Konference „Medicína katastrof“, Brno 2007 Požární bezpečnost zdravotnických zařízení z hlediska bezpečné evakuace osob plk. Ing. Zdeněk Hošek odbor prevence Ministerstvo vnitra – generální ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR
Stejně tak jako se obor požární ochrany dotýká téměř všech oborů lidské činnosti, tak i požadavky týkající se požární ochrany diagonálně prolínají celým spektrem právních předpisů a technických specifikací. Zejména požární bezpečnost staveb se v poslední době dostává do popředí celosvětového zájmu ať již z hlediska nedávných teroristických útoků na budovy WTO a jiných závažných událostí způsobených vlivem selhání lidského faktoru, tak z hlediska stupňujících se požadavků investorů na uživatelský, provozní a bezpečnostní komfort staveb. Z výše uvedených důvodů je nutno při výstavbě, a to nejen velkorozměrových multifunkčních objektů využívat v souladu platnou právní úpravou veškerých prvků aktivní a pasivní požární bezpečnosti pro zajištění bezpečné a rychlé evakuace osob a k likvidaci nebo ke snížení intenzity případného požáru. Obor požární bezpečnost staveb sehrává v tomto procesu zcela nezastupitelnou roli. Právní úprava z oblasti požární bezpečnosti staveb je obsažena v celé škále předpisů různé právní síly. Období, ve kterém se nacházíme, je navíc poznamenáno častými legislativními změnami, které úzce souvisí s procesem sbližování právních a správních předpisů členských států EU/ES v oblasti volného pohybu zboží a služeb. Jedná se o dlouhodobý a náročný legislativně technický proces. O to složitější je pak celková orientace v této pestré předpisové základně, jakož i jejich správná aplikace v praxi. Požární bezpečnost staveb a požární prevence Z hlediska platné právní úpravy na úseku požární ochrany je nutno požární bezpečnost vnímat jako komplexní souhrn organizačních, stavebně technických, stavebních a technických opatření k zabránění vzniku požáru nebo výbuchu s následným požárem a k ochraně osob, zvířat a majetku v případě vzniku požáru a k zamezení jeho šíření. Jedním ze základních pilířů obecné požární bezpečnosti je požární bezpečnost staveb, kterou se rozumí schopnost stavby maximálně omezit riziko vzniku a šíření požáru a zabránit ztrátám na životech a zdraví osob, včetně osob provádějících požární zásah, popřípadě zvířat a ztrátám na majetku v případě požáru. Dosahuje se jí vhodným urbanistickým začleněním stavby, jejím dispozičním, konstrukčním a materiálovým řešením, popřípadě požárně bezpečnostními opatřeními a zařízeními požární ochrany (například stabilním hasicím zařízením). Každá stavba tedy musí být provedena v souladu s veřejným zájmem, zejména s územně plánovací dokumentací, cíli a záměry územního plánování, obecnými požadavky na výstavbu, technickými požadavky na stavby a zájmy chráněnými zvláštními právními předpisy. Obě shora uvedené kategorie jsou součástí oboru požární ochrany, která se nazývá preventivní požární ochrana – požární prevence. Hlavní úlohou požární prevence je předcházení vniku požárů.
Tímto zaměřením se kategoricky liší od úlohy požární represe, jejímž posláním je likvidace a omezení rozsahu požárů, poskytování pomoci při mimořádných událostech a živelních pohromách. Dalším důležitým úkolem požární prevence však bezesporu zůstává zajištění požární bezpečnosti při užívání objektů a jejich provozu po celou dobu obvyklé nebo předpokládané životnosti, jakož i zajištění požární bezpečnosti při provozování činností. Jedná se především o zajištění důsledného dodržování veškerých zákonných povinností na úseku požární ochrany při předcházení požárům všemi dotčenými subjekty a o provádění účinné kontroly dodržování těchto povinností. Aktivní a pasivní požární bezpečnost staveb Preventivní zabezpečení staveb, stavebních objektů a budov proti účinkům možného požáru zahrnuje: aktivní zajištění
spočívající v zabezpečení objektu požárně bezpečnostními zařízeními a opatřeními, vytvářejícími předpoklady k úspěšné evakuaci osob, účinnému zásahu jednotek požární ochrany a snížení rozsahu škod,
pasivní zajištění
spočívající v rozdělení objektu požárně dělicími popř. nosnými konstrukcemi, které člení objekty do požárních úseků a chráněných únikových cest.
Požadavky na požární bezpečnost staveb Požadavky na požární bezpečnost tvoří velmi důležitou část předpisů pro stavební objekty v členských státech EU/ES a tedy i v České republice. Požární bezpečnost staveb zahrnuje požadavky na dispoziční řešení a vnitřní uspořádání budov, na užitné vlastnosti nosných konstrukcí, stavebních výrobků, technických zařízení a požárně bezpečnostních zařízení v podmínkách požáru. Takové požadavky se běžně stanovují v závislosti na provozním charakteru objektů a účelu jejich užívání (budovy pro bydlení a ubytování, shromažďovací prostory, budovy zdravotnických zařízení a sociální péče, výrobní objekty atd.) s přihlédnutím ke specifickému riziku vyplývajícímu z obsazení objektů osobami a ke specifickému požárnímu riziku. Rozvoj a rozšíření požáru v objektech závisí na mnoha činitelích včetně charakteru a rozložení použitých hořlavých látek (požární zatížení), přístupu vzduchu, vlastnostech nosných a dělicích konstrukcí, systémů pro řízení odvodu kouře a tepla a účinnosti systému požární ochrany. Požární bezpečnost osob v objektech lze efektivně zvýšit zajištěním včasné detekce anebo automatickým potlačením požáru prostřednictvím vhodných druhů požárně bezpečnostních zařízení. Požární bezpečnost staveb v České republice upravuje zejména zákon č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů a řada právních předpisů různé právní síly vydaných k provedení těchto zákonů. Společným jmenovatelem většiny z nich je, že se v podrobnostech odvolávají na dodržení tzv. normových hodnot požární bezpečnosti staveb či normativních požadavků. Konkrétně se jedná o technické požadavky zakotvené v českých
technických normách řady ČSN 73 08xx, obecně známých pod pojmem „Kodex norem požární bezpečnosti staveb“. Všechny normy zahrnuté do tohoto kodexu stanoví jednak konkrétní technické požadavky požární bezpečnosti pro jednotlivé druhy staveb a jednak definují průkaz splnění těchto požadavků. Požární kodex v podstatě tvoří soubor 5ti následujících skupin norem: − normy projektové − normy zkušební − normy hodnotové − normy předmětové − normy klasifikační Požadavky těchto norem jsou výsledkem určitého optimalizačního odhadu, respektive určitým kompromisem mezi požadavkem na maximální požární bezpečnost a požadavkem na ekonomickou rentabilitu. Většina těchto zejména projektových norem však klade hlavní důraz na zajištění maximální pasivní požární bezpečnosti v rámci konstrukčního a dispozičního řešení stavebních objektů. Únikové cesty Podle platné legislativy se každá stavba musí dělit do požárních úseků, přesahuje-li její velikost mezní rozměry požárního úseku dané normovými hodnotami, nebo jsou-li ve stavbě prostory, které musí tvořit samostatné požární úseky (například chráněné únikové cesty). K zajištění evakuace osob musí z každého požárního úseku vést únikové cesty, které svým typem, počtem, polohou, kapacitou, technickým vybavením a konstrukčním provedením odpovídají normovým hodnotám a tím vytvářejí předpoklady k bezpečnému úniku osob na volné prostranství nebo do prostorů, kde nemohou být ohroženy požárem. Nejmenší šířka nechráněné únikové cesty je jeden únikový pruh (u); nejmenší šířka chráněné a částečně chráněné únikové cesty je 1,5 únikového pruhu se šířkou dveří na těchto cestách alespoň 800 mm. Šířka jednoho únikového pruhu je 550 mm. Ve stavbách svíce než třemi nadzemními podlažími, ve kterých se trvale nebo pravidelně vyskytuje více než 10 osob s omezenou schopností pohybu a orientace nebo osob neschopných samostatného pohybu, musí být zřízeny evakuační výtahy. V ostatních budovách se evakuační výtahy zřizují v závislosti na normových hodnotách. Funkce evakuačního výtahu musí být zajištěna dodávkou elektrické energie ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Únikové cesty musí mít zajištěny dostatečné osvětlení. Chráněné únikové cesty, cesty sloužící k evakuaci osob se sníženou schopností pohybu a orientace a osob neschopných samostatného pohybu a cesty sloužící částečné evakuaci musí být navíc vybaveny nouzovým osvětlením. Za součást únikových cest se také považují sousední požární úseky, které spojují posuzovaný požární úsek s chráněnou únikovou komunikací, nebo umožňují únik přímo na volné prostranství. Evakuace osob může být zajištěna i částečně chráněnými únikovými cestami
(únikové cesty procházející za určitých podmínek požárním úsekem či prostorem bez požárního rizika či sousedním úsekem). Rampy mohou být únikovou cestou pouze tehdy, mají-li sklon nejvýše 1 : 8. Eskalátory (pohyblivá schodiště) se považují za únikové cesty pouze tehdy, tvoří-li druhou nebo další únikovou cestu. Výtahy se mohou pro únik osob použít jen tehdy, jsou-li navrženy a provedeny jako evakuační výtahy. Pokud evakuační výtahy nejsou součástí CHÚC a tvoří samostatný požární úsek, musí dveře výtahu ústit do požárního úseku bez požárního rizika s dostatečným manipulačním prostorem. Jestliže jsou evakuační výtahy součástí prostoru chráněné únikové cesty typu B nebo C, musí splňovat požadavky z hlediska jejich ovládání, nehořlavosti klece, dodávky elektrické energie a rychlosti pojezdu. Přepravní kapacita evakuačních výtahů se započítává do celkové kapacity únikových cest pouze v případech stanovených právním předpisem anebo českou technickou normou. V odůvodněných případech mohou být osoby evakuovány pouze částečně do stavebně a požárně oddělené části objektu (nebo do jiného objektu), kde je pro tyto osoby k dispozici dostatečný prostor, zaručena jejich bezpečnost proti účinkům požáru a odkud je možno následně uskutečnit evakuaci nezávisle na části objektu vystavené požáru. Kromě těchto únikových cest musí být v některých objektech (tam, kde je pouze jedna nechráněná komunikace, například z místností určených pro spaní většího počtu osob nebo v prostorech v podzemních podlažích s více osobami a s větším množstvím rychle hořících látek) zajištěny náhradní únikové možnosti (okna, požární žebříky, skluzné tyče, skluzné žlaby), které se však nezapočítávají do počtu ani kapacity únikových cest. V případě použití oken jako náhradní únikové možnosti musí být minimálně 500 mm široká, 800 mm vysoká s parapetem nejvýše 1200 mm nad podlahou. Druhy a typy únikových cest Příslušný druh, typ a počet únikových cest navrhuje projektant (obor bezpečnost staveb) v rámci projektového řešení podle ČSN, na minimálním potřebném počtu únikových cest, výšce objektu evakuaci) a počtu evakuovaných osob. Jednotlivé typy únikových dispozičním uspořádáním a způsobem odvětrání.
specializace – požární zejména v závislosti (době potřebné pro cest se liší stavebně
Únikové cesty musí umožnit evakuaci všech osob z ohroženého objektu nebo jeho části na volné prostranství a umožnit přístup zásahovým jednotkám do prostorů napadených požárem. Únikové cesty musí být dostatečně osvětleny denním nebo umělým světlem alespoň během provozní doby v objektu. Podle stupně ochrany (stupně zabezpečení těchto prostorů proti tepelným účinkům požáru a toxickým zplodinám hoření), které poskytují unikajícím osobám, se ve smyslu norem řady ČSN 73 08xx rozlišují únikové cesty: − nechráněné únikové cesty (NÚC), − částečně chráněné únikové cesty (ČCHÚC), − chráněné únikové cesty (CHÚC) typu A, typu B a typu C. Nechráněné únikové cesty
Nechráněná úniková cesta je každý trvale volný komunikační prostor (v němž není umístěn žádný materiál nebo zařízení bránící úniku osob) směřující buď na volné prostranství, nebo do vyššího typu únikové cesty, například do chráněné únikové cesty. Nechráněné únikové cesty nemusí být od ostatních prostorů odděleny stavebními konstrukcemi. Za nechráněnou únikovou cestu se považují i vnější komunikace (pavlače, balkóny, schodiště), které nejsou od vnitřních prostorů požárně odděleny. Nechráněné únikové cesty musí mít elektrické osvětlení všude tam, kde je v objektu běžná elektroinstalace pro osvětlení. Částečně chráněné únikové cesty Částečně chráněná úniková cesta je každá trvale volná komunikace, kde se lze bez překážek pohybovat směrem k východu na volné prostranství nebo do chráněné únikové cesty a která: − je v požárním úseku bez požárního rizika (ČSN 73 08034, ČSN 73 0804, ČSN 73 0835), − nebo prochází jako druhá nebo další sousedním požárním úsekem, ve kterém je výpočtové požární zatížení nejvýše 45 kg.m-2 nebo ekvivalentní doba trvání požáru nejvýše 45 minut, není v něm prostředí s nebezpečím výbuchu a nejsou v něm zpracovávány nebo skladovány žíravé nebo jedovaté látky (ČSN 73 0834), − prochází sousedním požárním úsekem, ve kterém však nejsou provozy skupin 6 nebo 7 (ČSN 73 0804), − v neměněných částech objektů nečleněných do požárních úseků prochází komunikačním prostorem s nahodilým požárním zatížením do 7,5 kg.m-2 (ČSN 73 0834, ČSN 73 0804, ČSN 73 0835). Částečně chráněné únikové cesty navrhované podle ČSN 73 0804 se považují za odvětrané, procházejí-li prostory, kde parametr odvětrání Fo > 0,035 m1/2 a otvory jsou otevíratelné, prostory se samočinným odvětracím zařízením, popř. prostory, kde odvětrání je navrženo alespoň v rozsahu požadavků chráněné únikové cesty typu A. Vstupní dveře do částečně chráněné únikové cesty musí být opatřeny samozavírači. Chráněné únikové cesty Je každý trvale volný komunikační prostor vedoucí k východu na volné prostranství a tvořící samostatný požární úsek, chráněný proti požáru (zplodinám hoření, vysokým teplotám a kouři) požárně dělicími konstrukcemi (požární stěny, požární stropy a obvodové stěny) druhu DP1 s požární odolností podle požadavků norem řady ČSN 73 08xx. Za chráněnou únikovou cestu se považují také vnější komunikace (pavlače, schodiště apod.), pokud jsou od vnitřních prostorů požárně odděleny obvodovými stěnami z konstrukcí druhu DP1. Chráněné únikové cesty musí být nejméně ve III. stupni požární bezpečnosti při h ≥ 30 m a ve IV. stupni při h ≥ 60 m. Stupeň požární bezpečnosti chráněných únikových cest je buď volen ve vztahu k požadované kapacitě cesty, nebo je určen nejnižším stupněm požární bezpečnosti sousedních požárních úseků, resp. požární odolností konstrukcí ohraničujících chráněnou únikovou cestu. Pokud je stupeň požární bezpečnosti volen, musí příslušnou požární odolnost vykazovat jak konstrukce požárně dělicí, tak konstrukce zajišťující stabilitu této cesty. Chráněné únikové cesty musí mít vždy elektrické osvětlení. Nouzové osvětlení musí být v chráněných únikových cestách typu B, C a dále v cestách typu A, pokud slouží k úniku více než 300 osob. V ostatních případech se nouzové osvětlení doporučuje. Chráněné únikové cesty sloužící současně jako vnitřní zásahové cesty musí mít nouzové osvětlení funkční nejméně po dobu 60 minut.
Nouzové osvětlení se navrhuje podle ČSN EN 1838. Nouzové osvětlení na chráněných únikových cestách musí být funkční v době požáru, a to: − v objektu s CHUC typu A nejméně po dobu 15 minut, − v objektu s CHUC typu B po dobu 30 minut, − v objektu s CHUC typu C po dobu 45 minut. Obr. 1 – Druhy nouzového osvětlení (ČSN EN 1838)
Chráněné únikové cesty se podle doby, po kterou se při požáru mohou osoby v únikové cestě bezpečně zdržovat (závisí na způsobu větrání a oddělení od ostatních požárních úseků a způsobu osvětlení), třídí na: − chráněné únikové cesty typu A – bezpečný pobyt osob max. 4 minuty, − chráněné únikové cesty typu B - bezpečný pobyt osob max. 15 minut, − chráněné únikové cesty typu C - bezpečný pobyt osob max. 30 minut. Obecně platí, že čím „vyšší typ“ chráněné únikové cesty, tím kvalitnější ochranu unikajícím osobám poskytuje. Z toho vyplývá, že kvalitnější ochrana osob dovoluje použití únikové cesty po delší dobu, což je zobecněno v požadavcích norem požární bezpečnosti staveb při stanovení minimálních typů chráněných únikových cest. Volba typu chráněné únikové cesty se odvíjí zejména od výšky objektu h (CHÚC typu A pro h ≤ 22,5 m; CHÚC typu B pro 22,5 m < h ≤ 45 m; CHÚC typu C pro h > 45 m). Všechny typy chráněných únikových cest musí být odvětrány. Chráněná úniková cesta typu A je nejjednodušším typem, chráněná úniková cesta typu C pak nejsložitějším. Větráním se zabezpečuje požadavek na ochranu unikajících osob před účinky zplodin hoření a kouře, přičemž je současně zajištěn přívod dostatečného množství kyslíku, který je při požáru spotřebováván. Větrání CHÚC může být přirozené, umělé nebo přetlakové. Chráněné únikové cesty typu A a B lze větrat přirozeně nebo uměle, chráněné únikové cesty typu C musí být větrány pouze přetlakově.
Účelem požárního odvětrání je ochrana evakuovaných osob a zasahujících jednotek požární ochrany před toxickými zplodinami a kouřem vznikajícím při požáru, snížení tepelného namáhání stavebních konstrukcí a celkové omezení hmotných škod. Pro návrh zařízení pro odvod kouře a tepla je zpravidla rozhodující: − předpokládané množství vyvinutého tepla, − plocha a objem odvětrané sekce, − požadavek na polohu neutrální roviny. − velikost přítokových a odtokových otvorů a jejich aerodynamická plocha, výkon ventilátorů nebo průřez odvětracích šachet, − součinnost stabilních hasicích zařízení. Obecné požárně bezpečnostní požadavky na provedení a vybavení únikových cest Požadavky na provedení a vybavení únikových cest jsou zaměřeny především na: − směr otevírání dveří ve směru úniku (až na výjimky – například dveře z bytů podle ČSN 73 0833) − druh dveřní sestavy1) podle typu, funkčního vybavení, způsobu otevírání, způsobu uzavírání a použitého dveřního kování, − osvětlení (přirozené, umělé, nouzové, panikové atd.), − označení bezpečnostními a požárními značkami, − domácí rozhlas (například podle ČSN 73 0833, ČSN 73 0835, ČSN 73 0802…), − omezené použití stavebních výrobků a jiných materiálů, které zvyšují požární zatížení, − změny horizontální úrovně podlah v místech, kde jsou zabudovány požární dveře, kouřotěsné dveře nebo kouřotěsné požární dveře (s výjimkou některých východů na volné prostranství), − provedení schodišť a ramp − provedení evakuačních výtahů a náhradních únikových možností. Dveře na únikových cestách se musí otevírat ve směru úniku a musí být bez prahu, s výjimkou dveří z bytu nebo z místnosti, kde začíná úniková cesta. Dveře, popřípadě vrata ovládaná motoricky musí umožňovat také ruční otevření. Turniketové dveře lze do únikové kapacity započítat pouze jako druhý nebo další východ na volné prostranství (celkový započitatelný průchod turniketovými dveřmi po celou dobu evakuace je 50 osob bez ohledu na šířku dveří). Dveřní křídla opatřená zástrčemi, závorami či obrtlíky se do šířky únikové cesty nezapočítávají. Dveře situované do prostoru schodiště na únikových cestách se musí otevírat jen na podestu (nikoliv přímo do schodišťového ramene). Podesta musí být rozšířena tak, aby se otevřením dveří nezúžila započitatelná šířka únikové cesty. Stěny s požární odolností EW v různém skladebném provedení (například zasklené) se nesmí užít u konstrukcí požárních úseků, které ohraničují:
1
)
Vyhláška č. 202/1999 Sb., kterou se stanoví technické podmínky požárních dveří, kouřotěsných dveří a kouřotěsných požárních dveří.
a) chráněné únikové cesty typu B a C, b) šachty požárních a evakuačních výtahů, c) chráněné únikové cesty typu A, bez nichž nelze zajistit evakuaci osob z objektu, pokud: − jde o podzemní část těchto objektů; − výška nadzemní části těchto objektů je větší než 22,5 m; − sousední požární úsek oddělený stěnou EW je ve II. nebo vyšším stupni požární bezpečnosti, popřípadě je vybaven samočinným stabilním hasicím zařízením a je v V. nebo vyšším stupni požární bezpečnosti. Požární uzávěry v těchto stěnách musí být navrženy shodně s těmito stěnami. Stěny bez nosné funkce (příčky), oddělující požární předsíň v chráněných únikových cestách typu B a C nebo kouřotěsně oddělující jiný prostor, nemusí vykazovat požární odolnost, ale musí být druhu DP1 a svou celistvostí musí bránit průniku kouře. Nenosné pevně zasklené stěny s ověřenou požární odolností, které mají rámovou konstrukci v ploše do 30 % stavebního rozměru zasklené stěny (sloupky, příčníky, diagonály) z výrobků třídy na oheň A1 až D (s výjimkou plastických hmot) se mohou posuzovat jako konstrukce druhu DP1 v objektech s nehořlavým konstrukčním systémem, pokud nejde o: a) požárně dělicí konstrukce chráněných únikových cest typu C, b) požární a evakuační výtahy, c) chráněné únikové cesty typu B v podzemních podlažích nebo nadzemních podlažích s výškovou polohou nad 30 m. Nejmenší šířka kosých stupňů, které jsou v započitatelné šířce únikové cesty, musí být ve vzdálenosti 300 mm od vnitřního okraje ramene alespoň 230 mm, slouží-li schodiště pro více než 10 osob. Sklon schodišťových ramen na únikových cestách s požadovanou šířkou větší než 1,65 m nesmí být větší než 35° (odpovídá výšce schodišťového stupně v rozmezí od 150 mm do°180 mm). Předložené nebo vyrovnávací schodiště ve vstupním podlaží musí být podélně rozděleno zábradlím, pokud jeho šířka je větší než 3,3 m. Stavby pro zdravotnictví Zajištění požadované úrovně požární bezpečnosti zdravotnických zařízení s lůžkovými jednotkami a domů sociálních služeb patří k náročnějším úkolům požárně bezpečnostního inženýrství. U staveb pro zdravotnictví jsou technické požadavky upraveny zvláštním právním předpisem.2),3) Podrobnější zásady pro navrhování těchto staveb jsou s odvoláním na obsaženy v ČSN 73 0835 Požární bezpečnost staveb – Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče: Duben 2006. Podle této normy se zdravotnická zařízení člení na budovy a prostory: − zdravotnických zařízení ambulantní péče, − zdravotnických zařízení ústavní péče, 2
)
3
)
Vyhláška č. 49/1993 Sb., o technických a věcných požadavcích na vybavení zdravotnických zařízení, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 369/2001 Sb., o obecných technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu a orientace, ve znění vyhlášky č. 492/2006 Sb.
− zařízení sociální péče, − zvláštní zdravotnická zařízení pro děti. Ambulantní zdravotnická zařízení se třídí podle počtu lékařských pracovišť do dvou skupin: 1) skupina AZ 1 – ambulantní zdravotnické zařízení, ve kterém jsou jednotlivé ordinace nebo nejvýše tři lékařská pracoviště tvořící provozní celek; do skupiny AZ 1 se zatřiďují lékárny základního typu a hygienické stanice, 2) skupina AZ 2 – ambulantní zdravotnické zařízení, ve kterém jsou více než tři lékařská pracoviště tvořící provozní celek; do skupiny AZ 2 se zatřiďují sdružená ambulantní zařízení (polikliniky), lékárenské zařízení (kromě lékáren základního typu) a také vyšetřovací a léčebné složky pro více než 30 pacientů v lázeňských léčebnách. Zdravotnická zařízení ústavní péče se třídí podle počtu lůžek pro pacienty do dvou skupin s tímto označením: 1) skupina LZ 1 – lůžkové zdravotnické zařízení s maximálním počtem 15 lůžek pro dospělé pacienty nebo 10 lůžek pro děti (případně 10 lůžek při současném výskytu dětí i dospělých), 2) skupina LZ 2 – lůžkové zdravotnické zařízení s jednou a více lůžkovými jednotkami; lůžková jednotka nesmí mít více než 50 lůžek pro dospělé osoby nebo 30 lůžek pro děti (případně 30 lůžek při současném výskytu dětí i dospělých). Zařízení sociální péče se třídí do dvou skupin: 1) domy s pečovatelskou službou, 2) ústavy sociální péče. Zvláštní zdravotnická zařízení pro děti se třídí do dvou skupin: 1) kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do tří let, 2) jesle. Požárně bezpečnostní požadavky na únikové cesty v budovách Stavby pro zdravotnictví zdravotnických zařízení a sociální péče podle ČSN 73 0835 Zdravotnická zařízení skupiny AZ 1 V budovách zdravotnických zařízení AZ 1 je pro evakuaci osob postačující nechráněná úniková cesta šířky 1,1 m s šířkou dveří 0,9 m; délka únikové cesty se posuzuje jen tehdy, pokud výška objektu h > 9 m. V ostatních případech se únikové cesty řeší podle ČSN 73 0802; na únikových cestách ze zdravotnického zařízení AZ 1 však musí však být zajištěna světlá šířka dveří nejméně 0,9 m. Zdravotnická zařízení skupiny AZ 2 V budovách zdravotnických zařízení AZ 2 se únikové cesty řeší podle ČSN 73 0802 s následujícími doplňky:
Délka jedné nechráněné únikové cesty z požárních úseků, ve kterých se vyskytují pacienti, nesmí být větší než 20 m, délky dvou a více nechráněných únikových cest větší než 40 m. Jedné chráněné únikové cesty z požárního úseku nebo z objektu lze použít v souladu s ČSN 73 0802, přičemž délka jedné chráněné únikové cesty typu A nesmí být větší než 90,0 m. U změn staveb je u zdravotnických zařízení skupiny AZ 2 dovoleno užití jedné částečně chráněné únikové cesty v souladu s ČSN 73 0834. Šířka únikových cest v požárních úsecích zdravotnických zařízení skupiny AZ 2 a šířka chráněných únikových cest určených k evakuaci pacientů (i v objektech jiného účelu) nesmí být menší než 1,1 m. Průchod dveřmi na těchto cestách může být zúžen na 0,9 m. V objektech s více než čtyřmi nadzemními podlažími, ve kterých je zdravotnické zařízení skupiny AZ 2 umístěno ve vyšším než 4. nadzemním podlaží, musí být alespoň jeden evakuační výtah navržen jako součást chráněné únikové cesty, která slouží evakuaci ze zdravotnického zařízení. V případě, kdy evakuační výtah není součástí chráněné únikové cesty a dveře výtahu ústí do požárního úseku bez požárního rizika, musí být všechny dveře, které ohraničují tento požární úsek požární a současně kouřotěsné klasifikace EI-Sm-C, kromě dveří u šachty evakuačního výtahu, které mohou být klasifikace EW-C. Odchylně od ustanovení 9.6.5 a) ČSN 73 0802:2000 je u změn staveb stávajících zdravotnických zařízení skupiny AZ 2 dovoleno zmenšit klec evakuačního výtahu až na velikost rozměrově odpovídající přepravě osob na vozících pro invalidy; mobilní prostředek pro příslušný evakuační výtah musí být v zařízení k dispozici. Zpravidla se jedná o vnitřní rozměr klece 1100 × 1400 mm. Únikové cesty, které slouží evakuaci pacientů, musí být vybaveny nouzovým osvětlením. V komunikačních prostorech, jimiž vedou únikové cesty pacientů, musí být vyznačen směr úniku značkami podle ČSN ISO 3864 a ČSN ISO 3864-1. Pokud je součástí únikové cesty pro pacienty schodiště nebo rampa s šířkou ramene větší než 1,1 m, musí být na obou stranách ramene osazena madla podle ČSN 74 3305. V ostatních částech komunikačních prostorů této cesty (chodba, hala apod.) se osazení madel doporučuje. Zdravotnická zařízení skupiny LZ 1 Únikové cesty v požárních úsecích zdravotnických zařízení skupiny LZ 1, popř. únikové cesty na tyto požární úseky navazující, se řeší podle ČSN 73 0802 s následujícími doplňky: Únikové cesty, kterými mají být po rovině evakuovány osoby neschopné samostatného pohybu, nesmí mít šířku menší než 1,1 m; u dveří, kde není předpoklad přemísťování lůžek stačí 0,9 m. Šířka schodišťového ramene a podesty musí být taková, aby umožňovala manipulaci s nosítky. U pravoúhle lomeného schodiště je tato šířka alespoň 1,5 m, kromě dětských zařízení, kde postačí šířka 1,2 m; nosítka pro dospělé osoby mají zpravidla rozměr 0,6 m x 2,0 m. Délka jedné nechráněně únikové cesty sloužící evakuaci pacientů z požárního úseku zdravotnického zařízení skupiny LZ 1, kde je více než 20 % osob neschopných samostatného pohybu, nesmí být větší než 15,0 m a délka dvou a více nechráněných únikových cest nesmí být větší než 30,0 m. V ostatních případech platí pro délky nechráněných únikových cest ČSN 73 0802. Jako dvě nechráněné únikové cesty lze posuzovat i nechráněnou únikovou cestu, která vede z požárního úseku různým směrem a ústí do jediné chráněné únikové cesty (případně u změn staveb podle ČSN 73 0834 do částečně chráněné únikové cesty) nebo na volné prostranství.
V nových objektech, kde je požární úsek zdravotnického zařízení skupiny LZ 1 umístěn výše než ve třetím nadzemním podlaží, musí být evakuační výtah navržen jako součást chráněné únikové cesty, která přísluší úniku z požárního úseku zdravotnického zařízení. U změn staveb podle ČSN 73 0834, kde je požární úsek zdravotnického zařízení skupiny LZ 1 umístěn výše než ve třetím nadzemním podlaží, lze evakuační výtah umístit i do samostatného požárního úseku se vstupem z požárního úseku bez požárního rizika. Požární úsek bez požárního rizika musí komunikačně propojovat evakuační výtah s chráněnou únikovou cestou. Dveře ústící do tohoto požárního úseku musí být požární a současně kouřotěsné (klasifikace EI-Sm-C). Tento požadavek se týká všech dveří, které ohraničují požární úsek bez požárního rizika, kromě vstupu do chráněné únikové cesty a dveří u šachty evakuačního výtahu, které mohou být klasifikace EW-C. Přímé komunikační propojení musí umožnit manipulaci s pojízdným lůžkem. Zdravotnická zařízení skupiny LZ 2 Z každého požárního úseku lůžkové jednotky (popř. spojené s vyšetřovací, léčebnou a řídící složkou), anesteziologicko resuscitačního oddělení, jednotky intenzivní péče a operační oddělení musí být umožněna evakuace po rovině (případně po rampě se sklonem do poměru 1:12) do sousedního požárního úseku nebo na volné prostranství. Komunikace uvnitř požárního úseku (nechráněná úniková cesta), po které evakuace podle probíhá, musí být stavebně oddělena stěnami z konstrukčních částí druhu DP1 (s výjimkou dveří a zárubní) a nesmí mít větší požární zatížení než 10,0 kg·m-2, kromě případů, kde ze všech jednotlivých pokojů je přímý východ na volné prostranství. Tab. 1 - Nejmenší počet a nejnižší typ chráněných únikových cest v objektech se zdravotnickým zařízením skupiny LZ 2 Počet nadzemních podlaží objektu 2 až 4
1) 2)
Typ jedné únikové cesty B
1)
Typ dalších únikových cest B 1)
5 až 8
B1) 2)
B 1)
více než 8
C
2 B1) 2) nebo 1 C
Chráněná úniková cesta typu B slouží nejvýše pro E = 250 osob. Není dovoleno použít řešení podle 9.4.5 ČSN 73 0802:2000.
V rekonstruovaných objektech nelze podle ČSN 73 0834 chráněnou únikovou cestu typu B nahradit chráněnou únikovou cestou typu A. U změn staveb zdravotnických zařízení skupiny LZ 2 se nedovoluje užití částečně chráněné únikové cesty. Ve všech objektech, ve kterých jsou požární úseky lůžkových jednotek (popř. spojených s vyšetřovací, léčebnou a řídící složkou), anesteziologicko resuscitačních oddělení, jednotek intenzivní péče a operačních oddělení umístěny výše než ve třetím nadzemním užitném podlaží nebo jsou v podlažích, která mají od nejbližší úrovně východu na volné prostranství svislou vzdálenost větší než 9,0 m, musí být zřízeny evakuační výtahy. Tyto evakuační výtahy musí při požáru zajistit přepravu všech pacientů neschopných samostatného pohybu nejméně ze dvou na sebe navazujících nadzemních podlaží, v nichž se tito pacienti vyskytují. Pacienti z 1. a 2. nadzemního podlaží se nezapočítávají. Evakuační výtahy (kromě dále uvedeného případu) musí tvořit součást chráněné únikové cesty, která přísluší úniku z daného požárního úseku. Pokud dveře evakuačního výtahu ústí do
požární předsíně, musí být požární uzávěry chráněné únikové cesty současně také kouřotěsné (klasifikace EI-Sm-C). V těchto objektech musí být při požáru zajištěno napájení evakuačních výtahů ze dvou na sobě nezávislých zdrojů. Nezávislý zdroj musí zajistit dodávku elektrické energie po dobu tp zvětšenou o 15 minut, nejméně však 45 minut. Připojení na distribuční sít smyčkou se v tomto případě za nezávislý zdroj elektrické energie nepovažuje. Počet evakuačních výtahů se stanoví v závislosti na: a) počtu pacientů neschopných samostatného pohybu; b) počtu evakuovaných podlaží a jejich výškové poloze; c) době tp, po kterou je zajištěna funkce evakuačního výtahu; d) technických parametrech výtahu. Počet evakuačních výtahů musí vyhovovat jak pro dvě nejvýše položená podlaží, tak pro skupinu dvou podlaží s nejvyšším počtem pacientů neschopných samostatného pohybu. Nezávisle na výpočtu nesmí být u nových objektů počet evakuačních výtahů menší než dva. Tab. 2 – Doba tp, po kterou je zajištěna funkce evakuačního výtahu Typ únikové cesty
Stupeň požární bezpečnosti chráněné únikové cesty
tp 2) v minutách
nechráněná (podle 8.4.4.1)1)
-
5
B (podle 9.4.5 ČSN 73 0802:2000)
nejméně III
10
B
nejméně III
15
C
nejméně III
30
C
nejméně IV
45
1)
Pro zvýšení doby tp, při náhradě druhé nechráněné únikové cesty (podle 8.4.4.1), lze využít např. vyššího stupně požární bezpečnosti požárních úseků výtahové šachty a propojovacího požárního úseku bez požárního rizika, kromě toho lze využít technických zařízení požární ochrany, především odvodu tepla a kouře.
2)
Při uvedené době zajištění funkce evakuačního výtahu musí být při umělém větrání chráněných únikových cest zaručena dodávka vzduchu po dobu tp + 15 minut.
Únikové cesty, kterými se evakuují pacienti, musí mít nouzové osvětlení podle ČSN 73 0802 a vyznačen směr úniku značkami podle ČSN ISO 3864 a ČSN ISO 3864-1. Pokud je součástí únikové cesty pro pacienty schodiště nebo rampa s šířkou ramene větší než 1,1 m, musí být na obou stranách ramene osazena madla podle ČSN 74 3305. V ostatních částech komunikačního prostoru této cesty (chodba, hala apod.) se osazení madel doporučuje. Dveře na únikových cestách mají být opatřeny transparentní plochou (doporučuje se velikost alespoň 0,06 m2) umožňující průhled na druhou stranu dveří. Uvedené doporučení se týká všech dveří, kromě těch jimiž úniková cesta (jakéhokoliv typu) začíná a končí (východem na volné prostranství). Pro zajištění plynulé evakuace osob musí být objekty zdravotnických zařízení skupiny LZ 2, kromě provozů s jedinou lůžkovou jednotkou, vybaveny domácím rozhlasem, ovládaným z prostoru, odkud je evakuace organizována a ve kterém je v provozní době trvalá služba. Domácí rozhlas musí umožnit vysílat samostatné hlášení do jednotlivých lůžkových jednotek nebo oddělení. Zařízení sociální péče - domy s pečovatelskou službou
Únikové cesty v požárních úsecích bytů s pečovatelskou službou, případně únikové cesty na tyto požární úseky navazující, se řeší podle ČSN 73 0802 s následujícími doplňky: Nechráněná úniková cesta, spojující požární úseky s východem na volné prostranství nebo s chráněnou únikovou cestou (případně u změn staveb podle ČSN 73 0834 s částečně chráněnou únikovou cestou) musí tvořit požární úsek bez požárního rizika. Pokud tato úniková cesta ústí do chráněné únikové cesty (případně do částečně chráněné únikové cesty), musí být v místě zaústění oddělena požárním uzávěrem klasifikace alespoň EW 30-Sm-C; požární uzávěr musí být opatřen transparentní plochou umožňující průhled na druhou stranu dveří (její velikost má být nejméně 0,06 m2). Jediné nechráněné únikové cesty z požárního úseku nebo z jeho části může být užito, pokud délka této cesty není větší než 20,0 m a cestou není evakuováno více než 12 osob (podle projektovaného počtu osob, kterým je poskytována sociální péče). Délka dvou a více nechráněných únikových cest nesmí být větší než 35,0 m. Jedna chráněná úniková cesta může být navržena v případě, že z každého podlaží nebude evakuováno více než 12 osob. Toto platí pro požární úseky umístěné nejvýše do třetího nadzemního podlaží a u chráněné únikové cesty s nuceným větráním nejvýše do pátého nadzemního podlaží. Šířka únikových cest z posuzovaných požárních úseků nesmí být menší než 1,1 m; Dveře na těchto cestách mohou mít šířku 0,9 m. Pokud se zde trvale (nebo pravidelně) vyskytují osoby neschopné samostatného pohybu, musí být šířka schodišťového ramene a podesty taková, aby umožňovala manipulaci s nosítky. U pravoúhle lomeného schodiště je tato šířka alespoň 1,5 metru (nosítka mají zpravidla rozměr 0,6 m × 2.0 m). V komunikačních prostorech, jimiž vedou únikové cesty, musí být vyznačen směr úniku značkami podle ČSN ISO 3864 a ČSN ISO 3864-1. Ve vícepodlažních objektech, kde jsou požární úseky umístěny výše než ve třetím užitném nadzemním podlaží nebo jsou v podlažích, která mají od nejbližší úrovně východu na volné prostranství svislou vzdálenost větší než 9,0 m, musí být zřízeny evakuační výtahy. Evakuační výtahy (kromě dále uvedeného případu) musí tvořit součást chráněné únikové cesty, která přísluší úniku z daného požárního úseku. U změn staveb je dovoleno zmenšit klec evakuačního výtahu až na velikost rozměrově odpovídající přepravě osob na vozících pro invalidy; mobilní prostředek pro příslušný evakuační výtah musí být v zařízení k dispozici. Zpravidla se jedná o vnitřní rozměr klece 1100 × 1400 mm. Zařízení sociální péče - ústavy sociální péče Únikové cesty v požárních úsecích lůžkových částí zařízení sociální péče, s projektovanou kapacitou nejvýše 20 lůžek a v každé samostatné jednotce pro ubytování, s příslušenstvím nebo bez něho, případně únikové cesty na tyto požární úseky navazující, se řeší podle ČSN 73 0802 s následujícími doplňky: Nechráněná úniková cesta, spojující požární úseky s východem na volné prostranství nebo s chráněnou únikovou cestou musí tvořit požární úsek bez požárního rizika. Pokud tato úniková cesta ústí do chráněné únikové cesty, musí být v místě zaústění oddělena požárním uzávěrem klasifikace alespoň EW 30-Sm-C; požární uzávěr musí být opatřen transparentní plochou umožňující průhled na druhou stranu dveří (její velikost má být nejméně 0,06 m2).
Jediné nechráněné únikové cesty z požárního úseku nebo z jeho části může být užito, pokud délka této cesty není větší než 15,0 m a cestou není evakuováno více než 12 osob (podle projektovaného počtu osob, kterým je poskytována sociální péče). Délka dvou a více nechráněných únikových cest nesmí být větší než 30,0 m. V části objektu, kde jsou umístěny takové požární úseky, může být navržena jedna chráněná úniková cesta (případně u změn staveb podle ČSN 73 0834 částečně chráněná úniková cesta), pokud z každého podlaží nebude evakuováno více než 12 osob. Toto však platí nejvýše pro 3 nadzemní podlaží. Šířka únikových cest z posuzovaných požárních úseků nesmí být menší než 1,1 m; u dveří, kde není předpoklad přemísťování lůžek stačí 0,9 m. Pokud se v lůžkových částech zařízení sociální péče trvale (nebo pravidelně) vyskytují osoby neschopné samostatného pohybu, musí být šířka schodišťového ramene a podesty taková, aby umožňovala manipulaci s nosítky. U pravoúhle lomeného schodiště je tato šířka alespoň 1,5 metru (nosítka mají zpravidla rozměr 0,6 m × 2,0 m). Ve vícepodlažních objektech, kde jsou tyto požární úseky umístěny výše než ve třetím užitném nadzemním podlaží nebo jsou v podlažích, která mají od nejbližší úrovně východu na volné prostranství svislou vzdálenost větší než 9,0 m, musí být zřízeny evakuační výtahy. Evakuační výtahy (kromě dále uvedeného případu) musí tvořit součást chráněné únikové cesty, která přísluší úniku z daného požárního úseku. Pokud dveře evakuačního výtahu ústí do požární předsíně, musí být požární uzávěry chráněné únikové cesty současně také kouřotěsné (klasifikace EI-Sm-C). U změn staveb stávajících ústavů sociální péče (podle ČSN 73 0834) je dovoleno zmenšit klec evakuačního výtahu až na velikost rozměrově odpovídající přepravě osob na vozících pro invalidy; mobilní prostředek pro příslušný evakuační výtah musí být v zařízení k dispozici. Zpravidla se jedná o vnitřní rozměr klece 1100 × 1400 mm. Uvedené řešení je však možné jen v případech, kdy evakuační výtah slouží lůžkové části zařízení sociální péče, kde se nepředpokládá evakuace pomocí pojízdných lůžek či nosítek. Únikové cesty musí být vybaveny nouzovým osvětlením. V komunikačních prostorech, jimiž vedou únikové cesty, musí být vyznačen směr úniku značkami podle ČSN ISO 3864 a ČSN ISO 3864-1. Zvláštní zdravotnická zařízení pro děti - kojenecké ústavy a dětské domovy pro děti do 3 let Při navrhování požární bezpečnosti platí zásada: kojenecký ústav nebo dětský domov pro děti do 3 let je analogický zdravotnickému zařízení skupiny LZ 2 za předpokladu, že lůžková jednotka nesmí mít více než 30 lůžek. Z požárního úseku jeslí může vést jedna nechráněná úniková cesta, pokud její délka není větší než 15,0 m, nemá větší požární zatížení než 10 kg·m-2 a její šířka je alespoň 1,1 m, s šířkou dveří 0,9 m. U změn staveb jeslí je dovoleno užití jedné částečně chráněné únikové cesty v souladu s ČSN 73 0834. Použitá literatura: •
Hošek, Z.: Požární bezpečnost staveb. ABF Praha – nakladatelství ARCH, Praha 2005
•
ČSN 73 0835 Požární bezpečnost staveb – Budovy zdravotnických zařízení a sociální péče: Duben 2006
•
NFPA 1 – Řád předcházení požárům, USA, New Orleans, L.A., leden 2000
