Kontext tvorby autorů do 19. století Literární a obecně kulturní kontext Sofokles (496-406 př.n.l.)
Písemnictví starověku – starověk od konce pravěku kolem 3500 př.n.l. - 476 n.l. Antika – období klasické – 5. století př.n.l. - 323 př.n.l. – Aischilos, Euripides (tragedie), Aristofanes (komedie) Znaky antického dramatu: nový žánr měl původně náboženský ráz – při oběťních oslavách boha Dionýsa sbor pěvců převlečených za satyry v kozlí kůži přednášel dithyramby. Později divadla s jedním hercem v dialogu se sborem. Všechny role hráli muži. Tragédie - hra vážného obsahu, kde jedinci soupeří v nerovném boji s nadpřirozenými silami, bohy, osudem a vlastní zhoubnou touhou. Čerpá z mýtů a zaměřuje se na vztah jedince a společnosti. Hrdinové v neřešitelných situacích, vždy konflikt s bohy. Patetický styl. Znaky tvorby Sofokla: přesvědčení o nepřekročitelnosti zákonů – osudu. Kdo se chce vymknout osudu, přivodí sobě i ostatním záhubu. Dílo: Elektra Antigona Král Oidipus – tragédie osudu . Syn thébského krále Oidipus, měl být kvůli věštbě usmrcen, ale je předán na výchovu do Korintu. Oidipus zná věštbu, odchází od domnělých rodičů a když se stane králem v Thébách, věštba se naplňuje. Děj začíná , když se Oidipus dozvídá, že mor, který zachvátil Théby, je trestem za to, že ve městě přebývá vrah thébského krále Laia.
Edgar Allan Poe (1809-1849)
Světová literatura 1.polovina 19. století
Romantismus ve světové literatuře 1. polovina 19. století Romantismus a) Německo – Heinrich Heine (po Goethovi největší německý lyrik) b) Anglie – George Gordon Byron (je tvůrcem lyrickoepické povídky – byronské povídky Džaur, Korzár, Lara a básnických dramat. Walter Scott (zakladatel historické povídky a historického románu Ivanhoe) c) Rusko – Alexandr Sergejevič Puškin (poemy Ruslan a Ludmila, veršovaný román Evžen Oněgin, Nikolaj Vasiljevič Gogol (přechod mezi romantismem a realismem komedie Revizor, román Mrtvé duše)
d) Francie – Victor Hugo (historický román Chrám Matky Boží v Paříži, společenský román Bídníci, Alexandre Dumas, Stendhal (Červený a černý) e) USA - Edgar Allan Poe (zakladatel americké novely, detektivky a hororu Havran, Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo a jiné povídky, Zlatý skarabeus) Znaky romantismu – klade důraz na city, fantazii, autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou, který je výjimečný a osamělý, rozpor mezi snem a skutečností, obdiv minulosti, mystika, exotika, příroda, odhalení nitra člověka. Láska bývá nenaplněná.
o žánry: lyrická balada, básnická povídka čí poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a historická povídka o romantický hrdina: myšlenkově, vizuálně a životními osudy (pocity) se blíží k autorovi = autobiografičnost, postava: zjevově nekonvenční (= vypadá jinak než ostatní), v ošklivosti je krása hrdinovi nikdo nerozumí, nedokáže se ztotožnit se společností, společnost ho nebere prostředí: hroby, hřbitovy, tajemná jezera, temné lesy, hrady, sklepení, bizarní příroda,... návrat k historii, k lidové tvorbě, důležitý prim hraje exotičnost, příroda – kontrasty
Romantismus v české literatuře
Česká literatura 3. etapy národního obrození (1830-1848) – ROMANTISMUS (Ve 3. etapě NO byla ustálena norma češtiny, rozvíjel se zájem o českou literaturu. Převažovalo lidovýchovné působení literatury na všechny společenské vrstvy, zvláště na lidové vrstvy – biedermeier (životní styl měšťanských vrstev, zaměření na rodinu, literatura biedermeieru oslavuje pohodu a klid rodinného života – Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka – Kde domov můj). Romantismus představoval ojedinělý postoj K.H.Máchy - Máj. Dalším představitelem 3. etapy NO Karel Jaromír Erben. Máchova tvorba současníky nepřijata a kritizována. Svým dílem však zahajuje nové období české literatury a přibližuje k evropské úrovni. Jeho tvorba je charakteristická smyslem pro zvukové ztvárnění a bohatou metaforiku. Máj je základní dílo moderní české literatury – bylo přijato generací Jana Nerudy a Vítězslava Hálka (májovci – generace 19. století). Programově na něj navázali almanachem Máj Znaky tvorby Edgara Allana Poea: a) Zakladatel americké novely, detektivky a hororu
b) Autor se zaměřuje na vraždy, děs, hrůzu, čímž se jako pragmatický redaktor snažil uspokojit literární poptávku ve své době. Fantastické, hrůzostrašné a (kriminální příběhy povýšil na novou úroveň. Dílo: Havran (rozsáhlá lyrickoepická báseň), Vraždy v ulici Morgue (detektivní povídky), Zlatý skarabeus (detektivní povídka), Jáma a kyvadlo a jiné povídky (horor)
Viktor Hugo (1802-1885)
Světová literatura 1.polovina 19. století
Romantismus ve světové literatuře 1. polovina 19. století
Romantismus f) Německo – Heinrich Heine (po Goethovi největší německý lyrik) g) Anglie – George Gordon Byron (je tvůrcem lyrickoepické povídky – byronské povídky Džaur, Korzár, Lara a básnických dramat. Walter Scott (zakladatel historické povídky a historického románu Ivanhoe) h) Rusko – Alexandr Sergejevič Puškin (poemy Ruslan a Ludmila, veršovaný román Evžen Oněgin, Nikolaj Vasiljevič Gogol (přechod mezi romantismem a realismem komedie Revizor, román Mrtvé duše) i) Francie – Victor Hugo (historický román Chrám Matky Boží v Paříži, společenský román Bídníci, Alexandre Dumas, Stendhal (Červený a černý) j) USA - Edgar Alla Poe (zakladatel americké novely, detektivky a hororu Havran, Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo a jiné povídky, Zlatý skarabeus) Znaky romantismu – klade důraz na city, fantazii, autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou, který je výjimečný a osamělý, rozpor mezi snem a skutečností, obdiv minulosti, mystika, exotika, příroda, odhalení nitra člověka. Láska bývá nenaplněná.
o žánry: lyrická balada, básnická povídka čí poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a historická povídka o romantický hrdina: myšlenkově, vizuálně a životními osudy (pocity?) se blíží k autorovi = autobiografičnost, postava: zjevově nekonvenční (= vypadá jinak než ostatní), v ošklivosti je krása hrdinovi nikdo nerozumí, nedokáže se ztotožnit se společností, společnost ho nebere prostředí: hroby, hřbitovy, tajemná jezera, temné lesy, hrady, sklepení, bizarní příroda,... návrat k historii, k lidové tvorbě, důležitý prim hraje exotičnost, příroda – kontrasty
Romantismus v české literatuře
Česká literatura 3. etapy národního obrození (1830-1848) – ROMANTISMUS (Ve 3. etapě NO byla ustálena norma češtiny, rozvíjel se zájem o českou literaturu. Převažovalo lidovýchovné působení literatury na všechny společenské vrstvy, zvláště na lidové vrstvy – biedermeier (životní styl měšťanských vrstev, zaměření na rodinu, literatura biedermeieru oslavuje pohodu a klid rodinného života – Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka – Kde domov můj). Romantismus představoval ojedinělý postoj K.H.Máchy - Máj. Dalším představitelem 3. etapy NO Karel Jaromír Erben. Máchova tvorba současníky nepřijata a kritizována. Svým dílem však zahajuje nové období české literatury a přibližuje k evropské úrovni. Jeho tvorba je charakteristická smyslem pro zvukové ztvárnění a bohatou metaforiku. Máj je základní dílo moderní české literatury – bylo přijato generací Jana Nerudy a Vítězslava Hálka (májovci – generace 19. století). Programově na něj navázali almanachem Máj Znaky tvorby Viktora Huga: všestranný spisovatel, psal poezii, drama, prózu, vynikal tvorbou románů. Dílo: Legenda věků (cyklus básní), Chrám Matky Boží v Paříži (romantický historický román), Bídníci (společenský román několika generací)
Moliére (1622-1673)
2. polovina 17. století Klasicismus a osvícenství - 2. polovina 17. století – konec 18. století
a) Francie – Moliére (Lakomec, Zdravý nemocný, Misantrop) b) Itálie – Carlo Goldoni Znaky klasicismu – jednotné principy, pevný řád, rozum, pravda, rozvaha, vyrovnanost. Cit je podřízen povinnosti a rozumu. Krása se nalézá v pravdě a v přírodě. Vzorem je antické umění. Klasicismus měl blízko k racionalistické filozofii (racio – rozum), představitelem byl René Descartes (myslím, tedy jsem). Klasicismus přijal ideje osvícenské filozofie. Představitelé osvícenství - Francouz Voltaire, encyklopedisté – Denis Diderot. Znaky osvícenství – společenská ideologie v Anglii a Francii, prosazuje svobodu názoru a vědecké bádání, šíří optimismus, rovnost všech občanů. Znaky tvorby Moliéra: vytvořil tradici komedie charakterů, využíval vtip, humor, navázal na tradici domácí frašky a italské commedie dellarte. Zaměřoval se ve svých hrách na mravní problémy, postavení ženy ve společnosti, dokázal vystihnout mistrně cynismus, lakotu, náboženské pokrytectví. Dílo: Tartuffe, Misantrop, Lakomec, Zdravý nemocný
Vilém a Alois Mrštíkové (1863-1912, 1861-1925)
Česká literatura 2. poloviny 19. století: o Májovci (60. léta 19. století) – snaha o modernizaci české literatury, pravdivé zobrazování společnosti, realistické prvky – Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá, Adolf Heyduk, Jakub Arbes o Ruchovci a lumírovci (70.-80. léta 19. století) – ruchovci se zaměřovali na národní literaturu – Svatopluk Čech, Josef Václav Sládek, Alois Jirásek, lumírovci se snažili o světovou literaturu – Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Julius Zeyer o Realismus (80.-90. léta 19. století) – pravdivé zobrazení lidské společnosti – Alois Jirásek, Zikmund Winter o Naturalismus (80.-90. léta 19. století) – život člověka předurčuje prostředí a dědičnost – Josef Karel Šlejhar, Karel Matěj Čapek Chod
Realistické drama: Ladislav Stroupežnický (Naši furianti), Gabriela Preisová (Její pastorkyňa) bratři Mrštíkové Národní divadlo: 11.6.1881, 18.11.1883 Znaky tvorby: realistické drama Dílo: tragédie Maryša, Vilém Mrštík - pohádka máje, Santa Lucia (romány, prvky naturalismu v druhém románu) Realismus ve světě 2. polovina 19. století: a) Anglie: Charles Dickens (Oliver Twist) b) Francie: Honoré de Balzac (Lidská komedie – Otec Goriot, Ztracené iluze), Gustave Flaubert (Paní Bovaryová) c) Naturalismus ve Francii – Emil Zola (Nana, Zabiják), Guy de Maupassant (Kulička, Miláček) d) Rusko: Lev Nikolajevič Tolstoj (Vojna a mír, Anna Karenina), Fjodor Michajlovič Dostojevskij (Zločin a trest)
Jan Neruda (1834-1891)
Česká literatura 2. poloviny 19. století: o Májovci (60. léta 19. století) – snaha o modernizaci české literatury, pravdivé zobrazování společnosti, realistické prvky – Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolina Světlá, Adolf Heyduk, Jakub Arbes o Ruchovci a lumírovci (70.-80. léta 19. století) – ruchovci se zaměřovali na národní literaturu – Svatopluk Čech, Josef Václav Sládek, Alois Jirásek, lumírovci se snažili o světovou literaturu – Jaroslav Vrchlický, Josef Václav Sládek, Julius Zeyer o Realismus (80.-90. léta 19. století) – pravdivé zobrazení lidské společnosti – Alois Jirásek, Zikmund Winter o Naturalismus (80.-90. léta 19. století) – život člověka předurčuje prostředí a dědičnost – Josef Karel Šlejhar, Karel Matěj Čapek Chod o Realistické drama: Ladislav Stroupežnický (Naši furianti), Gabriela Preisová (Její pastorkyňa) bratři Mrštíkové o Národní divadlo: 11.6.1881, 18.11.1883 Znaky tvorby Jana Nerudy: básník, prozaik, dramatik, žurnalista – fejetony Dílo: Poezie: Hřbitovní kvítí, Knihy veršů, Písně kosmické Balady a romance Próza: Povídky malostranské, Arabesky (zachycují zajímavé typy lidí z okraje pražské společnosti
William Shakespeare (1564-1616)
Renesance – 14.-16. století Renesance a humanismus v evropské literatuře a) Itálie – Dante Alighieri (Božská komedie), Francesco Petrarca (Zpěvník – sonety), Giovanni Boccaccio (Dekameron) b) Francie – Francous Villon (Velký testament), Francois Rabelais (Gargantua a Pantagruel) c) Španělsko – Miguel de Cervantes y Saavedra (Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha d) Anglie – William Shakespeare Znaky renesance – umělecký směr označující snahu o obrození společnosti na základě antických ideálů. Důraz je kladen na poznání a vzdělání, rozvoj vědy. Člověk se vymaňuje ze středověkého myšlení, staví se proti teologii. Člověk jako individualita a jeho svoboda se stává středem zájmu. Znaky humanismu – myšlenkový směr a filozofický proud. Zdůrazňuje svobodný rozvoj lidské osobnosti. Spojen s myšlenkami reformace.
Reformace – snaha reformovat římskokatolickou církev. Humanisty byli všichni renesanční vědci. Renesance určila za cíl vědeckého, zkoumání přírodu a člověka. Znaky tvorby W. Shakespeara: Je nejvýznamnějším autorem vrcholného období renesance. Jeho dílo je zcela světské, bez zjevných náboženských motivů. Pro jeho dramata je typický tzv. blankvers — nerýmovaný verš, sestávající z pěti jambických stop. Své "Sonety" napsal Shakespeare formou anglického sonetu, tj. podle rýmového schématu ababcdcdefefgg či abbacddceffegg apod. Přelomový byl nejenom jeho styl psaní, ale také to, že postavy jeho her již nejsou tak středověké, jako byly u jeho předchůdců a některých současníků. Nedodržoval trojí jednotu času, místa a děje. Ve svých dílech zobrazuje Shakespeare ženy jako emancipované osobnosti, které si dovolují odporovat mužům a mít vlastní názor. Dílo:
a) Historické hry o
Richard II.,
o
Jindřich IV. (1. část) (Henry IV), Jindřich IV. (2. část) (Henry IV), Jindřich V. (Henry V), Jindřich VI. (1. část) (Henry VI), Jindřich VI. (2. část) (Henry VI), Jindřich VI. (3. část) (Henry VI), Richard III., Jindřich VIII. (Henry VIII)
o
b) Komedie o o o o o o o o o o
Komedie omylů (1593, The Comedy of Errors), Zkrocení zlé ženy (1594, The Taming of the Shrew), Dva šlechtici z Verony (1595, The Two Gentlemen of Verona), Marná lásky snaha (1595, Love's Labor's Lost), Sen noci svatojánské (1596, A Midsummer-night's Dream), Kupec benátský (1597, The Merchant of Venice), Mnoho povyku pro nic (1599, Much Ado About Nothing), Veselé paničky windsorské (1601, The Merry Wives of Windsor), Jak se vám líbí (1601, As You Like It), Večer tříkrálový (1602, Twelfth Night)
c) Tragédie o
Romeo a Julie (1595, Romeo and Juliet),
o
Julius Caesar (1599),
o o o o
Hamlet (1604), Othello (1604), Macbeth (1606), Král Lear (1606, King Lear),
Homér (8. století před naším letopočtem) Písemnictví starověku – antika Řecká literatura – archaické období (8.-6.století př.n.l.) – Sapfo (básnířka na ostrově Lesbos), Aisopos (Ezop) autor bajek, Anakreon básně na oslavu boha Dionýsa Řecká literatura – klasické období (5.století – 323 př.n.l.) – Aischilos Sofokles, Euripides (autoři tragédií) Aristofanes (autor komedií), Sokrates, Platón, Aristoteles (filozofie) Dílo: Ilias, Odyssea – veršované hrdinské epické skladby, kde se mísí historie a fantazie. Nejstarší doklad řeckého básnictví. Vychází z pověstí o trojské válce. Původně pokládán za historický pramen. Vliv díla: vzor básnictví, ovlivnil básníka Vergilia v antickém Římě, napsal epos Aeneis. Téma trojské války se objevuje v tragédiích Aischila (Oresteia) a Euripida (Ifigenie v Tauridě). Ve středověku vzniká Kronika trojanská. Název Ilias – označení Troje - Ilion Karel Jaromír Erben (1811-1870)
Česká literatura 3. etapy národního obrození (1830-1848) – ROMANTISMUS (Ve 3. etapě NO byla ustálena norma češtiny, rozvíjel se zájem o českou literaturu. Převažovalo lidovýchovné působení literatury na všechny společenské vrstvy, zvláště na lidové vrstvy – biedermeier (životní styl měšťanských vrstev, zaměření na rodinu, literatura biedermeieru oslavuje pohodu a klid rodinného života – Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka – Kde domov můj). Romantismus představoval ojedinělý postoj K.H.Máchy. Dalším představitelem 3. etapy NO Karel Jaromír Erben. Máchova tvorba současníky nepřijata a kritizována. Svým dílem však zahajuje nové období české literatury a přibližuje k evropské úrovni. Jeho tvorba je charakteristická smyslem pro zvukové ztvárnění a bohatou metaforiku. Máj je základní dílo moderní české literatury – bylo přijato generací Jana Nerudy a Vítězslava Hálka (májovci – generace 19. století). Programově na něj navázali almanachem Máj
Romantismus ve světové literatuře 1. polovina 19. století Romantismus a) Německo – Heinrich Heine (po Goethovi největší německý lyrik) b) Anglie – George Gordon Byron (je tvůrcem lyrickoepické povídky – byronské povídky Džaur, Korzár, Lara a básnických dramat. Walter Scott (zakladatel historické povídky a historického románu Ivanhoe) c) Rusko – Alexandr Sergejevič Puškin (poemy Ruslan a Ludmila, veršovaný román Evžen Oněgin, Nikolaj Vasiljevič Gogol (přechod mezi romantismem a realismem komedie Revizor, román Mrtvé duše) d) Francie – Victor Hugo (historický román Chrám Matky Boží v Paříži, společenský román Bídníci, Alexandre Dumas, Stendhal (Červený a černý)
e) USA - Edgar Alla Poe (zakladatel americké novely, detektivky a hororu Havran, Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo a jiné povídky, Zlatý skarabeus) Znaky romantismu – klade důraz na city, fantazii, autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou, který je výjimečný a osamělý, rozpor mezi snem a skutečností, obdiv minulosti, mystika, exotika, příroda, odhalení nitra člověka. Láska bývá nenaplněná.
o žánry: lyrická balada, básnická povídka čí poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a historická povídka o romantický hrdina: myšlenkově, vizuálně a životními osudy (pocity?) se blíží k autorovi = autobiografičnost, postava: zjevově nekonvenční (= vypadá jinak než ostatní), v ošklivosti je krása hrdinovi nikdo nerozumí, nedokáže se ztotožnit se společností, společnost ho nebere prostředí: hroby, hřbitovy, tajemná jezera, temné lesy, hrady, sklepení, bizarní příroda,... návrat k historii, k lidové tvorbě, důležitý prim hraje exotičnost, příroda – kontrasty
Znaky tvorby Karla Jaromíra Erbena: Jazyk připomíná lidovou poezii – výrazný rým, zvukomalba, přirovnání.
Dílo: sběratel lidové slovesnosti, Sto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních
Karel Hynek Mácha (1810-1836)
Česká literatura 3. etapy národního obrození (1830-1848) – ROMANTISMUS (Ve 3. etapě NO byla ustálena norma češtiny, rozvíjel se zájem o českou literaturu. Převažovalo lidovýchovné působení literatury na všechny společenské vrstvy, zvláště na lidové vrstvy – biedermeier (životní styl měšťanských vrstev, zaměření na rodinu, literatura biedermeieru oslavuje pohodu a klid rodinného života – Josef Kajetán Tyl (Fidlovačka – Kde domov můj). Romantismus představoval ojedinělý postoj K.H.Máchy. Dalším představitelem 3. etapy NO Karel Jaromír Erben. Máchova tvorba současníky nepřijata a kritizována. Svým dílem však zahajuje nové období české literatury a přibližuje k evropské úrovni. Jeho tvorba je charakteristická smyslem pro zvukové ztvárnění a bohatou metaforiku. Máj je základní dílo moderní české literatury – bylo přijato generací Jana Nerudy a Vítězslava Hálka (májovci – generace 19. století). Programově na něj navázali almanachem Máj
Romantismus ve světové literatuře 1. polovina 19. století Romantismus f) Německo – Heinrich Heine (po Goethovi největší německý lyrik)
g) Anglie – George Gordon Byron (je tvůrcem lyrickoepické povídky – byronské povídky Džaur, Korzár, Lara a básnických dramat. Walter Scott (zakladatel historické povídky a historického románu Ivanhoe) h) Rusko – Alexandr Sergejevič Puškin (poemy Ruslan a Ludmila, veršovaný román Evžen Oněgin, Nikolaj Vasiljevič Gogol (přechod mezi romantismem a realismem komedie Revizor, román Mrtvé duše) i) Francie – Victor Hugo (historický román Chrám Matky Boží v Paříži, společenský román Bídníci, Alexandre Dumas, Stendhal (Červený a černý) j) USA - Edgar Alla Poe (zakladatel americké novely, detektivky a hororu Havran, Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo a jiné povídky, Zlatý skarabeus) Znaky romantismu – klade důraz na city, fantazii, autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou, který je výjimečný a osamělý, rozpor mezi snem a skutečností, obdiv minulosti, mystika, exotika, příroda, odhalení nitra člověka. Láska bývá nenaplněná.
o žánry: lyrická balada, básnická povídka čí poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a historická povídka o romantický hrdina: myšlenkově, vizuálně a životními osudy (pocity?) se blíží k autorovi = autobiografičnost, postava: zjevově nekonvenční (= vypadá jinak než ostatní), v ošklivosti je krása hrdinovi nikdo nerozumí, nedokáže se ztotožnit se společností, společnost ho nebere prostředí: hroby, hřbitovy, tajemná jezera, temné lesy, hrady, sklepení, bizarní příroda,... návrat k historii, k lidové tvorbě, důležitý prim hraje exotičnost, příroda – kontrasty
Znaky tvorby Karla Hynka Máchy: Máchův postoj ke světu vyjádřen symboly symboly jsou vyjádřené postavami poutníků, katů, Cikánů a poustevníků, kteří utíkají do samoty, protože jim společnost nerozumí, poutník dále vyjadřuje romantickou touhu po svobodném putování = pasivní postoj, symbol loupežníka = aktivní postoj, který svým násilným činem protestuje proti řádu a společnosti, snaží se násilně změnit, ale nenabízí alternativu. Rozpor mezi snem a skutečností, rozpolcený člověk, hrdinové se bouří, zoufají si. Mácha se s hrdiny ztotožňuje, nevěří v posmrtný život.
Dílo: román Cikáni, autobiografické povídky Obrazy ze života mého, romantická povídka Marinka, básnická próza Pouť krkonošská.
Nikolaj Vasiljevič Gogol (1809-1852)
Romantismus ve světové literatuře 1. polovina 19. století Romantismus k) Německo – Heinrich Heine (po Goethovi největší německý lyrik) l) Anglie – George Gordon Byron (je tvůrcem lyrickoepické povídky – byronské povídky Džaur, Korzár, Lara a básnických dramat. Walter Scott (zakladatel historické povídky a historického románu Ivanhoe) m) Rusko – Alexandr Sergejevič Puškin (poemy Ruslan a Ludmila, veršovaný román Evžen Oněgin, Nikolaj Vasiljevič Gogol (přechod mezi romantismem a realismem komedie Revizor, román Mrtvé duše)
n) Francie – Victor Hugo (historický román Chrám Matky Boží v Paříži, společenský román Bídníci, Alexandre Dumas, Stendhal (Červený a černý) o) USA - Edgar Alla Poe (zakladatel americké novely, detektivky a hororu Havran, Vraždy v ulici Morgue, Jáma a kyvadlo a jiné povídky, Zlatý skarabeus) Znaky romantismu – klade důraz na city, fantazii, autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou, který je vájimečný a osamělý, rozpor mezi snem a skutečností, obdiv minulosti, mystika, exotika, příroda, odhalení nitra člověka. Láska bývá nenaplněná. Znaky tvorby Nikolaje Vasiljeviče Gogola: prozaik, dramatik, představitel ruské literatury v době přechodu romantismu k realismu. Často užívá nadsázku, líčí obrazy velmi detailně do podrobností, využívá synonyma, často obraty opakuje, užívá nespisovný jazyk. Dílo: Mrtvé duše (satirický román), Petrohradské povídky.
Carlo Goldoni (1707-1793)
18. století Klasicismus a osvícenství - 2. polovina 17. století – konec 18. století c) Francie – Moliére (Lakomec, Zdravý nemocný, Misantrop) d) Itálie – Carlo Goldoni Znaky klasicismu – jednotné principy, pevný řád, rozum, pravda, rozvaha, vyrovnanost. Cit je podřízen povinnosti a rozumu. Krása se nalézá v pravdě a v přírodě. Vzorem je antické umění. Klasicismus měl blízko k racionalistické filozofii (racio – rozum), představitelem byl René Descartes (myslím, tedy jsem). Klasicismus přijal ideje osvícenské filozofie. Představitelé osvícenství - Francouz Voltaire, encyklopedisté – Denis Diderot. Znaky osvícenství – společenská ideologie v Anglii a Francii, prosazuje svobodu názoru a vědecké bádání, šíří optimismus, rovnost všech občanů. Znaky tvorby Carla Goldoniho – dramatik, tvůrce komedií, založil italskou národní veselohru, inspiroval se commedií dellarte, ale zrušil masky, stereotypní kostýmy a obnovil moc slova. Hrdiny již nejsou stylizovaní harlekýni, ale živí lidé z Benátek. Všední starosti předvádí s ironií. Dílo: Poprask na laguně – komedie o ženách čekajících na muže, kteří na moři loví ryby
zařazení knihy do kontextu celého autorova díla Námět sluhy Truffaldina, který slouží dvěma pánům zároveň, pochází ze hry Luigi Riccoboniho Harlekýn, sluha dvou pánů. Goldoni hru napsal během pobytu v Pise, kde pracoval jako advokát. Hra měla úspěch a Goldoni podepsal smlouvu, která mu zajišťovala práci na další 4 roky.
tematicky podobné dílo Moliére – Lakomec: komedie, v jejímž závěru je uzavřeno více sňatků
porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací U nás je nejslavnější dramatizace s Miroslavem Donutilem v hlavní roli, která měla premiéru 22. 9. 1994 v Národním divadle.
