Kontakty. Co se děje v dílně?

Časopis Klubu v 9, centra služeb pro podporu duševního zdraví

Milý čtenáři, vítáme Vás u dalšího čísla Klubáku. V tomto čísle je několik článků věnováno pobytové akci ve Šternberku, kde byli uživatelé poslední týden v květnu tohoto roku. Kromě již tradičních básní se nově objevují v časopise poutavé příběhy od Stáni. V tomto čísle najdete také informace o aktivitách v tvůrčí dílně a o propagačních akcích Klubu v 9. V uplynulém období došlo opět ke změnám personálu. Odešel jediný muž v pracovním týmu. Místo Miloše máme novou posilu Janu Vojkůvkovou. Níže proto uvádíme aktualizované kontakty na pracovníky Klubu v 9. Eliška

Kontakty Bc. Ivana Ptáčková Bc. Dagmar Bílková Mgr. Jana Strnadová Bc. Eliška Kopecká Jana Vojkůvková

[email protected]

777 756 410

[email protected]

731 646 970

[email protected]

777 756 409

[email protected]

731 646 773

[email protected]

Co se děje v dílně?

vítězná fotka z FOTOsoutěže - Lenka (Nové Ransko)

Pro vystihnutí současné atmosféry v dílně bych použila hlášku z filmu Marečku, podejte mi pero: ,,A vy pracujete jako….? Jako ďas pane profesore“ ☺ Během tohoto půlroku se totiž neskutečným způsobem rozjela práce s keramikou a většina výrobků je velmi povedená. Důkazem je i obrovský zájem o ptáčky z keramiky na jarní výstavě v knihovně. Jinak začala fungovat i šicí dílna, kde se vyrábějí taštičky, brože a další. V tomto půlroce jsme mezi klienty našli šikovnou keramičku a zdatnou šičku. V pedigu jsme začali vyrábět košíky větších rozměrů. Vyzkoušeli jsme si také nové techniky, jako je plstění a např. gizmo. Pani Jani

2

Lidé deště Zvoní na přestávku a Táňa hledá svůj klid na opuštěných toaletách v přízemí školy, konečně si může oddychnout od nudného vyučování. Táňa miluje ze všeho nejraději samotu, nedělají ji moc dobře vtipy spolužáků na její introvertní povahu, má ráda klid a ze všeho nejraději někde v hlouby duše si vymýšlí příběhy, a tak s poklidem si sedá na opuštěnou toaletu, dá hlavu do klína a začne se oddávat svým myšlenkám. Příběh první: Bouřka Začala bouřka a strhl se prudký déšť. Na okna a střechu auta bičovaly velké kapky deště a zdálo se, že proděraví slabý plech auta. V něm se vracel manželský pár z chalupy. Mezi nimi probíhala chvilkami hádka a chvílemi dusivé mlčení. Oba, muž i jeho žena se střídali s kritikou, výčitkami a rejpání do toho druhého, jejich ostré hádky přehlušovaly prudkou bouřku zuřící venku. Žena muži vyčítala křivdy, které souvisely s mužovou rodinou, muž na ní křičel všelijaké nadávky. Sprostá slova létala vzduchem a tak si muž za volantem nevšiml zlomeného stromu na silnici, když strom na vozovce spatřil, bylo již pozdě, stačil strhnout řízení a auto s oběma nazlobenými lidmi se ocitlo v příkopě, nastalo ticho. Po bouřce vysvitlo slunce, vyčistil se vzduch a v houkající sanitce muž i žena si oddechli, že na pár zlomenin se jim nic horšího nestalo, havárií vozidla všechna zloba vyprchala a oba manžel i jeho žena byli rádi, že jsou na živu, strach o život načisto rozpustil zlobu a ukřivděnost. 3

Na vedlejší toaletě slyší Táňa spláchnutí, hlasy holek od vedle ji na chvíli vyruší od myšlenek, naštěstí holky odcházejí a tak může vymýšlet druhý příběh. Příběh druhý: Mrholení Bylo podzimní sychravé odpoledne. Po návsi kráčely dvě postavy, byla to dcera s otcem, on dominantní a sebevědomný muž, dcera byla naopak zakřiknutá a již něklolik let jí trápily hluboké deprese. Nejraději by zůstala doma, jenomže otec poručil a plachá dívka se s ním musela vypravit do domu svých prarodičů. Před pár dny zemřel dívky děda, a proto se vypravila s otcem chystat jeho pohřeb. I s nedávno zemřelým dědou neměla dívka moc dobré zkušenosti, děda byl morous, neměl rád děti a hlavně mlátil zvířata, dívka od něj jako malá, dostala také několikrát výprask, tajně dědu nesnášela a snažila se mu i pomstít a hodně se ho bála, ale nejvíce se bála svého otce. Měla strach hlavně z toho, že udělá něco špatně a on na ní začne křičet, což se dělo celkem často, proto se snažila dělat všechno perfekně, ve škole se dobře učit a být premiantka. Až do deváté třídy měla vyznamenání, poté vystudovala gymnázium a po absolvování střední pokračovala ve studiu na vysoké škole, jenomže tam se to všechno zvrtlo, začaly jí trápit silné deprese a nakonec kvůli duševní nemoci školu nedodělala. Jelikož se snažila vždycky všechno dělat poctivě, tak jí vyhazov z vysoké velmi hodně vzal, a ona se úplně zhroutila a skončila na psychiatrii. V domě prarodičů už na ně čekala babička s dalšími příbuznými. Otec hned zverboval dceru aby se pustila do úklidu a přípravy k pohřební hostině, mezitím jeden z příbuzných vytáhl becherovku, 4

dívka musela nachystat šťamprdlata a otec si s ostatními připijel na smutek. Zrovna když dokončovala umývání podlahy, pohřební zřízenci přivezli tělo nebožtíka, které mělo být vystavené na zítřejší pohřební hostinu. Dívka se zrovna podívala do zrcadla a málem se lekla, když v něm spatřila za sebou voskovou tvář zemřelého dědy

vykope, ale nenašla nikdy odvahu. Netušila, že dcera tyto jedovaté rostliny nepěstuje jen tak, měly totiž sloužit k její pomstě, chtěla se pomstít svým spolužákům ze třídy, kteří se s ní nechtěli bavit. Její největší zlom a odhodlání k odplatě nastal při minulém školním výletě, kdy s ní nikdo ze spolužaček nechtěl spát v chatce a ani s ní nechtěly sedět ve vlaku v jednom kupé, protože díky své

ležícího v rakvi. Úlek vystřídala za chvíli nenávist. To on zrodil jejího přísného zlého otce, to on jí v děství bil, ze samé křivdy se jí udělalo psychicky zle a objevil se záchvat deprese. Ačkoliv nemohla pít na antidepresiva alkohol, ze samého smutku dostala velkou chuť se opít. Ve vedlejší místnosti spatřila nedopitou becherovku, za ní v obývacím pokoji se bavilo opité příbuzenstvo s jejím otcem a do toho podnapilá babička vyprávěla příběhy, které už znala nazpaměť. Vzala si ze skříńky léky a celou polovinu becherovky vypila. Podnapilá společnost si ani nevšimla rány z verandy. Ráno když babička vstávala, tak uviděla rakev a pod ní tělo zemřelého dědy. A v úleku uviděla místo těla manžela, v rakvi ležet otrávenou

samotářské povaze si s nimi nevytvořila za ta léta na základní škole žádný vztah. Tenkrát jí to tak zlomilo, že se odhodlala vymýšlet pomstu. Začala studovat všelijaké knihy o drogách a jedovatých rostlinách, zjišťovala si, co jsou to jedovaté alkaloidy, glykosidy a podobně. Zanedlouho vymýšlení pomsty zabralo všechen její volný čas, pořídila si semínka jedovatých rostlin a nejen to, často měla sny o tom, jak nákladním autem vjíždí do svých spolužáků, podobně jako Olga Hepnarová v semdesátých letech minulého století, ta se pak stala také jejím velkým vzorem. Jenomže její vymyšlené pomsty, neprobíhaly tak, jak si představovala. První pokus dát v jídelně do čaje extrakt z jedovatých rostlin dopadl fiaskem, než stačila odšroubovat víko od

vnučku. Venku mezitím začalo mrholit.

konvice, už jí z jídelny hnala rázná kuchařka, že tam nemá co dělat. Naštěstí netušila, k čemu se vůbec dívka chtěla odhodlat.

Příběh třetí: Sucho Bylo letní odpoledne a dcera s matkou pracovaly na zahradě,

Další pokus dát svým nenáviděným spolužákům otrávené bonbony rovněž skončil špatně, její otrávené bonbony, které jim nachystala

trápilo je už několik týdnů velké sucho. Plely si každá svůj záhon. Matka pěstovala svoje oblíbené bylinky, hlavně ty, které byly do

na lavici, skončily v odpadkovém koši, a tak to bylo i s dalšími pokusy. Dívka se hodně trápila, nenáviděla je a přitom se jim

polévky, jako byla petržel, pažitka, ale také mátu a meduňku. Dcera, kterou matka nechápala, měla na svém záhonku byliny,

nedokázala ani pořádně pomstít. Byla z toho velice zoufalá. Jednoho dne se stalo, že třídní učitelka onemocněla, za ní našli zástup – starou a moudrou učitelku v důchodě, byla docela jiná než jejich třídní. S žáky si často povídala a jednoho dne jim

které byly prudce jedovaté. Měla tam durman, ocún, opiový mák. Matka už kolikrát dceři vyhrožovala, že jí její jedovaté rostliny 5

6

přečetla povídku od Jana Wericha, která byla o brouku hovniválovi. O malém hovniválovi, kterému se orel směje, že je pouhý hovnivál, tomu se to však nelíbí, a proto se rozhodne orlovi pomstít. Kuličkami, které hovnivál vyválí z trusu, postupně rozbije všechna orlova vajíčka a tak vyhubí všechen orlí rod. Jenže dopravit kuličky do orlova hnízda dá brouku zabrat, takže ho

Farmář byl velký chovatel mastného skotu, což znamenalo, že choval venku na pastvině dobytek určený na porážku. Jedné krávě se narodilo telátko, tak otec vymyslel, že se o malé dobytče bude starat jeho syn a potom až vyroste, tak ho nechá porazit a maso zkonzumuje jeho rodina. A tak se syn každý den se staral o malé telátko, otec si pochvaloval jak pěkně roste a už se těšil na porážku

nakonec jeho pomsta zahubí. Tento příběh dívku zarazil v jejích dosavadních představách, začala si uvědomovat, že je zrovna tak jako ten brouk, přemýšlela o tom že kdyby si hovnivál hned ze začátku řekl, že je orel „debil“ a nic si z jeho výsměchu nedělal, neskončil by tak špatně, a pak si uvědomila, že ona se stejně tak chovala jako ten nebohý brouk. Od té doby přestala vymýšlet pomsty a začala se věnovat svým zálibám, těšila se na zahradnickou školu, kterou chtěla studovat po základce a rovněž změnila k nepoznání svůj záhon na zahradě, jedovaté rostliny vykopala a místo nich si na záhon dala mátu, meduňku, šalvěj a jiné prospěšné bylinky. Toho dne co je nasázela, přestalo sucho a prudká bouřka osvěžila záhony.

a až manželka udělá pečený steak. Netušil však, že samotářský syn se s malým telátkem spřátelil, nosil mu to nejlepší krmení, když měl čas, trávil s telátkem dlouhé chvíle, mazlil se s ním, telátko ho zase olizovalo, zanedlouho se zvíře stalo jediným chlapcovým přítelem. Jelikož se syn o něho staral jak nejlépe to šlo, také zvíře velmi zmohutnělo, na rozdíl od ostatních telat bylo větší a krásnější. Farmář byl šťasten, jak zvíře pěkně vyrostlo a jednou při nedělním obědě plánoval porážku, rodina byla už natěšená na steaky, ale syn se náhle vzepřel a chtěl po otci, aby se tele nezabíjelo, že si ho nechá na mazlení, jako psa a vybere si na porážku jiné zvíře. Na tento jeho argument si rodina ťukala na čelo, proč má najednou dobře živené tele, ze kterého by byly

Příběh čtvrtý: Blesk Soukromý farmář si vždycky přál syna, měl již tři dcery a kluk nikde, až jednoho dne přišel na svět vytoužený syn. Když ale

výborné bifteky, nechat na živu. Otec rázně rozhodl termín porážky, syn se urazil a odešel. Na jedno sobotní dopoledne sjednal farmář řezníka. Syn mezitím odešel trucovat, ale otec se zlomit nenechal a trval dále na porážce.

vyrostl, tak otec z něho radost moc neměl, protože jeho vysněný syn byl velice uzavřený, s nikým se moc nebavil a nejraději ze

Byl páteční večer před plánovanou porážkou, byla už skoro půlnoc a syn nemohl usnout, v dáli byly slyšet hromy a sem tam se

všeho byl sám. Lidi o něm říkali, že je jak „mouchy snězte si mě“, jeho otec mu pořád vyčítal, že jen kouká a nic nedělá, což vedlo

zablesklo, než dorazila bouřka stačil se kluk vkrást do chlíva. Asi půl hodiny poté se strhla velká bouřka, hřměly hromy a bylo velké krupobití, křižovaly velké blesky, až jeden z nich uhodil do kravína, spustil se velký požár a většina krav uhořela. Když ráno

k tomu, že se kluk ještě víc do sebe uzavřel.

7

8

šel farmář kontrolovat škody, poznal uhořené krávy, ale na místě kde mělo být porážené tele, bylo prázdno. Dívku sedící na toaletě vyruší smích od vedle, nejprve se ulekne, jestli se ošklivý smích týká jí, koukne se na mobil kolik je hodin, zrovna v tu chvíli začíná dívce vyučování němčiny, ale Táně se nechce z toalety vstávat a tak už se dere další příběh. Příběh pátý: Průtrž mračen Leo a Lukáš byli dva bratři, měli se velmi rádi. Starší Leo byl trochu pomalejší, díky tomu mu lidé z okolí přezdívali idiot. Hanlivá přezdívka trápila jeho mladšího bratra, v době puberty se mu taky jako lidi smál, pak ale bratrská láska zvítězila a začal ho bránit. Leo si posměch lidí taky velmi bral, několikrát se pokusil o sebevraždu, skončil na psychiatrii, ale tam mu moc nepomohli, akorát ho přecpali léky a dokonce i necitlivý personál si z Lea utahoval. Pak oba bratři dospěli, Lukáš vystudoval vysokou školu, Leo nedokončil učiliště a po několika epizodách na psychiatrii dostal invalidní důchod. Trochu ho mrzela nedokončená škola, ale zároveň byl rád, že ho spolužáci, kvůli jeho domnělé hlouposti už nešikanují, což byl ten hlavní důvod, proč učiliště nechal. Zanedlouho po škole si Lukáš našel dívku a za půl roku si ji vzal. Oba bratři měli mezi sebou pevné pouto, i přestože Lukášova dívka jeho bratrem opovrhovala, Lukáš se před ní bratra rázně párkrát zastal, a tak jeho manželka přestala alespoň před ním Lea urážet. Jedné noci nemohl Leo usnout, také díky tomu, že venku začala průtrž mračen. Přemýšlel o svém životě, proč zrovna jemu se lidé 9

smějí, a trápilo ho hlavně to, že skončil jako invalidní důchodce, že ho holky kvůli jeho hlouposti nechcou, a tak brzo ráno, když přešla průtrž mračen, se oběsil v lese. Lukáše jeho smrt velmi zasáhla, dal se kvůli tomu na pití, s bratrem měl velmi silné pouto, a tak se mu jedné noci ozval Leo ve snu z jiných světů. V tom snu mu říkal, že velice lituje své sebevraždy, a důsledně bratra varoval, ať si to vždycky rozmyslí, než si sáhne na život, ale bylo již pozdě, Leo se už z posmrtných světů nemohl vrátit. A tak si jeho bratr uvědomil, že každý život má cenu, byť je to život idiota, i ten je dán jako každý život darem. Dívka vstává z toalety. Se spláchnutím záchodu, končí tyto příběhy. Táňa splachuje toaletu a vydává se do nepřátelského prostředí svojí třídy, za ní je slyšet řinoucí se voda. Stáňa Novotná

Hokejový fanda píše Šel jsem na zimák na vesnickou ligu, hlavně jsem fandil Ostrovu nad Oslavou. Naši Žďáráci v základní části skončili 3. V play off narazili na Pelhřimov a vyřadili je poměrem 3:0. V semifinále jsme nestačili na techniku Brno. Juniorka skončila 6. Vesnickou ligu vyhrál Bohdalec. Datel

Pobyt ve Šternberku Den první Dne 27. května roku 2013, jsme jeli na čtyřdenní pobyt do Šternberku. Sraz byl ráno v půl osmé ve Žďáře na nádraží. Jela nás 10

početná skupinka. Devět klientů a tři vedoucí. Počasí nám moc nepřálo. Poprchávalo. Nejdříve jsme jeli autobusem a potom vlakem. Kolem nás se míhaly vesnice. Pole střídaly louky a lesy. Po příjezdu do Šternberku jsme dorazili do kempu, kde nám byli předány klíče od chatek. Byli jsme ubytovaní v pěti chatkách. Čtyři chatky obsadili klienti a pátá chatka byla pro vedoucí. Po příjezdu na chatky jsme vybalili věci z batohů, trochu jsme si odpočinuli a vydali jsme se na obchůzku po okolí. Byla tam velká obora, kde jsme viděli dvouhrbého bílého velblouda, bizony, poníky, oslíka, koně. Po obchůzce jsme se vrátili zpátky do kempu, dali jsme si dobrou večeři. U kempu byl les, kde jsme slyšeli houkat sovy. První den byl za námi. Setmělo se a šli jsme spát. Dobrou noc

Den druhý Dne 28. 5. 2013. Dnes jsme se vypravili ze Šternberku do Olomouce. Do Zoologické zahrady. V ZOO bylo mnoho a mnoho zvířat. Například opice, žirafy, medvědi, bylo tam hodně druhů vlků, pávi, mufloni, netopýři, hadi, pavouci, zubři, mravenečník, krokodýli. Ze ZOO jsme šli na Svatý kopeček u Olomouce. Průvodce nám o tom moc hezky vyprávěl. Byl tam velký oltář, který byl ze zlata a stříbra. Tento krásný chrám posvětil papež Jan Pavel druhý na baziliku. Čest jeho památce. V Olomouci jsme si zašli na dobrý oběd a hurá zpátky do kempu.

vrátili zpět do chatek, abychom si sbalili věci a kde nás čekala poslední noc a odjezd zpátky domů. Nechtělo se nám domů.

Den čtvrtý a poslední Dnes ráno po snídani jsme vyrazili z kempu na autobus. Počasí nám nepřálo, pršelo. Odjížděli jsme zpátky domů s dobrými dojmy a pocity. Lenka

Poděkování za pobyt Chtěla bych touto cestou moc poděkovat všem, kteří se zúčastnili pobytové akce na Olomoucku. Pobyt se dle mého názoru velmi vydařil a to hlavně díky skvělé partě, která na pobyt jela. Samozřejmě by se našly i nějaké ty mouchy (např. kuchař ☺), ale myslím si, že převažovaly spíše ty pozitivní věci. pani Jani

Den třetí Dnes 29. 5. 2013 se půjdeme podívat do Šternberku na hrad a do muzea Času. Večer nás čekal táborák, kde jsme si opekli buřty, také jsme si vyprávěli vtipy a zpívali jsme si písničky. Po táboráku jsme se Foto pohled ze Svatého kopečku

11

12

Chvilka poezie

„Devítka“ na Svatém Kopečku

Přijeli jsme ze Žďáru

Devět uživatelů Klubu v 9 se na konci května zúčastnilo pobytové akce nedaleko Olomouce - ve Šternberku. I když nás cestou doprovázel déšť, naší dobrou a natěšenou náladu jsme si nenechali

Přijeli jsme ze Žďáru, nedošli jsme nezdaru. Potom lesní ranče, kouzlo exotikou na nás sklouzlo. Byl tam také velbloud bílý dvouhrbý a velmi milý. Bizoni i pštrosi koně, my prý měli slabost pro ně. Rybníky tu také mají, děti prý si u nich hrají a Kopeček Svatý, tichý byl a zlatý. Olomoucké Zoo též, krásné prostě žádná lež. Ptáci, ryby zvířátka a to není pohádka. Zvířata všech světadílů, na oslavu Země míru. Věřme my, prý vážně, krásně nezklame nás Šternberk jasně. Expozice času, bude ke dni jasu. Ve čtvrtek zas prostě domů do stínu místních stromů. Jednou možná tady zase slavit štěstí v plné kráse. Snad přijedeme ve zdaru, prostě šťastně do Žďáru.

Prázdninový Klub Prázdninový Klub jdu tam dupy, dup. Klubové to kouzlo k účastníkům sklouzlo. Cestování je tam milé, trávíme tam hezké chvíle. I dyž trošku trable máme, na dobré my vzpomínáme. Do Klubu je cesta z vesnice i z města. Chodíme tam rádi, jsou tam kamarádi. Snad i košík hub, prázdninový Klub Věnováno prázdninovým akcím Klubu 9 Báseň pro Klubák věnuje David Kolbábek

zkazit. Po příjezdu jsme se ubytovali v chatkách a trochu si po cestě oddychli s přáním, aby na následující dny vykouklo alespoň trochu sluníčko. Druhý a třetí den nás čekal bohatý program, jako např. návštěva olomoucké ZOO, která se rozprostírá na Svatém Kopečku už od roku 1956, dále pak nejznámější poutní místo České republiky barokní bazilika Navštívení Panny Marie, kterou při své návštěvě v roce 1995 poctil Jan Pavel II. na „baziliku minor“, státní hrad Šternberk a výstava nesoucí název Expozice času. Díky umoudření počasí jsme si mohli již tradičně posedět u ohně, opéct špekáčky, společně zazpívat a zaposlouchat se do praskajícího ohně. Dovoluji si říci za všechny, že se letošní pobyt hezky vydařil a budeme se těšit třeba za rok znovu?! ☺ Dáša

David

13

14

Co se u nás dělo a kde jsme všude byli: Prezentace zařízení Pro činnost neziskové organizace je nesmírně důležitá propagace. A jelikož během tvůrčích dílen klienti vyrobí mnoho pěkných výrobků, prodáváme je v rámci propagace na různých veletrzích, slavnostech nebo festivalech. V uplynulém období se Klub v 9 prezentoval na dvou akcích. V rámci veletrhu zdravotnické techniky a zdraví Medical fair v Brně měly neziskové organizace příležitost prezentovat se na veletrhu Pro Váš úsměv. Oblastní charita Žďár zde měla stánek s výrobky svých zařízení, jedním z nich byl také Klub v 9. V červnu jsme naše výrobky prodávali na slavnostech Nového města na Moravě Nova civitas. Prodávaly se korálky, svíčky mýdla, košíky, ale zdaleka největší úspěch sklízela magická sklíčka.

Velký dík Rádi bychom poděkovali všem klientům, kteří se v dílně aktivně zapojují a napomáhají tím v propagaci našeho zařízení. Zvlášť velký dík patří Josífkovi, který se zúčastnil brněnského veletrhu Medical fair a po celou dobu jeho trvání tam veřejnosti předváděl jak bravurně ovládá práci s pedigem. Velké poděkování také patří Míle, která své umění předvedla pro změnu v Novém Městě na Moravě na jarmarku Nova Civitas. Pracovníci Klubu v 9

9. 1., 6. 2., 20. 2., 27. 3., 10. 4. Bowlingový turnaj 16. 1. Sáňkování 13. 2. Výstava Břetislava Havelky – Malá zastavení 27. 2. Výstava fotografií – Vilém Frendl 6. 3. Havlíčkův Brod – výstava, procházka parkem 13. 3. Procházka do Polničky 20. 3. Výstava loutek 17. 4. Nové ransko – bledule 24. 4., 25. 4., 15. 5. Po sochách M. Olšiaka (Mamut, Kůň, Lev a orlice) 27. 5. – 30. 5. Pobyt ve Šternberku 4. 6. Exkurse u hasičů 12. 6. Regionální muzeum – výstava Římské legie 17. 6. Setkání rodičů a osob blízkých v Bystřici nad Pernštejnem 20. 6. Setkání rodičů a osob blízkých ve Žďáře nad Sázavou 19. 6. ZOO Jihlava, zařízení VOR

Na Klubákovi spolupracovali: Editor: Eliška Spolupracovali: David, Dáša, Datel, Iva, Jani, Janča, Lenka, Stáňa Všem patří velký dík!

Kontakt: Oblastní charita Žďár nad Sázavou Klub v 9 – Centrum služeb pro podporu duševního zdraví Okružní 1, 591 01 ZR www.zdar.charita.cz [email protected]

15

16