Masarykova univerzita v Brně Filozofická fakulta Seminář dějin umění
Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánské centrum mládeže v Brně - Žabovřeskách Diplomová bakalářská práce
Vedoucí práce: Prof. PhDr. Jiří Kroupa, CSc.
Brno 2005
Barbora Kettnerová
Prohlášení Prohlašuji, že jsem svou diplomovou bakalářskou práci napsala samostatně. Všechny zdroje, literaturu a prameny, které jsem při vypracování použila, řádně cituji a jsou uvedeny v seznamu na konci práce.
OBSAH 1 Úvod.......................................................................................................1 2 Historie žabovřeské oratoře..................................................................3 3 Prohlídka areálu....................................................................................7 3.1 Na první pohled.......................................................................................7 3.2 Kostel......................................................................................................8 3.3 Výzdoba a vybavení................................................................................11 3.4 V podzemí..............................................................................................13 3.5 Dům komunity......................................................................................14 3.6 Centrum mládeže..................................................................................15
4 Kostel v kontextu salesiánského poslání.............................................17 5 Kostel v kontextu architektury 2. poloviny 20. století.......................22 6 Architekt a malíř - tvůrci kostela........................................................25 6.1 Ing. arch. Josef Opatřil..........................................................................25 6.2 Milivoj Husák.......................................................................................28
7 Závěr....................................................................................................30 8 Exkurs - Historie Kongregace Salesiánů ............................................31 8.1 Vznik a šíření ve světě............................................................................31 8.2 Salesiáni v Čechách a na Moravě..........................................................32
9 Milivoj Husák: Patří umění do kostela?.............................................35 10 Prameny a literatura..........................................................................36 Příloha: plány a fotografie.......................................................................37
1 Úvod Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně - Žabovřeskách si mne na první pohled získal především svou jednoduchou nevtíravou krásou, velice přirozenými lidskými rozměry, tím, že je oblou oázou klidu mezi silnicemi a hranatými bytovými domy, která je otevřena každému, kdo přijde a hledá uklidnění v denním shonu. Rozhodla jsem se mu proto věnovat ve své bakalářské práci. Chtěla jsem tuto stavbu i jejího tvůrce poznat blíže, seznámit se s myšlenkovým základem salesiánské práce a zjistit, do jaké míry ovlivnil vzhled a ducha kostela. Při hledání pramenů mne překvapilo, že je tato stavba opomíjena jak v odborné literatuře a časopisech, tak v popularizujících publikacích zaměřených například na brněnskou (případně českou a moravskou) současnou architekturu. Že je takových knih vcelku mnoho, jsem se přesvědčila hned. Že ale jen v jedné najdu o brněnském kostele alespoň základní údaje jsem se zdráhala uvěřit. Ale je tomu tak. Touto jedinou knihou je publikace Jiřího Vaverky s kolektivem Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, vydaná Karmelitánským nakladatelstvím v roce 2001. Obsahuje ucelený přehled sakrálních staveb postavených po II. vatikánském koncilu, tedy přibližně od roku 1970. U jednotlivých objektů se zaměřuje na stručná historická a technická data, doprovázená množstvím vesměs kvalitních fotografií. V obecné části zkoumá problematiku sakrálních staveb v dějinném vývoji, z technické (akustika, zvony, varhany...), umělecké (výtvarné dílo v sakrálním prostoru) i teologické a filosofické stránky (symbolika, myšlenkové vztahy). Fakta jsem tedy čerpala především ze stavby samé a z projektové dokumentace. Dále jsem navštívila Ing. arch. Josefa Opatřila, jemuž bych tímto chtěla velice poděkovat za vstřícný přístup, za mnoho materiálů, které pro mne ochotně vyhledal ve svém archivu a za všechno co mi pověděl nejen o své práci. Další informace jsem získala od P. Františka Vavruši, který
1
mi umožnil detailní prohlídky kostela a sdělil mi podrobnosti o současném provozu areálu. Bohatým zdrojem mi byla i dokumentace získaná na Stavebním úřadě Brno - Žabovřesky. Na tomto místě bych chtěla poděkovat své babičce Olze Hníkové, která mne na salesiánský kostel upozornila a přivedla mne na myšlenku blíže se jím zabývat. Jsem jí vděčna za nadšení, se kterým se o mou práci zajímala a byla ochotna jakkoli mi pomoci. Děkuji také Petru Pavlíčkovi za technickou podporu a pomoc s grafickým zpracováním fotografií a celé této práce.
2
2 Historie žabovřeské oratoře Salesiáni Dona Boska u nás začali působit v roce 1927, kdy založili svůj dům ve Fryštáku u Holešova. Brzy postavili další ústavy v Ostravě, Ořechově a Praze. Do Brna přišli v roce 1939. Vedením byl pověřen mladý a nadšený kněz P. František Lepařík. Za necelý rok se pod jeho vedením podařilo vybudovat fungující společenství. Pozemek v Žabovřeskách, na němž stojí dnešní kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů věnovala salesiánům Kostelní jednota na vystavění dřevěné kaple s oratoří. Tato provizorní budova byla postavena za jeden měsíc na podzim roku 1939. Dispozice stavby vycházela z italské salesiánské tradice: budova se skládala z velké halové herny a malé kaple. Otevřením dřevěných vrat mezi těmito dvěmi částmi vznikal z haly dostatečně velký posvátný prostor pro mše a modlitby. Zároveň byla plánována velkolepá stavba kostela a oratoře, realizaci ale přerušila nejprve II. světová válka a posléze nástup komunistické moci. Za II. světové války pokračoval v Brně (oproti jiným ústavům) salesiánský život téměř nerušeně v zajetých kolejích. Němci činnosti nebránili, sportovní a kulturní výchova chlapců jim nebyla proti mysli. Vznikla herna na stolní tenis, hřiště, v zimě kluziště. Postupně se zformoval divadelní soubor, dechovka a orchestr. Provizorní prostor brzy nestačil, byly vybudovány ještě dvě přístavby. Ačkoli - nebo snad právě proto, že většina programů byla určena jen chlapcům, vznikl i dívčí kroužek, z něhož později vzešla čtyři řeholní povolání. Dřevěná oratoř zůstala zachována i při bombardování a přechodu fronty. Kolem budovy prý byla země rozryta 27 obrovskými krátery, kapli ale nezasáhla jediná bomba. Po válce začala oratoř i středisko opět fungovat v plné míře, bohužel ne na dlouho - přišel komunismus, církevním institucím nebylo přáno. Nejzhoubnější následky měla tzv. “československá bartolomějská noc“ z 13. na 14. dubna 1950. Všechny řeholní domy hlavních mužských řádů
3
a kongregací na celém území Československa byly obklíčeny ozbrojenými jednotkami, řeholníci byli pozatýkáni a rozvezeni do několika koncentračních táborů, vytvořených z obsazených klášterů (např. Osek u Duchcova, Želiv, Králíky v Jeseníkách). Mnoho mnichů tvrdé zacházení nepřežilo, mnoho odneslo strádání trvalou újmou na zdraví. Ani Brnu se tato pohroma nevyhnula. Salesiáni byli k sobě po dvou spoutáni a odvlečeni do koncentračního tábora v oseckém klášteře. Pozemek i s oratoří přešel do správy komínského farního úřadu. V srpnu 1961 zakázali komunisté bohoslužby, kapli úředně uzavřeli a nechali ji předělat na tělocvičnu. Roku 1965 oratoř „za záhadných okolností“ vyhořela a v části, která zůstala požárem ušetřena, byla zřízena hudební škola. Přestože nemovitost patřila stále církvi, postavili obyvatelé Žabovřesk na severovýchodním konci pozemku během 60. let v „Akci Z“ mateřskou školku a na jihu vznikla silnice velkého městského okruhu a řada garáží. V koncentračním táboře učinili uvěznění salesiáni na svátek Panny Marie Pomocnice křesťanů 24. května 1950 slavnostní slib: „Jestliže nás Panna Maria vyvede z tohoto pronásledování jako celek bez pohromy, každý se nějak přičiníme o postavení jejího kostela v Brně - Žabovřeskách.“1 Po listopadu 1989 se přeživší salesiáni do Brna vrátili. S pozemkem nebyly díky poválečnému převedení žádné restituční problémy a tak mohli ihned začít pracovat na splnění svého slibu. Péčí o stavbu byl pověřen P. Oldřich Med, po jeho náhlé smrti převzal úkol P. Petr Baran, který se v roce 91 nastěhoval do zrekonstruovaného zbytku oratoře. 1. listopadu 1991 byla vyhlášena architektonická soutěž na stavbu nového kostela, oratoře a areálu střediska mládeže. Zadána byla zejména kapacita kostela (200 sedících, 300 stojících lidí); areál musel obsahovat divadelní (společenský) sál, ubytování pro řeholníky, farní kancelář, knihovnu, v kostele samozřejmě sakristii pro kněží i ministranty a boční adorační kapli2. Zásadní podmínka byla, aby budovy nezasahovaly do prostoru stávajících dět1 2
www.brno.sdb.cz Adorační kaple nebyla posléze v konečném projektu požadována.
4
ských hřišť. Architektonickému zpracování nechali zadavatelé naprostou volnost. Salesiáni oslovili 9, převážně brněnských, architektů. K soutěži se přihlásili ještě další, a tak se sešlo 27 návrhů. Někteří nesplnili formální podmínky, některé projekty zadavatelům nevyhovovaly, takže do druhého kola postoupili jen tři architekti - Ing. arch. Radko Květ, prof. Ing. arch. Ivan Ruller a Ing. arch. Josef Opatřil. Porota nakonec 1. místo neudělila, 2. získali architekti Květ a Opatřil a 3. prof. Ruller. Z konečných pohovorů s investorem vyšel vítězně Ing. arch. Josef Opatřil. Projekt a dokumentace k 1. etapě stavby - „Kostel Panny Marie Pomocnice Křesťanů a salesiánská oratoř“ - byl stavebním úřadem v Brně - Žabovřeskách schválen v dubnu 1993. V srpnu bylo vydáno rozhodnutí o umístění stavby. 16. listopadu 1993 provedl P. Petr Baran slavnostní zahajovací výkop a začaly hrubé terénní úpravy. Do března následujícího roku byla dokončena základová jáma a mohlo se začít s vlastní stavbou kostela a oratoře. 29. května 1994 byl posvěcen základní kámen s Pamětní listinou, obsahující krátkou historii brněnských salesiánů a stručné informace o stavbě. Pozemní práce provedly Inženýrské a průmyslové stavby Brno, vlastní stavbu realizovala firma Moravostav a. s. Celý objekt 1. etapy byl dokončen v květnu 1995. Kolaudační rozhodnutí stavebního úřadu pochází z 12. května. 27. května se uskutečnila slavnostní zahajovací mše, při níž brněnský biskup Vojtěch Cikrle nový kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů vysvětil. Hned na konci roku 1995 se začalo s přípravami ke druhé etapě stavby - domu komunity. Práce probíhaly od počátku roku 97 a v červnu 98 už se řeholníci mohli nastěhovat do nové budovy. Čtyři původní malé byty v oratoři byly přetvořeny na tři pokoje pro hosty a farní kancelář získala prostornou jednací místnost a zázemí s kuchyňkou. Stísněná sakristie mohla být zvětšena a rozdělena na část pro kněze a část pro ministranty. Vedle vznikla také malá příruční knihovna.
5
Celý areál byl dovršen připojením budovy mateřské školky. Přes nechuť žabovřeských občanů, kteří hrdě bránili dílo svých rukou, odkoupili salesiáni v roce 1999 dům od města a v září 2002 byla školka přebudovaná na klubovny pro centrum mládeže zprovozněna. Místo pro sport a hry mají děti navštěvující středisko na třech prostorných hřištích na východní straně areálu. Ve stavební historii kostela nesmíme zapomenout ani na pozdější úpravy, které ale nezasáhly celkový vzhled a působení stavby. Jedná se zejména o vytvoření akustických podhledů v lodi. Problémy s akustikou se projevily hned na začátku provozu kostela. Dozvuk byl naměřen 7,5 vteřin, což je pro srozumitelnost mluveného slova nemožné. Po instalaci podhledů z minerální vaty, schválených arch. Opatřilem, se dozvuk snížil na únosné 2,5 – 3 vteřiny.
6
3 Prohlídka areálu 3.1 Na první pohled Kostel se salesiánským střediskem mládeže leží v obytné městské čtvrti Brno - Žabovřesky. Je obklopen panelovými obytnými domy, jejichž stereotypní hranatost příjemně kontrastuje s oblými tvary oratoře. Spolu s vysokou štíhlou zvonicí netradičního křížového půdorysu tak kostel vytváří výraznou dominantu a oživení jinak fádní zástavby této části města. Areál je situován na nepravidelném, k jihu mírně svažitém pozemku. Na této jižní straně je ohraničen řadou kaskádovitě uspořádaných garáží. Za nimi vede silnice velkého městského okruhu, který se stáčí podél hřišť k severovýchodu. Na západě přiléhá parkový pozemek s dětskými prolézačkami, dále vede souběžně ulice Foerstrova, za níž stojí nižší panelové domy. V severní části jsou rovněž bytové domy a za nimi nad malým svahem ulice Přívrat. Budovy kostela, oratoře a domu komunity tvoří mělký oblouk. Jednotlivé části jsou na vnějším obvodu propojeny průběžným podloubím, na vnitřní straně se rozkládá malý dvůr a hřiště. Na severovýchodě završuje oblouk budova bývalé mateřské školky. Půdorys kostela vytváří kruhovou výseč, trochu přesahující čtvrtkruh. Ve vrcholu výseče se vypíná štíhlá věž půdorysu kříže, na jejímž vrcholu jsou v obdélníkových otvorech umístěny tři zvony. Na severu přiléhá ke kostelu čtvercový obytný trakt se sakristiemi, farní kanceláří a hostinskými pokoji. V suterénu kostela je velký společenský sál s příslušenstvím a vlastním, zadním vchodem. Pod obytným traktem je umístěno technické zázemí, učebny a herna. Podrobnější popis kostela, domu komunity i celého areálu následuje v dalších kapitolách.
7
3.2 Kostel Kostel je umístěn průčelím k bytové zástavbě, na vyvýšené travnaté terase. Hlavní přístup k budově je po širokém betonovém schodišti v ose čtvrtkruhové lodi. Nad proskleným vchodem s mírně prohnutou stříškou se vypíná čtvercová lodžie tvořená konstrukcí vybíhající z hmoty budovy. Na ní je zavěšen kříž z kovových lamel, s červenou osmicípou hvězdou ve svém středu. Tato skleněná hvězda, symbolizující trnovou korunu a Kristovo utrpení, vytváří jediný barevný akcent na jinak holé, bílé fasádě. Nad kostelem vykukuje štíhlá věž betonové zvonice. Doleva od vchodu ubíhají segmentové arkády podloubí, které vybízí k průchodu podél celé stavby kostela. Mezi bílými šestidílnými okny, zakončenými opět segmentovým obloukem jsou umístěny nástěnky s informacemi o provozu kostela a pamětní deska k vysvěcení tohoto nového Domu Božího v roce 1995. Prosklenými dveřmi hlavního portálu vcházíme do světlé, prostorné předsíně. Po levé straně se otevírají taktéž skleněné dveře do podloubí a zadní části lodě, po pravé ke schodišti na kůr a do suterénu. V předsíni se nachází dřevěné klekátko a nástěnky s informacemi pro návštěvníky kostela. Dalšími prosklenými dveřmi pokračujeme dále a otvírá se před námi široká náruč lodi. Stojíme ve středu vnějšího obvodu čtvrtkruhu. Celý prostor lodi je utvářen tak, aby se veškerá pozornost diváka soustředila do špičky, kde je umístěn presbytář. Je toho docíleno jednak zužujícím se trojúhelníkovým půdorysem, jednak konstrukcí ke středu se zvyšujícího stropu. Průvlaky se stropními deskami, dnes poněkud zakryté akustickými podhledy, se paprskovitě sbíhají nad oltář do vrcholu čtvrtkruhu, kde je prolomen zajímavě utvářený světlík. Linie stropu, stěn, hnědých dlaždic na podlaze i do oblouku postavených dřevěných lavic se stýkají v jediném bodě v čelní stěně. Tímto bodem je hlava Panny Marie na malbě od malíře Milivoje Husáka. Stěna za oltářem, na níž je malba umístěna, je konvexně prohnuta a vytváří tak mělkou apsidu, umocňující ještě více působení sbíhajícího se prostoru.
8
Po obou stranách této apsidy jsou stěny po celé výšce prolomeny úzkými okny s průsvitným matným sklem, členěným bílými rámy do vysokých obdélníků.3 Na ně navazují oddalující se boční stěny lodi. Prostor presbytáře je spíše jen symbolicky oddělen třemi stupni, procházejícími obloukem téměř po celé šířce lodi. Uprostřed stojí kamenný oltář. Deska stolu je oválná, souzní tak tvarově s obloukem apsidy. Za menzou jsou umístěna křesla pro koncelebranty. Po pravé ruce (pro mši sloužícího kněze) stojí na kamenné sloupové noze kovový ambon, pult pro čtení liturgických textů. U stěny, pod zavěšeným historizujícím krucifixem a červeným věčným světlem se nachází svatostánek, tepaná kovová skříňka s motivem paprsků na válcovém podstavci. Nalevo od oltáře stojí sedadlo pro kněze (sedes) s nízkými opěrkami pro ruce, u stěny pak další sedačky pro ministranty. Pod schůdky presbytáře vidíme křtitelnici, složenou z kamenného válce a kuželové, nízké poklice s kulovitým držadlem. Vedle ní je místo pro měděný svícen s paškálem. Stěny lodi jsou zcela jednoduché, bílé, členěné jen vystupujícími pilíři nosné konstrukce, které jako vysoký řád procházejí celou výškou zdi. Po obou stranách jsou umístěny dlouhé pásy obrazů Milivoje Husáka – napravo (pro vstupujícího diváka) vidíme Křížovou cestu, vlevo Cestu světla. V posledně jmenované stěně jsou v zadní části prolomeny dřevěné dveře do sakristie, vedle nichž je umístěn kovaný zvonek s táhlem. Zadní prostor lodi je vizuálně a částečně i fyzicky oddělen od hlavního prostoru. Stěna je rozdělena na dvě horizontální části, vertikálně propojené pilíři. Střední třetinu vyplňuje dole ze všech stran prosklená vstupní předsíň, nahoře je prolomeno velké okno, směřující na lodžii. Skrze zatmavená, do červena se blýskající skla spatřujeme na pozadí nebe zavěšený vzdušný kříž, který jakoby se vznášel nad vchodem a celým sakrálním prostorem. Denní světlo téměř zázračně prozařuje červenou hvězdu v jeho středu.
3 V oknech byly původně plánovány barevné vitráže, nebyly však ještě realizovány.
9
Nalevo od tohoto průhledu do reality všedního světa je ve spodním patře umístěna místnost pro maminky s malými dětmi. Celá stěna spojující místnost s hlavní lodí je prosklená, s pevně uzavíratelnými dveřmi. Rodiče tak mohou průběh mše pohodlně sledovat díky sklu a reproduktorům a děti, které ještě nedovedou zachovat ticho po celý průběh bohoslužby, neruší věřící ve hlavní lodi. Místnost má také další proměnlivé funkce podle probíhajícího liturgického roku i podle aktuální potřeby. Před Vánoci je zde vystaven Betlém, na Velikonoce je možno sem umístit Boží hrob. Během roku tu zkouší chrámový sbor, místnost je proto vybavena klavírem. Osvětlení denním světlem je zajištěno šesti trojúhelníkovými arkýři.4 V patře nad místností pro matky s dětmi se nachází kůr, dostatečně velký, aby se sem vešlo až 90 účinkujících - pro pěvecký sbor jsou zde dřevěné stupně a zbývá ještě dost místa pro hudebníky. Na zadní stěně kruchty vidíme píšťaly varhan - ty však slouží pouze jako dekorace, varhany jsou elektronické. Přístup na kůr je schodištěm mezi předsíní a místností pro malé děti, které pak vede dále do suterénu. Osvětlení kůru přirozeným světlem pochází z prosklené boční stěny nad schodištěm, která se otevírá na lodžii nad vchodem a dále podél budovy na ploché zakrytí podloubí. Kůr ani místnost pro matky s dětmi neprobíhají až ke kraji lodi - dvojité horizontální dělení stěny je zde jen naznačeno architrávem. V takto vytvořeném zákoutí v samém rohu výseče se skrývají dvě zpovědnice. Jsou koncipovány jako samostatné maličké pokojíčky se stolkem a dvěma židlemi. Rozhovor mezi zpovědníkem a zpovídajícím tak probíhá na velice osobní a důvěrné úrovni, ne jako v klasických skříňových zpovědnicích, kde je anonymní hříšník oddělen od kněze mřížkou. Přístup ke zpovědnicím je uličkou podél stěny kostela, která je v rohu zakončena vysokým oknem s výhledem přes silnici městského okruhu.
4
Tato oddělená místnost nebyla nikdy zamýšlena jako boční kaple, ačkoli historizující obraz Panny Marie s Ježíškem nad kovovým oltářním stolem tuto funkci evokuje. Obraz i oltář jsou zde umístěny na památku, pocházejí z původní předválečné salesiánské oratoře.
10
Nyní pokračujeme v zadním prostoru lodi napravo od předsíně. Stavba je zde stejně jako v úseku předsíně jen patrová, horní část tedy vyplňuje jen hladká bílá stěna s rohovým oknem v místě napojení na boční zeď. Dolní část je oddělena od haly jedním pilířem. Nachází se zde knihovnička a stojany s náboženskou literaturou. Matná okna se otevírají do podloubí. Na boku jsou dřevěné dveře, kterými vycházíme z kostela do chodby vedoucí po obvodu přičleněného traktu. I zde jsou nalevo matná okna a dveře do podloubí. Napravo se nacházejí zadní dveře do sakristie a do knihovny. Boční chodbička vede k sociálnímu zařízení a vchodům do hostinských pokojů. Před námi jsou dveře do farní kanceláře a napravo dolů míří schody do suterénu.
3.3 Výzdoba a vybavení Výzdoba kostela je velice jednoduchá, omezuje se na jednu nástěnnou malbu a dva závěsné obrazy od malíře Milivoje Husáka. Barevnou dominantou jinak převážně bílého interiéru je freska na konvexně prohnuté stěně za oltářem. Znázorňuje Pannu Marii s děťátkem. Oba žehnají a otevírají náruč věřícím pod sebou. Gesto postav se jakoby prodlužuje do prostoru lodi a vyjadřuje totéž, co celá stavba - zve lidi, aby přišli, svěřili se pod božskou ochranu Panny Marie Pomocnice křesťanů. Zlatý kruh za figurami, propojující tradiční mariánské barvy - červenou a modrou - je symbolem královského majestátu. Tři vertikální paprsky protínající obraz připomínají, že Panna Maria je dcerou Otce, matkou Syna a nevěstou Ducha Svatého. Postava Panny Marie rozděluje obraz na dvě poloviny, ale zároveň je jejich pojítkem. Levá polovina vyjadřuje kosmickou dimenzi existence, na modrém pozadí se blyští zlaté hvězdy. Pravá část je symbolem pozemského života - stylizovaný strom s ptáky koření ve vodě, jeho kmen je však ovíjen trním. Tento motiv připomíná utrpení salesiánské komunity v dobách nesvobody. Oběma polovinami probíhají vlny času, vlny dění. Pod výjevem je vyveden nápis „MARIA POMOCNICE KŘESŤANŮ ORODUJ ZA NÁS.“5 5
Interpretace symboliky obrazu je převzata z informační tabulky umístěné v kostele.
11
Další výzdobu tvoří pásy na obou bočních stěnách lodi. Oba obrazy navazují jak barevně a stylově, tak myšlenkově na hlavní malbu. Napravo se jedná o Křížovou cestu - Via crucis, vlevo je zpracována Cesta světla - Via lucis. První znázorňuje ve čtrnácti zastaveních Ježíšovu cestu na Golgotu, ukřižování a pohřeb, druhá zachycuje scény z Bible, kdy se zmrtvýchvstalý Kristus zjevil svým následovníkům. Podle povahy příběhu je volena i odpovídající barva obrazů - Křížová cesta je vymalována v rudých a hnědých barvách pozemského utrpení, naopak nadpřirozená, božská zjevení cesty druhé jsou v modrých a hnědavých tónech. Styl malby je jednoduchý, někdy až znakovitý, malíř se soustředí na duchovní podtext, poselství, vnitřní smysl zachycených příběhů, nezabývá se zbytečnými detaily. Pojetí výtvarné stránky tak souzní s působením architektury. Veškeré liturgické vybavení kostela a nábytek je vyroben podle návrhů Ing. arch Opatřila. Jedná se o oltářní stůl, ambon, svatostánek, křtitelnici, kropenky, svícny, sedes, sedadla pro ministranty, lavice a stojany a police na náboženskou literaturu. Kamenné části jsou vytesány ze světlého vračanského vápence, kovové jsou z mědi. Jednotlivé prvky autor výtvarně zpracoval jako různé variace na jedno téma. Design je jednoduchý, jednotícím prvkem je kromě materiálu tvar válce, který je různě prolamovaný - buď široký, masivní, jak je tomu u křtitelnice, či štíhlý, elegantní u kropenek a podstavců ambonu a svatostánku. Příjemným oživením interiéru jsou u vchodu vedle kropenek umístěné živé zelené stromky v keramických květináčích. Nesmíme zapomenout ani na technické vybavení interiéru, které se dnes stále více stává nedílnou součástí sakrálních prostor. Umělé osvětlení kostela je instalováno tak, aby nerušilo, ale naopak architekturu a celý prostor doplňovalo a ozvláštňovalo. Hlavní zdroj světla se snaží napodobit denní světlo, padající do lodi stropním světlíkem nad oltářem. Hned vedle světlíku visí proto lišta s několika decentními lampami nasměrovanými do různých stran, aby se tak světlo rozptýlilo. Další osvětlovací tělesa v lodi jsou umístěna vždy
12
po čtyřech na stěnách nad pásovými obrazy a po jednom na pilastrech u vchodu. Samostatné osvětlení místnosti pro matky s dětmi, kůru a snížené zadní části lodi s náboženskou literaturou zajišťují nenápadné bílé nástěnné lampy. Neméně důležitá je i technika ozvučovací. Stejně jako osvětlení je řešena velice citlivě, aby nezasahovala nepříjemně do celkového působení prostoru. Je zajištěna malými mikrofony na oltáři a na ambonu a jedním stojacím mikrofonem před sedadlem kněze. Bílé reproduktory se skrývají na úrovni předělu presbytáře a lodi, v rožcích vytvořených vystupující konstrukcí. Zvlášť je ozvučena místnost pro matky s dětmi.6 Technické vybavení doplňují dnes již běžné elektronické displeje, oznamující při mši věřícím číslo zpívané písně. Jsou umístěny nad reproduktory po obou stranách presbytáře.
3.4 V podzemí Hlavní místností suterénu je společenský (divadelní) sál. Jeho půdorys odpovídá čtvrtkruhovému tvaru kostela, který vyrůstá nad ním. Do sálu je vstup buď zadním vchodem ze dvora, přes předsíň s malým barem a šatnou, nebo schodišti z přízemí. Jedny schody vedou od hlavního vchodu do kostela (pokračují na kůr), druhé z chodby u farní kanceláře. Prvně uvedené schodiště je ale příliš příkré, proto je využíváno jen zřídka. Ve vrcholu sálu je umístěno vyvýšené pódium, sloužící jako jeviště pro různá divadelní či koncertní představení. Je zde také možno rozvinout promítací plátno. Na bocích sálu jsou výklenky pro úschovu židlí, tělocvičného náčiní nebo rekvizit. Do místnosti se vejde 120 židlí se stoly nebo až 300 židlí samotných. Podlahu kryjí parkety, strop je plochý.
6 V projektu byla zamýšlena instalace indukční smyčky pro neslyšící, ale při realizaci stavby od ní bylo upuštěno.
13
Projdeme-li sálem od samostatného zadního vchodu, dostaneme se do chodby spojující sál se schodištěm do přízemí. Nalevo se nacházejí dveře do kuchyně, která je používána pro příležitostnou přípravu studeného občerstvení. S hlavním prostorem je propojena dvěma výdejními okny na vnějším obvodě sálu. Vedle kuchyně je příruční sklad, úklidová komora, dvě zkušebny pro hru na klavír a kotelna. Doprava se stáčí chodba kolem toalet ke schodům a dveřím do velké herny, používané i jako zkušebna. Rovně pokračuje do místnosti pod krčkem spojujícím budovy první a druhé etapy stavby a funguje jako interní komunikace mezi domem komunity a prostory pro veřejnost.
3.5 Dům komunity Od hlavního vchodu do kostela se světlým podloubím dostáváme k širokému průchodu na dvůr. Nachází se v místě napojení první a druhé etapy stavby. Stěny i podlaha jsou obloženy světle šedými dlaždicemi, stejnými jako v podloubí. Zastřešení je ploché, prosvětlení zajišťují dva skleněné jehlancové světlíky. Vpravo se nacházejí dvě okna a vchod do sídla psychologické poradny. Na levé straně je vrátnice s velkým oknem a prosklený vchod do domu komunity. Za ním jsou umístěny toalety - praktické zařízení pro děti, které si hrají na hřištích, aby nemusely chodit do budovy. Dům komunity je třípodlažní částečně podsklepená zděná stavba obloukového půdorysu. Stejně jako kostel je jednoduchý, bílý, bez zdobných prvků. Vnější obvodová zeď se třemi řadami bílých plastových oken je ozvláštněna skleněným rizalitem asi ve třetině délky od průchodu. Rizalit prochází celou výškou budovy a funguje jako přirozené osvětlení schodiště, které se vine za ním. Druhým výrazným článkem na fasádě je rohový arkýř ve druhém patře. Skleněný válec nasazený na roh budovy, nahoře s kovovým křížem upevněným na dvou obručích upozorňuje kolemjdoucí na církevní funkci objektu a svou nápadností dává tušit důležitost místnosti, kterou rozšiřuje.
14
V domě komunity je umístěno administrativní zázemí oratoře a ubytování řeholníků. V suterénu se nacházejí technické prostory - kotelna, strojovna výtahu, sklady, prádelna a sušárna. V přízemí nalezneme vrátnici, hovornu pro návštěvy, kanceláře ředitelů oratoře a komunity a dalších administrativních pracovníků, dále dvě klubovny, garáže, sklady, sprchy a sociální zařízení včetně toalet pro vozíčkáře. První patro je rozčleněno na pět bytů, skládajících se z předsíně, obývacího pokoje, ložnice, koupelny a WC. Čtyři z těchto bytových buněk se otevírají malou lodžií do dvora, jeden byt je situován na vnější stranu oblouku stavby. V tomto patře je umístěna také kuchyň s příslušenstvím, jídelna, společenská místnost a kaple se sakristií. Tato kaple je určena výhradně pro obyvatele domu. Nachází se v koncové části stavby, zvenku ji zdůrazňuje již zmiňovaný válcový skleněný arkýř. Ve druhém patře se nachází šest bytů, z toho čtyři do dvora a dva do ulice. Opět je patro vybaveno společenskou místností a nad kaplí je umístěna knihovna a archiv.
3.6 Centrum mládeže Za průchodem s vrátnicí se otvírá pohled na dvůr, vydlážděný šedou zámkovou dlažbou. Vpravo se tyčí štíhlá věž zvonice, vlevo je prostor ohraničen obloukem domu komunity s lodžiemi bytů. Za ním jsou vjezdová vrata na dvůr. Dvůr je obehnán nízkým svahem s plotem, křovinami a řadou stromů, za nimiž se rozkládají hřiště. Nalevo je to hřiště s umělým trávníkem, vpravo jedno malé asfaltové s mantinely, v zimě sloužící jako kluziště, za ním druhé opět s umělým trávníkem. Od silnice jsou hřiště oddělena vysokým pletivem. Zcela nalevo završuje areál budova bývalé mateřské školky - dnes je v ní středisko mládeže s klubovnami a hernami.
15
Když zahneme na dvoře doprava, dostaneme se mírně svažitým terénem za kostel. Chodník vroubený mladými stromky nás přivede ke schodišti k zadnímu vchodu do suterénního společenského sálu. Chodník se stáčí podél kostela doprava, po levé ruce máme kaskádovité garáže, za nimiž hlučí silnice městského okruhu. Pokračujeme k boční brance a otáčíme se o 180° - cesta, určená zejména pro maminky s kočárky a pro vozíčkáře nás dovádí pod schody k zadnímu vchodu. Nad námi se tyčí zkosený roh kostela s oknem ke zpovědnicím. Seříznutí s podpůrným pilířem tvarově souzní s trojúhelníkovými okny na oblé stěně za ním, která vedou do místnosti pro matky s dětmi. Celý areál je doplněn lavičkami, což potvrzuje přizpůsobení objektu aktivitám dětí. Maminky čekající na své ratolesti se mohou - samozřejmě za pěkného počasí - pohodlně posadit a popovídat si.
16
4 Kostel v kontextu salesiánského poslání Moderní sakrální stavby podléhají zpravidla zásadám vyplývajícím z II. vatikánského koncilu, který proběhl v letech 1962-1965 z iniciativy papeže Jana XXIII. Reforma se dá shrnout do italského pojmu „aggiornamento,“ což bývá překládáno jako „zdnešnění.“ Znamenalo to nejen přizpůsobit projevy církve současné době, ale celkově podstatně změnit křesťanské myšlení, aby odpovídalo moderním poznatkům a mentalitě. Na koncilu byla ustanovena především nová forma liturgie, její pojetí, chápání a provedení, dále pak problém teologických otázek, pastorace či postavení laiků v církvi a ekumenických vztahů.7 Pro sakrální architekturu je nejdůležitější změna chápání liturgie. Šlo zejména o větší zapojení věřících do obřadu, jejich aktivní účast na liturgických úkonech. Proto došlo k několika výrazným změnám v uspořádání bohoslužebného prostoru, zejména presbytáře. Oltář se dostává do centra pozornosti shromáždění, je vysunut ve formě stolu před věřící. Kněz už neslouží mši obrácen k lidem zády, ale čelem, stoje za oltářním stolem. Svatostánek již není součástí retáblového oltáře, ale je samostatný, zpracovaný většinou jako skříňka na vlastní noze nebo zabudovaný do zdi na boku presbytáře. Presbytář není výrazně oddělen od lodi, ale často téměř splývá s ostatním prostorem, nanejvýš je zdůrazněn několika nízkými stupni - a i to spíše z praktických důvodů dobré viditelnosti pro všechny shromážděné. Kvůli pocitu sounáležitosti, přehlednosti a aktivnímu zapojení všech věřících začalo být upouštěno od longitudinální dispozice kostela (ačkoli dnes se někteří architekti k této formě opět vracejí), přednost dostávají centrální stavby. K nejoblíbenějším půdorysům tak patří čtvrtkruh, půlkruh nebo kruhový prstenec, ovál, amfiteátr, vějířovitá či trojúhelníková dispozice, časté jsou i zcela nepravidelné půdorysy, v nichž je ale stále středem oltář a lidé jsou shromážděni okolo. 7 Vaverka, Nové kostely a kaple, s. 39, 71-76; blíže viz August Franzen, Malé dějiny církve, Praha 1992, s. 278-279.
17
Ani kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů není výjimkou a řídí se těmito pravidly. Jak vyplývá z popisu, hlavními znaky jsou čtvrtkruhový půdorys, presbytář oddělený jen třemi nízkými schůdky, samostatný svatostánek. Lavice se v pěti klínech rozkládají do vějíře, jehož ohniskem je oltář. Ještě výrazněji než pro nás již mnohdy běžné znaky sakrální architektury po II. vatikánském koncilu se však na celém areálu podepsaly zásady a poslání zadavatele stavby, tedy Salesiánů Dona Boska. Posláním salesiánského řádu je práce s mládeží a dětmi, hlavní důraz je kladen na „hodnotné využití volného času, vytvoření prostředí na rozvoj mezilidských vztahů, prevenci kriminality a nežádoucích závislostí, výchovu k základním lidským hodnotám v duchu křesťanského pohledu na svět a evangelizaci a katechizaci.“8 Z toho vyplývají formální požadavky na stavby salesiánských středisek. Všeobecně je to především naprostá přehlednost, jasnost a kontrolovatelnost všech prostor, aby v žádných tmavých zákoutích nemohlo docházet k „nekalé činnosti,“ ať už ze strany dětských návštěvníků či osob, které by se do areálu mohly nepozorovaně vloudit. Všude jsou dodržovány přísné hygienické předpisy, prostory jsou pokud možno moderní a útulné. Součástí centra musí být hřiště na kolektivní hry, v případě brněnského areálu jsou to hned tři. Dále je samozřejmá tělocvična, společenský sál pro pořádání divadelních představení, promítání, přednášek a dalších kulturních akcí a další místnosti pro zájmové kroužky, zkušebny, dílny. Dalším výrazným prvkem, svědčícím o funkci a hlavně funkčnosti kostela je velká a světlá vstupní předsíň. Salesiáni se všemožně snaží zlepšovat a podporovat přátelské mezilidské vztahy, což platí samozřejmě také v rámci návštěvníků kostela. Je běžné, že po mši se věřící hned nerozcházejí, ale ještě se rádi zastaví, popovídají si. Dostatečně velký vstupní prostor, i s nástěnkami s aktualitami ze života farnosti jim to umožňuje i za špatného počasí. U brněnského kostela projektant navíc navrhl podél budovy podloubí, kte-
8 www.brno.sdb.cz/poslani
18
ré se k zastavení a přátelskému rozhovoru přímo nabízí. Zároveň toto podloubí slouží jako zastřešená komunikace mezi budovou kostela a ostatními částmi areálu. O přátelském postoji salesiánů ke svým farníkům svědčí také styl zpovědnic. Jak už bylo zmíněno v popisu, rozhovor mezi knězem a zpovídajícím se člověkem je veden přímo, ne přes oddělovací mřížku. Lze samozřejmě namítnout, že leckterý hříšník by raději chtěl zůstat anonymní, ale podle mého názoru je tento způsob zpovědi modernější a lépe odpovídá nejen účelu - tedy aby si člověk za pomoci kněze uvědomil svá pochybení a litoval jich, ale také poznatkům dnešní psychologie, která potvrzuje, že komunikace mezi lidmi se stále zhoršuje. A v takto stavěné zpovědnici jako místě velkého sebeuvědomění se snad daří zhoršující se vztahy zpevňovat. Co už samo svým názvem vypovídá o specializaci salesiánské péče je v kostele oddělená místnost pro maminky s dětmi. Pravidelní návštěvníci kostela i sami salesiáni jí důvěrně říkají „Opičárna.“ Protože mše navštěvuje mnoho dětí od nejútlejšího věku, je tento oddělený prostor velice praktický. Dveře se zavřou a nic neruší klidný průběh bohoslužby. Místnost je samostatně přístupná i ze vstupní předsíně a lze se sem pohodlně dostat i s kočárkem, případně invalidním vozíkem. Právě bezbariérový přístup je u moderních staveb, kostel v Žabovřeskách nevyjímaje, velkou změnou oproti starším stavbám. Dnes je naštěstí jeho vybudování samozřejmostí, dokonce podmínkou každé veřejné stavby. Věřím ale, že zrovna salesiáni by se o něj postarali i bez nařízení stavebních předpisů. Nejde totiž jen o vozíčkáře, ale i o maminky s kočárky a těch chodí do salesiánského centra nemálo. Hlavní přístup do kostela je sice po širokém schodišti, ale ze stejného místa vybíhá i mírně stoupající rampa, která ústí na terasu s podloubím, odkud je bezprahový vchod jak do kostela, tak do domu komunity a na dvůr. Stejně je vybaven i zadní vchod do společenského sálu. Jediným problémem tedy zůstává propojení kostela v přízemí se suterénem, které sice spojují troje schody ale žádný výtah.
19
Za pozornost stojí srovnání soutěžního návrhu s konečným projektem. První soutěžní návrh pochází z roku 1992 a splňuje všechny podmínky určené salesiány v soutěži. Až po vyhodnocení soutěže a zadání stavby Ing. arch. Opatřilovi vznikl nový projekt, vycházející ze změněných požadavků. Jednalo se zejména o etapovitost stavby. Jelikož investoři - tedy Salesiáni Dona Boska v zastoupení P. Petra Barana - zjistili, že na výstavbu celého areálu nebudou mít dostatek financí, rozhodli se postavit pouze kostel se sálem a nejnutnějším zázemím. Do budoucna však chtěli mít projekt celý. Arch. Opatřil tedy vyprojektoval návrh jiný, vycházející ale z původního. Až po dostavbě první etapy se ukázalo, že peníze budou a mohla se ihned zrealizovat i etapa druhá - dům komunity. Původní soutěžní projekt byl koncipován jako oválný objekt sestavený ze čtyř navzájem posunutých čtvrtkruhů, s pátým, na jižní straně vloženým čtvrtkruhem otevřeného venkovního amfiteátru. Výseč kostela zůstala prakticky nezměněna. Společenský sál, který je nyní v suterénu byl ale až ve vedlejším, západním čtvrtkruhu a suterény obou prostorů zůstaly nevyužity. Místnosti centra mládeže byly umístěny v přízemí a prvním patře východní a jižní části, taktéž ve tvaru kruhové výseče, ubytování řeholníků pak ve druhém patře. Jako přístupová komunikace mezi jednotlivými částmi bylo projektováno zastřešené atrium, ze kterého stejně jako dnes z průchodu vycházelo podloubí ke vchodu do kostela. Celý areál byl tak mnohem více uzavřený, vnitřně členitější a složitější než nyní. Nemohu samozřejmě porovnat obě stavby v konečném stavu a z pohledu uživatele, protože objekt podle prvních plánů neexistuje, ale domnívám se, že dnešní středisko je přehlednější, jasnější a přirozenější. Projekt byl sice přepracováván z důvodu nedostatku financí a musel být tedy podstatně zmenšen a zestručněn, architektovi se to, myslím, ale podařilo s neobyčejným citem pro prostor a jeho využití
20
a stávající areál není o nic ochuzen.9 Například umístění společenského sálu do suterénu kostela, který má stejný půdorys, dokonale využívá zastavěnou plochu a zbývá tak i více místa pro zeleň, hřiště a volný prostor. Areál se stává otevřenější a evokuje tak i otevřenost salesiánského společenství.
9
Jediné, co bylo vypuštěno byla dříve požadovaná adorační kaple pro soukromou zbožnost a adoraci. Arch. Opatřil ji situoval v sousedství hlavní lodi kostela tak, že svatostánek v presbytáři sloužil zároveň oběma prostorům. Vycházel přitom z tradiční italské salesiánské architektury. Dnes kostel samostatnou adorační kapli nemá.
21
5 Kostel v kontextu architektury 2. poloviny 20. století Moderní sakrální architektura má dnes v České republice zvláštní postavení. Ze všem známých historických důvodů nemá totiž přímou návaznost na díla vytvořená před komunistickou érou. Za více než čtyřicet let byly u nás nové kostely realizovány jen velice zřídka - za všechny jmenujme kostel sv. Josefa v Senetářově na Moravě. Projekt Ludvíka Kolka byl realizován téměř neuvěřitelně v letech 1969-71. Jinak tu máme jen několik dostaveb a přestaveb. Po listopadu 89 mají tedy projektanti kostelů a kaplí jen dvě základní možnosti: buď stavět zcela nově, bez jakýchkoli konotací na starší architekturu, za použití nejnovějších technologií a materiálů (zejména dnes u nás velice oblíbeného a ne vždy vhodně používaného skla) a nebo se inspirovat v předválečné architektuře. Tuto druhou možnost si vybral i Ing. arch. Josef Opatřil při zpracování projektu na salesiánský kostel v Brně - Žabovřeskách. Abych vypátrala a doložila možné inspirační zdroje, věnuji se nyní krátce vývojovým tendencím právě v české meziválečné architektuře. Po I. světové válce se v Československu dostává po doznívajícím kubismu ke slovu tzv. purismus. Jedná se o architekturu naprosto očištěnou od jakékoli výzdoby, ozdoby, od „'staré ztrouchnivělé kultury, od senilní nemohoucnosti10' téměř všech architektonických směrů devatenáctého a prvních desetiletí dvacátého století.11“ Cílem je „nahá, čistá a přísná krása.12“ Inspiraci si architekti berou z prací Le Corbusiera a Adolfa Loose. Základními znaky jsou jednoduché kompaktní geometrické tvary (kubus, hranol, válec), přísná tektonika, kontrastní hra světla a stínu na většinou bílé holé fasádě, pravidelné řazení okenních otvorů, časté jsou terasy, doplňkem
10 Karel Teige, Umění dnes a zítra, in: K. Teige, Stavba a báseň, Praha 1927, s. 17. 11 Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1994, s. 253. 12 Ibidem, s. 258.
22
se stávají konstruktivistické, technické prvky (kovová zábradlí, viditelné konstrukce, stožáry s vlajkami...). Nejdůležitější je průčelí, vnitřní prostor je až druhotný. Druhým proudem meziválečné architektury byl funkcionalismus, který do své jasné podoby vykrystalizoval v letech 1924-25. Vyšel zejména „z dobového kultu inženýrství a strojové techniky“13, myšlenkově pak z angloamerické pragmatické filosofie a porevolučního sovětského Ruska, kde se víceméně analogicky vžil pojem konstruktivismus. U funkcionalismu je základním pravidlem tzv. „pět bodů“: volný půdorys, volné přízemí, volná střecha, zavěšená fasáda a pásové okno. Důležité je rozmístění jednotlivých místností, jejich logické sřetězení. Vzájemné vztahy a velikost musejí odpovídat účelu, kterému slouží. „Forma stavby musí vycházet jedině z funkcí, nesmí být dána předem.“14 Oproti purismu jde tedy o „metodu 'zevnitř ven'.“15 Výraz architektury vychází čistě z funkční dispozice, je odrazem vnitřního využití. To vede k vnější asymetrii, která je typickým znakem většiny volně stojících staveb tohoto stylu. Již od počátku se funkcionalističtí architekti rozdělili do dvou táborů - vědeckého a emocionálního. První proud byl inženýrsko-technický, hlavním pravidlem byla uniformita, monotónní opakování motivů. Krása stavby vychází čistě z její konstrukce a funkce. Stěny jsou „rozkládány“ dlouhými pásy skla, blokovité pravoúhlé stavby jsou striktně zakončeny rovnou střechou. Naproti tomu emocionální funkcionalismus16 byl architektonicko-umělecký, projektanti stále usilovali o tvůrčí charakter činnosti, chtěli „tvořit krásu úmyslně a uvědoměle.“17 Osou tvorby zůstává člověk a jeho přirozené po-
13 14 15 16 17
Ibidem, s. 263. Viz pozn. 13. Ibidem, s. 264. Termín architekta a teoretika Karla Honzíka. Švácha, s. 294.
23
třeby, budovy nejsou odosobněné „stroje“ jako u proudu vědeckého. Stavby jsou elegantní, odlehčené, hlavně od pozdějších dvacátých let je hojně využíváno křivek, zaoblených zdí, počítá se s plastickým účinkem světla. Jedním z nejvýznamnějších představitelů funkcionalismu se stal architekt Bohuslav Fuchs. V roce 1924 přišel z Prahy do Brna, kde vytvořil své životní dílo. Vyšel z puristické tvorby, přiklonil se ale záhy k funkcionalismu a přivedl k dokonalosti myšlenku harmonizace účelnosti prostoru s uměleckou formou. Jeho díla jsou všeobecně známa, uvedla bych tedy jen několik detailů, které mne zaujaly ve vztahu k Opatřilovu salesiánskému kostelu. Fuchs s oblibou užíval bílou hlazenou omítku, která je vyjádřením umělecké čistoty a elegantní jednoduchosti. Od přelomu dvacátých a třicátých let se v jeho stavbách prosadily změkčené tvary, křivky, zejména segmentový oblouk. K odlehčení hmotných částí staveb rád používal zaoblená nároží, dole vybraná a v patře prolomená otevřeným balkonem, s podpůrným sloupem procházejícím celou výškou budovy. Arch. Opatřil řeší potřebné odlehčení „seříznutým“ jižním rohem kostela. Touto krátkou charakteristikou meziválečné architektury nechci tvrdit, že arch. Opatřil od svých předchůdců „opisoval“. Hledám jen místo salesiánského kostela v dějinách naší architektury a snažím se nalézt možné souvislosti. Arch. Opatřil u projektu tohoto kostela navázal tam, kde svobodná tvorba architektů přestala a stvořil dílo moderní, ale myšlenkově a tím pádem i tvarově z ní vycházející. Nabízí se zejména spojitost s purismem (bílé hladké omítky, jednoduché geometrické tvary) a emocionálním funkcionalismem pro jeho umělecké cítění a přizpůsobení stavby člověku, formálně pak v užití oblých tvarů a účinků světla. Proč a jak arch. Opatřila ovlivnil právě funkcionalismus se pokusím osvětlit v následující kapitole.
24
6 Architekt a malíř - tvůrci kostela 6.1 Ing. arch. Josef Opatřil Ing. arch. Josef Opatřil se narodil 15. července 1934 v Brně. Vystudoval Fakultu architektury na brněnském Vysokém učení technickém, obor architektura a urbanismus. Byl jedním z posledních žáků velkého funkcionalisty Bohuslava
Fuchse,
dalším
vlivným
profesorem
mu
byl
například
Ing. arch. Bedřich Rozehnal. Harmonie funkčnosti s esteticky vytříbenou formou učarovala Opatřilovi na celý život. Po promoci v roce 1960 nastoupil na místo vedoucího projektanta ve Státním projektovém ústavu obchodu Brno. Zabýval se zde především stavbou obchodních domů a hotelů a to jak v Čechách, tak na Slovensku18. I při těchto realizacích se snažil zachovat si co nejvíce své stavitelské zásady a vhodně sloučit funkční požadavky s estetickým cítěním. Ačkoliv z Opatřilových, za komunistů realizovaných staveb by se mohlo zdát, že se v té době o sakrální architekturu příliš nezajímal, opak je pravdou. Zúčastňoval se sporých architektonických soutěží (např. nerealizovaný kostel na sídlišti v Hustopečích v roce 1971) a zejména zpracovával liturgické úpravy interiérů kostelů a kaplí nejen na Moravě. Ing. arch. Opatřil se podílel také na projektu kostela sv. Václava v Mostě z roku 1980. Stavba tohoto kostela byla povolena jako náhrada za přesunutý a zrušený děkanský chrám a šest v historickém jádru zbořených kostelů, které musely ustoupit těžbě uhlí. Na budově byla zakázána věž, zvonice a veškerá náboženská symbolika v exteriéru. Objekt byl umístěn v děkanské zahradě a dostavěn dobrovolníky v roce 1989.19 Jednoduchá bílá architektura hmotně uceleného kvádru je ozvláštněna ve vstupním průčelí monumentálním kří18 Realizace: hotel Vyšehrad, Český Krumlov; svobodárny Zetor, Brno 1975; obchodní středisko Lípa, Klimkovice 1977; obchodní dům Jednoty, Topoľčany 1978; hotel Morava, Pohořelice 1979; obchodní dům Prior, Liptovský Mikuláš 1981; hotel Dalibor, Litomyšl 1985; obchodní dům Prior, Banská Bystrica 1986; obchodní středisko Jednoty, Jedovnice 1989; hotel Macocha, Blansko 1990; městská galerie a klub důchodců, Blansko 1990; hotel Merkur, Jablonec nad Nisou 1991; sdružený obchodní dům, Kolín 1992; 19 Vaverka, Nové kostely a kaple, s. 318-321.
25
žem, jakoby vyříznutým ze stěny a představeným před vchod. Autorům projektu (tento detail je dílem právě arch. Opatřila) se tak elegantně podařilo pod záminkou funkčnosti (kříž slouží jako podpěrný pilíř pro vyvýšenou obloukovou střechu vstupní lodě) „propašovat“ přes komunistickou cenzuru na fasádu největší možný symbol křesťanství. Evokaci chrámového prostoru doplňují dvě velká kruhová okna v protilehlých stěnách a dojem „oblého kvádru“ završuje obloukové zakončení ploché střechy. I v trojlodním, z obdélníkového půdorysu vyrůstajícím interiéru vidíme vliv české předválečné architektury. Čisté bílé stěny, prolomené pravoúhlými otvory do bočních lodí, viditelná ocelová konstrukce kůru, celková jednoduchost výzdoby. Strohý dojem interiéru zjemňuje modře mořené dřevo mobiliáře a kůru. Co kromě formálních znaků spojuje tuto jedinečnou stavbu se salesiánským kostelem v Brně je užití vračanského vápence - jsou jím obloženy zděné části stavby a vyroben z něj oltář a křtitelnice. Od zrušení Projektového ústavu v roce 1991 je arch. Opatřil samostatným architektem s vlastním ateliérem. I nadále se zúčastňuje architektonických soutěží na sakrální stavby, které se po změně režimu podstatně rozmnožily. Některé z jeho návrhů byly či jsou realizovány20, jiné získaly jen ocenění v soutěži21. Největší stavbou Ing. arch. Josefa Opatřila od roku 1991 je kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně. Architektovou výchozí myšlenkou bylo vytvořit vhodný kontrast ke kostkovité bytové zástavbě žabovřeského sídliště. Vznikl tak obloukový objekt (v původním soutěžním návrhu ještě mnohem více uzavřený, viz kapitola 4) se čtvrtkruhovým kostelem. Tento tvar má evokovat otevřenou náruč, obracející se k věřícím a ve vrcholu ústící do štíhlé věže, která je zdaleka viditelnou dominantou okolí. 20 Realizace po r. 1991: Zvonkohra a úprava prostranství okolo poutního kostela, Vranov u Brna 1992; kostel Panny Marie Pomocnice Křesťanů a salesiánská oratoř, Brno 1995-98; kaple v Křepinách u Lipnice nad Sázavou, plánované dokončení 2005; 21 Soutěže, nerealizované projekty (výběr): kaple v Traplicích u Uherského Hradiště; kaple v Kudlovicích; kaple v Kunicích u Lisic; kaple v Rudici;
26
V architektonickém zpracování se projektant soustředil na tyto hlavní body: jasnost, jednotu a proporce. Jasností budiž rozuměno znázornění účelu stavby - aby bylo na první pohled patrné, že se jedná o církevní stavbu, o místo pro shromáždění ke společné oslavě Boha. Jednota je v uspořádání prostoru a jednotlivých částí areálu. Objekt není roztříštěný, má jednotný styl, všechny prvky na sebe plynule navazují. I samotný kostel je jedna velká loď, jen vzadu opticky horizontálně členěná. Proporce vycházejí z citu pro „lidské měřítko.“ Stavba není předimenzovaná, nestojí zde proto, aby příchozí ohromila svou monumentálností, ale naopak je oslovila přívětivostí a přirozeností. K atmosféře kostela velice přispívá práce se světlem. Arch. Opatřil vytvořil moderní rozjasněný prostor, ve kterém se člověk cítí příjemně a uvolněně. Prosklená vstupní část dodává stavbě dojem otevřenosti, spojuje sakrální dimenzi se světskou. Pro encyklopedii 'Kdo je kdo - Architektura' uvedl v roce 93 arch. Opatřil jako své profesní krédo „Hledání řádu a harmonie místa, účelu a tvaru.“ Při hledání společných znaků na jeho sakrálních stavbách narážím opět a opět na tuto myšlenku. Na naprostou jednoduchost a funkčnost všech prvků, víceméně tradiční materiály, hladké bílé omítky, decentní výzdobu. Ze všeho
čiší
cit
pro zapojení
nového
objektu
do stávajícího
okolí,
pro duchovní poslání církevní stavby spojené s jasným pochopením potřeb liturgie. Tuto schopnost využívá architekt i při projektování liturgických úprav interiérů, kterými se také stále zabývá22 (jedná se zejména o vybavení presbytáře - oltář, ambon, sedes) a při návrzích liturgických oděvů.
22 Interiéry (výběr): úprava interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie, Ivančice 1986; úprava interiéru kostela Nejsvětější Trojice, Vysoké Studnice 1996; úprava interiéru kostela Nejsvětějšího Srdce Páně, Jablonec nad Nisou 1996; úprava kostela sv. Bartoloměje, Měrovice nad Hanou; úprava interiéru kostela Nanebevzetí Panny Marie a nový oltář, Kojetín 2004;
27
6.2 Milivoj Husák Nedílnou součástí brněnského salesiánského kostela je výtvarná výzdoba. Je dílem malíře Milivoje Husáka. Milivoj Husák se narodil 25. srpna 1950 v Turnově. Studoval Školu uměleckých řemesel v Brně, poté odešel do Prahy, kde na Akademii výtvarných umění vystudoval v ateliéru A. Fišárka. Po studiích se vrátil do Brna, nyní žije a pracuje v Lelekovicích.23 Má za sebou nespočet samostatných výstav především na Moravě, ale třeba i ve Velké Británii, zúčastňuje se i výstav kolektivních. V roce 2004 byl nominován na Cenu města Brna v kategorii výtvarné umění. Zabývá se kresbou, malbou a nástěnnou malbou, především sakrální.24 V první části své tvorby dával přednost spíše figurativním námětům, později se zcela obrátil k abstrakci. Výzdoba kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů pochází z let 1995-97. Umělec byl osloven přímo arch. Opatřilem a zhostil se svého úkolu v souladu s architekturou i s požadavky salesiánské umělecké komise. Ačkoliv námět je konkrétní, používá malíř ztvárnění velice schematické, stylizované, blížící se už abstraktnímu stylu, který ovládne jeho tvorbu později. Milivoj Husák se nezabývá jen jednotlivými obrazy pro sakrální prostory, ale vytváří i celkové koncepce liturgických interiérů, čímž je dosaženo dokonalé výtvarné celistvosti. K těmto patří zejména jezuitská kaple Panny Marie v Brně, realizovaná v letech 1996-97 či kaple nemocnice U sv. Anny (1993). Jedná se o menší prostory, do kterých umělec navrhl jak vybavení, tak malířské ztvárnění stěn a stropu. Další oblastí, kde se Milivoj Husák prosadil, je práce scénografická. Spolupracoval či spolupracuje zejména s Divadlem Husa na provázku, HaDivadlem, Divadlem U stolu, se Studiem Marta Janáčkovy akademie múzických umění 23 Gabrielová - Marčák, Přesahy výtvarného Brna, s. 169-170, 214 24 Jako zajímavost a přiblížení umělcova vztahu k sakrálnímu umění a architektuře uvádím v příloze jeho odpovědi na anketu, zveřejněnou na internetovém portálu Revue pro literaturu a kulturu Souvislosti.
28
či s Městským divadlem Brno. Navrhuje nejen výpravy k inscenacím, ale i výzdobu divadelních prostor - například V divadle Husa na provázku zrealizoval nástěnnou malbu Anděl a komediant.25 Tento vcelku všestranný umělec se věnuje také výtvarné úpravě knih a časopisů.
25 Výběr z realizací: Výprava k inscenaci Labyrint světa a Lusthaus srdce, Divadlo Husa na provázku, Brno 1982-83. Nástěnné malby v kostele sv. Stanislava v Kunštátu na Moravě, 1989. Vitráž v kostele Narození P. Marie, Vranov u Brna 1990. Nástěnná malba Anděl a komediant v Divadle Husa na provázku, Brno 1993. Kompletní výzdoba kaple nemocnice U sv. Anny, Brno 1993. Kaple biskupského gymnázia, Brno 1993-94. Památník Bohuslava Fuchse, Brno 1994-95. Křížová cesta, Cesta světla a nástěnná malba, kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů, Brno 1995-97. Kaple komunity jezuitů v Brně, 1996-97. Sluneční hodiny v konventě menších bratrů kapucínů, Brno 1997. Kaple sv. Ducha, Brno - Petrov 1997-98. Kaple v Masarykově onkologickém ústavu, Brno 2003. Pamětní deska skladateli Erichu Wolfgangu Korngoldovi na jeho rodném domě na Kolišti č. 1, Brno.
29
7 Závěr Kostel Panny Marie Pomocnice křesťanů v Brně - Žabovřeskách považuji za jednu z nejvýznamnějších a nejpozoruhodnějších moderních staveb v České republice. Není na první pohled nápadný, kolem jeho realizace nevypukl žádný skandál, žádný větší spor. Možná i proto je v literatuře téměř úplně opomíjen. Mne ale - a věřím, že i mnoho jiných, oslovil právě svým klidem, nevtíravostí, vlídností, které vycházejí především z příjemných „lidských“ proporcí. Pokud se rozhlédneme po jiných kostelích, vystavěných ke konci 20. století, těžko bychom hledali jemu podobný. Mnoho architektů se snaží o převratná díla, která by na sebe upozorňovala svou extravagancí, originálními formami, někdy až provokujícími prvky. Nechci tím říct, že by se dnes mělo stavět jako kdysi, ale myslím, že občas neuškodí trocha inspirace velkými díly minulosti a jejich vhodné přetvoření pro naši dobu a potřeby. Domnívám se, že salesiánský kostel je příkladnou ukázkou právě tohoto postupu. Zdaleka není kopií nějakého funkcionalistického či puristického objektu; bere si jen za své zásadu, která byla pro funkcionalisty nejdůležitější a kterou by se měla v dostatečné míře řídit každá moderní budova, aby nebyla jen prázdnou skořápkou bez jakéhokoliv obsahu - tedy harmonií funkce, formy a prostředí, ve kterém stavba stojí.
30
8 Exkurs - Historie Kongregace Salesiánů 8.1 Vznik a šíření ve světě Za počátek salesiánské činnosti je považován 8. prosinec 1841. Tehdy potkal mladý kněz Giovanni Bosco (1815-1888) v severoitalském Turíně šestnáctiletého chlapce Bartolomea, kterého kostelník vyhnal z kostela. Bosco chlapce oslovil a seznámil se s ním. Zjistil, že Bartolomeo potřebuje vlídnou pomocnou ruku a ujal se ho. Na pozvání přišel druhý den Bartolomeo s několika podobně strádajícími kamarády na Boskovu hodinu katechismu. Jeho lidský přístup a způsob výuky se jim tak zalíbil, že u něho zůstali. Během několika let se kolem Dona Boska shromáždilo přes 500 chlapců. Útočiště tu hledali zejména chlapci z chudých a rozvrácených rodin, kteří neměli potřebné zázemí. Pod knězovým vedením získávali zameškané vzdělání, vztah k víře a životu, mnozí u něj našli chybějící domov a přátelskou společnost vrstevníků. Toto prvotní uskupení je nazýváno Valdocká oratoř, podle turínské čtvrti, kde se po několikerém stěhování skupina usadila. Ve své době byla zcela ojedinělým projektem. Postupně se rozrůstala o podobně smýšlející kněze i laiky, až byla Donem Boskem vytvořena Společnost svatého Františka Saleského, dnes nazývaná Kongregace Salesiánů Dona Boska, zkráceně Salesiáni. Je řádem, jehož hlavním posláním je práce s mládeží, především hmotně či duchovně ohroženou. V důsledku vzrůstajícího zájmu dívek a žen založil Don Bosco s Marií Dominikou Mazzarelovou (1837-1881) Kongregaci Dcer Panny Marie Pomocnice s obdobným výchovným posláním pro dívky. Třetí větví hnutí je laické Sdružení salesiánských spolupracovníků, založené v roce 1876. Boskovo učení a způsob výchovy mládeže se rozšířil rychle po celé Evropě i Jižní Americe. Církev projevila Donu Boskovi své uznání jeho svatořečením v roce 1934 a ke stému výročí smrti byl prohlášen za Otce a Učitele mládeže.
31
8.2 Salesiáni v Čechách a na Moravě Do českých zemí se povědomí o salesiánech dostalo už za života Dona Boska. Prvním českým salesiánem se stal P. Ignác Stuchlý (1869-1953). V roce 1894 odešel do Itálie, kde studoval v turínském ústavu Dona Boska a posléze působil v severoitalské Gorici a slovinské Lublani. V Čechách se mezitím po I. světové válce opět probudily salesiánské myšlenky. Ústav zde nebyl a tak vznikla česká skupina v italské Perose. Ujal se jí P. Stuchlý, který se zrovna vrátil z Jugoslávie. Od roku 1926 se začalo jednat o založení salesiánského domu v Čechách. Nejlepší nabídkou byl dům ve Fryštáku u Holešova, který právě opouštěly řádové sestry. Největší problém činily finance, ale nadšení salesiáni i vlivní lidé, kteří je podporovali, dali nakonec dohromady nejnutnější potřebnou částku. Na podzim 1927 začal fryštácký ústav téměř bez finančních prostředků fungovat. Tvrdou prací a odříkáním vybudovali postupně chlapci pod vedením P. Stuchlého, P. Štěpána Trochty a dalších pomocníků zapálených pro salesiánskou věc plnohodnotný ústav s gymnáziem, prostory pro studium i hru a zábavu či divadelní a hudební představení. Společenství se rozšiřovalo, vznikaly nové domy (Ostrava, Praha - Kobylisy, Brno - Žabovřesky, Pardubice, Ořechov, Osek u Duchcova, Mníšek pod Brdy a další). Vytvářely se chlapecké ústavy (jakási centra pro mládež), dále formační domy pro přípravu pozdějších salesiánů a první oratoře navazující na myšlenku oratoře Valdocké. Řada salesiánů se začala angažovat ve skautingu v tzv. Katolické akci a v prázdninových koloniích nazývaných (zejména později za komunistů) chaloupky. Za II. světové války došlo k řadě přesunů a změn. Dům ve Fryštáku byl zabaven jednotkami SS, mnoho salesiánů, mezi nimi i druhý nejvýznamnější český salesián P. Trochta, bylo odvlečeno do koncentračních táborů či vězení. Přes všechny překážky však dílo pokračovalo v téměř neztenčené míře, naopak mnozí další lidé postižení válkou nacházeli u salesiánů útočiště.
32
Po válce se salesiánské dílo dále rozrůstalo. Konaly se různé sjezdy, srazy, konference. Salesiáni přebírali do své správy další kostely a školy. Z řad salesiánských kněží bylo zvoleno několik nových biskupů. Prvním se stal v roce 1947 P. Štěpán Trochta, který přežil všechny koncentrační tábory. Později, roku 1969 ho papež Pavel VI. jmenoval kardinálem. Mnohem zhoubněji než válka zasáhl Salesiány Dona Boska komunismus. Po nástupu režimu v roce 1948 byly nejprve oficiálně zrušeny církevní školy - to samozřejmě postihlo i salesiánské gymnázium. Možnost výuky byla omezena. Nejzhoubnější následky ale měla tzv. “československá bartolomějská noc“ z 13. na 14. dubna 1950. Všechny řeholní domy hlavních mužských řádů a kongregací na celém území Československa byly obklíčeny ozbrojenými jednotkami, řeholníci byli pozatýkáni a rozvezeni do několika koncentračních táborů, vytvořených z obsazených klášterů (např. Osek u Duchcova, Želiv, Králíky v Jeseníkách). Mnoho mnichů tvrdé zacházení nepřežilo, mnoho odneslo strádání trvalou újmou na zdraví. Řeholníci propuštění z vězení se nemohli legálně věnovat svému poslání. Přesto však potvrdili svou neobyčejnou soudržnost a víru. Jejich činnost se přesunula do soukromých bytů, horských chat a do volné přírody. I přes nebezpečí, že budou odhaleni, pokračovali v učení a šíření víry. Tajně byli vysvěcováni noví kněží, někteří proto museli nelegálně vycestovat do NDR či do Polska. Salesiánská rodina věděla o každém svém členovi a snažila se mu pomoci. Mnozí se tak dostali z vězení dříve, trest jim byl ulehčen. A ti, kteří právě z vězení vyšli, se měli na koho obrátit a mohli se hned zapojit do společného života. Po pádu komunismu vystoupili řeholníci i tajně vysvěcení kněží z ilegality a ihned se dali do další práce. Postupně získávali zpět zabavené domy, opravovali je a přebudovávali. Zároveň si opět zvykali žít v komunitách. Nastalo období změn a hledání svého místa a poslání v nově fungující společnosti. Zejména ve větších městech byla založena při salesiánských do-
33
mech a oratořích střediska mládeže (Praha - Kobylisy, Brno - Žabovřesky a Líšeň, Ostrava, Pardubice, Plzeň, České Budějovice a další města). V mnohých případech byly vystavěny zcela nové objekty (obě brněnská centra, Zlín). Dnes je v České republice 16 salesiánských komunit se 188 řeholníky. Pod patronaci české Salesiánské provincie spadá kromě misie v Bulharsku také nakladatelství Portál, vydávající zejména pedagogickou, psychologickou a sociologickou literaturu a vyšší sociálně pedagogická a teologická škola JABOK v Praze, která vzdělává sociální pracovníky hlavně pro práci s mládeží postiženou či stojící na okraji společnosti. Salesiáni také stáli u zrodu teologické fakulty na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích, někteří působí na teologické fakultě v Olomouci. Mateřský dům ve Fryštáku (dnes Dům Ignáce Stuchlého) nabízí nepřeberné množství pobytů a akcí pro mladé lidi, zaměřených jak na duchovní, tak na fyzickou činnost.
34
9 Milivoj Husák: Patří umění do kostela?
26
1. Patří umění do sakrálního prostoru? Co, podle Vás, musí umělecké dílo, vřazené do sakrálního prostoru, splňovat? Kdy je integrujícím prvkem, kdy ruší? 2. Jak by mělo vypadat sakrální umění v současnosti? 1. Ovšem. Kdekoli jinde lze úlohu umění zpochybnit, ale zde ne. Od prvopočátku je jeho určením vytváření mostů mezi člověkem a Tajemstvím. Je jeho specifikem, že vyžaduje člověka celého, všechny jeho „mohutnosti“, které jsou vedeny touhou po transcendenci a touhou učinit tvarem nehmotné skutečnosti Ducha. Umění vřazené do sakrálního prostoru by mělo být vždy opravdové. Samotná zbožnost v tomto případě nestačí. Nemělo by být od věci umisťovat v sakrálním prostoru i díla, která nemají viditelně daný sakrální námět či která nevytvořili věřící umělci, ale která jsou reflexemi nejhlubších lidských zkušeností, což jsou vždy zkušenosti s Bohem. Integrujícím prvkem je umění tehdy, jestliže je do něj vložen silný náboj, který vyzařuje a napomáhá spojení přítomných k cíli, ke kterému se sešli: k prožití liturgie jako účasti na Kristově mystickém těle. Umění umožňuje chválu. Chválí ten, kdo se integruje, kdo reálně vidí svou pozici ve Stvoření. Šance pro duchovně orientované umění je v tom, že může být impulsem k integraci, k postoji chvály, že může proměňovat samotného tvůrce a ty, kterým je určeno. V ještě lepším případě ukazuje někdy i záblesky z jiného světa, střípky Ráje. Ruší asi tehdy, kdy neporozumí svému účelu, kdy tvůrce exhibuje sebe sama, kdy nenaznačuje Tajemství, kdy lže, kdy je jen zbožnou vyprávěnkou. 2. Mělo by být především inspirované, mělo by přihlížet k současnému stavu vědomí člověka (kosmický rozměr), mělo by být autenticky mystické, mělo by se pokoušet o syntézu, mělo by se pokoušet o katedrálu. To, že vypadá tak, jak vypadá, je věrným zrcadlem duchovního stavu nás samých. V obecné krizi zobrazování se musí především zamyslet nad hlubokým obsahem tohoto slova a s tím, jaký má v této době smysl.
26 www.souvislosti.cz/archiv/anketa2-94.htm
35
10 Prameny a literatura Ústní sdělení Ing. arch. Josefa Opatřila a P. Františka Vavruši. Ing. arch. Josef Opatřil, Dokumentace a projekty ke stavbě kostela Panny Marie Pomocnice křesťanů a Salesiánského centra mládeže v Brně – Žabovřeskách. Iloš Crhonek, Architekt Bohuslav Fuchs, Brno 1995. Bronislava Gabrielová - Bohumil Marčák, Přesahy výtvarného Brna, Brno 1999. Josef Chybík, Jiří Vaverka, Moderní sakrální stavby, sborník konference FA VUT, Brno 2004. Marie Rút Křížková, Kniha víry, naděje a lásky; 70 let působení salesiánů v Čechách a na Moravě, Brno 1996. Rostislav Švácha, Od moderny k funkcionalismu, Praha 1994. Michael Třeštík, Kdo je kdo - Architektura, Praha 2000. Jiří Vaverka a kol., Nové kostely a kaple z konce 20. století v České republice, Kostelní Vydří 2001. Jiří Vaverka, Moderní sakrální stavby církví a náboženských společností na území Čech, Moravy a Slezska, Brno 2004. Veteráni v bitvách o duše, II. díl; Rozhovory s duchovními syny Dona Boska o jejich životních cestách v minulosti pro naši přítomnost, Dolní Jasénka 2003. www.sdb.cz www.brno.sdb.cz www.brno.cz www.vkol.cz/rego/rg0825.htm www.souvislosti.cz/archiv/anketa2-94.htm
36
Příloha: plány a fotografie Plány: Situační výkres Celkové rozvržení stavby Půdorys přízemí 1. etapy Půdorys kůru Půdorys suterénu 1. etapy Schéma konstrukčního řešení kostela Původní soutěžní návrh - Celkové rozvržení stavby - Půdorys přízemí
Fotografie: Celkový pohled od severu; od jihu Hlavní vstup do kostela; detail Budova Centra mládeže Arkýř kaple Domu komunity Podloubí Část fasády Domu komunity Presbytář s freskou Milivoje Husáka Vybavení presbytáře - oltář, svatostánek, ambon, kříž Křtitelnice Křížová cesta; Cesta světla Oltář a obraz z předválečné oratoře Stropní konstrukce Zadní stěna - střed, pravá a levá část Zákoutí se zpovědnicemi
37
