledky, takže od jejich používání se dnes již většinou upustilo. Fungicidy se používaly jak formou listové aplikace, tak i formou tlakových injekcí do kmene či gravitací nebo infuzí, popřípadě i postřikem nebo nátěrem kmenů (JANČAŘÍK 1995).

197


6.4.5 NÁVRH PÉČE PRO MODELOVÉ ÚZEMÍ SOUTOK DLE BIOTOPŮ 6.4.5.1 Solitérní stromy Na základě výsledků provedené inventarizace významných dřevin na zvolené lokalitě Soutok, připadají solitérní jedinci k nejproblematičtějšímu biotopu s velmi špatným zdravotním stavem. Proto je zejména obnova solitérně rostoucích dubů a případný návrh péče velmi akutní a bude podrobně rozebrán v následující kapitole. Návrh výsadby solitér Návrh výsadby nových solitérních jedinců se především řídí dle výskytu již padlých torz, nebo kde se nacházejí mohutní solitérní jedinci již ve velmi špatném stavu. Výsadba se však musí provést tak, aby byl zachován charakter krajinného rázu sledovaného území s mohutnými stromovitými veterány (Příloha č. 4 - Mapová příloha 7). Technologický postup zakládání solitérních dřevin Jednotlivé výsadby a následná péče o solitérního jedince Příprava stanoviště spočívá v odstranění náletů a v přípravě výsadbové jámy s odstraněním vegetačního krytu (odplevelení) a s případným oddrenážováním jámy. Na tomto základě je nutné stanovit technologické postupy zakládání. Výsadbou jedince se rozumí jeho umístění na stanoviště a jeho zajištění ukotvením. K použití jsou vhodné ochranné materiály, chránící před mechanickým poškozením, okusem zvěře a jinými vnějšími vlivy, které mohou dřevinu poškodit (PEJCHAL 2001). Nejvhodnější doba pro výsadbu prostokořenných dřevin je doba vegetačního klidu. Je to v období po opadu a před rašením listů, před růstem kořenu v předjaří. Prostokořenné dřeviny se nesmí vysazovat za mrazu. Podzimní výsadby jsou vhodnější, neboť půda je prohřátá a umožňuje po určitou dobu intenzívní růst kořenů, přesto nadzemní část je ve stádiu dormance. Při podzimní výsadbě je i dostatek vláhy, rostliny lépe zakořeňují a rostou. Nevysazujeme dřeviny za extrémně nízkých teplot, v suchém období a za suchého a teplého větrného počasí. Dřeviny s kořenovým obalem lez vysazovat v průběhu roku (KOLAŘÍK 2003). Geneticky vhodný sadební materiál bude posbírán na vytipovaných jedincích na sledované lokalitě (viz. kapitola 6.4.4.) a vypěstován na lesních školkách LS Židlochovice. Pokud je na zvoleném místě žádoucí rychlé dosažení účinku v podobě rostoucího solitéru, používají se jednotlivě vysazované odrostky či polodrostky. Výška poloodrostku je 60-70 cm, sází se jamkovou sadbou. Nutné je ošetření výsadby ochranou proti zvěři formou oplůtku např. trojúhelníkovitého tvaru se vzdáleností kůlů 100 cm. Pro zajištěním dřeviny je nutné odstraňovat buřeň 1 – 2 krát za rok, podle stavu zabuřenění a to ručně mechanickou ožínkou nebo aplikací chemického přípravku před vzejitím trav, pokud se předpokládá umístění solitérů v travním porostu. Kosení lučního porostu, alespoň 1-krát za rok i s odstraněním případného náletu lehkou či těžkou mechanizací, podle možnosti přístupu k ploše a stavu zamokření plochy. Po zajištění dřeviny se doporučuje 1 krát za 5 let kontrola stavu dřeviny s případným odstraněním nežádoucích vlivů typu - suchá větev, nevhodné rozdvojení aj. (POLIŠENSKÁ 2002, PEJCHAL 2001, ŠIMEK 2001).

198


Dřeviny po výsadbě je nutno podle potřeby ukotvit, neboť strom není hned od počátku na stanovišti fixován. Úkolem fixace je zabránit pohybu stromu do stran, nesmí však bránit pohybu směrem dolů. Tento pohyb nastane při ulehávání substrátů a zeminy ve výsadbové jámě. Zároveň je nutné zabezpečit ochranná pletiva proti okusu zvěří. Obecně jsou nejvhodnější typy kotvení stromů ty, které zabírají půdorysně nejméně plochy a neztěžují výsadbovou péči. Kotvení je nutné kontrolovat minimálně jednou ročně, nedochází-li k zraňování stromu, a jestli není samotné kotvení poničené. Kotvení by mělo být odstraněné přibližně po 3 letech, ale záleží na místních podmínkách. U nově vysázených stromů na stanovištích vystavených přímým účinkům slunečního záření může dojít k tzv. korní spále na jejich kmenech. Aby nedošlo k poranění, musí se kmeny chránit obalovými materiály, která je brání před přímou radiací, vysokými letními teplotami a vysychání povrchových buněk apod (KOLAŘÍK 2003). Při výsadbě stromů do otevřené krajiny je nutné v jejich blízkosti instalovat sedací podpěry pro dravé ptáky. Jedná se o vzpěry ve tvaru T, které jsou vyšší než vysazované stromy. V opačném případě může docházet k rozlamování nově vysázených stromků (DRESLEROVÁ 2005). Založení skupinových porostů za účelem vypěstování solitérního stromu Při založení porostu je doporučeno použít maloplošného způsobu, s ponecháním stávajících solitér. Výchova porostů je zaměřena na postupný výběr a uvolňování vhodných jedinců, jako budoucích solitérních stromů. Pěstební cíl není časově omezen. Tento způsob zakládání je vhodné použít na plochách vzdálenějších od hlavních bodů pohledových os. Nově vysazený porost je nutno chránit před zvěří oplocením pletivem. Standardní péče je zaměřena na ochranu porostu proti buřeni. Systém prořezávek a probírek je zaměřen na pěstění solitér, proto i způsob je odlišný od lesnického pojetí. V období mlazin provádět prořezávky negativním způsobem (výběr tvarově a velikostně nevhodných jedinců i úprava rozestupů. Ponechávat však předrůstavé jedince, pokud nejsou tvarově poškozeni. Pak následuje probírka jakostní, což je výběr pozitivní a odstraní se pomocní jedinci, čímž se docílí uvolnění vhodného vybraného jedince. Další jednorázový zásah je probírka uvolňovací – odstranění podpůrných jedinců. Pěstební cílem je postupné uvolňování solitérů. Pozvolné uvolnění má za následek přímý růst kmene a žádoucí tvarování koruny. Výchovné zásahy se navrhují provádět po 10 letech. Podpůrní jedinci jsou taktéž pěstováni pozitivním výběrem. Dřevní hmota podpůrných jedinců zesílí a může být lépe využita. Poslední etapou v jednorázových zásazích je odstranění zbylého porostu odtěžením a tím již uvolníme solitér úplně. K pravidelně se opakujícím zásahům opět patří ochrana proti zvěři (kontrola oplocenek), které mají zaručit vhodné životní podmínky pro stromy (POLIŠENSKÁ 2002, ŠIMEK 2001). Solitérní strom uvolněný ze zápoje Tento technologický způsob získání solitérních jedinců je nejrychlejším. Jde o prokácení okraje lesního porostu s ponecháním výstavků, které budou tvořit přechodný prvek doplňující tvar lesního porostu. Uvolněním se předpokládá nové formování koruny díky světlomilnosti dubu a dispozici dubu vytvářet excentrické koruny. Při mýtní těžbě úmyslné 199


lze také na vhodných místech na pasece ponechávat několik solitérně stojících jedinců, které mohou dočasně (než je výškově doroste nový porost) nahradit chybějící solitéry na nelesních stanovištích. 6.4.5.2 Významné dřeviny v porostu Péče o významné dřeviny v lesních porostech je podmíněna ochotou lesních hospodářů ponechávat potenciální stromy mimo těžební zásahy až do přirozeného rozpadu (Příloha č. 4 - Mapová příloha 7). Přestože zvýšením množství odumřelé dřevní hmoty v lesním porostu, na kterou je vázáno velké množství různých živočišných druhů, se podstatně zvýší i biodiverzita lokality. V současnosti v obhospodařovaných lesích množství odumřelé dřevní hmoty, ponechané po těžbě jako odpad, odpovídá dolní hranici, což se značně projevuje na snížené biodiverzitě v těchto porostech. Ponechaní mohutní jedinci musí být stanovištně vhodné dřeviny, protože se stále mohou svým semenem podílet na přirozené obnově (MÍCHAL 1999). Případná těžba ostatních dřevin a doprava dřeva by měla být provedená takovým způsobem a pomocí takových technologií a mechanizace, aby nezpůsobovala trvalé narušení mohutných stromů a nezničila přirozený nálet dřevin. Lesní hospodářství by se mělo také zaměřit na ochranu mohutných dřevin z důvodů zachování původních genových zdrojů lesních dřevin dané lokality. Nahradíme-li původní porost jinými dřevinami z jiných stanovišť, pak dochází k destabilizaci tohoto porostu, neboť nejsou zvyklé na místní mikroklima. Začnou vznikat podmínky pro kalamitní výskyt škůdců nebo dochází k vytlačování přirozených druhů (DRESLEROVÁ 2005). 6.4.5.3 Druhová skladba Při výsadbách je nutno dbát na výběr vhodného druhů pro dané stanoviště. Při volbě druhů nejvhodnějších k výsadbě dle biotopů, lze vycházet z poznatků, že na polích jsou vhodné duby letní (Quercus robur), lípy (Tilia cordata) a jasany (Fraxinus excelsior, Fraxinus angustifolia), pro svůj habitus, který pak tvoří významnou dominantu v krajině. Na loukách je výsadba solitérních stromů závislá také na typu lučního porostu. Na ovsíkových sušších loukách je vhodné vysazovat dub letní (Quercus robur), topol černý (Populus nigra) a lípu srdčitou (Tilia cordata) a jilmy (Ulmus laevis, Ulmus minor). Na loukách, které jsou zamokřené či v lokálních terénních depresích se jako vhodné solitérní dřeviny jeví vrba bílá (Salix alba), olše lepkavá (Alnus glutinosa), topol bílý a šedý (Populus alba, P. x canescens). Dřevinný porost se ještě může zpestřit keřovým patrem Z nejčastěji uváděných keřů se jedná o brslen evropský (Euonymus europaeus), kalinu obecnou (Viburnum opulus), svídu krvavou (Swida sanguinea), bez černý (Sambucus nigra), lísku obecnou (Corylus avellana), hloh obecný (Crataegus laevigata), četné druhy vrb (Salix viminalis, Salix purpurea, Salix triandra, S.cinerea) (DRESLEROVÁ 2005). U zemědělské půdy určíme vhodnou dřevinu na základě BPJ, které pak převedeme na lesní typ na základě metodiky, která se využívá při tvorbě územního systému ekologické stability (LÖW 1995). Na lesních pozemcích se druhové složení volí na základě místního typologického a geobiocenologického průzkumu, a tyto dřeviny je pak třeba preferovat při výsadbě. 200


Dle provedeného geobiocenologického průzkumu BRZOBOHATÝ (2002) na části území - v příbřežním pásmu řeky Dyje, je možno výsadbu dřevin volit dle vymapovaných 5 skupin typů geobiocenů (BRZOBOHATÝ 2000). Největší část zaujímá stg topoljilmové jaseniny nižšího stupně (Ulmi-fraxineta populi inferiora). Ráz dřevinného patra určují topoly (Populus alba, Populus nigra), vyskytují se v různém vzájemném poměru. K hlavním dřevinám dále patří jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) a jilmy (Ulmus laevis, Ulmus minor). Pravidelně se vyskytuje i dub letní (Quercus robur), méně často olše lepkavá (Alnus glutinosa). Na říčních březích se nachází vrba bílá (Salix alba). Dále na široké údolní nivy velkých řek jsou vázány dubové jaseniny nižšího stupně (Querci roboris-fraxineta inferiora). V těchto lužních lesích mají dominantní postavení dub letní (Quercus robur) a jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). V hlavní stromové úrovni tvoří nepravidelnou přísměs jilmy (Ulmus laevis, Ulmus minor) a topoly (Populus alba, Populus nigra, Populus x canescens). V podúrovni se mohou vyskytovat javor babyka (Acer campestre), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr obecný (Carpinus betulus) a střemcha hroznovitá (Padus avium). Vrbiny vrby bílé nižšího stupně (Saliceta albae inferiora), jsou vývojově nejmladší stadia měkkých luhu. Stromové patro je tvořeno vrbou bílou (Salix alba), někdy s příměsí vrby křehké (Salix fragilis), která bývá rozvolněná a výškově rozrůzněna. Z dalších dřevin se mohou vtroušeně vyskytovat topoly, především topol černý (Populus nigra), případně keřové vrby (Salix purpurea, Salix viminalis, Salix triandra). V terénních depresích v nivách údolních toků řek se vyskytují olšové vrbiny nižšího stupně (Alni glutionosae-saliceta inferiora). Hlavní dřevinou je vrba bílá (Salix alba), velmi často se uplatňuje olše lepkavá (Alnus glutinosa), ve vyspělejších stádiích vývoje nastupuje jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). Iniciální stadia biocenóz této skupiny zaujímají postupně zazemňované přechody mezi mokřadními a terestrickými společenstvy. Přirozené geobiocenózy habrojilmových jasenin nižšího stupně Ulmi-fraxineta carpini inferiora představuje přechod mezi společenstvy lužního lesa a společenstva doubrav na hydricky normálních stanovištích. Proto se vyznačují výjimečnou druhovou pestrostí jak v dřevinném, tak v bylinném patře. Hlavními dřevinami stromového patra jsou v hlavní úrovni dub letní (Quercus robur), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), topoly (Populus nigra, Populus alba, Populus x canescens). Dříve byly hojné i jilmy (Ulmus laevis, Ulmus minor). Pravidelnou příměsí tvoří lípa srdčitá (Tilia cordata), v podúrovni jsou často hojné babyky (Acer campestre), habry (Carpinus betulus) a střemcha hroznovitá (Padus avium). Ve vyspělých porostech je výrazně rozvinuté keřové patro (Swida sanguinea, Sambucus nigra, Eonymus europaea, Crataegus laevigata, Viburnum opulus, Prunus spinosa) (BUČEK, LACINA 2002). 6.4.6 NÁVRH NA VYHLÁŠENÍ PAMÁTNÝCH STROMŮ A JEJICH ARBORISTICKÁ PÉČE Protože modelové území Soutok spadá dle správního rozčlenění do okresu Břeclav, který patří dle informace AOPK ČR k okresům s nejnižším počtem vyhlášených památných stromů v České republice, bylo v rámci inventarizace na modelovém území vybráno 33 vhodných jedinců a jedna 20-ti členná skupinka solitérně rostoucích jedinců k zařazení do databáze Památných stromů ČR. 201


Po vyhlášení vytipovaných jedinců za Památné stromy, jim bude poskytnuta náležitá péče, čímž se budou moci začlenit do informačních příruček mezi zajímavá turistická míst daného okresu. Poukáže se tím na atraktivitu daného místa a propagaci cenných prvků přírody, kterými hojně lokalita disponuje. 6.4.6.1 Zásady arboristické péče Není-li strom včas ošetřen, stává se místem možného ohrožení na životě či majetku. Proto je potřeba pěstebních opatření, vedoucích ke zkvalitnění stavu vegetačního prvku. Jedná se o soubor prací, které se uskutečňují po založení dřeviny a porostů až do doby zániku případně jejich obnovy. Zpravidla má charakter jednorázový nebo pravidelně se opakující. Typy pěstebních opatření podle ŠIMKA (2001) ukazuje tabulka (Tab. 88). Doba mezi jednotlivě či pravidelně se opakujícími se zásahy, je dle zdravotního stavu dřeviny a okolních vlivů. Tab. 88: Typy pěstebních opatření (ŠIMEK 2001) Výchovný, opravný, zmlazovací, udržovací, hlavový, zapěstování řezy cílového stavu jedince, zmlazení keřů Ořez suchých větví, ošetření poranění nadzemní části, ošetření poranění Ozdravná pěstební opatření kořenového systému, ořez zlomů a pahýlů. Ošetření dutin, celková regenerace koruny, odlehčení koruny, zvýšení Stabilizační pěstební opatření statické stability, redukce koruny Odstranění buřeně uvolnění korunového prostoru, odstranění Podpůrná pěstební opatření výmladků, péče o nárost. Probírky Odstranění jedince, dočasné odstranění nežádoucích nárostů (bodový, Likvidační pěstební opatření skupinový), trvalé odstranění nežádoucích nárostů (bodový, skupinový) Preventivní pěstební opatření Ochrana proti patogenům, ostatní

Ošetření čerstvých ran Zásah zahrnuje začištění povrchu poranění, bez jeho podstatného prohlubování. Rána se nesmí zbytečně zvětšovat, odstraní se pouze roztřepené kraje. Tvarování rány do čočkovitého tvaru se neprovádí, jen se překryje povrch rány hmotou zadržující vlhkost (mech apod.), která zabrání odumření dalších parenchymatických buněk. Případně se obalí celá část kmene černým plastem (KOLAŘÍK 1994, HÖSTER 1999). Ošetření starých ran Při ošetřování starých ran má zpravidla poranění již odumřelý vyschlý povrch. Zásah zahrnuje začištění rány, nesmí však dojít k poškození tvořící se reakční zóny. Při tvarování rány do tvaru čočky nesmí dojít k porušení kalusu, vytvářejícího se po stranách poranění. Pokud jsou na okrajích poranění již stopy vytvářejícího se závalu, rána se netvaruje. Dále se přetře odumřelá pletiva na povrchu poranění penetračním nátěrovým prostředkem. Nesmí však dojít k přetření živých pletiv, proto se nepoužívají nátěrové prostředky, které by povrch rány překryly neprodyšně (KOLAŘÍK 1998, GREGOROVÁ 1984).

202


Sanace dutin Nenachází-li se v dutině žádný chráněný či ohrožený živočich a ani dutina není zatím tak rozsáhlá, že i přes provedený zákroku by jedinec zahynul, pak se může přikročit k ošetření a sanaci dutiny (WULF, SIEBERS 1992, WICHMANN 1991). Sanace dutin vychází z principu jejich vzniku ve kmenech nebo na větvích, jež spočívá v infikování a v rozkladu dřeva, které vyhnívá a trouchniví. Infekce vzniká neošetřenými ranami. Dutiny mohou být skryté nebo otevřené. Skryté dutiny se zjistí poklepem, zní odlišným dutým zvukem. Je-li dutinou postižena centrální část kmene, pak se jedná o dutinu centrální, většinou bývá otevřená až k povrchu kmene. U památných dubů a lip může být značně rozsáhlá. V počáteční fázi rozkladu se vytváří povrchová prohloubenina, která se dlouho příliš nezvětšuje. Pokud do vznikající dutiny vnikne voda, pak se rozklad dřeva urychluje. Jímavost trouchnivého dřeva je velká, proto vnitřek dutiny je vlhký i v době sucha. Rozklad dřeva postupuje rychleji směrem dolů a tvoří se tak charakteristické kapsovité dutiny. Velmi nebezpečný je rozklad dřeva, který začíná v místech rozvětvení. Léčení dutin v principu spočívá v zabraňování dalšího rozkladu dřeva. Důležité je udržet dřevo uvnitř dutiny suché. Proto se vytvářejí v kmeni i větrací otvory, které zajišťují cirkulaci vzduchu, která snižuje vlhkost v dutině. Dutinu je třeba vyčistit, odstranit rozložený materiál z dutiny i z jejich stěn, provést desinfekci a ošetření stěn. Centrální dutinu je potřeba upravit tak, aby docházelo k odtékání vody, která zde vnikla (HÖSTER 1999). V současnosti bylo zjištěné, že nejvhodnější je čištění dutin pouze na úroveň zabarveného dřeva s minimálně narušenými mechanickými vlastnostmi, tak aby se neponičila obranná hranice dřeva (tzv. reakční zóna). Vlastní konzervace se realizuje výhradně ručně pomocí dlátek (KOLAŘÍK 2003). Léčení povrchových dutin spočívá v odstranění vrstvy rozloženého dřeva a v odříznutí nepravidelně vytvořeného hojivého pletiva na okrajích rány pro získání snadnějšího přístupu do vnitřku dutiny. Opět je nutné vnitřek dutiny upravit tak, aby se zde nezadržovala voda. Očištěné stěny dutiny je nezbytné desinfikovat fungicidními prostředky (ZTV-BAUMPFLEGE 1992). Dutiny v přízemní části kmene narušují prakticky vždy statiku stromu, proto léčení těchto dutin má mimořádný význam. Takovou dutinu je v minimálně potřebném rozsahu otevřít v nejbližším místě. Odstranit ztrouchnivělé dřevo, vydezinfikovat, zajistit provětrávání, upravit dno dutiny tak, aby mohla voda odtékat a ošetřit případně kořeny stromu (REŠ 1998). Řez stromů K nejčastějším úkonům při ošetřování stromů patří úprava a odstraňování různých částí koruny stromu řezem a to v průběhu celého jeho života. Základním cílem řezu koruny je udržení nebo vytváření určité rovnováhy mezi nadzemní a podzemní části stromu. Je nutno vycházet z regenerační schopnosti dřeviny. Řez musí vždy respektovat tvar a architekturu koruny. Tvarování koruny směřuje ke zvýšení mechanické odolnosti koruny proti odolnosti koruny proti poškození odlamováním silných větví, které často vede k rozlamování celé koruny a k destrukci stromu (SCHRÖDER 1991, 1992). Dále je nutno dbát, aby nedocházelo k jendostrannému zatěžování kmene, které by mohlo způsobit vyvrácení stromu nebo zlomení 203


kmene (DIJESIEFKEN, LIESE 1991). Velké řezné rány je nutno ošetřit proti infekci dřevokazných hub. Odřezávání suchých větví až na zdravé dřevo umožňuje hojení ran. Traduje se, že nejvhodnější období pro provádění řezu je období zimního klidu. To ale neplatí pro všechny druhy dřevin stejně. Nejvhodnějším obdobím pro provádění řezu je po začátku vegetačního období (REŠ 1998). Technika řezu musí být taková, aby řez co nejméně poškodil strom. Silné větve se řežou po částech, aby nedošlo k zatržení kůry i dřeva pod místem řezu. Neměly by zůstávat dlouhé pahýly po větvích, které jsou pak příčinou špatného hojení ran. Znemožňují zakrytí živé tkáně kalusem. Nezbytné je použití vhodného nástroje k provedení řezu a následného začištění a ošetření rány (DIJESIEFKEN, LIESE 1991, HÖSER 1991). Mrazové trhliny Mrazové trhliny nebo jiné trhliny na kmenech je třeba desinfikovat a vhodným způsobem stáhnout. Zastaralé trhliny je třeba nechat otevřené, zároveň je i rozšířit, aby se umožnila jejich desinfekce. Okraje trhlin je nutno seříznout pod úhlem 45°, aby se usnadnila tvorba kalusu (REŠ 1998). Opatření proti poškození biotickými a abiotickými činiteli Mezi abiotické činitele způsobující poškození dřevin patří mechanické poškození způsobené větrem, bleskem nebo námrazou. Proti těmto škodlivým učitelům se však velmi špatně bojuje. Nejrozšířenějším abiotickým činitelem na sledovaném území je výskyt poškození způsobený větrem, což má za následek polámané větve v korunách dřevin či ulomené vršky korun. Mezi biotické činitelé patří bakterie, viry, cizopasné houby, hmyz, vyšší rostliny, ale i člověk (BUTIN 1989, JAHN 1990, HÖSTER 1999). Všichni tito zmínění činitelé mají za následek iniciaci a výskyt různých procesů na dřevinách, které mají většinou složitý charakter a posloupnost. Výsledek je však u všech většinou stejný, daný jedinec dříve nebo později tomu podlehne a odumře (HÖSTER 1991). REŠ (1998) uvádí, že abiotické příčiny vedou k oslabení stromu, který je pak snadno napadán biotickými činiteli. Proto je nutné nastolení určitých preventivních opatření, které by tomuto poškození předcházelo či zamezovalo. Opatření proti rozšiřování dřevokazných hub Přestože mají houby v přírodě své mimořádně významné místo, neboť bez nich by se hromadila dřevní hmota a důležité živiny by se z ní neuvolňovaly, v případě městského prostředí je to závažný problém (BUTIN 1989, HÖSTER 1999, KOLAŘÍK 2003). Šířením primárních parazitických dřevokazných hub jsou mnohem více ohroženy alochtonní dřeviny na lokalitách jejich nepřirozeného výskytu. Proto by se měly přednostně vysazovat autochtonní dřeviny nebo dřeviny velmi odolné, aby nebyly zdrojem infekcí (HÖSTER 1999, BUDÍK 2000). Šíření sekundárních parazitických dřevokazných hub je možno omezit zabráněním vzniků vstupů infekcí, tj. mechanických poranění dřevin. Docílí se to vytvořením ochranného pásma okolo dřeviny nebo vybudováním mechanické zábrany okolo stromu (HÖSTER 1999). 204


Opatření k zlepšení stanoviště Jedná se o soubor opatření, které se vztahují na oblast okolo stromu a která by měla napomáhat ke zlepšení růst dřeviny. Jedná se například o: provzdušnění, hnojení a kypření půdy, dále dodržování ochranného pásma okolo stromu při stavebních pracích (odkrytí půdy nebo oprava elektrického vedení apod.) (HABRMANN 1990, HÖSTER 1988, 1999, SCHULTE 1989). 6.4.6.2 Návrhy na vyhlášení památných stromů Na inventarizovaném území se nachází mnoho dřevin, které by si zasloužily ochranu jako památné stromy. Z evidovaných jedinců byli vybráni zástupci od každého druhu. Navrhované stromy jsou exempláře dendrologicky významné a vysoce esteticky hodnotné. Jedná se o následujících 33 stromů a skupinku 20-ti solitérně rostoucích jedinců dubu letního (Quercus robur).  vrba jíva (Salix caprea) (č. 727): obvod 175 cm; průměr kmene 56 cm; výška 10,5 metrů; nasazení 1,3 metry; zdravotní stav dobrý, solitérně rostoucí dřevina se nachází nedaleko zámečku Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: krajinná funkce  vrba bílá (Salix alba) (č. 742); obvod 527 cm; průměr kmene 168 cm; výška 24 metrů; nasazení 1,4 metry; zdravotní stav dobrý; solitérně rostoucí dřevina se nachází u cesty za Pohanskem; důvod návrhu na vyhlášení: vzrůst, estetická a krajinná funkce  vrba bílá (Salix alba) (č.743); obvod 502 cm; průměr kmene 160 cm; výška 21 m; nasazení 1,3 m; zdravotní stav: dobrý bez velkého poškození; nachází se v porostu; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst  vrba bílá (Salix alba) (č. 768); obvod 790 cm; průměr kmene 251, cm; výška 10 m; nasazení 1,4 m; zdravotní stav již sice poškozený (značná dutina, rozlomený kmen, polámané větve), ale výmladky stále žijí; solitérně rostoucí dřevina; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst  vrba bílá (Salix alba) (č. 685); obvod 555 cm; průměr kmene 177 cm; výška 22 m; zdravotní stav dobrý; stojí u kanálů vedoucího podél vojenské silnice k Soutoku; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst  lípa srdčitá (Tilia cordata) (č. 68); obvod 515 cm; průměr kmene 164 cm; výška 15 m; nasazení 1,4 m; zdravotní stav dobrý (jen polámané větve, boulovitý kmen, velké množství výmladků); v porostu; důvod návrhu na vyhlášení: významná dominanta, vzrůst  lípa srdčitá (Tilia cordata) (č. 683); obvod 762 cm; průměr kmene 243 cm; výška 6 m; nasazení 1,8 m; zdravotní stav silně poškozený (dutina a velká prasklina ve kmeni, zlomená koruna, hniloba); solitérně rostoucí jedinec v oploceném areálů; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, vrůst  jilm vaz (Ulmus laevis) (č. 746); obvod 582 cm; průměr kmene 185 cm; výška 22 m; nasazení 2 m; zdravotní stav dobrý, jen s drobným poškozením; v porostu, nedaleko louky; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst  jilm vaz (Ulmus laevis) (č. 203); obvod 535 cm; průměr kmene 170 cm; výška 20 m; nasazení 1,8 m; zdravotní stav výborný; solitérně rostoucí jedinec nedaleko zámečku Lány; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst 205


 jilm vaz (Ulmus laevis) (č. 200); obvod 445 cm; průměr kmene 142 cm; výška 23 m; nasazení 1,5 m; zdravotní stav výborný; solitérně rostoucí jedinec nedaleko zámečku Lány; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, krajinná funkce, vzrůst  topol bílý (Populus alba) (č. 733); obvod 606 cm; průměr kmene 193 cm; výška 17 m; nasazení 1,5 m; zdravotní stav dobrý, bez velkých zjevných poranění; solitérně rostoucí jedinec na louce nedaleko zámečku Lány; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst, estetická a krajinná funkce  topol bílý (Populus alba) (č. 734); obvod 564 cm; průměr kmene 180 cm; výška 33 m; nasazení 2,5 m; zdravotní stav dobrý; u Dyje - levý břeh; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst, estetická a krajinná funkce  topol černý (Populus nigra) (č. 324); obvod 490 cm; průměr kmene 156 cm; výška 28 m; nasazení 2 m; dutiny, zdravotní stav dobrý; solitérně rostoucí jedinec; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, estetická a krajinná funkce  topol černý (Populus nigra) (č. 459); obvod 445 cm; průměr kmene 142 cm; výška 30 m; nasazení 2,5 m; zdravotní stav dobrý; na okraji porostu u cesty; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, estetická a krajinná funkce  dub letní (Quercus robur) (č. 718); obvod 806 cm; průměr kmene 257 cm; výška 27 m; nasazení 3 m; zdravotní stav s drobným poškozením; solitér na louce nedaleko objektů archeologického výzkumu; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst, krajinná funkce  dub letní (Quercus robur) (č. 724); obvod 779 cm; průměr kmene 248 cm; výška 26 m; nasazení 2,5 m; zdravotní stav s poškozením v koruně i na kmeni; nachází se v porostu na lokalitě Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst  dub letní (Quercus robur) (č. 437); obvod 708 cm; průměr kmene 225 cm; výška 25 m; nasazení 1,8 m; zdravotní stav dobrý (ulomený vršek koruny); solitérně rostoucí jedinec na lokalitě Lánské louky; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst, estetická a krajinná funkce  dub letní (Quercus robur) (č. 37); obvod 670 cm; průměr kmene 213 cm; výška 30 m; nasazení 4 m; zdravotní stav dobrý; solitérně rostoucí jedinec na lokalitě Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, estetická a krajinná funkce, vzrůst  dub letní (Quercus robur) (č. 688); obvod 661 cm; průměr kmene 211 cm; výška 28 m; nasazení 3 m; zdravotní stav poškozený (poničena koruna); solitérně rostoucí dřevina na lokalitě Lánské louky; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst, estetická a krajinná funkce  dub letní (Quercus robur) (č. 572); obvod 650 cm; průměr kmene 207 cm; výška 30 m; nasazení 3 m; zdravotní stav s poškozením (hlavně v koruně – ulomený vršek a některé větve); nachází jako solitérně rostoucí jedinec na lokalitě Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst, významná krajinná dominanta  dub letní (Quercus robur) (č. 412); obvod 638 cm; průměr kmene 203 cm; výška 29 m; nasazení 1,8 m; zdravotní stav silně poškozený (značně poškozena koruna); solitérně

206


rostoucí jedinec na lokalitě Lánské louky; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst, estetická a krajinná funkce  dub letní (Quercus robur) (č. 313); obvod 602 cm; průměr kmene 192 cm; výška 25 m; nasazení 1,8 m; zdravotní stav dobrý (ulomený vršek koruny a několik větví, poškozený kmen); solitérně rostoucí jedinec na lokalitě Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst, estetická a krajinná funkce  dub letní (Quercus robur) (č. 125); obvod 600 cm; průměr kmene 191 cm; výška 30 m; nasazení 4 m; zdravotní stav dobrý; solitérně rostoucí jedinec na lokalitě Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, estetická a krajinná funkce, vzrůst  20 solitérně rostoucích jedinců dubu letního (Quercus robur); průměrný obvod od 590 – 500 cm cm a výšky 25 - 32 m s nasazení 1,8 - 4 m; zdravotní stav dobrý s ojedinělým poškozením; nacházejících se rozptýleně na lokalitách Lánské louky a Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst, estetická a krajinná funkce, krajinná výrazná dominanta  habr obecný (Carpinus betulus) (č. 433); obvod 485 cm; průměr kmene 154 cm; výška 15,5 metrů; nasazení 1,6 metry; zdravotní stav silně poškozený (boulovitý dutý kmen, ulomený vršek koruny); nachází se na okraji kanálu na lokalitě Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst  habr obecný (Carpinus betulus) (č. 725); obvod 400 cm; průměr kmene 127 cm; výška 18 metrů; nasazení 1,5 metry; zdravotní stav dobrý; nachází se u cesty po leve straně k zámečku Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst  habr obecný (Carpinus betulus) (č. 726); obvod 453 cm; průměr kmene 144 cm; výška 16 metrů; nasazení 1,5 metry; zdravotní stav dobrý; nachází se na okraji porostu, snadno dostupný; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst  javor babyka (Acer campestre) (č. 378); obvod 507 cm; průměr kmene 161 cm; výška 4 metrů; nasazení 1,4 metry; zdravotní stav silně poškozený (ulomená koruna, hniloba a praskliny na kmeni, ale se zdravými výmladky); solitérně rostoucí jedinec na Lánských loukách nedaleko silnice od seníku; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, krajinná funkce, vzrůst  javor babyka (Acer campestre) (č. 29); obvod 377 cm; průměr kmene 120 cm; výška 22,5 metrů; nasazení 1,4 metry; zdravotní stav dobrý; u Dyje – v porostu; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv  hrušeň (Pyrus x amphigenea) (č. 741); obvod 303 cm; průměr kmene 96 cm; výška 11,5 metrů; nasazení 1,4 metry; zdravotní stav dobrý; roste na okraji porostu u cesty a nedaleko vojenského bunkru na lokalitě Pohansko; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, vzrůst, krajinná funkce  jabloň (Malus x dasyphylla.) (č. 401); obvod 224 cm; průměr kmene 71 cm; výška 15 m; nasazení 1,4 m; zdravotní stav výborný; solitérně rostoucí jedinec na lokalitě Lánské louky; důvod návrhu na vyhlášení: dendrologický motiv, vzrůst, estetická a krajinná funkce, výrazná dominanta

207


 jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) (č. 730); obvod 485 cm; průměr kmene 154 cm; výška 44 m; nasazení 2,5 m; zdravotní stav výborný; jedinec se nachází v porostu nedaleko zámečku; důvod návrhu na vyhlášení: krajinný a dendrologický motiv, vzrůst  jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) (č. 729); obvod 420 cm; průměr kmene 134 cm; výška 35 m; nasazení 2 m; zdravotní stav dobrý; jedinec se nachází na okraji porostu u vojenské silnice vedoucí podél Dyje k soutoku; důvod návrhu na vyhlášení: významná krajinná dominanta, dendrologický motiv, krajinná funkce  jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) (č. 852); obvod 570 cm; průměr kmene 182 cm; výška 28 m; nasazení 2,5 m; zdravotní stav silně poškozený; v porostu na okraji odvodňovacího kanálu nedaleko střelnice; důvod návrhu na vyhlášení: dendrolog. motiv, vzrůst 6.4.7 SOUHRN Metodiky návrhu trvale udržitelné péče o významné dřeviny (tzv. TUP), spočívá ve vytvoření pomyslné pyramidy 4 kategorií (veteráni = V, reprezentanti = R, nástupci = N a čekatelé = Č) s dostatečným počtem zástupců, tak aby byla zajištěna trvalost mozaiky významných dřevin na zkoumaném území. Nejideálnější poměr mezi jednotlivými kategoriemi je 1 : 2 : 4 : 8. Zajistí-li se pyramida TUP u každého druhu, pak i druhová mozaika na lokalitě bude bohatší. Návrh péče dle kategorií TUP obsahuje základní zásady, které zaručují dožití dřevin do přirozeného konce a maximálních rozměrů. Vyhodnocením dřevin dle kategorií TUP na lokalitě Soutok bylo zařazeno do kategorií TUP 855 jedinců. Celkový poměr mezi jednotlivými kategoriemi TUP veteránů, reprezentantů, nástupců a čekatelů je 1 : 0,9: 0,5 : 0,4. Tento stav je nutno hodnotit jako negativní, neboť vypovídá o špatném stavu významných dřevin na lokalitě. Návrh péče a problematika obnovy některých významných druhů na lokalitě Soutok spočívala ve zmapování 118 potencionálně vhodných jedinců 10 druhů pro sběr osiva, případně vegetativního materiálu pro rozmnožování. Za ohrožené druhy na lokalitě jsou považováni duby letní (Quercus robur), topoly černé (Populus nigra) a jilmy vazy (Ulmus laevis). Návrh péče pro modelové území Soutok dle biotopů je zaměřen především na solitérně rostoucí jedince. Vychází z návrhu výsadby nových solitérních exemplářů, který se především řídí stávajícím krajinným rázem. Z technologických postupů lze využít (1) jednotlivou výsadbu solitérních jedinců, (2) založení skupinového porostu za účelem vypěstování solitérního jedince nebo (3) uvolnění solitérního jedince ze zápoje. Péče o významné dřeviny v lesních porostech je podmíněna ochotou lesních hospodářů ponechávat potenciální stromy mimo těžební zásahy až do přirozeného rozpadu. Výběr vhodného druhů pro případné výsadby na dané stanoviště se volí na základě STG nebo BPEJ apod. Na závěr bylo v rámci inventarizace na modelovém území bylo vybráno 33 vhodných jedinců a jedna 20-ti členná skupinka solitérně rostoucích jedinců k zařazení do databáze Památných stromů ČR.

208

DISKUZE

7. DISKUZE 7.1 PAMÁTNÉ STROMY Důvodem, že mnohé významné dřeviny byly na území České republiky zachovány, je třeba hledat v hluboké historii a ve vývoji na našem území, kdy zde byl odpradávna úzký vztah mezi lidmi a stromy. Již staré Slovanské národy věřily, že stromy jsou nabité božskou silou a proto bývaly považovány za posvátné (MARTIČKO ET. AL. 2010). Od té doby se nám dochovalo mnoho zvyků a tradic spojených nejen se stromy, ale také s jejich vysazováním (při narození syna, postavení budovy, ale také v rámci různých významných událostí či spjatých s pověstí). Stromy nabyly symbolický charakter, nemohly být pokáceny a dožívaly se velmi vysokého věku (HRUŠKOVÁ, LUDVÍK 2006). Od toho se dnes také odvíjí, kde nejčastěji na významné a památné stromy narazíme. Zpravidla doprovázejí historické stavby (hrad, statek, kostel) nebo jsou to osamělé solitéry v krajině či v lese, pozůstatky dávných stezek nebo hranic pozemků (CHADT 1913). Další možnost výskytu památných stromů je v rámci různě početných seskupení, ať již aleje nebo zbytku starobylého lesa. Z toho také dnes vychází rozčlenění zaevidovaných položek památných stromů databáze AOPK ČR. Nejvíce památných stromů se nachází v liniových formacích a v kategorii skupina stromů (29,8%). V kategorii solitérní dřeviny se nachází 13,47% dřevin a pouze 0,74% památných dřevin se vyskytuje v porostu Původním souhrnným odborným dílem zabývajícím se významnými dřevinami byla publikace J.E.Chadta (1913), který jako první zmapoval a sepsal výskyt nejmohutnějších a nejstarších stromů na našem území. CHADT (1913) uvádí, že v zemích koruny České je 320 starých a památných stromů. Řada uvedených růstových údajů (Příloha č. 1 – Tab. 89) stále patří k největším zaznamenaným na našem území. Rozsáhlé dílo, zabývající se současnými významnými a památnými stromy, patří kolektivu autorů TÁBOR ET. AL (1998, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005). Autoři se zejména zaměřili na vyhodnocení četnosti výskytu památných stromů databáze AOPK ČR dle regionů (krajů, okresů) a na výběr vhodných exemplářů určených k záchraně genofondu těchto památných stromů. Vyhlášené památné stromy ČR vyskytují na 2614 katastrálních území (což činí 20%) z cca 12900 katastrů, a spadá do 77 okresů. Údaje publikované TÁBOREM ET. AL. (1998, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005) korespondují s předloženou disertační prací, neboť se v obou případech vychází z identické databáze Památných stromů AOPK ČR. Podstatný rozdíl je v různých úrovních a pohledů prezentovaných výsledků. O významných a památných stromech na regionální úrovni se lze dočíst v řadě vlastivědných průvodců (MODRÝ 2004, KUBAČKA, KUBÁČKOVÁ 2005, HRUBÁ, VALENTOVÁ 2005, HRUŠKOVÁ 2008, aj.) nebo v publikacích, které hodnotí památné stromy jako objekty folklórní povahy, stromy s pověstmi a příběhy apod. (HRUŠKOVÁ, TUREK ET. AL. 1986, 1995, 1999, 2001, 2005, HRUŠKOVÁ, TUREK 2003).

209

DISKUZE

7.1.1 RŮSTOVÉ CHARAKTERISTIKY PAMÁTNÝCH STROMŮ Zjištěné a vyhodnocené údaje o památných stromech ČR byly v následující kapitole porovnány s údaji z různých pramenů o památných a významných stromech dostupných pro naše území. V databázi památných stromů dle databanky AOPK ČR je zastoupeno 124 druhů dřevin, kříženců a kultivarů. Mezi autochtonní dřeviny patří 50 druhů a 14 kultivarů. Zbývajících 60 druhů je alochtonních a v ČR nepůvodních. TÁBOR ET. AL. (2005) však ve svých publikacích uvádí, že během šetření nalezli řadu nepřesností týkajících se určení některých druhů a navrhuje podrobnou revizi. Zejména u topolů (Populus nigra – Populus x eroamericana), dubů (Quercus robur – Quercus petraea) a lip (Tilia cordata – Tilia platyphyllos – Tilia x europaea). Dále poukazuje rovněž na nesrovnalosti při určování introdukovaných dřevin (Cedrus libani – Cedrus atlantica) a kultivarů, jak u domácích tak i cizokrajných dřevin (TÁBOR 2005). Bohužel při hodnocení údajů z databáze AOPK ČR v rámci této práce nebyl prostor na kontrolu a doladění uvedených nepřesností, přesto že se jedná o závažný nedostatek. Další rozsáhlou skupinou publikací o významných a památných stromech, s kterými byly porovnány údaje z databáze AOPK ČR, jsou příručky zabývající se na úrovni krajů či okresů (MODRÝ 2004, KUBAČKA, KUBÁČKOVÁ 2005, HRUBÁ, VALENTOVÁ 2005,HRUŠKOVÁ 2008, GERGEL ET. AL. 2004, KOUTNÍK, 1997, DONEEOVÁ, JANOČKO 2003, MICHÁLEK 2008, 2006, DUNDYCHOVÁ 1994, TARABA, NAVRÁTILOVÁ 2005, KOVAŘÍK ET. AL. 1996), ale většina dřevina v nich uvedená nepřesahovala svým vzrůstem nejmohutnějšího zástupce svého druhu z databáze AOPK ČR. Uvedené publikace zpravidla vychází z údajů databáze AOPK ČR, ale pravidelně se zde setkáme s rozšířením o další významné stromy, které jsou významné pro daný okres či kraj, a mohou svými rozměry překročit údaje z databáze AOPK ČR. Například v Ústeckém kraji se údajně, dle VYKOUK, KELLER (2009), vyskytuje mohutnější jedinec jilmu (Ulmus sp.) než je uveden v databázi z roku 2006, s rozměry 456 cm. V kraji Olomouckém byl nedávno nalezen jilm vaz (Ulmus leavis) s obvodem 660 cm, což by znamenalo, že se jedná o nového největšího zástupce svého druhu u nás (OLOMOUC 2006). Tyto výjimky jenom dokládají, že je u nás možné stále objevovat nové velikány. K nejpočetnějším druhům zařazeným mezi památné stromy patří duby (Quercus robur, 15%) a lípy (Tilia cordata, 34%, Tilia platyphyllos, 7%) (TÁBOR 1998, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, KYZLÍK 2009, KENDER ET. AL. 2005). Obdobní druhové složený památných stromů uvádí již CHADT (1913), který ve své knize zaznamenal 115 lip a 56 dubů. Z dalších druhů následovaly jedle (18 ks), buky a jilmy (15 ks), nebo po 11 ks hrušně, smrky a topoly. Výraznou publikací mapující významné dřeviny v zámeckých zahradách a parcích na našem území i s růstovými rozměry publikoval HEIKE (1984, 1985) a nalezneme zde růstové parametry od stovky druhů dřevin domácích i cizích, z nichž je možno u 56 druhů porovnat zaznamenané obvodové údaje s údaji v databázi památných stromů AOPK ČR. K nejmohutnějším dřevinám v České republice podle databáze památných stromů ČR patří dvě lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s obvodem 12,25 m tzv. Vejdova lípa u Pastvin a s obvodem 11,50 cm Sudslavická lípa. K dalším velikánům patří lípa srdčitá (Tilia cordata) s obvodem 11,22 m zvaná Tatrovická lípa u obce Tatrovice okr. Sokolov a dub letní (Quercus

210

DISKUZE

robur) zvaný Žižkův dub s obvodem 10,03 m v Náměšti nad Oslavou atd. (Příloha č. 1 – Tab. 89) (TÁBOR ET. AL. 1998, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, KYZLÍK 2009, KENDER ET. AL, 2005). CHADT (1913) uvádí za nejmohutnější dřevinu ve své době topol černý (Populus nigra) s obvodem 15,71 m (v Lochovicích), dále lípy (Tilia sp.) s obvodem 14 m nebo 12,56 m. Z dubů je dle CHADTA (1913) nejmohutnější dub zimní (Quercus petraea) s obvodem 12,30 m. Za zmínku také bezesporu stojí uvést obvod topolu bílého (Populus alba) s 9,73 m (Příloha č. 1 – Tab. 89). Dle HEIKEHO (1984.1985) patří k nejmohutnějším dřevinám lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s obvodem 780 cm, dub letní (Quercus robur) s obvodem 690 cm nebo topol bílý (Populus alba) s obvodem 656 cm a ořešák černý (Juglans nigra) s obvodem 654 cm. V porovnání s databází památných stromů AOPK ČR však dorůstají dřeviny v zámeckých parcích a zahradách ČR menších velikosti. U vyhodnocování údajů o stáří zaevidovaných stromů, je nutno být shovívavý, neboť zejména u uvedených nejstarších exemplářů jsou často údaje nadhodnoceny (HARTESVELDT ET AL 1975, KYZLÍK 2009). Podle databáze památných stromů ČR patří k nejstarším jedincům hned několik exemplářů a u všech se předpokládá věk 1000 roků. Jedná se o tři jedince dubu letního (Quercus robur) - Körnerův dub u Dalovice, Oldřichův dub v Peruci a Žižkův dub u Třebíče, dále dva jedince lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) – Klokočovská lípa u Klokočova, Vlásenická (Holubova) lípa u obce Jistebnice, a tis červený (Taxus baccata) zvaný také Tisícletý tis v Žilině u Nového Jičína. Z důvodu špatného zdravotního stavu a vyhnilého středu kmene, není možno skutečný věk ověřit, a proto se autoři v údajích rozcházejí. CHADT (1913) popisuje, že nejstaršími dřevinami v zemi koruny České byly tisy (Taxus baccata) a to zejména tis u Macochy, který měl dle sečtených ročních letokruhů 2000 let a také ještě žijící tis u Pernštejna, který má být až 2000 let starý. K dalším nejstarším dřevinám patří kromě zmíněného tisu také smrk ztepilý (Picea abies, 462 let), jedle bělokorá (Abies alba, 444 let) nebo lípa (Tilia sp., 334 let). Dokonce CHADT (1913) uvádí, že byl v Kostelci nad Orlicí nalezený hloh (Crataegus oxyacantha), který měl 3000 let, ale následně sám doplňuje, že se jedná o neověřený údaj. Dále se CHADT (1913) ztotožňuje s názorem, že duby a lípy jsou druhy, které se mohou dožívat 1000 – 1500 let, dle ověřených stáří stromů součtem letokruhů nebo ze zápisů z pamětních knih či kronik (Příloha č. 1 – Tab. 89). Bezesporu nejsou doposud nalezeny a chráněny všechny mohutné významné dřeviny na našem území. Stále je možnost při rekognoskaci krajiny a lesů narazit na zajímavé exempláře. Názornou ukázkou toho je i soukromý soupis významných stromů okresu Blansko od pana KALY (2007), kde autor uvádí mohutné exempláře např. habru obecného (Carpinus betulus, 340 cm) nebo borovice vejmutovky (Pinus strobus, 424 cm), které převyšují svými rozměry jedince z databáze památných stromů AOPK ČR. Také výsledky inventarizace na území Soutoku v rámci disertační práce ukazují, že je možné najít dřeviny převyšující svými rozměry dosud evidované stromy v databázi AOPK ČR, čímž je například javor babyka (Acer campestre, 504 cm) (MADĚRA ET. AL. 2006, 2008). V letech 2003 – 2004 provedly Lesy České republiky, s.p. (LČR), na jimi spravovaném území, mapování stromů významných svým věkem, habitem, spojením s historickou událostí, atd., a které nejsou vyhlášeny jako stromy památné podle předpisů o ochraně přírody. Výsledkem je zaevidovaných 308 jedinců a skupin "Významných stromů

211

DISKUZE

LČR", zařazených do podnikové databáze a označených v terénu jednotnou informační tabulí. Mezi nejmohutnější dřeviny patří lípa srdčitá (Tilia cordata) s 1425 cm v obvodu, což by znamenalo, že se jedná o nejmohutnější exemplář v ČR. Jedinec se nachází, dle zveřejněných údajů LČR, v Jihomoravském kraji (k.ú. Hodonín) v porostní skupině 117A09y. Je v dobrém zdravotním stavu a dorůstá výšky 25m. Druhým nejmohutnějším exemplářem je dub letní (Quercus robur) s 920 cm, nacházející se v Ústeckém kraji (k.ú. Petrohrad) v porostní skupině 230C15/4A. Také je v dobrém zdravotním stavu a s výškou 28m. K dalším dřevinám, převyšující údaje z databáze AOPK ČR, patří jalovec obecný (Juniperus communis) s 337 cm a habr obecný (Carpinus betulus) s 475 cm. Výškové údaje u nalezených exemplářů databáze LČR nikterak výrazně nevybočují ze standartních výškových rozpětí daného druhu (VÝZNAMNÉ STROMY LČR 2011) (Příloha č. 1 – Tab. 89). Na to následně reagovaly v roce 2005 vytvořením databáze významných stromů na svém území Vojenské lesy a statky ČR (VLS). V současnosti databáze čítá 428 jedinců 22 druhů. Zaevidované hodnoty významných stromů VLS zpravidla nedosahují rozměrů uvedených u shodných druhů v databázi AOPK ČR. Na pozemcích spravovaných Vojenskými lesy a statky náleží k nejmohutnějším dřevinám lípa srdčitá (Tilia cordata) s obvodem 853 cm, dub letní (Quercus robur) s 785 cm a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s 780 cm. Z druhů, které se vyrovnají nebo jen nepatrně převyšují jedince s databáze AOPK, patří vrba bílá (Salix alba) s 713 cm nebo jeřáb ptačí (Sorbus aucupraria) se 157 cm (VÝZNAMNÉ STROMY VLS ČR) (Příloha č. 1 – Tab. 89). 7.1.2 SROVNÁNÍ

DOSAŽENÝCH RŮSTOVÝCH

CHARAKTERISTIK

PAMÁTNÝCH STROMŮ

S PUBLIKOVANÝMI ÚDAJI

Pro přehlednost byly zjištěné největší růstové charakteristiky památných stromů podrobeny porovnání s údaji zachycenými autory v odborných dendrologických publikacích (ČERVENKA, CIGÁNOVA 1989, BÖHM 1985, FÉR, POKORNÝ 1964, ČABART 1988, KAVKA 1995, ÚRADNÍČEK, MADĚRA ET. AL. 2001, SVOBODA 1953 – 1957, MUSIL, HAMERNÍK 2007, HEJNÝ, SLAVÍK 2003) (Příloha č. 1 – Tab. 90). Z tabulky vyplývá, že v obvodových parametrech přesahuje 28% památný stromů své běžně uváděné rozměry. Zpravidla se jedná o překročení 1,1 až 2,6 krát tradičně uváděné obvodové rozměry. Mezi druhy převyšující obvody 2,6 krát z uvedených publikací patří dub zimní (Quercu petreae) (HEJNÝ, SLAVÍK 2003) a jeřáb muk (Sorbus aria) (ÚRADNÍČEK, CHMELAŘ 1995). K dřevinám jejíž obvody jsou 2 – 2,5 krát větší patří například topol černý (Populus nigra), topol šedý (Populus x canescens), vrba jíva (Salix caprea), vrba křehká (Salix fragilis) nebo jilm horský (Ulmus glabra) (HEJNÝ, SLAVÍK 2003, ÚRADNÍČEK, MADĚRA ET. AL. 2001, ÚRADNÍČEK, CHMELAŘ 1995). Kromě mohutných lip (Tilia platyphyllos, 2,1 krát a Tilia cordata, 1,9 krát) a dubu letního (Quercus robur, 1,7 krát) (ÚRADNÍČEK, CHMELAŘ 1995) patří k dalším dřevinám přesahující své obvodové parametry olše lepkavá (Alnus glutinosa), která obvykle dle ÚRADNÍČEK, MADĚRA ET. AL. (2001) dorůstá 350 cm v obvodu, má v databance úctyhodných 635 cm. Ke dřevinám převyšující 1,5 krát běžně uváděný obvod patří v databance památných stromů AOPK ČR jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia), buk lesní (Fagus sylvatica), javor mleč (Acer platanoides), vrba bílá (Salix alba) a z jehličnanů

212

DISKUZE

modřín opadavý (Larix decidua) (HEJNÝ, SLAVÍK 2003, ÚRADNÍČEK, MADĚRA ET. AL. 2001). Za zmínku ještě stojí okomentovat obvod u dřínu obecného (Cornus mas), který místo obvyklých 150 cm (ÚRADNÍČEK, MADĚRA ET. AL. 2001) má v databázi památných stromů ČR neobyčejných 225 cm obvodu (Příloha č. 1 – Tab. 90). Zástupci dřevin na našem území nepůvodních výrazně obvodové parametry nepřesahují nebo jen ojediněle. Například se daří, dle databáze památných stromů, borovici černé (Pinus nigra), která místo 320 cm v obvodu uváděných v odborných publikacích (ÚRADNÍČEK, CHMELAŘ 1995, ÚRADNÍČEK, MADĚRA ET. AL. 2001), dorostla do 376 cm, nebo jinanu dvoulaločnatému (Gigno biloba) dorůstající 350-620 cm (MUSIL, HAMERNÍK 2007), který má mít dle databáze až 420 cm v obvodu. Dále se v našich podmínkách vede javoru stříbrnému (Acer saccharinum), který dosahuje obyčejně 350 cm v obvodu (HEJNÝ, SLAVÍK 2003), je v databázi památných stromů zaevidován jedinec s 581 cm v obvodu, a morušovníku bílému (Morus alba) dorůstající 150 cm (ÚRADNÍČEK, CHMELAŘ 1995) má v databázi uvedeno 286 cm v obvodu (Příloha č. 1 – Tab. 90). Ve výškových údajích zaevidovaní jedinci databáze AOPK ČR zpravidla uvedené hodnoty v odborných publikacích nepřesahuji a to bez rozdílu, jestli se jedná o domácí či introdukovaný druh (HURYCH 1996, ČERVENKA, CIGÁNOVA 1989, PILÁT 1953, VĚTVIČKA 1984, KREMER 1995, BAUER 1989, ANONYMUS 1990, ZELENÝ 1990, AAS, RIEDMILLER 1994, MIKULA 1976, FÉR, POKORNÝ 1964, WÁGNER, ŽDÁRSKÝ 1999, KOBLÍŽEK 2000, ČABART 1988, KAVKA 1995, MIKULA, VANKE 1989, ÚRADNÍČEK, CHMELAŘ 1995, MUSIL, HAMERNÍK 2007, HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Výjimkami jsou jen hlošina úzkolistá (Eleagnus angustifolia), modříny (Larix decidua, Larix kaempferi), topol černý (Populus nigra) a hrušeň obecná (Pyrus communis), kteří uváděné opublikované hodnoty převyšují o 5-10 m (Příloha č. 1 – Tab. 90). 7.1.3 POROVNÁNÍ ZJIŠTĚNÝCH ÚDAJŮ O PAMÁTNÝCH STROMECH ČR S CIZINOU Obvodové charakteristiky naměřené u památných stromů ČR můžeme pro zajímavost srovnat s dostupnými růstovými údaji o dřevinách ze zahraničí, např. se seznamem Champion trees britských ostrovů (MITCHELL ET AL. 1990), seznamem nejstarších německých dřevin (ULLRICH ET. AL. 2009), se seznamem dřevin belgických parků (BAUDOUIN 1992), se seznamem pozoruhodných stromů Francie (COUSSERAN, FETERMAN 2009), se seznamem Přírodních památek Polska (DRZEWA POMNIKOWE 1962-1999) nebo se seznamem významných stromů Itálie (CAGNONI 2005), USA (AMERICAN FORESTS 2004) a Slovenské republiky (KOLLÁR, ONDREJKA 2008) aj. (Příloha č. 1 – Tab. 91). Z tabulky je patrné, že hned několik zástupců, vedených v databázi AOPK ČR, se může směle rovnat velikánům z ciziny. Mezi jedince, kteří převyšují ostatní velikány Evropy patří javory (Acer campestre, 470 cm, A. platanoides, 530 cm, A. pseudoplatanus, 808 cm), olše lepkavá (Alnus glutinosa, 635 cm), jasan úzkolistý (Faxinus angustifolia, 660 cm), topol bílý (Populus alba, 728 cm), vrba křehká (Salix fragilis, 545 cm), hrušeň (Pyrus communis, 435 cm), mahalebka (Prunus mahaleb, 360 cm) a jilmy (Ulmus glabra, 708 cm a Ulmus minor, 641 cm). Z jehličnanů jasně obvodově převyšuje smrk obecný (Picea abies, 520 cm). Další dřevinou vyskytujících se na horní hranici rozměrů dřevin patří topol černý (Populus nigra, 800 cm), který ztrácí na největší topol z Itálie jen 25 cm.

213

DISKUZE

Dle Guinnesovy knihy rekordů patří k nemohutnějším dřevinám Evropy kaštanovník jedlý (Castanea sativa) na Sicílii s obvodu 57,9 m a výškou 21 m. Jedinec je složen ze tří částí a úctyhodných rozměrů dorůstá rovněž jeho nejmohutnější část s obvodem 22 m. Jeho název „Kaštan pro sto koní“ je odvozen z pověsti z 16. století. Dále v Německu se nachází nejmohutnější zástupce lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s neuvěřitelným obvodem 1720 cm (ULLRICH ET AL. 2009). Za ni následují dub letní (Quercus robur) s cca 1400 cm v obvodu ze Švédska (PAKENHAM 2003) a dub zimní (Quercus petraea) s 1260 cm v obvodu z Anglie (MITCHELL ET AL. 1990). Jen o pár centimetrů méně má naše lípa velkolistá (Tilia platyphyllos, 1252 cm). Další mohutné exempláře se nachází opět v Anglii - kaštan jedlý (Castanea sativa) s obvodem 1180 cm (MITCHELL ET AL. 1990) a v Německu dub letní (Quercus robur) s obvodem 1178 cm a dub červený (Quercus rubra) s 1125 cm v obvodu (ULLRICH ET AL. 2009). Zbývajícími jedinci převyšující 10 m v obvodu je lípa srdčitá (Tilia cordata) z české databáze památných stromů AOPK ČR s obvodem 1122 cm a tis červený (Taxus baccata) s obvodem 1073 cm (Příloha č. 1 – Tab. 91). Dle CHADTA (1913) byli nejmohutnějšími jedinci Evropy v minulosti - tis červený (Taxus baccata) v Anglii s 1800 cm v obvodu, jilm (Ulmus sp.) s obvodem 1668 cm ve Švýcarsku, lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) z Bavorska s obvodem přes 1600 cm a duby (Quercus sp.) z Anglie s obvody 1486 cm a 1340 cm. CHADT (1913) zde také uvádí, že v té době byl náš nejmohutnější exemplář dub zimní (Quercus petraea) s obvodem 1230 cm a také informuje, že již tehdy bylo možné nalézt v zemi Koruny České nejmohutnější velikány z celé střední Evropy. Jednalo se o nejmohutnější topol bílý (Populus alba, 1100 cm), hrušeň (Pyrus communis, 600 cm), ořešák královský (Juglans regia, 503 cm), jabloň (Malus sp., 435 cm), javor babyku (Acer campestre, 350 cm) nebo břízu bělokorou (Betula pendula, 325 cm). V následující tabulce (Tab. 92) jsou souhrnně uvedeny základní údaje o nejmohutnějších a nejstarších jedincích v jednotlivých evropských státech získaných z dostupných zdrojů. Opět zde dominují zástupci dubu letního (Quercus robur) a lípy velkolisté (Tilia platyphyllos). Tab. 92: Tabulka nejmohutnějších a nejstarších dřevin v Evropě STÁT Anglie

nejstarší

největší

druh

stáří

druh

obvod /cm

Quercus petraea

1100

Quercus robur

1316

Německo

Quercus robur

850

Tilia platyphyllos

1720

ČESKO

Quercus robur

1000

Tilia platyphyllos

1252

Nizozemí

Quercus robur

1000

Quercus robur

1000

Belgie

*

*

Quercus robur

995

Polsko

*

*

Quercus robur

992

Pinus canariensis

1000

Eucalyptus globulus

1375

*

*

Sequoiadendron giganteum

1260

Tilia platyphyllos

700

Tilia platyphyllos

1100

Olea europea

3800

Castanea sativa

2200

Španělsko Francie Slovensko Italie

214

DISKUZE

V databázi památných stromů ČR je u několika exemplářů předpokládané stáří až 1000 let, zejména pokud jsou data převzata z různých pověstí nebo kronik (HRUŠKOVÁ, TUREK 1986, 1995, 1999, 2001, 2005). Staré stromy se ve střední Evropě obvykle dožívají věku 300-600 roků (HEJNÝ, SLAVÍK 2003, ÚRADNÍČEK ET AL. 2001, KAVKA 1995), přestože se u mnohých jedinců udává až tisícleté údaje o stáří (KAVKA 1995, MIKULA, VANKE 1989). Jen pro zajímavost jsou v tabulce (Příloha č. 1 – Tab. 90) shrnuty doposud publikované údaje v odborných publikacích o maximálním stáří jednotlivých druhů (VĚTVIČKA 1984, MIKULA 1976, FÉR, POKORNÝ 1964, ČABART 1988, KAVKA 1995, MIKULA, VANKE 1989, ÚRADNÍČEK, CHMELAŘ 1995, ÚRADNÍČEK, MADĚRA ET. AL. 2001, SVOBODA 1953–1957, MUSIL, HAMERNÍK 2007, HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Z dostupných údajů o stáří u památných stromů, které jsou zpravidla založené na odhadu mapovatelů, lze konstatovat, že odpovídají hodnotám z odborných publikací. Výjimkou je jen jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) s věkem 400 let, který se dle KAVKY (1995), ČABARTA (1988) dožívá 200-250 let, nebo topol černý (Populus nigra) s uvedeným stářím 400 let, přestože se žije běžně jen 200 let (KAVKY 1995, ČABARTA 1988). Za zmínku ještě stojí uvést zaevidování až 300 letých jeřábu břeku (Sorbus torminalis) a jeřábu oskeruše (Sorbus domestica), přesto že se tito jedinci dožívají polovičního stáří (KAVKA 1995, MIKULA, VANKE 1989). Rovněž údaje uvedené u databází LČR a LVS u nejmohutnějších jedinců jsou založené na odhadu (VÝZNAMNÉ STROMY VLS ČR, VÝZNAMNÉ STROMY LČR 2011). Důležité je však upozornit na to, že u nově zaevidovaných jedinců je již věk zaznamenáván, dle porostních map a evidenčních listů, což do budoucna bude věrohodné vodítko k určení stáří ostatních jedinců (Příloha č. 1 – Tab. 89). Bohužel ani údaje o stáří z evropských databází nejsou kompletní, proto nelze tyto údaje objektivně vyhodnotit. Dle výzkumné studie univerzity v Ulmea je za nejstarší dřevinu Evropy určen „Norský smrk“ (Picea abies) ve Švédsku, u něhož bylo stanoveno stáří kořenů na 9550 let. Jedná se o klon, proto je stáří jeho kmene odhadováno na 600 let (KULLMAN 2008). Dále v Evropě patří mezi nejstarší druh zástupci tisu červeného (Taxus baccata), u kterých bylo prokázáno, že se mohou dožívat vysokého stáří až 4000 let v Anglii (BILLING 2004) nebo borovice bělokorá (Pinus leucodermis, 1270 – Itálie, 1300 - Bulharsko) a modřín opadavý (Larix decidua) s 2085 lety (PAKENHAM 2003). K nejstarším druhům mohou patřit také fíkovník (Ficus sp. – Španělsko), kaštanovník (Castanea sativa, 3000 let - Itálie), olivovníky (Olea europaea, 3000 let – Itálie, 2800 – Portugalsko) nebo hrušně (Pyrus communis), neboť se jedná o stromy, které člověk využívá ke svému užitku přes 2000 let (NORIS 2011). Za nejstarší klon na světě je uváděn topol osika (Populus tremuloides, tzv. Pando) s 80 000 -1 mil. roky. Zároveň se považuje za jeden z nejtěžších organismů na světě (6 000 tun) (MITTON, GRANT 1996). Donedávna byl za nejstarší strom na světě, považována borovice osinatá (Pinus longaeva, tzv. Prometheus) s odhadovaným stářím 4862 let, ale byla nešťastně v roce 1964 skácena. Na její místo se v současnosti řadí rovněž borovice osinatá (Pinus longaeva, tzv. Methusalah), jejíž stáří bylo stanoveno na 4842 let. Oba jedince bylo nebo je možno spatří v USA a to ve státě Kalifornia (ROCKY MOUNTAIN TREE-RING RESEARCH 2011).

215

DISKUZE

7.1.4 HODNOCENÍ DLE BIOGEOGRAFICKÉHO HLEDISKA Nejvíce vyhlášených památných stromů spadá do bukového vegetačního stupně (18,2%). Vysoký podíl památných stromů se také vyskytuje v dubobukovém (17,2%) a jedlobukovém (12,5%) vegetačním stupni. Toto početní zastoupení památných stromů ve vegetačních stupních kopíruje četnost výskytu samotných vegetačních stupňů na území ČR. Rovněž je zde možno pozorovat logickou souvislost mezi zastoupení památných stromů ve vegetačních stupních a osídlenosti jednotlivých vegetačních stupňů (Tab. 93). Tab. 93: Zastoupení vegetačních stupňů dle v ČR (BUČEK, LACINA 2002) zastoupení orná les. travinné sady a Vegetační stupně (ZLATNÍK 1978) v CR (%) půda porosty porosty zahrady 1.dubový veg. st. 3 62 13 2,7 4 2. bukodubový veg.st. 12 61 14 3 4 3. dubobukový veg. st. 18 50 25,7 7,1 3,7 4. bukový veg. st. 36 42 33 12 2,4 5. jedlobukový veg. st. 22 25 48,6 15,4 1,4 6. smrkojedlobukový veg. st. 2,9 1 74 12 * 7. smrkový veg. st. 0,9 * 1,69 * * 8. klečový veg. st. 0,1 * 0,29 * * 9. alpinský veg. st. * * * * *

vinice 4 0,5 * * * * * * *

osídlenost (počet obyv./km2) 130 290 157 92 58 19 * * *

Porovnáním výskytu památných stromů ve vegetačních stupních s údaji o vegetačních stupních přirozeného výskytu daného druhu v ČR vyjádřené geobiocenologickou formulí (ÚRADNÍČEK, MADĚRA ET. AL. 2009) lze konstatovat, že 63% památných dřevin přesahuje přirozené rozpětí výskytu ve vegetačních stupních příslušného druhu (Příloha č. 1 – Tab. 90). Zpravidla se dřeviny vyskytují o 1-2 stupně výše. Pouze u tří exemplářů památných stromů je jejich výskyt zaevidován v nižších vegetačních stupních. Například již v dubovém vegetačním stupni je zaevidovaný památný smrk ztepilý (Picea abies). U borovice lesní (Pinus sylvestis) je možno sledovat výskyt od dubového až do jedlobukového vegetačního stupně, přestože přirozené rozpětí výskytu je 2 až 4 vegetačním stupni. Z listnatých druhů se vymyká běžnému rozšíření například jilm habrolistý (Ulmus minor), považovány za teplomilný druh s výskytem do dubobukového vegetačního stupně, se v databázi AOPK ČR nachází až v bukovém vegetačním stupni a dokonce také v dubojehličnaté variantě. Vychýlení ze svého přirozeného působiště, je možno pozorovat u památného jedince habru obecného (Carpinus betulus), který se nachází v jednotkách bukového vegetačního stupně (VS 10-12), přestože jeho přirozený výskyt je jen do vegetačního stupně dubobukového. Uvedené nesrovnalosti rozšíření některých druhů oproti přirozenému výskytu vyjádřené geobiocenologickou formulí, je možno přisuzovat zvolené základní jednotce katastrální území, na základě které byly údaje o vegetačních stupních propojeny s databází Biogeografického registru. Neopomenutelný význam zde má také působení lidského faktoru a výsadby některých druhů mimo své přirozené stanoviště. Nejpočetněji zastoupeným druhem v jednotlivých vegetačních stupních je lípa srdčitá (Tilia cordata), od dubového až po jedlobukový vegetační stupeň. Z dalších druhů s mnohem menším zastoupením je dub letní (Quercus robur) v 5 kódovacích jednotkách nebo lípa velkolistá (Tilia platphyllos) ve 3 jednotkách.

216

DISKUZE

Porovnáním údajů o nadmořských výškách, v kterých se evidované památné stromy nacházejí, s údaji publikovaných v odborných publikacích, je možné konstatovat, že většina památných dřevin se nalézá v přirozeném rozmezí svého výskytu. Pouze topol černý (Populus nigra) a dub letní (Quercus robur) byli zaevidováni ve vyšších nadmořských výškách. Topol černý (Populus nigra) byl na nalezen až v 760 m n.m., přitom doložený nejvyšší výskyt (ČABART 1988) byl 600 m n.m. Dub letní (Quercus robur) se dle uvedených údajů vyskytuje až v 905 m n.m. Doposud byl nejvýše spatřen v 800 m n.m. (HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Na hranici svého výskytu se také nacházejí zástupci památných stromů lípy srdčité (Tilia cordata) a jilmu vazu (Ulmus leavis). Jilm dokonce nepatrně tuto hranici přesáhl na v 498 m n.m, neboť nejvýše rostoucí jilm je doložen z 420 m n.m. (HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Z jehličnanů velmi výrazně překročil obvyklou nadmořskou výšku modřín opadavý (Larix decidua), u kterého MUSIL, HAMERNÍK (2007) udává nejvyšší rozšíření 750 m n.m., nejvýše vyskytující se památný jedinec se nachází v 1015 m n.m (Příloha č. 1 – Tab. 90). Vzhledem k uvedeným nadmořským výškám také u databází významných stromů LČR i VLS, bylo možné tyto údaje porovnat. Výskyt významných stromů LČR zcela odpovídá tradičnímu výskytu domácích druhů. U exemplářů vybraných VLS za významné dřeviny, řada druhů již obvyklé nadmořské výšky převyšuje (Příloha č. 1 – Tab. 89). Zejména se jedná, shodně jako u databáze památných stromů AOPK ČR, o topol černý (Polulus nigra) a dub letní (Quercus robur). Topol černý (Populus nigra) byl mapovateli VLS nalezen v 730 m n.m. a dub letní (Quercus robur) v 900 m n.m, což dokládá, že výskyt druhů vyhlášených za památné stromy ve vyšších nadmořských výškách, není náhoda, ale že skutečně je možné nacházet tyto druhu výše, než jak uvádí dostupné publikace (HEJNÝ, SLAVÍK 2003, ČABART 1988). Kromě uvedených druhů se v databázi VLS ve vyšších nadmořských výškách nachází jabloň (Malus sylvestris), lípa srdčitá (Tilia cordata) a jeřáb břek (Sorbus torminalis) (viz. Příloha č. 1 – Tab. 89) Pro zajímavost bylo rozšíření zaevidovaných památných stromů také vztaženo k jejich výskytu v ekologických řadách. Z poskytnutých dat o památných dřevinách, je možno konstatovat, že většina stromů se nachází v trofické řadě – oligotrofní až oligotrofněmezotrofní (TR1-34%). Vysoký podíl památných stromů (20%) má také meziřada s plošným zastoupením na daném katastrálním území z 50-70%, oligotrofní –oligotrofně-mezotrofní (3050% mezotrofní; TR2) a mezotrofní trofická řada (TR3), což se dle plošného zastoupení této řady na území ČR dalo předpokládat (Obr. 169a). Výskyt památných stromů kopíruje rovněž plošný výskyt hydrických řad na území ČR (Obr. 169b). Nejvíce jedinců se nachází na území se 70-100% výskytem normální hydrické řady (HR1). Popřípadě se ještě nacházejí na území s plošným zastoupením do 50-70% normální (30-50% zamokřená a mokrá) hydrické řady (HR2). Znovu je zde, ale nutno zdůraznit a připomenout, že vypovídající úroveň o rozšíření památných stromů v hydrických a trofických řadách je jen informativní, vzhledem ke zvolené základní jednotce (katastrální území) na základě které byly převzatých informací z Biogeografického registru. Pestrost stanovištních podmínek, kde se památné stromy nacházejí, je daleko vyšší.

217

DISKUZE

a) zastoupení trofických řad b) zastoupení hydrických řad Obr. 169: Zastoupení ekologických řad na území ČR (BUČEK, LACINA 2002)

Jedním z dílčích přínosů této práce je vyhodnocení výskytu a četnosti památných stromů dle biogeografického členění ČR (CULEK ET. AL. 1996) a rozšíření charakteristik bioregionů o další údaj (Příloha č. 1 - Tab. 14,16, Příloha č. 4 - Mapová příloha 4, 5). Protože se jedná o ojedinělý počin, nebylo možné zjištěné údaje s obdobným členěním porovnat. 7.1.5 HODNOCENÍ RŮSTOVÝCH CHARAKTERISTIK DUBU LETNÍHO (QUERCUS ROBUR L.) Zvláštní pozornost, dle zaměření disertační práce, byla věnována dubu letnímu (Quercus robur), kterého bylo zaevidováno úctyhodných 4050 kusů (v 1271 položkách). Dle registru Biogeografie se nejvíce zástupců památných stromů dubu letního vyskytuje na 545 katastrálních území. Nejvíce exemplářů dubu letního (se vyskytuje jako solitéry (65,7%). Zdravotní stav zaevidovaných exemplářů je hodnocen jako dobrý (z 41%). K nejmohutnějším dubům v České republice podle databáze památných stromů ČR patří dub letní zvaný Žižkův dub s obvodem 10,03 m v Náměšti nad Oslavou. Ověří-li se údaj z databáze LČR, dle které má nejmohutnější dub 920 cm v obvodě, pak se zařadí mezi největší duby České republiky. Po porovnání se zjištěnými obvodovými údaji z ostatních států Evropy, se Žižkův dub zařadí na pěkné 5. místo. Nejmohutnějším dubem Evropy je tzv. Rumskulla ve Švédku s obvodem cca 14 m. Řada autorů se v přesném údaji rozchází (PAKENHAM 2003, NATIONAL KILL PARK 2011), ale přesto si své prvenství uchovává (Tab. 94). Ani následující nejmohutnější duby databanky památných stromů AOPK ČR by o mnoho nezaostávaly. Jedná se o Žižkův dub u obce Podhradí v Železných horách s obvodem 9,15 m a dub v Petrohradě s obvodem 8,93 m. Mezi nejvyšší duby v databázi patří dub letní s 41,5 m v Želebské bažantnici, s 38 m dub u Veličky (okr. Hodonín) nebo dub u Kobylníku (okr. Olomouc). Srovnáním údajů s dostupnými výškami dubů z okolních států, obsazují duby z databáze přední příčky. V rámci inventarizace významných stromů CHKO Poodří byl dokonce nalezen dub letní s výškou 48 m (RYCHTECKÁ, DRESLEROVÁ 2009).

218

DISKUZE Tab. 94: Obvodové rozměry dubů letních (Quercus robur) v cizině STÁT

obvod (cm)

výška (m)

Švédsko

1360-1420

16

Anglie

1316

12

Německo

1178

*

Litva

1015

18

AOPK ČR

1003

20

Nizozemí

1000

28

Belgie

995

35

Polsko

992

37

Španělsko

987

*

Dánsko

935

*

Estonsko

825

*

Francie

796

20

Slovensko

775

25

Italie

770

21

Výskyt i početní zastoupení vyhlášených památných dubů letních (Quercus robur) dle vegetačních stupňů odpovídá jeho přirozenému rozšíření (ÚRADNÍČEK ET. AL. 2009), což potvrzuje, že se jedná o euryekní druh (CHMELAŘ 1990). Nejvíce jedinců nalezneme v dubobukovém až bukovém vegetačním stupni. Několik jedinců bylo zaznamenáno i ve vyšším jedlobukovém stupni, kde se jeho výskyt uvádí jen ojediněle. Optimum výskytu dokládají zaevidované exempláře růstovými charakteristikami. Exemplář s největším naměřeným obvodem je v dubobukovém stupni. Uvedené stáří památných stromů je opět jen orientační, neboť není ve většině případů ze zaručených zdrojů. Největší podíl dubu letního (27%) je v kódovací jednotce zahrnující 70-100% oligotrofní, oligotrofně-mezotrofní trofickou řadu (TR1) a v souvisejících meziřadách, což opět potvrzuje, že se jedná o euryekní druh (ÚRADNÍČEK ET. AL. 2009, CHMELAŘ 1990). Zastoupení dubů letních v jednotlivých hydrických řadách, se zcela shoduje s jeho ekologickými nároky na vodu. Většina exemplářů se nachází v normální hydrické řadě (HR1, 54%) a také v zamokřených hydrických řadách a aluviích (HR3).

219

DISKUZE

7.2 INVENTARIZACE VÝZNAMNÝCH DŘEVIN NA LOKALITĚ SOUTOK 7.2.1 Hodnocení aktuálního stavu významných dřevin lokality Obecně je známo, že lužní krajina obsahuje vysoký podíl různověkých mohutných stromů, na které jsou vázána bohatá společenstva hub, lišejníků či brouků (ALEXANDER 1998). Nejinak tomu je také v širokých údolních nivách dolních částí řek Moravy a Dyje, kde se na modelovém území rozsáhlé zachovalé přírodě blízké lužní lesy vyskytují (HORÁK 1969, LOŠTÁK 1976). Hlavní specifikou oblasti je celoročně vysoce položená hladina podzemní vody, s hojnými a dlouhotrvajícími záplavami a bohatými půdami (MEZERA 1953, VYSLOUŽIL 1983), což dává předpoklad k výskytu mohutných jedinců. Celkový zdravotní stav zaevidovaných významných a mohutných dřevin lze hodnotit z větší poloviny jako výborný bez viditelného poškození (29%) nebo dobrý s drobným poškozením (30%). Bohužel současně 22% dřevin odumírá (Obr. 170a). Je to dáno hlavně velmi špatným zdravotním stavem populace druhu dubu letního (Quercus robur). Necelá polovina mohutných dubů (41%) je hodnocena jako odumřelá nebo odumírající. Výborný zdravotní stav zmapovaných dubů je pouze u 5% dřevin (Obr. 170b).

6%

22%

výborný

29%

dobrý poškozeny

13% 30%

silně poškozený odumírající

a) b) Obr. 170: Zdravotní stav všech evidovaných dřevin (a) a zdravotní stav dubu letního (Quercus robur) (b) na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě

První na špatný zdravotní stav populace mohutných stromů na sledované lokalitě Soutok upozornil DEJČMÁR (1969). Na 200 zmapovaných jedincích převážně dubů letního (Quercus robur) dokládá špatný zdravotní stav s vysokým výskytem tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo), který se u solitérů vyskytoval ze 43,13% a v porostu u 12,08% dřevin. Dále výskytem dřevokazných hub, které našel častěji u solitérů. Jednalo se o druhy pstřeň dubový (Fistulina hepatica) a ohňovec statný (Phellinus robustus). Počáteční povrchovou hnilobou kmene trpělo 44,5% stromů a 7,5% jedinců mělo již kmen dutý. Z abiotických činitelů bylo zaznamenáno u 43,13% solitérů a u 26,88% dřevin v porostu poškození silným větrem. Ostatní poškození se projevovala v zanedbatelné míře (DEJČMÁR 1969). Během současného průzkumu byl dřevokazný hmyz zaznamenán u 80,9% dřevin. Rovněž hlavní podíl nalezených larev a chodeb byl vytvořen tesaříkem obrovským (Cerambyx cerdo). Dále byly na kmeni nejčastěji patrné praskliny u 64% dřevin, odpadlá borka u 41,7% a vykotlaný dutý kmen byl zaznamenán u 40,2% dřevin. U 38,7% dutých kmenů je patrná hniloba. Výskyt dřevokazných hub byl zaznamenán u 16,6% dřevin. Jednalo

220

DISKUZE

se o zástupce sírovec žlutooranžový (Laetiporus sulphureus), ohňovec statný (Phellinus robustus), sítkovec dubový (Daedalea quercina), trsnatec lupenitý (Grifola frondosa). Uvedený výskyt tesaříka obrovského (Cerambyx cerdo) byl rovněž potvrzen v dalších obdobných inventarizacích na zvolené lokalitě (BRZOBOHATÝ 2000, SUCHYŇOVÁ, 2002). SUCHYŇOVÁ (2002) uvádí, že během jejího šetření bylo působení dřevokazného hmyzu patrné u 58% dřevin. Z dalších významných zástupců z hmyzí říše, informují někteří autoři o výskytu roháče obecného (Lucanus servus) nebo tesaříka drsnorohého (Aegosoma scabricorne), který je považován u nás za skoro vyhynulý (POKORNÝ 2005, HOLOMČIK 2006). Mezi příznaky zhoršujícího se zdravotního stavu patří poškození koruny prosycháním. U třetiny stromů je viditelná úplně uschlá koruna (24%), 11% zmapovaných dřevin se vyskytuje proschlá koruna od 26% do 50% a uschlá koruna z 51% až 75% celkové plochy. O něco méně (7%) bylo dřevin, u kterých koruna prosychala jen ojediněle do 25%, a dřevin s proschlou korunou nad 75% bylo možno zaznamenat u 8% jedinců. Výše popsané proschnutí koruny se nejčastěji u zmapovaných dřevin vyskytuje na celé koruně (24%) nebo ojediněle na jednotlivých větvích (15%). U 36% dřevin byl patrný ulomený nebo značně proschlý vrcholek koruny. K poškození koruny nedocházelo u 39% zaevidovaných exemplářů. Rovněž SUCHYŇOVÁ (2002) ve své studii poukazuje na špatný zdravotní stav zaevidovaných jedinců. Podle jejího šetření a zhodnocení zaevidovaných dřevin obdobnou metodikou pro hodnocení zdravotního stavu, trpělo na území Pohanska (Soutok) 46,5% jedinců úplným proschnutím koruny. Dále uvádí, že odumřelých či odumírajících jedinců je 38%, silně poškozených jedinců je 23%, zhruba stejný počet 27% je ve velmi dobrém zdravotním stavu anebo mírně poškozeno 26%. Pouze 5% z celkového počtu stromů je ve výborném zdravotním stavu. Mezi hlavní stresory, které se podepsaly na současném špatném stavu významných dřevin na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě, patřila postupná regulace toku Moravy a části Dyje v průběhu 20. století. Záplavy řekou Moravou z průměru za období 1809 – 1962 činily u vodočtu Lanžhot průměrně za rok 49,8 dne/ročně (26,2 – mimo vegetační období a 23,6 dne ve vegetačním období) (VRŠKA 2006). Vodnímu režimu dolního toku řeky Dyje a Moravy nepřidaly ani poválečné pozemkové úpravy, především v souvislosti s kolektivizací. Ta měla za následek rozorání tisíce hektarů nivních luk a mokřadů. V 70. letech došlo k násilné regulaci Moravy i Dyje. S napřimováním těchto toků souvisely rychlejší průtoky v korytech, zejména povodňových vod a v nivě dolních toků řek docházelo k rozsáhlým záplavám (VYBÍRAL 1995). Po tomto období došlo k silnému poklesu spodních vod, neboť byla značně snížena schopnost udržení vody v krajině. HORÁK (1992) uvádí pokles v letech 1932 – 1961 o 1 m a po dokončení vodohospodářských uprav na řece Moravě roku 1976 o dalších cca 90 cm. Současně s dokončením ohrázování řek v roce 1976 povodně ustaly. Uvedený jev byl provázen silným poklesem hladiny spodní vody a měl za následek změny v půdním prostředí charakteristickým prohloubením půdních horizontů. Pokles umožnil průběh oxidačně – redukčních procesů i ve větších hloubkách, což se projevilo celkovým úbytkem dusíku v půdě a naopak zvýšením množství uhlíku, čímž došlo i ke zvýšení poměru C:N. Tento trend vyjadřuje pomalejší tempo dekompozice organického materiálu, které však lze považovat stále za velmi rychlé (VRŠKA 2006). V roce 1991 započala revitalizace celého

221

DISKUZE

lužního komplexu, což spočívalo v obnově vodního režimu poldru formou obnovení průtoků starých, více či méně zazemnělých ramen a obnovení režimu povodní pod vedením LZ Židlochovice na řece Dyji. BAGÁR (2000) navíc podává ještě důkaz o postupném oteplování a vysušování celé této oblasti. Průměrný počet dní s teplotou nad 5° C se v období 1961-1998 vzrostl z 247 na 270, tzn. za krátkou dobu se významně zvýšila délka vegetační doby, ovšem současně došlo v období 1971–1999 k postupnému poklesu relativní vzdušné vlhkosti. Dochází tak ke změně růstových podmínek rostlin, zejména dlouhodobě adaptovaných lesních dřevin. Zvyšuje se potřeba vláhy pro dřeviny a přitom se souběžně mění vodní režim lužních lesů z nivního na výparný (BAGÁR ET KLIMÁNEK 2000). A když se k tomu ještě přidají silné vichřice z roku 1994 a 2007, které vyvrátily část populace starých a dožívajících dubů, pak celkový zdravotní stav zmapovaných dřevin na jižní Moravě tomu odpovídá. K silným negativním vlivům působícím na dřeviny a přirozenou obnovu patří také vysoký stav zvěře, nacházející se v oboře Soutok. Obora byla zřízena v roce 1971 za účelem chovu zejména jelení a dančí zvěře (DANIHELKA 2000). V roce 1968 došlo k výstavbě oborního plotu a vznikla tak největší obora v Československu se současnou výměrou 4 500 ha (BRZOBOHATÝ 1999). Srovnání CHKO Poodří s Dyjsko-moravskou nivou Srovnatelná inventarizace, zaměřená na mohutné a významné dřeviny, proběhla v letech 2003-2005 na území CHKO Poodří (RYCHTECKÁ 2004, DRESLEROVÁ 2005). Na území o rozloze 82 km2 bylo zmapováno 3 419 významných stromů. Databanka celkem čítá 20 různých druhů a kříženců. Obdobně jako na lokalitě Soutok, je v CHKO nejpočetněji zastoupen dub letní (Quercus robur) 1 110 stromy (33% z celkového množství), dále vrba bílá (Salix alba) s 418 stromy a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) s 388 stromy. Celkový zdravotní stav významných jedinců na území CHKO Poodří je podstatně lepší. Více než polovina dřevin (60%) je ve výborném stavu, 23% dřevin vykazuje dobrý zdravotní stav, drobné poškození bylo pozorováno u 11% jedinců, jen 4% stromů má silné poškození a 2% evidovaných exemplářů odumírá (Obr. 170b).

a) b) Obr. 171. Zdravotní stav dubu letního (Quercus robur) na území CHKO Poodří (a), zdravotní stav všech zaevidovaných dřevin na území CHKO Poodří (b)

Tento diametrální rozdíl v hodnocení zdravotního stavu je možno vysvětlit především v historicky odlišném obhospodařování obou lokalit. Jedinci na tomto území nejsou

222

DISKUZE

vystavování silným a dlouhodobým sekundárním stresorům, jako v oblasti Soutoku. Jediným negativním činitelem v CHKO Poodří je využívání chemických postřiků na zemědělských pozemcích a případným znečištěním vodních toků chemikáliemi z továren nacházející se nedaleko chráněné oblasti. Přítomnost chemikálií by se měla snížit na minimum výstavbou čističek odpadních vod podél jednotlivých přítoků vtékajících do Odry. Sledované území Soutoku bylo od nepaměti ovlivňováno cílevědomým působením člověka (OPRAVIL 1964; NOŽIČKA 1957). V bezprostřední blízkosti byly klučeny lesy a vznikaly první pastviny a políčka. V období středověku měla největší vliv na lužní les intenzívní těžba dřeva (OPRAVIL 1980), díky které se vytvořily na značných plochách výmladkové lesy s velmi krátkým obmýtím. V lesích probíhala zároveň i intenzívní pastva dobytka (PRUDIČ 1995). Hlavní etáž porostu tvořily různé dřeviny, ale postupně převládl dub letní, neboť se dožívá ze zastoupených dřevin nejvyššího věku. Porostní struktura se postupně zjednodušovala (OPRAVIL 1985). Vznikly zde tzv. pastevní lesy. Vlivem vyššího světlostního požitku dosáhly dřeviny tloušťkových dimenzí, které v porostu s plným zápojem nemohou dosáhnout. Velkým mezníkem ve vývoji oblasti Soutok byla již výše zmíněna postupná regulace toku Moravy a části Dyje v průběhu 20. století (VYBÍRAL 1995) a následné vybudování rozsáhlé obory (DANIHELKA 2000). Nejen tyto negativní vlivy měly za následek, že dochází k zániku této unikátní populace mohutných dubů letních (Quercus robur), jež spoluvytváří neopakovatelný krajinný ráz dané krajiny. Zhoršujícím zdravotním stavem také reaguje habr obecný (Carpinus betulus) a jilm vaz (Ulmus laevis). Z druhů, kterým se naopak na lokalitě vede, patří vrby bílé (Salix alba), olše lepkavé (Alnus glutinosa), topol bílý (Populus alba) i jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). Na území CHKO Poodří se nejlépe se daří lípě velkolisté (Tilia platyphyllos) a olše lepkavé (Alnus glutinosa). Výborný zdravotní stav mají také introdukované druhy dub červený (Quercus rubra) a platan javorolistý (Platanus x acerifolia). Naopak nejhorší zdravotní stav vykazují introdukované druhy: trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a jírovec maďal (Aesculus hippocastanum), který je napadený klíněnka jírovcová (Cameraria ohridella), a původní vrba červenavá (Salix x rubens), javor mleč (Acer platanoides) a vrba křehká (Salix fragilis). Dokladem uvedeného rozdílného využití sledovaných území Soutoku a CHKO Poodří je také odlišné zastoupení významných dřevin v jednotlivých biotopech. Na území CHKO Poodří byl silný vliv zemědělství, proto se na loukách a polnostech nachází jen 1% solitérních dřevin. Nejvyšší procento dřevin se nalézá v porostech (36%) a podél Odry a jejich přítoků (29 %). Pouze 8% je okolo rybníků a 17% dřevin se vyskytuje v tzv. liniovém porostu, což představují aleje, větrolamy nebo periodicky zaplavována ramena říčních toku. V remízkách se nachází 4% zaevidovaných dřevin a rovněž 4% v zástavbě. Oproti území Soutoku v Dyjsko-moravské nivě, kde většina významných dřevin se nachází mimo les (53,5%). V lesním porostu nebo na jeho okraji 33,8% dřevin a podél toků jen 12,8% jedinců, což je zapříčiněno nižší hustotou říční sítě oproti CHKO Poodří. Výskyt mohutných dřevin v CHKO Poodří je vyšší. Hustota dřevin v celé části CHKO Poodří činí 1ks/2,3 ha oproti 1ks/4,7 ha na území Soutoku. Přičemž největší koncentrace mohutných dřevin je v příbřežním pásmu vodního toku, v průměru 1,2 ks/1 ha. V důsledku

223

DISKUZE

zachovalého vodního režimu meandrujícího toku Odry je hustota dřevin v CHKO Poodří zcela unikátní. Pro jihomoravskou nivu jsou typické především prastaré solitérní duby na nivních loukách. Při mapování významných dřevin na území Soutoku bylo na 4500 ha zmapováno 941 dřevin, z toho připadne 503 k solitérně rostoucím jedincům. Jejich hustota činí 1 významný strom na 1,5 ha nezalesněné plochy lokality. V CHKO Poodří připadne cca 1 solitérně rostoucích jedinců na 40 ha. 7.2.2 POROVNÁNÍ DIVERZITY DLE STG V PŘÍBŘEŽNÍCH PÁSMECH HLAVNÍCH TOKŮ DYJE A ODRY Na základě geobiocenologického mapování v příbřežních pásmech řeky Odry (MADĚRA ET. AL, 2000) a Dyje (BRZOBOHATÝ 2000) bylo možné srovnat tyto dvě lokality dle četnosti výskytu významných dřevin, druhového složení i jakých maximálních růstových rozměrů mohou dorůst (RYCHTECKA, DRESLEROVÁ 2009) v rámci jednotlivých STG. V příbřežním pásmu podél Odry v CHKO Poodří bylo na 637,46 ha evidováno a zařazeno 888 dřevin do vylišených 6 šesti skupin typů geobiocénů (STG): Saliceta fragilis inf. (vrbiny vrby křehké nižšího stupně), Alni glutionosae-saliceta sup. (olšové vrbiny vyššího stupně), Ulmi-fraxineta carpini sup. (habro jilmové jaseniny vyššího stupně), Ulmi-fraxineta populi sup. (topolo jilmové jaseniny vyššího stupně), Querci roboris-fraxineta sup. (dubové jaseniny vyššího stupně) a kontaktní STG (MADĚRA ET. AL. 2000). Nejvyšší druhovou pestrost oproti Dyjsko-moravské nivě vykazuje stg Ulmi-fraxineta populi inferiora, kde se na 164,27 ha nalézá 9 druhů mohutných dřevin. Po ní následuje Querci roboris-fraxineta inferiora s 5 druhy. Největší diverzitu dle stg. v CHKO Poodří má stg Ulmi-fraxineta carpini sup. se 14-ti druhy, Querci roboris-fraxineta sup. a Alni glutionosae-saliceta sup. s 10-ti druhy, Ulmi-fraxineta populi zahrnují 6 druhů a nejmenší zastoupení vykazuje stg Saliceta fragilis inf. se 3 druhy (Tab. 95, 96). Tab. 95: Zastoupení druhů dřevin dle STG v CHKO Poodří Druh Acer campestre Acer pseudoplatanus Alnus glutinosa Carpinus betulus Cerasus avium Fraxinus excelsior Populus nigra Populus sp. Populus x canadensis Quercus robur Salix alba Salix fragilis Salix x rubens Tilia cordata Ulmus glabra S

AlS (ks)

QFr (ks) 2

14 8 18 4 10 32 2 28 8 2 126

24 40 16 6 30 28 4 22 6 178

224

Sf (ks)

2

4 2

8

UFrc (ks) 4 2 4 10 2 50 46 42 22 62 152 6 62 38 2 504

Ufrp (ks)

4 8 4 20 2 4

42

Kont (ks)

2 4 2

8

Celkem (ks) 6 2 4 10 2 92 104 82 56 106 220 12 114 52 4 888

DISKUZE Tab. 96: Druhové a početní zastoupení dřevin dle STG v CHKO Poodří Ufrp inf.

druh / STG ks Soutok CHKO Poodří

druhů

QFr inf.

plocha/ha

ks

druhů

Sa inf.

plocha/ha

ks

druhů

AlS inf.

plocha/ha

ks

druhů

Ufrc inf.

plocha/ha

164

9

164,3

57

5

54,7

21

6

29,2

41

5

42

6

22,94 178

10

142,14

8

3

21,6

126

10

11,5

ks

druhů 6

6,62

80,9 504

14

369,7

Z hlediska maximálních rozměrů dle jednotlivých skupin typů geobiocénů se nejmohutnější jedinci nacházejí v příbřežním pásmu Odry na území CHKO Poodří v Ulmifraxineta carpini sup. V Querci roboris-fraxineta sup. se nachází nejmohutnější Salix alba s 650 cm ve výčetní výši, která představuje zároveň nejmohutnější dřevinu na zájmovém území a vrba Salix fragilis s 580 cm v obvodu. Nejmohutnější Ulmus laevis s 620 cm se nalézá v Alni glutionosae-saliceta sup. K dalším zajímavostem patří Populus x canadensis s 496 cm a Populus nigra s 552 cm v obvodu. Kdežto na území Soutoku se nejvyšších obvodů dorůstají jedinci nacházející se v stg Ulmi-fraxineta populi inf., kde se kromě největšího topolu bílého (Populus alba) s obvodem 606 cm, dále nachází mohutný exemplář jilmu vazu (Ulmus laevis) s 500 cm nebo dub letní (Quercus robur) s 640 cm. Průměrná hustota mohutných dřevin pro zvolenou část geobiocenologicky zmapovaného území v CHKO Poodří činí 1,4 ks/ha. Největší hustotu – 1,6 ks/ha vykazuje Ulmi-fraxineta populi sup.. Kromě Saliceta fragilis inf., kde se na 1 ha nalézá 0,4 jedince, což je 1 ks/2,5 ha, je hustota v jednotlivých stg značně vyrovnaná, pohybuje se od 1,1 po 1,6 ks/ha. V příbřežním pásu podél řeky Dyje se průměrná hustota mohutných dřevin dosahuje 1 významný jedinec na 1,11 ha. Hustota v jednotlivých STG se pohybuje od 0,2-1,3 ks/ha. Nejnižší je v stg Alni glutionosae-saliceta inf., kde se nachází na 3,5 ha 1 významný jedinec. Nejvyšší hustota je v stg. Saliceta alba inf., kde na 1 ha připadne 1,3 mohutných stromů. 7.2.3 POROVNÁNÍ DOSAŽENÝCH RŮSTOVÝCH ROZMĚRŮ DŘEVIN S INVENTARIZACÍ V POVODÍ ODRY, V CHKO POODŘÍ, CHKO LITOVELSKÉ POMORAVÍ A V DYJSKO-MORAVSKÉ NIVĚ Mapování významných a starých stromů proběhlo již na několika územích, s kterými je možno porovnat maximální růstové charakteristiky (DEJČMÁR 1969, SUCHOŇOVÁ 2002, MADĚRA ET. AL. 2006, 2008, RYCHTECKÁ, DRESLEROVÁ 2009, SEDLÁČKOVÁ 2009). Například v rámci geobiocenologického mapování příbřežního pásma všech 24 vodních toků ve správě Povodí Odry a.s. (1998-2001), které prováděli pracovníci Ústavu lesnické botaniky, dendrologie a typologie LDF Mendelu v Brně, bylo při terénních průzkumech zachyceno na 194 významných dřevin a 5 stromořadí z 31 různých druhů a změřeny jejich růstové parametry. Nejvíce početně zastoupen v Povodí Odry je dub letní (Quercus robur) s 32 stromy a jedním stromořadím a topol černý (Populus nigra) s 29 stromy, vrba červenavá (Salix x rubens) s 26 stromy a jedním stromořadím, olše šedá (Alnus incana) se 13 stromy a javor klen (Acer pseudoplatanus) s 12 stromy (MADĚRA ET. AL. 2000). Kromě již zmíněné inventarizace v CHKO Poodří (RYCHTECKÁ 2004, DRESLEROVÁ 2005), kde autorky zinventarizovaly a popsaly přes 3300 stromů více než 20 druhů, z toho je nejpočetněji zastoupen dub letní (Quercus robur) s 1100 jedinci, vrba bílá (Salix alba) s 418 stromy a jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) s 388 stromy, proběhla obdobná inventarizace také v

225

plocha/ha

14

DISKUZE

CHKO Litovelské Pomoraví, kde bylo zaznamenáno 131 jedinců 17 druhů dřevin, opět s převahou druhu dubu letního (Quercus robur) (SEDLÁČKOVÁ 2009). O významných dřevinách v Dyjsko-moravské nivě se, kromě již jmenovaných diplomových prací (DEJČMAR 1969, BRZOBOHATÝ 1999, SUCHYŇOVÁ 2002, POLIŠANSKÁ 2002), jako první zmiňuje ve svých článcích HOLOBRÁDEK (1952, 1958). Poslední rozsáhlou inventarizaci mohutných a významných jedinců provedla DRESLEROVÁ (2008), v rámci přípravy záchrany a obnovy mohutných dubů v Dyjsko-moravské nivě na lokalitě Pohansko. Nalezené nejmohutnější exempláře Dyjsko-moravské nivy byly následně publikovány v monografii těmto velikánům věnované (MADĚRA ET. AL. 2006, 2008). Tab. 97: Srovnávací tabulka růstových rozměrů

Dostupné růstové údaje ze všech výše uvedených publikací jsou souhrnně prezentovány v tabulce (Tab. 97), dle které je možno konstatovat, že mnohé z 941 evidovaných významných mohutných stromů z lokality Soutok mají předpoklady směle aspirovat na nejmohutnější dřeviny svého druhu pro celé území České republiky. Například nalezený javor babyka (Acer campestre) s obvodem kmene 507 cm nebo habr obecný (Carpinus betulus) s 485 cm, patří již nyní k největším v naší republice. Bohužel jejich zdravotní stav je špatný. Mezi nejmohutnější dřeviny patří dub letní (Quercus robur) s obvodem v prsní výšce 806 cm, vrba bílá (Salix alba) s obvodem v prsní výši 628 cm a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s obvodem 762 cm. K zajímavostem patří mohutný exemplář topolu černého (Populus nigra), jehož obvod se odhadoval na 750 cm, ale bohužel se dochovalo jen padlé torzo. K dalším jedinečnostem patří rozměry zjištěné u jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia) s obvodem v prsní výšce 570 cm či hrušně (Pyrus x amphigenea), která má v obvodu 303 cm. Označení nalezených hrušní na modelovém území za křížence Pyrus x amphigenea, obdobně jako u jedinců jabloně (Malus x dasyphylla), bylo

226

DISKUZE

na základě konzultace a determinace odebraných vzorku (květu, plodu) s Ing. S. Bočka, Ph.D. (Mendelu – ZaF, Lednice). K největším stromům nalezených v povodí Odry patří dvě vrby červenavé (Salix x rubens) v břehovém porostu podél Opavy a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) s obvodem v prsní výši 700 cm na Petrovickém potoku. K zajímavostem patří olše lepkavé (Alnus glutinosa) s obvodem kmene 405 a 408 cm a výškou cca 30 a 25 m a dva mohutné topoly černé (Populus nigra) s obvody 628 cm na řece Opavě. Na řece Moravici se nalézá topol černý (Pupulus nigra) s obvodem 600 cm. K pozoruhodnostem jistě patřily nalezené exempláře vrby lýkovcové a vrby šedé (Salix daphnoides, Salix eleagnos) i břízy tmavé (Betula obscura) (MADĚRA ET. AL. 2000). Z uvedených růstových parametrů dřevin z lokality CHKO Poodří se mohou růstově vyrovnat dřevinám z modelového území Soutok jen vrba bílá (Salix alba) s obvodem 720 cm a výškou 15 m nebo jilm vaz (Ulmus laevis) s obvodem 620 cm a výškou 33 m. K dalším velikánům ze západní části CHKO Poodří patří topol černý (Populus nigra) s obvodem 552 cm a výškou 43 m nebo jilm habrolistý (Ulmus minor) s obvodem v prsní výšce 350 cm. Mezi největší stromy patří topoly. U nalezených exemplářů topolu kanadského (Populus x canadensis) se naměřilo úctyhodných 57 m (Odra) a u topolu černého (Populus nigra) 55 m (DRESLEROVÁ 2005). Dosažené výsledky růstových parametrů je možné rovněž porovnat s výsledky průzkumu v CHKO Litovelské Pomoraví, kde byla nejvýznamnějším stromem s největším naměřeným obvodem zaevidována lípa malolistá (Tilia cordata). Její obvod v prsní výšce činí 670 cm a výška stromu je 28,2 metrů. Dále dub letní (Quercus robur) s obvodem v prsní výšce 567 cm a výškou 22,3 metrů. Oba jedinci jsou současně již zaevidování v databázi památných stromů AOPK ČR (SEDLÁČKOVÁ 2009). Na závěr je potřeba zdůraznit, že velkou nevýhodou těchto individuálních mapování významných stromů je, že nejsou propojeny a velmi těžko se pak orientujeme v posouzení, který strom je největší, nejstarší i nejmohutnější. Proto byla sestavena následující tabulka, která shrnula doposud nashromážděné údaje o mohutných stromech ČR z dostupných inventarizací na nejrůznějších úrovních (Příloha č. 1 - Tab. 89). Na základě tabulky lze prohlásit, že nejmohutnějšími dřevinami České republiky je s 1425 cm v obvodu lípa srdčitá (Tilia cordata, LČR), pak následuje lípa velkolistá (Tilia platyphyllos, AOPK) s 1252 cm a dub letní (Quercus robur, AOPK) s 1003 cm v obvodu. Pořadí ostatních druhů dle obvodových rozměrů ze všech dostupných inventarizací je k dispozici v tabulce - Příloha č. 1 - Tab. 89. 7.2.4 SROVNÁNÍ DYJSKO-MORAVSKÉ NIVY S CIZINOU Obvodové charakteristiky naměřené na území Soutok můžeme pro zajímavost ještě srovnat s dostupnými růstovými údaji ze zahraničí, např. se seznamem Champion trees britských ostrovů (MITCHELL ET AL 1990) a se seznamem dřevin belgických parků (BAUDOUIN 1992) atd. (Tab. 98). Z tabulky je patrné, že hned několik zástupců, nalezených v na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě, obstojí i vůči velikánům z ciziny. Zejména exemplář druhu javoru babyky (Acer campestre, 507 cm) nebo jasan úzkolistý (Fraxinus

227

DISKUZE

angustifolia, 570 cm) jsou zcela unikáty a nemají ve světě konkurenci. Exemplář habru obecného (Carpinus betulus, 485 cm) jen těsně obhajuje prvenství nad jedincem z Belgie. Také ostatní jedinci se pohybují se svými obvody na špici ve svém druhu. Například topol bílý (Populus alba, 728 cm) je jen o něco větší než zástupce ze Slovenska nebo Ameriky. Kdyby zaevidované torzo topolu černého (Populus nigra) bylo žijícím jedincem, pak s obvodem 750 cm by zcela převyšoval údaje z uvedených světových zdrojů (MITCHELL ET AL. 1990, BAUDOIN ET AL. 1992, GRAAF, MOENS 1991, AMERICAN FORESTS 2004, ULLRICH ET AL. 2009, DOMÍNGUEZ 2010, COUSSERAN, FETERMAN 2009, CAGNONI 2005, DRZEWA POMNIKOWE 1962-1999, KOLLÁR, ONDREJKA 2008). Tab. 98: Srovnání růstových parametrů inventarizace modelového území se světem

7.2.5 VÝZNAM A OCHRANA DUBU LETNÍHO (QUERCUS ROBUR L.) NA LOKALITĚ Donedávna byla otázka dubu letního (Quercus robur) na lokalitě Soutok velmi ožehavým tématem, neboť se stále více poukazovalo na velmi špatný stav mohutných veteránů a současně na minimální přirozenou obnovu tohoto druhu na modelovém území. Což potvrdila i rozsáhlá inventarizace, při níž bylo u většiny jedinců (41%) zaznamenán odumírající zdravotní stav a pouze u 5% dřevin zdravotní stav výborný, bez poškození. Na uvedeném velmi špatném aktuálním stavu se podílely již výše zmíněné příčiny, jako změna vodního režimu na lokalitě (VYBÍRAL 1995) i historický vývoj krajiny (DEJČMÁR 1969, NOŽIČKA 1955) atd. Za nedostatečnou přirozenou obnovu stojí vysoký stav zvěře v oboře (DANIHELKA 2000) a skutečnost, že v přirozených podmínkách by se zde, ani v tak hojné míře, dub letní nevyskytoval (VRŠKA 2006). Proto se zde řešila zásadní otázka, jestli se držet přirozeného vývoje nebo se snažit zajistit stávající krajinný ráz území s mohutnými dřevinami. V obou případech je to otázka změny aktuálního lesnického hospodaření na lokalitě, které jsou vyžadovány zejména ze strany ochránců přírody (ČÍŽEK, ZÁBRANSKÝ 2009, ANONYMUS 2008).

228

DISKUZE

Současná věková struktura lesních porostů na modelovém území je nevyrovnaná s vyšším zastoupením porostů v mýtním věku. Zastoupení a rozmístění exemplářů dubů letních (Quercus robur) je pravděpodobně vyšší vlivem historického vývoje, než by byla v člověkem neovlivněném společenstvu (VRŠKA 2006), nicméně jeho počet v zastoupení porostů klesá (Tab. 99) (DEJČMÁR 1969). Tab. 99: Zastoupení dubů letních v porostech (%) (DEJČMÁR 1969) Rok zastoupení (%)

1832

1842

1852

1862

1872

1892

1902

1912

1922

1932

1942

1952

1962

68

59

57

59

48

45

32

19

18

17

21

11

14

Z pohledu obvodových kategorií náleží nejvíce významných jedinců do kategorie 400450 cm (Obr. 172a). Po zařazení zaevidovaných jedinců do kategorií fyziologického stáří, náleží vysoké procento v kategorii senescence (43%, Obr. 172b). 11%

zastoupení Q. robur (%) 43%

100 80 60 40 20 0

C

18%

D

14%

E

14%

F G

a) b) Obr. 172: Zastoupení dubů letních dle obvodových kategorií (a, %) a dle kategorií fyziologického stáří (b, %)

Při zachování aktuálního modelu hospodaření dojde v relativně krátké době k vytěžení nejstarších věkových tříd, tz. vymizí přírodně nejcennější porosty vysokého věku, které nebudou nahrazeny dostatečným množstvím dorůstajících postů mladších věkových tříd (ANONYMUS 2008). Neboť v přirozeném vývoji, dle výzkumu VRŠKY (2006) v přírodních rezervacích Ranšpurk, Cahnov, hlavní úroveň tvoří převážně jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) s vtroušenými statnými jilmy (Ulmus laevis), lípami srdčitými (Tilia cordata) a habry obecnými (Carpinus betulus). Podúroveň tvoří javor babyka (Acer campestre), lípa srdčitá (Tilia cordata), habr obecný (Carpinus betulus), jilm vaz (Ulmus laevis), jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) aj. Výskyt dubu letního (Quercus robur) je zde limitován otázkou konkurenční schopnosti vůči ostatním dřevinám ve spontánních procesech. Výsledkem těchto neřízených procesů v přírodních rezervacích je současná podoba lokality silně ohrožena (VRŠKA 2006). I když ke sledované lokalitě Soutok bezesporu duboví velikáni patří a automaticky se zařadilo jejich vysoké zastoupení do představy klimaxového společenstva. Zapomínajíce, že se nacházejí ve starém pastevním lese.

229

DISKUZE

V době intenzivní pastvy dobytka měl však les nízké zkamenění a veškerá přirozená obnova dřevin byla spásána. Hlavní etáž porostu tvořily různé dřeviny, ale postupně převládl dub letní, neboť se zde dožíval ze všech zastoupených dřevin nejvyššího věku a současně poskytoval žaludy pro pastvu vepřů. Porostní struktura se vlivem pastvy postupně zjednodušovala, nová generace zmlazení byla spásána a starší stromy postupně odumíraly bez dorůstání nové generace dřevin. Duby v proředěné hlavní etáži plně využívaly dostatečného světelného požitku k intenzivnímu světlostnímu přírůstu, který by dle VRŠKY (2006) v pralesním, strukturálně bohatším a tedy více zastíněném porostu nebyl možný. Mezi jednotlivými velikány dožívajících dubů je malé věkové rozpětí, neboť odrůstaly po staletí v pastevním lese a pouze s minimální konkurencí dalších dřevin. Význam dubů letních (Quercus robur) na lokalitě Soutok se především zvýšil tím, že se na mohutné exempláře navázalo velké množství organismů (ALEXANDER 1999, URBAN 2000, BUTLER ET. AL. 2002, KONVIČKA ET AL. 2004, KLETEČEK 2008) a to zejména chráněných (specializovaného hmyzu, konzumentů listí, kůry nebo žaludů, mezi kořeny žijí stonožky, mnohonožky, larvy roháčů, nosorožíků a zlatohlávků, v dutinách pak hnízda včel a sršňů, pod kůrou mravence, larvy tesaříků, lumků, krasců, komárů, i štírky). Ke klenotům, které se nacházejí na několika stromech na modelovém území, patří druh tesaříka drsnorohatého (Aegosoma scabricorne), který je považován v Čechách za vyhynulý a z jižní Moravy je uváděno jen několik ojedinělých kusů. Tento tesařík nachází své útočiště na místech nedotčených civilizací, s velkou vlhkostí a množstvím starších stromů, které poškozují záplavy a tím dávají tomuto tesaříku možnosti k vývoji (POKORNÝ 2005, HOLOMČIK 2006). Na mohutných solitérních dubech je možné se také setkat s našimi největšími brouky - chráněným roháčem obecným (Lucanus cervus) či dle zákona silně ohroženým tesaříkem obrovským (Cerambyx cerdo), na jehož výskyt v Oboře Soutok poukazuje nejen tato předložená práce, kdy byl zaznamenán výskyt na 80,9% dubů, ale již DEJČMÁR (1969), který popisuje výskyt na 43,13% solitérů a v porostu u 12,08% dřevin. Ohrožení tesaříka obrovského rozebírá SLÁMA (1998). Tesařík obrovský (Cerambyx cerdo) se vyvíjí především v dubu, pouze vzácně i na jiných listnatých dřevinách. Vyhledává zejména osluněné stromy na okrajích lesů, v alejích, prosvětlených porostech na svazích a solitérní stromy na loukách a pastvinách (výjimečně v intravilánech). Napadá hlavně starší živé stromy, vývoj probíhá pod kůrou a později ve dřevě kmenů i silných větví v korunách, délka vývoje je ca 3-5 let (KŘÍSTEK 2003). Úbytek tohoto druhu je v prvé řadě způsoben likvidací starých listnatých stromů, zejména dubů, na lokalitách výskytu, a to stromů již napadených i stromů perspektivních pro vývoj druhu v budoucnu. Na Slovensku se vyskytuje již jen na lokalitách v západních, středních a jižních oblastí, kde se zachovaly původní staré dubové porosty (HOLOMČIK 2006). Existence tohoto tesaříka je v přírodě ohrožována také značným množstvím přirozených nepřátel. Jako velký nápadný druh se stává kořistí hmyzožravých ptáků, v larválním stadiu je napadán parazitickými blanokřídlými a dřevními mravenci z rodu Camponotus. Na území České republiky vzácný a mizející druh, dnes poněkud hojnější pouze na omezených lokalitách. Pokud se dokáže nastolit správný management a péče o mohutné dřeviny na dané lokalitě, pak by se mohlo podařit zachovat a zachránit i tento druh tesaříka a mnoho jiných

230

DISKUZE

živočichů vázaných na tyto dřeviny. Nepodařili se to, pak se rozpadnou populace zejména saproxylofágního hmyzu na mikropopulace, což nastartuje problémy se vzájemnou komunikací a uspíší jejich vyhynutí (ČÍŽEK, ZÁBRANSKÝ 2009). Velmi citlivý je na to například páchník hnědý (Osmoderma eremita) s velmi nízkou migrační schopností (ČÍŽEK, HAUCK 2008). Prozatím nastolené lesnické hospodaření vede k odstraněním porostů nejstarších věkových tříd a další fragmentace komplexů starého lesa v důsledku většího množství rozpracovaných porostů v mýtném věku, což má také za následek například - ztrátu hnízdních biotopů obou druhů luňáků (Milvus migrans, Milvus milvus) (HORAL, RIEDL 2009).

7.3 RŮSTOVÉ CHARAKTERISTIKY A STANOVENÍ STÁŘÍ 7.3.1 HODNOCENÍ PRŮBĚHU RADIÁLNÍHO RŮSTU Pro radiální růst je charakteristická celková šířka a hustota letokruhů. Tloušťka letokruhů je ovlivňována mnoha faktory. Jeden z hlavních faktorů, který může pozměnit strukturu letokruhu i letokruhovou variabilitu, jsou klimatické faktory (teplota, srážky atd.). Aktivita kambia vykazuje pozitivní korelaci, jak s teplotou, tak i zásobou vody v půdě, pokud žádný z faktorů není stresující. Radiální růst může být oběma faktory ovlivňován po celou dobu růstového období. Obecně platí, že dobrá zásoba vody v jarních měsících urychluje tvorbu jarního dřeva včetně diferenciace jarních cév. Radiální růst rostlin ve vztahu k ekologickým podmínkám jako souboru měřitelných faktorů byl analyzován v mnoha publikacích (jako např. HORÁČEK 1994A, B, 1995, 2003, HORÁČEK ET AL. 1999, ŠMELKO 1992, VYSKOT 1976). Účinky sezónního charakteru klimatu ovlivňujícího růstové parametry a anatomickou strukturu letokruhů studovali např. FRITTS (1990); BRIFFA ET AL (1990) A SCHWEINGRUBER (1990). Neopomenutelná jsou rovněž semenná léta způsobující dočasné snížení radiálního přírůstu, ovšem u dubu není tento jev nijak markantní. (VYSKOT ET.AL. 1971). Pokud pomineme uvedené klimatické vlivy, pak k dalšímu faktoru ovlivňujícím velikost a hustotu letokruhů patří zejména stanovištní podmínky nebo míra poškození (např. hmyzí kalamity, požáry, loupání, usychání koruny apod.), což bylo sledováno jako dílčí cíl předložené práce. Zejména se hodnotil průběh radiálního růstu v závislosti na obvodu kmene (obvodových kategoriích) sledovaných dřevin, který reprezentuje ontogenetická stádia. Na základě výsledků hodnocení tloušťkového přírůstu z opakovaného měření obvodů a páskových dendrometrů v předložených v práci, lze stromy rozdělit do tří kategorií ve vztahu k obvodu kmene. V první kategorii se nacházejí jedinci s obvody 200-350 cm, kdy se jejich průměrný tloušťkový přírůst na poloměru pohybuje v rozmezí 0,17 – 0,19 cm/rok. V následující kategorii, kde se nacházejí dřeviny s obvody 350–550 cm, průměrný přírůst klesne na 0,10-0,15 cm/rok. Což je dle studie FAY (2002) způsobeno stářím koruny a jejím poškozením. Větve začnou odpadávat nebo dochází v různé míře prosychání koruny, aj. Uvedené poškození může způsobovat špatnou výměnu asimilačních látek, které se projeví rovněž na snižování tloušťkového přírůstu. Tloušťkový růst trvá všeobecně déle než výškový

231

DISKUZE

růst a závisí podstatně více na změnách prostředí (fotosyntéza, transpirace stromů) než výškový růst (KOZLOWSKI 1961). V poslední třetí kategorii jsou jedinci s obvodem nad 550 cm, kde je stále patrný tloušťkový přírůst, ale vzhledem k nízkému počtu jedinců v této kategorii je nutno brát tyto údaje jen jako informativní. WHITE (1998) uvádí, že většina druhů stěží přežije, pokud se sníží přírůst na 0,5 mm, což představuje 20 letokruhů na 1 centimetr. Nejvyšší průměrný přírůst kulminuje u obvodové kategorie 300-350 cm a činí 0,2 cm/rok (Obr. 173).

Obr. 173: Schéma stárnutí na základě průměrných přírůstu dle obvodových kategorií

Pomocí uvedeného modelu růstu je možné identifikovat dle MOIRA (2004) tři fáze růstu – fáze formativní (formativní růst), fáze produktivní (zralostní růst) a fáze senescence. Dle WHITA (1998) tyto fáze růstu souvisí s rozvojem koruny stromu: formativní fázi je obecně charakterizována relativně rychlým růstem a více či méně konstantní šířkou letokruhu. Fáze zralosti, která následuje, je charakteristická snížením tempa růstu. Přechod mezi formativní fází a fází zralosti je postupný, ale může být identifikován během relativně krátkého období. Závěrečná senescentní fáze je charakteristická velmi nepravidelným a nízkým přírůstem. Mnohé druhy, jako duby a kaštany dodržují uvedené tři fáze, jak je zmíněno výše. Nicméně je zde nutno podotknout, že u druhů jako je např. topol, vrba a olše, se setkáme s pozměněným průběhem růstu. Tyto druhy mají rovněž formativní fáze, na kterou navazuje krátké produktivní období a následně dřeviny přechází přímo do fáze senescence. Na druhou stranu tis, se může vrátit do formativního tempa růstu v téměř jakémkoliv stadiu svého života. Z tohoto důvodu je nutné brát v úvahu, jaký druh studujeme a jaký má průběh růstu (WHITE 1998). Posoudí-li se vliv stanoviště na tloušťkový růst z hodnot opakovaného měření obvodu i páskových dendrometrů, pak dle zařazení jedinců dubů letních (Quercus robur) do zvolených 4 biotopů (solitéry, porost, okrajový porost, břehový porost), je nejvyšší průměrný přírůst zaznamenán u exemplářů rostoucích na okraji porostu ( ̅ = 0,17 cm/rok) a solitérních jedinců ( ̅ = 0,15 cm/rok). Naopak nejnižšího přírůstu dosahují jedinci rostoucí v porostu ( ̅ = 0,14 cm/rok) a podél vodních toků ( ̅ = 0,11 cm/rok) (Obr. 174). Což jen potvrzuje zjištění

232

DISKUZE

z předešlých studií, že dub letní (Quercus robur) je dřevina s vysokými nároky na světlo, ale průběh růstu spíše připomíná stínomilný buk (ŠMELKO 1992).

Obr. 174: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopů

Jedním z dalších cílů předložené práce bylo přispět k rozšíření poznatků o průběhu radiálního růstu v závěrečných fázích fyziologického stáří (READ 2000), které se určuje prostřednictvím velkého počtu kvalitativních i kvantitativních kritérií (např. dle množství, druhové pestrosti hmyzu a houbovitých druhů, osídlujících strom, dle poranění na kmeni, množství mrtvé dendromasy, přítomnosti dutin, prosychání a snižování primární koruny, přítomnosti pupenů nebo květů a jejich životnosti apod.) (READ 2000, FAY 2002). Jak je patrné z této definice, hlavním ukazatelem je aktuální stav a míra poškození studované dřeviny (výskyt dřevokazných hub, hmyzích škůdců apod.). Otázkou je, zda a v jaké míře, se na snížení šířky letokruhů tato poškození projevují. A zdali je možno snižování přírůstu brát, jak uvádí například autoři BIGLER, BUGMANN (2004, 2003), jako indikátor snížené vitality a míry působení různých stresujících faktorů. Již řada pozorování potvrdila úzký vztah mezi intenzitou radiálního růstu a aktuálním stavem, resp. působením škodlivých vlivů. Jako indikátor ho ovšem lze použít jen pro delší časová období, reakce na krátkodobý stres nemusí korespondovat s dlouhodobými změnami vitality stromu (SCHWEINGRUBER 1996, SPIECKER 1995, 1990). Souvislost zhoršujícího se aktuálního stavu a velikosti průměrných přírůstu na poloměru byly prokázány v rámci této práce. Nejvyššího přírůstu dosahují jedinci v kategorii plné dospělosti (D, ̅ = 0,18 cm/rok), i když z průběhu přírůstu v jednotlivých letech je patrné, že docházelo k velkým přírůstovým výkyvům. Naopak stabilní každoroční přírůst, ale velmi nízkých hodnot, dosahují jedinci v poslední kategorii senescence (G, ̅ = 0,024 cm/rok) (Obr. 175).

233

DISKUZE

Obr. 175: Průměrný přírůst na poloměru dle fyziologického stáří

Proto je možno konstatovat, že na průměrný roční přírůst má jednoznačně fyziologické stáří vliv, potažmo velikost poškození dřeviny. Ačkoliv řada autorů (BIGLER, BUGMANN 2003, 2004, ECKMÜLLNER, ŠTĚRBA 2000) ve svých výzkumech využívají radiální růst, jako relativně lehce zjistitelný parametr ke sledování působení krátkodobého stresu a potažmo i změny vitality, doporučuje se však přistoupit ke kombinaci více ukazatelů (ČERMÁK 2007, WARING 1987). Vlivem různých stresujících faktorů na růst stromů a hodnocením rozdílů mezi zdravými a různě poškozenými jedinci se zabývalo již několik autorů (např. CHERUBINI ET AL. 2002, ROSSO, HANSEN 1998, SCHMID-HAAS ET AL. 1997). Obdobně DROBYSHEV ET. AL. (2007) studovali vztah mezi velikostí koruny a tloušťkovým přírůstem u 260 stromů dubu letního (Quercus robur L.) rostoucích v jižním Švédsku. Letokruhový přírůstek za období 1998-2002 byl nejvyšší u stromů se zdravou korunou, u mírně poškozených stromů klesly, a nejnižší přírůsty byly na stromech se silně poškozenou korunou. Duby s poškozením koruny nad 60% jsou ještě schopny obnovit tloušťkový růst (DROBYSHEV ET. AL. 2007). Ze studií dalších druhů dřevin např. ROSSO, HANSEN (1998) sledovali tloušťkový růst kmene u douglasek (Pseudotsuga menziesii D. Don), v experimentálním lese v Oregonu, postižených václavkou smrkovou (Armillaria ostoyae). Ve Švýcarsku kolektiv autorů sledoval vliv zamoření borovice lesní (Pinus sylvestris) poloparazitem jmelím bílým (Viscum album subsp. austriacum). Stromy se jmelím ukázaly relativně nižší bazální oblasti růstu v každé třídě, i když vztah nebyl významný pro střední a velké stromy (DOBBERTIN ET AL. 2005). 7.3.2 HODNOCENÍ ZMĚN VELIKOSTI NADZEMNÍ ČÁSTI KORUNY Výzkumní pracovníci (např. PIGOTT 1989; PEPER ET AL. 2001A, 2001B; GUTSELL, JOHNSON 2002, LARSEN, KRISTOFFERSEN 2002) se zaměřili ve svých studiích především na zkoumání změn dendrometrických parametrů v průběhu času, ale málokdo zkoumal problém v obráceném pořadí, tedy jak je plynutí času (stárnutí stromu) popsáno změnou dendrometrických parametrů. Podle literatury (např. BANK ET AL. 1999; PEPER ET AL. 2001A, 2001B, GRABOSKY, GILMAN 2004, LINSEN ET. AL. 2005) mohou být uvedené biometrické

234

DISKUZE

parametry (obvod kmene, výška stromu, velikost koruny, množství listové plochy atd.) použity k předpovědi, jakých rozměrů strom doroste či jakého je stáří. Na základě provedených inventarizací bylo vybráno celkem 694 dřevin (604 ze západní části CHKO Poodří, 90 jedinců z lokality Soutok v Dyjsko-moravské nivě), u kterých byly měřeny potřebné údaje k hodnocení zvolených biometrických parametrů (velikost obvodů, výšky jedince, rozměry koruny - výška a šířka, úhel nasazení hlavních kosterních větví). Protože nebyl znám přesný věk dřevin, bylo zvoleno pro další analýzu rozdělení do obvodových kategorií po 50 cm, jako jednu z variant podchycení vývojového stadia dané dřeviny. Dle této úvahy nám vyplynuly následující údaje. Nejvyšší hodnoty dosažených výšek náleží nejnižším obvodovým kategoriím v rozmezí 200-350. Naměřené hodnoty velikosti samotné koruny (výška, šířka) mají poměrně rozdílný průběh, neboť dosažené hodnoty výšek korun od obvodové kategorie 300-350 začínají klesat, kdežto průběh velikostí šířek korun se nikterak významně nemění a pohybuje se v rozmezí 19 – 22 m. RACKHAM (1990b) ve své studii publikuje, že jakmile je dosažena optimální velikost koruny, růst se stabilizuje, až na výjimky způsobené vnějšími vlivy či defoliátory aj. LARSEN, KRISTOFFERSEN (2002) studovali biometrické parametry nadzemní části u zástupců lip (Tilia cordata, Tilia platyphyllos, Tilia euclora a Tilia x europaea) a pomocí regresní analýzy zjišťovali, jaké jsou vztahy mezi věkem, výškou stromu, průměrem kmene, velikostí koruny. Regresní analýzy odhalily korelační vztah mezi věkem a výškou stromu. Dle jejich studie se výška stromu po 101 letech navýší o 19,5 m a dle korelace mezi věkem a průměrem kmene ukázala, že obvod se v průměru po 100 letech navýší o 55 cm. Dále ze zjištěných dat v předložené disertační práci je možno sledovat rostoucí velikost naměřených úhlů odklonu hlavních kosterních větví od kmene se zvyšující se velikostí obvodů kmene, což odpovídá předpokladu autorů RAIMBAULT 2006, MARTÍNKOVA ET. AL. 2005, že se jedná o důležitý údaj, který nám je nápomocen v hodnocení fyziologického stavu dřeviny. Hodnoty úhlů se u obvodových kategorií 200-250 až 350-400 pohybují kolem hodnoty 50-53°. Posléze od obvodové kategorie 400-450 po kategorii 600-650 hodnoty průměrných úhlů rostou z 55°až na 80°. U nejmohutnějších obvodových kategorií (650-700 až 750-800) se průměrné hodnota ustálila v rozmezí 80-85°. MARTÍNKOVÁ (2003) uvádí, že individuální život je provázen změnami v chování dřeviny podle toho, jak se mění objem a proporcionalita mezi jejími jednotlivými funkčně diferencovanými částmi (např. vztah mezi celkovou listovou plochou a celkovou plochou bočných sekundárních meristémů), a také podle toho, jak se mění proporcionalita mezi částmi různého věku (např. zastoupení větví s určitými úhly deklinace). Dalším kritériem bylo hodnocení uvedených biometrických veličin ve vztahu k fyziologickému stáří, a to do jaké míry se sledované poškození projevuje na velikostech růstových údajů. Nejmarkantnější to bylo pozorovatelné na změně celkové velikosti dřevin a na zjištěných rozměrech korun. Nejvyšší jedinci jsou v kategorii D ( ̅ = 34,1 m) a nejnižší v kategorii G ( ̅ = 23,4 m). Nejvyšší výšky koruny, ale i rozpětí naměřených výšek korun, je u první kategorie plné dospělosti (D, 8 – 38m). Nejnižší rozpětí a také průměrná výška koruny je v poslední kategorií senescence (G, 9 – 33 m). Šířky koruny jsou poměrně vyrovnané ve

235

DISKUZE

všech kategoriích a to v intervalu 19 – 23 m. Účelem této studie bylo zjistit, jak odpovídá a zdali jde odhadnout z uvedených rozměrů koruny další vývoj dřeviny nebo alespoň lze-li predikovat jeho odumření, což dle zjištěných biometrických hodnot konstatovat lze. Tyto výsledky bude možné využít při výsadbách a následné péči o dřeviny ve volné krajině (krajinářské architektuře). MARTÍNKOVÁ (2003) v této souvislosti popisuje, že v průběhu života dřevin se mění schopnost organismu eliminovat negativní vlivy různých typů poškození (včetně poranění) a schopnost obnovit po nepříznivém období vitalitu (tj. obtížně definovatelnou a nepřesně vyjadřovanou „životní energii, sílu"). Jedním z dílčích důležitých ukazatelů jsou hodnoty úhlu nasazení hlavních kosterních větví. Nejnižší hodnoty byly zaznamenány u kategorie zvané plná dospělost (D, 40 – 65°) a nejvyšší hodnoty úhlů dosahují exempláře v závěrečné kategorii senescence (G, 70 – 95°). Paralelně se zabývá sledováním tvaru i strukturou nadzemní části stromu také biomechanika (MATTHECK 1991; MATTHECK, BRELOER 1995). Zaměřuje se na odezvy mechanického namáhání pomocí adaptivního růst stromu. Tento obor se opírá o použití matematických modelů a diagnostických přístrojů ke zjištění fyziologického stavu a zároveň sjednocuje vědy, které mají shodné zkušenosti s pozorováním stromů (MATTHECK, BETHGE, 1995). Na teoretickém modelu se jim podařilo znázornit praktické důsledky špatných diagnóz a návrhů ochranných opatření v rámci provedených zásahů k odstranění různých defektů na stromě a jaký to má dopad na bezpečnost stromu i okolí (LONSDALE 1999, SHIGŌ 1991). 7.3.3 HODNOCENÍ METOD PRO ODHAD STÁŘÍ Jediný relativně přesný způsob, jak určit stáří stromu, je spočítáním letokruhů. Roční radiální růst se vyskytuje u většiny dřevin rostoucích v mírných zeměpisných šířkách (FRITTS 1976) a byl prokázán také u některých tropických druhů dřevin (WORBES 1999). Základním předpokladem pro odhad stáří dřevin vychází ze souladu mezi letokruhem a daným kalendářním rokem, ve kterém byl letokruh vytvořen (STOKES, SMILEY 1968). Získání uceleného vzorku s letokruhovou strukturou daného jedince, je možný destruktivním nebo nedestruktivním způsobem. Mezi destruktivní způsoby se řadí odebrání uceleného kotouče z bazální části dřeviny (pokácením jedince) nebo odebrání jen klínu vhodné velikosti, z kterých je možno získat po vyhlazení kompletní radiální růst jedince (AGREN, ZACKRISSON 1990, LUSK, OGDEN 1992; SZEICZ, MACDONALD 1995). Velkou nevýhodou při získávání údajů o počtu letokruhů u dřevin, je velká časová a manipulační náročnost. Současně dochází k pokácení nebo poškození jedince, což u chráněných a vzácných exemplářů nebo v dlouhodobém výzkumu s opakovaným sledováním, není možné. Proto se velmi rozšířil částečně destruktivní odběr vzorků pomocí Presslerového nebozezu, který umožňuje odběr vývrtu z živého stromu téměř bez poškození (VEBLEN 1992). Běžný způsobem, jak odhadovat stáří stromů, je použitím funkce založené na známém průměru kmene a věku dřeviny (např. CLARK, HALLGREN 2004). Nicméně, vzhledem k variabilitě v rozsahu růstu mezi stromy a časem, může být chyba takového odhadu věku nepřijatelně vysoká (STEPHENSON, DEMETRY 1995; ROZAS 2003). Proto jsou více používané metody založené na odběrech vzorků letokruhů z jednotlivých stromů, i když jsou pracnější.

236

DISKUZE

Specifická situace je u velkých nebo významných stromů, u nichž nelze vývrt odebrat, a to z důvodu nebezpečí poškození nebo nadměrných obvodových rozměrů dřevin (WHITE 1999). A právě pro tyto účely je nutno vytvořit nedestruktivní metodu odhadu stáří, o kterou se již pokoušela řada autorů (WHITE 1999, SIEWNIAK, KUSCHE 1994, SZCZEPANOWSKA 2001, LUKASZKIEWICZ ET. AL. 2005, LUKASZKIEWICZ, KOSMALA 2008). Například metoda založená na externím měření obvodu v prsní výši a pak přímým srovnáním s jinými stromy podobného druhu, velikosti a u kterého je znám rok výsadby (NAKASHIZUKA, NUMATA 1982). Každopádně odvozování nedestruktivních metod, se bez vstupních údajů neobejde, což právě spočívá v odměření tlouštěk letokruhů z jednotlivých vývrtů v průběhu růstu. U mohutného jedince se to řeší navrtáním exempláře do té míry, jak to je technicky proveditelné a chybějící letokruhy se následně dopočítají (ROZAS 2004). Z tohoto principu se rovněž vycházelo při sestavování metod odhadu stáří mohutných dřevina na modelovém území Soutok. U většiny mohutných dřevin se z důvodu vyhnilého středu kmene nepodařilo ucelený vývrt odebrat. Někteří autoři tento problém řeší vynecháním těchto dřevin z datového souboru a nejsou dále analyzovány (např. HESSL, GRAUMLICH 2002; PIOVESAN ET AL 2005.). V předložené práci bylo využito všech 85 vyhotovených vývrtů, jež posloužily jako zdrojová data. K určení chronologického středu kmene se používají grafické (DUNCAN 1989, BAKER 1992, VILLALBA, VEBLEN 1997) nebo geometrické metody, které vychází z předpokladu, že centrum dřeně se shoduje s geometrickým středem kmene stromu (NORTON ET AL. 1987, FRELICH, GRAUMLICH 1994). U metody vycházející z modifikované růstové funkce byly chybějící letokruhy stanoveny z velikostí dostupných letokruhů odměřených z vývrtu. U metody založené na hustotě letokruhů k tomuto problému nedošlo, neboť byly odebrány vzorky ze všech dostupných růstových obvodových kategorií (82 – 628 cm). Výstupem první metody založené na měnící se hustotě letokruhů, byla exponenciální rovnice pro odhad stáří a k ní sestavena obecná křivka odhadu stáří, pro rychlé a praktické stanovení odhadu stáří zástupců dubu letního (Quercus robur) na základě obvodu. Podstatou druhé metody, dle modifikované růstové funkce, bylo vytvoření rovnice a křivky pro odhad stáří na základě extrapolace počtu letokruhů. Zhodnotí-li se výsledný tvar křivky této metody, tak mnohem lépe vystihuje průběh růstu u dubu publikovaného ŠMELKEM (1992), dle kterého dub letní (Quercus robur) v mládí roste relativně pomalu, ve vyšším věku má relativně vysoký a ve stáří mnoho desetiletí téměř stejný přírůst. Podobným přístupem pro odhad věku je metoda autorů CLARK, HALLGREN (2004), kteří došli k závěru, že odhad věků dutých stromů se nejlépe stanoví na základě regresního modelu s průměrem stromu jako proměnnou. Tento přístup byl použit v několika studiích (např. ROZAS 2004; OGDEN ET AL 2005.). V další metodě byla například aplikována kumulativní křivka radiálního růstu (VILLALBA, VEBLEN 1997). STEPHENSON, DEMETRY (1995) rovněž předpokládají změnu rychlosti růstu při modelování stáří sekvojovce obrovského (Sequoiadendron giganteum), podle funkce velikosti poloměru kmene. U všech metod je však nutné připočítat předpokládaný počet let potřebných k dosažení prsní výšky dřeviny (VYSKOT ET. AL. 1971, WONG, LERTZMAN 2001). Uvedené metody zabývající se odhadem stáří stromu se však stále potýkají s chybami. Vypočtené hodnoty nebudou nikdy korespondovat s hodnotami reálnými, neboť prozatím

237

DISKUZE

žádná z metod nebere v potaz nepředvídatelné excentrický růst, různé výkyvy klimatických vlivů nebo působení biotických či genetických vlivů atd. (RANIUS 2009). Pro obě prezentované metody se na základě 14 vývrtů, u kterých se podařilo odebrat kompletní vývrty, odvodila předpokládaná přesnost odhadu stáří. Metoda založena na hustotě letokruhů má vypovídací schopnost +/- 20 let a na metodu založenou na modifikované růstové funkci se lze spolehnout s +/- 50 let. ROZSAH (2003) konstatuje, že chyby v odhadu věku by bylo možno snížit pomocí modelu, který bude předpokládat různé rychlosti růstu během stárnutí dřeviny, než pravidelný neustálý růst. Což se ve zvoleném postupu u metody založené na hustotě letokruhů podařilo zajistit. RANIUS (2009) ve své studii uvádí, že přesnost mnoha metod se může zvýšit, když se zahrnou do analýzy další charakteristiky korelující s věkem. Proto řada autorů (např. BANKS ET AL 1999. PEPER ET AL. 2001A, 2001B, LARSEN, KRISTOFFERSEN 2002; GRABOSKY, GILMAN 2004; LINSEN ET AL. 2005) se zaměřují na zkoumání růstu dendrometrických parametrů v průběhu času v závislosti na výčetní tloušťce kmene, výška stromů, poloměr koruny a velikosti listové plochy aj. WHITE (1999) ve své publikaci poukazuje na skutečnost, že je dobré zahrnout do metody odhadu stáří dřeviny také vliv fáze růstu korunové části stromů. Jeho hodnocení věku, dle optimálního vývoje koruny, se prozatím jeví jako velmi subjektivní. Nicméně metodu založenou na vztahu mezi věkem a velikostí nadzemní části stromu, by velmi ocenily především arboristé. Výzkum autorů MITCHELL ET AL (1994) je zaměřen na odhad stáří dřevin na základě dendrometrických parametrů: průměru kmene a celkové výšky stromu. Jedná se o nedestruktivní metodu odhadu stáří stromů na základě nelineárního modelu multifaktoriální regrese a její grafické interpretace pomocí nomogramů (MITCHELL ET AL 1994). Hlavní faktory ovlivňující odhad stáří dřeviny Mezi omezení ztěžující nebo zkreslující odhad stáří dřevin, se kterými je nutné se zpravidla vypořádat, patří: - V radiální růstové řadě se mohou objevovat letokruhové anomálie - dvojité nebo chybějící letokruhy (VYSKOT ET. AL. 1971, LUSK, OGDEN 1992, CLARK, HALLGREN 2004) - Nesouměrnost kmene, střed kmene je mimo centrální osu kmene (MIKANETAL 1994, TERRAL 2000, ROZAS 2003). Nepřesnosti týkající se nejistého chronologického centra lze snížit použitím geometrické nebo grafické metody pro odhad jeho postavení (VILLALBA, VEBLEN 1997), případně odebírat více vzorků z jednoho stromu. - Odebírání vzorku v prsní výšce, nutná korekce o předpokládaný počet let potřebných k dosažení prsní výšky dřeviny (VYSKOT ET. AL. 1971, WONG, LERTZMAN 2001). - Letokruhy mají velmi proměnlivé šířky, a to jak uvnitř, tak mezi sledovanými jednotlivci na lokalitě (TERRAL, DURAND 2006, TERRAL 2000). - Stromy mohly být v průběhu růstu ovlivňovány různými výchovnými zásahy (rozestupy mezi stromy, prořezávání stromů a hnojení aj.) (TERRAL, DURAND 2006). - Použití při odebírání vzorků nesprávně seřízeného vrtáku nebo jeho rozměru (DUNCAN 1989; BAKER 1992)

238

DISKUZE

-

Průběh a charakter počasí, který generuje změny ve struktuře růstu stromů, dokonce i na stejném místě (BONKOUNGOU ET. AL. 1983; LUSK, SMITH 1998)

V literatuře se setkáváme s mnoha postupy pro odhad stáří u stromů, ale jen málo z nich bylo přiměřeně testováno. Přesnost a reprodukovatelnost jsou základní vlastnosti každé metody používané ve vědeckém výzkumu. K tomu, aby účinně zlepšily odhady věku u dřevin, je nezbytné, aby se ignorovaly diskutabilní předpoklady a aby se zabránilo subjektivním postupům interpolací přesnosti metod (TOMÉ ET. AL. 2006). 7.3.4 HODNOCENÍ 3D SKENŮ Znalosti a využití architektonického modelu u dřevin jsou prozatím ojedinělé a týkají se většinou biometrických údajů (DYER, BURKHART 1987). Pouze WILSON (1989b, 1990, 1991a, b) a HARMER (1992) se zaměřili na sledování struktury a změny vývoje koruny stromu. U architektury koruny dřevin závisí na charakteru relativního uspořádání každé části, neboť se jedná o podstatnou informaci vyjadřující vztah mezi endogenními procesy růstu a exogenními vlivy prostředí (BARTHÉKÉMY, CARAGLIO 2007). Pro podrobnou analýzu nadzemní části dřeviny k vytvoření architektonického modelu v předložené práci bylo využito 3D laserového skeneru. Protože se jedná v tomto oboru o novou metodu, bylo nutné se vypořádat s řadou překážek v terénu i při následném zpracování dat. Zejména při zpracování naskenovaných bodových mračen byla potřeba velmi výkonná výpočetní technika i programy, proto probíhalo zpracování výsledků ve spolupráci s firmou Geodis a.s. Z finančních důvodů byly nasnímány jen čtyři solitérně rostoucí dřeviny a to v olistěném a bezlistém stavu. Ze zmíněných odůvodnění nebyla proveditelná podrobnější srovnávací analýza a uvedené výsledky mají převážně popisný a informativní charakter. U vybraných technicky dostupných exemplářů v obvodovém rozpětí 377 – 676 cm, reprezentující jedince v jednotlivých stádiích fyziologického stáří (D – G) s různou mírou poškození, bylo nedestruktivní metodou stanoveno množství biomasy (7 154,3 – 15 670,3 kg) a dřevní hmoty (10,44 – 23,26 m3). Změřené a dopočtené hodnoty potvrdily, že s nárůstem velikosti výčetní tloušťky klesá výška jedince, plocha koruny a množství biomasy listoví a letorostů. Naopak s výčetní tloušťkou roste množství biomasy kmene i celé dřeviny, zvyšuje se objem dřevní hmoty koruny i v celé dřevině. Obdobnou rozsáhlou studii provedl kolektiv autorů PENKA, VYSKOT (1985), kteří ale pomocí destruktivní metody (MOLCHANOV, SMIRNOV 1967 in PENKA, VYSKOT 1985) podrobně rozebrali a analyzovali 15 stromů v obvodovém rozpětí 50-220 cm. Z toho bylo 7 dubů letních (Quercus robur) v obvodovém rozpětí 85-220 cm, se kterými bylo možno údaje ze skenů porovnat. Podstatný rozdíl obou studií je, že v předložené prací se jednalo o solitérně rostoucí jedince, kdežto PENKA, VYSKOT (1985) sledovali dřeviny v porostu. Přesto se výsledky, jak ukazují grafy (Obr. 176-183), shodují. Respektive křivky na sebe se zvětšujícím se průměrem ve výčetní tloušťce z obou měření navazují. Výjimkou jsou pouze křivky zachycující regresy mezi množstvím listové biomasy a množství biomasy letorostů na výčetní tloušťce, které mají opačný průběh, než uvádí PENKA, VYSKOT (1985) ve své studii (viz. Obr. 178, 179). Důvodem je, že novou laserovou metodou byli zkoumáni jedinci vyššího stáří než,

239

DISKUZE

které sledoval PENKA, VYSKOT (1985), což se projevilo ve snižující se produkci letorostů i množství listoví. Jedná se o jeden z ukazatelů procesu stárnutí (MITSCHERLICH 1978), kterým se snaží dřevina regulovat klesající rychlostí fotosyntézy, což vede ke zvýšení rychlost dýchání (KOZLOWSKI, PALLARDI 1996, NIINEMETS 2004). RUST (2004) potvrdil hypotézu, že změnou celé architektury koruny u stárnoucích stromů, se také omezí fotosyntéza a tím následně dojde ke snížení počtu výhonů (tzv. cladoptoza). Tento stav se projevuje také v hydraulické vodivosti dřeviny, která se sníží a podpoří proces stárnutí. Vyústěním je smrt poruchou korelací a následkem zvyšující se vzdálenosti mezi vrcholovými letorosty a vrcholy kořenů i postupným nárůstem mechanických problémů (ŠEBÁNEK 1983, MARTÍNKOVÁ 2003). Prezentovaná předložená práce byla navíc rozšířena o sledování tloušťkového růstu u naskenovaných jedinců pomocí páskových dendrometrů. Odečtené hodnoty tloušťkového přírůstu na poloměr v předložené práci prokazovaly rostoucí závislost mezi plochou listoví, množstvím listové biomasy, objemem olistěné koruny a množstvím biomasy a dřevní hmoty letorostů. Hustota listoví má opačný klesající trend v závislosti na velikosti přírůstu.

Obr. 177: Regrese plochy koruny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 176: Regrese výšky a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 178: Regrese množství listové biomasy a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 179: Regrese množství biomasy letorostů a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

240

DISKUZE

Obr. 180: Regrese množství biomasy kmene a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 182: Regrese objemu dřeva v koruně a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 181: Regrese množství biomasy celé dřeviny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Obr. 183: Regrese objemu dřeva celé dřeviny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce

Ve studie ECKMÜLLNER ET AL. (1988) a KRAMER, DONG (1985) je rovněž nalezen úzký vztah mezi růstem objemu kmene a množstvím listové hmoty. Kolektiv autorů WARING ET.AL (1981), ECKMÜLLNER, ŠTĚRBA 2000 zjistili, že nárůst listové hmoty dobře koreluje s velikostí výčetní tloušťky, velikostí korunové základny a s tloušťkou letokruhů. Jak uvádí KOZLOWSKI, PALLARDI (1996) snížení listové biomasy nebo vyšší konkurence o světlo či vodu tloušťkový růst omezuje. MITSCHERLICH (1978) ve své studii rovněž stanovil, že index listoví a množství listové biomasy stromů s nárůstem kmenového růstu ve stáří klesá. Využité laserové skenování patří k nejmodernějším metodám pro pořizování prostorových dat v mnoha odvětví (MOORTHY ET AL. 2011, MORSDORF ET AL. 2003). V posledních deseti letech se snaží prorazit i v lesnictví (LUO ET AL. 2007, ZANG ET AL. 2010, DOLANSKÝ 2005) ale získané poznatky o architektuře koruny stromů mohou mít široké využití zejména v arboristické praxi. Jediným závažným problémem, který je potřeba u zde prezentované metody doladit, je stanovení přesného množství dřevní hmoty u již starých, dutých a vykotlaných kmenů, neboť využívané grafické prostředí počítá s plně zdravým kmenem a tím výsledky zkresluje. Zřejmě bude nutné využít další metody na odhad velikosti a parametrů zjištěné dutiny stromu. Po vyřešení této nesrovnalosti, lze pak plně souhlasit s názory níže citovaných autorů. Například, že tato nová metoda poskytuje data v takové kvalitě a přesnosti, že v některých směrech neexistuje srovnání se stávajícími metodami geodetického měření. Jedná se v současnosti o bezkonkurenčně nejefektivnější metodu, jak pořizovat prostorová data a to nedestruktivní cestou (DENG ET AL. 2007). Vlastní měření přitom probíhá velice rychle. Díky vysoké rychlosti měření a vysoké hustotě měřených prostorových bodů, lze v krátké době z 241

DISKUZE

těchto dat získat podrobný a přesný 3D model stromu nebo porostu s centimetrovou přesností (Příloha č. 3 – Obr. 159-166). Výsledkem je neobyčejně věrný obraz skutečnosti, který nelze pořídit jiným způsobem (Příloha č. 3 – CD příloha). Výhodou je též kompletnost naměřených dat a nemůže se stát, že se některý detail zapomene změřit. Pomocí specializovaných programů se dá stanovit jakýkoliv požadovaný údaj (výšky, objem, plochy, porostních zásob, množství biomasy, apod.). Mnoho autorů již prověřilo správnost naměřených údajů s početními tradičními postupy pomoci odvozených rovnic (FENG ET AL. 2007, DENG ET AL. 2007, XIONG ET AL. 2007).

7.4 SROVNÁNÍ PŘÍSTUPU K OCHRANĚ MOHUTNÝCH DŘEVIN A NOVÉ METODY K OCHRANĚ VÝZNAMNÝCH DRUHŮ Starobylé a mohutné stromy byly již od středověku velmi oceňovány a hrály velkou roli v mýtech, náboženství i umění. Ke konci 18. století byly starobylé stromy hodnoceny jako významné kulturní a krajinné hodnoty. Projevovalo se to například využitím této tématiky v malířství (Crome, Gainsborough, Turek aj.), literatuře (Mendelssohn, Shelley, Byron či další básnici), ale také se tento prvek začlenil do krajinářské tvorby parků a zahrad (MYRTON 1998). Díky tomu jsou na mnoha místech Evropy zachovány oblasti s dřevinami, které tyto pradávné časy ještě pamatují. Proto řada autorů (HARDING, ALEXANDER 1994, BUTTLER ET. AL. 2001) volá po tom, aby se stala péče a ochrana o tyto jedince prioritou a aby se docílilo udržení kontinuity výskytu starých stromů v přírodě. V současnosti se ve světě setkáme se dvěma velmi podobnými pojmy – veterán a starobylý strom, kterými jsou významné stromy označovány. Ve Velké Británii se používá hned několik definic starobylých stromů. Nejprve se pojem veterán využívá k popisu věku (chronologického stáří) v případě, kdy daný jedinec přesáhl typické rozpětí pro svůj druh (LONSDALE 1999). Zároveň se ale také pojem veterán využívá k označení aktuálního stavu jedince (fyziologické stáří), který vykazuje rozsáhlé poškození koruny i kmene. Tento pojem byl převzat ve smyslu, kterým jsou označování vojáci přeživší těžkou bitvu s četnými poraněními ve válce (READ 2000, FAY 2001). FAY (2002) se snažil tyto dvě vnímání jednoho pojmů objasnit následující úvahou. „Zatímco všechny staré stromy bude možno označit za veterány, tak oproti tomu nebude možné všechny veterány označit za stromy starobylé (tzn. že se dožijí vysokého chronologického věku)“ (FAY 2002). Na území Evropy se častěji setkáme s pojetím pojmu „veterán“ ve smyslu označení stromu, který má vysoký význam kulturní, biologický či estetický (SISSITKA 1996). Z důvodu velmi různorodého chápání pojmu významný a starobylý strom, jsme si pro tuto práci nadefinovali následující vymezení pojmu veterán a to ve smyslu návrhu plánu péče o tyto jedince (viz. kap. 6.4.). Za veterána, dle metodiky TUP, se považují všichni významní jedinci, kteří převyšují věkové rozpětí svého druhu, dorůstají maximálních rozměrů dle svého druhu, zároveň se k nim může vázat nějaká historická či kulturní událost, nebo jen mohou tvořit významnou dominantu svému okolí.

242

DISKUZE

Takovýmto stromům je nutné zajistit ochranu a plán péče. Z toho důvodu byla v rámci této práce navržena speciální metodika = trvale udržitelné péče (TUP) o významné jedince, jejímž hlavním cílem je udržení a druhová pestrost významných jedinců - veteránů v krajině. Metodika obsahuje čtyři kategorie (čekatelé, nástupci, reprezentanti, veteráni), jejichž ideální poměr 8:4:2:1, má zajistit dostatek významných jedinců na daném území. Nadefinování všech kategorií je jeden z podstatných rozdílů od metodiky mapování veteránů v Anglii. Neboť jak uvádí FAY (2002), přesné vymezení pojmů veterán pro mapování stále chybí a je potřeba pro další mapování definici rozšířit a zpřesnit. Srovnání CHKO Poodří a Dyjsko-moravské nivy Výše popsaná metodika TUP byla aplikována na zmapovaných jedincích na modelových území v CHKO Poodří (DRESLEROVÁ 2005, RYCHTECKÁ 2004) i v Dyjskomoravské nivě. Metodika nejen že potvrdila současný stav zastoupení významných jedinců na lokalitě či v biotopech, ale také poukázala u některých druhů na jejich nízké početní zastoupení v krajině. Na území CHKO Poodří je velké zastoupení čekatelů a nástupců, za to kategorie reprezentantů a hlavně veteránů, jsou zastoupeny vzácně. Je tedy potřeba dbát na to, aby nebyli jedinci nikterak zbytečně ničeni a bylo jim umožněno se dostat až do poslední kategorie veterán, čímž by se docílilo toho, že jedinec se dožije svého maximálního stáří i rozměrů, a bude zachována biodiverzita všech druhů na danou dřevinu vázaných (tj. hmyz, houby, lišejníky aj.). Současně bude dostatek času na výchovu a zabezpečení nových jedinců do kategorie čekatel a nástupce. Poměr všech zahrnutých významných dřevin v jednotlivých kategoriích TUP je na území CHKO Poodří 1:2:4:6, což je velmi uspokojivý stav, oproti poměru na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě ve tvaru 1:1:0,5:0,4 (Obr. 184).

Obr. 184: Zastoupení kategorii metodiky TUP na lokalitách Soutok a CHKO Poodří

Nízké zastoupení mohutných dřevin na území Soutoku i v CHKO Poodří v lesních porostech je převážně způsobeno lesnickým hospodařením, které nedalo možnost nárůst dřevinám do mohutných rozměrů a nebralo na ně potřebný ohled. Zvýšení počtu mohutných dřevin v lesních porostech by mělo posloužit přizpůsobení lesnického hospodaření v těchto

243

DISKUZE

porostech a vymezení mohutných dřevin v mapách podle kategorií (veteránů, reprezentantů, nástupců a čekatelů). Současný početní stav mohutných dřevin v břehových porostech je dostačující. Dřeviny chybí pouze na některých vyvýšených a příkrých částech břehů podél meandrů u Odry i Dyje, kde dochází k výrazné erozi. Tomuto přirozenému procesu nelze zabránit ani výsadbou dřevin. Nejožehavější a nejnutnější zásah na obou lokalitách je potřeba v biotopu solitér. Neboť na území CHKO Poodří je žalostně nízký počet těchto jedinců a na lokalitě Soutok v Dyjsko-moravské nivě zase dochází k vymírání solitérních exemplářů. Na území Soutok se v současnosti nachází 203 dřevin v podobě převážně odumřelých torz z mohutných dubů, které ale na druhou stranu tvoří nejvýznamnější nositele zásoby odumřelého dřeva (Obr. 185). Průměrný objem odumřelého kmene dubu činí 6,3 m3 (VRŠKA 2006).

Obr. 185: Zastoupení dřevin v kategoriích TUP dle biotopů na lokalitě Soutok a v CHKO Poodří

Organizace FSC požaduje ponechat v průměru 30 m3 dřeva na hektar k totálnímu rozkladu – zetlení a zásoba mrtvého dřeva by měla být min 5 kubíků na hektar. Hnutí DUHA se pak ve svých prohlášeních domáhá, aby se v lesnicky obhospodařujících porostech ponechalo 10 stromů na hektar k přirozenému rozkladu (POŠTULKA 2009). Navržená metodika péče o mohutné duby (TUP) s výše uvedenými argumenty ztotožňuje, neboť jednou z jejich zásad je právě podmínka, ponechání dřevin v kategorii veterán až do fáze dožití a rozkladu, čímž se zaručí dostatečná zásoba mrtvého dřeva v porostu. Jen v požadavcích je o něco skromnější a požaduje 3 dožívající stromy na ha. Rozklad mrtvého dřeva v lužním ekosystému je nejrychlejší ze všech sledovaných stanovišť na území ČR, proto i zastoupení mrtvého dřeva k zastoupení dřeva živého, je nižší než na jiných typech stanovišť. Při terénním šetření bylo zjištěno, že ležící strom označený v roce 1973 jako ležící mrtvý, byl v roce 1994 již téměř rozpadlý – tzn. jeho úplný rozklad trval maximálně 30 let. Jednalo se o jilm o průměru 60 cm (VRŠKA 2006).

244

DISKUZE

7.4.1 ZASTOUPENÍ STROMŮ VETERÁNŮ V ČESKÉ REPUBLICE A ANGLII ALEXANDER, GREEN, KEY (1996) tvrdí, že Británie disponuje největším počtem a nejvyšší koncentrací starých stromů v Evropě. Nedávný výzkum ukázal, že průzkumy pomocí SSM metody (Specialist Survey Method) zaznamenaly více než 45.000 veteránů na několika zásadních místech UK (FAY, DE BERKER 2003). Dnešní „Rejstřík stromů Britanie a Skotska“ (www.tree-register.org) obsahuje podrobné údaje o vice než 150 000 stromech (BUTLER 2007). Jednou z nejznámějších lokalit s výskytem mohutných dubů je tzv. Burnham Beeches, kde do roku 1957 bylo evidováno na přibližně 1300 jedinců. Do roku 2000 celkový počet klesl na 463. Míra poklesu populace v posledních desítkách let je typická pro mnoho míst s výskytem starobylých stromů. Druhově dochází k největšímu úbytku u buků (Fagus sylvatica), kde rychlost ztráty představuje 16,6%, což je průměr 1,6 stromů ročně (READ 2000). Hlavní příčinou je kolaps mechanického selhání, z důvodu špatných výchovných zásahů, což má dopad na pokles biodiverzity prostředí (FAY, ROSE 2003). Další významnou lokalitou je Windsorský park, kde je zřejmě největší hustota nejstarších (až 1000 letých) dubů a na ně vázaná patřičná bohatá diverzita organismů (BUTLET ET. AL. 2002). Zastoupení veteránů zmapovaných na území České republiky prozatím činí 351 jedinců. Z toho se jen 42 jedinců nachází v CHKO Poodří (RYCHTECKÁ, DRESLEROVÁ 2009) a zbylých 309 veteránů je možno nalézt na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě. K tomu je možné připočítat, také již poměrně hojné zastoupení jedinců z kategorií reprezentant, jako jejich potenciální náhradníci, což činí dalších 550 dřevin (292 – Soutok, 258 – CHKO). Díky vylišeným dalším kategoriím čekatelům a nástupců, které čítají dalších 3282 jedinců, u kterých předpokládáme, že 1/3 jedinců se jistě dožije kmetského stáří, by mělo být výhledově zajištěno na našem území nejméně 1094 veteránů. Druhově jsou nejčastěji zastoupeni jedinci dubu letního (Quercus robur), vrby bílé (Salix alba) nebo jasanů (Fraxinus angustifolia, Fraxinus excelsior). Zastoupení ostatních druhů je možno porovnat v tabulce (Tab. 100). Tab. 100: Druhové zastoupení dřevin dle kategorií TUP lokality Soutok CHKO Poodří CHKO Poodří Acer campestre Acer platanoides Acer pseudoplatanus Alnus glutinosa Betula pendula Carpinus betulus Cerasus avium Fagus sylvatica Fraxinus excelsior Malus x dasyphylla Populus nigra Quercus robur Salix alba Salix fragilis Salix x rubens Tilia cordata Tilia platyphylla Ulmus glabra Ulmus laevis Ulmus minor

Veteráni 0

Reprez 1

0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 11 1 1 0 0 0 1 0

5 0 1 0 2 0 1 0 1 5 44 12 26 6 2 2 1 8 0

Nástupci Čekatele 0 0 1 7 20 3 12 6 6 67 0 21 356 4 8 8 51 31 0 3 0

5 8 46 3 1 8 1 65 1 7 213 79 21 34 14 9 0 1 2

SOUTOK

Acer campestre L. Alnus glutinosa Gaertn. Carpinus betulus L. Fraxinus angustifolia Vahl. Malus x dasyphylla Populus alba L. Populus nigra L. Populus x canescens Pyrus x amphigenea Dostálek Quercus robur L. Qeurcus cerris L. Salix alba L. Salix caprea L. Tilia cordata Mill. Tilia platyphyllos Scop. Ulmus laevis Pall.

245

Veteráni

6 0 5 16 0 18 8 0 2 203 0 19 0 1 1 30

Reprez Nástupci

9 0 16 26 1 18 7 1 5 183 2 13 0 1 0 12

6 5 0 17 1 14 1 1 2 64 2 16 1 8 0 5

Čekatele

4 18 0 1 3 15 2 4 2 35 0 23 0 1 0 6

DISKUZE

V Anglii bývá rovněž nejčetněji mezi veterány zastoupen dub letní (Quercus robur). Například na lokalitě Clarkencombe (57ha) je evidováno 160 jedinců dubů (Quercus robur), což představuje hustotu 2.8/ha. Dle BERGMANA (2003) se jedná o minimální počet, který zajištuje udržení biodiverzity na dané lokalitě a zároveň umožňuje se rozvíjet samotným jedincům dubů letních (Quercus robur) (BERGMAN 2003). Za veterány se však nevyhlašují pouze zástupci dubů, ale veterány se mohou stát i další druhy, např. habr obecný (Carpinus betulus), zejména na jihu Anglie, nebo také jasan ztepilý (Fraxinus excelsior), lípa srdčitá (Tilia cordata), lípa evropská (Tilia x europaea), jírovce maďal (Aesculus hippocastanum), kaštanovník jedlý (Castanea sativa), cesmína úzkolistá (Ilex aquifolium), hloh (Crataegus monogyna) nebo vrby (Salix spp.) aj. (FAY 2001, FAY, ROBINSON 2002). K dalším státům, kde je se hojně vyskytují staré a mohutné dřeviny, patří například Švédsko (lokalita Bjärka-Säby) a Finsko (RANIUS 2000), jižní Španělsko (MONTERO ET. AL. 1998), horské oblasti Skotska (QUELCH 2000) či olivové háje na Krétě (RACKHAM, MOODY 1996). Z okolních států je to například Německo (ostrov Vilm) nebo východní Polsko (NP Bialowieza) (BUTLER ET. AL. 2002). 7.4.2 PRINCIPY PŘÍSTUPU K OCHRANĚ STROMŮ Znalost hodnocení nebezpečnosti stromu je zásadní při rozhodování o tom, jaké daný strom představuje riziko. K rozhodování nám mohou být nápomocny nejpropracovanější přístroje a metody, které na základě různých principů dovedou na případné nebezpečí upozornit. Např. zátěžové a statické zkoušky (KOLAŘÍK ET. AL. 2003, 2005) nebo pozorováním změn u stále probíhajících fyziologických procesů ve stromě pomocí metody tepelné bilance kmene (THB - která měří celkový tok vody ve stromech) (ČERMÁK ET. AL. 2004) a metody deformace tepleného pole (HFD - založena na poměru toku tepla v axiálním a tangenciálním směru a měřených v řadě bodů napříč bělí, čímž se získá radiální profil transpiračního proudu) (ČERMÁK, NADEZHDINA 1998) atd. V Německu, kde je jeden z nejpropracovanějších přístupů k péči o stromy, se více zaměřují na statická posouzení (SINN, WESSOLLY 1989, ZTV-BAUMPFLEGE 1992). BELL ET. AL. (1990) uvádí, že také v Anglii se touto myšlenkou velmi dlouho v lesnictví zaobírali. Dnes se však v Anglii preferuje biologický směr, zaměřený na sledování a rozšíření houbových a dalších patogenů na stromové struktuře a jeho zdraví, s cílem rozšířit si znalosti o tomto dynamickém stavu dřeviny vs. houbové organizmy, dřevokazný hmyz, atd., aby pochopili, jaký vliv mají již probíhající hnilobné procesy na selhání stromu (SCHWARZE ET AL 2000) a jak se celý proces komplikuje, když se zvyšuje kolonizace hub i působení hnilobných vlivů, při nastolení obranných reakci ze strany dřeviny (RAYNER 1993). Řádné posouzení tohoto dynamického procesu je velmi sofistikovaný proces, který vyžaduje spolupráci vědců z různých oborů (FAY 2001), neboť chybné posouzení poškození nebo stanovení diagnózy může mít vážné důsledky. Posouzení rizik a aktuálního stavu každé dřeviny, je základní otázkou všech arboristů, kteří musí brát v úvahu management stromů ve vztahu k bezpečnosti okolí (LONSDALE 1999). Arboristé by neustále měli konfrontovat „Řeč těla stromu“ s aktuálním mechanickým a fyziologickým stavem jedince. SHIGŌ, MATTHECK A RAYNER (1993) na vědecké úrovni předkládají své vlastní zkušenosti pro praktické využití. Obecným

246

DISKUZE

problémem je interpretaci různých vad, poškození či životaschopnosti ve vztahu k významu stromu na daném stanovišti, které se může velmi lišit v závislosti na kulturním dědictví a zejména ekonomických úvahách o užitečnosti a funkcí dřeviny. Městské prostředí Péče o stromy v městském prostředí představuje pravidelné souhrnné ošetření stromu a stanoviště k udržení a zlepšení vitality a provozní bezpečnost daného jedince. Jedná se o ošetření kmene, čištění dutin, odřezávání větví či vyztužování koruny apod. (KOLAŘÍK, FRIČ 1998, KOLAŘÍK, 1994, 2003, GREGOROVÁ 1984). Nejen v městech ale také na vesnicích se nachází mnoho dřevin, které si zasluhují péči a ochranu, neboť značně zlepšují daný prostor i kvalitu žití. Stromy v osídlených oblastech také plní důležitou ekologickou funkci. Například spotřebovávají oxid uhličitý, produkují kyslík, zvyšují výparem relativní vlhkost vzduchu, ochlazují mikroklima, snižují rychlost větru, filtrují prach a aerosoly a snižují hluk aj. (MEYER 1981). Původně lesní druhy najdou v městském prostoru výrazně horší podmínky než v lese, a proto do městského prostředí vysazujeme takové druhy, které dobře snáší sucho, vyšší ozařování a teplotu aj. Jen málo druhů je přizpůsobeno na extrémní podmínky (HÖSTER 1999). Protože dřeviny jsou živý organismus a náchylné na řadu vlivů, které na ně působí, je z důvodů provozní bezpečnosti povinnost na ulicích provádět kontroly jednou do roka v listnatém stavu. Kromě toho ještě po velké vichřici nebo za špatného počasí, hrozí-li zlomení stromů sněhem či mrazovou prasklinou. Tato preventivní opatření mají uchránit před nebezpečím, která mohou vzniknout v rámci veřejné provozu na ulicích. Nalezne-li se nějaké poškození, je nutné okamžité ošetření až sanace stromu. Jedná se zejména o řez v koruně stromu, ošetření ran, ošetření běle a hnilob v jádře nebo souhrnné opatření k zabezpečení koruny (HÖSTER 1999). Jedná-li se o nějaký významný exemplář nebo památný strom, pak se přistupuje k dlouhodobé obnově zdravotního stavu, tak aby se navrátila provozní bezpečnost jedince a neohrožoval okolí. Mnohdy se přikračuje až k radikálním řezům či k pokácení dřeviny, přestože se dnes již přistupuje ke dřevinám mnohem šetrněji, než v minulosti. Princip přístupu k péči a ošetřování dřevin v městském a obydleném prostředí původně vycházel od německého arboristy M. Maurera, který propagoval tzv. „Baumchirurgischen Metoden“ (MAURER 1968). Tato metoda se uplatňovala zejména v letech 1960-1985 a byla převzata ze Severní Ameriky (HÖSTER 1999). Uvedená metoda bohužel dostatečně neřešila vznik dutin a napadení houbovými patogeny atd. Opírala se především o různé vyplňování dutin různorodými směsmi (např. beton) nebo o montování do stromů různých závitových tyčí nebo lan, které měly sloužit ke zpevnění koruny a kmene. Velký zlom nastal v roce 1984, kdy publikoval Shigo svou zcela protikladnou teorii v postupu péče o dřeviny. Shigo propagoval metodu „řezu na odstranění hlavních větví“, která byla postavena na rozsáhlých lesnických zkušenostech a také na městských stromech (MALEK 1987, WAWRIK 1987, DENGLER 1988). Následně se vynořila řada dalších neucelených metod, jak postupovat při péči o stromy, což vyústilo v Německu až ve vytvoření nové metodiky opatření (ZTVBAUMPLFEGE 1992), která dala základ novému pohledu k přístupu ke dřevinám a jejich významu. Rány a dutiny se začaly čistit a léčit, využívá se speciálního řezu u větví a klade se

247

DISKUZE

důraz na předcházení veškerých poranění tím, že se dbá, aby dřeviny měly co nejlepší stanovištní podmínky a veškerému poranění se předcházelo (KOLAŘÍK, FRIČ 1998). V otevřené krajině Ochranu a péči o dřeviny ve volné krajině nejlépe vystihuje anglický přístup, vycházející z metodiky autorů (READ 2000, FAY 2001, 2002, FAY, ROSE 2003, DAGLEY ET AL. 2001, DAVIES ET. AL, 2000), z které bylo rovněž čerpáno při přípravě návrhu plánu péče o významné dřeviny (TUP) na modelovém území Soutok. Základními rozdíly v metodice TUP je v rozšíření o další kategorie, které jsou podrobně popsány v kapitole 6.4, a ve stanovení optimálního poměru mezi jednotlivými kategoriemi (1 : 2 : 4 : 8). Metodika spočívá v docílení dostatečného počtu reprezentantů, jako potenciálních veteránů, kteří by měli své nástupce a i ti by měli v záloze dostatek čekatelů. Zajištěním této pomyslné pyramidy u každého druhu, se docílí i druhová pestrosti a přítomnost všech vývojových stádií dřevin v daném krajinném segmentu (SLAVÍKOVÁ 1986, READ 2000). Včasným nastolením vhodného management je možné mnohé významné jedince zachránit nebo popřípadě zajistit, že za zaniklou generaci se vytvoří nová, která bude zajišťovat stávající krajinný ráz této krajiny. Místa pro nové výsadby budou muset být pečlivě volena, také s ohledem na dostatečné vzdálenosti od stávajících starých stromů, aby byl zajištěn případný přesun organizmů na tyto starobylé stromy vázaných (ALEXANDER 1999). Úpravy koruny či kmene by měly být minimální, případně prozkoumány s ohledem na možné způsoby provedení v konfrontaci se snížením možných rizik na přijatelnou úroveň. Přehnané vnímání nedostatků a péče u starých stromů vedlo ke ztrátě mnohých veteránů (a jejich přičleněných stanovišť) (DAVIS ET. AL. 2000). Výklad různých deformací na stromech (odchylky od standardního vnímání) automaticky neznamená, že struktura celého stromu je poškozená. Naopak METTHECK ET. AL. (1994) uvádí, že dostane-li dřevina dostatek času na provedení adaptivního růstu, spolu s umožněním vlastního zacelení rány a vypořádáním se s nově vzniklým mechanických namáháním, dojde k samovolné optimalizaci architektury stromu, která je navíc založena na zvýšené pevnosti dřeva v místech oslabení či poranění (MATTHECK, BETHGE 1998). Musí být ale stále brána v úvahu rovnováha mezi riziky a přínosy daného jedince na dané lokalitě, což je velmi obtížná otázka pro vlastníky či správce těchto stromů. Oni jsou povinni zvážit vzniklé riziko spojené se starobylým stromem. Posouzení nestability a případného nebezpečí, které daný strom představuje nebo se dá u něj očekávat, má směřovat k výchovným zásahům, po jejichž provedení by se dané riziko snížilo alespoň na přijatelnou úroveň (FAY 2002). Vnímání nebezpečí v korunách stromů je složitá otázka a je nutná znalost průběhu infekce dřevokazných hub i hniloby ve dřevě, jaká je jejich strategie v rámci biomechaniky a statiky stromu. Ve Velké Británii jsou vytvořené podrobné metodiky na hodnocení stromů - Vizuální hodnocení stromů (VTA), Mechanické kritéria selhání (MATTHECK, BRELOER 1994) a Principy identifikace nebezpečí (LONSDALE 1999). Při rozhodování o péči nebo výchovných zásazích na dřevině, by se mělo brát také v úvahu, jak bylo již několikrát zmíněno, že na dřeviny zejména na dožívající a rozpadající se dřeviny, je vázáno mnoho hub, lišejníků a bezobratlých organizmů. Proto je nutné zachovat dřeviny ve všech věkových kategoriích, neboť na každé věkové stadium je vázána jiná

248

DISKUZE

skladba organizmů (BUTLER ET. AL. 2002) a to v různě velkém množství (ALEXANDER 1999). Zajištěná kontinuita starých stromů v krajině, je významným faktorem biologické rozmanitosti (ALEXANDER 1996, 1999). Dle NATURVÅRDSVERKET (2004) je právě na dubech a bucích je druhová biologická rozmanitost nejpestřejší. Autoři BUTLER ET. AL. (2002) odhadují, že 1.700 druhů bezobratlých živočichů je závislých na starých stromech.

249

ZÁVĚR

8. ZÁVĚR Disertační práce obsahuje tři samostatné oddíly, z nichž první je zaměřen na hodnocení růstových parametrů památných stromů České republiky a jejich biogeografický význam. Další část práce byla věnována hodnocení variability růstových hodnot v nadzemní části dřevin v závislosti na obvodových parametrech v prsní výšce, na stanovištních podmínkách (biotopu) a na aktuálním stavu (fyziologické staří či zdravotní stav) u vybraných druhů, s největším důrazem na dub letní, za účelem doplnění poznatků o biometrii mohutných dřevin. Součástí této kapitoly je také prezentace dvou metod zabývajících se odhadem stáří mohutných exemplářů dubu letního (Quercus robur). Poslední část práce je zaměřena na návrh péče pro mohutné a významné dřeviny na modelovém území Soutok, na základě provedené inventarizace a zhodnoceného aktuálního stavu. Za významné dřeviny lze považovat stromy, které dosahují vysokého věku, rozměrů anebo jsou důležitou součástí kulturního a historického dědictví. O existenci těchto významných a mohutných exemplářů se dovídáme buď od místních obyvatel nebo díky inventarizacím na tyto dřeviny zaměřeným (MADĚRA ET. AL 2000, BRZOBOHATÝ 2000, SEDLÁČKOVÁ 2007, RYCHTECKÁ 2004, DRESLEROVÁ 2006 aj.). Za nejznámější a nejdostupnější na celorepublikové úrovni je považována databáze památných stromů České republiky, která je součásti Ústředního seznamu ochrany přírody (AOPK ČR), a která byla poskytnuta k podrobné analýze. Na základě propojení s další rozsáhlou databází Biogeografického registru, bylo dosáhnuto obsáhlého přehledu o aktuálním stavu památných dřevin ve vztahu k biogeografickým jednotkám (o jejich četnosti, druhovém složení i maximálních růstových charakteristikách). V databázi památných stromů dle databanky AOPK ČR je zastoupeno 124 druhů dřevin, kříženců a kultivarů. Mezi autochtonní dřeviny patří 50 druhů a 14 kultivarů. Zbývajících 60 druhů je alochtonních, v ČR nepůvodních. Na základě tohoto hodnocení se u více jak třetiny (39,4%) jedinců jeví zdravotní stav jako dobrý. U 25,8% je zdravotní stav výborný a u 27,9% poškozený. Silně poškozený zdravotní stav se vyskytuje velmi málo (6,2%). Odumírající jedinci se v databázi nacházejí jen ojediněle (0,6%). K nejpočetnějším druhům zařazeným mezi památné stromy patří duby letní (Quercus robur, 15%) a lípy (Tilia cordata, 34%, Tilia platyphyllos, 7%), jírovec maďál (Aesculus hippocastanum, 9%) nebo jasan ztepilý (Fraxinus excelsior, 5%). Evidované hodnoty o velikosti obvodu v databázi AOPK ČR patří u většiny druhů mezi největší v České republice. K nejmohutnějším dřevinám v České republice patří dvě lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s obvodem 12,25 m tzv. Vejdova lípa u Pastvin a s obvodem 11,50 cm Sudslavická lípa. K dalším velikánům náleží lípa srdčitá (Tilia cordata) s obvodem 11,22 m zvaná Tatrovická lípa u obce Tatrovice okr. Sokolov a dub letní (Quercus robur) zvaný Žižkův dub s obvodem 10,03 m v Náměšti nad Oslavou. Zaevidované obvodové údaje památných dřevin AOPK ČR se mohou rovněž směle porovnávat s dostupnými údaji o dřevinách z Belgie, Velké Británie, Nizozemí, Italie, Španělsko, USA, Německo, Francie, Polska, Slovenska aj. Mezi jedince, kteří převyšují ostatní velikány Evropy patří javory (Acer campestre, 470 cm, A. platanoides, 530 cm, A.

250

ZÁVĚR

pseudoplatanus, 808 cm), olše lepkavá (Alnus glutinosa, 635 cm), jasan úzkolistý (Faxinus angustifolia, 660 cm), topol bílý (Populus alba, 728 cm), vrba křehká (Salix fragilis, 545 cm), hrušeň (Pyrus communis, 435 cm), mahalebka (Prunus mahaleb, 360 cm) a jilmy (Ulmus glabra, 708 cm a U. minor, 641 cm). Z jehličnanů jasně obvodově převyšuje smrk obecný (Picea abies, 520 cm). Další dřevinou vyskytujících se na horní hranici rozměrů dřevin patří topol černý (Populus nigra, 800 cm), který ztrácí na největší topol z Itálie jen 25 cm. V databázi památných stromů ČR je rovněž u několika exemplářů předpokládané stáří až 1000 let. K nejstarším zástupcům z evidovaných druhů patří lípy, duby a tisy. Patří sem zástupci dubu letního (Quercus robur) - Körnerův dub u Dalovic, Oldřichův dub v Peruci a Žižkův dub u Třebíče. Dále dva jedinci lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) – Klokočovská lípa u Klokočova, Vlásenická (Holubova) lípa u obce Jistebnice, a tis červený (Taxus baccata) zvaný také Tisícletý tis v Žilině u Nového Jičína. Porovnáním údajů v jakých nadmořských výškách se památné stromy nacházejí s publikovanými údaji o dosavadním maximálním výskytu daných druhů v odborných dendrologických příručkách (např. HEJNÝ, SLAVÍK 2003, KOBLÍŽEK 2000 aj.), je možné konstatovat, že většina památných dřevin se nachází v přirozeném rozmezí svého výskytu. Pouze topol černý (Populus nigra) a dub letní (Quercus robur) byli zaevidováni ve vyšších nadmořských výškách. Topol černý (Populus nigra) byl na nalezen až v 760 m n.m., přitom doposud nejvyšší výskyt (ČABART 1988) byl 600 m n.m. Dub letní (Quercus robur) se dle uvedených údajů vyskytuje až v 905 m n.m. Doposud byl nejvýše zaznamenán v 800 m n.m. (HEJNÝ, SLAVÍK 2003). Výskyt mohutných dřevin, resp. znalost růstových parametrů jednotlivých druhů dřevin vztažených k biogeografickým jednotkám, by měla být součástí základních charakteristik krajiny i druhu, pro představu, jakých maximálních růstových rozměrů může daný druh za daných stanovištních podmínek dosáhnout. Proto se této problematice rozsáhle věnuje kapitola 6.1, ve které byly dostupné informace o památných stromech vyhodnoceny dle údajů z Biogeografického registru, který disponuje nadstavbovými jednotkami geobiocenologické typizace (vegetační stupně a ekologické řady - trofické a hydrické). Nejvíce vyhlášených památných stromů spadá do bukového vegetačního stupně (18,2%). Z poskytnutých dat o památných dřevinách, je možno také prohlásit, že většina stromů se nachází v homogenní trofické řadě – oligotrofní až oligotrofně-mezotrofní (TR1-34%) a nejvíce jedinců se nalézá na území se 70-100% výskytem normální hydrické řady, popřípadě na území s plošným zastoupením do 50-70% normální (30-50% zamokřené a mokré) hydrické řady. Jedním z unikátních přínosů této práce je vyhodnocení výskytu a četnosti památných stromů dle biogeografického členění ČR (CULEK ET. AL. 1996) a rozšíření charakteristik bioregionů o další údaj. Prozatím se jedná o ojedinělý počin, kterým se nikdo nezabýval. Součástí předložené disertační práce je také celoplošná terénní inventarizace významných dřevin nalézajících se na rozsáhlém území zvaném Soutok v Dyjsko-moravské nivě. Lokalita je zajímavá především historickým vývojem, v rámci kterého zde vznikly tzv. pastevní lesy. Terénním průzkumem zde bylo zmapováno 941 stromů. Databáze celkem čítá 21 různých druhů a kříženců. Jedná se převážně o autochtonní dřeviny. Z hlediska biotopů se

251

ZÁVĚR

nejvíce (53,5%) evidovaných dřevin vyskytuje jako solitérní dřeviny. Vysoké procento jedinců se nachází v lesním porostu 28,8%. Pouze 12,8% významných dřevin se nachází v břehovém porostu a 5% dřevin se vyskytuje na okraji porostu. Nejpočetněji je zastoupen dle očekávání dub letní (Quercus robur) 485 stromy (56% z celkového množství). Dalším nejčastějším druhem je vrba bílá (Salix alba) se 71 jedincem, topol bílý (Populus alba) s 65 stromy a 60 jedinců má jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia). Zdravotní stav zmapovaných dřevin je u 29% dřevin ve výborném zdravotním stavu bez viditelného poškození. S dobrým zdravotním stavem se zde nachází 30% jedinců a s drobným poškozením 13% dřevin. Silně poškozené dřeviny se na dané lokalitě nachází jen v 6% a 22% dřevin jsou odumřelé nebo právě odumírají. Tento stav je hlavně ovlivněn přítomností odumírajících veteránů dubu letního (Quercus robur). Necelá polovina mohutných dubů (41%) je hodnocena jako odumřelá nebo odumírající, výborný zdravotní stav zmapovaných dubů je pouze u 5% dřevin. Z 941 zmapovaných dřevin je 247 dřevin (28,3%) definovaných jako tzv. torza (což jsou jedinci těsně před svým absolutním zánikem). Mezi nejmohutnější dřeviny patří dub letní (Quercus robur) s obvodem v prsní výšce 806 cm (č. 720), vrba bílá (Salix alba) s obvodem v prsní výši 628 cm a výškou 15 m (č. 279, Pohansko) a jediný exemplář lípy velkolisté (Tilia platyphyllos) s obvodem 762 cm (č. 685). K zajímavostem také patří zejména javor babyka (Acer campestre) s obvodem kmene 507 cm (č. 378), který patří k největším v naší republice, ale bohužel vlivem velmi špatného stavu již nelze zaevidovat do databáze památných stromů AOPK ČR. Působením vyššího světlostního požitku a úrodných nivních půd dosáhly dřeviny tloušťkových dimenzí, které v porostu s plným zápojem nemohou dorůst. Rovněž zastoupení dubu v současné dřevinné skladbě na modelovém území je vlivem historického vývoje velmi pravděpodobné vyšší, než by bylo v člověkem neovlivněném společenstvu (VRŠKA 2006). Z hlediska maximálních rozměrů dle jednotlivých skupin typů geobiocénů (STG), by se nacházel nejmohutnější jedinec v STG Saliceta albae inf. Jednalo by se o topol černý (Populus nigra) se 750 cm v obvodu, z něhož je zde již jen torzo. Proto prvenství na části zájmového území v příbřežním pásmu řeky Dyje (po hráz), které bylo geobiocenologicky BRZOBOHATÝM (2000) zmapováno, náleží dubu letnímu (Quercus robur) s obvodem 660 cm, který se nachází na stg. Querci roboris-Fraxineta inf. Nejvyšší zastoupení nejmohutnějších jedinců patří stg Ulmi-fraxineta populi inf.. Další velmi obsáhlá část předložené práce se zabývala variabilitou růstu nadzemní části dřevin v závislosti na obvodových parametrech v prsní výšce, na stanovištních podmínkách (biotopu) a na aktuálním stavu (fyziologické staří) za účelem doplnění poznatků o biometrii mohutných dřevin. Za modelovou dřevinu bylo zvoleno 694 jedinců dubů letních (Quercus robur). Nejvyšší hodnoty dosažených výšek dřevin náleží nejnižším obvodovým kategoriím v rozmezí 200-350 cm. V následujících vyšších obvodových kategoriích dochází, dle uvedených průměrných hodnot, ke snižování celkové výšky dřevin. Dosažené průměrné velikosti výšek korun opět od obvodové kategorie 300-350 začínají klesat a od obvodové kategorie 600 – 800 má vzestupnou tendenci. Průměrné hodnoty zaznamenaných šířek korun mají ve všech obvodových kategoriích poměrně stálou hodnotu v rozmezí 19 – 22 m. Ze

252

ZÁVĚR

zjištěných dat je možno sledovat rostoucí velikost naměřených úhlů, které svírají kosterní větve s kmenem, se zvyšující se velikostí obvodů kmene. Rozpětí úhlů se pohybuje od 40° do 90°. Hodnocení přírůstu dle obvodových kategorií bylo voleno z důvodu podchycení věkových stádií u zvolených jedinců. Zjištěné hodnoty přírůstu lze rozdělit na tři fáze. V první fázi se nacházejí jedinci s obvody 200-400 cm, kdy se jejich průměrný přírůst na poloměr pohybuje v rozmezí 0,10 – 0,14 cm/rok. V následující fázi, kde se nacházejí dřeviny s obvody 400 – 550 cm, průměrný přírůst na poloměru klesne na 0,08 cm/rok. Přírůsty z páskových dendrometrů jsou z technického důvodu sledovány jen u jedinců v obvodovém rozmezí 200 – 650 cm. Ze zjištěných hodnot je možno pozorovat, že nejvyššího přírůstu na poloměru dosahují jedinci v nejnižších obvodových kategoriích. Nejvyšší průměrný přírůst na poloměru je u obvodové kategorie 300-350 cm a činí 0,26 cm/rok. Dalším hodnotícím kritériem biometrických parametrů byl vliv stanoviště, dle kterého byli všichni zástupci dubů letních zařazeni do 4 biotopů (solitéry, porost, okrajový porost, břehový porost). Rozpětí dosažených výšek hodnocených jedinců je poměrně vyrovnané ve všech biotopech. Jen nepatrně převažuje průměrná hodnota výšek v porostu nad výškami jedinců z břehových a okrajových porostů. U solitér jsou výškové hodnoty nejnižší. Výška korun dle biotopů má obdobný průběh jako při hodnocení celkových výšek stromů. Nejmenší rozpětí výšek je možno sledovat u zástupců břehových porostů, zato s nejvyšší průměrnou hodnotou výšky koruny. U ostatních biotopů je poměrně velké rozpětí naměřených výšek. Nejnižší průměrnou hodnotou mají opět solitérně rostoucí dřeviny. Nejvyšší rozsah naměřených šířek koruny je u solitérních jedinců (12–30 m). Nejnižší rozpětí šířek je dle předpokladu u jedinců rostoucích v porostu (14–26 m). Hodnoty průměrných šířek korun mají vyrovnaný průběh v rozmezí 21–22,5 m. Z vyhodnocených dat o velikostech úhlů svírající kosterní větve s kmenem je zřejmé, že největší rozpětí mají jedinci v porostu a solitérní jedinci, u nichž je zaznamenána vyšší průměrná hodnota (61°). Nejnižší rozpětí sledovaných úhlů i velikost průměrné hodnoty je u dřevin rostoucích podél toků. Rozpětí přírůstů z opakovaného měření obvodů bylo u všech biotopech velmi široké a zasahovalo až do záporných hodnot. Přesto nejvyšší průměrný přírůst na poloměru je zaznamenán u exemplářů rostoucích v porostu a na okraji porostu. Naopak nejnižšího přírůstu dosahují jedinci rostoucí solitérně (0,09 cm/rok). V rámci vyhodnocení zjištěných přírůstových údajů z páskových dendrometrů dosahují rovněž nejvyššího přírůstu na poloměr solitérně rostoucí jedinci (0,21 cm/rok). Nejnižší přírůst je zaznamenán u jedinců rostoucích podél vodních toků (0,10 cm/rok). Posledním kritériem, dle kterého byly posuzované biometrické hodnoty sledovány u korunové části dřeviny, je hodnocení dle fyziologického stáří. Největší obvodové rozpětí dosahují jedinci v kategorii pozdního stáří (F, 220-800cm) s průměrným obvodem 454 cm. Nejvyšší počet jedinců s největším obvodem se nachází v poslední kategorii senescence, kde dosahuje průměrný obvod kmene 480 cm. Nejnižší rozpětí i průměrnou hodnotu obvodu s 281 cm, mají jedinci v kategorii plné dospělosti (D, 200-540 cm) Ve většině kategorií fyziologického stáří na modelovém území jsou evidovaní nejvyšší jedinci nalezení s maximální výškou 40 m. Největší rozpětí velikostí celkové výšky dřeviny je v kategorii pozdního stáří (F, 12 – 40 m) a nejnižší v kategorii plné dospělosti (D, 18 – 40 m). Nejmenší

253

ZÁVĚR

jedinci náleží do poslední kategorie senescence (G, 14 – 36 m). Rozměry koruny u hodnocených exemplářů mají, dle zařazení v kategoriích fyziologického stáří, sestupnou tendenci. Opět výška koruny kopíruje velikostní průběh již vyhodnocené celkové výšky stromu. Nejvyšší výšky koruny, ale i rozpětí naměřených výšek korun, je u první kategorie plné dospělosti (D, 8 – 38 m). Také u ostatních kategorií je možno sledovat velké rozpětí dosažených výšek, ale průměrné hodnoty již klesají. Nejnižší rozpětí a také průměrná výška koruny je v poslední kategorii senescence (G, 9 – 33 m). K velikosti šířek koruny je nutno i zde poznamenat, že průměrné hodnoty jsou opět poměrně vyrovnané ve všech kategoriích a to v intervalu 19 – 23 m. U většiny kategorií je velmi široký interval dosažených hodnot. Pouze v kategorii pozdního stáří je interval šířek koruny zde zařazených jedinců nižší (F, 15 - 26 m). Rozpětí naměřených úhlů v jednotlivých kategoriích fyziologického stáří má vzestupnou tendenci. Nejnižší hodnoty úhlu nasazení hlavních kosterních větví jsou u kategorie plné dospělosti (D, 40 – 65°) a nejvyšší hodnoty úhlů dosahují exempláře v závěrečné kategorii senescence (G, 70 – 95°). Rozpětí přírůstů na poloměru dle opakovaného měření obvodů bylo největší u jedinců z kategorie časného stáří (E, -0,4 – 0,48 cm/ rok), řada jedinců vykazuje i záporné hodnoty. Nejvyšší průměrný přírůst na poloměru je naměřen u zástupců kategorie plné dospělosti (D, 0,13 cm/rok) a nejnižší přírůst vykazují jedinci z kategorie senescence (G, -0,009 cm/ rok). Také jedinci, na kterých byly umístěny páskové dendrometry, byli zařazeni do kategorií fyziologického stáří. Nejvyššího přírůstu dosahují jedinci v kategorii plné dospělosti (D – 0,23 cm/rok), i když z průběhu přírůstu v jednotlivých letech je patrné, že docházelo k velkým přírůstovým výkyvům. Naopak stabilní každoroční přírůst na poloměru, ale velmi nízkých hodnot, dosahují jedinci v poslední kategorii senescence (G. 0,049 cm/rok). Na základě podrobné analýzy biometrických parametrů dřevin v jednotlivých fyziologických stádiích, bylo možné rozšířit jejich dosavadní popisnou charakteristiku, kterou prezentoval READ (2000), zaměřenou jen na posouzení aktuálního stavu dřevin. Výstupem této analýzy je podrobná a přehledná tabulka, vhodná pro snadné použití při zařazení dřevin do fyziologického stádia. Opět byl výstup zaměřen pro praktické využití v arboristické praxi v rámci návrhu plánů péče a dalších výchovných zásahů na dřevinách. Zejména sledování změn růstových charakteristik nadzemní části dřeviny (parametry koruny, tloušťkový růst) nám objasnilo průběh růstu a stárnutí dřevin. Na základě uvedených údajů je možné posoudit stav a stáří dřeviny tak, aby nedocházelo ke zbytečnému kácení či ořezům větví. K zachycení charakteristiky a vlastností korun (jako je např. objem, povrch, tvar, množství asimilačního aparátu apod.) v jednotlivých fyziologických stádiích životního cyklu stromu byla využita nová nedestruktivní metoda 3D laserového skenování koruny. U zvolených čtyř solitérně rostoucích dřevin byla provedena popisná analýza, která nám potvrdila, že s velikostí výčetní tloušťky klesá s výškou jedince, plocha koruny a množství biomasy listoví a letorostů. Naopak s výčetní tloušťkou roste množství biomasy kmene i celé dřeviny, zvyšuje se objem dřevní hmoty koruny i v celé dřevině. Tloušťkový přírůst rovněž prokazoval rostoucí závislost mezi plochou listoví, množstvím listové biomasy, objemem olistěné koruny a množstvím biomasy a dřevní hmoty letorostů. Hustota listoví má opačný klesající trend v závislosti na velikosti přírůstu. Jedinou nevýhodou této metody je, že nelze

254

ZÁVĚR

podchytit dutý kmen při výpočtech množství dřevní hmoty a biomasy, proto jsou následně započtené hodnoty nadhodnoceny, jako kdyby se jednalo o vitálního jedince. Dalším důležitým výstupem předložené disertační práce bylo sestavení vhodné metody pro odhad stáří u starých a mohutných exemplářů. Základními vstupními daty jsou údaje získané z vývrtů odebraných z 85 jedinců různého stáří a obvodů, tak aby byl podchycen co nejširší soubor vstupních dat, zejména od nejmohutnějších exemplářů. Jednalo se o jedince od 80 do 628 cm v obvodu ve výčetní tloušťce. Sestaveny byly dvě odlišné metody na odhad stáří. Metoda vycházející z hustoty letokruhů, přebírá přesné údaje o velikosti přírůstu pro konkrétní velikost obvodu, a až následně vstupní data ze všech vývrtů zobecňuje sestavením dané funkce pro odhad stáří. Výsledkem je tedy kromě rovnice pro odhad stáří, také přehledný grafický výstup, na kterém je možno na základě znalosti obvodu snadno odečíst odhad stáří dřeviny s přesností +/- 20 let. Druhá metoda odhadu stáří dřeviny pomocí modifikované Michajlovovy funkce, oproti předešlé metodě věk dřevin se prozatím jeví, že věk nadhodnocuje (u 85% dřevin). Metoda je založená na modifikované růstové funkci, kdy je odhad stáří pro daného jedince vždy stanoven z jeho konkrétních dostupných tloušťkových údajů z vývrtu, na jehož základě je posléze stáří dopočteno. Výstupem této metody tedy není jen sestrojení obecné průměrné křivky pro odhad stáří dřeviny pro sledovanou lokalitu s přesností (+/- 50 let), ale také růstová křivka konkrétního jedince. Další výhodou metody vycházející z modifikované růstové funkce je ve využití statistické metody Nelineárního modelu se smíšenými efekty, pomocí které lze posoudit u konkrétních jedinců další faktory ovlivňující růstu (např. aktuální stav – fyziologické stáří, stanovištní podmínky biotop). Obě metody je však ještě nutno prověřit na širším souboru vstupních dat a také na lokalitách s odlišnými stanovištními podmínkami. Pro trvalou přítomnost věkovitých stromů je nezbytně nutná péče a ochrana, která by zajistila přítomnost různých věkových stádií stromů v krajině (READ 2000, HÖSTER 1999). Realizací podrobné inventarizace na modelovém území Soutoku bylo zjištěno, že mohutné zaevidované významné dřeviny, zejména duby letní (Quercus robur L.), začaly chřadnout. Z toho důvodu je v závěru práce představena nová metodika plánu péče o mohutné a významné dřeviny, založená na Principu trvalé udržitelnosti (dále jen TUP) těchto dřevin v krajině. Úkolem metodiky je vytvořit pro každý druh zájmového území pomyslnou pyramidu zmíněných kategorií TUP s dostatečným počtem jedinců, tak aby byla zajištěna trvalost mozaiky významných dřevin na zkoumaném území. Pyramida zástupců významných dřevin by měla zajišťovat co nejideálnější poměr mezi jednotlivými kategoriemi (1 : 2 : 4 : 8), čímž by se docílil dostatečný počet reprezentantů, jako potenciálních veteránů, kteří by měli své nástupce a i ti by měli v záloze dostatek čekatelů. Zajistí-li se tato pyramida TUP u každého druhu, pak i druhová mozaika bude bohatší. Ze všech zaevidovaných dřevin na lokalitě Soutok bylo zařazeno do kategorií TUP 855 jedinců. Nebyli zde zahrnuti stanovištně nepůvodní alochtonní jedinci. Do první kategorie veteránů bylo zařazeno 309 stromů z 11 různých druhů dřevin. Nejpočetnějším druhem je dub letní (Quercus robur) s 203 jedinci. Jediný, ale za to nejdůležitější bod péče o tyto jedince, je jejich vymezení v terénu (pokud byli nalezeni během mapování) a vyjmutí těchto stromů z jakéhokoliv výchovných zásahů (zejména v lesním

255

ZÁVĚR

hospodářství). Veterány necháváme dožít do úplného rozkladu. I mrtvá torza v krajině zachováváme. Do další kategorie reprezentantů bylo vybráno ze všech zaměřených stromů na základě výše uvedených podmínek - 292 stromů. Nejpočetnějším druhem z 12 zaevidovaných je zde opět dub letní (Quercus robur) se 183 jedinci. Návrh péče o kategorii reprezentantů bude rovněž převážně zaměřen na udržení a zachování těchto dřevin v krajině i v porostu. Je nutné je v terénu lokalizovat zaznačením do map. Podle jejich lokalizace se vybírá intenzita vynaložené péče o tyto dřeviny. Mezi nástupce bylo zařazeno 143 dřevin s dobrým nebo výborným zdravotním stavem. Absolutní převahu z 12 druhů zde má opět dub letní (Quercus robur) s 64 stromy. Hlavním úkolem péče o kategorii nástupců spočívá v zabezpečení ochrany těchto jedinců před kácením. Neboť se zpravidla jedná o jedince s dobrým zdravotním stavem nebo jen ojedinělým poškozením v mýtném věku. Nezastupitelnou roli zde mají i solitérní dřeviny, jejichž ochranu lze zajistit tím, že tyto dřeviny začleníme jako interakční prvky ÚSES a příslušný úřad je vyhlásí jako významné krajinné prvky. V poslední čtvrté kategorii čekatelů se nachází 114 dřevin z 12 druhů. Hlavní bod péče o kategorii čekatelů spočívá v zajištění dostatečného množství dřevin v této kategorii a jejích rozmístění na zvoleném území. A to buď opět inventarizací stávajících jedinců na dané lokalitě a jejich lokalizací do map nebo umělou výsadbou na základě vyhodnocení aktuální situace rozmístění dřevin ze všech kategorií a jejich zdravotního stavu. Předpokládá se, že pouze 1/3 se jich dožije kmetského věku. Celkový poměr mezi jednotlivými kategoriemi TUP zaevidovaných dřevin na modelovém území Soutok je 1 : 0,9: 0,5 : 0,4. Tento stav je nutno hodnotit jako negativní, neboť vypovídá o špatném stavu významných dřevin na lokalitě. Použitím metodiky TUP se docílí obnovení vyšší četnosti a druhové pestrosti, zejména u solitérních dřevin v zemědělské krajině, odkud mnoho solitérních dřevin vymizely. Dále se zachová krajinný ráz a zajistí se nové interakční prvky v rámci ÚSES. Zároveň se obohatí diverzita druhů organizmů vázaných na tyto dřeviny, zejména v jednolitých fázích stárnutí, ponechají-li se dřeviny v krajině až do úplného rozkladu. Což by současně umožnilo dřevinám dorůst svých maximálních rozměrů i přirozeného stáří. Největší hrozbou pro stromy proto není jejich přirozená smrt, ale nevhodný lidský přístup. Ve volné krajině došlo k vymýcení významných dřevin vlivem intenzifikace zemědělství, které vedlo k rozorávání mezí, starých cest lemovaných dřevinami a ničením remízků, regulací mnoha řek a změnou vodních poměrů. Je proto naší povinností o významné stromy pečovat a odumřelé veterány včas nahrazovat, v celém druhovém spektru a na vhodných lokalitách.

256

SUMMARY

9. SUMMARY The thesis contains three separate chapters. The first one is focused on the evaluation of growth parameters of memorable trees in the Czech Republic and their biogeographical significance. The second part is aimed at the inventory, evaluation of a current state and care proposal for the massive and remarkable trees on the model territory Confluence. The last part was targeted on the evaluation of growth value variability in the above-ground part of trees in dependence on girth parameters at the breast height, habitat conditions and the current state (physiological age or health condition) of selected species, with a special stress on the English Oak, in order to complete knowledge about biometrics of massive trees. A presentation of two methods dealing with age estimation for massive specimens of the English Oak (Quercus robur) is also included in this chapter. Trees reaching high age, large dimensions or are part of cultural or historical heritage are considered remarkable. We learn about the existence of remarkable and massive specimens either from local residents or thanks to inventories targeted on these trees (MADĚRA ET. AL 2000, BRZOBOHATÝ 2000, SEDLÁČKOVÁ 2007, RYCHTECKÁ 2004, DRESLEROVÁ 2006 etc.). The database of memorable trees which is considered to be the best known and the best accessible on a national level is the database which is a part of the Central List of Nature Conservation (AOPK CR), and we have been provided this database to perform a detailed evaluation. On the basis of its interconnection with another extensive biogeographical database registry, we have reached a comprehensive overview of the current state of memorable trees in relation to biogeographical units (their frequency, species composition and the maximum growth characteristics). In the database of memorable trees according to the AOPK CR database 124 species of trees, hybrids and cultivars are contained. There are 50 autochthonous species and 14 cultivars. The remaining 60 species are allochthonous, not indigenous to the Czech Republic. Based on this evaluation, more than one third (39.4%) of specimens seem having good health condition. 25.8% are in an excellent health state and 27.9% are damaged. Heavily damaged condition occurs seldom (6.2%). Exceptionally, there are also dying specimens in the database (0.6%). The most numerous species included among the memorable trees are the English Oak (Quercus robur, 15%) and lindens (Tilia cordata, 34%, Tilia platyphyllos, 7%), Aesculus hippocastanum - 9% and Fraxinus excelsior - 5%. The recorded values of the girth size in the database of AOPK CR are, for most species, to the most massive in the Czech Republic. The most massive trees in the Czech Republic are two specimens of Tilia platyphyllos - Vejdova lípa u Pastvin with a girth of 12.25 m and Sudslavická lípa with a girth of 11.50 m. Other giants are Tilia cordata with 11.22 m of girth called Tatrovická lípa near the village of Tatrovice in the Sokolov district, and a specimen of the English Oak (Quercus robur) called Žižkův dub with a girth of 10.03 m in Náměšt nad Oslavou. The registered girth data of AOPK CR memorable trees can also be daringly compared with available data on trees from Belgium, Great Britain, the Netherlands, Italy, Spain, USA, Germany, France, Poland, Slovakia, etc. Among the specimens who surpass other giants of Europe are maples (Acer campestre, 470 cm, A. platanoides, 530 cm, A. pseudoplatanus, 808

257

SUMMARY

cm); alder (Alnus glutinosa, 635 cm); ash (Fraxinus angustifolia, 660 cm); white poplar (Populus alba, 728 cm); then Salix fragilis, 545 cm; Pyrus communis, 435 cm; Prunus mahaleb, 360 cm; and elms (Ulmus glabra, 708 cm and Ulmus minor, 641 cm). From conifers spruce clearly dominates in girth (Picea abies, 520 cm). Other woody species occurring in the upper size limit is black poplar (Populus nigra, 800 cm), which is only 25 cm behind the greatest poplar in Italy. The expected age of several specimens in the database of memorable trees of the Czech Republic is up to 1000 years. The oldest specimens of the recorded species are lindens, oaks and yews. This includes specimens of the English Oak (Quercus robur) – so called Körnerův dub at Dalovice, Oldřichův dub in Peruce and Žižkův dub at Třebíč. In addition, two specimens of Tilia platyphyllos – called Klokočovská lípa at Klokočov, Vlásenická (Holubova) lípa near the village of Jistebnice and Taxus baccata called Thousand-year old Taxus in Žilina at Nový Jičín. Comparing the data of the altitude at which the memorable trees are located with the published data about the state of the maximum occurrence of the species in dendrology guides (HEJNY, SLAVIK 2003, KOBLIZEK, ETC. EG. 2000), we can see that the most memorable trees are found in their natural range. Only black poplar (Populus nigra) and oak (Quercus robur) were registered at higher altitudes. Black poplar (Populus nigra) was found at 760 m a. s. l., yet so far the highest altitude of occurrence (ČABART 1988) was 600 m a. s. l. According to given data, the English Oak (Quercus robur) occurs at 905 m a. s.l. So far was the highest recorded one was at 800 m a. s. l. (HEJNÝ, SLAVIK 2003). The occurrence of massive trees or the knowledge of the growth parameters of individual species relative to biogeographic units should be included in the basic characteristics of the landscape, in order to give an idea of what maximum growth size the given species can reach under the given conditions. Therefore, Chapter 6.1 focuses broadly on this issue, where the available information about the memorable trees was evaluated according to the data from the Biogeographical registry, which includes the superstructure units of geobiocoenological typology (altitudinal zones and ecological series). The most of declared memorable trees are located within the beech altitudinal zone (18.2%). Based on the provided data about the memorable trees it is possible to state that the majority of trees are within the homogenous trophic series - oligotrophic up to oligotrophic-mesotrophic (TR134%) and the most of the specimens are found in the area with 70–100% of normal hydric series occurrence, or in the area up to 50–70% of normal (30–50% wet and waterlogged) hydric series. One of the unique contributions of this thesis is the evaluation of occurrence and frequency of memorable trees according to biogeographical diversification in the CR (CULEK ET. AL. 1996) and the enlargement of characteristics of bioregions due to additional details. For now it is a unique achievement, which has not been dealt with by anybody so far. A part of the submitted thesis is also the broadcast field inventory of remarkable trees that are located at the Confluence in the Dyje-Morava floodplain. The location is particularly attractive by its historical development, within which grazing forests arose. Field research mapped 941 trees. The database counts in total 21 diverse species and hybrids. They are

258

SUMMARY

mostly autochthonous species. In terms of the habitat type, the most registered woody plants are found as solitary trees (53.5%). A high percentage of trees is located in forest stands 28.8%. Only 12.8% of remarkable trees are located in riparian vegetation and only 5% of trees occur at the edge of vegetation. In accordance with expectations, the most frequent species is the English Oak (Quercus robur) - 485 trees (56% from the total amount). The next most common species is Salix Alba with 71 specimens, Populus alba with 65 trees and Fraxinus angustifolia with 60 specimens. The health state of 29% of the mapped trees is excellent without visible damage. 30% of specimens are in a good health state and 13% of the trees have some minor damage. Only 6% of trees in the given area are severely damaged. 22% of trees are dead or dying. This situation is mainly brought about by the presence of dying veterans of English Oak (Quercus robur). Nearly a half of the massive oak trees (41%) is classified as dead or dying, an excellent health condition of the mapped oaks is only in case of 5% of the trees. Out of the 941 mapped trees, 247 (28.3%) are defined as torso (specimens just prior to their absolute disappearance). Due to the higher light indulgence and fertile alluvial soils the trees reached diameter dimensions which cannot be achieved in areas with full canopy. As a result of the historical development, the representation of oak in the current species composition is much higher than it would have been in the community not influenced by human interventions (VRŠKA 2006). Among the most massive trees there are the English Oak (Quercus robur) with a girth at breast height of 806 cm (No. 720), Salix Alba with a girth at breast height of 628 cm and height of 15 m (No. 279, Pohansko) and the only specimen of Tilia platyphyllos with a girth of 762 cm (No. 685). Acer campestre is also of interest with its girth of 507 cm (No. 378), which is one of the highest in the Czech Republic. Unfortunately, due to the bad condition it is not possible to register it in the memorable tree database of AOPK CR. In terms of the maximum dimensions according to individual types of geobiocoens (STG), the most massive specimen would be found in STG Saliceta albae inf. It would be Populus nigra with 750 cm in girth, however, only a torso has been left. Therefore, the place in the area of interest in the riparian zone of the river Dyje (up to the dam), which was geobiocoenologically mapped by BRZOBOHATÝ (2000) is occupied by English Oak (Quercus robur) with a girth of 660 cm, which is located at stg. Quercy roboris Fraxineta-inf. The highest representation of the most massive specimens is in the stg Ulmi fraxineta populi inf. Another very extensive part of the presented work deals with the growth variability in the above-ground part of trees in relation to girth parameters at breast height, habitat conditions and the current state (physiological age or health coniditon) which supplements the knowledge of biometrics of massive trees. As a model woody species 694 specimens of English Oaks (Quercus robur) were selected. The highest values of reached heights of the trees were found in the lowest girth categories in the range of 200–350 cm. Based on the given average values the total height of trees decreases in the following higher girth categories. The achieved average size of crown height again decrease from the 300–350 girth category and increase from 600–800 girth category. The average values of the recorded crown widths are almost constant in the range of 19–22 m in all girth categories. The data show an increasing size of measured angles the

259

SUMMARY

skeletal branches have with the trunk: with an increasing girth, the range of angles varies from 40° to 90°. The evaluation of increment according to girth categories was selected in order to capture the growth development of selected specimens. Increment values from repeated measurements of girth dimensions can be divided into three phases. In the first phase, there are specimens with 200-400 cm in girth, where the average increment is in the range of 0.10 to 0.14 cm / year. In the next phase, where there are trees with a girth of 400 to 550 cm, the average increment drops to 0.08 cm / year. Increments measured by band dendrometers are from technical reasons observed only in specimens in the girth range from 200 to 650 cm. From the detected values it can be observed that the highest increment is reached by specimens from the lowest girth categories. The highest average increment is in the girth category of 300–350 cm and is 0.26 cm / year. The last large group of data providing information on the size of the increment in girth categories are data taken from 85 cores. Girth range of specimens is in the interval 200-628 cm. The girth category of 350–400 cm manifests the highest average increment (0.349 cm / year). Another evaluating criterion of biometrical parameters was the habitat influence; based on this, all the English Oak representatives were divided into 4 types of biotypes (solitaires, stand, peripheral stand, riparian stand). The range of reached heights of evaluated specimens is quite balanced in all biotopes. Only the average height of trees in stands slightly exceeds the heights of specimens from riparian and peripheral stands. The solitaires have the lowest heights. The height of crowns based on biotopes has similar outcomes as the evaluation of total tree heights. The smallest range of heights can be observed in representatives of riparian vegetation but with the highest average value of crown heights. The other habitats have a relatively large range of measured heights. The lowest average values were again found in solitary trees as well as the highest range of the measured crown widths (12–30 m). The lowest range of width is, as assumed, in specimens growing in the stand (14–26 m). The values of the average widths of crowns have a balanced progress between 21-22.5 m. The data on the sizes of angles of the skeletal branches with the trunk, it is clear that the highest ranges are achieved by specimens in the stand and solitary specimens, where a higher average (61°) is recorded. The lowest observed range of angles and size of the average value is in trees growing along streams. The range of increments from repeated measurement of girths was very broad and even reached negative values. Nevertheless, the highest average increment is observed in specimens growing in the stand and in at the edge of stands. On the contrary, solitary specimens reach the lowest increments (0.09 cm / year). Within the evaluation of detected increment data from band dendrometers, the highest growth increment is reached by solitary specimens (0.21 cm / year). The lowest increment is recorded for specimens growing along watercourses (0.10 cm / year). Also the size of increments obtained from cores was assessed in relation to habitats. Again, solitary specimens have a vast superiority in size of the average increment (0.355 cm / year). The worst cases are specimens growing in the riparian stand (0.309 cm / year). The last criterion according to which the biometric values observed in the crown of the trees were assessed is the physiological age evaluation. In most categories of physiological age in the model area, the highest specimens have the maximum height of 40 m. The largest

260

SUMMARY

range of total height of trees is in the category of late old age (F, 12 - 40 m) and the lowest in the category of full maturity (D, 18 to 40 meters). The lowest specimens belong to the last category of senescence (G, 14 - 36 m). Crown dimensions of evaluated specimens have a decreasing tendency based on the physiological age. The crown height again copies the size progress of already evaluated total tree height. The highest crown heights, and the range of measured crown heights, is found in the first category of full maturity (D, 18 – 38 m). Also in the case of other categories it is possible to observe a large range of reached heights, but the average values decrease. The lowest range and also the lowest average crown height are in the last senescence category (G, 9 – 33 m). Concerning crown widths it is important to note that the average values are again quite balanced in all categories, it means in an interval of 19–23 m. In the majority of categories the interval of reached values is very broad. Only in the late old age category the interval of crown widths is lower (F, 15 – 26 m). The range of measured angles in individual categories of physiological age has an increasing tendency. The lowest values of angles of main skeletal branches are in full maturity category (D, 40 - 65°) and the highest value of angles are achieved in the specimens of the final category senescence (G, 70 95°). The greatest range of increments based on the repeated girth measurement was in specimens from the early old age category (E, -0.4 – 0.48 cm/ year), many specimens even reach negative values. The highest average increment was measured in the representatives of full maturity (D, 0.13 cm/year) and the lowest increment is reached by specimens from senescence category (G, -0.009 cm/ year). Also the specimens where band dendrometers were placed are included in physiological age categories. The highest increment is reached by the specimens in full maturity category (D – 0.23 cm/year), although the increment progress in individual years shows that there were large increment fluctuations. On the other hand, the specimens from the last category of senescence reach stable annual increments, however, with very low values (G. 0.049 cm/year). Cores taken from the specimens growing in physiological state of full maturity have the highest average increments (D, 0.36 cm/year). An obvious difference can be seen in the increments at other physiological stages. The last category of senescence manifests the worst results with the average increment of 0.19 cm/ year. On the basis of a detailed analysis of tree biometrical parameters at individual physiological stages, it was possible to extend their descriptive characteristics which was presented by READ (2000) focusing on the evaluation of the current condition of trees only. The output of this analysis is a detailed table, suitable for easy classification of trees into physiological stages. The output was again focused on practical usage in arboristic practice regarding care plan proposals and other educational intervention on woody plants. In particular, monitoring growth characteristic changes of tree above-ground parts (crown parameters, diameter increment) clarified the growth process and aging of woody plants. On the basis of the introduced data it is possible to assess the state and age of trees, avoiding thus unnecessary cutting or pruning of branches. To record the characteristics and properties of the crown (such as volume, surface, shape, the amount of assimilation apparatus, etc.) at individual physiological stages of tree life cycle, a new non-destructive method 3D crown laser scan was used. A descriptive analysis

261

SUMMARY

was performed at the four selected solitary grown trees. The analysis confirmed that with the breast-height diameter and the specimen height also the specimen crown area and the amount of the leaf biomass and the amount of annual shoots decrease. On the other hand, with the breast-height diameter the trunk biomass and the biomass of the whole tree increases, the volume of crown wood mass increases also in the whole tree. The increment diameter also shows the increasing dependence between leaf area, leaf biomass amount, volume of foliaged crown and the amount of biomass and wood mass of annual shoots. Leaf density has the opposite declining trend depending on the size of the increment. Another important outcome of the presented thesis was to create appropriate methods for age estimation for old and massive specimens. The fundamental input data are data detected from cores taken from 85 specimens of various ages and girths in order to intercept a broad file of input data, especially from the most massive specimens. There are specimens with the breast-height girth from 80 to 628 cm. Two different methods to estimate the age were created. A method resulting from annual ring density takes over the exact data regarding the increment size for particular girth and subsequently generalises input data from all cores by modelling particular function for age estimation. The result is not only the equation for age estimation but also a general graphical output from which it is possible to deduct age estimation of a tree with a +/- 20 years accuracy, based on girth. The other method of tree age estimation is a modification of Michajlov function. In contrast to the previous method, it overestimates the tree age (in 85% of cases). The method is based on the modified growth function, where the age estimation for the given specimen is always set from its particular girth data available thanks to a core. Output of this method is not only to a general average curve for tree age estimation for the observed area with an accuracy of +/- 50 years, but also a growth curve of the particular specimen. Another advantage of the method resulting from modified growth function is the usage of statistical method of Nonlinear model with mixed effects. Thanks to this method it is possible to assess other growth influencing factors in particular specimens (e.g. the current state - physiological age, habitat conditions – habitat). However, it is necessary to examine both methods again with a wider range of input data and also in areas with different habitat conditions. The current influence of habitat conditions by human activities in the model area of Confluence (regulation of rivers Morava and Dyje) caused that the registered remarkable trees, mainly English Oak (Quercus robur L.) started deteriorating. For this reason, the thesis introduces a new methodology for care plan regarding massive and remarkable trees, based on the Principle of Sustainability (listed as SP) of these trees in the landscape. The task of the methodology is to create an imaginary pyramid of mentioned SP categories with a sufficient number of specimens so that the sustainability of the mosaic of remarkable trees in the examined area is ensured. The pyramid of representatives of remarkable trees should provide the ideal ratio among the particular categories (1 : 2 : 4 : 8), which would lead to the sufficient number of representatives as potential veterans, which would have their successors and those would have sufficient number of expectants. If we ensure this SP pyramid for every species, the generic mosaic will be enriched. From all the registered trees in the area of Confluence

262

SUMMARY

855 specimens were classified into SP categories. Non-native habitat allochthonous specimens have not been included. The first category of veterans includes 309 trees of 11 diverse woody species. The most numerous species is the English Oak (Quercus robur), represented by 203 specimens. The only but the most important point of care of these specimens is their definition in the terrain (if found during mapping) and removal of the trees from any educational interventions (particularly in forest management). We let the veterans live to their complete decomposition. Even dead torsos are kept in the landscape. Another category of representatives included 292 trees selected from all the surveyed trees on the basis of the above mentioned conditions. The most numerous species out of the 12 registered ones is again the English Oak (Quercus robur) with 183 specimens. Proposal of the care of this category of representatives will be again mainly focused on sustainability and preservation of the trees in the landscape and stands. It is necessary to survey them in terrain by marking them on the map. According to their placement in the landscape or stand, care intensity is chosen. 143 of trees with a good or excellent health state were included among successors. The absolute supremacy out of 12 species belongs again to the English Oak (Quercus robur), with the number of 64 trees. The main task of care regarding the successor category consists in providing protection for these specimens against felling. They are generally specimens with good health state or rarely with some damage in the felling age. Irreplaceable role is played by solitary trees whose protection can be assured by including them in interactive elements of USES (The Territorial System of Ecological Stability) and the competent authority will announce them as important landscape features. In the last fourth category of expectants there are 114 trees of 12 species. The main point regarding the expectants category care consists in ensuring sufficient amount of trees in this category and their placement in a given area, either by inventory of existing specimens in the area and their surveying for maps or by artificial planting based on the assessment of the current situation of the distribution from the previous categories and their health state. It is assumed that only one third of them live to senility age. The overall ratio among the individual SP categories of registered woody species in the model territory Confluence is 1 : 0.9: 0.5 : 0.4. This situation must be evaluated as negative because it represents a bad condition of remarkable trees in the area. Using SP methodology a higher frequency and species diversity will be reached especially regarding the solitary trees in an agricultural landscape, where many solitary trees have disappeared. In addition, the scenery will be preserved and new interactive elements will be ensured within the USES. Species diversity of organisms related to these trees will be enriched, particularly by leaving the trees in the landscape until their complete decomposition. Moreover, this would allow the trees to grow up to their maximal dimension and natural age. The greatest threat for trees is not their natural death but an unsuitable human approach. In the open landscape remarkable trees were often felled due to agriculture intensification, which led to baulk ploughing, old roads lined with trees and the destruction of busks, regulation of many rivers and changing water conditions. It is therefore our duty to take care of remarkable trees and replace dead veterans in time, in the entire species range and in suitable areas.

263

LITERATURA

10. SEZNAM LITERATURY AAS, G., RIEDMILLER, A., 1994. Kapesní atlas - Stromy. Slovart s r. o., Praha. 156 s. ÅGREN, J., ZACKRISSON, O., 1990. Age and size structure of Pinus sylvestris populations on mires in central and northern Sweden. Journal of Ecology 78: 1049–1062. ALEXANDER, K.N.A., 1999. The invertebrates of Britain’s wood pastures. British Wildlife, Vol 11(2): 108-117. ALEXANDER, K.N.A., 1998. The links between forest history and biodiversity: the invertebrate fauna of ancient pasture woodland in the British Isles and its conservation. In: KIRBY. K. AND WATKINS, C., The Ecological History of European Forests. Wallingford: CABI International. St. 73–80. ALEXANDER, K.N.A., GREEN, E.E., KEY, R., 1996. The management of over mature tree populations for nature conservation - the basic guidelines. In: READ, H.J. (Ed.), Pollard and Veteran Tree Management, Part II. Corporation of London, Burnham Beeches, pp. 122–135. ALEXANDER, P., 2009. Průvodce biblí. Překlad Rostislav Matulík, Jan Dus. 2., revidované a rozšířené vyd. Praha: Česká biblická společnost. ISBN 978-80-87287-13-2. 816 s. ALTMAN, N., 2002. Posvátné stromy. Přeložila Novotná J. Praha: Volvox globator, ISBN 807207-410-5, 194 s. AMARO, A., REED, D., TOMÉ, M., THEMIDO, I., 1998. Modelling dominant height growth: eucalyptus plantations in Portugal. For. Sci. 44: 37–46. AMBROS, Z., 1987. Potenciálna produkcia lesných drevín. Lesnický časopis 33 (2), pp. 105– 112. AMERICAN FORESTRY, 2004. National registr of big trees. [online] citováno 12.10.2004, dostupné na http://www. americanforestry.org. ANONYMUS, 1990. Katalog okrasných dřevin a růží. Martin. ANONYMUS, 1998. Comune di fratta polesine norme tecniche di attuazione [online] citováno 11.3.2011, dostupné na http://sit.polesineinnovazione.it/frattapolesine/nta/NTA-PRG.pdf. ANONYMUS, 2008. Návrh péče o významná stanoviště a druhy rostlin a živočichů na území EVL Soutok-Podluží, EVL Niva Dyje a PO Soutok-Tvrdonicko, Odborná sekce AOPK, Praha. ANONYMUS, 2011. Rocky Mountain Tree-Ring Research [online] citováno 10.8.2011, dostupné na http://www.rmtrr.org/oldlist.htm. ARBER, A., 1950. The Natural Philosophy of Plant Form. Cambridge University Press, Cambridge. ARRBOS, 2011. Zajímavosti o stromech. Odborné ošetřování stromů.[online] citováno 10.3.2011, dostupné na http://www.arboss.cz/o-stromech/zajimavosti-o-stromech. BACKMAN, G., 1943. Wachstum und organische Zeit. Bios 15, Leipzig. BAGAR, R. ET KLIMÁNEK, M., 2000. Climatic Conditions in the Floodplain Area of South Moravia. In: KULHAVY, J., HRIB, M., KLIMO, E. (eds.), Management of Floodplain Forests in Souhtern Moravia, Židlochovice, Mendel University of Agriculture and Forestry Brno, p. 263-272. BAILEY, R.L., CLUTTER, J.L., 1974. Base-age invariant polymorphic site curves. For. Sci. 20: pp. 155-159. BAKER, W.L., 1992. Structure, disturbance, and change in the bristlecone pine forests of Colorado, USA. Arctic and Alpine Research 24: pp. 17–26. BALDER, H., 1990. Hundeurin als Schadagens an Bäumen. Das Gartenamt 39: pp. 736-738.

264

LITERATURA

BANKS, J.C., BRACK, C.L., JAMES, R.N., 1999. Modeling changes in dimensions, health status and arboricultural implications for urban trees. Kluwier Urban Ecosystems 3: pp. 35–43. BARTHÉLÉMY, D., CARAGLIO, Y., 2007. Plant architecture: A dynamic, multilevel and comprehensive approach to plant form, structure and ontogeny. Annals of Botany 99: pp. 375–407. BAUDOIN, J. C., SPOELBERCH, DE PH., MEULDER, VAN J., JACOBS, R., 1992. Bomen in Belgie. Dendrologische inventaris 1987-1992. Stichting Spoelberch – artois. 511 pp. BAUER, Z., 1989. Územní systém ekologické stability a zemědělská výroba. Brno. BEGON, M., HARPER, J.L., TOWNSEND, C.R., 1997. Ekologie: jedinci, populace a společenstva. Olomouc, Univerzita Palackého, 1997. 948 s. BELL, A.D., 1991. Plant Form. An illustrated guide to fl owering plant morphology. Oxford University Press, Oxford, 341 pp. BELL, A.D., 1994. A summary of the branching process in plants. In Shape and Form in Plants and Fungi. D.S. INGRAM AND A. HUDSON (eds). Academic Press, London, pp. 120–142. BELL, H.J., DAWSON, A.R., WRIGHT, C.J., 1990. Tree Stability, Proceedings from Research for Practical Arboriculture, Bulletin 97, Ed. HODGE, S. J. Forestry Commission, HMSO. BENETKA, V., DUBSKÝ, M., 1998. Práce na zachování domácího druhu Populus nigra, uskutečněných ve VÚOZ Průhonice. Výzkumný ústav okrasného zahradnictví, Průhonice. BERGMAN, K.O., 2003. Bedömning av Långsiktig Överlevnad för Hotade Arter Knutna till Ekar på Händelö I Norrköpings Kommun. (Assessment of the longterm sustainability of threatened species associated with oaks at Händelö in the district of Norrköping). Natur i Norrköping 3: pp. 03. BERTALANFFY, L.V., 1951. Teoretische Biologie. Zürich, Bd.2. BIGLER, C., BUGMANN, H., 2003. Growth-dependent tree mortality models based on tree rings. Canadian Journal of Forest Research, 33, pp. 210–221. BIGLER, C., GRICAR, J., BUGMANN, H., CUFAR, K. 2004. Growth patterns as indicators of impending tree death in silver fir. Forest Ecology Management, 199, pp. 183–190. BILLING, J., 2004. North Wales Coast and the Isle of Anglesey. The Hidden Places of Wales (3rd ed.). Travel Publishing. ISBN 9781904434078, pp. 45–92. BLÁHA, L., GEBAUER, R., GOTTWALDOVA, P., HOLUBEC, D., HOLUBEC, V., MARTÍNKOVA, M., PROKOP, M., PROKOPOVA, Z., VYMYSLICKÝ, T., ZELENÝ, V., ZEIGLEROVÁ, J., 2008. Ze života stromů. Naklad. Karmášek. ISBN 9788087101018, 5-144, 15-17 s. BÖHM, Č., 1985. Okrasné listnáče našich zahrad. SZN Praha. BOLIBOK, L., BRZEZIECKI, B., 2000. The analyze of selected allometrical relationships of main tree species in Bialowieza National Park. Sylwan Year CXLIV 6: pp. 73–81. BONKOUNGOU, G.J.E., RAYNAL, D.J., GEIS, J.W., 1983. Tree population dynamics in relation to climate and forest history in the Oswegatchie Plains, northern New York. Vegetatio, 54: pp. 37–59. BORDERS, B.E., BAILEY, R.L., WARE, K.D., 1984. Slash pine site index from polymorphic model by joining (splining) nonpolynomial segments with an algebraic difference method. For. Sci. 30: pp. 411-423. BORNETTE, G., AMOROS, C., 1996. Disturbance regimes and vegetation dynamics: role of floods in riverine wetlands. Journal of Vegetation Science 7: pp. 615-622. BRANG, P. ET. AL., 1998. Sanasilva-Bericht 1997. Gesundheit und Gefährdung des Schweizer Waldes - eine Zwischenbilanz nach 15 Jahren Waldschadenforschung. Berichte der Eidg. Forschungsanstalt für Wald, Schnee und Landschaft, Birmensdorf.

265

LITERATURA

BRIFFA, K.R., OSBORN, T.J., SCHWEINGRUBER, F.H., 1990. Large-scale temperature inferences from tree rings: a review. Global and Planetary Change. 40/2004. s. 11-26–94. BROADMEADOW, M.S.J., JACKSON, S.B., 2000. Growth responses of Quercus petraea, Fraxinus excelsior and Pinus sylvestris to elevated carbon dioxide, ozone and water supply. New Phytologist 146: pp. 437–451. BROWN, P., WU, R., 2005. Climate and disturbance forcing of episodic tree recruitment in a southwestern ponderosa pine landscape. Ecology, 86: 3030–3038 s. BRZOBOHATÝ, J., 2000. Ekologicky významné segmenty krajiny pobřežní zóny nivy Dyje v oblasti Soutok. Diplomová práce. MZLU v Brně, Brno. BTHÉLÉMY, D., CARAGLIO, Y., COSTES, E., 1997. Architecture, gradients morphogénétiques et âge physiologique chez les végétaux. In J. BOUCHON, P. DE REFFYE, AND D. BARTHÉLÉMY (eds.), Modélisation et simulation de l ’architecture des végétaux, Institut National de la Recherche Agronomique, Science Update, Paris, France, 11–87 pp. BUČEK, A., LACINA, J., 1988. Registr Biogeografie v integrovaném informačním systému o území a jeho využití při geografické diferenciaci stav životního prostředí. In UNGERMAN J. (ed): Geografie teorie a praxe, svazek 10, Vybrané aspekty geografického hodnocení stavu a vývoje životního prostředí v ČSR, Akademie věd ČR, Brno 1988, 30-48 s. BUČEK, A., LACINA, J., 2002. Geobiocenologie II. Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Brno. BUČEK, A., LACINA, J., LACINOVÁ, Y., 1992. Návrh jednotné soustavy biogeografických jednotek vymezení v rámci ČSFR provincií, podprovincií a definování regiónů. Obnova ekologické stability krajiny. Projekt ze Státního fondu životního prostředí. Ústav pro životní prostředí Brno. BUDAY, T., 1989. Geologická mapa ČR. Měřítko 1 : 200 000, Ústřední ústav geologie, Brno. BUDÍK, O., 2000. Zdravotní stav dřevin v PR Litovelské luhy, CHKO Litovelské Pomoraví. Diplomová práce. Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Brno. BUTIN, H., 1989. Krankheiten der Wald-und Parkbäume.2. Auflage. G. Thieme Verlag, Stuttgart. BUTLER, J., 2007. Historické stromy ve spojeném království. Strom pro život - život pro strom. Věk stromů. Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu. ISBN 978-80-86950-02-0. s 33-35. BUTLER, J., ROSE, F., GREEN, T., 2001. Ancient trees, icons of our most important wooded landscapes in Europe, Europe’s woodland heritage, Tools for preserving woodland biodiversity, Naconex. BUTTLER, J., ALEXANDER, K., GREEN, T. 2002. Decaying Wood: An Overview of Its Status and Ecology in the United Kingdom and Continental Europe, USDA Forest Service Gen. Tech. Rep. PSW-GTR-181. BUTTLER, J.E., ROSE, F., GREEN, T.E., 2001. Ancient trees, icons of our most important wooded Iandscapes in Europe, Tools for preserving woodland biodiversity, Maconex. CAGNONI, C., 2005. Grandi alberi d'italia, Alla scoperta dei monumenti naturali del nostro paese, De Agostini Novara, Corpo Forestale dello Stato, ISBN 8841826967, p. 192. CAPRA, F., 1996. The Web of Life. Anchor Books, Doubleday New York. CAUSTON, D.R., VENUS, J.C., 1981. The biometry of plant growth. Edward Arnold Ltd., London.

266

LITERATURA

CIESZEWSKI, C.J., BAILEY, R.L., 2000. Generalized algebraic difference approach: theory based derivation of dynamic equations with polymorphism and variable asymptotes. For. Sci. 46: pp. 116-126. CIRCULAIRE MINISTÉRIELLE, 2008. Circulaire ministérielle du 14/11/2008 [online] citováno 4.3.2011 dostupné na http://environnement.wallonie.be/dnf/arbres_remarquables/Circulaire_ 14112008.pdf. CLARK, S. L., HALLGREN, W., 2004. Age estimation of Quercus marilandica and Quercus stellata: Applications for interpreting stand dynamics. Canadian Journal of Forest Research, 34: pp. 1353–1358. CLAßEN-BOCKHOFF, R., 2000. Inflorescences in Bruniaceae. With general comments on inflorescences in woody plants. Opera Botanica Belgica 12: pp. 5–310 CLAßEN-BOCKHOFF, R., 2001. Plant morphology: the historic concepts of Wilhelm Troll, Walter Zimmermann and Agnes Arber. Annals of Botany 88: pp. 1153–1172. CLAßEN-BOCKHOFF, R., 2005. Aspekte, Typifikationsverfahren und Asussagen der Pflanzenmorphologie. In: HARLAN, V., eds. Wert und Grenzen des Typus in der Botanischen Morphologie. Galunder: Nümbrecht, pp. 31–52. COOK, E.R., KAIRIUKSTIS, L.A., 1990. Methods of Dendrochronology Applications in the Environmental Sciences. Kluwer Academic Publisher and International Institute for Applied Systems Analysis, Dordrecht, Boston, London, 394 s. CORBETT, K., 2010. The Mount Read Huon Pine.[online] citováno 20.6.2010, dostupné na www.apstas.com/Mt__Read_Huon_pine.html. COTTRELL, J.E., MUNRO, R.C., TABBENER, H.E., GILLIES, A.C.M., FORREST, G.I., DEANS, J.D., LOWE, A.J., 2002. Distribution of chloroplast DNA variation in British oaks (Q. robur and Q. petraea): the influence of postglacial colonisation and human management. For. Ecol. Manage. 156, pp. 181–195. COUSSERAN, F., FETERMAN, G., 2009. Guide des arbres remarquables de France, Associons Arbes, ISBN 2744908215, str. 239. CUDLÍN, P., NOVOTNÝ R., MORAVE, I., CHMELÍKOVÁ E., 2001. Retrospective evaluation of the response of montane forest ecosystems to multiple stress, Ecológia 20, str. 108-124. CULEK, M., 1989. Biogeografická regionalizace Jihomoravského kraje pro účely navrhování územních systémů ekologické stability krajiny. In: Biogeografie a jají aplikace. Sborník prací Geogr. Úst. ČSAV 24: pp. 83–103. CZUDEK, T. et. al., 1976. Regionální členění reliéfu ČSR. - Geografický ústav ČSAV. Brno. ČABART, J., 1988. Krajinná ekologie. Používání dřevin v enviromentální praxi. Vysokoškol. Skripta. Přírodovědecké fakulty KU. Praha. ČERMAK, J., HRUŠKA, J., MARTÍNKOVA, M., PRAX, A., 2000. Urban tree root systems and their survival near houses analyzed Rusing ground penetrating radar and sap flow techniques. Plant and Soil 219: pp. 103–116. ČERMÁK, J., KUČERA, J., NADEZHDINA, N., 2004. Sap flow measurement with two thermodynamic methods, flow integrations within trees and scaling up from sample trees to entire forest stand. Trees, Structure and Fuction 18: pp. 529-546. ČERMÁK, J., NADEZHDINA N., 1998. Sapwood as the scaling parameter - defining according to xylem water content or radial pattern of sap flow? Ann.Sci.For. 55: 509-521 ČERMÁK, P., 2007. Defoliace a radiální růst ukazatelé vitality smrku ztepilého, Lesnická práce, sv. 86, č. 11, ISSN 0322-9254, s. 14-15.

267

LITERATURA

ČERVENKA, M., CIGÁNOVA, K., 1989. Klíč k určování dřevin podle pupenů a větviček. SZN Praha. ČÍŽEK, L., HAUCK, D., 2008. Extinkční dluh v našich lesích - Fauna starých stromů na Břeclavsku, Lesnická práce, ročník 87/6, str. 19-21. ČÍŽEK, L., ZÁBRANSKÝ, P., 2009. Nejohroženější obyvatelé jihomoravského luhu, Lesnická práce, 12/2009, str. 786–787. ČÍŽKOVÁ, L., 2007. Možnosti ochrany genových zdrojů domácích druhů topolů. In: DRESLEROVÁ, J., PACKOVÁ, P. (eds.): Ohrožené dřeviny ČR. Geobiocenologické spisy, sv.č. 12, Sborník příspěvků z konference, Brno 8.-9.2. 2007. ISBN 978-87154-02-1. s. 57-60. DAGLEY, J., WARNOCK, B., AND READ, H. 2001. Managing veteran trees in historic open places. The Corporation of London’s perspective. Tools for preserving woodland biodiversity. Naconex textbook 2. Edited by H. Read, A.S. Forfang, R. Marciau, H. Paltto, L. Andersson, and B. Tardy. Töreboda Tryckeri AB, Töreboda. pp. 28–31. DANIHELKA, J., 2000. Ochrana přírody. In:SICHERKA, J. ET AL. Flora a vegetace na soutoku Moravy a Dyje, Brno, Masarykova Univerzita, Brno, p. 291–296. DAUDET, F. A. ET. AL., 2005. Experimantal analysis of the role of water and corbon in treee sterm diameter variations. Jurnal of Experimantal Botany 56: pp 135-144. DAVIES, C., FAY, N., MYNORS, C., 2000. Veteran Trees, A guide to risk and responsibility, English Natur, ISBN 185716 508. DE KROON, H., HUBER, H., STUEFER, J.F., VAN GROENENDAEL, J.M., 2005. A modular concept of phenotypic plasticity in plants. New Phytologist 166: 73–82. DE VRIES, W., KLAP, J.M., ERISMAN, J.W., 2000. Effects of environmental stress on forest crown condition in Europe. Part I: Hypotheses and approach to the study. Water Air Soil Poll 119: pp. 317–333. DEJČMAR, V., 1969. Posouzení zdravotního stavu památných stromů na území LZ Břeclav a návrh opatření na jejich ochranu. Diplomová práce. Fakulta lesnická, Vysoká škola zemědělská v Brně. DEL TREDICI, P., 2000. Ageing and Rejuvenation in Trees Arnoldia 1999-2000, Winter. DEMEK, J., 1987. Zeměpisný lexikon ČSSR – Hory a nížiny. Academia Praha, Praha. pp. 584. DENG, X.R., FENG, Z.K., MA, Q. Y., YAO, S., LUO, X., 2007. Application of 3D laser scanning system in mensurating standing volume (2007) Beijing Linye Daxue Xuebao/Journal of Beijing Forestry University, Volume 29, Issue SUPPL. 2, August 2007, ISSN: 10001522, p. 74-77. DENGLER, R., 1988. Baumpflege - quo vadis? Garten-Landschaft 98 (7): pp. 44-48. DESLAURIERS, A. ET AL., 2003. Daily sterm growth patterns in irrigated Euculaptus globulus and Euculaptus nitens in relation to climate. Trees 14: pp 102-111. DIJESIEFKEN, D., LIESE, W., 1991. Sanierungszeit und Kronenchnitt - Stand der Kenntnis. Das Gartenamt 40: pp. 455-459. DOBBERTIN, M., HILKER, N., REBETEZ, M., WOHLGEMUTH, T., ZIMMERMANN, N.E., RIGLING, A., 2005. The upward shift in altitude of pine mistletoe (Viscum album ssp. austriacum) in Switzerland – a result of climate warming? Int. J. Biometeorol 50: pp. 40–47. DOLANSKÝ, T., 2005. Zjišťování vlastností stromů z dat laserového skenování. In: Workshop fotogrammetrie, DPZ a laserového skenování. Telč, 2007. ISBN 978-80-01-03969-4. DOLNÍ MORAVA, 2009. Obecná charakteristika BR Dolní Moravy.[online] citováno 7.9.2010, dostupné na http://www.dolnimorava.org.

268

LITERATURA

DOMÍNGUEZ, S. ET. AL., 2010. Sanidad Vegetal en Árboles Singulares, en Gigantes y ancianos de los bosques españoles, M. de Medio Ambiente, Rural y Marino, (80-95), España CL, 197 pg. DONEEOVÁ, H., JANOČKO, J., 2003. Památné stromy v okrese Jeseník. Město Jeseník. Trifox. DRÁPELA, K., 2001. Regresní modely růstu lesních porostů. Závěrečná práce licenčního studia, Statistické zpracování dat při kontrole jakosti. Univerzita Pardubice. DRAPELA, K., 2003. Vícerozměrná analýza rozptylu (Manova) - její příklady a využití. In HELÁN, V. (ed.): Zajiětění kvality analytických výsledků. Český Těšín, p. 97-108. DRESLEROVÁ, J., 2005. Krajinně-ekologické hodnocení významných dřevin v západní části CHKO Poodří a jejich management. Diplomová práce. MZLU v Brně, Brno. DRESLEROVÁ, J., 2008. Zhodnocení současného stavu a návrh péče o mohutné dřeviny vybrané části BR Dolní Morava (Pohansko, Lánské louky). Závěrečná zpráva výzkumného projektu. Brno. DRESLEROVÁ, J., MADĚRA, P., 2006. Mohutné dřeviny. In.: BUČEK, A. (ed.): Výsledky VZ, dílčí úkol Metodika hodnocení stavu a ekologické stability lesních ekosystémů v krajině. DROBYSHEV, I., LINDERSON, H., SONESSON, K., 2007. Relationship Between Crown Condition and Tree Diameter Growth in Southern Swedish Oaks, Environ Monit Assess (2007) 128: pp. 61–73. DRZEWA POMNIKOWE, 1962-1999. Drzewa pomnikowe Rzeczpospolita Polska [online] citováno 11.11.2010, dostupné na http://www.kp.org.pl/pdf/poradniki/drzewa_pomnikowe .htm. DU, S., YAMAMOTO, F., 2007. An Overview of the Biology of Reaction Wood Formation. Journal of Integrative Plant. Biology 49:2, pp. 131-143. DUNCAN, R., 1989. An evaluation of errors in tree age estimates based on increment cores in kahikatea (Dacrycarpus dacrydioides). New Zealand Natural Sciences 16: pp. 31–37. DUNDYCHOVÁ, I., 1996. Památné stromy okresů Havlíčkův Brod, Pelhřimov a Jihlava. Český svaz ochránců přírody Havlíčkův Brod. Tiskárna Ledeč nad Sázavou. DYER, M.E., BURKHART, H.E., 1987. Compatible crown ratio and crown height models. Can. J. For. Res. 17, 572–574. DYKYJOVÁ, D. ET. AL., 1989. Metody studia ekosystémů, Academia praha, 5-690, p. 304. ECKMULLNER, O., HALBWACHS, G., SCHON, B., STERBA, H., 1988. Vergleich von verschiedenen objektiv bestimmten Benadelungsmerkmalen und Schadklassenansprache bei Fichte.In:FUHRER, E.,NEUHUBER, F., (eds) Waldsterben in Osterreich: Theorien, Tendenzen, Therapien. FIW-Symposium, Wien, pp 259–260. ECKMULLNER, O., STERBA, H., 2000. Crown condition, needle mass, and sapwood area relationships of Norway spruce (Picea abies). Can J For Res 30: pp. 1646–1656. EDELIN, C., 1977. Images de l’architecture des Conifères. PhD Dissertation, Académie de Montpellier, Université des Sciences et Techniques du Languedoc, 225pp.In Models of crown architecture in Quercus petraea and Q. robur: shoot lengths and bud numbers Forestry, Vol. 73, No. 1, 2000 ELLENBERG, H., 1988. Vegetation Ecology of Central Europe, Cambridge University Press, Cambridge. EMLER, J., 1914. Příspěvky odborníků na ochranu přírody byly otištěny v X. ročníku věstníku „Krása našeho domova“. 1914, s. 119–131. EVANS, G.C., 1972. The Quantitative Analysis of Plant Growth. Studies of Ekology. Vol 1. Blackwell Sien. Pub. Oxford-London-Edinburg-Melbourne, pp. 1-734.

269

LITERATURA

EVERT, R. F., 1963. The kambium and seasonal development of the phloem in Pyrus malus. Am. J.Bot. 50, pp. 149-159. FAY, N., 2001. Survey Methods, Development of Innovative Arboricultural Techniques, Key UK Veteran Tree Sites [online] citováno 3.5.2006, dostupné na http://www.treeworks.co.uk /downloads/.pdf. FAY, N., 2002. Environmental Arboriculture, Tree ecology and Veteran Tree, Management: Interpreting Tree Form and Understading Ageing. In Ancient Tree, Forum. 1. Bristol : UK,. s. 3-5. FAY, N., 2007. Defining and surveying veteran and ancient trees, [online] citováno 28.5.2008, dostupné na http://www.treeworks.co.uk/downloads/publications/defining_age_ and_surveying_veteran_and_ancient%20treesa.pdf. FAY, N., DE BERKER, N., 1997. Specialist Survey Method (SSM), English Nature, London, [online] citováno 28.2.2005, dostupné na http://www.treeworks.co.uk/veteran_tree_surveys_ management.php. FAY, N., DE BERKER, N., 2003. Evaluation of the Specialist Survey Method for Veteran Tree Recording. English Nature Research Report No 529, English Nature, [online] citováno 21.5.2005, dostupné na http://www.google.com/url?sa=t&rct=j&q=&esrc=s&source=web &cd=6&ved=0CFYQFjAF&url=http%3A%2F%2Fnepubprod.appspot.com. FAY,N., ROBINSON, T., 2002 .Veteran trees and their conservation in the Bristol region and Beyond. [online] citováno 3.12.2007, dostupné nahttp://www.treeworks.co.uk/downloads.pdf. FAY, N., ROSE, B., 2003. The importance of surveying veteran1 trees, an emerging crisis in old tree populations, Treework Environmental Practice, [online] citováno 20.2.2005, dostupné na http://www.treeworks.co.uk/downloads.pdf. FAY., N., 2002. Notes on arboricultural techniques for veteran trees, [online] citováno 20.2.2005, dostupné na http://www.treeworks.co.uk/downloads/Notes_on_Arboricultural_ Techniques_for_VT_management.pdf. FEKEDULEGN, D., SIURTAIN, M., COLBERT J., 1999. Parameter Estimation of Nonlinear Growth Models in Forestry. Silva Fennica 33(4), s. 327-335. FENG, Z.-K., LUO, X., MA, Q.Y., HAO, X.Y., CHEN, X.X., ZHAO, L.G., 2007. Estimation of tree canopy biomass based on 3D laser scanning imaging systém. Beijing Linye Daxue Xuebao/Journal of Beijing Forestry University, Volume 29, Issue SUPPL. 2, August 2007, ISSN: 10001522. pp. 52-56. FÉR, F., POKORNÝ, J., 1964. Listnáče lesů a parků. SZN Praha. FORTANIER, E.J., JONKERS, H., 1976. Juvenility and Maturity of Plants as Influenced by their Ontogenetical and Physiological Ageing. Acta Horticulturae 56. FRELICH, L.E., GRAUMLICH, L.J., 1994. Age-class distribution and spatial patterns in an oldgrowth hemlock-hardwood forest. Canadian Journal of Forest Research 24: 1939–1947. FRITTS, H. C., 1976. Tree rings and climate. London: Academic Press. FRITTS, H.C. ET AT., 1991. Climatic variation and tree-ring structure in conifers:epirical and mechanistic models of tree-rings width, number of cells, cell size, cell-wall thickeness and wood density. Climate Research 1, pp. 97-116. FRITTS, H.C., 1990. Modeling tree – ring and environmental relationships for dendrochronological analysis. In: DIXON R.K., MELDAHL R.S., RUARK G.A., WARREN W.G. (eds.), Process Modeling of Forest Growth Responses to Environmental Stress. Portland, Oregon, Timber Press: pp. 368–382. FRITTS, H.C., SWETNAM, T.W., 1989. Dendroecology: a tool for evaluating variations in past and present forest environments, Adv. Ecol. Res. 19 (1989), pp. 111–188. 270

LITERATURA

GARNER, A., 1923 in Procházka, 2003, Fyziologie rostlin. Akademie věd ČR, Praha, 485 str. GERGEL, J., ŠÁMAL, V., ALBRECHT, J., NĚMCOVÁ, Z., 2004. Památné stromy na Českobudějovicku. Vydal odbor ochrany životního prostředí Magistrátu města Č. Budějovice. Protisk. ISBN 80-239-3389-2. GRAAF, D. G., MOENS, F., MAES, B., TEN, C., VAN ELSLAND, M., 1991. Monumentale bomen in Nederland. Hardcover. Catalogus: Botanie / Botany. Boom - Bomenstichting, Meppel, 237 s. GRABOSKY, J., GILMAN, E., 2004. Measurement and prediction of tree grow the reduction from tree planting space inestablished parking lots. Journal of Arboriculture 30: pp. 154–165. GRAUMLICH, L.J., 1991. Subalpine tree growth, climate and increasing CO2: an assessment of recent growth trends. Ekology 72, pp. 1-11. GREEN, E. E., 1996. Pollarding—origins and some practical hints. British Wildlife 8(2). Green, T., 2001. Should ancient trees be designated as Sites of Special Scientific Interest? British Wildlife. 12 (3), pp. 164-166. GREENWOOD, M.S., HOOPER,C.A, HUTCHISON, K.W., 1989. Maturation in larch. I. Effect of age on shoot growth, foliar characteristics, and DNA methylation. Plant Physiol. 90: pp. 406– 412. GREGOROVÁ, B., 1984. Technologie konzervačního ošetření stromů. Metodická příručka ÚV ČSOP Praha. GUTSELL, S.L., JOHNSON, E.A., 2002. Accurately ageing trees and examining their heightgrowthrates:Implications for interpreting forest dynamics. British Ecological Society. Journal of Ecology 90: pp. 153–166. HABRMANN,P. M., 1990. Beziehungen zwischen Standortsituation, Stressbelastung und Wirksamkeit von Düngungsmassnahmen im innerständtischen Strassenrandbereich. Das Gartenamt 39: pp. 575-580. HAGENEDER, F., 2003. Velká kniha stromů, Duch stromů. Olomouc: Fontána, 2003. 429 s. ISBN 80-7336-083-7. HALLÉ, F., OLDEMAN, R.A.A., TOMLINSON, P.B., 1978. Tropical Trees and Forests: an Architectural Analysis. Springer, Berlin, 441 pp. HARDING, P. T., ALEXANDER, K. N. A., 1994. The use of saproxylic invertebrates in the selection and evaluation of areas of relic forest in pasture-woodlands. British Journal of Entomology and Natural History 7(Suppl. 1): pp. 21-26. HARDING, P.T., WALL, T. EDS., 2000. Moccas: an English deer park, Centre for Ecology and Hydrology, English Nature, Peterborough. HARMER, R., 1992. Relationship between shoot length, bud number and branch production in Quercus petraea (Matt.). Liebl. For. 65, pp. 61–72. HARTESVELDT, R. J., HARVEY, H. T., SHELLHAMMER, S. H., STECKER, R. E., 1975. The giant sequoia of the Sierra Nevada. U.S. Department of the Interior, National Park Service, Washington D.C., Washington, National Park Service. HARTMAN, F.K., 1972. Ergebnisse klimatisch–ökologischer Untersuchungen an Waldgesellschaften. All. Forst. Jagdztg. 143, s. 21–35. HAVEL, L., DURZAN D.J., 1996. Int. J. Plant. Sci. 157: p. 8. HEID, O.M., 1985. Physiological aspects of climatic adaptation in plants with spetial reference to high-latitude environments. In: KAURIN A. ET ALL (eds): Plant production in the North Precceeding „Plant Adaptation Workshop“, Norway, pp. 1–22.

271

LITERATURA

HEIKE, K., 1985. Moravské zámecké parky a jejich dřeviny, 1 vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství. 450 s. HEIKE,K., 1984. České zámecké parky a jejich dřeviny. 1vydání. Praha: Státní zemědělské nakladatelství, 1984. 464 s. HEJNÝ, S., SLAVÍK, B., 2003. Květena ČR – 2. díl, Academia, Praha, ISBN 80-200-1089-0, 15-540, s. 22-24. HENDRYCH, R., 1984. Fytogeografie. Statní pedagogické nakladatelství. Praha. s. 220. HESSL, A. E., GRAUMLICH, L. J., 2002. Interactive effects of human activities, herbivory and fire on quaking aspen (Populus tremuloides) age structures in western Wyoming. Journal of Biogeography, 29: pp. 889–902. HICKLEY, T.M., BRUCKERHOFF, D. N., 1975. The effect of drought on water relations and stem shrinkage of Quercus alba, Canadian Jurnal of Botany 53: pp 62-72. HOECKER, T., WALTER H., 1963. Three southerly low-level jet systems delineated by the weather bureau special pibal network of 1961. Mon. Wea. Rev., 91, pp. 573–582. HOLDHEIDE, W., 1951. Anatomie mitteleuropäischer Gehölzrinden (mit mikrophotographischem Atlas). In: Handbuch der Mikroskopie in der Technik, vol 5, part 1. Umschau, Frankfurt, pp 193–314. HOLOBRÁDEK, P., 1952. Mamutí stromy při ústí Dyje. – Lidé a země, Praha, 1: pp. 202–203. HOLOBRÁDEK, P., 1958. Mamutí stromy v revíru Pohansko na jižní Moravě. – Zpr. Mus. a Vlastiv. Kroužku při Domu Osv. Břeclav 1958/(3): pp. 10–11. HOLOMČIK, M., 2006. [online] citováno 2.1.2009, dostupné na http://www.coleoptera.ic.cz/ aktuality_aegosoma.htm. HORÁČEK, P., 1994. Dynamika radiálního růstu smrku ztepilého (Picea abies L. /Karst/) v závislosti na ekologických podmínkách. Disertační práce. Brno, MZLU, 1994. 131 s. HORÁČEK, P., 1994a. Metodický příspěvek k analýze radiálního růstu kmene a modelování závislosti růstu na podmínkách prostředí. Lesnictví-Forestry, 40: pp. 392–402. HORÁČEK, P., 1994b. Norway spruce (Picea abies /L./ Karst.) cambial activity according to ecological conditions. In: SPIECKER, H., KAHLE, P., (eds.), Modelling of Tree-Ring Development, Cell Structure and Environment. Proc. of the Workshop, Freiburg, September 5–9. 1994. Institut für Waldwachstum, Universität Freiburg: pp. 39–49. HORÁČEK, P., 2001. Fyzikální a mechanické vlastnosti dřeva I. 1. vydání dotisk. Brno:MZLU, 2001. ISBN 80-7157-347-7. 128 s. HORÁČEK, P., ŠLEZINGEROVÁ, J., GANDELOVÁ, L., 1999. Effects of environment on the xylogenesis of Norway spruce (Picea abies /L./ Karst.). In: WIMMER R., VETTER R.E. (eds.), Tree Ring Analysis: Biological, Methodological, and Environmental Aspects. Cambridge, CABI International, University Press: pp. 33–53. HORÁČEK, P., ŠLEZINGEROVÁ, J., GANDELOVÁ, L., 2003. Analysis of cambial activity and formation of wood in Quercus robur L. under conditions of a floodplain forest. Journal of Forest science, 49, 2003 (9): pp. 412–418. HORÁK, J., 1969. Rezervace lužního lesa na soutoku Moravy a Dyje. – Ochr. Přír., Praha, suppl. Ochr. Průzk. ad 24/4: pp. 15–17. HORÁK, J., 1992. Vývoj geobiocenóz lužních lesů v době poledové a vliv hospodářské činnosti na lužní lesy. In: ANONYMUS, Projekt trvalé udržitelného vývoje Dolní Pomoraví. Brno, Ústav životního prostředí. HORAL, D., RIEDL, V., 2009. Výstavky v lužních lesích jižní Moravy. Péče o přírodu a krajinu. 2009/3. 13-14 s.

272

LITERATURA

HÖSTER, H. R., 1988. Ökologische Aspekte der Dorfentwicklung. Semminarberichte der Lauenburgischen Akademie für Wissenschaft und Kultur (Mölln), Heft 2: pp. 42-49. HÖSTER, H. R., 1991. Vitalität bei Bäumen. Beurteilung von Verfahren aus baumökologischer Sicht. Deutscher Gartenbau 45: pp. 1018-1019. HÖSTER, H. R., 1999. Baumpflege und Baumschutz. Stuttgart: Ulmer Verlag. 1999. 200 s. HRUBÁ, D., VALENTOVÁ, E., 2005. Památné stromy Prostějovska. Příroda Olomouckého kraje HRUŠKOVÁ, M., 2008. Za památnými stromy Vysočiny. Nakladatelství MH, Beroun, ISBN 978-8086720-41-8. HRUŠKOVA, M., LUDVÍK, B., 2006. Paměť stromů. 1. vyd. Praha, Mladá fronta, 2006. 260 s. HRUŠKOVÁ, M., LUDVÍK, B., TUREK, J., 2003. Stromy se na nás dívají. Fraus, Plzeň. HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J., 1986. O památných stromech, Státní pedagogické nakladatelství Praha, ISBN 14-548-86, s. 192 HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J., 1995. O památných stromech, Silva Regina, Praha, ISBN 80902033-0-2. HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J., 1999. Stromy pamatují. Praha, s. 42. HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J., 2001. Památné stromy II. – vydáno vlastním nákladem, Praha. HRUŠKOVÁ, M., TUREK, J., 2005. Kult stromů v zemích Koruny české, Abonent ND, Praha, ISBN 80-7258-211-9, s. 160. Hughes, M.K., Kelly, P.M., Pilcher, J.R., LaMarche, V.C. etd., 1982. Climate from Tree Rings. Cambridge University Press, Cambridge. HURYCH, V., 1996. Okrasné dřeviny pro zahrady a parky. Květ-nakladatelství ČZS Plzeň CHADT, J.E., 1913. Staré a památné stromy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Vlastním nákladem, Písek. CHERUBINI, ,P., PIUSSI, P., SCHWEINGRUBER, F.H., 1996. Spatiotemporal growth dynamics and disturbances in a subalpine spruce forest in the Alps: a dendroecological reconstruction, Can. J. For. Res. 26 (1996) pp. 991–1001. ISIK, F., LI, B., 2003. Rapid assessment of wood density of live trees using the Resistograph for selection in tree improvement programs. Can. J. For. Res. 33: pp. 2426–2435. JAHN, H., 1990. Pilze an Bäumen.2.Auflage. Patzer Verlag, Berlin. JAKOBY, G. C. ET AL., 1988. Irregular recurrance of large earthquakes along the San Andrea Fault: Evidence from trees. Science 241: pp. 196–199. JANČAŘÍK, V., 1993. Onemocnění a odumírání lesních dřevin s tracheomykózními příznaky. Živa 41, (2): 54-57 s. JANČAŘÍK, V., 1995. Tracheomykózní onemocnění lesních dřevin - realita a hrozba. Sborník referátů z odborného semináře Aktuální problémy ochrany dřevin, MŽP ČR, MZe ČR, PFUK, LF ČZU, ČIŽP OI České Budějovice, Jč. Věd. tech. spol., České Budějovice, Prachatice, s. 517. JOHANSSON, P., RYDIN, H., THOR, G., 2007. Tree age relationships with epiphytic lichen diversity and lichen life-history traits on ash in southern Sweden. Ecoscience 14: pp. 81-91. JONCKHEERE, I. ET AL., 2004. Review of methods for in situ leaf area index determination Part I. Theories, sensors and hemispherical photography. Agricultural and Forest Meteorology, 121(1-2), pp. 19-35. JONES, C.S., 2001. The functional correlates of heteroblastic variation in leaves: changes in form and ecophysiology with whole plant ontogeny. Boletin de la Sociedad Argentina de Botanica 36: pp. 171–184.

273

LITERATURA

JOURDAN, C., REY, H., 1997a. Architecture and development of the oil-palm (Elaeis guineensis Jacq.) root system. Plant and Soil 189: pp. 33–48. JOURDAN, C., REY, H., 1997b. Modelling and simulation of the architecture and development of the oil-palm (Elaeis guineensis Jacq.) root system. I. The model. Plant and Soil 190: pp. 217–233. JURA, S., 2001. Určování stáří stromů, Silva bohemica 1/2001, str. 19-20. KALA, F., 2007. Stromy okresu Blansko. Městská knihovna Blansko. Tisk Vladislav Pokorný, Blansko, 102 s. KALLIO, P., 1984. The essence of biology in the North. Nordia 18 (2), pp. 53-65 Káňa, K., 1994. Povodňování Soutoku. – Lesn. Pr., Praha, 73/3: pp. 80–81. KAPLAN, D.R., 2001. The science of plant morphology: definition, history and role in modern biology. American Journal of Botany 88: pp. 1711–1741. KAPLAN, D.R., HAGEMANN, W., 1991. The relationship of cell and organism in vascular plants. BioScience, 41, pp. 693–703. KAVKA, B., 1969. Zhodnocení hlavních druhů listnáčů z hlediska jejich využití v zahradní a krajinářské architektuře, Výzkumný ústav okrasného zahradnictví, Průhonice. KAVKA, B., 1974. Zhodnocení hlavních druhů křovin z hlediska jejich využití v zahradní a krajinářské tvorbě. Acta Průhoniciana. KAVKA, B., 1995. Sadovnická dendrologie 1. Lisnaté stromy. Brno. Acta Pruhonice. KENDER, J., 2005. Památné stromy chráněné státem In: KENDER (ed.), Návraty ke stromům, vodě a zemi aneb Deset let péče o krajinu domova. VÚKOZ Průhonice. ISBN 80-85116-41-3. KLETEČKA, Z., 2008. Sukcese xylofágního hmyzu na dubech (Quercus spp.) na Třeboňsku. In. HORÁK, J. (ed.): Brouci vázaní na dřevo, Pardubický kraj, Česká lesnická společnost, Pardubice, s. 26–33. KOBLÍŽEK, J., 2000. Jehličnaté a listnaté dřeviny našich zahrad a parků. Tišnov. Sursum. ISBN 80-7323-117-4. KOLAŘÍK, J. ET. AL., 2005. Péče o dřeviny rostoucí mimo les lI. ČSOP Vlašim, Praha. KOLAŘÍK, J., 1994. Strom ve mětě II. List Brno a ČSOP Valašské Mezeříčí. KOLAŘÍK, J., ET. AL., 2003. Péče o dřeviny rostoucí mimo les I. ČSOP Vlašim, Praha. KOLAŘÍK, J., FRIČ, J., 1998. Ošetření starých stromů. - doplněno, [online] citováno 10.3.20010, dostupné na <arboristika.cz>. KOLLÁR, D., ONDREJKA, K., 2008. Stromy. Prirodné krásy Slovenska. Dahama . ISBN 97880-89226-62-7, 128 p. KÖNIG, J., 2007. Porovnání vlastností vybraných růstových funkcí. Diplomová práce. LDF Mendelu v Brně. KONVIČKA, M., BENEŠ, J., ČÍŽEK, L. 2005. Ohrožený hmyz nelesních stanovišť - ochrana a management. Sagittaria, Olomouc, ISBN 80-239-6590-5, 127 s. KORF, V., 1939. Príspevek k matematické definici vzrustového zákona hmot lesních porostu. Lesnicka Prace, 18: pp. 339–379. KORF, V., 1963. Základní teoretické problémy hospodářské úpravy lesů v podrostním hospodářství. Lesnický časopis, s. 313–328. KOUTNÍK, J., 1997. Památné stromy na Pelhřimovsku. Nová tiskárna Pelhřimov. KOVAŘÍK, V., PEŠOUT, P., ZELENÝ, V., 1996. Zámecké parky a památné stromy Podblanicka. Český svaz ochránců přírody. Vlaším. ISBN 80-902178-4-2.

274

LITERATURA

KOZLOV, M.V., NIEMELA, P., 1999. Difference in needle length - A new and objective indicator of pollution impact on Scots pine (Pinus sylvestris). Water Air Soil Pollut 116:pp. 365–370. KOZLOWSKI, T.T., 1976. Shrinking and swelling of plants tissue. In Academi Press, New York, USA, pp 1-64. KOZLOWSKI, T.T., PALLARDY, S.G., 1996. Physiology of woody plants. 2nd edn. Academic Press, San Diego. KRAMER, H., DONG, P.H., 1985. Kronenanalyse fur Zuwachsuntersuchungen in immissionsgeschadigten Nadelholzbestanden. Forst- Holzwirt 40: pp. 115–118. KREMER, B.P., 1995. Stromy. Ikar Praha. ISBN 8085830922. 288 p. KŘÍSTEK, J., URBAN, J., 2004. Lesnická entomologie, Academie, Praha, 446 s. KUBA, R., 1928. Spor Lanžhotčanů o stará práva s knížetem Janem z Lichtensteinů. In: ANONYMUS, Vlastivědný sborník Břeclavska, roč. 1., Břeclav. KUBAČKA, M., KUBÁČKOVÁ, M., 2005. Památné stromy Opavska. Průvodce po významných a památných stromech Opavska. KUČERA, J., 1986. Kernspintomographie und elektrische Widerstandsmessung als Diagnosemethode der Vitalitat erkrankter Baume. Schweiz Z Forstwes 137: pp. 673–690. KÜHN, S., KÜHN, U., ULLRICH, B., 2007. Deutschlands alte Bäume, BLV Verlag München Wien Zürich 2007, ISBN 978-3-8354-0183-9. KÜHN, U., KÜHN, S., ULLRICH, B., 2005. Bäume die Geschichten erzählen. BLV Buchverlag GmbH & Co. KG, München 2005, ISBN 3-405-16767-1. KULHAVÝ, J., BEDNÁŘOVÁ, E., ČERMÁK, J., HADAŠ, P., KAMLEROVÁ, K., KANTOR, P., KLIMO, E., KNOTT, R., KŘÍSTEK, J., KUČERA, J., KULA, E., PALÁT, M., PRAX, A., SUCHOMEL, J., 2003. Ekologie lesa. CD disk. Brno, MZLU, 2003. 220 s. KULLMAN, L., 2004. Tree-limit landscape evolution at the southern fringe of the Swedish Scandes (Dalarna province) – Holocene and 20th century perspectives. [online] citováno 10.10.2010, dostupné na http://urn.kb.se. KULLMAN, L., 2008. World’s oldest living tree discovered in Sweden, [online] citováno 12.5.2010, dostupné na http://info.adm.umu.se. KYZLÍK, P., REŠ, B., MRAČANSKÁ, E., 2003. Památné stromy v Čechách, na Moravě, ve Slezsku. Olympia a.s., Praha, ISBN 80-7033-781-8, 244 st. LÄÄNELAID, A., ROHTLA, M., SANDER, H., 2001. Age of Big Oaks in Tallinn, Estonia. Baltic Forestry, Vol. 7, No. 1, p. 35-45. LÄÄNELAID, A., SANDER, H., 2004. History and age of old limes (Tilia spp.) in Tallinn, Estonia. In: Forestry Serving Urbanised Societies. Eds. C. C. Konijendijk, J. Schipperijn, K. K. Hoyer. IUFRO World Series. Vol. 14. Vienna, pp. 267-280. LACHAUD, S., CATESSON, A.M., BONNEMAIN, J.L., 1999. Structure and functions of the vascular cambium. Comptes Rendus Acad Sci Ser III-Sci. Vie-Life Sci 322:633–650. LARCHER, W., 1988. Fyziologická ekologie rostlin. Praha, Academia, 1988. 362 s. LARCHER, W., 1995. Physiological plant ecology. 3rd Edn., Springer-Verlag, Berlin, 506 pp. LARCHER, W., 2001. Okophysiologyie der Pflanzen. Ulmer Verlag, Stuttgart, 6. Auflage LARSEN, F.K., KRISTOFFERSEN, P., 2002. Tilia’s physical dimensions over time. Journal of Arboriculture 28: pp. 209–214. LARSON, P.R., 1994. The vascular cambium. New York, USA: Springer-Verlag.

275

LITERATURA

LI-COR, 1992. LAI-2000 Plant Canopy Analyzer. Li-COR Biosciences, Inc., Lincoln, Nebrasca, USA. LINSEN, L., KARIS, B.J., MCPHERSON, G., HAMANN, B., 2005. Tree growth visualization. The Journal of WSCG 13: pp. 81–88. LITTLE, CH.A, PHARIS, R.P., 1995. Hormonal control of radial and longitudinal growth in the tree stem. In: Gartner BL, editor. Plant stems: physiology and functional morphology. San Diego: Academic Press. pp. 281–319. LOMNICKI, A., 2002. Introduction to Statistics for Naturalists. PWN, Warsaw, Poland. LONSDALE, D., 1999. Tree Hazard Assessment and Management. HMSO, London. [online] citováno 6.4.2008, dostupné na http://www.forestry.gov.uk/pdf/fcpg13.pdf/$FILE/fcpg13.pdf LORIMER, C. G., 1985. Methodological considerations in the analysis of forest disturbance history. Canadian Journal of Forest Research, 15: 200–213 p. LORIMER, C.G., FRELICH, L.E., 1989. A methodology for estimating canopy disturbance frequency and intensity in dense temperate forests, Can. J. For. Res. 19 (1989) pp. 651–663. LOŠŤÁK, B., 1976. Soutok. – Malovaný kraj, Břeclav, 12/4: 14 s. LÖW, J. ET. AL., 1995. Rukověť projektanta ÚSES. Doplněk, Brno. LUKASZKIEWICZ, J., KOSMALA, M., 2008. Determining the Age of Streetside Trees with Diameter at Breast Height-based Multifactorial Model, Arboriculture & Urban Forestry 2008. 34(3): pp. 137–143. LUKASZKIEWICZ, J., KOSMALA, M., CHRAPKA, M., BOROWSKI, J., 2005. Determining the age of streetside Tilia cordata trees with a dbh-based model, Journal of Arboriculture 31(6): November 2005. LUO, X., FENG, Z.K., DENG, X.R., HAO, X.Y., CHEN, X.X., 2007. Application of 3D laser scanning imaging system in forest measuring (2007) Beijing Linye Daxue Xuebao/Journal of Beijing Forestry University, Volume 29, Issue SUPPL. 2, August 2007, ISSN: 10001522, pp. 82-87. LUSK, C. H., SMITH, B., 1998. Life history differences and tree species coexistence in an oldgrowth New Zealand rain forest. Ecology, 79: pp. 795–806. LUSK, C., OGDEN, J., 1992. Age structure and dynamics of a podocarp-broadleaf forest in Tongariro National Park, New Zealand. Journal of Ecology 80: pp. 379–393. MACKOVČIN, P., SEDLÁČEK, M. EDS., 1999-2007. Chráněná území ČR. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a EkoCentrum Brno, Praha. MADĚRA, P., BUČEK, A., ŠTYKAR, J., ČERMÁK, P., HRUBÝ, Z., KLEČKA, J., KRÁL, K., VOJTEK, M., 2000. Databank of important tree species in the Odra river watershed riparian zone of streams. Čas. Slez. Muz. Opava (A), 49-2000/3: pp. 239-246. MADĚRA, P., DRESLEROVÁ, J., RYCHTECKÁ P., 2002. Významné dřeviny příbřežního pásma vodních toků v povodí Odry. Sborník z konference Ekotrend, České Budějovice. MADĚRA, P., DRESLEROVÁ, J., RYCHTECKÁ, P., SUCHYŇOVÁ, G., 2003. Nivy a mohutné dřeviny. Časopis Veronica č. 2/2003, Regionální sdružení ČSOP Brno, Brno. MADĚRA, P., MARTÍNKOVÁ, M., 2002. Assessing the occurrence of Vitis vinifera subsp. sylvestris (C. C. Gmelin) Hegi in the Czech Republic. Journal of Forest Science, 48, 2002 (11): 482–485. MADĚRA, P., PEJCHAL, M., DRESLEROVÁ, J., KREJČIŘÍK, P., KLIMÁNEK, M., MIKITA, T., LIČKA, D., 2006. Remarkable trees. Dendrological guide to the Dolní Morava Biosphere Reserve. BR Dolní Morava, Břeclav, 51 p.

276

LITERATURA

MADĚRA, P., PEJCHAL, M., ÚRADNÍČEK, L., KREJČIŘÍK, P., DRESLEROVÁ, J., KLIMÁNEK, M., MIKITA, T., ČERMÁK, M., ČÍŽKOVÁ, L., LIČKA, D., ČUPA, P., 2008. 100 nejzajímavějších stromů Biosférické rezervace Dolní Morava. 1. vyd. Olomouc: Machovský, 2008. ISBN 97880-254-1236-7. 120 s. MALANSON, G.P., 1995. Riparian landscapes. - Cambridge Univ. Press. MALEK, VON J., 1987. Baumpflege nicht nach Schema. Neue Landschaft 32: pp. 384–386. MANION, P.D., 1981. Tree disease concepts. Prentice-Hall, Englewood Cliffs, New Jersey, USA. MARTÍNKOVÁ, M., 2003. Fyziologické reakce stromů na poranění. In Strom pro život - život pro strom: řez dřevin z pohledu nového tisíciletí, Národní arboristická konference a 3. mistrovství ČR ve stromolezectví. 1. Praha : Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, občanské sdružení. s. 14-16. MARTÍNKOVÁ, M., ČERMÁK, M., GEBAUER, R., ŠPINLEROVÁ, Z., 2005. Základy anatomie a fyziologie rostlin, Dřeviny rostoucí mimo les 2. díl, 22-147, 28 s. MARTIŠKO, J., MARTIČKOVÁ, K., MARTIŠKO, V., 2010. Významné stromy Jihomoravského kraje. EKON. Jihomoravský kraj, 205 s. MATĚJÍČEK, J., 1996. Hospodaření s vodou v povodí (1966 - 1996). Povodí Moravy, Brno, s. 97. MATTHECK, C., 1991. Trees – the mechaical design. Heidelberg: Springer Verlag. MATTHECK, C., BETHGE, K., 1998. The Mechanical Survival Strategy of Trees. Arboricultural Journal, 22(4). MATTHECK, C., BRELOER, H., 1995. The body language of trees: A handbook for failure analysis. (Research for Amenity Trees 4). The Stationery Office, London. MAURER, M., 1968. Baum-Misshandlungen oder Baum-Chirurgie? Baum-Zeitung 2: pp. 6-8. MENCUCCINI, M., MARTINEZ-VILALTA, J., VANDERKLEIN, D., HAMID, H.A., KORAKAKI E., LEEAND, S., MICHIELS. B., 2005. Size-mediated ageing reduces vigour in tall trees. Ecol. Lett. 8: pp. 1183–1190. MEUSEL, H., JÄGER, E., WEINERT, E., 1965. Vergleichende Chorologie der zentraleuropäischen Flora. Jena, Germany: VEB G. Fischer. MEYER, F. H., 1981. Bedeutung des Baumbestades in der Grossstadt. In. Bäume in der Grossstadt - Bedeutung und Lebensmöglichkeiten. 10. Ökologie-Forum, Hamburg. MEZERA, A., 1953. Středoevropské nížinné luhy I. Státní zemědělské nakladatelství, Praha. MÍCHAL, I., PETŘÍČEK, V. ED., 1999. Péče o chráněné území. Lesní společenstva. AOPK ČR. MICHÁLEK, J., 2005. Přehled základní literatury a dostupných materiálů ke starým a památným stromům, [online] citováno 9.10.2005 dostupné na http://pamatnestromy.cz/ zajimavosti-ochrana-v-minulosti.html. MICHÁLEK, J., 2006. Památné stromy Plzeňského kraje. Krajské muzeum Sokolov. 48 s. MICHÁLEK, J., 2008. Památné stromy Karlovarského kraje. Krajské muzeum Karlovarského kraje. ISBN 978-80-86630-15-1. MIKAN, C.J., ORWIG, D.A., ABRAMS, M.D., 1994. Age structure and successional dynamics of a presettlement-origin chestnut oak forest in the Pennsylvania Piedmont. Bulletin of theTorrey Botanical Club 121: pp. 13–23. MIKULA, A., 1976. Naše stromy a keře. Mladá fronta. Praha. 149 s. MIKULA, A., VANKE, P., 1989. Plody planých a parkových rostlin. SNP Praha, s. 309.

277

LITERATURA

MITCHELL, A. F., HALLET, V. E., WHITE, J. E. J., 1990. Champion trees in the British Isles. Forestry comission, London: HMSO, 3rd ed Field book 10, ISBN 9780117102866. 33 pp. MITCHELL, A. F., SCHILLING, V. E., WHITE, J. E. J., 1994 Champion trees of the British Isles, Edinburgh. MITSCHERLICH, G., 1978. Wald, Wachstum und Umwelt. 1 Bd.: Form und Wachstum von Baum und Nestane. Frankf. A. M., 2 überarb. U. erw. Neuaufl. MITTMANNSGRUBER, W. O.J., 2011. Die Anfänge des vereinsmäßig organisierten Naturschutzes in Österreich sowie die Entwicklung des Öst. bzw. OÖ. Naturschutzbundes. Internet (21.3.2011): http://www.naturschutzbund-ooe.at/geschichte. MITTON, J. B., GRANT, M. C., 1996. Genetic Variation and the Natural History of Quaking Aspen, BioScience 46 (1): pp. 25-31. MODRÝ, M., 2004. Památné stromy Libereckého kraje. Liberecký kraj, resort životního prostředí a zemědělství. ISBN 80-239-3891-6. MOIRA, A. K., 2004. Dendrochronological analysis of a churchyard yew tree from West Horsley, Surrey, England. Tree-Ring Services Report WHCX/33/04. 1-18 p. MOORTHY, I., MILLER, J.R., BERNI, J.A.J., ZARCO-TEJADA, P., HU, B., CHEN, J., 2011. Field characterization of olive (Olea europaea L.) tree crown architecture using terrestrial laser scanning data, Agricultural and Forest Meteorology, Agricultural and Forest Meteorology 151 (2011) pp. 204–214. MORSDORF, F., MEIER, E., ALLGÖWER, B., NÜESCH, D., 2003. Clustering in Airborne Laser Scanning Raw Data for Segmentation of Single Trees, Proceedings of the ISPRS working group III/3 workshop ”3-D reconstruction from airborne laserscanner and InSAR data” Dresden, Germany 8-10 October 2003, ISSN 1682-1750 volume XXXIV, PART 3/W13. MORTON, A., 1998. Tree Heritage of Britain and Ireland. Swan Hill Press, Shrewsbury. MOTULSKY, H.J., CHRISTOPOULOS, A., 2003. Fitting Models to Biological Data Using Linear and Nonlinear Regression. A Practical Guide to Curve Fitting. GraphPad Software Inc., San Diego CA. MUELLER, R.J., 2006. Ask the plant: investigating and teaching plant structure. Botanical Journal of the Linnean Society 150: pp. 73–78. MULLER-EDZARDS, C., DE VRIES, W., ERISMAN, J.W. EDS, 1997. Ten Years of Monitoring Forest Condition in Europe. Studies on Temporal Development, Spatial Distribution and Impacts of Natural and Anthropogenic Stress Factors. UN/ECE, ICP Forests, Technical Background Report. Brussels, Geneva. MUSIL, I., HAMERNÍK, J., 2007. Jehličnaté dřeviny: přahled nahosemenných i výtrusných dřevin: Lesnická dendrologie 1. Vyd. 1. Praha: Academia, ISBN 978-802-0015-679. 352 s. MYNÁŘ, J., 2006. Struktura porostu: výšková a tloušťková struktura, hodnocení rozmístění stromů, str. 1. NAKASHIZUKA, T., NUMATA, M., 1982. Regeneration process of climax beech forests I. Structure of a beech forest with the undergrowth of Sasa. Japanese Journal of Ecology 32: pp. 57–67. NATIONAL KILL PARK, 2011. The Rumskulla Oak [online] citováno 13.3.2011, dostupné na http://www.smaland-oland.com/en/worth-seeing/rumskullaeken-in-vimmerby. NEČAS, T., 2010. Pěstujeme hrušně a kdoule. Grada Publishing.a.s., ISBN 978-80-247-25000. 106 s. NĚMEC, B., 1949. Učebnice anatomie a fysiologie rostlin, Praha: Lékařské knihkupectví a nakladatelství, 525 s.

278

LITERATURA

NEUHÄUSLOVÁ, Z., 1998. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky: textová část. 1.vyd. Praha: Academia, ISBN 80-200-0687-7. 341 s. NEUHÖFEROVA, P., 2005. Růstové funkce v lesnictví. 1 vydání, Česká zemědělská univerzita v Praze, 116 s. NEWBOULD, J. in Dykyjová, D. et. al., 1989. Metody studia ekosystémů, Academia praha, 5690, p. 304. NICOLINI, E., CHANSON, B., BONNE, F., 2001. Stem Growth and Epicormic Branch Formation in Understorey Beech Trees, (Fagus sylvatica L.), Annals of Botany 87: 737±750, 2001, doi:10.1006/anbo.2001.1398. NIINEMETS, U., TENHUNEN, J. D., BEYSCHLAG, W., 2004. Spatial and age-dependent modifications of photosynthetic capacity in four Mediterranean oak species. Collingwood, Australia: CSIRO Publishing. doi:10.1071/FP04128. Functional-Plant-Biology. 2004; 31(12): pp. 1179-1193. NORTON, D. A., PALMER, J. G., OGDEN, J., 1987. Dendroecological studies in New Zealand 1: An evaluation of tree age estimates based on increment cores. New Zealand Journal of Botany, 25: 373–383. NORTON, D.A., OGDEN, J., 1990. Problems with the use of tree rings in the study of forest population dynamics. In: COOK E.R. AND KAIRIUKSTIS L.A. (eds), Methods of Dendrochronology:Applications in the Environmental Science. Kluwer Academic Publishers, Dordrecht, pp. 284–288. NOVOPLANSKY, A., 2002. Developmental plasticity in plants: implications of non-cognitive behaviour. Evolutionary Ecology 16: pp. 177–188. NOWACKI, G.J., ABRAMS, M.D., 1997. Radial-growth averaging criteria for reconstructing disturbance histories from presettlement-origin oaks, Ecol. Monogr. 67 (1997), pp. 225–249. NOŽIČKA, J., 1955. Historie lužních lesů jihomoravských. Ms Depon. In: knihovna VÚLHM Jíloviště – Strnady:p. 50. OBORNY, B., 2004. External and internal control in plant development. Complexity 9: pp. 22– 28. ODUM, E.P., 1977. Základy ekologie, Academia, Praha. OFFENTHALER, I. ET AL., 2001. Wood diameter indicates diurnal and long-term patterns of xylem water potential in Norway piece. Trees 15: pp. 215-221. OGDEN, J., FORDHAM, R. A., HORROCKS, M., PILKINGTON, S., SERRA, G.R., 2005. Long-term dynamics of the long-lived conifer Libocedrus bidwillii after a volcanic eruption 2000 years ago. Journal of Vegetation Science, 16: pp. 321–330. OLDEMAN, R.A.A., 1990. Forests: elements of silvology. Berlin: Springer-Verlag. OLOMOUC 2006. Památné stromy Olomouckého kraje. Vydal Olomoucký kraj. Oddělení ochrany přírody Krajského úřadu. OPRAVIL, E., 1964. Jihomoravské lesy v mladším holocénu, ms. Kand. dis. práce; depon. in: Opava, 82 p. OPRAVIL, E., 1980. Lesy v údolní nivě Moravy v době hradištní (600–1200). – In: HINDÁK F. (ed.): Zborn. Ref. 3. Zjazdu SBS, Zvolen, pp. 105–108. PAKENHAM, T., 2003. Remarkable trees of the world. Weidenfeld & Nicolson, 2003, ISBN 9780297843504, p 192. PALAHÍ, M., TOMÉ, M., PUKKALA, T., TRASOBARES, A., MONTERO, G., 2004. Site index model for Pinus sylvestris in north-east Spain. For. Ecol. Manage.187: pp. 34–47.

279

LITERATURA

PASÁK, V., 1969. Vliv probírek na mikroklima dubových porostů. Lesnictví. 15, č. 5, 1969. s. 437–452. PAYETTE, S., FILION, L., DELWAIDE, A., 1996. Disturbance regime of a cold temperate forest as deduced from tree-ring patterns: The Tantaré ecological reserve, Quebec, Can. J. For. Res. 20 (1990), pp. 1228–1241. PEJCHAL, M., 1994. Hodnocení vitality stromů v městských ulicích. In Stromy v ulicích, Sborník přednášek, 3. Vydání, Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, Praha 1995, str. 44-55. PEJCHAL, M., ŠIMEK, P., 2001. Dendrologický potenciál. In Potenciál v zahradní a krajinářské tvorbě: Luhačovice. Praha: Společnost pro zahradní a krajinářskou tvorbu, s. 16-19. PÉLISSIER, R., PASCAL, J. P., 2000. Two-year tree growth patterns investigated from monthly girth records usány dendrometer bands in a wet evergreen forest in the Western Ghats (south India). Forest Ekology and Management 105: pp. 107–119. PENKA, M., VYSKOT, M., 1985. Floodplain forest ecosystem, Before Water Management Measures 1, Academica, 5-466, p. 81-120. PEPER, P.J., MCPHERSON, E.G.,MORI, S.M., 2001b. Equations for predicting diameter. height. crown radius and leaf area of San Joaquin Valley street trees. Journal of Arboriculture 27:pp. 306 – 317. PEPER, P.J., MCPHERSON,E.G., MORI, S.M., 2001a. Predictive equations for dimensions and leaf area of coastal South California street trees. Journal of Arboriculture 27: pp.169–180. PETERKEN, G.F., 1996. Natural Woodland. Ecology and Conservation in Northern Temperate Regions. Cambridge University Press, Cambridge. PETERKEN, G.F., 2000. Natural Reserves in English Woodlands. English Nature Research Report No 384. English Nature. PFEFFER, A., 1996. Tracheomykózní onemocnění, tentokráte z vážného pohledu. Lesnická práce 75, (5): p. 63. PHILIPSON, W. R. ET AL., 1971. The Vascular Kambium. Its development and aktivity. Chapman, Hall Ltd. London. PIGOTT, C.G., 1989. Estimation of the age of lime trees (Tilia spp.) in parklands from stem diameter and ring counts. Arboricultural Journal 13: pp. 289-292. PILÁT, A., 1953. Listnaté stromy a keře našich zahrad a parků. SZN Praha. 1104 s. PIOVESAN, G., A. FILIPPO, DI,. ALESSANDRINI, A., BIONDI, F., SCHIRONE, B., 2005. Structure, dynamics and dendroecology of an old-growth Fagus forest in the Apennines. Journal of Vegetation Science, 16: pp. 13–28. PLÍVA, K., ŽLÁBEK, I., 1986. Přírodní lesní oblasti. Ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR ve státním zemědělském nakladatelství: Praha. POKORNÝ, J., 2006. Příspěvek k poznání střevlíka Carabus menetriesi Hummel. Folia entomologica decinensis 6/2006. str. 9-12. POLÁČEK, L., 2001. K ponání přírodních prostředí velkomoravských nížinných hradišť. Velká Morava mezi východem a západem. Spisy Arch. ústavu AV ČR Brno 17, s. 315–325. POLENO, J., 2008. Přesnost hodnocení kulminace průměrného věkového přírůstu stromu jako kritéria jeho mýtní zralosti I, Lesnická práce 80/2001 /7. POLIŠENSKÁ, M., 2002. Solitérní strom v krajině (Modelový objekt – Pohansko). Diplomová práce. Mendelu v Brně. POŠTULKA, Z., 2009. Moravská Amazonie a ostatní lužní lesy: konec, nebo naděje? Hnutí DUHA, Státní fond životního prostředí České republiky.

280

LITERATURA

POTOČEK, J., 1986. Záchrana jilmů. ÚV Český svaz ochránců přírody, Praha. PRAUS, L., KOLAŘÍK, J., SZÓRÁDOVÁ, A., 2011. Sborník ze semináře - Hodnocení provozní bezpečnosti stromů. 24. 3. 2011 – 25. 3. 2011, Brno. PREISTLEY, J.H, 1930. Studies in the physiology of cambial aktivity. III. The seasonal aktivity of the kambium New Phytol. 29, pp. 316-354. PROCHÁZKA, S. ET AL., 2003. Fyziologie rostlin. Akademie věd ČR, Praha, 485 str. PROCHÁZKA, S., MACHÁČKOVÁ, I., KREKULE, J., ŠEBÁNEK J., 1998. Fyziologie rostlin, Academie, Praha, 488 s. PRUDIČ, Z., 1982. K dávné minulosti lužních lesů jižní Moravy. Lesnická práce, 61, p. 272274. PRUDIČ, Z., 1995. K minulosti lužních lesů. Veronica, 9, 3:40-41. QUITT, 1992. Klimatické oblasti ČSR. GÚ ČSAV Brno: Brno, M: 1: 500 000. RACKHAM, O. 1990b. The history of the countryside. J. M. Dent and Sons Ltd, London: In. WHITE, J., 1991. Dating the veterans. Tree News, Spring/Summer 1995: p. 12. RACKHAM, O., 1993. The History of the British Countryside. Dent, London. RAIMBAULT, P., 1995. Physiological Diagnosis. The proceedings of the second European congress in arboriculture (Versailles 26-30 September 1995), Societe Francaise d’Arboriculture. RAIMBAULT, P., 2006. A basis for morpho-physiological tree assessment. In: Tree Morphology – Principles and Application for Diagnostics and Management, 5. Seminar. RANDUŠKA, D., ŠOMŠÁK, L., HABEROVÁ, I., 1996. Barevný atlas rostlin. Obzor. Bratislava. RANIUS, T., JANSSON, M., 2000. The influence of forest regrowth, original canopy cover and tree size on saproxylic beetles associated with old oaks. Biological Conservation 95: pp 8594. RANIUS, T., NIKLASSON, M., BERG, N., 2009. A Comparison of Methods for Estimating the Age of Hollow Oaks, Ecoscience 16(2): pp. 167-174. RAYNER, A.D.M., 1993. The fundamental importance of fungi in woodlands. British Wildlife 4: pp. 205-215. READ, H., 2000. Veteran Trees: A guide to good management. English Nature, The Countryside Agency and English Heritage, Peterborough, 176 p. REICH, P. B., BORCHERT, R., 1984. Water stress and tree phenology in a tropical dry forest in the lowlands of Costa Rica. J. Ecol. 72(1): pp. 61–74. REŠ, B., 1998. Památné stromy. – Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, Praha. REŠ, B., ŠTĚRBA, P., 2010. Památné stromy. Metodika AOPK ČR, Praha. RICHARDS, F.J., 1959. A flexible growth function for empirical use. J. Exp. Bot. 10: pp. 290– 300. RIVAS, J.J.C., GONZALEZ, J.G., A. GONZALEZ, A., GADOW, K.V., 2004. Compatible height and site index models for five pine species in El Salto, Durango (Mexico). For. Ecol. Manage. 201: pp. 145-160. ROBERTSON, P., 1992. Factors Affecting Tree Growth on Three Lowland Sites in Southern Illinois. American Midland Naturalist, 128(2), pp. 218-236. RODWELL, J.S. ED., 1991. British Plant Communities. Woodlands and Scrub, vol. 1. Cambridge University Press, Cambridge. ROHTLA, M., 1998. How to determine the age of trees In Estonian, Eesti Loodus 9: pp. 430431

281

LITERATURA

ROLOFF, A., 1988. Morphologie der Kronenentwicklung von Fagus sylvatica L. (Rotbuche) unter besonderer Berücksichtigung neuartiger Veränderungen. II. Strategie der Luftraumeroberung und Veränderungen durch Umwelteinflüsse. Flora 180, pp. 297–338. ROLOFF, A., 2001. Baumkronen – Verständnis und praktische Bedeutung eines komplexen Naturphänomens. Ulmer Stuttgart, ISBN 3-8001-3193-5, 172 s. ROSE, F., 1992. Temperate forest management: its effects on bryophytes and lichen floras and habitats. In: J.W BATES, A.M., FARMER, (eds): Bryophytes and Lichens in a Changing Environment. pp. 211-233. ROSSO, P., HANSEN, E,. 1998. Tree vigour and the susceptibility of Douglas fir to Armillaria root. Eur J For Pathol 28: pp. 43–52. ROZAS, V., 2003. Regeneration patterns, dendroecology, and forest-use history in an oldgrowth beech–oak lowland forest in Northern Spain, For. Ecol. Manage. 182, pp. 175–194. ROZAS, V., 2003. Tree age estimates in Fagus sylvatica and Quercus robur. Testing previous and improved methods. Plant Ecology, 167: pp. 193–212. ROZAS, V., 2004. A dendroecological reconstruction of age structure and past management in an old-growth pollarded parkland in northern Spain. Forest Ecology and Management, 195: pp. 205–219. ROZAS, V., 2005. Dendrochronology of pedunculate oak (Quercus robur L.) in an old-growth pollarded woodland in northern Spain: establishment patterns and the management history, Sciences, Ann. For. Sci. 62 (2005), pp. 13–22. RUST, S., SOLGER, A., ROLOFF, A., 2004. Bottlenecks to water transport in Quercus robur L.: the abscission zone and its physiological consequences. Basic and Applied Ecology, Volume 5, Issue 3, 21 June 2004, p. 293-299. RYBNÍČEK, M., 2007. Dendrochronologické datování dřevěných částí historických staveb, arteologických vzorků a výrobků ze dřeva – sestavení národní dubové standardní chronologie, diser.prace., MZLU, Brno. RYCHTECKÁ, P., 2004. Krajině-ekologické hodnocení významných dřevin ve východní části CHKO Poodří a jejich management. Diplomová práce. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie, fakulta Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Brno. RYCHTECKÁ, P., DRESLEROVÁ, J., 2009. Important woody species in Poodří floodplains (Czech Republic). Journal of Landscape Ecology. ISSN 1803-2427. sv. 2, č. 1, s. 58-76. SABATIER, S., BARTHÉLÉMY, D., 1999. Growth dynamics and morphology of annual shoots according to their architectural position in young Cedrus atlantica (Endl.) Manetti ex Carriére (Pinaceae). Annals of Botany 84: pp. 387–392. SACHS, T., 2004. Self – organization of tree form: a model for complex social systems. Journal of Theoretical Biology 230: pp. 197–202. SALISBURY, F.E., ROSS, C.W., 1991. Plant Physiology. Wandsworth Publishing Company, Belmont, California. SATTLER, R., 1978. What is theoretical plant morphology? Acta Biotheoretica 27: pp. 5–20. SATTLER, R., ROLF, R., 1997. The Fundamental Relevance of Morphology and Morphogenesis to Plant Research, Annals of Botany 80: pp. 571–582. SAVIDGE, R. A., 2001. Intrinsic Regulation of Cambial Growth, Journal Plant Growth Regul (2001) 20, Springer-Verlag, pp. 52–77. SCOTLAND, R. W., OLMSTEAD, R. G., BENNETT, J. R., 2003. Phylogeny reconstruction: the role of morphology. Syst. Biol. 52: pp. 539-548.

282

LITERATURA

SEDLÁČKOVÁ, M., 2009. Krajinně-ekologické hodnocení významných dřevin CHKO Litovelské Pomoraví a jejich management. Diplomový práce, LDF - Mendelu v Brně, Brno. SELYE, H., 1966. Život a stres, SPN, Bratislava. Sevanto, S., 2003. Tree Stem Diameter Change Measurements and Sap Flow in Scote Pine. University of Helsinky Report Series in Physics, HU-P-D104, University of Helsinky, 25 p. SHERIFF, D.W., WHITEHEAD, D., 1984. Photosynthesis and wood structure in Pinus radiata D. Don during dehydration and immediately after rewatering. Plant Cell Environ 7: pp. 53–62. SHIGŌ, A.L., 1986. A New Tree Biology. Shigo and Trees Associates, Durham, New Hampshire. SHIGŌ, A.L., 1990. Die neue Baumbiologie. Bernhard Thalacker Verlag, Braunschweig, ISBN 3-87815-022-9, 183 s. SHIGŌ, A.L., MARX, H.G., 1977. Compartmentalization of decay in trees. USDA Forest Service, Agriculture Information Bulletin. 405 s. SHIGŌ, L.A., 1991. Baumschnitt, Bernhard Thalacker Verlag, Braunschweige. SHVETS, V., ZEIDE, B., 1996. Investigating parameters of growth equations. Canada Journal Forest Research, Vol 26, s. 1980–1990. SCHMID-HAAS, P., BAUMANN, E., HOLDENRIEDER, O., KELLER, W., RAMP, B., SEPIEN, E., 1997. Infektionen der Stutzwurzeln, Kronenverlichtung und Zuwachs bei Fichten und Tannen. Mitt. Eidg. Forschungsanstalt WSL 72, Birmensdorf. SCHRÖDER, K., 1991. Der Doppelgurt "Systém Osnabrück" im Test. Das Gartenamt 40: s 252254. SCHRÖDER, K., 1992. Gurtsicherungssystem nach Regeln der Technik. Deutcher Gartenbau 46: s 2902-2903. SCHULTE, W., 1989. Zur Biologie städtischer Böden. Kilda-Verlag, Greven. SCHWARZE, F.W.M.R., ENGELS, J., MATTHECK, C., 2000. Fungal Strategies of Wood Decay in Trees. Springer Verlag, Berlin: 185 p. SCHWEINGRUBER, F. H., 1983. Tree rings. Dordrecht, Kluwer Academic Publishers, 1983. 276 s. SCHWEINGRUBER, F.H., 1990. Anatomy of European Woods. Swiss Federal Institute for Forest, Snow and Landscape Research, Haupt, Stuttgart. SCHWEINGRUBER, F.H., 1996. Tree rings and environment. Paul Haupt Bern. Available at Swiss Federal Institute for Forest,Snow and Landscape Research, CH-8903 Birmensdorf. SIEWNIAK, M., KUSCHE, D., 1994. Baumpflege Heute. Patzer Verlag, Berlin–Hannover, Germany. SINN, G., WESSOLLY, L. 1989. Zur sachgerechten Beurteilung der Stand-und Bruchsicherheit von Bäumen. Neue Landschaft 33: s 741-751. SISSITKA, L., 1996. Guide to the care of ancient tree. Veteran Tree Initiative, English Nature. SKALICKÝ, V., 1988. Regionálně fytogeografické členění. In: HEJNÝ S. A SLAVÍK B.: Květena ČSR I., Academia, Praha, textová část, s. 103-121. SLÁMA, M., 1998. Tesaříkovití (Cerambycidae) České republiky a Slovenské republiky, Krhanice, 383 pp. SLAVÍKOVÁ, J., 1986. Ekologie rostlin. SPN Praha, 366 str. SLOVÁČEK, M., 2004. Genové zdroje topolu černého a bílého v ČR. Lesnická práce, 83, č. 2, s. 22-242.

283

LITERATURA

SMITH, K.W., BURGES, D.J., PARKS, R.A., 1992. Breeding bird communities of broadleaved plantation and ancient pasture woodlands of the New Forest. Bird Study 39: 13, pp. 21-41. SMITH, S.M., KIM, D.J., LAUGHLIN, J.MC., 1994. Biological Plant. (Suppl.) 36. p. 131. SPIECKER, H., 1990. Growth variation and environmental stresses Long-term observations on permanent research plots in southwestern Germany.Water Air Soil Poll 54: pp. 247–256. SPIECKER, H., 1995. Growth dynamics in a changing environment Long-term observations. Plant Soil 169: pp. 555–561. STECCONI, M., PUNTIERI, J., BARTHÉLÉMY, D., 2000. Annual – shoot growth in Nothofagus antarctica (G. Forster) Oersted (Fagaceae) from northern Patagonia. Trees, Structure and Function 14: pp. 289–296. STEFAN, K., FÜRST, A., HACKER, R., BARTELS, U., 1997. Forest Foliar Condition in Europe. Results of the large-scale foliar chemistry surveys (survey 1995 and data from previous years), Austrian Federal Forest Research Centre, EC, UN/ECE, Vienna Brussels Geneva. STEPHENSON, N. L., DEMETRY, A., 1995. Estimating ages of giant sequoias. Canadian Journal of Forest Research, 25: pp. 223–233. STOKES, M.A., SMILEY, T.L., 1968. An Introduction to Tree-ring Dating. University of Chicago Press, Chicago. SUCHYŇOVÁ, G., 2002. Inventarizace významných dřevin Dyjskomoravské nivy a jejich management. Diplomová práce. Ústav lesnické botaniky, dendrologie a typologie, fakulta MZLU v Brně. SVOBODA, P., (1953 – 1957): Lesní dřeviny a jejich porosty I – III, SZN, Praha. SYMONIDES, E., 2007. Ochrona przyrody, Wydawnictwa Uniwersytetu Warszawskiego, str. 372. SZCZEPANOWSKA, B., 2001. Drzewa w miecise (Trees inside a city). Hortpress Sp. Z o.o., Warszawa, Poland. SZEICZ, J.M., MACDONALD, G.M., 1995. Recent white spruce dynamics at the subarctic alpine treeline of north-western Canada. Journal of Ecology 83: pp. 873–885. ŠEBÁNEK, J., 1983. Fyziologie rostlin, SZN Praha, Praha, 560 str. ŠEBÁNEK, J., 1992. Plant Physiology. Amsterdam, Elsevier, 1992. 453 s. ŠIMEK, P., 2001. Hodnocení dřevin a jejich porostů pro pěstební účely v zahradní tvorbě. MZLU v Brně, Brno. ŠINDELÁŘ, J. 1996. Poznámky k odumírání jilmů. Lesnická práce 75, (5): st. 164-165. ŠKRDLA, J., KUPEC P., 2009. Významné stromy v katastru obce Střítež nad Ludinou. In REBROŠOVÁ, K., SCHNEIDER, J. Chřiby 2009 - krajina, les, voda. Příroda a hospodaření v krajině chlumních oblastí. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně, 2009, ISBN 978-80-7375-341-2. ŠMELKO, S., SCHEER, L., 2000. Dendrochronological analysis of diameter growth and increment of pedunculate oak (Quercus robur L.) in Danube floodplain forests. EkologiaBratislava, 19, pp. 125–140. ŠMELKO, Š., 1965. Základy určovania hrúbkového prírastku stromov a porastov. Bratislava: Vydav. Slov. akadémie vied, 1 vyd., 173 s. ŠMELKO, Š., 2007. Dendrometria : [vysokoškolská učebnica]. Vyd. 2. Vo Zvolene: Technická univerzita. ISBN 978-802-2818-285. 400 s. ŠMELKO, Š., WENK, G., ANTANAITIS, V., 1992. Rast, struktura a produkci lesa. Priroda. Bratislava. 343 s.

284

LITERATURA

ŠMILAUER, P., 2007. Moderní regresní metody. Biologická fakulta JU. České Budějovice. ŠTĚPÁNEK, V., 2004. Kulturní osnova krajiny, Staré cesty a proč je chránit. Veronica 5/2004, Regionální sdružení ČSOP Brno, Brno. ŠUMBEROVÁ, K., 1995. Vegetace a flóra oblasti soutoku Moravy a Dyje. Bakalářská práce; depon in: Správa CHKO Pálava, Mikulov. 24-12 p. TÁBOR, I., REŠ, B., SOUČKOVÁ, M., 1998. Záchrana genofondu památných stromů v Jihočeském a Východočeském regionu, Acta Průhoniciana, ISBN 80-85116-18-9, 84 s. TÁBOR, I., REŠ, B., SOUČKOVÁ, M., 2001. Záchrana genofondu památných stromů v západočeském regionu. Acta Průhoniciana. 70 s. TÁBOR, I., REŠ, B., SOUČKOVÁ, M., 2002. Záchrana genofondu památných stromů v severočeském regionu. Acta Průhoniciana 71, Acta Průhoniciana ; 71, ISBN 80-86559-13-0, 60 s. TÁBOR, I., REŠ, B., SOUČKOVÁ, M., 2003. Záchrana genofondu památných stromů v jihomoravském regionu. Acta Průhoniciana 75. TÁBOR, I., REŠ, B., SOUČKOVÁ, M., 2004. Záchrana genofondu památných stromů v severomoravském regionu. Acta Průhoniciana 76. TÁBOR, I., REŠ, B., SOUČKOVÁ, M., 2005. Záchrana genofondu památných stromů ve středočeském regionu. Acta Průhoniciana 78., VÚKOZ Průhonice, ISSN 0374-5651 ; 78/2005, Pelhřimov, 167 s. TARABA, R., NAVRÁTILOVA, M., 2005. Památné stromy města Brna. Vydal Odbor životního prostředí Magistrátu města Brna. TERRAL, J.F., 2000. Exploitation and management of the olive tree during prehistoric times in Mediterranean France and Spain. Journal of Archaeological Science 27, pp. 127–133. TERRAL, J.F., DURAND, A., 2006. Bio-archaeological evidence of olive tree (Olea europaea L.) irrigation during the Middle Ages in Southern France and North Eastern Spain. Journal of Archaeological Science 33, pp. 718–724. TESAŘ, V., 1996. Pěstování lesa v heslech, ÚZPL LDF MZLU v BrněÚZPL LDF MZLU v Brně. THIMANN, K.V., SATLER, S.O., 1979. Relation between leaf senescence and stomatal closure: Senescence in light. Proc Natl Acad Sci U S A;76(5): pp. 2295–2298. TOMÉ, J., TOMÉ, M., BARREIRO, S., PAULO, J.A., 2006. Age-independent difference equations for modelling tree and stand growth, Can. J. For. Res. Vol. 36, pp. 1621–1630. TRENDELENBURG, R., MAYER-WEGELIN, H., 1955. Das Holz als Rohstoff. Carl Hanser, München, 541 pp. TURNBULL, C., 2005. Plant architecture and its manipulation. Annual plant reviews, Vol. 17. Oxford: Blackwell Publishing. TUTELA E VALORIZZAZIONE DEGLI ALBERI MONUMENTALI, 2011. Tutela e valorizzazione degli alberi monumentali.[online] citováno 6.3.2011, dostupné na http://www.molisealberi.com/ Documenti/leggereg2005.pdf . ULLRICH, B., KÜHN, S., KÜHN, U., 2009. Unsere 500 ältesten Bäume: Exklusiv aus dem Deutschen Baumarchiv. BLV Buchverlag GmbH & Co. KG, München 2009, ISBN 978-38354-0376-5. ÚRADNÍČEK, L., CHMELAŘ, J., 1995. Dendrologie lesnická. 1. vyd. Brno: Mendelova zemědělská a lesnická univerzita, 1995. ISBN 80-715-7162-8. ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P. ED. ET. AL., 2001. Dřeviny České republiky. Matice lesnická, spol. s. r. o., Písek.

285

LITERATURA

ÚRADNÍČEK, L., MADĚRA, P., TICHÁ, S., KOBLÍŽEK, J., 2009. Dřeviny České republiky. Lesnická práce s.r.o., ISBN 978-80-87154-62-5, 3-367, 76 p. URBAN, J., 2002. Lesnická entomologie – textová část. Mendlovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně, Brno. USTAWA O OCHRONIE PRZYRODY, 2004. Ustawa o ochronie przyrody 5/2004 (Dz.U. z 2009 r. Nr 151, poz. 1220 ze zm.) [online] citováno 5.3.2001, dostupne http://www.infor.pl/dziennikustaw/rok,2009/nr,151/poz,1220.html. VANCLAY, J.K., 1994. Modelling forest growth and yield — applications to mixed tropical forests. CAB International, Oxon, UK. VEBLEN, T.T., 1992. Regeneration dynamics. In: GLENN-LEWIN D.C., PEET R.K. AND VEBLEN T.T. (eds), Plant Succession: Theory and Prediction. Chapman & Hall, London, pp. 152–187. VERA, F.W.M., 2000. Grazing Ecology and Forest History. CABI Publishing, Wallingford, ISBN 085199-442-3, 428 st. VESTER, H., 1997. The trees and the forest. The role of tree architecture in canopy development; a case study in secondary forests (Araracuara, Colombia), University Amsterdam. VĚTVIČKA, V., 1984. Stromy a keře. Avnetium Praha. VICHEREK, J. ET. AL., 2000. Flóra a vegetace na soutoku Moravy a Dyje: Flora and vegetation at the confluence of the Morava and Dyje rivers. 1.vyd. Brno: Masarykova univerzita, ISBN 80-210-2386-4. 368 s. VILLALBA, R., VEBLEN, T.T., 1997. Improving estimates of total tree ages based on increment core samples. Ecoscience 4: pp. 534–542. VINAŘ, J., KYNCL, J., RŮŽIČKA, P., ŽÁK, J., 2005. Historické krovy II. – průzkumy a opravy, Grada, Praha, 301 s. VLČEK, V., KESTŘENEK, J., 1984. Zeměpisný lexikon ČSR. Vyd. 1. Praha: Academia, 315 s. VRŠKA, T., 1997. Průzkum lužních biotopů v nivách dolních toků řek Dyje a Moravy. Ochrana přírody, 48, 5: pp. 132-137. VRŠKA, T., 2006. Dynamika vývoje pralesovitých rezervací v České republice. Svazek II, Lužní lesy – Cahnov, Ranšpurk, Jiřina, Academia, Praha, 214 s. VYBÍRAL, J., 1995. Vliv nového vodního režimu na lužní lesy po regulaci Moravy a Dyje a možnosti optimalizace hydrologických podmínek. In: sborník referátů Trilaterární konference Revitalizace údolní nivy Moravy a Dyje, Mikulov, str. 25-27. VYKOUK, M., KELLER, V., 2009. Památné stromy na Ústecku. Magistrát města Ústí nad Labem - odbor životního prostředí. ISBN 978-80-254-5319-3. VYSKOT, M., 1976. Tree storey biomass in lowland forests in South Moravia. – Rozpr. Čs. Akad. Věd., Praha, ser. math.-natur., 86/10: pp. 1–166. VYSLOUŽIL, V., 1983. Jihomoravské pralesy – evropské unikáty. – Památ. a Přír., Praha, 8: pp. 370–371. VÝZNAMNÉ STROMY LČR, 2010. Významné stromy LČR – online database [online] (12.2.2010) http://www.lesycr.cz/cs/turiste-a-pratele-prirody/lesy-a-ochrana-prirody/vyznamne -stromy-lcr.ep. VÝZNAMNÉ STROMY VLS, 2010. Významné stromy VLS – online database [online] (10.3.2010) http://www.vls.cz/nase-cinnosti/ochr.prirody/vyznamnestromy. WAGENFÜHR, R., 2000. Anatomie des Holzes: Strukturanalytik–Identifizierung– Nomenklatur–Mikrotechnologie. Weinbrenner, DRW–Verlag, 188 s.

286

LITERATURA

WÁGNER, P., ŽDÁRSKÝ, M., 1999. Determinace sadovnicky významných dřevin v beslistém stavu. Mělník. WAISEL, Y., FAHN, A., 1965. The effects of environment on wood formation and cambial activity in Robinia pseudoacacia, New Phytologist. 64, č.3, 1965. s. 436-442. WALTER, V., 1984. Pestování okrasných stromů a keřů. SNZ Praha. 383 s. WARING, R. H., 1987. Characteristics of trees predisposed to die. BioScience, 37, 569–573. WARING, R. H., THIES, W. G., MUSCATO, D., 1980. Stem growth per unit of leaf area: A measure of tree vigor. Forest Science, 26, pp. 112–117. WARING, R.H., NEWMAN, H.K., BELL, J., 1981. Efficiency of tree crowns and stem wood production at different canopy densities. Forestry 54, pp. 129–137. WAWRIK, D., 1987. Die Baumpflege in Deutschland. Sind die bisherigen Methoden der Baumpflege durch amerikanische Forschungsergebniss in Frage gestellt? Deutcher Gartenbau 41: pp. 342-344. WHITE, J., 1998. Estimating the age of large and veteran trees in Britain. Forestry Practice. Forestry Commission, Edinburgh, UK. WIENS, J.J., 2004. The role of morphological data in phylogeny reconstruction. Systematic Biology 53: pp. 653–661. WICHMANN, C., 1991. Bewertung von Baumschädennach Injektionsbehandlung. Nachrichtenbl. Deutsch. Pflanzenschutzdienst 43: pp. 176-183. WILSON, B.F., 1964. A modell for cell production by the kambium of conifer. In ZIMMERMANN, M.H., (ed): The Formation of Wood in Forest Trees. Academic Press, New York, pp. 19-36. WILSON, B.F., 1989a. Shoot production in Douglas fir branches. Can. J. For. Res. 19, pp. 802– 805. WILSON, B.F., 1989b. Tree branches as populations of twigs. Can. J. Bot. 67, pp. 434–442. WILSON, B.F., 1990. Growth of current shoot populations of white pine branches: Test of a model. Bull. Torr. Bot. Club. 117, pp. 215–220. WILSON, B.F., 1991a. Shoot-length frequencies in black birch (Betula lenta). Can. J. For. Res. 21, pp. 1475–1480. WILSON, B.F., 1991b. Shoot-length frequency distribution: partial evaluation of an approach. In L’Arbre – Biologie et Développement. C. EDELIN (ed.). Université des Sciences et Techniques du Languedoc, Montepellier, pp. 267–275. WILSON, B.F., KELTY, M.J., 1993. Shoot growth from the bud bank in black oak. Can. J. For. Res. 24, pp. 149–154. WOLFE, L.M., MAZER, S.J., 2005. Responses to environmental heterogeneity: fitness consequences of phenotypic stability vs. sensitivity in wild radish (Raphanus sativus: Brassicaceae). International Journal of Plant Sciences 166: pp. 631–640. WONG, C.M., LERTZMAN,K.P., 2001. Errors in estimating tree age: implications for studies of stand dynamics. Canadian Journal of Forest Research 31: pp. 1262–1271. WORBES, M., 1999. Annual growth rings, rainfall-dependent growth and long-term growth patterns of tropical trees from the Caparo Forest Reserve in Venezuela. Journal of Ecology 87: pp. 391–403. WRIGHT, I.J., WESTOBY, M., REICH, P.B., 2002. Convergence towards higher leaf mass per area in dry- and nutrient-poor habitats has different consequences for leaf life span. Journal of Ecology 90: pp. 534–543.

287

LITERATURA

WULF, A., SIEBERS, J., 1992. Zum Transport von Pflanzenschutzmitteln in Bäumen nach Stamminjektion. Nachrichtenbl. Deutsch. Pflanzenschutzdienst 44: pp. 43-46. XIONG, N.N., WANG, J., LUO, X., FENG, Z.K., HAN, G.S. 2007. Measuring tree crown volume based on three dimension laser scanning and mapping system - Taking Pinus tabulaeformis as a case, Beijing Linye Daxue Xuebao/Journal of Beijing Forestry University, Volume 29, Issue Suppl. 2, ISSN: 10001522, pp. 61-65. YODA, ET AL., 2003. Stem diameter changes efore bud opening in Zelkova errata sapling. Jurnal of Plant Research 116: pp. 13-18. Zákon o ochrane prírody a krajiny SK, 2002. Zákon o ochrane prírody a krajiny, zákon č. 543/2002 Z. z., s účinnosť od 1.1.2003 (§ 49, chránené stromy), [online] citováno 4.3.2011 dostupné na http://zbierka.sk. Zákon o ochraně přírody a krajiny., 1992. Zákon České národní rady č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, [online] citováno 5.3.2011 dostupné na http://zákony.cz. ZEJDA, J., 1980. Význam rozptýlených lesů a zeleně. ČSVTS, Brno. ZELENÝ, V., 1990. Dřeviny areálu VŠZ v Praze. Praha: VŠZ. ISBN 80-213-0033-7. 119 s. ZHANG, L., LU, H. 2010. The research and application of 3D laser scanning measurement technology in forestry (2010) Key Engineering Materials, Volume 419-420, ISSN: 10139826, p. 301-304. ZLATNÍK, A., 1973. Základy Ekologie. Praha Státní zemědělské nakladatelství, 1973, 280 S. ZOBEL, B. J., SPRAGUE, J. R., 1986. Juvenile Wood in Forest Trees. Springer Verlag, Berlin, 705 s. ZTV-BAUMPFLEGE, 1992. Zusätzliche Technische Vertragsbedingungen und Richtlinien für Baumpflege und Baumsanierung. Forschungsgesellschaft Landschaftsentwicklung Landschaftsbau (FLL), Bonn.

288

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK

11. SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK AOPK ČR – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky ASCII – zkratka pro American Standard Code for Information Interchange, jedná se o formát pro výměnu dat BPEJ – Bonitovaná půdní ekologická jednotka BR Dolní Morava – Biosférická rezervace Dolní Morava EUFORGEN - The European Forest Genetic Resources Programme FRVŠ – Fond rozvoje vysokých škol GEODIS BRNO – firma zabývající se geodetickou a fotogrammetrickou činností HR – hydrická řada CHKO – chráněná krajinná oblast ISU – Integrovaný informační systém o území Terplan LČR – Lesy České republiky MaB – Biosférická rezervace NP - národní park NPR – národní přírodní rezervace Polyworks (modulu IMAlign) – program pro práci s vysokým objemem dat zejména v 3D formátu, které kontroluje srovnáva a zpracovává PP – přírodní park RiScanPro - RiSCAN PRO. RiSCAN PRO. RiSCAN PRO - program pro zpracování 3D laserových dat ze skeneru RIEGEL SSM - Specialist Survey Method STG – skupina typů geobiocénů TR – trofická řada TUP- Trvale udržitelný plán péče pro významné dřeviny USES – Územní systém ekologické stability VLS – Vojenské lesy a statky ČR VS – vegetační stupeň Z&F Laser Control – program pro zpracování primárních dat ze skeneru Z+F IMAGER 5010

289

12. SEZNAM TABULEK A OBRÁZKŮ TABULKY: Tab. 1: Kódovací jednotky vegetační stupňovitosti (BUČEK, LACINA 1988) Tab. 2: Kódovací jednotky hydrických řad (BUČEK, LACINA 1988) Tab. 3: Kódovací jednotky trofických řad (BUČEK, LACINA 1988) Tab. 4: Parametry evidovaných památných dřevin dle druhů a zastoupení v kategoriích biotopů Tab. 5: Vyhodnocení zdravotního stavu památných stromů dle druhů Tab. 6: Druhové zastoupení památných stromů v nadmořských výškách Tab. 7: Grafické schéma zastoupení památných stromů ve vegetačních stupních Tab. 8: Zastoupení památných stromů ve vegetačních stupních Tab. 9: Růstové charakteristiky dřevin ve vegetačních stupních Tab. 10: Růstové charakteristiky dle trofických řad Tab. 11: Grafické schéma zastoupení památných stromů v ekologických řadách Tab. 12: Druhové zastoupení památných stromů v ekologických řadách Tab. 13: Růstové charakteristiky dle hydrických řad Tab. 14: Zastoupení památných stromů v bioregionech a jejich parametry Tab. 15: Zastoupení památných stromů v bioregionech (nad 2%) Tab. 16: Zastoupení památných stromů dle bioregionů (seřazené) Tab. 17: Maximální růstové rozměry a věk vybraných druhů z databáze AOPK ČR Tab. 18: Nejvyšší průměrné růstové charakteristiky a stáří vybraných druhů ve vegetačních stupních Tab. 19: Nejvyšší průměrné růstové charakteristiky a stáří vybraných druhů v hydrických řadách Tab. 20: Nejvyšší průměrné růstové charakteristiky a stáří vybraných druhů v trofických řadách Tab. 21: Nejvyšší růstové a věkové údaje dle biotopů u dubu letního Tab. 22: Zastoupení dubu letních ve vegetačních stupních (kódované) Tab. 23: Růstové charakteristiky dubu letního dle vegetačních stupňů (kódovaných) Tab. 24: Růstové charakteristiky dubu letního dle trofických řad Tab. 25: Růstové charakteristiky památných dubů letních dle hydrických řad Tab. 26: Zastoupení památných dubů letních (Quercus robur) dle bioregionů (seřazené) Tab. 27: Rozpětí dosažených obvodů u zmapovaných dřevin (v 1,3 m) Tab. 28: Zastoupení a růstové rozměry jedinců rostoucích v stg. na lokalitě Soutok Tab. 29: Zastoupení a růstové rozměry jedinců rostoucích v lesním porostu Tab. 30: Zastoupení a růstové rozměry jedinců rostoucích na okraji porostu Tab. 31: Zastoupení a růstové rozměry jedinců rostoucích v břehovém porostu Tab. 32: Zastoupení a růstové rozměry solitérně rostoucích jedinců Tab. 33: Formulář pro evidenci mohutných dřevin Tab. 34: Databáze významných stromů z modelového území Soutok Tab. 35: Databáze dubů letních (Quercus robur) z modelového území Soutok Tab. 36: Databáze dubů letních (Quercus robur) ze západní části CHKO Poodří Tab. 37: Průměrné hodnoty obvodů a výšek dubu letního (Quercus robur L.) dle fyziologického stáří Tab. 38: Průměrné hodnoty přírůstu na poloměru v obvodových kategoriích v letech 2007-2010 Tab. 39: Průměrné přírůsty na poloměru u dubu letního (Quercus robur) dle biotopů v letech 2007-2010 na lokalitě „Soutok“

290

Tab. 40: Průměrný tloušťkový přírůst na poloměru u dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří v letech 2007-2010 Tab. 41: Obvodové rozpětí a zastoupení dubů letních (Quercus robur) dle obvodových kategorií Tab. 42: Hodnoty průměrných výšek dubu letního (Quercus robur) dle obvodových kategorií Tab. 43: Hodnoty průměrných výšek a šířek korun u dubů letních (Quercus robur) dle obvodových kategorií Tab. 44: Hodnoty průměrných úhlů nasazení hlavních větví u dubu letního (Quercus robur) dle obvodových kategorií Tab. 45: Hodnoty průměrného přírůstu na poloměru v obvodových kategoriích a počet jedinců Tab. 46: Hodnoty průměrného přírůstu dle poloměru z páskových dendrometrů dle obvodových kategorií Tab. 47: Hodnoty průměrných obvodů a zastoupení dubů letních (Quercus robur) dle typu biotopu Tab. 48: Hodnoty průměrných výšek dubu letního (Quercus robur) dle biotopů Tab. 49: Hodnoty průměrné šířky a výšky koruny u dubů letních (Quercus robur) podle biotopu Tab. 50: Hodnoty průměrných úhlů nasazení koruny dubu letního (Quercus robur) podle biotopu Tab. 51: Hodnoty průměrného přírůstu na poloměru dle biotopů (cm/rok) Tab. 52: Hodnoty průměrného přírůstu na poloměr z páskových dendrometrů dle biotopů Tab. 53: Hodnoty průměrných obvodů dle kategorií fyziologického stáří Tab. 54: Hodnoty průměrných výšek podle kategorií fyziologického stáří Tab. 55: Hodnoty průměrné výšky a šířky koruny dubu letního (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří Tab. 56: Hodnoty průměrných úhlů dubu letního (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří Tab. 57: Hodnoty průměrného přírůstu dubu letního (Quercus robur) dle kategorií fyziologického stáří Tab. 58: Hodnoty průměrného přírůstu na poloměr z páskových dendrometrů podle kategorií fyziologického stáří Tab. 59. Biometrické ukazatelé a variační koeficienty obvodových kategorií Tab. 60: Hodnoty průměrných přírůstů na poloměru (cm/rok) dle obvodových kategorií Tab. 61: Růstových charakteristik dle biotopů ve stádiu pozdní dospělosti Tab. 62: Růstových charakteristik dle biotopů ve stádiu časného stáří Tab. 63: Růstových charakteristik dle biotopů ve stádiu pozdního stáří Tab. 64: Růstových charakteristik dle biotopů ve stádiu odumírání Tab. 65: Souhrnná tabulka biometrických charakteristik závěrečných stádií fyziologického stáří u dubu letního (Quercus robur) Tab. 66: Parametry nelineárního modelu Tab. 67: Dopočtené hodnoty vybraných dubů letních z modelového území Tab. 68: Hodnoty odhadnutého věku a parametrů funkce pro odhad stáří u jedinců dubu letního z modelového území Tab. 69: Výběr modelu pro proměnnou biotop Tab. 70: Výsledky analýzy pro proměnnou biotop Tab. 71: Výběr modelu proměnnou proměnné fyziologické stáří Tab. 72: Výsledky analýzy pro proměnnou proměnné fyziologické stáří Tab. 73: Základní dendrometrické charakteristiky Tab. 74: Charakteristika korunové části u jedinců v olistěném stavu Tab. 75: Hodnoty radiálních řezů korunou dle světových stran Tab. 76: Hodnoty ploch horizontálních řezů korunou po 0,5 m Tab. 77: Velikosti úhlu hlavních kosterních větví

291

Tab. 78: Údaje z páskových dendrometrů a LAImetru LAI-2000 Tab. 79: Objemové dřevní hmoty a množství listoví dle kategorií fyziologického stáří Tab. 80: Množství sušiny koruny a množství biomasy dle kategorií fyziologického stáří Tab. 81: Kategorie TUP dle obvodů, zdravotního stavu a fyziologického stáří Tab. 82: Zařazení dřevin do kategorií TUP dle druhu a obvodu v prsní výšce Tab. 83: Zastoupení evidovaných dřevin v kategoriích TUP Tab. 84: Poměr kategorii TUP dle druhů na lokalitě Soutok Tab. 85: Zastoupení kategorií TUP dle biotopů na lokalitě Soutok Tab. 86: Zastoupení druhů v kategoriích TUP dle hlavních biotopů porost/solitéry Tab. 87: Přehled počtu vhodných jedinců pro sběr osiva dle druhů Tab. 88: Typy pěstebních opatření (ŠIMEK 2001) Tab. 89: Srovnání základních dendrologických charakteristik památných stromů s inventarizacemi z ČR (LČR, LVS, BR Dolní Morava, Zámky - Heike, CHKO Poodří, Povodí Odry, Chadt) Tab. 90: Srovnání dosažených růstových charakteristik památných stromů s publikovanými údaji publikacemi (obvod, výška, věk, nadmořská výška, STG) Tab. 91: Porovnání zjištěných údajů o památných stromech ČR s cizinou (Slovensko, Anglie, Belgie, Polsko, Německo, Francie, Italie, USA) Tab. 92: Tabulka nejmohutnějších a nejstarších dřevin v Evropě Tab. 93: Zastoupení vegetačních stupňů dle v ČR (BUČEK, LACINA 2002) Tab. 94: Obvodové rozměry dubů letních (Quercus robur) v cizině Tab. 95: Zastoupení druhů dřevin dle stg. v CHKO Poodří Tab. 96: Druhové a početní zastoupení dřevin dle STG v CHKO Poodří Tab. 97: Srovnávací tabulka růstových rozměrů Tab. 98: Srovnání růstových parametrů inventarizace modelového území se světem Tab. 99: Zastoupení dubů letních v porostech (%) (DEJČMÁR 1969) Tab. 100: Druhové zastoupení dřevin dle kategorií TUP lokality Soutok CHKO Poodří

292

OBRÁZKY: Obr. 1: Růstová křivka a její přírůstová křivka (ŠMELKO 2007) Obr. 2: Mapa bioregionů České republiky (CULEK ET. AL. 1996) Obr. 3: Páskové dendrometry Obr. 4: Metodika opakovaného měření obvodů. Obr. 5: Schéma měření koruny a velikosti úhlu nasazení kosterních větví Obr. 6: Odebírání vývrtů v terénu, Presslerový nebozes Obr. 7: Stádium fyziologického stáří D, E Obr. 8: Stádium fyziologického stáří F, G Obr. 9: Mechanické měřící zařízení na zpracování vývrtů Obr. 10: Demonstrace olistěného a bezlistého stavu dřeviny při 3D skenů Obr. 11: 3D skener a speciálně vybavené vozidlo pro sběr dat (Geodis Brno) Obr. 12: Schéma vzorníku ke stanovení dopočtu množství biomasy nenaskenovaných drobných větví Obr. 13: Lokalizace modelového území (zdroj: arcdata.cz.) Obr. 14: Walter – Liethův klimadiagram Obr. 15: Zastoupení památných stromů a druhů v obvodových kategoriích Obr. 16: Zastoupení památných stromů a druhů ve věkových kategoriích Obr. 17: Zdravotní stav evidovaných památných dřevin Obr. 18: Hodnocení zdravotního stavu ve věkových kategoriích Obr. 19: Zastoupení (%) jednotlivých stupňů zdravotního stavu v obvodových kategoriích Obr. 20: Hodnocení zdravotního stavu v obvodových kategoriích Obr. 21: Zastoupení památných stromů v kategoriích výskytu v krajině Obr. 22.: Hodnocení zdravotního stavu v kategoriích výskytu v krajině Obr. 23: Početní zastoupení (%) solitérních jedinců a druhů v obvodových kategoriích Obr. 24: Početní zastoupení solitérních dřevin (%) a druhů ve věkových kategoriích Obr. 25: Zastoupení památných dřevin v nadmořských výškách Obr. 26: Zastoupení památných stromů ve vegetačních stupních (%) Obr. 27: Druhová pestrost ve vegetačních stupních a zastoupení nejpočetnějšího druhu (%) Obr. 28: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v dubovém vegetačním stupni (VS1 – VS3). Obr. 29: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v bukodubovém vegetačním stupni (VS4 – VS6). Obr. 30: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v dubobukovém vegetačním stupni (VS7 – VS9). Obr. 31: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v bukovém vegetačním stupni (VS10-VS12). Obr. 32: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v dubojehličnaté variantě (VS13-VS16). Obr. 33: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v jedlobukovém vegetačním stupni (VS17-VS21). Obr. 34: Hodnocení zdravotního stavu (%) a zastoupení v kategoriích seskupení (%) v smrkojedlo -bukovém vegetačním stupni (VS22 – VS26). Obr. 35: Četnost památných dřevin v trofických řadách Obr. 36: Zastoupení druhů v trofických a hydrických řadách a jejich nejpočetnější druh Obr. 37: Zastoupení památných stromů v hydrických řadách Obr. 38: Zastoupení vybraných druhů v databázi památných stromů (%) a jejich růstové parametry

293

Obr. 39: Zastoupení vybraných druhů v jednotkách vegetačních stupňů Obr. 40:Vícenásobný krabicový graf obvodů (a), výšek (b) a stáří (c) dle vegetačních stupňů (kódovaných) u vybraných památných druhů Obr. 42: Vícenásobný krabicový graf obvodů (a), výšek (b) a stáří (c) dle trofických řad u vybraných památných druhů Obr. 43: Zastoupení vybraných druhů v trofických řadách Obr. 44: Vícenásobný krabicový graf obvodů (a), výšek (b) a stáří (c) dle hydrických řad u vybraných památných druhů Obr. 45: Zastoupení památných dubů letních dle obvodových kategorií Obr. 46.: Zastoupení dubů letních (Quercus robur) dle věkových kategorií Obr. 47: Analýza koruny dle obvodových kategorií Obr. 48: Analýzy koruny dle věkových kategorií Obr. 49: Analýzy koruny dle vegetačních stupňů Obr. 50: Zdravotní stav dubu letního (Quercus robur) Obr. 51: Zastoupení památných dubů letních dle biotopů Obr. 52: Zastoupení dubu letního v trofických řadách Obr. 53: Zastoupení památných dubu letního v hydrických řadách Obr. 54: Podíl autochtonních a stanovištně nepůvodních mohutných dřevin Obr. 55: Zastoupení mohutných dřevin dle druhu a jejich maximální obvodové parametry Obr. 56: Zdravotní stav evidovaných dřevin na území Soutoku Obr. 57: Poškození koruny u evidovaných dřevin (a) rozsah a (b) výskyt Obr. 58: Poškození kmene u evidovaných dřevin na území Soutok Obr. 59: Zastoupení typů geobiocénů v příbřežním pásmu Dyje (BRZOBOHATÝ 2000) a jejich druhová četnost nalezených významných dřevin Obr. 60: Zastoupení dřevin v jednotlivých biotopech (ks) Obr. 61: Zdravotní stav dřevin rostoucí v porostu Obr. 62: Zdravotní stav jedinců rostoucí na okraji porostu Obr. 63: Zdravotní stav dřevin rostoucí v břehovém porostu Obr. 64: Zdravotní stav solitérních dřevin Obr. 65: Vrba bílá (Salix alba) – 628 cm/ 3 m Obr. 66: Zdravotní stav vrby bílé (Salix alba) Obr. 67: Jasan úzkolistý (Fraxinus angustifolia) – 570 cm /25 m Obr. 68: Zdravotní stav jasanu úzkolistého (Fraxinus angustifolia) Obr. 69: Lípa srdčitá (Tilia cordata) – 515 cm / 15 m Obr. 70: Zdravotní stav lípy srdčité (Tilia cordata) Obr. 71: Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) – 762 cm / 2 m Obr. 72: Topol bílý (Populus alba) – 606 cm/17 m Obr. 73: Zdravotní stav topolu bílého (Populus alba) Obr. 74: Topol černý (Populus nigra) – 750 cm /torzo Obr. 75: Zdravotní stav topolu černého (Populus nigra) Obr. 76: Javor babyka (Acer campestre)-507 cm/15m Obr. 77: Zdravotní stav javoru babyky (Acer campestre) Obr. 78: Jilm vaz (Ulmus laevis) – 582 cm/22 m Obr. 79: Zdravotní stav jilmu vazu (Ulmus laevis) Obr. 80: Zastoupení dubu letního v jednotlivých biotopech na lokalitě Soutok

294

Obr. 81: Dub letní (Quercus robur) – 806 cm / 25 m Obr. 82: Zastoupení dubu letního dle velikostí obvodů ve výčetní výšce Obr. 83: Zastoupení dubů letních dle obvodových kategorií (%) Obr. 84: Velikost výšek dubu letního (Quercus robur L.) dle biotopů na lokalitě Soutok Obr. 85: Zdravotní stav dubu letního (Quercus robur) na lokalitě Soutok Obr. 86: Poškození koruny u dubu letního (Quercus robur) Obr. 87: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur L.) Obr. 88: Zastoupení dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří Obr. 89: Růstové charakteristiky dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří a) obvod (cm), b) výška (m) Obr. 90. Hodnoty průměrného ročního přírůstu na poloměru dle obvodových kategorií Obr. 91: Průběh průměrného přírůstu na poloměru, dle obvodových kategorií v letech 2007-2010 Obr. 92: Průběh průměrného obvodového přírůstu (mm) v jednotlivých biotopech (a) a průběhu pozorování (2007-2010) (b) Obr. 93: Průběh průměrného obvodového přírůstu (mm) dubu letního (Quercus robur) dle fyziologického stáří (a) a průběhu pozorování v letech 2007-2010 (b) Obr. 94: Výškové rozpětí u dubů letních (Quercus robur) dle obvodových kategorií Obr. 95: Velikosti koruny u dubu letního (Quercus robur) v obvodových kategoriích (m) Obr. 96: Srovnání velikosti výšky (a) a šířky (b) koruny dubu letního (Quercus robur) v obvodových kategoriích (m) Obr. 97: Rozpětí velikosti úhlu nasazení hlavní kosterních větví v obvodových kategoriích u dubu letního (Quercus robur) Obr. 98: Přírůstové rozpětí na poloměru z opakovaného měření obvodů dle obvodových kategorií Obr. 99: Hodnocení průměrného přírůstu na poloměru z páskových dendrometrů dle obvodových kategorií Obr. 100: Obvodové rozpětí dubů letních (Quercus robur) dle typu biotopu Obr. 101: Výškové rozpětí dubů letních (Quercus robur) dle typu biotopu Obr. 102: Srovnání průměrné šířky a výšky koruny u dubů letních (Quercus robur) dle typu biotopu Obr. 103: Rozpětí šířky a výšky koruny u dubů letních (Quercus robur) podle biotopů Obr. 104: Rozpětí velikosti úhlů nasazení koruny u dubů letních (Quercus robur) dle biotopů Obr. 105: Rozpětí průměrných přírůstu z opakovaného měření obvodů dle biotopů Obr. 106: Hodnocení průměrného přírůstu na poloměru z páskových dendrometrů dle biotopů Obr. 107: Obvodové rozpětí dubů letních (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří Obr. 108: Výškové rozpětí dubů letních (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří Obr. 109: Rozpětí výšky (a) a šířky (b) koruny u dubů letních (Quercus robur) podle kategorií fyziologického stáří Obr. 110: Rozpětí velikosti úhlů nasazení koruny u dubů letních (Quercus robur) dle fyziologického stáří Obr. 111: Hodnocení průměrného přírůstu na poloměr z opakovaného měření obvodů podle kategorií fyziologického stáří Obr. 112: Hodnocení průměrného přírůstu na poloměr z páskových dendrometrů dle kategorií fyziologického stáří v letech 2007-2010 Obr. 113: Srovnání variačních koeficientů biometrických charakteristik Obr. 114: Schéma etap stárnutí na základě zaznamenaných biometrických údajů Obr. 115: Schéma stárnutí na základě průměrných přírůstu dle obvodových kategorií Obr. 116: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopů pro stádium D

295

Obr. 117: Rozsah poškození koruny dubu letního (Quercus robur) u stádia D Obr. 118: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) u stádia D Obr. 119: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopů u stádia E Obr. 120: Poškození koruny u dubu letního (Quercus robur) u stádia E Obr. 121: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) u stádia E Obr. 122: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopů pro stádium F Obr. 123: Poškození koruny u dubu letního (Quercus robur) u stádia F Obr. 124: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) u stádia F Obr. 125: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopu pro stádium G Obr. 126: Poškození koruny u dubu letního (Quercus robur) u stádia G Obr. 127: Poškození kmene u dubu letního (Quercus robur) u stádia G Obr. 128: Průměrné přírůsty na poloměru dle fyziologického stáří u dubu letního (Quercus robur) Obr. 129: Průměrné hodnoty biometrických charakteristik závěrečných stádií fyziologického stáří u dubu letního (Quercus robur) Obr. 130: Nelineární model funkce hustoty letokruhů v závislosti na poloměru stromu Obr. 131: Křivka pro odhad stáří dubu letního (Quercus robur) na základě obvodu dřeviny ve výčetní tloušťce pro modelové území Obr. 132: Průměrná růstová křivka a růstové křivky jedinců z modelového území Obr. 133: Průměrná růstová křivka dubů letních (Quercus robur) na modelovém území Obr. 134: Křivka pro odhad stáří dubů letních (Quercus robur) dle velikostí obvodu ve výčetní tloušťce pro modelové území (parametry: A = 2346, k = 129,5). Obr. 135: Srovnání odhadů věku obou metod dle obvodů u jedinců z modelového území Obr. 136: Srovnání křivek pro odhad stáří obou metod pro duby letní (Quercus robur) na modelovém území Obr. 137: 3D skeny v bezlistém a olistěném stavu Obr. 138: Schéma výstupu 3D skenu v programu Microstation V8 Obr. 139: Výkres olistěného stromu fyziologického stádia D v 2D formátu (dgn) Obr. 140: Výkres olistěného stromu fyziologického stádia E v 2D formátu (dgn) Obr. 141: Výkres olistěného stromu fyziologického stádia F v 2D formátu (dgn) Obr. 142: Výkres olistěného stromu fyziologického stádia G v 2D formátu (dgn) Obr. 143: Velikosti ploch horizontálních řezů korunou po 0,5 m Obr. 144: Schéma měření velikosti úhlu hlavních kosterních větví Obr. 145: Regrese výšky a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 146: Regrese plochy koruny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 147: Regrese množství listové biomasy a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 148: Regrese množství biomasy letorostů a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 149: Regrese množství biomasy kmene a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 150: Regrese množství biomasy celé dřeviny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 151: Regrese objemu dřeva v koruně a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 152: Regrese objemu dřeva celé dřeviny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 153: Regrese plocha listoví na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu Obr. 154: Regrese hustota listoví na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu Obr. 155: Regrese množství biomasy listoví na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu Obr. 156: Regrese objem koruny na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruh Obr. 157: Regrese množství biomasy letorostů na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu

296

Obr. 158: Regrese objem dřevní hmoty letorostů na velikosti tloušťkového přírůstu posledního letokruhu Obr. 159: 3D sken olistěného stromu ve fyziologickém stádiu D Obr. 160: 3D sken olistěného stromu ve fyziologickém stádiu E Obr. 161: 3D sken olistěného stromu ve fyziologickém stádiu F Obr. 162: 3D sken olistěného stromu ve fyziologickém stádiu G Obr. 163: 3D sken neolistěného stromu ve fyziologickém stádiu D Obr. 164: 3D sken neolistěného stromu ve fyziologickém stádiu E Obr. 165: 3D sken neolistěného stromu ve fyziologickém stádiu F Obr. 166: 3D sken neolistěného stromu ve fyziologickém stádiu G Obr. 167: Pyramida s ideálním poměrem zastoupení jedinců mezi kategoriemi Obr. 168: Výběr jedinců pro sběr osiva dle biotopů (a) a dle kategorizace (b) Obr. 169: Zastoupení ekologických řad na území ČR (BUČEK, LACINA 2002) Obr. 170: Zdravotní stav všech evidovaných dřevin (a) a zdravotní stav dubu letního (Quercus robur) (b) na území Soutok v Dyjsko-moravské nivě Obr. 171. Zdravotní stav dubu letního (Quercus robur) na území CHKO Poodří (a), zdravotní stav všech zaevidovaných dřevin na území CHKO Poodří (b) Obr. 172: Zastoupení dubů letních dle obvodových kategorií (a, v %) a dle kategorií fyziologického stáří (b, v %) Obr. 173: Schéma stárnutí na základě průměrných přírůstu dle obvodových kategorií Obr. 174: Průměrné přírůsty na poloměru dle biotopů Obr. 175: Průměrný přírůst na poloměru dle fyziologického stáří Obr. 176: Regrese výšky a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 177: Regrese plochy koruny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 178: Regrese množství listové biomasy a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 179: Regrese množství biomasy letorostů a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 180: Regrese množství biomasy kmene a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 181: Regrese množství biomasy celé dřeviny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 182: Regrese objemu dřeva v koruně a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 183: Regrese objemu dřeva celé dřeviny a průměru dřeviny ve výčetní tloušťce Obr. 184: Zastoupení kategorii metodiky TUP na lokalitách Soutok a CHKO Poodří Obr. 185: Zastoupení dřevin v kategoriích TUP dle biotopů na lokalitě Soutok a v CHKO Poodří Obr. 186: Přehledová mapa zájmového území - Soutok (1:100 000)

297

SEZNAM PŘÍLOH

13. SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: HODNOCENÍ PAMÁTNÝCH DŘEVIN ČR Tab. 4: Druhové zastoupení památných stromů s údajem o maximálním obvodu, výšce a dosaženého stáří, zastoupení druhů v kategoriích biotopů s údajem o maximálním obvodu Tab. 5: Vyhodnocení zdravotního stavu u druhů památných stromů Tab. 6: Druhové zastoupení památných stromů v nadmořských výškách s údajem o maximálním obvodu Tab. 7: Grafické schéma zastoupení druhů památných stromů ve vegetačních stupních (kódované) Tab. 8: Druhové zastoupení památných stromů ve vegetačních stupních s údajem o maximálním obvodu, výšce a dosaženého stáří Tab. 11: Grafické schéma zastoupení druhů památných stromů v ekologických řadách Tab. 12: Druhové zastoupení památných stromů v ekologických řadách Tab. 14: Souhrnná tabulka památných stromů dle zastoupení v bioregionech s údaji o obvodech, výškách, věku, zastoupení v biotopech Tab. 16: Zastoupení památných stromů dle bioregionů (seřazené) s údaji o obvodech, výškách, věku Tab. 26: Zastoupení památných dubů letních (Quercus robur) dle bioregionů (seřazené) s údaji o obvodech, výškách, věku Tab. 89: Srovnání základních dendrologických charakteristik (obvod, výška) a stáří památných stromů s inventarizacemi z ČR (LČR, LVS, BR Dolní Morava, ZÁMKY, CHKO Poodří, Povodí Odry, Chadt) Tab. 90: Srovnání památných stromů s dendrologickými odbornými publikacemi (obvod, výška, věk, nadmořská výška, STG) Tab. 91: Souhrnná tabulka maximálních rozměrů s cizinou (Slovensko, Nizozemí, Anglie, Belgie, Polsko, Německo, Francie, Italie, USA) Obr. 25: Zastoupení památných dřevin v nadmořských výškách Obr. 40: Vícenásobný krabicový graf obvodů, výšek a stáří dle vegetačních stupňů (kódovaných) u vybraných památných druhů Obr. 42: Vícenásobný krabicový graf obvodů, výšek a stáří dle trofických řad u vybraných památných druhů Obr. 44: Vícenásobný krabicový graf obvodů, výšek a stáří dle hydrických řad u vybraných památných druhů Příloha č. 2: Databáze A FOTODOKUMENTACE VÝZNAMNÝCH DŘEVIN MODELOVÉHO ÚZEMÍ Obr. 186: Přehledová mapa zájmového území - Soutok (1:100 000) Tab. 33: Formulář pro evidenci mohutných dřevin

298

SEZNAM PŘÍLOH

Tab. 34: Databáze významných stromů z modelového území Soutok Tab. 35: Databáze dubů letních (Quercus robur) z modelového území Soutok Tab. 36: Databáze dubů letních (Quercus robur) ze západní části CHKO Poodří Fotodokumentace nejmohutnějších exemplářů lokality Soutok Příloha č. 3: NÁKRESY 3D SKENŮ Obr. 139: Výkres olistěného stromu fyziologického stádia D v 2D formátu (dgn) Obr. 140: Výkres olistěného stromu fyziologického stádia E v 2D formátu (dgn) Obr. 141: Výkres olistěného stromu fyziologického stádia F v 2D formátu (dgn) Obr. 142: Výkres olistěného stromu fyziologického stádia G v 2D formátu (dgn) Obr. 159: 3D sken olistěného stromu ve fyziologickém stádiu D Obr. 160: 3D sken olistěného stromu ve fyziologickém stádiu E Obr. 161: 3D sken olistěného stromu ve fyziologickém stádiu F Obr. 162: 3D sken olistěného stromu ve fyziologickém stádiu G Obr. 163: 3D sken neolistěného stromu ve fyziologickém stádiu D Obr. 164: 3D sken neolistěného stromu ve fyziologickém stádiu E Obr. 165: 3D sken neolistěného stromu ve fyziologickém stádiu F Obr. 166: 3D sken neolistěného stromu ve fyziologickém stádiu G CD s 3D animaci Příloha č. 4: MAPOVÉ PŘÍLOHY Mapová příloha č. 1. - Počet památných stromů na území ČR v jednotlivých katastrálních územích (1:700 000) Mapová příloha č. 2. – Počet druhů památných stromů na území ČR v jednotlivých katastrálních územích (1:700 000) Mapová příloha č. 3. – Maximálních obvodů památných stromů na území ČR v jednotlivých katastrálních územích (1:700 000) Mapová příloha č. 4. – Počet památných stromů na území ČR v rámci bioregionů (1: 700 000) Mapová příloha č. 5. – Počet druhů památných stromů na území ČR v rámci bioregionů (1: 700 000) Mapová příloha č. 6. – Významné dřeviny modelového území Soutok (1 : 10 000) Mapová příloha č. 7. – Významné dřeviny území Soutoku dle kategorií péče a návrh výsadeb (1 : 10 000)

299

KRAJINNĚ-EKOLOGICKÉ HODNOCENÍ MOHUTNÝCH DŘEVIN V ČR

Recommend Documents