061-079_ROZHLEDY 1.9.2008 18:06 Stránka 63
váky vnûj‰ími, z valné ãásti vypÛjãen˘mi prostfiedky. Vidím v tom dÛsledek pochybnosti, zda divadlo mÛÏe obstát v soutûÏi s masovûj‰ími médii, s pop-music a televizní zábavou v‰eho druhu. Divadlo vÏdycky ãerpalo – jak uÏ bylo fieãeno – z blízk˘ch i vzdálenûj‰ích zdrojÛ, ale byly to podnûty pfieváÏnû povzná‰ející. Nyní se rozhodlo ãerpat ze zdrojÛ pfieváÏnû poklesl˘ch. Rezignace na mimezi, na pfienos situací mezi lidmi, znamená triumf vnûj‰ích efektÛ nad niternou lidskou úãastí. S jistou nadsázku lze fiíci, Ïe tato cesta mífií k dezerci a úpadku, ke kulturní entropii. Zdenûk Hofiínek
Kouzelná moc divadla versus Chléb a hry. Tilleho Ïiv˘ divadelnûkritick˘ odkaz (Václav Tille: Kouzelná moc divadla. Divadelní ústav, Praha 2007) ·kálu barevnû ztlumen˘ch pfiebalÛ ediãní fiady Eseje, kritiky, anal˘zy roz‰ífiil nov˘ valér; ze zadumané modro‰edé záfií vtipná Hoffmeistrova karikatura Václava Tilleho kázajícího pfied kosmopolitní kulisou svûtové metropole nûm˘m rybám oceánu. Jako historikové umûní interpretují “mluvící fasády”, i graficky zdafiilá obálka knihy nabízí v˘klad ve smyslu vzpomínek pamûtníkÛ profesora Tilleho (1867 – 1937): jeho ve‰kerá slovesná tvorba byla údajnû jen tlumen˘m odleskem záfiivého, jiskrného projevu za katedrou (mj. dle A. Nováka, A. M. Pí‰y, M. Novotného, F. X. ·aldy, O. ·torcha-Mariena). Vûfiíme rádi; ale stejnû tak, aã neradi, smífiili jsme se s neúprosn˘m dûjinn˘m faktem, Ïe jisté persony lze poznat jiÏ jen prostfiednictvím tûchto odleskÛ, resp. otiskÛ a tiskÛ, které zanechaly. Neobyãejná ‰ífie Tilleho vûdeckého i umûleckého odkazu vzbuzuje aÏ frustrující obdiv s pfiímûsí stesku nad ne-li vymírajícím, pak jistû ohroÏen˘m druhem, kter˘ pfiíznaãnû anachronicky naz˘váme “renesanãní bytostí”. Dojem ãehosi nedosaÏitelnû mizejícího evokovala tato osobnost jiÏ zástupci bezprostfiednû nastupující generace O. ·torchu-Marienovi, kter˘ svou metaforickou charakteristiku tûÏil z ãasov˘ch vrstev je‰tû hlub‰ích: “Byl to muÏ s hlavou starofiímského senátora.”1 (Opravdu!; viz zadní záloÏku knihy.) Aãkoli divadelní vûda nebyla Tilleho primárním profesním zamûfiením, i zde má zásluhy vpravdû zakladatelské: na konci dvacát˘ch let minulého století vyãlenil na Karlovû univerzitû z rámce srovnávacích dûjin literatury semináfi zab˘vající se studiem divadla, a poloÏil tak základ k osamostatnûní dûjin a teorie divadla jako pl-
nohodnotného vûdního oboru. Tilleho velkorysá koncepce praÏského “divadelního institutu” (dnes osmdesátiletá!), která zahrnovala projekty s uÏ hotov˘mi plány velké pfiedná‰kové sínû s pokusnou scénou a promítací stûnou, místnosti pro divadelní knihovnu, jiné pro sbírky obrazÛ, fotografií a maket, jiné pro filmotéku a diskotéku atd.2, zÛstává stále progresivní, leã utopií. V pfieplnûn˘ch posluchárnách Tilleho semináfie se mezi posluchaãstvem tísnili studenti nejrÛznûj‰ích oborÛ3 i divadelní praktikové4; nezapomenutelné byly kaÏdoroãní pû‰í túry na ¤íp, jimiÏ se sv˘mi studenty sledoval Kosmovy kroky s nezbytn˘m bíl˘m kvûtem v klopû. Vedle legendárního pedagogického pÛsobení vûnoval divadlu tfii knihy.5 První z nich zavr‰ila r. 1917 víc neÏ ãtvrtstoletou divadelnû kritickou ãinnost autorsky sestaven˘m v˘borem. Povzbuzení k tomuto “divadelnû kniÏnímu debutu” mohl Tille nalézt u svého vrstevníka (roky narození i úmrtí se u obou shodují), jiného z – tehdy je‰tû vcelku roz‰ífieného – rodu PterodaktylÛ, F. X. ·aldy. Na Tilleho dosud nezhodnocenou divadelnû referentskou ãinnost ·alda vefiejnû upozornil v Kmeni (osobnû moÏná jiÏ dfiíve?) v pfiátelské zdravici kolegovû padesátce. Pfii zevrubném posouzení jeho dosavadní práce nazval Tilleho “jiskfiivou osobností” snoubící tvofiivost vûdeckou i umûleckou v harmonii, kterou si vytkl i za vlastní cíl, a dÛraznû vyz˘val: “jeho studie reÏisérské a dramaturgické [...] zaslouÏily by si ve v˘bûru kniÏního zpfiístupnûní.”6 Je‰tû téhoÏ roku vy‰el zmínûn˘ v˘bor s ponûkud matoucím názvem Divadelní vzpomínky. Zdaleka nevytûÏen˘ fond, rozmnoÏen˘ následnou dvacetiletou neutuchající (co do frekvence právû naopak) divadelní publicistikou, zÛstával dÛvodn˘m podnûtem opakovan˘ch ediãních zámûrÛ, pronásledovan˘ch v‰ak aÏ fatálním nezdarem. Pfiedkládaná kniha, vycházející s nepatrn˘m zpoÏdûním k dvojímu Tilleho jubileu (140 let od narození a 70 let od úmrtí), tak znovu naplÀuje ·aldovu v˘zvu a je souãasnû splacením dluhu pfiedchozímu nezavr‰enému ediãnímu úsilí. První snahy o podobn˘ v˘bor, podrobnû líãené v ediãní poznámce recenzované knihy, zhatil únor 1948. Vydání vysázeného a zkorigovaného svazku, pfiipraveného Tilleho Ïaãkou, asistentkou a dÛvûrnicí V. Vostfiebalovou, bylo zastaveno a kniha, ohla‰ovaná v Divadelním zápisníku uÏ dokonce recenzí, se na knihkupeck˘ch pultech nikdy neobjevila. Ani dal‰í pokusy o vydání nebyly úspû‰né. Koneãnû realizovan˘ v˘bor se k svému o ‰edesát let star‰ímu pfiedchÛdci (zachovanému dvûma strojopisn˘mi verzemi v LA PNP) hlásí nejen názvem. Ve dvou pfiílohách zafiazuje pÛvodní pfiedmluvu z pera V. Sommera a soupis tehdy zam˘‰leného v˘bûru statí. Vostfiebalová jej vymezila Tilleho referentsk˘mi lety meziváleãn˘mi (pfiesnûji 1920 – 1937), ãasovû tak navazujíc na vlastní autorÛv v˘bor. Pfiehodnocení zámûru není ani k v˘bûru samotného Tilleho tak dÛvûfiivé, resp. rozhodlo se pro rozpûtí ‰ir‰í, postihující autorovu referentskou práci od jejích poãátkÛ. A rozhodnutí to bylo ‰Èastné; první tfietina knihy (kapitoly 1 – 23) doplÀuje Divadelní vzpomínky o velmi inspirované statû zachycující v lecãems 63
061-079_ROZHLEDY 1.9.2008 18:06 Stránka 64
pfievratná léta divadelní historie okolo pfielomu století (od 1898). V˘voj Tilleho divadelní kritiky tak lze sledovat v jeho celistvosti. Z pozdûj‰ích let byly pfiibrány referáty o Osvobozeném divadle z nûmecké Prager Presse, které pfieloÏila M. Kuklová (stejnû jako v pfiípadech ostatních novû zafiazen˘ch nûmeck˘ch studií; jinde byly vyuÏity pfieklady pofiízené pro pÛvodní v˘bor), kritiky z Národních listÛ sledující Hilarovu reÏijní práci apod. Logické je vypu‰tûní statí s filmovou tematikou, publikovan˘ch mezitím v Linhartovû v˘boru První estetik filmu Václav Tille (1968). Nov˘ svazek doplÀují ãetné poznámky a vysvûtlivky, pfiehled autorova Ïivota a díla v datech, F. Knopp dodal studii Václav Tille a divadlo a rozsáhlou, relativnû úplnou, anotovanou bibliografii autorov˘ch ãasopisecky a kniÏnû publikovan˘ch textÛ t˘kajících se divadla a filmu, ãítající neuvûfiiteln˘ch 1808 poloÏek. Nechybûjí rejstfiíky (k textÛm i k bibliografii), zpracované Z. Bene‰ovou. Vzornû ediãnû vypraven˘ v˘bor tak podává kompletní a smûrem ke sv˘m zdrojÛm transparentní obraz Tilleho – divadelního kritika. Zámûr Vostfiebalové rozdûlit statû do dvou svazkÛ, z nichÏ první by obsahoval práce teoretické a obecnû úvahové a druh˘ ãlánky vûnované konkrétním osobnostem ãi událostem, nov˘ v˘bor opustil ve prospûch jednoho svazku, kter˘ fiadí stati vût‰inou dle logiky chronologické, jen v nûkolika pfiípadech podfiízené souvislosti tematické (napfi. oddíl âtyfii postavy Eduarda Vojana sluãuje kritiky sledující v˘voj Vojanova hereckého umûní pfii postupném ztvárnûní postav Hamleta, Mefistofela, Shylocka a Vald‰tejna; podobnû oddíl Kabaret Lucerna uvádí v jednom sledu ‰est zafiazen˘ch statí vûnovan˘ch zdej‰ím produkcím apod.). Zvolen˘ zpÛsob organizace zafiazen˘ch statí umoÏÀuje plynule vnímat Tilleho uvaÏování o daném tématu; vedlej‰ím a patrnû nezámûrn˘m uÏitkem je i provûfiení názorové kontinuity pisatele. Tak napfi. oddíl Kabaret Modr˘ pták, fiadící k statím z let 1922 a 1923 i ãasovû odlehlej‰í, z r. 1930, odhaluje idealizující posun od nûkdej‰ího kriticky ironického pohledu k ponûkud sentimentální chvále, pfiípadnû usvûdãuje autorovu pamûÈ: Bezprostfiední zachycení prvního záÏitku líãí rusk˘ exilov˘ kabaret v Berlínû jako snobskou záleÏitost nejpokleslej‰ího druhu, oslÀující “zbohatlíky rafinovan˘m pfiepychem”, a ne‰etfií ani siln˘mi slovy: “Poãíná vám b˘t hnusnû teskno z ‘programu’, jenÏ by mohl snad mít v˘znam v ústavu pro slabomyslné neb v nûkteré z tûch vefiejn˘ch místností, kde podobn˘ humor odvrací jen pozornost od hlavního úãelu.” (s. 201) Osm let nato Tille pí‰e – nechce se vûfiit, Ïe o témÏe kabaretu: “Je to uÏ dávno, kdy se Modr˘ pták poprvé objevil v Berlínû a mûl okamÏit˘ úspûch. Îivû si vzpomínám na vzru‰ující veãery v malém, kaÏd˘ veãer pfieplnûném divadle...” a pokraãuje slovy o veselém a jemném umûní (s. 205). Pro‰el snad kabaret takovou promûnou, která kritika donutila zapomenout na první, sugestivnû popsanou deziluzi? Ediãní poznámka tento kotrmelec nekomentuje.
64
Na stovkách dal‰ích míst v‰ak edice nejen ãtenáfii, ale i zafiazen˘m textÛm v˘raznû pomohla. Peãlivû vyãistila Tilleho statû od drobn˘ch chyb na úrovni pfieklepÛ, opravila ‰patnû psaná vlastní jména osobní, názvy divadel apod. S aÏ detektivním úsilím dohledala zdroje autorem namátkovû a zcela anonymnû citovan˘ch úryvkÛ dramat, na kter˘ch usvûdãoval star‰í ãeské pfieklady klasické dramatiky z mrzaãení jazyka (ve stati “Klasická” ãe‰tina na jevi‰ti), jinde poupravila nepfiesnû citované texty her (ve statích Král temné komnaty a Salcbursk˘ Faust). Neunikly jí ani tak nenápadné pfiehmaty, jako do v˘ãtu Vojanov˘ch shakespearovsk˘ch rolí, mezi Hamleta, Antonia, Leara, Shylocka, Mortimera, Petruchia zabloudil˘ Mercutio (v Romeovi a Julii ztvárnil Vojan Tybalta: staÈ Je‰tû Eduard Vojan); opravila chybné vroãení první francouzské inscenace Jodellovy Kleopatry z Tilleho 1552 na správné 1553 (Klasická tragédie); zachytila i úsmûvné pfiesmyknutí “OidipÛv Sofokles” a jiné drobné, ale i závaÏnûj‰í faktické nepfiesnosti. Nenechala se pfiesvûdãit ani erudovan˘m v˘kladem kritika-vûdce: kdyÏ Tille podpírá své setrvalé uvaÏování o moderních podobách scény historick˘m exkurzem k jejímu v˘voji od stfiedovûk˘ch mansion pfies renesanãní jevi‰tû k 18. století, kdy jako pfielomov˘ okamÏik vyzdvihuje zavedení opony, upozorÀuje poznámka, Ïe opona se ve Francii pouÏívala jiÏ mnohem dfiíve (staÈ Mansiony, pozn. ke s. 282). Osvûtlením kontextu usnadnila na spoustû míst hlub‰í v˘znamové ãtení (pozn. ke s. 162 informuje o kontroverzním ohlasu, kter˘ vzbudilo uvedení Verhaerenova Svítání v den tfietího v˘roãí ruské bol‰evické revoluce, provázejíc Tilleho ve své dobû jistû plnû srozumitelné, lakonické sdûlení, Ïe dvaadvacet let stará hra nab˘vá v den své vinohradské premiéry “znovu neobyãejného v˘znamu svou ideou”); jinde upozornila na polemiku, kterou zafiazená staÈ vyvolala (Král temné komnaty). VyváÏenost a “pfiesná míra” poznámkového aparátu, kter˘ pfii v‰í ostraÏitosti a dÛslednosti nezachází do banalit podceÀujících ãtenáfie, ani jej nenechává na holiãkách, dnes zdaleka není samozfiejmostí (dva vy‰lé svazky korespondence Voskovce a Wericha jsou toho dokladem7). Snad v jediném pfiípadû je popu‰tûna uzda nezdravému rÛstu ãtenáfiova sebevûdomí: u vysvûtlivky, Ïe Ludvík Slunce ãi král Slunce byl francouzsk˘ král Ludvík XIV. (pozn. ke s. 264 a 268). Naopak název Cocteauova dopisu, oti‰tûného jako úvod knihy vydané k otevfiení zázraku jevi‰tní techniky, Théâtre Pigalle, by si zaslouÏil snad propedeutiãtûj‰í v˘klad. Lze se samozfiejmû spokojit s vysvûtlením, Ïe “Lachez tout!” bylo zde pouÏito “ve smyslu OdvaÏte se!” (pozn. ke s. 279). Kolik dne‰ních ãtenáfiÛ ale rozklíãuje slovní hfiíãku, k níÏ Cocteau pouÏil okfiídlené startovací zvolání prÛkopníkÛ vzduchoplavby? Vedle poznámek zasahují editofii do textÛ minimálnû; ponechané nûkteré dnes nepouÏívané slovní tvary a obraty i zvlá‰tnosti slovosledu zachycují Tilleho osobit˘ styl. âlánky vût‰inou dostaly nové, trefnû zvolené názvy; ãasto ‰lo o nutné doplnûní statí oti‰tûn˘ch
061-079_ROZHLEDY 1.9.2008 18:06 Stránka 65
v rámci zaveden˘ch rubrik bez dal‰ích titulÛ, pfiíp. pod typizovanou hlaviãkou identifikující popisovanou divadelní událost. Naopak pÛvodní název byl ponechán stati PafiíÏsk˘ list, která v‰ak byla – z pochopiteln˘ch dÛvodÛ – oti‰tûna bez odstavcÛ strohého v˘ãtu titulÛ “lehkého” repertoáru pafiíÏsk˘ch divadel (spolu s ním ale zmizelo i závûreãné pouãení, o ãemÏ poznámka nemluví; uzavíráme jím tuto recenzi). Zbylá ryze teoretická úvaha o náboÏenském pÛvodu divadla, zdÛrazÀující vedle ÏánrÛ tragick˘ch odvûkou a nerozluãnou existenci ÏánrÛ komick˘ch, tak nemá k ponechanému názvu Ïádn˘ vztah. Co se t˘ãe názvu celého v˘boru, kter˘ si v souhlasu s neuskuteãnûn˘m pfiedchÛdcem podrÏel Tilleho oblíbené “kouzlo”, dochází v nûm k jistému posunu v˘znamov˘ch konotací. Vostfiebalové “O nové divadelní kouzlo”, patrnû parafráze názvu Tilleho recenze z Prager Presse Neuer Bühnenzauber in E. F. Burians D 358, odkazuje k otázkám ztvárnûní skuteãnosti na scénû, k hledání optimálních scénick˘ch prostfiedkÛ pro vytvofiení umûlé reality jevi‰tû apod. Tilleho fascinace divadlem se opravdu soustfieìovala k práci na scénû; za tvÛrce nového divadla mûl pfiednû reÏiséry a herce. Adekvátní jevi‰tní formu s oblibou pfiirovnával kouzlu – nejen ve zmínûné stati o Burianovû inscenaci Máje: “co v‰ak E. F. Burian [...] dovede tûmito prostfiedky [nûkolik reflektorÛ, promítací pfiístroj pro úzk˘ film a nástûnná stínidla] vytvofiit nálad, jevi‰tního kouzla a umûleck˘ch poÏitkÛ, je nûco zcela podivuhodného” (s. 367), oblíben˘ v˘raz se v jeho textech objevuje opakovanû: “[Mejerchold] vypravil Maeterlinckova Tintagila a sestavoval v nûm herce pomocí scenerie ve vlysy a basreliéfy: hledal nové kouzlo scény” (s. 333). Název nového v˘boru pouÏívá termín v adjektivním tvaru: “Kouzelná moc divadla” ale evokuje v˘znamy jiné, svázané spí‰e se spoleãenskou funkcí divadla. Vpravdû olbfiím˘ ediãní v˘kon vyprovokovala staÈ Ruské divadlo, jejíÏ opoznámkování pfiesahující ‰est stran textu sázeného petitem zahrnuje vedle komentáfiÛ aÏ pováÏlivû ãetné faktické korekce. Zde je v‰ak tfieba podotknout, Ïe mezi zafiazen˘mi jde o text jiného druhu, na coÏ asi mohl b˘t ãtenáfi upozornûn explicitnûji. Jednalo se o pfiedná‰ku proslovenou v rámci cyklu Souãasná slovanská kultura, uspofiádaném Slovansk˘m ústavem ve snaze pfiiblíÏit ‰ir‰ímu obecenstvu souãasn˘ kulturní stav dotyãn˘ch národÛ po v‰ech stránkách (jednotlivé pod-cykly byly vûnovány nejnovûj‰ím dûjinám, ústavnímu zfiízení, filozofii, v˘tvarnému umûní, hudbû, divadlu a literatufie). Úãelem nebyla encyklopedická úplnost, n˘brÏ aktuální informace a posílení zájmu o kulturní práci spfiíznûn˘ch slovansk˘ch národÛ. Pfiedná‰ky o divadle probûhly od února do dubna 1930 a vãetnû té Tilleho byly vydány ve sborníku Souãasné divadlo u SlovanÛ (1932). Pfii tûchto okolnostech urãujících povahu textu (není kritickou studií, ale pfiehledov˘m seznámením se soudob˘m stavem ruského divadla, jejími historick˘mi v˘chodisky a nejv˘raznûj‰ími umûleck˘mi zjevy; popularizaãní charakter zapfiíãinil ponûkud vágní zacházení
s fakty) stálo snad za zváÏení, zda její místo ve v˘boru nepostoupit napfi. dvûma pozoruhodn˘m – kniÏnû nepublikovan˘m (jak je u ostatních zafiazen˘ch statí pravidlem) – teoretick˘m glosám z Lumíra 1901 (ã. 31 a 34, s. 374n. a 411), v nichÏ Tille s uspokojením zaznamenal emancipující se roli reÏie. S pozdûji znovu a znovu prom˘‰lenou otázkou ztvárnûní Ïivota a skuteãnosti na jevi‰ti, vyÏadujícím nutnou stylizaci, v nich pfiehlédl stylové promûny divadla posledních desetiletí (od naturalismu, verismu, realismu k reakci symbolismu, mystiky, exotismu). Vzhledem k ãetnosti i kvalitû (mezi nimiÏ nacházíme stopy nepfiímé úmûry; vzrÛstající první upírala nûkdy té druhé, poznamenané rutinním ovládnutím Ïánru) Tilleho divadelní kritiky a publicistiky je jasné, Ïe aby v˘bor udrÏel únosné rozmûry, byl nucen rezignovat na zafiazení nejedné podnûtné stati. Nutná a nesnadná selekce dokázala vyhmátnout to relevantní. Souhrnnû interpretaãní a kontextovou rovinu Tilleho pfiínosu divadlu pfiidala navrch studie Franti‰ka Knoppa, která vhodnû doplÀuje vybrané autorovy texty zhodnocením i tûch nezafiazen˘ch (v‰ímá si také zmínûn˘ch dvou statí z Lumíra) a fiadou informací fundovanû ãerpajících ze sekundární literatury (její v˘bûrov˘ seznam studii následuje). âtiv˘ text podává plastick˘ a pfiehlednû ãlenûn˘ pohled na celou ‰ífii Tilleho pÛsobnosti související s divadlem: od publicistick˘ch poãátkÛ (kapitola V Národních listech a jinde /18911914/), pfies kritickou ãinnost v odborn˘ch periodikách Scénû a Jevi‰ti, paralelní pÛsobení v Prager Presse i v nakladatelském ãasopise “spfiíznûné du‰e” ·torcha-Mariena Rozpravy Aventina (kap. Léta zralosti), aÏ k Tilleho vlivu na dramaturgii praÏsk˘ch divadel, uskuteãÀovan˘m nejen kritick˘mi apely, ale i vlastními úpravami klasick˘ch dramatick˘ch textÛ. Vyzdvihuje ãinnost pedagogickou jakoÏto vyvrcholení jeho pÛsobení v ãeském divadle (kap. Na jevi‰ti, v knihách, za katedrou). Zvlá‰tû pûkné je drobnohledné odhalení chyb a zmatkÛ okolo pseudonymu, pod kter˘m se Tille skryl coby autor aktovky Velká hra, inscenované r. 1920 v âervené sedmû. Knopp uvádí pom˘lení na pravou míru a s pouÏitím Tilleho a Bassovy korespondence dokazuje (s. 413), Ïe pseudonym chybnû pfievzali editofii antologie Smích âervené sedmy J. Kotek a J. Kazda, chybnû jej uvádí i J. âerven˘ ve vzpomínkové knize âervená sedma a jeho omyl pfievzal i ãtvrt˘ díl akademick˘ch Dûjin ãeského divadla. Dodejme jen, Ïe Tilleho autorská spolupráce s oblíben˘m kabaretem byla ãetnûj‰í, ãasto ale aÏ úzkostlivû tajená – kdyÏ roku 1918 vytvofiil scénáfi k vánoãní stínohfie, kterou v˘tvarnû zpracoval J. Lada, dle Bassova svûdectví “jen proboha prosil, aby se nikdo nedovûdûl, Ïe návrh a scénáfi je od nûho.”9 Vlastními zafiazen˘mi statûmi se jako ãervená nit line neomyln˘ Tilleho kritick˘ úsudek, s nímÏ odhalil a podporoval nejeden rodící se talent; následující v˘voj ve své dobû leckdy odváÏné vû‰tby 65
061-079_ROZHLEDY 1.9.2008 18:06 Stránka 66
zpravidla potvrdil, z dne‰ního odstupu tak mohou b˘t vnímány aÏ pfiíli‰ samozfiejmû. I pfii nejvfielej‰ích sympatiích k tvÛrcÛm si jeho recenze podrÏely do jisté míry vûdeckou objektivnost; analytick˘ pfiístup, kter˘ Tillemu dovoloval chválit i ostfie odsuzovat v jednotlivostech, byl na hony vzdálen˘ pau‰álnímu odsudku ãi emotivní glorifikaci. Konkrétnost pfiesnû formulovan˘ch a odÛvodnûn˘ch v˘hrad a kritická úãast, s níÏ se stavûl po bok kaÏdému upfiímnému umûleckému hledaãství, úsilnému pátrání po nov˘ch obrodn˘ch proudech v umûní, z nûj ãinily kritika-spolutvÛrce. Péãi, kterou jeho recenze poskytovaly hercÛm i reÏisérÛm, dovedli sami tvÛrci ocenit. HilarÛv dopis, kter˘m odpovûdûl Tillemu na jeho kritiku inscenace Penthesiley, v˘mluvnû dokládá respekt a úctu k takové kritické práci: “Vበposudek mûl vzácnou vûcnou podrobnost a pronikavost [...]. Herec i reÏisér musí si vysoce ceniti takového zpÛsobu rozboru, v nûmÏ proniká lapidárnû idea a v nûmÏ není han ni pochval: v nûmÏ ideje se mûfií a konfrontují. [...] Va‰í laskavé pozornosti ceníme si spoleãnû, herci i já...”10 Podobnû coby kritick˘ kmotr stopoval od poãátkÛ scénografickou práci J. Weniga (od návrhÛ pro produkce v Lucernû, pfies debut na Národním divadle ve Strakonickém dudákovi a dále), rÛst VojanÛv, reÏie Zavfielovy, vítal nástup avantgardy – reÏijní poãiny Honzla i Buriana, autorské produkce V + W atd. Jeho bezpeãn˘ “kritick˘ ãuch” jakoby nestárl. ·irok˘ úhel pohledu, jímÏ zpod autoritativního oboãí mûfiil ve‰keré divadelní podnikání, nepfiehlíÏel ani potfiebu budování stálého ãeského repertoáru jako jednoho z pilífiÛ dramaturgie Národního divadla. ZdÛrazÀoval v‰ak dÛleÏit˘ úkol, kter˘ pfiitom pfiipadá “reÏijní tuÏce”; vybízel k novému smûlému uchopení klasick˘ch dûl (sám byl autorem kontroverznû pfiijíman˘ch úprav pÛvodních star‰ích dramat – Tylova Strakonického dudáka a Tvrdohlavé Ïeny, Kolárovy Moniky, Mikovcovy Záhuby rodu PfiemyslovcÛ). Ani zde se nebál demytizovat – poukazuje na pfiejímání motivÛ, ba plagiátorství, nezapfiel profesuru srovnávacích dûjin literatury (statû Magelona, Strakonick˘ dudák). Produkci “uznan˘ch stánkÛ nejvzne‰enûj‰í Múzy”, domÛ zasvûcen˘ch nejvy‰‰ímu umûní, shledával ov‰em ãasto pouh˘m zadostiuãinûním konvenci, prázdnou iluzí. Jeho zálibn˘ pohled byl znovu a znovu pfiitahován Ïánry okrajov˘mi, k tvofiení tûch vyvrÏencÛ “velkého umûní”. V tzv. nízkém umûní kabaretÛ, revuí, varieté nacházel inspiraãní zdroje, které by mohly obohatit tvorbu oficiálních scén. Souãasnû nepfiehlíÏel neblah˘ vliv komercionalizace, postihující zvlá‰tû toto drobné divadelní podnikání, bez subvencí vydané v‰anc diktátu pokleslého diváckého vkusu. S lítostí sledoval, jak se “cafées-concerts” mûnily v “music-halls”, jejichÏ produkce ztrácela na originalitû a pÛvabu; hynoucí tendence umûlecké, rozsypané jako korálky náhrdelníku pfietrÏeného na kypícím zátylku tendence obchodní. Úvahy tímto smûrem provázejí Tilleho psaní o divadle nejrÛznûj‰ích podob a ãasÛ, a ãiní tak z pfiedkládaného v˘boru znovu aktuální memento, dokládající odvûkost sváru umûleckého usilování 66
s tlakem komerce. Kultura se po celé epochy rozvíjela a bránila úpadku díky podpofie osvíceného a vzdûlaného vládce/zfiizovatele/ mecená‰e; v dne‰ní situaci zaznívají Tilleho pointované analogie z divadelní historie od antiky pfies klasicismus jako argumenty pfiekvapivé adresnosti: “A je to vÏdy stát, aÈ absolutistick˘, ãi demokratick˘, jehoÏ hlavy mají smysl pro umûní a vkus, jenÏ vyvolává svou podporou a ochranou, sv˘m rozumn˘m vedením, jímÏ dovede postavit pravé lidi na pravé místo, rychl˘ rozkvût divadla [...]. A sídlem ov‰em vÏdy je hlavní mûsto, stfiedisko kultury.” (Starofiecké divadlo, s. 172). PodrÏel-li si v podobn˘ch úvahách o soudobém divadelním umûní domácí provenience je‰tû optimismus (“divadlo u nás, pfies v‰echny nesnáze a v˘jimky, je pfiece jen vÏdy povaÏováno pfiedev‰ím za podnik kulturní, umûleck˘, ne obchodní”; Divadelní kritika, s. 129), mÛÏeme mu jej dnes jen závidût. Nov˘ v˘bor tak lze doporuãit pozornosti nejen odborné vefiejnosti teatrologÛ, historikÛ, literárních historikÛ a dal‰ích, ale mûli by si z nûj ãíst také ti, ktefií rozhodují o souãasné a více je‰tû budoucí podobû divadla. Koncept “chléb a hry” rozhodnû do Tilleho arsenálu nepatfiil. Jeho vhled do problému byl jasn˘ a rozhodn˘, a pfiece subtilnûj‰í neÏ opatrnick˘ relativismus nûkter˘ch dne‰ních uãencÛ. Nebál se rehabilitovat opovrhovan˘ lehãí veseloherní Ïánr a okrajové umûní, stopoval v nûm v‰ak vÏdy umûleckou hodnotu a také si nezastíral, Ïe v dÛsledku davového pokleslého vkusu a materiálních ohledÛ se divadelní repertoár odjakÏiva neobe‰el bez ãasto velmi fiemeslnû a obchodnû vyrábûné zábavy. Ta ov‰em nikdy neztûlesÀovala umûlecké hodnoty a nikdy nemûla existenãní problémy; s její dravou Ïivotaschopností nemÛÏe umûlecky hodnotné, progresivní tvofiení bez podpory sv˘ch patronÛ soupefiit. Nechat i zde vládnout “neviditelnou ruku trhu” a spoléhat na jeho autoregulaãní mechanismy znamená vûdomû pfiispívat úpadku, rezignovat na umûlecky nároãné divadlo. Václav Tille vûdûl, Ïe se to nevyplácí, a zcela stfiízlivû a prozíravû varoval: “Je to osud divadla, hraného dennû, Ïe se mûní v fiemesln˘ obchod neb obchodní fiemeslo. Ale proto netfieba si zoufat. Pro nás je to jen pouãením, Ïe na‰e scény pÛjdou asi podobn˘m smûrem ve svém rozvoji. Zabránit tomu sice nelze, ale lze potud zasáhnout a fiídit nov˘ rozkvût divadelního Ïivota, aby z té záplavy podprÛmûrného obchodu vyrostly dokonalé scény s váÏen˘m repertoárem a aby skuteãní umûlci dovedli vyváÏit nenasytné snahy divadelních obchodníkÛ.”11 Petra ·tûpánková
Poznámky 1) ·torch-Marien, O.: Sladko je Ïít. Pamûti nakladatele I, Praha 1992 (2. vydání), s. 140. 2) Sommer, V.: Divadelní odkaz profesora Tille, Listy pro umûní a kritiku 5, 1937, s. 355n.; v knize cituje F. Knopp, s. 407n.
061-079_ROZHLEDY 1.9.2008 18:06 Stránka 67
3) âasto pak konvertující k srovnávacím dûjinám literatury, resp. rodící se divadelní vûdû; viz: Lormanová, J.: Hovory s Václavem Tillem, Praha 1947. 4) Konzultovat pfii‰li i Voskovec s Werichem; viz: Pospí‰ilová, A.: Syn ve vûku rozumu, Dûjiny a souãasnost 9, 1967, ã. 6, s. 18-20; v knize cituje F. Knopp, s. 408 a 414. 5) V první (Divadelní vzpomínky, 1917) shrnul svoji pfiedváleãnou divadelnû kritickou ãinnost, druhá (Moskva v listopadu, 1929) je reportáÏí z v˘pravy do Moskvy, tfietí (âinohra Národního divadla od roku 1900 do pfievratu, 1935) poskytla pfiedposlední, pát˘ díl reprezentaãnímu projektu Dûjin Národního divadla. 6) ·alda, F. X.: Václav Tille, Kmen 1, 1917/18, ã. 2, s. 8-9 (Kritické projevy 10, Praha 1957, s. 95-99); v knize staÈ zmínûna na více místech, v této souvislosti na s. 417. 7) Matûjka L. (ed.): Jifií Voskovec & Jan Werich. Korespondence I-II, Praha 2007. 8) Ve v˘boru zafiazena jako první v tematickém oddílu E. F. Burian. 1. Nové divadelní kouzlo, s. 357n. 9) Bass, E.: Moje kronika, Praha 1985, s. 141. 10) V knize cituje HilarÛv dopis z 23. 12. 1914 F. Knopp na s. 397. 11) PafiíÏsk˘ list, Jevi‰tû 2, 1921, s. 542; v knize staÈ bez citovaného úryvku na s. 176n.
Nenápadn˘ pÛvab jednoho torza aneb Recenze s odboãkami (Eva Stehlíková – editor, Jifií Cieslar: Alfréd Radok mezi filmem a divadlem, spoluautofii: Veronika Ambros, Jifií ·. Cieslar, Josef Herman, Honza PetruÏela, Vít Schwarz, Helena Slavíková, Karel Tabery, grafická úprava a sazba Robert Konopásek podle osnovy Juraje Horvátha, Akademie múzick˘ch umûní, Národní filmov˘ archiv, Praha 2007) I. Neuvûfiitelnû ‰iroké dílo Alfréda Radoka je poseto – tak jak to u velk˘ch tvÛrcÛ b˘vá – neuskuteãnûn˘mi plány, nedodûlky, fragmenty a torzy. Tato torza – vzpomeÀme napfiíklad velkolepého rozvrhu Goethova Fausta, jehoÏ jevi‰tní realizaci zabránila realita sovûtsk˘ch tankÛ v srpnu 1968, vzpomeÀme na neménû pozoruhodné nerealizované scénáfie filmové, na Radokovy deníkové záznamy, poznámky o reÏii atd. – jsou ãasto v˘znamnûj‰í neÏ leckterá díla do-
konãená. Pfiesnû totéÏ lze fiíci o nejnovûj‰í publikaci Alfréd Radok mezi filmem a divadlem, jejíÏ jádro tvofií práce na grantu Alfréd Radok – filmafi a zakladatel Laterny magiky (GAâR 408 /03/14448). Dokonãení v plánované podobû zabránila tragická smrt jednoho z dvou hlavních autorÛ – Jifiího Cieslara. Sborník jeho editorka Eva Stehlíková (druhá hlavní autorka projektu) koncipovala jako pokus o shrnutí v‰eho, co bylo k danému tématu napsáno a fieãeno (znaãná ãást zejména krat‰ích pfiíspûvkÛ tvofií referáty z pracovní konference na Filozofické fakultû UK z února 2005, jeÏ byla souãástí grantového projektu). Torzem zÛstávají pfiedev‰ím práce samotného Jifiího Cieslara: kromû zásadních, dfiíve ãasopisecky publikovan˘ch a neustále doplÀovan˘ch studií (Daleká cesta Alfréda Radoka; Daleká cesta ve svûtle Hry o lásce a smrti) ãteme ve sborníku fiadu jeho krat‰ích prací, monotematicky vûnovan˘ch jednotliv˘m kinematografick˘m dílÛm (Divotvorn˘ klobouk; Dûdeãek automobil; ·ach mat; V pasti. RadokÛv pokus o “film noir”), dílÛm nerealizovan˘m (Prokop Divi‰) i srovnání autorsk˘ch poetik (Radok, Weil, Koláfi). Zejména staÈ o chystaném, av‰ak vzápûtí zakázaném filmovém portrétu premonstrátského knûze, léãitele a vynálezce bleskosvodu Prokopu Divi‰ovi pÛsobí torzovit˘m dojmem prvého letmého náãrtu ãi spí‰e sbûru materiálu – více neÏ polovinu statû tvofií rozsáhlá citace z monologu (pÛvodnû rozhovoru) autora námûtu, spisovatele J. A. Novotného o Radokovû ãasto aÏ nesnesitelné pracovní posedlosti (nejen tímto) námûtem. Tyto “men‰í” – men‰í rozsahem, nikoli v˘znamem a nezamûniteln˘m stylem – Cieslarovy studie byly patrnû zam˘‰leny jako jednotlivé kapitoly budoucí velké radokovské monografie (Eva Stehlíková: “V‰ak také nejdÛleÏitûj‰í texty vztahující se k Alfrédu Radokovi mûly v jeho poãítaãi název KNIHA. Ano, mûl to b˘t opus magnum. Byl Radokem fascinován cel˘ Ïivot, patrnû uÏ od doby, kdy uvidûl v Komorním divadle Hru o lásce a smrti...”, s. 318). Kritická odboãka ãíslo jedna: dovolil jsem si napsat v závorce stránkové oznaãení, jeÏ na pfiíslu‰né stranû ov‰em nenacházím: z neznám˘ch dÛvodÛ je kníÏka stránkována pouze lich˘mi ãísly, na sudá grafik zanevfiel. To mûl zase nûkdo (Juraj Horváth? Robert Konopásek?) nápad! Toto liché stránkování, v nûmÏ je‰tû navíc ãíslovka dûlá nepochopitelnou stojku, takÏe musíte knihu obracet, zbyteãnû ztûÏuje orientaci v jinak graficky sliãnû a pfiehlednû vybavené publikaci, opatfiené – jak se slu‰í a patfií – nejen mnoÏstvím kvalitních fotografií s v˘stiÏn˘mi popisky, zalomen˘mi do textu, ale i rejstfiíkem jmen i dûl. Konec odboãky. II. Cieslarovy texty tvofií – vedle editorãiny rozsáhlé, sedmdesátistránkové statû, jeÏ dala celému sborníku název – stylisticky i my‰lenkovû nejvytfiíbenûj‰í pátefi knihy, neboÈ je v nich vzácná rovnováha mezi heuristikou a interpretací, mezi fascinací tématem a jeho kritick˘m ãtením, mezi vnûj‰ím popisem a vnitfiním vhledem do díla, mezi anal˘zou a pfiesahem, tj. pokraãováním (i pfiekraãováním) 67
