Kossinnův symbol blesku Tři spony, jejichž vyobrazení nacházíme v „Germanen-Erbe“ z roku 1939 v sešitech 1 a 4, se jeví velmi podobné, jelikož vykazují tutéž výzdobu. Na francké kruhové broži (obr. 1) jsou ve střední části nápadná „očka“ a „S“ a symboly v podobě paragrafu. S očky se setkáváme také v podobě „váčků“ na zlaté kruhové sponě z doby Vikingů (obr. 2) a na stříbrné kruhové sponě (obr. 3). U této vidíme ještě následující formu
. Autor dochází při popisu obou posledních spon konečně k
závěru, že „tajemné“ formy sahají zpět k archaické řecké kultuře. Nebylo by zde také možné jiné, bližší vysvětlení?
Kossinna vidí ve znamení
na hrotu kopí z Münchebergu symbol blesku, který na hrotu z
Jankowa vykazuje „2 nestejné oblouky“:
Na jiném vyobrazení se setkáváme s
tímto znamením jako východoevropským symbolem v následující podobě: Z tohoto symbolu blesku se podle Lienaua stal symbol ochrany proti blesku. Nakonec se zdá, že celkově představují ochranný symbol. Musíme tedy podle Kossinny i následující symbol považovat za ochranný symbol (proti blesku):
Symbol ve tvaru lyry
se ve své původní podobě nachází nejprve jako ochranný symbol u
klíčové dírky např. na jedné truhle (obr. 4, srv. Zaborski, Urvätererbe, č. 648), na dveřích kostela v Zeithainu v Sasku (srv. Gurlitt, Bau- und Kunstmäler...XXXVII, s. 507), na všech dveřích kostela sv. Tomáše v Lipsku, na tzv. hladových věžích v Lipsku-Möckernu. Jako ochranný symbol měl držet dál zloděje a nevpouštět dovnitř nic zlého. Na skutečně neuvěřitelném množství kostelních dveří nacházíme klíčovou dírku a kruh (klepadlo) chráněné posvátnými znaky: Ing, Hagal, sluneční symbol, symbol blesku (mimo jiné Beiersfeld, Creisfeld, Steinbühel, Värsas, Lista, Södermannland, Moheda, Marienburg, Huetland). Spatříme-li staré románské kostelní dveře, nalezneme v 90% na klíčové dírce nebo klepadle symbolické znamení. Ostatně Zaborski předložil (obr. 5) dveře statku z Apelnu v hrabství Schaumburg zdobené dvěma proti sobě stojícími lyrovitými symboly. - Tak se nemůžeme dobře zmýlit, když také „váčky“ a „ouška“ na sponách budeme vnímat jako ochranná znamení, které vznikly z „lyr“. Také brož klenotu z Hiddensee vykazuje takový „váček“. Rozdělením „lyry“ vznikly pak oba další symboly, jak „S“, tak jeho zrcadlový obraz „otazníku“. Že v případě S jde o kursivní vyobrazení runy Odal, jde mimo naši pozornost, v každém případě Kossinna vidí v S symbol vzniklý ze znamení blesku. Typické je, že
nebo
téměř nikdy
nevystupují samy, nýbrž vždy ve spojení s jiným ochranným znamením (s „lyrou“, C či 1
). Na
románských dveřích, které uzavírají sakristii v bývalé vsi Wahren u Lipska (obr. 6), je ve dvaceti provedeních, vždy v souvislosti s jinými symboly. Na jedné truhle z Hollenu u Ramsloh, Oldenburger Saterland (obr. 7) je vidíme rovnež, dále na židli nevěsty [Brautstuhl] ze Schwalmu (obr. 8), zde dohromady s runou Hagal. Francké kruhové brože je ukazují ve spojení s „oušky“, tedy s typickým ochranným znamením, a právě tak s „paragrafem“ (s tímto znamením později). Pak leží na stříbrné kruhové sponě nepravidelně vedle
a
a
.
obr. 1 francká kruhová brož z Kolína-Müngersdorfu, Germanen-Erbe 1939, sešit 4 Symbol
platí ještě stále za ryzí ochranný symbol proti blesku na větrných korouhvích
[Wetterfahnen], kde vystupuje vedle mořské panny, koně a labutě a dalších ochranných znaků. Také jej nalézáme na jedné truhle z r. 1712 v podobě pozední kotvy [Maueranker]. Je-li symbol připevněn nade dveřmi, je jeho ochranná idea jasně rozeznatelná. O velikosti poloviny člověka se objevuje na kostelní věži v Nemtu u Oschatzu v Sasku na železné žerdi mezi špičkou věže a větrnou 2
korouhví. Gurlitt jej r. 1890 vykládá jako „na kříži vyzdviženého hada“, ale vzhledem k jeho časté přítomnosti jako ochranného znaku nám připadá také v tomto případě spíše jako starý symbol chránící před bleskem. Neodvažuji se tvrdit, že ze symbolu části) stal symbol v podobě paragrafu
(totiž rozšiřováním jeho střední
vzhledem k tomu, že dosud bylo přijímáno, že tento
symbol vznikl z runy Odal; je typické, že symbol
se objevuje často na hodinách mezi číslicemi
a písmeny (Radeberg, Dorf- a Kloster-Mansfeld, Auma, Heldrung). Samozřejmě by bylo možné jej vykládat jako „znamení majitele“, ale skutečnost, že se nachází na hodinách (fulgura frango!), mluví ve prospěch blesku. Na hodinách z Zaußwitzu vypadá nápis takto:
o rex
glorie
veni
☼
cum
☼
pace
Máme zde před sebou rovněž směs pohanských a křesťanských symbolů! Nyní budeme dále odkazovat na Kossinnu a podíváme se na další znamení vzniké z „lyr“: na vodorovné a kolmé C. Na zprvu zmiňovaných sponách není k vidění, objevuje se spíše na závěsném kříži a na téměř všech starých kostelních dveřích jako „ozdoba“ až daleko na východ. (Berthelsdorf u Greiffenbergu ve Slezsku). Zmiňuji Wahren (obr. 6), Gröbu, Penig, Höfgen, Grethen (obr. 7a), Steudnitz, Tiefenort, Seelingstedt (obr. 8a), Waldkirchen, Dippoldiswalde (obr. 9), Wechselburg, Thossen (v okresu Plauen), Waldu, Steinbühl, Marienburg, Leisnig, Groß-Göhren u Lützenu (obr. 10), Klein-Bardau u Grimmy v Sasku (obr. 11). Nejkrásnější forma je k nalezení ve Wahrenu. Zde si lze všimnout i C zdobící hrany; Ing-runa je rovněž chráněna čtyřmi C. Nikdy nenacházíme C stát osamoceně, ale vždy ve spojení s jinými posvátnými znaky: s Ing- a Odalrunou v Grethenu (obr. 7), se symbolem kotvy ve Wahrenu (obr. 6), s Donarovým kladivem na jednom domu v Rintelnu an der Weser, kde, jak uvádí nápis, má odradit nepřítele. Na některých kostelích se toto C změnilo v půlměsíc. Že byly slunce a hvězda užívány k ozdobě Božího domu je vysvětlitelé: Kristus je Slunce (v koledách), hvězda je betlémskou hvězdou. Ale co dělá na křesťanských kostelích turecký půlměsíc? Kostelní věž ve Wahrenu měla až do roku 1903 nad větrnou korouhví vodorovný půlměsíc. Pověst vypráví, že rytíř, dřívější majitel, nechal půlměsíc připevnit jako vzpomínku na účast v tureckém polním tažení (měl si jej dokonce odtamtud přinést). Jistě se ale nebudeme mýlit, budeme-li vnímat tento půlměsíc jako z C vycházející ochranný znak proti blesku. – Tento půlměsíc byl ostatně při „zvelebování kostela“ sejmut z vysoké kostelní věže a připevněn na níže stojícího střešního jezdce [Dachreiter] s odůvodněním: turecký půlměsíc nesmí stát výše nežli křesťanský kříž! A tak se nyní blýská na špičce kostelní věže zlatý kříž, zatímco hvězda a půlměsíc stojí níže; bohužel dosud tím způsobem, že hvězda je u zadní strany půlměsíce, takže celek vypadá jako ostruha. Hvězda je patrně vůbec pozdějším přídavkem, větrné korouhve
3
obr. 2 zlatá kruhová spona z doby Vikingů, Germanen-Erbe 1939, sešit 1
původně pravděpodobně nesly pouze C nebo půlměsíc. Na pozlacené větrné korouhvi zámečku Gohliser Schlößchen v Lipsku – barokní stavbě z 18. století – je zřetelně k vidění černě se vyjímající C. A větrná korouhev tzv. Hüttenschenke nedaleko Drážďan ukazuje rovněž půlměsíc a hvězdu. Větrné korouhve končí rozmanitými oblouky ve tvaru půlměsíce. Bylo by přirozeně nesmyslné vidět všude znaky ochrany před bleskem; když ale, jako ve zmíněné Hüttenschenke, je paralelně k tomuto oblouku namontován jakýsi půlměsíc, musí to přece něco znamenat! – Půlměsíc a hvězda na jednom domu v Erteru (obr. 12) byly pravděpodobně také prapůvodně ochrannými symboly.
4
obr. 3 stříbrná kruhová spona, Museum Stockholm, Germanen-Erbe 1939, sešit 1
Na dveřích jižního portálu klášterního kostela v Ebersdorfu je rovněž přibita železná tyč, která vedle lilie nese symbol, který může být vnímán jako půlměsíc nebo podkova; oblouk se totiž na koncích docela rozšiřuje. Od půlkruhového oblouku půlměsíce je k podkově jen krůček. Z toho důvodu nacházíme také podkovy, jež podle našeho názoru vznikly z C, rovněž na kostelních dveřích, špičkách kostelních věží atd. V Niederzwönitzu v Sasku se nalézá tabulka s pěti podkovami, které mohou být nejspíš jen sotva votivními dary, a „o jejihchž původu není nic známo“. Na zámku kostelních dveří v Thossenu u Plauen je připevněna „podkova jako ochrana svatostánku“. Na bočním rameni kříže je také přidělána podkova, i zde nejspíš jako staré ochranné znamení. Podkovu nacházíme dále např. na kostele sv. Mikuláše v Lipsku, ve Stolbergu v Harzu, v Nerö ve Švédsku. V těchto případech znají pověsti jiná odůvodnění: Jednou ztratil želízko rytířův kůň, jindy ji připevnil na kostelní věž kovář apod. Závěrem lze ještě pohovořit o „pokleslém jihoevropském znamení blesku“
. Již několikrát
zmíněné kostelní dveře z Wahrenu jej vykazují ve zvláště pěkné podobě, rovněž tak i dveře kostela sv. Tekly v Lipsku (obr. 13). Na dveřích kostela ve Waldkirchenu ve Vogtlandu jej vidíme v téměř 5
nespočetném množství. Také stříbrná kruhová spona (obr. 3) je jím v uměleckém provedení vyzdobena třikrát. Většinou lze spatřit ale pouze polovinu tohoto symbolu, tzv. „symbol kotvy“ Jako příklad poslouží opět kostelní dveře ve Wahrenu, na nichž vystupuje celkem 30 krát, orámováno symbolem C a v pravoúhlých rozích symboly
a
. Také další kostelní dveře ve
středním Německu nabízejí takovéto ochranné symboly v podobě kotvy: Creisfeld, Grethen, Beiersdorf, Walda, kostel sv. Tekly atd. Dalším dokladem je Lienau (Mannus 1936, sešit 1). Bylo by ještě možné zmínit, že tento symbol kotvy“ se objevuje na vyobrazení [Hinterhand] jednoho andaluského koně [Wandalenpferd]. Jmenoval se snad „Blesk“? Nebo měl symbol propůjčit zvířeti rychlost blesku jako snad kopím z Jankowa a Münchebergu? Když nyní na konci ještě jednou přehlédneme řadu symbolů, je velká pravděpodobnost, že se u zpočátku zmíněných spon atd. v podobě
jedná o ochranná či posvátná znamení.
Max Kohlmann
Článek Kossinnas Blitzzeichen vyšel v roce 1942 v časopise Mannus, Zeitschrift für deutsche Vorgeschichte č. 34 (1-2), str. 99 – 108. Překlad z německého originálu připravil časopis Slavonie.
www.slavonie.org
Literatura: • • • • • • • • • • •
Germanen-Erbe 1939, sešit 1 a 4. Mannus 1936, sešit 1 (Lienau). Germanien 1935, sešit 12. Bau- und Kunstdenkmäler des Königreichs Sachsen. Leipzig 1880 n. Bau- und Kunstdenkmäler der Provinz Sachsen. Halle 1879. Bau- und Kunstdenkmäler Thüringens. Jena 1904. Kossina, Die deutsche Vorgeschichte, eine hervorragend nationale Wissenschaft. Mannus Bibliothek Nr. 9, 1925. Gautier, Geiserich, König der Wandalen. Frankfurt a. Main 1934. Helmers, Sinnbilder alten Glaubens in ostfriesischer Volkskunst. Aurich 1938. Weigel, Runen und Sinnbilder. Berlin 1935. Zaborski, Urvätererbe. Leipzig 1936.
6
vlevo obr. 4, truhla v muzeu v Beilefeldu. Zaborski, Urvätererbe, obr. 648; vpravo obr. 5, brána statku v Aplenu, hrabství Schaumburg, Zaborski, Urvätererbe, obr. 417
obr. 7, truhla z Hollenu u Ramsloh, Zaborski, Urvätererbe, obr. 60 7
obr. 6, staré kostelní dveře Lipsko-Wahren
8
vlevo obr. 7a, Grethen u Grimmy i. Sa., foto: Obl. Kröber, vpravo obr. 8, Schwalm, Hessen, židle nevěsty [Brautstuhl] z r. 1884. Zaborski, Urvätererbe, obr. 384
vlevo obr. 8a, Seeligenstedt u Grimmy i. Sa. foto: Bretschneider-Bodemer, vpravo obr. 9, Dippoldiswalde v Sasku, foto: K. Kohlmann 9
vlevo obr. 10, Groß-Göhren u Lützenu, foto Obl. Kröber, vpravo obr. 11, Klein-Bardau u Grimmy i. Sa., foto: Obl. Kröber
obr. 12, Erter, kr. Herford, Zaborski, Urvätererbe, obr. 163
10
obr. 13 kostel sv. Tekly, Lipsko, foto: Obl. Kröber
11
