KONTROLA KLIMATIZAČNÍCH SYSTÉMŮ

Implementace Směrnic EU pro energetickou účinnost v České republice

KONTROLA KLIMATIZAČNÍCH SYSTÉMŮ

Zdeněk Kodytek, Miloš Lain

Říjen 2005

Implementing EU Directives on Energy Efficiency in to the Czech Republic

2


Obsah 1.

ÚVOD ................................................................................................................................................... 5

2.

KONTROLA KOTLŮ SE JMENOVITÝM VÝKONEM DO 200 KW.......................................... 6 2.1 2.2 2.3 2.4 2.5 2.6 2.7 2.8 2.9

SYSTÉMY VZDUCH - VZDUCH ......................................................................................................... 6 SYSTÉMY VZDUCH - VODA, VODA - VZDUCH .................................................................................. 6 SYSTÉMY VODA - VODA ................................................................................................................. 7 CENTRÁLNÍ SYSTÉMY .................................................................................................................... 7 SOLÁRNÍ A AKUMULAČNÍ SYSTÉMY ............................................................................................... 7 VZDUCHOVÉ SYSTÉMY .................................................................................................................. 7 VODNÍ SYSTÉMY ............................................................................................................................ 8 KOMBINOVANÉ SYSTÉMY VZDUCH/VODA ...................................................................................... 8 CHLADIVOVÉ SYSTÉMY ................................................................................................................. 9

3.

ROZSAH PŮSOBNOSTI...................................................................................................................10

4.

TERMÍNY A DEFINICE...................................................................................................................11

5.

ENERGETICKÝ DOPAD KLIMATIZACE, ODŮVODNĚNÍ KONTROLY A ZLEPŠOVÁNÍ 13

6.

METODIKA KONTROLY ...............................................................................................................14 6.1 DOKUMENTACE SYSTÉMU .............................................................................................................14 6.1.1 Původní dokumentace..............................................................................................................15 6.1.2 Dokumentace změn ..................................................................................................................16 6.1.3 Dokumentace uvedení do provozu a revize a posudky.............................................................16 6.1.4 Záznamy o měření spotřeby energie ........................................................................................16 6.2 VIZUÁLNÍ KONTROLA KLIMATIZAČNÍHO SYSTÉMU .......................................................................17 6.3 OVĚŘENÍ FUNKCE KLIMATIZAČNÍHO SYSTÉMU A JEHO SOUČÁSTÍ .................................................17 6.4 MĚŘENÍ SOUČÁSTÍ KLIMATIZAČNÍHO ZAŘÍZENÍ ............................................................................18 6.5 MĚŘENÍ SPOTŘEBY ENERGIE .........................................................................................................18 6.6 NÁSLEDNÉ KONTROLY ..................................................................................................................18

7.

DETAILNÍ NÁVODY A DOPLNĚNÍ METODIKY KONTROLY...............................................20 7.1 PROSTŘEDÍ PROVOZU CHLADÍCÍHO ZAŘÍZENÍ:...............................................................................20 Kompresor ............................................................................................................................................20 Náplň chladiva......................................................................................................................................20 Kontrola účinnosti odvádění tepla do venkovního prostoru .................................................................21 Kontrola předávání tepla/chladu do klimatizovaných prostor .............................................................21 Kontrola vzduchových a kombinovaných systémů ................................................................................21 Kontrola systému měření a regulace ....................................................................................................22 Měření spotřeby energie .......................................................................................................................23 VYKAZOVÁNÍ - ZÁZNAMY A ZPRÁVY .........................................................................................................23 Doporučení ohledně alternativních řešení a zdokonalení ....................................................................25 FREKVENCE KONTROL ...............................................................................................................................25 7.2 VYHODNOCENÍ CELKOVÉ ÚČINNOSTI KOTLE A SEZONNÍ ÚČINNOSTI .............................................41

8.

3. KONTROLA KOTLŮ SE JMENOVITÝM VÝKONEM NAD 200 KW ..................................48 8.1 8.2 8.3

VIZUÁLNÍ KONTROLA KOTLE ........................................................................................................48 KONTROLA DOKUMENTACE KOTLE ...............................................................................................48 KONTROLA FUNKČNÍCH SCHOPNOSTÍ KOTLE ................................................................................49

3


8.4 8.5 8.6 8.7

KONTROLA ÚČINNOSTI KOTLE ......................................................................................................49 SEZONNÍ ÚČINNOST KOTLE ...........................................................................................................51 KONTROLA DOKUMENTACE VNITŘNÍCH ROZVODŮ TEPELNÉ ENERGIE...........................................53 VIZUÁLNÍ KONTROLA VNITŘNÍCH ROZVODŮ TEPELNÉ ENERGIE ....................................................54

4


1. Úvod

Tento dokument vznikl na základě požadavků článku 9 směrnice o energetické výkonnosti budov, která vyžaduje zavedení „opatření, zřizujících pravidelnou inspekci klimatizačních systémů s jmenovitým chladicím výkonem vyšším než 12 kW“. Vzorem a pomůckou pro zpracování tohoto dokumentu byl návrh normy CEN/TC 156 (části WI 06 a WI 30 – pokyny pro inspekci systémů klimatizace) z ledna 2005. Inspekce podle článku 9 směrnice o energetické výkonnosti budov (ve zkratce EPBD) má zahrnovat „hodnocení účinnosti a dimenzování klimatizace v porovnání s požadavky budovy na chlazení.“ Má být také poskytnuto doporučení uživatelům ohledně „možného zdokonalení nebo výměny klimatizačního systému a alternativních řešení.“ Záměrem inspekce proto není úplný audit klimatizačního systému, ale správné posouzení jeho fungování a hlavních dopadů na spotřebu energie, a výsledkem má být doporučení pro jeho zdokonalení. V české legislativě (návrh novely zákona č.406/2000 Sb. o hospodaření energií) se místo pojmu inspekce používá pojem kontrola.

5


2. Kontrola kotlů se jmenovitým výkonem do 200 kW Článek 2 EPBD definuje „klimatizační systém“ jako „spojení všech součástí, potřebných pro zajištění takové formy úpravy vzduchu, v níž je teplota regulována nebo může být snížena, případně v kombinaci s regulací větrání, vlhkosti a čistoty vzduchu“. Zde popisovaná kontrola má zahrnovat všechny typy systémů chlazení a klimatizace budov, které zajišťují chladicí výkon vyšší, než stanovených 12 kW. Chladicím výkonem se v souladu s českou legislativou rozumí příkon pohonu zdroje chladu. Termín „klimatizační systém“ se používá pro každý z níže popisovaných systémů, který může chladit případně i ohřívat klimatizovaný prostor a obsahuje související systémy distribuce (chladiva, vody a vzduchu) a systém distribuce vzduchu v klimatizovaném prostoru. Zahrnuje také ovládací prvky, určené pro měření a regulaci těchto systémů. Nezahrnuje systémy nuceného větrání, které neposkytují žádné strojní chlazení a součásti, které, ačkoliv jsou současně umístěny v klimatizačním systému, jsou určeny pouze pro ohřev (zdroje tepla, otopná tělesa apod.).

2.1

Systémy vzduch - vzduch

Jsou to jednoduché nebo větvené chladivové systémy (tzv. split, multisplit či VRV), v nichž jedna, nebo více jednotek, které obsahují zařízení pro chlazení a odstraňování odpadního tepla, jsou umístěny ve venkovním prostředí a jsou připojeny k jedné nebo několika chladícím jednotkám uvnitř budovy (v interiéru). Upravený vzduch může být přiváděn do prostoru přímo nebo vzduchovodem. Dále sem patří kompaktní klimatizační jednotky ve venkovním provedení (nejčastěji umístěné na střeše), které zajišťují kromě chlazení a vytápění také větrání klimatizovaných prostorů a chlazení dodávaného vzduchu je realizováno přímým výparníkem Mezi systémy vzduch-vzduch patří i blokové klimatizační jednotky pro chlazení procesů (klimatizované skříně, jednotky pro přesnou regulaci teploty apod.). 2.2

Systémy vzduch - voda, voda - vzduch

Jsou to všeobecně kompaktní systémy, které zajišťují chlazenou vodu do klimatizačních jednotek s vodními chladiči, nebo chlazených podlah či stropů a výměníky pro odvod odpadního tepla, jsou ochlazovány venkovním vzduchem. Systémy voda-vzduch Mohou to být individuální zařízení, kde zdrojem tepla (resp. chladu) je jakýkoli zdroj vody, jako je jezero, mořská voda nebo podzemní voda. Distribuce upraveného vzduchu může být přímo z jednotky nebo s rozvodem vzduchovody. Do této skupiny patří též systémy využívající odpadního tepla, či chladu v rámci jedné budovy. Několik tepelných čerpadel , umístěných v obsluhovaných prostorech je připojeno společným vodním okruhem na centrální zdroj tepla a na venkovní zařízení pro odvod tepla (např. chladicí věž, či venkovní výměník). Účelem systému je zajistit 6


zpětné získávání tepla (chladu) mezi jednotkami, které pracují v režimu chlazení a jednotkami, které pracují v režimu ohřevu. 2.3

Systémy voda - voda

Jsou podobné systémům vzduch-voda, ale zdrojem tepla je voda a nikoli vzduch. Zdrojem tepla může být voda z podzemního zdroje, jezera, moře nebo jiného zdroje. Systémy voda-voda mohou být pro odvod odpadního tepla také připojeny na chladící věž nebo suchý chladič. V obou případech je potřebná úprava vody. 2.4

Centrální systémy

Takový systém kombinuje klimatizační jednotku s kotlem a chladícím zařízením, které příslušně zásobují výměníky pro ohřev a chlazení vzduchu. Tento systém obecně zajišťuje větrání, čistotu vzduchu a regulaci teploty a vlhkosti. 2.5

Solární a akumulační systémy

To jsou systémy, kde zdrojem tepla pro chladící zařízení je teplo z panelů solárních kolektorů (absorpční systémy; Trombeho stěny, solární komíny, fotovoltaika, tepelné zásobníky, využití fázové změny).

V české odborné literatuře je obvyklé jiné dělení klimatizačních systémů dle tekutiny distribuující teplo, chlad v budově: 2.6

Vzduchové systémy

Vzduchový jednokanálový systém, jednozónový, nízkotlaký je tvořen klimatizační jednotkou, ventilátorem pro odvod vzduchu a vzduchovody s vyústkami pro přívod a odvod vzduchu. Klimatizační jednotka KJ (směšovací komora, filtr, ohřívač, chladič, parní zvlhčovač, ventilátor) i odváděcí ventilátor se umisťují mimo klimatizovaný prostor (ve strojovně, na střeše). V různých obměnách jsou výše uvedené základní prvky součástí všech ostatních klimatizačních systémů. Pro úspory energie na ohřev venkovního vzduchu se používají i výměníky pro zpětné získávání tepla (ZZT). Ohřívače vzduchu jsou zpravidla teplovodní nebo chladivové (kondenzátor), parní ohřívače se používají výjimečně. Výkon vodních ohřívačů se doporučuje regulovat kvalitativně (změnou teploty vody na vstupu do ohřívače). Ohřívače vzduchu pro větrání a klimatizaci se napojují na samostatný rozvod od zdroje tepla, který už není součástí klimatizačního zařízení ve smyslu tohoto dokumentu. Chladiče vzduchu mohou být buď vodní, nebo přímé výparníky. Kompresorová chladicí zařízení se převážně vybavují kondenzátory chlazenými venkovním vzduchem a umisťují se ve venkovním prostředí (na střeše). Méně často se tato zařízení instalují do strojoven uvnitř budov nebo přímo v klimatizační jednotce; k chlazení kondenzátorů je pak třeba přivádět venkovní nebo odváděný vzduch.

7


Zvlhčovače (pro zimní provoz) jsou obvykle parní. Pračky vzduchu se používají méně, někteří výrobci však dodávají zařízení splňující hygienické nároky. Parní zvlhčovače se vyrábí jako samostatná zařízení s elektrickým vyvíječem páry. Ventilátory pro přívod i odvod vzduchu bývají nízkotlaké (dopravní tlak do 1 000 Pa), v provedení na řemen nebo na přímo. Jsou-li použity dvouotáčkové elektromotory, může být zařízení provozováno s dvojím průtokem vzduchu. Ve specifických případech jsou elektromotory vybavovány regulátory otáček. Dalšími typy vzduchových systémů jsou Vzduchový dvoukanálový systém, vícezónový, vysokotlaký; Vzduchový jednokanálový systém s proměnným průtokem vzduchu VAV, vícezónový, zpravidla vysokotlaký; Ve smyslu tohoto dokumentu je součástí klimatizačního zařízení i zdroj chladu sloužící pro vzduchový klimatizační systém a strojovna chladu včetně oběhových čerpadel, zásobníků a rozvodů teplonosné látky (chladicí voda). 2.7

Vodní systémy

Vodní systém s ventilátorovými konvektory (fan-coil), vícezónový. Systém je tvořen dvěma samostatnými, nezávislými zařízeními. K individuální tepelné úpravě vnitřního vzduchu v místnostech slouží vnitřní klimatizační jednotky (ventilátorové konvektory VK). Základní prvky jednotky tvoří: filtr oběhového vzduchu, ventilátor, výměník (výměníky) pro ohřev i chlazení vzduchu, přiváděcí vyústka. Na výměník je napojen rozvod topné/chladicí vody z centrálních zdrojů. Rozvody topné a chladicí vody mohou být provedeny v několika variantách, prakticky se uplatňuje dvoutrubkový rozvod a čtyřtrubkový rozvod. Dvoutrubkový nepřepínací rozvod slouží pouze k rozvodu chladicí vody v létě, v zimě je zařízení mimo provoz (vytápění budovy je zajištěno samostatnou otopnou soustavou). Dvoutrubkový přepínací systém se provozuje v zimě (na vytápění) s topnou vodou, v létě s chladicí vodou. U čtyřtrubkového rozvodu jsou dvě trubky určeny pro rozvod topné vody, dvě pro rozvod chladicí vody. V přechodném období lze místnosti podle potřeby ohřívat, nebo chladit. Regulace tepelného výkonu vnitřních jednotek se provádí u každé jednotky řízením průtoku topné nebo chladicí vody podle termostatu v místnosti, u rozsáhlejších sítí trojcestným rozdělovacím ventilem (obtokem výměníku), u malých zařízení omezeně škrcením. Mezi vodní systémy patří i systémy bez ventilátorů jako jsou chladicí stropy, podlahové či stěnové chlazení. Ve smyslu tohoto dokumentu je součástí klimatizačního zařízení i zdroj chladu sloužící pro vodní klimatizační systém a strojovna chladu včetně oběhových čerpadel, zásobníků a rozvodů teplonosné látky (chladicí voda). 2.8

Kombinované systémy vzduch/voda

Klimatizační systém s indukčními jednotkami, vícezónový, vysokotlaký. V ústřední strojovně se upravuje venkovní (primární) vzduch, jehož průtok je dán hygienickými požadavky, teplota primárního vzduchu se udržuje celoročně konstantní cca 15 °C. V rozsáhlých budovách se úprava provádí samostatně (zónově) pro místnosti orientované vždy na jednu světovou stranu. V klimatizovaných místnostech jsou na rozvod primárního vzduchu (vysokotlaký rozvod, obdobně jako u vzduchového dvoukanálového 8


systému) připojeny vnitřní klimatizační jednotky (indukční jednotky IJ), ve kterých probíhá konečná úprava teploty vzduchu. Primární vzduch se vyfukuje v indukční jednotce dýzami, ejekčním účinkem se přisává z místnosti vzduch oběhový (sekundární). Sekundární vzduch prochází výměníkem (výměníky) tepla kde se ohřívá nebo chladí a po smíšení se vzduchem primárním se vyfukuje do místnosti. K ohřevu a chlazení v indukčních jednotkách se používá topná a chladicí voda, provedení vodních rozvodů je shodné s rozvody pro vodní systém s ventilátorovými konvektory. Ve smyslu tohoto dokumentu je součástí klimatizačního zařízení i zdroj chladu sloužící pro kombinovaný klimatizační systém a strojovna chladu včetně oběhových čerpadel, zásobníků a rozvodů teplonosné látky (chladicí voda).

2.9

Chladivové systémy

Hlavní součásti chladivových klimatizačních systémů tvoří: a) venkovní jednotka (obvykle umístěná na střeše či fasádě budovy) obsahující kompresorové chladicí zařízení, výměník tepla chladivo/venkovní vzduch a ventilátor pro venkovní vzduch, b) vnitřní jednotky v místnostech, obsahující filtr oběhového vzduchu, ventilátor, výměník tepla chladivo/vnitřní vzduch a přiváděcí vyústku. Do směšovací komory na vstupu do jednotky může být zaústěn přívod venkovního vzduchu. Konstrukce jednotky je obdobná jako konstrukce ventilátorového konvektoru vodního systému. Venkovní jednotka a vnitřní jednotky jsou propojeny chladivovým potrubím (dvě trubky, jedna pro plynné chladivo, druhá pro kapalné chladivo). Chladivový systém je určen buď pouze pro chlazení v letním období, nebo i pro ohřev v zimě, kdy kompresorové chladicí zařízení pracuje ve funkci tepelného čerpadla. Chladivové klimatizační systémy se vyrábí v trojím provedení: split, multisplit a multisplit s proměnným průtokem chladiva (VRV – Variable Refrigerant Volume) .

9


3. Rozsah působnosti Tento dokument popisuje společnou metodiku pro kontrolu klimatizačních systémů určených pro chlazení případně i vytápění a větrání vnitřních prostor v budovách především z hlediska spotřeby energie. Kontrola by měla systém posoudit z následujících hledisek:

původní navrženou koncepci systému a jeho regulace vzhledem k typu a provozu budovy

shodu systému s originálním řešením (projektem) a následné úpravy, skutečné požadavky vzhledem k současnému stavu budovy

správné fungování systému

funkci a nastavené hodnoty různých ovládacích/regulačních prvků

funkci a montáž různých součástí

příkon a výsledný energetický výkon.

Není záměrem provádět úplný audit klimatizačního systému, nýbrž správně vyhodnotit jeho funkce a vliv na spotřebu energie, a následně doporučit možná zdokonalení systému, nebo navrhnout alternativní řešení.

10


4. Termíny a definice Tato kapitola definuje pojmy používané v tomto dokumentu. Vychází se z normy EN 14511-1. Definice: klimatizační systém kombinace všech součástí, potřebných pro zajištění úpravy vnitřního prostředí, především pro regulaci teploty vzduchu, případně i pro regulaci větrání, vlhkosti a čistoty vzduchu. Za součást klimatizačního systému se považuje i systém jeho měření a regulace. efektivní jmenovitý výkon pro budovu součet jednotlivých jmenovitých chladících výkonů chladících systémů obsažených v budově. Chladící výkon celého chladícího systému je součet štítkových jmenovitých hodnot chladících jednotek v systému, zkoušených v normalizovaných podmínkách podle EN 14511; inspektor osoba, která má patřičné školení nebo praktické zkušenosti v energetické kontrole klimatizačních systémů a souvisejících předpisech pro energetiku řízení systému budovy opatření přijatá pro zajištění provozu systému v souladu se stanovenými podmínkami; uvádění do provozu posloupnost akcí, které zajišťují, že budova a systém větrání a klimatizace fungují podle projektových parametrů; projektová kritéria soustava popisů, vyjadřujících požadované vlastnosti vnitřního prostředí (jako jsou kvalita vzduchu v interiéru, tepelná a akustická pohoda), energetickou účinnost a vlastnosti prvků pro řízení systému, které se používají pro posouzení provozu zařízení; ovládací (regulační) parametry nastavené hodnoty podmínek prostředí v interiéru; projektová dokumentace písemný popis základních prvků sytému spolu s výsledky a parametry výpočtů použitých pro jejich dimenzování a výkresovou dokumentací 11


12


5. Energetický dopad klimatizace, odůvodnění kontroly a zlepšování Šetření energií pro klimatizaci (v režimu chlazení) vychází z těchto obecných požadavků:

snížení potřeby energie pro chlazení budovy

zlepšení účinnosti klimatizačního systému v různých stupních:

snížení emisí do venkovního prostředí

zlepšení distribuce energie v budově

zvýšení účinnosti výroby energie

Podle článku 9 EPBD je nutno také poskytovat doporučení uživatelům ohledně „možného zdokonalení nebo výměny klimatizačního systému a alternativních řešeních“. Při kontrole je třeba věnovat pozornost také možnostem ušetřit energii jinými opatřeními, než těmi, která souvisejí s klimatizačním systémem. Je třeba, aby doporučení všude tam, kde to je vhodné, těmto problémům věnovala pozornost. Některé z nich jsou podrobněji popsány v příloze D tohoto textu. Tato kapitola a příloha D se zabývá hlavně otázkami chlazení. Problémy větrání jsou pojednány v návrhu CEN/TC 156 WI 30, problémy vytápění v návrhu CEN/TC 228 WI 5.

13


6. Metodika kontroly Kontrola klimatizačních systémů bude probíhat v následujících krocích: –

Seznámení se a posouzení původní dokumentace systému (projektová dokumentace, energetické studie a posudky zpracované v rámci projektu).

–

Seznámení se s dokumentací změn systému či budovy (projektová dokumentace změn, evidence změn v provozu budovy či klimatizačního systému).

–

Seznámení se s dokumentací uvedení do provozu, revizí a posudků (protokoly uvedení zařízen do provozu, revize, energetické studie, měření, posudky a audity zpracované během provozu).

–

Seznámení se se záznamy měření spotřeby energie pro chlazení budovy a klimatizačního systému

Z posouzení této dokumentace jednoznačně vyplyne vhodnost či nevhodnost navrženého systému a jeho regulace vzhledem k typu budovy a jejího provozu. Jestliže dokumentace není k dispozici, je třeba sestavit minimální soubor příslušné dokumentace včetně energetického posouzení (energetický audit, energetická studie). Dalším krokem kontroly je: –

Prohlídka (vizuální kontrola) jednotlivých částí klimatizačního systému a ověření jejich shody s původním projektem či dokumentací změn (zdroje chladu, výměníky, ventilátory, systém měření a regulace).

–

Ověření funkce klimatizačního systému a jeho součástí (zdroje chladu, výměníky, ventilátory)

–

Ověření provozu a regulace klimatizačního systému (záznamy měření a regulace, ověření parametrů vnitřního prostředí).

Jestliže existuje důkaz režimu pravidelného servisu a údržby, prováděné uznávanými kompetentními organizacemi a jsou zachyceny výsledky tohoto servisu a údržby, lze výše popsané body kontroly výrazně zjednodušit a omezit. V případě, že se zařízení neshoduje s projektovou dokumentací, jsou pochybnosti o funkci zařízení a jeho provozu, je třeba přistoupit k měření parametrů jednotlivých součástí klimatizačního systému, systému měření a regulace a parametrů vnitřního prostředí. Závěrem kontroly je jednoznačná zpráva obsahující závěry jednotlivých kroků kontroly, jejich zhodnocení a doporučení změn k doplnění podkladů, odstranění nedostatků a zlepšení provozu klimatizačního systému.

6.1

Dokumentace systému

Před kontrolou musí být shromážděna veškerá dostupná originální dokumentace, týkající se budovy a instalovaných systémů. Jedná se především o projektovou dokumentaci budovy a klimatizačního systému ve stupni ke stavebnímu řízení a ve stupni prováděcího projektu, dále energetické studie, posudky a doporučení zpracované 14


v rámci řešení projektu, dále o projektovou dokumentaci skutečného stavu, projektovou dokumentaci změn budovy, klimatizačního systému, měření a regulace. Shromážděny musí být i záznamy o prováděných změnách, včetně změn užívání budovy. Dokumentace uvedení do provozu a prováděných revizí. Dále studie posudky a odborné expertízy provedené během provozu budovy a týkající se budovy, klimatizačního systému, měření a regulace a souvisejících profesí. Inspektor podrobně prostuduje dokumentaci; cílem kontroly je ověření zda byl klimatizační systém správně navržen v souladu s požadavky na vnitřní prostředí a s ohledem na požadavky uvedené v bodě 5 tohoto dokumentu. Základním cílem tohoto kroku kontroly je posouzení koncepce a dimenzování klimatizačního systému, vycházející z energetické bilance budovy. Proto je poznání energetické koncepce stávajícího stavu budovy základní a nezbytně nutnou podmínkou pro kontrolu systému. Koncepce se skládá z energetických bilancí budovy a navrženého klimatizačního systému a návrhu jeho řízení. Tuto koncepci může inspektor zjistit z původní projektové dokumentace v případě že na budově a klimatizačním systému nedošlo k žádným změnám, nebo na základě původní dokumentace, dokumentace změn a případně vizuální inspekce u systémů kde ke změnám došlo. U systémů kde není potřebná dokumentace k dispozici musí vlastník nebo provozovatel objektu zajistit podklady v podobě energetické studie, či auditu. 6.1.1

Původní dokumentace

Z dokumentace musí jasně vyplývat projektové požadavky vnitřního prostředí jako jsou požadované teploty, vlhkosti případně i koncentrace škodlivin, množství čerstvého vzduchu přiváděného do vnitřních prostor, dále pak použité venkovní klimatické podmínky a jiné zdroje tepla, chladu vlhkosti a škodlivin (počty osob, osvětlení, vnitřní tepelné zátěže). Dokumentace musí obsahovat výsledky energetických bilancí a popis použité metodiky. Musí být stanovena tepelná zátěž v letním období (extrémní), tepelné ztráty (slouží-li klimatizační systém k vytápění), energetické potřeby během celého roku (alespoň formou rozboru). Optimální je počítačová simulace energetických potřeb obzvláště u klimatizačních systémů využívajících akumulace tepla/chladu do stavebních konstrukcí. V případě že není dokumentace k dispozici, nebo neobsahuje výše uvedené energetické bilance budovy a systému je třeba zajistit potřebné podklady formou energetické studie, či auditu. Dále musí dokumentace obsahovat návrh a dimenzování jednotlivých částí klimatizačního systému jako jsou: zdroje chladu (výrobníky chladné vody, venkovní díly chladivových systémů, či jiné), součásti systému zdroje chladu (oběhová čerpadla, akumulační zásobníky, chladicí věže), výměníky (ohřívače,chladiče) v centrálních klimatizačních jednotkách, cirkulační jednotky v místnostech (ventilátorové jednotky fancoil, indukční jednotky, vnitřní jednotky chladivových systémů), zvlhčovací či odvlhčovací zařízení, ventilátory, výměníky zpětného získávání tepla, rozvody vzduchu, plochy sálavých chladicích systémů (stropní, stěnové či podlahové chlazení). Dokumentace musí obsahovat i způsob distribuce vzduchu v klimatizovaném prostoru.

15


V případě že není dokumentace k dispozici, nebo neobsahuje návrh a dimenzování jednotlivých výše uvedených částí systému bude proveden soupis nainstalovaných částí klimatizačního systému a ověření jejich dimenzování v rámci kontroly. Dokumentace musí obsahovat návrh měření a regulace klimatizačního systému vzhledem k požadavku na vnitřní prostředí budovy a to: –

způsob měření požadovaných parametrů (teplota, vlhkost, kvalita vzduchu)

–

způsob regulace výměníků (ohřívačů, chladičů) centrálních jednotek, vnitřních cirkulačních jednotek, zdroje chladu, průtoku vzduchu

–

koncepci regulace pro provozní režimy budovy (den, noc) a během jednotlivých období roku (např. v létě vypnuto vytápění a chlazení provozováno tak aby v pracovní době byla teplota odváděného vzduchu 26 °C a mimo pracovní dobu 30 °C.)

6.1.2

Dokumentace změn

Dokumentace změn musí obsahovat dokumentaci změn budovy, změn klimatizačního systému, změn systému měření a regulace, změn souvisejících systémů (např. vytápění, zdroje tepla, větrání), změny užívání budovy a požadavků na vnitřní prostředí. Dokumentace změn by měla být ve stejném rozsahu jako původní dokumentace a měla by obsahovat jak projektová kriteria, energetické bilance, dimenzování a návrh (případně kontrolu) součástí klimatizačního systému tak návrh měření a regulace. V případě, že v dokumentaci změn některé části chybí je třeba je doplnit stejně jako bylo uvedeno u původní projektové dokumentace. Dokumentace změn má spolu s původní projektovou dokumentací sloužit jako základní podklad kontroly klimatizačních systémů. Proto v případě, že chybí původní projektová dokumentace a v systému byly provedeny změny, musí se provést doplnění dokumentace odpovídající stavu budovy a klimatizačního systému v době provádění kontroly. 6.1.3

Dokumentace uvedení do provozu a revize a posudky

Součástí této dokumentace jsou : –

Protokoly o uvádění klimatizačního zařízení do provozu s rozpisem jednotlivých kontrolovaných součástí klimatizačního systému.

–

Dokumentace revizí součástí klimatizačního systému prováděných na základě legislativních požadavků, nebo pro interní potřebu.

–

Energetické studie, audity, či posudky prováděné během užívání budovy.

–

Dokumentace údržby klimatizačního systému.

6.1.4

Záznamy o měření spotřeby energie

Podkladem kontroly jsou i záznamy o spotřebách energie budovy a především v případě samostatného měření spotřeby klimatizačního systému (spotřeba pro chlazení, vytápění, vlhčení a pod)

16


6.2

Vizuální kontrola klimatizačního systému

Po prostudování dostupné dokumentace provede inspektor vizuální kontrolu klimatizačního systému. Cílem této kontroly je ověření zda budova, její provoz a klimatizační systém odpovídají dostupné dokumentaci a jaký je jejich technický stav. Vizuální kontrola spočívá v prohlídce jednotlivých součástí klimatizačního systému, určení jejich typu a technických parametrů a sestavení seznamu součástí a jejich parametrů. V seznamu bude uvedeno i zda umístění, typ a zapojení součástí odpovídá projektové dokumentaci. Tento krok kontroly může být výrazně zjednodušen; případně i vynechán v případě, že existuje dokumentace skutečného stavu, protokol o uvádění do provozu a revizní protokoly základních prvků klimatizačního systému. V případě, že není k dispozici projektová dokumentace, je součástí vizuální kontroly i vyhotovení zjednodušené dokumentace skutečného provedení. Typ a technické parametry součástí klimatizačního systému se zjistí ze štítků, v případě, že štítky nejsou přístupné lze ověřit zařízení i na základě velikosti, připojovacích rozměrů a dalších vlastností. Mezi základní technické parametry patří elektrický příkon, tepelný výkon, průtok čerstvého vzduchu, celkový průtok vzduchu, dopravní tlak ventilátorů a čerpadel, tlak v chladivovém okruhu apod.. 6.3

Ověření funkce klimatizačního systému a jeho součástí

Dalším krokem kontroly je ověření funkce a provozování klimatizačního systému. Ověření funkce se provede v klimatizovaných prostorech orientačním měřením teploty vzduchu, případně i vlhkosti, nebo teploty kulového teploměru (u sálavých systémů). U rozsáhlých systémů lze měření provést pouze ve vybraných místnostech. Ověří se měřené hodnoty v systému měření a regulace případně i historie těchto hodnot, je-li to technicky možné. Dále se provede ověření funkce základních součástí klimatizačního systému. Toto ověření se provede za provozu součásti, nejlépe při běžném provozu, ale není-li to technicky možné, lze uvést součást do provozu i odborným zásahem do měření a regulace. Ověření funkce nevyžaduje detailní měření technických parametrů součástí, pro ověření funkce je dostačující závěr, že zařízení je provozováno bez zjevných poruch, nebo je provozování schopné. Ověření provozu lze provést spolu s vizuální kontrolou nebo samostatně. Jsou-li u zařízení nebo v systému měření a regulace k dispozici detailní informace ze kterých lze ověřit provoz součástí (např. průtok vzduchu ventilátorem, teploty u výměníků, tlak u kompresorů apod.) měly by být tyto hodnoty použity během tohoto kroku kontroly. Během ověření provozu inspektor sleduje i zda součásti klimatizačního systému nevykazují příznaky poruchy, či ukazatele špatné údržby, která může k poruchám vést (úniky chladiva, úniky teplonosných médií, úniky maziva, nadměrný hluk zařízení odpovídající poruše, znečištění, zatékající či zkondenzovaná voda, apod.) Součástí ověření funkce je i ověření, nebo popis způsobu regulace systému. Inspektor musí určit doby provozu budovy a systému, stejně jako regulační zóny a metody regulace v celé budově. 17


Inspektor musí zhodnotit záznamy o údržbě systému a jeho jednotlivých částí a rovněž provozní deníky budovy a systému. 6.4

Měření součástí klimatizačního zařízení

V případě pochybností o funkci některých součástí klimatizačního systému, či nedostatečných informací o jejich technických parametrech, lze přistoupit i k měření technických parametrů těchto součástí. Měření může být provedeno v rámci kontroly, nebo může být závěrem inspekce doporučení k měření, které zajistí majitel nebo provozovatel objektu před příští kontrolou. Měření se provádí přístroji podle obvyklých (normovaných) postupů odpovídajících součástí. Cílem měření je především zjištění základních technických parametrů součástí a ověření jejich funkce. Jedná se především o měření teplot, tlaků a průtoků teplonosné látky, teplot a tlaků chladivových oběhů, el příkonů, teplot a průtoků na koncových komponentách v klimatizovaném prostoru, ověření distribuce vzduchu v klimatizovaném prostoru kouřovou zkouškou, či měřením koncentrací testovacího plynu, testování či kalibrace systémů měření a regulace. 6.5

Měření spotřeby energie

Měření spotřeby energie pro klimatizaci budovy přesahuje možnosti kontroly systému. V případě že měření spotřeby energie pro klimatizaci je instalováno (spotřeby paliva pro vytápění, energie pro chlazení, vlhčení, spotřeba energie ventilátorů, čerpadel apod.) měly by být údaje archivovány v provozní dokumentaci. Pokud nejsou údaje z instalovaných měřicích zařízení provozovatelem sledovány a vyhodnocovány, je to chyba energetického managementu budovy a je třeba to uvést ve zprávě o kontrole. Při kontrole je třeba analyzovat roční nebo sezónní spotřeby energií z předešlých let, případně i detailní průběhy spotřeby jsou li k dispozici. Měření pomůže při kontrole výkonnosti různých součástí klimatizačního systému a jejich pozdějším sledování. Aby to bylo možné, musí být dodržovány návody ke každé metodě měření a pokud to je nutné, je třeba přístroje pro měření kalibrovat. Rozměry systému je třeba porovnat s pravděpodobným zatížením. Příloha B tohoto dokumentu převzatá z návrhu normy CEN/TC 156 obsahuje také jednoduché postupy pro posouzení, zda chladící systémy a systémy dodávky vzduchu jsou, nebo nejsou, pravděpodobně předimenzovány. Měrný výkon ventilátoru vzduchotechnických systémů je třeba odhadnout všude tam, kde to je významné. Dále je třeba zkontrolovat shodu specifikace cílových hodnot podle EN 13779. (POZNÁMKA: rozšířené tabulky a příloha o specifickém výkonu ventilátoru v revizi prEN 13779)

6.6

Následné kontroly

POZNÁMKA: Shora uvedená dokumentace a každé zjištění nebo výpočty prováděné během počáteční (první) přípravné fáze kontroly , má být archivována tak, aby byla dostupná pro pozdější kontroly budovy a systémů. 18


Doporučení v případě zastaralé, neúplné nebo chybějící dokumentace: U existujících budov může být dokumentace budovy a systémů neúplná, nebo dokonce chybět. Stávající dokumentace může být částečně zastaralá díky nezdokumentovaným změnám používání, zatížení, stavebních prvků nebo technických sítí budovy v průběhu existence budovy. V těchto případech musí být identifikována chybějící a zastaralá dokumentace (je vhodné použít kontrolní seznamy uvedené v přílohách A a B všude tam, kde to je namístě). Inspektor musí uživateli poskytnout doporučení k tomu, jak vypracovat plán na doplnění dokumentace, včetně harmonogramu, sahajícímu až k úplnému vyhodnocení dokumentace, k čemuž může dojít buď před anebo během příští kompletní kontroly.

19


7. Detailní návody a doplnění metodiky kontroly 7.1

Prostředí provozu chladícího zařízení:

Jestliže je zařízení umístěno v samostatné strojovně, proveďte kontrolu celkového stavu chladícího zařízení a jeho bezprostředního okolí. Jestliže prostor není prázdný a čistý, není pravděpodobné, že se provádí pravidelná údržba. Jeví-li plocha u zařízení (ať je umístěné kdekoli) známky znečistění, může to signalizovat únik chladiva. Pokud je tomu tak zkontrolujte, zda je toto zjištění zapsáno v záznamech údržby. Kompresor Najděte příslušné chladící kompresory. Jsou normálně umístěny ve strojovně (některé centralizované systémy), ve venkovních jednotkách (dělené systémy a jednotkové vzduchem chlazené jednotky), nebo v jednotkách pro jednotlivé místnosti. Zkontrolujte, zda je lze uvést do provozu. Záznam jakéhokoli měření dostupný na místě instalace může pomoci při kontrole funkce zařízení, jako jsou: sací a výtlačný tlak kompresoru(ů); teplota chladiva na vstupu do kompresoru / na výstupu z výparníku; příkon zařízení. Obecně jsou tato měření dostupná u velkých zařízení, buď přímo na jednotce, nebo přes systém měření a regulace případně systém detekce poruch. V provozu je třeba dodržovat rozdíl teplot na chladícím kompresoru. Vzhledem k teplotě okolí ve strojovně (nebo venku či v interiéru), pokud kompresor pracuje, má jedna strana chladícího okruhu chladnout a druhá strana se má zahřívat. Tyto teplotní rozdíly musí být zjevné i při pouhém dotyku trubek s chladivem, vstupujících a vystupujících z chladícího zařízení, či lépe měřením teploty povrchu trubek. Jestliže za chodu chladící jednotky mají výstupní a vratná trubka zjevně skoro stejnou teplotu, nebo jsou teplejší než okolí, pak zařízení patrně ztrácí náplň chladiva. Náplň chladiva Jestliže chladící zařízení má snadno přístupný průzor pro pozorování chladiva v systému, je třeba je sledovat za provozu zařízení. Jestliže existuje přiměřený rozdíl mezi teplotami výstupní a vratné trubky, ale průzorem lze pozorovat bublinky, nebo zřetelnou hladinu kapaliny, je pravděpodobné, že v systému je nedostatek chladiva. Zkouška na únik chladiva: Jestliže jakýkoli předpis vyžaduje periodické zjišťování a opravy netěsností je třeba, aby inspektor přezkoumal dokumentaci. V případě, že žádný předpis neexistuje, je nutno detekci úniku chladiva ještě zvažovat z energetického hlediska. Kontrola izolace vedení chladiva (teplonosné látky): Dobrá izolace, zvláště na vícenásobně dělených systémech, kde mohou být značné délky potrubí s chladivem, může mít velký význam pro energetickou účinnost systému. Vibrace a hladina hluku: Příliš velké vibrace a hladina hluku zařízení mohou signalizovat abnormální funkci jednotky. Je také nutné zkontrolovat vedení chladiva a teplonosné látky dělených systémů a vzduchovody. 20


Kontrola účinnosti odvádění tepla do venkovního prostoru Najděte a zkontrolujte stav a provoz venkovních jednotek odvádění tepla. Jestliže je zařízení na odvádění tepla zakrytovanné, zkontrolujte, zda nejsou překážky zamezující proudění vzduchu směrem k a od zařízení a že existují dostatečné otvory pro volný průchod vzduchu do a ven z krytu. Zkontrolujte, zda není velikost otvorů snížena blízkostí přilehlých konstrukcí, poškozením nebo nahromaděným smetím či špínou. Zkontrolujte, že jsou všechny povrchy tepelných výměníků zbavené špíny a tuku a že nemají poškozená žebra. Zkontrolujte zda na povrchu tepelného výměníku přímé expanze (výparník, kondenzátor) nejsou olejové skvrny, jež by mohly ukazovat na únik chladiva. Pokud tam jsou, zkontrolujte, zda je to poznamenáno v záznamech údržby. Za provozu se přesvědčte o správném otáčení a ovládání ventilátorů odvádějících teplo. Kontrola předávání tepla/chladu do klimatizovaných prostor Proveďte kontrolu účinnosti výměny tepla do chladícího systému (vnitřní jednotky dělených a distribuovaných systémů). Najděte a zkontrolujte stav a provoz tepelných výměníků uvnitř těchto jednotek, instalovaných v klimatizovaných prostorech či strojovnách. Zkontrolujte, zda nic nepřekáží ve vstupních a výstupních mřížkách, např. blízkost přilehlých konstrukcí, poškození nebo nahromaděné smetí. Zkontrolujte, že jsou povrchy tepelných výměníků zbavené smetí a špíny a (přiměřeně) nepoškozené. Zkontrolujte stav filtrů vzduchu. Za provozu se přesvědčte o správném otáčení a ovládání ventilátorů. Proveďte kontrolu systémů dodávky chladícího vzduchu a nezávislého větracího vzduchu v obsluhovaných prostorech Kontrola vzduchových a kombinovaných systémů V klimatizovaných prostorech najděte součásti pro přívod vzduchu (otvory, mřížky nebo vyústky) a najděte cesty, jimiž je vzduch odváděn z prostorů. Povšimněte si, zda existuje nějaký důkaz, že lidé v klimatizovaných prostorech považují uspořádání dodávky vzduchu za nepřijatelné, například mřížky zalepené páskou, nebo např. zablokování vzduchových cest nábytkem nebo podobnými překážkami, či zaklínování pootevřených dveří. Povšimněte si polohy a geometrického uspořádání přívodních otvorů vzduchu vzhledem k odsávacím otvorům a potenciálního „zkratování“ z přívodu do odtahu. Pokud existuje toto podezření je vhodné provést či doporučit kontrolu distribuce vzduchu v prostoru kouřovou zkouškou, či měřením koncentrací testovacího plynu. Proveďte kontrolu systémů dodávky chladícího vzduchu a nezávislého větracího vzduchu ve vzduchotechnických jednotkách a souvisejících vzduchovodech. Z bezpečnostních důvodů je nezbytné vypínat ventilátory v systémech vzduchotechniky, aby se získal přístup dovnitř vzduchotechnických jednotek nebo vzduchovodů pro 21


kontrolu součástí, jako jsou ventilátory, pohony, filtry, výměníky tepla a zvlhčovače. Musí být zajištěny varovné tabulky podle EN 1886. Zjistěte a zaznamenejte frekvenci výměny filtrů a doby, která uplynula od posledního vyčistění nebo výměny. Posuďte aktuální stav čistoty, poškození nebo ucpání filtrů. Je vhodné, když jsou filtry osazeny diferenčními manometry, ukazujícími tlakový spád na filtru a každé ucpání při provozu systému. Zjednejte si přístup dovnitř vzduchotechnické jednotky, abyste mohli přímo pozorovat stav filtru a zkontrolujte uložení a utěsnění filtru a pouzdra filtru uvnitř vzduchovodu. Ověřte třídu použitého filtru, zda je v souladu s projektem a potřebou systému. Posuďte stav tepelných výměníků. Povšimněte si, nejsou-li povrchy tepelných výměníků významně poškozeny nebo znečištěny špínou a prachem. Povšimněte si, zda povrchy tepelných výměníků nenesou skvrny, jež by mohly ukazovat na únik teplonosné látky. Pokud tam jsou, zkontrolujte, zda je to poznamenáno v záznamech údržby. Zaznamenejte typ ventilátoru a způsob jeho ovládání. Proveďte kontrolu systémů dodávky chladícího vzduchu a nezávislého větracího vzduchu na venkovních vstupech vzduchu. Najděte vstupy venkovního vzduchu. Povšimněte si každé významné překážky či zanesení, bránící funkci vstupních mřížek, sít a předfiltrů. Povšimněte si míst, kde mohou být vstupy vzduchu nepříznivě ovlivněny blízkostí zdrojů tepla nebo výfuků vzduchu. Kontrola systému měření a regulace Proveďte kontrolu ovládání a regulačních parametrů systémů budovy. Najděte a zkontrolujte regulační prvky ovládající provoz klimatizace nebo systému centrálního chlazení, ovládací prvky systému vytápění a s nimi souvisejících čidel teploty, případně vlhkosti, tlaku, koncentrace škodlivin nebo kvality vzduchu. Přezkoumejte dokumentaci či jiné zdroje informací, abyste vymezili jednotlivé regulační zóny pro vytápění a chlazení. Stanovte vhodnost rozdělení na zóny. Analyzujte možnost přechodu ze zónové regulace na regulaci jednotlivých místností. Pozorujte všechna ovládací časovací zařízení a přesvědčte se, zda nastavení dne a noci skutečně odpovídá dennímu a nočnímu času. Zaznamenejte nastavené časy období zapnutí a vypnutí (pro dny v týdnu a dny víkendu, jestliže časovací zařízení tuto možnost má). Určete vhodnost časovacích zařízení a používaných nastavených období. Povšimněte si umístění snímačů teploty zónového vytápění a chlazení. Určete vhodnost typu a umístění snímačů vzhledem k distribuci vzduchu a energie v klimatizovaném prostoru a zamýšlené funkci snímačů. Pokud je to možné, zjistěte si teploty, nastavené v každé zóně vytápění a chlazení. Posuďte vhodnost nastavených teplot vzhledem k činnosti osazenstva a obsazení těchto zón a prostorů, se zřetelem k záměru vedení a vzájemným vztahům mezi zónami. Zaznamenejte zejména, zda existuje „mrtvé pásmo“ mezi potřebou chlazení a potřebou vytápění. jestliže se používají v téže místnosti různé regulátory zkontrolujte opatření (např. vzájemné blokování regulátorů) proti současnému vytápění a chlazení. Měla by být také prezentována opatření, zavedená pro vykazování potřeb energie a tepelné pohody v klimatizovaných prostorech.

22


Pokud to je možné, určete typ a stáří chladících kompresorů a metodu regulace chladícího výkonu. Odhadněte pravděpodobnou účinnost v porovnání se současnou správnou praxí. Kde to je použitelné, určete způsob, používaný pro nastavování, modulaci nebo regulaci průtoku vzduchu v přívodních, recirkulačních a výfukových vzduchovodech. Odhadněte pravděpodobnou účinnost v porovnání se současnou správnou praxí, včetně regulace průtoku vzduchu podle času, obsazenosti a kvality vzduchu v interiéru, využívání průtoku vzduchu pro noční větrání nebo přímé chlazení větráním, regulaci regenerace tepla podle potřeb vytápění a chlazení. Měření spotřeby energie Měřidla energetického příkonu nebo měřidla hodin provozu mohou být instalována na klimatizační systémy, zvláště na větších jednotlivých položkách strojního zařízení. Pravidelný záznam hodnot těchto měřidel může pomoci posoudit provoz klimatizačního systému a mohl by také pomoci širšímu procesu posouzení, který je zpravidla potřebný například pro provedení certifikace budovy. Tam, kde se spotřeba energie zapisuje pravidelně v ročním režimu, bývá možné ověřit ze jmenovitého příkonu a záznamu roční spotřeby, zda není zařízení používáno nadměrně. Tam, kde jsou k dispozici podrobnější záznamy, může být provedena i identifikace začátku a konce topné a chladicí sezóny a porovnání s očekávanou situací. Takovéto jednoduché kontroly mohou zjistit, zda jsou (nebo nejsou) regulační prvky dostatečné nebo vhodné. Tam, kde jsou sice měřidla instalována, ale nejsou k dispozici žádné záznamy o spotřebě, postup kontroly by měl zahrnovat odečtení a záznam údajů všech příslušných měřidel, s uvedením doby a data odečtu. Tyto informace je třeba poskytnout majiteli nebo provozovateli budovy, aby je uchoval pro příští inspekci. Majiteli nebo provozovateli je také třeba doporučit, aby pokračoval v pravidelném odečítání a zápisu údajů měřidel. Tam, kde takové měření není zajištěno, mělo by být součástí doporučení, poskytnutého majiteli či provozovateli budovy, aby přezkoumal rozsah instalace vhodného měření, přinejmenším pro klimatizační zařízení s významnější spotřebou energie, a potom zaznamenával pravidelně spotřebu.

Vykazování - záznamy a zprávy Zprávu o kontrole klimatizace musí vypracovat a podepsat inspektor. Měla by obsahovat přinejmenším tyto údaje: Údaje o nemovitosti, kde byla inspekce provedena, a inspektorovi •

adresa, název nebo jiný nezaměnitelný identifikátor nemovitosti;

•

majitel případně i provozovatel a uživatel budovy;

•

datum inspekce;

23


•

jméno, profesní příslušnost a statut (např. „schválen akreditačním orgánem XXXX“) inspektora.

Seznam poskytnutých dokumentů •

původní dokumentace systému a dokumentace změn

•

energetické studie a audity budovy

•

dokumenty o provozu a údržbě systému

•

záznamy o spotřebách energie

Údaje o systémech podrobených kontrole •

fyzický popis systémů, podrobených kontrole

•

soupis zařízení podrobených kontrole a jejich umístění

Podrobné výsledky kontroly •

výsledky všech měření nebo výpočtů, přezkoumaných nebo vypracovaných pro inspekci (včetně podání zpráv o měření a měřících metodách a přístrojích – nejistoty, kalibrace);

•

celková spotřeba energie a energetická účinnost systému – kde to je použitelné, je nutno uvést spolehlivě určené parametry;

•

specifický výkon (SFP) a hodiny provozu ventilátorů;

•

tepelné zátěže a chladicí kapacity chladícího zařízení;

•

spotřebu energie pro ohřev přiváděného vzduchu (včetně ovládání);

•

spotřebu energie pro chlazení přiváděného vzduchu (včetně ovládání);

•

výkonnost zařízení pro zpětné získávání tepla;

Pokud je větrání integrováno do klimatizačního systému musí zpráva obsahovat i: •

průtoky vzduchu, způsob přívodu čerstvého vzduchu, koncentrace škodlivin a případně i koncentraci CO2 v klimatizovaných prostorech a hladiny hluku;

•

komentář k pravděpodobné účinnosti instalace a všechny náměty pro zlepšení;

•

komentář ke všem závadám, zjištěným při inspekci a navrhované zásahy;

•

komentář k dostatečnosti údržby zařízení a všechny náměty na zlepšení;

24


•

komentář

k dostatečnosti

instalovaných

ovládacích/regulačních

prvků

a

nastavení těchto prvků a všechny náměty na zlepšení; •

komentář k velikosti (dimenzování) instalovaného systému vzhledem k zatížení chladícího zařízení a všechny náměty na zlepšení;

•

komentář ohledně alternativních řešení;

•

souhrn zjištění a doporučení inspekce.

Doporučení ohledně alternativních řešení a zdokonalení Podle článku 9 EPBD je nutno poskytnout uživatelům také doporučení o možnostech zdokonalení nebo výměny klimatizačního systému a možných alternativní řešeních. Inspektor musí hledat a uvést do zprávy o kontrole především možnosti úpravy klimatizačního systému včetně regulace, případně i úpravy budovy, které by vedly k výraznému snížení spotřeby energie pro klimatizaci a přitom nepředstavují výrazné investiční náklady. Podrobné studie efektivnosti nákladů jsou mimo rozsah tohoto hodnocení, ale může být užitečné doporučit některá opatření odborníkům k hlubšímu prostudování. Těmito opatřeními mohou být obecně změny, které lze provést s poměrně nízkými náklady, zvláště opatření která mohou být uplatněna při opravách a rekonstrukcích starších systémů. Tato opatření by měla vést k snížení energetické náročnosti budovy především uplatněním alternativních metod chlazení budov. Některé z těchto možností popisuje podrobněji příloha D (převzatá z návrhu normy CEN/TC 156). Kontrolní seznam, uvedený v příloze B, také poskytuje pokyny k poskytování porad a doporučení.

Frekvence kontrol Základní frekvence kontrol podle §6 článku 7 novely zákona č.406/2000 Sb. je 4 roky. Kontroly mohou být častější nebo méně časté v závislosti na typu budovy, energetickém dopadu systému, typu zařízení a kvalitě údržby a výsledku předchozí inspekce. Interval 4 roky podle návrhu zákona bude platit v každém případě, tedy i tehdy, když při předcházející kontrole nebyla zjištěna potřeba jakéhokoli zásahu. V případě že je zásah potřebný, je vhodné doporučit vlastníkovi nebo provozovateli klimatizačního systému provést příští kontrolu do dvou let a v případě, že je nutná naléhavá akce, třeba do jednoho roku. U centrálních systémů (klimatizace + větrání) mohou různé části a součásti systému vyžadovat častější kontrolu. V takových případech je třeba, aby příslušné zápisy byly inspekci k dispozici. Doporučené intervaly kontroly 25


Základní interval kontrol

4 roky

Budovy s chladicím výkonem klimatizace větším než 300 kW

2 roky

Nemocnice s chladicím výkonem klimatizace větším než 100 kW

2 roky

V případě že kontrola zjistí závažné nedostatky, doporučí inspektor ve své zprávě kratší interval kontrol.

Délka kontroly závisí na kvalitě instalace a její dokumentace. Dostupné záznamy z uvádění do provozu/přejímky a údržby a dobrovolně přijatá opatření také ovlivní frekvenci a délku kontrol. Příloha E návrhu normy CEN/TC 156 popisuje některé charakteristiky podrobněji. Výstupem kontroly je posouzení stávajícího stavu klimatizačního systému a vypracování doporučení na zdokonalení systému nebo jeho údržby, pro majitele nebo provozovatele. Částí tohoto doporučení může být i požadavek na častější běžnou prohlídku a údržbu, toto doporučení musí být spojeno a vyváženo s ostatními doporučeními pro šetření energií.

26


Příloha A (informativní) Kontrolní seznam informací potřebných před kontrolou Potřebné informace 1

Seznam instalovaných klimatizačních systémů rozepsaný podle položek s umístěním venkovních a vnitřních součástí každého systému

2

Popis regulačních zón sytému

3

Popis způsobu regulace teploty (případně vlhkosti)

4

Popis způsobu řízení a dob provozu

5

Záznamy o údržbě chladících systémů včetně čistění vnitřních a venkovních tepelných výměníků, zkoušek na únik chladiva, oprav součástí chladících zařízení a doplňování chladiva

6

Záznamy o údržbě systémů přívodu vzduchu, včetně čistění a výměn filtrů a čistění výměníků tepla

7

Pro příslušné systémy dodávky a odvodu vzduchu – výsledky naměřeného průtoku vzduchu při normálním provozu získané při přejímce/uvádění do provozu (nebo nezávisle vypočtené specifické výkony ventilátorů pro tyto systémy).

8

Popis dimenzování průtoků vzduchu u zařízení která slouží i k větrání

9

Tepelná zátěž klimatizovaných prostor včetně metodiky výpočtu a stručného popisu uvažovaných podkladů (počet osob další uvažované vnitřní zátěže). Popis dimenzování chladicích systémů.

10

Tepelné ztráty objektu a určení tepelného výkonu ohřívačů, které jsou součástí klimatizačních zařízení.

11

Záznamy o měření spotřeby energie: umístění měřiče, roční či sezónní hodnoty spotřeby, záznamy průběhu spotřeby.

12

Energetické studie použité k návrhu, posouzení či optimalizaci systému klimatizace budovy.

Jsou k dispozici Ano/Ne/Nedostatečné

27


Příloha B (informativní) Kontrolní seznam uvádějící zjištění a patřičné zásahy nebo doporučení 1. Kontrolní seznam pro projektovou dokumentaci a dokumentaci systému Bod hodnocení

Doporučení

1.1 Přezkoumejte dostupnou dokumentaci.

Pokud chybí nebo není uspokojivá, je potřebné vypracovat jisté základní informace.

1.2 Najděte příslušné zařízení a porovnejte údaje.

Vypracujte revidované informace, pokud to je nutné.

1.3 Přezkoumejte současný režim inspekce a údržby.

Doporučte plány normální průmyslové údržby.

1.4 Porovnejte výkon klimatizačního systému s potřebou budovy

Pokud je předimenzován, doporučte další měření, úpravy režimu nebo výměnu.

1.5 Zjistěte specifický výkon a průtoky vzduchu ventilátorů a souvisejících systémů pro dopravu a distribuci vzduchu.

Jestliže nejsou hodnoty průtoků vzduchu a výkonů ventilátorů z přejímky k dispozici, doporučte jejich změření a porovnání se současnými doporučeními. Jsou-li vyšší, než doporučené, hledejte při kontrole důvod.

2. Kontrolní seznam pro chladící zařízení Bod hodnocení 2.1 Vizuální vzhled chladícího zařízení a bezprostředního okolí

Doporučení Všimněte si, zda zařízení vypadá čisté a nic mu nepřekáží. Je-li špinavé a v nepořádku, pravidelná inspekce a údržba jsou nepravděpodobné a je třeba to zaznamenat. Je třeba zaznamenat vizuální známky úniku chladiva a pokud existují, a ověřit zda je netěsnostem věnována pozornost. Pokud opravy nejsou prováděny, doporučte okamžitou odbornou údržbu.

2.2 Technické parametry chladícího Zaznamenejte každou neshodu mezi skutečným zařízení a jeho provozování. zařízením a jeho dokumentací. Zaznamenejte, jeli zařízení provozuschopné, nebo ne. 2.3 Dostupnost záznamů z měření

Pokud jsou k dispozici, použijte záznamy ke kontrole funkce zařízení. pokud ne, doporučte měření a patřičnou dokumentaci.

2.4 Kontrola funkce chladícího zařízení podle teplotních spádů a pozorováním chladiva průzorem. Zkontrolujte zařízení vizuálně na možný únik

Zaznamenejte, jestliže se zdá, že zařízení neobsahuje žádné chladivo, nebo obsahuje jen nedostatečné množství, a doporučte okamžitou odbornou údržbu. 28


chladiva. 2.5 Izolace potrubí s chladivem

Zkontrolujte izolaci rozvodů chladiva (zvláště na delších trasách) a izolaci teplonosné látky (chladicí vody) a doporučte správnou tepelnou izolaci včetně parotěsné zábrany, pokud chybí.

2.6 Úroveň vibrací a hluku

Jestliže se objeví jakékoli vyšší vibrace nebo hluk, doporučte kontrolu odborníkem a opravu.

3. Kontrolní seznam pro venkovní zařízení pro odvod odpadního tepla Bod hodnocení

Doporučení

3.1 Vizuální kontrola stavu a provozu venkovních jednotek pro odvod odpadního tepla.

Povšimněte si, zda má k jednotkám venkovní vzduch volný přístup. Doporučte odstranění nečistot či zvětšení otvorů ve skříních podle potřeby.

3.2 Překážky v proudění vzduchu přes výměníky pro odvod odpadního tepla.

Doporučte vyčistění nebo opravu podle potřeby.

3.3 Úniky chladiva.

Je třeba zaznamenat vizuální známky úniku chladiva a pokud existují, také důkaz, že je netěsnostem věnována pozornost. Pokud je nikdo neopravuje, doporučte okamžitou odbornou údržbu.

3.4 Funkce ventilátorů.

Povšimněte si, zda se ventilátor otáčí správným směrem, a zda je regulace otáček funkční. Pokud je nesprávná nebo vadná, doporučte odbornou opravu nebo údržbu.

4. Kontrolní seznam pro interiérové jednotky dělených a distribuovaných systémů Bod hodnocení

Doporučení

4.1 Vizuální kontrola stavu a provozu vnitřních jednotek

Povšimněte si, zda má k jednotkám vnitřní vzduch volný přístup. Doporučte odstranění nečistot či překážek proudění podle potřeby.

4.2 Překážky v otvorech pro přívod a odvádění vzduchu do místností .

Povšimněte si, zda má k jednotkám vnitřní vzduch volný přístup. Doporučte odstranění nečistot či překážek proudění podle potřeby.

4.3 Překážky v proudění vzduchu přes výměníky tepla


4.4 Stav filtrů vzduchu


4.5 Úniky chladiva.

Je třeba zaznamenat vizuální známky úniku 29


chladiva a pokud existují, také důkaz, že je netěsnostem věnována pozornost. Pokud je nikdo neopravuje, doporučte okamžitou odbornou údržbu. 4.6 Funkce ventilátorů.

Povšimněte si, zda se ventilátor otáčí správným směrem, a zda je regulace otáček funkční. Pokud je nesprávná nebo vadná, doporučte odbornou opravu nebo údržbu.

4.7 Zvlhčovače, pračky vzduchu

Zkontrolujte zada jsou zařízení pro vlhčení vzduchu funkční a azda je prováděna jsjich údržba.

5. Kontrolní seznam pro systémy dodávky vzduchu v obsluhovaných prostorech Bod hodnocení

Doporučení

5.1 Otvory pro přívod a odvod vzduchu do místnosti, mřížky nebo vyústky

Jestliže existuje důkaz problémů, doporučte podrobnější posouzení odborníkem na větrání. Přezkoumejte každou známku toho, že jsou uživatelé nespokojeni s distribucí vzduchu v prostoru.

5.2 Poloha a geometrické uspořádání přívodních otvorů vzduchu vzhledem k odsávacím otvorům

Povšimněte si, kde může existovat možnost potenciálního „zkratování“ z přívodu do odtahu. Pokud je na to podezření, ověření lze provést vizuálně „kouřovou tužkou“.

30


6. Kontrolní seznam pro systémy dodávky vzduchu ve vzduchotechnických jednotkách a kanálech Bod hodnocení

Doporučení

6.1 Frekvence výměny a čistění filtrů.

Doporučte přijetí pokynů pro správnou průmyslovou praxi pro čistění a výměnu, pokud nejsou zavedeny.

6.2 Aktuální stav čistoty nebo ucpání filtrů.

Doporučte výměnu, pokud je namístě, a přijetí pokynů pro správnou průmyslovou praxi pro čistění a výměnu.

6.3 Stav diferenciálního manometru Není-li provozuschopný, doporučte na filtru. opravu/výměnu. 6.4 Uložení a utěsnění filtrů a rámů Doporučte odbornou údržbu, je-li viditelně špatně filtrů. uložen. 6.5 Prohlídka tepelných výměníků na poškození nebo významné znečistění smetím a prachem.

Doporučte vyčistění a odbornou údržbu podle potřeby.

6.6 Prohlídka výměníků tepla chladícího zařízení zda nedochází k úniku chladiva.

Je třeba zaznamenat vizuální známky úniku chladiva a pokud existují, také důkaz, že je netěsnostem věnována pozornost. Pokud je nikdo neopravuje, doporučte okamžitou odbornou údržbu.

6.7 Prohlídka ventilátorů a způsobu Porovnejte s patnou správnou praxí a identifikuje regulace otáček. příležitosti k zdokonalení. 7. Kontrolní seznam pro systémy přívodu vzduchu, na vstupech venkovního vzduchu Bod hodnocení

Doporučení

7.1 Překážky v proudění vzduchu přes vstupní mřížky, síta a předfiltry

Doporučte odstranění smetí a vyčistění podle potřeby.

7.2 Umístění vstupů vzduchu vzhledem k blízkosti lokálních zdrojů tepla, nebo odsávacích otvorů.

Okomentujte umístění vstupů vzduchu a doporučte vyhledání odborné rady, jestliže se zdá, že je jejich funkce zhoršená.

8. Kontrolní seznam pro prvky řízení budovy a parametry řízení Bod hodnocení 8.1 Vhodnost rozdělení na zóny podle lokální úrovně vnitřních zisků (tepla), orientace a

Doporučení Komentujte vhodnost rozdělení na zóny a doporučte další šetření, není-li jasné. Posuďte rozdělení na zóny s ohledem na provozní 31


působení slunečního záření

harmonogramy. Analyzujte možnost přejít ze zónové regulace na regulaci jednotlivých místností.

8.2 Kontrola nastavení regulace Doporučte nové nastavení, jestliže nesouhlasí. (jaký je vyznačený den týdne a čas na regulátorech v porovnání se skutečným dnem a časem.) 8.3 Kontrola nastavení času Zaznamenejte každý nedostatek ve schopnostech zapnutí a vypnutí (pro všední ovládacího časovacího zařízení a doporučte nové dny a víkend) je-li tato možnost nastavení, jestliže není správné. k dispozici na časovacím zařízení. 8.4 Kontrola čidel teploty zónového Povšimněte si vhodnosti typu a umístění čidel vytápění a chlazení. vzhledem k koncovým prvkům vytápění a chlazení, tokům tepla nebo pravděpodobné distribuci teplot v zóně nebo prostoru, a zamýšlené funkci čidel. Doporučte další šetření v případě nejistoty, radu odborníka v případě nevhodnosti.

32


8.5 Kontrola nastavení teplot pro vytápění a chlazení v každé zóně, s ohledem na činnosti a obsazenost zón a prostorů.

Povšimněte si vhodnosti nastavených teplot a doporučte jiné nastavení, pokud je namístě. V případě nejistoty doporučte další šetření.

8.6 Kontrola zda existuje nějaké „mrtvé pásmo“ mezi vytápěním a chlazením, nebo zda je možné je nastavit.

Doporučte nové nastavení, jestliže je vhodné. Doporučte další šetření v případě nejistoty, doporučte instalovat vzájemné blokování mezi regulátory chlazení a vytápění, je-li to namístě.

8.7 Posouzení kompresorů chlazení a metody regulace chladícího výkonu.

Uveďte názor na pravděpodobnou účinnost v porovnání se současnou správnou praxí a doporučte další šetření, jestliže se zdá, že existuje významný potenciál pro zlepšení.

8.8 Kontrola prostředků pro regulaci průtoku vzduchu kanály přívodu a odsávání vzduchu.

Uveďte názor na pravděpodobnou účinnost v porovnání se současnou správnou praxí a doporučte další šetření, jestliže se zdá, že existuje významný potenciál pro zlepšení. Zkontrolujte ovládací prvky podle seznamů, uvedených v prEN EPBD Wi 22.

33


Příloha C (informativní) Příklad kategorií dokumentace a informací o systému Potřebné informace

Základní a nezbytné

Jsou k dispozici: Ano/Ne

Seznam instalovaných chladících zařízení s jmenovitým výkonem 12 kW, rozepsaný podle položek, s umístěním vnitřních a venkovních součástí každého zařízení Popis regulačních zón systému Popis metody regulace teploty Popis metody řízení dob provozu

Provozní nutné

Záznamy operací údržby, prováděných na chladících systémech, včetně čistění vnitřních a venkovních výměníků tepla, zkoušek těsnosti proti úniku chladiva, oprav součástí chladícího zařízení a doplňování chladiva Záznamy operací údržby, prováděných na systémech dodávky vzduchu, včetně čistění a výměn filtrů a čistění výměníků tepla Záznamy operací údržby a kalibrací, prováděných na ovládacích / regulačních systémech a snímačích, nebo systémech BMS a snímačích Půdorysné plány a schémata klimatizačních systémů

Ostatní

Pro příslušné systémy přívodu a odvodu vzduchu, výsledky z přejímky a uvádění do provozu pro naměřené výkony pro průtoky vzduchu při normálním provozu (nebo nezávisle vypočtený specifický výkon ventilátoru (SFP) pro tyto systémy) Odhad projektového výkonu chladícího zařízení pro každý systém (jeli k dispozici). Jinak stručný popis obsazenosti chlazených prostorů a zařízení, která vyžadují chladicí výkon, normálně používaných v těchto prostorech. Záznamy jakýchkoli problémů a stížností, které byly vzneseny ohledně podmínek vnitřní tepelné pohody, dosahovaných v obsluhovaných prostorech. Tam, kde se používá BMS je třeba, aby správce zajistil krátký popis funkcí BMC, zařízení, které je připojeno na ovládání, nastavení hodnot pro regulaci teploty, frekvenci, s kterou se provádí jeho údržba a datum poslední inspekce a údržby. Viz též prEN EPBD WI 22. Tam kde je prováděno nepřetržité sledování energetických parametrů 34


zařízení (monitorovací stanice nebo dálkové monitorovací zařízení) je třeba, aby provozovatel dodal soupis monitorovaných parametrů a přehled funkce jednotlivých zařízení.

35


Příloha D (informativní) Energetické dopady klimatizace - odůvodnění kontroly a zlepšování Snižte požadavky budovy na chlazení Toho lze dosáhnout takto: Snižte zátěž slunečním zářením („solární zisk“), které přichází okny: Nejlepším řešením jsou okna s pohyblivým venkovním stíněním, která zajišťují kontrolu nad intenzitou světla, ostrým slunečním svitem a zátěží slunečním zářením podle venkovních podmínek. V některých případech, například u vysokých budov, může být na okna také použito reflexní či determální sklo, ale musí být zkontrolován souhrnný vliv zasklení na vytápění, chlazení a osvětlení. Obecně vzato, okna mají většinou dostatečný tepelný odpor vzhledem k zimnímu období a a pro chlazení není žádná další tepelná izolace potřebná. Pouze v případě některé součásti pláště bez tepelné izolace, může být dodatečná izolace přínosná pro chlazení, zvláště jde-li o střechy. Zlepšení využití tepelné hmoty, orientace a jiných vlivů konstrukce stavby je u stávajících budov velmi omezené. Snižte vnitřní tepelné zisky Důležitým zdrojem tepla je umělé osvětlení. Instalace vysoce účinných („úsporných“) světelných zdrojů a zlepšená regulace sníží spotřebu energie jak pro osvětlení tak pro chlazení. Musí se také zvažovat umístění množství různých elektrických spotřebičů v místnostech (kancelářské techniky a dalších) a užívat pokud možno energeticky úsporné spotřebiče. Používejte venkovní vzduch, když to je výhodné Budovu lze chladit venkovním vzduchem, když je venkovní teplota nižší, než teplota uvnitř. Zvýšení intenzity větrání je výhodné pro snížení výkonu chladících zařízení, je však třeba vzít v úvahu i spotřebu energie ventilátorů. U některých systémů lze také zavřít a obtokem obejít výměník tepla,. U systémů využívajících také sekundární vzduch, lze použít 100% venkovního vzduch, když to je výhodné. Když je venkovní teplota vyšší, než teplota uvnitř budovy, je třeba množství venkovního vzduchu pro větrání snížit na minimální přípustnou hodnotu z hlediska hygienických předpisů. .. Zlepšete účinnost distribuce chladu v místnostech Cílem je zajistit potřebné množství chladu tehdy a kde to je potřebné. Toho lze dosáhnout: •

zlepšením účinnosti lokální regulace;

•

vyhýbáním se chlazení za vnitřních teplot nižších, než 25°C; 36


•

zastavováním chlazení (i místních ventilátorů) během doby, kdy prostor není obsazen (může být spuštěno před začátkem doby obsazenosti);

•

snížením potřebného latentního tepla zvýšením teploty chladících výměníků;

•

vyhýbáním se souběžnému chlazení a vytápění (např. centrální chlazení a místní vytápění, nebo směšování ohřátého a chlazeného vzduchu). Z téhož důvodu, jestliže se chlazení a vytápění zajišťuje různými zařízeními, je třeba ovládací prvky nastavit tak, aby se zabránilo současnému chodu chlazení a vytápění. K tomuto současnému vytápění a chlazení může dojít i v důsledku poruchy systému a jeho regulačních prvků, takže zvláštní pozornost musí být věnována kontrole nastavených hodnot na ovládání vytápění a chlazení.

Zlepšete účinnost distribuce chladu po budově U stávajících budov toho lze dosáhnout: •

zlepšením tepelné izolace potrubí;

•

zvýšením teploty chlazené vody, pokud to je možné;

•

snížením

energie,

potřebné

pro

čerpadla

(vypínáním

během

doby

neobsazenosti, nebo když chlazení není potřebné, či použitím motorů s proměnnými otáčkami). Zlepšete účinnost výroby chladu (generace) Účinnost výroby (tepla i chladu) závisí na charakteristikách instalovaných systémů stejně, jako na metodě jejich regulace. Důležitým faktorem, který je třeba brát v úvahu, je dopad chování při částečném zatížení, které může snižovat účinnost. Prvním bodem kontroly je správné dimenzování systému. Systémy chlazení jsou často předimenzovány, což snižuje jejich účinnost ve skutečném provozu (a to i u těch systémů, které mají při plném zatížení účinnost vysokou). Ale i pro správně navržené zařízení se mění potřebný chladicí výkon se změnami tepelných zisků klimatizovaných prostor (slunečním zářením i vnitřními tepelným zisky). Alternativním nebo doplňkovým opatřením pro zlepšení chování při částečném zatížení je instalace zásobníku mezi distribuční síť a zdroj chladu. Zdroj chladu by mel být vypnut, když budova žádné chlazení nepotřebuje. Účinnost výroby závisí na údržbě (například na dostatku / nedostatku chladiva). Kontrola stávajících budov a instalací

37


Důvody špatných výsledků mohou mít základ v chybné projekci nebo montáži, poruchách po výstavbě, nebo úpravách provedených personálem, které často nejsou dokumentovány. Výchozí projekt: dokumenty musí být dostupné a úplné včetně změn během projekce a montáže, aby se ověřily požadavky projektu. Montáž a počáteční doladění: Zkoušky funkční výkonnosti. Poruchy v systému; nesprávné změny v jemném vyladění Diagnostika detekce závad může být prováděna na různých úrovních přesnosti. Jedním z hlavních bodů pozdějšího sledování jsou změny používání energie v čase (například používání tepla v létě k jiným účelům, než je domovní horká voda). Optimalizace budovy: Přizpůsobení se změnám v používání nebo úpravám budovy. Doporučení alternativních řešení a zdokonalení Snížení zatížení chladících zařízení Účinky snížení zatížení chladících zařízení nejsou jednoduché, protože mohou existovat případy, kdy snížení zatížení chladícího zařízení může snížit účinnost a může také mít nepříznivý vliv na spolehlivost a životnost chladícího zařízení. Bude účinnější tam, kde je zařízení schopno samo o sobě pracovat spolehlivě a účinně při sníženém zatížení buď díky svému typu a formě regulace výkonu, nebo v modulových systémech obsahujících více kompresorů. Nejhorší situace může vzniknout tam, kde je chlazení zajišťováno starším jednotlivým zařízením, které má jen dvoupolohovou regulaci (zapnuto/vypnuto). Existují však také případy, kde snížení zatížení chladícího zařízení může umožnit vypnutí strojních systémů chlazení dohromady na delší období v roce. Výkoní chladících zařízení je obecně ovlivňován: •

zátěží slunečním zářením, a konvekcí;

•

zisky tepla z umělého osvětlení;

•

produkcí tepla osob;

•

zisky tepla z technických zařízení (strojů) a ostatního zařízení;

•

zisky tepla z větracího vzduchu.

Je třeba hledat konkrétní příležitosti ke snížení teplné zátěže v každé z těchto oblastí: Odstínění slunečního záření, pevné nebo pohyblivé Zasklené plochy obrácené na jih přispívají značně, v některých případech nejvíce, k zatížení chladících zařízení, zvláště v obvodových prostorech, kde zasklené plochy činí více, než 40 %. Vnitřní žaluzie mají omezený účinek na snížení těchto zisků, které se lépe zvládnou použitím převisů (lodžií) nebo venkovních stínidel (markýz). Úpravy, které by mohly vytvořit temnější prostředí v interiéru, nemají být obecně doporučovány, protože na druhé straně mohou zvýšit nároky na umělé osvětlení a tudíž nesnižují zatížení chladících zařízení. 38


Účinnější, lépe regulované osvětlení Starší systémy osvětlení mohou být poměrně neúsporné a mohou také poskytovat vyšší úrovně osvětlení, než doporučují současné směrné hodnoty. Takové systémy mohou přispívat značným dílem k zatížení chladících zařízení a lze je zdokonalit poměrně snadno. Vhodnost úrovní osvětlení lze snadno měřit luxmetrem. Je třeba také identifikovat převážně používaný typ světelného zdroje a svítidla a jejich účinnost porovnat se současnými směrnými hodnotami, protože zde mohou existovat významné příležitosti ke snížení průměrných zatížení pomocí místního spínání a/nebo ovládání podle obsazenosti nebo úrovně denního světla. Energie zařízení informačních technologií (IT) Tam, kde je vybavení IT a jiné zařízení poměrně staré, a uvažuje se o jeho výměně, je třeba využít příležitosti k jejich nahrazení energeticky úsporným zařízením. Většina zařízení IT, jako jsou obrazovky počítačů, tiskárny a kopírky, je dostupná s úsporným „spánkovým“ režimem pro snížení spotřeby energie a tepelných zisků, když po významnou dobu nejsou používána. Mohou existovat příležitosti pro přemístění některých teplo produkujících zařízení, jako jsou tiskárny a kopírky, mimo všeobecné pracovní prostory do oddělených místností, kde si lze s tepelnými zisky poradit buď použitím otvírání oken nebo zajištěním jednoduchého odsávacího větrání. Větrací vzduch Vhodností průtoku větracího vzduchu dodávaného strojními systémy se zabývá návrh CEN/TC 156 WI 30. Je třeba, aby kontrola zaznamenala případy kdy dodávání významně většího množství větracího vzduchu, než je nezbytné v horkém počasí, zvyšuje zatížení chladících systémů. Tam, kde se chladící systémy používají v prostorech s přístupem k otevřeným oknům, je třeba zajistit, aby si majitel nebo provozovatel budovy byli vědomi, že okna mají být normálně zavřena v době, kdy se používá chladící zařízení. Provozovateli je třeba doporučit, aby zajistil, že si této potřeby bude vědomo i osazenstvo, anebo aby uvážil instalaci vzájemného blokování mezi okny a chladícím zařízením. Alternativní technologie chlazení Volné chlazení Větší centralizované systémy, které používají chladící věže, mohou být vhodné pro přestavbu na používání technologií volného chlazení pro určitou část doby. V podmínkách mírné sezóny, jako je jaro a podzim, mohou být teploty vzduchu dostatečně nízké, že teplo může být z okruhu chlazené vody odstraňováno do atmosféry přes chladící věž, aniž se strojní chladící zařízení uvádí do provozu. Znamená to zapojit do okruhu chlazené vody vložený tepelný výměník, který pak předává teplo do samostatného vodního okruhu, jenž teplo odstraňuje přes chladící věž. Absorpční chlazení s kogeneračním zařízením (KVET) 39


Tam, kde jsou budovy vybaveny systémem současné produkce tepla a elektřiny (kogeneračním, či „KVET“ systémem), který vyrábí elektřinu a zvládá zimní tepelná zatížení, a kde jsou teploty „odpadního tepla“ vhodné, mohou existovat příležitosti pro použití chladících systémů s absorpčním cyklem. Ty mohou využívat v létě, kdy neexistuje, nebo je jen malá spotřeba tepla, k zajištění chlazení teplo, generované zařízením KVET. Tím by se kompenzovalo použití chladících systémů s kompresí par pomocí elektřiny a může se prodloužit ta část roku, v níž lze užitečně provozovat zařízení KVET:

Limity účinnosti spalování Každý malý zdroj musí spalovat palivo alespoň s limitní účinností spalování podle § 11 Nařízení vlády č.352/2002 Sb., uvedenou v níže uvedené tabulce, nebo s účinností vyšší. Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče spalující kapalná a plynná paliva pro uvedený výkonový rozsah jmenovitý tepelný výkon

datum uvedení spotřebiče do provozu

[kW]

do 31. 12. 1982

do 31. 12. 1985

od 1. 1. 1990

11 až 25

85 %

86 %

88 %

25 až 50

86 %

87 %

89 %

větší 50

87 %

88 %

90 %

Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče spalující tuhá paliva pro uvedený výkonový rozsah jmenovitý tepelný výkon

datum uvedení spotřebiče do provozu

[kW]

do 31. 12. 1982

do 31. 12. 1985

od 1. 1. 1990

15 až 20

68 %

69 %

70 %

20 až 50

70 %

71 %

72 %

větší 50

72 %

73 %

74 %

40


Poznámka : Platné limitní účinnosti spalování pro spotřebiče na tuhá paliva v závislosti na výkonu zdroje jsou převzaty z přílohy D.1 ČSN 070240 po změně Z8.

7.2

Vyhodnocení celkové účinnosti kotle a sezonní účinnosti

Zde je nutno stanovit ostatní ztráty kotle s přihlédnutím k vizuální kontrole, kontrole dokumentace a dokladů o údržbě kotle a vyjádřit celkovou účinnost kotle. Přehled všech tepelných ztrát kotle znázorňuje následující schema:

41


Celková účinnost kotle Celkovou účinnost kotle definuje norma ČSN 070305 takto:

η = 100 − ∑ ξ

∑ ξ = ξc + ξco + ξf + ξk + ξch + ξsv Jednotlivé ztráty jsou: ξc ξco ξf ξk ξch ξsv

ztráta hořlavinou v tuhých zbytcích po spalování ztráta hořlavinou ve spalinách, tj. chemická ztráta ztráta fyzickým teplem tuhých zbytků po spalování ztráta citelným teplem spalin (ztráta komínová) ztráta chlazením částí kotle chladicí vodou ztráta sdílením tepla do okolí (ochlazováním povrchu kotle)

42


Ztráta chlazením částí kotle chladicí vodou ξch u teplovodních kotlů pro vytápění budov odpadá Ztráty ξc a ξf (ztráta hořlavinou v tuhých zbytcích po spalování a ztráta fyzickým teplem tuhých zbytků po spalování) se týkají jen kotlů na tuhá paliva. Ztráta ξco - ztráta hořlavinou ve spalinách, tj. chemická ztráta závisí v podstatě na obsahu CO ve spalinách. Nedokonalé spalování s výskytem většího množství CO ve spalinách je u moderních kotlů nepřípustné (limit emisí CO). V praxi je možno používat hodnoty ztráty ξco z tabulek, uvedených v normě ČSN 070305, které pro kotle na tuhá paliva s nepohyblivým roštem i pro kotle na kapalná a plynná paliva udávají ξco do 0,5%. Ztráta ξsv - ztráta sdílením tepla do okolí (ochlazováním povrchu kotle) závisí na stavu tepelné izolace kotle a pro její ocenění je k dispozici výpočtový vzorec s empirickými koeficienty A a B, které respektují stav izolace kotle. Uvádí je následující tabulka: Koeficienty A a B pro výpočet ξsv Kvalita izolace kotle

A

B

Dokonale izolovaný kotel (nový)

1,72

0,44

Dobře izolovaný a udržovaný

3,45

0,88

Starý kotel s průměrnou izolací

6,90

1,76

Starý kotel se špatnou izolací

8,36

2,2

Bez izolace

10,35

2,64

Výpočtový vzorec: ξsv = A – B . Log P(kW)

(kW) (%)

Ztráty ξc a ξf u kotlů na tuhá paliva: Ztráta hořlavinou v tuhých zbytcích - ξc Tato ztráta je u malých kotlů silně závislá na způsobu obsluhy topeniště. Množství nespáleného paliva, propadlého roštem závisí na četnosti prohrabávání vrstvy paliva na roštu či pohybování s pohyblivým roštem. Rovněž však závisí na technickém stavu roštu. Množství tuhých zbytků nezachycených v topeniští (popílek odcházející se spalinami) je u malých kotlů nepatrné, proto se ztráta hořlavinou v popílku neuvažuje. Při dobrém technickém stavu roštu, při spalování paliva určeného výrobcem kotle a při dodržování provozních předpisů výrobce, je možno počítat s hodnotami dle normy ČSN 070305 (tab.8), t.j. obsah spalitelných látek C v popelu max 9%. Pro starší kotle a zejména v případech změny paliva může být ztráta o 30% vyšší. Pro moderní automatické kotle s rotačním roštem jsou hodnoty udávané výrobcem nejvýše 9%, ale v praxi mnohem nižší. Skutečné množství spalitelných látek v popelu lze zjistit odebráním vzorku popela a jeho analýzou v laboratoři. Analýzu vzorku popela provedou laboratoře na zakázku. 43


Výpočtový vzorec

ξc =

kde

C Ar × × Qc 100 − C q1

C je obsah spalitelných látek v popelu (%) Ar je obsah popela v palivu (%) q1 teplo přivedené do kotle spálením 1 kg paliva v MJ/kg Qc je výhřevnost hořlaviny v popelu (možno uvažovat ve výši 32,6 MJ/kg jako by hořlavinou byl čistý uhlík)

Ztrátu ξc v % lze jednoduše stanovit odečtením z nomogramu v příloze č.3 normy ČSN 070305.

44


Ztráta fyzickým teplem tuhých zbytků ξf Tato ztráta závisí na obsahu popela v palivu a teplotě popela, odstraňovaného z kotle. Teplota popela se může zjistit měřením nebo odhadem. Entalpie popela ipopela závisí na jeho teplotě při odstraňování z kotle. Praxe je různá zejména podle druhu paliva a zvyklosti obsluhy. Pro velké roštové a granulační kotle udává norma ČSN 070305 hodnotu 560 kJ/kg při teplotě 600oC. U malých kotlů pro vytápění budov bude pravděpodobně teplota popela při odstraňování z kotle podstatně nižší. Pak bude lépe entalpii popela stanovit jako součin měrné tepelné kapacity a 45


rozdílu teplot. Měrná tepelná kapacita popela má hodnotu cca 0,8 kJ/kg.K. Entalpie popela při jeho odstraňování z kotle např. při teplotě 100oC bude pak cca: ipopela = 0,8 x (100-20) = 64 kJ/kg. Výpočtový vzorec:

ξf =

Ztráta ξf

100 Ar × ×i 100 − C q1

(%)

Sezonní účinnost kotle Na základě zjištěných údajů o způsobu provozování kotle je možno ocenit sezonní účinnost kotle. Způsobem provozování kotle se rozumí časové a výkonové využití, tj. počet přerušení provozu a opětných startů (zatápek), poměr doby provozu na plný a částečný výkon. V sezonní účinnosti se dale promítnou další energetické ztráty (kromě ztrát v kotli), tj. ztráty v kotlovém okruhu (v kotelně mezi kotlem a rozvodem tepla do otopné soustavy) a tzv. pohotovostní ztráty (ztráty ochlazováním vnitřních povrchů kotle v době přerušení provozu prouděním vzduchu přes kotel do komína). Tyto ztráty lze zjistit praktickou zkouškou měřením spotřeby paliva za určitou dobu při úplně odstaveném topení. U kotlů s regulací zapínáním a vypínáním hořáku (plynové a olejové kotle) stačí změřit celkovou dobu zkoušky a dobu provozu hořáku. Z poměru těchto časů lze stanovit ztrátu. U kotlů na tuhá paliva je stanovení obtížnější, protože přistupují další vlivy spojené s periodickými změnami stavu spalovacího zařízení (přikládání paliva a odstraňování popela). Zjednodušeným způsobem lze stanovit sezonní účinnost kotle pomocí přepočítávacího koeficientu (podle návrhu normy CEN TC 228). Tabulka je k dispozici zatím jen pro plynové kotle. Tabulka přepočítávacího koeficientu: Stacionární kotel Přirozený tah

Nástěnný kotel

Nucený tah

Přirozený tah

Nucený tah

Zapalovací hořáček

Elektronic. zapalování







0,80

0,85

0,87

0,92

0,87

0,97

0,89

0,94

Sezonní účinnost kotle ηg je pak

ηg = η × koeficient

46


Pro ostatní druhy kotlů je třeba sezonní účinnost ocenit na základě podrobného zjištění způsobu jeho provozování v konkretních podmínkách vytápěného objektu. Pomůckou pro její stanovení je rovněž návrh normy CEN TC 228.

47


8. 3. Kontrola kotlů se jmenovitým výkonem nad 200 kW

8.1

Vizuální kontrola kotle

Vnější prohlídka kotle včetně připojeného příslušenství (hořáků, armatur, přístrojů, spojů připojených potrubí, dopravního zařízení paliva a popelovin atd.), Cílem prohlídky je získání nezkreslené informace o technickém stavu kotle. Při prohlídce je nutno vnímat i stav okolí kotle, ostatních kotlů a celého zařízení kotelny včetně všech souvislostí s provozováním kotle (přívod spalovacího vzduchu do kotelny, odvětrání a odvodnění kotelny, osvětlení, prašnosti a udržování pořádku kolem kotle). Je třeba zjistit každý důkaz úniku paliva nebo topného media do prostoru kotelny, každé poškození kotle včetně izolace, znečištění zejména hořáku, ale i ostatních důležitých částí kotle a příslušenství. Popis kotle: tlakový celek kotle, parametry teplonosného média, uspořádání teplosměnných ploch; vzducho-spalinový trakt kotle, umístění ventilátorů a jejich štítkové hodnoty. U kotlů na pevná paliva se podrobněji popíše způsob spalování. Z popisu musí být srozumitelná funkce spalovacího zařízení, zda se jedná o spalování: •

na roštu – prohořívání, mechanické nebo pneumatické pohazovače, odhořívání (pokud se palivo zapaluje v násypné šachtě). Podrobněji se popíše rošt – pevný, pásový, přesuvný, otočný a pod., způsob ovládání roštu. Uvede se výrobce roštu a štítkové hodnoty roštu;

•

zplynování – sesuvná vrstva, fluidní reaktor a pod.;

•

fluidní spalování – stacionární nebo cirkulující fluidní vrstva, a pod.;

Pokud je použit jiný způsob spalování, případně jejich kombinace, uvede se jejich popis. Pokud je kotel zároveň vybaven hořáky na plynná nebo kapalná paliva, uvede se jejich počet, typ, palivo, spalovací výkon a jejich provozní účel – najíždění, stabilizace, soluspalování apod. Zjištění z vizuální kontroly kotle se uvede do zprávy.

8.2

Kontrola dokumentace kotle

Z projektové dokumentace je třeba zjistit zda instalovaný kotel odpovídá projektu, ve kterém jsou údaje o dimenzování kotelny, o palivu, s kterým se uvažovalo v projektu a o technických parametrech kotle, pracovního media atd. i o spotřebě paliva a způsobu provozu kotle. Odchylky od projektu je třeba zdokumentovat. Provozní předpisy výrobce kotle, místní provozní řád kotelny a provozní deník kotle jsou součásti provozní dokumentace, které mají poskytnout kompletní informace o tom jak má být kotel provozován a jak je provozován ve skutečnosti. Z eventuelních nedostatků v této dokumentaci je třeba odvozovat další postup kontroly. Zjištěné závady (odchylky) 48


v dodržování provozních předpisů je rovněž třeba při kontrole prověřit (zda nejsou příčinou zhoršení účinnosti kotle nebo zhoršování jeho technického stavu).

8.3

Kontrola funkčních schopností kotle

Účelem této kontroly je zjištění, zda u kotle fungují všechny funkce, které uvádí výrobce v provozním předpisu. Znamená to provést kontrolu všech těchto funkcí (pokud to provozní stav umožní – například maximální výkon, minimální výkon). Zejména však je třeba vyzkoušet všechny funkce regulace, kterými je kotel vybaven, neboť regulace má významný vliv na skutečně dosahovanou energetickou účinnost kotle. Správnost všech funkcí a zejména selhání některých funkcí je třeba uvést ve zprávě.

8.4

Kontrola účinnosti kotle

Kontrola účinnosti u této kategorie kotlů se provádí podle Vyhlášky MPO č.150/2001 Sb., kterou se stanoví minimální účinnost užití energie při výrobě elektřiny a tepelné energie a současně se přihlíží k doporučení normy CEN/TC 228. Postup podle vyhlášky MPO č.150/2001 Sb. (příloha č.1): Účinnost výroby tepelné energie ηv se stanoví jako poměr tepelné energie vyrobené v kotli Qv a energie paliva spáleného v kotli za stejnou dobu Qpal (GJ), vyjádřený v %:

Tepelná energie vyrobená v kotli Qv se pro teplovodní kotle stanoví:

Není-li možno stanovit množství tepelné energie vyrobené v kotli protože není instalováno její měření, připouští vyhláška (odst.3) způsob stanovení účinnosti výroby tepelné energie tzv. nepřímou metodou (s využitím měření komínové ztráty např. servisním technikem a s oceněním všech ostatních ztrát konstantní hodnotou ve výši 4%) :

49


U kotlů této kategorie budou ve značném počtu případů splněny podmínky pro stanovení účinnosti přímou metodou, tedy podle odstavce 1 přílohy k vyhlášce. V těch případech, kdy nebudou podmínky splněny (není instalováno měření vyrobeného tepla), mělo by se postupovat podle normy ČSN 070305. Postup stanovení účinnosti kotelního zařízení definuje norma ČSN 070305 v odstavci 14. Celková účinnost kotle je definována takto:

η = 100 − ∑ ξ

∑ξ

je součet všech ztrát kotelního zařízení v %

∑ ξ = ξc + ξco + ξf + ξk + ξch + ξsv Jednotlivé ztráty jsou: ξc ξco ξf ξk ξch ξsv

ztráta hořlavinou v tuhých zbytcích po spalování ztráta hořlavinou ve spalinách, tj. chemická ztráta ztráta fyzickým teplem tuhých zbytků po spalování ztráta citelným teplem spalin (ztráta komínová) ztráta chlazením částí kotle chladicí vodou ztráta sdílením tepla do okolí (ochlazováním povrchu kotle)

Způsob výpočtu jednotlivých ztrát podrobně uvádí norma ČSN 070305 včetně příloh s tabulkami a nomogramy hodnot veličin potřebných pro výpočet. Pro případ kotlů s kondenzací spalin je možno výpočet komínové ztráty modifikovat takto: Výpočet komínové ztráty při kondenzaci spalin Stechiometrické objemy spalin e vypočtou podle přílohy A normy. Použijí se vztahy pro dokonalé spalování, protože při plnění emisního limitu CO je ztráta chemickým nedopalem zanedbatelná. Kromě toho kondenzační kotle neprodukují tuhé zbytky, ve kterých by mohl být nějaký nedopal. Objem spalin bez kondenzace

Vs max = Vss + VsH 2O max kde maximální objem vodní páry

VsH 2O max = VsH 2O min + (α k − 1)( . ν − 1)Vvs min 50


Parciální tlak páry ve spalinách teoretický maximální

pH 2O max = pk .

VsH 2O max Vs

(Místo hodnoty absolutního tlaku pk je možné dosazovat barometrický tlak pb , pokud se nemůže lišit o více než 1 kPa od barometrického tlaku.) Tlak syté páry pH 2O se určí pomocí tabulek vody a vodní páry (IF97) při teplotě spalin tk. Pak se provede porovnání. Ke kondenzaci spalin došlo pokud

pH 2O < pH 2O max Kdyby nebyla tato podmínka splněna, tak by spaliny byly příliš teplé a nemohla by v nich nastat kondenzace.

Pokud ke kondenzaci došlo, určí se zbylý objem vodní páry ve spalinách

VsH 2O = Vss .

p H 2O ( pk − p H 2 O )

Tento objem se dosadí do vzorců v příloze A normy, vypočte se objem plynnch spalin za kotlem Vs a měrná tepelná kapacita spalin. Hmotnost zkondenzované vody se určí z rozdílu objemů vodní páry s respektováním její hustoty v normálním stavu:

M kH 2O = 0,804.(VsH 2O max − VsH 2O ) Vzorec pro komínovou ztrátu z přílohy C normy se modifikuje takto:

ζk =

Vs .cs .(t k − t0 ) − M kH 2O .(i´´−i´) ´ Q1

kde hodnoty entalpie syté páry i´´ a entalpie kondenzátu i´ se určí z parních tabulek IF97 pro teplotu tk. Obecně může nastat případ, že hodnota komínové ztráty bude záporná. V dalších výpočtech se musí respektovat její znaménko. Účinnost kotle pak vzhledem k definici může být vyšší než 100%.

8.5

Sezonní účinnost kotle

Účinnost závisí na mnoha faktorech, především: •

tepelném schématu zdroje;

•

průběhu účinnosti v závislosti na tepelném výkonu kotle; 51


•

průběhu požadované dodávky tepla během dne a během roku;

•

tepelné kapacitě kotle a způsobu regulace zdroje;

•

tepelné kapacitě soustavy a způsobu regulace soustavy.

Sezonní účinnost je třeba ocenit na základě podrobného zjištění způsobu jeho provozování v konkretních podmínkách vytápěného objektu. Pomůckou pro její stanovení je rovněž návrh normy CEN TC 228, kde je definována metoda “Celkových pohotovostních ztrát”. Podle této metody se sezonní účinnost výroby tepla ηgen stanoví přímo z účinnosti spalování ηcn podle vzorce:

Po FC ηgen = (ηcn − Pgen.env ) × 100 − Po 100 −

kde

Pgen.env je ztráta sdílením tepla kotle do okolí (ξsv) Po relativní pohotovostní ztráty Fc spotřeba paliva

Relativní pohotovostní ztráty lze stanovit několika způsoby. U kotlů s regulací výkonu zapalováním a zhasínáním hořáku je možno relativní pohotovostní ztráty zjistit změřením doby hoření hořáku a pak vypočíst takto : Relativní pohotovostní ztráty Po = ηcn ×

Ton Ttest

Ton je doba provozu hořáku Ttest celková doba zkoušky Jiná metoda je např. “Metoda pomocného tepelného zdroje” Spočívá ve zkoušce cirkulace vody v kotli bez topení a při uzavřeném odběru tepla do otopné soustavy, při které se cizím zdrojem tepla ohřívá cirkulující voda a udržuje na konstantní teplotě. Relativní pohotovostní ztráty se pak vypočtou ze spotřeby dodané energie cizím zdrojem Qciz za dobu zkoušky.

Po =

Qciz × 100 Pkotle × Ttest 52


Pkotle je jmenovitý výkon kotle Tuto zkoušku je možno provést u plynových kotlů i bez pomocného tepelného zdroje. Zdrojem tepla může být sám kotel, který bude dodávat teplo pro pokrytí ztrát při zkoušce. Spotřeba tepla se zjistí odečtem plynoměru (každá plynová kotelna má plynoměr a někdy má svůj plynoměr i každý jednotlivý kotel). Sezonní účinnost kotle je vždy nižší než jeho celková účinnost. Hodnoty se pohybují cca v rozmezí 80 až 95 % celkové účinnosti. Hodnoty nižší ukazují na zásadní chybu instalace, nejspíše na předimenzování kotle.

4. Jednorázová kontrola kotlů a vnitřních rozvodů tepelné energie Kontrola kotlů bude stejná jako v předchozích případech (podle toho do které skupiny bude příslušný kotel patřit – do 200 kW nebo nad 200 kW).

8.6

Kontrola dokumentace vnitřních rozvodů tepelné energie

Zjištění zda je k dispozici projektová dokumentace ústředního vytápění budovy. Shromáždění další dokumentace (stavební výkresy budovy, provozní předpisy a návody výrobců k jednotlivým komponentům systému, dokumentace případných změn budovy a systému, doklady o opravách a eventuelních rekonstrukcích, případné zprávy o 53


energetických studiích, auditech, posudcích, které si provozovatel nechal zpracovat během provozování budovy).

8.7

Vizuální kontrola vnitřních rozvodů tepelné energie

Na základě shromážděné dokumentace se provede ověření, zda ve skutečnosti jednotlivé komponenty systému (schema systému, dimenze rozvodů, typy a velikosti otopných těles, armatury a způsob regulace) odpovídají projektu. Pokud není dokumentace kompletní, provede se identifikace systému po jeho subsystémech (subsystém rozvodu tepla, subsystém prostorové emise tepla, subsystém regulace prostorové emise tepla). Vizuální kontrolou se zjistí rovněž technický stav systému a jeho částí. Je třeba zjistit stav potrubí, armatur, izolace, kontrolních přístrojů, elementů měření a regulace. Prohlídkou se má rovněž rozpoznat intenzita a kvalita provádění údržby systému.

Kontrola funkčních schopností systému Kontrola funkčních schopností systému se provede za provozu vyzkoušením jednotlivých provozních režimů podle provozního předpisu dodavatele (zimní a letní provoz, provoz v ekvitermní regulaci, útlumový režim atd.). Účelem je ověřit správnou funkci systému ve všech režimech a případná selhání zdokumentovat.

Zhodnocení dimenzování kotle v poměru k požadavkům na vytápění budovy Návrh normy CEN TC 228 navrhuje tento postup:

54


Porovnání výkonu instalovaného kotle s původním projektem budovy (s původně vypočtenou tepelnou ztrátou budovy, resp. s projektem navrženým výkonem zdroje tepla). Následně je třeba zjistit, zda nebyly na stavební konstrukci budovy později provedeny stavební úpravy, které ovlivnily tepelnou ztrátu budovy (izolace podlah, stěn, střechy, změna prosklených ploch atd.). Dále je třeba porovnat celkový výkon instalovaných emitorů (otopných těles) s instalovaným výkonem kotle. Pro posouzení správnosti dimenzování kotle je v návrhu normy CEN TC 228 zaveden ukazatel zatížení systému L, který je definován jako poměr spotřeby paliva za určitou dobu ku součinu instalovaného výkonu kotle a stejné doby.

Ukazatel zatížení systému

L=

Qf Pkot × Tm

Qf je spotřeba paliva za časový interval Tm Ukazatel zatížení L je možno vyhodnotit buď za topnou sezónu (pokud je správně evidován počet provozních hodin), nebo je lépe jej stanovit praktickou zkouškou v době plného nepřerušovaného provozu nejlépe v nejchladnějším období roku. Referenční hodnoty ukazatele zatížení L uvádí následující tabulka buď pro průměrnou venkovní teplotu (sezonní) nebo pro výpočtovou venkovní teplotu a pro malé (rodinné domy) a velké budovy. Typ budovy

Referenční rozsah hodnot ukazatele zatížení L Průměrná venkovní teplota

Výpočtová venk. teplota

Malý dům

0,15 – 0,3

0,5 – 0,7

Velká budova

0,2 – 0,3

0,6 – 0,8

.

55

KONTROLA KLIMATIZAČNÍCH SYSTÉMŮ

Recommend Documents