Konference mladých lékařů

Konference mladých lékařů

Sekce Prof. Navrátila

Posluchárna I. chirurgické kliniky

Prim. MUDr. M. Přívara MUDr. Igor Suškevič Prim. MUDr. P. Janků, Ph.D.

II. chirurgická klinika, FN u sv. Anny v Brně Klinika zobrazovacích metod, FN u sv. Anny v Brně Gynekologicko-porodnická klinika, FN Brno

Sekce Prof. Klabusaye

Posluchárna Kliniky KOCHHK

As. MUDr. D. Krusová, PhD. As. MUDr. B. Fischerová, Ph.D. As. MUDr. L. Krbková, CSc.

II interní klinika FN u sv. Anny v Brně I. interní kardioangiologická klinika, FN u sv. Anny v Brně Klinika dětských infekčních nemocí, FN Brno

Sekce Prof. Švejdy

Posluchárna Ústavu klinické imunologie a alergologie

Prim. MUDr. L.Freyburg, CSc. As. MUDr. V. Thon, Ph.D. MUDr. Z. Vališová

Stomatologická klinika, FN u sv. Anny v Brně Ústav klin. imunol. a alergol., FN u sv. Anny v Brně Mikrobiologický ústav FN u sv. Anny v Brně

PROGRAM

08:00 – 8:30

Registrace účastníků Posluchárna Kliniky OCHHK, budova A

08:30 – 9:00

Slavnostní zahájení konference Posluchárna Kliniky OCHHK, budova A

09:00 – 13:45

Tři bloky přednášek v jednotlivých sekcích

14:00

Vyhlášení nejlepších prací Posluchárna Kliniky OCHHK, budova A

1

Konference mladých lékařů Sekce Prof. MUDr. Jana Navrátila, DrSc. Blok 1:

09:00 – 10:20

Ventruba T. Vysoká trombóza břišní aorty a výsledky chirurgické léčby Chirurgická klinika, FN Brno Chovanec Z., Veselý M., Čiernik J., Paseka T. Gastrointestinální stromální tumory (GIST) na I. CHK FNUSA v Brně I.chirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Gregorová N., Lipový B., Suchánek I., Brychta P. Využití tkáňových expandérů v rekonstrukci popálených dětí Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie FN Brno Kudělková J. Faktory ovlivňující komplikace léčby zlomenin stehenní kosti I.Chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Jelínková Z., Lipový B., Dastych M., Brychta P. Toxikologické aspekty chemické nekrektomie 40% kyselinou benzoovou při léčbě hlubokých popálenin Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie LF MU a FN Brno Helán M. Metoda analýzy komet (Comet Assay) a její využití v rámci zvířecího modelu ruptury aneurysmatu abdominální aorty Anesteziologicko resuscitační klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Krbúšik J., Čundrle I. jr. Změny mikrocirkulace u hemorhagického šoku na poracinním modelu Anesteziologicko resuscitační klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně

Přestávka:

10:20 – 10:35

Blok 2:

10:35 – 11:50

Pěček R., Horálek F. Malrotace střeva Úrazová nemocnice v Brně, Pracoviště klinické chirurgie Travnik J., Prochazka V. Inkurabilní hematogenní infekční komplikace kloubních endoprotéz - diagnostická rozvaha amputace Úrazová nemocnice v Brně, Pracoviště klinické chirurgie Menšíková A., Matoušek P. Zevní laryngokéla manifestující se jako zánětlivá rezistence na krku Otorinolaryngologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava

2

Konference mladých lékařů Filová P., Hruban L. Aktuální pohled na včasný záchyt, diagnostiku a terapii hellp syndromu Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno Ťápalová V., Haraštová A., Hruban L Úspěšnost a rizika vaginálního porodu u žen s císařským řezem v anamnéze Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno AlAwad H., Minář L. Metastatické postižení umbilikální oblasti (Sister Joseph´s nodule) - raritní primární klinická prezentace karcinomu ovária Gynekologicko-porodnická klinika, LF MU a FN Brno Sedláková K. Úskalí diferenciální diagnostiky ovariálních cyst Gynekologicko - porodnická klinika, LF MU a FN Brno v Brně

Oběd:

11:50 – 12:45

Blok 3:

12:45 – 13:45

Zuchová B. Předávání pacientů - spolupráce záchranné služby a fakultní nemocnice Anesteziologicko-resuscitační klinika, LF MU a FN u sv.Anny v Brně Dopitová M., Chlumská D. Neinvazivní rentgenologické zobrazení ledvin a vývodných močových cest - prostý snímek, vylučovací urografie, ascendentní urethrocystografie a mikční cystourethrografie u dospělých Radiologická klinika LF MU a FN Brno Sochorová J., Bohatá Š. Plicní embolie - korelace nálezu na CT angiografii plic se změnami na RTG hrudníku Radiologická klinika, FN Brno Skarková M., Pánek J., Válek V. Balónková dilatace stenóz jícnu u pacientů s Epidermolysis bullosa Radiologická klinika, FN Brno Rapi J., Pazourek L., Tomáš T. Výsledky operačního řešení hallux valgus a hallux rigidus metatarzophalangeální arthroplastikou dle Kellera I. ortopedická klinka, LF MU a FN u sv. Anny v Brně

3

Konference mladých lékařů Sekce Prof. MUDr. Lamberta Klabusaye, DrSc. Blok 1:

09:00 – 10:00

Matyášová K. Případ úporného pruriga v zajímavých souvislostech - kazuistika I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Kozáčiková Z. Pityriasis rubra pilaris I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv.Anny v Brně Ďurčanská V. Zaujímavá súvisosť psoriázy s artropatiou a Morbus Crohn – kazuistika I. dermatovenerologická klinika LM MU a FN u sv. Anny v Brně Fialová I. Bexaroten jako východisko v léčbě pokročilého stádia mycosis fungoides - kazuistika I.dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv.Anny v Brně Homola L., Holčíková A., Mikolášek P., Pavelka J. Kdy a jak podávat substituci vitamínu D dětským pacientům s cystickou fibrózou Klinika dětských infekčních nemocí, LF MU a FN Brno

Přestávka:

10:00 – 10:15

Blok 2:

10:15 – 11:30

Mikolášek P., Homola L., Pavelka J. Atypická forma neuroborreliózy Klinika dětských infekčních nemocí, LF MU a FN Brno Haplová K., Jakšičová A., Pospíšková M. Implantační metastáza v místě po zavedení PEGu u pacienta se spinocelulárním karcinomem hypopharyngu Komplexní onkologické centrum, Krajská nemocnice T.Bati, a.s. Liberdová A., Zeman K. Synkopa - význam anamnézy, rizikové stratifikace a dodržování vyšetřovacího algoritmu Interní oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o. Židová K., Špinarová L., Krejčí J., Hude P., Černý J., Němec P., Bedáňová H. Plicní aspergilom s invazí do bronchu u pacienta po transplantaci srdce - kazuistika I.interní kardioangiologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Honek T., Krejčí J., Groch L., Meluzín J., Rezek M., Lipoldová J., Špinarová L. Dlouhodobé hodnocení významu periprocedurálního poklesu tlakového gradientu ve výtokovém traktu levé komory po septální ablaci u pacientů s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií I .interní kardioangiologicka klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně

4

Konference mladých lékařů Poloková K., Lipoldová J., Meluzín J., Novák M. Význam stanovení dyssynchronie levé komory před resynchronizační léčbou I.interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně

Oběd:

11:30 – 12:30

Blok 3:

12:30 – 13:30

Víchová H., Vašková Z., Goldemund D., Matuška P., Mikulík R. Může případná paréza bránice vést ke vzniku pneumonie po CMP? I. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Herůfková K., Jurák P., Chládek J., Halámek J., Telecká S., Rektor I. Posteriórny mediálny kortex je súčasťou vizuálneho, nie však verbálneho pamäťového procesu zapamätávania. (Štúdia z hlbokých intracerebrálnych elektród) I.neurologická klinika, LF MU a FN u sv.Anny v Brně Musilová K., Kuba R., Brázdil M., Tyrlíková I., Rektor I. Výskyt a lateralizační hodnota periiktálního symptomu „lateralizované opouštění lůžka“ (lateralized bed leaving) u epilepsie temporálního laloku 1.neurologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Krajčovičová L., Mikl M., Mareček R., Rektorová I. Default mode network in patients with Alzheimer’s disease and Parkinson’s disease: an fMRI study I.neurologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Gescheidt T., Husárová I., Mareček R., Mikl M., Czekóová K., Urbánek T., Bareš M. Iowa Gambling Task u pacientů s Parkinsonovou nemocí; fMRI studie I.neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus. Klinika zobrazovacích metod LF MU a FN u sv. Anny v Brně

5

Konference mladých lékařů Sekce Prof. MUDr. Jaroslava Švejdy, DrSc. Blok 1:

9:00 – 10:45

Vokurka J. Plazma bohatá na trombocyty v terapii parodontitidy Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Remundová J., Halačková Z. Výskyt fokální infekce u rizikových pacientů Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Bumbálek M. Možnosti morfologické analýzy stěny kořenového kanálku Stomatologická klinika LF MU a FN u svaté Anny v Brně Čížková K. Nové trendy v ortodoncii Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Raszková M. Ortodontické mýty tradované mezi laiky i lékaři Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, ortodontické oddělení Škvařilová H., Matoušek A. Zhodnocení metod přípravy vzorků na SEM pro studium hermetičnosti výplňových materiálů Stomatologická klinika LF MU a FN u sv.Anny v Brně Treglerová J., Jakubíčková K. Patologické fraktury úhlu mandibuly Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Jakubíčková K., Treglerová J. Patologické zlomeniny úhlu mandibuly - kazuistiky Stomatologická klinik LF MU a FN u sv. Anny v Brně Slavíček T. Řešení ztráty jednoho zubu ve frontálním úseku chrupu Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně

Přestávka:

10:45 – 11:00

Blok 2:

11:00 – 11:50

Nechvátalová J., Vlková M. Jsou abnormality B-lymfocytárních subpopulací u nemocných s běžným variabilním imunodeficitem (CVID) neměnným nálezem? Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně

6

Konference mladých lékařů Grodecká L., Ravčuková B., Jarkovský J., Freiberger T. Souvislost mezi expresí FcRn a pulmonárními komplikacemi u pacientů trpících běžnou variabilní imunodeficiencí Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno, genetická laboratoř Němcová E., Žaloudíková B., Němec P., Freiberger T. Detekce bakteriálních meningitid pomocí širokospektré PCR Genetická laboratoř, Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno Tománková T., Kriegová E., Gallo J., Petřek M. Expresní profilování vybraných cytokinů v periprotetických tkáních pacientů reoperovaných pro selhání totální endoprotézy kyčle/kolena Lab. imunogenomiky a proteomiky, Ústav imunologie LF UP a FN Olomouc

Oběd:

11:50 – 12:45

Blok 3:

12:45 – 13:45

Peroutková T., Holá V. Rod Proteus: významní původci močových infekcí Mikrobiologický ústa LF MU a FN u sv.Anny v Brně Olejníčková K., Holá V., Růžička F. Detekce vybraných faktorů virulence Pseudomonas aeruginosa Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně Lipový B., Hanslianová M., Řihová H., Gregorová N. Prevalence a rezistence Pseudomonas aeruginosa u těžce popálených pacientů Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie LF MU a FN Brno Mollová K., Skálová K., Michálek J. Nová generace vakcín na bázi dendritických buněk - klinická studie pro pacienty s glioblastoma multiforme Babákův výzkumný institut, LF MU v Brně Foltánková V., Smejkalová J., Michálek J. Příprava mezenchymálních kmenových buněk pro klinické aplikace UCBI, Babákův výzkumný institut, LF MU v Brně

7

Konference mladých lékařů AlAwad H., Minář L. Metastatické postižení umbilikální oblasti (Sister Joseph´s nodule) - raritní primární klinická prezentace karcinomu ovária Gynekologicko-porodnická klinika, LF MU a FN Brno Metastatické postižení umbilikální oblasti (uzel sestry Josefy) je raritní metastatickou prezentací intraabdominálních malignit. Může být i prvním klinickým projevem nádorového onemocnění vůbec. Podíl karcinomu ovaria na této neobvyklé metastické prezentaci je 1-3%, zdaleka nejčastěji se vyskytuje při zhoubných nádorech gastrointestinálního traktu. Kazuistika 44 letá pacientka s osobní anamnézou st.p.laparoskopické salpingektomii l.dx. pro tubární graviditu (1995), st.p.laparoskopické cholecystektomii pro cholecystolitiázu (2005-histol.negat.), sekundipara, HAK 8 let, byla odeslaná z chirurgie k došetření stavu a vyloučení gynekologického nádorového onemocnění vzhledem k nálezu adenokarcinomu neznámého orriga z biopsie léze v pupku. Proveden staging, indikována diagnostická laparoskopie, kdy pro suspektní nález na pravém ovariu provedena adnexektomie l.dx. s histol. nálezem borderline mucinózního tumoru s multifokální invazí, intestinální typ, v terénu mucinózního cystadenomu. Na základě známé skutečnosti, že invazivní peritoneální implantáty jsou popisovány i u borderline tumorů a při současně zcela negativním nálezu v oblasti gastrointestinálního traktu byla indikována neoadjuvantní chemoterapie v režimu Paclitaxel + CBDCA. Její efekt byl hodnocen jako PR(partial response), provedené kontrolní PET vyšetření prokázalo infiltraci umbilikální oblasti jako solitární meta postižení, následně proveden chirurg. výkon - resekce metastatického infiltrátu s mediální partií přímých svalů břišních a peritoneem, histologický preparát byl s pozitivním resekčním okrajem, potvrzen nález dobře diferencovaného adenokarcinomu, proto doplněna adjuvantní radioterapie. Shrnutí a závěr V našem případu bylo metastatické postižení v umbilikální oblasti prvním klinickým projevem karcinomu ovária. Je to raritní nález, na který bychom měli myslet při diferenciální diagnostice rezistencí v oblasti pupku. Klíčová slova: umbilikus, metastáza, karcinom, sta (...)

Bumbálek M. Možnosti morfologické analýzy stěny kořenového kanálku Stomatologická klinika LF MU a FN u svaté Anny v Brně Cíl práce: Ukázat současné možnosti využití mikroskopických technik k vyšetření nástěnného dentinu kořenového kanálku, případně dalších struktur zubu. Metodika: Ve studii bylo využito rastrovacího elektronového mikroskopu a konfokálního 3D mikroskopu. Nástěnný kořenový dentin byl zkoumán na 10 extrahovaných zubech, které byly uchovány v 10% roztoku formalínu, poté dekapitovány, opracován kořenový kanálek, u 8 zubů ručními nástroji a 2 zubů NiTi nástroji, kanálky byly vypláchnuty fyziologickým roztokem a zuby rozpůleny. Stěna kořenového kanálku 8 rozpůlených zubů byla skenována na elektronovém a konfokálním mikroskopu, u zubů opracovaných ručně byla měřena drsnost povrchu nástěnného kořenového dentinu. U dvou zubů, ponechaných vcelku byl naskenován vchod do kořenového kanálku. Na snímcích 8 rozpůlených zubů byly pozorovány zbytky smear layer, profil a drsnost povrchu. Na 3D snímcích jsou patrné na profilu kanálku nerovnosti, které jsou způsobeny výrobními odchylkami rotačních nástrojů při výrobě. Vyšetřením zbylých dvou zubů, jsou při vstupu do kořenového kanálku vidět nerovnosti, vzniklé zaváděním endodontického nástroje při opracování. Závěr: Využitím současných technik je možné získat 2D snímek povrchu stěny kořenového kanálku (SEM), ale také 3D snímek pomocí konfokálního laserového rastrovacího mikroskopu, umožňujícího až submikronové zobrazení povrchů zubů s možností přesného trojrozměrného měření. Na rozdíl od SEM, popř. AFM se v

8

Konference mladých lékařů konfokálním mikroskopu mohou vzorky umisťovat přímo na mikroskopický stolek, bez použití vakuové komory. Čížková K. Nové trendy v ortodoncii Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Přednáška je zaměřena na novinky v oboru ortodoncie, zejména na estetické zámky, jež jsou stále častěji vyžadovány pacienty v ortodontických ordinacích. Jsou zde shrnuty výhody a nevýhody keramických a safírových zámků a tyto srovnány s klasickými zámky kovovými.

Dopitová M., Chlumská D. Neinvazivní rentgenologické zobrazení ledvin a vývodných močových cest - prostý snímek, vylučovací urografie, ascendentní urethrocystografie a mikční cystourethrografie u dospělých Radiologická klinika LF MU a FN Brno Prostý snímek patří k nejstarším a nejjednodušším zobrazovacím metodám v oblasti břicha a pánve. Dnes se především používá k posouzení kalcifikačních stínů v průběhu močových cest. Intravenózní vylučovací urografie (IVU) sestává ze zobrazování ledvin a vylučovacího traktu před a po podání kontrastní látky intravaskulárně. Kombinace anatomické morfologie a fyziologie vylučování kontrastního média může odhalit patologie ledvin a vývodných cest močových. Urethrocystografie (UCG nebo CUG) a mikční cystourethrografie (MCUG) sestávají se zobrazení močového měchýře a/nebo urethry před, během a po lokálním podání kontrastní látky. Těmito metodami lze detekovat abnormity močového mechýře a uretry. Z: I přes významný pokrok ve vyšetřovacích modalitách se v uroradiologii stále s výhodou užívají neinvazivní rentgenové vyšetřovací metody. Umožňují dosáhnout správného rozhodnutí o původu, charakteru, stadiu a dynamice patologického procesu postihujícího vývodné cesty močové.

Ďurčanská V. Zaujímavá súvisosť psoriázy s artropatiou a Morbus Crohn – kazuistika I. dermatovenerologická klinika LM MU a FN u sv. Anny v Brně Psoriáza je chronická zápalová choroba s možným dopadom na ďalšie orgánové systémy. Medzi najčastejšie komorbidity patrí psoriatická artropathia či Morbus Crohn. Kľúčovú rolu při ich vzniku a udržovaní hrá tumor nekrotizujúci faktor alfa. Vhodnou liečbou možno tieto ochorenia liečiť a zmierniť ich následky na kvalitu života pacienta. Prezentujeme popis prípadu pacienta, muža, 40 rokov, sledovaného na našej klinike pre psoriázu s výraznou artropatickou zložkou, mimo iné s veľmi bolestivými entezitídami, úspešne liečeného etanerceptom v dávke 2x týždenne 25 mg s.c. Po 9 mesiacoch terapie bol u pacienta diagnostikovaný Morbus Crohn. Zahájena liečba ďalším antagonistom TNF alfa – infliximabom je úspešná, s ústupom symptomatológie vo všetkých vyššie uvedených zápalových chorobách.

9

Konference mladých lékařů

Fialová I. Bexaroten jako východisko v léčbě pokročilého stádia mycosis fungoides- kazuistika I.dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv.Anny v Brně Mycosis fungoides patří mezi non- Hodgkinské lymfomy, jedná se o nejčastější T- buněčný lymfom s primárním kožním postižením. Diagnostika časných fází mycosis fungoides zůstává obtížná, přestože lze histologické vyšetření doplnit o imunofenotypizační, cytogenetické a nejnověji o molekulárně genetické postupy. Stejnou výzvou je i terapie mycosis fungoides, kdy většina případů je poměrně dobře léčitelných ne však vyléčitelných. Novou možnost v terapii představuje systémově podávaný rexinoid- bexaroten, který má specifičtější mechanismus účinku než dříve používané retinoidy. Význam trvalého sledování pacientů s tímto onemocněním dokládá kazuistické sdělení: 75 letý pacient s mycosis fungoides je ve sledování naší kliniky od ledna 2008. Stanovení dg. předcházely asi 15 let trvající kožní projevy ekzematoidního charakteru.Pro progresi onemocnění v roce 2008 pacient podstoupil 3 série radioterapie (2x TSEB) s navozením téměř jednoroční remise. V září 2009 zachycena lymfadenopatie v oblasti krku s následně verifikovanou nádorovou duplicitou v podobě non- Hodgkinského velkobuněčného Blymfomu. Po 6 cyklech biologické terapie+ radioterapie R-CHOP (rituximab+ cyclofosfamid,doxorubicin, vinkristin, prednison) došlo k remisi B- lymfomu s úplným ústupem krční lymfadenopatie. Při této terapii se však nález v rámci mycosis fungoides dále nepříznivě vyvíjel pod obrazem infiltrovaných ložisek do rozsahu generalizace. Proto byla při tomto relapsu jako optimální zvolena terapie bexarotenem s klinicky hodnotitelným příznivým efektem již po několika týdnech léčby.

Filová P., Hruban L. Aktuální pohled na včasný záchyt, diagnostiku a terapii hellp syndromu Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno Úvod: HELLP syndrom je těhotenskou komplikací s velice závažnými následky pro matku i plod. Jde o multisystémové onemocnění charakterizované mikroangiopatickou mikrocytární anemií, hepatální dysfunkcí, trombocytopenií. Incidence onemocnění je udávána v ČR 4-5 případů / 1000 porodů. Onemocnění se vyskytuje na konci II.trimestru a do III.trimestru gravidity. Může se rozvinout i po porodu. Včasný záchyt, rychlá a správná diagnostika jsou nutností. Cíl: Stanovit optimální algoritmus záchytu a včasné diagnostiky HELLP syndromu s ohledem na moderní postupy a poslední poznatky. Zhodnotit vlastní soubor pacientek se zaměřením na včasné rozpoznání, úskalí diagnostiky, klinické příznaky, dynamiku progrese a terapeutická opatření. Soubor a metodika: Retrospektivní analýza souboru 11 žen, které porodily na Gyneko-porodnické klinice FN Brno v období od 1.1.2007 do 30.4.2010 a u nichž byla stanovena diagnoza HELLP syndromu. Celkový počet porodů přesáhl 9000. Hodnoceny byly úskalí diagnostiky, proměnlivost klinických příznaků, rychlost progrese v čase, terapeutická opatření. Závěr: Rozborem jednotlivých případů, zhodnocením jejich klinických a laboratorních příznaků v čase jsme schopni předejít vážným komplikacím a zavést optimální terapeutická opatření. Nezbytná je multioborová spolupráce (hematolog, aro). Na onemocnění musíme pamatovat v diferenciální diagnostice těhotenských patologií spojených s bolestmi

10

Konference mladých lékařů břicha, gastrointestinálními obtížemi, cefaleou, hypertenzí, proteinurií a změnami v krevním obraze a koagulaci. Onemocnění je refrakterní na konzervativní léčbu, jedinou kauzální léčbou je včasné ukončení těhotenství. Foltánková V., Smejkalová J., Michálek J. Příprava mezenchymálních kmenových buněk pro klinické aplikace UCBI, Babákův výzkumný institut, LF MU v Brně Mezenchymální kmenové buňky (MSC) jsou nehematopoetické multipotentní buňky vyskytující se v kostní dřeni, tukové tkáni, pupečníkové krvi a dalších tkáních. Jejich schopnost sebeobnovy a diferenciace do mnoha typů buněčných linií, imunomodulační a reparační efekt a schopnost podporovat angiogenezi jsou vlastnosti využitelné v buněčné terapii autoimunitních onemocnění (zejména Crohnovy choroby), nemoci štěpu proti hostiteli, diabetické nohy, popálenin a chronických ran. Optimalizovali jsme metody přípravy MSC derivovaných z kostní dřeně a tukové tkáně. MSC v kostní dřeni představují poměrně nízký podíl jaderných buněk (0.001 0,01%), avšak je možné je expandovat in vitro na dostatečný počtu buněk pro lokální i systémovou léčbu. V současné době probíhá validace procesů přípravy MSC z kostní dřeně v podmínkách správné výrobní praxe v Čistých výrobních prostorách. Kontroly jakosti produktu včetně kontroly sterility a vizuální kontroly morfologie a konfluence jsou prováděny během expanze buněk; absolutní počet buněk a viabilita jsou hodnoceny při každé pasáži. Výstupní kritéria jsou stanovena s ohledem na účinnost a bezpečnost léčivého přípravku: počet buněk v závislosti na indikaci (10-50 x 106 MSC pro lokální a 1-5 x 106 / kg pro intravenózní podání), ≥ 80% viabilita a charakteristický immunofenotyp s vyloučením přítomnosti příměsných buněk. Podpořeno granty NPVII 2B08066 a Nadačním fondem Jistota Komerční banky

Gescheidt T., Husárová I., Mareček R., Mikl M., Czekóová K., Urbánek T., Bareš M. Iowa Gambling Task u pacientů s Parkinsonovou nemocí; fMRI studie I.neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus. Klinika zobrazovacích metod LF MU a FN u sv. Anny v Brně Úvod: V souvislosti s nálezem vyšší prevalence kompulzívního chování u pacientů s Parkinsonovou nemocí (PN) je u nich v posledních letech věnována značná pozornost studiu procesů rozhodování. Test Iowa Gambling Task (IGT) je užíván pro studium rozhodovacích procesů u subjektů, kde je předpokládáno jejich porušení. Za mozkovou strukturu zodpovědnou za úspěšné plnění IGT je považován ventromediální prefrontální kortex (VMPFC). V předchozí behaviorální studii jsme zjistili odlišnou strategii během provádění IGT u pacientů s PN se vznikem v mladém věku v porovnání se zdravými dobrovolníky. Cílem naší fMRI studie je zjistit, které mozkové struktury jsou zodpovědné za odlišnosti v rozhodování a v hledání strategie během plnění IGT u pacientů v PN v porovnání se zdravými subjekty. Studie je t.č. v běhu, v rámci sdělení bude popsán princip naší studie a budou prezentovány dílčí výsledky první interim analýzy. Pacienti a metody: Vyšetřili jsme 5 pacientů s PN (beze známek demence) a 5 kontrolních subjektů bez příznaků PN. Použili jsme počítačovou verzi IGT. Vyšetřovaný subjekt opakovaně vybírá karty ze čtyř virtuálních balíčků; zjišťujeme, zda preferuje vyšší okamžitou výhru za cenu dlouhodobé ztráty, či upřednostní menší okamžitou odměnu s dlouhodobým ziskem. Nejčastěji užívaný parametr úspěšnosti v IGT je tzv. IGT-skóre – t.j. rozdíl v počtu tahů z výhodných a nevýhodných balíčků. Během provádění IGT byly pořízeny fMRI scany za pomocí 1,5 T tomografu Siemens Symphony; pro další zpracování byl použit sofware M (...)

11

Konference mladých lékařů

Gregorová N., Lipový B., Suchánek I., Brychta P. Využití tkáňových expandérů v rekonstrukci popálených dětí Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie FN Brno Úvod: Popáleniny představují v mnoha ohledech jeden z velice vážných typů úrazu s mnohdy celoživotní stigmatizací. Průběh těžkého termického traumatu je možno rozdělit do tří fází, které na sebe navzájem navazují. Popáleninový šok je následován akutní nemocí z popálení, po které navazuje období rekonstrukční a rehabilitační. Úspěšnost v této fázi je závislá na úzké spoluprací několika medicínských oborů a na spolupráci pacienta a rodiny. Dnešní poskytovaná péče je značně rozsáhlá a vyžaduje individualizaci přístupu. Od konzervativních metod, přes drobné chirurgické korekce k lalokovým plastikám a tkáňovým expanzím. Tkáňové expandéry se v současné době pevně etablovaly na poli rekonstrukčních výkonů nejen po popálení, ale i v korekci vrozených abnormalit. Jedná se o dočasně plnitelné silikonové implantáty, které se vkládají do chirurgicky preformované dutiny a jimi expandovaná tkáň je následně využita ke krytí defektů. Materiál a metodika: V období let 2005-2009 bylo na naší klinice provedeno celkem 34 tkáňových expanzí u 19 dětí. Přednášku koncipujeme formou kazuistik 2 pediatrických pacientů. Výsledky: V práci prezentujeme estetické a funkční výsledky u vybraných pacientů spolu s komplikacemi, které tuto metodu doprovázejí. Zároveň srovnáváme komplikace sledovaného souboru s výsledky jiných studií. Závěr: V komplexní péči o popálené pacienty představuje kvalita života po propuštění z primární hospitalizace velmi důležitou stránku. Metody tkáňové expanze představují metodu, která s sebou přináší výborný funkční výsledek, ale také je esteticky mnohem přijatelnější než konvenční rekonstrukční postupy i když ekonomicky náročnější

Grodecká L., Ravčuková B., Jarkovský J., Litzman J., Freiberger T. Souvislost mezi expresí FcRn a pulmonárními komplikacemi u pacientů trpících běžnou variabilní imunodeficiencí Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno, genetická laboratoř Běžná variabilní imunodeficience (common varialble immunodeficiency, CVID) je nejrozšířenější klinicky významnou primární poruchou imunity. Onemocnění je charakterizováno zejména opakovanými závažnými infekty respiratorního traktu a hypogamaglobulinémií (sníženými hladinami protilátek typu IgG a IgA, v některých případech i IgM). V metabolismu protilátek typu IgG zastává klíčovou úlohu protein FcRn (Fc neonatal receptor), který chrání molekuly IgG před degradací a prodlužuje tak jejich životnost (poločas degradace je u IgG asi 21 dní oproti necelému jednomu týdnu u většiny ostatních plazmatických proteinů). Kromě toho se FcRn podílí na přenosu imunokomplexů přes slizniční epiteliální buňky a na transferu IgG z matky na plod. V nedávné době byly v genu kódujícím FcRn objeveny promotorové polymorfismy typu VNTR (variable number of tandem repeats), které byly asociovány s různou expresí genu, a to jak na úrovni RNA, tak na úrovni vazby IgG. Proto jsme zkoumali hypotézu, že genotyp a exprese FcRn mohou ovlivňovat metabolizmus IgG a projevy CVID. Některé z očekávaných korelací, jako je exprese FcRn v závislosti na genotypu VNTR, jsme u pacientů s onemocněním CVID nepotvrdili. Zjistili jsme však, že existuje souvislost mezi hladinou mRNA FcRn a některými komplikacemi CVID, konkrétně s bronchiektáziemi a fibrózami. Kromě toho jsme u pacientů objevili souvislost mezi expresí FcRn? a poklesem hladiny IgG po intravenózním podání imunoglobulinů. Tyto výsledky naznačují, že FcRn by mohl být jedním z modifikátorů průběhu choroby CVID.

12

Konference mladých lékařů

Haplová K., Jakšičová A., Pospíšková M. Implantační metastáza v místě po zavedení PEGu u pacienta se spinocelulárním karcinomem hypopharyngu Komplexní onkologické centrum, Krajská nemocnice T.Bati, a.s. Perkutánní endoskopická gastrostomie (PEG) je jednou z možností zajištění nutrice přirozenou, enterální cestou. U onkologických pacientů se s rozvojem malnutrice setkáváme velmi často, a některé situace (nádory ORL oblasti, toxicita léčby v horní části GIT, neurologické či stomatologické komplikace) si vyžadují i zavedení speciální sondy perkutánní cestou (PEG) k dlouhodobé, spolehlivé nutriční podpoře. I přes komplikace související se zavedením PEGu (perforace, infekce, krvácení a ojediněle i implantační metastázy v místě zavedení s incidencí 1-3%) je jednoznačný benefit ze zavedení gastrostomie (lepší odpověď na onkologickou terapii u pacientů s dobrým výživovým stavem, lepší reparační schopnost při léčbě závažné toxicity). Na našem pracovišti je indikováno zavedení zajišťovací gastrostomie před zahájením konkomitantní chemoradioterapie u pacientu s tumory ORL oblasti od r 2006. Za tuto dobu bylo zavedeno cca 120 PEGu. Pouze u jednoho pacienta jsme zaznamenali rozvoj implantační meta v oblasti gastrokutánního kanálu. Jednalo se o pacienta s primárním tumorem hypofaryngu T3N2bM0 G2. Operační řešení pacient odmítl, proto bala indikována konkomitantní chemoradioterapie s cisplatinou. Standardně byl před zahájením terapie zaveden PEG. Od 21.11. 2008 do 23.1.2009 absolvoval pacient konkomitantní CHRT, RT na obl.hypofaryngu v dávce 73,3Gy/38fr. + nadkličky a krční LU v dávce 54Gy/28fr. , 3.aplikace CHT CDDP 3-weekly v 100% dávce, bez toxicity. Následně byl přešetřen – dle PET CT byly 3 měsíce po ukončení terapie hypermetabolismus v břišní stěně v.s. zánětlivé změny, v ORL oblasti bez známek tumoru. PEG extrahován, v oblasti zavedení hluboká ulcerace, tumorosní buňky neprokázány. V měsíčním odstupu přetrvávalo neuzavření GK kanálu, granulace, opakovaně snesení, histologicky potvrzen spinocelulární karcinom obdobný ca hypofaryngu. Chirurgem hodnocen nález jako inoperabilní (...)

Helán M. Metoda analýzy komet (Comet Assay) a její využití v rámci zvířecího modelu ruptury aneurysmatu abdominální aorty Anesteziologicko resuscitační klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Metoda analýzy komet umožňuje detekovat poškození buněčné DNA. Využívá se k hodnocení genotoxicity látek, stanovení účinků chemoterapeutik na nádorové buňky, posuzování účinků oxidativního stresu a nebo protektivních účinků antioxidantů. V rámci právě probíhajícího experimentu studujícího ischemicko-reperfúzní poškození a změny v mikrocirkulaci u prasečího modelu ruptury aneurysmatu abdominální aorty využíváme metodu analýzy komet k posouzení míry oxidačního stresu. Hodnotíme poškození DNA buněk jater, ledviny a myokardu ve třech fázích experimentu. Laboratorní prasata nejprve uvedeme do celkové anestezie, poté během fáze operace zajistíme komplexní invazivní monitoraci. V další fázi simulujeme krvácení z ruptury aneurysmatu tím, že odebíráme postupně krev do transfúzních setů a nitrobřišní tlak zvyšujeme infúzí ohřátého fyziologického roztoku. Poté aortu infrarenálně zasvorkujeme, čímž simulujeme operaci prasklého aneurysmatu. V poslední fázi pak obnovíme oběh abdominální aortou a resuscitujeme oběh prasete. Tkáně k analýze komet odebíráme punkční jehlou na úvod během fáze instrumentace, poté při odklemování aotry a nakonec při pitvě zvířete v závěru experimentu. Bude

13

Konference mladých lékařů zajímavé porovnat míru poškození DNA a tím i míru oxidačního stresu působícího v průběhu vzniklého hemoragického šoku.

Herůfková K., Jurák P., Chládek J., Halámek J., Telecká S., Rektor I. Posteriórny mediálny kortex je súčasťou vizuálneho, nie však verbálneho pamäťového procesu zapamätávania. (Štúdia z hlbokých intracerebrálnych elektród) I.neurologická klinika, LF MU a FN u sv.Anny v Brně V našej práci sme sa zamerali na výskum ERP (event related potencial)- evokovaných potenciálov a ich výskyt a distribúciu v priebehu vizuálnej a verbálnej pamäťovej úlohy. Našim cieľom bolo prostredníctvom intracerebrálnych elektród zaznamenať evokované deje v priebehu obrazovej a slovnej úlohy v ukladaní a vybavovaní pamäťových stôp. V našej štúdii sme zaznamenávali data získané monitoráciou dvoch pacientov-kandidátov epileptochirurgického výkonu. Obaja pacienti mali implantované elektródy v oblasti hipokampu a okcipitálneho laloku. Meziálne, laterálne temporálne a prefrontálne oblasti boli taktiež monitorované. Pacienti v priebehu štúdie absolvovali štyri úlohy. Prvá z úloh bola zapamätanie si 30 emočne neutrálnych obrázkov. Potom nasledovala 15 minútová pauza, po ktorej im bolo prezentovaných 60 obrázkov, z čoho 30 bolo pôvodných a 30 nových. Pacienti mali tlačítkom označiť obrázky nové a obrázky, ktoré si zapamätali. Podobný princíp sme zopakovali druhý deň so slovnými podnetmi. V posteriórnom mediálnom kortexe (precuneus, cuneus, okcipitálny mediálny kortex) sme zaznamenali počas vizuálnych podnetov ERP v oboch úlohách (ako v zapamätávaní, tak vo vybavovaní). Vo verbálnej časti sme ERP zachytili iba počas vybavovania, no nie v priebehu zapamätávania. V hipokampe boli potenciály zachytené vo všetkých štyroch úlohách. ERP zachytené v posteriórnom mediálnom kortexe svedčia o pamäťovom procese v tejto oblasti, ktorý je závislý na modalite. Zároveň poukazujú na funkciu tejto mozgovej oblasti ako súčasti širokej pamäťovej siete a to hlavne v procese rozpoznávania. Štúdia podporovaná výskumným projektom MSMT 0021622404.

Homola L., Holčíková A., Mikolášek P., Pavelka J. Kdy a jak podávat substituci vitamínu D dětským pacientům s cystickou fibrózou Klinika dětských infekčních nemocí, LF MU a FN Brno Cíl: Substituce vitamínu D je nedílnou součástí léčby o pacienty s cystickou fibrózou (CF). CF ve variantě s pankreatickou insuficiencí vede k sníženému trávení tuků a zhoršenému vstřebávání vitamínů rozpustných v tucích. Vitamín D je převážně syntetizován v kůži vlivem slunečního záření. V období snížené expozice UV záření je nutné jej pacientovi s CF dodávat. Cílem studie bylo zhodnocení hladin hlavní formy vitamínu D (25hydroxycholekalciferolu) u pediatrických pacientů s CF v závislosti na ročním období a zhodnocení efektivity různých přístupů léčebné substituce vitamínu D. Metody: Bylo vyhodnoceno 80 vzorků hladiny 25-hydroxycholekalciferolu od 40 dětských pacientů s CF v průběhu let 2005-2010. 40 vzorků bylo odebráno v době, kdy pacienti neměli dlouhodobou substituci vitamínu D. Tyto vzorky byly odebírány v průběhu celého roku. Z těchto hodnot byl zjišťován vztah mezi roční dobou a hladinou 25-hydroxycholekalciferolu, která nebyla ovlivněna léčbou. Druhá část studie spočívala v hodnocení efektivity substituce v zimní polovině roku. Pacienti byli rozděleni do 2 skupin po 20. První skupina dostávala substituci ve formě každodenní dávky cholekalciferolu (celková dávka 14000 UI/týden). Druhá skupina ve formě ergokalciferolu 3x týdně (celková dávka 15000 UI/týden). Následně

14

Konference mladých lékařů byly statisticky srovnány dosažené hladiny 25-hydroxycholekalciferolu u obou skupin. Výsledky: Závislost hladiny 25-hydroxycholekalciferolu na slunečním svitu je výrazná. Statisticky významná většina pacientů měla v období od května do října dostatečnou hladinu 25-hydroxycholekalciferolu i přes absenci substituce. Naopak od listopadu do dubna mají všichni hladinu 25-hydroxycholekalciferolu insuficietní až deficitní. Na základě tohoto zjištění byla efektivita substituce hodnocena pouze pro zimní období, aby byl minimalizován vliv UV záření. Statisticky významně vyšších hladin bylo dosaženo každodenním podáváním cholekalciferolu (t-test:p<0.001). Podávání ergokalciferolu vede k významně nižší (…) Honek T., Krejčí J., Groch L., Meluzín J., Rezek M., Lipoldová J., Špinarová L. Dlouhodobé hodnocení významu periprocedurálního poklesu tlakového gradientu ve výtokovém traktu levé komory po septální ablaci u pacientů s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií I .interní kardioangiologicka klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Úvod: Alkoholová septální ablace (PTSMA) se u symptomatických nemocných s hypertrofickou obstrukční kardiomyopatií (HOCM) nereagujících na zavedenou farmakologickou léčbu stala nejen v České republice metodou první volby. Cíl práce: Tato práce se zaměřuje na vyhodnocení vztahu invazivně změřeného intraprocedurálního poklesu gradientu ve výtokovém traktu levé komory (LVOTG) na další vývoj klinických a echokardiografických parametrů. Soubor a metodika: Soubor tvořilo 30 pacientů (14 žen a 16 mužů) s klidovým LVOTG nad 30 mmHg, průměrný věk 61 ± 10 roků, průměrný vstupní LVOTG měřený invazivně 80 ± 36 mmHg. Po dobu jednoho roku bylo následně sledováno 21 nemocných. Nemocným byla měřena hodnota LVOTG invazivně ihned po výkonu a echokardiograficky s týdenním a jednoročním odstupem. U pacientů byla sledována taktéž změna třídy NYHA klasifikace. Pro výpočet byl využit Wilcoxonův párový test a Spearmanův korelační koeficient. Výsledky: Po PTSMA došlo k významnému intraprocedurálnímu poklesu invazivně změřeného LVOTG o 56 ± 28 mmHg, stejně jako k echokardiograficky hodnocenému poklesu LVOTG týden po výkonu a jeden rok po výkonu o 53 ± 25 mmHg resp. 58 ± 23 mmHg (všechna p < 0,001). Bezprostřední pokles LVOTG koreloval s poklesem LVOTG v prvním týdnu (r = 0,40, p < 0,05) i v prvním roce (r = 0,53, p < 0,05). V jednoroční kontrole došlo i ke zlepšení NYHA klasifikace a to o 1,3 ± 0,5 (p<0,001 ). Závěr: V jednoročním sledování došlo ke statisticky významnému poklesu LVOTG i ke zlepšení funkčního stavu v NYHA klasifikaci.

Chovanec Z., Veselý M., Čiernik J., Paseka T. Gastrointestinální stromální tumory (GIST) na I. CHK FNUSA v Brně I.chirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Termín GIST poprvé použil Mazour a Clark v roce 1983 při popisu gastointestinálních neepiteliálních nádorů, jedná se o vzácně se vyskytující nádory trávicího ústrojí a přilehlých struktur v dutině břišní. V minulosti často diagnostikován jako “ nádor z měkkých tkání“. Souhrnné studie udávají největší výskyt těchto nádorů v žaludku (60-70%), tenkém střevu (20-25%), tlustém střevu (5%) a jícnu (<5%) . Méně často se stromální tumory nacházejí mimo trávicí trubici, EGIST. GIST lze považovat za nádory s mírným maligním potenciálem s rizikem diseminace.

15

Konference mladých lékařů Od roku 1996 do roku 2009 bylo diagnostikováno na našem pracovišti 25 pacientů s diagnózou GIST. Z toho bylo 10 žen a 15 mužů. Věk stanovený při diagnóze byl od 36 let po 85 let. Další údaje uvádím v procentech, nikoliv v číslech, protože ne vždy se podařilo dohledat kompletní informace u všech pacientů. Nejčastěji byl nádor lokalizován v žaludku 63,7% následovalo jejunum 13,7%, retroperitoneum 9,1%, rektum, omentum a pankreas s 4,5%. Velikost nádoru byla od 20 do 90 mm s průměrnou velikostí 56,8mm.

Dle kritérií zohledňující odlišné chování stromálních GIST, která jsou založena na studiích dle Miettinena et al. bylo 28% nádorů s vysokým rizikem agresivního chování a 14% s minimálním až žádným rizikem agresivního chování. Nejčastějším příznakem bylo krvácení do GIT u 28,7%, na posledním místě byla shodně dysfagie, pneumoperitoneum a recidiva onemocnění - 4,8%. Urgentní operační výkon byl proveden u 14,3% pacientů oproti plánovanému výkonu u 85,7%. U 14 pacientů bylo provedeno UZ břicha z toho u 11 byl pozitivní nález stran infiltrace v UZ obraze. Endoskopické došetření bylo provedeno u 12 pacientů, pozitivní nález byl u 8 pacientů. Nejvyšší senzitivitu mělo endosonografické došetření 87,5%, pozitivní nález byl u 7 z 8 vyšetřovaných. Základem léčby je chirurgický výkon, resekce R0. Optimální šíře okrajů bez nádoru nebyla doposud definována. Význam regionálního odstranění lymfatických uzlin nebyl ověřen a extenzivní l (...)

Jakubíčková K., Treglerová J. Patologické zlomeniny úhlu mandibuly - kazuistiky Stomatologická klinika, FN u sv. Anny v Brně Prezentací dvou kazuistik týkajících se patologických fraktur mandibuly bychom chtěli upozornit na tuto nepříliš častou, ale možnou komplikaci patologických procesů v orofaciální oblasti, které oslabují dolní čelist. V prvním případě se jednalo o muže, 69 let, který byl na naši kliniku odeslán praktickým zubním lékařem s retencí zubu 38 a s ním spojené folikulární cysty. Po terapii, která spočívala v extrakci retinovaného zubu 38 a exstirpaci cysty, došlo s odstupem více než jednoho měsíce u pacienta k fraktuře mandibuly. Rozhodli jsme se pro konzervativní léčbu.Byla provedena mezičelistní fixace pomocí IMF a gumových tahů, která se dále zhojila již bez komplikací. Druhá kazuistika uvádí muže, 54 let, který se na naše pracoviště dostavil k extrakcím retinovaných zubů 18, 48 a exstirpaci cysty maxilly vpravo. Ambulantně byla provedena extrakce zubu 18, hluboko retinovaného zubu 48 a exstirpace cysty. Během výkonu došlo k iatrogenní fraktuře oslabené mandibuly, která byla v tomto případě ošetřena chirurgicky, za hospitalizace pacienta provedena fixace mandibuly osteosyntézou v CA. Fraktura se zhojila ad integrum.

Jelínková Z., Lipový B., Dastych M., Brychta P. Toxikologické aspekty chemické nekrektomie 40% kyselinou benzoovou při léčbě hlubokých popálenin Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie LF MU a FN Brno ÚVOD : Časná nekrektomie je základním pilířem léčby hlubokých popálenin. Celosvětově se nekróza nejčastěji odstraňuje tangenciální excizí. Na našem pracovišti však k tomuto účelu často používáme 40% kyselinu

16

Konference mladých lékařů benzoovou v bílé vazelíně, která způsobuje selektivní sekvestraci nekrotické kůže. Hlavní výhody této metody oproti ostré nekrektomii spočívají v zachování vitální spodiny,kterou lze často bezprostředně transplantovat, předností je jednoduché provedení a významně menší jsou i krevní ztráty. Bohužel, o chemické nekrektomii chybí v odborné literatuře validní informace, zejména týkající se bezpečnosti, indikací a mechanismu účinku působení kyseliny benzoové aplikované na kožní nekrózu. Cílem naší práce je prokázat, že se jedná o metodu dostatečně bezpečnou a účinnou. METODIKA: Data byla získána prospektivní klinickou studií, která právě na KPRCH probíhá. Dosud bylo do studie zahrnuto 25 pacientů. U pacientů s naloženou kyselinou benzoovou byla stanovována její sérová hladina a hladina kyseliny hippurové , která je jejím přímým metabolitem po dobu 48 hodin a také odpady kyseliny hippurové do moči. Vyšetření byla prováděna pomocí kapalinové chromatografie. Účinnost chemické nekrektomie byla hodnocena pečlivým pořizováním fotodokumentace a videonahrávek. VÝSLEDKY: Dosud nejvyšší naměřená sérová koncentrace (0,234mmol/l) je přibližně 25x nižší než sérová koncentrace spojovaná s toxickým projevy (6,5 mmol/l). Odpad kys. hippurové v moči během 48 hodinové aplikace kys. benzoové se pohyboval mezi 46 a 145 mmol . To odpovídá přibližně resorpci 2,8 – 8,8 g KB za 24 hodin během procesu chemické nekrektomie. ZÁVĚR: Prokázali jsme, že při použití kyseliny benzoové k nekrektomii není dosahováno toxických sérových koncentrací této látky a tedy, že l (...)

Kozáčiková Z. Pityriasis rubra pilaris I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv.Anny v Brně Pityriasis rubra pilaris je chronicko-zápalové ochorenie kože charakterizované palmopalntárnymi hyperkeratózami, folikulárne viazanými papulami splývajúcimi do žltých alebo ružových ložísk so šupinami, s tendenciu k vzniku erytrodermie, typické sú ostrovčeky zdravej kože. Etiológia nie je známa, dochádza k poruche rohovatenia v zmysle epidermálnej a folikulárnej hyper a parakeratózy. Klinické prejavy môžu byť pestré, postihnutý je predovšetkým trup a proximálne časti končatín. Celkove má exantém polymorfný vzhľad. V diferenciálnej diagnóze je nutné zvažovať psoriasis guttata, psoriasis lichenoides, lichen ruber palnus a papuloskvamózny exantém pri lues II. Popisujeme prípad pityriasis rubra pilaris u 62- ročného muža s rýchlym nástupom prejavov klinicky čiastočne imitujúcich dermatomyositídu. Diagnóza bola verifikovaná histologicky a následne bola zahájená celková terapia retinoidmi/Acitretin/ s veľmi dobrým efektom.

Krajčovičová L., Mikl M., Mareček R., Rektorová I. Default mode network in patients with Alzheimer’s disease and Parkinson’s disease: an fMRI study I.neurologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Introduction The “default mode” system (DMS) is an organized network of brain structures (i.e. medial prefrontal cortex, anterior cingulate cortex, precuneus/posterior cingulate cortex (P/PCC), lateral parietal and medial temporal cortices) involved in brain activity that can be observed during the resting state; it is characterized by a deactivation of these cortical areas during the performance of cognitive tasks.

17

Konference mladých lékařů We studied the DMS during both the resting state and the performance of a cognitive task in three groups: patients with Alzheimer’s disease (AD), patients with Parkinson’s disease (PD), and healthy controls (HC). The strength of functional connectivity (FC) within the DMS, and the FC between the DMS and other cerebral regions was also evaluated and compared between the appropriate patient groups and the HC. In the PD group, we also studied the effect of a daily dose of dopaminergic medication as expressed in levodopa equivalent doses (LEDs) on the DMS integrity and the FC. Due to the known deficit of dopamine in the substantia nigra (SN) pars compacta and with the described specific impairment of the DMS integrity in the P/PCC in PD, we suspected that LED has an impact on the strength of the correlation between the DMS and these two regions of interest. Methods Eighteen AD patients (age 72 ± 8), 18 PD patients on dopaminergic medication (age 63.5 ± 9.07), and 18 HC (age 60.8 ± 6.67) participated in the study. All subjects underwent the Addenbrooke’s Cognitive Examination (ACE-R) to assess cognitive functions. Imaging was performed using a 1.5 T Siemens Symphony scanner. The experiment comprised 3 parts: (i) a visual memory task – subjects viewed 60 photographs in order to remember the scenes. 260 functional scans with TR = 2.6 s were acquired; (ii) resting state – 15 minutes, 300 functional scans with TR = 3 s; (iii) anatomical T1 high-resolution images. Data were processed using SPM5 and GIFT toolboxes under Matlab 7.6. Correction for movemen (...)

Krbúšik J., Čundrle I. jr. Změny mikrocirkulace u hemorhagického šoku na poranním Anesteziologicko resuscitační klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Úvod: Našim cílem bylo zhodnotit mikrocirkulaci ve střevě a porovnat ji s mikrocirkulací pod jazykem v jednotlivých fázích hemoragického a reperfuzního šoku během pokusu simulujícího rupturu abrominální aorty u prasat. Metodika: Mikrocirkulaci jsme sledovali pomocí dark side imaging (MicroScan Video Microscope, MicroVisionMedical, Inc.) v 8 pevně stanovených intervalech během celé studie (T0 před začátkem krvácení, T1-T4 1-4 hodiny po začátku krvácení, T5 devadesát minut po clampingu aorty, T6 devadesát minut po declampingu, T7 jedenáct hodin po declampingu) vždy 3x 20 sekund sublinguálně a v ileostomatu. Veškerá videodokumentace byla zpracována programem AVA 3.0, hodnotily jsem parametry TVD, PVD, PPV, MFI, De Backer score a heterogenitu. Neparametrická statistika byla použita ke statistickému zpracování (program Statistica 8 CZ). Prezentujeme výsledky změn jednotlivých parametrů v čase a srovnání mikrocirkulace sublinguální a z ileostomatu – intervence a sham. Výsledky: Zařazeno bylo 9 prasat, která dokončila všechna potřebná měření. Pro zhodnocení změn jednotlivých parametrů v čase jsme použili Wilcoxův test, pro srovnání mikrocirkulace sublinguální a z ileostomatu jsme použili Mann-Whitney U test. Ke změnám mikrocirkulace v čase dochází v ileostomatu u parametrů TVD, PVD, De Backer (p<0,05) a MFI, PPV (p<0,01). Sublinguálně dochází v čase ke statisticky signifikantní změně u PPV (p<0,05) a MFI (p<0,01). Ve srovnání mikrocirkulace z ileostomatu a sublinguálně v jednotlivých časech jsou statisticky významné změny u parametrů v čase T4. Srovnání mikrocirkulace sublinquální a v ileostomatu sublinquální ileostoma čas parametr medián (25%-75%) medián (25%-75%) p 15,14 16,09 0,848006 TVD (14,42-17,54) (11,41-16,89) 0,008082 PVD 5,43 (1,59-19,88) 0 (0-0,33) 0,003649 PPV 35,34 (11,03-92,09) 0 (0-1,75) 0,001665 MFI 1,31 (1,08-2,16) 0,25 (0,08-0,58) 0,565299 T2 DeBacker 9,99 (9,22-11,27) 10,33 (7,08-11,58) T4 TVD 13,67 (10,11-17,79) 7,28 (3,27-9,09) 0,01748

18

Konference mladých lékařů PVD PPV MFI DeBacker

9,84 63,22 1,84 9,21

(6,18-11,11) (47,17-70,18) (1,54-2,12) (6,89-11,99)

0,01 0,13 0,33 4,94

(0-0,1) (0-3,79) (0,16-0,33) (2,45-5,64)

0,01107 0,01107 0,01748 0,02622

Výpočet je ze 7 prasat (2 shamy, 5 hemoragií) do prezentace zařadím ještě 2 hemoragie. Závěr: V hemoragickém šoku dochází k zastavení mikrocirkulace ilea. Sublinguálně je perfuze alespoň částečně zachována. Po obnovení perfuze je patrna vyšší heterogenita v mikrocirkulaci ilea.

Kudělková J. Faktory ovlivňující komplikace léčby zlomenin stehenní kosti I.Chirurgická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Od listopadu 2009 do března 2010 bylo na I.chirurgické klinice Nemocnice U Sv. Anny operováno 67 pacientů (43 žen a 24 mužů) pro zlomeninu stehenní kosti. V retrospektivní studii byly zaznamenávány u pacientů souboru údaje týkající se anamnézy, typu zlomeniny, způsobu léčby, následné hospitalizace v jiném zdravotnickém zařízení, ev. na jiném oddělení Nemocnice U Sv. Anny, následné ATB léčby po výkonu a vzniklých komplikací, ev. úmrtí. Byly registrovány následující údaje: věk, pohlaví, BMI a počet závažných interních onemocnění (ICHS, CMP, CHOPN, DM, CHRI, HT apod.). Další sledované údaje se týkají vlastní zlomeniny a jejího způsobu léčení: typ zlomeniny, strana fraktury, časový interval přijetí – osteosyntéza, čas vlastního operačního výkonu, doba hospitalizace, ATB profylaxe. V našem souboru jsme sledovali pacienty se všemi typy zlomenin proximálního konce fermuru, kteří byli ošetřeni v souladu se současnými trendy pomocí PFN, DHS, hřebu a aloplastikou CKP. Po zpracování a vyhodnocení všech údajů je z výsledků patrné, že faktory jako věk, komorbidity, doba operace, typ osteosyntezy a časový interval od přijetí k provedení osteosyntezy hrají významnou roli ve výskytu komplikací léčby fraktur femuru a době přežívání.

Liberdová A., Zeman K. Synkopa - význam anamnézy,rizikové stratifikace a dodržování vyšetřovacího algoritmu Interní oddělení, Nemocnice ve Frýdku-Místku, p.o. Cíle: Záměrem našeho zkoumání souboru pacientů hospitalizovaných pro synkopu bylo zjistit, zda observace nízcerizikových pacientů v nemocnici přináší významný benefit ve srovnání s jejich ponecháním po vstupním zhodnocení v domácím prostředí bez dalšího došetřování. Pozornost byla věnována též úplnosti a dostatečnosti anamnézy při příjetí a statistické informace o počtu neobjasněných případů, zastoupení jednotlivých typů, průměrné délce hospitalizace, přítomnosti plicní embolie, míře rizika a dalších charakteristikách. Metoda: Do studované skupiny bylo zařazeno 162 pacientů interního oddělení nemocnice ve Frýdku-Místku? hospitalizovaných s anamnézou krátkodobé poruchy vědomí či presynkopálního stavu v období od 1.1.2009 do 31.12.2009. U každého z nich jsme podle anamnézy hodnotili, zda se jednalo o skutečnou synkopu, nesynkopální stav dle definice či o presynkopu bez kompletní ztráty vědomí. Poté byla u jednotlivých případů stanovena délka hospitalizace, dostatečnost vstupní anamnézy, míra rizika – nízké, střední, vysoké – podle přítomnosti hlavních prediktorů zvýšené mortality a náhlé smrti, EKG nález, přítomnost plicní embolie, typ synkopy při propuštění a určitý stupeň pravděpodobnosti, s jakou se o daný typ skutečně jednalo (diagnóza jistá, možná, nejasná). Výsledky: Dospěli jsem ke zjištění, že 25% pacientů hospitalizovaných v loňském roce na interním oddělení naší nemocnice pro krátkodobou poruchu vědomí bylo nízcerizikových, u 1/10 z nich byla stanovena riziková

19

Konference mladých lékařů -kardiální etiologie (1 plicní embolie, 2 arytmie, 1 těžká aortální stenóza), u ostatních se jednalo o vazovagální synkopu či ortostatickou hypotenzi. Ta byla také nejčastější příčinou synkopy vůbec (32%), druhá kardiální příčina (24%), neurokardiogenní typ, uváděný v literatuře na prvním místě, zaujímal s 9% až třetí pozici. Jedna čtvrtina všech případů zůstala neobjasněna, v 7% šlo o nesynkopální stav. Závěr: Synkopa, patřící mezi nejběžnější příčiny hospitalizace, tak vyžaduje zkvalitnění celého (...)

Lipový B., Hanslianová M., Řihová H., Gregorová N. Prevalence a rezistence Pseudomonas aeruginosa u těžce popálených pacientů Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie LF MU a FN Brno Úvod: Mezi nejčastější příčiny mortality těžce popálených pacientů patří popáleninový šok, respirační insuficience a infekční komplikace. V polovině minulého století, kdy se začala formovat moderní éra léčby o těžké popáleniny, byl popáleninový šok hlavní příčinou úmrtí. Rozvojem nových sofistikovaných metod a implikace moderních roztoků do iniciální tekutinové resuscitace významně snížili mortalitu závažných popálenin v šokovém období. Mortalita na respirační insuficienci způsobenou inhalačním traumatem byla také redukována, zejména rozvojem včasné diagnostiky a zahájením adekvátní léčby, centralizací těchto pacientů, moderními režimy umělé plicní ventilace. Tyto úspěchy v léčbě přinesly výskyt nových komplikací, které byly dříve neznámé, zejména komplikace infekční. Ty dnes představují dominantní podíl na mortalitě těžce popálených pacientů. Pseudomonas aeruginosa patří v popáleninových centrech mezi celosvětově nejobávanější nemocniční kmeny. Cílem naší práce je stanovit prevalenci a poukázat na strmě narůstající rezistenci kmenů Pseudomonas aeruginosa u těžce popálených pacientů v 21.století. Materiál a metodika: V práci prezentujeme prevalenci a narůstající trend rezistence kmenů Pseudomonas aeruginosa v letech 2005-2008. Retrospektivně byla vyhodnocována citlivost a počet multirezistentních kmenů Pseudomonas aeruginosa. Jako multirezistentní se podle stanovených kritérií označují kmeny pseudomonád rezistentní minimálně ke třem z pěti skupin protipseudomonádových antibiotik (protipseudomonádové peniciliny, protipseudomonádové cefalosporiny, aminoglykosidy, fluorochinolony a karbapenemy). Výsledky: Během sledovaného období bylo na jednotce intenzivní péče hospitalizováno celkem 209 dospělých pacientů pro termické trauma. U těchto pacientů bylo vykultivováno celkem 1422 kmenů Pseudomonas aeruginosa. Během sledovaného období došlo k nárůstu rezistence ke všem dostupným protipseudomonádovým antibiotikům mimo kolistin. Zároveň došlo k dramatickému navýšení (...)

Matyášová K. Případ úporného pruriga v zajímavých souvislostech - kazuistika. I. dermatovenerologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Prurigo je chronicky probíhající neinfekční zánětlivé onemocnění, mnohočetné etiologie, neohrožující pacienta přímo na životě, ale výrazně snižující kvalitu života. Popisujeme zajímavý případ 64letého pacienta, léčeného na naší klinice pro tuto diagnózu od roku 2004. Onemocnění bylo histologicky verifikováno jako prurigo na atopické bázi v r. 2005, při velmi vysokých hodnotách IgE. V terapii fototerapie UVB 311nm, prednison, cyklosporin A (Sandimmun Neoral). Vzhledem k opakovaným exacerbacím s progresí do erytrodermie s impetiginizacemi, a nedostatečného účinku dosavadní terapie zvažováno nasazení biologické léčby rituximabem (Mabthera). Tu však nebylo možno zahájit vzhledem k nálezu bronchogenního karcinomu plic. Tento byl chirurgicky odstraněn, tč. bez hodnotitelných změn ve

20

Konference mladých lékařů smyslu recidivy karcinomu. Nyní pacient opět na terapii prednisonem,15mg denně, onemocnění prakticky v remisi. Na úporném průběhu pruriga nelze podíl rozvíjejícího se karcinomu plic plně vyloučit.

Menšíková A., Matoušek P. Zevní laryngokéla manifestující se jako zánětlivá rezistence na krku Otorinolaryngologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava Úvod Laryngokéla je vzduchem nebo hlenem naplněná výchlipka ventrikulus laryngis. Příčiny vzniku jsou nejasné, vliv může mít zvýšení nitrohrtanového tlaku (např. u hráčů na dechové nástroje). Většina laryngokél je asymptomatických. Zevní laryngokéla se může klinicky projevit jako měkká, nebolestivá rezistence na krku, měnící svou velikost. Často bývá přítomen chrapot, mohou být poruchy polykání, pocity tlaku a cizího tělesa v krku nebo dušnost. Léčba je chirurgická, u vnitřních endoskopicky CO2 laserem, u vnějších exstirpace ze zevního přístupu. Kazuistika Na ORL kliniku byla přijata šedesátiletá pacientka s tři měsíce trvající, postupně se zvětšující měkkou, palpačně nebolestivou rezistencí na krku vpravo v oblasti před kyvačem ve výši horního okraje štítné chrupavky. Stěžovala si na chrapot a obtížné polykání. Při vyšetření bylo patrné vyklenutí pravé ventrikulární a aryepiglotické řasy. Pacientka udávala, že před 9 měsíci byla hospitalizována na jiném pracovišti a na stejné straně byla provedena incize suspektního abscesu. Při laryngoskopickém vyšetření bylo patrné vyklenutá pravé ventrikulární a aryepiglotické řasy. Na MR a CT byla nalezena dutina vyplněná vzduchem komunikující s hrtanem. Operace potvrdila diagnózu rozsáhlé zevní laryngokély, jejíž vak ležel na velkých cévách a dosahoval k submandibulární žláze. Výstup laryngokély byl v typickém místě hyothyroidální membrány. Pacientka byla po operaci bez chrapotu a obtíží s polykáním propuštěna domů. Diskuze Symptomatická laryngokéla je vzácným onemocněním. Častěji se vyskytuje jako asymptomatická (v sekčních nálezech až v 20%). V našem případě byl prvním příznakem vznik zánětlivé komplikace (laryngopyokéla) a diagnóza byla stanovena až s odstupem. Závěr Laryngokéla není častou příčinou rezistencí na krku, ale v diferenciální diagnostice bychom měli myslet i na tuto diagnózu.

Mikolášek P., Homola L., Pavelka J. Atypická forma neuroborreliózy Klinika dětských infekčních nemocí, LF MU a FN Brno Neuroborrelióza (NB) patří po kožním postižení k druhé nejčastější klinické formě lymeské nemoci v dětském věku na evropském kontinentě. Je způsobená inokulací neurotropního druhu Borrelia garinii do nervové soustavy. Z klinických jednotek může způsobovat kraniální neuritidu, nejčastěji parézu n. facialis nebo jiného

21

Konference mladých lékařů hlavového nervu, aseptickou meningitidu, meningopolyradikuloneuritidu, nebo periferní neuropatie. Naše kazuistika se týká pacienta s atypickým průběhem s diferenciálně diagnostickými rozpaky, s podezřením na intrakraniální expanzivní proces. Počátečním příznakem byla diplopie, strabismus a bolesti hlavy. Na očním pozadí prokázáno městnání a neurologickým vyšetřením potrvzena paréza n. abducenti. Vyšetřením mozkomíšního moku byla diagnostikována meningitida s průkazem intratekální syntézy antiborreliových protilátek. Po zahájení cílené antibiotické léčby došlo k ústupu subjektivních potíží i objektivního klinického nálezu.

Mollová K., Skálová K., Michálek J. Nová generace vakcín na bázi dendritických buněk - klinická studie pro pacienty s glioblastoma multiforme Babákův výzkumný institut, LF MU Při léčbě onkologických onemocnění lze vedle standardní terapie využít vakcinace, při níž jsou pacientovi podávány autologní dendritické buňky (DB). DB, jako jedny z nejvýznamnějších antigen prezentujících buněk, prezentují nádorové antigeny in vivo T-lymfocytům a tak stimulují protinádorovou imunitní odpověď přímo v těle pacienta. Nová generace vakcín je založena na DB, které produkují interleukin-12 a polarizují imunitní odpověď ve směru pomocných Th1 a cytotoxických T-lymfocytů. Vstupním materiálem pro přípravu vakcíny je leukaferéza - leukocyty izolované z krve pacienta pomocí separátoru. Pomocí přístroje ELUTRA jsou z leukaferézy izolovány monocyty. Ty jsou šest dní kultivovány v kompletním médiu s přídavkem interleukinu-4 a GM-CSF. Tak vzniknou nezralé DB, které jsou naloženy nádorovými antigeny ve formě lyzátu, který je získán z nádorové tkáně pacienta. Přidáním lipopolysacharidu a interferonu-gamma je indukována maturace DB. Po krátkodobé kultivaci jsou buňky v alikvotech zamraženy. Celý proces přípravy vakcíny probíhá v přísně sterilních podmínkách na certifikovaném pracovišti pro výrobu léčivých přípravků, v Čistých prostorách UCBI BVI LF MU Brno. V loňském roce byla provedena validace přípravy nové generace DB pro potřeby klinických studií. Od října 2009 probíhá klinická studie fáze II schválená SÚKLem, ve které jsou očkováni pacienti s glioblastoma multiforme. Do dubna 2010 bylo do studie zařazeno sedm pacientů.

Musilová K., Kuba R., Brázdil M., Tyrlíková I., Rektor I. Výskyt a lateralizační hodnota periiktálního symptomu „lateralizované opouštění lůžka“ (lateralized bed leaving) u epilepsie temporálního laloku 1.neurologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Cílem práce je zjistit incidenci symptomu „lateralizované opouštění lůžka“ (lateralized bed leaving) u epilepsie temporálního laloku s mesiotemporální sklerózou (TLE MTS) nebo s jinou lézí (TLE non-MTS) a jeho možnou lateralizační hodnotu ve vztahu k straně počátku záchvatu. Retrospektivně jsme analyzovali 97 pacientů (60 pacientů s TLE MTS a 37 pacientů TLE non-MTS, kteří byli 2 roky od epileptochirurgického zákroku bez záchvatů s poruchami vědomí (ENGEL I). Tento symptom jsme hodnotili v periiktálním období, tzn. v průběhu záchvatu a do 3 minut od ukončení záchvatů. Celkem jsme analyzovali 380 záchvatů (234 u TLE MTS a 146 u TLE non-MTS). Periiktální „lateralizované opouštění lůžka“ (LBL) jsme zaznamenali celkem u 27,8% pacientů (27 pacientů z 97) a 11,6% záchvatů (44 záchvatů z 380); z toho u TLE MTS u 33,3% pacientů a 13,2% záchvatů, a u TLE

22

Konference mladých lékařů non-MTS u 18,9% pacientů a 7,9% záchvatů. Izolovaně se LBL vyskytl celkem v 17 případech (u 13 pacientů s TLE MTS a u 4 pacientů s TLE non-MTS), opakovaně v 10 případech (u 7 pacientů s TLE MTS a u 3 pacientů s TLE non-MTS). LBL se vyskytl exkluzivně ipsilaterálně k počátku záchvatů celkem u 62,9% pacientů (v 80% u TLE MTS a ve 14,3% u TLE non-MTS), anebo na obě strany či kontralaterálně, a to celkem u 37,1% pacientů (ve 20% u TLE MTS a v 85,7% u TLE non-MTS) (p < 0,05; Fischer exact test) . LBL se u pacientů s TLE v průběhu záchvatu a v postiktálním období vyskytuje relativně často, zejména u TLE MTS. Pacienti s TLE MTS opouštějí lůžko častěji ipsilaterálně, ve vztahu k počátku záchvatu u pacientů s TLE non-MTS jsme tuto lateralizační hodnotu nezjistili. LBL je nový lateralizační symptom u TLE MTS, který může napomoci v určení lateralizace počátku epileptického záchvatu. Práce byla podpořena výzkumným záměrem MŠMT MSMOO21622404.

Nechvátalová J., Vlková M. Jsou abnormality B-lymfocytárních subpopulací u nemocných s běžným variabilním imunodeficitem (CVID) neměnným nálezem? Ústav klinické imunologie a alergologie LF MU a FN u sv. Anny v Brně Úvod: Nejčastější symptomatický primární humorální imunodeficit - běžný variabilní imunodeficit (CVID) se vyznačuje nízkou hladinou sérových imunoglobulinů (IgG, IgA, někdy i IgM) s různým stupněm klinického imunodeficitu. Jedná se o heterogenní onemocnění, u něhož byla popsána řada abnormalit lymfocytárních subpopulací, u pacientů často nacházíme snížený počet pozdních vývojových stadií B-lymfocytů. Přítomnost těchto B-lymfocytárních abnormalit je základem současné laboratorní klasifikace (EUROclass). Cílem naší práce bylo zjistit, do jaké míry jsou tyto abnormality neměnné. Metodika: Za využití průtokové cytometrie jsme u 25 pacientů s jistou diagnózou CVID ve věku 46±15 let (14 žen a 11 mužů) a počtem CD19+ > 1% provedli srovnání zastoupení vybraných B-lymfocytárních subpopulací ve dvou měřeních s odstupem 2-3let. Pro statistické srovnání jsme použili Wilcoxonův neparametrický test. Výsledky: Podle klasifikace EUROClass, jsme z 25 pacientů klasifikovali 7 jako smB+21lo, 11 smB-21lo, 6 smB-21norm a 1 smB+21norm. Naše výsledky ukazují, že výskyt subpopulace CD19+CD27+ ("zralé" Blymfocyty), měl v tomto časovém rozmezí tendenci k vzestupu (p=0.0080), stejně jako subpopulace CD19+CD21low38low (p=0.0138), naopak subpopulace CD19+IgD+CD27- (nezralé B-lymfocyty) se neměnila (p=0.2473), stejně jako subpopulace transientních buněk (p=0.5449). Pouze u jedné pacientky jsme pozorovali přechod ze skupiny smB- do smB+. Závěr: Naše výsledky ukazují, že abnormality B-lymfocytů u pacientů s CVID nemusí mít konstantní charakter a mají určitou tendenci k „normalizaci“. Přesto vidíme, že klasifikace EUROClass je pro většinu pacientů stabilní. Tato práce byla podpořena grantem č. NR/9198-3 IGA MZ ČR.

Němcová E., Žaloudíková B., Němec P., Freiberger T. Detekce bakteriálních meningitid pomocí širokospektré PCR Genetická laboratoř, Centrum kardiovaskulární a transplantační chirurgie Brno Akutní bakteriální meningitida je progresivním onemocněním s vysokou smrtností a výskytem trvalých následků, rychlá diagnostika a správná léčba jsou proto kritickými body. Nejčastějšími patogenními agens bývají Streptococcus pneumoniae, Haemofilus influenzae, Neisseria meningitidis, Listeria monocytogenes. Záchyt anaerobních bakterií u pacientů s akutní bakteriální meningitidou je vzácný. Převládajícími anaerobními mikroorganismy podílející se na meningitidách, infekcích způsobených zavedením shuntu a mozkových

23

Konference mladých lékařů abscesech jsou Bacteroides spp., Fusobacterium spp. a Clostridium spp. Méně často jsou izolovány Peptostreptococcus spp., Veillonella spp., Actinomyces spp., Propionibacterium acnes a Eubacterium spp. V období od roku 2004 doposud bylo v genetické labotaroři CKTCH zpracováno metodou širokospektré PCR celkem 193 vzorků s podezřením na bakteriální meningitidu. DNA byla izolována pomocí QIAamp DNA Blood Mini Kitu (Qiagen) a následná PCR s univerzálními primery byla zacílena na variabilní oblasti 16S rDNA. V 77 (39,9%) případech byla bakteriální DNA detekována a dále sekvenována, 116 (60,1%) materiálů bylo negativních. Z pozitivních vzorků byl v 55 (71,4%) dourčen aerobní či fakultativně anaerobní bakteriální patogen, v 6 (7,8%) anaerobní a u 16 (20,8%) nebylo agens určeno díky velmi slabému záchytu DNA. Metoda širokospektré PCR a následná sekvenační reakce se jeví vhodnou alternativou standardních diagnostických metod především u pacientů, kteří jsou v době odběru již pod antibiotickou clonou. Rovněž umožňuje rychlé rozpoznání atypického nebo obtížně kultivovatelného agens a včasné zahájení cílené antibiotické terapie.

Olejníčková K., Holá V., Růžička F. Detekce vybraných faktorů virulence Pseudomonas aeruginosa Mikrobiologický ústav LF MU a FN u sv. Anny v Brně Pseudomonádové infekce ohrožují pacienty trpící cystickou fibrózou, starší a dlouhodobě hospitalizované osoby a pacienty s permanentním katétrem. V soudobé klinické praxi stoupá procento pacientů s oslabenou imunitou a výskyt nozokomiálních patogenů se tak dostává do popředí zájmu. P. aeruginosa patří k nejčastěji izolovaným nozokomiálním druhům. Díky nízkým nárokům na živiny a vysokému stupni rezistence k antimikrobiálním látkám je její eradikace v nemocničním prostředí značným problémem. Mikrob je pouze oportunním patogenem a na rozvoji infekce se podílí více faktrorů na obou stranách, bakterie i hostitele. Patogeneze P. aeruginosa je složitý proces, do něhož je zapojeno mnoho faktorů virulence, jak sturktury na povrchu buňky tak extracelulární produkty. V předkládané práci jsme se zaměřili na kvantifikaci pohyblivosti kmene (testování swimming a twitching motility), schopnost tvořit biofilm klasickou Christensenovou metodou v mikrotitračních destičkách a produkovat masu biofilmu na rozhranní kapaliny a vzduchu a na detekci rezistence k vybraným antibiotikům. Cílem studie bylo porovnat míru produkce jednotlivých faktorů virulence u klinických izolátů a zjistit možné korelace mezi těmito faktory. Testovali jsme 108 kmenů P.aeruginosa od katetrizováných pacientů z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Pohyb pomocí bičíků byl testován pomocí metodiky dle Rashid a Kornberg (2000). Twitching motilita byla testována ve dvou časově rozdílných variantách (Rashid a Kornberg 2000; Zolfaghar a kol. 2003). Obě metody jsou porovnány z hlediska přesnosti a reprodukovatelnosti výsledků. Pohyblivost kmene je dána průměrem kolonie vzniklé po kultivaci na vhodném médiu. Produkce submerzního biofi (...)

Peroutková T., Holá V. Rod Proteus: významní původci močových infekcí Mikrobiologický ústav, LF MU a FN u sv.Anny v Brně Zástupci rodu Proteus patří mezi časté původce infekcí močového traktu, a to zejména u pacientů s dlouhodobě zavedeným katétrem, kde mohou způsobovat závažné komplikace a prodloužení léčby. Bakterie z rodu Proteus využívají ke kolonizaci nativních i přírodních povrchů různé faktory virulence, mezi které patří například různé typy fimbrií, bičíky, produkce proteáz a membránových proteinů, produkce endotoxinů a exotoxinů či schopnost tvorby biofilmu. Poznání a pochopení faktorů virulence účastnících se při vzniku těchto infekcí je nezbytné pro účinný boj s

24

Konference mladých lékařů těmito infekcemi. Z tohoto důvodu jsem se ve své práci zaměřila zejména na různé druhy pohybu, kterými jsou u proteů swimming, swarming a twitching pohyb, a tvorbu biofilmu, které hrají při kolonizaci katétrů významnou roli. Testy jsem prováděla na 41 kmenech, z nich bylo 35 kmenů Proteus mirabilis a 6 kmenů Proteus vulgaris. Kmeny Proteus mirabilis byly velmi dobře pohyblivé swimming, swarming i twitching pohybem. Kmeny Proteus vulgaris se také pohybovaly všemi třemi typy pohybů, ovšem pohyblivost nebyla tak velká jako u kmenů Proteus mirabilis. V testu na tvorbu biofilmu byly všechny kmeny Proteus mirabilis pozitivní, většina kmenů byla silnými producenty biofilmu. Kmeny Proteus vulgaris také tvořily biofilm, většina kmenů byla středními producenty biofilmu. Výzkum byl podpořen grantem IGA MZ ČR 9678.

Pěček R., Horálek F. Malrotace střeva Úrazová nemocnice v Brně, Pracoviště klinické chirurgie Kazuistika problematiky částečné střevní malrotace až situs viscerum totalis. Příčina vzniku, klinická manifestace, svízele diagnostiky patologických procesů...

Poloková K., Lipoldová J., Meluzín J., Novák M. Význam stanovení dyssynchronie levé komory před resynchronizační léčbou I.interní kardioangiologická klinika, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Úvod: Řada studií prokázala efekt resynchronizační léčby (CRT) na zlepšení subjektivního stavu a navození reverzní remodelace levé komory. U zhruba 30-40% pacientů zlepšení NYHA pri CRT není prokazatelné (nonrespondéři). Cíl: Kvantifikovat predikční schopnost šířky komplexu QRS a echokardiografických parametrů na efekt CRT. Porovnat výtěžnost těchto parametrů u pacientů s ischemickou (iKMP) a neischmeickou (niKMP), se sinusovým rytmem (SR) a fibrilací síní (FS). Metody: U 194 pacientů, před a tři měsíce po úspěšném zavedení CRT, se hodnotily tyto parametry: funkční třída NYHA, šířka komplexu QRS, echokardiografické rozměry včetně parametrů mechanické komorové dyssynchronie (SPWMD: časový interval mezi maximem výchylky septa a zadní stěny v M-mode zobrazení; Tssep-lat: časový interval mezi maximálním systolickým pohybem septa a laterální stěny získaný tkáňovědopplerovským zobrazením; IVMD: mezikomorové mechanické zpoždění). Výsledky: Respondérů (pac. se zlepšením NYHA) bylo 61%, více u pacientů se SR ve srovnání s FS (63% vs 52%, p<0,0.5). Zúžení QRS bylo pozorováno jen u respondérů. SPWMD a Ts-sep-lat se zmenšilo u všech podskupin. Pokles výskytu SPMWD >=130ms byl větší u pacientů s niKMP. Pokles výskytu Ts-sep-lat >=65ms byl větší u pacientů se SR. Procento pacientů s IVMD >= 60ms bylo signifikantně nižší u respondérů a vyšší u nonrespondérů. Šířka QRS, SPWMD a Ts-sep-lat prokázaly střední senzitivitu, ale slabou specifitu v predikci efektu CRT. Šířka QRS měla větší sensitivitu u pacientů s niKMP ve srovnání s iKMP (91% vs 65%). IVMD prokázal slabou sensitivitu, ale velmi dobrou specifitu v predikci efektu CRT, zvláště u pacientů se SR ve srovnání s FS (90% vs 63%). Závěr: Žádný testovaný parametr neprokázal současně dobrou sensitivitu i specifitu. Kvantifikace komorové

25

Konference mladých lékařů dyssynchronie je účelnějí u pacientů se SR a niKMP.

Rapi J., Pazourek L., Tomáš T. Výsledky operačního řešení hallux valgus a hallux rigidus metatarzophalangeální arthroplastikou dle Kellera I. ortopedická klinka, LF MU a FN u sv. Anny v Brně Hallux valgus a hallux rigidus jsou častými deformitami přednoží, které zatěžují pacienty mnoha různými obtížemi. Mezi nejčastější patří bolest při pohybu v I. MTP kloubu, omezení pohybu, kosmetický efekt a tvorba otlaků v obuvi. Kellerova arthroplastika je indikována u pacientů s uvedenými deformitami a zároveň přítomnou arthrozou I. MTP kloubu, přičemž intermetatarzální úhel nepřekročí 14 stupňů. Operace je založena na resekci proximální části proximální phalangy halluxu, čímž je odstraněna artrozou změněná chrupavka, dále redukce oseofytů a vnoření laloku vypreparovaného z podkoží mezi hlavici I. metatarsu a proximální phalangu. Postavení prstce se koriguje Z stehem. Autoři prezentují 2 soubory pacientů, z nichž 1. představuje 30 pacientů s deformitou hallux valgus a 2. představuje 30 pacientů s postižením hallux rigidus. U obou skupin se jedná o pacienty kteří jsou pooperačně ambulantně sledováni minimálně 2 roky. Výsledek operace je objektivizován pomocí Gainorova skóre. Obě skupiny pacientů jsou komparovány. Závěr : U obou skupin pacientů došlo po Kellerově arthroplastice ke zlepšení až vymizení obtíží, přičemž výsledek zmíněné arthroplastiky je lepší u skupiny pacientů s hallux rigidus. Pravděpodobným důvodem je menší předoperační mobilita I. MTP kloubu u pacientů s hallux rigidus, především stoj na špičkách s oporou palce, který po Kellerově operaci rovněž není možný.

Raszková M. Ortodontické mýty tradované mezi laiky i lékaři Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně, ortodontické oddělení Přednáška se zabývá mýty z oblasti ortodoncie, které jsou rozšířeny mezi laiky i mezi lékaři, kteří se ortodoncii přímo nevěnují. Konkrétně bude představeno pět témat, která jsou často nepřesně interpretována: frenulum horního rtu jako příčina diastematu, třetí moláry jako jediný důvod zhoršujícího se stěsnání, dlouhodobá stabilita ortodontické léčby, věkové omezení ortodontické léčby a léčba fixními aparáty jako příčina zvýšené kazivosti chrupu. K jednotlivým problémům budou uvedeny současné názory odborníků a postupy, kterými se tyto problémy řeší.

Remundová J., Halačková Z. Výskyt fokální infekce u rizikových pacientů Výskyt fokální infekce u rizikových pacientů Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Jako odontogenní fokální infekci označujeme onemocnění vzdálených orgánů, která jsou vyvolána z infekčních

26

Konference mladých lékařů ložisek zubního původu. Na stomatologické klinice fakultní nemocnice u svaté Anny jsme během 6ti měsíců vyšetřili na fokální infekce 116 pacientů odeslaných z různých oddělení nemocnice. Z toho bylo 47 žen a 69 mužů. Nad 60 let bylo ošetřeno 48 pacientů (41%), z toho 28 (24%) ve věku 60-70 let a 24( 21%) ve věku 50-60 let. 35 (30%) pacientů bylo odesláno na vyšetření před transplantací orgánů . Nejvíce byli zastoupeni pacienti s diagnosou transplantace srdce 28 (77%), operace kyčelního kloubu 4 (11%), transplantace ledvin 2 (6%) a transplantace jater 1 (2%). Vyšetření pacientů z jiných oddělení - dermatovenerologické oddělení 33 (28%), interní oddělení-kardiologie 31 (27%). Z hodnocení celého souboru mělo intaktní chrup pouze 12 (10%) pacientů, devitální zuby se vyskytly u 76 (66%). Potřeba ošetření byla u 84 (72%) pacientů. Chirurgická léčba - extrakce zubů byla provedena u 31 (38%) pacientů, u nichž bylo vyžádané vyšetření na fokální infekci. Z hlediska možné fokální infekce není 84 (72%) pacientů dostatečně připraveno pro zahájení vlastního výkonu.

Sedláková K. Úskalí diferenciální diagnostiky ovariálních cyst Gynekologicko - porodnická klinika, LF MU a FN Brno v Brně Úvod: Cystické rezistence, zejména ovariální cysty, patří k častým nálezům u žen ve fertilním věku, méně často u žen po reprodukčním období. Dle mechanismu vzniku rozdělujeme cysty na funkční a retenční. Mezi funkční zahrnujeme folikulární, cysty žlutého tělíska. Dále cysty dermoidální, endometriózní. Ve fertilním období je častý vznik funkčních cyst, které často samovolně regredují. Jsou nutné opakované ultrazvukové kontroly. U žen po 40.roku života je třeba myslet při nálezu cystického útvaru na malignitu a podrobit specifickým vyšetřením. Klinicky se mohou projevit bolestma, nepravidelným krvácením, torzí či rupturou cysty což může vést k náhlým příhodám břišním. Diagnostika je u větších cyst možná palpačním vyšetřením doplněným vaginálním nebo abdominálním ultrasonografem. Koneční diagnostika však spočívá v laparoskopickém a histologickém ověření. Léčba laparoskopická s odstraněním cysty nebo punkce cysty transvaginálně. U pacientek v reprodukčním věku je vhodné odstranění cysty s ohledem na fertilní funkce. Kazuistika : Prezentujeme případ 26 leté nulipary, která byla odeslána na naše pracoviště k operačnímu řešení dlouhodobě persistujícího cystického útvaru v malé pánvi. Anamnesticky byla pacientka ve 3 letech operována pro stenózu anu, která byla řešena anoproktální plastikou. Pacientka neudávala žádné obtíže, gynekologické vyšetření bylo rovněž negativní, pouze vaginální ultrazvuk opakovaně popisoval jednokomorový anechogenní cystický útvar za dělohou o průměru cca 40 mm. Pro persistenci cystické resitence v pánvi byla provedena opakovaně diagnostická laparoskopie. Poprvé byla operována v roce 2006 se zcela negativním laparoskopickým nálezem. Poté znovu v roce 2010, kdy peroperačně rovněž nenalezena popisovaná cystická resistence, ale diagnostikováno dilatované rectosigma. Perope (...)

Skarková M., Pánek J., Válek V. Balónková dilatace stenóz jícnu u pacientů s Epidermolysis bullosa Radiologická klinika, FN Brno

27

Konference mladých lékařů

Cíl: Cílem je prezentování našich zkušeností s radiologickou intervenční léčbou stenóz jícnu u pacientů s Epidermolysis bullosa. Materiál a metody: Epidermolysis bullosa je heterogenní (geneticky podmíněné či získané) vzácné dermatologické onemocnění charakterizované extrémní citlivostí kožního epitelu a sliznic. Jakékoliv sebemenší trauma např. polykání tuhé stravy je následováno poškozením sliznice s následným jizvením. Pacienti s nejtěžšími formami mají až 90 procentní úmrtnost v prvním roce života. U těch, co přežijí dětství, je nejběžnější příčinou smrti spinocelulární karcinom jícnu. Stenózy jícnu jsou nejběžnější a nejtěžší komplikací této choroby. Možnosti terapie jsou chirurgické (většinou jedna cirkulární stenóza, resekce mukózy, interpozice kolon, větší morbidita, mortalita). Další možností je dilatace za endoskopické kontroly. V neposlední řadě pak intervence pod skiaskopickou kontrolou. Z radiologických intervenčních metod převládá v současné době balónková dilatace. Přestože léčba stenóz jícnu je pouze symptomatická, balónková dilatace výrazně zlepšuje kvalitu života nemocného. Na naší klinice v současné době řešíme 5 pacientů s touto diagnózou (2 ženy a 3 muže s průměrným věkem 29,5 roku). Zákroky se provádí pod skiaskopickou kontrolou. U všech pacientů byla použita balónková dilatace (v několika sezeních), u jednoho z nich pro recidivu stenóz ještě v kombinaci se zavedením plastového stentu.

Výsledky: 4 pacienti podstoupili balónkovou dilataci - 3 pacienti ve 2 sezeních, 1 pacient v 1 sezení, přičemž u všech se nález na RTG vyšetření i klinický obraz po zákrocích zlepšil. Poslední pacient je v naší péči přes 15 let, inciálně byl léčen 2 kovovými stenty. Po recidivě striktur následovaly opakované balónkové dilatace, stav byl komplikován vytvořením esofagotracheální píštěle, nyní má zavedený plastový stent. (…)

Slavíček T. Řešení ztráty jednoho zubu ve frontálním úseku chrupu Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Souhrnná práce popisuje dnešní možnosti náhrady ztráty jednoho zubu ve frontálním úseku chrupu, které pacienta funkčně a esteticky poškozují. Příčinami absence zubu mohou být: úrazy, fyzické násilí, extrakce nebo vrozené vývojové vady. Vlivem rychlého rozvoje oboru se dnes nabízí více variant řešení těchto defektů, jejichž výsledkem je plná rehabilitace pacienta. Práce se snaží zhodnotit benefity a komplikace jednotlivých způsobů ošetření za pomoci fixních můstků, adhesivních můstků, implantátů, zirkoniové keramiky nebo ortodontického posunu.

Sochorová J., Bohatá Š. Plicní embolie - korelace nálezu na CT angiografii plic se změnami na RTG hrudníku Radiologická klinika, FN Brno Cíl:Cílem sdělení je zhodnotit přítomnost RTG známek plicní embolie u pacientů s pozitivním nálezem na CT angiografii plic, stanovit jejich procentuální zastoupení v souboru pacientů našeho pracoviště a provést srovnání

28

Konference mladých lékařů našich výsledků s literárními údaji. Materiál a metodika: V souboru 31 pacientů je 14 žen a 17 mužů, průměrný věk žen je 62 let, mužů 60 let. RTG snímky byly provedeny u 21 pacientů jeden den před CT vyšetřením, u 7 pacientů v rozmezí dvou dnů a u 3 pacientů v rozmezí do deseti dnů. CT angiografie plicní tepny byla prováděna multidetektorovém přístroji Philips Brilliance 64 s i.v. aplikací iodové kontrastní látky v koncentraci 350-400mgI/ml, podáno bylo 60ml rychlostí 4,5ml/s, s použitím metody bolus trackingu. Výsledky: V našem souboru 31 pacientů s pozitivním nálezem na CT angiografii plic bylo 19,4% RTG snímků hrudníku zcela negativních. V dalších případech byla přítomna jedna nebo více RTG známek plicní embolie, a to nejčastěji fluidothorax (42%) a prominence hilů (42%), dále elevace bránice (35%), dystelektázy (16%), plicní infiltrát (25%) a oligémie resp. zvýšená transparence plic za cévním uzávěrem (Westermarkovo znamení) v asi 32%. Závěr: Akutní plicní embolie je jedním z hůře rozpoznávaných onemocnění. Klinicko-patologické studie ukazují, že plicní embolie nebyla rozpoznána u 70% nemocných, u nichž pitva prokázala plicní embolii jako hlavní nebo přispívající příčinu úmrtí (Stein a spol. 1995). RTG snímek hrudníku má důležitou úlohu při vyloučení jiné možné patologie. Pro diagnostiku plicní embolie však vykazuje špatnou senzitivitu a specificitu (Worsley a spol. 1993). Ve studii PIOPED mělo 12 % pacientů s akutní plicní embolií normální RTG hrudníku (Worsley a spol. 1993). V našem souboru byly RTG snímky hrudníku negativní v 19,4%. Nejčastějšími nálezy na RTG snímcích pak byl fluidothorax a prominence hilů. Škvařilová, H Matoušek, A Zhodnocení metod přípravy vzorků na SEM pro studium hermetičnosti výplňových materiálů Stomatologická klinika LF MU a FN u sv.Anny v Brně Cíl: Cílem naší práce bylo vytvořit keramografický postup pro přípravu vzorků na SEM pro potřeby testování hermetičnosti provizorních výplňových materiálů. Materiál a metodika: Kavity I. a V.třídy byly preparovány na extrahovaných zubech a zaplněny jedním z následujících materiálů:zinkoxidfosfátový cement (Adhesor normal), zinkoxidsulfátový cement ( Providentin), materiál na bázi sádry a org.tmelů (Provimat), Caviton, Cavit W, zinkoxideugenolový cement ( IRM cement), sklopolyalkenolátový cement (GC FUJI), sklopolyalkenolátový cement kapslovaný (Ketac Fill plus), zinkoxideugenolový cement (Caryosan ) Ke sledování hermetičnosti výplní byla použita penetrační metoda s užítím methylénové modři. Byl sledován vliv přípravy vzorků na sledování hermetičnosti. Klasickou metodou přípravy vzorků je jejich naříznutí a rozštípnutí. Tyto vzorky vykazují nerovnou linii lomu a vzorky nelze opakovaně použít.Z těchto důvodů byly postupně navrženy tři metody pro přípravu vzorků na SEM. Při první metodě byly vzorky rozřezány přesnou řezačkou firmy Struers(Accutom 50) a poté zality do rychletuhnoucí akrylátové pryskyřice. Následně byly vzorky vybroušeny a vyleštěny. Při druhé metodě byly vzorky nejprve zality do rychletuhnoucí akrylátové pryskyřice a až poté rozřezány. Dále byly vzorky znovu zality, vybroušeny a vyleštěny. Metody třetí byla modifikována z metody číslo 2, s tím rozdílem, že byly vzorky nejprve zality do pomalutuhnoucí epoxidové pryskyřice za sníženého tlaku(Epovac), po ztuhnutí byly vzorky rozřezány a znovu zality do rychletuhnoucí akrylátové pryskyřice. Následně byly vzorky vybroušeny a vyleštěny. Výsledky: Metoda 1 a 2 dovoluje pozorování SEM, ale objevovalo se mnoho prasklin nejasného původu, u kterých nebylo zřejmé zda byly způsobeny extrakcí či technologickým postupem. Kvalita povrchu vzorků pro pozorování SEM při metodě 3 byla velmi dobrá, nebyly nalezeny žádné praskliny způsobené přípravou vzorků. Závěr: Metoda přípravy vzorků s užitím vakuového s (...)

29

Konference mladých lékařů

Tománková T., Kriegová E., Gallo J., Petřek M. Expresní profilování vybraných cytokinů v periprotetických tkáních pacientů reoperovaných pro selhání totální endoprotézy kyčle/kolena Lab. imunogenomiky a proteomiky, Ústav imunologie LF UP a FN Olomouc Periprotetická osteolýza (OL)/aseptické uvolnění (AU) jsou nejčastější příčinou selhání totální endoprotézy (TEP) kyčle a kolena. Buněčné a molekulární mechanismy vedoucí k rozvoji uvedených komplikací nejsou dosud zcela objasněny. Předpokládá se účast celé řady pro-zánětlivých a pro-osteoklastických chemokinů/cytokinů/drah. Cílem naší pilotní studie bylo sledovat expresi mRNA pro kandidátní molekuly v periprotetických tkáních získaných během revizní operace. Kandidátní molekuly byly navrženy s ohledem na jejich předpokládanou spoluúčast při vytváření chronického zánětu/zvýšeném vyzrávání osteoklastů, které následně vedou k resorpci kosti (osteolýze) a uvolnění komponent. Sledovali jsme relativní mRNA expresi genů CCL5/RANTES, MIF, DC-STAMP a RANKL v tkáních odebraných z vnitřního synoviálního listu kloubního pouzdra. Tkáně jsme získali při reoperaci TEP kyčle (n=11; AU n=4, OL n=7) a kolena (n=10; AU) od 21 pacientů. Byla použita kvantitativní RT-PCR s fluorescenčně značenými sondami, relativní genové exprese byly hodnoceny metodou druhé derivace v přítomnosti kalibrátoru (nižší hodnota CTtake off odpovídá vyšší expresi), gen PSMB2 sloužil k normalizaci exprese. Všechny studované geny byly exprimovány na úrovni mRNA u 100% vyšetřovaných vzorků (periprotetické tkáně). Nejvyšší relativní expresí se vyznačoval MIF (CTtake off min-max: 13,7-23,1) a CCL5/RANTES (19,325,4); normalizované množství mRNA transkriptů bylo nižší u genů DC-STAMP (19,8-29,6) a RANKL (22,131,1). Expresní profily pro-zánětlivého cytokinu MIF a mediátoru diferenciace a aktivace osteoklastů RANKL se lišily mezi podskupinami pacientů s TEP kyčle: vyšší množství MIF (medián AU vs OL: 2,4 vs 2,9) a RANKL (0,05 vs 0,12) transkriptů bylo detekováno u pacientů reoperovaných pro OL bez AU ve srovnání s pacienty s AU TEP. U chemokinu CCL5/RANTES a DC-STAMP, molekuly nezbytné pro fúzi preosteoklastů, jsme nepozorovali rozdíly v mRNA expresi mezi oběma podskupinami. Naše data naznačují, že mRNA expr (...)

Travnik J., Prochazka V. Inkurabilní hematogenní infekční komplikace kloubních endoprotéz - diagnostická rozvaha amputace Úrazová nemocnice v Brně, Pracoviště klinické chirurgie Kazuistika dvou polymorbidních geriatrických pacientů s inkurabilní hematogenní infekční komplikací kloubních endoprotéz z ortopedické a traumatologické indikace. U pacientů ve stavu celkové alterace zdravodního stavu bylo třeba rozhodnout, zda postupovat konzervativně nebo radikálně a končetiny amputovat. Diagnostiká rozvaha, indikace amputace, rizika a prognoza quod vitam.

Treglerová J., Jakubíčková K. Patologické fraktury úhlu mandibuly Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně

30

Konference mladých lékařů Patologické zlomeniny úhlu mandibuly jsou poměrně vzácné. Vznikají v místech, kde je kost oslabena patologickým procesem natolik, že čelist není schopna odolávat ani silám, kterým je běžně vystavována. V oblasti úhlu jde nejčastěji o retinované třetí moláry, folikulární cysty asociované s retinovaným třetím molárem nebo zánětlivý proces charakteru osteomyelitidy. Ošetření zlomeniny se provádí dle charakteru a stupně porušení integrity kosti konzervativně nebo chirurgicky.

Ťápalová V., Haraštová A., Hruban L. Úspěšnost a rizika vaginálního porodu u žen s císařským řezem v anamnéze Gynekologicko-porodnická klinika LF MU a FN Brno Úvod: Procento porodů vedených císařským řezem v posledních letech stále stoupá. Ve vyspělých zemích často dosahuje více jak 20% z celkového počtu porodů. Obávanou komplikací v souvislosti s vaginálním porodem po císařském řezu je ruptura dělohy, která je velkým rizikem jak pro matku, tak plod, což je vysvětlením stále klesajícího počtu vaginálně vedených porodů u žen s císařským řezem v anamnéze ve vyspělých zemích. Cíl: Ověřit bezpečnost vaginálně vedeného porodu u žen s císařským řezem v anamnéze. Stanovit faktory ovlivňující úspěšnost vaginálního porodu po císařském řezu. Zhodnotit četnost a zastoupení nejčastějších komplikací. Srovnat výsledky Gynekologicko-porodnické kliniky Fakultní nemocnice Brno s výsledky mezinárodních multicentrických studií. Materiál a metody: Retrospektivní analýza souboru 17984 žen, které porodily na Gynekologicko-porodnické klinice v Brně v letech 2007 – 2009. Z tohoto souboru bylo vyselektováno 776 rodiček s císařským řezem v anamnéze u nichž bylo rozhodnuto o vaginálním vedení porodu. U této skupiny pacientek byla provedena podrobná analýza. Sledovány byly: úspěšnost vaginálně vedeného porodu (dokončení porodu vaginální cestou), zastoupení porodů indukovaných a spontánních, další faktory ovlivňující úspěšnost vaginálně vedeného porodu, četnost a typ komplikací a také indikace k císařskému řezu v případě neúspěšného vaginálního vedení porodu. Výsledky: Celková úspěšnost vaginálních porodu po císařském řezu byla 77,9 %. Jako prognosticky významný faktor se jeví především vaginální porod v anamnéze a důvod k předchozímu císařskému řezu. Zastoupení spontánně se rozbíhájích porodů a indukcí bylo 359/417 ve sledovaném souboru. Úspěšnost spont (...)

Ventruba T. Vysoká trombóza břišní aorty a výsledky chirurgické léčby Chirurgická klinika, FN Brno Prezentace výsledků chirurgické kliniky FN Brno Bohunice z let 2000 až 2009.

Víchová H., Vašková Z., Goldemund D., Matuška P., Mikulík R. Může případná paréza bránice vést ke vzniku pneumonie po CMP? I. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně

31

Konference mladých lékařů Úvod: Je dokumentováno, že následkem cévní mozkové příhody (CMP) může být jednostranná paréza bránice. Zdali paréza bránice může být faktorem podporujícím vznik pneumonie není ovšem známo. Proto jsme ověřovali jhypotézu, zda se u pacientů po CMP vyskytuje pneumonie častěji na paretické než na zdravé straně. Metodika: Provedli jsme retrospektivní studii pacientů přijatých na jednotku intenzivní péče v letech 2006-2009 s diagnózou akutní ischemické nebo hemoragické CMP, kteří měli mono- nebo hemiparézu a jako následnou komplikaci CMP bronchopneumonii verifikovanou rentgenologicky. Výsledky: Z 1394 pacientů s diagnózou CMP splnilo kritéria 64 (5%). Z 36 pacientů s levostranným motorickým deficitem se bronchopneumonie vyvinula vlevo v 18 případech (51%) a vpravo v 17 případech (49%) (p=0.90). Z 29 pacientů s pravostranným motorickým deficitem se bronchopneumonie vyvinula vpravo u 17 z nich (59%) a nalevo u 12 z nich (41%) (p=0.51). Ze všech 64 pacientů byla bronchopneumonie lokalizována u 35 (55%) ipsilaterálně a u 29 (45%) kontralaterálně vzhledem ke straně parézy končetin (p=0.60). Závěr: Strana parézy končetin nebyla prediktorem lateralizace bronchopneumonie po CMP. Paréza bránice tedy pravděpodobně není v příčinné souvislosti s rozvojem bronchopneumonie ipsilaterálně. Další prospektivní studie, které by přímo dokumentovali parézu bránice, jsou žádoucí.

Vokurka J., Fassmann A. Plazma bohatá na trombocyty v terapii parodontitidy Stomatologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Parodontitida je zánětlivé onemocnění, postihující závěsný aparát zubu. Po ztrátě alveolární kosti dochází k uvolňování zubů a pokud není tento stav léčen, může dojít k jejich eliminaci. K řešení rozsáhlých defektů můžeme použít konzervativní a chirurgickou léčbu. V chirurgické terapii parodontitidy se v současné době užívá mimo jiné řízená tkáňová a kostní regenerace a tkáňové inženýrství (TI). Hlavním rozdílem mezi oběma postupy je u TI využití růstových faktorů. Plazma bohatá na trombocyty (Platelet-Rich Plasma, PRP) obsahuje vysokou koncentraci trombocytů a velmi malou frakci erytrocytů a leukocytů. Růstové faktory uvolněné z alfa granulí trombocytů v PRP urychlují hojení, snižují pooperační otok měkkých tkání a množství analgetik podávaných po operaci, urychlují proces přeměny desmodontálních buněk na buňky kostní tkáně a závěsného aparátu a tím zlepšují výsledek léčby. V kazuistice jsou prezentovány základní principy využití metody tkáňového inženýrství a jeho začlenění při léčbě parodontitidy.

Zuchová B. Předávání pacientů - spolupráce záchranné služby a fakultní nemocnice Anesteziologicko-resuscitační klinika, LF MU a FN u sv.Anny v Brně Každodenně se setkávají zaměstnanci záchranných služeb se zaměstnanci nemocnic. Tato setkávání bývají často doplněna o nedorozumění, proto chci v rámci této prezentace osvětlit základní principy organizace práce v terénu s následným a bezproblémovým převzetím pacienta v nemocnici, zejména na Urgentním příjmu.

32

Konference mladých lékařů Záchranná služba disponuje dvěma základními typy týmů, které u pacientů zasahují – RLP (rychlá lékařská pomoc) a RZP (rychlá zdravotnická pomoc). Ne u všech případů je nutný zásah lékaře a týmy RZP, které tvoří zdravotničtí záchranáři, mají přesně určené kompetence, a tudíž jsou schopni zvládnout velké množství stavů neindikovaných pro lékaře. Za zmínění stojí i systém Rendez – vous (tzv. setkávací systém, kdy k pacientovi přijíždí nejprve lékařský tým v osobním vozidle, který jej ošetří a pro případný transport do nemocnice dojíždí následně zdravotnický tým ve velkém sanitním voze). Tento systém zajišťuje lepší dostupnost RLP/RZP v terénu. Specifickou složkou záchranné služby je tým letecké záchranné služby, který je nasazován v přesně specifikovaných případech a jeho osádku tvoří nejčastěji lékař, záchranář, pilot a co-pilot. Každý pacient z terénu je operátorkou krajského operačního střediska avizován na příslušné příjmové pracoviště před příjezdem týmu záchranné služby. Zejména u traumat splňuje toto avizování kriteria tzv. MIST systému hlášení (Mechanism – Injury – Signs - Treatment), který velice usnadňuje přípravu týmu Urgentního příjmu na příjezd těžce traumatizovaného pacienta. Znalost tohoto systému je nezbytná nejen pro lékaře v terénu, operátorky, ale i pro lékaře nemocnic. Pokud pacient splňuje některé ze tří skupin kritérií pro příjem do nemocnice přes Urgentní příjem (fyziologické parametry, anatomická kriteria, mechanismus poranění), je na základě avizování záchrannou službou ještě před jeho příjezdem svolán ošetřující tým. Příjem těžce zraněného pacienta má svá přesná pravidla a každý zaměstnanec na Urgentním příjmu má svoji přesně vymezen (...)

Židová K., Špinarová L., Krejčí J., Hude P., Černý J., Němec P., Bedáňová H. Plicní aspergilom s invazí do bronchu u pacienta po transplantaci srdce - kazuistika I.interní kardioangiologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně Plicní aspergilóza je závažnou komplikací u imunosuprimovaných nemocných. Diagnóza se opírá o klinické vyšetření, zobrazovací, mikrobiologické a molekulárně biologické vyšetřovací metody. Od r. 1993 bylo v brněnském kardiochirugickém centru odtransplantováno a následně na I.IKAK FNUSA dispenzarizováno celkem 330 pacientů, z toho u 4 byla v průběhu sledování diagnostikována aspergilová infekce. Prezentujeme kazuistiku nyní 40-letého pacienta, který pro dilatační kardiomyopatii podstoupil v r. 2006 transplantaci srdce. První záchyt Aspergilus fumigatus ve sputu a bronchoalveolární laváži (BAL) byl 22. potransplantační den, na CT plic infiltrace pravého dolního laloku, laboratorně pozitivní galaktomanany, pacient přeléčen caspofunginem a vorikonazolem. Na kontrolním CT v listopadu 2006 již bez známek plicní infiltrace, mikroskopické vyšetření sputa a BAL bez průkazu mykotické infekce, také galaktomanany negativní. V srpnu 2007 hospitalizace k došetření hemoptýzy, na CT plic v pravém dolním laloku ložisko o velikosti 3cm, antigenémie mykoz negativní, BAL bez průkazu mykotických elementů, přesto vzhledem k anamnéze pacient znovu přeléčen vorikonazolem. Další ataky hemoptýzy v únoru a září r. 2009, mikroskopické a sérologické vyšetření opětovně negativní, na CT plic progrese infiltrace na 4x7cm, uzavřeno jako plicní aspergilom s angioinvazí a provalením do bronchu. V říjnu 2009 další hospitalizace pro masivní hemoptýzu, provedena urgentní dolní lobektomie, časně po operaci vznik hemothoraxu a posléze empyému hrudníku, proto nutnost celkem čtyř chirugických revizí. Dle histologického vyšetření resekátu obraz chronické pneumonie s intraalveolární hemoragií, bez průkazu mykotických hyf. Pacient propuštěn domů ve stabilním stavu, nyní bez potíží. Závěr: U imunosuprimovaných pacientů je třeba pomýšlet na možnost relapsů aspergilózy, zvláště v případě hemoptýzy.

33

Konference mladých lékařů

34