KONTINUÁLNÍ ZVYŠOVÁNÍ KVALITY OŠETŘOVATELSKÉ PÉČE
Bc. Mária Dobešová Fakultní nemocnice Ostrava
Ošetřovatelství
je samostatná vědecká disciplína zaměřená na aktivní vyhledávání a uspokojování potřeb nemocného a zdravého člověka v péči o jeho zdraví.
Světová zdravotnická organizace (WHO) formulovala tři hlavní cíle ošetřovatelství:
upevňovat zdraví
navracet zdraví
zmírňovat utrpení nemocného člověka.
Ošetřovatelství jako nedílná součást zdravotnického systému zahrnuje:
podporu zdraví,
prevenci nemocí,
péči o nemocné,
tělesně a duševně postižené lidi v každém věku a to jak ve zdravotnickém zařízení, tak v terénu.
Definice ošetřovatelství v obecné rovině:
dělat správné věci správným způsobem
na správném místě
se správnými lidmi
Cíle ošetřovatelství podle WHO
Hlavním cílem ošetřovatelství je systematicky a komplexně uspokojovat potřeby člověka s respektem k individuální kvalitě života, vedoucí k udržení nebo navrácení zdraví, zmírnění fyzické i psychické bolesti v průběhu umírání.
Při dosahování těchto cílů ošetřovatelský personál úzce spolupracuje s nemocným, lékaři, dalšími zdravotnickými i jinými odbornými pracovníky.
Ošetřovatelský proces
systematický přístup k ošetřování nemocných, který řeší jejich individuální problémy a je zaměřený na tělesné, psychické, sociální a duchovní potřeby jednotlivce, rodiny a komunity.
Je v protikladu k rutinnímu tradičnímu přístupu, založenému na ošetřovatelské péči, vycházející ze zajištění ordinací a provozu pracoviště.
Ošetřovatelský proces se zabývá zdravotními potřebami jednotlivce, které mohou být nejlépe uspokojeny ošetřovatelskou péčí.
Ošetřovatelský proces zahrnuje plánování, poskytování péče a hodnocení její efektivity.
Sestra ve spolupráci s ostatními definuje cíle, stanoví priority, určuje potřebnou péči a mobilizuje zdroje k jejímu zajištění.
Zpětná vazba získaná hodnocením efektu poskytnuté péče umožňuje měnit péči podle momentálních potřeb a situace.
Výsledkem našeho snažení má být spokojený pacient, který má pocit , že se mu :
věnujeme
nasloucháme
informujeme
vysvětlujeme
respektujeme
Kvalita ošetřovatelské péče
shoda mezi poskytovanou ošetřovatelskou péčí a existujícími kritérii optimální péče (ošetřovatelskými standardy). Úroveň kvality lze měřit objektivními kritérii, stanovenými v jednotlivých standardech. Výraz „kvalita ošetřovatelské péče“ je chápán někdy v širším slova smyslu jako „celkové zkvalitňování ošetřovatelské péče“. V tomto smyslu má „zlepšení kvality ošetřovatelské péče“ stejný význam jako „zlepšování ošetřovatelské péče“.
Kvalitní ošetřovatelská péče je základním cílem současného ošetřovatelství. Kvalitu ošetřovatelské péče určují především standardy ošetřovatelské péče, které současně stanovují měřitelná kritéria. Ošetřovatelský standard je dohodnutá profesní norma kvality.Vymezuje minimální úroveň péče, která má být poskytnuta. Není-li standard dodržen, stává se ošetřovatelská péče rizikovou. Standardy ošetřovatelské péče dále poskytují pocit bezpečí a jistoty pacientům . Ošetřovatelské standardy byly vypracovány týmem pro kvalitu a rozvoj ošetřovatelské péče nemocnice a schváleny náměstkyní ošetřovatelské péče. Jsou dostupné na všech pracovištích a ošetřovatelský personál je povinen se jimi řídit a dodržovat je.
Vedoucí pracovníci nelékařských zdravotnických oborů jsou povinni průběžně na svých úsecích hodnotit kvalitu poskytované ošetřovatelské péče a profesionální přístup ošetřovatelského personálu k nemocným.
Součástí hodnocení ošetřovatelské péče je průběžné hodnocení probíhající péče a zpětné hodnocení na základě studia ošetřovatelské dokumentace a jiných písemných dokumentů.
Zdravotničtí pracovníci, kteří poskytují ošetřovatelskou péči jsou povinni dodržovat Úmluvu o lidských právech a biomedicíně ( Zákon č. 96/2001 Sb.) a respektovat Etický kodex zdravotnických pracovníků nelékařských profesí.
Kontrola kvality ošetřovatelské péče
pomocí ošetřovatelských auditů
dodržování ošetřovatelských standardů (SOP, VŘA)
dotazníky spokojenosti klientů s ošetřovatelskou péčí
Ošetřovatelský audit:
systematický způsob zhodnocení ošetřovatelské péče a diskuse o kvalitě poskytované péče s ohledem na její účinnost, etickou přiměřenost a finanční efektivitu.
Průběžné hodnocení – hodnotí probíhající péči.
Zpětné hodnocení – hodnotí již poskytnutou péči a to na základě studia ošetřovatelské dokumentace a jiných písemných dokumentů.
DIMENZE KVALITY :
BEZPEČNOST – možná rizika zákroku nebo nemocničního prostředí jsou omezena na nejnižší míru nebo zcela vyloučena KOMPETENCE – znalosti a dovednosti každého jednotlivce jsou v souladu s nabízenou péčí nebo zákroky PŘIJATELNOST – veškerá péče a služby jsou přijatelné pro zákazníky, obci a plátce a odpovídají jejich požadavkům EFEKTIVNOST – péče, služby, zákroky a veškeré procedury mají za účel dosažení očekávaných výsledků VHODNOST – veškerá péče a služby jsou vhodné a relevantní vůči potřebám pacientů a jsou založeny na uznávaných standardech EKONOMIČNOST – očekávaných výsledků je dosaženo s nejekonomičtějším využitím zdrojů
DOSTUPNOST – možnost zákazníka získat potřebné a přiměřené služby na správném místě, v pravý čas, skutečným odborníkem KONTINUITA – schopnost nabízet nepřerušované, koordinované služby překračující bariéry programů, oddělení, lékařů a organizací, návazné v prostoru a čase – tzv. „bezešvou péči“ VČASNOST – stupeň, v němž je péče poskytována pacientům v době, kdy ji nejvíce potřebují a kdy je pro ně nejprospěšnější PŘIMĚŘENOST – péče je poskytována na současné úrovni vědeckého poznání a odpovídá danému stavu a potřebám pacienta ÚCTA A VNÍMAVOST – stupeň zapojení pacientů a jejich rodinných příslušníků do rozhodovacích procesů týkajících se jejich zdraví. Způsob, jakým zdravotnický personál respektuje stud, lidskou důstojnost, soukromí a individuální odlišnosti pacientů
Významnou součástí ošetřovatelského procesu je edukace pacienta, která umožňuje:
komplexní přístup k řešení pacientova problému, individuální přístup k pacientovi v edukačním procesu, ovlivnění kognitivních, psychomotorických a jiných zručností,
samostatnost a odpovědnost v monitoringu onemocnění,
minimalizaci rizika vzniku komplikací,
adaptace na změněnou životní situaci,
zlepšení kvality života pacienta,
zpětnou vazbu pro zdravotnický tým, případnou reedukaci.
Cílem edukace je, aby pacient akceptoval a dodržoval efektivní terapeutický program a realizoval efektivní selfmonitoring.
Některé etické aspekty ošetřovatelské péče
Z etického hlediska je potřebné uvažovat nad únosností diagnostických a léčebných metod s ohledem na individuální potřeby každého pacienta.
Je důležité, aby rozhodnutí o způsobu léčby a diagnostiky záviselo výhradně na tom, jak jednotlivé metody přispějí k prodloužení života, zlepší jeho kvalitu a zvýší soběstačnost nemocného
nemocný člověk musí mít právo svobodně rozhodovat o svém osudu.
V případě potřeby je nutné do rozhodování zainteresovat i rodinné příslušníky.
V souvislosti s poskytováním OP pacientům je důležité zamyslet se i nad základními principy etiky ošetřovatelské péče.
Její podstatou má být upřímný a hluboký zájem o nemocné, protože se nejednou nacházejí ve složité nebo až hraniční životní situaci.
Nevyhnutelnou součástí etického přístupu k nemocným jedincům je respektování jejich důstojnosti, intimity, hodnot a duchovního přesvědčení.
Z přístupu sestry má vyzařovat tolerance, úcta a hluboké lidské porozumění.
Další důležité aspekty etického přístupu sestry k pacientům jsou například: trpělivé vyslechnutí problémů, upřímná snaha pomoci je řešit a projevy patřičné úcty. Empatické ošetřovatelství je zaměřené na zkvalitnění života člověka v jednotlivých etapách nemoci.
Etika komunikace s pacienty je nedílnou součástí etického přístupu k nemocným
je založena na schopnosti upřímně naslouchat, zúčastněně mlčet, využívat metody nonverbální komunikace.
Sestra si pro komunikaci musí vytvořit časový prostor a vyvarovat se nevhodných poznámek a gest. Ošetřování chronicky nemocných a zejména nemocných ve vyšším věku, se některým sestrám zdá zatěžující a neatraktivní, snad i proto, že většina těchto klientů bývá nevraživá a popudlivá.
Mnohé si neuvědomují, že řada z nich takto jen manifestuje samotu, bezmocnost a úzkost. Je třeba si rovněž uvědomit, že i člověk bez náboženského vyznání má specifické duchovní potřeby - hledá smysl života, odpuštění, lásku a naději.
Etika přístupu k umírajícím žádá, aby sestra daným aspektům věnovala dostatečnou pozornost přímou intervencí či zabezpečením přístupu osob, které dokáží duchovní podporu poskytnout.
Bezpečí pacienta
Kritériem pro akreditaci je především bezpečnost pacientů. Novinkou v českých nemocnicích je zavádění tzv. identifikačních náramků (štítků) pro pacienty. Štítky mají snížit riziko, že dojde k záměně pacientů, léků nebo krve, a usnadnit práci zdravotníkům.
Podle jeho barvy sestry a lékaři rozlišují, co člověk potřebuje - zda například nemá problém s chůzí atp. Vedle lůžka má pacient skládací nebo jinou zástěnu, která mu zajišťuje soukromí - což je další z akreditačních kritérií. Přísná pravidla má i obyčejné uklízení. Pokud je zrovna podlaha mokrá, musí ji uklízečka označit žlutým kuželem. Tím se minimalizuje riziko pádu na mokré podlaze.
Pacient v nemocnici je vystaven mnohem většímu riziku pádu než zdravý člověk. Většinou je jeho fyzická kondice narušena nemocí a léčbou. Kromě toho bývá pacient v důsledku přirozené obavy o vývoj svého zdravotního stavu v psychické nepohodě.
Další příčiny zvýšené pravděpodobnosti pádu, které patří mezi tzv. vnitřní faktory, jsou podmíněny druhem onemocnění. Například pacienti po mozkových příhodách jsou vystaveni dvojnásobnému riziku pádu. Navíc padají zpravidla na záda, takže vzniká velké nebezpečí poranění hlavy.
Značně rizikoví jsou pacienti s demencí a nemocní užívající psychofarmaka, hypnotika či antidepresiva.
Ošetřovatelský výzkum
prováděný sestrami je stále více chápán jako nedílná součást ošetřovatelství.
Ošetřovatelský výzkum se soustřeďuje na rozvoj poznatků z oblasti ošetřovatelské péče o zdravé i nemocné osoby.
Výzkum je zaměřen na pochopení základních genetických, fyziologických, sociálních, behaviorálních mechanizmů a mechanizmů prostředí, které ovlivňují schopnost jedince a rodiny udržet nebo zlepšit optimální funkce a minimalizovat negativní dopad nemoci.
Ošetřovatelský výzkum rovněž klade důraz na rozvoj poznatků o efektivním a ekonomicky účinném poskytování ošetřovatelské péče, poznatků o profesi a jejím historickém vývoji, etice v ošetřovatelské péči a způsobech vhodné přípravy sester k plnění současných i budoucích společenských požadavků kladených na jejich profesi.
Na závěr
si kladu otázku, s jakou přesností je kvalita ošetřovatelské péče měřitelná a zda je možné popsat ji jednotkami, číslicemi, žebříčky, parametry. Její hodnocení je a vždy bude ve srovnání s intervencí lékaře velmi subjektivní.
O tom, zda je zdravotnické zařízení více nebo méně kvalitní, rozhodují ovšem nejen lékaři, ale i sestry a další zdravotnické profese, každý na svém poli kompetencí. To, že práce lékaře je parametričtější, neznamená, že bychom se s těmito údaji mohli spokojit.
Měřením kvality ošetřovatelské péče a jejím kontinuálním zvyšováním se dnes zabývají progresivní sestry a zavádějí ji do ošetřovatelského procesu.
Výsledky, které dostanou, jsou signálem nejen vůči pacientům, ale i dovnitř zařízení, které pak lépe ví, co a kde je možno zlepšit. Pouhé konstatování stavu je málo !
