Konfigurace síťového rozhraní Semestrální práce do předmětu ISA

Josef Loupanec, xloupa00

31.10.2004

Konfigurace síťového rozhraní Semestrální práce do předmětu ISA Úvod ..................................................................................................................................1 1. Nastavované údaje..........................................................................................................1 2. Ovladač síťového adaptéru a diagnostika fyzické vrstvy .................................................2 2.1 Linux ........................................................................................................................2 2.2 FreeBSD...................................................................................................................2 2.3 MS Windows XP ......................................................................................................2 3. Konfigurace protokolu TCP/IP .......................................................................................3 3.1 Linux ........................................................................................................................3 3.2 FreeBSD...................................................................................................................3 3.3 MS Windows XP ......................................................................................................4 4. Konfigurace síťových služeb ..........................................................................................4 4.1 Linux ........................................................................................................................4 4.2 FreeBSD...................................................................................................................5 4.3 MS Windows XP ......................................................................................................5 5. Otestování nastavení síťového rozhraní a sledování síť. provozu ....................................5 Závěr..................................................................................................................................6 Zdroje: ...............................................................................................................................6 Příklady konfiguračních souborů: .......................................................................................6 Úvod Dokument popisuje způsob nastavení síťových rozhraní a základních síťových služeb v operačních systémech Linux (distribuce Slackware 10.0), FreeBSD a Windows XP Professional pro provoz v sítích TCP/IP (IP v.4). Text je zaměřen především na rozhraní typu ethernet a jsou nabídnuty též některé možnosti detekce a řešení problému na fyzické vrstvě tohoto rozhraní. Obsaženy jsou stručné informace o nastavovaných parametrech síťové konfigurace, ukázky konfiguračních souborů, způsoby testování a zjišťování správnosti nastavení sítě. Dále jsou zmíněny základní aplikace pro sledování síťového provozu na jednotlivých operačních systémech. Závěr nabízí srovnání výše uvedených operačních systémů z hlediska probíraného tématu. 1. Nastavované údaje Konfigurace sítě je dána nastavením následujících údajů pro konkrétní síťové rozhraní. Jedná se o IP adresu a masku sítě (netmask) rozhraní. IP adresu brány (gateway), neboli směrovače (routeru), který pro náš počítač zprostředkovává připojení do jiných sítí popř. Internetu. Pro správnou funkci sítě musí být v systému nastaveny i údaje, které přímo nesouvisí s konkrétním rozhraním a to: IP adresa serveru DNS (nameserver), který zajišťuje překlad doménových jmen na IP adresy. Název počítače (hostname) a název domény,do které počítač náleží. IP adres bran a DNS serverů může být nastaveno několik. Tyto údaje je možné nastavit několika způsoby. Prvním je automatická konfigurace, kdy v síti existuje server DHCP, který dynamicky nastavuje tyto údaje pro síťová rozhraní, která si zažádají o zapůjčení IP adresy. Druhá možnost je, že od poskytovatele připojení získáme statickou IP adresu a další potřebné údaje, které musíme nastavit ručně. Vlastní nastavení informací o síťových rozhraních můžeme v systémech Linux a Unix provést buď pomocí jednotlivých specializovaných příkazů (ifconfig, route, …), nebo tyto informace zadáme do konfiguračních souborů, ze kterých je pomocí výše uvedených příkazů nastaví samy startovací skripty. V systému Windows se vkládání konfiguračních údajů provádí pomocí grafických dialogových boxů.

1

Abychom mohli používat sítě na bázi TCP/IP pod systémy Linux a Unix je potřeba mít jádro systému zkompilováno s podporou těchto sítí. V systému Windows je podpora pro sítě TCP/IP zapnuta defaultně. Dále je potřeba mít v jádře zavedený ovladač pro nainstalovaný síťový adaptér. Všechna nastavení lze provádět pouze jako superuživatel, tedy jako root v systémech Unix, Linux a Administrator v systému WindowsXP. Doporučuje se také projít hardware compatibility list pro daný operační systém a ujistit se, že síťový adaptér je podporován. 2. Ovladač síťového adaptéru a diagnostika fyzické vrstvy 2.1 Linux Nejprve je dobré se přesvědčit, že ovladač pro síťový adaptér je zaveden v jádře systému a že komunikace na fyzické vrstvě je funkční. Pomocí příkazu ifconfig –a si zobrazíme všechna nainstalovaná síťová rozhraní a informace o nich. Ethernetová rozhraní se v systému Linux značí zkratkou ethn, ke n je číslice udávající číslo zařízení (např. eth0 pro první adaptér, eth1 pro druhý atd.). Uvedeny jsou údaje o typu rozhraní, MTU (maximální velikosti rámce), aktuálním stavu rozhraní (UP, MULTICAST, RUNNING, …), MAC adrese adaptéru, o konfiguraci pro protokoly IP (verze 6 pouze pokud máme zapnutou podporu) a některé statistiky týkající se komunikace na rozhraní. Jinou možností je najít informaci o adaptéru ve výstupu jádra (příkaz dmesg). Další informace o síťovém adaptéru můžeme získat pomocí příkazu ethtool , pomocí něhož můžeme nastavit ručně některé parametry adaptéru jako je např. duplexnost. Někdy je nutné tyto parametry nastavit v případě, že selže autoselekce a s komunikací na fyzické vrstvě jsou potíže. Pokud není ovladač v síť. adaptéru nahrán v jádře, o čemž se přesvědčíme výpisem zavedených modulů – příkaz: lsmod, zavedeme jej pomocí příkazu modprobe . Dostupné síťové ovladače se v distribuci Slackware nacházejí v adresáři /lib/modules//kernel/ drivers /net/. Informace o daném ovladači získáme příkazem modinfo . 2.2 FreeBSD Při kompilaci jádra je nutno zapnout podporu síťování (options INET) a podporu pro další součásti, které chceme pro síťovou komunikaci použít (např. device ether pro podporu ethernetových rozhraní). Pro zjištění informací o rozhraních se používá stejných příkazů jako v systému Linux (ifconfig (u starší verze s parametrem - a)). Výstup tohoto příkazu je trochu jiný. Liší se označení síťových rozhraní, kdy jsou adaptéry pojmenovány podle použitého ovladače. Nejsou zde statistické informace o provozu na rozhraní, síťová maska je zadána hexadecimálně, ale navíc jsou obsaženy informace o fyzické vrstvě. Pro nastavení parametrů adaptéru (rychlost, duplexnost) se používá taktéž tento příkaz (ifconfig ... media ... mediaopt ...). Výpis ovladačů zavedených v jádře se provede příkazem kldstat. Zavedení modulů pomocí příkazu kldload a výpis modulů pro ovladače síťových adaptérů ls /modules/if_*. Pro každý ovladač síťové karty nemusí být k dispozici modul. V takovém případě je nutné zkompilovat jádro přímo s podporou dané síťové karty. Konfigurační soubor jádra je možno nastavit podle manuálové stránky ovladače, dobré je také prohlédnout soubor /usr/src/sys/i386/conf/LINT, který obsahuje seznam ovladačů a informace o některých síťových kartách. 2.3 MS Windows XP K informacím o síťovém připojení se dostaneme přes tlačítko Start, zvolíme ovládací panely a dále položku Síťová připojení. V následujícím okně vidíme pod názvem každého připojení informaci o aktivitě/neaktivitě síťového adaptéru, jehož název se nachází v nejspodnějším řádku. Pro zjištění základních vlastností o daném rozhraní stačí otevřít ikonu konkrétního připojení. V zobrazivším se okně vidíme základní statistické informace o připojení (délka trvání, rychlost, počty paketů,…). Chceme-li zjistit informace o nastavení protokolu TCP/IP, klikneme na záložku Podpora. Kliknutím na tlačítko Podrobnosti dostaneme ještě další upřesňující informace.

2

Pokud zvolíme Vlastnosti síťového připojení, v horní části objevivšího se okna je tlačítko Konfigurovat…(druhá cesta je přes Ovládací panely – Systém – Správce zařízení – Síťové adaptéry ). V tomto okně můžeme nastavit některé údaje pro síťovou kartu. Záložka Upřesnit odkazuje na dialog s nastavením charakteristik síťové vrstvy (duplexnost, rychlost, wakeonlan, …). Záložka Ovladač umožňuje zjistit podrobnosti o ovladači, ovladač aktualizovat, ovladač odebrat a vrátit změny ovladače.

Pokud pro náš adaptér doposud není nainstalován ovladač, v ovládacích panelech spustíme ikonou Přidat nový hardware průvodce, který nenainstalovaný adaptér vyhledá a požádá nás o nastavení cesty k ovladačům, pokud tyto nejsou součástí operačního systému. Podobný průvodce se spouští pokud zvolíme aktualizaci ovladače. Chceme-li síťový adaptér zakázat, nestačí ho odebrat ze seznamu zařízení (při dalším startu systému se znovu nainstaluje), ale je nutné vybrat z kontextového menu možnost Zakázat. 3. Konfigurace protokolu TCP/IP 3.1 Linux Konfigurační soubor pro síťová rozhraní se nachází v /etc/rc.d/rc.inet1.conf. Zde jsou předepsány konfigurační položky pro čtyři síťová rozhraní (eth0 – eth3). Číslo rozhraní je udáno číslicí v hranaté závorce za identifikátorem položky. Hodnota se zapisuje mezi uvozovky. Položky jsou následující: IPADDR[n] pro IP adresy daného rozhraní, NETMASK[n] pro masku podsítě, USE_DHCP[n] určuje, že se IP adresa a další informace budou získávat z DHCP serveru, DHCP_HOSTNAME[n] určuje jméno, kterým se počítač bude hlásit při žádání o zapůjčení adresy od serveru DHCP (používá se pouze v některých sítích). Téměř na konci konfiguračního souboru je položka GATEWAY, která slouží pro zadání IP adresy brány (routeru), přes kterou se připojujeme do sítě Internet. Položka USE_DHCP[n] se aktivuje zadáním hodnoty „yes“. Pokud je nastavena na tuto hodnotu, na ostatní nastavené položky se nebere ohled a informace se získávají ze serveru DHCP. Tento konfigurační soubor je načítán a zpracováván skriptem rc.inet1, který podle něj nastavuje a aktivuje jednotlivá síťová rozhraní v systému. Tento skript se nachází ve stejném adresáři. Pokud provedeme změny v konfiguračním souboru a chceme aby se změny aktivovaly, stačí skript spustit s parametrem restart. Další parametry jsou stop – deaktivace síťových rozhraní a start – jejich opětovná aktivace. K nastavení resolveru slouží konfigurační soubor /etc/resolv.conf. Struktura tohoto souboru je následující, každý řádek začíná klíčovým slovem a pokračuje nastavovanou hodnotou. Pro základní nastavení resolveru jsou důležité následující řádky: domain <jmeno_domeny.cz> – nastavuje jméno domény, do které patří náš počítač; je to i doménový název, který se bude připojovat za každý název počítače, na který se odkážeme pouze lokálním jménem, nameserver (řádků může být více pod sebou - 3) – nastavuje IP adresu serveru DNS, search <jmena_domen> nastavuje další DNS sufixy, které se bude systém pokoušet připojit k názvu hostitele, pokud ho nebude možné najít. Překlad z doménového jména na IP adresu se může také uskutečnit pomocí statických informací uložených v souboru /etc/hosts. Jeho syntaxe je následující: . Např. 192.168.3.1 PC01.zshrab.cz PC01. Informace uvedené v tomto souboru se pro překlad jmen použijí před použitím serveru DNS. Toto pořadí je možné změnit úpravou nastavení v souboru /etc/host.conf pomocí položky order, kdy prohodíme hodnoty hosts a bind. Název domény a počítače bývá většinou zadáván již při instalaci operačního systému. Změnu je možné provést v následujících konfiguračním souboru: /etc/HOSTNAME. 3.2 FreeBSD Nastavení síťových rozhraní se provádí v hlavním konfiguračním souboru systému /etc/rc.conf. Příklad řádku pro konfiguraci prvního síťového rozhraní používajícího ovladač dc je následující: ifconfig_dc0="inet 192.168.1.3 netmask 255.255.255.0". Za slovo ifconfig_ se zadá název síťového rozhraní, které chceme nakonfigurovat. Informace, které jsou mezi uvozovkami jsou

3

parametry příkazu ifconfig. V tomto případě inet specifikuje adresovou rodinu IPv4 (inet6 potom IPv6), následuje IP adresa rozhraní, která může být zapsána taky v notaci CIDR (tj. 192.168.1.3/24) a dále síťová maska. Doplněny mohou být další parametry příkazu ifconfig, jako např. typ přenosového média (např. media 10baseT/UTP). Nastavení brány provedeme zápisem její IP adresy za volbu defaultrouter ve stejném konfiguračním souboru (např. defaultrouter="10.20.30.1"). Nastavení resolveru ( /etc/resolv.conf )a souboru /etc/hosts je stejné jako na Linuxu. Pořadí způsobu překladu se v souboru /etc/host.conf určuje klíčovými slovy hosts nebo bind na samostatném řádku. První přečtené klíčové slovo udává službu, která bude mít přednost. Jméno počítače se nastavuje také v souboru /etc/rc.conf, zapíše se jako plně kvalifikované doménové jméno za klíčové slovo hostname. Pro aktivaci změn v souboru /etc/rc.conf se doporučuje systém restartovat. 3.3 MS Windows XP Okno pro základní konfiguraci protokolu TCP/IP vyvoláme přes vlastnosti požadovaného síťového připojení (Ovládací panely – Síťová připojení), kde ze seznamu položek používaných tímto připojením vybereme Protokol sítě Internet (TCP/IP) a zvolíme jeho vlastnosti. V tomto okně můžeme zatrhnout buď položku Získat adresu IP ze serveru DHCP automaticky (podobná volba je i pro nastavení systému DNS). Nebo položky (IP adresa, maska podsítě, výchozí brána a adresy serverů DNS) vyplníme ručně. Potvrdíme OK. V případě, že chceme nastavit další servery DNS, brány, registraci jména počítače na serveru DNS, nebo informace související s překladem jmen v síti Microsoft (systém NetBIOS, server Wins), použijeme tlačítko Upřesnit. Aktivace změn v těchto nastaveních nevyžaduje restart počítače. Stejnou funkci jako soubor /etc/hosts na předchozích operačních systémech zde zastává soubor LMHOSTS. Jeho syntaxe je pro základní použití stejná. Použití tohoto souboru se zapíná zatrhnutím příslušného „checkboxu“ na záložce WINS v upřesňujícím okně pro vlastnosti protokolu TCP/IP. Na záložce Název počítače ovládacího panelu Systém, můžeme nastavit nový název počítače v dialogu vyvolaném stiskem tlačítka Změnit…. Ve stejném dialogovém okně se nachází tlačítko Další…, jehož prostřednictvím můžeme nastavit primární příponu DNS. Položka Je členem domény, slouží k připojení daného počítače do konkrétní domény sítě Microsoft (tedy nejedná se o doménu systému DNS). Po změnách názvu počítače nebo primární přípony DNS je nutné počítač restartovat. 4. Konfigurace síťových služeb 4.1 Linux Samotný síťový subsystém je spouštěn pomocí skriptu /etc/rc.d/rc.inet2, tento skript je možno spustit s parametry – start, stop, restart – které spustí, zastaví nebo restartují síťovou podporu. I další skripty mají podobné ovládání pomocí výše uvedených parametrů. Jejich úkolem je spustit aplikaci na pozadí – jako např. skript rc.samba, jehož spuštěním nastartujeme Samba server na našem počítači. Podobně rc.httpd spustí web server, atd. To jestli se má daný skript spustit při startu systému, určuje oprávnění spuštění souboru pro uživatele root. Pokud chceme, aby se služba spouštěla, nastavíme bit s oprávněním ke spouštění příkazem chmod +x , pokud ne, oprávnění odebereme příkazem chmod –x . Konfigurační soubory těchto síťových služeb jsou většinou uloženy v adresáři /etc/ (např. pro Sambu: /etc/samba/smb.conf). U některých méně často používaných serverových aplikací jako např. telnet a ftp je zbytečné, aby aplikace stále běžela a naslouchala na svém portu. Proto existuje jiný proces, takzvaný superserver (spouští se pomocí skriptu /etc/rc.d/rc.inetd), který na daných portech naslouchá a v případě, že na port přijde dotaz, spustí příslušnou aplikaci a předá jí komunikaci. Konfigurační soubor superserveru je /etc/inetd. Spouštění síťových služeb, které superserveru využívají, se nastavuje právě v tomto konfiguračním souboru. Aktuálně běžící procesy nám zobrazí příkaze ps aux.

4

4.2 FreeBSD Programy třetích stran zajištující serverové síťové služby (např. Apache, Samba) si po instalaci do systému vytvoří (popř. je nutné ručně vytvořit nebo přesunout) své startovací skripty v adresáři /usr/local/etc/rc.d/. Tyto skripty musí končit koncovkou .sh, musí mít nastaveno oprávnění spouštění pro uživatele root a měli by se dát ovládat alespoň pomocí dvou parametrů – start a stop. Pokud bychom chtěli např. ručně spustit požadovanou aplikaci, zadáme /usr/local/etc/rc.d/.sh start. Automatické spouštění aplikace při startu systému můžeme potom zajistit přidáním řádku _enable=“YES“ do souboru /etc/rc.conf. Konfigurační soubory těchto aplikací se nachází v adresáři /usr/local/etc a většinou končí koncovkou *.conf (např. samba.conf). Protože bývá počet konfiguračních souborů v adresáři velký, bývá obsah dále rozdělen do podadresářů. Druhou možností je přímý zápis aplikací, které se mají spouštět, přímo do souboru /etc/rc.local. Konfigurační soubory programů, které jsou součástí systému se nacházejí v adresáři /etc/ (např. /etc/inetd.conf pro konfiguraci superserveru). Výpis běžících procesů obstarává příkaz ps aux. 4.3 MS Windows XP Systémové a další služby je možné ovládat prostřednictvím Microsoft management konzole (MMC) se zavedeným modulem Služby (Services). Okno MMC s výše uvedeným modulem můžeme spustit přímo příkazem services.msc. U každé zobrazené služby vidíme její název, popis, aktuální stav, způsob spouštění a účet pod kterým běží. Další informace je možné získat přes položku Vlastnosti v kontextovém menu. Ovládání běhu služeb je možné provést pomocí kontextového menu , položka Všechny úkoly – (Spustit, Zastavit, Pozastavit, Pokračovat, Restartovat). Nastavení automatického spouštění po startu systému se nachází ve vlastnostech dané služby. Většina serverových produktů se po instalaci zaregistruje jako služba, běží na pozadí a svou aktivitu zobrazuje pomocí ikony v oznamovací oblasti na hlavní liště. Některé rezidentní programy mohou být spouštěny přes registr systému (editor registru: regedit.exe), typicky položkami ve větvi HKLM\SOFTWARE\Microsoft\Widows\CurrentVersion\Run. Aktuálně běžící procesy zjistíme pomocí Správce úloh (Task manager), kterého vyvoláme stiskem kláves Ctrl+Alt+Delete. 5. Otestování nastavení síťového rozhraní a sledování síť. provozu Zobrazení nastavených parametrů pro síťové rozhraní se na systému WindowsXP provede příkazem ipconfig /all, tento příkaz nám zobrazí kompletní informace. Na Linuxu pro získání informací o rozhraních použijeme příkaz ifconfig –a, pro informace o nastavené bráně příkaz route a o nastaveném jméně hostname –f. Ve FreeBSD získáme informace o rozhraní také příkazem ifconfig –a, pro výtisk směrovací tabulky je lepší použít netstat – r a pro zjištění názvu hostitele příkaz hostname bez parametrů. Zda síť funguje můžeme ozkoušet příkazy ping a traceroute (tracert ve WindowsXP), jejichž parametry je buď IP adresa nebo název vzdáleného hostitele. Oba programy pracují nad protokolem ICMP; ping vyšle žádost k vzdálenému počítači, přijímá odezvu a zobrazuje statistiky spojení. Program traceroute (tracert) navíc zobrazuje všechny routery a jejich statistiky spojení na cestě k cíli, takže můžeme sledovat kudy paket putuje, popřípadě zjistit, kde je chyba. Pro otestování systému DNS je dobrý program nslookup (na všech uváděných systémech). Pro jednoduché ruční otestování dostupnosti služeb lze použít program telnet <číslo portu>. Pro zjištění dalších síťových informací, zobrazení směrovací tabulky, statistik jednotlivých rozhraní, členství v multicastových skupinách, atd. je na všech systémech program netstat (netstat –i informace o rozhraních, netstat –r informace o směrovacích tabulkách.) Podobné informace, ale graficky znázorněné poskytuje program iptraf na systému Linux.Dalším důležitým diagnostickým a konfiguračním nástrojem je program arp, který umožňuje zobrazit tabulku překladů HW adres na IP adresy pro lokální síť, dále tuto tabulku vymazat, nebo ručně naplnit daty za účelem zamezení podvrhu adres. Pro sledování a rozbor obsahu toku dat na síťovém rozhraní lze použít v systémech Linux a Unix program tcpdump (tcpdump –i interface). V systému WindowsXP se ke stejným účelům používá program NetMonitor s grafickým uživatelským rozhraním.

5

Závěr Způsob konfigurace síťových rozhraní v systému Linux a FreeBSD je velice podobný. Spočívá ve vyplnění konfiguračních souborů, které se většinou liší pouze strukturou a umístěním, a následným aktivováním změn restartem síťového subsystému. Tento způsob umožňuje provést konfiguraci prostřednictvím příkazového řádku, což má svoje využití především pokud systém slouží jako síťový server, kde je grafické uživatelské prostředí zbytečné. Další výhodou je možnost jednoduchého uchování konfigurací v podobě textových souborů. V systému MS Windows je všechna konfigurace prováděna pomocí grafického uživatelského prostředí. Tento způsob je pro normální uživatele zajisté příjemnější, ale pro dálkovou správu systému moc vhodný není. Vzdálené připojení pracovní plochy sice nahrazuje klasický příkazový řádek, ale na pomalých linkách je práce s ním zdlouhavá a neefektivní. Krom toho, pokud někdo používá systém Linux nebo FreeBSD jako pracovní stanici, má pravděpodobně nainstalovaný grafický systém a okenní manažer, pro který existuje spousta nástrojů na konfiguraci a sledování sítě, které jsou svým ovládáním a vzhledem srovnatelné s těmi ve Windows. Zdroje: Základy Slackware Linuxu, David Cantrell, Logan Johnson, Chris Lumens FreeBSD handbook, The FreeBSD Documentation Project, 1995-2004 Manuálové stránky Linuxu a FreeBSD Příklady konfiguračních souborů: /etc/rc.local (FreeBSD)

Konfigurace TCP/IP protokolu ve Windows XP

#! /bin/sh echo -n 'starting local daemons:' if [ -f /etc/mail/sendmail.cf ] then echo -n 'sendmail ' rm -f /var/run/mimedefang.sock /usr/local/bin/mimedefang -p \ /var/run/mimedefang.sock & sleep 3 /usr/sbin/sendmail -bd -q30m fi if [ -x /usr/local/sbin/3dmd.fix ] then echo -n '3dmd ' /usr/local/sbin/3dmd.fix fi if [ -f /etc/amd.conf ] then echo -n ' amd ' /usr/local/sbin/ctl-amd start 2>&1 >/dev/null fi if [ -x /usr/local/sbin/snmpd ] then echo -n 'snmpd ' /usr/local/sbin/snmpd fi ...

/etc/resolv.conf domain fit.vutbr.cz nameserver 147.229.8.12 nameserver 147.229.9.11 search fit.vutbr.cz fee.vutbr.cz

6

/etc/rc.d/rc.inet1.conf (Slackware Linux) # # # # #

/etc/rc.d/rc.inet1.conf This file contains the configuration settings for network interfaces. If USE_DHCP[interface] is set to "yes", this overrides any other settings. If you don't have an interface, leave the settings null ("").

# Config information for eth0: IPADDR[0]="192.168.2.23" NETMASK[0]="255.255.255.0" USE_DHCP[0]="" DHCP_HOSTNAME[0]="" # Config information for eth1: IPADDR[1]="" NETMASK[1]="" USE_DHCP[1]="" DHCP_HOSTNAME[1]="" # Config information for eth2: IPADDR[2]="" NETMASK[2]="" USE_DHCP[2]="" DHCP_HOSTNAME[2]="" # Config information for eth3: IPADDR[3]="" NETMASK[3]="" USE_DHCP[3]="" DHCP_HOSTNAME[3]="" # Default gateway IP address: GATEWAY="192.168.2.1"

/etc/rc.conf (FreeBSD) # -- sysinstall generated deltas – # Thu Jan 17 19:05:30 2002 # Created: Thu Jan 17 19:05:30 2002 # Enable network daemons for user convenience. # This file now contains just the overrides from /etc/defaults/rc.conf. defaultrouter="147.229.10.4" hostname="eva.fit.vutbr.cz" #ifconfig_fxp0="inet 147.229.8.22 netmask 255.255.255.0" #ifconfig_wx0="inet 147.229.8.22 netmask 255.255.255.0" ifconfig_em0="inet 147.229.10.14 netmask 255.255.255.0" kern_securelevel_enable="NO" nfs_reserved_port_only="YES" sendmail_enable="NONE" sshd_enable="YES" usbd_enable="NO" inetd_flags="-lwW" ntpdate_enable="YES" ntpdate_flags="boco.fee.vutbr.cz" xntpd_enable="YES" xntpd_program="/usr/sbin/ntpd" nfs_server_enable="YES" nfs_server_flags="-u -t -n 12" nfs_client_enable="YES" nfs_client_flags="-n 8" mountd_flags="-r -l" nfs_reserved_port_only="YES" rpc_lockd_enable="YES" amd_enable="NO" enable_quotas="YES" check_quotas="NO" lpd_enable="YES" lpd_flags="-l" dumpdev="/dev/da0s1b" linux_enable="NO"

7