NEJMENŠÍ Z NÁS Sborník p ísp vk interdisciplinární konference o právní ochran osob p ed narozením , Brno

Psychologický jevĽ který to podle mě dostatečně vysvětlujeĽ se jmenuje kognitivní disonance. Ti lidé dob e vědíĽ že obětovali něco p íliš velkého za něco relativně směšně malého. A v potratech za ta léta jede velká většina rodinĽ minimálně širších rodin. Kdo má nějak prsty namočené v potratuĽ má p ed sebou jen t i cesty: obrátit se k Bohu a kát se, zbláznit se nebo se stát p esvědčeným p íznivcem potratů. JiĮí Kub

NEJMENŠÍ Z NÁS 2014 Sborník p ísp vk interdisciplinární konference o právní ochran osob p ed narozením 16. 10. 2014, Brno

EditoĮi: JiĮí StodolaĽ Miroslav Kratochvíl

2014

ůuto i JiĮí Badal Ignacio Carrasco de Paula Radim Cigánek Tomáš Kotrlý Miroslav Kratochvíl ZdenĞk Kubík Ludmila Lázničková Tomáš Majerčák Alena Peremská Grégor P. Puppinck KvĞtoslav Šipr Jana Vališová Odborní recenzenti Jan BednáĮ Petr Dostalík Jozef Glasa Josef Grulich Tomáš Langášek Ludmila Lázničková Mirka Nečasová ŠtĞpán Šťastník Vojtech Vladár Edito i JiĮí Stodola Miroslav Kratochvíl

© JiĮí Badal, Ignacio Carrasco de Paula, Radim Cigánek, Tomáš Kotrlý, Miroslav KratochvílĽ ZdenĞk KubíkĽ Ludmila Lázničková, Tomáš Majerčák, Alena Peremská, Grégor P. Puppinck, KvĞtoslav Šipr, Jana Vališová Vydalo občanské sdružení Bios – společnost pro bioetiku v Moravské OstravĞ roku 2014 ISBN 978-80-905358-2-4

Programový a v decký výbor konference Čestný p edseda prof. ThLic. MUDr. KvĞtoslav ŠiprĽ CSc.Ľ Papežská akademie pro život Výkonný p edseda PhDr. JiĮí StodolaĽ Masarykova univerzita, Univerzita Komenského v Bratislave Výkonný místop edseda Ing. Miroslav Kratochvíl, Vysoké učení technické v Brně, Katolicki Uniwersytet Lubelski Jana Pawła II Členové Mgr. et Mgr. JiĮí BarošĽ Ph.D.Ľ Masarykova univerzita PhDr. Roman Cardal, Ph.D., CEVRO Institut PhLic. David ČernýĽ Akademie věd České republiky prof. Dr. Josef Dolista, SDB, Th.D., Ph.D., Akademie věd České republiky P. Mgr. MUDr. Lukáš FošumĽ OPĽ Université de Fribourg Suisse prof. MUDr. Jozef Glasa, CSc., Ph.D., Slovenská zdravotnícka univerzita v Bratislave doc. MUDr. Petr Hach, CSc., ∗ 7. 6. 1ř41 † 24. 5. 2014Ľ Univerzita Karlova MUDr. Roman Joch, Občanský institut JUDr. Ing. ZdenĞk KapitánĽ Ph.D.Ľ Masarykova univerzita JUDr. Ing. JiĮí KarasĽ Hnutí Pro život ČR prof. RNDr. PhDr. Evžen KindlerĽ CSc.Ľ Ostravská univerzita v Ostravě (em. prof.) Mgr. et Mgr. Jan Kohoutek, Nejmenší z násĽ spolek Mgr. Jakub KĮížĽ Ph.D.Ľ CEVRO Institut PharmDr. Jozef Laurinec, Lekáreň Karmel MUDr. Ludmila LázničkováĽ Centrum naděje a pomoci doc. Tomáš MachulaĽ Ph.D.Ľ Th.D.Ľ Jihočeská univerzita P. Mgr. Pavel Mayer, OP, Hnutí Pro život ČR Mgr. Lukáš NovákĽ Ph.D.Ľ Jihočeská univerzita MUDr. Xenie Preiningerová, Hnutí Pro život ČR R. D. Mgr. Karel SkočovskýĽ Ph.D.Ľ Hnutí Pro život ČR Mgr. ŠtĞpán ŠťastníkĽ advokátní kancelá Štěpán Šťastník Mgr. advokát Mgr. Radim UcháčĽ Hnutí Pro život ČR

Organizační výbor konference P edseda Ing. Miroslav Kratochvíl Místop edseda PhDr. JiĮí Stodola Členové VojtĞch Forgač Mgr. et Mgr. Jan Kohoutek Mgr. Jan Rozek Mgr. Radim Ucháč Mgr. Pavel Vrtal

Obsah

PĮedmluva.................................................................................................................. 9 Kv toslav Šipr Úvod. Ochrana počínajícího života. ůktuální a kontroverzní témata roku 2014 ..... 13 Ignacio Carrasco de Paula Sulla protezione legale del nascituro ....................................................................... 21 Ignacio Carrasco de Paula Právní ochrana nascitura: antropologické, etické a právní úvahy ............................ 35 Miroslav KratochvílĽ Zden k Kubík Postavení nenarozeného dítĞte v systému Įímského práva ...................................... 49 Grégor P. Puppinck Potrat a Evropská úmluva o lidských právech ......................................................... 75 Tomáš Majerčák Ochrana života v právnom poriadku Slovenskej republiky ................................... 115 Miroslav Kratochvíl Analýza nálezu Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne 4. 12. 2007 ........... 135 Radim Cigánek Povolení umĞlých potratĶ v Československu ....................................................... 153 Ji í Badal Možnost transplantace embryí mimodĞložního tĞhotenství ................................... 173 Miroslav KratochvílĽ Ludmila Lázničková Léčba neplodnosti a české právo ........................................................................... 185 Alena Peremská Perinatální hospicová péče .................................................................................... 213 Tomáš KotrlýĽ Jana Vališová Občanská společnost mĞní zacházení s dĞtmiĽ které zemĮely pĮed narozením ...... 229

P

EDMLUVů

Letos se konference Nejmenší z nás vĞnovaná právní ochranĞ osob pĮed narozením koná již potĮetí. V rámci jednotlivých ročníkĶ konference zaznĞla celá Įada pĮíspĞvkĶĽ které spojovalo pĮedevším pĮesvĞdčeníĽ že lidský život je tĮeba chránit již od okamžiku jeho vznikuĽ tj. od početí. ZaznĞlo mnoho argumentĶ z rĶzných oborĶ – z biologieĽ gynekologieĽ psychologieĽ právní vĞdy i filosofie. Odborníci se shodliĽ že stávající legislativa je vĶči nenarozeným krajnĞ nespravedlivá a že by mĞlo dojít ke zmĞnĞ. NĞkteré z pĮíspĞvkĶ dokonce analyzovaly pĮedpokládané dopady tĞchto zmĞn a dospĞly k závĞruĽ že se jich společnost nemusí obávat. Naopak – jeví se jako velmi prospĞšné. PĮesto ve společnosti stále pĮevládá pĮesvĞdčeníĽ že pokud umĞlý potrat není pokrokovým výdobytkemĽ pak je pĮinejmenším nutným zlemĽ kterým společnost platí za svoji svobodu. JedincĶĽ kteĮí jsou ochotni hájit umĞlý potrat jako dobrodiníĽ není pĮíliš mnohoĽ velké množství lidí ale zastává názorĽ že ačkoliv interrupce není nic pĞknéhoĽ pĮesto by z mnoha dĶvodĶ mĞla být v demokratickém státu pĮístupná. Pojmenovat umĞlý potrat pravým jménemĽ které zní „vražda“Ľ si troufá málokdoĽ ačkoliv argumentyĽ které pro to svĞdčí jsou jednoznačné a pĮesvĞdčivé. JeštĞ pĮed druhou svĞtovou válkou byla drtivá vĞtšina lékaĮĶ proti interrupcímĽ pro bylo jen pár jednotlivcĶ. V současné dobĞ je pomĞr opačný. VĞtšina lékaĮĶ je toho názoruĽ že umĞlý potrat je standardní a mnohdy nezbytný lékaĮský zákrok; jen malé množství odvážných se proti tomuto vĞtšinovému názoru dokáže postavit. PĮitomĽ jak bylo již ĮečenoĽ vĞda je jednoznačnĞ na stranĞ odpĶrcĶ potratĶ. Jenže toĽ čemu musí čelit lidéĽ kteĮí odmítají interrupceĽ nejsou ani tak teoretické argumenty protistranyĽ ale psychologické faktory na stranĞ jedné a agresivní ideologie Ěkultura smrtiě na stranĞ druhé. Psychologicky vzato málo lidí dokáže s rozhodností vzdorovat vĶči zlu potratĶĽ protože mají takĮíkajíc „máslo na hlavĞ“ – není snad človĞkaĽ jehož širší rodina by nebyla umĞlým potratem zasažena. Čelit tomu lze jen dvĞma zpĶsoby – odvážným pojmenováním zla jako zlaĽ které mĶže vést až k roztržce uvnitĮ rodinyĽ nebo snahou pĮesvĞdčit se o tomĽ že zlo vlastnĞ není zlo. O tomĽ že vĞtšina lidí volí druhou cestuĽ svĞdčí společenské klimaĽ v nĞmž je umĞlý potrat tolerován a považován za soukromou vĞc zúčastnĞných osob. Faktorem sui generis je samozĮejmĞ ideologie útočící pĮímo na lidskou pĮirozenost i lidský životĽ která je mnohdy politicky prosazována. Musíme si tedy být vĞdomi skutečnostiĽ že vĞdaĽ ačkoliv nám poskytuje cenné argumentyĽ které by v ideálním pĮípadĞ mĞly být akceptovány legislativouĽ sama o sobĞ nestačí k vyjití z popsaného kruhu zla. Lidé potĮebují radikální promĞnu smýšlení. Boj proti potratĶm tedy musí být spojen s evangelizací. NicménĞ snaha 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

PĭEDMLUVů

10

o šíĮení poznatkĶ z oblasti ochrany nenarozeného životaĽ která je spojená s touto konferencíĽ nesmí být v žádném pĮípadĞ zanedbávána. V poĮadí již tĮetí konference Nejmenší z nás se mĶže chlubit množstvím skutečnĞ kvalitních pĮíspĞvkĶ. V úvodním pĮíspĞvku KvĞtoslav Šipr upozorňuje na nové výzvyĽ kterým musí ochránci nenarozeného života čelit. Účast na konferenci pĮijal pĮedseda papežské rady pro život J. E. Mons. Ignacio Carrasco de PaulaĽ který se ve svém článku zdĶrazňuje nezbytnost propojení antropologických poznatkĶ o človĞku s právem. Právo nemĶže stanovovat arbitrárnĞ počátek života človĞka takĽ jak se mu hodíĽ ale musí vzít v úvahu poznatky biologie a jiných disciplin, podle kterých je človĞk človĞkem od početí. Miroslav Kratochvíl a ZdenĞk Kubík zkoumají postavení nenarozeného dítĞte v Įímském právu. Dospívají k jednoznačnému závĞruĽ že tzv. nasciturus se tĞšil ochranĞ Įímského práva. Generální Įeditel Evropského centra pro právo a spravedlnost Grégor P. Puppinck se zabývá umĞlými potraty v souvislosti s Evropskou úmluvou o lidských právech. UkazujeĽ že právo na život se podle této úmluvy týká i nenarozeného života a že neexistuje nic takového jako „právo na potrat“. Tomáš Majerčák komplexnĞ pojednává o ochranĞ nenarozeného života ve slovenském právu. Upozorňuje na toĽ že existence tzv. interrupčního zákona je pravdĞpodobnĞ v rozporu s ústavou Slovenské republiky. Na Majerčáka navazuje Miroslav KratochvílĽ který analyzuje nález Ústavního soudu Slovenské republikyĽ podle nĞjž není interrupční zákon v rozporu s ústavou. Kratochvíl ukazuje mylnost tohoto rozhodnutí. Radim Cigánek se zabývá historií návrhĶ na povolení umĞlých potratĶ v České republice. NevĞnuje se pouze inkriminovanému zákonu z padesátých let 20. stoletíĽ ale zkoumá také nĞkolik návrhĶ „potratového zákona“Ľ které byly podány v prvorepublikovém parlamentu. JiĮí Badal se zabývá možnostmi transplantace embryí z mimodĞložního tĞhotenství a Ludmila Lázničková s Miroslavem Kratochvílem zkoumají právní aspekty léčby neplodnosti v České republice. Upozorňují nejen na etické problémy spojené s umĞlým oplodnĞnímĽ ale také na jeho ne pĮíliš velkou úspĞšnost. Proti umĞlému oplodnĞní staví pĮirozené metody léčby neplodnostiĽ které jsou nejen eticky pĮijatelnéĽ ale také pomĞrnĞ velmi účinné. Alena Peremská pĮedstavuje perinatální hospicovou péči jako ve všech ohledech šetrnĞjší alternativu vĶči potratĶm nemocných dĞtí. Tomáš Kotrlý a ůlena Vališová Įeší právní aspekty pohĮbívání mrtvĞ narozených dĞtí a plodĶ po potratu. Ukazují neutĞšený stavĽ který v této oblasti panuje v české legislativĞĽ a hledají cestuĽ jakou by se právní úprava pohĮbívání mrtvĞ narozených mĞla ubírat. FaktĽ že se koná konference tohoto zamĞĮení a že lidé na ni chodíĽ svĞdčí o tomĽ že se snad daná problematika začíná stávat pomalu pĮedmĞtem veĮejné diskuze. O dĶležitosti tohoto tématu svĞdčí i skutečnostĽ že konferenci zaštítil místopĮedseda vlády pro vĞduĽ výzkum a inovace Pavel BĞlobrádek a dĞkan Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy P. Prokop Brož. Konferenci rovnĞž podpoĮil dĞkan Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých BudĞjovicích Tomáš Machula. Cesta k ochranĞ nenarozených osob je trnitá a potýká se s Įadou pĮekážekĽ které 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

NEJMENŠÍ Z NÁS • 2014

11

jsem zmínil v úvodu této pĮedmluvy. Pokud nám však leží na srdci osud nenarozených dĞtíĽ pak nám nezbývá než na ní vytrvat. Na závĞr bych rád podĞkoval všemĽ co se na pĮípravĞ konference podíleli – všem autorĶmĽ členĶm programového výboruĽ recenzentĶm a pĮekladatelĶm cizojazyčných pĮíspĞvkĶ. Bez jejich nezištné ochoty by se konference nemohla uskutečnit. Zvláštní dík patĮí Miroslavu KratochvíloviĽ z jehož iniciativy se konference koná a který se mimoĮádným zpĶsobem podílel na její organizaci. JiĮí StodolaĽ editor

16. ĭÍJNů 2014, BRNO

ÚVOD. OCHRůNů POČÍNůJÍCÍHO ŽIVOTA. AKTUÁLNÍ A KONTROVERZNÍ TÉMATA ROKU 2014

Květoslav Šipr Letos se konference vĞnovaná ochranĞ života lidských bytostí v nejranĞjším stadiu jejich vývoje koná již potĮetíĽ výmĞnĞ názorĶ a poznatkĶ pĮísluší v ochranĞ života nenarozených nezastupitelná role. PĮipomeňme si tĮi skutečnostiĽ které v současnosti mĶžeme z pohledu bioetiky u nás považovat za naléhavé problémy. V České republice je ve srovnání s jinými státy stále pĮíliš vysoký počet umĞlých potratĶ. NejrozšíĮenĞjší antikoncepční metodou je u nás hormonální antikoncepceĽ pĮitom je u ní potĮeba vždy počítat s možným abortivním účinkem. Nevšímavost širší veĮejnosti k vysokému počtu umĞlých potratĶ se stává argumentem pro legalizaci eutanazie. UM

LÉ POTRůTY JůKO HLAVNÍ PROBLÉM OCHRANY ŽIVOTů NENůROZENÝCH

V České republice stále platí zákon České národní rady o umĞlém pĮerušení tĞhotenství č. 66 z 20. 10. 1řŘ6. V platnosti je také vyhláška ministerstva zdravotnictví ČSR č. 75 z roku 1řŘ6 a metodický pokyn Ministerstva zdravotnictví ČR z roku 1řř0Ľ který mĞl sjednotit postup u pĮípadĶ umĞlého pĮerušení tĞhotenství ze zdravotních dĶvodĶ. Dlouhodobé snižování počtu umĞlých potratĶ bylo uvádĞno mezi hlavními dĶvody pro povolení dovozu potratového pĮípravku mifepristonu do České republiky. Také v mediích se často zdĶrazňujeĽ že počet registrovaných ĽĽpĮerušení tĞhotenství“ u nás dlouhodobĞ klesá [1]. PĮitom se ovšem vychází zpravidla z vysokého počtu potratĶĽ k nĞmuž došlo po liberalizaci potratových pĮedpisĶ v roce 1řŘ6 ĚZákon ČNR č. 66/1řŘ6 Sb. a vyhláška MZ ČSR č. 75/1řŘ6 Sb.ě. V roce 1řŘ6 bylo v České republice uskutečnĞno Ř3 564 umĞlých potratĶĽ v roce 1řŘ7 107 717 umĞlých potratĶ a v roce 1řŘŘ 110 031 umĞlých potratĶ. Oproti skutečnosti v roce 1řŘ6 se tedy počet umĞlých potratĶ v roce 1řŘ7 zvýšil o 2ř procent a v roce 1řŘŘ dokonce o 34 procent. Od začátku devadesátých let u nás sice dochází k postupnému poklesu potratovostiĽ v posledních letech však jen velmi mírnému Ěv roce 2011 se počet uskutečnĞných umĞlých potratĶ oproti pĮedchozímu roku dokonce o nĞco zvýšilě. UmĞlý 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

14

KVĝTOSLůV ŠIPR: OCHRůNů POČÍNůJÍCÍHO ŽIVOTů

potrat bohužel u nás stále patĮí mezi nejčastĞji provádĞné gynekologické výkony. V roce 2012 bylo v České republice umĞle ukončeno 23 032 tĞhotenstvíĽ mezi žadatelkami o umĞlý potrat pĮevažovaly ženy se dvĞma dĞtmi [2]. V roce 2013 bylo v České republice provedeno 22 714 umĞlých potratĶ [3]. Význam sociálních faktorĶ pro ochotu pĮijmout počaté dítĞ ukazuje pohled na potratovost v jednotlivých krajích. V celé ČR pĮipadalo v roce 2012 na 100 živĞ narozených dĞtí 21Ľ2 umĞlých potratĶ. V Karlovarském a Ústeckém krajiĽ ve kterých jsou závažné sociální problémy a kde se také dlouhodobĞ rodí nejvíce dĞtí mimo manželství ĚnapĮ. v roce 2012 v kraji Karlovarském 5ŘĽ7 % a v kraji Ústeckém 5ŘĽ0 %ěĽ je rovnĞž nejvíce umĞlých potratĶ: v roce 2012 na 100 živĞ narozených pĮipadalo v kraji Karlovarském 2řĽ3 umĞlých potratĶ a kraji Ústeckém 2řĽ6 umĞlých potratĶ. Oproti tomu v kraji Pardubickém pĮipadalo na 100 živĞ narozených pouze 14Ľ4 umĞlých potratĶ a v kraji Vysočina 16Ľ4 umĞlých potratĶ. Z hlediska ochrany života nelze pĮehlédnout ani vysoký počet samovolných potratĶĽ v roce 2013 jich v České republice bylo 13 515. JistĞ dosud platíĽ že za vykazovanými spontánními potraty se mohou skrývat také potraty vyvolané umĞle. Ze statistických údajĶ je však zĮejméĽ že vysoký počet samovolných potratĶ do značné míry souvisí s odkládáním tĞhotenství do vyššího vĞku. V roce 2013 probĞhla témĞĮ tĮetina všech samovolných potratĶ Ě31Ľ5 %ě u žen starších 35 let. Je potĮeba podporovat ochotu manželĶ pĮijmout dítĞ již v mladším vĞkuĽ kdy jsou optimální podmínky pro zdravý vývoj dosud nenarozeného dítĞteĽ kdy je nižší riziko vzniku genetických poruchĽ ménĞ vrozených vad a menší tlak na vyslovení souhlasu s umĞlým potratem indikovaným z eugenických dĶvodĶ. Z mezinárodního hlediska je v České republice potratovost bohužel stále vysokáĽ zejména ve srovnání se stavem v západoevropských zemích. K velkému počtu umĞlých potratĶ ovšem dochází témĞĮ ve všech zemích bývalého východního blokuĽ nepochybnĞ pod vlivem morální devastaceĽ ke které došlo bĞhem čtyĮiceti let totalitárního režimu. Významné je však pĶsobení také dalších faktorĶĽ zejména religiozity, jak ukazuje situace v Polsku i nízká potratovost v islámských zemích bývalého SovĞtského svazu. V TádžikistánuĽ Turkmenistánu i Uzbekistánu je potratovost ve srovnání s Českou republikou dlouhodobĞ ménĞ než poloviční [4]. HORMONÁLNÍ ANTIKONCEPCE A POTRAT Panuje pĮedstavaĽ že vysoký počet potratĶ lze snížit používáním antikoncepce. Statisticky však takové tvrzení doložit nelze. Česká republika patĮí mezi zemĞĽ ve kterých je používání antikoncepce nejvíce rozšíĮenoĽ a pĮesto je počet umĞlých potratĶ stále vysoký. Více než polovina českých žen ve vĞku 15–4ř let používá hormonální nebo nitrodĞložní antikoncepci: v roce 2012 užívalo v České republice hormonální antikoncepci 1 110 434 žen a nitrodĞložní antikoncepci 171 115 žen. Nelze pĮehlédnoutĽ že používání antikoncepce v České republice již po dvĞ desetiletí lehce klesá nebo stagnujeĽ a pĮesto dochází k pozvolnémuĽ i když velmi mírnému poklesu počtu umĞlých potratĶ. Hormonální antikoncepční prostĮedky pĶsobí trojím mechanismem: snižují pravdĞpodobnost uvolnĞní vajíčka z vaječníkuĽ ovlivňují vlastnosti hlenu dĞložního



15

krčku a činí jej ménĞ prostupným pro spermie a mĞní dĞložní sliznici natolikĽ že znemožňují uhnízdĞní embrya v dĞloze Ěantinidační efektě. Když se s používáním hormonální antikoncepce začínaloĽ hovoĮilo se o blokátorech ovulaceĽ jejich podstatným účinkem totiž byla zábrana ovulace. Tehdy se ovšem pĮíliš vysoké dávky hormonĶĽ které vyvolávaly nepĮijatelné množství závažných nežádoucích účinkĶ. Množství hormonĶ v podávaných pĮípravcích se proto postupnĞ snižovalo a dnes se na účinnosti hormonální antikoncepce výraznĞji uplatňuje zábrana nidaceĽ tedy účinek abortivní. Za potrat je totiž potĮeba považovat každé ukončení života lidského embryaĽ tedy i na začátku jeho existence. Morální teologové často požadují pĮedložení seznamuĽ které z dostupných hormonálních antikoncepčních prostĮedkĶ jsou abortivní a které nikoli. Požadavku nelze vyhovĞt. Všechna používaná hormonální antikonceptiva mají za úkol zabránit ovulaci. Jestliže však ovulace pĮece nastane a dojde k pohlavnímu styku, který vede k oplodnĞní vajíčkaĽ uplatní se ostatní účinky hormonálního pĮípravku. Postfertilizační efekt hormonálního antikonceptiva bývá preimplantační (zpomalení prĶchodu zárodku vejcovodeměĽ periimplantační Ěztížení podmínek pro uhnízdĞní zárodku ve stĞnĞ dĞložníě a postimplantační Ěneschopnost dĞložní sliznice udržet implantovaný zárodekě. ObecnĞ platíĽ že čím vyšší obsah účinných hormonĶ v podaném pĮípravkuĽ tím pravdĞpodobnĞji nedojde k ovulaci, a tedy ani k oplodnĞní a pĮípadnému potratu. SoučasnĞ však lze očekávat více nežádoucích zdravotních účinkĶ. Současné medicínské poznatky bohužel nedovolují pĮesnĞ určitĽ jak často se postfertilizační efekt hormonální antikoncepce uplatňuje. Nedovedeme tedy ani ĮíciĽ jak často hormonální antikoncepce pĶsobí jako abortivum a která hormonální antikoncepce je z etického hlediska více či ménĞ závadná. S nejvĞtší pravdĞpodobností se ovšem abortivní účinek hormonálního pĮípravku uplatní u postkoitální antikoncepce. Pilulka po je proto vždy považována za potenciálnĞ abortivní a v církevních nemocnicích se její podání nikdy nepĮipouštĞlo. Proto vzbudilo velkou pozornost nedávné prohlášení kolínského arcibiskupa kardinála Joachima MeisneraĽ podle kterého je obhajitelné podat znásilnĞné ženĞ takový pĮípravek postkoitální hormonální antikoncepce, který nebrání uhnízdĞní oplodnĞného vajíčka [5]. Stanovisko kardinála Meisnera bylo zveĮejnĞno 31. 1. 2013 a tiskový mluvčí kolínského arcibiskupství je odĶvodnil poukazem na toĽ že podle nových vĞdeckých poznatkĶ podstata pĶsobení postkoitální antikoncepce nespočívá v zábranĞ uhnízdĞní oplozeného vajíčka Ěneuplatňuje se antinidační efektě a poznatky vĞdy je potĮeba respektovat. SoučasnĞ poznamenalĽ že použití potratových pilulek obsahujících mifepriston je i nadále nepĮípustné. PĮi zasedání Papežské akademie pro životĽ které probĞhlo ve Vatikánu od 20. do 23. 2. 2013, vyvolala zpráva z Kolína údiv a kritiku. Živé diskuseĽ které následovaly v evropských bioetických kruzíchĽ do značné míry uzavĮel zevrubný článek mnohaletého pĮednosty gynekologicko-porodnického oddĞlení ve Stans ĚŠvýcarskoě Dr. Med. Rudolfa Ehemanna v časopise ůsociace švýcarských katolických lékaĮĶ nazvaný Zur Kontroverse um Wirkungsmechanismen von Postkoitalpillen (Acta Medica Catholica Helvetica, 16, 2, s. 7–40, podzim 2014) [6].


16


PĮedložené citace literatury a obsáhlý výčet pramenĶ ukazují jednoznačnĞĽ že kardinálu Meisnerovi byly pĮedloženy zkreslené informace opírající se o jedinou studii autorkyĽ která je prezidentkou Mezinárodní federace sdružení odborníkĶ pro potraty a antikoncepci. Stále ovšem platíĽ že zábrana ovulace vzniku života pĮedejdeĽ zatímco zábrana uhnízdĞní je zásahem proti vzniklému životu. ZnemožnĞním nidace je embryo zničeno nepĮímo: odumírá protoĽ že mu jsou odejmuty pĮedpoklady nezbytné pro další vývoj. Smrt embrya v prvních dnech tĞhotenství pĮitom žena vĶbec nezpozoruje. V současnosti používané pĮípravky postkoitální antikoncepce Ě„pilulky po“ě obsahují jako účinnou látku buę levonorgestrel ĚvĞtšina dostupných hormonálních antikonceptivĽ včetnĞ v ČR registrovaných pĮípravkĶ Postinor a EscapelleěĽ nebo ulipristal acetát Ěv EvropĞ EllaOneĽ v USů EllaěĽ pĮípadnĞ mifepriston (jako antikonceptivum je povolen napĮ. v Rusku nebo v ČínĞě. PĮípravky obsahující levonorgestrel jsou na trhu již po 13 letĽ mechanismus jejich účinku je dobĮe popsán a o jejich antinidačním účinku se nepochybuje. PĮípravky s obsahem ulipristalacetátu se používají pĮibližnĞ pĞt let a zpĶsob jejich účinku je probádán ménĞ. Ulipristal acetát patĮí mezi selektivní modulátory progesteronových receptorĶ. NepĶsobí ani jednoznačnĞ progestagennĞĽ ani jednoznačnĞ vĶči progesteronu antagonistickyĽ ale moduluje progesteronové receptory. Pro možný antinidační účinek svĞdčí nejen vĞtší spolehlivost pĮípravku ve srovnání s levonorgestrelemĽ ale také účinnost tablet po jejich užití do 120 hod. po pohlavním styku Ězatímco pĮípravky s obsahem levonorgestrelu je tĮeba aplikovat do 72 hodině. Pro pĶsobení ulipristal acetátu na rĶzných úrovních svĞdčí i role progesteronu pĮi ovulaciĽ nidaci a udržování tĞhotenství. PĮehled skutečnostíĽ které svĞdčí pro antinidační účinek ulipristal acetátu podává Ehemann [6]. MĶžeme shrnout: hormonální antikoncepce patĮí mezi nejspolehlivĞjší zpĶsoby pĮedcházení početí a její používání je snadné, nejde však o metodu zdravotnĞ neškodnou a její antinidační účinek je možný. U postkoitální antikoncepce je však postfertilizační pĶsobení nepochybnéĽ a to jak u pĮípravkĶ obsahujících levonorgestrelĽ tak u pĮípravkĶ obsahujících ulipristal acetát. MIFEPRISTON, PRACOVNÍCI VE ZDRAVOTNICTVÍ A VÝHRADA SV

DOMÍ

V červnu 2014 byl na český farmaceutický trh uveden pĮípravek mifepristonĽ jehož používání v České republice bylo pĮes negativní prohlášení nĞkterých lékaĮĶĽ psychologĶĽ politikĶ i pĮedstavitelĶ církví schváleno o rok dĮíve. Mifegyne byl Státním ústavem pro kontrolu léčiv registrován 25. 6. 2013 a Medabon o den pozdĞji. Negativní postoj k registraci byl vyjádĮen také v petici podepsané sedmdesáti tisíci občany. Stojí za pozornostĽ že k registraci pĮípravkĶ Mifegyne a Medabon došlo u nás nedlouho po tom, kdy v renomovaných zahraničních časopisech byly publikovány zprávy o závažných vedlejších účincích farmakologického potratu. Bylo prokázáno, že po farmakologickém potratu se vyskytuje výraznĞ více komplikací než po umĞlém potratu provedeném chirurgickým zákrokem. Pokus o vyvolání potratu mife-



17

pristonem také častĞji selhává [7]Ľ [Ř] a [ř]ě. PĮíčinou úmrtí žen po potratu provedeném mifepristonem byla nejčastĞji infekce [10]. MifepristonĽ pĶvodnĞ nazvaný RU-486, byl objeven ve Francii v osmdesátých letech minulého století a Francie je dosud jedinou zemí, ve které je farmakologický potrat častĞjší než potrat chirurgický [11]. Z etického hlediska jistĞ není rozhodujícíĽ zda byl umĞlý potrat proveden chemicky nebo chirurgicky. Existuje však reálné nebezpečíĽ že pro požití ĽĽléku“ se žena bude rozhodovat ochotnĞji. Po registraci a dovozu pĮípravkĶ s obsahem mifepristonu se ve svízelné situaci octli pracovníci lékáren respektující nedotknutelnost života nenarozených. Složitá etická dilemata jsou nuceni Įešit zejména lékárníci pracující v nemocničních lékárnách, do kterých byla pĮesunuta distribuce farmaceutických pĮípravkĶ určených k vyvolání umĞlého potratu. Jde o zcela nové etické problémyĽ které dĮíve neexistovalyĽ a dnešní lékárníci s nimi na začátku svého studia naprosto nepočítali. Již dĮíve se ovšem se závažnými etickými problémy setkávali zdravotničtí pracovníciĽ od kterých se požadovala pĮímá účast na umĞlých potratech. Situaci mĞlo Įešit ustanovení zákona o zdravotnických službách ĚZákon č. 372/2011SběĽ který se v paragrafu 50 zabývá otázkou výhrady svĞdomí. Právo na uplatnĞní výhrady svĞdomí je obsaženo v legislativĞ mnoha státĶ a opírá se o Všeobecnou deklaraci lidských práv Ězejména její článek 1ŘěĽ o Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod Ěčlánek řě a o Chartu základních práv Evropské unie (článek 10ě. Parlamentní shromáždĞní Rady Evropy pĮijalo v roce 2010 rezoluci číslo 1763, v jejímž prvním článku se praví: „Žádná osobaĽ nemocnice nebo instituce nesmí být nucena ani jakkoli diskriminována za odmítnutí vykonat nebo asistovat p i potratuĽ eutanazii nebo jednání, které vede k usmrcení lidského zárodku.“ [12] V České republice ovšem požadavek na vyloučení diskriminace za odmítnutí spoluúčasti pĮi potratu není respektovánĽ protože zákon o zdravotnických službách ukládá lékaĮĶm i jiným zdravotnickým pracovníkĶm obtížnĞ splnitelné úkoly. Paragraf 50 zákona č. 372/2011Sb totiž poskytovatelĶm zdravotnických služeb ukládá povinnost „zajistit“ jiného zdravotnického pracovníka nebo jiného poskytovatele zdravotních služebĽ který odmítanou „službu“ poskytne. ObecnĞ dosud platíĽ že je u nás velmi obtížné být gynekologem respektujícím nedotknutelnost počínajícího lidského života. Již proto je u nás jen málo gynekologĶĽ kteĮí jakoukoli pĮímou účast na provádĞní umĞlých potratĶ odmítají. Česká republika se nedávno stala jednou ze zemíĽ ve kterých jsou pĮípravky postkoitální antikoncepce Ěu nás Postinor a Escapelleě zaĮazeny mezi volnĞ prodejné léky. OdpovĞdnost lékárníkĶ se tak výraznĞ zvýšila. Navíc se po lékárníkoviĽ který odmítne vydat antikoncepční prostĮedek s abortivním účinkemĽ požadujeĽ aby zajistil vydání pĮípravku postkoitální antikoncepce jiným pracovníkem nebo jinou lékárnou. Pracovníky lékárenĽ kteĮí odmítají vydávat abortivní antikoncepční prostĮedkyĽ pĮivedly novĞ vytvoĮené nepĮíznivé podmínky k založení občanského sdružení Lékárníci pro život.



18

SPOLEČNOST P

IJůLů POTRATY, P IJME I EUTůNůZII?

DĞtiĽ které se narodily se závažnými malformacemiĽ mají být zbavovány života. Ve významném českém odborném časopise to začátkem letošního roku požaduje vysokoškolský pedagog a vĞdecký pracovník Miroslav Mitlöhner. Nenarozené „zrĶdy“ mají být povinnĞ potráceny a pro jedinceĽ kteĮí se narodili se závažnými malformacemiĽ má být uzákonĞno zabíjení z rozhodnutí lékaĮeĽ a to bez ohledu na pĮání rodičĶ. Pisatel svĶj požadavek odĶvodňuje poukazem na toĽ že naše společnost se dokázala vypoĮádat s problémem pĮerušení nežádoucího tĞhotenství a musí tedy nalézt odvahu k souhlasu také s ukončením života dítĞteĽ jehož psychický život ĽĽje jen velmi málo podobný lidskému“. RĶzné formy pro-life hnutí tak nabývají dĮíve netušených dimenzí. Netečnost k osudu nenarozených se stává argumentem k prosazení beztrestnosti zabití zdravotnĞ postiženého dítĞte a „časné eutanazie“ [13]. ůktivity zamĞĮené proti umĞlým potratĶm se s pĮihlédnutím k myšlenkám M. Mitlöhnera stávají aktivitami na podporu paliativní péče a pokojný život až do pĮirozené smrti. Diskusi k článku Miroslava Mitlöhnera má být ještĞ letos vĞnováno samostatné číslo Časopisu zdravotnického práva a bioetiky. Zde si pĮipomeňme alespoň citát z rezoluce, kterou v lednu 2012 pĮijalo Parlamentní shromáždĞní Rady Evropy: „Vždy je nutno zakázat eutanazii jako úmyslné zabití lidské bytosti k jejímu údajnému prospĞchuĽ ať již jde o aktivní čin nebo o upuštĞní od život udržující aktivity.“ [14] ZÁV

R

NovĞ vzniklá tradice brnĞnských konferencí Nejmenší z nás umožňuje cennou výmĞnu poznatkĶ i zkušeností pracovníkĶ hnutí na ochranu života. NejnovĞjší statistická data prokazujíĽ že u nás opakovanĞ zdĶrazňovaný dlouhodobý pokles potratovosti je jen velmi mírný a Česká republika patĮí stále mezi zemĞ s vysokou potratovostí. PĮes nĞkterá kontroverzní prohlášení patĮí hormonální antikoncepce mezi potenciální abortiva. U pĮípravkĶ postkoitální antikoncepce se uplatňuje postfertilizační efekt zvláštĞ výraznĞ a pĮi jejich používání je nutno s možným abortivním účinkem vždy počítat. Poukaz na údajný souhlas společnosti se současnou potratovou praxí se stal argumentem pro prosazování legalizace nucených potratĶ jedincĶ označených jako „zrĶdy“ i práva na ukončování života dĞtíĽ které se narodily s tĞžkým zdravotním postižením. ůktivity zamĞĮené na ochranu nenarozených tak nabývají na významu.



19

BIBLIOGRAFIE 1. On-line s ministrem zdravotnictví Hegerem, iDnes.cz, 1. 10. 2013, http://zpravy.idnes.cz/on-line-s-ministrem-zdravotnictvi-hegerem-fjd/odpovedi.asp?t=HEGER3 (6. 10. 2014). 2. Zdravotnická statistická ročenka 2012, 2012, http://www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-statistika/potraty (6. 10. 2014). 3. Aktuální informace Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky ze 24. 4. 2014, http://www.uzis.cz/category/tematicke-rady/zdravotnicka-statistika/potraty (6. 10. 2014). 4. European Health for All database (HFA-DB), 2014, http://data.euro.who.int/hfadb/ (1. 6. 2014). 5. Kardinal Meisner erlaubt Form der "Pille danach", domradio.de, http:www.domradio.de/themen/ethik-und-moral/2013-01-31/kardinal-meisnererlaubt-form-der-pille-danach (6. 10. 2014). 6. Ehemann R., Zur Kontroverse um Wirkungsmechanismen von Postkoitalpillen, Acta Medica Catholica Helvetica, 2014, 16(2), s. 7-40. 7. Niinimäki, M. et al., Immediate complications after medical compared with surgical termination of pregnancyĽ Obstet. Gynecol. 200řĽ 114Ľ č. 4Ľ s. 7ř5804. 8. Goldstone, P. aj., Early medical abortion using low-dose mifepristone followed by buccal misoprostol: a large Australian observational study, Med. J. Aust, 2012, 197(5), s. 282-286. 9. Mulligan, E., Mifepristone in South Australia, Australian Family Physician, 2011, 40(5), s. 342-345. 10. Greene, M. F., Fatal Infections Associated with Mifepristone-Induced Abortion? New England Journal of Medicine, 2005, 2005(22), s. 2317-2318. 11. ŠiprĽ K.Ľ RU-486 – mýty a skutečnostĽ Scripta bioethica, 1994, 1994(10), s. 1024. 12. Rezoluce č. 1763 Parlamentního shromáždĞní Rady Evropy ze dne 17. 10. 2010. 13. Estrela, E., Zpráva 26. zá í 2013 o sexuálním a reprodukčním zdraví a právechĽ 2013, http://www.europarl.europa.eu/sides/getDoc.do?pubRef=//EP//TEXT+REPORT+A7-2013-0306+0+DOC+XML+V0//CS (6. 10. 2014). 14. Mitlöhner M. K právním a etickým problémĶm spojeným s narozením tĞžce malformovaného jedince, Časopis zdravotnického práva a bioetiky , 2014, 2014(1), s. 48 – 54. 15. Protecting human rights and dignity by taking into account previously expressed wishes of patients, 2012, http://www.assembly.coe.int/Mainf.asp?link=/Documents/AdoptedText/ta12/E RES1859.htm (6. 10. 2014).


20


PROTECTION OF UNBORN LIFE. HOT TOPICS OF THE YEAR 2014 ABSTRACT The recent tradition of conferences The Smallest among us proved to be very useful. Three problems have become urgent since the last conference. Pharmaceuticals with the abortion drug mifepristone were introduced in the Czech Republic in June 2014, despite protests and independent studies showing that abortion pills cause more complications than surgical intervention. Postcoital contraception became an over-thecounter drug in the Czech Republic and therefore pharmacists have to solve a new problem of conscience. Recently, the indifferent attitude of the majority of the Czech society to the high number of abortions became an argument for making a claim to legalize infanticide of heavily disabled children. Thus, antiabortion activists have a new and very important motive for their work.

KONTAKT prof. ThLic. MUDr. Kv toslav ŠiprĽ CSc. LékaĮská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci e-mail.: [email protected]


SULLA PROTEZIONE LEGALE DEL NASCITURO: RIFLESSIONI ANTROPOLOGICHE, ETICHE E GIURIDICHE

Ignacio Carrasco de Paula I continui progressi delle scienze biomediche stanno producendo profondi cambiamenti nella comune comprensione di concetti chiave per la società, come quelli di vita umana, di essere umano e, non ultimo, di persona umana. Tali mutamenti hanno poi una forte ricaduta sulle scelte, sui valori e sui costumi che strutturano i rapporti sociali, come risulta evidente, in modo esemplare, in ogni tentativo di fornire rilevanza giuridica e pubblica – attraverso leggi, raccomandazioni, direttive, risoluzioni e deliberazioni di vario genere – alle problematiche bioetiche. Dai primi tentativi sorti alla fine della seconda guerra mondiale in seguito ai processi di Norimberga, stiamo oggi giungendo ad una vera e propria bionormazione o bio-legislazione1 su quei momenti emblematici dell’esistenza quali sono il venire in essere e il morire, ma anche il soffrire, il procurare sollievo, il curareĽ ecc. Del restoĽ il crescente sviluppo delle cosiddette “leggi sulla vita” pone costantemente all’attenzione di tutti il bisogno di approfondire la riflessione sui concetti chiave sopra richiamati, in una prospettiva interdisciplinare: scientifica, antropologica, etica, nonché tecnico-giuridica. In questo contestoĽ la domanda sul senso e la natura dell’uomo nel periodo precedente la sua nascita, occupa una posizione centrale sia per la bioetica che per il biodiritto. Si tratta di una quaestio disputata antica e nuova: antica, se si pensa che già nel diritto romano si affrontavano fattispecie che riguardavano qui in utero est [1], e non è difficile trovare nel Digesto frammenti ove si afferma che qui in utero sunt, in toto paene iure civili intelleguntur in rerum natura esse;2 questione pure nuova, dato che le attuali biotecnologie ci consentono di manipolare la vita fin dal

1

Proprio in riferimento a questo ambito è sorto il biodiritto, termine coniato per indicare la riflessione speculativo-teoretica articolata in modo sistematico circa i criteri attorno a cui costruire una organica disciplina del pensiero giuridico sui temi della bioetica. 2 “Coloro che sono ancora nellęuteroĽ in quasi tutto il diritto civile sono considerati come già nati”. Iulianus libro 69 digestorum (Giustiniano. Digesta 1, 5, 26 – De statu hominum). 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

22

IGNACIO CARRASCO DE PAULA: SULLA PROTEZIONE LEGALE DEL NASCITURO

suo stesso inizioĽ trasformando l’uomo in soggetto-oggetto di manipolazioni al limite della fantascienza3. Da qui nascono le ragioni per le quali si pongono, oggi con sempre maggiore urgenza, le questioni dello statuto giuridico del soggetto non ancora nato4 e della necessità e legittimità di una sua protezione legale: non solo in funzione del problema dell’aborto volontarioĽ ma pure dell’uso delle tecnologie riproduttive (fecondazione in vitroěĽ dell’impiego degli embrioni nella ricerca biomedica, delle tecniche di diagnosi preimpianto, del destino degli embrioni scartati e crioconservati, della produzione e il prelievo delle cellule staminali, ecc. Questo lungo elenco di dilemmi mette in evidenza come le connessioni tra diritto e vita umana (in particolare vita pre-natale) rappresentano, nel loro insieme, un ambito di particolare rilevanza e delicatezza. Mai forse come in questo momento, la esigenza di una appropriata protezione giuridica per la vita umana è così forte da sollecitare una rinnovata riflessione su tre punti essenziali: 1º) sul soggetto uomo prima della nascita, 2º) sui diritti che gli competono, 3º) sulla attuazione pratica della tutela di tali diritti. IL PANORAMA LEGISLATIVO: DIVERSITÀ E PARADOSSO Su questo ultimo puntoĽ l’attuale scenario legislativo offre un quadro variegato e – per certi versi – paradossale. Varietà e paradosso sembrano, infatti, gli elementi caratterizzanti, su scala mondiale, delle posizioni dottrinali e degli atti legislativi e giurisprudenziali assunte nei confronti del concepito in relazione al riconoscimento o meno dei diversi diritti, inclusi quelli di natura fondamentale. La diversità è resa evidente dalle differenze nel tipo di tutela, dalla sua “gradazione” e dalla tipologia degli interventi legislativi in tema di inizio vita tra i paesi europei [3], [4], [5]. Tra questi troviamo:  prese di posizione assolutamente garantiste per il nascituro, come nel caso di MaltaĽ in cui il “no all’aborto” è radicato nel riconoscimento del diritto alla vita del nascituro, similmente a quanto avviene – seppur con alcune recenti modifiche – nello Stato irlandese;  oppure posizioni più blande, come è il caso dell’Italia in cui si afferma il principio della tutela della vita fin dal suo inizio, principio che rimane per lo più formale, poiché nei fatti non assicura al neoconcepito una protezione assimilabile a

3

Le tecniche di procreazione in vitro hanno determinato un radicale cambiamento di sede del concepimento: dal grembo materno alla provettaĽ cioè da una situazione di “inabitazione” ad una situazione in cui il concepito si trova nella più completa disponibilità di soggetti adulti. Per l’embrione che si trova al di fuori del corpo della donna sono quindi oggettivamente maggiori le possibilità di sfruttamento, lesione o distruzione e, soggettivamente più intensa la sua esposizione a morte. InfineĽ le finalità terapeutiche raggiungibili attraverso l’uso degli embrioni hanno portato ad un duplice passaggio culturale: quello dalla “tolleranza” al “favore” e dal “favore” al “dovere”. Cfr. [2]. 4 Il cosiddetto “nascituro”Ľ concepito o non ancora concepito. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


23

quella data ai soggetti dopo la nascita5. Questa incongruenza si rileva nella maggioranza degli ordinamenti degli Stati del vecchio continente;6  infine posizioni del tutto permissiviste cheĽ come nel caso dell’InghilterraĽ consentono persino la sperimentazione sugli embrioni.7 Se la diversità contraddistingue il panorama legislativo internazionale, il paradosso appare nel pressoché unanime richiamo delle Carte Costituzionali alla moderna dottrina dei diritti umani. Nelle Costituzioni europee, infatti, è ricorrente il parere che i diritti dell’uomo e la dignità umana abbiano un’importanza decisiva e quasi sacrale per il bene comune. In alcune Costituzioni (tedesca, portoghese, spagnola, polacca), poi, è espressamente richiamato il diritto alla vita di tutti gli esseri umani… diritto del qualeĽ peròĽ il concepito non sembra beneficiare. Come mai? Commenta Casini: Tutta la teoria dei diritti umani rischia di essere vanificata se non è chiaro chi ne sia il titolareĽ se cioè è incerto il concetto stesso di essere umano Ě“membro della famiglia umana” come recita il preambolo della Dichiarazione Universale dei diritti dell’uomo del 1ř4Řě o se si lascia all’arbitrio del legislatore positivo definire i criteri di umanità” [5, s. 12].

IL NEOCONCEPITO QUALE SOGGETTO Nel ragionamento etico è ben conosciuta la cosiddetta “premessa antropologica”Ľ secondo la quale per poter discernere il bene o il valore di una realtà è necessario capire il suo statuto ontologico, la sua identità metafisica, la sua natura intima. L’atteggiamento di rispetto di fronte alle spoglie di un animale non è lo stesso che nei confronti di un essere umano. La stessa cosa dovrebbe valere quando si parla della tutela giuridica del nascituro. Parlando della necessaria regolamentazione giuridica dell’uso delle biotecnologie nell’ambito della riproduzione umanaĽ la giurista francese Catherine Labrusse-Riou [6], [7], [8] ha rilevato che il problema attiene, indubbiamente, ad una esigenza “Lo Stato garantisce il diritto alla procreazione cosciente e responsabileĽ riconosce il valore sociale della maternità e tutela la vita umana dal suo inizio”Ľ articolo 1 Legge n. 194 del 1978, Norme per la tutela sociale della maternità e sullęinterruzione volontaria della gravidanza; “La presente legge Ě…ě assicura i diritti di tutti i soggetti coinvoltiĽ compreso il concepito”Ľ articolo 1 della Legge n. 40 del 2004 recante Norme in materia di procreazione medicalmente assistita; “La capacità giuridica si acquista dal momento della nascita. I diritti che la legge riconosce a favore del concepito sono subordinati all’evento della nascita”Ľ articolo 1 del Codice civile italiano. 6 In Europa sono 17 gli StatiĽ oltre l’ItaliaĽ che consentono di praticare l’aborto su richiesta. Quindici di essi indicano come termine limite per praticarlo le 12 settimane di gestazione, trascorso il quale generalmente è possibile interrompere la gravidanza solo per gravi motivi di salute della donna, per serie disabilità del bambino o, in alcuni Stati, anche in caso di concepimento avvenuto con incesto o violenza sessuale. Le legislazioni degli Stati sono sostanzialmente omogenee tra loro, differenziandosi solo per alcuni aspetti. 7 Si pensi, inoltre, al fatto che nel Regno Unito e in Finlandia la gravidanza può essere interrotta anche soltanto in presenza di gravi motivi sociali o economici. 5


24


pratica (p. e. per evitare il cosiddetto far west procreativo), ma ancora una volta esso va al di là di tale scopo, dal momento che veicola una questione ancora più cruciale come il senso del diritto in relazione alla tutela giuridica della vita umana e, in ultima analisiĽ il senso stesso e il valore dell’“umano”. Si badi bene che qui – se si vuole essere precisi – ancor prima che affrontare un problema di carattere morale, si tratta di avvertire l’urgente centralità della questione antropologicaĽ che non può essere elusa nè dall’etica nè dal diritto. Solo in questa chiave si può pensare di poter fornire una appropriata protezione legale del nascituro. Il diritto, quindi, non può escludere dalla propria elaborazione, in ordine alle scelte alle quali è chiamato, una indispensabile riflessione antropologica. Del restoĽ uno dei compiti fondamentali dell’ordinamento giuridico è quello di individuare i soggetti destinatari delle norme, ossia quello di organizzare la propria plurisoggettività. La vexata quaestio sullo status ontologico del nascituro – sia esso embrione o feto – occupa, in fin dei conti, una posizione preliminare rispetto a qualsiasi iniziativa pratica nei suoi riguardi. Trovare la risposta diventa un compito davvero urgente, perché se l’embrione fosse una cosa, la sua utilizzazione – per fare un esempio – al fine di guarire delle persone malate non andrebbe soltanto incoraggiata, ma diverrebbe doverosa al punto da configurarsi come giuridicamente obbligatoria; ma se il concepito non ancora nato è un soggetto uguale in dignità ai già nati, è evidente che non può essere strumentalizzato per nessun fine. È chiaroĽ peròĽ che il peso dell’interrogativo circa l’identità del concepito Ěe l’inizio della vita umanaě non poggia sul diritto: nella formulazione della risposta convergono diversi ambiti (biologia, filosofia, antropologia, ecc.) che concorrono a dare al diritto le definizioni di cui ha bisogno per riconoscere un essere umano e, quindi, un soggetto titolare di diritti.8 Da un punto di vista scientifico si può affermare con sufficiente e ragionevole certezza che fin dal momento del concepimento ha inizio l’esistenza di un nuovo organismo della specie umana, di una nuova vita umana individuale che si svilupperà in modo continuo e graduale. Tutte le teorie attuali che tendono a ritardare tale inizio, si configurano come arbitrari tentativi di giustificare la manipolazione degli embrioni umani in una logica pragmatico-utilitarista. Esse, contro i dati forniti dalle scienze biologiche, sono accomunate dalla tesi che “umano non si nasce ma si diventa”Ľ che “l’umanità” del concepito viene acquisita in certo momento dello sviluppo embrionale Ěp. e. dopo l’annidamentoěĽ per cui sarebbe possibile riscontrare un periodo di “non umanità”Ľ nel quale l’embrione apparterrebbe al mondo delle cose, e in quanto tale sarebbe disponibile per qualsiasi finalità utile (p. e, la ricerca). Tra le tesi che rispondono a quest’ultimo ordine di pensieroĽ la più diffusa e discussa è sicuramente quella che distingue tra l’embrione e pre-embrione, distinzione che purtroppo è stata accolta a livello legislativo nel Regno Unito, ma anche in paesi di tradizione diversa come la Spagna. “Con riferimento al tema in indagine del diritto alla vita del nascituro concepitoĽ sembra potersi osservare come sia il caso non tanto di doversi discutere (o almeno soltanto) di quando inizia la vita umana – questione piuttosto biologica –, bensì di quando la vita entra sotto la garanzia o sfera protettiva del diritto” [9, s. 16]. 8



25

Naturalmente esula dai compiti del mio intervento soffermarmi sulla natura puramente strumentale e ascientifica di tale distinzione. L’embrioneĽ sia prima che dopo l’impianto nella mucosa uterinaĽ è e rimane umano se procede dall’unione di due gameti – maschile e femminile – umani. La Pontificia Accademia per la Vita, che ho l’onore di presiedereĽ con il contributo di eminenti ricercatori, ha approfondito questo argomento e pubblicato i risultati nel volume “L’embrione umano nella fase del preimpianto” del 2006. Come commento valga la considerazione che, seppure è possibile (ed anche dovutoě distinguere l’esistenza in vari stadi evolutivi, detta operazione è meramente descrittiva ed esterna al processo biologico. L’uomo è taleĽ come si è dettoĽ già in principio come embrione. Per convenzioneĽ infattiĽ si scindono le fasi dell’esistere umano, tentando di ordinare qualcosa che di per sé non necessita di ordine, ma che si produce e si estingue naturalmente. Per poter valutare il concepito in termini di soggetto di diritto, dunque, lo si deve valutare primariamente in termini di uomo, vale a dire: rispondendo alla domanda antropologica fondamentale su “che cos’è uomo?”. Osserva Ballarini che “essere uomo èĽ a ben vedereĽ legato esclusivamente ad una costruzione definitoria in virtù della quale è tale colui che appartiene alla species hominis in quanto nato dall’unione di gameti umani e solo per questo” [10, s. 14761477]. SeĽ certamenteĽ la biologia da sola non è sufficiente a definire l’uomoĽ tuttavia – insiste Carlo Casini - non si può prescindere dal dato biologico per definire l’essere umano, e per riconoscere ogni individuo vivente come appartenente alla specie umana [11]. In definitiva, riassume De Franco: il criterio emergente del dato biologicoĽ seppure non sufficiente a definire cos’è l’uomoĽ deve costituire il dato imprescindibile del quale il diritto non può non tener conto e dal quale partire se si vuole evitare una discriminazione in contrasto con la teoria dei diritti umani e con la moderna concezione della giustizia. [12, s. 963]

ůnche sul piano filosofico la questione si incentra tutta sull’inizio della vita personale, laddove tale inizio determina – oltre l’acquisizione di titolarità dei diritti – la doverosità morale del riconoscimento dell’altro come soggetto titolare di dignità e pertanto assolutamente degno di tutela e di rispetto. Anche in ambito filosofico si registrano posizioni diverse, che vanno da un riconoscimento della piena umanità fin dal momento del concepimento [13], [14] a quelle che sostengono la tesi della inesistenza di una persona prima della nascita o che la associano alla manifestazione di determinate caratteristiche (autocoscienza, autonomia, relazione, ecc.) in chiave funzionalistico-attualista [15]. Purtroppo molti confondono la razionalità, che è una proprietà innata dell’essere umano che lo rende possessore di se stessoĽ con la ragione, che è una capacità che matura solo a un certo momento dello sviluppo (età della ragione). Sullo sfondo si annidaĽ a ben vedereĽ l’ambiguità sottesa nel concetto di “persona in senso pieno” Ľ che viene negato al concepito. InveroĽ se con essa si intende alludere a uno status che distingua gli individui consapevoli della propria esistenza e capaci di svolgere la loro personalità da quanti non hanno ancora (concepiti, neonati), non possono avere (handicappati gravi) o non hanno più (pazienti in stato 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

26


vegetativo) tale capacità, si rischia di riproporre un concetto primitivo di piena personalità, che serviva a relegare a un livello di minore protezione proprio quegli individui che non sono in grado di rivendicare per se stessi i propri diritti. Se invece, come sostiene Busnelli, affermando che il concepito non è riconosciuto come persona in senso pieno si intende più semplicemente constatare che al concepito non sono automaticamente riferibili tutti i diritti soggettivi (in particolare, patrimoniali) attribuiti alle persone competenti, si esprime allora un concetto esatto quanto ovvio, ma non sufficiente per giustificare l’esclusione della tutela più elementare per un individuo, ossia la tutela della vita. [16]

Nel dirittoĽ l’espressione con cui una realtà viene qualificata come soggetto ovvero come persona è quella di “capacità giuridica”Ľ che indica l’attitudine ad essere titolare di diritti, non importa quanti e non importa se attualmente esistenti. 9 Basta anche solo l’idoneità ad essere titolari di un solo diritto per essere considerati persone. Si badi, però, che la personalità giuridica non svela quasi niente della realtà ontologica (fisica, psichica e sociale), perché si riduce ad una funzione che consiste solamente nella sua capacità di possedere ed esercitare dei diritti [19]. In ordine al rapporto tra diritto e qualificazione dei soggetti, il legislatore ha oggi un potere enorme, quello di decidere chi esista e chi non esista come persona, dando allo stesso tempo consistenza e visibilità a portatori di interessi che pur non essendo esseri umani sono “meritevoli di tutela”. Il dirittoĽ insommaĽ può perfino creare i soggetti: i soggetti creati dal diritto sono quelle entità diverse dall’uomo che l’ordinamento considera soggetti dotati di “capacità giuridica” generale che si chiamano “persone giuridiche”.10 Questi soggetti esistono come tali esclusivamente in forza di un potere costitutivo-decisionale della legge. Nei confronti degli esseri umaniĽ peròĽ il potere dell’ordinamento non può che essere ricognitivo-dichiarativo: se l’eguaglianza fra gli esseri umani deve essere intesa in senso sostanziale, vi sono dei soggetti che il diritto non può creare ma deve soltanto riconoscere. Come si è detto, molte legislazioni inseriscono già nei codici civili o nelle Costituzioni il precetto secondo cui la tutela della persona umana avviene sin dal concepimento, ma altre (soprattutto quelle europee), invece, non prevedono una tale disposizione e spostano, differendolo, il momento della piena acquisizione di diritti, operando una scelta arbitrariaĽ non confortata da alcuna coincidenza con l’ordine naturale. Viene così a configurarsi uno scenario in cui il concepito può essere considerato in tre modi: come parte del ventre materno, come uomo, come essere avente un proprio statuto diverso sia dalla persona nata e sia dalle cose. Quest’ultima “Si definisce capacità giuridica l’attitudine dell’uomo ad essere titolare di diritti e di doveri; l’espressione è equivalente a quella di soggettività giuridica o di personalità giuridica”Ľ così Galgano [17, s. 75]. L’attitudine “statica” espressa dalla capacità giuridica si differenzia dall’attitudine “dinamica” espressa dalla capacità di agire la quale indica l’idoneità a porre in essere atti di volontà modificativi della propria situazione giuridica. Cfr. [18, s. 79-95]. 10 Si pensi per esempio alle società per azioni, alle fondazioni, o alle persone giuridiche pubbliche: lo Stato, le Regioni, le Province, e così via dicendo. 9



27

alternativa – che oggi spesso si riscontra nelle “leggi sulla vita” –, elabora una vera e propria categoria ex novo, dal momento che considera il nascituro come avente una valenza giuridica ed uno statuto propri. Come acutamente osserva MazzoniĽ “è questo – dunque – l’arbitrio giuridico: creare una vita giuridica accanto ad una vita naturale dell’uomoĽ e stabilire in qual momento assegnarle rilevanza giuridica” [19, s. 223]. Tale arbitrio pare essere il frutto più maturo delle sempre maggiori astrazioni delle elaborazioni dottrinali contemporanee di derivazione codicistica. Le astrazioni infatti “hanno eliminato la concretezza del rapporto naturaleĽ ad esempioĽ tra qui in utero est e homo con conseguenze assai pericolose, in particolare, per la condizione giuridica del concepito” [20, s. 3]. La discriminazione del nascituro rispetto al nato è stata possibile proprio attraverso l’uso dei concetti sopra richiamati quali “personalità giuridica”Ľ “capacità giuridica”… tutti concetti estraneiĽ ad esempioĽ al Diritto romano [21]. Tra uomo e persona si introduce uno schermo Ě…ěĽ lo schermo della capacità giuridica. L’uomo-persona cessa di essere tale per diventare soggetto giuridico, soggetto di una norma che può anche disconoscerlo. [22]

Il problema della “persona” del nascituroĽ quindiĽ è sorto quando si sono introdotti nel diritto e nel pensiero giuridico quelli che Giorgio La Pira chiamava “astrattismi” [23] 11: quando si è voluto domandare, in astratto, se quel concreto essere cha sta nel ventre della madre abbia oppure non abbia la “capacità”Ľ ovvero la “personalità”. Problema che per la giurisprudenza antica non si poneva, ma che il giuspositivismo ha fatto sfociare nell’individualismo della Corte Suprema degli Usa con la famosa sentenza del 1973, Roe vs Wade, in cui – in modo assolutamente falso – si afferma che “i concepiti non sono mai stati riconosciuti dalla legge come persone in senso pieno”. L’uso crescente e prevalente di concetti astrattiĽ cioè “l’astrattismo” moderno, serve a nascondere manipolazioni concettuali [25] o, comunque, a rendere sfumate situazioni antigiuridiche, sottraendole al rigore del diritto, al pari di ciò che avviene in ogni manipolazione della verità, in cui – come afferma Giovanni Paolo II nell’Enciclica Evangelium vitae – non si ha più il coraggio di chiamare le cose col loro nome e si usa una terminologia volutamente ambigua al fine di nascondere la vera natura delle cose.12

In questo articolo l’ůutore muove una forte critica al tecnicismo giuridico che arriva ad ignorare che hominum causa ius constitutum est (secondo il noto passo di Ermogeniano D. 1Ľ5Ľ2ěĽ cadendo nell’astrattismo. Cfr. [20, s. 4]. Si veda anche [24]. 12 Giovanni Paolo II. Lettera enciclica “Evangelium vitae” Ě25 marzo 1řř5ěĽ n. 5Ř: “Di fronte a una così grave situazione, occorre più che mai il coraggio di guardare in faccia alla verità e di chiamare le cose con il loro nome, senza cedere a compromessi di comodo o alla tentazione di autoinganno. Ě…ě. Proprio nel caso dell’aborto si registra la diffusione di una terminologia ambiguaĽ come quella di “interruzione della gravidanza”Ľ che tende a nasconderne la vera natura e ad attenuarne la gravità nell’opinione pubblica. Forse questo fenomeno linguistico è esso stesso sintomo di un disagio delle coscienze. Ma nessuna parola vale a cambiare la realtà delle cose”. 11


28


Ma il “diritto positivo – afferma con forza il giurista italiano Giorgio Oppo – può negare il soggetto o limitare la soggettività, non può negare l'uomo” [26, s. 830]; giacché “uomo è innegabilmente l’essere che ha forma e sostanza di uomo e possibilità di vita davanti a sé” [27, s. 522]. La possibilità di vita davanti a sé costituisce – fin dal concepimento – il nucleo comune a tutto il processo di formazione dell’uomoĽ pur nella innegabile diversità delle fasi nelle quali il processo si svolge: così che ogni arbitraria distinzione finisce paradossalmente per sovrapporre una limitata attribuzione giuridica della qualità di uomo (funzionale, ad esempio, alla giustificazione di una assoluta libertà di autodeterminazione della gestante nei primi novanta giorni della gravidanzaě all’incondizionato riconoscimento di tale qualità, che viene invece prima del diritto stesso. La forza espansiva del principio di uguaglianza ha raggiunto il suo traguardo nella proclamazione dei diritti dell’uomoĽ ed è stata nel senso che non può esistere differenza tra il concetto naturalistico-biologico e il concetto giuridico di essere umano. Perciò se la scienza indica nel concepito un individuo vivente appartenente alla specie umana, il diritto deve calare i dati che provengono dalla scienza nell’esperienza giuridica in modo da applicare senza alcuna eccezione o discriminazione il principio di uguaglianza.13 “L’uomo – infatti – è prima del diritto: il diritto è costituito hominum causa; non dunque l’uomo causa iuris” [27, s. 524]. QUALI DIRITTI? QUALE PROTEZIONE? Paradossale appareĽ per certi versiĽ anche l’identificazione dei diritti nella considerazione della tutela della vita umana prenatale nella giurisprudenza dei singoli statiĽ all’interno della quale la protezione assume dimensioni sempre più articolate e contraddittorie. Basti ricordare gli sviluppi giurisprudenziali e legislativi nazionali che riconoscono, non senza esitazioni ed incertezze, il diritto a non nascere, se non sani, o i diritti dei non nati, e che delineano un quadro in cui le opzioni etiche e ideologiche appaiono inevitabilmente destinate ad inquinare la lucidità dei ragionamenti giuridici. [3, s. 198]

A partire dal celebre affaire Perruche [28], [29], [30], (giovane afflitto da irreversibili disfunzioni, derivategli dal contagio alla rosolia cui fu esposta la madre Sono diversi i documenti giuridici che accolgono il dato biologico dell’inizio della vita umanaĽ per es.: Consiglio d’EuropaĽ Raccomandazione 1046/1986Ľ n. 5: “Fin dalla fecondazione dell’ovulo la vita umana si sviluppa in modo continuoĽ sicché non si possono fare distinzioni durante le prime fasi del suo sviluppo”; Corte Costituzionale TedescaĽ Sentenza del 25.2.1975: “Il processo di sviluppo che comincia è uno svolgimento continuo che non mostra tagli profondi… esso non finisce neppure con la nascita”; Corte Costituzionale PolaccaĽ Sentenza del 28.5.1997: “nel quadro della tutela giuridica della vita umana anche la vita umana prima della nascita non può essere discriminata. Mancano criteri sufficientemente precisi e fondati che permettano una tale discriminazione in riferimento alle varie fasi dello sviluppo umano”; Corte Costituzionale UnghereseĽ Sentenza n. 64 del 1991: “nella prospettiva biologica (specialmente genetica) la vita umana non è più un processo uniforme tra la nascita e la morte, bensì quella tra il momento del concepimento e la morte”. Cfr. Casini M. Il diritto alla vita del concepito nella giurisprudenza europea… 13



29

durante la gravidanza; la famiglia inoltrò richiesta di risarcimento a fronte del "diritto a non nascere" negato al proprio figlio), si è andata via via affermando una deriva giurisprudenziale in relazione al c.d. risarcimento del “danno da procreazione” e risarcimento dei danni al nascituroĽ procurati o da eventi lesivi avvenuti durante la gravidanza, o addirittura dei danni “esistenziali” per una esistenza che sarebbe stato meglio non porre in essere, rivendicando, appunto un “diritto a non nascere”. Vale la pena ricordareĽ per meglio comprendere la teoria del “diritto a non nascere”Ľ la proposta paradossale del civilista di Tubinga, Eduard Picker [31], che, muovendo da una esasperata considerazione del principio di “parità di trattamento” e ritenendo – conseguentemente – che non si possa “contestare aspramente la rilevanza dell’interesse a non vivere proprio del bambino, mentre si continua a prendere in considerazione il corrispondente interesse rivendicato dai genitori” giunge a ipotizzare un diritto del concepito “ad essere abortitoĽ quale rivendicazione propria, prevalente su quella della madre”. Se già sotto un profilo tecnico-giuridico è possibile rilevare una difficoltà di non poco conto di una tale legittimazione, da un punto propriamente etico-giuridico non sembra compatibile con i principi costituzionali della tradizione europea la configurazioneĽ in termini generaliĽ di un diritto dell’uomo “alla distruzione della propria vita tramite altri”; per cuiĽ per quanto concerne il concepitoĽ “se alla madre e soltanto ad essa - viene concessa nonostante tutto tale facoltà, ciò tuttavia non la legittima a rivendicare alcun diritto del bambino alla non-esistenza”.14 ůl di fuori del paradossoĽ quindiĽ si staglia il principio fondamentale del “diritto di ognuno alla vita”Ľ solennemente sancito dalla “Carta dei diritti fondamentali dell’unione europea” proclamata una prima volta il 7 dicembre 2000 a Nizza e una seconda volta, in una versione adattata, il 12 dicembre 2007.15 Il diritto alla vita è, dunqueĽ il primo dei diritti dell’uomo. Si tratta di un diritto inalienabile per lo sviluppo di ogni popolo libero e sovrano: è “il diritto dei dirittiĽ la libertà delle libertà”. Nell’ambito della tutela del concepitoĽ non può non considerarsi un punto di partenza il riconoscimento da parte dello Stato della titolarità di diritto del nascituro, fin dal concepimento. Nel momento in cui una norma privasse una categoria di esseri umani dalla protezione che la legislazione civile deve loro accordare, lo Stato verrebbe a negare l’uguaglianza di tutti di fronte alla legge: “quando – infatti – lo Stato non pone la sua forza al servizio dei diritti di ciascun individuo, ed in particolare dei più deboli, vengono minati i fondamenti stessi di uno Stato di diritto” [12, s. 953]. Tale titolarità si esplicita, in primo luogo, nel diritto alla vita: il diritto alla vita dal momento del concepimento fino alla morte dell’uomo èĽ infattiĽ l’espressione 14

Questo fu il cuore argomentativo della decisione con cui nel 1986 la Bundesgerichtshof (la Corte federale di giustizia tedesca), chiamata a pronunziarsi su un caso del tutto simile al caso Perruche, aveva rigettato una rivendicazione in tal senso avanzata per conto del bambino nato handicappato. Entscheidungen des Bundesgerichtshofes in Zivilsachen (BGHZ), 86, 204. 15 Con l’entrata in vigore del trattato di LisbonaĽ la Carta di Nizza ha il medesimo valore giuridico dei trattati, ai sensi dell'art. 6 del Trattato sull'Unione europea, e si pone dunque come pienamente vincolante per le istituzioni europee e gli Stati membri. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

30


giuridica della dignità riconosciuta ad ogni essere umano, è cioè il modo di tradurre nell’ordinamento giuridico il dato pre-giuridico della dignità umana. ůccanto al diritto alla vitaĽ si pone il diritto all’integrità del nascituro: tutte le forme di oppressione e di strumentalizzazione cui può andare soggetto l’embrione umano non possono essere accettate o tollerate senza determinare ipso facto una “cosificazione” dell’essere umanoĽ una sua riduzione da soggetto ad oggettoĽ a cosa.16 Afferma Romano Guardini: Si tratta una cosa come fosse una cosa quando la si possiede, la si usa e alla fine si distrugge o, detto per gli esseri umani, lo si uccide. Il divieto di uccidere l’essere umano esprime nella forma più acuta il divieto di trattarlo come se fosse una cosa. [33]

ů tali diritti fondamentali seguono anche il diritto alla famiglia e all’identità genetica, diritti questi di cui si è resa necessaria l’esplicitazione in seguito alle possibilità delle tecnologie riproduttive. Oggi più che mai è prioritario proteggere giuridicamente il nascituro riconoscendogli quei diritti fondamentali che vengono riconosciuti ad ogni uomo già nato. Ma la fin troppo ovvia necessità e doverosità di tutelare la vita prenatale o embrionale corre il rischio di ridursi ad una semplice buona intenzione ove gli organismi preposti non dimostrino di essere in grado di intervenire con efficacia, concretizzando un diritto umano fondamentale quale è il diritto alla vita in tutte le sue proiezioni anche temporali, e dunque, anche nel primissimo e logicamente conseguente diritto a nascere [9]. Il nascituro è da tempo destinatario di significative disposizioni legislative, costituenti uno statuto giuridico a tutela di alcuni diritti fondamentali, quali specialmente il diritto alla vita e alla salute, oggi strettamente connessi, sostanzialmente inseparabili; la Dichiarazione dei Diritti del Fanciullo, approvata il 20 novembre 1959 dall'Assemblea Generale delle Nazioni Unite e aggiornata nel 1řŘřĽ nel preambolo afferma la necessità di “una adeguata protezione giuridicaĽ sia prima che dopo la nascita” Tuttavia la prassi testimonia che ancora tanta strada deve essere fatta per arrivare al pieno riconoscimento della umanità del nascituro e, quindiĽ alla sua reale protezione radicata non solo nella “indisponibilità della vita umana pre-personale” Ěper usare una espressione del filosofo tedesco Jürgen HabermasěĽ ma nella “inviolabilità della dignità dell’uomo” [34]17. 16

La Convenzione sui diritti umani e la biomedicina (c.d. Convenzione di Oviedo) del 1997, ad esempio, è categorica nel vietare “la creazione di embrioni umani a fini di ricerca” Ěart. 1ŘĽ comma 2,). 17 La tesi proposta dal filosofo tedesco riconosce l’esistenza di una “indisponibilità della vita umana pre-personale”Ľ distinguendola dalla “inviolabilità della dignità dell’uomo”. La distinzione poggia sulla possibilità di individuare, nel riconosciuto continuum della vita umana, un’indisponibilità che non assurge ancora a inviolabilità; per affermare l’indisponibilità della vita umana prenatale “non è affatto necessario estendere l’argomento della dignità dell’uomo fino a includervi gli “inizi della vita umana”: basterebbe la nostra autocomprensione etica in quanto esseri-di-genere”Ľ che varrebbe di per sé a imporre una “autolimitazione normativa nel trattamento della vita embrionale”Ľ assicurandogli una protezione comunque intransigente della sua sopravvivenza. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


31

CONSIDERAZIONI CONCLUSIVE Affrontare la questione della protezione legale del nascituro e, dunque, della vita prenatale non può non sollevare anche una questione morale, prima che giuridica. TornaĽ dunqueĽ la perenne ed inevitabile “reciproca implicazione” tra diritto e morale, che – pur nella rispettiva autonomia epistemologica – non va posta in termini né di confusione né tantomeno di netta separazione, ma va ricondotta nella comune radice antropologica. Nemica del diritto, inteso come ars boni et aequi, è proprio l’idea di una incomunicabilità fra etica e dirittoĽ se non – addirittura – di una reciproca indifferenzaĽ tale per cui “si pretenderebbe far arrestare il diritto positivo alla mera funzione di dettar regole, senza scelte valoriali. Questa chimera di un diritto delle regoleĽ di un “diritto debole” senza l’ardire ad un diritto dei valori produce l’effetto tra l’altro di impedire al diritto la funzione sua propria: essere strumento di tutela e di attuazione del valore giustizia. Il “diritto debole” in realtàĽ anziché porsi quale unico diritto possibile in una società eticamente pluralista degenera in una parodia e negazione di sé” [35]. ůnche attraverso il dirittoĽ l’uomo si è “guadagnato” la sua umanità affrancandosi dalla natura e prendendo le distanze dalla “animalità”. Il diritto non puòĽ quindiĽ esimersi dalla sua funzione antropologica; esso non è neutro e non può esserlo. Nell’attuale contestoĽ segnato da una continua e crescente manipolazione dell’essere umano ad opera delle biotecnologie, il giurista non può decidere di ignorare la radice stessa del dirittoĽ ovvero l’uomoĽ rifugiandosi nella sola tecnica giuridica e rifiutando ogni significato metafisico. Una simile presa di posizione, infatti, produce una “sacralizzazione” della scienza e della tecnica che porta inevitabilmente ad una “disumanizzazione” dell’umanoĽ decretando ĚoĽ se si vuoleĽ avallando) – di fatto – “la fine” dell’uomo. Non si può non rilevareĽ infattiĽ come la sempre più diffusa tendenza a legiferare in senso permissivo su pratiche quali l’aborto e la fecondazione artificiale conduca ad “un progressivo abbandono di una propensione (in primo luogo culturaleě diretta a valorizzare la persona umana” [36, s. 26], per lasciare spazio ad una logica dell’annichilimento che porta a guardare l’uomo stesso non più come soggetto, ma come oggetto, secondo un processo di graduale cosificazione.


32


BIBLIOGRAFIE 1. CatalanoĽ P.Ľ Il concepito “soggetto di diritto” secondo il sistema giuridico

romano, in AA.VV, La procreazione assistita: problemi e prospettive. Atti del Convegno di studi. Roma 31 gennaio 2005, Brindisi 2005, s. 107-127. 2. CasiniĽ M.Ľ I diritti dell’uomoĽ la bioetica e l’embrione umanoĽ Medicina e morale, 2003, 1, s. 67-110. 3. Marini, L., Il diritto internazionale e comunitario della bioetica, Torino, 2006. 4. Marini, L., Codice del diritto internazionale e comunitario della bioetica, Torino, 2009. 5. Casini, M., Il diritto alla vita del concepito nella giurisprudenza europea. Le decisioni delle Corti Costituzionali degli organi sovranazionali di giustizia, Padova 2001. 6. Labrusse-Riou, C., Ecrits de bioéthique, Paris 2007. 7. Labrusse-RiouĽ C.Ľ L’humain en droit : réalitéĽ fictionĽ utopie?Ľ in ůů.VV, Vers la fin de l'homme?, De Boeck Supérieur, 2005. 8. Labrusse-RiouĽ C.Ľ Produrre l’uomo: con quale diritto? Riflessioni “laiche” sulla procreazione medicalmente assistita, Rivista di diritto civile, 2006, 52(3), s. 387-402. 9. RinaldiĽ F.Ľ La tutela dell’embrione nella CostituzioneĽ Diritti fondamentali, 21.05.2014, s. 1-22. 10. BallariniĽ G.Ľ La capacità giuridica “statica” del concepitoĽ Il diritto di famiglia e delle persone, 2007, 3, s. 1462-1518. 11. Casini, C., Le cinque prove dell’esistenza dell’uomo, Cinisello Balsamo (MI), San Paolo 2006. 12. De FrancoĽ R.Ľ Dignità e tutela dell’embrione umanoĽ in Pagliantini SĽ Sinesio DĽ Quadri E (eds.), Scritti in onore di Marco Comporti, Giuffrè 2008, s. 947-980. 13. Pontificia Accademia per la vita, Identità e statuto dell’embrione umano, Città del Vaticano 1998. 14. Pontificia Accademia per la vita, L’embrione umano nella fase del preimpianto. Aspetti scientifici e considerazioni bioetiche, Città del Vaticano 2007. 15. Giubilini, A., Minerva, F., After-birth abortion: why should the baby live?, J Med Ethics, 2013, 39(5), s. 261-263. 16. BusnelliĽ F. D.Ľ L’inizio della vita umanaĽ Rivista di Diritto Civile, 2004, 50(1), s. 533-568. 17. Galgano, F., Diritto privato, Padova 2001. 18. Trabucchi, A., Istituzioni di diritto civile, Padova 2001. 19. Mazzoni, C. M., Psiche o la forma del corpo, Milano 2013. 20. BaccariĽ M. P.Ľ ůlcuni principi del diritto romano per la difesa dell’uomo nella globalizzazione, Teoria del Diritto e dello Stato, 2005, 1, s. 1-26.



33

21. CatalanoĽ P.Ľ Il concepito “soggetto di diritto” secondo il sistema giuridico

romano, in Procreazione assistita: problemi e prospettive. Atti del Convegno, Roma 31 gennaio 2005, Fasano 2005. 22. Busnelli, F. D., Persona e sistemi giuridici contemporanei, Roma e America. Diritto Romano comune, 1996, 1, s. 137. 23. La PiraĽ G.Ľ Il diritto naturale nella concezione di S. Tommaso d’ůquinoĽ Rivista di filosofia neo-scolastica, 1934, 26, s. 3-15. 24. BianchiĽ E.Ľ ůstrazioni e finzioni in tema di “personae”. Il concepito. Attualità e concretezza del pensiero lapiriano, Index, 2006, 34, s. 111-129. 25. BusnelliĽ F. D.Ľ Vita umana Ěe sue ‘nuove’ frontiereěĽ in BusnelliĽ F. D.Ľ Bioetica e diritto privato. Frammenti di un dizionario, Torino, 2001. 26. Oppo, G., Declino del soggetto e ascesa della persona, Rivista di Diritto Civile, 2002, 48(6), s. 829-835. 27. OppoĽ G.Ľ L’inizio della vita umanaĽ Rivista di Diritto Civile, 1982, I, s. 499529. 28. Cayla, O., Thomas, Y., Il diritto di non nascere. A proposito del caso Perruche, Giuffrè, 2004. 29. Bacchini, F., Il diritto di non esistere, Milano 2002. 30. Verghini, E., et al., Congenital rubella syndrome: seeking damages to be born. Ethical, medical and public health consideration, Journal of maternal-fetal & neonatal medicine, 2011, 12, s. 1417-1420. 31. Picker, E., Il danno della vita. Risarcimento per una vita non desiderata, Giuffrè, 2004. 32. BaldassarreĽ ů.Ľ Lo statuto costituzionale dell’embrioneĽ in BiscontiniĽ G.Ľ Ruggeri, L., La tutela dell’embrione, Napoli 2002. 33. Guardini, R., I diritti del nascituro, Studi cattolici, maggio/giugno 1974. 34. Habermas, J., Il futuro della natura umana. I rischi di una genetica liberale, Torino 2002. 35. Dalla Torre, G., Le vie della giustizia: itinerari per il terzo millennio, L’Osservatore romano, 4. 1. 2004, s. 3. 36. Di Rosa, G., Dai principi alle regole: Appunti di Biodiritto, 2013.


34


LEGAL PROTECTION OF NASCITURUS: ANTROPOLOGICAL, ETHICAL AND LEGAL CONSIDERATIONS

ABSTRACT The continuous successes of the biomedical sciences establish significant changes in understanding the notions important for the society, such as a “human life”Ľ “human being”Ľ and last but not leastĽ a “person”. These changes consequently affect the choices, values and customs forming social relationships. This is obvious mainly in the efforts to stress the importance of publicity and law – by means of legislation, recommendations, directives, resolutions and rulings – concerning bioethical issues. As a continuation of the initial efforts from the time of the end of WWII, originating in the Nuremberg trials, today we are approaching the real biolegislation, regulating the crucial moments of human existence, such as birth, death but also suffering, pain therapy or treatment itself. The increasing volume of the so called “life acts” brings to the center of our attention the need to deepen the reflection of these notions in the interdisciplinary perspective of natural sciences, anthropology, ethics and also the perspective of law.

KONTAKT S. Ecc. R. Mons. Ignacio Carrasco de Paula Pontificia Academia Pro Vita Via della Conciliazione 1, 00193 Roma web: http://www.academiavita.org/ e-mail.: [email protected]


PRÁVNÍ OCHRANA NASCITURA: ANTROPOLOGICKÉ, ETICKÉ A PRÁVNÍ ÚVAHY

Ignacio Carrasco de Paula ************ P eložil PhLic. David Černý Pokračující úspĞchy biomedicínských vĞd nastolují hluboké zmĞny v bĞžném chápání pojmĶ dĶležitých pro společnostĽ jako je „lidský život“Ľ „lidská bytost“ a v neposlední ĮadĞ „lidská osoba“. Tyto zmĞny posléze velmi vážnĞ ovlivňují volbyĽ hodnoty a zvyklostiĽ jež vytváĮejí společenské vztahy. ZvláštĞ zĮetelnĞ se to projevuje ve snahách zdĶraznit právní a veĮejnou dĶležitost – prostĮednictvím zákonĶĽ doporučeníĽ naĮízeníĽ rezolucí a usnesení – bioetických problémĶ. V návaznosti na první snahy z konce Druhé svĞtové války pocházející z Norimberského procesu se dnes pĮibližujeme ke skutečné bio-legislativ 1 regulující klíčové momenty lidské existenceĽ jako je zrozeníĽ smrtĽ ale také utrpeníĽ terapie bolesti či samotná léčba. Rostoucí objem takzvaných „zákonĶ o životĞ“ totiž klade do centra zájmu nás všech potĮebu prohloubit reflexi výše uvedených pojmĶ v interdisciplinární perspektivĞ pĮírodních vĞdĽ antropologieĽ etiky a v neposlední ĮádĞ perspektivĞ právní. V tomto kontextu zaujímá problém smyslu a pĮirozenosti lidských bytostí pĮed narozením klíčovou centrální pozici jak pro bioetikuĽ tak i pro biojurisprudenci. Jedná se o prastarou i současnou quaestio disputata: prastarouĽ neboť již v Įímském právu se objevovaly pĮípadyĽ jež se týkaly otázky qui in utero est [1]. V Digestech často nalezneme fragmentyĽ v nichž se tvrdíĽ že qui in utero sunt, in toto paene iure civili intelleguntur in rerum natura esse.2 ů otázku současnouĽ neboť dnešní 1 PrávĞ v této souvislosti se zrodilo „bioprávo“ Ěči biojurisprudenceě Ěbiodiritto). Tento výraz označuje spekulativnĞ-teoretickou reflexiĽ jež se systematicky zabývá kritériiĽ jimiž by se mĞlo právní myšlení Įídit v rámci regulace bioetických témat. 2 „TiĽ kteĮí se ještĞ nacházejí v dĞlozeĽ jsou témĞĮ veškerým občanským právem považováni za již narozené.“ Iulianus libro 69 digestorum (Giustiniano. Digesta 1, 5, 26 – De statuhominum).


36

IGNACIO CARRASCO DE PAULA: PRÁVNÍ OCHRANA NASCITURA

biotechnologie nám umožňují manipulovat s lidským životem již od samého počátku a pĮetváĮet tak človĞka v subjekt-objekt manipulací na hranici science fiction.3 Odtud pocházejí dĶvody proč siĽ se zvláštní naléhavostí právĞ dnesĽ klást otázky ohlednĞ právního statusu ještĞ nenarozeného subjektu4 a nutnosti a legitimitĞ jeho právní ochrany: nejenom v pĮípadĞ dobrovolného potratuĽ ale i využívání reprodukčních technologií Ěoplození in vitroěĽ užívání lidských embryí v lékaĮském výzkumu, v pĮípadĞ preimplantačních diagnostikĽ osudu nevyužitých a kryokonzervovaných embryíĽ vytváĮení a odebírání kmenových bunĞk apod. Tento dlouhý seznam jasnĞ ukazujeĽ že vztahy mezi právem a lidským životem ĚzvláštĞ v jeho prenatální fáziě ve svém souhru pĮedstavují zvláštĞ dĶležitou a delikátní problematickou oblast. PrávĞ nyníĽ jako snad nikdy dĮíveĽ je potĮeba odpovídající právní ochrany lidského života natolik vážnáĽ že vyžaduje obnovenou reflexi tĮí klíčových aspektĶ: iě človĞka jakožto subjektu pĮed jeho narozenímĽ iiě právĽ jež mu náležíĽ iiiě praktického prosazování respektu tĞchto práv. LEGISLůTIVNÍ P

EHLED: R ZNOST ů PůRůDOX

Pokud jde o poslední – tĮetí – bodĽ vykazuje současná právní situace značnou rozdílnost a v jistém ohledu je paradoxní. RĶznost a paradoxnost se totiž zdají být v celosvĞtovém mĞĮítku charakteristické vlastnosti doktrinálních pozic, legislativních a jurisprudenčních aktĶ zamĞĮených na lidské embryo a plod ve vztahu k uznání Ěči neuznáníě jeho právĽ včetnĞ práv zcela základních. RĶznost se ukazuje v rozdílech druhu ochrany, v její „gradualitĞ“ a v typologii legislativních zásahĶ v oblasti počátku lidského života v rĶzných evropských zemích [3], [4], [5]. MĶžeme z nich zmínit:  Postoje plnĞ chránící lidské embryo a plod jako v pĮípadĞ MaltyĽ kde se radikální „ne potratĶm“ zakládá na uznání práva na život nasciturĶm. S podobným pĮístupemĽ byť s nĞkterými současnými modifikacemiĽ se setkáváme v Irsku.  PonĞkud mírnĞjší postoje jako v pĮípadĞ ItálieĽ kde platí princip ochrany lidského života od samého počátku. Jedná se však o princip více ménĞ formálníĽ neboť neposkytuje embryím a plodĶm ochranu srovnatelnou s ochranou již narozených bytostí.5 Tento nesoulad objevíme ve vĞtšinĞ právních pĮedpisĶ státĶ starého kontinentu.6 Techniky oplození in vitro vedly k radikální zmĞnĞ místa oplození: z lĶna matky do zkumavkyĽ tj. ze situace „pĮebývání v“ k situaci, v niž je rané embryo zcela k dispozici dospĞlých lidských bytostí. Pro embryo mimo tĞlo matky tedy objektivn existuje vĞtší nebezpečí pouhého využitíĽ poškození či destrukce. Terapeutické možnosti pocházející z využívání lidských embryí také vedou k dvojímu kulturnímu posunu: od „tolerance“ k „pĮitakání“Ľ od „pĮitakání“ k „povinnosti“. Srov. [2]. 4 Tzv. nasciturusĽ počatý či ještĞ nepočatý. 5 „Stát garantuje právo na svědomitou a odpovědnou prokreaciĽ uznává sociální hodnotu mate ství a ochranu lidského života od jeho počátku“. Článek 1 Zákona č. 1ř4 z roku 1978, Normy pro sociální ochranu mateĮství a o dobrovolném ukončení tĞhotenství. „Tento zákon (…) zajišťuje práva všech účastných subjektůĽ včetně nenarozeného dítěte.“ Článek 1 Zákona č. 40 z roku 2004Ľ jímž se uplatňují Normy v oblasti lékaĮsky asistované reprodukce. „Právní 3



37

 KonečnĞ existují velmi permisivní pozice jako v pĮípadĞ Velké BritánieĽ které umožňují dokonce i experimenty na lidských embryích.7 Jestliže platné zákony jednotlivých zemí charakterizuje velká rĶznostĽ jejich paradoxní povaha se ukazuje v prakticky jednohlasném odkazu jednotlivých ústav na moderní nauku o lidských právech. V ústavách evropských státĶ se bĞžnĞ objevuje pĮesvĞdčeníĽ že lidská práva a dĶstojnost človĞka mají rozhodující a takĮka sakrální význam pro obecné dobro. V nĞkterých ústavách ĚnĞmeckéĽ portugalskéĽ španĞlskéĽ polskéě se explicitnĞ vyjadĮuje právo na život všech lidských bytostí… právoĽ z nĞhož – jak se zdá – nenarozené dítĞ prospĞch nemá. Jak je to možné? Casini k tomu Įíká: Veškerá teorie lidských práv mĶže být zmaĮenaĽ pokud není jasnéĽ kdo je jejich nositelemĽ čili pokud je nejednoznačný samotný pojem lidské bytosti Ě„člen lidské rodiny“Ľ praví preambule Všeobecné deklarace lidských práv z roku 1ř4ŘěĽ nebo jestliže necháme na libovĶli zákonodárce definici lidskosti [5, s. 12].

NENůROZENÉ DÍT

JůKOŽTO SUBJEKT

V rámci etických úvah je dobĮe známa tzv. „antropologická premisa“Ľ podle které k určení dobra či hodnoty nĞjakého jsoucna je nutné dobĮe uchopit jeho ontologický status, jeho metafyzickou identituĽ niternou pĮirozenost. Respekt vĶči mrtvému zvíĮeti není stejný jako vĶči človĞku. To samé by mĞlo platit v pĮípadĞ právní ochrany nascitura. Když francouzská teoretička práva Catherine Labrusse-Riou [6], [7], [8] hovoĮí o nutnosti právní regulace využívání biotechnologií pĮi lidské reprodukciĽ ukazujeĽ že problém se nepochybnĞ týká praktických potĮeb ĚnapĮ. nutnosti zabránit tzv. prokreativnímu „divokému západu“ěĽ nelimituje se však pouze na nĞĽ neboť v sobĞ skrývá dĶležitĞjší otázkuĽ jako je otázka po smyslu práva ve vztahu k právní ochranĞ lidského života a v konečném dĶsledku po smyslu práva samotného a hodnotĞ „lidského“. DobĮe si všimnĞmeĽ že pokud chceme být pĮesníĽ ještĞ než se vĞnujeme problémĶm spadajícím do morálkyĽ jedná se zde o uvĞdomĞní si dĶležitosti antropologického problémuĽ jenž nelze vytĞsnit z etiky ani z práva. JedinĞ v tomto kontextu je myslitelná vhodná a dostatečná právní ochrana nascitura. Vzhledem k rozhodnutímĽ které právo musí neustále činitĽ nemĶže ze své podstaty vyloučit nezbytnou antropologickou reflexi. Jednu z podstatných finalit právního Įádu ostatnĞ pĮedstavuje určení subjektĶĽ k nimž se právní normy vztahujíĽ tj. regulace vztahu k pluralitĞ subjektĶ. subjektivita se získává okamžikem narození. PrávaĽ která zákon p iznává nenarozenému dítětiĽ jsou pod azená okamžiku narození.“ Článek 1 italského Občanského zákoníku. 6 KromĞ Itálie umožňuje v EvropĞ potrat na žádost 17 státĶ. Patnáct z nich udává jako hranici možnosti potratu 12 týdnĶ vývoje. Poté je pĮerušení tĞhotenství možné pouze z vážných dĶvodĶ: vážné zdravotní potíže matkyĽ vážné postižení ploduĽ či – v nĞkterých státech – v pĮípadĞ tĞhotenství v dĶsledku incestu nebo znásilnĞní. Legislativy jednotlivých státĶ si jsou – až na pár aspektĶ – velmi podobné. 7 Nezapomínejme ani na toĽ že ve Velké Británii a Finsku je možné pĮerušit tĞhotenství i z vážných sociálních a ekonomických dĶvodĶ. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

38


Vexata quaestio ontologického statusu nascitura – ať už se jedná o embryo či fétus – v konečném dĶsledku pĮedchází veškerá praktická rozhodnutíĽ jež se ho týkají. Nalezení odpovĞdi se ukazuje jako mimoĮádnĞ urgentní výzvaĽ neboť pokud by embryo nebylo nic jiného než jakási vĞcĽ jeho využití – abychom uvedli jeden pĮíklad – v léčbĞ pacientĶ by nebylo tĮeba pouze podporovatĽ ale stalo by se povinností až do té míryĽ že by se stala povinností i z pohledu práva. Je-li ale nasciturus subjektem rovným v dĶstojnosti narozeným lidským bytostemĽ je zcela zĮejméĽ že ho nelze instrumentalizovat z žádného dĶvodu. Je však zĮejméĽ že bĮemeno tázání po identitĞ nenarozeného jedince Ěa počátku lidského životaě nespočívá na bedrech práva: na formulaci odpovĞdi se podílí více odborných disciplín ĚbiologieĽ filosofieĽ antropologie apod.ěĽ jež společnĞ poskytují právu definiceĽ které nutnĞ potĮebuje ke správnému uchopení povahy lidských bytostí a tím subjektĶ obdaĮených právy. 8 Z hlediska empirických vĞd je možné s dostatečnou a rozumnou jistotou tvrditĽ že již v okamžiku početí vzniká nový organismus lidského druhuĽ objevuje se novýĽ individuální lidský životĽ který se bude nadále kontinuálnĞ a postupnĞ vyvíjet. Všechny moderní teorie snažící se odsunout okamžik vzniku lidského života na nĞjakou pozdĞjší dobuĽ se ukazují jako čistĞ arbitrární snahy o ospravedlnĞní instrumentalizace lidských embryí v pragmaticko-utilitární perspektivĞ. Spojuje je pĮedstavaĽ odporující poznatkĶm moderní vĞdyĽ že „človĞkem se nerodímeĽ ale stáváme“Ľ že embryo se lidskou bytostí stává v určitém okamžiku embryonálního vývoje ĚnapĮ. po nidaciěĽ takže lze hovoĮit o jisté fázi vývoje, v níž by embryo človĞkem nebylo a bylo by možné o nĞm hovoĮit jako o vĞci a jako s vĞcí s ním nakládat libovolnĞ ĚnapĮ. v rámci výzkumuě. NejrozšíĮenĞjší a nejdiskutovanĞjší teze korespondující s výše uvedenu myšlenkovou linií je taĽ jež rozlišuje mezi embryem a pre-embryem. Tato distinkce se bohužel stala součástí právního Įádu Velké BritánieĽ ale také státĶ s jinou kulturní tradicí, jako je napĮ. ŠpanĞlsko. Mým úkolem zde samozĮejmĞ není pozastavovat se nad čistĞ instrumentální a nevĞdeckou povahou rozlišení mezi embryem a pre-embryem. Lidské embryo – pĮed nidací v dĞložní sliznici i po ní – je a zĶstává lidskou bytostíĽ pokud vzniklo spojením dvou lidských gametĽ mužské a ženské. Pontifikální akademie pro životĽ jejíž mám tu čest být prezidentemĽ publikovala v roce 2006 práci „Lidské embryo pĮed nidací“Ľ v níž se k tomuto tématu vyjádĮili významní odborníci. MĶžeme však poznamenatĽ že tĮebaže je možné Ěa také potĮebnéě rozlišovat rĶzná vývojová stádia lidské bytostiĽ jedná se o čistĞ deskriptivní operaci pohlížející na vývojový proces zvnĞjšku. ČlovĞk je človĞkemĽ jak již bylo ĮečenoĽ již od samotného počátku. Pomocí konvence se rozlišují rĶzné fáze lidské existence ve snaze uspoĮádat nĞcoĽ co samo o sobĞ uspoĮádat nepotĮebujeĽ neboť vzniká a zaniká zcela pĮirozenĞ. ůby bylo možné hodnotit embryo a plod jako subjekty právĽ je tĮeba je primárnĞ chápat jako človĞkaĽ totiž prostĮednictvím odpovĞdi na základní antropologickou otázku „kdo je človĞk?“. „S odkazem na projednávané téma práva na život nascitura lze z ejmě poznamenatĽ že se nejedná ani tak o nutnost diskutovat o tomĽ kdy začíná lidský život – tento problém spadá do biologie –, ale o tomĽ kdy lidský život vstupuje do ochranné sféry práva“ [9, s. 16]. 8



39

Ballarini poznamenáváĽ že „bytí človĞkem je výlučnĞ spojeno s definiční konstrukcíĽ podle níž je človĞkem tenĽ kdo spadá pod species hominis jakožto produkt spojení lidských gamet a pouze z tohoto dĶvodu“ [10, s. 1476–1477]. TĮebaže biologie sama o sobĞ samozĮejmĞ nemĶže definovat človĞkaĽ pĮesto – zdĶrazňuje Carlo Casini – nelze pĮi definování lidské bytosti a uznáníĽ že každé živé lidské individuum spadá do lidského druhuĽ od biologických poznatkĶ odhlížet [11]. ZávĞrečné shrnutí pochází od De Franca: kritérium vycházející z biologických poznatkĶĽ ač samo o sobĞ nedostatečné pro určení definice lidské bytostiĽ nutnĞ pĮedstavuje poznatkyĽ k nimž musí právo pĮihlížet a z nichž musí vycházetĽ pokud se nechce chovat diskriminačnĞĽ bez ohledu na teorii lidských práv a moderní chápání spravedlnosti [12, s. 963].

Také v rámci filosofické spekulace se otázka soustĮeęuje na vznik osob Ěosobního životaě. Tento vznik určuje – kromĞ získání statusu nositele práv – morální povinnost uznání druhého jako nesoucího určitou dĶstojnost a proto hodného absolutní ochrany a respektu. I v rámci filosofické reflexe se setkáváme s rĶznými pozicemiĽ nĞkteré uznávajíĽ že lidská osoba vzniká v okamžiku početí [13], [14], zatímco jiné tvrdíĽ že o lidské osobĞ lze hovoĮit až po narozeníĽ další zase spojují pojem osoby s projevem určitých vlastností ĚvĞdomí sebe samaĽ autonomieĽ schopnost vstupovat do vztahĶ apod.ě a chápou ji tedy ve funkcionalistické a aktualistické perspektivĞ [15]. Mnozí však bohužel zamĞňují racionalituĽ což je vrozené proprium lidských bytostí, s rozumemĽ což je schopnost postupnĞ se objevující až od určité fáze vývoje ĚvĞk rozumuě. V pozadí se pĮi podrobném zkoumání objevuje nejednoznačnost skrytá v pojmu „osoba v plném smyslu“Ľ jenž se odmítá pĮisoudit nenarozeným jedincĶm. Pokud jím máme na mysli určitý statusĽ který odlišuje bytosti vĞdomé si své vlastní existence a schopné žít svĶj personální život od tĞchĽ kteĮí tuto schopnost zatím nemají (embrya, plodyĽ novorozenciěĽ nemohou ji mít ĚtĞžce postižení jedinciě či ji již ztratili (pacienti v persistentním vegetativním stavuěĽ riskujemeĽ že se opĞt uchýlíme k chápání osoby v plném smysluĽ díky nĞmuž se pĮiznávala menší úroveň ochrany právĞ tĞm jedincĶmĽ kteĮí se sami nemohou hlásit o svá vlastní práva. Pokud všakĽ jak praví Busnelli, když tvrdímeĽ že embryo a plod nejsou uznány za osoby v plném smyslu, máme jednoduše na mysliĽ že jim automaticky nepĮiznáváme všechna subjektivní práva ĚzvláštĞ z oblasti rodinného právaěĽ náležící kompetentním osobámĽ vyjadĮujeme pĮesnou a evidentní myšlenkuĽ jež nepostačuje k ospravedlnĞní nepĮiznání základní ochrany lidským bytostemĽ tj. ochrany jejich života [16].

VýrazemĽ jímž se v právu nĞco kvalifikuje jako subjekt čili jako osobaĽ je „zpĶsobilost k právĶm“ označující schopnost být nositelem právĽ bez ohledu na toĽ kolik tĞchto práv je a zda aktuálnĞ existují.9 Postačuje pouhá zpĶsobnost k jednomu jedi„Způsobilost k právům se definuje jako schopnost lidských bytostí být nositeli práv a závazků. Tento výraz je ekvivalentní s právní subjektivitou“, [17, s. 75]. „Statická“ schopnost vyjádĮená zpĶsobilostí k právĶm se odlišuje od „dynamické“ schopnosti vyjádĮené schopností jednatĽ 9


40


nému právu, abychom se mohli považovat za osoby. Nezapomínejme však na toĽ že právní subjektivita neodhaluje žádnou ontologickou dimenzi Ěfyzickou, psychickou a sociálníěĽ neboť se redukuje na určitou funkci spočívající pouze ve schopnosti být nositelem práv [19]. Pokud jde o vztah práva a určení subjektĶ právaĽ mají dnešní zákonodárci zcela mimoĮádnou mocĽ neboť určujíĽ kdo je a kdo není osobou. Zároveň mohou vyzdvihnout na vyšší úroveň nositele zájmĶĽ kteĮí sice nejsou lidskými bytostmiĽ „zasluhují však ochranu“. Právo tedy mĶže vytváĮet subjekty: subjekty vytvoĮené právem jsou odlišné od lidských bytostíĽ právo je považuje za obdaĮené „obecnou právní subjektivitou“ a Įíká se jim „právní osoby“. 10 Tyto subjekty existují jako takové pouze díky rozhodovací a konstitutivní moci zákonĶ. V pĮípadĞ lidských bytostí však právní Įád mĶže být pouze uznávající a deklarativní: pokud má být rovnost lidských bytostí chápána jako podstatná, potom existují subjektyĽ jejich existenci právo nemĶže vytvoĮitĽ nýbrž pouze uznat. Jak již bylo ĮečenoĽ mnohé právní systémy obsahují v občanských zákonících nebo v ústavách ustanovení určujícíĽ že lidským osobám náleží ochrana od početí. V jiných ĚpĮedevším v evropských zemích) takové ustavení nenajdeme a plné uznání práv se posouvá na pozdĞji na základĞ arbitrárních volebĽ které neberou ohled na pĮirozený Įád vĞcí. PostupnĞ se tak vytváĮí širší rámecĽ v nĞmž je možné chápat embryo a plod tĮemi zpĶsoby: jako část matčina lĶnaĽ jako človĞkaĽ jako bytost se statusem odlišným jak od osobĽ tak i od pouhých vĞcí. Poslední alternativaĽ s níž se mĶžeme často setkat v pĮípadĞ tzv. „zákonĶ o životĞ“Ľ vytváĮí vlastní kategorii ex novoĽ neboť pĮisuzuje nasciturovi speciální právní status. Mazzoni bystĮe poznamenává: „jedná se o právní rozhodnutí: vytvoĮení právního života vedle pĮirozeného života človĞka a ustaveníĽ v jakém okamžiku mu pĮisoudit právní význam“ [19, s. 223]. Takové rozhodnutí je zĮejmĞ zralým plodem stále vĞtších abstrakcí současných pozitivistických doktrinálních pozic. Tyto abstrakce totiž „smazaly konkrétnost pĮirozených vztahĶĽ napĮ. mezi qui in utero est a homoĽ což má velmi nebezpečné dĶsledky zvláštĞ pro postavení nascitura v platném právu“ [20, s. 3]. Diskriminace nascitura vĶči narozeným jedincĶm byla umožnĞna prostĮednictvím pojmĶ o nichž jsme hovoĮili výšeĽ jako je „právní subjektivita“Ľ „zpĶsobilost k právĶm“, které Įímské právo neznalo [21]. Mezi človĞka a osobu se vsunuje zástĞna…Ľ zástĞna zpĶsobilosti k právĶm. ČlovĞkosoba pĮestává být sám sebou a stává se subjektem pozitivních právĽ subjektem nĞjaké normy, která ho za subjekt také nemusí uznat. [22]

která vyznačuje zpĶsobilost provádĞt volní akty modifikující vlastní právní situaci. Srov. [18, s. 79–95]. 10 Jako pĮíklad lze uvést akciové společnostiĽ nadace či veĮejné právnické osoby: stát, kraje, provincie apod. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


41

Problém, zda je nasciturus osobou, se objevil v souvislosti se zavedením do práva a právního myšlení tohoĽ čemu Giorgio La Pira Įíkával „abstraktismy“ [23]11: když se v abstraktní rovinĞ kladla otázkaĽ zda určitá konkrétní bytost v mateĮském lĶnĞ má či nemá „schopnost“ čili zda je „subjektem práva“. Tento problém v antickém právním myšlení neexistovalĽ v rámci právního pozitivismu našel vyjádĮení v individualismu Nejvyššího soudu USů v jeho slavném rozhodnutí v pĮípadĞ sporu z roku 1973 Roe vs Wade. V tomto rozhodnutí se zcela chybnĞ tvrdíĽ že „embrya a plody zákon nikdy neuznával za osoby v plném smyslu“. Stále narĶstající a pĮevládající užívání abstraktních pojmĶ – moderní „abstraktismus“Ľ slouží k zakrývání manipulací s pojmy [25] či alespoň ke zveličování protiprávních situacíĽ na nĞž není posléze možné pĮesnĞ aplikovat právo. K nĞčemu takovému dochází pĮi každé manipulaci s pravdou, kdy – jak Įíká Jan Pavel II. v encyklice Evangelium vitae – ztrácíme odvahu nazývat vĞci pravými jmény a zámĞrnĞ se uchylujeme k používání nejednoznačné terminologieĽ abychom zakryli pravou podstatu vĞcí.12 „Pozitivní právo – jak zdĶrazňuje italský teoretik práva Giorgio Oppo – mĶže ignorovat subjekt nebo omezit právní subjektivitu, nem že však ignorovat člov ka“ [26, s. 830]Ľ neboť „človĞk je nutnĞ bytostí s lidskou formou a podstatouĽ pĮed níž se otevírá možnost života“ [27, s. 522]. OtevĮená možnost života tvoĮí již od samotného početí společný základ celého procesu formování lidských bytostiĽ tĮebaže se rozkládá do rĶzných vývojových fází. DĶsledkem je toĽ že každá arbitrární distinkce v rámci vývojového procesu Ěsloužící napĮ. k ospravedlnĞní absolutní svobody rozhodování matky v prvních devadesáti dnech tĞhotenstvíě v konečném dĶsledku paradoxnĞ upĮednostňuje omezené p isouzení „lidskosti“ v rámci práva pĮed bezpodmínečným uznáním faktuĽ že vyvíjející se tvor je človĞkem ve všech fázích své existence, faktu, který pĮedchází samotné právo. Expanzivní síla principu rovnosti dosáhla svého vrcholu v proklamaci práv človĞka, a to v tom smysluĽ že nelze klást rozdíl mezi pĮirozenĞ-biologický a právní pojem človĞka. Pokud tedy pĮírodní vĞdy označují embryo a plod jako individuální bytost lidského druhuĽ je povinností práva začlenit vĞdecké poznatky do své praxeĽ aby bylo schopné nediskriminačnĞ a bez výjimek prosazovat princip rovnosti. 13 V tomto článku autor velmi intenzivnĞ kritizuje právní tecnicismusĽ jenž v konečném dĶsledku ignorujeĽ že hominum causa ius constitutum est (jak uvádí známý úryvek z Codex Hermogenianus D, 1,5,2) a upadá tak do abstraktismu. Srov. [20, s. 4] Viz také [24]. 12 Jan Pavel II. Encyklika Evangelium vitae Ě25. bĮezna 1řř5ěĽ č. 5Ř: „V této tak tĞžké situaci je nyní tĮeba více než jindy vĶle k odvaze pohlédnout pravdĞ do očí a nazývat vĞci pravými jményĽ nedĞlat jakkoliv výhodné kompromisy a nepokoušet se klamat sami sebe. Ě…ě Také v pĮípadĞ potratu se dnes setkáváme s jakýmsi dvojznačným vyjadĮovánímĽ jako je napĮ. "pĮerušení tĞhotenství"Ľ které smĞĮuje k tomuĽ aby se skryla pravdivá podstata vĞci a ve vĞdomí lidí zmenšila její závažnost. Již tento zpĶsob vyjadĮování je zároveň znamením znepokojeného svĞdomí. ů pĮece žádné slovo nemĶže zmĞnit pravdu o vĞci.“ 13 Existuje více právních dokumentĶĽ které pĮihlížejí k biologickým poznatkĶm o počátku lidského životaĽ napĮ. Rada Evropy, Doporučení 1046/1řŘ6Ľ č. 5: „Od samého oplození vajíčka se kontinuálnĞ rozvíjí lidský životĽ takže v prvních fázích vývoje nelze vytváĮet žádné distinkce.“ Ústavní soud v NĞmeckuĽ Rozsudek z 25. 2. 1ř75: „Začínající vývoj pĮedstavuje kontinuální proces, v nĞmž nelze spatĮovat žádné vĞtší diskontinuity… nekončí dokonce ani po narození.“ Ústavní soud v Polsku, Rozsudek z 2Ř. 5. 1řř7: „v rámci právní ochrany lidského života nelze diskriminovat ani lidský život pĮed narozením. Postrádáme dostatečnĞ pĮesná a 11


42


„ČlovĞk totiž pĮedchází právo: právo tvoĮí hominum causaĽ človĞk proto není causa iuris“ [27, s. 524]. JAKÁ PRÁVA? JAKÁ OCHRANA? Paradoxní se ukazuje, v jistém smyslu, také vytyčení jednotlivých práv v rámci ochrany prenatálního života v právních systémech rĶzných státĶĽ v nichž tato ochrana nabývá stále zĮetelnĞjší a spornĞjší podoby. Stačí vzpomenout na pokroky jurisprudence a legislativyĽ které uznávajíĽ byť váhavĞ a nejistĞĽ právo nenarodit seĽ pokud plod není zdravýĽ a současnĞ práva nenarozených. To vytváĮí rámecĽ v nĞmž etické a ideologické volby zĮejmĞ zcela nevyhnutelnĞ vrhají stín na pĮehlednost právních úvah. [3, s. 198]

Od slavného pĮípadu Perruche [28], [29], [30] se postupnĞ začal prosazovat nový proud v rámci právního myšlení a praxe ve vztahu k tzv. náhradĞ „škody pocházející z prokreace“ a náhradĞ škod nascituraĽ pocházející ze škodných událostí v prĶbĞhu tĞhotenstvíĽ nebo dokonce „existenciální“ újmy derivující z existence, kterou by bývalo lepší nikdy nestvoĮitĽ odvolávající se na „právo nikdy se nenarodit“. Pro lepší pochopení teorie „práva nikdy se nenarodit“ je dobré pĮipomenout paradoxní návrh odborníka na občanské právo z Tübingen v NĞmecku Eduarda Pickera [31]. Picker vychází z pĮehnaného dĶrazu na princip „rovného zacházení“ a dále konsekventnĞ tvrdíĽ že „nelze popírat relevanci zájmu dítĞte nežítĽ pokud současnĞ i nadále bereme vážnĞ odpovídající zájem rodičĶ dítĞte.“ Odtud pĮechází k úvahám o právu embrya a plodu „být potracenoĽ což je nárokĽ pĮevažující nároky matky“. Již z pouhého právního hlediska je možné odhalit nemalé problémy spojené s takovým nárokem. Z čistĞ eticko-právního pohledu se nezdá být slučitelné s ústavními principy evropské tradice vytváĮení, v obecné rovinĞĽ lidského práva na „destrukci vlastního života jinými“. Pokud se tedy jedná o nenarozené bytostiĽ „i když matce a pouze matce pĮiznáme takovou pravomocĽ neopravňuje to žádný nárok na právo dítĞte na vlastní neexistenci.“14 Za hranicemi paradoxu je ukotven fundamentální princip „práva každé lidské bytosti na život“Ľ slavnostnĞ ustanovený v „ListinĞ základních práv evropské unie“ vyhlášené poprvé 7. prosince 2000 v Nice a podruhé v aktualizované verzi 12. prosince 2007.15 Právo na život je tudíž prvním ze všech lidských práv. Jedná se o nezcizitelné právo nezbytné pro rozvoj každého suverénního a svobodného národa: jedná se o „právo všech právĽ svobodu všech svobod“ [32, s. 35]. potvrzená kritériaĽ jež by dovolovala podobnou diskriminaci vĶči rĶzným fázím lidského vývoje.“ Ústavní soud v MaęarskuĽ Rozsudek n. 64 z roku 1řř1: „v biologické perspektivĞ ĚzvláštĞ genetickéě nelze chápat lidský život jako proces rozpínající se mezi narozením a smrtíĽ nýbrž mezi okamžikem početí a smrtí.“ Srov. [5]. 14 To byla jádrem argumentace rozhodnutí, kterým v roce 1986 Bundesgerichtshof (Spolkový soudní dvĶrěĽ jenž se musel vyslovit v pĮípadĞ podobném pĮípadu PerrucheĽ odmítl obdobný nárok dítĞteĽ které se narodilo postižené. Entscheidugen des Bundesgerichtshofes in Zivilsagen (BGHZ), 86, 204. 15 Od okamžiku platnosti Lisabonské smlouvy má Niceská smlouva stejnou právní hodnotu jako články Lisabonské smlouvy a je pro evropské instituce a členské státy stejnĞ závazná. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


43

V rámci právní ochrany embrya a plodu je tĮeba považovat za východisko uznání ze strany státu embrya a plodu jako nositelĶ práv od samotného početí. V okamžikuĽ kdy by nĞjaká právní norma odmítla pĮisoudit určité kategorii lidských bytostí ochranuĽ jež jim legislativa musí pĮiznatĽ stát by popĮel rovnost všech lidských bytostí pĮed zákonem: „když totiž stát nevynucuje práva všech lidských jedincĶĽ zvláštĞ tĞch nejslabšíchĽ jsou ohroženy samotné základy právního státu“ [12, s. 953]. Nárok na práva je v první ĮadĞ vyjádĮen právem na život: právo na život od početí lidského života až do jeho smrti pĮedstavuje právní vyjádĮení dĶstojnosti pĮiznané všem lidským tvorĶm a tím vlastnĞ zpĶsob vyjádĮení v právní rovinĞ skutečnosti lidské dĶstojnostiĽ jež samotné právo pĮedchází. Vedle právo na život se Įadí právo na integritu nascitura: všechny formy útlaku a instrumentalizaceĽ jimž mĶže být lidské embryo vystaveno, nelze pĮipustit a tolerovat, pokud nechceme ipso facto „zvĞcnit“ lidské bytostiĽ redukovat je ze subjektĶ na objektyĽ na vĞci.16 Romano Guardini píše [33]: S nĞčím nakládáme jako by to byla vĞcĽ pokud to vlastnímeĽ užíváme a nakonec to zničímeĽ či – hovoĮíme-li o lidech – zabijeme. Zákaz zabíjení lidských bytostí vyjad uje nejvyšší d raz na zákaz jednat s nimi jako by to byli n jaké v ci.

Po základních právech následují práva na rodinu a na vlastní genetickou identitu, což jsou právaĽ jejichž explicitní vyhlášení bylo nutné v dĶsledku možností reprodukčních technologií. DĮíve než kdy jindy je právĞ dnes prioritou právní ochrana nascituraĽ jež mu pĮiznává ta základní právaĽ která náleží každému již narozenému jedinci. Tato až pĮíliš evidentní nutnost a povinnost chránit prenatální či embryonální život však mĶže být ohrožena pouhým dobrým úmyslemĽ kdy se pĮíslušné orgány nezdají být schopné efektivnĞ zasáhnout a konkretizovat základní lidské právo – právo na život – ve všech okamžicích vývoje človĞkaĽ pĮedevším v prvotním a logicky nezbytném právu se narodit [9]. Nasciturus je již delší dobu subjektem významných právních pĮedpisĶĽ jež tvoĮí právní status vyjadĮující nĞkterá základní právaĽ zvláštĞ práva na život a na zdraví, jež jsou dnes úzce propojené a nelze je od sebe oddĞlovat. Deklarace práv dítĞteĽ schválená 20. listopadu 1ř5ř Generálním shromáždĞním OSN a novelizovaná v roce 1řŘřĽ ve své preambuli zdĶrazňuje nutnost „adekvátní právní ochrany pĮed i po narození.“ Praxe však dosvĞdčujeĽ že je pĮed námi ještĞ dlouhá cestaĽ než dojdeme k plnému uznání plnĞ lidské pĮirozenosti nascitura a v dĶsledku toho nejen k uznání „nedisponovatelnosti pre-personálního lidského života“ Ěabychom použili výraz nĞmeckého filosofa Jürgena Habermase), ale „neporušitelnosti lidské dĶstojnosti“ [34]17. 16 Úmluva o lidských právech a biomedicíně (tzv. Oviedská konvence) z roku 1řř7 napĮ. kategoricky zakazuje „vytváĮení lidských embryí za účely výzkumu“ Ěč. 18, odst. 2). 17 NĞmecký filosof uznává existenci určité „nedisponovatelnosti pre-personálního lidského života“ a odlišuje ji od „neporušitelnosti lidské dĶstojnosti.“ Tento rozdíl se zakládá na možnosti rozlišit v continuum lidského vývoje nedisponovatelnostĽ jež se však ještĞ nerovná neporušitelnosti. Pro tvrzení o nedisponovatelnosti prenatálního života „není v žádném pĮípadĞ nutné rozšíĮit argument založený na lidské dĶstojnosti takĽ aby se vztahoval i na „počátky



44

ZÁV

REČNÉ ÚVůHY

Když se zabýváme otázkou právní ochrany nascitura, a tudíž prenatálního životaĽ nemĶže si nejdĮíve neklást otázky spadající do morálky. Zde se opĞt vrací vĞčný a nevyhnutelný „vzájemný vztah“ mezi právem a morálkou, který nelze formulovat v pojmech chaotického prolínání a ještĞ ménĞ radikální separace. Tento vzájemný vztah je nezbytné založit na sdíleném antropologickém základu. Právu – chápanému jako arsboni et aequi – je nepĮátelská idea vzájemné odloučenosti etiky a právaĽ či dokonce vzájemného nezájmuĽ takže „bychom se tváĮiliĽ jako kdyby jedinou funkcí pozitivního práva byla produkce zákonĶ s vyloučením hodnotových soudĶ.“ Tato chiméra práva zákonĶĽ „slabého práva“Ľ bez odvážného vzepjetí k právu hodnot, má jedním z dĶsledkĶ zabránĞní právuĽ aby vykonávalo svou vlastní funkci: být nástrojem ochrany a aktualizace hodnoty spravedlnosti. „Slabé právo“Ľ místo aby se stavĞlo jako jediné možné právo v eticky pluralitní společnostiĽ ve skutečnosti degeneruje ve svou vlastní parodii a v konečném dĶsledku se samo popírá [35]. RovnĞž skrze právo človĞk „získal“ svou lidskostĽ když se osvobodil od pĮírody a vzdálil se od své „živočišnosti“. Právo proto nesmí odhlížet od své antropologické dimenze: není neutrální a nemĶže být neutrální. V současném klimatuĽ charakteristickém pokračující a stále rostoucí manipulací s človĞkem díky biotechnologiímĽ se právní teoretici nemohou rozhodnoutĽ že budou ignorovat samotné koĮeny práva – totiž človĞka – a uchýlí se pouze k praktikování pozitivního práva bez metafyzických pĮesahĶ. Takový postoj totiž vede k „sakralizaci“ vĞdy a technikyĽ což nevyhnutelnĞ vede k „dehumanizaci“ človĞka a v konečném dĶsledku naĮizuje Ěči podporuje, chcete-liě „konec“ človĞka. Nelze nezdĶraznitĽ že stále rozšíĮenĞjší tendence vydávat zákony umožňující praktiky, jako jsou potraty a umĞlé oplození, vede k „postupné ztrátĞ tendence Ěv první ĮadĞ kulturníě dávat hodnotu lidské osobĞ“ [36, s. 26] a ponechává prostor logice zánikuĽ jež nás vede k tomuĽ že na človĞka již nehledíme jako na subjektĽ ale ve shodĞ s postupným procesem „zvĞcňování“ jako na pouhou vĞc.

lidského života“: postačilo by etické pochopení nás samých jako „bytostí-jistého-druhu“Ľ jež by samo o sobĞ kladlo určitá „vlastní normativní omezení pĮi nakládání s embryonálním životem“Ľ jež by mu pĮiznávala nekompromisní ochranu jeho pĮežití. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


45

BIBLIOGRAFIE 1. CatalanoĽ P.Ľ Il concepito “soggetto di diritto” secondo il sistema giuridico

romano, in AA.VV, La procreazione assistita: problemi e prospettive. Atti del Convegno di studi. Roma 31 gennaio 2005, Brindisi 2005, s. 107-127. 2. CasiniĽ M.Ľ I diritti dell’uomoĽ la bioetica e l’embrione umanoĽ Medicina e morale, 2003, 1, s. 67-110. 3. Marini, L., Il diritto internazionale e comunitario della bioetica, Torino, 2006. 4. Marini, L., Codice del diritto internazionale e comunitario della bioetica, Torino, 2009. 5. Casini, M., Il diritto alla vita del concepito nella giurisprudenza europea. Le decisioni delle Corti Costituzionali degli organi sovranazionali di giustizia, Padova 2001. 6. Labrusse-Riou, C., Ecrits de bioéthique, Paris 2007. 7. Labrusse-RiouĽ C.Ľ L’humain en droit : réalitéĽ fictionĽ utopie?Ľ in ůů.VV, Vers la fin de l'homme?, De Boeck Supérieur, 2005. 8. Labrusse-RiouĽ C.Ľ Produrre l’uomo: con quale diritto? Riflessioni “laiche” sulla procreazione medicalmente assistita, Rivista di diritto civile, 2006, 52(3), s. 387-402. 9. RinaldiĽ F.Ľ La tutela dell’embrione nella CostituzioneĽ Diritti fondamentali, 21.05.2014, s. 1-22. 10. BallariniĽ G.Ľ La capacità giuridica “statica” del concepitoĽ Il diritto di famiglia e delle persone, 2007, 3, s. 1462-1518. 11. Casini, C., Le cinque prove dell’esistenza dell’uomo, Cinisello Balsamo (MI), San Paolo 2006. 12. De FrancoĽ R.Ľ Dignità e tutela dell’embrione umanoĽ in Pagliantini SĽ Sinesio DĽ Quadri E (eds.), Scritti in onore di Marco Comporti, Giuffrè 2008, s. 947-980. 13. Pontificia Accademia per la vita, Identità e statuto dell’embrione umano, Città del Vaticano 1998. 14. Pontificia Accademia per la vita, L’embrione umano nella fase del preimpianto. Aspetti scientifici e considerazioni bioetiche, Città del Vaticano 2007. 15. Giubilini, A., Minerva, F., After-birth abortion: why should the baby live?, J Med Ethics, 2013, 39(5), s. 261-263. 16. BusnelliĽ F. D.Ľ L’inizio della vita umanaĽ Rivista di Diritto Civile, 2004, 50(1), s. 533-568. 17. Galgano, F., Diritto privato, Padova 2001. 18. Trabucchi, A., Istituzioni di diritto civile, Padova 2001. 19. Mazzoni, C. M., Psiche o la forma del corpo, Milano 2013. 20. BaccariĽ M. P.Ľ ůlcuni principi del diritto romano per la difesa dell’uomo nella globalizzazione, Teoria del Diritto e dello Stato, 2005, 1, s. 1-26.


46


21. CatalanoĽ P.Ľ Il concepito “soggetto di diritto” secondo il sistema giuridico

romano, in Procreazione assistita: problemi e prospettive. Atti del Convegno, Roma 31 gennaio 2005, Fasano 2005. 22. Busnelli, F. D., Persona e sistemi giuridici contemporanei, Roma e America. Diritto Romano comune, 1996, 1, s. 137. 23. La Pira, G., Il diritto naturale nella concezione di S. Tommaso d’ůquinoĽ Rivista di filosofia neo-scolastica, 1934, 26, s. 3-15. 24. BianchiĽ E.Ľ ůstrazioni e finzioni in tema di “personae”. Il concepito. ůttualità e concretezza del pensiero lapiriano, Index, 2006, 34, s. 111-129. 25. Busnelli, F. D., Vita umana Ěe sue ‘nuove’ frontiereěĽ in BusnelliĽ F. D.Ľ Bioetica e diritto privato. Frammenti di un dizionario, Torino, 2001. 26. Oppo, G., Declino del soggetto e ascesa della persona, Rivista di Diritto Civile, 2002, 48(6), s. 829-835. 27. OppoĽ G.Ľ L’inizio della vita umana, Rivista di Diritto Civile, 1982, I, s. 499529. 28. Cayla, O., Thomas, Y., Il diritto di non nascere. A proposito del caso Perruche, Giuffrè, 2004. 29. Bacchini, F., Il diritto di non esistere, Milano 2002. 30. Verghini, E., et al., Congenital rubella syndrome: seeking damages to be born. Ethical, medical and public health consideration, Journal of maternal-fetal & neonatal medicine, 2011, 12, s. 1417-1420. 31. Picker, E., Il danno della vita. Risarcimento per una vita non desiderata, Giuffrè, 2004. 32. Baldassarre, A.Ľ Lo statuto costituzionale dell’embrioneĽ in BiscontiniĽ G.Ľ Ruggeri, L., La tutela dell’embrione, Napoli 2002. 33. Guardini, R., I diritti del nascituro, Studi cattolici, maggio/giugno 1974. 34. Habermas, J., Il futuro della natura umana. I rischi di una genetica liberale, Torino 2002. 35. Dalla Torre, G., Le vie della giustizia: itinerari per il terzo millennio, L’Osservatore romano, 4. 1. 2004, s. 3. 36. Di Rosa, G., Dai principi alle regole: Appunti di Biodiritto, 2013.



47

LEGAL PROTECTION OF NASCITURUS: ANTROPOLOGICAL, ETHICAL AND LEGAL CONSIDERATIONS ABSTRACT The continuous successes of the biomedical sciences establish significant changes in understanding the notions important for the society, such as a “human life”Ľ “human being”Ľ and last but not leastĽ a “person”. These changes consequently affect the choices, values and customs forming social relationships. This is obvious mainly in the efforts to stress the importance of publicity and law – by means of legislation, recommendations, directives, resolutions and rulings – concerning bioethical issues. As a continuation of the initial efforts from the time of the end of WWII, originating in the Nuremberg trials, today we are approaching the real biolegislation, regulating the crucial moments of human existence, such as birth, death but also suffering, pain therapy or treatment itself. The increasing volume of the so called “life acts” brings to the center of our attention the need to deepen the reflection of these notions in the interdisciplinary perspective of natural sciences, anthropology, ethics and also the perspective of law.

POD KOVÁNÍ Davidu Černému.

KONTAKT S. Ecc. R. Mons. Ignacio Carrasco de Paula Pontificia Academia Pro Vita Via della Conciliazione 1, 00193 Roma web: http://www.academiavita.org/ e-mail.: [email protected]


POSTAVENÍ NENAROZENÉHO DÍT

TE V SYSTÉMU ÍMSKÉHO

PRÁVA

Miroslav Kratochvíl, Zdeněk Kubík ************ Recenzoval Mgr. Petr Dostalík, Ph.D. ÚVOD ĭímské právo jakožto právo Įímského státu díky rozšíĮení Įímského impéria mimo hranice Apeninského poloostrova ovlivnilo tvorbu právních ĮádĶ v rĶzných státech evropského kontinentu. Od 12. století se kodifikované Įímské právo navíc stalo pĮedmĞtem zkoumání stĮedovĞkých právníkĶ. Studiem myšlenkových postupĶ Įímských právníkĶ se zrodila moderní právní vĞda. ĭímské právo lze tedy oprávnĞnĞ považovat za jeden ze základních pramenĶ evropské právní kultury [13]. Jeho vliv je patrný v moderních zákonícíchĽ které pĮejaly množství institutĶ Įímského práva. Bez znalostí Įímského práva je správné pochopení současného práva obtížné [13]. Proč se ale dnes zabývat postavením nenarozeného dítĞte v Įímském právu? Není snad dostatečnĞ známéĽ jasné a uznávané stanovisko Įímského práva k právnímu postavení počatého a dosud nenarozeného dítĞte? Nezná každý právník poučku „Nasciturus pro iam nato habetur quotiens de commode eius quaeritur“? 1 Jak uvádí Nougués [5, s. 103]Ľ o prameny Įímského práva se opírají nĞkteré argumenty právní dogmatiky týkající se nenarozeného dítĞte a dokonce slouží jako základ pro rozhodnutí nĞkterých soudĶĽ často však jsou tyto prameny dezinterpretoványĽ tendenčnĞ zkreslovány.2 PĮíspĞvek se pokusí pĮíslušné prameny Įímského práva interpretovat takĽ aby zĮetelnĞ vyvstaloĽ jaké postavení mĞlo nenarozené dítĞ v Įímském právu a současnĞ odpoví na nĞkteré námitky. Základním pramenemĽ z nĞhož pĮíspĞvek čerpáĽ jsou Justiniánské DigestyĽ na nĞkolika místech doplnĞné jiným pramenem. Ten, který se má narodit, se považuje již za narozeného, kdykoliv jde o jeho prospĞch. Jeden pĮíklad chybnĞ interpretovaných pramenĶ ohlednĞ postavení nenarozeného človĞka, který lze nalézt v české učebnici Įímského práva [1], viz oddíl Námitky tohoto pĮíspĞvku.

1 2


50

M. KRATOCHVÍL, Z. KUBÍK: POSTAVENÍ NENAROZENÉHO DÍTĝTE V ĭÍMSKÉM PRÁVU

DIGESTA SEU PANDECTAE Digesta seu Pandectae je sbírka tzv. starého práva. Jedná se o výbĞr ze spisĶ z období klasické jurisprudence Įímské. Kodifikační komise této sbírky sestávající se z 16 právníkĶv v čele s Triboniánem dostala od císaĮe Justiniána3 úkol vybrat vše platnéĽ živé a užitečnéĽ to pĮehlednĞ sestavitĽ jednotnĞ upravit a v pĮípadĞ potĮeby zmodernizovat tzv. interpolovat. Úryvky mĞly být vybírány pouze ze spisĶ právníkĶ císaĮské doby4Ľ nicménĞ sbírka obsahuje i texty ze spisĶ autorĶ doby republikánské[1, s. 42-48].5 Jedná se o rozsáhlou sbírkuĽ která je rozčlenĞna na 50 knihĽ které se člení na titulyĽ každý titul je opatĮena nadpisem a je rozdĞlen na fragmenty čili úryvky ze spisĶ právníkĶ. Fragmenty jsou označeny jménem autora a názvem spisuĽ ze kterého úryvek pochází. Delší fragmenty se novĞ dĞlí na paragrafyĽ pĮičemž první paragraf je označen zkratkou pr ĚprincipiuměĽ další jsou číslovány postupnĞ od čísla 1. Sbírka byla promulgována 16. prosince 533 [1, s. 42-48]. Digesty obsahují Įešení konkrétních právních pĮípadĶĽ aniž by byl podrobnĞji popsán myšlenkový postupĽ jak se k danému Įešení pĮišlo. Z toho plyne jejich zásadní význam pro současné právoĽ totiž že odkrýváním tĞchto postupĶ Įímských právníkĶ se rozvíjí jednak formální právní myšleníĽ jednak mĶže být užitečným návodem k Įešení současných právních otázek. NENůROZENÉ DÍT

V DIGESTECH

Zmínka vztahující se pĮímo k nenarozenému dítĞti se v Digestech nachází na pomĞrnĞ mnoha místech. V tomto pĮíspĞvku je uvedeno v pĮekladu na 3 desítky fragmentĶ či paragrafĶĽ které jsou umístĞny v 16 titulech 11 knihĽ a na nĞkolik dalších vysvĞtlujících fragmentĶ odkazuje. PojmĶ, které jsou v Digestech užity pro označení nenarozeného dítĞte, je nĞkolik. PĮedevším je hojnĞ užíváno termínu ten, kdo je v děloze Ěqui in utero estě či v b iše Ěqui in ventre estě. Pro dosud nenarozené dítĞ je pĮenesenĞ užíváno termínu b icho ĚventerěĽ to když se mluví napĮ. o stanovení kurátora pro bĮicho (tj. bĮicho tĞhotné ženyě. Dále je užíváno termínu partus, nezdá se všakĽ že výhradnĞ pouze pro nenarozené,6 pĮičemž dĞti narozené se v Digestech označují jako liberi. Jako pohrobci (postumiě jsou označeni tiĽ kteĮí se narodí po smrti testátora. Článek pĮedstavuje nĞkteré fragmenty vztahující se k nenarozenému dítĞti a pokouší se odpovĞdĞt na otázkuĽ jaké postavení mĞlo počaté nenarozené dítĞ v Įímském právu. TitulyĽ z nichž jsou fragmenty vybrányĽ lze zaĮadit do nĞkolika oblastí: Právo osob: Dig. 1.5.0. De statu hominum. Dig. 1.6.0. De his qui sui vel alieni iuris sunt. Dig. 1.7.0. De adoptionibus et emancipationibus et aliis modis quibus potestas solvitur. Právo procesní: Dig. 2.12.0. De feriis et dilationibus et diversis temporibus. Právo dědické: Dig. 5.2.0. De inofficioso testamento. Dig. 5.4.0. Si pars Flavius Pitrus Sabbatius Iustinianus (vládl 527 n. l – 565 n. l.) [4, s. 370]. Období zhruba od 1. stol. n. l. do pol. 3. stol. n. l. [12, s. 9]. 5 Období zhruba od 3. stol. pĮ. n. l do konce 1. stol. pĮ. n. l. [12, s. 9]. 6 PrimárnĞ se odkazuje na proces porodu [5, s. 115].

3

4



51

hereditatis petatur. Dig. 25.5.0. Si ventris nomine muliere in possessionem missa eadem possessio dolo malo ad alium translata esse dicatur. Dig. 25.6.0. Si mulier ventris nomine in possessione calumniae causa esse dicetur. Dig. 29.2.0. De adquirenda vel omittenda hereditate. Dig. 37.9.0. De ventre in possessionem mittendo et curatore eius. Právo poh ební: Dig. 11.8.0. De mortuo inferendo et sepulchro aedificando. Právo manželské: Dig. 23.2.0. De ritu nuptiarum. Právo trestní: Dig. 47.11.0. De extraordinariis criminibus. Dig. 48.8.0. Ad legem corneliam de siccariis et veneficis. Dig. 48.19.0. De poenis.7 1 1.1

PRÁVO OSOB O postavení lidí Dig. 1.5.0. De statu hominum. Dig. 1.5.5.2 Marcianus 1 inst. Ingenui sunt, qui ex matre libera nati sunt: sufficit enim liberam fuisse eo tempore quo nascitur, licet ancilla concepit. et e contrario si libera conceperit, deinde ancilla pariat, placuit eum qui nascitur liberum nasci. (nec interest iustis nuptiis concepit an volgo), quia non debet calamitas matris nocere ei qui in ventre est. Ingenuové jsou tiĽ kteĮí jsou narozeni ze svobodné matky. DostačujeĽ že byla svobodnou v tom časeĽ kdy rodíĽ byť by i tĮeba jako otrokynĞ počala. A na druhé stranĞ, kdyby byla svobodná, když počala, pak jako otrok by rodila, bylo stanoveno tomu, kdo se narodíĽ že se jako svobodný narodí. ĚBez ohledu zda počala v legitimním manželství či promiskuitním stykeměĽ neboť neštĞstí matky nemá poškodit její dítĞĽ které je v b iše. Dig. 1.5.5.3 Marcianus 1 inst. Ex hoc quaesitum est, si ancilla praegnas manumissa sit, deinde ancilla postea facta aut expulsa civitate pepererit, liberum an servum pariat. et tamen rectius probatum est liberum nasci et sufficere ei qui in ventre est liberam matrem vel medio tempore habuisse. A tak vyvstala následující otázkaĽ jestliže tĞhotná otrokynĞ je propuštĞna, a poté znovu se stane otrokyní nebo poté, co byla vyloučena z mĞsta, zda porodí svobodného či otroka? To bylo velmi správnĞ ukázánoĽ že se narodí svobodný a že je dostačující

Latinský text fragmentĶ digest je pĮevzat z http://www.thelatinlibrary.com/justinian.html (cit. 29.7.2014). Jednotlivé názvy titulĶ v následujícím textu byly pĮeloženy s pĮihlédnutím k [4]. 7


52

M. KRATOCHVÍL, Z. KUBÍK: POSTAVENÍ NENAROZENÉHO DÍTĝTE V ĭÍMSKÉM PRÁVU pro toho, kdo je v b išeĽ že mĞl matku svobodnou nebo určitý čas v prĶbĞhu tĞhotenství.

Uvedené první fragmenty hovoĮí o postavení novorozencĶ. Jejich právní status je odvislý od postavení jejich matky bĞhem obdobíĽ kdy s nimi byla tĞhotná. Pro jejich postavení není absolutnĞ rozhodující postavení matky v dobĞ porodu. Lze ĮíciĽ že nenarozené dítĞĽ jakmile jednou získá status svobodnéhoĽ ponechá si jej až do porodu. Užité formulace dále potvrzují vĞdomí o numerické identitĞ toho, kdo je v dĞloze s tímĽ kdo se z ní narodíĽ totižĽ že v dĞloze se nachází človĞk. PregnantnĞ status nenarozeného vyjadĮuje Paulus v následujícím fragmentu: Ti, kdo jsou v dĞloze – nenarození lidé – mají postavení již narozenýchĽ pĮestože nemohou sami aktivnĞ vykonávat « svá » práva. Dig.1.5.7 Paulus l.S. de port., q. lib. dam. Quae liberis damnatorum conceduntur. qui in utero est, perinde ac si in rebus humanis esset custoditur, quotiens de commodis ipsius partus quaeritur: quamquam alii antequam nascatur nequaquam prosit. Paulus ve zvláštní knize o podílech, které se poskytují dĞtem odsouzených. Kdo je v d lozeĽ právĞ tak jako by už byl ve víru lidských záležitostíĽ je opatrovánĽ kdykoli jde o výhody samotného nenarozenéhoĽ pĮestože dĮíve než se narodí, nebudou nikomu jinému k prospĞchu.8

FaktĽ že Paulus v knize týkající se dĞtí Ěliberiě hovoĮí o tĞchĽ kteĮí jsou v dĞlozeĽ potvrzuje závĞrĽ že mezi dĞtmi již narozenými Ěliberi) a nenarozenými (qui in utero suntěĽ vidĞli Įímští právníci rozdíl pouze v místĞ jejich pobytu. Rozdíl v terminologii značí rozdíl místaĽ nikoliv pĮípadný ontologický rozdíl. Lze zmínitĽ že zásadaĽ že nenarozené dítĞ nemĶže být jiným ku prospĞchuĽ dokud se nenarodí je rovnĞž vyjádĮena ve fragmentu Dig. 27.1.2.6Ľ kde Modestinus komentuje možnost vyvázání se z povinnosti býti poručníkem či opatrovníkemĽ jestliže má poručník či opatrovník velký počet vlastních dĞtí. UvádíĽ že nenarozené dítĞ nemĶže být započítáno mezi již narozenéĽ aby se tak poručník či opatrovník ze svého úĮadu vyvázal. Stejná zásada je zopakována v Dig. 50.16.231: „jiným avšak neprospívá, dokud se nenarodí“.9 DĶvod takovéto zásady lze spatĮovat ve zvýšení právní jistotyĽ která by byla snížena z pĮíčiny jednak praktické nemožnosti potvrdit tĞhotenství v prvních týdnech po početíĽ jednak ve vysoké úmrtnosti dĞtí pĮed naro-

PĮeloženo s pĮihlédnutím k [1, s. 83]. Dig. 50.16.231 Quod dicimus eum, qui nasci speratur, pro superstite esse, tunc verum est, cum de ipsius iure quaeritur: aliis autem non prodest nisi natus. 8

9



53

zením.10 Takové zdĶvodnĞní u ryze prakticky založených Įímských právníkĶ nepĮekvapuje.11 Následující Paulovy fragmenty 11 a 12 dávají tušitĽ že si Įímští právníci byli vĞdomi 40 týdenní doby tĞhotenstvíĽ tohoĽ že dítĞ je počato obvykle devĞt mĞsícĶ pĮed narozením.12 Byli si vĞdomi tohoĽ že človĞk je človĞkem od početí. Dig. 1.5.11 Paulus 18 resp. Paulus respondit eum, qui vivente patre et ignorante de coniunctione filiae conceptus est, licet post mortem avi natus sit, iustum filium ei ex quo conceptus est esse non videri. Paulus odpovĞdĞlĽ že dítĞĽ které bylo počato za života patera familias,13 který však nevĞdĞl o pomĞru dceryĽ tak i když se narodil po dĞdečkovĞ smrtiĽ nepovažuje ho za zákonného syna toho, kdo ho zplodil. Dig. 1.5.12 Paulus 19 resp. Septimo mense nasci perfectum partum iam receptum est propter auctoritatem doctissimi viri hippocratis: et ideo credendum est eum, qui ex iustis nuptiis septimo mense natus est, iustum filium esse. DítĞ narozené v sedmém mĞsíci je už dokonale vyvinutéĽ to se uznalo zásluhou autority nesmírnĞ učeného muže Hippokrata. ů proto je tĮeba pĮedpokládatĽ že je manželským synem ten, kdo se narodí v sedmém mĞsíci ze zákonného manželství.14

Další fragmentyĽ z nichž plyne vĞdomí početíĽ jakožto momentu vzniku človĞkaĽ jsou napĮ. Dig. 38.16.6Ľ Dig. 3Ř.16.7Ľ podle nichž dítĞ počaté po smrti dĞdečka po nĞm nedĞdíĽ protože již Zákon 12 desek15 povolává do dĞdictví pouze tyĽ kteĮí existují v dobĞ smrti zĶstaviteleĽ pĮičemž kdo byl počat v dobĞ jeho životaĽ je považován do určité míry za existujícího. Podle fragmentu Dig. 37.ř.10Ľ pohrobek mĶže získat prétorské vlastnictví bez ohledu na toĽ kdy se mĶže naroditĽ pouze za pĮedpokladuĽ I v dnešní dobĞ samovolné potraty pĮedstavují asi Ř–10 % z celkového počtu klinicky zjištĞných tĞhotenství [8, s. 182]. 11 ĭímské právnické texty jsou určeny pro praxi a z praxe denního života vyrĶstají [1, s. 30]. 12 Ulpianus v jiném fragment uvádíĽ že narozený po 10 mĞsících od smrti zĶstavitele se neuvádí do legitimního dĞdictví ĚDig. 3Ř.16.3.11ěĽ ůulus Gellius uvádíĽ že decimvirové napsaliĽ že človĞk se rodí v 10 mĞsícíchĽ nikoliv v 11 mĞsících ĚGell. Nů III 16Ľ12ě [4, s. 35]. PĮičemž 10 lunárních mĞsícĶĽ tj. 40 týdnĶ odpovídá pĮibližnĞ ř mĞsícĶm kalendáĮním. 13 Tj. svého dĞdečka. 14 PĮeloženo s pĮihlédnutím k [1, s. 83]. 15 Lex XII TabularumĽ nejstarší zápis Įímského práva z poloviny 5. stol. pĮ. n. l. [1, s. 14]. 10


54


že byl počat v dobĞ smrti zĶstavitele. O početí otrokynĞ pojednávají fragmenty Dig. 6.2.11.2, Dig. 42.8.25.5 a Dig. 47.2.48.5. Dig. 1.5.26 Iulianus 69 Dig. Qui in utero sunt, in toto paene iure civili intelleguntur in rerum natura esse. nam et legitimae hereditates his restituuntur: et si praegnas mulier ab hostibus capta sit, id quod natum erit postliminium habet, item patris vel matris condicionem sequitur: praeterea si ancilla praegnas subrepta fuerit, quamvis apud bonae fidei emptorem pepererit, id quod natum erit tamquam furtivum usu non capitur: his consequens est, ut libertus quoque, quamdiu patroni filius nasci possit, eo iure sit, quo sunt qui patronos habent. Ti, kte í jsou v d lozeĽ má se podle práva občanského za toĽ že jsou součástí tohoto svĞta. Neboť i oni nastupují podle dĞdictví ze zákona. Jestliže je tĞhotná žena zajata od nepĮátelĽ toĽ co se narodíĽ bude mít právo postliminiaĽ tedy že bude následovat postavení otce nebo matky. Dále pakĽ jestliže je tĞhotná otrokynĞ ukradena a ačkoli porodí u kupce v dobré víĮeĽ to, co se narodí, má se za to, jako by bylo ukradeno. Kupec nemĶže k tomu nabýt vlastnictví pomocí vydržení. Následek tĞchto pĮípadĶ jeĽ aby vĞru libertus ĚpropuštĞnecě tak dlouhoĽ jak dlouho mĶže být zrozen syn patronaĽ mĞl stejné postavení jako tiĽ kteĮí mají své patrony.16

Na tomto místĞ lze pĮipomenout slova z Gaiových Institucí, kde potvrzujeĽ že pohrobci se posuzují v pĮečetných pĮípadech jako dĞti již narozenéĽ17 také ModestinĶv fragment Dig. 27.1.2.6 uvádíĽ že tenĽ kdo je v dĞloze je mnoha ustanoveními zákona považován za již narozeného.18 PodobnĞ to vyjadĮuje fragment Dig. 37.ř.7prĽ kde Ulpiánus ĮíkáĽ že ve všech oddílech ediktu je tenĽ kdo je v dĞlozeĽ považován za pĮítomného.19 Klementinus v Dig. 50.16.153 uvádíĽ že tenĽ kdo byl v dobĞ smrti svého otce v dĞlozeĽ je chápán jako již existující.20 A nakonec lze uvést Paulova slova z fragmentu Dig. 50.16.231: tenĽ kdo se očekáváĽ že se narodíĽ považuje se za pĮítomného.21

PĮeloženo s pĮihlédnutím k [3, s. 9]. Gaius I,147 Cum tamen in conpluribus aliis causis postumi pro iam natis habeantur, et in hac causa placuit non minus postumis quam iam natis testament tutores dari posse, si modo in ea causa sint, ut si vivis nobis nascantur, in potestate nostra fiant. Hos enim etiam heredes instituere possumus, cum extraneos postumos heredes instituere permisum non sit. [6, s. 83] 18 Fragment je v Digestech uveden Įecky. 19 Celý fragment viz v oddílu 3.7 O uvedení nenarozeného dít te do držby a jeho kurátorovi tohoto pĮíspĞvku. 20 Dig. 50.16.153 Intellegendus est mortis tempore fuisse, qui in utero relictus est. 21 Dig. 50.16.231 Quod dicimus eum, qui nasci speratur, pro superstite esse, tunc verum est, cum de ipsius iure quaeritur: aliis autem non prodest nisi natus. 16

17



1.2

55

O t chĽ kte í jsou svého nebo cizího práva Dig. 1.6.0. De his qui sui vel alieni iuris sunt. Dig. 1.6.1pr. Gaius 1 inst. De iure personarum alia divisio sequitur, quod quaedam personae sui iuris sunt, quaedam alieno iuri subiectae sunt. videamus itaque de his, quae alieno iuri subiectae sunt: nam si cognoverimus quae istae personae sunt, simul intellegemus quae sui iuris sunt. dispiciamus itaque de his, quae in aliena potestate sunt. Další rozdĞlení o právu osob následuje. NĞkteré osoby jsou osoby vlastního práva a nĞkteré podléhají právu druhých. Nyní budeme uvažovat o tĞchĽ kteĮí jsou cizího práva; protože pokud vímeĽ kdo jsou tito lidéĽ okamžitĞ pochopímeĽ kdo jsou tiĽ jež jsou svými vlastními pány. Pojęme tedy prozkoumat tyĽ kteĮí jsou osobami cizího práva.

První paragraf prvního fragmentu titulu O těchĽ kte í svého nebo cizího práva jsou Gaius začíná slovy o dĞlení osob podle dalších kritérií. Ze zaĮazení za titulem O postavení lidí lze tedy opĞt dovoditĽ že každý človĞk je osobou. Zdá seĽ že tenĽ kdo je v dĞloze – počaté dítĞ – je podle Įímského práva také osobou. Není tomu na pĮekážkuĽ že v následných fragmentech titulu Dig. 1.6.0 se nikde nenachází výslovné ustanoveníĽ že ten, kdo je v děloze podléhá otcovské mociĽ či jiné moci. Neboť otcovskou moc – moc pĮikazovat – nelze z podstaty vĞci uplatnit nad aktuálnĞ nenarozeným dítĞtem. Nenarozené dítĞ není pod mocí nikoho. Otcovská moc nad dítĞtem vzniká až narozením dítĞte. Ulpianus v Liber singularis regularum v Titulu V. O těchĽ kte í jsou v moci výslovnĞ uvádíĽ že v moci jsou dĞti rodičĶĽ které se narodily v zákonném manželství.22 Gaius v Institucích výslovnĞ uvádíĽ že „[c]izí pozdĞji narozený nemĶže pak být ustanoven ani dĞdicem: je totiž osoba neurčitá.“23 PĮičemž cizím pozdĞji narozeným (tj. cizím pohrobkem) se myslí také ten, kdo je v dĞloze ženyĽ kterou občanské právo nepovažuje za manželku.24 K tomu lze ještĞ zmínitĽ že termín „pohrobci“ se neaplikuje na dceryĽ které se již narodily.25 Mluví-li se tedy o pohrobcích jako osobách nejistých, myslí se osoby nenarozené. V Kodexu Justiniána je rovnĞž zcela zĮetelnĞ odkazováno k nenarozenému jako osobĞĽ když obsahuje formulaci „pokud se odkáže 22

In potestate sunt liberi parentum ex iusto matrimonio nati. Gaius II,242 Ac ne heres quidem potest institui postumus alienus: est enim incerta persona. [6, s. 161] 24 Gaius II,241 Est autem alienus postumus, qui natus inter suos heredes testatori futures non est. Ideoque ex emancipato quoque filio conceptus nepos extraneus postumus est; item qui in utero est eius quae iure civili non intellegitur uxor, extraneus postumus patris intellegitur. [6, s. 161] Jako cizí pozdĞji narozený je dále posuzován tenĽ koho pod srdcem nosí ženaĽ kterou civilní právo nepovažuje za manželku. 25 Dig. 50.16.164pr Nomen "filiarum" et in postumam cadere quaestionis non est, quamvis "postumae" non cadere in eam, quae iam in rebus humanis sit, certum sit.

23


56


osobĞ již narozené nebo pĮed zhotovením poslední vĶle počaté až dosud v bĮiše ustavené“.26 PodobnĞ Instituce uvádíĽ že tak jak staré právo nedĞlalo rozdílyĽ tak i nové právo zavádí rovnost mezi syny a dcerami a mezi ostatními sestupujícími osobami mužského pohlaví ne pouze již narozenýmiĽ ale také nenarozenými.27 1.3

O adopci a emancipaci a jiných zp sobech osvobození se z moci Dig. 1.7.0. De adoptionibus et emancipationibus et aliis modis quibus potestas solvitur. Dig. 1.7.15pr. Ulpianus 26 ad sab. Si pater familias adoptatus sit, omnia quae eius fuerunt et adquiri possunt tacito iure ad eum transeunt qui adoptavit: hoc amplius liberi eius qui in potestate sunt eum sequuntur: sed et hi, qui postliminio redeunt, vel qui in utero fuerunt cum adrogaretur, simili modo in potestatem adrogatoris rediguntur. Jestliže pater familias je adoptovánĽ pak vše, co jeho bylo a získané být jím mohlo, pĮechází na tohoĽ kdo jej adoptoval. ů navícĽ jeho dĞtiĽ které v moci jsou, ho následují,

26

CJ.3.28.30.1 Sin vero vel praeterierint aliquam eorum personam iam natam vel ante testamentum quidem conceptam, adhuc vero in ventre constitutam, vel exheredatione vel alia eorum mentione facta nihil eis penitus reliquerint, tunc vetera iura locum habere sancimus, nullam ex praesenti promulgatione novationem vel permutationem acceptura. 27 Inst. 2.13.5 Sed haec vetustas introducebat. nostra vero constitutio inter masculos et feminas in hoc iure nihil interesse existimans, quia utraque persona in hominum procreatione similiter naturae officio fungitur et lege antiqua duodecim tabularum omnes similiter ad successiones ab intestato vocabantur, quod et praetores postea secuti esse videntur, ideo simplex ac simile ius et in filiis et in filiabus et in ceteris descendentibus per virilem sexum personis non solum natis sed etiam postumis introduxit, ut omnes, sive sui sive emancipati sunt, aut heredes instituantur aut nominatim exheredentur, et eundem habeant effectum circa testamenta parentum suorum infirmanda et hereditatem auferendam quem filii sui vel emancipati habent, sive iam nati sunt sive adhuc in utero constituti postea nati sunt. circa adoptivos autem certam induximus divisionem, quae constitutione nostra, quam super adoptivis tulimus, continetur. [...] ůvšak toto bylo ustanoveno ve starých časech. Naše konstituce však stanovilaĽ že v tomto právu by nemĞl být žádný rozdíl mezi muži a ženamiĽ neboť obĞ pohlaví naplňují stejným zpĶsobem zadání pĮírody pĮi rozmnožování lidí a podle starobylého zákona XII desek byla obĞ pohlaví stejnĞ povolána k intestátní dĞdické posloupnosti; a k tomu zĮejmĞ pozdĞji smĞĮovali také praetoĮi. Konstituce zde zavedla jednoduché a stejné právo pro syny i pro dceryĽ stejnĞ jako také pro další potomky v mužské liniiĽ byť se narodili pozdĞjiĽ tedy že všichniĽ ať již jsou podĮízeni otcovské mociĽ nebo jsou z ní propuštĞniĽ musí být jmenovitĞ vydĞdĞni; v opačném pĮípadĞ to zpĶsobuje neplatnost závĞti jejich otcĶ a pozĶstalost získají stejným zpĶsobem jako synovéĽ kteĮí jsou otcovské moci podĮízeniĽ nebo jako synové propuštĞní z otcovské moci, a to bez ohledu na toĽ zda se již narodiliĽ nebo zda se ještĞ nacházejí v tĞle matky a narodí se pozdĞji. OhlednĞ adoptivních dĞtí jsme naší konstitucí zavedli zvláštní dĞleníĽ které je v ní obsaženo. [10, s. 149] 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


57

ale a titoĽ kteĮí se navracejí podle zákona postliminiaĽ nebo kte í v d loze byli, když byl nárokovánĽ stejným zpĶsobem se do moci nárokujícího uvádĞjí.

Fragment hovoĮí o človĞku opĞt jako o jedinciĽ který se část svého života nacházel v dĞloze. 2

PRÁVO PROCESNÍ

Obecné vĞdomí právní subjektivity nenarozeného človĞka v Įímském právu prostupuje i v ustanovení o svátcích a termínech. Následující fragment komentuje ustanovení císaĮeĽ který stanovuje – mimo jiné – možnost se i ve svátky obracet na prétora ve vĞci uvedení do držby jménem bĮicha Ěnenarozeného dítĞteě. 2.1

O soudních prázdninách a odročeních a r zných lh tách Dig. 2.12.0. De feriis et dilationibus et diversis temporibus. Dig. 2.12.2 Ulpianus 5 ad ed. Eadem oratione divus marcus in senatu recitata effecit de aliis speciebus praetorem adiri etiam diebus feriaticis: ut puta ut tutores aut curatores dentur: ut offici admoneantur cessantes: excusationes allegentur: alimenta constituantur: aetates probentur: ventris nomine in possessionem mittatur, vel rei servandae causa, vel legatorum fideive commissorum, vel damni infecti: item de testamentis exhibendis: ut curator detur bonorum eius, cui an heres exstaturus sit incertum est: aut de alendis liberis parentibus patronis: aut de adeunda suspecta hereditate: aut ut aspectu atrox iniuria aestimetur: vel fideicommissaria libertas praestanda. V téže Įeči pĮednesené pĮed senátem uvedl božský MarcusĽ že se lidé v jiných pĮípadech obracejí na prétora i ve dny svátečníĽ napĮ. když jsou ustanovováni strážci a správciĽ když se napomínají tiĽ kteĮí zanedbávají své povinnostiĽ když se pĮednášejí omluvy nebo když se stanovují alimenty. Když se ovĞĮuje vĞkĽ když se ve jménu nenarozeného dít te do držby uvádí28 ať už pro ochranu majetkuĽ nebo pro ochranu fideikomisních odkazĶ či tamĽ kde by mĞla být poskytnuta záruka pro pĮípad poškození. Dále když nĞkdo vydává závĞťĽ když se ustanovuje správce jeho majetkuĽ když není jistéĽ zda bude mít dĞdiceĽ kvĶli alimentĶm pro dĞti od rodičĶ či patronĶ. Nebo kvĶli podezĮelému dĞdictvíĽ když se posuzuje brutalita bezpráví nebo když se udĞluje svoboda na základĞ dĶvĞry.

3

PRÁVO D

DICKÉ

Rozsáhlou kapitolou Įímského práva, které se dotýká nenarozeného človĞkaĽ je právo dĞdickéĽ kde ustanovení práva dĞdického chrání majetková práva pĮecházející

28

Tj. když se pĮiznává nárok na dĞdictví nenarozenému dítĞti. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

58


na nenarozené dítĞ ze zĶstavitele. Z nepĮeberného množství fragmentĶ jsou vybrány v zásadĞ tyĽ které obsahují pojmy uterus, venter či partus. 3.1

O nespravedlivé záv ti Dig. 5.2.0. De inofficioso testamento. Dig. 5.2.6pr. Ulpianus 14 ad ed. Postumus inofficiosum testamentum potest dicere eorum, quibus suus heres vel legitimus potuisset fieri, si in utero fuerit mortis eorum tempore: sed et cognatorum, quia et horum ab intestato potuit bonorum possessionem accipere. quid ergo? eis imputatur, cur intestati non decesserant? sed hoc nemo apud iudicem potest impetrare: non enim interdicitur testamenti factione. hoc plane ei imputare potest, cur eum heredem non scripserit: potuit enim scriptus heres in possessionem mitti ex clausula de ventre in possessionem mittendo: item natus secundum tabulas haberet. simili modo et eum, qui post testamentum matris factum exsecto ventre extractus est, posse queri dico. Pohrobek mĶže tvrditĽ že závĞť je nespravedlivá v pĮípadĞ tĞchĽ kteĮí mohou mít svého legitimního dĞdiceĽ který by byl v dobĞ jejich smrti v mate ském l n . A že je neplatná i pokud jde o ostatní pokrevní pĮíbuzné ĚkognátyěĽ protože tento dĞdic mohl získat praetorskou držbu jejich majetkuĽ který získali po otciĽ jenž nezanechal závĞť. Co tedy? Má se tĞmto lidem klást za vinuĽ že nezemĮeli bez závĞti? Toto si nikdo na soudci nemĶže vymoci. Vždyť poĮizovat závĞti není zakázáno. Je však možné vznést obvinĞníĽ že to dítĞ nebylo uvedeno jako dĞdic. Vždyť uvedený dĞdic mohl získat nárok na dĞdictví na základĞ klausuleĽ že nenarozené dít nárok na dĞdictví má a narodí-li se, aby získalo majetek podle závĞti. PravímĽ že podobnĞ mĶže podávat kverelu ten, který po uzavĮení matčiny závĞti pĮišel na svĞt císaĮským Įezem.

3.2

Pokud se žaluje na část d dictví Dig. 5.4.0. Si pars hereditatis petatur. Dig. 5.4.3 Paulus 17 ad plaut. Antiqui libero ventri ita prospexerunt, ut in tempus nascendi omnia ei iura integra reservarent: sicut apparet in iure hereditatium, in quibus qui post eum gradum sunt adgnationis, quo est id quod in utero est, non admittuntur, dum incertum est, an nasci possit. ubi autem eodem gradu sunt ceteri quo et venter, tunc quae portio in suspenso esse debeat, quaesierunt ideo, quia non poterant scire, quot nasci possunt: ideo nam multa de huiusmodi re tam varia et incredibilia creduntur, ut fabulis adnumerentur. nam traditum est et quattuor pariter puellas a matre familias natas esse: alioquin tradidere non leves auctores quinquies quaternos enixam peloponensi, multas aegypti 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


59

uno utero septenos. sed et tregeminos senatores cinctos vidimus horatios. sed et laelius scribit se vidisse in palatio mulierem liberam, quae ab alexandria perducta est, ut hadriano ostenderetur, cum quinque liberis, ex quibus quattuor eodem tempore enixa, inquit, dicebatur, quintum post diem quadragensimum. quid est ergo? prudentissime iuris auctores medietatem quandam secuti sunt, ut quod fieri non rarum admodum potest, intuerentur, id est quia fieri poterat, ut tregemini nascerentur, quartam partem superstiti filio adsignaverint: to gar hapac y dis, ut ait theophrastus, parabainousin ohi nomovetai. 29 ideoque et si unum paritura sit, non ex parte dimidia, sed ex quarta interim heres erit: Naši pĮedkové tak pečovali o nenarozené dít Ľ že po dobuĽ než se narodíĽ uchovali jeho práva neporušena. Toto se objevuje v dĞdickém právu. TiĽ kteĮí jsou ve vzdálenĞjším stupni pĮíbuzenství než dítĞĽ které je v l n Ľ nedĞdíĽ dokud není jistéĽ zda se dítĞ mĶže narodit. Vznikla však otázkaĽ jaký podíl majetku má být zastavenĽ jsou-li i ti ostatní ve stejném stupni pĮíbuzenství jako ono nenarozené dít Ľ protože není možné vĞdĞtĽ kolik dĞtí se vlastnĞ narodí. Vždyť se vypráví tak mnoho rĶzných a neuvĞĮitelných pĮíbĞhĶ s tímto tématemĽ že se Įadí mezi bajky. Vypráví seĽ že se matce rodiny narodily současnĞ čtyĮi dcery. Nebo zase jiní pomĞrnĞ dĶvĞryhodní autoĮi tvrdiliĽ že jedna peloponéská žena porodila pĞtkrát na čtyĮech místech a že mnoho Egypťanek má v jednom lĶnĞ sedm dĞtí. Vždyť i my známe trojčata HorátieĽ senátory opásané k boji. ů také Laelius píšeĽ že spatĮil na Palatinu svobodnou ženuĽ která byla pĮivedena z ůlexandrieĽ aby byla spolu s pĞti dĞtmi ukázána HadriánoviĽ z nichž čtyĮi prý pĮivedla na svĞt najednou a páté až po čtyĮiceti dnech. Co tedy? ůutoĮi práva volili velmi moudĮe jakousi stĮední cestuĽ totiž že se nepĮihlíží k tomuĽ co se stává jen zĮídkaĽ jako napĮ. že se narodí tĮi dĞti pro zbývající dítĞ se stanoví čtvrtina majetku. Jak praví TheophrastusĽ „co se totiž stane jednou či dvakrátĽ k tomu se nepĮihlíží.“

Paulova formulace fragmentu opĞt nikoho nenechává na pochybách o právní subjektivitĞ nenarozeného. Nenarozený je nositelem práv a tato všechna jeho práva mu byla v celistvosti uchována do porodu. 3.3

Pokud byla žena jménem nenarozeného dít te do držby uvedena a tato držba byla ve zlém úmyslu na jiného p evedena Dig. 25.5.0. Si ventris nomine muliere in possessionem missa eadem possessio dolo malo ad alium translata esse dicatur. Dig. 25.5.1pr Ulpianus 34 ad ed. Hoc edicto rectissime praetor prospexit, ne, dum in favorem partus possessionem polliceatur, aliis praedae occasionem praebeat: Prétor tímto ediktem velmi dobĮe rozhodlĽ abyĽ když se pĮislibuje majetek ve prospĞch nenarozeného dít teĽ se neposkytovala pĮíležitost ostatním ke koĮistĞní.

29

Citát je Įecky. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

60


V úvodním odstavci Ulpianus pĮedstavuje úmysl prétora zamezit snižování majetku nenarozeného. V následných fragmentech pak pojednává o žalobĞĽ kterou prétor tento majetek chrání. Stanovuje žalobu proti ženĞ ĚpĮípadnĞ proti jejímu otciĽ pokud je pod jeho mocíěĽ jestliže umenšuje majetek svého nenarozeného dítĞteĽ jehož jménem byla ustanovena správcem jeho majetku (Dig. 25.5.1.1). 3.4

Jestliže žena ve jménu nenarozeného dít te držbu získala na základ podvodu Dig. 25.6.0. Si mulier ventris nomine in possessione calumniae causa esse dicetur. Dig. 25.6.1.7 Ulpianus 34 ad ed. Interesse autem videtur primum de alimentis, quae in ventrem sunt erogata: nec enim alias haec repetuntur, nisi per calumniam in possessionem venit: ceterum si res calumnia caret, nihil praestabit mulier, quae sine causa alta est sub praetextu ventris. ĚŽalobceě má pĮedevším zájem o alimentyĽ které byly vyplaceny nenarozenému dít ti. Ty však není možno vymáhat nazpĞtĽ leda že by byly získány podvodem. Pokud však nebyly získány podvodemĽ potom ona ženaĽ která je získala bezdĶvodnĞ pod záminkou tĞhotenstvíĽ nebude platit žádnou pokutu.

Z následných fragmentĶ neznámoĽ že v tomto pĮípadĞ mĶže žalobu na navrácení vyplacených alimentĶ podat spoludĞdicĽ který očekávalĽ že se narodí dítĞĽ osobaĽ která byla nahrazena za nenarozené dítĞ anebo tenĽ kdo by dĞdil ab intestato, kdyby žena zemĮela. 3.5

O d tech a pohrobcích zahrnutých mezi d dici nebo vyd d ných Dig. 28.2.0. De liberis et postumis heredibus instituendis vel exheredandis. Dig. 28.2.25.1 Paulus 12 resp. Lucius titius cum suprema sua ordinaret in civitate et haberet neptem ex filia praegnatem rure agentem, scripsit id quod in utero haberet ex parte heredem: quaero, cum ipsa die, qua titius ordinaret testamentum in civitate hora diei sexta, eodem die albescente caelo rure sit enixa maevia masculum, an institutio heredis valeat, cum, quo tempore scriberetur testamentum, iam editus esset partus. paulus respondit verba quidem testamenti ad eum pronepotem directa videri, qui post testamentum factum nasceretur: sed si, ut proponitur, eadem die qua testamentum factum est neptis testatoris antequam testamentum scriberetur enixa esset, licet ignorante testatore, tamen institutionem iure factum videri recte responderi.



61

Lucius Titius pĮi sestavování své poslední vĶle ve mĞstĞ mĞl vnučku od své dceryĽ která v té dobĞ byla na venkovĞ tĞhotnáĽ napsalĽ že toĽ které má v l n Ľ by mĞlo být dĞdicem části jeho majetku. Ptám seĽ neboť ten samý denĽ kdy Titius vypracoval ve mĞstĞ svou vĶli o šesté hodinĞĽ jeho vnučka Maevia na venkovĞ porodila chlapce; zda takové ustanovení bylo platnéĽ protože v dobĞĽ kdy byla závĞť psánaĽ dítĞ už bylo narozeno? Paulus odpovĞdĞlĽ že slova vĶle zajisté odkazovala pĮímo k tomu pravnoučetiĽ které by se narodilo po zhotovení poslední vĶle; ale jestližeĽ jak je v tomto pĮípadĞ uvedenoĽ vnučka zĶstavitele porodila ve stejný denĽ kdy byla vĶle poĮízenaĽ a pĮed tímĽ než byla poĮízenaĽ a to i pĮestoĽ že zĶstavitel mĶže být neznalý o tĞchto skutečnostechĽ je nutné toto ustanovení dĞdicem považovat za platné; a tento názor je v souladu s právem.

3.6

O nabytí nebo z eknutí se d dictví Dig. 29.2.0. De adquirenda vel omittenda hereditate. Dig. 29.2.30.1 Ulpianus 8 ad sab. Quod dicitur: "proximus a filio postumo heres, dum mulier praegnas est aut putatur esse, adire hereditatem non potest: sed si scit non esse praegnatem, potest" accipe proximus a ventre, qui suum heredem pariturus est. et non solum ad testatos haec verba, verum ad intestatos quoque pertinent. et in eo ventre idem accipias, qui legitimum vel consanguineum pariturus est, quoniam mortis tempore qui in utero est, quantum ad moram faciendam inferioribus et sibi locum faciendum si fuerit editus, pro iam nato habetur. idemque et per bonorum possessionem edictalem denique praetor ventrem mittit in possessionem. Praví se toto: „Nejbližší dĞdic po pohrobkovi nemĶže získat dĞdictvíĽ dokud je žena tĞhotnáĽ nebo se za takovou považuje. Pokud ale víĽ že tĞhotná neníĽ tak dĞdit mĶže.“ Je jasnéĽ že se jedná o nejbližšího pĮíbuzného nenarozeného dít te, které se má narodit jako dĞdic. ů tato slova se týkají nejen lidíĽ kteĮí závĞť učiniliĽ ale také tĞchĽ kteĮí ji neučinili. StejnĞ je tĮeba to chápat v pĮípadĞ nenarozeného dít te, které se má narodit jako legitimní dĞdic či pokrevní pĮíbuznýĽ protože v dobĞ smrti ĚotceĽ pĮíbuznéhoě bylo v mate ském l n . Má se tedy učinit odložení vzdálenĞjších pĮíbuzných a učinit místo pro dítĞĽ pokud se narodí. To je již tedy považováno za narozené. Tímtéž pravidlem se Įídí i edikt o držbĞ majetku a nakonec stejnĞ prétor nenarozené dít te do držby uvádí. Dig. 29.2.30.6 Ulpianus 8 ad sab. Suum heredem certum est ex asse heredem esse, etsi putat esse praegnatem mulierem, quae non est praegnas. quid si unum in utero habeat, an ex parte dimidia sit heres, sive institutum postumum proponas sive intestatum patrem decessisse? quod et sextum pomponium opinatum tertullianus libro quarto quaestionum refert: putasse enim, sicuti cum vacuo utero suus ex asse heres est, ita et cum unum gerit nec per 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

62

M. KRATOCHVÍL, Z. KUBÍK: POSTAVENÍ NENAROZENÉHO DÍTĝTE V ĭÍMSKÉM PRÁVU naturam humanae condicionis alium partum formare potest (quod quidem post certum tempus conceptionis eveniet), ex parte dimidia et ignorantem fore heredem, non ex quarta, ut iulianus putat. Je jasnéĽ že jeho dĞdic je dĞdicem celého jeho majetkuĽ i když jeho ženuĽ která tĞhotná neníĽ za tĞhotnou považuje. ůle co tedy činitĽ pokud jeho žena čeká jedno dít ? Bude dĞdicem poloviny jeho majetkuĽ pokud otec v závĞti pamatoval na pohrobka nebo pokud zemĮel bez závĞti? TohleĽ co si myslí i Sextus PomponianusĽ uvádí Tertullianus ve čtvrté knize Otázek: domníval se totižĽ že pokud žena není tĞhotnáĽ je Įádný dĞdic dĞdicem celého majetku. Také pokud porodí jedno dítĞ a vzhledem k lidské pĮirozenosti již další porodit nemĶže Ěvíce dĞtí je možné současnĞ počít jen v určitý časěĽ stává se Įádný dĞdic dĞdicem poloviny majetkuĽ byť nevĞdĞl o tomĽ že bude dĞditĽ a nikoliv pouze čtvrtinyĽ jak se domnívá Iulianus.

3.7

O uvedení nenarozeného dít te do držby a jeho kurátorovi

Tzv. uvedení do držby bylo opatĮeníĽ kterým prétor umožňovalĽ aby se ohrožená osoba ujala určitého majetku. Ohrožená osoba se nestávala pĮímo držitelemĽ byla detentoremĽ jeho zájmy však byly dostatečnĞ zajištĞny [1, s. 128]. Tak prétor umožňoval chránit zájmy nenarozeného dítĞte jmenováním kurátora. Opatrovnictví (kuratela) je vedle poručenství Ětutelaě jednou z institucí Įímského práva. Jde o veĮejný úĮad a vedle opatrovnictví nenarozeného Ěopatrovnictví bĮichaěĽ zná Įímské právo opatrovnictví nad šílencemĽ opatrovnictví nad marnotratníkemĽ opatrovnictví nad nedospĞlcem aj. [1, s. 149–152]. Ve zkratce lze uvéstĽ že kurátor byl jmenován prétorem ve veĮejném zájmuĽ pĮičemž kurátorem mĞl být volen človĞk čestný (Dig. 37.9.1.23). Dig. 37.9.0. De ventre in possessionem mittendo et curatore eius. Dig. 37.9.1pr. Ulpianus 41 ad ed. Sicuti liberorum eorum, qui iam in rebus humanis sunt, curam praetor habuit, ita etiam eos, qui nondum nati sint, propter spem nascendi non neglexit. nam et hac parte edicti eos tuitus est, dum ventrem mittit in possessionem vice contra tabulas bonorum possessionis. Tak jako dĞtiĽ které jsou již ve víru lidských záležitostíĽ prétor v péči máĽ tak také tyĽ které zatím narozeny nejsouĽ pro nadĞji že se narodíĽ neopomíná. Neboť touto částí ediktu byli chránĞniĽ když nenarozené dít do držby uvádí na místo tĞchĽ kteĮí drží na základĞ testamentu.30 Dig. 37.9.1.2 Ulpianus 41 ad ed. 30

PĮeloženo s pĮihlédnutím k [3, s. 10]. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


63

Totiens autem mittitur in possessionem venter, si non est exheredatus et id quod in utero erit inter suos heredes futurum erit. sed et si incertum sit, aliquo tamen casu possit existere, quo qui editur suus futurus sit, ventrem mittemus: aequius enim est vel frustra nonnumquam impendia fieri quam denegari aliquando alimenta ei, qui dominus bonorum aliquo casu futurus est. Nenarozené dít se uvádí do držby pozĶstalosti pokaždéĽ pokud není vydĞdĞno a bude-li toto dítĞ, které v d loze bude, zahrnuto mezi dĞdice. Pokud není jistéĽ zda se mĶže jednat o pĮípadĽ kdy se má narodit budoucí dĞdicĽ tak stejnĞ nárok na dĞdictví pĮiznáváme. Je totiž spravedlivĞjší vynaložit zbytečnĞ náklady na toto dítĞĽ než snad odepĮít alimenty tomuĽ kdo se mĶže stát dĞdicem.

Fragment pokračuje odstavcem (Dig. 37.9.1.3) stanovujícím zákaz odmítnout uvést bĮicho do držby, jestliže je dítĞ vydĞdĞno pouze slovy „si mihi filius unus nasceturĽ exheres esto.“31 I pĮes takovýto zpĶsob vydĞdĞní, bude nenarozený potomek podporovánĽ protože není jisté, zda se nenarodí dcera nebo dva synové nebo syn a dceraĽ kteĮí výše uvedenou formulací vydĞdĞni nejsou a odmítnutím podpory by jim mohla být zpĶsobena až smrt. Odstavec Dig. 37.9.1.4 pak stanovuje použít stejné pravidlo v pĮípadĞĽ že ženaĽ která byla v držbĞĽ byla by si zpĶsobila potrat. Je-li však pohrobek vydĞdĞn pod podmínkouĽ která zatím nebyla splnĞnaĽ mĞl by být do držby uvedenĽ protože v nejistotĞ je lepší jej podporovat ĚDig. 37.ř.1.5). Dig. 37.9.1.14 Ulpianus 41 ad ed. Si ea, quae in possessionem vult ire, uxor negetur vel nurus vel esse vel fuisse vel ex eo praegnas non esse contendatur: decretum interponit praetor ad exemplum carboniani edicti. et ita divus hadrianus claudio proculo praetori rescripsit, ut summatim de re cognosceret et, si manifesta calumnia videbitur eius, quae ventris nomine in possessione mitti desiderat, nihil novi decerneret: si dubitari de re poterit, operam daret, ne praeiudicium fiat ei, quod in utero est, sed ventrem in possessionem mitti oportet. apparet itaque, nisi manifesta sit calumniatrix mulier, debere eam decretum eligere: et ubi omnino iuste dubitari poterit, an ex eo praegnas sit, decreto tuenda est, ne praeiudicium partui fiat. idemque est et si status mulieri controversia fiat. Pokud ženaĽ která chce dĞditĽ není ani manželkouĽ ani snachouĽ ani není či nebyla s oním Ěmužemě tĞhotnáĽ nemá-li s ním žádný takový vztahĽ pak vydává prétor dekret podle vzoru Edictum carbonianum. Takto odpovĞdĞl v reskriptu božský Hadrianus prétorovi Claudiu Proculovi: ať rozhodne v celé té záležitosti a bude-li se mu zdátĽ že ta ženaĽ která žádá o dĞdictví pro nenarozené dít Ľ očividnĞ podvádíĽ pak ať však v její prospĞch nerozhodne. Existuje-li v té vĞci pochybnostĽ má se snažitĽ aby nevznikla újma onomu nenarozenému dít tiĽ ale je tĮeba mu pĮiznat nárok na dĞdictví. Je tedy zĮejméĽ že není-li ta žena podvodniceĽ musí se dožadovat dekretuĽ aby v pĮípadĞĽ že by bylo možné oprávnĞnĞ pochybovatĽ zda je tĞhotnáĽ byla tak ona chránĞna tím dekre-

31

Jestliže se mi narodí synĽ ať je vydĞdĞn. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

64

M. KRATOCHVÍL, Z. KUBÍK: POSTAVENÍ NENAROZENÉHO DÍTĝTE V ĭÍMSKÉM PRÁVU tem, aby nevznikla újma nenarozenému dít ti. Totéž platí i pro pĮípadĽ že nastane spor o Ěspolečenskémě postavení té ženy. Dig. 37.9.1.27 Ulpianus 41 ad ed. Tamdiu autem venter in possessionem esse debet, quamdiu aut pariat aut abortum faciat aut certum sit eam non esse praegnatem. Tak dlouho má být nenarozené dít v držbĞĽ dokud se nenarodí či není potraceno nebo dokud není jistéĽ zda je žena tĞhotná.

Kurátor se stará o majetek nenarozeného dítĞteĽ a pokud existuje nebezpečíĽ že vĞĮitelé nenarozeného mohou uplynutím doby být vĶči nĞmu zproštĞni svých závazkĶĽ stejnĞ tak pokud hrozí zcizení nĞjaké části jeho majetku vydrženímĽ má se tomu kurátor vĞnovat ĚDig. 37.ř.1.21ě. Má také ženĞ poskytovat jídloĽ pitíĽ ošacení a ubytování (Dig. 37.9.1.19; Dig. 37.9.4). Prioritou kurátora nenarozeného dítĞte však je zajistit dítĞti pĮimĞĮenou výživu. Tato jeho ochrana je nezávislá na narození nenarozeného dítĞte. Dig. 37.9.5pr. Gaius 14 ad ed. provinc. Curator ventris alimenta mulieri statuere debet. nec ad rem pertinet, an dotem habeat, unde sustentare se possit, quia videntur quae ita praestantur ipsi praestari qui in utero est. Správce majetku nenarozeného dít te musí ženĞ vymĞĮit alimenty. Nezáleží na tomĽ zda má ta žena vĞnoĽ ze kterého by mohla být živaĽ protože toĽ co se jí takto poskytne, poskytuje se vlastnĞ tomuĽ kdo je v d loze. Dig. 37.9.7pr. Ulpianus 47 ad ed. Ubicumque ab intestato admittitur quis, illic et venter admittitur, scilicet si talis fuerit is qui in utero est, ut, si in rebus humanis esset, bonorum possessionem petere posset: ut in omnibus partibus edicti pro superstite habeatur is qui in utero est. Všude tamĽ kde se pĮipouštíĽ aby byl nĞkdo dĞdicem ab intestato, také nenarozenému dít ti je to dĞdictví pĮiznánoĽ samozĮejmĞ za podmínkyĽ žeĽ ten kdo je v d lozeĽ až bude ve víru lidských záležitostíĽ bude schopen usilovat o majetek. Vždyť ve všech částech ediktu se pokládá za pĮítomného ten, který je v d loze. Dig. 37.9.9 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


65

Ulpianus 15 ad sab. Cum venter mittitur in possessionem, quod in ventris alimenta deminutum est detrahitur velut aes alienum. PĮipadne-li dĞdictví nenarozenému dít tiĽ umenšuje se o částkuĽ které mu byla vyplacena na alimentech a ta se pak odečítá jako částka dlužná.

4

PRÁVO POH

EBNÍ

Jako jedno z ustanovení chránící výslovnĞ život nenarozeného dítĞte je paradoxnĞ následující ustanovení práva pohĮebního. Fragment zakazuje pohĮbít ženuĽ která zemĮela tĞhotnáĽ pĮed tímĽ než je její dítĞ vyjmuto. 4.1

O pochovávání mrtvého t la a stavb náhrobku Dig. 11.8.0. De mortuo inferendo et sepulchro aedificando. Dig. 11.8.2 Marcellus 28 Dig. Negat lex regia mulierem, quae praegnas mortua sit, humari, antequam partus ei excidatur: qui contra fecerit, spem animantis cum gravida peremisse videtur. Královský zákon32 odmítá pohĮbít ženuĽ která zemĮela tĞhotnáĽ pĮedtím než je její dítĞ vyjmuto. Kdo činí protiĽ ať je ujištĞnĽ že zabil nadĞji na život.

5

PRÁVO MůNŽELSKÉ

5.1

O manželském ob adu Dig. 23.2.0. De ritu nuptiarum. Dig. 23.2.67.4 Tryphonus 9 disp. Et si quis curator ventri bonisque datus sit, prohibitionem eiusdem senatus consulti inducit: nam et hic debet rationem reddere. nec spatium administrationis movere nos debet, quia nec in tutore nec curatore discrimen maioris aut minoris temporis, quo in huiusmodi munere quis fuerit, habitum esse.

32

Tzv. královské zákony jsou romanisty pokládány za nejstarší Įímské právní normy. [4, s. 13] 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

66

M. KRATOCHVÍL, Z. KUBÍK: POSTAVENÍ NENAROZENÉHO DÍTĝTE V ĭÍMSKÉM PRÁVU Je-li ustanoven opatrovník majetku nenarozeného dít te, podléhá zákazu tohoto usnesení senátuĽ protože musí skládat účty. Nemá se brát ohled na délku tohoto spravováníĽ protože se nemá dĞlat rozdíl v tomĽ zda je nĞkdo poručníkem či opatrovníkem na kratší či delší dobuĽ po níž by tuto úlohu zastával.

6

PRÁVO TRESTNÍ

Výmluvné fragmenty nepotĮebující zvláštních komentáĮĶ jsou následující fragmenty trestního práva. V Digestech jsou obsaženy 4 fragmenty odsuzující potrat a jeden fragment obsahující požadavek chránící život nenarozeného dítĞte odložením trestu tĞhotné do období po porodu. 6.1

O mimo ádných zločinech Dig. 47.11.0. De extraordinariis criminibus. Dig. 47.11.4 Marcianus 1 reg. Divus severus et antoninus rescripserunt eam, quae data opera abegit, a praeside in temporale exilium dandam: indignum enim videri potest impune eam maritum liberis fraudasse. Božský Severus a ůntonius uvedli v reskriptuĽ že ženaĽ která se snažila potratitĽ má být poslána do dočasného vyhnanství. Je tedy možné považovat za hanebnost pĮipravit beztrestnĞ manžela o dĞti.

6.2

K zákonu Cornelia33 o vrazích a travičích Dig. 48.8.0. Ad legem corneliam de siccariis et veneficis. Dig. 48.8.8 Ulpianus 33 ad ed. Si mulierem visceribus suis vim intulisse, quo partum abigeret, constiterit, eam in exilium praeses provinciae exiget. Prokáže-li seĽ že žena spáchala potratĽ aby nepĮivedla dítĞ na svĞtĽ pošle ji správce provincie do vyhnanství.

33 Lucius Cornelius Sulla, diktátor, na koci 80. let. 1. stol. pĮ. n. l. vydal Įadu zákonĶ týkající se trestního práva [1, s. 328].



6.3

67

O trestech Dig. 48.19.0. De poenis. Dig. 48.19.3 Ulpianus 14 ad sab. Praegnatis mulieris consumendae damnatae poena differtur quoad pariat. ego quidem et ne quaestio de ea habeatur, scio observari, quamdiu praegnas est. Výkon trestuĽ který byl uložen tĞhotné ženĞĽ nechť je odložen do dobyĽ než porodí. Je stanoveno pravidloĽ že nesmí být ani vyslýchána Ěmučenímě po dobu svého tĞhotenství.34

Zásada odmítající poškodit dítĞĽ jehož matka se provinilaĽ je také vyjádĮena v jednom z Ulpianových fragmentĶĽ a to v první knize Digest slovyĽ že je obvykléĽ aby žena odsouzená na smrt byla držena na živuĽ dokud neporodí. 35 V Dig. 37.9.8 vyjadĮuje Paulus požadavek ochranyĽ když ĮíkáĽ ať je odloženo stíhání tĞhotné ženy za cizoložstvíĽ aby tak dítĞ nebylo ohroženo.36 DĶvod toho je vyjádĮen v Dig. 1.5.5.2. NeštĞstí matky nemá poškodit její dítĞĽ které je v jejím lĶnĞ. 37 Dig. 48. 19. 39 Tryphonus 10 disp. Cicero in oratione pro cluentio habito scripsit milesiam quandam mulierem, cum esset in asia, quod ab heredibus secundis accepta pecunia partum sibi medicamentis ipsa abegisset, rei capitalis esse damnatam. sed et si qua visceribus suis post divortium, quod praegnas fuit, vim intulerit, ne iam inimico marito filium procrearet, ut temporali exilio coerceatur, ab optimis imperatoribus nostris rescriptum est. Cicero38 v Įeči za Cluentia napsalĽ žeĽ když byl v ůsiiĽ tak jakási miléská žena byla odsouzena k smrtiĽ protože na dĞdicíchĽ kteĮí následovali po nenarozeném dítĞtiĽ vymohla peníze a pak si sama léky vyvolala potrat. Pokud však žena spáchá potrat po rozvodu, aby neporodila potomka mužiĽ který se k ní choval špatnĞĽ rozhodli naši nejlepší císaĮi v reskriptechĽ aby byla poslána do dočasného vyhnanství.

PĮeklad: Dita Viková. Dig. 1.5.18 Imperator hadrianus publicio Marcello rescripsit liberam, quae praegnas ultimo supplicio damnata est, liberum parere et solitum esse servari eam, dum partum ederet. sed si ei, quae ex iustis nuptiis concepit, aqua et igni interdictum est, civem romanum parit et in potestate patris. 36 Dig. 37.9.8 Si ventris nomine mulier missa sit in possessionem, divus hadrianus calpurnio flacco differendam accusationem adulterii rescripsit, ne quod praeiudicium fieret nato. 37 Fragment viz oddíl 1.1 O postavení lidí tohoto pĮíspĞvku. 38 Marcus Tullius Cicero Ě106 pĮ. n. l. – 43 pĮ. n. l.ě [4, s. 368]. 34 35


68

M. KRATOCHVÍL, Z. KUBÍK: POSTAVENÍ NENAROZENÉHO DÍTĝTE V ĭÍMSKÉM PRÁVU Dig. 48.19.38.5 Paulus 5 sent. Qui abortionis aut amatorium poculum dant, etsi dolo non faciant, tamen quia mali exempli res est, humiliores in metallum, honestiores in insulam amissa parte bonorum relegantur. quod si eo mulier aut homo perierit, summo supplicio adficiuntur. LidéĽ kteĮí podávají nápoj vyvolávající potrat či vzbuzující láskuĽ byť tak nečiní se zlým úmyslem, jsou-li neurozeníĽ ať jsou posláni do dolĶĽ pokud jsou urozeníĽ ať jsou posláni na ostrov se ztrátou části majetkuĽ protože toto dává špatný pĮíklad. Pokud však po požití nápoje zemĮe žena či mužĽ ať je viník potrestán trestem smrti.

STATUS NENAROZENÉHO DÍT

TE V

ÍMSKÉM PRÁVU

V části pojednávající o právu osob bylo pĮedstavenoĽ že Įímští právníci považovali lidského jedince pĮed narozením za totožného s jedincem po narozeníĽ byli si vĞdomiĽ že rozhodným okamžikem pro uvažování o nĞm je koncepce (početíě. Považovali jej tedy za človĞkaĽ konsekventnĞ za osobu. O osobĞ hovoĮí GaiusĽ když nenarozené dítĞ počaté v nelegitimním svazku označuje jako osobu nejistou. Justininán se k nenarozenému vztahuje výslovĞ jako k osobĞ také. Nenarozené dĞti Įímští právníci v zásadĞ považovali za součást svĞtaĽ proto tak pečovali o nenarozenéĽ že po dobu než se narodíĽ všechna jejich práva zachovali neporušená. ĭímské právo chránilo majetková práva nenarozeného jedince ať už procesním právemĽ které udĞlovalo dovolení se obracet na prétora ve vĞci držby ve jménu nenarozeného i o svátcíchĽ či dĞdickým právemĽ podle kterého i nenarození dĞdili či manželským právemĽ které zakazovalo kurátorovi majetku nenarozeného si vzít jeho matkuĽ aby tak nemĞl výhodnĞjší postaveníĽ až bude skládat účty ze své funkce. Všechna tato ustanoveníĽ která chrání majetková práva a která o nenarozeném hovoĮí výstižnĞ jako o tomĽ který je v dĞloze či bĮišeĽ pĮenesenĞ o nĞm hovoĮí jako o bĮichuĽ jehož jménem je tĮetí osoba ustanovována ochráncem jeho majetku po dobu jeho nitrodĞložního životaĽ implicitnĞ vyžadují ochranu samotného jeho života. Ten je v Įímském právu chránĞn jednak stanovením povinnosti zajistit výživu nenarozenému dítĞti skrze Įádnou péči o tĞhotnou ženuĽ jednak je pĮímo chránĞn ustanovením zákazu pohĮbít tĞhotnou ženuĽ která zemĮelaĽ pĮed vyjmutím dítĞteĽ zákazem mučení tĞhotné ženy a taktéž zákazem potratu. Že v pĮípadĞ zákazu potratĶ nejde o ustanoveníĽ které by bylo podstatnĞ ovlivnĞno kĮesťanskou vírou o posvátnosti a nedotknutelnosti života každého človĞkaĽ lze usuzovat z tohoĽ že je tento zákaz obsažen v CorneliovĞ zákonĞ o vrazích a travičích (Dig. 48.8.8), pocházejícím z prvního století pĮed Kristem. RovnĞž TryphonĶv fragment (Dig. 48. 19. 39) odsuzující potraty se opírá o slova Cicera z pĮelomu druhého a prvního stolení pĮed Kristem. Vedle toho lze zmínit skutečnostĽ že již podle pĮedkĮesťanského Zákona 12 desekĽ nenarozené dítĞ je povoláno dĞdit ĚDig. 3Ř.16.6Ľ Dig. 3Ř.16.3.řěĽ což ale pĮedpokládá jeho právní subjektivitu. RovnĞž zmínĞný zákaz pohĮbu tĞhotné pochází z pĮedkĮesťanského období.



69

Z uvedeného vyplýváĽ že postavení nenarozeného dítĞte v Įímském právu by se dal současnou terminologií označit za postavení fyzické osoby. Jeho život a prospĞch byl chránĞn od početí jak civilním, tak trestním právem. NÁMITKY Friedrich Carl von Savigny, jeden z nejvlivnĞjších právníkĶ kontinentální Evropy 19. století [11, s. 111]Ľ napsalĽ že pĮirozený počátek právní zpĶsobilosti byl stanoven na dobu ukončení porodu [9, s. 12]. NicménĞ dobu pĮed porodem nepovažoval za zanedbatelnou, a proto se ptal, jak se na toto období dívat z právního hlediska. OdpovĞdĞlĽ že několik míst Įímského práva docela jistě ĮíkáĽ že nenarozené dítĞ ještĞ není človĞkĽ neexistuje samo o sobĞĽ nýbrž je pouze součástí matky [9, s. 12]. Ve skutečnosti tĞch několik míst jsou dvě místa. Jde o fragmenty Dig. 25.4.1.1, ve kterém Ulpianus vysvĞtlujeĽ že „nenarozené dítĞ totiž pĮedtím, než je narozenoĽ je částí ženy nebo vnitĮností“39 a Dig. 35.2.ř.1Ľ kde Papiniánus zastává poziciĽ že „se správnĞ ĮíkáĽ že plodĽ který ještĞ nebyl narozenĽ není človĞkem“. 40 Do kontrastu s tĞmito fragmenty staví jiné dva fragmentyĽ které vyhodnotil jako fragmentyĽ které na nenarozené dítĞ hledíĽ jako by bylo již narozené. Jedná se o fragmenty Dig. 1.5.26Ľ kde je o tĞchĽ kteĮí jsou v dĞloze, ĮečenoĽ že se má podle práva občanského za toĽ že jsou součástí tohoto svĞta, a Dig. 50.16.231, kde ten, kdo se očekáváĽ že se narodíĽ považuje se za pĮítomného. Podle Savignyho lze rozpor mezi tĞmito tvrzeními odstranitĽ pokud se pĮijme tvrzení o nebytí či o bytí jako součást ženy za tvrzení vyjadĮující skutečnost a tvrzení o nenarozeném dítĞti jako již narozeném za právní fikci [9, s. 13]. Na otázku o právní subjektivitĞ nenarozeného dítĞte musí být tedyĽ podle SavignyhoĽ odpovĞzeno zápornĞ. Nenarozené dítĞ není osobouĽ protože prý nemĶže být ani vlastníkemĽ ani mít pohledávky či dluhy. PíšeĽ že není osobouĽ kdo nemĶže mít vlastního zástupceĽ kdo nemĶže mít opatrovníka Ětutoraě a kdo nemĶže být nazýván pupillus [9, s. 13]. O čem ve skutečnosti hovoĮí UlpiánusĽ když hovoĮí o dítĞti jako součásti ženy? Fragment Dig. 25.4.1.1 se nachází pod titulem O vyšet ení těhotné ženy a vedení porodu a Ulpiánus diskutuje situaciĽ kdy rozvedená tĞhotná žena popíráĽ že je tĞhotná Ěs bývalým manželeměĽ ale bývalý manžel trvá na ustanovení opatrovníka pro dítĞ. Podle reskriptu císaĮe je nejvhodnĞjšíĽ aby byla žena vyšetĮena tĮemi dĶvĞryhodnými a zkušenými porodními bábami a pokud se alespoň dvĞ shodnou na tomĽ že je nejspíše tĞhotnáĽ musí tĞhotná žena pĮijmout opatrovníkaĽ aby dítĞti nevznikla škoda nebo nedošlo k jeho zámĞnĞ. Ulpiánus dodáváĽ že pokud manžel trvá na uznání otcovstvíĽ musí žalovat pomocí actio de liberis agnoscendisĽ ale až po porodu 39 Dig.25.4.1.1 Ex hoc rescripto evidentissime apparet senatus consulta de liberis agnoscendis locum non habuisse, si mulier dissimularet se praegnatem vel etiam negaret, nec immerito: partus enim antequam edatur, mulieris portio est vel viscerum. post editum plane partum a muliere iam potest maritus iure suo filium per interdictum desiderare aut exhiberi sibi aut ducere permitti. extra ordinem igitur princeps in causa necessaria subvenit. 40 Dig. 35.2.9.1 Circa ventrem ancillae nulla temporis admissa distinctio est nec immerito, quia partus nondum editus homo non recte fuisse dicitur.


70


neboť do té doby je dítĞ svým zpĶsobem součástí matčina tĞla. VyjádĮenímĽ že nenarozené dítĞ je částí ženy nebo jejich vnitĮností, Ulpiánus tedy spíše než že by popíral jeho ontologický statusĽ pouze upozorňoval na skutečnostĽ že manžel nemĶže požadovat vydání dítĞte dĮíveĽ než se narodí. O čem hovoĮí fragment PapiniánĶv? PapiniánĶv úryvek je částí fragmentuĽ ve kterém hovoĮí o ustanovení falcidiánské kvarty. Podle tohoto ustanovení plody zralé již v okamžiku smrti zĶstavitele zvyšují hodnotu odkazovaného pozemku. Papiniánus se ptáĽ zda nenarozené dítĞ otrokynĞ lze pro účely výpočtu hodnoty dĞdictví považovat za již narozenéĽ zda ho lze považovat za plod. OdpovídáĽ že nikoliv. Plod zvyšuje hodnotu dĞdictví pouze tehdyĽ pokud je jeho zužitkovatelnost jistá. Také to odpovídá zásadĞĽ že tenĽ kdo se má narodit nemá být dĮíveĽ než se narodí nikomu ku prospĞchu. Na jiném místĞ se výslovnĞ ĮíkáĽ že dítĞ otrokynĞ se mezi plody nezapočítává.41 DĶležité jeĽ že se jedná o dítĞ otrokynĞĽ tedy osobyĽ která je v digestech často označována jako homo. TedyĽ kromĞ tohoĽ že termín homo označuje lidskou bytostĽ užívá se též pro označení otroka. 42 Naproti tomu človĞk svobodnýĽ je tamĽ kde by mohlo dojít k omyluĽ označen jako liber homo. Papiniánus spíše než by tvrdilĽ že nenarozené dítĞ není človĞkĽ ĮíkáĽ že nenarozené dítĞ otrokynĞĽ dokud se nenarodíĽ nemĶže být správnĞ nazýváno otrokem. Nezdá se tedy pĮimĞĮené považovat Papiniánovo prohlášení za prohlášení na ontologické úrovniĽ pokud jde o povahu človĞka pĮed jeho narozením [5, s. 108-109]. Z Įečeného vyplýváĽ že údajný rozpor se nerealizuje.43 NicménĞ je vhodné se alespoň krátce pozastavit u tohoĽ že nenarozené dítĞ nemĶže být ani vlastníkemĽ ani mít pohledávky či dluhyĽ že nemĶže mít vlastního zástupceĽ poručníka a není nazýván pupillusĽ což by mĞlo prý dokazovat právní nezpĶsobilost nenarozeného dítĞte. Jak bylo ukázáno, nenarozené dítĞ lze uvést do držby majetkuĽ jeho jménem mĶže mít držbu jeho matka. Poručníka Ětutoraě Įímské právo vyhrazuje narozenémuĽ pro nenarozeného službu poručníka vykonává kurátorĽ který se stará o majetek nenarozeného, dbá, aby jeho pohledávky nebyly promlčeny. Není zĮejméĽ proč by nutnou podmínkou konstituující lidsko-právní osobnost mĞla být právĞ zpĶsobilost vlastnitĽ proč by nemohla být dostačující držba či detence majetku. Ten, kdo je v dĞloze není pupillusĽ protože pro nenarozenéhoĽ který má obdobný sociální status, je vyhrazen termín postumus. Puppilus je totiž nedospĞlecĽ který již nepodléhá moci otcovĞ z dĶvodu úmrtí otce nebo emancipace. Nyní je na čase se vrátit k poznámce pod čarou z úvodu pĮíspĞvkuĽ44 upozor-ňující na zavádĞjící tvrzení ohlednĞ postavení nenarozeného človĞka uvedené v učebnici Įímského práva [1, s. 69, odstavec 113]:

41

Viz Dig. 7.1.68; Dig. 22.1.28; Dig. 47.2.48.6. Z fragmentĶĽ které označují termínem homo otrokaĽ lze namátkovĞ uvést Dig. 4.2.14.11; Dig. 6.1.17pr; Dig. 6.1.20; Dig. 9.2.9.3; Dig. 10.4.3.12; Dig. 12.1.31pr; Dig. 13.1.17; Dig. 16.3.1.5; Dig. 18.5.5.2; Dig. 19.1.23; Dig. 20.49pr; Dig. 21.1.21.3; Dig. 30.13; Dig. 31.66.3; Dig. 34.4.27.1; Dig. 35.2.44; Dig. 36.2.12.7; Dig. 39.5..2.7; Dig. 40.4.40pr; Dig. 41.1.43.2; Dig. 42.1.8; Dig. 43.31.1pr; Dig. 44.1.14; Dig. 45.1.56.8; Dig. 46.3.34.2; Dig. 47.10.7.1. 43 Nougués [5Ľ s. 103] také uvádíĽ že současná právní vĞda dospĞla k závĞruĽ že mezi zmínĞnými texty není podstatný rozpor. 44 Viz poznámka pod čarou č. 2. 42



71

NarozenímĽ tj. oddĞlením od tĞla matčinaĽ začíná človĞk samostatnĞ existovatĽ avšak ani doba mezi početím a porodem není právnĞ docela bez významu. Jedná-li se totiž o nĞjaký prospĞch nenarozenéhoĽ hledí se po porodu na dítĞ jako by bylo žilo již v dobĞ tĞhotenství a bylo subjektem práv. Zásadu vyjadĮuje pravidlo „nasciturus iam pro nato habetur” – ten, kdo se má narodit se považuje již za narozeného. Povolovalo se takéĽ aby nenarozenému dítĞti byl ustanoven opatrovník, tzv. curator ventris (doslova opatrovník bĮichaěĽ jehož úkolem bylo pečovat o zájmy nenarozenéhoĽ napĮ. spravovat majetekĽ který počatému pĮípadnĞ po zemĮelém otciĽ z darĶ cizích osob apod.

Odstavec jakoby se snažil navodit dojemĽ že v dobĞ tĞhotenstvíĽ pĮed porodem se hledĞlo na dítĞ jako na nežijícíĽ neexistující a pokud snad existujícíĽ pak bez právní subjektivity. Na základĞ výše uvedeného lze ĮíciĽ že nic není dál od pravdy. ůě ĭímští právníci hledĞli na aktuálnĞ žijící nenarozené dítĞ jako na dítĞ již narozenéĽ pokud to vyhovovalo jeho zájmĶm v tom smysluĽ že jiní lidé z jeho existence nemohli mít prospĞchĽ dokud se nenarodilo. Nikoliv tedy, že by tvrdili o narozeném dítĞtiĽ že jakoby žilo od početí. Bě Pokud nĞco o již narozeném dítĞti tvrdiliĽ tak toĽ že skutečnĞ žilo od početí. Tvrdili to v zásadĞ ale implicitnĞ tímĽ že se vztahovali k dítĞti pĮed narozením jako aktuálnĞ žijícímu. Cě Nenarozené dítĞ považovali za subjekt práva a nejenĽ že ho považovali za subjekt právaĽ také k nĞmu tak pĮistupovali a všechna jeho práva uchovávali až do porodu neporušená. ů to z principu nezávisle na tomĽ zda se následnĞ skutečnĞ narodilo. Což ostatnĞ i zmínĞný odstavec pĮipouští tímĽ když tvrdíĽ že opatrovník nenarozeného dítĞte mĞl pečovat o jeho zájmy. ZÁV

R

Cílem tohoto pĮíspĞvku bylo pokusit se odpovĞdĞt na otázku po postavení nenarozeného jedince lidského druhu v Įímském právuĽ a to takĽ jak jeho postavení vyplývá pĮedevším ze sbírky císaĮe Justiniána Digesta seu Pandectae. PĮíspĞvek pĮedstavil na 3 desítky fragmentĶ 7 rĶzných právníkĶ, které potvrzují postavení nenarozeného dítĞte jako subjektu práv. TĮi fragmenty pochází od Marciana,45 5 od Paula,46 1 fragment pochází od Iuliana,47 2 od Gaia,48 15 od Ulpiana,49 1 od Marcella a 2 fragmenty od Tryphona. Na mnohé další fragmenty se odkazuje. Lze uzavĮítĽ že nenarozené dítĞ bylo od početí Įímským právem chránĞno jako osoba. Tato ochrana nebyla v pramenech Įímského práva vyjádĮena izolovanĞ na jednom místĞĽ ale celý systém Įímského práva počítá s nenarozeným dítĞtem a jeho právy, jeho zájmy. I bez znalostí moderní medicíny vyvinuli Įímští právníci zásadyĽ které mohou být použity k ochranĞ lidského života od početí [7, s. 92]. Navrácení se k ochranĞ nenarozeného života trestním právem je jednou z nich a zároveň sine qua non. Bude mimo jiné pĮipomínkouĽ že tak jako otcovská moc nespočívá v ukrutnostech,50 tak 45

Aelius Marcianus, právník 1. pol. 3. stol. n. l. [4, s. 370]. Iulius Paulus, jeden z nejvýznamnĞjších právníkĶ doby klasické [4, s. 370]. 47 Salvius Iulianus, právník z 2. stol. n. l. [4, s. 369]. 48 Gaius ĚpĶsobil patrnĞ mezi léty 125 n. l. a 190 n. l.) [4, s. 369]. 49 Domitius UlpianusĽ pĶsobil na počátku 3. stol. n. l. [4, s. 372]. 50 Viz Dig. 48.9.5 [3, s. 14].

46


72


ani mateĮství – a tím spíšeĽ že jde o mateĮství – nezakládá moc nad životem a smrtí dĞtí. Bude pĮipomínatĽ že nejvĞtší slávou a zároveň povinností matek je milovat své dĞtiĽ a to i tehdyĽ když se jejich otcové k nim obrátí zády.



73

BIBLIOGRAFIE BlahoĽ P.Ľ VaňkováĽ J.Ľ Corpus Iuris Civilis. Digesta. Tomus I, Bratislava 2008. KinclĽ J.Ľ UrufusĽ V.Ľ SkĮejpekĽ M.Ľ ímské právo, Praha 1995. Dostalík, P., Texty ke studiu Įímského práva soukroméhoĽ Plzeň 200ř. SkĮejpekĽ M.Ľ Prameny ímského práva, Praha 2004. Nougués, J. M. B., Der Ungeborne (nasciturus) im römischen, spanischen und iberoamerikanischen Recht, Orbis Iuris Romani, 6 (2000), s. 102–123. 6. Kincl, J., Gaius: Učebnice práva ve čtyĮech kniháchĽ Plzeň 2007. 7. Steinwascher Neto, H., O curator ventris e a proteção aos nascituros no direito romano, Revista da Faculdade de Direito de São Bernardo do Campo, 19 (2013), s. 91–109. 8. KratochvílĽ M.Ľ LázničkováĽ L.Ľ Potraty ze zdravotních dĶvodĶĽ in: Nejmenší z nás 2012: sborník pĮíspĞvkĶ interdisciplinární konference o právní ochranĞ osob pĮed narozením: 18.10.2012, Moravská Ostrava 2012, s. 179–194. 9. von Savigny, F. C., System des heutigen römischen Rechts. Band II, Berlin 1840. 10. SkĮejpek. M.Ľ BlahoĽ P.Ľ Justiniánské instituce, Praha 2010. 11. Urfus, V., Historické základy novodobého práva soukromého, Praha 2001. 12. Hrdina, A. I., Dostalík, P., PĮehled Įímského práva soukromého ke státní souborné zkoužceĽ Plzeň 2010. 13. DostalíkĽ P.Ľ Význam Įímského právaĽ www.rimskepravo.cz, http://www.rimskepravo.cz/clanky/vyznam-rimskeho-prava.html (cit. 2.10.2014).

1. 2. 3. 4. 5.

THE STATUS OF THE UNBORN CHILD ACCORDING TO ROMAN LAW

ABSTRACT The contribution replies to the question about the status of the unborn human child in Roman law, in fact how its status follows mainly from Digesta seu Pandectae, a collection of Emperor Justinian. The contribution describes some 30 fragments from 7 different lawyers, which confirm the status of the unborn child as a legal subject. Reference is made to many additional fragments. It can be concluded that the unborn child was protected as a person in Roman law. This protection was 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

74


not expressed in an isolated way in a singular reference in the sources of Roman law; the whole system of Roman law takes into account the unborn child and its rights. Even without the knowledge of modern medicine Roman lawyers developed legal principles, which can be applied to the defence of human life from conception. The return to the defence of unborn life to penal law is one of them, which is at the same time sine qua non. It will also be pointed out that, just as paternal rights do not consist in cruelty, neither does maternity – and even more in the case of maternity – involve a basic right over the life and death of a child. The highest honour and at the same time duty of mothers is to love their children, even when their fathers turn their backs on them.

POD KOVÁNÍ Davidu Prentisovi.

KONTAKT Ing. Miroslav Kratochvíl Nejmenší z nás, spolek Za Humny 256Ľ 6ř6 35 DamboĮice web: http://nejmensiznas.cz/ e-mail.: [email protected] Bc. Zden k Kubík Filosofická fakulta Masarykovy univerzity Arne Nováka 1, 602 00 Brno e-mail.: [email protected]


POTRAT A EVROPSKÁ ÚMLUVA O LIDSKÝCH PRÁVECH1 Grégor Puppinck ************ Recenzoval Mgr. Jan Bedná 1

ÚVOD

Cílem tohoto článku je pĮedstavit objektivnĞĽ úplnĞ a souvisle status ĚumĞléhoě potratu2 podle Evropské úmluvy o lidských právech (dále jen Úmluva). V posledních letech Evropský soud pro lidská práva (dále jen Soud) rozhodoval v ĮadĞ pĮípadĶ týkajících se potratu. Tato rozhodnutí poskytují dostatečný korpus judikaturyĽ který mĶže být konzistentnĞ analyzován. ĭada analytikĶ na obou stranách debaty o potratech není s touto judikaturou spokojena. Často se ĮíkáĽ že v judikatuĮe SouduĽ pokud se dotýká citlivých záležitostíĽ je tĞžké najít konzistentnost. Tento článek si neklade za cílĽ aby rozebíral každé rozhodnutí Soudu pĮípad od pĮípaduĽ ale pokouší se hledatĽ objektivnĞ a systematickyĽ souvislosti v judikatuĮe Soudního dvoraĽ a tak pĮedložit odĶvodnĞný právní pĮehled problematiky potratĶ v rámci Úmluvy. Debata o umĞlých potratech je stále velmi intenzivní. ZemĞĽ které si ponechaly určitá omezení týkající se potratĶĽ se ocitly pod silným politickým tlakemĽ a to nejen vnitĮnĞĽ ale také ze strany Įady mezinárodních organizacíĽ včetnĞ Rady Evropy. V EvropĞ končí potratem 30 % tĞhotenství [1]. Po více než tĮiceti letech právnĞ dovoleného potratu ve vĞtšinĞ evropských zemí by mĞlo být možné začít se touto praxí zabývat objektivnĞĽ spíše z hlediska praktických zkušeností než ideologických dĶsledkĶ masivní potratové praxe. Jako velmi nedávný pĮíklad takového objektivního postoje mĶžeme uvéstĽ že lord David SteelĽ tvĶrce britského liberálního potratového zákonaĽ ĮeklĽ že „nikdy nepĮedpokládalĽ že se bude provádĞt tolik potratĶ” [2]. „ToĽ co jsme vĞdĞliĽ byloĽ že nemocnice po celé zemi pĮijímaly pacientky kvĶli Jedná se o pĮeklad studieĽ která byla pĶvodnĞ publikována v Irish Journal of Legal Studies, 2013, 3(2), s. 142–1ř3. PĮeklad pĮinášíme se svolením autora. 2 Tento článek se nezabývá svobodou projevu v oblasti potratĶĽ a na výhradu svĞdomí odkazuje jen nepĮímo.

1


76

GRÉGOR PUPPINCK: POTRAT A EVROPSKÁ ÚMLUVA O LIDSKÝCH PRÁVECH

sepsi ze samonavozených potratĶĽ na které ročnĞ umíralo až 50 žen” [2]. Nyní varuje IrskoĽ jehož vláda realizuje rozsudek A. B. a C. proti Irsku,3 že „by bylo chybou pokusit se uzákonit potraty v kategoriích, jako je sebevraždaĽ nebo znásilnĞní” [2]. Není už možné hovoĮit o potratu jen z hlediska pokroku a osvobození žen. Pro lékaĮe a zákonodárce je realita potratĶ čím dál ménĞ ideologická a čím dál tím složitĞjší. PĮípady pĮedložené Soudu stále více odrážejí rozmanitost a složitost situací souvisejících s potratem. Tyto pĮípady nejsou omezeny na abstraktní „právo na pĮístup k potratu“Ľ ale zaobírají se rĶznými otázkamiĽ jako jsou napĮíklad potraty u nezletilýchĽ eugenické potratyĽ souhlas a poskytnutí informací u jednotlivých dotčených osob. NapĮíklad nĞkteré ženy si stĞžujíĽ protože nemohly podstoupit potrat svých postižených dĞtíĽ zatímco jiné si stĞžujíĽ že podstoupily potratĽ aniž by byly plnĞ informovány. „Potenciální otec“Ľ když jeho partnerka podstoupila potrat jeho dítĞteĽ byl se svou stížností neúspĞšnýĽ zatímco potenciální babička se svou stížnostíĽ že její dcera nemĶže získat pĮístup k potratu za uspokojivých podmínek, byla u Soudu úspĞšná.4 Jednou z hlavních obtíží Soudu bylo stanovitĽ jak se právnĞ vypoĮádat s problémem potratu: jak uvést praxi potratĶ do vnitĮní logiky Úmluvy a judikatury Soudu. Když byla totiž Úmluva vypracovánaĽ potrat byl trestným činemĽ protože to bylo považováno za pĮímé porušení práva na život nenarozeného dítĞte. Pouze potrat z dĶvodu záchrany života matky byl možný. ÚstĮední otázkou bylo a stále je, zda nenarozené dítĞ je či není „osobou“ ve smyslu článku 2. Soud ponechává tuto otázku otevĮenouĽ aby si státy mohly určitĽ kdy začíná život a kdy tedy začíná právní ochrana. TiĽ kdo obhajují právo na potratĽ hájí myšlenkuĽ že v rámci systému ÚmluvyĽ „členské státy mohou volnĞ stanovit dostupnost a právní status potratu“ [3, s. 276].5 I když je pravdaĽ že státy mají volnost potraty nelegalizovatĽ Úmluva má co Įíci k právu na život nenarozeného dítĞte a jeho matky. PĮinejmenším by mĞlo být široce akceptovánoĽ že členské státy mají povinnost podle Úmluvy zakázat bolestivé, pozdní nebo nucené potraty. Členské státy proto nemají plnou volnost určovat dostupnost a právní postavení potratĶĽ ale musí brát v úvahu rĶzná související práva a oprávnĞné zájmy.

V pĮípadechĽ kdy je potrat legálníĽ Soud stanovilĽ že právní rámec má odpovídajícím zpĶsobem zohlednit rĶzné související oprávnĞné zájmy. Soud nĞkolikrát pĮipomnĞlĽ že pokud a „když stát jednající v prostoru pro uvážení pĮijímá zákonná opatĮení umožňující potrat v nĞkterých situacích“,6 „mĞl by být právní rámec navržený pro tento účel utváĮen koherentnĞ zpĶsobemĽ který by umožnil zohlednit rĶzné oprávnĞné zájmy pĮimĞĮenĞ a

A. B. a C. proti IrskuĽ [Velký senát]Ľ č. 2557ř/05Ľ 16. prosince 2010 [Dále jen A. B. a C.]. Viz dále, text u pozn. 41–44. 5 ůutoĮi odkazují na Krzyanowska-Mierzewska, How to Use the European Convention for the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms in Matters of Reproductive Law: The Case-law of the European Court of Human RightsĽ ĚůstraĽ 2004ě v částech I Ěbě–(f). 6 Viz inter alia P. a S. proti PolskuĽ č. 57375/0ŘĽ 30. Įíjna 2012Ľ odst. řř. 3

4



77

v souladu s povinnostmi vyplývajícími z Úmluvy.“7 Tato formulace se stala zásadou, která je základem regulace potratu Soudem.

Proto když se národní legislativa rozhodla legalizovat potratyĽ Soud posuzuje jeho právní rámec takĽ že se hledí na toĽ zda je nastolena pĮimĞĮená rovnováha mezi rĶznými právy a zájmy. Soud již identifikoval Įadu tĞchto práv a zájmĶ souvisejících s problematikou potratuĽ jako jsou napĮíklad zájmy a práva matkyĽ nenarozeného dítĞteĽ otceĽ zdravotnického personáluĽ společnosti atd. Z tohoto pĮístupu vyvažování práv a zájmĶ vyplýváĽ že práva a zájmy tĞhotné ženy nemusí vždy pĮevážit. Posuzování rovnováhy zájmĶ a pĮimĞĮenosti rozhodnutí orgánĶ veĮejné moci je obvyklou analytickou metodou Soudu. NicménĞ hlavní potíží s použitím této metody pĮi posuzování otázky potratĶ je toĽ že v zásadĞ není možné vyvažovat nĞčí život s právem nebo zájmem nĞkoho jiného. ProtoĽ jestliže stát uznává nenarozené dítĞ jako osobuĽ mĶže vyvažovat pouze jeho život s životem jiné osobyĽ tedy matky. Není možné vyvažovat hodnotu vĶle matky a života nenarozeného dítĞte. ůni hodnotu vĶleĽ ani hodnotu lidského života nelze ve skutečnosti odhadnoutĽ natož je porovnávat. Proto je dĶležité si uvĞdomitĽ že otázka statusu nenarozeného dítĞ v národní legislativĞ má pĮednost pĮed statusem „práva ženy“ nad životem jejího nenarozeného dítĞte. Vyvažování vĶle matky proti životu nenarozeného zachází až k tomuĽ že staví pravomoc ženy nad život jejího dítĞte. To vysvĞtlujeĽ proč témĞĮ veškerá judikatura Soudu o potratech se týká tzv. extreme cases, tedy pĮípady potratĶ na základĞ zdravotních indikacíĽ kde jde o život nebo zdraví matkyĽ spíše než čistĞ o její vĶli. V pĮípadĞ potratu na požádáníĽ ĚpotratĽ který nebyl motivován zdravotními dĶvodyĽ ale pouze vĶlí matkyěĽ Soud nikdy nepĮipustilĽ že by autonomie ženy mohla per se postačit k odĶvodnĞní potratuĽ pokud jde o požadavky Úmluvy. Krom toho Soud tento dĶvod výslovnĞ vyloučilĽ když prohlásilĽ že článek ŘĽ který chrání individuální osobní autonomiiĽ právo na potrat vĶbec neobsahuje. Potrat na požádání poškozuje nenarozené dítĞ bez jakéhokoliv pĮimĞĮeného motivu. Jak uvidíme na závĞr této studieĽ právní argumenty na podporu provádĞní potratĶ na požádání jako bĞžné vĞci jsou velmi slabé nebo dokonce neexistující. V širší perspektivĞ bude tento článek pohlížet na masivní praxi potratĶ na vyžádání jako na výsledek systematického selhání ze strany státĶ plnit jejich závazky i v oblasti sociálních a hospodáĮských práv. Ve skutečnosti se o potrat žádá z dĶvodu sociálního a ekonomického tlaku na matku a rodinu. Tento tlak a výsledný vysoký počet potratĶ by bylo možné omezitĽ pokud by se státy snažily opravdu plnit své sociální a ekonomické závazkyĽ podle nichž „zvláštní ochrana by mĞla být poskytována matkám v prĶbĞhu pĮimĞĮeného období pĮed a po narození dítĞte“ a „nejširší možná ochrana a pomoc by mĞla být poskytnuta rodinĞĽ která je pĮirozenou a základní jednotkou společnosti.“8 PlnĞní sociálních a ekonomických závazkĶ státĶ by velmi pomohlo ženám v krizových tĞhotenstvíchĽ a pĮi zajišťování pozapomenutého práva: „právo nejít na potrat“.

7 A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 249 a R. R. proti PolskuĽ č. 27617/04Ľ 26. kvĞtna 2011Ľ odst. 187; P. a S. proti PolskuĽ č. 57375/0ŘĽ 30. Įíjna 2012Ľ odst. řř. 8 Mezinárodní pakt o ekonomickýchĽ sociálních a kulturních právechĽ čl. 10Ľ odst. 1 a 2.


78


Analýza statutu potratu podle Úmluvy a judikatury odhalí v této studii následující argumentaci:

1 Úmluva nevylučuje prenatální život z oblasti své pĶsobnosti a Soud nikdy nevyloučil prenatální život z oblasti aplikace Úmluvy. 2 Úmluva neobsahuje ani nevytváĮí právo na potrat. 3 Ve vĞtšinĞ evropských národních právních úprav je potrat zrušením ochrany v zásadĞ zaručené životu nenarozeného dítĞte; 4 Jestliže stát ve svých vnitrostátních právních pĮedpisech umožňuje potratĽ nadále zĶstává podle Úmluvy povinován chránit a respektovat konkurující práva a zájmy; tato práva a zájmy mají váhu na obou stranách, jak pokud jde o omezení rozsahu zrušení ochranyĽ tak pokud jde o jeho podporu; 5 ů konečnĞ si tento článek všímá tohoĽ že potrat na požádání je „slepou skvrnou“ v judikatuĮe SouduĽ a dochází k závĞruĽ že tento postup je v rozporu s Úmluvou, protože poškozuje zaručené zájmy a práva a to bez jakéhokoli pĮimĞĮeného opodstatnĞní. 2

ÚMLUVA ANI JINÉ EVROPSKÉ ČI MEZINÁRODNÍ DOKUMENTY O LIDSKÝCH PRÁVECH NEVYLUČUJÍ ŽIVOT P ED NůROZENÍM Z OCHRANY, KTEROU POSKYTUJÍ

Princip „posvátnosti života“9 „chrání Úmluva“10 a uznává Evropský soud, který potvrzujeĽ že „právo na život je nezcizitelným atributem lidských bytostí a v hierarchii lidských práv pĮedstavuje nejvyšší hodnotu.11 Mezinárodní dokumenty o lidských právech uznávají život jako primární právo.12 Právo na život je první právoĽ které garantuje Všeobecná deklarace lidských práv z roku 1ř4Ř: „Každý má právo Reeve proti Spojenému království, č. 24Ř44/ř4 ĚRozhodnutí o nepĮípustnosti bývalé Komise ze dne 30. listopadu 1994) [dále jen Reeve]; Pretty proti Spojenému království, č. 2346/02Ľ rozsudek ze dne 29. dubna 2006, odst. 65 [dále jen Pretty]. 10 Tamtéž, odst. 65. 11 Streletz, Kessler a Krenz proti NěmeckuĽ [Velký senát]Ľ 22. bĮezna 2001Ľ č. 34044/ř6Ľ 355532/97 a 44801/98, odst. 92-ř4; viz rovnĞž McCann a další proti Spojenému královstvíĽ rozsudek ze dne 27. záĮí 1řř5Ľ série ůĽ č. 324Ľ str. 45–46, odst. 147. 12 Prohlášení nezávislosti Spojených států z roku 1776Ľ Všeobecná deklarace lidských práv G.A. Res. 217 (III) A. U.N. Doc A/RES/17 (III) (10. 12. 1948); Mezinárodní pakt o občanských a politických právechĽ 16. 12. 1ř66Ľ United NationsĽ Treaty SeriesĽ vol. řřřĽ s. 171 [dále jen Mezinárodní pakt]Ľ Deklarace práv dítĞte OSNĽ Rezoluce Valného shromáždĞní OSN 1386 (XIV) z r. 1řŘřĽ Valné shromáždĞní OSNĽ Úmluva o právech dítěteĽ 20. 11. 1989, United NationsĽ Treaty SeriesĽ vol. 1577Ľ s. 3; Deklarace práv a povinností človĞka z r. 1948, 9. mezinárodní konference amerických státĶĽ BogotaĽ KolumbieĽ 1ř4ŘĽ Rada EvropyĽ Evropská úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění protokolu č. 11 a 14Ľ 4. 11. 1ř50Ľ E.T.S. 5 [dále jen Úmluva]Ľ Organizace amerických státĶĽ Americká úmluva o lidských právechĽ „Pakt ze San José“Ľ KostarikaĽ 22. 11. 1969, Organizace africké jednoty, Africká charta práv člověka a národů (Charta z Bajulu), 27. 6. 1981, CAB/LEG/67/3 rev. 5, 21 I.L.M. 58 (1982) Káhirská deklarace lidských práv v islámu, 5. 8. 1990, U. N. GAOR. 9



79

na životĽ svobodu a osobní bezpečnost“Ľ13 ale i jiné dokumenty, jako je Mezinárodní pakt o občanských a politických právech14 nebo Evropská úmluva o lidských právech,15 která uvádíĽ že „právo každého na život je chránĞno zákonem“. 16 Život je veĮejný zájemĽ nejen soukromýĽ což vysvĞtlujeĽ proč ho zvláštĞ chrání trestní právo spíše než občanské: jakýkoli útok na život je nejen porušením soukromých zájmĶ obĞtiĽ ale také poškozuje společné dobro společnostiĽ včetnĞ veĮejného poĮádku. V tomto smyslu, jak uznal Soud: „O tĞhotenství nelze ĮíciĽ že náleží pouze do sféry soukromého života“Ľ17 netýká se jen soukromého života matky. Minimální standard, který ve vztahu k potratu a právní ochranĞ života pĮed narozením stanovila bývalá Evropská komise pro lidská práva Ědále jen KomiseěĽ uvádíĽ že „je nepochybnéĽ že jistá práva související s tĞhotenstvím jsou právnĞ chránĞna“.18 Judikatura Soudu nenarozené dítĞ z rozsahu ochrany podle Úmluvy nevylučuje.19 To platí nejen ve vztahu k článku 2Ľ ale i ve vztahu k dalším ustanovením ÚmluvyĽ stejnĞ jako jiným normám zakotveným v dalších evropských a mezinárodních dokumentech o lidských právech. 2.1

Vzhledem k článku Ň Úmluvy

Soud ĮíkáĽ že „článek 2 Úmluvy nemluví o časových omezeních práva na život“.20 Chrání tedy „každého“21 bez omezení či zmenšení dočasného rozsahu práva na život. To je normálníĽ neboť život je materiální realitouĽ dĮíve než se stane individuálním právem. Skutečností jeĽ že život každého človĞka je kontinuumĽ které začíná početím a rozvíjí se v jednotlivých stadiích až do smrti. 22

Všeobecná deklarace lidských právĽ čl. 3. Článek 6 Paktu. 15 Článek 2 Úmluvy. 16 Podle Úmluvy: 1. Právo každého na život je chráněno zákonem. Nikdo nesmí být úmyslně zbaven života kromě výkonu soudem uloženého trestu následujícího po uznání viny za spáchání trestného činuĽ pro který zákon ukládá tento trest. 2. Zbavení života se nebude považovat za způsobené v rozporu s tímto článkemĽ jestliže bude vyplývat z použití sílyĽ které není víc než zcela nezbytnéĽ p i: a. obraně každé osoby proti nezákonnému násilí; b. provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zatčené; c. zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury. 17 Bruggemann a Scheuten proti NěmeckuĽ č. 6ř5ř/75Ľ Zpráva bývalé KomiseĽ 12. 7. 1ř77Ľ odst. 59, 60-61, [dále jen Bruggemann a Scheuten], a Boso proti Itálii, č. 504ř0/řřĽ rozsudek z 5. 9. 2002. 18 TamtéžĽ odst. 60. 19 Tuto skutečnost uznávají dokonce i právní poradci Centra pro reprodukční právaĽ což je pĮední organizace podporující potrat na požádání. Viz [3 , s. 265, 276] Zampas a Gher, supra pozn. 8, s. 265, 276. 20 Vo proti Francii, [Velký senát]Ľ č. 53ř24/00Ľ Ř. 7. 2004Ľ odst. 75 [dále jen Vo proti Francii] 21 To potvrzuje pĮípravná práce Konzultativního shromáždĞní v roce 1ř4řĽ která jasnĞ ukazujeĽ že existují právaĽ která človĞk má jen protoĽ že existuje: „Výbor ministrů nás požádalĽ abychom určili seznam právĽ kterých člověk p irozeně požívá jako lidská bytost“ Preparatory workĽ sv. II, str. 89. 22 Viz napĮ. [4Ľ s. 3]Ľ kde se poznamenáváĽ že „vývoj člověka začíná oplodněnímĽ procesemĽ p i němž se spojí spermie muže s vajíčkem ženyĽ čímž vzniká nový organismus“; viz rovnĞž [5, s. 13

14


80


Určit limity fyzického života není obtížné. ůvšak rozvoj takových praktikĽ jako je oplodnĞní in vitroĽ umĞlý potrat a eutanazieĽ narušil zpĶsobĽ jak se spolu mohou časovĞ shodovat fyzický život sám a jeho ochrana. Právo se oddĞluje od svého objektu, a tím se z nĞj stává cosi abstraktního. Pohybujeme se od realistické či objektivní definice práva k definici abstraktnĞjší a subjektivnĞjší. Časovou aplikaci práva neurčuje jeho pĮíčinaĽ ale vnĞjší vĶle. Od legalizace tĞchto praktik právo na život nadále nutnĞ nechrání život v plnosti ĚživotĽ který se pokládá za objektivní realituěĽ ale jen část životaĽ jejíž rozsah se rĶzní podle vĶle jednotlivcĶ v rámci stanoveném národní legislativou. V dobĞĽ kdy se Úmluva vypracovávalaĽ existoval široký konsensus týkající se kriminální povahy „potratu na požádání“.23 Proto Soud sám nikdy nezmĞnil definici takĽ aby to omezovalo rozsah článku 2: Soud život pĮed narozením nikdy nevyloučil z rozsahu své pĶsobnosti.24 V kauze H. proti Norsku Komise shledalaĽ že nemusí rozhodovat o tomĽ zda mĶže plod požívat jisté ochrany podle článku 2 vĞta prváĽ tak jak to bylo vyloženo výšeĽ ale nevyloučíĽ že tomu tak za jistých okolností mĶže býtĽ bez ohledu na toĽ že v signatáĮských zemích existují významné názorové rozdíly v tomĽ zda a do jaké míra článek 2 chrání nenarozený život. 25

Tento postoj Soud zaujímá dĶslednĞ.26 PodobnĞ Soud nikdy nevykládal článek 2 tak že by umožňoval implicitní výjimku z práva na život ve vztahu k životu pĮed narozením: bylo by [to] v rozporu jak s literou, tak s duchem tohoto článku. Za prvéĽ pĮípustné výjimky taxativní výčet.27 Za druhé, výjimky mají být chápány a vykládány restriktivnĞ.28

2]Ľ kde se ĮíkáĽ že „spojení vajíčka a spermie p i oplodnění“ znamená „počátek nové lidské bytosti.“ 23 Viz Brüggermann a Scheuten, supra pozn. 20Ľ odst. 64: „Komise dále vzala v úvahu skutečnostĽ že když Evropská úmluva o lidských právech vstoupila v platnost, bylo potratové právo ve všech členských státech p inejmenším tak restriktivníĽ jako je toĽ na něž si žadatelé nyní stěžují. Od té doby problém potratu je nebo byl p edmětem prudkých diskusí v mnoha evropských zemích. Neexistuje důkazĽ že bylo úmyslem signatá ů Úmluvy zavázat se ve prospěch nějakého konkrétního ešeníĽ o němž se diskutuje […] a které v doběĽ kdy byla Úmluva vypracována a p ijataĽ ještě nebylo p edmětem ve ejné diskuse.“ 24 Jak vysvĞtlil pĮedseda Jean-Paul Costa ve svém separátním votu k Vo proti Francii, supra pozn. 23Ľ odst. 11Ľ „kdyby byl článek 2 pokládán za zcela neaplikovatelnýĽ nemělo by smysl – a to platí i pro tento p ípad – zkoumat otázku ochrany plodu a možné porušení článku 2Ľ ani použít tuto argumentaci k tomuĽ aby bylo zjištěnoĽ že k porušení tohoto ustanovení nedošlo.“ 25 H. proti Norsku, č. 17004/ř0Ľ Rozhodnutí o nepĮípustnosti bývalé Komise ze dne 1ř. 5. 1992, 167 [dále jen H. proti Norsku]. 26 Viz inter multis: Brüggermann a Scheuten, supra pozn. 20, odst. 60; Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 78. 27 Viz Pretty, supra pozn. 12Ľ odst. 37Ľ „[Článek 2] stanovuje omezené okolnostiĽ kdy je možné ospravedlnit zbavení života“. 28 Viz Öcalan proti Turecku, č. 46221/řřĽ 12. 3. 2003Ľ odst. 54 a 201 Ěvýňatek z části rozhodnutí vĞnované prezentaci postoje francouzské vlády). 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


81

PĮesnĞji ĮečenoĽ Soud v praxi dovolil státĶmĽ aby nenarozené vyloučily z ochrany, kterou poskytuje článek 2Ľ a ponechal rozhodnutí o rozsahu tohoto článku na jejich rozhodnutí,29 „takže je stejnĞ legitimníĽ aby se stát rozhodlĽ že bude nenarozeného pokládat za takovouto osobuĽ a zamĞĮil se na ochranu tohoto života.“30 Takto se Soud nezapletl do právnĞ nemožného vytváĮení nové implicitní výjimky z článku 2 odst. 2, ani nenarozené dítĞ nevyloučil z ochrany podle Úmluvy. Ve skutečnosti se Soud radĞji vyhnul rozsouzení a rozhodnutí, pokud jde o princip potratu jako bĞžné vĞci. Bylo to a dosud do značné míry je stále pĮíliš citlivé. MĞlo se za toĽ že všechny žádostiĽ které vznesli odpĶrci legalizace potratĶĽ jsou nepĮípustné z dĶvodu chybĞjícího locu standiĽ neboť odpĶrci potratĶ nebyli osobnĞ obĞťmi jeho legalizace.31 ůvšak když byl Soud vyzvánĽ aby rozhodl v pĮípadechĽ které pĮímo nenapadaly potrat jako bĞžnou vĞcĽ Soud právo nenarozeného dítĞte na život v tĞchto pĮípadech uplatnil. NapĮíklad v kauze Reeve proti Spojenému království32 Komise shledala „pĮimĞĮeným“Ľ že britské právo neumožňuje žalobu za „neoprávnĞný život“Ľ protože „tím sleduje cíl zachování práva na život“. Soud poznamenalĽ že britské právo je založeno na premiseĽ že nelze mít za toĽ že lékaĮ má vĶči plodu povinnost ukončit jeho životĽ a jakýkoli požadavek tohoto druhu by odporoval veĮejné politiceĽ neboť by porušoval posvátnost lidského života.33

I když v kauze Vo proti Francii Velký senát trval na svém pĮesvĞdčeníĽ že „není ani žádoucíĽ a tak jak se vĞc máĽ ani možné abstraktnĞ odpovĞdĞt na otázkuĽ zda je nenarozené dítĞ osobou pro účely článku 2 Úmluvy“; 34 částečnĞ odpovĞdĞl na otázku vznesenou žadatelem. Potvrdil totižĽ že „lze pokládat za bĞžný princip mezi státyĽ že embryo/plod náleží k lidskému pokolení“35 a „ve jménu lidské dĶstojnosti si žádá ochranu“.36 Tento princip poskytuje nenarozenému dítĞti ochranu proti porušení jeho dĶstojnostiĽ napĮ. nelidskému nebo ponižujícímu zacházeníĽ což Soud nemĶže tolerovat vzhledem k absolutnímu zákazu takového zacházení podle Úmluvy. Tento princip lze rovnĞž aplikovat napĮ. na praxi pozdních potratĶ nebo selektivních potratĶ podle pohlaví nebo tamĽ kde lze prokázatĽ že potrat vyvolává u plodu bolest.37 TímĽ že Soud takto postupujeĽ drží se linie vytyčené bývalou KoVo proti Francii, supra pozn. 23Ľ odst. Ř2: „Z toho vyplýváĽ že otázka tohoĽ kdy začíná právo na životĽ p ichází v rámci volnosti hodnoceníĽ které by podle obecného názoru Soudu měly v této oblasti požívat státy […] “. 30 A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 222. 31 Viz Borre Arnold Knudsen proti Norsku, č. 11045/Ř4Ľ rozhodnutí z Ř. 3. 1řŘ5 o pĮípustnosti žádosti; X. proti Rakousku, č. 7045/75Ľ rozhodnutí bývalé Komise z 10. prosince 1976 o pĮípustnosti. Podle této judikatury Komisi pĮíslušní zkoumání kompatibility domácí legislativy s Úmluvou pouze ve vztahu k její aplikaci v konkrétním pĮípadĞĽ zatímco jí nepĮísluší zkoumat in abstracto její kompatibilitu s Úmluvou. 32 Reeve, supra pozn. 12. 33 Tamtéž. 34 Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 85. 35 TamtéžĽ odst. Ř4. 36 Tamtéž. 37 H. proti Norsku, supra pozn. 28.

29


82


misí,38 která nenarozené dítĞ nevyloučila z ochrany, která se poskytuje právu na život. Je obecným pravidlemĽ že Úmluva se má vykládat ve svĞtle cíleĽ pro nĞjž byla vytvoĮenaĽ konkrétnĞ zajistit další ochranu lidským právĶmĽ zejména zranitelným lidem. Vylučovat principiálnĞ z její pĶsobnosti život pĮed narozením by šlo proti cíli Úmluvy. 2.2

Vzhledem k dalším ustanovením Úmluvy

Soud v nĞkolika pĮípadech uznal aplikovatelnost Úmluvy na život pĮed narozením. V pĮípadu H. proti Norsku39 vznesl otec potraceného dítĞte stížnost podle článku 3 Úmluvy. ůrgumentoval tímĽ že nebylo pĮijato žádné opatĮenéĽ které by zabránilo riziku bolesti bĞhem potratu u čtrnáctitýdenního plodu. PĮi této pĮíležitosti bývalá Komise akceptovala aplikovatelnost článku 3 Úmluvy na nenarozené dítĞ a teprve potom označila stížnost za nedĶvodnou z dĶvodu chybĞjícího dĶkazu o bolesti plodu: Komisi nebyl pĮedložen žádný materiálĽ který by mohl odĶvodnit tvrzení žadatele o bolestiĽ jíž byl plod vystaven […] s ohledem na proceduru potratu, tak jak je v této souvislosti popsánaĽ Komise neshledalaĽ že by pĮípad odhalil porušení článku 3.

To znamenáĽ že kdyby byly okolnosti potratu jinéĽ napĮ. v pĮípadĞ pozdního potratuĽ byla by stížnost mohla být dĶvodná. V kauze X. proti Spojenému království40 Komise uvažovalaĽ že otec potraceného plodu mĶže být pokládán za „obĞť“ porušení práva na životĽ a prohlásilaĽ že termín „každý“ se týká i ploduĽ neboť „nemĶže být vyloučen“41 z ochrany poskytované podle čl. 6 odst. 1.42 PodobnĞ se plod rovnĞž mĶže tĞšit ochranĞ v rámci čl. Ř odst. 2,43 i když Soud „nepovažuje […] za nutné stanovit […] zda se termín „jiní“ v čl. Ř odst. 2 týká i nenarozených“.44 Nakonec Úmluva i judikatura Soudu demonstrujíĽ že nenarozený není z pĶsobnosti Úmluvy vyloučen. Státy jako IrskoĽ MaltaĽ Polsko nebo San MarinoĽ které zastávají úplnou pĶsobnost článku 2Ľ neboť uznávají svou odpovĞdnost za ochranu života od početíĽ se tedy mohou dovolávat tohoto ustanoveníĽ které garantujeĽ že právo na život zahrnuje i odpovĞdnost státu za ochranu nenarozeného dítĞte pĮed potratem. Tyto státy plnĞ Komise nevyloučila nenarozené dítĞ z ochrany práva na životĽ naznačilaĽ že o této otázce není nutné rozhodnout (H. proti Norsku, supra pozn. 28, Bruggemann a Scheuten, supra pozn. 20; X. proti Spojenému království, č. Ř416/7řĽ v prosinci u bývalé Komise 13. 5. 1980, odst. 7 [dále jen X. proti Spojenému království]; Reeve, supra pozn. 12, Boso proti Itálii, supra pozn. 20) a odkázal v této vĞci na uvážení členských státĶ ĚH. proti Norsku a Boso proti Itálii). 39 H. proti Norsku, supra pozn. 28. 40 X. proti Spojenému království, supra pozn. 41. 41 TamtéžĽ odst. 7. 42 Další pĮíklady takovéhoto použití v souvislosti s pĮístupem k Soudu viz Reeve, supra pozn. 12, odst. 146. 43 Viz napĮ. Odièvre proti Francii, [Velký senát]Ľ č. 42326/řŘĽ odst. 45. PĮíklad cituje soudce Ress ve svém nesouhlasném stanovisku k Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 4. 44 A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 228. 38



83

respektují své povinnosti nad rámec minima, které v současné dobĞ vyžaduje Soud podle článku 53 ÚmluvyĽ45 který stanovujeĽ že stát mĶže zajišťovat širší ochranu lidských právĽ než jakou garantuje Úmluva. Proto prostĮedkyĽ které tyto státy využívají k ochranĞ života Ězejména zákaz potratu a pĮijetí pozitivních opatĮení s cílem podporovat pĮijímání životaěĽ pĮispívají ke splnĞní dobrovolných povinnostíĽ k nimž stát pĮivolilĽ v souladu s články 2 a 53 Úmluvy. 2.3

Vzhledem k dalším normám obsaženým v evropských a mezinárodních dokumentech o lidských právech

Také další ustanovení evropských a mezinárodních dokumentĶ o lidských právech nabízejí nenarozenému dítĞti ochranu s odkazem na jeho rĶzná vývojová stadia (napĮ. embryo a plodě. Mnoho evropských dokumentĶ o lidských právech souvisejících s bioetikou obsahuje ustanovení o prenatálním životĞĽ napĮ. Úmluva z Ovieda o lidských právech a biomedicínĞĽ Dodatkový protokol o zákazu klonování lidí a Dodatkový protokol o biomedicínském výzkumu. Tyto právní instrumenty nejsou ochotny definovat „lidskou bytost“ ani toĽ zda termín „každý“ platí i pro embryo a prenatální životĽ a zajistit jim tak ochranu. V tomto smyslu si Soud všímá tohoĽ že embryu a/nebo plodu […] se začíná dostávat jisté ochrany ve svĞtle vĞdeckého pokroku a potenciálních následkĶ výzkumu v oblasti genetického inženýrstvíĽ asistované reprodukce nebo experimentĶ na embryích. 46

Jak Soud mnohokrát zdĶraznilĽ Úmluvu je tĮeba vykládat evolučnĞĽ „ve svĞtle dnešních podmínek“.47 Výklad Úmluvy by mĞl brát v úvahu, inter alia, nejnovĞjší právní instrumenty chránící lidskou dĶstojnost a embryo a rovnĞž vývoj vĞdeckého poznání a praxe. Úvaha o vĞdeckém procesu by se nemĞla omezovat jen na oblast biotechnologií, ale mĞla by zahrnovat i pokrok v prenatální a neonatální medicínĞĽ který významnĞ zlepšil práh životaschopnosti plodu jako pacienta [6] a umožnil lepší poznání utrpeníĽ které prožívá plod v prĶbĞhu procesu potratu. Tento vývoj by mĞl mít vliv na úpravu potratu. V rozsudku Evropského soudního dvora (ESD) ze dne 18. 10. 2011 v pĮípadu Oliver Brüstle proti Greenpeace e.V48 rozhodl Velký senát ESD pĮi výkladu smĞrnice EU řŘ/44/ES o právní ochranĞ biotechnologických vynálezĶĽ že embryo požívá ochrany proti patentování od stadia oplodnĞníĽ pokud patent vyžaduje nejprve zničení lidských embryí. Princip dĶstojnosti a integrity osoby49 chrání lidské embryo a 45 Článek 53 Úmluvy zní takto: „Nic v této Úmluvě nebude vykládáno tak, jako by omezovalo nebo rušilo lidská práva a základní svobodyĽ které mohou být uznány zákony každé Vysoké smluvní strany nebo každou jinou úmluvouĽ jíž je stranou.“ 46 Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 84. 47 Viz Tyrer proti Spojenému království, rozsudek ze dne 25. 4. 1ř7ŘĽ série ůĽ č. 26 odst. 31 a následná judikatura. 48 Evropský soudní dvĶrĽ Oliver Brüstle proti Greenpeace e.V, 18. 10. 2011, C-34/10. 49 Bod odĶvodnĞní (16): Vzhledem k tomuĽ že patentové právo musí být uplatňováno takĽ aby byly dodržovány základní zásady zachování důstojnosti a nedotknutelnosti osoby; že je důležité prosazovat zásaduĽ že lidské tělo v jakémkoli stadiu vzniku či vývoje včetně zárodečných buněk ani pouhý objev některého z jeho prvků nebo jeho produktů včetně sekvence nebo dílčí


84


buňkyĽ které z nĞj pocházejíĽ v kterémkoli stadiu jeho formace či vývoje. ESD definoval „lidské embryo“ jako lidské vajíčko po oplodnĞníĽ neoplodnĞné lidské vajíčkoĽ do nĞhož bylo transplantováno bunĞčné jádro z dospĞlé lidské buňkyĽ a neoplodnĞné lidské vajíčkoĽ jehož dĞlení a další vývoj byly stimulovány partenogenezí.

Jde o první rozhodnutí evropského soudu, které uvádí definici lidského embrya. Soud specifikovalĽ že tato definice je „autonomním konceptem práva Evropské unie“. To znamenáĽ že ve vztahu k právu Evropské unie musí být termín „lidské embryo“ v celé Evropské unii vykládán jednotnĞ a nezávisle. Členské státy si pĮi aplikaci smĞrnice nadále nemohou svobodnĞ zvolit vlastní definici „lidského embrya“. V rámci ESD není na volné úvaze státĶ určovatĽ co je lidské embryo a kdy si zaslouží právní ochranu s ohledem na lidskou dĶstojnost a integritu. Taková autonomní definice je nezbytná k tomuĽ aby byla možná jednotná interpretace a realizace smĞrnice v celé Evropské unii [7]. Následkem toho hodnocení Úmluvy, podle kterého „neexistuje evropský konsensus ohlednĞ vĞdecké a právní definice začátku života“Ľ50 musí být pokládáno za zaniklé. Ve vztahu k mezinárodnímu právu mají všechny moderní smlouvy o lidských právechĽ včetnĞ Evropské úmluvyĽ pĶvod ve Všeobecné deklaraci lidských práv z r. 1ř4ŘĽ podle které „každý má právo na životĽ svobodu a osobní bezpečnost“ na základĞ článku 3. Pokud jde o začátek a konec životaĽ nic se zde nespecifikuje. Mezinárodní pakt o občanských a politických právech byl zamýšlen k realizaci Všeobecné deklarace. Čl. 6 odst. 1 zní: „Každá lidská bytost má právo na život. Toto právo je chránĞno zákonem. Nikdo nebude svévolnĞ zbaven života“. Není tu žádná zmínka o potratu nebo o vyloučení nenarozených z ochrany práva na život podle tohoto článku. Čl. 6 odst. 5 však specifikujeĽ že trest smrti „nebude vykonán na tĞhotných ženách“Ľ čímž se implicitnĞ uznává právo nenarozeného na život nebo pĮinejmenším hodnota jeho života. Čl. 6 tedy zaručuje ochranu nenarozených dĞtíĽ pĮinejmenším proti trestu smrti vykonaném na matce. Když byl text v roce 1966 pĮijatĽ byl trest smrti v mnoha jurisdikcích legálníĽ zatímco potrat na požádání byl ve vĞtšinĞ zemí zločinem. Pokud jde o mezinárodní smlouvy, preambule k ÚmluvĞ o právech dítĞte z roku 1989 zopakovala ustanovení Deklarace práv dítĞte z r. 1ř5řĽ když prohlásilaĽ že „dítĞ pro svou tĞlesnou a duševní nezralost potĮebuje zvláštní zárukyĽ péči a odpovídající právní ochranu pĮed narozením i po nĞm“. Z regionálních smluv Americká úmluva o lidských právech z r. 1969 výslovnĞ chrání život od početí. Podle čl. 4 odst. 1 „každá osoba má právo na toĽ aby byl respektován její život. Toto právo musí být chránĞno zákonemĽ a to obecnĞ od okamžiku početí. Nikdo nesmí být svévolnĞ zbaven života“.

sekvence lidského genuĽ nelze patentovat; že tyto zásady jsou v souladu s kritérii patentovatelnosti vlastními patentovém právuĽ podle nichž pouhý objev nelze patentovat; 50 Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 82. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


3 3.1

85

ÚMLUVA NEZAHRNUJE PRÁVO NA POTRAT Podle Úmluvy neexistuje žádné právo na smrt ani právo na potrat

Soud prohlásil ve vĞci Pretty proti Spojenému Království,51 že „článek 2 není možnéĽ aniž by došlo k dezinterpretaciĽ vykládat takĽ že udĞluje diametrálnĞ opačné právoĽ tedy právo zemĮít; ani nemĶže zakládat právo na [takové] sebe-určení”.52 PodobnĞ se vyjádĮil Velký senát Soudu v pĮípadu A. B. a C. proti IrskuĽ že „článek Ř tudíž nemĶže být vykládán takĽ že udĞluje právo na potrat”. 53 KromĞ tĞchto jasných prohlášení prohlásil Soud ve vĞci Mariado Céu Silva Monteiro Martins Ribeiro proti Portugalsku54 za nepĮípustnou žádost dovolávající se nároku na dostupnost potratu na požádání v rozporu s národní legislativouĽ která byla žadatelem považována za pĮíliš restriktivní. 3.2

Podle Úmluvy neexistuje žádné právo provád t potraty

StejnĞ jako neexistuje právo na potratĽ neexistuje ani právo vykonávat jej. LékaĮi se nemohou na toto právo odvolávat a stĞžovat si na odsouzení za provádĞní nelegálních potratĶ. Komise a Soud zamítly odvolání podané lékaĮi za toĽ že byli odsouzeni za praktikování nelegálních potratĶ či napomáhání k nim. U pĮípadu Jerzy Tokarczyk proti Polsku55 došel Soud k závĞruĽ že stížnost gynekologa míĮená proti jeho odsouzení za napomáhání a navádĞní k potratu byla zjevnĞ neopodstatnĞná. Žadatel nabídl pomoc ženámĽ které chtĞly jít na potratĽ že jim zorganizuje cestu na UkrajinuĽ kde se potraty dĞlaly ve veĮejné nemocnici. Ve vĞci Jean-Jacques Amy proti Belgii56 prohlásila bývalá Komise za nepĮípustné odvolání ohlednĞ penĞžitého trestu pro belgického lékaĮe za toĽ že provedl ilegální potrat. Soud však uznáváĽ že existuje právo zdravotníkĶ neprovádĞt potraty. Ve vĞci R. R. proti Polsku a P. a S. proti Polsku57 Soud uznal „svobodu svĞdomí zdravotníkĶ v odborném kontextu”58 v souvislosti s potratem. Parlamentní shromáždĞní Rady 51

Pretty, supra pozn. 12. TamtéžĽ odst. 3ř a 40; „[č]lánek 2 není možnéĽ aniž by došlo k dezinterpretaciĽ vykládat takĽ že uděluje diametrálně opačné právoĽ tedy právo zem ít; ani nemůže zakládat právo na vlastní rozhodnutí v tom smysluĽ že p izná jednotlivci právo vybrat si smrt namísto života. Soud se proto domníváĽ že z článku 2 této Úmluvy nelze odvozovat žádné právo na smrtĽ ať už z rukou t etí osoby nebo za pomoci orgánu ve ejné moci. V této souvislosti je to potvrzeno nedávným doporučením 141Ř (1řřř) Parlamentního shromáždění Rady Evropy”. 53 A. B. a C, supra pozn. 5, odst. 214. 54 Ve vĞci Mariado Céu Silva Monteiro Martins Ribeiro proti Portugalsku, 26. Įíjna 2004Ľ č. 16471/02. Žadatel kritizoval „portugalský zákon o umělém p erušení těhotenství a potratech na požádáníĽ o němž se žadatel domnívalĽ že je v rozporu s adou ustanovení ÚmluvyĽ neboť zakazuje p erušení těhotenství na žádost těhotné ženy“ Ěneoficiální pĮekladě. 55 Jerzy Tokarczyk proti PolskuĽ č.517ř2/řřĽ rozhodnutí o nepĮípustnosti bývalé Komise ze dne 31. ledna 2002. 56 Jean-Jacques Amy proti BelgiiĽ č. 116Ř4/Ř5Ľ rozhodnutí o nepĮípustnosti bývalé Komise ze dne 5. Įíjna 1řŘŘ. 57 P. a S. proti PolskuĽ č. 57375/0ŘĽ 30. Įíjna 2012 [dále jen P. a S. proti Polsku] 58 R. R. proti PolskuĽ č. 27617/04Ľ 26. kvĞtna 2011Ľ odst. 206: „Podle Soudu mají Státy povinnost organizovat systém zdravotních služeb takovým způsobemĽ aby bylo zajištěnoĽ že 52


86


Evropy Ědále jen PůCEě pĮijalo v roce 2010 rezoluciĽ dĶraznĞ trvající na „právu na výhradu svĞdomí v zákonné zdravotní péči“Ľ v nĞmž se prohlašuje: Žádná osobaĽ nemocnice nebo instituce nesmí být nijak donucovánaĽ volána k zodpovĞdnosti nebo diskriminována za toĽ že odmítne vykonávatĽ poskytovat či nabízet potrat nebo mu napomáhatĽ nebo vykonávat eutanazii či napomáhat k ní nebo odmítne se účastnit jakéhokoliv jednáníĽ které by mohlo zpĶsobit smrt lidského plodu nebo embrya, a to z jakéhokoli dĶvodu.59

V roce 2010, kdy byl vydán rozsudek A. B. a C. proti IrskuĽ nĞkteĮí lidé očekávaliĽ že Soud formuluje nebo uzná „právo“ na potrat jako další pokračování „ženských práv“ a tzv. „sexuálních a reprodukčních práv” [3, s. 249–294], [8, s. 556–566], jako to udĞlala Įada evropských zemí už dĮíve. Čekalo se to zejména protoĽ že PůCE pĮijala 16. dubna 2008 rezoluci60 o dostupnosti bezpečného a legálního potratu v EvropĞĽ v níž vyzvala členské státy Rady EvropyĽ aby dekriminalizovaly potraty provádĞné až do doby maximální délky tĞhotenstvíĽ pokud tak ještĞ neučinilyĽ [a aby] ženám zaručily účinné uplatnĞní jejich práva na dostupnost bezpečného a legálního potratu.61

Rezoluce PůCE však nejsou závazné pro Státy ani pro Soud; pouze slouží pro politickou interpretaci Úmluvy. Také naznačují trend v evropském veĮejném mínĞní ohlednĞ konkrétní vĞci. Soud ovšem nemohl postupovat podle PůCE zpĶsobemĽ který je tolik vzdálen pĶvodnímu znĞní Úmluvy. 3.3

Soud nem že vykládat Úmluvu takĽ že formuluje nová právaĽ která nejsou zahrnuta v Úmluv Ľ nebo která jsou v rozporu se stávajícími právy

Soud nemĶže formulovat právo na potratĽ protože jeho interpretační pravomoc je omezená: Úmluva a její Protokoly je nutno vykládat ve svĞtle aktuálních podmínek. Soud však nemĶže prostĮednictvím neustále se vyvíjející interpretace odvozovat z tĞchto nástrojĶ

účinné uplatňování práva na svobodu svědomí zdravotníků v odborném kontextu nebude bránit pacientům v získání p ístupu ke službámĽ na něž mají nárok v rámci platné legislativy“. 59 Parlamentní shromáždĞní Rady EvropyĽ rezoluce 1763Ě2010ě ze 7. Įíjna 2010 ohlednĞ „práva na výhradu svědomí v zákonné zdravotní péči“. 60 Parlamentní shromáždĞní Rady Evropy pĮijalo 16. dubna 200Ř rezoluci č. 1607 Dostupnost bezpečného a legálního potratu v EvropĞ ĚDále jen Rezoluce P.ů.C.E.ě. 61 Rezoluce PůCEĽ odst. 7; 7.1 a 7.2. ShromáždĞní upravilo pĶvodní znĞní návrhu usnesení zavedením zmínky o časové lhĶtĞ a ustoupilo od pojmu „právo na potrat“Ľ který nahradilo spojením „právo na pĮístup k bezpečnému a legálnímu pĮerušení tĞhotenství“. Návrh usnesení ĚDok. 11537 rev. 2ě znĞl: ShromáždĞní „vyzývá členské státy Rady EvropyĽ aby dekriminalizovaly potratĽ pokud tak ještě neučinilyĽ [a aby] ženám zaručily účinné uplatnění jejich práva na dostupnost bezpečného a legálního potratu“. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


87

právoĽ které pĶvodnĞ nebylo v ÚmluvĞ zahrnuto. Je tomu tak zejména zdeĽ kdy opomenutí bylo úmyslné.62

Proto Soud za žádných okolnostíĽ a to i pĮi neustále se vyvíjejícím výkladu práv zakotvených v ÚmluvĞĽ nemĶže vytvoĮit nová lidská právaĽ které v ÚmluvĞ nejsou zahrnuta.63 V tomto ohledu Soud nemĶže ukládat StátĶm povinnostĽ aby umožnily širší dostupnost potratuĽ než jakou v současné dobĞ svým rozhodnutím povolily. KromĞ toho Soud nemĶže vykládat úmluvu contra legem, formulovat nové právo pĮímo odporující existujícímu právu zaručenému textem Úmluvy. Údajné právo na potrat64 (nebo na eutanazii65) nelze z Úmluvy vyvoditĽ neboť by bylo v rozporu s článkem 2Ľ který chrání právo na život. Článek 2 obsahuje pouze omezený počet výjimek a nedovoluje, aby Soud stanovil nové výjimky. V tomto ohledu by se Úmluva mĞla „číst jako celek“.66 Soud došel k názoruĽ že nemĶže na jedné stranĞ uložit povinnost chránit život zákonemĽ a na druhé stranĞ odsoudit Stát za toĽ že nepomáhá pĮi sebevraždĞ.67 ToĽ co Soud uznal ohlednĞ usnadnĞní usmrcení u asistované sebevraždyĽ by mĞl rovnĞž uznat ohlednĞ usnadnĞní usmrcení pĮi potratu. V pĮípadĞ legalizace eutanazie a potratu platí stejné zásady. 3.4

Zákonnost praxe nezakládá na tuto praxi nárok

Když Soud zmiňuje „právo na pĮístup k zákonnému potratu”Ľ68 mĶže se to vztahovat pouze na „právo“ zaručené národní legislativou a nikoliv Úmluvou. Pokud je odkazováno na „právo na pĮístup k zákonnému potratu” nebo na „právo rozhodnout o ukončení tĞhotenství”69 v potratových kauzách proti Polsku a Irsku, dochází ke zneužití jazyka SouduĽ neboť je dobĮe známoĽ že tam takové „právo” neexistujeĽ ani v irské, ani v polské legislativĞĽ ani v legislativĞ žádného jiného státuĽ ve kterém potrat pĮedstavuje výjimku ze zásady ochrany života. Je nevhodnéĽ aby Soud používal termín „právo“Ľ protože legalita právo nezakládá. Zákonnost praxe jednotlivce neopravňuje k jejímu provádĞníĽ ani neukládá pozitivní povinnost StátuĽ aby tuto praxi nebo její efektivní provádĞní zajistil. NapĮíklad legalita eutanazie, drog nebo prostituce nezakládá subjektivní právo být zabit nebo mít drogy nebo sex. Totéž lze Įíci o jakémkoli lékaĮském ošetĮení: jeho zákonnost nezavazuje StátĽ aby je poskytoval. Často dochází k zámĞnĞ mezi legalitou a nárokemĽ a to zejména ve vztahu k článku Ř.

Johnston a další proti IrskuĽ č. ř6ř7/Ř2Ľ rozsudek z 1Ř. prosince 1řŘ6Ľ odst. 53. Tamtéž. Viz také Emonet a další proti ŠvýcarskuĽ č. 3ř051/03Ľ rozsudek z 13. prosince 2007, odst. 66: „Soud však nemůže prost ednictvím neustále se vyvíjející interpretace odvozovat z těchto nástrojů právoĽ které původně nebylo v Úmluvě zahrnuto. Je tomu tak zejména zdeĽ kdy opomenutí bylo úmyslné“. 64 A. B. a C., supra pozn. 5 odst. 214. 65 Pretty, supra pozn. 12 odst. 39-40. 66 Haas proti ŠvýcarskuĽ č. 31322/07Ľ 20. ledna 2011Ľ odst. 54 [dále jen Haas]. 67 Tamtéž. 68 Na pĮíklad v P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62 odst. 99. 69 TamtéžĽ odst. řŘ.

62

63


88

3.5


P ání nevytvá í právo

Ve vĞci Costa a Pavan proti Itálii70 zašel Soud ještĞ dálĽ když uznalĽ že pĮání žadatelĶ podle článku Ř zakládá jejich právo. Žadatelé si pĮejí mít dítĞ bez genetické chorobyĽ a proto tvrdíĽ že zákonný zákaz preimplantační genetické diagnostiky narušuje jejich soukromý a rodinný život. ůby v tomto pĮípadĞ spadali do rozsahu pĶsobnosti úmluvyĽ stanovil SoudĽ že „pĮání“ mít zdravé dítĞ „pĮedstavuje jeden z aspektĶ jejich soukromého a rodinného životaĽ který je chránĞn článkem Ř.” 71 Proto, jak Įíká SoudĽ tato skutečnostĽ že právo není schopno splnit toto pĮání prostĮednictvím technik umĞlého oplodnĞníĽ propĶjčuje žadatelĶm status „obĞti“ a porušuje jejich právo na respektování soukromého a rodinného života. Soud se domníváĽ že toto respektování soukromého a rodinného života zahrnuje „právo [rodičĶ] porodit dítĞĽ které netrpí na chorobyĽ jejímiž jsou nositeli“Ľ72 což znamenáĽ že mají právo porodit zdravé dítĞ. To znamenáĽ že pĮání mít dítĞ bez choroby zakládá právoĽ které ukládá povinnosti Státu. Transformuje-li se „pĮání rodičĶ mít dítĞ“ nebo „vĶle ženy potratit dítĞ“ na „právo“Ľ vzniká falešné pojetí lidských právĽ a sice projekce vĶle jedince do společenského Įádu [9]. Následkem tohoto pĮístupu bude každé pĮání jednotlivce spadat do pĶsobnosti článku Ř a stane se „právem”Ľ protože v podstatĞ jakékoliv omezení pĮání jednotlivce je vnímáno jako trestný čin. PĮi tomto zpĶsobu myšlení potratyĽ eutanazieĽ drogy nebo sexuální aktivity Ěincest 73 nebo sadomasochismus74) budou mít tendenci být analyzovány jako individuální svobody vyplývající z článku 8. 3.6

Volba nevytvá í právo

Soud použil stejnou logiku s ohledem na asistovanou sebevraždu. Vzhledem k tomu, že „žadatelce v tomto pĮípadĞ zákon nedovoluje realizovat její volbuĽ kterou se chce vyhnout zakončení svého životaĽ dle jejího názoru nedĶstojnému a stresujícímu.”Ľ75 stanovil Soud v pĮípadĞ Haas proti Švýcarsku, že právo jedince rozhodnoutĽ jakým zpĶsobem má jeho život skončitĽ pokud je tato osoba schopna učinit svobodné rozhodnutí o této záležitosti a podle toho jednatĽ je jedním z aspektĶ práva na soukromý život ve smyslu článku Ř Úmluvy. 76

Zde se osobní volba stává právemĽ pĮesnĞji ĮečenoĽ svobodaĽ která mĶže podléhat omezení a stejnĞ jako jiné svobody nepotĮebuje zásahu tĮetí strany Ětj. držitel svoCosta a Pavan proti ItáliiĽ č. 54270/10Ľ 2Ř. srpna 2012. TamtéžĽ odst. 57 ĚK dispozici pouze ve francouzštinĞě. TamtéžĽ odst. 65. 73 Stübing proti NěmeckuĽ č. 43547/0ŘĽ 12. dubna 2012. 74 K. A. a A. D. proti BelgiiĽ č. 4275Ř/řŘ a 4555Ř/řřĽ 17. února 2005. 75 Pretty, supra pozn. 12 odst. 67: „žadatelce v tomto p ípadě zákon nedovoluje realizovat její volbuĽ kterou se chce vyhnout zakončení svého života dle jejího názoru nedůstojnému a stresujícímu. Soud nemůže vyloučitĽ že se bude jednat o zásah do jejího práva na respektování soukromého životaĽ jak je zaručeno článkem Ř § 1 Úmluvy. Soud dále zvažujeĽ zda je tento zásah v souladu s požadavky druhého odstavce článku Ř.“ 76 Haas, supra pozn. 72, odst. 51. 70

71 72



89

body má schopnost určit svou vlastní svobodnou vĶli a podle toho se sám o sobĞ rozhodnoutě. Zatímco ženaĽ která chce potratĽ nemĶže jednat sama. Provedení potratu nelze dosáhnout individuálním samostatným jednáním; vyžaduje pĮímou součinnost Státu a lékaĮĶĽ protože se týká i nenarozeného dítĞte. Z tohoto dĶvodu je nemožné považovat potrat za svoboduĽ a to o nic víc než jakoukoliv jinou spornou praxi. 3.7

Zavedení práva na potrat by zm nilo filosofii Úmluvy

Když soud zmiňuje právo na potratĽ právo mít dítĞ nebo právo na asistovanou sebevražduĽ dĞje se tak pod vlivem současné dominantní individualistické ideologie. Tato tvrzení jsou možná formulována uspokojivĞ co do ideologieĽ jsou však všechna z právního hlediska v rozporu s Úmluvou, která nezakládá právo na dítĞĽ77 právo na potrat78 ani právo na asistovanou sebevraždu.79 Tato nekonzistence se projevuje stále jasnĞji s každým rozsudkem Soudu o citlivých tématech. Podstatné jeĽ že tato evoluční interpretace nemĶže sladit znĞní Úmluvy s postmoderní ideologií. Uznat potrat jako právo by bylo ultra vires. To by v konečném dĶsledku znamenalo diametrální posun Úmluvy od ochrany lidské bytosti v její podstatĞ k ochranĞ autonomní vĶle človĞka. Ve skutečnosti je individuální autonomie souborem možnostíĽ jimiž každá osoba určujeĽ jak využít její schopnosti a dovednosti, tedy svobodu jednání. Je to matice rozhodnutí a činĶ jednotlivceĽ ale není to matice práv. Individuální autonomie je zdrojem osobních svobodĽ které jsou chránĞny do určité míry ÚmluvouĽ ale nemĶže být zdrojem vrcholných individuálních práv nahrazujících práva pĶvodníĽ za nĞž by společnost byla odpovĞdná. Taková zmĞna by vedla ke zmĞnĞ antropologie. ZnĞní ÚmluvyĽ zvláštĞ článkĶ ŘĽ 9 a 12, vychází z antropologie založené na pĮirozeném právuĽ které je dĞdictvím humanismu. Tato antropologie by tím byla považována za zastaralou a byla by nahrazena liberální antropologiíĽ která uznává svobodnou vĶli jednotlivce jako nejvyšší a jedinĞ dobrou a správnou. Takzvané právo na potrat pĮedpokládá nadĮazenost vĶle jedince nad životemĽ subjektivity nad objektivitou. Jeho pĮijetí by znamenalo pĮenesení Úmluvy do liberální a individualistické filosofieĽ pĮičemž legitimita zákona by mĞla za základ „jedince“ místo „lidské bytosti“ a „lidské podstaty”. 4 4.1

POTRAT JE VÝJIMKA Z PRÁVů Nů ŽIVOT Potrat nem že p edstavovat právo jako takové

VĞtšina StátĶĽ v nichž je potrat možnýĽ jej ve své národní legislativĞ povolují jako výjimku z práva na život.80 NapĮíklad ve Francii stanoví občanský zákoník: Soud vydal ve vĞci Sijakova proti Bývalé Jugoslávské republice MakedoniiĽ č. 67ř14/01Ľ rozhodnutí z 6. bĮezna 2003Ľ že právo uzavĮít manželství a založit rodinuĽ ani právo na soukromý a rodinný život nebo jakékoliv jiné právo zaručené Úmluvou nezahrnuje právo na reprodukci. 78 A. B. a C, supra pozn. 5, odst. 214. 79 Pretty, supra pozn. 12. 80 Viz, mimo jiné, legislativa ItálieĽ Polska a NĞmecka.

77


90


„Legislativa zajišťuje prvoĮadé postavení lidské osobyĽ zakazuje jakékoli poškození její dĶstojnosti a zaručuje respektování lidské bytosti od počátku života”. 81 Etický kodex zdravotnických pracovníkĶ pĮipomíná toto prohlášení a uvádíĽ že povolit lze jedinĞ výjimkyĽ které jsou nezbytné a musí být pĮedepsané zákonem. 82 Takže tyto Státy nezpochybňují aplikovatelnost práva na život na prenatální obdobíĽ ačkoli umožňují v omezeném rozsahu odhlédnout od tohoto pravidla. To znamenáĽ že pro všechny StátyĽ které umožňují potrat jako jeho derogaciĽ právo na život v zásadĞ pokrývá a chrání život pĮed narozením. To je dĶvodĽ proč je nezbytná právní úpravaĽ dĮíve než mĶže být zavedena praxe potratu. Kdyby plod nebo embryo nebylo ničím nebo by bylo jen pouhým bezvýznamným prvkem vyprodukovaným tĞlem ženyĽ stejnĞ jako vlasyĽ nebylo by potĮeba zákona na povolení potratu. Potrat, který je výjimkou z práva na životĽ nemĶže zakládat právo jako takové; nemĶže se stát autonomním právem. Protože je výjimkouĽ je jeho rozsah platnosti omezen principem, ke kterému se vztahuje. PĮedseda Costa v této souvislosti vysvĞtlil: VĞĮím ĚstejnĞ jako mnoho vysokých soudních orgánĶ v EvropĞěĽ že existuje život pĮed narozenímĽ ve smyslu článku 2Ľ že zákon proto tento život musí chránitĽ a že pokud národní legislativa usoudíĽ že taková ochrana nemĶže být absolutníĽ pak by mĞla pouze učinit výjimku ze zákonaĽ zejména pokud jde o dobrovolné ukončení tĞhotenstvíĽ a to v regulovaném rámciĽ který omezuje oblast pĶsobnosti této výjimky. 83

NapĮíklad mĶžeme pĮedpokládatĽ že by Soud nepovažoval za pĮimĞĮenou praxi nĞcoĽ jako je potrat částečným porodem nebo selektivní potrat na základĞ pohlaví nebo barvy pleti. Potrat je tedy omezený a nelze jej považovat za absolutní a autonomní právo. Z fundamentálnĞjšího hlediska je tak respektována zásadaĽ že pozitivní právo mĶže pouze usilovat o dobro per se. NemĶže být zamĞĮeno na realizaci zlaĽ i když toto zlo je povoleno zákonem s ohledem na jeho údajnou nevyhnutelnost či nezbytnost. 4.2

„Podmín ná použitelnost“ Úmluvy na nenarozené dít

Podle doktríny „podmínĞné použitelnosti” ÚmluvyĽ pokud se Stát rozhodne stanovit právoĽ které není zaručeno Úmluvou per seĽ mĶže toto právo do určité míry spadat pod ochranu Úmluvy. Takové „podmínĞné právo” není „autonomním právem“ vyplývajícím pĮímo z Úmluvy; proto Soud nemĶže nutit StátĽ aby takové právo ustanovil. Pokud se však Stát rozhodl umožnit „podmínĞné právo“Ľ pak musí respektovat Úmluvu v tom smysluĽ jak má být toto právo ustanovenoĽ napĮíklad aniž by docházelo k nelegitimní diskriminaci. NapĮíklad v pĮípadĞ práva na spravedlivý soudní Francouzský občanský zákoníkĽ Článek 16. TamtéžĽ článek L. 2211-1: „Legislativa zajišťuje prvo adé postavení lidské osobyĽ zakazuje jakékoli poškození její důstojnosti a zaručuje respektování lidské bytosti od počátku života“. Článek L. 2211-2: „nesmí dojít k porušení principu uvedeného v článku L. 2211-1 vyjma p ípadu nezbytnostiĽ a to pouze za podmínek stanovených současným zákonem […].” 83 Jean-Paul CostaĽ Samostatné stanovisko ve vĞci Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 17. 81 82



91

proces zaručený článkem 6 Úmluvy by to znamenaloĽ že i když Státy nejsou povinny zavést druhý stupeň soudní pĮíslušnosti v občanskoprávních vĞcechĽ pokud tak činíĽ budou požadavky tohoto článku platit i pro tento druhý stupeň soudní pravomoci. Soud bude uplatňovat Úmluvu na toto interní právo. To znamenáĽ že uplatňuje-li Soud ÚmluvuĽ musí uznat rozhodnutí učinĞné národním zákonodárcemĽ aby zaručil pĮesnĞ vymezená práva a ochranyĽ které nejsou poskytovány ÚmluvouĽ ale jsou s ní v souladu Ěpodle článku 53 Úmluvyě. Dalším pĮíkladem je rozhodování národního zákonodárce, zda povolit adopci jednotlivými osobami. V tomto pĮípadĞ musí Stát toto „právo“ poskytnout bez diskriminace jednotlivých osob na základĞ sexuální orientace.84 Soud použil tuto doktrínu v otázce potratĶĽ když prohlásilĽ že jakmile StátĽ jednající v rámci prostoru pro uvážení členských státĶĽ pĮijímá zákonná opatĮení umožňující potraty,85 jeho právní rámec by mĞl respektovat Úmluvu.86 Pokud současnĞ Státy uznávají ve svém vnitrostátním právním ĮáduĽ že právo na život se v principu týká i života pĮed narozenímĽ nebo skutečnostĽ že embryo nebo plod je „lidská osoba“Ľ Soud by mĞl uplatňovat tuto Úmluvu pĮi zohlednĞní této skutečnosti aplikací článku 2 na nenarozené dítĞ. Proto by se v tĞchto pĮípadech Soud nemĞl omezit na pouhé pozorování absence evropského konsensu o počátku životaĽ ale mĞl by také dohlížet na toĽ zda národní legislativa uznává Ěalespoň do určité míryě právo na život nenarozeného dítĞte nebo skutečnostĽ že nenarozené dítĞ je „lidská osoba“. Pokud Soud uplatnil tuto doktrínu na článek Ř ohlednĞ potratuĽ i když potrat není právoĽ ale výjimkaĽ proč by se nemĞla aplikovat na článek 2 týkající se zásady práva na život nenarozeného dítĞteĽ což je jednoznačnĞ chránĞné právoĽ alespoň v určité fázi vývoje? 4.3

„Prostor pro uvážení členských stát “

SkutečnostĽ že potrat je výjimkou z právní ochrany života pĮed narozením a není právem per seĽ vysvĞtluje dokonale zpĶsobĽ jakým Soud použil doktrínu „prostor pro uvážení“ Ěmargin of appreciationě ve vĞci A. B. a C. proti Irsku.87 NĞkteĮí komentátoĮi88 to nepochopiliĽ a proto je tĮeba tuto vĞc dále zkoumat. Ve vĞci A. B. a C. Soud uznalĽ že Irsku by mĞl být poskytnut široký prostor pro uvážení kvĶli „akutní citlivosti morálních a etických problémĶĽ které vyvolala otázka potratu, neboli se jedná o dĶležitost veĮejného zájmu“.89 Soud se nedomníváĽ že konsensus [mezi podstatnou vĞtšinou smluvních StátĶ Rady Evropy v tomĽ aby byly povoleny potraty v širším rozsahuĽ než jak je povoleno podle irského práva90] rozhodujícím zpĶsobem zužuje široký prostor pro uvážení daného Státu.91

Viz E. B. proti FranciiĽ č. 43546/02Ľ 22. ledna 200Ř. Viz inter alia, P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62, odst. 99. 86 A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 249 a R. R. proti Polsku, supra pozn. 63, odst. 187; P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62, odst. 99. 87 A. B. a C., supra pozn. 5. 88 Viz napĮ. [10]. 89 A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 233.

84 85


92


Minoritním stanoviskem vyjádĮilo svĶj nesouhlas s rozhodnutím Velkého senátu v tomto bodĞ šest soudcĶ.92 Mají za toĽ že stávající konsensus ohlednĞ potratĶ mezi členskými Státy Rady Evropy mĞl být aplikovánĽ aby byl zúžen široký prostor pro uváženíĽ který Irsko máĽ aby se tím vyrovnal dynamický výklad Úmluvy 93 smĞrem k rozvoji práva na širší pĮístup k potratĶm. Tento názor byl sdílen nĞkolika komentátory tohoto rozsudku.94 Nesouhlasící soudci poukázali na to, že je to „poprvéĽ kdy Soud nezohlednil existenci evropského konsensu z dĶvodu „závažných morálních názorĶ“. ůrgumentovaliĽ že skutečnostĽ že tyto „morální názory“„mohou potlačit evropský konsensusĽ který smĞĮuje úplnĞ jiným smĞremĽ je skutečným a nebezpečným novým odchýlením v judikatuĮe Soudu“.95 Nemohou akceptovatĽ že „závažné morální názory“ by mohly bránit dynamickému šíĮení lidských právĽ 96 které umožnil Soud svým výkladem Úmluvy jako „živého nástroje ve svĞtle dnešních podmínek“.97 Takové pojetí prostoru pro uvážení členských StátĶ by v pĮípadĞ jeho uplatnĞní značnĞ bránilo možnosti aktivity v morálních a citlivých záležitostech. Zdrženlivost Velkého senátu se projevila krátce po kauze A. B. a C. proti Irsku opĞt v jiném rozhodnutí ohlednĞ bioetiky.98 Je pravdaĽ že Įada členských státĶ má více či ménĞ podobný názor na „právo ženy“ nad životem svého nenarozeného dítĞteĽ na druhé stranĞ zde ale není žádná obecná shoda,99 jmenovitĞ na právu na život nenarozeného dítĞteĽ která závisí na „otázceĽ kdy právo na život začíná“.100 Pro Soud není dostačující posoudit pĮimĞĮenost irského práva na potrat hledánímĽ zda byla dosažena spravedlivá rovnováha mezi zájmy matky a ostatními právy a zájmy zapojenými v tomto problému. Taková rovnováha není možnáĽ jestliže stát uznává nenarozené dítĞ jako osobu: nemĶžete nalézt rovnováhu mezi právy a zájmy jednoho človĞka a životem jiného. Proto je TamtéžĽ odst. 235. TamtéžĽ odst. 236. 92 Tamtéž. Viz částečnĞ odlišné stanovisko soudcĶ RozakisĽ TulkensĽ FuraĽ HirveliaĽ Malinverni a PoalelungiĽ kteĮí mĞli za toĽ že uznání tohoto konsensu mĞlo Irsku zmenšit jeho prostor pro uvážení. 93 Marckx proti BelgiiĽ Rozsudek z 13. června 1ř7řĽ série ů č. 31Ľ odst. 41; Dudgeon proti Spojenému KrálovstvíĽ Rozsudek z 22. Įíjna 1řŘ1Ľ série ů č. 45Ľ odst. 60; Soering proti Spojenému KrálovstvíĽ Rozsudek ze 7. července 1řŘřĽ série ů č. 161Ľ odst. 102; L. a V. proti RakouskuĽ č. 3ř3ř2/řŘ a 3řŘ2ř/řŘĽ odst. 50Ľ a Goodwin proti Spojenému Království, [Velký senát], odst. 85. 94 Viz také, mimo jiné, Wicks, supra pozn. 65, s. 556-566. 95 Tamtéž. ČástečnĞ nesouhlasné stanoviskoĽ odst. ř. 96 S odvoláním na preambuli Úmluvy: „se z etelemĽ že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy a že jednou z metodĽ kterou má být tohoto cíle dosaženoĽ je zachování a další uplatňování lidských práv a základních svobod”. 97 Tyrer proti Spojenému Království, supra pozn. 50, odst. 31. 98 S. H. a další proti RakouskuĽ [Velký senát]Ľ č. 57Ř13/02Ľ 3. listopadu 2011Ľ odst. ř7. Velký senát rozhodlĽ že rakouská vláda má široký prostor pro uváženíĽ neboť vĞc „pokračuje vyvoláváním dnes citlivých morálních a etických otázek“. 99 TamtéžĽ odst. 233: „p i určování otázkyĽ zda bylo dosaženo spravedlivé rovnováhy mezi ochranou ve ejného zájmuĽ zejména ochrany p iznané podle irského práva právu na život nenarozených, a konfliktních práv [...] žadatelů na respektování jejich soukromého života ve smyslu článku Ř Úmluvy.“ 100 A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 237. 90

91



93

dĶležité si uvĞdomitĽ že otázka právního postavení nenarozeného dítĞte má pĮednost pĮed postavením „práva ženy“ nad životem svého nenarozeného dítĞte. ObjektivnĞ nelze posoudit hodnotu individuálního práva nad objektemĽ jestliže dosud nebyla stanovena povaha tohoto objektu. Zatímco, podle doktríny o podmínĞné použitelnosti mĞl Soud uplatnit Úmluvu na nenarozené dítĞĽ Velký senát radĞji potvrdilĽ že „není možné odpovĞdĞt na otázkuĽ zda nenarozený byl osobouĽ která má být chránĞna ve smyslu Článku 2“. Tudíž „prostor pro uvážení pĮiznaný státu k ochranĞ nenarozených se nutnĞ promítá do prostoru pro uvážení státu o tomĽ jak vyvažovat konfliktní práva matky“.101 Ve sporu A. B. a C. proti Irsku to nejsou pouze „morální pohledy“ proti potratuĽ které pĮevážily evropský konsensus ve prospĞch potratu. Pro Soud není konsensus ve prospĞch potratu dostatečnýĽ protože musí současnĞ odpovĞdĞt na otázku statusu nenarozeného dítĞte v rámci vnitĮního právního Įádu. PĮi vyvažování rĶzných zájmĶĽ které jsou pĮedmĞtem sporu ve vĞci A. B. a C., nesouhlasící soudci hledĞli pouze na „morální a etické problémy vznesené otázkou potratu“ a nevzali v potaz „otázku veĮejného zájmu“,102 který je pokládán Soudem za dĶležitý k ospravedlnĞní omezení potratu. Obsahem pojmu „obecného zájmu je zejména ochrana pĮiznaná pod irským zákonem právu na život nenarozených“,103 Ochrana „práva na život nenarozených“ není pouhým morálním pohledem; v Irsku se jedná o ústavní závazek konzistentní s Úmluvou. 4.4

Dvojaké užití pojmu „konsensus“

Je také dĶležité zdĶraznitĽ že Soud obvykle používá koncept konsensu specifickým zpĶsobemĽ odlišným od definice v právu mezinárodním. Z pohledu Soudu nastává konsensus, když pĮevážná vĞtšina členských státĶ sdílí názor na určitý problém. ůvšak v mezinárodním právu [11]Ľ stejnĞ jako u ostatních orgánĶ Evropské radyĽ 104 je konsensem souhlas pĮi absenci výslovné opozice. Konsensus je zpĶsob dosáhnutí dohody o mezinárodním právu založený na „qui tacet consentire videtur“.105 NĞkdy mĶžeme být pĮekvapeniĽ jak Soud užívá tento pojem. Když pouhé tĮi nebo čtyĮi státy zakazují potratĽ nachází Soud zĮetelný konsensus ve prospĞch legalizace potratu. Když ale čtyĮi státy umožňují eutanaziiĽ106 nenašel Soud zĮetelný konsensus TamtéžĽ „úst ední význam má zjištění ve výše citované věci VoĽ odkazující se na výše uvedenéĽ že otázkaĽ kdy začíná právo na životĽ spadá do prostoru uvážení státuĽ protože zde není žádný evropský konsensus o vědecké a právní definici počátku životaĽ takže není možné odpovědět na otázkuĽ zda nenarozený byl člověkĽ který měl být chráněn ve smyslu Článku 2. Vzhledem k tomuĽ že práva nárokovaná jménem plodu a v zájmu matky jsou neoddělitelně propojena (viz p ezkum judikatury Úmluvy v odst. 75-Ř0 ve výše citovaném rozsudku Vo v. Francie [GC])Ľ prostor pro uvážení p iznaný státu k ochraně nenarozených se nutně promítá do prostoru pro uvážení státu o tomĽ jak vyvažovat konfliktní práva matky.“ 102 A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 233. 103 Tamtéž. 104 Jako v pravidlech Výboru ministrĶ. Viz CM/Del/Dec Ěř2ě472/44 and ůnnexe 1ř. 105 Kdo mlčíĽ zdá seĽ že souhlasí. Konsensus určuje také výsledek této metodyĽ souhlas samotný. 106 V Koch proti NěmeckuĽ č. 47ř/0řĽ 1ř. července 2012Ľ odst. 70Ľ Soud poznamenal žeĽ „pouhé čty i zkoumané státy dovolily léka ům p edepsat smrtící lékĽ aby umožnili pacientovi ukončit 101


94


ve prospĞch zákazuĽ pouze nedostatečný souhlas ve prospĞch její legalizace. 107 ProblémyĽ u kterých Soud operuje s pojmem konsensusĽ jsou pĮesnĞ tyĽ které často postrádaly a nadále postrádají konsensuální pĮístup v rámci Evropských státĶ. I když mĶže být užit k objektivnímu popisu právní situace v Evropských zemích, odchyluje se pojem konsensus od tohoto objektivního užití a stává se prvkem „progresivního“ chápání lidských práv. V rámci této perspektivy je pojem konsensus užit jako sociologický indikátor míry pĮijetí nĞjaké nové svobody v kolektivním vĞdomí. V praxi je zkoumání konsensu často spíše studií vývoje veĮejného mínĞní v citlivých otázkách. Takové zkoumání existence konsensu je provádĞno s vírouĽ že úkony jako asistovaná sebevraždaĽ potrat nebo umĞlé oplodnĞní jsou novými svobodami jedinceĽ které budou takto bez výjimky chápány navzdory všem společenským zákazĶm. Tato liberální perspektiva vysvĞtlujeĽ proč Soud dospívá k opačným závĞrĶm pĮi posuzování potratu a asistované sebevraždyĽ ačkoli z pohledu komparativního práva jde o identickou situaci. PĮípad Schalk a Kopf proti Rakousku108 ukazuje, jak díky této progresivní vizi mĶže být koncept konsensu užit pro vytváĮení nových lidských práv. PĮi Įešení otázkyĽ zda právo na sňatek mĶže být prospĞšné párĶm stejného pohlavíĽ Soud poznamenalĽ že „se objevuje evropský konsensus týkající se právního uznání párĶ stejného pohlaví“Ľ ale že vĞtšina státĶ „ještĞ”109 neposkytuje toto právní uznání. Soud tudíž pĮipouštíĽ že „nesmí unáhlenĞ nahrazovat svým úsudkem úsudek národních orgánĶ“.110 V dĶsledku toho Soud prohlásilĽ že tato otázka musí být posuzována jako vĞc „vyvíjejících se práv“111 a že státy mají „ještĞ svobodu“112 omezit pĮístup sňatkĶm párĶ odlišného pohlaví. ShrnutoĽ státy požívají prostor uváženíĽ které je ale omezeno „načasováním“ právního uznání. Podrobná diskuze v pĮípadu A. B. a C. o potratu je také jedním z mnoha pĮíkladĶ tohoĽ jak Soud bere v úvahu veĮejné mínĞní. Vskutku, status názoru mĶže dokonce rozhodnout o výsledku rozsudkuĽ protože Soud pohlíží na lidská práva jako na vĞc načasování: bude uznávat nová lidská práva a ukládat nové povinnosti progresivnĞ podle schopnosti veĮejného mínĞní tato práva a povinnosti pĮijmout. Tento pĮístup naznačujeĽ že Soud má „vizi“ tohoĽ co jsou lidská práva a postupnĞ ji uskutečňuje skrze svou judikaturu. Soud používá konsensu za účelem vývoje Úmluvy takĽ že uznává nová právaĽ která nebyla pĶvodnĞ touto smlouvou výslovnĞ garantována. Jako každý jiný dynamický proces výkladu, který neustále potĮebuje ovĞĮovat svou legitimituĽ hledá svůj život.“ Soud došel k závĞruĽ že „státní strany Úmluvy jsou vzdáleny dosažení konsensu v tomto ohleduĽ což poukazuje na značný prostor pro uvážení požívaný státem v tomto kontextu“. 107 V současné EvropĞ existuje široká shoda proti eutanazii. Jsou pouze čtyĮi výjimky. Soud ale obrátil vyhlídky pĮijetím liberální logikyĽ podle níž státy musí zdĶvodnit omezení stanovená na cvičném pĮípadu eutanazieĽ jakoby eutanazie byla novou živnou pĶdou pro lidská práva. PĮesto není pochybĽ že tiĽ kdo navrhovali ÚmluvuĽ na konci Druhé svĞtové války a v norimberských procesechĽ chtĞli bojovat pĮesnĞ proti takovým postupĶm. 108 Schalk a Kopf proti RakouskuĽ č. 30141/04Ľ 24. června 2010. 109 TamtéžĽ odst. 105. 110 TamtéžĽ odst. 62. 111 TamtéžĽ odst. 105. 112 TamtéžĽ odst. 10Ř. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


95

Soud vedení v právní a sociální sféĮe členských státĶĽ a to pĮedevšímĽ když chce dát nový význam právĶm zaručeným Úmluvou. Tímto procesem výkladu ustanovení Úmluvy spoléhá Soud na trendy vnitrostátního práva stejnĞ jako na jakýkoli jiný právní dokument. ůčkoli Soud konstatujeĽ že nemĶže vytvoĮit právoĽ které nebylo zahrnuto již v ÚmluvĞ113 a že nemĶže vykládat Úmluvu proti jejím vlastním formulacímĽ jelikož to by bylo ultra viresĽ jeho judikatura naznačuje opak. Ve skutečnosti interpretuje Soud Úmluvu široce,114 nĞkdy dokonce i proti pĶvodnímu úmyslu autorĶ115 nebo i jinak, než je formulováno v samotné ÚmluvĞ.116 Soud se cítí oprávnĞn Įídit se takovým výklademĽ pokud lze najít trend v tomto novém vývoji u nĞkterého z členských státĶ ve vnitrostátních právních pĮedpisechĽ v doporučeních Výboru ministrĶ nebo v jiných právních dokumentech Evropské rady; všechny tyto nástroje jsou pozdĞjší, než je Úmluva. Takto rozsáhlý výklad se stává jasnĞ ultra vires, pokud je contra legem nebo pokud neexistuje žádná skutečná a úplná dohoda v rámci všech členských státĶĽ napĮ. když neexistuje žádný konsensus stricto sensu. V takovém pĮípadĞ je pojem konsensus užit za účelem nepĮipustit zbytkový odpor nĞkterých státĶ k uznání nového vývoje Úmluvy. 117 To vysvĞtlujeĽ proč by se nesouhlasící soudci v A. B. a C. proti Irsku rádi domohliĽ zejména po pĮijetí rozhodnutí Parlamentního shromáždĞní Rady Evropy o potratuĽ118 aby tento evropský konsensus ve prospĞch potratu pĮevážil nad trvajícím rozhodnutím irského národa chránit nenarozené dítĞ. 5

5.1

POKUD STÁT UMOŽ UJE POTRAT, Z STÁVÁ A RESPEKTOVAT KONKURUJÍCÍ PRÁVA A ZÁJMY

MU

POVINNOST

CHRÁNIT

Negativní a pozitivní závazky pro stát vyplývající z práva na život

V pĮípadu H. proti Norsku,119 který se týká potratu provedeného proti pĮání otceĽ Komise uvedlaĽ „že článek 2 vyžadujeĽ aby se stát nejen zdržel úmyslného usmrceníĽ

Johnston a další proti IrskuĽ č. ř6ř7/Ř2Ľ Rozsudek z 1Ř. prosince 1řŘ6Ľ odst. 53; Emonet a další proti ŠvýcarskuĽ č. 3ř051/03Ľ Rozsudek z 13. prosince 2007Ľ odst. 66; „Soud nemůžeĽ prost ednictvím evolučního vývojeĽ odvodit z těchto dokumentů právoĽ které nebylo již zahrnuto od samého počátku. A to p ednostně v tomto p ípaděĽ kdy bylo opominutí úmyslné.“ 114 Toto je patrné zejména ve výkladu článku Ř o soukromí. 115 NapĮíklad rozšíĮením uplatnĞní článku 12 Ěrodinný životě o pĮípady nezahrnuté v jeho znĞní. Schalk a Kopf proti Rakousku, supra pozn. 116, odst. 101 a 105. Viz také Bayatyan proti ArmeniiĽ č. 2345ř/03Ľ 7. července 2011Ľ který uznává právo vĞdomé námitky Vojenské službĞ. 116 NapĮíklad viz aktuální rozsudek v pĮípadu Sindicatul Pastorul Cel Bun proti RumunskuĽ č. 2330/0ř z 31. ledna 2012. Soud rozhodl proti první vĞtĞ čl. 11-2Ľ že podle článku 11 mĶže stát uložit omezení společné svobody tĮem skupinám zmínĞným v odstavci 2 tohoto ustanoveníĽ a to členĶm ozbrojených silĽ policie nebo státní správyĽ pokud jsou tato omezení legální. 117 BĞžný zpĶsobĽ jak pĮedstavit nová právaĽ která nebyla uznána Úmluvou a nemohou z ní být odvozenaĽ je pĮijetí volitelných protokolĶ jako napĮ. toho o zrušení trestu smrti. 118 Rezoluce PůCE o PĮístupu k bezpečnému a legálnímu potratu v EvropĞ pĮipouštíĽ že: „[p]otratu se musíĽ pokud je to možnéĽ vyhýbat“. 119 H. proti Norsku, supra pozn. 28, odst. 167. 113


96


ale aby také provedl náležité kroky pro zaručení života“.120 Takže z práva na život vyplývají pozitivní a negativní závazky pro státĽ což bylo mnohokrát potvrzenoĽ když se stát Įídil tímto rozhodnutím. 121 Co se týče negativních povinnostíĽ musí se stát absolutnĞ zdržet úmyslného usmrcení. Mezi tímĽ uvažujeme-li o pozitivní povinnosti, stát požívá prostoru pro uváženíĽ když určuje zpĶsobĽ kterým zabezpečí život svých pĮíslušníkĶ. Soud má za úkol posoudit podle okolností každého pĮípaduĽ zda stát podnikl náležité kroky pro záchranu „práva každého [jednotlivce] na život“.122 5.2

Pokud je potrat legálníĽ „jeho právní rámec by m l p im en brát v úvahu odlišné oprávn né zájmy“

Pokud se stát rozhodne umožnit potratĽ stále zĶstává povinován chránit a respektovat konkurující práva a zájmy. Proto skutečnostĽ že stát povoluje výjimku z právaĽ neruší povinnosti státu podle Úmluvy s ohledem na toto právo a další práva ovlivnĞna tímto opatĮením. „Prostor pro uvážení není neomezený“123 „pokud jde o toĽ jak se [stát] vyrovná s rozpornými právy matky“124 a „ochranou nenarozeného“.125 Soud už se nĞkolikrát odvolalĽ že pokud „stát jednající v mezích svého hodnocení pĮijme zákonnou úpravu umožňující potrat v nĞkterých pĮípadechĽ“126 mĞl by právní rámec vypracovaný pro tento účel být formulován srozumitelným zpĶsobemĽ což by umožnilo odlišným oprávnĞným zájmĶmĽ aby byly brány v úvahu pĮimĞĮenĞ a v souladu s povinnostmi vyplývajícími z Úmluvy.127

Proto legalizace potratu nezprošťuje stát povinnosti respektovat základní práva a zájmy chránĞné Úmluvou a také takovéĽ které jsou ovlivnĞny rozhodnutím umožnit potrat. Pokud je potrat legálníĽ spravedlivá rovnováha mezi regulací potratĶ za účelem zajištĞní života a zdraví matky a dalších konkurujících práv a zájmĶĽ mezi které patĮí i ochrana nenarozeného dítĞteĽ se stává hlavním principemĽ o který se opírají úvahy Soudu o potratu. SoudĽ stejnĞ jako KomiseĽ vždy posuzoval proporcionalitu potratĶĽ pĮičemž bral v úvahu rĶzné vzájemnĞ si konkurující zájmy. V pĮípadu Boso proti Itálii128 Soud napĮíklad zvažoval „na jedné stranĞ potĮebu chránit plod a na druhé stranĞ zájem

Tamtéž. Viz takéĽ napĮ.Ľ L. C. B. proti Spojenému KrálovstvíĽ Rozsudek z ř. června 1řřŘĽ Reports of Judgments and Decisions 1998-III odst. 36. 121 H. proti Norsku, supra pozn. 28; L. C. B. proti Spojenému KrálovstvíĽ Rozsudek z ř. června 1998, odst. 36 a Pretty proti Spojenému Království, supra pozn. 12, odst. 38. 122 Článek 2 v ÚmluvĞ. 123 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 238. 124 TamtéžĽ odst. 237. 125 Tamtéž. 126 Viz, inter alia, P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62, odst. 99. 127 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 249 a R. R. proti Polsku, supra pozn. 63, odst. 187; P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62, odst. 99. 128 Boso proti Itálii, supra pozn. 20.

120



97

ženy“129 a uzavĮelĽ že nedošlo k porušení Čl. 2. Jak vysvĞtlil soudce Jean-Paul Costa: DospĞli bychom k opačnému závĞruĽ pokud by legislativa byla odlišná a nezajišťovala by spravedlivou rovnováhu mezi ochranou plodu a zájmem matky. PĮezkum souladu se Čl. 2 proto pĮipadá ze strany Soudu v úvahu ve všech pĮípadechĽ kdy „život“ plodu byl zmaĮen.130

ObdobnĞ v pĮípadu Haas proti Švýcarsku,131 který se týkal asistované sebevraždy Ěve Švýcarsku za určitých podmínek povolenéěĽ Soud zaujal stanoviskoĽ že respektování práva na život zavazuje národní autorityĽ aby podnikly pozitivní opatĮení chránící jednotlivce pĮed ukvapeným rozhodnutím a opatĮeníĽ která by pĮedcházela zneužití systému. Soud zdĶraznil zejména toĽ že riziko zneužitíĽ které je se systémem umožňujícím asistovanou sebevraždu neoddĞlitelnĞ spjatoĽ nesmí být podceňovánoĽ a uzavĮelĽ že účelem omezení pĮístupu k asistované sebevraždĞ byla ochrana zdravíĽ veĮejná bezpečnost a prevence kriminality.132 Proto i za pĮedpokladuĽ že asistovaná sebevražda je dovolená jako ve ŠvýcarskuĽ stát musí pĮedcházet zneužití tohoto institutuĽ což vyplývá z povinnosti státu lidský život chránitĽ zejména jedná-li se o zranitelné skupiny lidí. Tyto závĞry je možné aplikovat rovnĞž ve vztahu k potratĶm. ŽenyĽ které podstupují potratyĽ jsou v tísni a proto zranitelné, zejména jsou-li nezletilé, handicapované, trpí-li nedostatkem finančních prostĮedkĶ nebo vyhledávají-li potrat z psychologických dĶvodĶ. Stejné principy se uplatníĽ bereme-li v úvahu zájem matky chránĞný Čl. Ř Úmluvy. 133 Jak Velký senát zopakoval v pĮípadĞ Vo proti Francii: „z pĮezkumu tĞchto pĮípadĶ [Komise a soudu] je také jasnéĽ že tato otázka byla vždy stanovena vážením rĶznýchĽ nĞkdy i konfliktních práv nebo svobod.“134 Soud již mĞl pĮíležitost identifikovat Įadu tĞchto základních práv a „zahrnutých oprávnĞných zájmĶ“,135 které stát musí vzít v úvahu pĮi pĮijímání právních pĮedpisĶ o pĮístupu k potratu. Tato práva a oprávnĞné zájmy ohraničují kroky státu pĮi definováníĽ v rámci jeho prostoru pro uváženíĽ právní úpravy potratu. Mnoho z tĞchto zájmĶĽ mezi nĞž v první ĮadĞ patĮí ochrana životaĽ omezuje rozsah výjimek a možnost legálního potratu s ohledem na požadavky Úmluvy. Ve skutečnosti jediný dĶvod pro zabezpečení pĮístupu k léčbĞĽ která mĶže vést k potratuĽ jsou zájmy týkající se ochrany života a zdraví matky. Další konkurenční zájmy a práva obhajujíĽ jak uvidímeĽ zákaz potratĶ. VskutkuĽ obecnou zásadou judikatury Soudu jeĽ že základní právo zaručené Tamtéž: „Podle názoru Soudu taková opat ení (týkající se potratů) vyžadují spravedlivou rovnováhu mezi na jedné straně pot ebou zajistit ochranu plodu a na druhé straně zájmem ženy.“ 130 Jean-Paul CostaĽ separátní votum v pĮípadĞ Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 13. 131 Haas, supra pozn. 72, odst. 54. 132 TamtéžĽ odst. 5Ř. 133 A. B. a C., supra pozn. 5Ľ odst. 213: „Právo ženy na respektování jejího soukromého života musí být pomě ováno oproti dalším konkurujícím právům a svobodámĽ a to i oproti právům a svobodám nenarozeného dítěte.“ Viz také rozsudek Tysiac proti Polsku, odst. 106 a Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 76, 80 a 82. 134 Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 80. 135 A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 249 a R. R. proti Polsku, supra pozn. 63, odst. 187. 129


98


Úmluvou Ětj. právo na životě nemĶže být podĮízeno nebo dáno na stejnou úroveň jako tvrzené právo nezaručené ÚmluvouĽ ale mĶže být pouze povoleno ve vnitrostátním právním Įádu Ětj. potratě. Jak Soud vyjasnilĽ kde jsou na právo nebo svobodu zaručenou Úmluvou uvalena omezení se zámĞrem chránit „práva a svobody“Ľ která jako taková nejsou v ÚmluvĞ uznána: v takovém pĮípadĞ pouze nesporné imperativy mohou odĶvodnit zásah do výkonu práva [garantovaného] Úmluvou.136

5.3

„Oprávn né zájmy“ omezující rozsah výjimky

Soud mĞl již pĮíležitost ve své judikatuĮe identifikovat celou Įadu práv a zájmĶĽ které odĶvodňují nebo vyžadují omezení praktikování potratuĽ i když je potrat legální. NapĮíklad Soud kromĞ zájmu ochrany práva na život nenarozeného dítĞte137 uznal oprávnĞný zájem společnosti na omezení počtu potratĶ,138 zájmy společnosti ve vztahu k ochranĞ morálky,139 rodičovská práva a svobodu a dĶstojnost ženy.140 Soud rovnĞž uznal zájem otce,141 právo na svobodu svĞdomí zdravotníkĶ142 a institucí založených na základĞ etického nebo náboženského pĮesvĞdčení143 a svobodu a dĶstojnost ženy.144 V současné dobĞ existuje nĞkolik pĮípadĶ projednávaných pĮed Soudem týkajících se jiných zájmĶ a práv postižených potratem. Mezi nĞ patĮí povinnost státu ĮádnĞ informovat ženy o rizicích spojených s potraty145 a spojitost mezi potraty, eugenikou a diskriminací osob se zdravotním postižením ĚpĮípady „protiprávního narození“ a „protiprávní [ochrany] života“ě.146 Tento seznam není vyčerpávající, naopak se neustále rozvíjí. PĮíkladem takového vývoje je otázka pozdních potratĶ. Tyto potratyĽ praktikované po prvním semestru tĞhotenstvíĽ se pravdĞpodobnĞ dostanou pĮed Soud. V USů Nejvyšší soud potvrdil zákaz potratĶ částečným porodemĽ berouc v úvahuĽ že i když je potrat legálníĽ ne každá jeho metoda je akceptovatelná: Chassagnou a další proti Francii [Velký senát]Ľ č. 250ŘŘ/ř4Ľ 2Ř33/ř5 a 2Ř44/ř5 ze dne 29. dubna 1999, odst. 113: „kde jsou na právo nebo svobodu zaručenou Úmluvou uvalena omezení se záměrem chránit „práva a svobody“Ľ která jako taková nejsou v Úmluvě uznána: v takovém p ípadě pouze nesporné imperativy mohou odůvodnit zásah do výkonu práva [garantovaného] Úmluvou.“ 137 H. proti Norsku, supra pozn. 28; Boso proti Itálii, supra pozn. 20 a Vo proti Francii, supra pozn. 23, odst. 86 a 95. 138 Odièvre proti Francii [Velký senát]Ľ č. 42326/řŘĽ rozsudek ze dne 02. 2003Ľ odst. 45. 139 Open Door a Dublin Well Woman proti IrskuĽ rozsudek ze dne 2ř. Įíjna 1řř2Ľ odst. 63Ľ a A. B. a C., supra pozn. 5, odst. 222 a 227. 140 Viz mutatis mutandis ESLP na porušení ženské dĶstojnosti nucenou sterilizací. 141 V Boso proti Itálii, supra pozn. 20 a X. proti Spojenému království, supra pozn. 41. Soud uznalĽ že „potenciální otcové“ byli obĞtí potratĶĽ ale že potrat byl odĶvodnĞn zdravotní indikací. A contrarioĽ test proporcionality by mĞl být jiný v pĮípadĞ potratu na požádání. 142 Tysiac proti PolskuĽ č. 5410/03Ľ rozsudek ze dne 24. záĮí 2007Ľ odst. 121 a R. R. proti Polsku, supra pozn. 63, odst. 206. 143 Rommelfanger proti SRNĽ č. 12242/Ř6Ľ rozhodnutí bývalé Komise ze dne 6. záĮí 1řŘř. 144 Viz mutatis mutandis ESLP na porušení ženské dĶstojnosti nucenou sterilizací. 145 Csoma proti RumunskuĽ č. Ř75ř/05Ľ 15. ledna 2013. 146 K. proti LotyšskuĽ č. 33011/0ŘĽ v Įízení; M. P. proti RumunskuĽ č. 3řř74/10Ľ v Įízení. 136



99

stát mĶže užít svoji normotvornou pravomoc k zamezení nebo nahrazení určitých postupĶĽ to vše k prosazení jeho oprávnĞných zájmĶ regulace zdravotnických povolání s cílem podpoĮit úctu k životuĽ včetnĞ života nenarozeného.147

Otázka lidských plodĶĽ které se narodí živéĽ pĮežívajících v pĮípadĞ pozdních potratĶ nĞkolik minut nebo hodinĽ a které nedostávají žádnou péči dokud nezemĮouĽ se mĶže také dostat pĮed Soudní dvĶr nebo Radu Evropy. Ostatní instituceĽ jako je Parlamentní shromáždĞní Rady EvropyĽ identifikovaly další práva a zájmyĽ které odĶvodňují nebo vyžadují omezení pĮístupu k potratĶmĽ jako je zájem společnosti na zákazu pohlavnĞ selektivních potratĶ,148 nazývaných také „gendercida“. Po mnoho let vyjadĮují obavy ohlednĞ této problematiky z demografických a diskriminačních dĶvodĶ Spojené národy. Káhirská konference o populaci a rozvoji spojuje prenatální výbĞr pohlaví s infanticitou žen.149 Nucený potrat je identifikován jako zločin proti lidskosti od doby Norimberských procesĶ. Deset nĞmeckých dĶstojníku bylo obvinĞno z „navádĞní k provádĞní nucených potratĶ“ [14].150 V poslední dobĞ Evropský parlament pĮijal rozhodnutíĽ které „celosvĞtovĞ odsuzuje praktiky násilného potratu a sterilizaceĽ pĮedevším v souvislosti s politikou jednoho dítĞte.“151 Násilný či nucený potrat není možné v rámci Úmluvy ospravedlnit a je to jasné porušení práv matky i dítĞte. Podle Guttmacherova institutu [16]Ľ 75 % žen jdoucích na potrat tvrdíĽ že si nemohou dítĞ dovolit z ekonomických dĶvodĶ; 75 % ĮíkáĽ že mít dítĞ by zasahovalo do jejich práceĽ školy nebo do schopnosti se postarat o vyživované osoby; a 50 % tvrdíĽ že nechtĞjí být matkou samoživitelkou nebo že mají problémy se svým manželem či partnerem. Všechny tyto dĶvody uvedené ženami ukazujíĽ že jejich volba není svobodnáĽ ale že se rozhodují pod sociálním tlakem. Podle ůkčního plánu Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, cílem programĶ rodinného plánování musí být umožnit párĶm a individuálním osobám se svobodnĞĽ svĞdomitĞ a na základĞ dobrých informaci rozhodnout v otázce rodičovství.152

GonzalesĽ generální prokurátor proti Carhart a dalšímĽ čj. 05-380, 18. dubna 2007. Dne 03. Įíjna 2011 Parlamentní shromáždĞní Rady Evropy pĮijalo rezoluci 1Ř2ř Ě2011ě a Doporučení 1ř7ř Ě2011ě o pohlavnĞ selektivních potratechĽ pĮiznávajícíĽ že potrat má negativní vliv na společnostĽ a proto potrat nemĶže být neomezenĽ a tamĽ kde je legálníĽ musí být regulován. 149 1řř4 Káhirská konference o populaci a rozvoji: „4.16: Cíle jsou: Odstranění všech forem diskriminace dívek a hlavních p íčin preference synůĽ což má za následek škodlivé a neetické postupy ohledně infanticity dívčích novorozenců a prenatální výběr pohlaví.“ Viz také [12] a [13]. 150 ůutor podporujeĽ že bĞhem Norimberského souduĽ byl potrat per se prohlášen zločinem proti lidskosti. 151 Výrok 2012/2712ĚR.S.Pě Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 reagující na skandál násilných potratĶ v ČínĞ. 152 Viz výrok Evropského parlamentu z 5. července 2012 reagujícího na skandál násilných potratĶ v ČínĞ Ě2012/2712ĚRSPěě147 148


100


V mnoha pĮípadech je souhlas matky velmi vzdálen od svobodné volby. Proto jsou tyto situace občas srovnatelné s nuceným potratem. Z tĞchto dĶvodĶ mĶže Soud shledat porušení ÚmluvyĽ jestliže právní rámec potratĶ neumožňuje vzít adekvátnĞ v úvahu rĶzné oprávnĞné zájmy v souladu s povinnostmi vycházejícími ze samotné Úmluvy. 153 Tato porušení se netýkají pouze legislativyĽ která neoponuje či nezabraňuje extrémním praktikámĽ jaké jsou napĮíklad potraty podle pohlaví dítĞte nebo nucené potraty, ale i legislativy umožňující potrat bez „pĮimĞĮených“ dĶvodĶ. S tímto na zĮeteli dĶvody k potratĶmĽ pĮedevším sociální dĶvodyĽ by mĞly být nahlíženy ve svĞtle povinnosti státĶ chránit životĽ rodinu a lidskou dĶstojnost a mĞla by být pĮijata pozitivní opatĮeníĽ která tyto hodnoty budou podporovat. 5.4

„Oprávn né zájmy“ ospravedl ující výjimku

Současná judikatura Soudu pĮedpokládá žeĽ pokud je potrat legálníĽ že by být brán do úvahy jako subjektivní „právo na pĮístup k legálnímu potratu“154 a současnĞ i medicínská praxe. Jak jsme vysvĞtlili dĮíveĽ toto „právo“ není autonomním konvenčním právemĽ ale je podmínĞným právem vyplývajícím pouze z národního právního Įádu. Je taky velmi dobĮe ustanovenoĽ že Úmluva každému nezaručuje právo na pĮístup k určitým lékaĮským zákrokĶm.155 V praxi je patrnéĽ že potrat není subjektivním právemĽ jak bylo ukázáno výšeĽ ani reálným lékaĮským zákrokemĽ dokud nemá „terapeutický“ zámĞr zachránit matku. Pouze pĮi tĞchto specifických okolnostech mĶže žena požádat o ukončení svého tĞhotenství podle Úmluvy. V pĮípadĞĽ že pokračování tĞhotenství staví život matky do ohroženíĽ mĶžeme uvažovat o zájmech matky a dítĞte. NaštĞstí tyto pĮípady se objevují zĮídkakdy. Vzhledem k potratĶm praktikovaným za účelem zachránĞní života matkyĽ musíme rozumĞtĽ že toto téma není pĮímo spojeno s pĮedmĞtem existence „práva“ na potrat. Zákaz potratĶ není pĮekážkou poskytnutí nezbytných lékaĮských opatĮeníĽ která musí být uskutečnĞna pro záchranu života tĞhotné ženyĽ a to dokonce i v pĮípadech že tato léčba povede ke ztrátĞ života jejího nenarozeného dítĞteĽ tedy k nechtĞnému ukončení tĞhotenství.156 Skupina 140 gynekologĶ a lékaĮĶ toto zdĶraznila ve všeo-

153 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 249 a R. R. proti Polsku, supra pozn. 63, odst. 187; P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62, odst. 99. 154 TamtéžĽ odst. řř: „P edevším je stát v pozici závazku vytvo it procedurální rám umožňující těhotné ženě efektivně uplatnit své právo na p ístup k právně legálnímu potratu.“ Viz také Tysiac proti Polsku, supra pozn. 150 v odst. 116-124, R. R. proti Polsku, supra pozn. 63 v odst. 200. 155 Tysiac proti Poland, supra pozn. 150; Cyprus proti Turkey, [Velký senát]Ľ č. 257Ř1/ř4; Nikky Sentges proti Nizozemí, č. 27677/02. 156 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 23Ř: „zákaz interrupce k ochránění života nenarozeného dítěte není pak automaticky ospravedlněno Úmluvu na základě nekvalifikované úcty k ochraně prenatálního života nebo na základě níže postaveného práva matkyĽ jež je v očekáváníĽ k respektování jejího privátního života.“ A contrarioĽ tato vĞta znamenáĽ že „v principu“ zákaz potratĶ pro ochranu nenarozeného života je ospravedlnitelná pod ochranou Úmluvy.



101

becné deklaraci o mateĮské péči v Dublinu, Irsko.157 To samé mĶže být Įečeno o zákazu eutanazie a lékaĮských postupĶĽ které mohou vést k nechtĞnémuĽ ale očekávanémuĽ efektu zkrácení života pacienta Ěprincip dvojího účinkuě. Právo ženyĽ jehož uplatnĞním dojde k ukončení tĞhotenstvíĽ není právo k potratu, ale její právo na život.158 Komise poznamenala „žeĽ již v dobĞ podpisu Úmluvy Ě4. Listopadu 1ř50ěĽ všechny zúčastnĞné stranyĽ s jednou možnou výjimkouĽ povolovaly potrat v pĮípadĞĽ kdy je nevyhnutelný k záchranĞ života matky“.159 Tudíž toto téma nikdy nebylo pĮedmĞtem veĮejné a etické debaty v rámci Úmluvy. V souvislosti s ostatními lékaĮskými úkonyĽ Soud stanovilĽ že toto téma mĶže vyvstat v ambitu čl. 2 ÚmluvyĽ kde mĶže být ukázánoĽ že odpovĞdné osoby vystavily individuální život riziku skrze odepĮení bĞžné lékaĮské péče poskytované veĮejnosti.160 Stejný princip je aplikován na potrat, pokud je v sázce život ženy. Naproti tomuĽ matčino tĞlesné nebo duševní zdraví by nemĞlo být upĮednostnĞnoĽ je-li v ohrožení život dítĞteĽ a to z tĞchto dĶvodĶ: 1. Právo na život je právem absolutním a nezcizitelnýmĽ tvoĮí samé jádro lidských práv; a jak jsme vidĞli výšeĽ Soud nenarozenému dítĞti nikdy neupĮel kvalitu osoby a nikdy jej tedy nevyloučil z pĶsobnosti Úmluvy. Z častého tvrzeníĽ že relativní právo na zdraví Ěmatkyě pĮeváží absolutní právo na život Ěnenarozeného dítĞteě vyplýváĽ že nenarozené dítĞ není považováno za osobuĽ tedy že je ontologicky odlišné od své matky a vzhledem ke své matce ménĞcenné. 2. Právo na zdraví je pouhým cílemĽ který není zmínĞn v Evropské úmluvĞ na ochranu lidských práv. Mezinárodní smlouvy pouze „uznávají právo každého užívat nejvyšší dosažitelný standard tĞlesného a duševního zdraví“161 a vyzývají státy, aby podnikly kroky k dosažení tohoto cíle. Podle judikatury Soudu je ochrana „zdraví“ zahrnuta v rámci čl. Ř ÚmluvyĽ který chrání právo človĞka na ochranu soukromého života. NetvoĮí samostatné právo pramenící z Úmluvy. Není tedy dáno žádné obecné „právo na zdraví“ chránĞné ÚmluvouĽ takové právo mĶže existovatĽ napĮíklad v pĮípadĞ tĞhotné ženyĽ pouze tehdyĽ pokud její zdraví je konkrétním zpĶsobem ohroženo zákazem potratĶ národním právem. 162 Tento zákaz není per se vždy v rozporu s ÚmluvouĽ musí však být proporcionální. Proporcionalita zákazu se posuzuje podle okolností pĮípaduĽ tj. zdravotní situace matky a tohoĽ zda stát mĞl k dispozici jiný zpĶsobĽ jak zákonem sledovaného cíle zákazu dosáhnout.

157 Viz [17], „[…] jako zkušení praktici a vědci v porodnictví a gynekologiiĽ vás ujišťujemeĽ že p ímá interrupce není léka sky nutné pro záchranu života ženy. Prosazujeme názorĽ že je zde základní rozdíl mezi potratem a nezbytným léka ským ošet enímĽ která jsou činěna v zájmu záchrany života matkyĽ dokonce i když tato léčba vede ke ztrátě života jejího nenarozeného dítěte. PotvrzujemeĽ že zákaz potratů neovlivníĽ v žádném p ípaděĽ možnost optimální péče o těhotnou ženu.“ 158 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 245. 159 X. proti Spojenému Království, supra pozn. 41, odst. 20. 160 Nitecki proti Posku, č. 65653/01Ľ 21. bĮezna 2002 ĚnepĮípustnost rozhodnutíě 161 Čl. 12 Mezinárodního paktu o hospodáĮskýchĽ sociálních a kulturních právech z roku 1966. 162 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 214; P. a S. proti Posku, supra pozn. 62, odst. 96.


102


Je tĮeba uvéstĽ že pojem „pocit pohody“ [well-being], zavedený rozsudkem A. B. a C. proti Irsku nebyl dosud Soudem blíže definován. Mimoto Úmluva nemĶže vytvoĮit „právo na pocit pohody“Ľ neboť takový pojem je velmi subjektivní. Sám Soud zastává názorĽ že „subjektivní vnímání stĞžovatele samo o sobĞ není dostatečným dĶvodemĽ který by zakládal porušení [Úmluvy].“163 ObtížĽ která vzniká v tĞchto pĮípadech, je posouzeníĽ zda nebezpečí hrozící zdraví matky je či není vážné a zda potrat není pouhým nárokem z pohodlnosti.164 Duševní zdraví mĶže být použito jako snadný zpĶsobĽ jak popsat nesnáze spojené s nečekaným tĞhotenstvím a rovnĞž argumentace nebezpečím sebevraždy mĶže být zneužita. Zastánci potratĶ trvají na tomĽ že potrat je nezbytný k ochranĞ zdraví ženy a že mnoho žen umírá v dĶsledku nelegálních potratĶ. Je pravdouĽ že úmrtnost matek v ůfriceĽ kde potrat je zpravidla nelegální nebo výraznĞ omezenýĽ je vysoká. ůvšak tato úmrtnost matek není omezena jen na umĞlé potraty, zahrnuje také samovolné potraty a porody a je spojena s obecnĞ nízkou kvalitou zdravotní péče. V Latinské ůmerice je právní situace ohlednĞ potratĶ srovnatelná se situací v Africe, ale zdravotní péče o matky je na vyšší úrovni. V EvropĞ dosahuje Irsko jednĞch z nejlepších výsledkĶ na svĞtĞĽ co se týče zdraví matek Ě1. místo v roce 2005, 3. místo v roce 2008) [18]Ľ stejnĞ tak Polsko Ě4. místo v roce 2005, 10. místo v roce 2010) [19]. Naopak moderní stát jako Lotyšsko Ě46. místo v roce 2005) [19] s liberálními potratovými zákony má úmrtnost matek pĞtinásobnĞ vyšší než Irsko. Spojené státy byly v roce 2012 na 35. místĞ. Tato fakta mají zásadní význam. UkazujíĽ že pĮinejmenším v EvropĞ není žádná spojitost mezi nelegálními potraty a úmrtností matek. Vyvracejí naĮčení zastáncĶ „práva“ na potratĽ kteĮí argumentují tímĽ že omezení potratĶ vede k úmrtnosti matek.165 Zastávají názorĽ že právo ženy na potrat musí být rozšíĮeno takĽ aby zahrnovalo potrat na žádost nebo ze sociálních a ekonomických dĶvodĶĽ neboť jeho odepĮení mĶže výraznĞ ovlivnit duševní nebo tĞlesné zdraví ženy.[3, s. 269]

TvrzeníĽ že potraty by mĞly být legalizoványĽ neboť postavení potratĶ mimo zákon mĶže vést k nebezpečným potratĶmĽ je slabým argumentemĽ pokud je konfrontováno s údaji o úmrtnosti matek. Toto tvrzení v podstatĞ pĮedpokládá výbĞr mezi dvĞma zly. Stejný argument je také užíván ve prospĞch legalizace drog a prostituce. MĶže být shrnut asi takto: uznávámeĽ že drogy a prostituce jsou zlemĽ ale budou tu vždy; proto „restriktivní zákony mohou nutit lidiĽ aby vyhledávali nelegálníĽ a tedy nebezpečné ĚdrogyĽ prostituciěĽ které ohrožují jejich životy“ [3Ľ s. 26ř]. Státy tudížĽ Lautsi a další proti ItáliiĽ [Velký senát] č. 30Ř14/06Ľ rozsudek z 1Ř. bĮezna 2011Ľ odst. 66 in fine. 164 V pĮípadu A. B. a C. jedna z žen prohlásilaĽ že jí byla v prĶbĞhu tĞhotenství diagnostikována rakovina a musela podstoupit potratĽ aby mohla zahájit léčbu. NemĞla však žádný dĶkaz o svém zdravotním stavuĽ ani zdravotní dokumentaci. 165 Strategie zastáncĶ práva na potrat na žádost je tvrditĽ že omezení potratĶ ve svém dĶsledku vede úmrtnosti matek. Viz [3Ľ s. 255]: „poznatek orgánů sledujících smlouvuĽ že restriktivní potratové zákony mohou nutit ženyĽ aby vyhledávaly nelegální a tedy nebezpečné potraty, které ohrožují jejich životyĽ může být použit těmiĽ kdo obhajují potraty ze socioekonomických důvodů.“ Viz také [20]. Viz také [21].

163



103

aby dostály své povinnosti chránit lidské životyĽ by mĞly legalizovat drogy a prostituci a zaručovat právo na efektivní pĮístup k legálním drogám a prostituci, pĮičemž toto právo zahrnuje pozitivní závazek státu tento pĮístup zajistit. Nikdo zatím nenavrhujeĽ aby pĮístup k bezpečnému a legálnímu sexu nebo drogám byl lidským právemĽ pĮestože tyto praktiky [dokud nejsou uznané zákonem] spadají do rámce soukromého života a ohrožují život jednotlivceĽ jeho zdraví a pocit pohody. 5.5

Procesní povinnosti státu

V pĮípadĞ A. B. a C. proti Irsku ĚstejnĞ jako mutatis mutandis v pĮípadech Tysiac,166 R. R. a P. a S. proti Polsku,167 týkajících se článkĶ 3 a Ř Úmluvy) soud nalezl porušení práva na respekt k soukromému životu tĮetí žadatelkyĽ168 protože nemohla získat pĮístup k účinnému postupu pro zjištĞníĽ zda naplnila podmínky stanovené článkem 40.3.3 ÚstavyĽ169 který povoluje potrat na základĞ „vážného a podstatného ohrožení“170 života ženy. Soud dospĞl k závĞruĽ že se žadatelka ocitla v „nejisté právní situaci“Ľ171 což vedlo k porušení jejího práva na respekt k jejímu soukromému životu. Tento rozsudek požadoval po irské vládĞĽ aby pĮijala taková opatĮeníĽ aby žadatelka CĽ nebo jakákoliv jiná žena ve stejné situaciĽ byla schopna zjistitĽ zda její zdravotní stav vyžaduje ukončení jejího tĞhotenstvíĽ neboť její tĞhotenství pĮedstavuje riziko pro její život.172 V souhrnu Soud dospĞl k závĞruĽ že státní právní rámec nebyl uzpĶsoben takĽ aby vyjasnil právní postavení tĞhotné ženy. 173 TudížĽ podle SouduĽ porušení práva na soukromý život žadatelek není zpĶsobeno rozhodnutím státu zakázat nebo pĮísnĞ omezit potratyĽ nýbrž faktemĽ že legislativa staví ženyĽ 166

Tysiac proti Polsku, supra pozn. 150. P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62. 168 StĞžovatelka C. tvrdila Ěbez jakéhokoli medicínského dĶkazu pĮedloženého SouduěĽ že mĞla vzácnou formu rakovinyĽ a když zjistilaĽ že je tĞhotnáĽ mĞla strach o svĶj životĽ protože se domnívalaĽ že její tĞhotenství zvyšuje riziko recidivy její rakoviny. Nepodstoupila léčbu v Irsku bĞhem tĞhotenstvíĽ nebylo určenoĽ jakým druhem rakoviny trpĞla a nepĮedložila jakýkoli dokladĽ že by alespoň konzultovala lékaĮe. PĮed Soudem si stĞžovala na nesprávnou implementaci Čl. 40.3.3 Ústavy irským státem a zejména požadovala zavedení procesního postupuĽ který by jí umožnil stanovitĽ zda splňuje podmínky pro zákonný potrat v Irsku na základĞ nebezpečí pro její život v dĶsledku tĞhotenství Ěodst. 243ě. 169 Bunreacht na hÉireann 170 Nejvyšší státní zástupce proti X., [1992] I.E.S.C. 1; [1992] 1 I.R. 1. 171 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 279. 172 Rozhodnutí státních autorit o tomĽ zda lékaĮská situace žadatelky C. vyžadujeĽ nebo nevyžaduje provedení potratuĽ není v žádném pĮípadĞ provádĞno na ochranu práva na život žadatelky C. Jinými slovyĽ tento rozsudek nepožadujeĽ aby Irsko zajistiloĽ že pro žadatelku C. bude dostupný potratĽ ale aby tak či onak vyjasnilo jeho regulaciĽ aby byl respektován protichĶdný zájem tĞhotné ženy poznat svoje postavení. 173 Podle Soudu by procesní pojistky pro situaceĽ kdy nedojde ke shodĞ na tomĽ zda jsou v daném pĮípadĞ splnĞny podmínky pro legální potratĽ mĞly být následující: za prvéĽ mĞly by probíhat u nezávislého orgánu kompetentního k pĮezkoumání dĶvodĶ pro opatĮení a pĮíslušných dĶkazĶ a vydat písemné odĶvodnĞní svého rozhodnutí; za druhéĽ tĞhotná žena musí být osobnĞ vyslyšena a musí být vzat v úvahu její názory; za tĮetíĽ rozhodnutí musí být včasná; a za čtvrtéĽ celý rozhodovací proces musí být spravedlivý a musí poskytovat náležitý respekt k rĶzným zájmĶmĽ které ochraňuje. 167


104


které zvažují potratĽ do pĮíliš nejisté situace. Pro Soud respekt k soukromému životu implikuje povinnost státu vyjasnit právní postavení tĞhotné ženy. DáleĽ pokud je prokázánoĽ že tĞhotná žena splňuje zákonné podmínky umožňující pĮístup k potratuĽ Soud rozhodlĽ že stát „nesmí uspoĮádat svĶj právní rámec zpĶsobemĽ který by omezil reálné možnosti získat pĮístup k potratu“.174 Musí umožnit „tĞhotné ženĞ účinnĞ uplatnit její právo na pĮístup k legálnímu potratu“.175 V dĶsledku jsou tudíž povinnosti státu pĮevážnĞ procesníĽ pokud jde o legální potrat provedený protoĽ aby byl zachránĞn život nebo zdraví tĞhotné ženy. Stanovení míry nebezpečí pro život nebo zdraví ženyĽ která ospravedlní potratĽ náleží státu. V A. B. a C. proti Irsku Senát zopakoval svoji dobĮe zavedenou judikaturuĽ pĮičemž upĮesnilĽ že „tomuto soudu nepĮísluší navrhovat státu nejvhodnĞjší prostĮedky k naplnĞní jeho pozitivních povinností“.176 PĮísluší tudíž vládĞĽ aby určila nejvhodnĞjší opatĮeníĽ která je tĮeba pĮijmoutĽ aby se pĮedešlo podobným porušením Úmluvy v budoucnu. To je dĶsledkem pomocné povahy systému Úmluvy. 177 Úkolem irské vlády je posouditĽ za jakých podmínek existuje „skutečné a vážné riziko pro život matky“,178 a vytvoĮit „dostupnou a účinnou proceduru“Ľ pomocí níž mĶže tĞhotná žena zjistitĽ zda splňuje podmínky pro legální potrat podle článku 40.3.3. ÚstavyĽ tudíž zda je riziko pro její život skutečné a činí potrat potĮebným. 179 V jazyce Soudu „procesní a institucionální procedury“ neznamenají legislativu nebo regulaci. Skutečným požadavkem jeĽ že tato procedura nesmí být pĮíliš složitá in concreto. V rámci systému Úmluvy180 pĮísluší každému jednotlivému státu stanovení nejvhodnĞjší nápravyĽ pĮičemž má mít na pamĞti v oblasti zdravotní péčeĽ že též musí být nalezena rovnováha mezi protichĶdnými zájmy jednotlivce a společnosti jako celku a že prostor pro posouzení je širokýĽ pokud „pĮedmĞt zahrnuje zvážení priorit v kontextu pĮidĞlování omezených státních zdrojĶ“.181 174 P. a S. proti Polsku, supra výše pozn. 62Ľ odst. řř; viz též Tysiac proti Polsku, supra pozn. 150 a R. R. proti Polsku, supra pozn. 63. 175 Tamtéž. 176 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5Ľ odst. 266Ľ viz též pĮedchozí odkazy uvedené Soudem. 177 Je pravdaĽ že v rozhodnutí v pĮípadu A. B. a C. zašel Soud hodnĞ do detailĶ irského právaĽ pĮičemž označil nĞkteré problematické bodyĽ pokud jde o účinnost stávajících postupĶ Ěodst. 252 – 264ěĽ avšak tyto úvahy nejsou závazné: mají pouze informační a vysvĞtlující účel. Soud vysvĞtluje dĶvody svého rozhodnutí. Uvedením tĞchto dĶvodĶ Soud rovnĞž pĮedkládá nĞkteré návrhyĽ ale Irsko nemusí na každý z tĞchto bodĶ reagovat. 178 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 64. 179 TamtéžĽ odst. 267. 180 Soudní dvĶr mĶže posouditĽ po vyčerpání vnitrostátních nápravných prostĮedkĶ ze strany žadatelĶĽ pĮípad od pĮípaduĽ a vydat závazný rozsudekĽ zda v konkrétní situaci došlo k porušení individuálních práv zaručených Úmluvou. Soudu nepĮísluší stanovovatĽ která opatĮení obecné povahy by stát mĞl pĮijmoutĽ aby se zabránilo podobným porušením Úmluvy v budoucnosti. Soud pouze uvedeĽ proč bylo určité lidské právo porušenoĽ a státĽ proti nĞmuž Soudní dvĶr vydal rozsudek, má volnost ve volbĞ prostĮedkĶĽ které považuje za nezbytné pro zajištĞní a realizaci práva stanoveného Úmluvou v souladu s rozsudkem. PodobnĞĽ v prĶbĞhu dohledu nad procesem realizaceĽ náleží Výboru ministrĶ rozhodnoutĽ zda lze pĮijatá opatĮení považovat za uspokojiváĽ ale nikoli navrhovatĽ které obecná opatĮení má stát pĮijmout. 181 Viz Zehnalová a Zehnal proti České republiceĽ č. 3Ř621/ř7Ľ Ědec.ě 14. kvĞtna 2002; O’Reilly a další proti Irsku Ědec.ěĽ č. 54725/00; Sentges proti NizozemíĽ č. 27677/02Ľ Ědec.ě Ř. července 2003.



105

Na první pohled tento procesní pĮístup zavazuje Irsko a Polsko jen k vyjasnĞní konkrétních podmínek pĮístupu k potratu; v praxi jde nicménĞ daleko nad rámec této povinnosti. ůby byly vykonány rozsudkyĽ jak Soud doporučuje182 (jde o doporučeníĽ které není povinné), Irsko [22] a Polsko vytvoĮí rozhodovací mechanismusĽ který umožní ženámĽ které si pĮejí podstoupit potratĽ vyĮešit jejich požadavky. Polsko, aby naplnilo rozsudek z pĮípadu Tysiac proti Polsku, ustanovilo expertní komisi, která bude pĮípad od pĮípadu rozhodovatĽ zda jsou naplnĞny podmínky pro pĮístup k potratu. Komise bude tyto podmínky nutnĞ interpretovat. Složení této komise je rozhodující a je diskutováno v RadĞ Evropy: obhájci potratĶ [23] by v tĞchto komisích rádi omezili počet lékaĮĶ ve prospĞch jiných profesí a kategorií ĚprávníciĽ pĮedstavitelé nevládních organizací apod.ě. Tento požadavek byl podpoĮen zvláštním zpravodajem OSN pro právo na zdraví, který prohlásilĽ že „komise složená výhradnĞ ze zdravotních profesionálĶ pĮedstavuje strukturální chybuĽ která poškozuje její nestrannost“ [24]. Toto téma je závažnéĽ protože lékaĮi mají vĞdeckýĽ objektivní a konkrétní pĮístup k pĮíčinámĽ které odĶvodňují možný potrat. Naproti tomuĽ právníci a politické organizace nahlíží potrat abstraktní optikou individuálních svobod. Co je v této diskusi v sázceĽ je definice podstaty potratu; na jedné stranĞ je posuzován z konkrétního a medicínského úhlu pohledu a na druhé stranĞ z abstraktního úhlu pohledu jako individuální právo. Je-li potrat právemĽ jeho výkon se nevyhnutelnĞ stĮetává s posouzením lékaĮĶĽ které je vnímáno jako nelegitimní vmĞšování. Tato konfrontace je silnĞjší ve chvíliĽ kdy doktoĮi uplatňují svoje právo odmítnout provést potrat. Rozhodnutí této komise musí být včasnéĽ odĶvodnĞné a písemnéĽ aby je bylo možné napadnout v soudním systému. Tudíž konečné rozhodnutí povolit potrat nenáleží lékaĮĶm ani komisi expertĶĽ ale soudciĽ který nakonec interpretuje kritéria pro pĮístup k potratu. Doposud nebyla navržena žádná procedura, kterou by se u soudu napadalo kladné rozhodnutí povolující potrat. V praxi mĶže být pĮedloženo soudu pouze rozhodnutí o zamítnutí. NezodpovĞzeny zĶstávají následující otázky: bude mít nenarozené dítĞ „právníka“Ľ který by je v této komisi hájil? Budou vytvoĮeny nĞjaké pojistky proti zneužití výkladu právních podmínek pro pĮístup k potratu touto komisí? V této souvislosti je tĮeba mít na mysliĽ že tlak na liberalizaci potratu je velmi silnýĽ zvláštĞ ze strany evropských183 a mezinárodních institucí.184 Takto bude konečná interpretace podmínek pĮístupu k potratu pĮevedena na soudní moc a v posledku na Evropský soud pro lidská práva. DĶsledkem takového 182 R. R. proti Polsku, supra pozn. 63, odst. 191: „Soud již rozhodlĽ že v souvislosti s p ístupem k potratu musí p íslušný postup zaručit těhotné ženě alespoň možnost být osobně slyšena a její názory vzaty v úvahu. P íslušný orgán nebo osoba musí vydat písemné odůvodnění svého rozhodnutí.“ 183 BĞhem svého zasedání dne 6. 12. 2012 delegáti Výboru ministrĶ pĮedvolali Irsko k vysvĞtlení otázky „obecného zákazu potratů v oblasti trestního práva“Ľ neboť ten pĮedstavuje „významný mrazivý faktor pro ženy a léka e kvůli riziku trestního odsouzení a uvěznění“Ľ a vyzvali „irské orgányĽ aby urychlily vykonání rozsudku [...] co nejd íve“ [25]. 184 Viz zpráva KomisaĮe pro lidská práva o jeho návštĞvĞ Irska Ě26 – 30 listopadu 2007), která byla pĮijata dne 30. dubna 200Ř ĚCommDH Ě200Řě řěĽ Zpráva Výboru pro odstranĞní diskriminace žen ĚCEDůWěĽ úĮadu Vysokého komisaĮe pro lidská práva z července 2005 Ěů/60/3Ř ĚSUPPěěĽ Pravidelná zpráva výboru pro lidská práva o dodržování paktu OSN o občanských a politických právech ĚCCPR/C/IRL/CO/3 z 30. července 200Řě.



106

mechanismu bude Evropský soud brzy požádánĽ aby rozhodl o dĶvodech zamítavých rozhodnutí tĞchto komisí. To bude pravdĞpodobnĞ nová pĮíležitost podpoĮit „právo na potrat“. Tento procesní pĮístup umožňuje v posledku odebrat kontrolu nad rámcem potratĶ jak zákonodárcĶmĽ tak lékaĮĶm. Tohoto výsledku bylo dosaženoĽ zatímco byla stále uznávána absence práva na potrat v ÚmluvĞĽ a aniž by se Soud musel vyjádĮit k principiálnímu zákazu potratu v irském právu. Aby se zavedla tato procedurální povinnostĽ stačí potvrditĽ počínaje výjimkou ze zákazu na základĞ nebezpečí pro život matkyĽ že existuje Ľprávo’ na potrat a že toto Ľprávo’ spadá do rozsahu článku Ř Úmluvy. 6

POTRůT Nů ÚMLUVY

POŽÁDÁNÍ:

„SLEPÁ

SKVRNA“ V JUDIKůTU E

SOUDU

A PORUŠENÍ

Je nesporné,185 že neexistuje pĮíméĽ nepĮímé nebo implicitní právo na potrat ze socio-ekonomických dĶvodĶ nebo na požádání vyplývající z nĞjaké mezinárodní nebo regionální smlouvyĽ včetnĞ Úmluvy. Takové potraty jsou nezákonné ve tĮech čtvrtinách zemí svĞta [26]. Navíc právní argumenty podporující konvenčnost praxe „potratu na požádání“ jsou velmi slabé; ve skutečnosti nemohou odolat pĮesné a koherentní analýze. 6.1

Potrat na požádání z stává slepou skvrnou v judikatu e Soudu

Soud dosud nemĞl odvahu zjistitĽ zda praxe potratĶ na požádání porušuje Úmluvu. Soud odpovĞdĞl na jednu stranu otázky výrokemĽ že zákaz potratĶ na požádání neporušuje úmluvu,186 nikdy ale nevyužil možnosti odpovĞdĞt na druhou stranu otázky: zda praxe potratĶ na požádání porušuje Úmluvu nebo ne. V dĶsledku toho zĶstává potrat na požádání slepou skvrnou v judikatuĮe Soudu. NicménĞ není obtížné odvoditĽ jak by se na nĞj mĞla stávající judikatura Soudu aplikovatĽ aby Soud zĶstal ve své judikatuĮe koherentní. Soud dosud konkrétnĞ nezkoumal kompatibilitu potratĶ na požádání s Úmluvou, protože až dosud byly všechny takové pĮípady uvedeny pod záminkou187 extrémní situace, jako jsou léčebné nebo eugenické potraty188 nebo potraty po znásilnĞní.189 Dokonce i právní poradci Centra pro reprodukční práva souhlasí s tímto tvrzením. Viz [3, s. 2Ř7]: „žádná mezinárodní nebo regionální smlouva výslovně neuznává právo žen na potrat ze sociálně-ekonomických důvodů nebo na požádání a žádný orgán kontrolující smlouvy nevykládá žádné ustanovení jakákoliv smlouvy jako takový požadavek“Ľ [3Ľ s. 255]: „ani nikdo nebyl explicitně vyzván k legalizaci potratů z těchto důvodů.“. 186 Viz Maria do Céu Silva Martins Ribeiro Monteiro proti PortugalskuĽ č. 16471/02Ľ 26. Įíjna 2004. Viz také A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5Ľ kde Velký senát neshledal porušení článku 8 v pĮípadĞ prvních dvou žadatelĶĽ kteĮí si stĞžovali na zákaz potratĶ na požádání. Viz [8, s. 565] Wicks, supra pozn. 65, 565. 187 Skutkový základ žádného z tĞchto pĮípadĶ nebyl žadateli jasnĞ určen ani prokázán. V A. B. a C. proti Irsku žadatel C. nepĮináší žádné lékaĮské potvrzení, zatímco v P. a S. proti Polsku muž obvinĞn ze znásilnĞní nebyl ani stíhán. 188 Tysiac proti Polsku, supra pozn. 150; R. R. proti Polsku, supra pozn. 63; A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5. 189 S. a S. proti Polsku, supra pozn. 62. 185



107

Navíc všechny žádosti podané odpĶrci legalizace potratĶ byly považovány za nepĮípustné pro chybĞjící locus standiĽ protože osobnĞ nebyli obĞtí legalizace potratĶ.190 ůle kdo mĶže pĮed Soudem tvrditĽ že je obĞtí potratĶ na požádání? Skutečné obĞti nemĞly možnost získat právní subjektivitu. Jediný žadatelĽ kterého Soud uznal jako obĞť potratĶĽ je otec: „jako potenciální otec […] mohl tvrditĽ že je obĞtí.“191 NicménĞ v tĞchto dvou pĮípadech pĮijatých Soudem byly potraty odĶvodnĞny „lékaĮskou indikací“192 a nebyly na požádání. Rovnováha se zájmy otcĶ byla Soudem považována za pĮijatelnou vzhledem k tomu, že potraty byly nezbytné pro zdraví matek. Možná že Soud bude jednoho dne zvažovat pĮípad podaný „potenciálním otcem“ proti rozhodnutí jeho partnerky podstoupit potrat na požádání. Ve skutečnostiĽ protože otec mĶže napadnout pĮed ESLP zpĶsob provedení potratuĽ by mĞl mít rovnĞž právo protestovat proti rozhodnutí ženy podstoupit potrat jejich dítĞte na požádání. Zcela nedávno v pĮípadu P. a S. proti Polsku Soud rozhodlĽ že matka tĞhotné ženy mĞla ve vĞci locus standi.193 6.2

Potrat na požádání nenachází ospravedln ní v Úmluv

Aby Soud mohl analyzovat konvenčnost potratové praxe, pĮípad by mĞl mítĽ alespoň zdánlivĞĽ objektivní motivĽ který mĶže pĮevážit zájmy ve prospĞch ochrany života nenarozeného dítĞte. Zkoumáním jeho judikatury se ukazujeĽ že Soud nikdy neuznalĽ že by autonomie ženy sama o sobĞ postačovala k ospravedlnĞní potratu. Ve skutečnosti je obtížné určit, který „oprávnĞný zájem“ mĶže být pĮimĞĮenĞ chránĞn potratem motivovaným pĮedevším svobodnou vĶlí. Pouze právo na osobní autonomii mĶže potenciálnĞ zahrnovat takové praktikování potratĶ jako v pĮípadĞ mnoha evropských státĶĽ kde odĶvodnĞním takového potratu je samotná poptávka. To by znamenaloĽ že právo na potrat vychází z práva na osobní autonomii. NicménĞĽ jak bylo nedávno potvrzeno v P. a S. proti PolskuĽ Velký senát Soude rozhodlĽ že „článek Ř nemĶže být vykládán jako by udĞloval právo na potrat“.194 ProtoĽ ačkoliv Viz Borre Arnold Knudsen proti NorskuĽ č. 11045/Ř4Ľ rozhodnutí ze dne Ř. bĮezna 1řŘ5 o pĮípustnosti žádosti; X. vs. RakouskoĽ č. 7045/75Ľ rozhodnutí ze dne 10. prosince 1ř76 o pĮípustnosti; X. proti NorskuĽ č. Ř67/60Ľ rozhodnutí Komise ze dne 2ř. kvĞtna 1ř61. Podle této judikatury je Komise pĮíslušná k posouzení slučitelnosti vnitrostátních právních pĮedpisĶ s Úmluvou pouze s ohledem na jejich aplikaci v konkrétním pĮípadĞĽ zatímco není pĮíslušná k posouzení jejich slučitelnosti s Úmluvou in abstracto. 191 „Žadatel jako potenciální otec byl tak úzce ovlivněn ukončením těhotenství jeho manželkyĽ že by mohl tvrditĽ že je obětí.“ Boso proti ItáliiĽ č. 504ř0/řřĽ rozhodnutí ze dne 5. záĮí 2002Ľ viz též X. proti Spojenému královstvíĽ č. Ř416/7ŘĽ rozhodnutí Komise ze dne 13. kvĞtna 1řŘ0Ľ Decisions and Reports (DR) 19, str. 244. 192 Ve vĞci X. proti Spojenému království Ěibid.ě Komise výslovnĞ zdĶraznilaĽ že žádná jiná indikace k potratu ĚKomise zmiňuje etickéĽ eugenické a sociální indikaceě nebo časové omezení v dané vĞci nevzniká. 193 P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62, odst. řř. Soudní dvĶr prohlásilĽ že „nelze p ehlédnoutĽ že zájmy a životní vyhlídky matky těhotné mladistvé dívky se rovněž podílí na rozhodnutíĽ zda se má těhotenství ukončit nebo ne. Stejně tak lze důvodně p edpokládatĽ že emocionální rodinné pouto p irozeně vede k tomuĽ že matka se cítí hluboce znepokojena otázkami vyplývajícími z reprodukčních dilemat a volebĽ které mají být učiněny její dcerou.“ Ěodst. 10řě. 194 A. B. a C. proti Irsku, supra pozn. 5, odst. 214. 190


108


potrat na požádání nenachází ospravedlnĞní podle ÚmluvyĽ dotýká se práv zaručených Úmluvou a zájmĶ jí uznávaných.195 Krácení tĞchto práv a zájmĶ potratem na požádání není vyváženo a ospravedlnĞno žádným konkurenčním právem zaručeným Úmluvou. V dĶsledku toho potrat na požádání porušuje ÚmluvuĽ pĮestože pĮedstavuje drtivou vĞtšinu všech provedených potratĶ. Toto porušení státem je ještĞ kĮiklavĞjšíĽ když nebudeme brát v úvahu jen negativní povinnosti státĶ v rámci Úmluvy nebrat životĽ ale také pozitivní závazky k ochranĞ a podpoĮe života tĞhotné ženy a rodinného života. Jediný zpĶsob pro Soud jak dojít k závĞruĽ že potrat na požádání neporušuje ÚmluvuĽ by bylo vzdát se uplatňování této Úmluvy na nenarozené dítĞ. ProhlášenímĽ že Úmluva ignoruje realitu nenarozeného dítĞteĽ by se také zĮekl ochrany rĶzných zúčastnĞných veĮejných zájmĶ. K tomu by musel Soud transformovat slepou skvrnu na právní mezeru. ůvšak až dosud Soud neodepĮel svoji jurisdikci k potratĶm a odmítal ignorovat nenarozené dítĞ. Lidé si mohou mysletĽ že potrat na požádání je pĮijatelný v rámci ÚmluvyĽ protože Úmluva není proti potratĶm v pĮípadĞĽ že jsou zde dĶvody ochrany zdraví a života. ůvšak jen tyto potraty z dĶvodĶ ochrany zdraví a života mohou být ospravedlnĞny jako sledující oprávnĞný zájem zaručený ÚmluvouĽ196 potrat na požádání však nespadá do stejné kategorie. Je pravdaĽ že když už byl jednou život nenarozeného dítĞte obĞtován pro ochranu nĞjakých jiných zájmĶĽ stane se nemožné určit hodnotu tohoto života nesvévolným zpĶsobem. Jediný zpĶsobĽ jak nepodrýt hodnotu životaĽ by bylo akceptovatĽ že právo na život nenarozeného dítĞte mĶže být vyváženo jen odpovídajícím právem na život jeho matky. Jakákoliv jiná protiváha má svévolnou složku a je v konečném dĶsledku projevem moci silných nad slabými, nadvlády narozených nad ještĞ nenarozenými. NĞkdo by mohl ĮíctĽ že to má svoji vlastní legitimitu, ale tato legitimita je pouze jedním z násilíĽ i když nazýváme toto násilí svobodou; to by nemĞlo být kryto legitimitou lidských práv. Je možnéĽ že jednou otec nebo prarodič nenarozeného dítĞ podá Soudu stížnostĽ aby zachránil život svého dítĞte. VšeĽ co otec nebo prarodič bude muset udĞlatĽ je na základĞ článku 3ř jednacího Įádu Soudu poslat dopis k Soudu, žádajícíĽ aby pĮijal naléhavá a pĮedbĞžná opatĮení k zabránĞní realizace vážného a bezprostĮedního nebezpečí porušení základního práva. Soud již použil článek 3ř jednacího ĮáduĽ aby zachránil in vitro embrya pĮed zničením: v pĮípadĞ Knecht proti Rumunsku197 žadatelka tvrdilaĽ že došlo k porušení jejího práva na soukromý a rodinný život s ohledem na zmrazená embryaĽ která ona pĮedtím počala za účelem získat dítĞ pomocí IVF. ČtyĮi dny po její žádosti ESLP naznačil rumunské vládĞĽ že v zájmu účastníkĶ Įízení a Įádného prĶbĞhu Įízení pĮed Soudem […] podle článku 3ř jednacího Įádu SouduĽ by embrya nemĞla být zničena […] po celou dobu Įízení pĮed Soudem (§ 19).

195 TamtéžĽ odst. 249; R. R. proti Polsku, supra pozn. 63, odst. 187; P. a S. proti Polsku, supra pozn. 62, odst. 99. 196 PĮimĞĮenost je jiná vĞc. 197 Knecht proti RumunskuĽ č. 1004Ř/10Ľ ze dne 2. 10. 2012.



109

Proto by Soud také mohl naĮídit podle článku 3řĽ že in utero embryo nebo plod nesmí být zničenĽ dokud se neposoudí slučitelnost jeho potratu s Úmluvou. VšeĽ co otec nebo prarodič nenarozeného dítĞte bude muset udĞlatĽ je požadovatĽ že právo na život Ěčlánek 2ěĽ fyzickou integritu a dĶstojnost Ěčlánek 3ě jeho nenarozeného dítĞte nebo vnoučete má být zachováno a že jeho právo na rodinný život Ěčlánek Řě musí být chránĞno. PĮíbuzní plodu v tĞle matky mohou potenciálnĞ získat od Soudu pĮíkaz k pozastavení procedury potratuĽ pokud prokážíĽ že tento potrat není odĶvodnĞn pĮimĞĮenými motivy zaručenými Úmluvou; mohou také informovat SoudĽ že jsou pĮipraveni dítĞ vychovat. Tento postup nebyl ještĞ nikdy použitĽ ale mohl by být účinný. To by bylo v souladu s pĶvodním smyslem Úmluvy a s vlastní judikaturou Soudu. 7

ZÁV

R: NUTNÁ REALIZACE „PRÁVů ŽENY NEPOTRůTIT“

Jak ÚmluvaĽ tak ani Soud pĮi interpretaci ÚmluvyĽ nevylučují prenatální život z rámce ochrany ÚmluvyĽ která obsahuje právo na životĽ a ne právo na potrat. Ve vĞtšinĞ evropský státĶ je potrat výjimkou z práva na život. Jestliže se stát rozhodne povolit potrat, Soud upozorňujeĽ že stát je povinen chránit a respektovat konkurenční práva a zájmy. Proto tedy stát, který se rozhodne povolit potrat, má nejenom povinnost omezit k nĞmu pĮístupĽ ale také by mĞl pĮijmout pozitivní opatĮeníĽ aby se pĮedešlo uchýlení se k potratu. Musí proto plnĞ respektovat své pozitivní povinnosti vyplývající z práva na život a jiných legitimních práv a zájmĶ. V mnoha pĮípadech je potrat zvolen protoĽ že matka nebo rodiče nemají prostĮedky pro uživení dítĞte. NicménĞ stát má povinnost chránit život a povinnost prosazovat ekonomická a sociální práva. Protože 75 % potratĶ je zapĮíčinĞno ekonomickou tísníĽ je zĮejméĽ že tato záležitost by mĞla být také zohlednĞna v rámci socioekonomických práv. Praxe potratĶ zapĮíčinĞných ekonomickým nebo sociálním nátlakem odporuje rĶzným ustanovením Evropské sociální charty Ědále ESCHě a Mezinárodnímu paktu o hospodáĮskýchĽ sociálních a kulturních právech Ědále PaktěĽ jako je jeho Článek 10Ľ který rozeznáváĽ že: „[z]vláštní ochrana by mĞla být poskytována matkám v prĶbĞhu pĮimĞĮeného období pĮed a po narození dítĞte“ ĚČlánek 10Ľ § 2ě a že „[n]ejširší možná ochrana a pomoc by mĞla být poskytnuta rodinĞĽ která je pĮirozenou a základní jednotkou společnosti“. PodobnĞĽ když nĞkdo provede potrat dítĞte z ekonomických dĶvodĶĽ je zĮejméĽ že stát selhal v respektování „práva každého jednotlivce na pĮimĞĮenou životní úroveň pro nĞj a jeho rodinu“ garantovaného v ESCH a Paktu. ŽenaĽ která je nucena potratit své dítĞ kvĶli svým finančním tĞžkostemĽ problémy s bydlením nebo protoĽ že její partner je násilnický, je obĞtí. V tĞchto pĮípadech nejen že právo jejího dítĞte na život bylo porušenoĽ ale také žena sama musela snášet utrpení a ponižující praxi potratu. Žena je obĞtí tohoĽ že stát porušuje vlastní socioekonomické závazky. Stát neplní své závazkyĽ když jeho jedinou skutečnou odpovĞdí na matčiny finanční a sociální tĞžkosti je nabídka potratu. Stát má zákonnou a pozitivní povinnost poskytnou nejlepší možné podmínkyĽ aby ženy nebyly nuceny podstoupit potrat ze sociálních a ekonomických dĶvodĶ. V mnoha pĮípadech by informace byly pro matku dostatečné k tomuĽ aby poznala své reálné možnostiĽ aby si své dítĞ nechala nebo aby mu umožnila žít. Stát by mĞl 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

110


informovat matku o existujících cestách pro nalezení pomoci, kterou potĮebujeĽ jako je finančníĽ materiální a morální pomoc ĚnapĮ. domovy pro tĞhotné matky v tísniĽ dotovaná denní péčeĽ možnost dát dítĞ k adopciĽ nevládní organizace zajišťující stravování pro matky s dĞtmi atd.ě. V nĞkterých státechĽ jako je Litva [27] nebo Francie,198 se stát vzdal systematické pĮedabortivní konzultaceĽ aby respektoval „svobodu volby“ ženy. Tímto zpĶsobem jsou ženy zbaveny informací o alternativách k potratu ĚnapĮ. adopceĽ rĶzné dostupné podpory pro tĞhotné ženy jako pĮístĮešní domyĽ krizová centraĽ finanční pomoc atd.ě199 Taková legislativa pravdĞpodobnĞ porušuje Evropskou sociální chartu. Jinými slovyĽ stát by mĞl realizovat „právo ženy nezvolit si potrat“. Toto je v souladu s ůkčním programem Mezinárodní konference o populaci a rozvoji, který vyzýval vládyĽ aby „pĮijaly patĮičné kroky k tomuĽ aby pomohly ženám vyhnout se potratuĽ který nemá být v žádném pĮípadĞ podporován jako metoda plánovaného rodičovství“.200 Gisela Wurmová, navrhovatelky Rezoluce PACE O pĮístupu k bezpečnému a legálnímu potratu v EvropĞ uznává: „Je nutné seĽ jak jen je to možnéĽ vyvarovat potratu.“201 Je smutné poznamenatĽ že když mluvíme o právu žen na volbu, mnoho snah je vyvíjeno k propagaci „lidského práva na potrat“Ľ zatímco málokdo se stará o ženské „právo nepotratit“. Potrat není lidským právem, zatímco ochrana životaĽ dĶstojnostiĽ fyzické integrity a rodiny jsou autentickými lidskými právy. Navzdory faktuĽ že potrat je považován za absolutní právo ve Spojených státech od rozsudku Roe vs. Wade v roce 1973,202 rostoucí počet amerických státĶ postupnĞ omezuje pĮístup k potratu ĚnapĮ. omezování časového limitu k pĮístupuě a pĮistupují k opatĮením dovolujícím požívat „práva nepotratit“ tímĽ že zavádĞjí sociální podporu, povinné pĮedabortivní konzultaceĽ realizací období reflexe atd. Také v EvropĞ nĞkteré zemĞ s velmi vysokým počtem potratĶ a katastrofickou demografií jako Maęarsko jsou teę ochotny zvýšit stupeň ochrany nenarozeného dítĞte. PĮíkladem je Článek 2 nedávné maęarské ústavy o lidské dĶstojnosti a právu na životĽ která ĮíkáĽ že „embryonální a fetální život má být subjektem ochrany od momentu početí“.203 To je v souladu s preambulí Úmluvy o právech dítĞteĽ kteráĽ citujíc Deklaraci práv dítĞte z roku 1ř5řĽ pĮipomínáĽ že „dítĞ pro svou tĞlesnou a duševní nezralost potĮebuje zvláštní zárukyĽ péči a zvláštní právní ochranu pĮed narozením i po nĞm“.

198 Ve Francii byly takovéto informace poskytovány do roku 2001, kdy došlo k potlačení spolu s pĮedbĞžnou konzultacíĽ a to pod záminkouĽ že se jedná o porušení práva matky na potrat nebo že by se kvĶli tomu matka cítila provinile. 199 V souvislosti s otázkou informací o potratu Soud pouze v tento moment stanovilĽ že stát nemusí oponovat rozptylu informací pĮíznivých potratu. Viz Open Door a Dublin Well Woman proti IrskuĽ č. 14234/ŘŘĽ Įíjen 1řř2; viz také Women on Waves a další proti PortugalskuĽ č. 31276/05, 3. únor 2009 200 Programme of Action of the International Conference on Population and Development, (U.N. General Assembly document A/S-21/5/Add.1), ICPD+5, 8-12 February 1999, odst. 7.24. 201 Explanatory memorandum by Mrs Gisela Wurm, Rapporteur, odst. 31. 202 N. McCorvezĽ alias J. RoeĽ Įekla svĶj pĮíbĞh v knize Won By Love v roce 1998 and ukázala, jak byla zmanipulována potratovými aktivisty [28]. 203 Sekce 3 Kapitoly CCXI z roku 2011 o OchranĞ rodin opakuje toto prohlášení.



111

BIBLIOGRAFIE 1. Guttmacher Institute, Facts on Induced Abortion Worldwide, in brief, http://www.guttmacher.org/pubs/fb_IAW.pdf (cit. 20.11.2012). 2. O'Doherty, G., UK peer warns on suicide clause, The Independent, 21. prosince 2012. 3. Zampas, C., Gher, J. M., Abortion as a Human Right – International and Regional Standards, Human Rights Law Review, 2008, 8(2), s. 249–294. 4. Sadler, T. W., Langman’s Medical Embryology, Baltimore 1995. 5. Moore, K. L., Persaud, T. V. N., The Developing Human: Clinically Oriented Embryology, Philadephia 2003. 6. Lenow, J. L., The foetus as a patient: emerging rights as a person?, Am J Law Med., 1983, 9(1). 7. Blance, S., Brüstle v. Greenpeace (C-34/10): The End for Patents Relating to Human Embryonic Stem Cells in Europe?, IP Quarterly, http://www.avidityip.com/assets/pdf/Brustlemar12.pdf (cit. 10.5.2013). 8. Wicks, E., Abortion Law under the European Conventionon Human Rights, Human Rights Law Review, 2011, 11(3), s. 556–566. 9. Puppinck, G., Procréation médicalement assistée, Interdiction du diagnostic préimplantatoire: la CEDH censure le législateur italien, Droit de la famille, Juris ClasseurĽ č. 11Ľ listopad 2012Ľ s. 27. 10. RonchiĽ P.Ľ ůĽ B and C v. Irsko Europe’s Roe v Wade Still Has to WaitĽ Law Quarterly Review, 2011, 127(3), s. 365–369. 11. Cassan, H., Leconsensusdans la pratique des Nations Unies, Annuaire français de droit international, 1974, 20(20), s. 456–485. 12. MissingĽ brožura UNFPůĽ 2005Ľ http://india.unfpa.org/drive/MissingBookletEnglish.pdf (cit. 10.5.2013). 13. Preventing gender-biased sex selectionĽ mezirezortní prohlášení OHCHRĽ UNFPA, UNICEF, UN Women a WHO, 2011, Http://www.who.int/reproductivehealth/publications/gender_rights/978924150 1460/en/index.html (cit. 10.5.2013). 14. Hunt, J., Univerzita Sv. Josefa, Filadelfie, Potraty a Norimbersští žalobciĽ hlubší analýza, http://www.uffl.org/vol%207/hunt7.pdf (cit. 10.5.2013). 15. Výrok 2012/2712 (R. S. Pě Evropského parlamentu ze dne 5. července 2012 reagující na skandál násilných potratĶ v ČínĞ. 16. http://www.guttmache.org/pubs/fb_induced_abortion (cit. 10.5.2013). 17. The Irish TimesĽ 10. záĮí 2012Ľ Fórum v Dablinu o mateĮském zdravíĽ http://www.irishtimes.com/news/forum-in-dublin-on-maternal-health-1.527381 (cit. 10.5.2013). 18. http://www.unicef.org/infobycountry/ireland_statistics.html (cit. 10.5.2013). 19. Trendy v úmrtnosti matek: 1990–2010. Odhady vytvoĮené SvĞtovou zdravotnickou organizací., U.N.I.C.E.F., U.N.F.P.ů. a SvĞtovou bankouĽ http://data.worldbank.org/indicator/SH.STA.MMRT (cit. 10.5.2013).


112


20. Siffirs, R., Restrictive regulation of abortion and the right to health, Med Law Rev, 2010, 18 (2), s. 185–212. 21. Yoshida, R., Ireland´s restrictive abortion law: a threat to women´s health and rights?, Clin Ethics, 2011, 6(4), s. 172-178. 22. Zpráva oficiální skupiny expertĶ zĮízené irskou vládou k navržení zpĶsobĶ k provedení rozsudku, publikovaná v listopadu 2012, http://www.dohc.ie/publications/pdf/Judgment_ABC.pdf?direct=1 (cit. 10.5.2013). 23. Zpráva Centra pro reprodukční práva Výboru ministrĶ Rady Evropy a odpovĞę polské vlády DH-DD(2010)610E (cit. 10.5.2013). 24. Zpráva o Polsku Zvláštního zpravodaje o právu každého na požívání nejvyšší dosažitelné úrovnĞ fyzického a duševního zdravíĽ M. ůnand GroverĽ 20. kvĞtna 2010Ľ Rada pro lidská právaĽ dokument č. ů/HRC/14/20/ůdd.3 25. 1157DH Zasedání NámĞstkĶ ministrĶ 4. prosince 2012Ľ Rozhodnutí týkající se vykonání rozsudku A., B. & C. vs. Irsko, (cit. 10.5.2013). 26. L'avortement dans le monde, I.N.E.D., www.ined.fr/fr/tout_savoir_population/fiches_pedagogiques/naissances_natalit e/avortement_monde/ (cit. 10.05.2013). 27. Litevský Zákon o sexuálním a reprodukčním zdraví z 2ř. ledna 2014Ľ http://www.vvc.gov.lv/export/sites/default/docs/LRTA/Likumi/Sexual_and_Re productive_Health_Law.doc (cit. 10.5.2013). 28. McCorvey, N., Thomas, G., Won by Love, Edinburgh 1998.



113

ABORTION AND THE EUROPEAN CONVENTION ON HUMAN RIGHTS ABSTRACT In recent years, the European Court of Human Rights has ruled on a number of cases dealing with the issue of abortion, providing a sufficient corpus of jurisprudence which may be analysed in a consistent manner. A number of analysts, on both sides of the abortion debate, are not satisfied with this case-law. This article aims not to discuss each ruling of the Court case by case, but to try to find, in an objective and systematic manner, the coherency of the jurisprudence of the Court, and in doing so, to present a reasoned legal account of abortion under the Convention.

POD KOVÁNÍ Lucii CekotovéĽ ůlenĞ PovolnéĽ Tereze ĭíčnéĽ Michalu DovrtĞloviĽ Pavlu BuĮičoviĽ Davidu PetrloviĽ Pavlu VrtaloviĽ VojtĞchu ForgačoviĽ OldĮichu Nejdlovi.

KONTAKT Grégor Puppinck, Ph.D. European Center for Law and Justice 4,quai Koch, 67000 Strasbourg, France web: http://eclj.org/ e-mail.: [email protected]


OCHRůNů ŽIVOTů V PRÁVNOM PORIADKU SLOVENSKEJ REPUBLIKY (AKTUÁLNY STAV A PERSPEKTÍVY)

Tomáš Majerčák ************ Recenzoval doc. JUDr. Vojtech Vladár, PhD. ÚVOD Právo na život je základným Ģudským právom, od ktorého sa odvíjajú všetky iné Ģudské práva. V hierarchii Ģudských práv stojí na najvyššom stupni. Toto právo má svoj pôvod a axiologické odôvodnenie v odvekom poriadku prírody a sveta [1, s. 17]. Je najzákladnejším Ģudským právomĽ lebo len keę ho uznáme a budeme chrániťĽ stáva sa reálnou aj ochrana iných práv a slobôdĽ ktoré by ináč ostali len ideovými abstrakciami. Porušovaním práva na život sa porušujú aj ostatné práva [2, s. 22], [3, s. 175]. Dá sa povedaťĽ že na tomto práve sú postavené iné Ģudské právaĽ iné práva bez práva na život by stratili zmysel. 1

PRůMENE PRÁVů Nů ŽIVOT

Pramene práva ako také môžeme deliť na pramene povstania práva Ěfontes iuris oriundi) a pramene poznania práva (fontes iuris cognoscendi) alebo aj na materiálne pramene práva a formálne pramene práva [4, s. 87n]. Na tomto mieste sa budeme venovať len formálnym prameňom práva. Na najvyššom stupni v hierarchii prameňov práva aj v súvislosti s ochranou práva na život sa nachádza Ústava Slovenskej republiky č. 460/1řř2 Zb.Ľ kde právo na život je zakotvené v čl. 15 v druhej hlaveĽ druhom oddiele. V prvom oddiele druhej hlavy je všeobecná úpravaĽ dotýkajúca sa všetkých základných práv a slobôd, ktorá je veĢmi dôležitá z interpretačného hĢadiska. Ęalej je to Listina základných práv a slobôdĽ ktorá sa uviedla do života ústavným zákonom 23/1řř1 Zb.1 1 Ústavný zákon bol prijatý 9. januára 1991 Federálnym zhromaždením Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky.



115

Na druhom mieste sú to medzinárodné zmluvy o Ģudských právach a základných slobodách v zmysle čl. 7 ods. 5 a čl. 154c ÚstavyĽ ktoré majú prednosť pred zákonom. V zmysle týchto ustanovení sú pre Slovenskú republiku najvýznamnejšie najmä: Európsky dohovor o ochrane základných Ģudských práv a slobôd2 a Medzinárodný pakt o občianskych a politických právach.3 Čo sa týka ochrany práva na život detí okrem už spomenutých dohovorov môžeme spomenúť aj Dohovor OSN o právach dieťaťa z roku 19894. V rámci Európskej únie sa stala prijatím Lisabonskej zmluvy právne záväzným aktom Charta základných práv únie5 Ěęalej len „Charta“ě. Osobné práva a slobody sú upravené v II. časti Charty.6 Na treťom mieste v zmysle čl. 13 ods. 1 písm. a) a ods. 2 sú zákony [6, s. 77–81], ktoré ukladajú povinnosti, alebo ktoré určujú medze základných práv a slobôd, ale aj tie, ktoré pozitívne vymedzujú obsah základných práv a slobôd. Takýmito zákonmi, ktoré sa priamo dotýkajú ochrany života je napríklad zákon č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon,7 zákon č. 311/2001 Z. z. Zákonník práce. Tieto zákonné obmedzenia musia platiť rovnako pre všetky prípadyĽ ktoré spĺňajú podmienky zákona. Medzi zákonyĽ ktoré sa pozitívne dotýkajú práva na život patria napríklad aj sociálne zákonyĽ zákon č. 40/1ř64 Zb. Občiansky zákonník. V súvislosti s ochranou života je potrebné spomenúť aj negatívnu právnu úpravu, a to zákon č. 73/1řŘ6 Zb. o umelom prerušení tehotenstva.8

Pozri oznámenie Federálneho ministerstva zahraničných vecí č. 20ř/1řř2 Zb. Federálne ministerstvo zahraničných vecí oznamujeĽ že 21. februára 1991 bol v Madride podpísaný v mene Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky Dohovor o ochrane Ģudských práv a základných slobôd v znení protokolov č. 3Ľ 5 a ŘĽ dojednaný v Ríme 4. novembra 1ř50. Dohovor nadobudol platnosť na základe svojho článku 66 ods. 2 dňom 3. septembra 1ř53. Pre Českú a Slovenskú Federatívnu Republiku nadobudol platnosť v súlade s článkom 66 ods. 3 dňom 1Ř. marca 1řř2. 3 Pozri: Vyhláška ministra zahraničných vecí č. 120/1ř76 Zb. o Medzinárodnom pakte o občianskych a politických právach. Dňa 1ř. decembra 1ř66 bol v New Yorku otvorený na podpis Medzinárodný pakt o občianskych a politických právach. V mene Československej socialistickej republiky bol pakt podpísaný v New Yorku 7. októbra 1968. S paktom vyslovilo súhlas 11. novembra 1ř75 Federálne zhromaždenie Československej socialistickej republiky. Pakt nadobudol platnosť na základe svojho článku 4ř dňom 23. marca 1ř76 a týmto dňom nadobudol platnosť pre Československú socialistickú republiku. 4 Prijatý v New Yorku 20. novembra 1řŘř. Dohovor nadobudol platnosť na základe svojho článku 4ř ods. 1 dňom 2. septembra 1řř0. Pre Českú a Slovenskú Federatívnu Republiku nadobudol platnosť v súlade so svojím článkom 4ř ods. 2 dňom 6. februára 1řř1. Oznámenie MZV č. 104/1řř1 Zb. 5 „Únia uznáva právaĽ slobody a zásady uvedené v Charte základných práv Európskej únie zo 7. decembra 2000 upravenej 12. decembra 2007 v ŠtrasburguĽ ktorá má rovnakú právnu silu ako zmluvy“. Lisabonská zmluvaĽ ktorou sa mení a dopĺňa zmluva oEurópskej únii a Zmluva o založení Európskeho spoločenstvaĽ Úradný vestník Európskej únie 2007/C 306/01ě. 6 Pozri www.europa.eu.int. Viac pozri [5]. 7 Trestný poriadok kriminalizuje niektoré skutky proti životu a zdraviu. Ide o trestný čin vraždy (§144-146), zabitia (§147-148), usmrtenia Ě§14řěĽ nedovolené prerušenie tehotenstva Ě§150153ěĽ účasť na samovražde Ě§154ě. V trestnom zákone sú stanovené aj okolnosti vylučujúce protiprávnosťĽ kedy vlastne môže dôjsť k porušeniu práva na život. 8 Predchádzajúca právna úprava zákon č. 6Ř/1ř57 Zb. o umelom prerušení tehotnosti. 2


116

TOMÁŠ MůJERČÁK: OCHRANA ŽIVOTA V PRÁVNOM PORIADKU SR

Na štvrtom mieste sú prameňom práva na život nariadenia vlády a iné podzákonne právne predpisy Ěvyhláškyě. Nariadenia vlády sú prameňom osobných práv a slobôd podĢa čl. 120 ods. 29 – ide o aproximačné nariadeniaĽ ktoré môžu byť vydávané vždy pri zachovaní základných práv a slobôd.10 V zmysle čl. 12Ř Ústavy prameňom práva na život sú rozhodnutia Ústavného súdu Slovenskej republiky o súlade resp. nesúlade právnych predpisov a rozhodnutia o výklade ústavy. V prípade výkladu osobných práv a slobôd a určovania ich obsahu a rozsahu je potrebné k tomu priradiť aj judikatúru Európskeho súdu pre Ģudské práva,11 právne názory Výboru pre Ģudské práva12 a rozhodnutia súdov Európskej únie.13 2

SUBJEKTY PRÁVů Nů ŽIVOT

Ak hovoríme o subjektoch práva na životĽ tak musíme hovoriť o oprávnenom subjekte, teda o tom, kto má právo na život, a povinnom subjekte, teda o tom, kto ma povinnosť chrániťĽ garantovať a vymáhať právo na život. Pri hĢadaní odpovede na otázku, kto je subjektom ochrany práva na život v Slovenskej republike musíme vychádzať z vyššie uvedených prameňov právaĽ teda najmä z Ústavy SR a medzinárodných dohovorov, ktorými je SR viazaná.14 PodĢa čl. 15 ods. 1 Ústavy SR „Každý má právo na život. udský život je hodný ochrany už pred narodením“Ľ pričom podĢa čl. 15 ods. 2 „Nikto nesmie byť pozbavený života“. Ústavodarca priznáva toto právo každému. ůj keę používa pojem „každý“ a „nikto“ bližšie tieto pojmy nešpecifikuje. Niektorí autori [7, s. 86–87] pri výklade pojmu „každý“ vychádzajú z hĢadiska diskriminácie a tvrdiaĽ že pod pojmom každý je potrebné Ak tak ustanoví zákonĽ vláda je oprávnená vydávať nariadenia aj na vykonanie Európskej dohody o pridružení uzatvorenej medzi Európskymi spoločenstvami a ich členskými štátmi na strane jednej a Slovenskou republikou na strane druhej a na vykonanie medzinárodných zmlúv pod a čl. 7 ods. 2. 10 Vláda nie je oprávnená vydávať nariadenia ohĢadom obmedzenia základných práv a slobôd, výnimkou sú len aproximačné nariadenia vlády v súlade s ústavou. Ústavný súd by ináč rozhodolĽ že takéto nariadenia sú v rozpore s ústavou. Por. Nález Ústavného súdu PL. ÚS ř/1řř3Ľ uverejnený pod č. 4/1řř4 ZNaU ÚS SR r. 1řř3-1994 Z.z. 11 Ústavný súd SR sa sám odvoláva na rozhodnutia Európskeho súdu pre Ģudské práva. Pozri napr. uznesenie Ústavného súdu Slovenskej republiky sp. zn. I. ÚS 71/02 z 3. júla 2002Ľ č. 338/2002 Z. z. 12 V prípade týchto inštitúcii musí mať každý štátny orgánĽ teda aj súdy a vláda na zreteli ako vykladajúĽ alebo interpretujú jednotlivé články osobných práv a slobôd práve tieto inštitúcieĽ pretože Slovenská republika je viazaná Európskym dohovorom o ochrane základných Ģudských práv a slobôdĽ ktorého výklad podáva práve Európsky súd pre Ģudské práva a taktiež je viazaná Medzinárodným paktom občianskych a politických práv, ktorého výklad podáva práve Výbor pre Ģudské práva. V prípade nerešpektovania tejto judikatúry a právnych názorov môže sa staťĽ že SR bude v konaniach pred týmito inštitúciami vždy neúspešná. 13 Rozhodnutia Súdneho dvora Európskej únie Všeobecného súdu a špecializovaných súdov. Súdny dvor Európskej únie (ktorý sa niekedy označuje aj ako Európsky súdny dvorě predstavuje najvyšší súdny orgán EÚ. Zabezpečuje v spolupráci so súdmi a tribunálmi členských štátov uplatňovanie a jednotný výklad práva Európskej únie. 14 Podobne by sme museli postupovať i pri hĢadaní odpovede na túto otázku v PoĢskuĽ Maęarsku a Česku.

9



117

chápať už narodenú udskú bytosť bez rozdielu na pohlavie, rasu, náboženstvoĽ občianstvo a podobne. OtázkouĽ od kedy je chránený Ģudský život sa zoberajú až v súvislosti s výkladom druhej vety čl. 15 ods. 1 Ústavy. Iní pri výklade tohto pojmu používajú nie len kritérium diskriminácieĽ ale aj kritérium časuĽ a zaoberajú sa otázkouĽ od kedyĽ od ktorého okamihu má udská bytosť garantovanú ochranu práva na život.15 PodĢa môjho názoru pri výklade pojmu „každý“ je potrebné zohĢadniť obe kritéria. Pojem „každý“ určite zahŕ a všetky udské bytosti bez akéhoko vek rozdielu. Vyplýva to aj zo samotného názvu druhej hlavy, druhého oddielu Ústavy Základné udské práva a slobody. To znamenáĽ že ide o ochranu práva na život Ģudských bytostíĽ ktoré sa narodili. Právo na život sa priznáva nie len štátnym občanomĽ ale i cudzincom, apolitom,16 mužom i ženámĽ dospelým i deťomĽ akejko vek rasyĽ presvedčeniaĽ náboženstva a kultúry. Je potrebné odpovedať na otázkuĽ či ústava chráni aj počatý udský život ale ešte nenarodený. Pri výklade pojmu „každý“ je potrebné zobrať do úvahy aj druhú vetu čl. 15 ods. 1 Ústavy SR „ udský život je hodný ochrany už pred narodením“. Čo to znamenáĽ že je hoden ochrany už pred narodením. Je možné celý tento odsek vysvetliť viacerými spôsobmi? Jeden z možných výkladov môže byť aj takýĽ že právo na život má aj nasciturusĽ lebo udský život je hoden ochrany už pred narodením.17 Od kedyĽ teda od ktorého okamihu má nasciturus právo na životĽ od počatiaĽ teda od spojenia dvoch pohlavných buniek, alebo toto právo začína neskôr? Doterajšie vedecké diskusieĽ pri hĢadaní odpovede od kedy je chránené právo na život Ģudských bytostíĽ rozdelili autorov do niekoĢkých skupín. Problém nie je v tom, kedy začína životĽ lebo život začína pri spojení buniekĽ problém medzi odborníkmi je v tomĽ kedy môžeme hovoriť o Ģudskej bytostiĽ teda kedy začína Ģudský život. Či Ģudský život začína od spojenia buniekĽ alebo Ģudskou bytosťou sa zárodok /život/ stáva až v niektorom štádiu vývoja. Jedna skupina sa k tejto problematike nevyjadrila jednoznačne a necháva problém stanovenia začiatku života Ě udskej bytosti) na medicínu [7, s. 87]. PodĢa nichĽ ak medicína stanovíĽ že Ģudský život sa začína počatímĽ a od počatia je to Ģudská bytosťĽ tak v takom prípade právo na život má už nasciturus. ůk ale medicína stanovíĽ že Ģudský život sa začína až narodenímĽ v takom prípade právo na život má až narodená Ģudská bytosť. Problém vidím v tomĽ že aj v medicíne budú polemiky o tomĽ kedy možno hovoriť o Ģudskej byPozri [8]. Myslím siĽ že tento autor nepopiera diskriminačné hĢadiskoĽ a nezaoberá sa nim len preto lebo v svojom článku rieši problém či nasciturs podĢa Ústavy SR má právo na život. 16 Pre cudzincov a apolitov, ak sa nachádzajú pod jurisdikciou Slovenskej republiky. 17 Je to celkom iná interpretácia ako použil Ústavný súd SR „Zo znenia čl. 15 ods. 1 ústavy zrete ne vyplývaĽ že ústavodarca rozlišuje medzi právom každého na život (prvá veta) a ochranou nenarodeného udského života (druhá veta). Toto rozlíšenie naznačuje rozdiel medzi právom na život ako osobnýmĽ subjektívnym nárokom a ochranou nenarodeného udského života ako objektívnou hodnotou (ako je ďalej uvedené)“.... Z dikcie čl. 15 ods. 1 druhej vety ústavy („ udský život je hodný ochrany aj pred narodením“) možno nesporne vyvodiť aj záväzok štátu chrániť hodnotu nenarodeného udského života (nascitura)Ľ ale z textu zjavne vyplýva, v porovnaní s ostatnými spomenutými objektívnymi hodnotamiĽ jednak nižšia miera konkrétnosti tohto záväzku („ je hodný ochrany“)Ľ ako aj iná miera intenzity jej ústavnej ochrany.“ PL. ÚS 12/01. 15


118


tosti, a kedy ešte nie. PodĢa môjho názoru medicína pre rôznosť názorov na svet, životĽ vieru nikdy nedá odpoveę na otázkuĽ kedy už môžeme hovoriť o Ģudskej bytosti. A to nie pretoĽ že by sa na túto otázku nedalo vedecky odpovedaťĽ ale výlučne preto, lebo odpoveę na túto otázku bude ovplyvňovaná hlavne vnútorným presvedčením každého vyjadrujúceho sa lekára. Stále budú existovať skupiny lekárov, ktorí budú dávať protichodné stanoviská, pričom tieto v konečnom dôsledku nemusia mať nič spoločné s vedouĽ ale bude to ich subjektívny pohĢad na túto otázku vyplývajúci z ich vnútorného presvedčenia. I s tým bude vždy súvisieť aj lavírovanieĽ že do x-tého týždňa to ešte nie je Ģudský život, a preto je možné umelo ukončiť tehotenstvo bez akéhokoĢvek dôvodu. Iní tvrdiaĽ že nasciturus nemá právnu subjektivituĽ a preto nemôže byť ani subjektom ochrany práva život, a druhá veta čl. 15 ods. 1 „ udský život je hodný ochrany už pred narodením“Ľ má len deklaratórny význam [9], [10, s. 87]. S tým ale nemožno súhlasiť, lebo právny poriadok SR priznáva ešte nenarodenému dieťaťu od prvej chvíle počatia určité práva,18 ide skôr o majetkové práva, teda právny poriadok SR priznáva právnu subjektivitu počatému dieťaťu. O imperatívnosti tejto vety rozhodol aj Ústavný súd SR Vyložiť druhú vetu čl. 15 ods. 1 ústavy len ako proklamáciu je však v zásadnom rozpore so súčasnou koncepciou ústavyĽ ktorá nie je dokumentom obsahujúcim normatívne irelevantné proklamácieĽ ktorých význam je určený až ęalšou zákonodarcovou činnosťouĽ ale je skutočným súborom priamo aplikovateĢných noriemĽ princípov a hodnôtĽ ktoré majú svoj konkrétny normatívny dopad Ěpozri najmä čl. 152 ods. 4 ústavy).19

Ak hovoríme o práve na život ako najzákladnejšom práve bez ktorého ostatné práva by boli len ilúziou, prichádzame k záveruĽ že ak náš právny poriadok priznáva nenarodenému dieťaťu určité materiálne právaĽ čo by bolo z týchto práv počatému dieťaťuĽ keby nebol ochránený jeho život samotnýĽ to znamená právo narodiť sa a žiť. Právo na život je na vyššom stupniĽ stojí na vrchole v hierarchii Ģudských práv a slobôd, a preto ochrana tohto práva musí predchádzať iné práva. Niektorí sa pýtajúĽ aký význam by mala druhá veta čl. 15 ods. 1 Ústavy deklarujúca ochranu Ģudského života už pred narodenímĽ ak by ústavodarca v prvej vete mal na mysli Ģudský život od počatia. Odpoveę je veĢmi jednoducháĽ touto vetou chcel ústavodarca vysvetliť a zdôrazniťĽ že pod pojem „každý“ v prvej vete zhrnul i počaté dieťaĽ preto že udský život je hoden tejto ochrany už od počatiaĽ a aby neboli pochybnosti ohĢadom počiatku ochrany, tak je tu táto druhá veta. Túto odpoveę nachádzame v rámci celého legislatívneho procesu, ktorý predchádzal prijatiu tohto článku. Mali by sme hĢadať úmysel ústavodarcu a samozrejme najmä vyjadrenie tohto úmyslu. Iná skupina autorov jednoznačne hovorí o práve na život od chvíle počatia dieťaťa [8], [11], [12, s. 192]. Počaté dieťa podĢa právneho poriadku SR má spôsobilosť napr. na tieto práva: Právo dediť (§460 a nasl OZ), právo na plnenie z poistnej udalosti §817 ods. 2 OZ). [7, s. 88]. 19 PL. ÚS 12/01. 18



119

Dôležitým a neopomenuteĢným textom pri interpretácii ústavy je jej preambula. Preto pri výklade čl. 15 ods. 1 a 2 Ústavy SR musíme vychádzať aj z preambuly a všeobecných ustanovení v druhej hlave. MyĽ národ slovenskýĽ pamätajúc na politické a kultúrne dedičstvo svojich predkov a na stáročné skúsenosti zo zápasov o národné bytie a vlastnú štátnosťĽ v zmysle cyrilometodského duchovného dedičstva a historického odkazu VeĢkej Moravy...

Mali by sme si dať odpoveę na otázkuĽ čo je cyrilo-metodským duchovným dedičstvom a odkazom VeĢkej Moravy? PodĢa môjho názoruĽ pre oblasť ochrany práva na život a teda výkladu čl. 15 ods. 1 a 2Ľ cyrilo-metodským duchovným dedičstvom je dedičstvo kresťanských hodnôt a tradícii, ktoré vychádzajú zo Svätého písma, a ktoré jednoznačne hovoria o kultúre životaĽ teda o tomĽ že Ģudská bytosť je od počatia,20 lásky a obety. Z tohto hĢadiska pri interpretácii čl. 15 ods. 1 ústavy dôjdeme k jednoznačnému záveru a toĽ že Ústava SR poskytuje Ģudskej bytosti ochranu práva na život od jej počatia a nie až v 14. deň po počatíĽ alebo v 12. týždniĽ alebo v šiestom mesiaciĽ alebo až narodením. PodĢa môjho názoru takýto úmysel mal ústavodarca a vyplýva to aj z interpretácie čl.15 ods.1 ústavy a to chrániť život od počatia [8]. Tieto tvrdenia ale vyvracia autorizovaný „vykladač“ ústavného textu, ktorým je v Slovenskej republike ústavný súdĽ ktorý tvrdíĽ že povinnosť chrániť nenarodený Ģudský život je ústavnou povinnosťou všetkých orgánov verejnej mociĽ do pôsobnosti ktorých táto ochrana môže v konkrétnych okolnostiach patriťĽ vrátane zákonodarcu a ústavného súd“ ale nasciturus nemá právo na život, lebo nemá právnu subjektivitu.21

Teraz sa pokúsim nájsť odpoveę na otázkuĽ komu poskytujú ochranu práva na život medzinárodné dohody o Ģudských právachĽ ktorými je SR viazaná. PodĢa čl. 2 ods. 1 Európskeho dohovoru o ochrane Ģudských práv a základ-ných slobôd22 ĚEDġPě „Právo každého na život je chránené zákonom“. EDġP nikde nedefinuje pojem „každý“ a „život“. Právna teória ani pri výklade tohto pojmu nie je jednotná. Niektorí autori vykladajúĽ že pod pojmom každý je potrebné chápať aj Ģudskú bytosť pred narodením [13], iníĽ že pod týmto pojmom je potrebné chápať už narodenú Ģudskú bytosť [14]. Niektorí zase hĢadajú kompromis a tvrdiaĽ že úplná voĢnosť pri „ůnna počala a porodila syna“ 1 Sam 1Ľ20; ůnjel jej povedal: "Neboj saĽ MáriaĽ našla si milosť u Boha. Počneš a porodíš syna a dáš mu meno Ježiš.“ Lk 1Ľ30-31. „ůj ůlžbetaĽ tvoja príbuznáĽ počala syna v starobe. Už je v šiestom mesiaci“. Lk 1Ľ36. „Len čo ůlžbeta začula Máriin pozdrav, dieťa v jej lone sa zachvelo a ůlžbetu naplnil Duch Svätý“ Lk 1Ľ41. 21 „Táto povinnosť nie je závislá na tomĽ či nasciturus má alebo nemá postavenie subjektu práva; v podstate jeho predpokladom je práve toĽ že nasciturus samostatným subjektom práva bez ďalšieho nie je (inak by samozrejme disponoval základným právom na životě“. PL. ÚS 12/01. 22 Európsky dohovor o ochrane Ģudských práv a základných slobôd Ěęalej EDġPě bol dojednaný v Ríme 4. novembra 1ř50 platnosť nadobudol na základe svojho článku 66 ods. 2 dňom 3. septembra 1953. Pre Českú a Slovenskú Federatívnu Republiku nadobudol platnosť v súlade s článkom 66 ods. 3 dňom1Ř. marca 1řř2. K EDġP bolo prijatých 14 dodatkových protokolov. 20


120


aplikácii umelého prerušenia tehotenstva by mohla byť v rozpore s týmto článkom [15]. Preto je potrebné pozrieť sa, aké je stanovisko Európske súdu pre Ģudské práva a Komisie pre Ģudské práva. Komisia pre Ģudské práva je toho názoruĽ že z kontextu rôznych predpisov Ěčlánky 1Ľ 2Ľ 5Ľ 6Ľ 11Ľ 13ě vyplývaĽ že tieto pojmy sa používajú pre obdobie post natálne. Dodáva, že žiadne z týchto ustanovení výslovne nehovorí, že by malo mať akéko vek prenatálne použitie, hoci výnimočne takéto použitie na základe čl. Ň ods. 1 by nemohlo byť úplne vylúčené [16, s. 244n]. Komisia nevylúčila možnosťĽ že za určitých okolností plod požíva ochranu podĢa čl. 2 prvej vety.23 Komisia ale kategoricky vylúčila možnosťĽ že by plod požíval absolútne právo na život a to s ohĢadom na nutnú ochranu života matkyĽ ktorý sa nedá oddeliť od života dieťaťaĽ ktoré sa má narodiť.24 Podobne sa vyjadril i Európsky súd pre udské právaĽ že za určitých okolností možno považovať plod za subjekt práv chránených článkom Ň.25 V súlade s vyššie uvedenými tvrdeniami môžeme vyvodiť záverĽ že pod pojmom „každý“ sa v ED P myslí na každú narodenú udskú bytosť a pod pojmom „život“ sa myslí biologický život narodeného človeka, ale za určitých okolností i nasciturus. Európsky súd pre Ģudské práva ani Komisia nevylúčiliĽ že pod pojmom „každý“ nemožno rozumieť aj nascitura. Takéto riešenie je v súlade so Všeobecnou deklaráciou Ģudských práv na ktorú sa EDġP odvoláva. PodĢa môjho názoru, oba orgány boli a sú v tejto oblasti veĢmi zdržanlivéĽ a nechcú sa zatiaĢ definitívne vyjadriť ani za, ani proti. Z vyššie uvedených tvrdení sa dá vyvodiť záverĽ že ED P poskytuje ochranu práva na život udskej bytosti už od chvíle počatiaĽ pričom ale nasciturus nepožíva absolútnu ochranuĽ tak ako ju požíva narodená udská bytosť. PodĢa čl. 6 ods. 1 Medzinárodného paktu o občianskych a politických právach,26 každá udská bytosť má právo na život.27 Pakt neobsahuje žiadne ustanovenieĽ ktoré by definovalo, čo sa myslí pod pojmom každá udská bytosť. Libanon navrhoval alternatívne znenie tohto textu: Bezprávne je pozbavenie akejkoĢvek osoby života alebo jej telesnej integrityĽ od momentu počatiaĽ iba že by to bolo vykonané na základe právoplatného rozhodnutia súdu, v súlade zo zákonom. [19, s. 18], [20, s. 120–121]

V článku 6 sa ale upustilo od akéhokoĢvek používania slovĽ ktoré by priamo určovali začiatok ochrany práva na život. V súvislosti s tým, či sa pod každou udskou bytosťou myslí aj na počaté a ešte nenarodené dieťaĽ je potrebné poukázať na toĽ že Pozri Rozhodnutie Európskej komisie pre Ģudské práva z dňa 1ř. mája 1řř2 v prípade H. c. NórskoĽ sťažnosť č. 17004/ř0. 24 Rozsudok v prípade Vo v. Francúzsko. 25 Rozsudok ESġP z dňa 5. septembra 2002 v prípade Boro c. Taliansko, sťažnosť č. 50490/99. 26 Medzinárodný pakt o občianskych a politických práv Ěęalej PaktĽ bol schválený VZ OSN dňa 1ř. decembra 1966 a platnosť nadobudol po zložení príslušného počtu ratifikačných listín 3. januára 1976. Vyhláška MZV č. 120/1ř76 Zb. Históriu vzniku tohto paktu pozri [17, s. 29– 31]. 27 Viac k téme ochrany práva na život podĢa paktu pozri [18]. 23



121

Výbor28 sa zaoberal problematikou umelého prerušenia tehotenstva len marginálne. V správach sa snažil vyhnúť priamej odpovedi na toĽ či pod každou udskou bytosťou sa rozumie aj nasciturus. Niektorí členovia Výboru prezentovali svoj názorĽ že otázka potratu je osobitne morálna a kontroverzná, a že preto by bolo ťažké dosiahnuť pohĢad Výboru na túto otázku. Jednak sa sugerovala myšlienkaĽ že potrat per se nie je v rozpore s PaktomĽ alebo že – prinajmenšom v nieko kých prípadoch – môže byť potrat v súlade z Paktom.29 Z uvedeného vyplývaĽ že tak ako EDġP i Pakt uvažuje a pripúšťa ochranu práva na život počatého dieťaťa a prerušenie tehotenstva nie jeĽ čo do zásady výlučne vecou súkromného života matky.30 Z toho logicky vyplývaĽ že umelé ukončenie tehotenstva na základe svojvo ného rozhodnutia matky by bolo porušením práva na život počatého dieťaťa. Z hĢadiska určenia počiatku ochrany práva na život je dôležitý najmä Dohovor OSN o právach dieťaťa z roku 1989.31 ŠtátyĽ ktoré sú zmluvnou stranou Dohovoru uznávajú, že každé dieťa má prirodzené právo na život a zabezpečujú v najvyššej možnej miere zachovanie života a rozvoja dieťaťa. PodĢa čl. 1 Dohovoru dieťaťom sa rozumie každá udská bytosť mladšia ako osemnásť rokovĽ pokiaĢ podĢa právneho poriadkuĽ ktorý sa na dieťa vzťahujeĽ nie je plnoletosť dosiahnutá skôr. PodĢa môjho názoruĽ pod pojmom dieťa Dohovor zahŕňa aj Ģudskú bytosť pred narodením. Dohovor sa totiž už v svojom úvode odvoláva na Deklaráciu práv dieťaťa prijatú v New Yorku 20. novembra 1959, v ktorej sa hovorí: „pretože dieťa z dôvodu svojej fyzickej i duševnej nezrelosti potrebuje osobitné záruky a starostlivosťĽ vrátane primeranej právnej ochrany, pred aj po narodení.“32 To znamenáĽ že dieťaťom je udská bytosť od počatia do plnoletosti. Preto môžeme tvrdiťĽ že Dohovor OSN o právach dieťaťa poskytuje právnu ochranu aj nascitura a teda chráni aj jeho právo na život.33 Po týchto úvaháchĽ čo sa týka pozitívneho práva je potrebné pre úplnosť uviesťĽ že v právnom poriadku Slovenskej republiky máme zákon č. 73/1řŘ6 o umelom prerušení tehotenstva,34 z ktorého jednoznačne vyplýva:

Na základe článku 2Ř Paktu bol vytvorený Výbor pre Ģudské práva ĚHuman Rights Committee – ęalej len Výbor), ktorý ako jediný je kompetentný kontrolovať realizáciu Ģudských práv a teda i práva na život v súlade s Paktom. 29 [21, s. 330–331] Vyvstáva tu otázkaĽ čo je počaté dieťa? Je to Ģudská bytosťĽ alebo vec? 30 Rozhodnutie Európskej komisie pre Ģudské práva z dňa 12. júla 1ř77 v prípade Brueggemann a Scheuten v. Spolková republika nemecko, sťažnosť č. 6ř5ř/75. 31 Prijatý v New Yorku 20. novembra 1989. Dohovor nadobudol platnosť na základe svojho článku 4ř ods. 1 dňom 2. septembra 1řř0. Pre Českú a Slovenskú Federatívnu Republiku nadobudol platnosť v súlade so svojím článkom 4ř ods. 2 dňom 6. februára 1řř1.Oznámenie MZV č. 104/1řř1 Zb. 32 Deklarácia práv dieťaťa DE01/59. 33 Dohovor OSN o právach dieťaťaĽ Článok 6 ods. 1. ŠtátyĽ ktoré sú zmluvnou stranou DohovoruĽ uznávajúĽ že každé dieťa má prirodzené právo na život. ods. 2. ŠtátyĽ ktoré sú zmluvnou stranou DohovoruĽ zabezpečujú v najvyššej možnej miere zachovanie života a rozvoj dieťaťa. 34 Prvý krát boli v právnom poriadku Slovenskej republiky legalizované interrupcie zákonom č. 68/1957 Zb. o umelom prerušení tehotnosti.

28


122


1. do dvanásteho týždňa počaté dieťa nie je chránenéĽ každá žena môže požiadať o umelé ukončenie tehotenstvaĽ bez akýchkoĢvek obmedzeníĽ ak by nemala ešte 14 rokovĽ tak sa vyžaduje súhlas zákonného zástupcu;35 2. v prípadeĽ ak je ohrozený život alebo zdravie matky alebo zdravý vývoj plodu alebo ak ide o genetický chybný vývoj plodu, tak môže požiadať o umelé ukončenie tehotenstva v ktoromkoĢvek štádiu vývoja Ģudskej bytosti až do narodenia.36 Ústavný súd SR slobodu ženy a jej právo na súkromie vo veĢmi širokom ponímaní nadradil nad právo na život počatej Ģudskej bytosti. Ústavnú hodnotu nenarodeného Ģudského života preto možno chrániť len do takej mieryĽ aby táto ochrana nespôsobovala zásah do podstaty slobody ženy a jej práva na súkromie a v končenom dôsledku neznamenala uloženie povinnostiĽ ktorá presahuje ústavný rámec.37

Ústavný súd Slovenskej republiky vyslovil súlad vyššie uvedeného zákona s ústavou.38 Z vyššie uvedených právnych skutočností môžeme vyvodiť nasledujúci záver: Formálny právny poriadok Slovenskej republiky neposkytuje právnu ochranu práva na život každej udskej bytosti od chvíle počatiaĽ ale až od na§4 zákona č. 73/1řŘ6 Zb. o umelom prerušení tehotenstva. ůni pri prvotnej legalizácii interrupcii v roku 1956 nebolo taká svojvôĢa žien. PodĢa § 2 ods. 1 zákona č.. 6Ř/1ř57 Zb. „Tehotnosť možno umele prerušiť len so súhlasom tehotnej ženy a po predchádzajúcom povolení; ak je tehotná žena celkom pozbavená svojprávnosti alebo pre duševnú poruchu vôbec neschopná obstarávať svoje veci samaĽ možno jej súhlas nahradiť súhlasom jej zákonného zástupcu“. § 3 ods. 1Ľ O povolení umelého prerušenia tehotnosti rozhoduje na žiadosť tehotnej ženy (jej zákonného zástupcu) komisia na to zriadená. Ods. (2) Povolenie na umelé prerušenie tehotnosti možno udeliť len zo zdravotných dôvodov alebo z iných dôvodov osobitného zreteľa hodných. Iné dôvody hodné osobitného zreteĢa boli uvedené vo vykonávacích predpisochĽ a to vo Vyhláška Ministerstva zdravotníctva č. 24ř/1ř57 Ú.l. ĚÚ.v.ěĽ ktorou sa vykonáva zákon o umelom prerušení tehotenstva; Vyhláška Ministerstva zdravotníctva č. 104/1ř61 Zb. ktorou sa vykonáva zákon o umelom prerušení tehotnosti vládnom nariadení č. 26/1ř62 Zb. ktorým sa zriaęujú interrupčné komisie a vykonáva zákon o umelom prerušení tehotnosti; VYHLÁŠKů Ministerstva zdravotníctva Slovenskej socialistickej republiky č. 72/1ř73 Zb. ktorou sa vykonáva zákon č. 6Ř/1ř57 Zb. o umelom prerušení tehotnosti. PodĢa vyššie uvedených vykonávacích právnych predpisov za iné osobitného zreteĢa hodné dôvody na umelé prerušenie tehotnosti sa pokladali okolnostiĽ ktoré mohli spôsobiť sťažené podmienky pre život ženy alebo jej detíĽ najmä: aě vek ženy nad 40 rokovĽ bě najmenej tri žijúce detiĽ cě okolnostiĽ ktoré nasvedčujúĽ že k otehotneniu došlo znásilnením alebo iným trestným činomĽ dě ťažká situáciaĽ ktorá vznikla otehotnením nevydatej ženyĽ eě strata manžela alebo jeho ťažký zdravotný stavĽ fě bytová alebo finančná tieseň vážne ohrozujúca životnú úroveň rodinyĽ najmä maloletých detíĽ g) preukázaný rozvrat rodiny. 36 §5 zákona č. 73/1řŘ6 Zb. o umelom prerušení tehotenstva. 37 PL. ÚS 12/01 38 Z rozhodnutím ústavného súdu sa nestotožňujem. Samotné rozhodnutie bolo kritizované niektorými sudcami ústavného súduĽ ktorí predložili odlišné stanoviska, ale odbornou verejnosťou. V texte som upustil od analýzy nálezu ústavného súdu vo veci PL. ÚS 12/01, nakoĢko takúto analýzu vykonal Kratochvíl [22]. 35



123

rodenia po jej prirodzenú smrť.39 „Zásluhu“ na tom má zákonodarca a Ústavný súd Slovenskej republikyĽ ktorý vyložil čl. 15 ods. 1 Ústavy Slovenskej republiky tak, že ak do 1Ň týžd a nie je poskytovaná počatej udskej bytosti žiadna právna ochrana života je to v súlade s týmto článkom. ůk od 12 týžd a nie je poskytovaná právna ochrana života počatému dieťaťu vtedy, keď:   

je ohrozený život ale aj zdravie matky; je ohrozený zdravý vývoj plodu; ide o genetický chybný vývoj plodu,

tak taktiež je to v súlade s čl. 15 ods. 1 Ústavy SR. Liberálnejšia právna úprava v tomto smere ani nemôže byťĽ nakoĢko do 12 týždňa sa pre umelé ukončenie tehotenstva môže rozhodnúť každá ženaĽ a to bez akéhokoĢvek obmedzenia. 3

OBSAH POJMU PRÁVO NA ŽIVOT

Pri hĢadaní odpovede na otázkuĽ čo je obsahom práva na život budem vychádzať z prameňovĽ ktoré som uviedol vyššie. Jednou z povinností štátu je chrániť toto právo. Pakt i EDġP vyžaduje zákonnú úpravu ochrany tohto práva. Je povinnosťou štátu prijať takú zákonnú úpravu, ktorá kriminalizuje zavinené usmrtenie človeka. Takáto zákonná úprava má preventívny význam. Hrozba trestom za zavinené usmrtenie človeka má byť dostatočne odstrašujúcaĽ pričom výška trestu sa odvíja od stupňa zavinenia a okolností, za ktorých k takémuto činu došlo. Miernejšie sankcie sú určené pre páchateĢov tých trestných činovĽ ktorí spáchali trestný čin z nedbanlivostiĽ ktorého následkom je smrť človeka. Prísnejšie sankcie postihujú úmyselné usmrtenie človekaĽ právne kvalifikované spravidla ako vražda. Na to slúžia trestné kódexy. PokiaĢ zásah do práva na život nie je úmyselný, nevyžaduje sa prostriedok trestnej povahy. Táto povinnosť môže byť splnená aj týmĽ že poškodená osoba má možnosť podať občiansko-právnu žalobu samostatne alebo spoločne spojenú s trestným konanímĽ aby sa tak zistila zodpovednosť štátu Ězodpovedných orgánov štátuĽ osôb, ktoré konajú v mene štátuě za porušenie práva a nahradila škoda poškodenej osoby.40 Výbor pre udské práva je toho názoruĽ že zmluvné strany majú prijať zákonné opatreniaĽ a to nie len aby zabránili od atiu životaĽ ktorý napĺ a znaky skutkovej podstaty trestného činuĽ ale aj svojvo né zabíjanie ozbrojenými silami. Musí byť presné zákonné vymedzenie okolností, za ktorých policajné a poriadkové zložky sú oprávnené použiť zbrane a garancie proti svojvoĢnému použitiu zbraní.41 Pojem svojvo né zahŕňa viac než len nelegálne zabitieĽ môže OtázkouĽ kedy nastáva smrť človekaĽ sa nebudem v článku podrobnejšie zaoberať a to z tohto dôvoduĽ že ohĢadom tejto otázky nie sú väčšie názorové rozdielnosti. Za smrť človeka sa nepovažuje iba zastavenie srdcaĽ ale „smrť“ mozgu. Por. [7, s. 87]. 40 Rozsudok ESġP z dňa Ř. júna 2004 v prípade Vo v. Francúzsko, sťažnosť č. 53ř24/00; Rozsudok ESġP z dňa 24 októbra 2002 v prípade Mastromatteo v. Taliansko, sťažnosť č. 37703/97. 41 Suarez de Guerrero v Columbia, Doc. A/37/40. 39


124


ísť aj o legálne zabitie, ak zákon - môže byť aj ústavný – by bol v rozpore s článkom 6 Paktu [21, s. 341–342]. V pozitívnom zmysle je obsahom ochrany práva na život záväzok štátu vytvoriť nevyhnutné prostriedky zamerané na ochranu práva na život. Štát má povinnosť nie len zdržať sa „úmyselného“ usmrteniaĽ ale aj povinnosť prijať nevyhnutné opatrenia na ochranu života osôb podliehajúcich jeho jurisdikcii.42 Majú sa prijať také zákonné opatreniaĽ ktoré by znížili úmrtnosť matiek a dojčiatĽ opatrenia na odstránenie podvýživy a epidémií a na zvýšenie životnosti,43 taktiež opatrenia v oblasti verejného zdravia44 a životného prostredia.45 S právom na život je spojená aj povinnosť štátu zabezpečiť dostatočné materiálne zabezpečenie pre starých a chorých udíĽ pre siroty a udíĽ ktorí bez vlastného zavinenia prišli o prácuĽ aby mohli dôstojne žiť. Nie len zákonodarca, ale aj ostatné štátne orgány výkonnej mociĽ policajné a vojenské orgány majú aktívne ochra ovať život. Štát má pozitívny záväzok prijať nevyhnutné opatrenia k ochrane života jednotlivcaĽ pred tretími osobami ak jeho právo na život je ohrozované správaním sa inej osoby alebo pred nebezpečenstvom život ohrozujúcej osoby.46 Z uvedeného vyplývaĽ že je povinnosťou štátu zabezpečiť bezpečnosť na cestáchĽ v mestách a to nie len zákonnou úpravou, ale aj fakticky zabezpečiť dostatočným počtom hliadok s patričnou prípravou a vedomosťami. V tejto súvislosti treba tiež povedaťĽ že štát má povinnosť prijať účinné opatrenia proti teroristickým skupinámĽ zločineckým skupinám tak, aby bolo chránené právo na život osôb podliehajúcich jurisdikcii štátu. Štát má pozitívny záväzok prijať nevyhnutné opatrenia k ochrane života jednotlivcaĽ aj pred sebou samým zvlášť osôb, ktoré sú vo väzbeĽ psychiatrických liečebniach a osôbĽ ktoré sa už pokúsili o samovraždu.47 42 Rozsudok ESġP z dňa 17. januára 2002 v prípade Cavelli a Cigliová v. Taliánsko, sťažnosť č. 32ř67/ř6; Rozsudok ESġP z dňa ř. júna 1řřŘ v prípade L.C.B. v. Spojené krá ovstvoĽ (14/1997/798/1001) 43 GC 6 (16). 44 Napríklad opatrenia týkajúce sa bezpečnosti práceĽ pracovných úrazovĽ boj s chorobami z povolania, kontrola potravy a farmaceutických výrobkovĽ boj so zločinom a narkomániou, vypracovanie vyživovacej politiky a založenie zdravotníckych centier. 45 Napríklad snaha o reguláciu dopravy a skladovanie jadrového odpadu. Summary Record (SR) 54 pr. 90 (Graefrath on Finland). 46 Rozsudok ESġP z dňa 2Ř. februára 1řřŘ v prípade Osman v. Spojené krá ovstvoĽ ĚŘ7/1řř7/Ř71/10Ř3ě; Rozsudok ESġP z dňa 20. decembra 2004 v prípade Makaratzi v. Grécko, sťažnosť č. 503Ř5/řř. 47 H. Barbato v. Uruguay Doc. A/38/40, p.124. H. ukončil osemročné väzenie v júli 1980, ale hneę bol zadržaný na základe „režimu okamžitých bezpečnostných opatrení“. Koncom novembra 1řŘ0 bol prevezený na policajné riaditeĢstvo v Montevideu. Naposledy na žive ho videli 24. decembra 1980 v kasárňach vojenskej pechoty a v dobrej nálade. 28. decembra 1980 bola jeho matka povolaná do vojenskej nemocnice, aby identifikovala jeho telo. Matke povedaliĽ že spáchal samovraždu. Žalobca – jeho bratranec – tvrdilĽ že zomrel na následok zlého zaobchádzaniaĽ ktoré na ňom bolo vykonávané. Zmluvný štát neposkytol žiadnu správu o okolnostiach za ktorých Hugo zomrel, ani informácie o tom, aké vyšetrovania boli vykonané v tejto veci. Preto Výbor vychádzal len z informácií predložených žalobcom.



125

Porušením ochrany práva na život bude aj faktĽ ak štátne orgány nevykonajú účinné vyšetrenie okolností prípadu smrti. ESġP zdôraznilĽ že povinnosť chrániť právo na život vyžaduje istú formu účinného úradného vyšetrenia príčin smrti v prípadochĽ ak jednotlivec bol zabitý následkom použitia sily.48 Uvedená povinnosť sa neobmedzuje len na prípady, v ktorých je jasnéĽ že smrť bola spôsobená zástupcom štátuĽ ale vždy.49 Povinnosť vykonať účinné vyšetrenie okolností smrti vzniká ipso facto na základe samotnej skutočnostiĽ že smrť nastala vo väzbe a štátne orgány boli o tom informované.50 Súčasťou účinného vyšetrenia je aj zabezpečenie nestrannosti a nezávislosti vyšetrovania.51 Povinnosťou štátov pri garantovaní práva na život je aj usilovať sa o odvrátenie vojny a upev ovanie mieru. Každé úsilie o odvrátenie nebezpečenstva vojny a upevňovanie medzinárodného mieru a bezpečnosti predstavuje najdôležitejšiu podmienku pre ochranu práva na život.52 Je zvrchovanou povinnosťou krajín zabrániť vojnám. VýrobaĽ vlastníctvo, rozmiestnenie a použitie jadrových zbraníĽ ako aj skúšky jadrových zbraníĽ by mali byť zakázané a považované za zločin proti Ģudskosti.53 Nie je možné pozitívne úplne vymedziť obsah pojmu ochrany práva na život. Je to právo, ktoré sa neustále vyvíja a jeho rozsah sa stále rozširuje v súvislosti s ekonomickým a hospodárskym rastom štátu. V negatívnom zmysle by sme mohli veĢmi zjednodušene povedaťĽ že obsahom práva na život je zákaz orgánov štátu priamo a zavinene porušiť toto právo, to znamená, uložiť a vykonať trest smrtiĽ pozbaviť človeka svojvoĢne života. V súvislosti s negatívnym vymedzením ochrany práva na život môžeme hovoriť aj o zákaze štátu umiestňovať veĢké skládky rádioaktívneho odpadu v blízkosti obyvateĢstva. ůk to štát urobíĽ je to akt hyenizmuĽ ktorý ohrozuje životy obyvateĢstva a vytvára prima facie porušenie práva na život.54 48 Rozsudok v prípade McCann a ďalší v. Spojené krá ovstvo; Rozsudok ESġP z dňa 1ř. januára 1998 v prípade Kaya v. Turecko, Ě15Ř/1řř6/777/ř7Řě. Taktiež Herrera Rubio v. Colombia Doc. A/43/40, p. 190; SR 469 pr. 32 (Graefrath on El Salvador); SR 354 pr. 188 (Tarnopolsky on Guyana). 49 Rozsudok ESġP z dňa 2Ř. augusta 2001 v prípade Tanli v. Turecko, sťažnosť č. 2612ř/ř5. 50 Rozsudok ESġP z dňa 2Ř. júla 1řřŘ v prípade Ergi v. Turecko, (66/1997/850/1057). 51 Rozsudok ESġP z dňa 20. apríla 1řřř v prípade Ogurová v. Turecko, sťažnosť č. 215ř4/ř3. ESġP vyslovil tu vážne pochybnosti o spôsobilosti príslušných štátnych orgánov viesť nezávislé vyšetrovanieĽ preto že vyšetrovateĢ menovaný prefektom bol podplukovníkom polície a v tomto postavení bol závislý na rovnakej miestnej hierarchii ako bezpečnostné silyĽ ktoré sám vyšetroval. Správny výborĽ ktorý mal rozhodnúť o tomĽ či sa má proti bezpečnostným silám začať trestné stíhanieĽ bol zložený z vysokých úradníkov provincie a predsedal mu prefekt, ktorý bol zodpovedný za inkriminovanú situáciu ktorá bola predmetom vyšetrovaniaĽ ktorú viedli bezpečnostné sily; Taktiež pozri rozsudok z dňa 4. apríla 2001 v prípade McKerr v. Spojené krá ovstvoĽ sťažnosť čĽ 2ŘŘŘ3/ř5. 52 GC 6 (16), n. 3. 53 GC 14 (23), n. 6. 54 SťažovateĢĽ kanadský občan namietal pred VýboromĽ že ukladanie rádioaktívneho odpadu v blízkosti ich bydliska, ohrozuje právo na život súčasnej generácie a budúcich generácii žijúcich v tejto oblasti. Oznámenie bolo odmietnuté nie z dôvodu neopodstatnenosti, ale z dôvodu nevyčerpania vnútroštátnych opravných prostriedkov. Human Rights Committee: Selected Decisions Under the Optional Protocol, Vol II, s. 20; Por. [21, s. 20], [23].


126


V súvislosti s právom na život je potrebné dotknúť sa aj eutanázie55 a „práva na smrť“ [25]. Eutanázia je usmrtenie na želanieĽ o ktoré požiadal lekára nevyliečiteĢné chorý človekĽ aby sa nepredlžovalo jeho utrpenie [26], [27]. „Právo na smrť“ je širší pojem ako eutanázia, obsahom tohto pojmu je eutanázia a aj také usmrtenie človekaĽ ktoré spôsobí niekto iný než lekár na želanie usmrtenej osoby [2, s. 36]. ESġP sa zaoberal „právom na smrť“ v prípade Pretty v. Spojené krá ovstvo.56 Dianne Pretty, britská štátna občianka tvrdilaĽ že bol porušený článok 2 EDġP týmĽ že jej bolo odopreté „právo na smrť“Ľ nebolo jej totiž povolenéĽ aby jej manžel pomohol zomrieť. TvrdíĽ že v zmysle článku 2 EDġPĽ je chránené právo rozhodnúť saĽ či jednotlivec bude v živote pokračovať a tým aj právo jednotlivca na smrť ako neoddeliteĢnej súčasti práva na život v záujme vyhnúť sa utrpeniu a poníženiu. ESġP zdôraznilĽ že v článku 2 EDġP je dôraz na povinnosť štátu chrániť život a nie je presvedčenýĽ že právo na život v zmysle článku 2 EDġP možno interpretovať v zmysle jeho negatívneho aspektu. Je toho názoruĽ že článok 2 EDġP sa nezaoberá otázkami kvality života alebo spôsobomĽ akým sa jednotlivec rozhodne so svojím životom naložiť. Článok 2 EDġP nemožno bez zásadného posunu v interpretácii jeho znenia vyložiť takĽ že by zaručoval protikladné právoĽ totiž právo na smrť; rovnako nemôže založiť právo na sebaurčenie v tom zmysleĽ že by danú osobu oprávňovalo vybrať si smrť namiesto života“.57

ESġP dospel k záveruĽ že z článku 2 nemožno odvodiť právo na smrťĽ a to ani z dôvodu konania tretej osoby alebo za asistencie orgánu verejnej mociĽ taktiež vyslovil názorĽ že ak niektoré štáty pripúšťajú eutanáziuĽ to či je porušený článok 2 EDġP treba posúdiť v konkrétnom prípade. Štát musí prijať aj opatreniaĽ aby sa predišlo samovražde duševne chorého, ktorý je vo väzení.58 Pod a môjho názoru, právo na smrť nemožno vyvodiť ani z čl. 15 Ústavy ani z čl. 6 Paktu. Právo na život je prirodzené právoĽ ktoré vyplýva z prirodzenosti človeka. NaopakĽ nemôžeme hovoriť o práve na smrťĽ tak ako si nikto život sám nedal nemôže si ho ani sám vziať ani rozhodnúť o tomĽ že by mu ho niekto iný vzal. Samovražda či eutanázia je v rozpore s prirodzenosťou človekaĽ je v rozpore z právom na život a preto všetky právne predpisy, ktoré by legalizovali samovraždy alebo eutanázie boli v rozpore s ochranou práva na život garantovanou v Ústave či medzinárodných dohovorov o Ģudských právach a základných slobodách.

55 Eutanázia – lek.- je to umelé skrátenie ťažkého smrteĢného zápasu; pren. ġahká a prijemná smrť. [24, s. 152]. 56 Rozsudok ESġP z dňa 2ř. marca 2002 v prípade Pretty v. Spojené krá ovstvoĽ sťažnosť č. 2346/02. 57 Rozsudok v prípade Pretty v. Spojené krá ovstvo. 58 Rozsudok ESġP z dňa 3. marca 2001 v prípade Keenanová v. Spojené krá ovstvoĽ sťažnosť č. 2722ř/ř5.



4

127

OBMEDZENIů PRÁVů Nů ŽIVOT

Pri zakotvení základných Ģudských práv a slobôd ústava predstavuje určité legislatívne možné maximum. To znamenáĽ že budúca zákonná úprava nepôjde nad rámec ústavného zakotvenia, lebo sa to ani nedá. V ústave sú totiž chránené v maximálnom rozsahu a v prípadoch predvídaných ústavou môže ich len obmedzovať.59 Osobné práva z hĢadiska obmedzenia môžeme deliť na neobmedziteĢné a obmedziteĢné. NeobmedziteĢné môžeme deliť na absolútne a relatívne neobmedziteĢné. ůbsolútne neobmedziteĢným právom je spôsobilosť mať práva. Relatívne neobmedziteĢnými právami sú tie, ktoré ústava nedovoĢuje obmedziťĽ ale zároveň hovoríĽ v ktorých prípadoch nejde o porušenie konkrétneho práva. Takým právo je i právo na život. PodĢa článku 15 ods. 4 len zákon môže stanoviťĽ ktoré konanie nie je trestné v prípade pozbavenia života iného človeka. Musia tu byť splnené tri kumulatívne podmienky, a to: 1. niekto je pozbavený života; 2. je pozbavený života v súvislosti s konaním, ktoré nie je trestné; 3. konanie, ktoré nie je trestné musí byť stanovené výlučne zákonom. To znamenáĽ že ústavodarca nepriamo odkazujeĽ že zákon stanoví, v ktorých prípadoch pozbavenie života nie je trestné.60 V súvislostí s tým je potrebné zdôrazniťĽ že ani zákonodarca nie je neobmedzený pri stanovovaní zákonných podmienok oprávnenosti pozbavenia života a v žiadnom prípade to nemôže byť prejavom jeho svojvôle. Aj tieto zákonné podmienky musia byť prijaté v súlade so základnými princípmi základných práv a slobôd, aby sa nestratil zmysel ich ústavného zakotvenia. Interpretáciu ústavného obmedzenia ochrany práva na život spojím s výkladom čl. 2 ods. 2 EDġPĽ ktorý hovoríĽ že zbavenie života61 nie je v rozpore z týmto článkomĽ ak bude vyplývať z použitia silyĽ ktoré nie je viac než úplne nevyhnutnéĽ pri:  obrane každej osoby proti nezákonnému násiliu;  vykonávaní zákonného zatknutia alebo zabránení úteku osoby zákonne zadržanej;  zákonne uskutočnenej akcii za účelom potlačenia nepokojov alebo vzbury. Zo znenia článku 2Ľ keę sa číta ako celokĽ sa dá vyvodiťĽ že ods. 2 primárne popisuje situácie, v ktorých sa dovoĢuje „použiť sila“Ľ ktorej použitie môže viesť k zbaveniu života ako neúmyselnému následku a nie kedy je možné úmyselne usmrtiť človeka. Použitie sily však musí byť nie viac ako „úplne nevyhnutné“ na dosiahnutie jedného z cieĢov uvedených v písmenách a), b) alebo c).62 Pojem „použitie O legislatívnom možnom maxime môžeme hovoriť aj pri politických právach a slobodách. Iné je to v prípade hospodárskych, sociálnych a kultúrnych práv, ktoré predstavujú programové určenie a predstavujú určitý smer politiky štátu. Por. [4, s. 46]. 60 Takýmto zákonom je napr. zákon č. 300/2005 Z. z. Trestný zákon v štvrtom oddiely sa hovorí o okolnostiach vylučujúcich protiprávnosť činu. To znamenáĽ ak je niekto pozbavený života v súvislosti s okolnosťou vylučujúcou protiprávnosť činuĽ tak nebolo porušené jeho právo na život. 61 Viac k téme zbavenia života podĢa článku 2 pozri [28]. 62 Rozhodnutie Európskej komisie pre Ģudské práva z dňa 10. júla 1984 v prípade Stewart v. Spojené krá ovstvo Ľ sťažnosť č. 10044/Ř2; Rozsudok v prípade McCann a ďalší v. Spojené krá ovstvo. 59


128


sily“Ľ podĢa ESġP je potrebné vykladať v čo najširšom význame. Rozumie sa ním použitie zbraníĽ fyzického násiliaĽ použitie vojenského vozidla na zvalenie a odstránenie barikádĽ použitie akejkoĢvek smrtiacej sily príslušníkom bezpečnostných síl počas výkonu služby,63 alebo aj keę zneužíva svoje služobné postavenie.64 Podmienkou použitia sily je jej proporcionalita. To znamenáĽ že aj pri stanovovaní zákonných podmienok obmedzenia ochrany práva na život musí byť zachovaný princíp proporcionality. Pojem „úplne nevyhnutné“Ľ v článku 2 ods. 2 v porovnaní s článkami Ř až 10 jasne naznačujeĽ že stupeň nevyhnutnosti v prípade zásahu do práva na život musí byť kvalitatívne väčší ako v prípade zásahu do ostatných práv. ESġP uskutočňuje prísnejší a nevyvrátiteĢný test nevyhnutnostiĽ než sa zvyčajne uplatňujeĽ keę sa určujeĽ či konanie štátu je nevyhnutné v demokratickej spoločnosti podĢa ods. 2 článkov Ř až 11. Následne použitá silá musí byť proporčná k dosiahnutiu dovolených cieĢov.65 V zmysle článku 2 ods. 2 písm. a) zodpovednosť za porušenie práva na život súvisí s obranouĽ ktorú má k dispozícii každá osoba proti nezákonnému násiliu. Sú to otázky nutnej obrany a krajnej núdze.66 Ęalším princípom pri stanovovaní zákonných podmienok obmedzenia práva na život je princíp nevyhnutnosti. Výbor pre Ģudské práva konštatujeĽ že zmluvné strany sú povinné zrušiť príslušné normy vnútroštátneho právaĽ ktoré neopodstatnene umožňujú použitie osobitných prostriedkov a neospravedlňujú porušenie práva na život.67 ůj keę štátne orgány konajú v súlade s právnym poriadkom štátuĽ ale tento právny poriadok nechráni adekvátne právo na život takĽ ako to vyžaduje článok 6,68 takýto zákon na základe ktorého koná štátny orgán je v rozpore z článkom 6 Paktu. Výbor vždy rozhodne o odškodnení obetíĽ ktoré sú poškodené takýmto zákonom a navrhne zmenu právnej úpravy. Z uvedeného vyplývaĽ že ęalším princípom pri obmedzení práva na život je princíp opodstatnenosti. Zákonným obmedzením práva na život je aj trest smrti. Ústava SR v čl. 15 ods. 3 trest smrti výslovne nepripúšťa. EDġP v článku 2 trest smrti pripúšťa. Dňa 2Ř. apríla 1983 bol v Štrasburgu dojednaný Dodatkový protokol č. 6 k EDġPĽ ktorý zrušil trest smrti.69 Pripúšťal ešte trest smrti za trestné činy spáchané vo vojne alebo v čase bezprostrednej hrozby vojny v prípadoch, ktoré predvída zákon a v súlade s jeho ustanoveniami.70 V roku 1994 Parlamentné zhromaždenie schválilo rezolúciu č. 1044 o zrušení trestu smrti a stanoviloĽ že „pripravenosť štátu ratifikovať Dodatkový protokol č. 6 bude považovaná za podmienku členstva v Rade Európy“ [30, s. 36]. Dňa 3. mája 2002 bol vo Vilniuse prijatý Protokol č. 13 k Európskemu dohovoru o ochrane Ģudských práv a základných slobôd týkajúci sa zrušenia trestu smrti za Rozsudok z dňa 2Ř. mája 2002 v prípade McShane v. Spojené krá ovstvoĽ sťažnosť č. 439290/98. 64 Rozsudok z dňa 10. júla 2001 v prípade Avsar v. Turecko, sťažnosť č. 25657/ř4. 65 Pozri rozsudok v prípade McCann a ďalší c. Spojené krá ovstvo. 66 O nutnej obrane a krajnej núdzi pozri. [29, s. 239–248]. 67 Suarez de Guerrero v Columbia, Doc. A/37/40. 68 Doc. A/37/40, p. 137. 69 Článok 1 Protokolu č. 6 k Európskemu dohovoru o ochrane Ģudských práv a základných slobôd týkajúci sa zrušenia trestu smrti. Slovenské znenie – Oznámenie MZV č. 20ř/1řř2 Z. z. 70 Článok 2 Protokolu č. 6. 63



129

každých okolností. Protokol nadobudol platnosť 1. júla 2003Ľ keę ho ratifikovalo 10 štátov RE.71 Článok 1 Protokolu ruší trest smrti a nepripúšťa žiadnu možnosť výnimiek. V zmysle článkov 2 a 3 nepripúšťa trest smrti za žiadnych okolností, lebo v článku dva nepripúšťa možnosť odstúpenia od Protokolu a v článku 3 nepripúšťa výhrady k Protokolu. ŠtátĽ ktorý ratifikuje tento protokol už nebude mať možnosť zaviesť trest smrtiĽ teda zákonne uložiť a vykonať tento trest ani v prípade vojny alebo v čase bezprostrednej hrozby vojnyĽ ktorý ešte článok 2 ods. 1 druhá veta EDġP a Protokol č. 6 pripúšťal.72 Na základe týchto skutočností môžeme tvrdiťĽ že opätovné zavedenie trestu smrti na území SR je nemožné. ůj keby sa zmenila Ústava SRĽ ktorá by trest smrti pripúšťala je tu ešte Protokol č. 13Ľ ktorý by bránil zavedeniu trestu smrti. ůby bola možnosť zaviesť trest smrti, musel by Protokol č. 13 zaniknúť v súlade z čl. 54 a nasl. alebo sa zmeniť v súlade s čl. 40 a nasl. Viedenského dohovoru o zmluvnom práve.73 PodĢa názoru ESġP nie je porušením článku 2 EDġP vydanie osoby do štátuĽ kde jej reálne hrozí trest smrti.74 Určite by bolo porušením práva na život, keby bola vydaná na vykonanie trestu smrti, a to z toho dôvoduĽ že štát má urobiť všetkoĽ aby právo na život nebolo porušené a v tomto prípade by vydal osobu na smrť. ZÁVER V právnom poriadku Slovenskej republiky je garantované a chránené právo na život každej Ģudskej bytosti vo viacerých právnych normách. Najdôležitejšími sú najmä Ústava a medzinárodné zmluvy o Ģudských právach a základných slobodách. Rozhodnutím Ústavného súdu Slovenskej republiky vo veci ÚS. PL. 12/01 došlo k výkladu čl. 15 ods. 1 ústavyĽ že počaté dieťa do 12 týždňa nepožíva žiadnu ochranu a žena môže slobodne ukončiť tehotenstvo bez akéhokoĢvek obmedzenia. Po dvanástom týždni je možné ukončiť tehotenstvo len, ak je ohrozený život matkyĽ ak je poškodený plodĽ teda ak by sa narodilo choré dieťa. V našej spoločnosti je veĢa vecí nelogických a proti prírode (neprirodzených) a táto nelogickosť a proti prirodzenosť je chránená právnymi predpismi. Z jednej strany je asi 1/3 manželov neplodnýchĽ teda nemôžu mať vlastné dieťa. Na adopciu dieťaťa sa čaká niekoĢko rokov. Z druhej strany spoločnosť umožňuje umelo ukončiť tehotenstvoĽ a to napriek tomuĽ že sú manželiaĽ ktorí by si toto dieťa veĢmi radi osvojiliĽ ak by sa dieťa narodilo živé. Z jednej strany sa hovoríĽ že sa rodí málo detíĽ z druhej strany sa nerobí nič preto, aby rodičia chceli mať viac detí. Viacdetné rodiny sú znevýhodňované, nakoĢko

71

V mene Slovenskej republiky bol protokol podpísaný 24. júla 2002. Národná rada Slovenskej republiky vyslovila s protokolom súhlas svojím uznesením č. 1676 z 21. júna 2005 a rozhodlaĽ že ide o medzinárodnú zmluvu podĢa čl. 7 ods. 5 Ústavy Slovenskej republikyĽ ktorá má prednosť pred zákonmi. Prezident Slovenskej republiky ho ratifikoval 20. júla 2005. Ratifikačná listina bola uložená u generálneho tajomníka Rady EurópyĽ depozitára protokoluĽ 1Ř. augusta 2005. Oznámenie MZV SR č. 4Ř0/2005 Z. z. 72 Viac k problematike trestu smrti pozri [31], [2, s. 29–31]. 73 Vyhláška MZV č. 15/1řŘŘ Zb.o Viedenskom dohovore o zmluvnom práve. 74 Pozri rozsudok v prípade Soering c. Spojené krá ovstvo. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


130

príspevok pri narodení na prvé tri deti je vo výške Ř2řĽŘ6 €75 a na ęalšie deti 151,37 €Ľ príjem matky na rodičovskej dovolenke je veĢmi nízkyĽ len 203Ľ20 € mesačne,76 ak by mala matka viac detíĽ teda bola by dlhší čas na materskej, jej dôchodok bude veĢmi nízkyĽ a to napriek tomuĽ že vychovala detiĽ ktoré budujú spoločnosťĽ platia dane a odvody. Preto je potrebné zmeniť právnu úpravu postupnými krokmi: 1. Vychovávať už deti k zodpovednosti a ochrane života. 2. Vychovávať deti k ochrane počatého dieťaťa Ěučiť ich o vývoji dieťaťaĽ učiť ako chrániť počaté dieťaĽ učiť, aké je to zlé, ak sa ubližuje počatému dieťaťu a aké to má škodlivé následky pre matkuĽ rodinu a spoločnosť). 3. Vytvoriť podmienky tehotným ženám a rodinámĽ aby matky mohli dieťa dôstojne porodiťĽ aby počas tehotenstva, ale aj po pôrode, bola im zabezpečená adekvátna pomoc po každej stránke ĚpsychologickáĽ duševnáĽ materiálnaěĽ o takejto pomoci učiť a informovaťĽ poučiť aj o možnosti dať dieťa na adopciu Ězvlášť v prípadoch, ak sú mamičky veĢmi mladéĽ ak sú veĢmi chudobnéě. ůk počne mladé dievčaĽ umožniť prerušiť štúdium Ěalebo štúdium dištančnou formouěĽ aby mohlo byť vo vhodnom prostredí, kde jej budú zabezpečené všetky podmienkyĽ aby mohla dieťa bez problémov porodiťĽ ale aj sa oň následne starať. 4. Zmeniť právnu úpravu. Zákon č. 73/1řŘ6 Zb. o umelom prerušení tehotenstva je zlý. Nemôže byť tak jednoduché umelé ukončiť tehotenstvoĽ ako je to stanovené v § 4 tohto zákona, a to napriek tomuĽ že podĢa čl. 15 ústavy Ģudský život je potrebné chrániť už pred narodením. V niektorých štátochĽ ako napr. v PoĢsku nemajú takéto znenie ústavy, čo sa týka ochrany práva na životĽ ako je to v našej ústave Ěčl. 15ěĽ a napriek tomu nie je možné tak jednoducho podstúpiť interrupciu. 5. Musí sa zmeniť rozhodovacia činnosť ústavného súduĽ a to:

 

musí to byť viac právny než politický orgánĽ po analýze má dospieť k záveruĽ nemôže stanoviť cieĢĽ teda rozhodnúť a následne hĢadať odôvodnene a argumenty pre podporu svojho rozhodnutia.

O obsahu ochrany práva na život môžeme hovoriť v pozitívnom zmysle a v negatívnom zmysle. V pozitívnom zmysle je povinnosťou štátu prijať takú zákonnú úpravu, ktorá kriminalizuje zavinené usmrtenie človeka, ale aj svojvoĢné zabíjanie ozbrojenými silami. Je to záväzok štátu vytvoriť nevyhnutné prostriedky zamerané na ochranu práva na život. Takýmito prostriedkami môžu byť napríklad sociálne zabezpečenie detíĽ starých a chorých ĢudíĽ zabezpečenie bezpečnosti v doprave a pri nákladní so životom nebezpečnými látkamiĽ prostriedky na zabezpečenie ochrany a zdravia pri práci. Je povinnosťou štátu prijať nevyhnutné opatrenia k ochrane života jednotlivca. Takýmito nevyhnutnými opatreniami môžu byť na§4 zákona č. 3Ř3/2013 Z.z. o príspevku pri narodení dieťaťa a príspevku na viac súčasne narodených detí a o zmene a doplnení niektorých zákonov. 76 §4 ods. 1 zákona č. §571/200ř Z.z. o rodičovskom príspevku a o zmene a doplnení niektorých zákonov. 75



131

príklad ustanovenie ochrany osobeĽ ktorej sa iná osoba vážne vyhrážala smrťou; zabezpečenie, aby psychicky chorá osoba nespáchala samovraždu. V súvislosti s ochranou práva na život môžeme taktiež hovoriť o povinnosti štátu usilovať sa o odvrátenie vojny a upevňovanie mieruĽ o povinnosti štátnych orgánov vykonať účinné vyšetrenie okolnosti prípadu smrti. Nie je možné v pozitívnom zmysle vypovedať všetky povinnosti štátu v súvislosti s ochranou práva na život. V negatívnom zmysle môžeme veĢmi zjednodušene povedaťĽ že obsahom ochrany práva na život je zákaz orgánov štátu priamo a zavinene porušiť toto právoĽ to znamená uložiť a vykonať trest smrtiĽ pozbaviť človeka svojvoĢne života alebo prijať takú právnu úpravuĽ ktorá by umožňovala pozbaviť človeka života. Právo na smrť nemožno vyvodiť ani z čl. 15 Ústavy ani z čl. 6 Paktu. Právo na život je prirodzené právoĽ ktoré vyplýva z prirodzenosti človeka. Naopak, nemôžeme hovoriť o práve na smrť. Tak ako si nikto život sám nedalĽ nemôže si ho ani sám vziaťĽ ani rozhodnúť o tomĽ že by mu ho niekto iný vzal. Samovražda či eutanázia je v rozpore s prirodzenosťou človeka, je v rozpore s právom na život ,a preto všetky právne predpisy, ktoré by legalizovali samovraždy alebo eutanázie by boli v rozpore s právom na život garantovaným v čl. 15 Ústavy SR či medzinárodnými dohovormi. V tomto smere je potrebné vytvoriť starým a chorým Ģuęom podmienky na dôstojný život, aby mali čo jesťĽ mohli sa obliecť a mali kde bývať. V právnom poriadku Slovenskej republiky, právo na život nie je absolútne neobmedziteĢným právom. PodĢa článku 15 ods. 4 len zákon môže stanoviťĽ ktoré konanie nie je trestné v prípade pozbavenia života iného človeka. Zákonodarca pri stanovovaní zákonných podmienok oprávnenosti pozbavenia života nie je neobmedzený a v žiadnom prípade to nemôže byť prejavom jeho svojvôle. Pri stanovovaní zákonných podmienok obmedzenia ochrany práva na život musí zákonodarca zachovať princíp proporcionality, princíp nevyhnutnosti, princíp opodstatnenosti (ide o prípady nutnej obrany, krajnej núdze).

BIBLIOGRAFIA 1. Addo, M., Grief, N., Some practical issues affecting the notion of absolute right 2. 3. 4. 5. 6. 7.

in article 3 ECHR, European Law Review, 1998, 23 Supp. (Human Rigts Survey), s. 17–30. Svák, J., Základy európskej ochrany Ģudských práv – Zväzok 1, Banská Bystrica 2001. Redelbach, A., Prawa naturalne – Prawa człowieka – wymiar sprawiedliwości, Toruń 2000. VĞčeĮaĽ M.Ľ et al.Ľ Teória právaĽ Žilina 2013. Pinka, B., Charta základných práv evropské únie a její právní a vĞcná dimenzeĽ Právník, 2003, 1, s. 20–40. SomorováĽ ġ.Ľ Komentár k čl. 13 ÚstavyĽ in: ČíčĽ M.Ľ et al.Ľ Komentár k Ústave Slovenskej republiky, Martin 1997. ForgašĽ ġ.Ľ Komentár k čl. 15 Ústavy SRĽ in ČičĽ M.Ľ et al.Ľ Komentár k Ústave Slovenskej republiky, Martin 1997. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


132

8. DilongĽ M.Ľ Ústavnosť umelého ukončenia tehotenstvaĽ Justičná revue, 2003, 55(3), s. 288–292.

9. PetríkĽ M.Ľ K ústavnosti interrupcií po štvrtéĽ Justičná revue, 2002, 54(12), s. 1436–1447;

10. ČičĽ M.Ľ et al.Ľ Komentár k Ústave Slovenskej republiky, Martin 1997. 11. LipšicĽ D.Ľ Ústavný rozmer právnej úpravy umelého prerušenia tehotenstvaĽ Justičná revue, 2002, 54(2), s. 165–173.

12. Klíma, K., Ústavní právo, Praha 1997. 13. Schron, M., Die Europäische Konvenstion zum Schutze der Menschenrechte und Grundfreithen, Frankfurt 1965.

14. Guradze, H., Die Europäische Menschenrechts Konvention, Berlin 1968. 15. Casberg, F., The European Convention on Human Rigts, Leyde 1974. 16. European Commision of Human Rights, „Decisions and Repors“Ľ č. 1řĽ Strasbourg, October 1980.

17. StrážnickáĽ V.Ľ ŠebestaĽ Š.Ľ Človek a jeho práva. Medzinárodná úprava ochrany Ģudských práv, Bratislava 1994.

18. MajerčákĽ T.Ľ Právo na život podĢa Medzinárodného paktu občianskych a politických práv, Justičná revue, 2007, 59(4), s. 473–484.

19. Smits, P. W., The Right to Life of the Unborn Child in International Document, Decision, and Opinions, Bedum 1992.

20. Bossuyt, M. J., Guide to the „Travaux Préparatoires“ of the International

Covenant on Civil and Political Rights, Dodrecht – Boston – Lancaster 1987.

21. McGoldrick, D., The Humman Rights Committe. Its Role in the Development of the International Covenant on Civil and Political Rights, Oxford 1994.

22. Kratochvíl, M., Analýza nálezu Ústavního soudu Slovenské republiky ze dne

4.12.2007, PL. ÚS 12/01, in: Stodola, J., Kratochvíl, M. (eds.), Nejmenší z nás 2013. Sborník p íspěvku interdisciplinární konference o právní ochraně osob p ed narozením. 17.10.2013 Brno, Bios-Společnosť pro bioetikuĽ Moravská Ostrava 2013. 23. Jankuv, J., Medzinárodné a európske mechanizmy ochrany Ģudských práv, Bratislava 2006. 24. Ivanová-ŠalingováĽ M.Ľ Slovník cudzích slov pre školu a prax, Bratislava 1988. 25. PłachtaĽ M.Ľ „Prawo do umierania”? Z problematzki regulacji autonomii jednostki w sprawach śmierci i umieraniaĽ Państwo i Prawo, 1997, 3, s. 53–64. 26. Kerecman, P., EutanáziaĽ asistovaná samovražda – právne aspekty, Bratislava 1999. 27. PoklewskiĽ K.Ľ O eutanazji w świetle nowych koncepcji prawniczychĽ Państwo i prawo, 1997, 1, s. 49–57. 28. HazuchaĽ B.Ľ Zbavenie života zo strany štátu podĢa článku 2 ods. 2 Európskeho dohovoru o Ģudských právachĽ Časopis pro pravní vedu a praxi, 2002, 4, s. 315–323. 29. Madliak, J., Trestné právo hmotnéĽ všeobecná časť I. Základy trestne zodpovednostiĽ Košice 2000. 30. Fico, R., Trest smrti, Bratislava 1998. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


133

31. Repík, B., Ke stavu diskusí o trestu smrti, Právník, 1990, 6, s. 575–580.

LIFE PROTECTION WITHIN THE LEGAL SCOPE OF THE SLOVAK REPUBLIC (CURRENT SITUATION AND PERSPECTIVES) ABSTRACT The right to life is a fundamental human right serving as the basis for all other human rights. It is at the top of the human rights hierarchy. This right originated and has its axiological justification in the time-honoured order of the nature and the world. It is the most fundamental human right, as only if we acknowledge it and protect it, the protection of other rights and liberties becomes real; without it, these rights and liberites would only be abstract ideas. By breaching the right to life, all the other rights are being breached. It can be claimed this right is the basis of other human rights; other human rights would cease to have a real meaning without the right to life. In the Slovak law, the right to life is not an absolutely unrestrictable right.

KONTAKT JUDr. JCLic. Tomáš MajerčákĽ PhD. Kováčska 2ŘĽ 040 01 Košice web: http://www.majercak.sk/ e-mail.: [email protected]


ANALÝZA NÁLEZU ÚSTAVNÍHO SOUDU SLOVENSKÉ REPUBLIKY ZE DNE 4. 12. 2007, PL. ÚS 12/01-297

1

Miroslav Kratochvíl ************ Recenzoval JUDr. Tomáš Langášek, LL.M. 1

ÚVOD

V roce 2007 Ústavní soud Slovenské republiky projednával návrh skupiny 31 poslancĶ na zrušení části zákona o tzv. umĞlém pĮerušení tĞhotenství (zákon č. 73/1řŘ6 Zb. ve znĞní zákona č. 41ř/1řř1 Zb.ě a pĮíslušné provádĞcí vyhlášky. Ústavní soud žádosti nevyhovĞl Ěv pomĞru 7:5ěĽ ale paradoxnĞ – s ohledem na zájem navrhovatelĶ – zrušil ustanovení vyhlášky k tomuto zákonuĽ které omezovalo provádĞní potratĶ z eugenických dĶvodĶ do 24 týdnĶ tĞhotenstvíĽ čímž byla ochrana života pĮed narozením ještĞ více oslabena. V pĮíspĞvku si po stručném pĮedstavení struktury nálezu všímáme slabých míst v argumentaci Ústavního soudu a docházíme k závĞruĽ že výklad pĮíslušného článku Ústavy podaný Ústavním soudem je chybnýĽ pĮičemž pĮedkládáme vlastní výkladĽ na základĞ kterého mĶžeme ĮíciĽ že zákon o umĞlém pĮerušení je en bloc protiústavní. Všímáme siĽ že i nĞkterá další tvrzení Ústavního souduĽ kterými podpírá své závĞryĽ jsou chybná či irelevantní. Jedná se napĮíklad o tvrzení založená na judikatuĮe Evropského soudu pro lidská práva či interpretaci pĮíslušných článkĶ Úmluvy o právech dítĞte. Jako irelevantní shledáváme argumentaci Ústavního soudu stojící na porovnání právních úprav interrupcí v jiných státech. 1 Jedná se o pĮepracovanýĽ zkrácený a upravený článekĽ který pĶvodnĞ vyšel ve sborníku konference Nejmenší z nás 2013. Text nálezu je dostupný online na internetové adrese Ústavního soudu Slovenské republiky http://www.concourt.sk/rozhod.do?urlpage=dokument&id_spisu=111774, text i s disentními stanovisky je dostupný na adrese http://www.concourt.sk/Zbierka/2007/07_1s.pdf. Budeme-li v pĮíspĞvku odkazovat na text nálezuĽ budeme tak činit odkazem v kulatých závorkách na stranu pdf souboru z druhé adresy.



2

135

STRUKTURA NÁLEZU

Celý nález ústavního soudu je tvoĮen témĞĮ sty normostranami Ěviz Tab. 1), z nichž čtvrtinu tvoĮí vyžádaná stanoviska účastníkĶ ĮízeníĽ další čtvrtinu tvoĮí rozdílná stanoviska pĞti soudcĶĽ kteĮí se neztotožnili s vĞtšinovým rozhodnutím pléna ústavního soudu. V úvodu posuzování ústavnosti napadnutých ustanovení ústavní soud vymezuje svou roli pĮi jednáníĽ totižĽ že jeho úkolem je pouze rozhodnoutĽ zda ústava zabraňuje zákonodárci upravit zákonem umĞlé ukončení tĞhotenství. Dále ústavní soud pĮedstavuje základní východiska interpretace práva na život a ochrany lidského života pĮed narozením podle pĮíslušného článku ústavy a dochází k závĞruĽ že nasciturus není subjektem práva na život. Klíčové tvrzení podporující tento závĞr je obsažen v jednom odstavci o rozsahu 0Ľ67 normostrany. Po východiscích interpretace práva na život uvádí východiska interpretace práva na soukromíĽ kterého se také vĞc dotýká. Po zhodnocení ústavních pĮedpokladĶ ústavní soud analyzuje napadnutá ustanovení zákona s pĮíslušnými ustanoveními mezinárodních dohod ĚÚmluva o ochranĞ lidských práv a základních svobodĽ Mezinárodní pakt o občanských a politických právechĽ Úmluva o právech dítĞteĽ Úmluva o odstranĞní všech forem diskriminace ženě a rovnĞž dochází k závĞruĽ že napadnutá ustanovení zákona nejsou v rozporu s mezinárodními dohodami, kterými je Slovenská republika vázána. PĮed samotným závĞrem pĮidává pĮehled právní úpravy interrupcí v jiných státech a relevantní judikaturu ústavních soudĶ. 2

Rozhodnutí PĮedmĞt Įízení Stanoviska Úvod Právo na život Právo na soukromí Mezinárodní závazky Právní úprava v jiných státech ZávĞry Posouzení vyhlášky ZávĞrečné ustanovení Disentní stanoviska

1,24 NS 3,73 NS 23,85 NS 2,27 NS 11,70 NS (0,67 NS) 5,18 NS 7,28 NS 3,52 NS 8,22 NS 5,10 NS 0,70 NS 24,76 NS

Tab. 1 – Struktura nálezu

Po analýze ustanovení práva na životĽ práva na soukromíĽ mezinárodních úmluv a právních úprav interrupcí jiných státĶ ústavní soud v závĞru shrnujeĽ že ústava nasciturovi pĮiznává pouze ochranuĽ nikoliv právo na životĽ a že tato ochrana je v právním Įádu realizována rozličnými ustanoveními ĚnapĮ. ochranou tĞhotné v pracovním právu), a že ani pĮi vymezení této ochrany se zákonodárce nedopustil excesu.

2

NS = normostrana 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

136

3 3.1

MIROSLAV KRATOCHVÍL: ANALÝZA NÁLEZU ÚSTAVNÍHO SOUDU SR

PRÁVO Nů ŽIVOT PODLE ÚSTAVY SLOVENSKÉ REPUBLIKY P edm tný článek ústavy

ČlánekĽ který se v ÚstavĞ Slovenské republiky primárnĞ vztahuje k právu na životĽ je článek 15. Článek tvoĮí 4 číslované odstavce. První odstavec je tvoĮen dvĞma vĞtami. První vĞta odst. 1 čl. 15 Ědále „první vĞta“ě zní „Každý má právo na život.“Ľ druhá vĞta odst. 1 čl. 15 Ědále „druhá vĞta“ě zní „ġudský život je hodný ochrany už pred narodením.“. Druhý odstavec zní „Nikto nesmie byť pozbavený života.“Ľ tĮetí odstavec „Trest smrti sa nepripúšťa.“Ľ poslední odstavecĽ odst. 4 zní „PodĢa tohto článku nie je porušením právĽ ak bol niekto pozbavený života v súvislosti s konanímĽ ktoré podĢa zákona nie je trestné.“ 3.2

Východiska ústavního soudu

Ústavní soud zdĶrazňuje Ěs. 21ěĽ že jeho úlohou je pouze odpovĞdĞt na otázkuĽ jaké jsou ústavní hraniceĽ které ústava ve vztahu k právní úpravĞ umĞlého pĮerušení tĞhotenství klade zákonodárci. TotižĽ zda ústava znemožňuje zákonodárci právní úpravu umĞlého pĮerušení tĞhotenství. SprávnĞ ústavní soud poznamenáváĽ že aby na výše položenou otázku odpovĞdĞlĽ klade se pĮed nĞj jiná otázka a toĽ zda nositelem Ěsubjektemě práva na život je nasciturus ĚplodĽ nenarozený človĞkěĽ anebo až narozený človĞk Ěs. 22ě. Ústavní soud hledá odpovĞę na tuto otázku takĽ že se ptá po interpretaci druhé vĞty článku 15 odst. 1. KonstatujeĽ že lze tuto vĞtu interpretovat jednak dvĞma krajními zpĶsobyĽ pak také zpĶsobemĽ který stojí mezi tĞmito krajními interpretacemi. 3.3

Možné interpretace druhé v ty odst. 1 čl. 15 slovenské ústavy

Prvním krajním vysvĞtlením je podle ústavního soudu názor Ěs. 22Ľ 23ěĽ že druhá vĞta je právnĞ irelevantníĽ že se nejedná o právní normuĽ ale maximálnĞ o etickou normuĽ z které nelze vyvozovat pĮíkazĽ zákaz či dovolení. Druhou možností je podle ústavního soudu pĮiznat nasciturovi Ě„nenarozenému lidskému životu“Ľ jak Įíká ústavní soudě právo na život s kvalitou základního práva. Druhá vĞta by tak byla chápána jako specifikace první vĞtyĽ tedy by odstraňovala jakékoliv pochybnosti o tomĽ že pod pojmem „každý“ ve smyslu čl. 15 odst. 1 první vĞty ústavy je nutné rozumĞt též nascitura (s. 23). ObĞ krajní interpretace ústavní soud odmítáĽ pĮičemž ukazuje zpĶsobĽ jakým se dobral ke svému stanovisku. Ústavní soud se táže: plyne z formulace druhé vĞty článku 15 odst. 1 rozdíl mezi právním statusem nascitura od právního statusu narozeného človĞka? Ústavní soud tam rozdíl spatĮuje a z toho vyvozujeĽ že nasciturus subjektem práva na život není. K tomu je nutné ĮíciĽ že výčet možností podaných ústavním soudem není kompletní. Resp. lze pĮiznat nasciturovi právo na život s kvalitou základního práva a současnĞ lze tvrditĽ že druhá vĞta je právnĞ irelevantní Ěprávo na život by nasciturovi bylo totiž pĮiznáno první vĞtouě. Z právní neúčinnosti druhé vĞty neplyneĽ že první vĞta se na nenarozené nevztahuje. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


3.4

137

Právní status nenarozeného člov ka

Podle ústavního soudu z ústavy „zĮetelnĞ vyplývá“ Ěs. 22ěĽ že ústavodárce rozlišuje mezi právom každého na život Ěprvá vetaě a ochranou nenarodeného Ģudského života Ědruhá vetaě. Toto rozlíšenie naznačuje rozdiel medzi právom na život ako osobným, subjektívnym nárokom a ochranou nenarodeného Ģudského života ako objektívnou hodnotou […] (s. 22).

Čím ústavní soud podkládá své tvrzeníĽ že z ústavy zĮetelnĞ vyplývá ústavodárcovo rozlišení mezi právem každého na život a ochranou „nenarozeného lidského života“? Podstata celého rozhodnutí je obsažena v tomto jednom odstavci Ěs. 23ě: Z porovnania doslovného výkladu prvej a druhej vety čl. 15 ods. 1 ústavyĽ najmä spojenia Ľmá právo na život v. Ľhodný ochrany‘ vyplývaĽ že ústavodarca v čl. 15 ústavy celkom zjavne rozlišuje medzi právnym statusom nascitura a právnym statusom narodenej osoby. Tento jazykový výklad je podporovaný tiež systematickým výkladom. Katalóg základných Ģudských práv a slobôd v druhom oddiele druhej hlavy ústavy je uvedený ustanovením čl. 14Ľ podĢa ktorého každý má spôsobilosť na práva. Je pritom bez akýchkoĢvek pochybnostíĽ že pod pojmom každýĽ použitom v tomto Ěale i v ęalšíchě ustanovení ústavyĽ treba rozumieť každéhoĽ kto sa narodí Ěpozri napr. ČičĽ M. a kol. Komentár k Ústave Slovenskej republiky. Martin: Matica Slovenská, 19[9]7 . Ř2 s.Ľ alebo PrusákĽ J. Teória práva. Bratislava: UKĽ 1řř5. 27ř s.ěĽ t. j. spôsobilosť na práva vzniká narodením a končí smrťouĽ prípadne vyhlásením za mŕtveho. Ústava teda zásadne spája vznik subjektívnych práv až s okamihom narodenia človekaĽ nie už s jeho počatím. V kontexte s problematikou, ktorá je predmetom tohto konania, sa javí vhodné podporne poukázať napr. na čl. 41 ods. 3 ústavyĽ podĢa ktorého deti narodené v manželstve i mimo neho majú rovnaké práva.

Ústavní soud k podpoĮe svého tvrzení užil jazykový a systematický výklad. 3.4.1 K jazykovému výkladu PĮednĞ musíme ĮíciĽ že ústavodárce ve zmínĞném článku hovoĮí jednak o „každém“ a dále o „životu“Ľ ale nehovoĮí o nenarozeném človĞku. Mluví o ochranĞ jeho života. Což však neznamenáĽ jak ukážeme vzápĞtíĽ že by tato ochranaĽ byť je jí lidský život „pouze“ „hoden“Ľ implikovala rozdílný status nenarozeného a narozeného človĞka Ětedy v tom smysluĽ že protože je hoden ochranyĽ není subjektem právaě. Neboť z formulace druhé vĞty plyne Ěz jazykového výkladuěĽ že stejné ochrany je hoden život i po narození. Ústavodárce nehovoĮíĽ že „lidský život pĮed narozením je hoden ochrany“Ľ nýbrž že „lidský život je hoden ochrany již pĮed narozením“. Predikát „hoden ochrany“ se vztahuje k celému lidskému životuĽ nikoliv jen k lidskému životu pĮed narozením. Jsou v zásadĞ myslitelné dvĞ poziceĽ které by mohla druhá vĞta článku vyjadĮovat: aě Lidský život je hoden ochrany po narození i pĮed narozením; bě Lidský život po narození se musí chránitĽ lidský život pĮed narozením je pouze hoden ochrany. VĞta „Lidský život je hoden ochrany již pĮed narozením“ jednoznačnĞ koresponduje s první pozicí. MĶžeme tedy na základĞ gramatickéhoĽ stylistického a logického 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

138


výkladu konstatovat, že druhá vĞta je buę specifikací vĞty první a vĞta druhá tedy musí být vykládána ve smyslu „Lidský život je hoden ochrany také pĮed narozením ĚtakĽ jako po narozeníě”Ľ pĮičemž výraz „je hoden“ buę má stejný právní význam jako výraz „musí být“Ľ rozdíl je pouze stylistickýĽ nebo druhá vĞta rozšiĮuje ochranu lidského života pĮed narozenímĽ tímĽ že žádá kromĞ tohoĽ že nesmí být lidé usmrcováni napĮ. na základĞ zákona o umĞlém pĮerušení tĞhotenstvíĽ o specifické zacházení s nenarozenými lidmi pro jejich zranitelné postavení – žádá pro nĞ zvláštní péči. Článek 41 odst. 23 poskytující ochranu tĞhotným by pak mohl být chápán jako lex specialis druhé vĞty vĶči nenarozenýmĽ stejnĞ jako článek 3ř 4 ústavy by mohl být chápán jako lex specialis druhé vĞty vĶči narozenýmĽ podobnĞ odst. 1 čl. 445 mĶžeme pak chápatĽ jako lex specialis druhé vĞty vĶči nenarozeným i narozeným. V žádném pĮípadĞ nelze z porovnání první a druhé vĞty článku dovoditĽ že ústavodárce vyjímá nenarozeného človĞka z ochrany jeho práva na život. 3.4.2 K systematickému výkladu Ústavní soud uvádí Ěs. 23ěĽ že „Je pritom bez akýchko vek pochybnostíĽ že pod pojmom každýĽ použitom v tomto (ale i v ďalších) ustanovení ústavyĽ treba rozumieť každéhoĽ kto sa narodí.“ ůnoĽ pod pojmem každý je nutno rozumĞt každéhoĽ kdo se narodí. To však nevylučujeĽ aby byl pod pojem zahrnut i každý nenarozený človĞk. Z faktu ů patĮí do BĽ neplyneĽ že C do B nepatĮí. Navíc jde bez dalšího o logický kruh. Tvrzení „termín ‚každý‘ označuje Ěpouzeě tohoĽ kdo se narodí“ je ekvivalentní s tvrzením „nasciturus není subjektem práva na život“. Ústavní soud tedy Įíká: nasciturus není subjektem práva na životĽ protože je bez jakýchkoliv pochybnostíĽ že nasciturus není subjektem práva na život. Pod pojmem „každý“ musíme rozumĞt i nenarozené lidi. Ústavodárce pojmem „každý“ jasnĞ vyjadĮuje jeho vĶli zamezitĽ aby bylo nĞkomu upíráno základní lidské právoĽ proto zámĞrnĞ volí pojem nejobecnĞjšíĽ jehož jakékoli upĮesňování Ěv tom smysluĽ že „každý“ znamená „tito lidéĽ ale ne už tito“ě je nepĮípustné. Lidská práva mají povahu práv pĮirozených. Co to znamená? Znamená toĽ že lidská práva náleží každému človĞku jakožto človĞku [9, s. 142, odst. 5], [1, s. 938, odst. 16], [1, s. 968, odst. 3]. Že ústavodárce chtĞlĽ aby lidská práva nebyla žádnému človĞku upíránaĽ vyjádĮil mimo to tímĽ že použil úplnostní zájmeno „každý“ i explicitnĞ v článku 12Ľ odst. 1 a 2 ústavy: ġudia sú slobodní a rovní v dôstojnosti i v právach. Základné práva a slobody sú neodňateĢnéĽ nescudziteĢnéĽ nepremlčateĢné a nezrušiteĢné. Odstavec 2 článku 41 slovenské ústavy zní: Žene v tehotenstve sa zaručuje osobitná starostlivosťĽ ochrana v pracovných vzťahoch a zodpovedajúce pracovné podmienky. 4 Článek 3ř slovenské ústavy zní: (1) Občania majú právo na primerané hmotné zabezpečenie v starobe a pri nespôsobilosti na prácuĽ ako aj pri strate živite a. (2) KaždýĽ kto je v hmotnej núdziĽ má právo na takú pomocĽ ktorá je nevyhnutná na zabezpečenie základných životných podmienok. (3) Podrobnosti o právach pod a odsekov 1 a 2 ustanoví zákon. 5 Odstavec 1 článku 44 slovenské ústavy zní: Každý má právo na priaznivé životné prostredie. 3



139

Základné práva a slobody sa zaručujú na území Slovenskej republiky všetkým bez ohĢadu na pohlavieĽ rasuĽ farbu pletiĽ jazykĽ vieru a náboženstvoĽ politickéĽ či iné zmýšĢanieĽ národný alebo sociálny pôvodĽ príslušnosť k národnosti alebo etnickej skupine, majetok, rod alebo iné postavenie. [...]

Odkaz ústavního soudu na komentáĮ k ústavĞ [3] a učebnici teorie práva [3], z kterého má plynout právní nesubjektivita nenarozených lidíĽ je argumentačnĞ nepĮesvĞdčivý. V komentáĮi [3, s. 82] je pouze postulovánoĽ že každým je potĮeba rozumĞt každéhoĽ kdo se narodíĽ avšak je to uvedeno bez zdĶvodnĞníĽ proč by pojem každý nemĞl zahrnovat i nenarozenéĽ což je otázkaĽ kterou má ústavní soud Įešit. V odkazované učebnici teorie práva je vedle tohoĽ že zpĶsobilost mít práva a povinnosti vzniká narozením i právnickým osobám již i odstavec, který bychom mohli považovat za určité zdĶvodnĞní odmítnutí pĮiznat právní subjektivitu i nenarozeným. Prusák [3, s. 279] píše: Subjektmi práva sú fyzické osoby a právnické osoby, ktoré právo uznáva za osoby v právnom zmysle. Osobu v právnom zmysle nie je možné stotožňovať s chápaním človeka v biológiiĽ sociológii či psychológii. Latinským ekvivalentom osoby je výraz persona, ktoré povodne znamenala masku, vytvorenú z oprávnení a právnych povinností subjektu. Právo sa nezaoberá fyzickou osobou alebo právnickou osobou v ich úplnostiĽ ale len z hĢadiska ich reflexie v práveĽ z hĢadiska súhrnu oprávnení a právnych povinností, ktoré im priznáva.

ZaprvéĽ prezentované vysvĞtlení termínu persona nevytváĮí žádný rozdíl mezi nenarozeným dítĞtem a narozeným dítĞtem. Novorozenec nemá o nic více právních povinností ani oprávnĞní ĚzpĶsobilosti k právním úkonĶmě než nasciturus. Není tedy žádný dĶvodĽ proč by nemĞl mít nenarozený človĞk právní subjektivituĽ jestliže ji má i novorozenec. Zadruhé, osobu opravdu nekonstituují sociologické či psychologické aspekty či schopnosti človĞka. VyjadĮuje-li to Prusák slovy „nie je možné stotožňovať s chápaním človeka v“Ľ nevznášíme námitku. MénĞ jasné je to ale s vyjádĮením odkazujícím na osobu jakožto človĞka v biologii. Souhlasíme s tímĽ že osobu nekonstituují orgányĽ končetiny apod. Tedy že není pravdaĽ že by osobou byl jen človĞkĽ který má všechny končetinyĽ orgány apod. Osobu konstituuje človĞk jakožto človĞk – lidská bytostĽ jedinec druhu homo sapiensĽ která však je jednoznačnĞ identifikovatelná biologií. V neposlední ĮadĞĽ není pĮíliš jasnéĽ co to mĶže znamenat „zabývat se osobou v úplnosti“. Domníváme se všakĽ že ani uznání nenarozeného človĞka za fyzickou osobu nevytváĮí v tomto ohledu žádný problém. JistĞ lze v civilistickém pojetí definovat osobu jako toho, kdo se narodí, pokud se tím ale zároveň neupírá obecná zpĶsobilost k právĶm tĞmĽ kdo se ještĞ nenarodili a komukoli dalšímu. S pojmem „právní zpĶsobilost“Ľ „zpĶsobilost k právĶm“ je nutné ve smyslu ústavy zacházet opatrnĞ a nepropadat civilistickému chápání této zpĶsobilosti [1, s. 65], [9, s. 143, odst. 6], [1, s. 967, odst. 2]. Každý človĞk je z hlediska práva „osobou“Ľ má právní subjektivitu a tohoto svého charakteru nemĶže být zbaven.


140


ZákonĶm nutno rozumĞt podle vlastního významu slov v textu a kontextu. Není žádná dĶvodná pochybnostĽ že slovem „každý“ se v ústavĞ rozumí každý človĞkĽ tedy i nenarozený. Vidíme tedy, že i systematický výklad ústavního soudu je chybný. PĮestože na jiném místĞ nálezu Ěs. 27Ľ 37ě ústavní soud upozorňujeĽ že druhou vĞtu je tĮeba chápat v kontextu celého právního poĮádkuĽ opomenulĽ že druhou vĞtu nemožno interpretovat izolovanĞ pĮedevším od zbylých vĞt pĮíslušného článku. Podíváme-li se na článek tímto pohledemĽ pak vidímeĽ že toĽ že nasciturus má právo na životĽ lze odvodit za pomoci systematického výkladu takto: struktura článku 15 ústavyĽ podobnĞ jako nĞkterých dalších článkĶĽ je tvoĮena úvodním obecným, deklaratorním, abstraktním odstavcem základního právaĽ dalšími specifikujícímiĽ konkrétnímiĽ aplikačními odstavci a nakonec odstavci či odstavcem stanovujícími výjimky či omezení základního práva [1, s. 67]. Vedle článku 15 se tedy jedná napĮ. o čl. 17 ĚĚ1ě Osobná sloboda sa zaručuje.ěĽ čl. 23 ĚĚ1ě Sloboda pohybu a pobytu sa zaručuje.ěĽ čl. 26 ĚĚ1ě Sloboda prejavu a právo na informácie sú zaručené.ě. Jak se tato práva na svobodu zaručujíĽ je specifikováno v dalších odstavcích. Viz Tab. 2. První i druhá vĞta článku 15 odst. 1 tvoĮí jeden celek vyjadĮující obecnou deklaraci základního právaĽ jehož vysvĞtlení je obsaženo v druhém a tĮetím odstavci: Nikdo nesmí být zbaven života a trest smrti se nepĮipouští. Pokud se na článek 15 ústavy díváme komplexnĞĽ mĶžeme konstatovatĽ že druhá vĞta prvního odstavce vyjadĮuje normuĽ vyjadĮující pĮesvĞdčeníĽ že individuální lidský život je dobrý v celém svém rozsahu. Rozdíl od první vĞty prvního odstavce je tenĽ že zatímco první vĞta vyjadĮuje stejnou normu o hodnotĞ individuálního života pĮed i po narození implicitnĞĽ druhá vĞta to vyjadĮuje explicitnĞ ĚzdĶrazňuje to s ohledem na častá nedorozumĞníě. Jak se má tato norma promítat v právní normu konkrétnĞĽ specifikuje druhý a tĮetí odstavec: nikdo Ěžádný človĞkě pro svou hodnotu človĞkaĽ nesmí být zbaven života. Trest smrti se nepĮipouštíĽ a fortiori je nepĮípustné mít legální proceduru k usmrcování lidí nevinných. Velice elegantní argumentaci zdĶvodňující právní subjektivitu nenarozených lidských embryí podává Tomáš Hromek [11]. DovozujeĽ že slovo „každý“ v první vĞtĞ pĮíslušného článku se nutnĞ vztahuje i na nenarozené lidské plody. UkazujeĽ že i nenarozený človĞk je podle ústavy človĞkem.



141

Článek

Čl. 15

Čl. 26

Abstraktní odstavec základního práva

Ě1ě Každý má právo na život. ġudský život je hodný ochrany už pred narodením.

(1) Sloboda prejavu a právo na informácie sú zaručené.

(2) Nikto nesmie byť pozbavený života.

Ě2ě Každý má právo vyjadrovať svoje názory slovomĽ písmomĽ tlačouĽ obrazom alebo iným spôsobom, ako aj slobodne vyhĢadávaťĽ prijímať a rozširovať idey a informácie bez ohĢadu na hranice štátu. Vydávanie tlače nepodlieha povoĢovaciemu konaniu. Podnikanie v odbore rozhlasu a televízie sa môže viazať na povolenie štátu. Podmienky ustanoví zákon. (3) Cenzúra sa zakazuje.

ůplikační odstavce

Odstavce stanovující výjimky či omezení

(3) Trest smrti sa nepripúšťa. Ě4ě PodĢa tohto článku nie je porušením práv, ak bol niekto pozbavený života v súvislosti s konaním, ktoré podĢa zákona nie je trestné.

Ě4ě Slobodu prejavu a právo vyhĢadávať a šíriť informácie možno obmedziť zákonom, ak ide o opatrenia v demokratickej spoločnosti nevyhnutné na ochranu práv a slobôd inýchĽ bezpečnosť štátuĽ verejného poriadku, ochranu verejného zdravia a mravnosti. Ě5ě Orgány verejnej moci majú povinnosť primeraným spôsobom poskytovať informácie o svojej činnosti v štátnom jazyku. Podmienky a spôsob vykonania ustanoví zákon.

Tab. 2 – Struktura n kterých článk Ústavy

3.5

Dodatky

Poté, co ústavní soud odmítl právní subjektivitu nascitura, snaží se poukázat na údajné rozpory v návrhu navrhovatelĶ. Ústavní soud vysvĞtluje Ěs. 24ěĽ že pokud by bylo nenarozenému dítĞti pĮiznáno právo na životĽ vyloučilo by to provádĞní interrupcí i v pĮípadĞ ochrany zdraví tĞhotné ženyĽ z genetických dĶvodĶ anebo z dĶvodu tĞhotenství vzniklého v dĶ-



142

sledku trestné činnosti ĚznásilnĞníĽ incestuěĽ což by byloĽ podle mínĞní ústavního souduĽ v rozporu s požadavky navrhovatelĶ. Dále ústavní soud konstatuje Ěs. 26ěĽ že nasciturus není subjektem právaĽ ale mĶže se stát subjektem práva ex tuncĽ a to i nositelem základních právĽ avšak pod podmínkouĽ že se narodí živý. Takové uvažování je z nĞkolika dĶvodĶ chybné. Jednak podmiňuje pĮiznání základních právĽ ale to ústava nepĮipouští – základní práva a svobody se zaručují všem lidem bez rozdíluĽ lidé jsou si rovní v právech bezpodmínečnĞ. Základní lidská práva se nepĮidĞlujíĽ ta lze pouze uznat a chránit [9, s. 142, odst. 5]. Jednak takováto konstrukce není nic jiného než právní fikceĽ ale ústavodárce jistĞ nemĞl svými požadavky včlenĞnými v ústavĞ zájem pouze o verbální ochranu právĽ nýbrž faktickouĽ což ale právní fikce nezajišťují. V podobném duchu Evropský soud pro lidská práva konstatuje ĚsamozĮejmĞ ne v souvislosti s ÚstavouěĽ že „[j]e vrcholnĞ dĶležitéĽ aby Úmluva byla vykládána a aplikována zpĶsobemĽ který činí její práva praktickými a účinnýmiĽ nikoliv teoretickými a iluzorními“ [10, s. 76]. Pro svĶj závĞr ústavní soud rovnĞž uvádí následující: Ústavný súd zastáva názorĽ že nenarodený Ģudský život má charakter objektívnej hodnotyĽ a zároveň zdôrazňujeĽ že popri objektívnej hodnote nascitura sú v ústave vyjadrené, a teda aj ústavou chránené, mnohé iné objektívne hodnoty […]. (s. 25) Z dikcie čl. 15 ods. 1 druhej vety ústavy Ě,ġudský život je hodný ochrany aj pred narodením‘ě možno nesporne vyvodiť aj záväzok štátu chrániť hodnotu nenarodeného Ģudského života ĚnascituraěĽ ale z textu zjavne vyplývaĽ v porovnaní s ostatnými spomenutými objektívnymi hodnotamiĽ jednak nižšia miera konkrétnosti tohto záväzku ĚĽje hodný ochrany‘), ako aj iná miera intenzity jej ústavnej ochrany. (s. 26)

Jak už jsme uvedli v části 13.4.1Ľ ústava nikde nehovoĮí o „nenarozeném lidském životĞ“Ľ nýbrž mluví o lidském životĞ. DodáváĽ že lidský život je hoden ochrany i pĮed narozením pĮinejmenším stejnĞ jako život po narození. Pokud se tedy zdáĽ že míra intenzity ústavní ochrany lidského života je nižší než míra ochrany jiných objektivních ústavních hodnot, nijak z toho neplyneĽ že by nasciturus nemĞl být subjektem práva na život. V opačném pĮípadĞ bychom tvrdiliĽ že ani narozený človĞk není subjektem práva na život. 3.6

Dílčí záv r

Ukázali jsmeĽ v čem spočívá nedostatečnost argumentace ústavního soudu a že vývody ústavního soudu o právní ĚneěsubjektivitĞ nenarozených lidí jsou chybné. Tím se další argumentace ústavního soudu zabývající se otázkou možného excesu zákonodárce pĮi vymezení „hodné ochrany“ života pĮed narozenímĽ stává bezpĮedmĞtnou. NicménĞ posoudíme nĞkterá další jeho tvrzeníĽ kterými podpírá své závĞry.



4

MEZINÁRODNÍ

143

ZÁVAZKY SOUVISEJÍCÍ S PRÁVEM Nů ŽIVOT ů OCHRANOU

NENůROZENÉHO ČLOV Ků

Ústavní soud dále analyzoval napadnutá ustanovení zákona o umĞlém pĮerušení tĞhotenství s dotčenými ustanoveními Úmluvy o ochranĞ lidských práv a základních svobodĽ Mezinárodním paktem o občanských a politických právechĽ Úmluvou o právech dítĞte a Úmluvou o odstranĞní všech forem diskriminace žen. Podívejme se na nĞkterá z nich. 4.1

Úmluva o ochran lidských práv a základních svobod

K ÚmluvĞ o ochranĞ lidských práv a základních svobod ústavní soud uvádí Ěs. 31Ľ 32) tato slova: Z hĢadiska posudzovania ústavnosti napadnutých ustanovení zákona o umelom prerušení tehotenstva je kĢúčová odpoveę na otázkuĽ či dikcia „právo každého na život“ obsiahnutá v čl. 2 ods. 1 dohovoru zahŕňa tiež nascitura. Komisia sa k tejto otázke vyjadrila napr. vo veci Paton v. Spojené kráĢovstvo Ěrozhodnutie z roku 1řŘ0ěĽ keę okrem iného uviedlaĽ že «Život plodu je úzko prepojený so životom tehotnej ženy a nemôže byť posudzovaný v izolácii od neho. ůk by článok 2 mal zahŕňať plod a jeho ochrana podĢa tohto článku by bolaĽ bez žiadneho výslovného obmedzeniaĽ chápaná ako absolútnaĽ interrupcia by musela byť považovaná za zakázanú dokonca vtedyĽ ak by pokračovanie tehotenstva predstavovalo vážne riziko pre život ženy. To by znamenaloĽ že „nenarodený život“ plodu by bol považovaný za majúci vyššiu hodnotu než život tehotnej ženy.» Obdobne KomisiaĽ resp. Európsky súd pre Ģudské práva nepriznal nasciturovi ochranu garantovanú podĢa čl. 2 dohovoru aj vo veci X. v. Spojené kráĢovstvo Ěrozhodnutie z roku 1řŘ0ěĽ H. v. Nórsko (rozhodnutie z roku 1992) a naposledy napr. Evans v. Spojené kráĢovstvo Ěrozsudok z roku 2006).

K tomu ocitujeme z pĮíspĞvku Jana BednáĮe pĮedneseného na konferenci Nejmenší z nás 2012 pasáž zabývající se rozsudkem Paton proti Spojenému královstvíĽ rozsudkem, z nĞhož vychází ostatní uvedené rozsudky [7, s. 145]: Úvaha Komise je však chybnáĽ neboť i kdyby bylo právo lidského plodu na život právem absolutnímĽ nebylo by nadĮazeno právu na život ženyĽ ale bylo by mu rovno. Nelze proto tak jednoduše dovoditĽ zda má byt dána pĮednost životu ženyĽ nebo dítĞte. Komise však uvedlaĽ že za tĞchto okolnosti není vyzvána rozhodnoutĽ zda se čl. 2 lidského plodu vĶbec nedotýkáĽ anebo zda mu zaručuje právo na život s implicitními omezeními. V dané vĞci své zkoumání omezila pouze na počáteční období tĞhotenství Ě10 týdnĶĽ kdy byl potrat provedeněĽ a to pouze ze zdravotních dĶvodĶ. Potrat Komise mĞla za souladný s první vĞtou čl. 2 ÚmluvyĽ neboť i za pĮedpokladuĽ že by se čl. 2 v daném pĮípadĞ aplikovalĽ je uskutečnĞný potrat zahrnut v nevyjádĮeném omezení práva na život lidského plodu z dĶvodu ochrany života a zdraví ženy. Tvrzené porušení čl. 2Ľ jakož i práva na respektování soukromého a rodinného životaĽ Komise shledala zjevnĞ neopodstatnĞnými a stížnost jako celek nepĮijatelnou ratione materiae. Hlubokou rozpornost celého odĶvodnĞní lze ilustrovat na tĮech pĮíkladech: 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

144

MIROSLAV KRATOCHVÍL: ANALÝZA NÁLEZU ÚSTAVNÍHO SOUDU SR 1. Jedním z pĮedpokladĶ argumentace Komise jeĽ že čl. 2 obsahuje implicitní omezení práva na životĽ a to v neprospĞch lidského plodu. PĮitom je její rozhodnutí založeno právĞ na negaci implicitních omezení práva na životĽ pokud jde o život matky počatého dítĞte. Vzniklý rozpor činí odĶvodnĞní nesmyslným. 2. Další rozpor spočívá v tomĽ že rozhodnutí o určení rozsahu ochrany lidského plodu dle čl. 2 Komise vylučujeĽ avšak pĮesto dovozuje obsahové omezení jeho účinkĶ vĶči lidskému plodu. 3. Nadto ve výjimkách z aplikovatelnosti čl. 2 období pĮed narozením zahrnuto není. Jak lze tedy z tohoĽ že Úmluva neobsahuje omezení práva na život lidských embryí a plodĶĽ dospĞt k podpoĮe závĞruĽ že nenarozeným právo na život nesvĞdčí?

Ústavní soud nakonec uzavírá (s. 32): Ustanovenie čl. 2 ods. 2 dohovoru sa preto na plodĽ a teda právnu úpravu umelého prerušenia tehotenstva neaplikujeĽ pretože takýto výklad by v podstate popieral akúkoĢvek možnosť interrupcieĽ a to aj z dôvodov ochrany života a zdravia matky Ěteda z dôvoduĽ ústavnosť ktorého nespochybňujú ani navrhovateliaě.

Na tomto místĞ se zdáĽ že ústavní soud pĮedpokládá toĽ co dokazuje. Ústavní soud pĮedpokládáĽ že lze provádĞt interrupce z dĶvodu ochrany života matkyĽ provádĞt je lze však pouze pokud není nasciturus subjektem práva na životĽ což má ale ústavní soud teprve zkoumat. Navíc se tím ústavní soud dostává do sporu se svým stanoviskemĽ že [ú]lohou ústavného súdu v tomto konaní nie je odpovedať na filozofickúĽ morálnu či etickú otázkuĽ kedy začína Ģudský životĽ ani na otázku správnosti či morálnosti umelého prerušenia tehotenstva […] Ěs. 21ě.

Zde zmínĞným pĮedpokladem bezpochyby hodnotí potraty z dĶvodu ohrožení života matky jako správné nebo minimálnĞ jako ménĞ špatné. 4.2

Úmluva o právech dít te

K ÚmluvĞ o právech dítĞte ústavní soud uvádí Ěs. 33ě: PodĢa čl. 1 Dohovoru o právach dieťaťa sa za dieťa považuje každá Ģudská bytosť mladšia ako 1Ř rokovĽ ak podĢa právneho poriadkuĽ ktorý sa vzťahuje na dieťaĽ nie je dospelosť dosiahnutá skôr. PodĢa čl. 6 ods. 1 Dohovoru o právach dieťaťa štátyĽ ktoré sú zmluvnými štátmi dohovoruĽ uznávajúĽ že každé dieťa má prirodzené právo na životĽ a podĢa čl. 6 ods. 2 dohovoru štátyĽ ktoré sú zmluvnými stranami dohovoruĽ budú zabezpečovať v maximálnej miere zachovanie života a rozvoj dieťaťa. Dohovor o právach dieťaťa teda ustanovuje neodňateĢné právo na život a záväzok štátu zabezpečiť prežitie a rozvoj dieťaťa.



145

V kontexte čl. 1 Dohovoru o právach dieťaťa Ědefinícia dieťaťaě je potrebné vykladať čl. 6 Dohovoru o právach dieťaťa ako právo narodenéhoĽ a nie počatého dieťaťaĽ aj keę to Dohovor o právach dieťaťa explicitne nevyjadruje. Vyplýva to však z definície dieťaťaĽ podĢa ktorej sa za dieťa považuje každá Ģudská bytosťĽ t. j. fyzická osoba schopná samostatnej Ģudskej existencie. Korešponduje to aj s čl. 7 Dohovoru o právach dieťaťaĽ podĢa ktorého každé dieťa je ihneę po narodení zaregistrovanéĽ t. j. za dieťa sa považuje Ģudská bytosť po narodení.

Odkud ústavní soud čerpá definici lidské bytostiĽ není jasné. Taktéž není jasnéĽ na základĞ čeho ústavní soud dovozujeĽ že fyzická osoba schopná samostatné lidské existence je pouze človĞkĽ který se narodí. KaždopádnĞ je takové pojetí chybné. Současné biologické a medicínské znalosti jednoznačnĞ svĞdčí o tomĽ že samostatným lidským jedincem, autonomní lidskou bytostí je i lidské embryo, a to od počátku své existence [4], [5], [8]. Zdá seĽ že ústavní soud definuje lidskou bytost – totiž termín spíše z oblasti biologie či filosofie – na základĞ právního termínu fyzické osoby, termínu, který se v civilním právu definuje na základĞ pojmu lidské bytostiĽ na základĞ pojmu človĞk. Tímto regresem se ústavní soud dopracoval k okleštĞnému termínu lidská bytost. Co se týče registrace dítĞte ihned po narozeníĽ chápání dítĞteĽ jakožto lidské bytosti i pĮed narozenímĽ také koresponduje s článkem požadujícím dítĞ ihned po narození zaregistrovat. Ústavní soud pokračuje Ěs. 33ě: Tento záver neoslabuje/nespochybňuje ani preambula Dohovoru o právach dieťaťaĽ podĢa ktorej „ako sa uvádza v deklarácii práv dieťaťaĽ dieťa pre svoju telesnú a duševnú nezrelosť potrebuje osobitné zárukyĽ starostlivosť a zodpovedajúcu právnu ochranu pred narodením a po ňom“. Skupina navrhovateĢov tohto textu Dohovoru o právach dieťaťa podčiarkla v osobitnom vyhláseníĽ že pojem „Ģudská bytosť“ sa vzťahuje len na narodené osobyĽ čo je v súlade s dlhodobým ponímaním zakotveným vo Všeobecnej deklarácii Ģudských práv.

VšimnĞme siĽ v preambuli Úmluvy o právech dítĞte se explicitnĞ o dítĞti hovoĮí jako o dítĞti i pĮed narozením. Ústavní soud to pĮechází a odvolává se na neexistující stanovisko skupiny navrhovatelĶ ‒ neexistující stanoviskoĽ neboť žádné stanovisko obsahující pasáž „pojem Ľlidská bytost‘ se vztahuje jen na narozené osoby“ neexistuje. Jediné stanoviskoĽ které má ústavní soud pravdĞpodobnĞ na mysliĽ je následující prohlášeníĽ které bylo zaneseno na žádost pĮípravné skupiny pĮipravující návrh úmluvy pĮedsedou pĮípravné skupiny do travaux préparatoires [6, s. 110]: TímĽ že pracovní skupina pĮijala tento odstavec preambuleĽ nezamýšlí nepĮíznivĞ 6 ovlivnit interpretaci článku 1 nebo jakéhokoli jiného ustanovení Úmluvy stranami.

6

In adopting this preambular parafraph, the Working Group does not intend to prejudice the interpretation of article 1 or any other provision of the Convention by States Parties. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

146


Je bez jakékoliv pochybnostiĽ že interpretační pomĶckaĽ je-li správnĞ užitaĽ stĞží mĶže nepĮíznivĞ ovlivnit výklad. Jak se vykládají zákony, resp. mezinárodní smlouvy? Smlouvám nutno rozumĞt podle vlastního významu slov v textu v jejich celkové souvislosti, kterou se rozumí mimo jiné samotný text smlouvy včetnĞ preambule a pĮíloh. Pokud po tom stále není smysl zákona resp. smlouvy jasnýĽ lze využít dalších interpretačních pravidel. Na to upozorňuje i právní poradce ÚĮadu právní pomoci pĮi Spojených národech v odpovĞdi na otázkuĽ zda mĶže pĮedseda pracovní skupinyĽ když pĮipravuje návrh úmluvy jménem celé pracovní skupinyĽ vložit výše citované stanovisko do travaux préparatoires. V odpovĞdi se píše [6, s. 113]: Preambule smlouvy slouží k nastínĞní obecných úvahĽ které motivují pĮijetí smlouvy. Je tudíž na první pohled podivnéĽ že nĞjaký text má být zahrnut do travaux préparatoires za tím účelemĽ aby zbavil konkrétní odstavec preambule svého obvyklého účeluĽ tj. tvoĮit část základu pro interpretaci smlouvy. Není také snadné odhadnoutĽ jaké závĞry státy pozdĞji pĮi interpretaci smlouvy vyvodí z tohoĽ že takový text byl zahrnut do travaux préparatoires. Dále, snaha stanovit význam konkrétního ustanovení smlouvy začlenĞním do travaux préparatoires možná nesplní očekávaný účelĽ protožeĽ jak víteĽ podle článku 32 Vídeňské úmluvy o právu smluvním pĮedstavuje travaux préparatoires „doplňkové prostĮedky výkladu“Ľ a tudíž uchýlit se k travaux préparatoires lze jedinĞ v pĮípadĞĽ že tiĽ kdo smlouvu interpretujíĽ shledajíĽ že pĮíslušná ustano7 vení smlouvy jsou nejasná.

ZĶstává po jazykové a logické analýze článku 1 úmluvy v kontextu preambule úmluvy nĞjaká pozitivní pochybnostĽ že by nemĞl být za dítĞ považován i človĞk pĮed narozením? Žádná pochybnost se zde nevyskytuje. Jedná se snad o nesmyslný výkladĽ který by mĞl být korigován pomocí doplňkového výkladu? ůni o nesmyslný výklad se nejedná. Vidíme tedyĽ že i podle Úmluvy o právech dítĞte lze dovoditĽ že nasciturus má právo na život. Kdyby snad však nĞkdo pĮece jen mĞl pochybnost a chtĞl použít k výkladu i výše uvedené prohlášeníĽ nijak výraznĞ si tím nepomĶže. ZávĞr o subjektivitĞ nenarozeného človĞka plyne již z článku 1 ve spojení s článkem 6 Úmluvy o právech dítĞte. Nenarozený človĞk je lidskou bytostíĽ je rovnĞž mladší 1Ř let. Tento výklad není nijak zpochybnĞnĽ i kdybychom nepoužili k interpretaci Úmluvy o právech dítĞte její preambuli.

7

The preamble to a treaty serves to set out the general considerations which motivate the adoption of the treaty. Therefore, it is at first sight strange that a text is sought to be included in the travaux préparatoires for the purpose of depreving a particular preambular paragraph of its usual purpose, i.e. to form part of the basis for the interpretation of the treaty. Also, it is not easy to assess what conclusions States may later draw, when interpreting the treaty, from the inclusion of such a text in the travaux préparatoires. Furthermore, seeking to establish the meaning of particular provision of a treaty, through an inclusion in the travaux préparatoires may not optimally fulfil the intended purpose, because, as you know, under article 32 of the Vienna Convention on the Law of the Treaties, travaux préparatoires constitute a "supplementary means of interpretation" and hence recourse to travaux préparatoires may only be had if the relevant treaty provision are in fact found by those interpreting the treaty to be unclear. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


5

PRÁVNÍ

147

ÚPRAVA INTERRUPCÍ V JINÝCH STÁTECH A RELEVANTNÍ JUDIKATURA

ÚSTůVNÍCH SOUD

VzhĢadom na mimoriadnu závažnosť a citlivosť problematikyĽ ktorá tvorí predmet návrhu navrhovateĢovĽ ústavný súd považoval za potrebné aspoň stručne analyzovať aj právnu úpravu umelého prerušenia tehotenstva v iných štátochĽ ako aj postoje niektorých zahraničných ústavných súdov k problematike umelého prerušenia tehotenstva v nadväznosti na ochranu práva na život takĽ ako vyplývajú z ich judikatúry. Ěs. 22)

Ústavní soud se však omezuje na prostý popis právní úpravy interrupcíĽ z které samo o sobĞ neplyne ani jím není podporován závĞr nesubjektivity nenarozených lidí. 6

ZÁV

RY ÚSTůVNÍHO SOUDU

Ústavní soud v závĞru mimo jiné konstatujeĽ že proti tvrzení navrhovatelĶĽ že po dobu prvních 12 týdnĶ tĞhotenství lidský život nepožívá žádnou právní ochranuĽ lze pĮipomenout ustanovení Zákoníku práceĽ smĞĮující k ochranĞ tĞhotné ženy a tím i jejího dítĞte Ěs. 37ě. Dále pĮipomíná občanskoprávní úpravuĽ podle které je nenarozený človĞk plnĞ chránĞnýĽ a to ex tuncĽ i když v tomto pĮípadĞ je jeho ochrana podmínĞná tímĽ že se narodí živý Ěs. 37ě. Už v oddíle 13.5 jsme poukázali na tuto konstrukci jako na chybnou. MĶžeme doplnitĽ jak uvádí rovnĞž Jan BednáĮ ve svém pĮíspĞvku [7, s. 136], je výklad ústavního soudu pĮevrácením smyslu a účelu zásady Įímského práva Nasciturus pro 8 iam nato habetur, quotiens de commodis eius agitur. Dále ústavní soud k prostĮedkĶm ochrany nenarozených lidí, kterými je dle ústavního soudu naplňována druhá vĞta odst. 1 čl. 15 ústavyĽ pĮipojuje i samotný zákon o umĞlém pĮerušení tĞhotenství (s. 38): Ústavný súd sa predovšetkým nemôže stotožniť s tvrdením navrhovateĢovĽ že zákon o umelom prerušení tehotenstva neposkytuje nenarodenému Ģudskému životu v priebehu prvých 12 týždňov jeho vývoja žiadnu ochranu proti matke. Zákon totiž prednostne ustanovuje mechanizmus ĚprocedúruěĽ na základe ktorého môže byť prerušenie tehotenstva vykonanéĽ pričom v rámci tohto mechanizmu sa pamätá tiež na záujmy nenarodeného Ģudského života.

PĮičemž následnĞ popisuje zmínĞnou proceduru. Úvaha ústavního soudu je však chybná. ůbychom mohli určitý mechanizmus či proceduru nazvat ochranouĽ musí po její aplikaci být výskyt nežádoucího jevuĽ pĮed nímž má chránitĽ nižšíĽ než by byl bez této ochrany. Ochrana mĞĮená vĶlí a odhodlánímĽ které musí žena vynaložitĽ aby ochranu pĮekonalaĽ je nespornĞ nižšíĽ je-li zákon o umĞlém pĮerušení tĞhotenství v platnostiĽ než když by potraty byly zakázány a žena se musela tajnĞ obracet na pokoutné potratáĮe. To v pĮípadĞĽ že by byly potraty zakázányĽ co ale v pĮípadĞĽ že by zákon nijak neupravoval likvidaci nenarozených dĞtí? Není oproti situaci takového právního vakua pĮece jen potratový zákon určitou ochranou tĞchto dĞtí? Nikoliv. 8

Ten, kdo se má narodit, považuje se již za narozenéhoĽ kdykoliv se jedná o jeho prospěch. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

148


Jednak takový pĮedpoklad by byl myslitelný pouze tehdyĽ pokud by právní Įád nepostihoval vraždy ani obecnĞ. Jednak by nešlo totiž o ochranuĽ nýbrž o ohrožení. Šlo by o zmĞnu ze stavu indiferentního Ěprávní vakuumě ve stav nebezpečný. Ochrana by byla realizovánaĽ pokud by se pĮešlo z indiferentního stavu ke stavu zákazu potratĶ. ĭíciĽ že potratový zákon chrání nenarozené lidské bytostiĽ je stejnĞ absurdní tvrzeníĽ jako ĮíciĽ že je ochranou automobilĶ jedoucích po dálnici toĽ že lidé mohou beztrestnĞ házet z jednoho konkrétního mostu pĮeklenujícího dálnici kameny na projíždĞjící automobilyĽ pokud takové házení kamenĶ zároveň na jiných mostech je postihováno pĮísnými tresty. Ústavní soud považoval též za potĮebné pĮipomenout (s. 39), že domáce trestné právo už takmer šesťdesiat rokov rozlišuje unikátny vzťah nascitura a jeho matky a nechráni plod proti matke ani vtedyĽ pokiaĢ by táto svoje tehotenstvo sama umelo prerušila alebo požiadala o to inéhoĽ alebo mu to dovolila (dnes § 153 Trestného zákonaě. Už samotné toto ustanovenieĽ ktorého ústavnosť nebola v priebehu konania pred ústavným súdom nikým spochybnenáĽ je len ęalším argumentom k záveruĽ že druhú vetu čl. 15 ods. 1 ústavy nemožno chápať ako zakladajúcu absolútne subjektívne právo pôsobiace erga omnes.

Jedná se však o argument ad ignorantiam čili rovnĞž nic nedokazující. NavícĽ jak už jsme naznačili výšeĽ jestliže určité ustanovení zákona explicitnĞ deklaruje ne_ochranu lidského života Ěcož zmínĞný § 153 Trestného zákona činíěĽ výslovnĞ tím ustanovuje ohrožení lidského života. Tím se dostává do rozporu s minimálnĞ negativním závazkem neohrožovat lidský životĽ který je zakotven v druhé vĞtĞ prvního odstavce čl. 15 ústavy. Neboť pokud bychom i pĮipustiliĽ že „být hoden ochrany“ nutnĞ neznamená „být chránĞn“Ľ jistĞ ale „být hoden ochrany“ vylučujeĽ aby byl lidský život pozitivnĞ ohrožován. Pokud si situaci chceme znázornit na pĮíkladu automobilĶ na dálniciĽ pak to znamenáĽ že minimálnĞ bude zákon umožňující házet kameny na projíždĞjící automobily zrušen. 7

ODLIŠNÁ STůNOVISKů

Lze konstatovatĽ že všech 5 ústavních soudcĶĽ kteĮí k nálezu pĮipojili svá odlišná stanoviskaĽ se více ménĞ ztotožnili s interpretací práva na život podle čl. 15 odst. 1Ľ pro kterou hlasovala zbylá vĞtšina pléna ústavního soudu. DokonceĽ jeden ze soudcĶ nás v úvodu svého disentního stanoviska upozorňujeĽ že [p]redmetom konania pred Ústavným súdom Slovenskej republiky Ěęalej len „ústavný súd“ě nie je zákaz umelého prerušenia tehotenstva Ěako je to nesprávne väčšinou verejnosti ponímanéěĽ čo významne ovplyvňuje výklad sporného ustanovenia zákona o umelom prerušení tehotenstva. Ěs. 46ě

Oponující soudci se tak neztotožnili pouze se závĞremĽ že ochrana „nenarozeného lidského života“ je dostatečná.



8

ZÁV

149

R

V pĮíspĞvku jsme se zabývali nálezem Ústavního soudu Slovenské republikyĽ jehož pĮedmĞtem byl tzv. zákon o umĞlém pĮerušení tĞhotenství. V rámci interpretace práva na život podle čl. 15 odst. 1 ústavy jsme ukázaliĽ že jeho jazykový i systematický výklad podaný ústavním soudem je chybný. PĮedstavili jsme vlastní výkladĽ na základĞ kterého mĶžeme ĮíciĽ že i nenarození lidé jsou subjekty práva a jejich usmrcování napĮ. na základĞ zákona o umĞlém pĮerušení tĞhotenství je protiústavní a musí být postihováno podobnĞĽ jako stát postihuje násilné usmrcování jiných lidí. V části pojednávající o mezinárodních úmluvách jsme poukázaliĽ že argumenty v judikátech Evropského soudu pro lidská práva týkající se práva na život nenarozených lidí uvedené ústavním soudem k podpoĮe svého závĞru jsou chybné. Ukázali jsmeĽ že i podle Úmluvy o právech dítĞte je nasciturus subjektem práva na život. Zhodnotili jsme argumentaci ústavního soudu stojící na porovnání právních úprav interrupcí v jiných státech. MĶžeme konstatovatĽ že se v pĮípadĞ ústavního soudu jedná o snahu odvést pozornost od podstaty vĞciĽ pĮípadnĞ se jedná o argument ad populum, který nic nedokazuje.


150


BIBLIOGRAFIE 1. PavlíčekĽ V.Ľ et al.Ľ Ústava a ústavní Įád České republiky. 2. DílĽ Práva a svo-

body, Praha 1999. Prusák, J., Teória práva, Bratislava 1995. ČičĽ M., et al., Komentár k Ústave Slovenskej republiky. Martin 1997. ČernýĽ D.Ľ Lidské embryop v perspektivĞ bioetiky, Praha 2011. George, R. P., Tollefsen, Ch., Embryo. Obrana lidského životaĽ Unhošť 2011. Detrick, S. (ed.), The United Nations Convention on the Rights of the Child. A Guide to the “Travaux préparatoires“, Dordrecht/Boston/London 1992. 7. BednáĮ, J., Proč koncept lidských práv v kultuĮe pokročilé modernity ztroskotává na vymezení nositele práva na život?, in: Nejmenší z nás 2012 : sborník p íspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob p ed narozením : 18.10.2012, Brno 2012, 129-157. 8. Šipr, K., Úvod. Začátek individuálního lidského života a lidská dĶstojnostĽ in: Nejmenší z nás 2012 : sborník pĮíspĞvkĶ interdisciplinární konference o právní ochranĞ osob pĮed narozením : 1Ř.10.2012Ľ Brno 2012, 15–23. 9. Wágnerová, E., et al., Listina základních práv a svobod: KomentáĮ, Praha 2012. 10. Kmec, J., et al., Evropská úmluva o lidských právech, Praha 2012. 11. Hromek, T., Zákon o potratech je v rozporu s naším ústavním poĮádkemĽ Distance: revue pro kritické myšlení, 11(4), 2008, s. 79–82. 12. KlímaĽ K.Ľ KomentáĮ k ÚstavĞ a ListinĞĽ Plzeň 200ř.

2. 3. 4. 5. 6.



151

ANALYSIS OF THE SLOVAKIAN CONSTITUTIONAL COURT JUDGMENT, PL. ÚS 12/01-297 ABSTRACT In 2007, the Constitutional Court of the Slovak Republic tried the petition of a group of 31 MPs for the abolition of the law on abortion and the relevant implementing regulations. The Constitutional Court did not grant the request, but paradoxically – with regard to the interest of the petitioners – annulled the provisions of the regulation restricting abortions on eugenic grounds until the 24th week of pregnancy, by which the protection of life before birth is even more limited. In this paper, after a brief presentation of judgment’s structure we point out weaknesses in the line of reasoning of the Constitutional Court and conclude that the interpretation of the relevant article of the Constitution by the Constitutional Court is wrong, while presenting our own interpretation on the basis of which we can say that the law on abortions is en bloc unconstitutional. We notice that even some of the other claims of the Constitutional Court, which support their conclusions, are erroneous or irrelevant. These include claims based on the case law of the European Court of Human Rights or the interpretation of the relevant articles of the Convention on the Rights of the Child. As irrelevant we find argument standing on the comparison of abortion legislation in other states. We observe that in the case of the latter it is an attempt to divert attention from the subject matter.

POD KOVÁNÍ VojtĞchu Forgačovi.

KONTAKT Ing. Miroslav Kratochvíl Nejmenší z nás, spolek Za Humny 256Ľ 6ř6 35 DamboĮice web: http://nejmensiznas.cz/ e-mail.: [email protected]


POVOLENÍ UM

LÝCH POTRůT V ČESKOSLOVENSKU

A POKUSY O LEGALIZACI UM LÝCH POTRůT V OBDOBÍ

1. REPUBLIKY Radim Cigánek ************ Recenzoval doc. PhDr. Josef Grulich, Ph.D. ÚVOD Ve druhé polovinĞ 20. století došlo ve vĞtšinĞ zemí socialistického východního bloku k legalizaci provádĞní umĞlých potratĶ. Následující pĮíspĞvek však bude vĞnován nejen pĮípravĞĽ schválení a vydání zákona č. 6Ř/1ř57 Sb.Ľ který legalizoval umĞlé potraty v ČeskoslovenskuĽ ale i staršímĽ ještĞ meziválečným poslaneckým iniciativám v tomto smĞru. SpolečnĞ se tedy zamĞĮíme pĮedevším na pokusy o povolení umĞlých potratĶ v naší zemi spadající již do prvních let existence Československé republiky. 1

LEGALIZACE V MEZINÁRODNÍM KONTEXTU

V ĮadĞ zemí včetnĞ Československa se definitivní likvidace nenarozeného človĞka nazývala eufemistickým termínem „umĞlé pĮerušení tĞhotenství“.1 S využitím tohoto zavádĞjícího pojmu byly v letech 1955–1ř72 pĮijaty zákony legalizující umĞlé potraty prakticky ve všech evropských satelitech SovĞtského svazu. Pokusy o legalizaci umĞlých potratĶ nebyly novou vĞcíĽ pĮesto však k masivní legalizaci ve stĮední EvropĞ došlo až po roce 1ř55. Načasování tĞchto zmĞn v legislativĞ se vcelku po1 V Polsku „przerywania ciąży“ /pĮerušení tĞhotenství/ [19]; v Maęarsku taktéž: „výnos o uspoĮádání otázek v souvislosti s pĮerušením tĞhotenství.“ Viz slovenský pĮeklad maęarského vládního naĮízení legalizujícího umĞlé potraty ve fondu Ministerstva zdravotnictví: Národní archiv v Praze (dále jen NA), fond 314Ľ Ministerstvo zdravotnictví ČSRĽ zasedání kolegia ministra 1952–1ř6ŘĽ karton 13Ľ materiál „revize potratĶ“. PodobnĞ pozdĞji v NĞmecké demokratické republice Ěpo 1ř72ě „Gesetz über die Unterbrechung der Schwangerschaft.“ [34]



153

chopitelnĞ odvíjelo od právní úpravy v SovĞtském svazu. SovĞtské Rusko umĞlé potraty legalizovalo již na podzim roku 1ř20.2 UmĞlé potraty se zde však legálnĞ provádĞly jen do roku 1ř36Ľ kdy byly opĞt zakázány. Teprve v létĞ 1ř55 vydal Nejvyšší sovĞt SSSR naĮízeníĽ kterým opĞt uvolnil legální provádĞní tĞchto zákrokĶ.3 Záhy poté začaly podobné zákony pĮijímat také sovĞtské satelity. Jako první tak učinilo BulharskoĽ které umĞlé potraty legalizovalo 2. 2. 1ř56.4 Brzy potom pĮijalo podobný zákon Polsko; stalo se tak 27. 4. 1ř56.5 Zákon vyšel v tamní sbírce zákonĶ 16. 5. téhož roku pod názvem „Ustawa z dnia 27 kwietnia 1956 r. o warunkach dopuszczalności przerywania ciąży“ [19] ĚZákon /…/ o podmínkách pĮipuštĞní pĮerušení tĞhotenstvíě. Další zemí v poĮadí bylo MaęarskoĽ které legalizaci potratĶ zavedlo vládním naĮízením z 3. 6. 1ř56.6 Zdá seĽ že právĞ tato maęarská úpravaĽ která mj. ustanovovala tzv. interrupční komiseĽ byla inspirací pro zákon pĮipravovaný v Československu. Ve stejné dobĞ jako v Československu legalizovali umĞlé potraty v Rumunsku – stalo se tak 25. 11. 1957; v této zemi však byly umĞlé potraty od roku 1ř66 opĞt zakázány.7 V Jugoslávii došlo k povolení umĞlých potratĶ v roce 1ř60. Poslední zemí Ěze sovĞtských satelitĶěĽ která umĞlé potraty povolilaĽ byla NĞmecká demokratická republikaĽ kde se tak stalo až v roce 1972 [28, s. 114]. V Československu se na legalizaci umĞlých potratĶ po vzoru SovĞtského svazu začalo reálnĞ pracovat v roce 1ř57. Zákon č. 6Ř/1ř57 Sb.Ľ který byl Národním shromáždĞním pĮijat 1ř. 12. 1ř57Ľ záhy vyšel ve sbírce zákonĶ a nabyl účinnosti od 1. 1. 1ř5Ř. PĮijetí zákona pĮedcházela pomĞrnĞ dlouhá diskuse o tomĽ jakou podobu má československá verze potratové legislativy mít. 2 2.1

HISTORICKÁ P

EDEHRů

První republika

Československo v Įíjnu 1ř1Ř recipovalo rakousko-uherské zákony. Záležitost umĞlého potratu byla Įešena trestním zákoníkem č. 117/1Ř52 Į. z.Ľ který pĮed rokem 1918 platil v PĮedlitavsku. §§ 144–14Ř tohoto kodexu umĞlý potrat zakazovaly a jeho pĮípadné vykonání postihovaly vĞzením. BĞhem prvních deseti let existence republiky probĞhly celkem čtyĮi pokusy takto nastavenou právní úpravu zmĞnit. Návrhy v tomto smĞru podaly skupiny poslancĶ v letech 1920, 1922, 1925 a 1926. Žádný z tĞchto návrhĶ však nebyl parlamentem schválen. BĞhem 20. a 30. let se 2

Více k tomu: [16]. NaĮízení Nejvyššího sovĞtu SSSR z 5. Ř. 1ř54 „o zrušení trestnĞ právní odpovĞdnosti tĞhotné kvĶli provedení potratu“Ľ Vedomosti Verchovnogo Sovjeta SSSR [tj. sbírka zákonĶ]Ľ 1ř54Ľ č. 15. Sekundární citace podle: [42, s. 1581]. 4 NůĽ fond 314Ľ Ministerstvo zdravotnictví ČSRĽ zasedání kolegia ministra 1ř52–1968, karton 13Ľ inv. č. 1641 12, 27. zasedání kolegia ministra 5. 7. 1956. Materiál k revizi potratového zákona v ČeskoslovenskuĽ popis zákonné úpravy v Bulharsku. 5 TamtéžĽ materiál k Polsku. 6 Nů PrahaĽ fond 314Ľ Ministerstvo zdravotnictví ČSRĽ zasedání kolegia ministra 1ř52–1968, karton 13Ľ inv. č. 1641 12, 27. zasedání kolegia ministra 5. 7. 1956. Materiál k revizi potratového zákona v ČeskoslovenskuĽ popis zákonné úpravy v Maęarsku a slovenský pĮeklad tamního vládního naĮízení. 7 Srov. [34]. 3


154

RADIM CIGÁNEK: POVOLENÍ UMĝLÝCH POTRůTĵ V ČESKOSLOVENSKU

nĞkolikrát uvažovalo o nové kodifikaci trestního právaĽ k čemuž však vzhledem k zániku Československa mezi lety 1ř3Ř a 1ř3ř už nedošlo. NeuskutečnĞna tak zĶstala i potenciální novelizace zákonných ustanovení týkajících se umĞlého potratu. 2.2

Pokusy povolit um lý potrat ve Ň0. letech

Jak již bylo ĮečenoĽ v podunajském soustátí a po roce 1918 i v Československu platil až do pĮijetí trestního zákona z roku 1ř50 rakouský trestní zákon č. 117/1Ř52 Į. z. Ten byl roku 1Ř67 sice dílčím zpĶsobem novelizován v liberálním duchu [7, s. 328], skutkové podstaty „vyhnání plodu“ a „vyhnání plodu cizího“ v nĞm nicménĞ zĶstaly zachovány. Úsilí zmĞnit z tohoto hlediska klíčové §§ 144–14Ř bylo patrné pĮedevším v prvním desetiletí existence Československa. Práci vĞnovanou pĮímo tomuto tématu se mi nalézt nepodaĮilo; k dispozici jsou dobové brožury a články na téma „vyhnání plodu“ vydávané ženskými spolkyĽ popĮ. politickými stranami. Tyto texty vznikaly vesmĞs jako reakce na níže popsané poslanecké návrhy [47], [41], [26] a [40]. V rámci historiografie se této problematiky dotklo nĞkolik autorek a autorĶĽ a to zejména v publikacích o ženách a ženské otázce v politickém životĞ první republiky [37],8 resp. o ženách v tehdejší společnosti vĶbec [15]. V prĶbĞhu 20. let byly na pĶdĞ Národního shromáždĞní podány celkem čtyĮi poslanecké návrhyĽ které se snažily vyjmout umĞlý potrat z trestního zákona. Navrhovateli prvních z nich byli zejména poslanci Luisa Landová-ŠtychováĽ9 Bohuslav Vrbenský10 a Theodor Bartošek.11 Všechny tĮi hlavní iniciátory tĞchto legislativních Existují také dvĞ pomĞrnĞ zajímavé diplomové práce [39] a [48]. Luisa Landová-ŠtychováĽ vlastním jménem ůloisie Vorlíčková Ě* 1ŘŘ5 RatiboĮ u KolínaĽ † 1969 Praha) v mládí absolvovala jeden rok klášterní výchovy a pak obchodní školu ve Vídni. S Jaroslavem Štychem mĞla dvĞ dĞti; navíc s manželem JaroslavemĽ který byl astronomemĽ stála u založení pražské hvĞzdárny na PetĮínĞ. PĮed i po vzniku republiky se jako publicistka a aktivistka angažovala v anarchistickémĽ ženském a bezvĞreckém hnutí. Po roce 1ř1Ř byla poslankyní za NárodnĞ socialistickou stranu; posléze mj. spolu s J. Vrbenským založila Nezávislou socialistickou stranu dĞlnickouĽ s kterou v roce 1ř25 pĮešli do KSČ. Poslankyní za KSČ byla až do roku 1ř2ř. Mimo to byla činovnicí Svazu proletáĮských bezvĞrcĶ a náčelnicí socialistických skautek. V parlamentu se dále angažovala za rozluku manželstvíĽ za odlukou církve od státu a za vĞtší sekularizaci školství. Po roce 1ř45 byla činná jako popularizátorka vĞdy v socialistickém pojetí. Psala do časopisĶ Ženské slovoĽ OsvĞtová práce aj; vydala monografie Žena v manželství Ě1ř20ěĽ ůstronomie v boji s Vatikánem (1951) aj. Podle [31]. Srov. [51] a [39]. 10 MUDr. Bohuslav Vrbenský Ě* 1ŘŘ2 Opočnice u PodĞbradĽ † 1ř44 Moskvaě. Po dokončení lékaĮské fakulty se stal zubním lékaĮemĽ od roku 1ř04 byl vedoucím anarchokomunistického hnutí a pĮedsedou Českého svazu studenstva. V roce 1ř1Ř pĮevedl svoji anarchokomunistickou skupinu do NárodnĞ socialistické strany a až do roku 1ř23 byl za tuto stranu poslancem. PĶsobil v nĞkolika čs. vládách jako ministr zásobování Ě1ř1Ř–1ř1řěĽ veĮejných prací Ě1ř20ě a zdravotnictví (1921–1ř22ě. Krátce byl pĮedsedou Nezávislé socialistické strany dĞlnickéĽ v roce 1ř25 pĮestoupil do KSČ. PozdĞji byl námĞstkem pražského primátora a v roce 1939 odešel do SSSRĽ kde pĶsobil jako vojenský lékaĮĽ ale i v ĮadĞ politických funkcí. Podle: [46, s. 499]. 11 JUDr. Theodor Bartošek Ě* 1Ř77 ŽdániceĽ † 1ř54 Prahaě. Na pĮání zbožné matky studoval nĞjaký čas v knĞžském semináĮiĽ odkud brzy odešel. Vystudoval práva a roku 1Řř7 vstoupil do Socialistické demokratické strany. Velmi aktivnĞ se angažoval v anarchistickém a 8

9



155

iniciativ spojovala pĮíslušnost k hnutí anarchokomunistĶ [32, s. 747]. V dobĞ pĮed rokem 1918 se tito lidé setkávali v hnutí českých anarchistĶĽ [33, s. 241] v letech 1918–1ř23 byli poslanci za Československou stranu socialistickouĽ 12 z které byli po hlasování proti zákonu na ochranu republiky v bĮeznu 1ř23 vyloučeni a zbaveni mandátĶ [21, s. 771]. Necelé dva roky mĞli vlastní politickou stranu „Nezávislou socialistickou stranu dĞlnickou“Ľ ale koncem záĮí 1ř25 se celá Vrbenského frakce stala součástí KSČ [32, s. 761]. ZvláštĞ T. Bartošek byl již od roku 1ř07 vĶdčí osobností proticírkevního hnutí Volná myšlenka [29]. Po nástupu komunistického režimu se L. Landová-Štychová a T. Bartošek ĚB. Vrbenský zemĮel bĞhem válkyě tĞšili oficiální pĮízniĽ byť se již nepohybovali ve vyšších patrech politiky. 2.3

První poslanecký návrh (1920)

První návrh na legalizaci umĞlých potratĶ byl podán 26. 10. 1ř20 trojicí právĞ zmiňovaných poslancĶ a skupinou dalších poslancĶ.13 V tomto málo propracovaném návrhu byly klíčové §§ 4 a 5Ľ14 které stanovilyĽ že vyhnání plodu není trestné a zrušovaly pĮíslušné paragrafy trestního zákona. Počáteční paragrafy jen stanovily, kdy zĶstává „vyhnání plodu“ trestné: pokud se dĞje proti vĶli ženy nebo pokud ho vykoná nĞkdo jiný než lékaĮ. V krátkém zdĶvodnĞní svého návrhu pĮedkladatelé uvádĞliĽ že zdraví žen je ohroženo kriminálními potratyĽ a proto je tĮeba umĞlý potrat legalizovat. ůrgumentovali také špatnou hospodáĮskou situacíĽ resp. bídou chudších vrstev obyvatelstva: Každé nové dítĞ znamená zhoršení hospodáĮské situace beztak zoufalé a není tudíž divu, že ženy ve své bezradnosti uchylují se k pokoutním manipulacímĽ jimiž se mrzačíĽ a tak jsou zbaveny možnosti mateĮství i pro pĮípad zlepšení hospodáĮské situace.15

proticírkevním hnutí, v letech 1910–1ř25 byl pĮedsedou Volné myšlenkyĽ bĞhem 1. svĞtové války byl internován. V letech 1918–1ř23 byl poslancemĽ po vyloučení z národnĞ socialistické strany nakonec členem KSČ. Spolu s F. Houserem, L. Landovou-Štychovou, Fr. Zeminovou aj. podal návrh zákona o odluce církve od státu. Setrvale se angažoval hlavnĞ v proticírkevním a bezvĞreckém hnutí ĚSvaz proletáĮských bezvĞrcĶě. Za 2. svĞtové války byl vĞznĞn. V letech 1948–1ř51 byl členem legislativní komise ministerstva spravedlnosti a od roku 1953 byl angažován v ČSůV. Podle: [10, s. 52]. Srov. [29], [11] a [38]. 12 Strana od roku 1ř26 pĮijala dnes známĞjší název „Československá strana národnĞ socialistická“. Srov. [50, s. 63]. 13 Igor Hrušovský ĚČS – Čeští socialistéěĽ Josef Netolický ĚČSěĽ Václav Draxl ĚČSĽ SSěĽ Dr. Emil Franke ĚČSěĽ Františka Zeminová ĚČSěĽ Václav Sladký ĚČSěĽ Jan Hrizbyl ĚČSěĽ František BuĮíval ĚČSěĽ Ludmila Pechmanová ĚČSěĽ Rudolf Laube ĚČSěĽ Vladimír Drobný ĚČSĽ Ž-hosp.), František Langr ĚČSěĽ JiĮí StĮíbrný ĚČSěĽ Josef Sajdl ĚČSěĽ Jan Slavíček ĚČSěĽ JindĮich Trnobranský ĚČSěĽ Emil Špatný ĚČSěĽ ůlois Tučný ĚČSěĽ Dr. ůntonín UhlíĮ ĚČSě. Podtržením jsou označena jména poslancĶĽ kteĮí nepatĮili mezi pĮedkladatele druhého návrhu z roku 1922. 14 §4 Vyjímaje pĮípady v §§ 1–3 uvedenéĽ není vyhnání plodu ať vlastního neb cizího Ědo tĮí mĞsícĶ tĞhotenstvíě pĮedmĞtem trestního stíhání. § 5. Ustanovení hlavy XVI. dílu I. všeobecného trest. zákona ze dne 27. kvĞtna 1Ř52 § 144–14Ř se zrušují [6]. 15 Tamtéž. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

156


Návrh vyšel v parlamentním tisku, ale z projednávání byl nakonec vyĮazen. Iniciativa nicménĞĽ jak se zdá z následujícíhoĽ vzbudila pomĞrnĞ širokou diskusi. Její ohlas je možno pozorovat nejen v dĶvodových zprávách z pera poslankynĞ L. Landové-ŠtychovéĽ kterými jsou doprovázeny další propotratové legislativní iniciativyĽ ale i v dalších pramenech. CelkovĞ tento návrh charakterizovala revoluční radikalita. Problém rizikovosti kriminálních potratĶ a související sociální problematiku mĞl vyĮešit ráznýĽ revoluční legislativní zákrok – legální umĞlý potrat. PĮedkladatelé se ani nezatĞžovali specifikací dĶvodĶ či indikací k tomuto nevratnému zásahu do života dítĞte a ženy-matky. Navrhli jenĽ aby umĞlý potrat vykonaný do 3. mĞsíce tĞhotenství byl beztrestný. V lecčem tedy naznačili mnohem pozdĞjší argumentaci pro volný pĮístup k umĞlému potratuĽ tedy tzv. „svobodnou volbu“. 2.4

Druhý poslanecký návrh (1922)

Brzy po prvním nezdaru vystoupili vesmĞs titíž poslanci16 s návrhem dalšímĽ který byl s tím z roku 1920 v podstatĞ shodný. Tento druhý návrh byl podán Ř. 11. 1ř22 [3]. Text opĞt pĮedpokládalĽ že trestným zĶstane jen umĞlý potrat vykonaný proti vĶli ženy; dále je zde navrhováno kvalifikovat umĞlý potrat jako pĮečinĽ pokud by ho provedl nĞkdo jiný než lékaĮ. Žena mĞla být v zásadĞ vždy beztrestná. TĮi hlavní pĮedkladateléĽ nám již známí poslanci L. Landová-ŠtychováĽ B. Vrbenský a T. BartošekĽ ponechali první paragrafy v téže podobĞ jako v návrhu z roku 1920. Ke zmĞnĞ došlo v klíčových §§ 4–6,17 kdy do § 4 byly pĮidány dĶvody Ěindikaceě k provedení legálního umĞlého potratu. Šlo o okolnosti zdravotníĽ eugenickéĽ sociální nebo kriminologické ĚznásilnĞníĽ pohlavní zneužitíě. NovĞ byl pĮidán § 5Ľ který stanovilĽ že umĞlé potraty se smĞjí provádĞt jen ve veĮejných zdravotnických zaĮízeních. PĮedevším dĶvodová zpráva byla nyní pĮipravena ponĞkud lépe než v návrhu o dva roky starším. PĮedkladatelé v ní poukazovali zvláštĞ na dĶvodyĽ které ve své brožuĮe shrnul MUDr. Max Wassermann [47]. Ten nesouhlasil s pĮevažujícím odmítavým stanoviskem velké vĞtšiny tehdejších lékaĮĶ k otázce legalizace umĞlých Luisa Landová-Štychová ĚČSěĽ Bohuslav Vrbenský ĚČSěĽ Theodor Bartošek ĚČSěĽ Václav Draxl ĚČSĽ SSěĽ Jan Slavíček ĚČSěĽ Emil Špatný ĚČSěĽ Josef Netolický ĚČSěĽ Ferdinand Prášek ĚČSěĽ JindĮich Trnobranský ĚČSěĽ František Langr ĚČSěĽ Josef Sajdl ĚČSěĽ Igor Hrušovský ĚČSěĽ Josef David ĚČS legion. posl. od 1ř21ěĽ Igor Hrušovský ĚČSěĽ Ludmila Pechmanová ĚČSěĽ Františka Zeminová ĚČSěĽ Rudolf Laube ĚČSěĽ Jan Pelikán ĚČSěĽ Dr. ůntonín UhlíĮ ĚČSěĽ Dr. Josef Patejdl ĚČS legion. posl. od 1ř21ěĽ František BuĮíval ĚČSě. Podtržena jsou jména poslancĶĽ kteĮí nepatĮili mezi pĮedkladatele prvního návrhu z roku 1920. 17 § 4. Vyjímaje pĮípady v § 1–3 uvedenéĽ není vyhnání plodu ať vlastního nebo cizího do 3 mĞsícĶ tĞhotenství pĮedmĞtem trestního stíháníĽ stalo-li se na žádost ženy z ohledĶ zdravotníchĽ eugenických nebo sociálníchĽ nebo i tehdyĽ kdy jedná se o následky znásilnĞníĽ jakož i v pĮípadech svedení mladistvých do 16 let. § 5. Operace lékaĮskéĽ smĞĮující k odstranĞní ploduĽ mohou býti provádĞny toliko ve veĮejných ústavech léčebných a toliko lékaĮem v ústavu tom ustanovenýmĽ vyjímaje pĮípadyĽ kdy je naléhavĞ tĮeba okamžitého zakročení lékaĮského na místĞ samém. LékaĮĽ který tohoto ustanovení nešetĮíĽ jest vinen pĮečinem a podléhá trestu uvedenému v § 2. § 6. Ustanovení hlavy XVI, dílu I. všeobecného trest. zákona ze dne 27. kvĞtna 1Ř52Ľ § 144–14ŘĽ se zrušují. 16



157

potratĶ. Když mu nebylo umožnĞnoĽ aby své argumenty zveĮejnil ve VĞstníku českých lékaĮĶĽ vydal na toto téma výše zmínĞnou brožuru v „knihovničce“ časopisu Ženské slovo. Také pĮedkladatelé sami se v písemném odĶvodnĞní svého návrhu staví proti pĮevažujícímu mínĞní lékaĮských kapacit a profesorĶ stojících v čele lékaĮských společnostíĽ kteĮí povolení umĞlých potratĶ zavrhovali. V dĶvodové zprávĞ je následnĞ rozpracovánoĽ co pĮedkladatelé míní jednotlivými indikacemi pro legální umĞlý potrat. Pro oblast zdravotní hovoĮí o celkové tĞlesné slabosti, silné chudokrevnosti a dalších nemocechĽ které by podle úsudku lékaĮe mĞly být dĶvodem pro umĞlý potrat. U dĶvodĶ eugenických uvádí v demonstrativním výčtu: „na p . syfilisĽ alkoholismĽ těžké nervové choroby a pod. v. u jednoho nebo obou rodičů.“ Mezi dĶvody sociálními vypočítávají: „na p . tísnivá chudobaĽ více jak t i dětiĽ existenční nejistotaĽ nedostatečný byt a pod.“ Dále jsou zmínĞny indikace kriminologickéĽ tj. znásilnĞní a svedení mladistvé. V závĞru dĶvodové zprávy její autoĮi zdĶrazňujíĽ že rozhodnutí pro mateĮství je svobodnou volbou ženy: MateĮstvíĽ jako jedna z nejposvátnĞjších funkcí v životĞĽ vyžaduje velikých obĞtí a sebezapírání u ženyĽ a pĮece pĮes všecko to je touha po dĞtech témĞĮ každé ženĞ urozena. Proto každý zákonĽ který donucuje ženu k mateĮství beze všech ohledĶ na její zdravotní a hospodáĮské pomĞryĽ jest urážkou lidské dĶstojnosti její. Zákon takový zhoršuje situaci vĶbecĽ neboť svou strohostí vrhá ženy bud v úpadek pozvolnýĽ nebo v záhubu hned.

DodejmeĽ že s náhledem na mateĮství jako „svobodnou volbu ženy“ úplnĞ nesouhlasila mj. ani první česká lékaĮka ůnna Honzáková. Domnívala se naopakĽ že povolení umĞlých potratĶ by mateĮstvím již tak zatíženou ženu pĮivedlo pod tlak ještĞ drtivĞjší a zpĶsobilo by mravní rozvrat ženy [43]. Druhý návrh na legalizaci umĞlých potratĶ v ČeskoslovenskuĽ ač ani on nebyl pĮijatĽ pĮinesl v praktické rovinĞ další oživení diskuse na toto téma. Z dĶvodové zprávyĽ ve které se pĮedkladatelé vymezují vĶči svým oponentĶmĽ je patrnéĽ že návrh z roku 1ř22 byl mírnĞ upraven podle reakcí z diskusíĽ které se o pĮípadné legalizaci umĞlých potratĶ rozvinuly po roce 1920. Pokus o zavedení indikací k provedení umĞlého potratu byl zjevnĞ reakcí na tyto polemikyĽ v nichž se rozebíralo, nakolik, resp. v jakých pĮípadech pĮístup k umĞlým potratĶm uvolnit. PrávĞ stanovení lékaĮskýchĽ eugenickýchĽ kriminologickýchĽ eventuelnĞ i sociálních indikací mĞlo tyto „mantinely“ vymezit. NĞkteĮí umírnĞnĞjší zastánci indikačního modelu byli pro zavedení indikací lékaĮskýchĽ eugenickýchĽ pĮípadnĞ kriminologických ĚznásilnĞníěĽ velká diskuse se však vedla o indikace sociálníĽ neboť vĞtšina tušilaĽ že zde je velké riziko zneužití. To ostatnĞ mimovolnĞ naznačovala i sama dĶvodová zprávaĽ která mezi pĮípadné sociální indikace zaĮazovala i vĞtší počet dĞtí: „více jak t i děti“. Pro vĞtšinu odpĶrcĶ legálních potratĶ byl naprosto nepĮípustný volný pĮístup k umĞlým potratĶm postulovaný v návrhu z roku 1920, ve kterém bylo možno tušit diskuse probíhající pĮedevším v tehdejším NĞmecku ĚVýmarské republice) o sexuální volnosti a regulaci porodnosti [28]. CelkovĞ se zdáĽ že pĮedkladatelé své radikální revolucionáĮské pohledy nezmĞniliĽ jen z taktických dĶvodĶ lehce zmírnili rétoriku [3]. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

158

2.5


T etí poslanecký návrh Ě1řŇ5ě

Jako tĮetí v poĮadí byl podán návrh na zmĞnu zákonĶ dotýkajících se umĞlých potratĶ v roce 1ř25. Jeho pĮedkladateli byli tentokrát poslanci NĞmecké sociálnĞ demokratické strany dĞlnické. PoslankynĞ Franziska Blatny,18 Irene Kirpal19 a Marie Deutsch20 podaly spolu s poslancem Arnoldem Holitscherem21 a s 20 dalšími nĞmeckými sociálními demokraty22 25. 6. 1925 návrh na úpravu problematiky umĞlého potratu [4]. Návrh byl pojat ponĞkud jinak než oba pĮedchozí; počítal napĮ. se zĮízením tĮíčlenné komiseĽ která mĞla posoudit oprávnĞnost žádosti o legální umĞlý potrat [37]. Není vyloučenoĽ že se českoslovenští legislativci v roce 1957 inspirovali Ěpokud jde o potratovou komisiě právĞ zdeĽ byť inspirace vládním naĮízením „lidového“ Maęarska se zdá pravdĞpodobnĞjší. Vlastní osnova zákona byla opĞt pomĞrnĞ krátkáĽ jen Ř paragrafĶ. To podstatné bylo Įečeno v §§ 1 a 2.23 StanovilyĽ že umĞlý potrat není trestnýmĽ pokud ho provede lékaĮ. Žena by však pĮed provedením musela absolvovat pohovor u komise k tomu určenéĽ která mĞla oprávnĞnost žádosti posoudit a vydat ve vĞci písemné stanovisko. §§ 4 a 5 stanovilyĽ že za nedovolený umĞlý potrat hrozí až rok vĞzení a Fanny ĚFranziskaě Blatny Ě* 1Ř73 ÚdrčĽ nĞm. UdritschĽ u Bochova na Karlovarsku; † 1ř4ř Londýně. Pocházela z židovské rodinyĽ v letech 1920–1935 byla poslankyní Národního shromáždĞní; angažovala se v ženském hnutí. Byla blízkou spolupracovnicí politika Ludwiga CzechaĽ pozdĞjšího ministra čs. vlády. Podle: [13, s. 21]. 19 Kirpal Irene Ě* 1ŘŘ6 HoĮice v PodkrkonošíĽ ev. Horšice u PĮeštic; † 1ř77 Ústí nad Labemě. Pocházela z židovské rodiny a pĶsobila jako vychovatelkaĽ pozdĞji soukromnice. V letech 1920–1ř3Ř byla poslankyní Národního shromáždĞní. Byla také pĮedsedkyní sudetonĞmecké ženské komise. V letech 1938–1ř45 Ě1ř47ě žila v emigraci ve Velké Británii. Po válce se vrátila do Ústí nad Labem. Podle: [27]. Dále: [24] a [25]. 20 Marie DeutschĽ rozená Scharf Ě* 1ŘŘ2 Vídeň; † 1ř6ř CambridgeĽ USůě. Pocházela z chudé židovské rodinyĽ poslankyní za nĞmeckou sociální demokracii byla v letech 1920–1925. V roce 1ř2Ř byla jmenována členkou Zemského zastupitelstva pro Čechy. Od roku 1ř33 se angažovala v pomoci uprchlíkĶm z nacistického NĞmecka. V roce 1ř3ř uprchla do Švédska a roku 1941 do USA. Její syn byl významný politolog Karl Wolfgang Deutsch. Podle: [18, s. 10]. Dále: [35] a [36]. 21 MUDr. ůrnodl Holitscher Ě* 1Ř5ř VídeňĽ † 1ř42 Chomutově. Byl židovského pĶvoduĽ avšak roku 1883 z židovské náboženské obce vystoupil. Od roku 1Řř5 pĶsobil jako lékaĮ v BĮezové u Karlových VarĶ ĚnĞm. Pirkenhammer). Poslancem byl zvolen v roce 1920, od roku 1929 byl senátorem. Sám dĮíve závislý na alkoholu se velmi angažoval mj. za prosazení zákona proti zneužívání alkoholu mladistvými. Tento návrh byl nazýván „HolitscherĶv zákon.“ Podle: [22, s. 20]. Dále také: [23] a [9]. 22 Dr. Ludwig Czech (NSD – NĞmecká sociální demokracieěĽ ůdolf Pohl ĚNSDěĽ Karl Schuster (NSD), Eduard Löwa (NSD), Theodor Hackenberg (NSD), Paul Wittich (MNSD, NSD), Anton Fischer (NSD), Franz Palme (NSD), Rudolf Heeger (NSD), Dominik Leibl (NSD), Hans Jokl (NSD), Franz Kaufmann (NSD),Wilhelm Häusler (NSD), Julius John (NSD), Franz Beutel (NSD), Max Hoffmann (NSD), Josef Schweichhart (NSD), Franz Schiller (NSD), Siegfried Taub (NSD), Johann Uhl (NSD). 23 § 1. PĮerušení tĞhotenství není trestné, provede-li je aprobovaný lékaĮ a k praxi pĮipuštĞný na základĞ písemného schválení vydaného komisí uvedenou v § 2. // § 2. Komisi jmenuje okresní správa politická a skládá se z úĮedního lékaĮe jako pĮedsedyĽ z jednoho lékaĮe pĶsobícího ve veĮejné péči a z jedné ženy jako pĮísedící. Podle potĮeby mĶže pro jeden okres býti jmenováno nĞkolik komisí. 18



159

za Įemeslné provádĞní umĞlých potratĶ vĞzení v délce trvání od 1 do 5 let. Zbývající paragrafy stanovily pravidla pro práci komise a obsahovaly derogační a provádĞcí ustanovení. PodobnĞ jako u obou pĮedchozích návrhĶ se v dĶvodové zprávĞ hovoĮilo hlavnĞ o sociálních problémechĽ které jsou velmi často dĶvodem k provádĞní nelegálních umĞlých potratĶ. PĮedkladatelé rovnĞž uvádĞliĽ že pĮijetí takového zákona je na místĞĽ neboť mnoho solidních občanĶ platnou protipotratovou legislativu nedodržujeĽ ale naprosto bĞžnĞ pĮekračuje. PĮedkladatelé naopak odmítli teziĽ že povolení umĞlých potratĶ bude mít negativní populační dopady. V dĶvodové zprávĞ se rovnĞž naznačuje pĮedstavaĽ kterou mĞli nĞmečtí sociální demokraté o práci komise: Podle pĮání navrhovatelĶ Įízení nemá míti [jednání komiseĽ pozn. autora] nikterak rázu soudního pĮelíčeníĽ nýbrž má se podobati dĶvĞrné a upĮímné poradĞĽ na níž má býti vybudována péče o tĞhotné ženy a matkyĽ kterou dlužno mnohem více rozšíĮiti a zdokonalitiĽ než je tomu dnes. ObĞma pĮísedícími komiseĽ kteĮí mají zahájiti vlastní ĮízeníĽ mají býti lékaĮ a ošetĮovatelka. Ženy mají býti vychovány takĽ aby se vždy obracely o poradu k sociální péčiĽ jakmile nastalo tĞhotenství nebo by jen jest podezĮení tĞhotenství. Tím se vypĞstuje dĶvĞra k poradnĞ a jejím činovníkĶmĽ jež jest nezbytným pĮedpokladem pro skutečnĞ blahodárnou činnost zamýšlené komise. [4]

V textu dĶvodové zprávy pĮedkladatelé dále postulovaliĽ že nechtĞjí stanovovat konkrétní indikace k umĞlému potratuĽ ale že posouzení situace bude vĞcí komise k tomu ustanovené. Je zajímavéĽ že – stejnĞ jako pozdĞji v 50. letech – se pĮedkladatelé pravdĞpodobnĞ domnívaliĽ že jednání interrupční komise bude pĮátelskou poradou ženĞ v tĞžké situaci. V tom snadno rozpoznáme paternalistický koncept státu typický pro levicové politiky, k nimž nĞmečtí sociální demokraté bezesporu patĮili. Jak je patrné z textu dĶvodové zprávyĽ mĞla být interrupční komise jakýmsi institutem sociální pomoci „Proto musejí býti p ísedícími lidé sociálně cítícíĽ kte í znají život a strasti liduĽ kte í jsou oddáni svým bližním.“ Podobné pĮedstavy o práci komisí možná mĞli i nĞkteĮí aktéĮi legalizace umĞlých potratĶ v Československu v roce 1ř57. Praktické uplatňování zákona č. 6Ř/1ř57 Sb. mĞlo však od 60. let 20. století značnĞ odlišný charakter. Interrupční komise spíše jen regulovaly počet tĞchto zákrokĶĽ neboť socialistický stát se jejich velkého nárĶstu začal obávat. Za pĞknými slovy o pomoci ženám se fakticky skrýval nástroj státuĽ jak populační vývoj Įídit. ůč tedy návrh nĞmeckých sociálnĞ-demokratických poslankyň a Dr. Holitschera takovou manipulativní funkci interrupčních komisí odmítalĽ pozdĞjší zkušenost s nimi ukázalaĽ že jsou spíše nástroji státní kontroly. Text návrhu z roku 1ř25 i toĽ jakým zpĶsobem interrupční komise po roce 1ř57 fungovalyĽ jsou zajímavým dokladem levicového myšleníĽ ve kterém se státní paternalismus snoubí s dĶslednou kontrolou společnosti typickou pro každodennost socialistického státu. I tento tĮetí návrh podaný nĞmeckými sociálními demokraty byl odmítnut. 2.6

Čtvrtý poslanecký návrh Ě1řŇ6ě

Čtvrtý návrh na legalizaci umĞlých potratĶ byl v Národním shromáždĞní podán již nĞkolikrát zmiňovanou poslankyní Luisou Landovou-Štychovou v roce 1ř26 [5]. Ta nedlouho pĮedtím společnĞ se svými kolegy z „Nezávislé socialistické strany dĞl16. ĭÍJNů 2014, BRNO

160


nické“ vstoupila do KSČ a ve volbách v roce 1ř25 opĞt získala poslanecký mandát. Její legislativní iniciativu podpoĮila Įada dalších poslancĶ KSČ.24 Návrh zákona byl tentokrát delší než oba pĮedchozí pĮipravené touto poslankyní a pĮekročil i rozsah návrhu nĞmeckých sociálních demokratĶ z roku 1ř25. Byl to také první návrh tohoto druhu podaný poslanci KSČ. K tomu nutno dodatĽ že jeho brutalita ukázala na zpĶsoby typické pro komunisty, v té dobĞ rozšíĮené jen v SSSR a pozdĞji i u nás. Návrh opĞt začínal paragrafyĽ které stanovilyĽ za jakých okolností je provedení umĞlého potratu i nadále trestné Ě§§ 1–4ě. První paragraf dokonce navrhoval pĮísnĞjší trest Ěaž 10 let vĞzeníě pro tohoĽ kdo by vykonal nedovolený umĞlý potratĽ v jehož dĶsledku by žena zemĮela.25 V paragrafu 2 se praviloĽ že až 5 let vĞzení hrozí tomuĽ kdo donutí ženu „nebezpečným vyhrožováním“ k likvidaci nenarozeného dítĞteĽ ponĞkud jinak však takovéto jednání bylo kvalifikováno u otce dítĞte. Tomu hrozil tentýž trest jako jiným pachatelĶmĽ navíc však zostĮený. Klíčový byl v tomto návrhu § 5Ľ v nĞmž se stanovujeĽ kdy je umĞlý potrat legální.26 Na rozdíl od obou starších návrhĶ L. Landové-Štychové Ě1ř20Ľ 1ř22ěĽ které by legální umĞlý potrat umožnily v dobĞ do 3. mĞsíce tĞhotenstvíĽ i od návrhu nĞmeckých sociálních demokratĶĽ podle nĞhož oprávnĞnost žádosti o provedení umĞlého potratu mĞla určit komiseĽ nestanovoval tento poslední legislativní návrh z doby první republiky pro beztrestnost umĞlého potratu pĮesnou hranici. Jako „hranice” v nĞm byla uvedena skutečnostĽ že je dítĞ životaschopné mimo tĞlo matky. Likvidaci plodu životaschopného mimo tĞlo matky tento návrh v § 6 27 také pĮipouštĞlĽ ale musely ji zdĶvodnit lékaĮské indikace. Návrh dále stanovilĽ že zákroky se ĮádnĞ konají v nemocnicích a že lékaĮi si za nĞ nesmí účtovat víceĽ než jim lékaĮský tarif umožní. V paragrafu ř se dokonce naĮizovalo lékaĮiĽ aby ženĞĽ které hrozí narození nĞjak nemocného dítĞteĽ navrhl sterilizaci. LékaĮi také mĞli ženy poučovat o umĞlé antikoncepci a bylo navrhováno zĮizovat bezplatné antikoncepční poradny. K návrhu byla pĮipojena velmi obsáhlá dĶvodová zpráva. VĞtšinu jejího textu však pĮedstavuje polemika hlavní pĮedkladatelky L. Landové-Štychové s odpĶrci L. Landová-Štychová ĚKSČěĽ Peter ĚKSČěĽ Mondok ĚKSČěĽ Čulen ĚKSČĽ KL – Komunistická strana Československa /LeninovcĶ/ěĽ Šafranko ĚKSČěĽ Kopasz ĚKSČěĽ Major ĚKSČěĽ Kolláriková ĚKSČěĽ Cibulka ĚKSČěĽ Haiplick ĚKSČěĽ Burian ĚKSČĽ KLěĽ Juran ĚKSČěĽ Muna ĚKSČĽ KLěĽ Vobecká ĚKSČěĽ Neurath ĚKSČĽ KLěĽ Steiner ĚKSČěĽ Kršiak ĚKSČěĽ Vrtaník ĚKSČěĽ DĞdič ĚKSČĽ KLěĽ dr. Gáti ĚKSČěĽ Bolen ĚKSČĽ KLěĽ Schmerda ĚKSČěĽ Zoufalý ĚKSČěĽ Elstner ĚKSČěĽ Chlouba ĚKSČěĽ Zápotocký ĚKSČěĽ Sedorjak ĚKSČěĽ Hruška ĚKSČěĽ Čermák ĚKSČ – mimo poslanecký klub). 25 Je to jisté zpĮísnĞní proti pĮedchozím návrhĶmĽ kde se se smrtí ženy nepočítalo. Stejná sazba Ěaž 10 letě hrozila pachateli „prostého“ zabití cizího človĞka podle § 142 tr. zák. č. 117/1Ř52 Sb. Za vraždu naopak hrozil pachateli až trest smrti. 26 § 5.Vyjímaje pĮípady v §§ 2 až 5 uvedenéĽ není umĞlé pĮerušení tĞhotenství v té dobĞĽ kdy plod není ještĞ schopen mimodĞložního životaĽ trestným, stalo-li se na žádost tĞhotné ženy z dĶvodĶ zdravotníchĽ eugenických nebo sociálníchĽ nebo jde-li o následky znásilnĞní nebo svedení mladistvých do 17 let. Celý návrh i s obsáhlou dĶvodovou zprávou je dostupný na [3]. 27 § 6. OdstranĞní plodu v dobĞĽ kdy jest již schopen života mimodĞložníhoĽ smí býti vykonáno jedinĞ na základĞ lékaĮské indicace. Kdo by vykonal v této dobĞ cokolivĽ aby odstranil plod bez lékaĮských indicacíĽ dopustí se zločinuĽ který se trestá žaláĮem od 1 do 5 let. Byla-li tím zpĶsobena ženina smrtĽ trestá se pachatel tĞžkým žaláĮem od 5 do 10 let.

24



161

legálních umĞlých potratĶ. Použitá argumentace zahrnuje citovanéĽ nebo pĮevyprávĞné pasáže z již zmínĞné brožury MUDr. M. Wassermanna. OpĞt je zde argumentováno sociálními dĶvodyĽ velkou chudobou a pĮetížeností mnohých žen. PĮedkladatelka na jedné stranĞ uznávalaĽ že umĞlý potrat je špatnýĽ ale pĮesto volala po jeho legalizaci: „Potrat je zloĽ větším však zlem je zrození dítěte z rodičů nezdravých a do poměrů nep íznivých. Potrat je zloĽ kterému nelze čeliti jako zlům jiným kriminálem a hrubými tresty.“28 V dĶvodové zprávĞ jsou rovnĞž citovány články obhajující volný pĮístup k umĞlým potratĶm na základĞ i dnes často tematizovaného tzv. práva na „svobodnou volbu“: Bude to žena osvobozená od klerikální ideologieĽ odpovĞdnáĽ ukáznĞná a sebevĞdomá moderní ženaĽ dĶstojnĞ pro sebe reklamující právo sebeurčeníĽ právo rozhodovati sama o sobĞ podle svého svĞdomíĽ která v této vĞci Įekne své konečné slovo.

PrávĞ polemika s „klerikální ideologií“29 a s odpĶrci volného pĮístupu k umĞlému potratu je jedním z témat textu zprávy. ůutorka také zmiňuje tĮi pĮedchozí návrhyĽ z nichž dva sama podávala. K prvnímu návrhu poznamenáváĽ že ženy z vyšších vrstev již prakticky díky svému postavení a prostĮedkĶm možnost „svobodné volby“ získaly. Návrh z roku 1ř20 byl podle pĮedkladatelky motivován tímĽ aby stejná „práva“ mĞly i ženy z nižších vrstev. První návrhĽ tisk čís. 6ř4 byl zpracován podle zásady sebeurčovacího práva žen vĶbec. Neboť ženy vrstev zámožných toto právo si jednoduše dávno již pĮisvojily a pomocí svých hmotných prostĮedkĶ dávno už ho bez ohledu na zákon uplatnily.

K druhému návrhu z roku 1ř22 poznamenáváĽ že byl pĮipraven na základĞ nesouhlasu mnohých s úplnĞ volným pĮístupem k umĞlému potratu: PrávĞ protoĽ že vĞtšina odpĶrcĶ pĶvodní novelisace vytýkala návrhuĽ že jest pracován na zásadĞ práva ženy rozhodovati úplnĞ samostatnĞ nad vlastním tĞlemĽ aby byl ulomen hrot líčeným mravním rozhoĮčením a umožnĞno uzákonĞní novelisace v dobĞ co nejkratšíĽ obnoven byl návrh novelisace autory Ř. listopadu 1ř22Ľ tisk čís. 3Ř51 s obmezením beztrestnosti potratu do 3 mĞsícĶ tĞhotenstvíĽ jsou-li tu indikace zdravotní Ě…ěĽ eugenickéĽ Ě…ě sociálníĽ Ě…ě pĮípady svedení mladistvých dívek do 16 letĽ Ě…ěĽ pĮípady hrubého znásilnĞní ženyĽ jehož následkem jest otĞhotnĞní postižené. 28 Všechny citace vyznačené kurzívouĽ není-li uvedeno jinak, jsou z pĮíslušné dĶvodové zprávy. 29 Charakteristický citát z dĶvodové zprávy: „OvšemĽ že došlo i k velmi ostrýmĽ až i osobním útokům vůči navrhovatelce a zejména od odpůrců se strany lidovéĽ což by bylo málem vedlo k násilnickým projevůmĽ zejména na Opavsku a Moravsko-OstravskuĽ kde část žen v důsledcích naprosto nesprávných informací z referátu lidového poslance pana R. Rýpara byla velmi rozho čena a vyhrožovala autorce násilím v p ípadě setkání. Leč po vyslechnutí referátu o skutečném obsahu a významu návrhu a po diskusíchĽ které referátu následovalyĽ změnily témě všechny tyto odpůrkyně své stanovisko ve prospěch návrhů. Proč? Protože smysl těžce zkoušených matek pro zodpovědnost vůči dětem a jejich zdravá mate ská láska k nim zvítězila nad nesprávnými výklady a nesprávným stanoviskem katolicismu.“ [3]



162

Dále se L. Landová-Štychová vyjadĮuje k návrhu nĞmeckých poslankyň a Dr. Holitschera z roku 1ř25. Popisuje jeho návrh na zĮízení „interrupční“ komiseĽ ale nesouhlasí s nímĽ neboť se domníváĽ že by ženy pĮed komisi nepĮišly a nadále by vyhledávaly kriminální potraty: Návrh Ě…ě podal bývalý posl. dr. Holitscher pod čís. 5300Ľ podle jehož paragrafu 1. pĮerušení tĞhotenství není trestnéĽ provede-li je aprobovaný lékaĮ k praxi pĮipuštĞný na základĞ písemného schválení vydaného komisí. Ě…ě Návrh tento mĞl tu dobrou snahu vyhovĞt námitkámĽ že by se uzákonĞní úvodního návrhu snad zneužívalo. Ě…ě Leč ve své snaze ulomit všecky hroty námitkám odpĶrcĶ zapomnĞl autor na ten zcela pochopitelný faktĽ že by se ženy nadále radĞji svĞĮovaly rukám fušerĶĽ nebo by se nadále mrzačily samovolnými pokusy o potratĽ než by se vydaly na milost komisiĽ jejíž úsudek by mĞl rozhodnouti o vĞci pro nĞ tak osudovĞ závažné. Kdo zná psychologii vĞtšiny ženĽ zejména jsou-li na počátku tĞhotenstvíĽ kdy proces veliké zmĞny v jejím tĞle počíná a vykonává nepopíratelný vliv na její nervovou soustavu a duševní stav, ten naši námitku uznaj.

Na samém konci dĶvodové zprávy – po obsáhlém historickém exkurzu, po polemice s odpĶrci a po obhajobĞ zákonĶ a praxe v SovĞtském svazu – dostává se L. Landová-Štychová k samotnému zdĶvodnĞní návrhu. Již pomĞrnĞ krátce vysvĞtluje jednotlivé paragrafy a „se známou bolševickou otev eností“30 se pĮimlouvá za rychlé projednání a schválení zákona v zájmu proletáĮských žen. Novelisace Ě…ě je krajnĞ naléhavou v zájmu zejména proletáĮských žen pro úlevu v tĞžkém jich životĞ Ě…ě. Proto plným právem naléháme jménem milionĶ žen pracujících vrstev bez rozdílu stranĽ národnosti i náboženstvíĽ aby rozhodující kruhy déle neodkládaly s pojednáním tohoto návrhu Ě…ě.

PĮedkladatelka a její soudruzi zde skutečnĞ ukázali zmínĞnou bolševickou otevĮenost. PomĞrnĞ ostĮe se v dĶvodové zprávĞ vypoĮádali s odpĶrci legalizace a pĮitvrdili minimálnĞ v pomĞrnĞ brutálním ustanoveníĽ aby umĞlý potrat mohl být volnĞ proveden bĞhem doby závislosti plodu na matceĽ pak již „jen“ na základĞ lékaĮské indikace. PĮes usilovnou snahu nĞkterých zákonodárcĶ nebyl však ani tento pomĞrnĞ radikální návrh parlamentem pĮedmnichovského Československa pĮijat. Zdá seĽ že jakmile se bĞhem druhé poloviny 20. let začala společenská a hospodáĮská situace obyvatel Československa zlepšovatĽ zeslábly také revoluční nálady. Volební výsledky radikálnĞ levicových a komunistických stran ponĞkud pokleslyĽ což podle všeho odráželo i menší zájem voličské veĮejnosti o jejich revoluční Įešení mj. v otázce mateĮství. 2.6.1 Diskuse o potratovosti a snahy o novelizaci trestního práva O záležitostech kolem umĞlých potratĶ se vícekrát jednalo v parlamentních výborech. Badatelka D. Musilová pĮipomíná situaciĽ kdy byl na problematiku umĞlých potratĶ tázán ministr zdravotnictví Jan ŠrámekĽ když ve zdravotním výboru senátu projednával rozpočet ministerstva zdravotnictví [37]. 30

Tamtéž. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


163

KromĞ již zmínĞných se za výraznĞ liberálnĞjší pĮístup k „vyhnání plodu“ zasazovala významná sociálnĞ demokratická poslankynĞ a pozdĞji senátorka Betty Karpíšková.31 Byla shodou okolností jednou z tĞchĽ kteĮí se v první polovinĞ 20. let zasazovali o pĮípravu novely trestního práva [37].32 Práce na novelizaci trestního práva tehdy započaly pod vedením ministra spravedlnostiĽ sociální demokrata ůlfreda Meissnera. PĮipravená osnova pĮedpokládalaĽ že umĞlý potrat bude hodnocen jen jako pĮečinĽ a dokonce stanovovalaĽ kdy je možno jej provést legálnĞĽ a to – pro nemajetné ženy – i zdarma. ůni tato osnova však nakonec nebyla pĮijata [37, s. 80]. KromĞ toho ještĞ ve 30. letech se uvažovalo o tzv. úĮednické osnovĞ nové kodifikace trestního práva [44, s. 38]. PĮesný vývoj návrhĶ na reformu trestního práva v pĮedválečném Československu však již není tématem tohoto referátu. PrávĞ úprava otázky umĞlého potratu v navrhovaných zmĞnách trestního práva je jedním z možných smĞrĶ dalšího bádání na tomto poli. 3 3.1

LEGALIZACE V ČESKOSLOVENSKU Poválečná republika

V letech 1945–1948, v období limitované demokracieĽ nedošlo v zákonné úpravĞ umĞlého potratu k žádným posunĶm. V obnoveném Československu pokračoval válečný a poválečný populační boomĽ který začal stagnovat až v polovinĞ 50. let. Trestní zákoník z časĶ Rakousko-Uherska a jeho §§ 144–14833 definující skutkové podstaty „vyhnání plodu vlastního“ a „vyhnání plodu cizího“ zĶstával nadále v platnosti; za uskutečnĞní umĞlého potratu hrozilo ženĞ i vykonavateli potratu vĞzení od 1 do 5 let. VýraznĞjší zmĞnu znamenal až trestní zákon z roku 1950, který do našeho právního Įádu uvedl mnoho novinek. Jednalo se pĮedevším o ze SovĞtského svazu pĮevzaté nĞkteré principy socialistické zákonnosti a tĮídní pojetí práva

31 Betty Karpíšková Ě* 1ŘŘ1 Praha-ŽižkovĽ † 1ř43 OsvĞtimě byla aktivní v sociální demokracii; zastávala dokonce post místopĮedsedkynĞ strany. V letech 1920–1929 byla poslankyní a v letech 1929–1939 senátorkou. Podle: [12, s. 102]. 32 P ípravné osnovy trestního zákona o zločinech a p ečinech a zákona p estupkovéhoĽ vydala komise pro reformu československého trestního zákonaĽ Praha ĚMinisterstvo spravedlnostiě 1926. 33 Dotčené paragrafy znĞly následovnĞ: § 144 Vyhnání plodu vlastního: ŽenaĽ která obmyslnĞ podnikne jakékoliv jednáníĽ jímž zpĶsobí vyhnání svého ploduĽ anebo jímž se pĮivodí takový porodĽ že dítĞ mrtvé na svĞt pĮijdeĽ dopustí se zločinu. § 145 Trest: Stane-li se pokus vyhnání, ale toto nenastaloĽ vymĞĮen buę trestem žaláĮ mezi šesti mĞsíci a jedním rokem; uskutečnĞné vyhnání však trestáno buę tĞžkým žaláĮem mezi jedním rokem a pĞti lety. § 146: K témuž trestuĽ avšak zostĮenémuĽ odsouzen buę otec dítĞte ze života vyhnanéhoĽ je-li spolu vinen na zločinu. § 147 Vyhnání cizího plodu: Zločinu toho dopustí se i tenĽ kdo z jakéhokoliv obmyslu matceĽ proti její vĶli a bez vĞdomí jejíhoĽ plod ze života vyženeĽ anebo vyhnati se pokusí. § 14Ř Trest: Zločinec takový potrestán buę tĞžkým žaláĮem mezi jedním rokem a pĞti lety; a byla-li zároveň matka tím zločinem uvedena v nebezpečenství životaĽ anebo bylo-li jí ublíženo na zdraví, mezi pĞti a deseti lety. (Dostupné také na [1]).


164


[45, s. 560]. Tyto zmĞny byly pĮipravovány a schvalovány v rámci tzv. právnické dvouletky,34 tedy rychlého prosazení komunistických principĶ do právního Įádu. Trestní zákon z roku 1950 dosavadní ustanovení rakouského trestního zákoníku v oblasti umĞlých potratĶ ponĞkud uvolnil. V § 21Ř35 stanovilĽ že provedení umĞlého potratu není trestné v pĮípadechĽ kdy by další tĞhotenství ohrožovalo život nebo zdraví matky. Zákon také umožnil eugenické indikace Ěhrozící postižení či dĞdičnou nemoc dítĞteě jako dĶvod pro umĞlý potrat. Za provedení umĞlého potratu mimo tyto výjimky ženĞ hrozilo vĞzení do 1 roku; v pĮípadĞ vykonavatele potratu to byl i nadále trest odnĞtí svobody od 1 do 5 let. Zpočátku bylo legálnĞ vykonaných zákrokĶ vykonaných ve smyslu ustanovení tohoto zákona pomĞrnĞ máloĽ pozdĞji však jejich počet začal narĶstat. Tato skutečnost vedla ministerstvo zdravotnictví k vydání vyhlášky obsahující seznam nemocíĽ pĮi jejichž diagnostikování bylo možné umĞlý potrat provést. Dále to vedlo k tomu, že se od roku 1ř53 začala vést statistika legálnĞ vykonaných umĞlých potratĶ. Výše zmínĞný zákon však platil jen do konce roku 1ř57. Krom toho lze pĮedpokládatĽ že se již od roku 1ř56 – v souvislosti se zvĞstmi o brzké legalizaci umĞlého potratu – již nedodržoval striktnĞ. 3.2

Cesta k zákonu č. 6Ř/1ř57 Sb.

Zásadní zmĞna kurzu v Československu nastala potéĽ co Nejvyšší sovĞt SSSR v létĞ 1ř55 provádĞní umĞlých potratĶ opĞt uvolnilĽ legalizoval. Jak jsem zmínil na počátkuĽ státy východního bloku rychle následovaly sovĞtský vzor. V Československu Ěa podobnĞ v Maęarsku a hlavnĞ ve Východním NĞmeckuě však vládní kruhy v této souvislosti čelily značnému dilematu. Poválečný populační boom se totiž začal zpomalovat a komunistická vláda v Československu se již kolem roku 1ř55 snažila hledat cestyĽ jak populační rĶst co nejvíce podpoĮit. Tyto snahy pokračovaly i po opĞtovné legalizaci umĞlého potratu v SSSR. Na jedné stranĞ tedy KSČ hledala cestyĽ jak porodnost zvýšitĽ a to pĮednĞ za účelem doplnĞní chybĞjící 3miliónové Nejprve se v rámci tzv. „právnické dvouletky“ pracovalo na občanském a trestním právu. Srov. [30, s. 123]. 35 Usmrcení lidského plodu: (1) TĞhotná ženaĽ která úmyslnĞ usmrtí svĶj plod nebo nĞkoho jiného o usmrcení svého plodu požádá nebo mu to dovolíĽ bude potrestána odnĞtím svobody až na jeden rok. Ě2ě Kdo se souhlasem tĞhotné ženy úmyslnĞ usmrtí její plodĽ nebo kdo tĞhotnou ženu k činu uvedenému v odstavci 1 svede nebo jí k takovému činu pomáháĽ bude potrestán odnĞtím svobody na jeden rok až pĞt let. Ě3ě OdnĞtím svobody na tĮi až deset let bude pachatel potrestánĽ a) dopustí-li se činu uvedeného v odstavci 2 výdĞlečnĞĽ nebo b) má-li takový čin za následek tĞžkou újmu na zdraví tĞhotné ženy nebo její smrt. (4ě Usmrcení lidského plodu lékaĮem ve zdravotním ústavu se souhlasem tĞhotné ženy není trestné, je-li jiným lékaĮemĽ a to úĮednímĽ zajištĞnoĽ že by donošení plodu nebo porod vážnĞ ohrozily život tĞhotné ženy nebo že by jí zpĶsobily tĞžkou a trvalou poruchu zdraví anebo že nĞkterý z rodičĶ trpí tĞžkou dĞdičnou nemocí; souhlas tĞhotné ženy mĶže být nahrazen souhlasem jejího zákonného zástupce jen tehdy, je-li tĞhotná žena zcela zbavena svéprávnosti nebo není-li schopna se vyjádĮit. (Dostupné také na [49])

34



165

populace českých NĞmcĶ [8, s. 65] vysídlené v letech 1945–1947.36 Na druhé stranĞ se od československých soudruhĶ podle všeho očekávaloĽ že budou SovĞtský svaz následovat; nelze vyloučit ani pĮímý politický tlak z Moskvy v tomto smĞru. V první polovinĞ roku 1ř56 byla zĮízena populační komiseĽ37 která mĞla vládĞ do podzimu téhož roku pĮedložit návrhy na Įešení klesající porodnosti. Komise se rozdĞlila do nĞkolika subkomisí a vypracovala nĞkteré návrhy pro podporu populačního rĶstu. PĮestože nĞkteĮí její členové byli proti legalizaci umĞlého potratuĽ komise jako celek s uvolnĞním pĮístupu k umĞlým potratĶm počítala a v zásadĞ to ve svých materiálech navrhovalaĽ byť nijak dĶraznĞ. V materiálu zaslaném vládĞ píše populační komise mj.: Právní pomoc a ochrana žen v mateĮství je praxi nedostatečná a z části to platí i o právní ochranĞ dĞtí. Tento nedostatek vede ženy často k tomuĽ že Įeší nevítané tĞhotenství potratem. Je nutno vytvoĮit pĮi ženských oddĞleních zdravotnických stĮedisek v krajích a postupnĞ ve všech okresech sociálnĞ právní poradny pro matkyĽ které by současnĞ zajišťovaly sociálnĞ právní ochranu dĞtí. Vážné populační dĶsledky mají kriminální potraty. Podíl potratĶ na populačních ztrátách je obtížné určovatĽ protože značná část kriminálních potratĶ zĶstává utajena. R. 1955 bylo evidováno v Československu 35 0Ř7 potratĶ. Odhad zločinných potratĶ činí 35 až 40 000. Celkový roční odhad všech potratĶ v našem státĞ činil asi 70 000. Podle všech známek se potratovost r. 1ř56 zvýšila. Škodlivost potratu je zejména v jeho následcích pro ženu /zdravotních/ a zejména v ohrožení dalších možností mít nebo donosit dítĞ. Tato škodlivost jest nejvĞtší u nelegálních potratĶĽ provádĞných často neodbornĞ. Všechny známky svĞdčí pro toĽ že dosavadní zákonná represivní opatĮení nebyla účinná. Legální možnosti pĮerušení tĞhotenství jsou dnes omezeny jen na zdravotnické indikace. V pĮípadĞ novelisace § 21Ř tr. z. bylo by nutno uznat odĶvodnĞnost i sociální indikace a neomezovat dovolenost umĞlého potratu jen na indikace lékaĮské. Je nutno ovšem upozornit na toĽ zda by zdravotní ústavy stačily na počet žádaných potratĶĽ a že by bylo tĮeba už pĮed vydáním pĮíslušné právní normy rozšíĮit počet lĶžekĽ lékaĮĶ a ostatního zdravotnického personálu. Likvidovat problém potratĶĽ zejména nelegálníchĽ ve společnosti je možné jen dokonale organizovanou prevencí, a to jednak výchovou mládeže a mladých manželĶ k rodičovstvíĽ jednak širokou dostupností antikoncepčních prostĮedkĶ.“38

KromĞ tohoto oficiálního materiálu komise napsal její pĮedseda JUDr. František FejfarĽ pĮedseda tehdejšího statistického úĮaduĽ votum separatum39 Ěvlastní mínĞníěĽ Nejprve se v roce 1945 jednalo hlavnĞ o tzv. divoké odsuny [viz 14Ľ s. 377]Ľ pozdĞji v letech 1946 a 1947 o oficiální hlavní proud tzv. odsunu. 37 Více o práci populační komise v [17]. 38 NA fond 315/2 UPV – T ÚĮad pĮedsednictva vládyĽ tajná spisovnaĽ karton 1625. Materiál zaslaný vládĞ od populační komise 1Ř. 12. 1ř56. Materiál je označen jako dĶvĞrný. 36



166

kde se vyslovuje proti legalizaci umĞlých potratĶ. Ve svém rozkladu užil pomĞrnĞ zajímavou argumentaci. PotvrzovalĽ že zákaz potratĶ vede k jistému počtu potratĶ kriminálníchĽ ale tvrdilĽ že jejich legalizace povede k masivnímu nárĶstu četnosti umĞlých potratĶ vĶbec a spolu s tím k ĮadĞ negativních společenských dopadĶ. Nakonec byl však zákon o „umĞlém pĮerušení tĞhotenství“ v závĞru roku 1ř57 pĮipraven v paragrafovém znĞní a v prosinci 1957 v Národním shromáždĞní schválen. ProvádĞcí vyhláška ministerstva zdravotnictví určovala složení tzv. interrupční komiseĽ obsahovala seznam nemocíĽ které byly zdravotní indikací k umĞlému potratuĽ a vymezovala další technické záležitosti. ProvádĞcí pĮedpisy se vícekrát mĞnily, v závislosti na aktuální politické objednávce. ĚJednalo se o toĽ kdo byl členem interrupční komiseĽ zda a v jaké výši se platil poplatek za provedení umĞlého potratu atd.ě Politické vedení státu se snažilo tĞmito dílčími opatĮeními snižovat počet provádĞných umĞlých potratĶĽ jejichž statistika od roku 1ř5Ř víceménĞ stále narĶstala. Dílčí výkyvy byly zapĮíčinĞny občasnou snahou zpĮísnit praxi u interrupčních komisí nebo zavést za zákrok poplatky. CelkovĞ se však v roce 1958 spustila lavina, která znamenala v podstatĞ stálý nárĶst počtu umĞlých potratĶ. Tento trend pokračoval až do počátku ř0. letĽ kdy se zastavil a posléze na Įadu let i otočil. Zákon č. 6Ř/1ř57 Sb. platil až do konce roku 1řŘ6Ľ kdy byl nahrazen ještĞ liberálnĞjší právní úpravou,40 která s dílčími novelizacemi platí dodnes. ZÁV

R

V pĮíspĞvku jsem se pokusil ve zkratce naznačitĽ jak probĞhlo povolení umĞlých potratĶ v naší zemi na konci roku 1ř57. Došlo k ní pod vlivem vývoje v rámci tzv. východního bloku; rozhodujícím impulsem pro ni bylo opĞtovné povolení umĞlých potratĶ v SovĞtském svazu v létĞ 1ř55. Ve stĞžejní první části referátu jsem se zamĞĮil na historický kontext či spíše dĞjinnou pĮedehru československé legalizace umĞlých potratĶĽ tj. na legislativní iniciativy z 20. let 20. století. PĮíslušníci radikálnĞ levicových protikĮesťanských skupin se mezi lety 1ř20–1926 nĞkolikrát pokusili prosadit volný pĮístup k umĞlým potratĶm. Jednalo se pĮedevším o čtyĮi výše popsané poslanecké návrhyĽ jejichž pĮedkladateli byli pĮedevším Luisa Landová-ŠtychováĽ Bohuslav Vrbenský a Theodor Bartošek. Pozorovat životní cestu a myšlenkový svĞt tĞchto aktivistĶ je velmi zajímavéĽ charakterizovat je skrze nĞjakou politologickou či ideologickou kategorii však není jednoduché. NejpĮiléhavĞjší je snad označení „anarchokomunisté“Ľ které použil Pavel Marek ve svémĽ výše citovanémĽ textu o této skupince. Šlo o lidi spojené s antiklerikálním a sekularistickým hnutím, bylo jim blízké marxisticko-leninské chápání skutečnostiĽ v nĞčem byli libertinisté. Z dnešního pohledu je mĶžeme spolehlivĞ zaĮadit k pĮedchĶdcĶm tzv. nové leviceĽ myšlenkového proudu vtrhnuvšímu do politického života demokratického Západu za studentské revolty v létĞ 1ř6Ř. 39 NA fond 315/2 UPV – T ÚĮad pĮedsednictva vládyĽ tajná spisovnaĽ karton 1625. Individuální vyjádĮení JUDr. F. Fejfara k otázce povolení umĞlých potratĶĽ zasláno vládĞ jako pĮíloha souhrnu návrhĶ od populační komise. Text je označen jako dĶvĞrný a je datován 10. ř. 1ř56. Text tohoto materiálu vyšel také v edici v Informačním obĞžníku Hnutí pro život č. 2 v roce 2012 na s. 12 [20]. 40 Zákon č. 66/1řŘ6 Sb.



167

PĮi popisu a hodnocení legislativních návrhĶ z let 1920–1926 jsme mohli vypozorovatĽ že radikální návrhy levicových skupin na volný pĮístup k umĞlým potratĶm nebyly pro vĞtšinu prvorepublikových elit pĮijatelné. Nikdy se proto neprosadily. Jistou snahu o zmírnĞní pomĞrnĞ pĮísného postihu kriminálních potratĶ se nicménĞ vyznačoval i stĮed československého politického spektra a také nĞkteĮí právníciĽ kteĮí pĮipravovali novou kodifikaci trestního práva. Naopak vĞtšina lékaĮĶ a zvláštĞ jejich stavovští pĮedstavitelé byli spolu s konzervativní částí domácí politické scény proti i jen dílčímu uvolňování platné legislativy v této oblasti. Dobové pokusy o reformu trestního právaĽ která by mj. velmi pravdĞpodobnĞ znamenala zmírnĞníĽ eventuelnĞ až zrušení trestĶ za „vyhnání plodu“ se neprosadily spíše z dĶvodĶ politických. UmĞlé potraty díky tomu zĶstaly v Československu trestné až do roku 1ř57Ľ i když už trestní zákon z roku 1ř50 tresty za tyto zločiny zmírnil. Zásadní zlom nicménĞ znamenal až zákon č. 6Ř/1ř57 Sb.Ľ o umĞlém pĮerušení tĞhotenství. NáslednĞĽ mj. v dĶsledku pomĞrnĞ benevolentní praxe tzv. interrupčních komisí, začal počet umĞlých potratĶ dlouhodobĞ narĶstat. Tento neblahý trend ještĞ značnĞ zesílil potéĽ co byly s novelizací v roce 1řŘ6 interrupční komise zrušeny a pĮístup k umĞlým potratĶm se úplnĞ uvolnil. Na pĮelomu Ř0. a ř0. let 20. století byl počet umĞlých potratĶ v Československu témĞĮ tak vysoký jako počet porodĶ. V ř0. letech se jejich četnost snižovala a v posledních letech stagnuje. Seznámení s historickým kontextem legalizace umĞlých potratĶ v naší zemi obohacuje toto téma o nové souvislosti. Z hlediska dlouhodobĞjšího společenského vývoje ukazujeĽ že legalizace sama učinila z jednání, které bylo krajním skutkem a hrozilo za nĞj vĞzení Ěbyť tento postih byl spíše výjimečnýěĽ čin patĮící k bĞžné praxi života československého občana a v dobĞ reálného socialismu bohužel také jeden z hlavních zpĶsobĶ regulace porodnosti.


168


BIBLIOGRAFIE 1. 117/1Ř52 ĭ.z. - 117/1Ř52 ĭ.z. - Zákon trestní o zločinechĽ pĮečinech a pĮestup-

cích, Projekt KaKanien.info, http://www.kakanien.info/Show.aspx?ID=1661 (16. 8. 2014.). 2. 3851. Návrh poslancĶ L. Landové-ŠtychovéĽ dra Boh. VrbenskéhoĽ dra Bartoška a společníkĶ na novelisaci ustanovení XVI. hlavy I. dílu všeobec. trestního zákona ze dne 27. kvĞtna 1Ř52 o vyhnání plodu ze životaĽ Společná československá digitální parlamentní knihovna, http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3851_00.htm (19. 8. 2014). 3. 3Ř51. Návrh poslancĶ L. Landové-ŠtychovéĽ dra Boh. VrbenskéhoĽ dra Bartoška a společníkĶ na novelisaci ustanovení XVI. hlavy I. dílu všeobec. trestního zákona ze dne 27. kvĞtna 1Ř52 o vyhnání plodu ze životaĽ Společná československá digitální parlamentní knihovna,http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/T3851_00.htm (22. 8. 2014). 4. 5300. Antrag der Abgeordneten Dr. Holitscher, Blatny, Kirpal, Deutsch und Genossen auf Neuregelung der strafrechtlichen Bestimmungen über die Fruchtabtreibung, Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t5300_00.htm (19. 8. 2014). 5. 535. Návrh poslance L. Landové-Štychové a soudruhĶ na novelisaci ustanovení hlavy XVI.Ľ I. dílu všeobecného trestního zákona ze dne 27. kvĞtna 1Ř52 o vyhnání plodu ze života jakož i § 2Ř4-286 z r. 1878: V., Společná československá digitální parlamentní knihovna, http://www.psp.cz/eknih/1925ns/ps/tisky/t0535_01.htm (22. 8. 2014). 6. 694. Návrh poslancĶ Landové-ŠtychovéĽ MUDr. Boh. VrbenskéhoĽ Dr. Bartoška a společníkĶ na novelisaci ustanovení XVI. hlavy I. dílu všeob. trest. zákona ze dne 27. kvĞtna 1Ř52 o vyhnání plodu ze životaĽ Společná česko-slovenská digitální parlamentní knihovna, http://www.psp.cz/eknih/1920ns/ps/tisky/t0694_00.htm (19. 8. 2014). 7. Adamová K., Soukup L., Prameny k dějinám práva v českých zemíchĽ Plzeň 2010. 8. ůrburgĽ ů. vonĽ StanĞkĽ T.Ľ Vysídlení Němců z českého pohraničí 1ř45–1951. I., StĮedokluky 2010. 9. Arnold Hilitscher, Wikipedia, http://cs.wikipedia.org/wiki/Arnold_Holitscher (22. 8. 2014). 10. Bartošek TheodorĽ hesloĽ in: Tomeš J.Ľ Český biografický slovník XX. století. I. díl, Praha 1999. 11. Bartošek TheodorĽ Historie Litvínovska a okolí, http://litvinov.sator.eu/encyklopedie/pozoruhodni-spoluobcane/bartosektheodor (18. 8. 2014).



169

12. Betty KarpíškováĽ hesloĽ in: Musilová D.Ľ Z ženského pohledu. Poslankyně a

senátorky Národního shromáždění Československé republiky, Hradec Králové 2007. 13. Blatny F., heslo, in: Wlaschek R. M., Biographica Judaica Bohemiae. Bd. 1., Dortmund 1995. 14. Brandes, D., Der Weg zur Vertreibung 1938 – 1945, München 2001. 15. Burešová, J., Proměny společenského postavení žen v první polovině 20. století, Olomouc 2001. 16. Cigánek, R.Ľ Legalizace umĞlého potratu v sovĞtském Rusku v roce 1920, Informační oběžník HPŽ ČR, 2010, 2010(4), s. 14–15, http://www.prolife.cz/download/obeznik/obeznik-2010_04.pdf (18. 8. 2014). 17. CigánekĽ R.Ľ Legalizace umĞlých potratĶ v roce 1957, Marginalia Historica, 2012, 2012(2), s. 105–113. 18. Deutsch M., heslo, in: Wlaschek R. M., Biographica Judaica Bohemiae. Bd. 2., Dortmund 1997. 19. Dz.U. 1956 nr 12 poz. 61. Ustawa z dnia 27 kwietnia 1956 r. o warunkach dopuszczalności przerywania ciążyĽ Internetowy System Aków Prawnych, http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU19560120061 (citace 11. 8. 2014). 20. Fejfar, F., Votum separatum 1956, Informační oběžník Hnutí pro život, 2012, 2012(2), s. 12, http://www.prolife.cz/download/obeznik/obeznik-2012_02.pdf (cit. 16. 8. 2014). 21. Harna J.Ľ Český národní socialismusĽ in: MalíĮ J.Ľ Marek P. a kolektiv Ěed.ěĽ Politické stranyĽ vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1Ř61–2004. díl I. 1861–1938, Brno 2005. 22. Holitscher A., heslo, in: Wlaschek R. M., Biographica Judaica Bohemiae. Bd. 3., Dortmund 2003. 23. Pirkenhammer – unsere Heimat!, http://www.pirkenhammer.de/geschichte/geschichte3.htm (22. 8. 2014). 24. Irene Kirpal, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=289&id=2024 (22. 8. 2014). 25. Irene Kirpal, Wikipedia, http://cs.wikipedia.org/wiki/Irene_Kirpal (22. 8. 2014). 26. Karpíšková B.Ľ Novelisace trestního zákona. Potratové paragrafy, Praha 1933. 27. Kirpal I., heslo, in: Wlaschek R. M., Biographica Judaica Bohemia. Bd. 1., Dortmund 1995. 28. Klein-Schonnefeld Sabine, Germany, in: Rolston B., Eggert A. (eds.), Abortion in the new Europe. A Comparative Handbook, London 1994. 29. Kudláč ů.Ľ P íběh(y) Volné myšlenky, Praha 2005. 30. Kuklík J. a kol., Vývoj československého práva 1ř45–1989, Praha 2009. 31. Landová-Štychová LuisaĽ hesloĽ in: Tomeš J.Ľ Český biografický slovník XX. století. II. díl, Praha 1999. 32. Marek P.: Čeští anarchokomunistéĽ in: MalíĮ J.Ľ Marek P. a kolektiv Ěed.ěĽ Politické stranyĽ vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1Ř61–2004. díl I. 1861–1938, Brno 2005. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

170


33. Marek P.: Český anarchismusĽ in: MalíĮ J.Ľ Marek P. a kolektiv Ěed.ě: Politické

strany, vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. díl I. 1861–1938, Brno 2005. 34. Marhar Ch., Schwangerschaftsabbruch in der DDR, Gesellschaftliche, ethische und demographische Aspekte, Frankfurt am Main 1987. 35. Marie Deutsch, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, http://www.psp.cz/sqw/detail.sqw?org=295&id=1011 (22. 8. 2014). 36. Marie Deutsch, Wikipedia, http://cs.wikipedia.org/wiki/Marie_Deutsch (22. 8. 2014). 37. Musilová D., Z ženského pohledu. Poslankyně a senátorky Národního shromáždění Československé republiky, Hradec Králové 2007. 38. Návrh poslanců Dra Theodora BartoškaĽ Františka HouseraĽ Landové-ŠtychovéĽ Fr. Zeminové a spol., aby vydán byl zákon, kterým se zavádí v republice československé odluka církve od státu, http://spcp.prf.cuni.cz/dokument/odluka.htm (18. 8. 2014). 39. OndĮejováĽ P.Ľ Ženy v Československém parlamentu 1ř1Ř – 1938 (diplomová práce), Brno 2006, https://is.muni.cz/th/52834/ff_m/diplomova_prace.pdf?info=1;zpet=%2Fvyhled avani%2F%3Fsearch%3DPetra%20Ond%C5%99ejov%C3%A1%20agenda:th %26start%3D1 (citováno 22. 8. 2014). 40. Pátková B.Ľ UmĞlé pĮerušení tĞhotenství ve svĞtle spravedlnosti a práva, Sociální pracovnice, 1935, 4(3). 41. Rádl, E., Proti tak zvané sociální indikaci. K reformě paragrafu 144, Praha 1932. 42. Schittenhelm U., Das Recht des Schwangerschaftsabbruch in der UdSSR geschichtliche Entwicklung und gegenwärtige Stand, in: Eser A., Koch H. G. (Hg.), Schwangerschaftsabbruch im internationalen Vergleich, Teil 1, Europa, Baden-Baden 1988. 43. Uhrová E., Anna Honzáková a jiné dámy, Praha 2012. 44. VlčekĽ E.Ľ Dějiny trestního práva v českých zemích a v Československu, Brno 2006. 45. Vojáček L.Ľ Schelle K.Ľ Knoll V.Ľ České právní dějinyĽ Plzeň 2010. 46. Vrbenský BohuslavĽ hesloĽ in: Tomeš J.Ľ Český biografický slovník XX. století. III. díl, Praha 1999. s. 499. 47. Wassermann M., O indikacích eugenických a sociálních k zavedení potratu, Praha 1921. 48. ZieglerĽ ů.Ľ Úloha žen v prvních československých parlamentních volbách roku 1920 (diplomová práce), https://is.muni.cz/th/75521/fss_m?info=1;zpet=%2Fvyhledavani%2F%3Fsearc h%3Dale%C5%A1%20ziegler%20agenda:th%26start%3D1 (citováno 22. 8. 2014). 49. Zrušený pĮedpis č. Ř6/1ř50 Sb. - Trestní zákon - ZnĞní 1Ř.07.1ř50Ľ Zákony pro lidi.cz, http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1950-86/zneni-0#hlava6 (16. 8. 2014.) 50. Žaloudek K.Ľ Encyklopedie politiky, Praha 1999. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


171

51. Ženy v českém anarchistickém hnutí do první svĞtové válkyĽ P ímá cesta,

http://followers.thcnet.cz/CyberNet/PunkRock%20Rebels%20Library/2.%20Anarchist%20Newspapers/Anarxofeminiz mus/anarchofeminismus.org/cs/zeny-v-ceskem-anarchistickem-hnuti-do-prvnisvetove-valky (citováno 18. 8. 2014).

LEGALISATION OF ABORTIONS IN CZECHOSLOVAKIA AND EFFORTS TO LEGALISE ABORTIONS IN THE PERIOD OF THE FIRST REPUBLIC ABSTRACT In the second half of the 20th century, most countries within the socialist Eastern Bloc legalised abortions. However, the following report discusses not only the preparation, approval and passing of the Act No. 68/1957 Coll., legalising abortions in Czechoslovakia, but also the older, inter-war initiatives in this area. Thus we will focus mostly on the efforts to legalise abortions in our country that took place in the first years of the existence of the Czechoslovak Republic.

KONTAKT P. PhDr. Mgr. Radim Cigánek Katolicki Uniwersytet Lubelski Jana Pawla II e-mail.: [email protected]


MOŽNOST TRůNSPLůNTůCE EMBRYÍ MIMOD

LOŽNÍHO

T HOTENSTVÍ

Jiří Badal ************ Recenzovala MUDr. Ludmila Lázničková ÚVOD Cílem této práce je poskytnout základní pĮehled o problematice ektopického tĞhotenství a možností jeho léčby translokací embrya. První část práce seznamuje s pojmem ektopického tĞhotenstvíĽ lokalizací ektopické gravidity a s hlavními diagnostickými a léčebnými postupy v aktuální medicínĞ. Následující část textu seznamuje čtenáĮe blíže s možností transplantace embryí z mimodĞložního tĞhotenství do dĞlohy. Jsou zmínĞny dva úspĞšnĞ pĮípady. První z roku 1ř15 a druhý z roku 1řŘ0. Konec práce je vĞnován základní chirurgické problematice transplantace embryí. V závĞru je navrženo doporučení pro snížení úmrtnosti embryí mimodĞložního tĞhotenství. 1

CO JE TO EKTOPICKÉ T

HOTENSTVÍ - DEFINICE

Ektopické tĞhotenstvíĽ ektopická gravidita Ěz Įeckého ek = zĽ topos = místoě je stavĽ kdy dochází k zahnízdĞní Ěnidaciě rýhujícího se oplozeného vajíčka Ěblastocystyě mimo obvyklé místo v dutinĞ dĞložní. Pod tímto pojmem jsou pak zahrnuty všechna Ěz pohledu zahnízdĞníě nefysiologická tĞhotenstvíĽ ať už se místo nidace nachází v dĞloze či mimo ni. V literatuĮe se často setkáváme i s pojmem mimodĞložní tĞhotenství Ěgravidita extrauterinaĽ GEUě. Jedná se o užší definici ektopického tĞhotenstvíĽ neboť pojem mimodĞložní tĞhotenstvíĽ jak už ze samotného názvu vyplýváĽ v sobĞ zahrnuje pouze stavĽ kdy k zahnízdĞní rýhujícího se oplodnĞného vajíčka došlo mimo dĞložní dutinu. ůčkoliv je dĞloha fysiologickým a nejvhodnĞjším místem k implantaci oplodnĞného vajíčkaĽ k rĶstu a vývoji ploduĽ ne každá část tohoto silnostĞnného svalového orgánu nabízí vhodné podmínky pro donošení plodu. Naopak nidace 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

neboli zahnízdĞní rýhujícího se vajíčkaĽ v nĞkterých segmentech dĞlohy má prĶbĞh a následky stejné nebo spíše závažnĞjší než skutečná extrauterinní gravidita [1Ľ s. 244]. Ektopická gravidita pĮedstavuje závažný problém. Frekvence výskytu se pohybuje mezi 1:100 až 1:200 porodĶ [2Ľ s. 7]. 2

LOKALIZACE EKTOPICKÉ GRAVIDITY A PROGNÓZA

V pĮípadĞ ektopického tĞhotenství mĶže dojít k implantaci oplodnĞného vajíčka v zásadĞ na čtyĮech místech. NejčastĞji je to ve vejcovodech Ětubární graviditaě. Ta pĮedstavuje asi ř7 % všech pĮípadĶ. Ostatní lokalizace jsou mnohem ménĞ časté. Uvádí seĽ že ektopická nidace v dĞloze Ěuterinní graviditaě činí 2Ľ2 %Ľ na vaječníku Ěovariální graviditaě 0Ľ5 % a v dutinĞ bĮišní Ěabdominální graviditaě 0Ľ3 % všech pĮípadĶ [1Ľ s. 245]. Podobné hodnoty uvádí francouzská studie 1 Ř00 ektopických tĞhotenství zaznamenaných v období od ledna 1992 do prosince 2001 v regionu Auvergne ve Francii [20]: tubární gravidita 93,1 %, uterinní 2,4 %, ovariální 3,2 % a abdominální 1,3 %. 2.1

Tubární gravidita

Za normálních okolností dochází k oplození ženské pohlavní buňkyĽ oocytuĽ v ampule vejcovoduĽ která je nejdelší a nejširší z jeho částí [3Ľ s. 34]. Následují opakovaná mitotická dĞlení oplozeného vejceĽ zygotyĽ která se postupnĞ mĞní v 16 bunĞčnou morulu. Morula je transportována vejcovodem a vstupuje 4. den po oplození do dĞlohy. Dva dny na to pak rýhující se plodové vejce Ěnyní už nazývané blastocystaě nabývá nidační schopnost a pĮichytí se k epitelu dĞložní sliznice. NejbĞžnĞjším místem pĮilnutí ke sliznici je zadní horní část dĞlohy [3Ľ s. 54]. Pokud je postup oplodnĞného oocytu vejcovodem Ělat. tuba uterinaě zpomalen nebo zastavenĽ dochází k tubární graviditĞ. Tento typ ektopické gravidity končí vždy smrtí zárodku. Neboť ačkoliv slizniční vazivo vejcovodu reaguje na nidaci stejným zpĶsobem jako sliznice dĞložní [4Ľ s. 426]Ľ tj. tvorbou četných deciduálních bunĞk bohatých na glykogenĽ prĶsvit vejcovodu i v jeho nejširším místĞ činí pouhých Ř mm a nedovoluje další vývoj zárodku. NejpozdĞji kolem 6. týdne dochází k útlaku embrya a v 8. týdnu k jeho potracení [3, s. 55]. Z hlediska prognózy je dĶležitá lokalizace. Uvádí seĽ že 55 % tubárních gravidit se nachází v nejširší části vejcovodu zvané ampulaĽ 25 % v nejužší části – tzv. isthmu a v 17 % pĮípadĶ ve fimbriální částiĽ která je nálevkovitĞ otevĮená do bĮišní dutiny a pĮivrácena k vaječníku. Výše zmínĞná francouzská studie [20] uvádí ponĞkud jiné rozloženíĽ a to: 75Ľ2 % ampulaĽ 12Ľř % istmusĽ 11Ľř % fimbriální část. Implantuje-li se blastocysta v tubárním isthmu, má vejcovod tendenci prasknout již velmi záhyĽ protože úzká část tuby je pomĞrnĞ málo roztažitelná. Tato oblast je také bohatĞ zásobena krevními cévami zásobujícími vaječník a dĞlohu. Proto v pĮípadĞĽ že dojde k prasknutí stĞny vejcovoduĽ hrozí bez urgentního chirurgického zákroku vykrvácení do dutiny bĮišní. Velmi vzácnĞ se vyskytuje tuboabdominální nebo abdominální gravidita. Vzniká takĽ že pĮi pokročilejším tubárním tĞhotenství bývá vzácnĞ plod vypuzen z vejcovoduĽ kdežto placenta zĶstává buę in situ ve vejcovoduĽ nebo se mĶže zachytit na 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

174

JIĭÍ BůDůL: MOŽNOST TRůNSPLůNTůCE EMBRYÍ MIMODĝLOŽNÍHO TĝHOTENSTVÍ

zadní dĞložní stĞnĞ a plod bývá uložen v DouglasovĞ prostoru. Okolní orgány tvoĮí okolo plodu jakýsi náhradní vak [1, s. 245]. 2.2

Uterinní gravidita

V pĮípadĞĽ že dojde k zpomalení pasáže vejcovodem a blastocysta se nedostane včas do dutiny dĞložníĽ dochází k nidaci ve stĞnĞ dĞlohy. Mluvíme o tzv. intersticiální ektopické graviditĞ. Jedná se jen o 2 % všech pĮípadĶ Ědle [20] 2,4 %ěĽ ovšem potrat embrya implantovaného v tomto místĞ často vyvolá tĞžké krvácení a ženĞ hrozí vykrváceníĽ neboť v blízkosti dĞložní hrany se nacházejí velké cévy. PomĞrnĞ vzácné je usídlení blastocysty v dĞložním hrdle – 0,1 % (v [20] nebylo zaznamenáno žádné takovéto tĞhotenství). NicménĞ následky této ektopické nidace patĮí k nejzávažnĞjším. Potrácející se plodové vejce je provázeno masivním krvácenímĽ které se jen velmi obtížnĞ léčí. V ĮadĞ pĮípadĶ je odstranĞní dĞlohy posledníĽ život zachraňující nutností. Vzácné je též ektopické tĞhotenství v jizvĞ po císaĮském ĮezuĽ ovšem počet pĮípadĶ stoupáĽ což je dáno zvyšujícím se počtem provedených císaĮských ĮezĶ. Jeho četnost je asi 1:2000 tĞhotenství [2Ľ s. 3Ř]. Pokud dojde k hluboké implantaci do jizvyĽ vzniklé v pĮední stĞnĞ dĞlohy po císaĮském ĮezuĽ hrozí velké riziko prasknutí jizvy a následného masivního krvácení již v prvním trimestru tĞhotenství. PĮi této lokalizaci ektopického tĞhotenství je možno donosit a porodit živý plod [26]. 2.3

Ovariální gravidita

Spontánní vypuzení časného zárodku a membrán z vejcovodu mĶže pĮivodit uchycení plodu na povrchu ovaria. Též mĶže dojít k oplodnĞní vajíčka pĮímo v ovariálním folikulu. Ovariální gravidita pĮedstavuje podle [1, s. 245] asi 0,5 % pĮípadĶ všech ektopických gravidit a vĞtšinou manifestuje nitrobĮišním krvácením s krutou bolestí. Jak už bylo zmínĞnoĽ jiné zdroje uvádí rozdílná procenta pĮípadĶĽ 3Ľ2 % dle [20]Ľ Gaudoin et al. citují v [21] hodnoty od 0Ľř % až do 3Ľ3 %Ľ jejich výsledky ukazují až na 12Ľ5 %. 2.4

Abdominální gravidita

PĮedstavuje 0Ľ3 % všech pĮípadĶ ektopické gravidity Ědle [20] 1Ľ3 %ě. OplodnĞné vejce, které se implantovalo v ampulární nebo fimbriální části vejcovodu je vypuzeno do dutiny bĮišní a niduje na pobĮišnici pĮičemž podmínky pro rĶst a vývoj plodu mohou být natolik pĮíznivéĽ že je možné toto tĞhotenství i donositĽ ačkoliv plod mívá často vrozené vývojové vady [1 s. 246]. ůbdominální gravidita je ze všech typĶ ektopických gravidit pro ženu nejvíce nebezpečná. Riziko úmrtí matky vykrvácením se u abdominální gravidity zvyšuje ve srovnání s normální tĞhotenstvím ř0x a je 7x vyšší než v pĮípadĞ tubární gravidity [3Ľ s. 56]. NaštĞstí je však tento typ gravidity velmi vzácný.


3

ČETNOST EKTOPICKÉ GRAVIDITY V POPULACI

Četnost ektopické gravidity se odhaduje na 1Ľ5 až 2Ľ0 % všech tĞhotenství. Mezi roky 1970 a 1992 incidence v USů vzrostla šestinásobnĞ. Od té doby je ale stabilní [5]. V České republice naopak od roku 1řř0 došlo k poklesu zaznamenaných ektopických tĞhotenství. Z 1 ř07 pĮípadĶ v roce 1řř0 na 1 265 pĮípadĶ v roce 2013 [6]. Což je pokles o 33Ľ 63 %. Kratochvíl a Lázničková [1ŘĽ s. 1Ř2] uvádĞjí četnost ektopické gravidity v ČR do 1 % ze všech zaznamenaných tĞhotenství. Na tomto místĞ je ale nutno uvéstĽ že ne všechny ektopické gravidity končí návštĞvou lékaĮe. ů pokud tĞhotná žena lékaĮe navštívíĽ ne vždy je diagnostikována pravá pĮíčina. VĞtšina studii uvádíĽ že 40 až 64 % všech ektopických tĞhotenství se vyĮeší samo spontánnĞ. V nĞkterých studiích se tvrdíĽ že je to dokonce 70% [7Ľ s. 66ř]. RovnĞž pokud je incidence vyjádĮena jako počet ektopických tĞhotenství na počet všech tĞhotenstvíĽ mĶže být výsledné číslo zavádĞjící. Jmenovatel ve zlomku – tedy počet všech tĞhotenství v populaci – lze pĮesnĞ jen obtížnĞ stanovitĽ neboť mnoho časných graviditĽ které skončí potratemĽ nemusí být ve zdravotnické databázi zaznamenáno [27]. 4

P

ÍČINY EKTOPICKÉ GRůVIDITY

Základní pĮíčinou jsou patologické zmĞny ve vejcovoduĽ které omezují nebo zabraňují normálnímu prĶchodu rýhující se zygoty vejcovodem do dĞlohyĽ jako je tomu napĮ. pĮi neúplném vyvinutí Ěhypoplazieě vejcovodu. Jako další pĮíčina bývá uvádĞn tzv. ovariální faktor ĚpĮíčina je ve vaječníkuě. K oplodnĞní vajíčka dochází ve folikulu vaječníku pĮi opoždĞné nebo indukované ovulaci [2Ľ s. Ř]. Mezi nejvýznamnĞjší rizikové faktoryĽ které vedou k ektopické graviditĞ patĮí [2, s. 9-18], [22], [23], [24], [25]: 1. Stavy po prodĞlané infekciĽ která vedla k poškození sliznice vejcovodu. PĮedevším se jedná o sexuálnĞ pĮenosná onemocnĞní zpĶsobená bakteriemi Chlamidia trachomotis sérotyp D-K a Neisseria Gonorrhoeae vyvolávající kapavku. 2. PĮedchozí ektopická gravidita. S každou novou ektopickou graviditou se riziko vzniku další výraznĞ zvyšuje. 3. Endometrióza vejcovodĶĽ což je stavĽ kdy se dĞložní sliznice – endometrium – nachází ve vejcovodu. 4. PĮedchozí operace na vejcovodech. 5. Neplodnost a metody asistované reprodukce. 6. NitrodĞložní tĞlísko. 7. KouĮení cigaret. 8. VĞk ženy nad 35 let [3 s. 55]. Incidence ektopické gravidity stoupá plynule s vĞkem. U 21letých žen činí incidence 1Ľ4 % ze všech tĞhotenstvíĽ u 44letých žen pak 6Ľř % ze všech tĞhotenství. PĮíčina je nejasná [Ř]. Jako další rizikové faktory se uvádí: jiná než europoidní rasa [3Ľ s. 55]Ľ více sexuálních partnerĶĽ perorální kontracepceĽ zahájení pohlavního života pĮed 1Ř. rokem vĞkuĽ hormonální a nervové dysfunkce.


176

5


LÉČBů ů DIůGNOSTIKů EKTOPICKÉ GRAVIDITY

Gravidita ectopica je nejčastĞjší náhlou pĮíhodou bĮišní v gynekologii [1Ľ s. 244]. Úmrtnost s ní spojená se ve vyspĞlých státechĽ zejména díky časné diagnostice a zahajování léčby výraznĞ snížila. Za posledních 30 let poklesla mortalita z 4 ‰ na 0Ľ5 ‰Ľ takže v dnešní dobĞ činí asi 1 pĮípad na 2000 živĞ narozených [28]. 5.1

Diagnostika

Diagnostika ektopického tĞhotenství se opírá o anamnézu pacientky a o klinickéĽ laboratorní ultrazvukové a laparoskopické vyšetĮení. Diagnostikováním hormonu beta podjetnotky lidského choriového ganadotropinu Ěbeta hCGě mĶžeme potvrdit nespecifikované tĞhotenství krátce po nidaci [3Ľ s. 64]. Hladiny beta hCG odrážejí prosperitu zahnízdĞné blastocysty. U ektopické gravidity stoupají koncentrace beta hCG v krvi matky pomalejiĽ než je tomu u normálního tĞhotenstvíĽ a mohou tak na nĞj upozornit [1Ľ s. 246]. Existují i jiné markery v krvi matkyĽ které by v diagnostice mohly pomociĽ v současné dobĞ se ale nepoužívají. Velkým pĮínosem pro diagnostiku je ultrasonografie. V časných stádiích ektopického tĞhotenství pomáhá transvaginální ultrazvukové vyšetĮení vyloučit normální graviditu a o nĞco pozdĞjiĽ mezi pátým a šestým týdnem tĞhotenstvíĽ i lokalizaci ektopického zárodku [9]. LaparoskopieĽ což je endoskopická operační metoda bĮišní chirurgieĽ doplňuje pĮedešlá vyšetĮení a ve více než v ř0 % potvrzuje správnou diagnózu GEU [10]. 5.2

Léčba ektopické gravidity

5.2.1 Vyčkávací postup Základem je sledování hodnot beta hCG ve dvoudenních intervalech a transvaginální ultrazvuková vyšetĮeníĽ pĮičemž se vyčkáváĽ zda dojde k samovolnému zániku ektopického tĞhotenství. Uplatňuje se pouze u nĞkterých pacientek s tubární graviditou. V České republice je v poslední dobĞ postup vyčkávací nahrazován postupem aktivnímĽ tj. chirurgickou či medikamentózní léčbou [10]. Tichá uvádíĽ že úspĞšnost vyčkávacího postupu se podle zahraniční literatury pohybuje v rozmezí 4Ř až 100% [2Ľ s. 26]. 5.2.2 Chirurgická terapie Chirurgická léčba pĮedstavuje odstranĞní postižené části ženského reprodukčního orgánu spolu s živým nebo mrtvým embryem. NejčastĞji se jedná o zákrok na vejcovodechĽ kdy se operatér snaží šetrným postupem zachovat reprodukční schopnost pacientky. Částečná nebo totální salpingektomie znamená částečné úplné odstranĞní vejcovodu. Salpingostomie či salpingotomie je operační metodouĽ kdy se rozĮízne vejcovod a vyjme se embryo. PacientkyĽ které podstoupily operaci vejcovoduĽ mají v budoucnu lepší šanci otĞhotnĞtĽ ale zároveň se u nich zvyšuje riziko vzniku nové ektopické gravidity [2Ľ s. 30]. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

5.2.3 Medikamentózní terapie Podstatou medikamentózní léčby je aplikace takové látky do tĞla matkyĽ která ukončuje probíhající ektopické tĞhotenství. Jedná se napĮ. o prostaglandin F2alfaĽ hypertonický roztok glukózy nebo KClĽ aktinomycin D aj. NejčastĞji se používá cytostatika MetotrexátuĽ který brání dalšímu dĞlení bunĞk embrya a tím ho zabíjí. Léčba metotrexátem trvá asi 20 až 35 dní. Jedním z hlavních dĶvodĶ k vyloučení této medikamentózní terapie je současné intrauterinní tĞhotenství. Četnost současné ektopické a intrauterinní gravidity je sice nízká, ale v posledních letech dramaticky stoupá. Zvýšení efektivnosti léčby metotrexátem se popisuje pĮi současném perorálním podání abortiva mifepristonu (RU-486) [11, s. 187]. 6

POSTOJ KATOLICKÉ CÍRKVE K LÉČB

EKTOPICKÉ GRAVIDITY

ůž na nĞkolik výjimek všichni katoličtí morální teologové pĮipouštĞjí jako jedinou pĮípustnou metodu léčby ektopického tĞhotenství vyčkávací terapii a dále salpingektomii Ěať už částečnou nebo úplnouě za podmínkyĽ že jsou splnĞny čtyĮi etické podmínky principu dvojího účinku. Salpingotomie či salpingostomie a medikamentózní léčba jsou pokládány za morálnĞ nepĮípustnéĽ neboť vedou pĮímo k smrti nevinné lidské bytosti [7Ľ s. 6Ř3] a nikdy není dovoleno pĮímo zpĶsobit potratĽ to je smrt jednohoĽ aby se zachránil život druhého [12Ľ s. 277]. Bohužel v poslední dobĞ nĞkteĮí renomovaní katoličtí etici jako napĮíklad Christopher Kaczor či William E. May obhajují používání medikamentózní léčby a salpingostomie pĮi léčba ektopické gravidity a tím zpĶsobují zmatení a rozepĮe mezi vĞĮícími [7Ľ s. 6Ř3]. 7

NOVÉ MOŽNOSTI V LÉČB

EKTOPICKÉ GRůVIDITY

Jak bylo uvedeno na začátkuĽ frekvence výskytu u ektopického tĞhotenství se pohybuje mezi 1:100 až 1:200 porodĶ. Vztaženo na Českou republiku to znamenáĽ že napĮ. v roce 2012 v naší zemi probĞhlo odhadem 542–10Ř5 ektopických tĞhotenství. Pro srovnání: Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR uvádí za rok 2012 1 1Ř6 ektopických tĞhotenství [6]. Když pomineme dva vzácné typy ektopické gravidity abdominální tĞhotenství a tĞhotenství v jizvĞ po císaĮském ĮezuĽ kde je za jistých podmínek možné donosit životaschopný plodĽ neexistují žádné lékaĮské postupyĽ které by umožňovaly záchranu ektopicky zahnízdĞného embrya. Proto je velmi zajímavéĽ že navzdory výše uvedenému byly v minulosti v odborných lékaĮských časopisech popsány dva pĮípady, kdy se povedla pomocí transplantace embrya konverze nefyziologického ektopického tĞhotenství na tĞhotenství fyziologické. První pĮípad je z 13. záĮí 1ř15. Minnesotský gynekolog C. J. Wallace provedl u 27leté ůmeričanky tmavé pleti transplantaci embryaĽ uloženého ve vejcovoduĽ do dĞlohy. Protože známe nejen datum operaceĽ ale i datum poroduĽ který byl 2. kvĞtna 1ř16Ľ dá se vypočítatĽ že pĮibližné stáĮí pĮeneseného embrya bylo 6 týdnĶ. ĚPozn. PĮesnĞ 6 týdnĶ a 6 dnĶĽ pokud budeme pĮedpokládatĽ že tĞhotenství trvalo 280 dní.). Velikost samotného embrya v šestém týdnu tĞhotenství se pohybuje od Ř do 13 mm 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

178


[3Ľ s. 5]. Wallace uvádíĽ že celé pĮenášené embryo mĞlo i s plodovými obaly a částí stĞny vejcovodu velikost olivy. Porod probĞhl v termínu a narodil se zdravý chlapec [13]. Druhý pĮípad úspĞšného pĮenosu tubárního tĞhotenství do dĞlohyĽ uskutečnĞného v roce 1980, popisuje Shettles v American Journal of Obstetrics and Gynecology v roce 1990 [14]. Jednalo se o dopĮedu promyšlený chirurgický zákrokĽ pĮi kterém bylo do dĞlohy pĮeneseno pĮibližnĞ 40 denní embryo. V obou pĮípadech je transplantace plodu popisována jako nepĮíliš náročný výkon. Proto je s podivemĽ že do současné doby nebylo popsáno více úspĞšných transplantací. Jedním z dĶvodĶĽ proč tomu tak jeĽ mĶže být pozdní diagnostika ektopického tĞhotenství. Musíme vzít v potazĽ že jediná pro plod bezpečná zobrazovací diagnostická metodaĽ která dokáže zavčas odhalit ektopické tĞhotenství – ultrazvuk – je „na scénĞ“ teprve od poloviny 70 let. Ovšem citlivĞjší pĮístroje s 2D zobrazením s vĞtší škálou šedi a s vaginální/rektální sondou se staly široce dostupné až pozdĞji. Ektopicky uložené embryo se mĶže ve vejcovodu pĮirozenĞ vyvíjet jen krátkou dobu. V literatuĮe se uvádíĽ že jeho smrt nastává mezi 6. a 10. týdnem tĞhotenství. To odvisí pĮedevším od tohoĽ zda se uhnízdí v relativnĞ široké ampule vejcovodu ĚpĮibližnĞ 55 % všech pĮípadĶěĽ nebo v úzkém isthmu vejcovodu ĚpĮibližnĞ 25 % všech pĮípadĶě. Dalším dĶvodem mĶže být toĽ že až do devadesátých let 20. století nebyla operace Dr. Wallace odborné veĮejnosti známa. Shettlesova translokace embrya z roku 1řŘ0Ľ byla dokonce nĞjaká čas považována za první a jediný úspĞšný pĮípad pĮenesení ektopicky uhnízdĞného embrya do dĞlohy [14]. ů konečnĞ společnost nepĮikládá výzkumu ektopického tĞhotenství dostatečný význam. Žijeme bohužel v dobĞĽ kdy se v lĶnĞ matek bĞžnĞ zabíjejí úplnĞ zdravé nenarozené dĞti. Potrat dítĞteĽ které potenciálnĞ ohrožuje svoji matku na životĞĽ se bere jako nĞco naprosto samozĮejmého. Proto se nelze divitĽ že zprávy o operacích Dr. Wallace a Dr. Shettlese byly odbornou veĮejností pĮijaty dosti rezervovanĞ. Na oba dva pĮípady bylo již krátce po jejich uveĮejnĞní nahlíželo jako na nedostatečnĞ zdokumentované a hlavnĞ nemoderní [15]. Zatím poslední zprávy pochází od Grudzinskase a Hilgerse. PrvnĞ jmenovaný uvádíĽ že v devadesátých letech probĞhlo nĞkolik pokusĶ o translokaci embrya do dĞlohy v LondýnĞ a v NorskuĽ ovšem nebyly hlášeny. Dále zmiňuje tĮi neúspĞšné pĮípady [15]. Hilgers popisuje své dva neúspĞšné pokusy v [1řĽ s. 1056–1068]. V obou pĮípadech byl proveden malý Įez vedený fundem dĞlohy. Pomocí nosního zrcátkaĽ které bylo zavedeno do stĞny dĞlohyĽ bylo embryo vpraveno do dĞložní dutiny. Hilgers uvádíĽ že pĮi zpĞtném ohlédnutí se zdáĽ že v prvním pĮípadĞ transplantát neobsahoval embryoĽ v druhém pĮípadĞ se zjistiloĽ že choriová tkáň související s embryem byla velmi kĮehká a jemná a transplantace byla proto mimoĮádnĞ obtížná. Hilgers podotýkáĽ že pro zdárné pĮenesení ektopického tĞhotenství do dĞlohy je tĮeba pĮekonat ještĞ Įadu pĮekážekĽ nicménĞ zdá seĽ že v zásadĞ tyto transplantace možné jsou. Jednou z cestĽ kterými se současný výzkum ektopického tĞhotenství ubíráĽ jsou pokusy na zvíĮecích modelech. Výzkumy na tomto poli trvají už nĞkolik desítek let [29]. Pro-life aktivista P. Luiz Carlos Lodi da Cruz zmiňuje názor doktorky veterinárního lékaĮství z brazilského státu GoiásĽ která se domníváĽ že nejvhodnĞjším 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

zvíĮecím modelem pro studium pĮenosu ektopické gravidity do dĞlohy by mohli být psiĽ neboť jejich gravidita je krátká Ě60 dníě. P. Lodi da Cruz dále uvádíĽ že je nadĞjeĽ že v éĮe nanotechnologií se brzy podaĮí získat uspokojivé výsledky [16]. 7.1

Základní problematika translokace ektopicky nidovaného embrya do d lohy

Základní problematika konverze nefysiologického ektopického tĞhotenství na fyziologickéĽ intrauterinníĽ obnáší: 1. Diagnostiku časného ektopického tĞhotenství. 2. Vyjmutí embrya. 3. Translokace a renidace. 7.1.1 Diagnostika časného ektopického těhotenství V celém procesu transplantace embrya hraje diagnostika primární roli. S rostoucí délkou ektopické gravidity roste zdravotní riziko pro matku i dítĞ. Čím pozdĞji je ektopické tĞhotenství diagnostikovánoĽ tím vyšší je nebezpečíĽ že ektopicky uložené embryo bude mít morfologické abnormality. Poškozené embryo mĶže mít zhoršenou schopnost renidace a viability. Včasná diagnostika dává zdravotnickému personálu více času k provedení nezbytných vyšetĮení a k adekvátní pĮípravĞ na chirurgický výkon. PrĶkaz ektopického tĞhotenství se opírá pĮedevším o laboratorní a transvaginální ultrazvukové vyšetĮení. 7.1.2 Vyjmutí embrya Druhým zásadním krokem, je citlivá excize embrya. Zárodek musí být vyjmut z ektopického místa zahnízdĞní i s jemnými plodovými obalyĽ které ho chrání. Integrita amniové dutinyĽ v které se nachází embryoĽ zamezuje v pĮístupu potenciální infekce k zárodku a je kruciální pro udržení homeostázy. Wallace popisujeĽ že společnĞ s embryem odebral i část sliznice vejcovodu. Shettles naproti tomu uvádíĽ že plodové obaly s embryem vyjmul ze stĞny vejcovoduĽ pĮičemž tato procedura nebyla náročná. 7.1.3 Transport a přichycení Koncem čtvrtého týdne začíná proudit tĞlem embrya krev [3Ľ s. ř0]. Kyslík a výživné látky difundují z mateĮské krve pĮes stĞnu klkĶ do krve zárodku. Wallace uvádíĽ že vyjmuté embryo ihned vložil do dĞlohy. Shettles naproti tomu zárodek na určitou dobu umístil do okysličovaného fyziologického roztoku zahĮátého na teplotu tĞla. Je více metodĽ jak pĮemístit vyjmutý zárodek do dĞlohy. Wallaceho operaceĽ kdy byla rozĮíznuta dĞloha a zárodek pĮichycen nĞkolika stehy k slizniciĽ se v dnešní dobĞ jeví již jako obsolentní. Shettles ve své zprávĞ uvádíĽ že provedl punkci stĞny dĞlohy a zárodek vpravil do dĞložní sliznice pomocí Prestovy sklenĞné stĮíkačky [14]. V úvahu jistĞ pĮipadá i pĮístup pĮes hrdlo dĞložní.



180

V každém pĮípadĞ musí být zohlednĞna všechna rizikaĽ která mohou nastatĽ a následnĞ zvolena taková metodaĽ z které bude pro dítĞ i matku plynout nejvĞtší léčebný benefit. Renidace probĞhla úspĞšnĞĽ pokud po translokaci do dĞlohy došlo k obnovĞ dodávek kyslíku a živin do tkání embrya. Následné laboratorní a ultrazvukové kontroly potvrdíĽ zda byla léčba úspĞšná. ůčkoliv výše uvedená léčba je jedinou možnostíĽ jak zachránit život nenarozeného človĞkaĽ odstranĞní embrya z vejcovodu či jiného ektopického místa nidace bude morální pouze tehdyĽ pokud bude uskutečnĞno v dobré víĮeĽ s úmyslem pĮemístit ho do dĞlohyĽ kde má šanci pĮežít. V současné dobĞ neexistuje žádný sofistikovaný postupĽ který by umožňoval bezpečnou renidaci ektopického embrya v dĞloze matky. Jediným zpĶsobemĽ jak snížit mortalitu nenarozených dĞtíĽ které se vyvíjejí mimo dĞlohuĽ tedy zĶstává prevence rizikových faktorĶĽ které vedou k ektopické graviditĞ. PĮedevším se jedná o pohlavnĞ pĮenosné chorobyĽ asistovanou reprodukciĽ používání nitrodĞložního tĞlíska a perorální kontracepceĽ kouĮení cigaretĽ promiskuituĽ zahájení pohlavního života pĮed 1Ř. rokem vĞku a odkládání tĞhotenství na dobu po 35. roce života. ZÁV

R

Je tĮebaĽ aby vĞdci a lékaĮi spojili své síly a společnĞ usilovali o vytvoĮení takového managementu léčbyĽ který by zaručoval jak časnou diagnostiku ektopické gravidity pomocí citlivých laboratorních a ultrazvukových vyšetĮeníĽ tak vhodný chirurgický postup umožňující spolehlivé pĮemístĞní embrya z ektopického místa tĞhotenství do dĞlohy. Z ohledu na časnou diagnostiku se jako dĶležité jeví ženy a dívky naučit se rutinnĞ orientovat ve svém menstruačním cykluĽ jehož znalost umožňuje v pĮípadnĞ nutnosti se bezpečnĞ vyhnout otĞhotnĞníĽ na druhou stranu umožní velice časné potvrzení tĞhotenství.1 Dále je zapotĮebí uvést ve známost všechny rizikové faktoryĽ které pĮispívají k vzniku ektopického tĞhotenství. Ženy mají právo vĞdĞtĽ jak ektopické graviditĞ pĮedcházet.2 V neposlední ĮadĞ je tĮebaĽ aby katolickým vĞĮícím byly nabídnuty jasné smĞrnice pro toĽ jak mohou či nesmĞjí v pĮípadĞ ektopického tĞhotenství jednat. Pokud se tak nestaneĽ hrozí že salpingostomie a medikamentózní léčba metotrexátem budou společností stále více akceptovány a v dĶsledku toho bude i malá motivace pro zavedení translokační léčby ektopické gravidity. Společnost tleská doktorĶmĽ kteĮí provádĞjí náročné operace vrozených vývojových vad dĞtí v lĶnĞ matek. Jsou to zákrokyĽ které byly pĮed deseti lety opravdu nemyslitelné. Od první úspĞšné transplantace embrya z ektopického místa zahnízdĞní do dĞlohy pĮíští rok uplyne 100 let. VĞĮímĽ že současná medicína ve vyVýuku zákonitostí plodnosti nabízí napĮ. CENůPĽ LPP a nĞkterá centra pro rodinu. Je závazkem ČR Ěna základĞ Úmluvy o odstranĞní všech forem diskriminace žen Ědále Úmluvaěě pĮijmout opatĮení zajišťující pĮístup k informacímĽ které pomohou zajistit zdraví a blaho rodiny včetnĞ informací a rad pokud jde o plánování rodiny Ěsrov. Čl. 10 a Čl. 16 Úmluvyě a zároveň pĮijmout opatĮení k zabezpečení takové výchovyĽ která bude zahrnovat správné pochopení mateĮství jako společenské funkce Ěsrov. Čl. 5 Úmluvyě.

1

2


spĞlých zemích má potenciál uvést translokace embryí v realituĽ ovšem bez finančního zázemí to nepĶjde. ů peníze na výzkum se budou tĞžko hledatĽ pokud společnost tĞchto vyspĞlých státĶ zĶstane neinformovanáĽ pokud bude chybĞt další impuls. Dr. Cavagnaro Įíká [17Ľ s. 37]: Je morálním povinností dnešní dobyĽ vynaložit veškeré možné úsilí k objevení zpĶsobuĽ jak transplantovat do dĞlohy ty nenarozené dĞtiĽ které se naneštĞstí implantovaly ve vejcovodu nebo na jiném ektopickém místĞ.

BIBLIOGRAFIE 1. Rob, L. et al., Gynekologie, Praha 2008. 2. Tichá, Z., Ektopická gravidita – pĮíčinyĽ moderní diagnostický a léčebný pĮístupĽ 2010. Dostupné na https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/120000749/?lang=cs (cit. 7. 9. 2014). 3. Moore, K. L., Persaud, T. V. N., Zrození člověkaĽ embryologie s klinickým zamě ením, Praha 2002. 4. Junqueira, L. C., Carneiro, J., Kelley R. O., Základy histologieĽ Jinočany 1řř7. 5. Barnhart, K. T., Ectopic pregnancy, N Engl J Med, 361, 2009, s. 379–387. 6. Marková, J., Potraty v roce 2013, http://www.uzis.cz/system/files/ai_2014_09.pdf, (cit. 6. 9. 2014). 7. Anderson, M. A. et al., Ectopic Pregnancy and Catholic Morality. A Response to Recent Arguments in Favor of Salpingostomy and Methotrexate, 2011, http://johnpaulbioethics.org/FinalProofs.pdf, (cit 5. 9. 2014). 8. University College London Hospital, Ectopic pregnancy, 2012, https://www.uclh.nhs.uk/PandV/PIL/Patient%20informatio n%20leaflets/Ectopic%20pregnancy.pdf, (cit. 7. 9. 2014). 9. Morin, L. et al, Ultrasound Evaluation of First Trimester Pregnancy Complications, J Obstet Gynaecol Can, 27(6), 2005, 581–585. 10. SmažinkaĽ M.Ľ Ektopická graviditaĽ možnosti diagnostiky a léčbyĽ Moderní babictví, 11, 2006, http://www.levret.cz/publikace/casopisy/mb/200611/?pdf=47, (cit. 7. 9. 2014). 11. Zwinger, A. et al., Porodnictví, Praha 2004. 12. Dacík, R. M., Mravouka, Olomouc 1946. 13. Wallace, C. J., Transplantations of Ectopic Pregnancy from Fallopian Tube to Cavity of the Uterus, Surgery, Gynecology, and Obstetrics, 24, 1917, s. 578– 579. 14. Shettles, L. B., Tubal embryo successfully transferred in utero, Am. J. Obstet. Gynecol., 163, 1990, s. 2026–2027. 15. Grudzinkas, J. G., Treatment of ectopic pregnancy: ablate or relocate—the newest dilemma, Hum Reprod., 9(8), 1994, s. 1584. 16. Lodi da Cruz, C., 2. 1. 2014, http://blogdafamiliacatolica.blogspot.cz/2014/01/mae-que-resistiu-pressao-porfazer.html (cit. 28. 4. 2014).


182


17. Bowring, K., The moral dilemma of management procedures for ectopic Pregnancy, in: Life and Learning, vol. 12, Proceedings of the Twelfth University Faculty for Life Conference at Ave Maria Law School 2002, Washington DC 2002, 97–126, http://uffl.org/vol12/bowring12.pdf , (cit. 28. 4. 2014). 18. KratochvílĽ M.Ľ LázničkováĽ L.Ľ Potraty ze zdravotních dĶvodĶĽ in: Nejmenší z nás 2012: sborník p íspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob p ed narozením: 1Ř.10.2012, Moravská Ostrava 2012, s. 179–194. 19. Hilgers, T. W., The Medical & Surgical Practice of NaProTECHNOLOGY, Omaha 2004. 20. Bouyer, J., et al., Sites of ectopic pregnancy: a 10 year population-based study of 1800 cases, Human Reproduction, 17(12), 2002, s. 3224–3230. 21. Gaudoin, M. R., et al., Is the incidence of ovarian ectopic pregnancy increasing?, European Journal of Obstetrics & Gynecology and Reproductive Biology, 70, 1996, s. 141-143. 22. Bouyer, J., et al., Risk Factors for Ectopic Pregnancy: A Comprehensive Analysis Based on a Large Case-Control, Population-based Study in France, Am J Epidemiol, 157, 2003, s. 185–194. 23. Karaer, A., Avsar, F. A., Batioglu, S., Risk factors for ectopic pregnancy: A case-control study, Australian and New Zealand Journal of Obstetrics and Gynaecology, 46, 2006, s. 521–527. 24. Murray, H., et al., Diagnosis and treatment of ectopic pregnancy, Canadian Medical Association Journal, 173(8), 2005, s. 905–912. 25. Farquhar, C. M., Ectopic pregnancy, Lancet, 366, 2005, s. 583–591. 26. Maymon, R. et al., Ectopic pregnancies in a Caesarean scar: review of the medical approach to an iatrogenic complication, Human Reproduction Update, 2004, 10(6), s. 515–523, http://humupd.oxfordjournals.org/cgi/content/full/10/6/515?view=long&pmid=1537 5087 (cit. 10. 10. 2014). 27. Tulandi, T., Incidence, risk factors, and pathology of ectopic pregnancy, Patients, leden 2008 http://www.uptodate.com/contents/incidence-risk-factorsand-pathology-of-ectopic-pregnancy (cit. 10. 10. 2014). 28. Weinberger, V., Crha, I., Abdominální gravidita po IVF/TESE: Kasuistika, Praktická gynekologie, 2006, 10(5), s. 180–181, http://www.prolekare.cz/pdf?ida=pg_06_05_05.pdf (cit. 10. 10. 2014). 29. Carlton, A., et al., Ectopic pregnancy and tubal refractoriness to Implantation in Animals, Arch Biol Med Exp, 1991, 24, s. 411–416, http://biologiachile.cl/biological_research/VOL24_1991/N3/ Carlton_A_Eddy_et_al.pdf (cit. 10. 10. 2014).


THE POSSIBILITY OF EMBRYOS TRANSPLANTATION IN AN ECTOPIC PREGNANCY

ABSTRACT The aim of this thesis, entitled The Possibility of Embryo Transplantation in an Ectopic Pregnancy, is to provide a fundamental summary of this topic. The first part of the paper introduces the concept of ectopic pregnancy, its various types and the main diagnostic and therapeutic procedures in current medicine. The following part of the text focuses on the possibility of embryo transplantation from an ectopic localization in the uterus. It elaborates on two successful cases. The first one from 1915 and the second one from 1980. The final part of the paper deals with the basic surgical issue of embryo transplantation. The conclusion presents recommendations for embryo mortality reduction in an ectopic pregnancy.

KONTAKT MUDr. Ji í Badal e-mail.: [email protected]


LÉČBů NEPLODNOSTI ů ČESKÉ PRÁVO Miroslav Kratochvíl, Ludmila Lázničková ************ Recenzoval prof. MUDr. Jozef Glasa, CSc., Ph.D. ÚVOD NechtĞná neplodnostĽ nenaplnĞná touha po dítĞtiĽ pĮedstavuje velikou bolest a zátĞž pro vztah tĞchĽ které tato situace postihneĽ často i pro širší rodinu. Proto se oprávnĞnĞ hledáĽ jak danou situaci Įešit. Dnešní lékaĮská vĞda nabízí zdánlivĞ mnoho a zdánlivĞ úspĞšnĞ. K Įešení každého problému je potĮebné pĮistupovat zodpovĞdnĞĽ tedy s vĞdomím možných dĶsledkĶĽ morálníchĽ právníchĽ v pĮípadĞ zdravotních potíží s vĞdomím zdravotních a etických rizik. ZvláštĞ v otázkách nechtĞné neplodnosti se jedná o téma velice citlivé. Následující pĮíspĞvek po úvodním seznámení s klinickou definicí neplodnosti, jejím výskytem v populaci a principy jejího ĮešeníĽ heslovitĞ pĮedstavuje techniky asistované reprodukceĽ stručnĞ též pĮedstavuje českou právní úpravu asistované reprodukce. PodrobnĞji si pĮíspĞvek všímá výsledkĶ asistované reprodukce. Všímá si podílu ženĽ které porodí po asistované reprodukci v ČRĽ srovnává je s podíly porodĶ žen podstupující asistovanou reprodukciĽ o nichž referují zahraniční studie. Uvádí počet skladovaných embryí v ČR ke konci roku 2013Ľ pĮibližuje zdravotní stav dĞtí počatých v rámci asistované reprodukce. Po pĮedstavení asistované reprodukce a jejich výsledkĶ je nastínĞna stručná kritika asistované reprodukce. Je argumentovánoĽ že zákonné ustanovení umožňující asistovanou reprodukci nerespektuje právo na život a tĞlesnou integrituĽ jednotu manželství a právo každého na početí pĮi pohlavním styku rodičĶ – manželĶ. Nerespektováním tĞchto tĮí dober dochází ke zpochybňování dĶstojnosti a hodnoty človĞka jako osoby. ZávĞr článku pĮedkládá morálnĞĽ právnĞ i finančnĞ pĮijatelné Įešení nenaplnĞné touhy po dítĞti. PĮedstavuje úspĞchy léčby neplodnosti brnĞnského Centra nadĞje a pomociĽ kde bez umĞlého oplodnĞní a bez stimulace ovulace je v rámci metody NůPROHELP dosahováno až Ř0 % úspĞšnosti. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


1 1.1

185

NEPLODNOST Definice

Podle klinické definice Mezinárodního výboru pro monitorování technik asistované reprodukce ĚICMůRTě a SvĞtové zdravotnické organizace ĚWHOě lze hovoĮit o neplodnosti (infertility)Ľ jakožto onemocnĞní reprodukčního systémuĽ jestliže nebylo po dvanácti nebo více mĞsících pravidelného nechránĞného pohlavního styku dosaženo klinického tĞhotenství1 [20]. Reprodukční a perinatální epidemiologie rozlišuje sterilitu Ěsterility), neplodnost (infertilityě a sníženou plodnost Ěsubfertilityě. PĮičemž sterilitou Ěsterilityě je označována úplná neschopnost osoby či dvojice počít ĚnapĮ. osoby po chirurgické sterilizaciĽ ženy bez vaječníkĶ či po odstranĞní vejcovodĶě. Sníženou plodností Ěsubfertilityě je označován stavĽ kdy je pravdĞpodobnost početí či plodnost snížena pod úroveň pravdĞpodobnosti či plodnosti „normální“ [21]. V literatuĮe se často termíny nerozlišují a užívají se synonymnĞ. Neplodnost lze dále rozlišit na primární a sekundární neplodnost,2 kdy primární neplodnost (primary infertilityě se uvažuje u párĶĽ u kterých nikdy nebylo dosaženo otĞhotnĞníĽ sekundární Ěsecundary infertilityě u tĞchĽ kde již v minulosti tĞhotenství bylo dosaženo [24], [21]. 1.2

Výskyt neplodnosti v populaci

Prevalence neplodnosti (neplodnosti podle definice ICMART) se dle [25] pohybuje v rozmezí 3Ľ5 až 16Ľ7 % v rozvinutých zemích a 6Ľř až řĽ3 % v ménĞ rozvinutých. Medián pro všechny regiony je ř %. Tedy asi ř % párĶ nedobrovolnĞ neotĞhotní do 12 mĞsícĶ pĮi pravidelných sexuálních stycích otevĮených početí. Gnoth et al. [26] uvádĞjíĽ že do 6 mĞsícĶ otĞhotní pĮibližnĞ Ř0 % žen a po té dobĞ musí být u každého druhého páru pĮedpokládána neplodnost ĚsubfertilityěĽ pĮičemž témĞĮ 55 % z onĞch 20 % zbývajících do dalších 36 mĞsícĶ spontánnĞ otĞhotní a následnĞ porodí. PodobnĞ Snick et al. [24] uvádĞjí kumulativní úspĞšnost otĞhotnĞní párĶ s diagnostikovanou neplodností. Podle jejich studie (publikované v roce 1997) spontánnĞ otĞhotnĞlo 52Ľ5 % žen s diagnostikovanou neplodností bĞhem 36 mĞsícĶ. 2

DIůGNÓZů ů LÉČBů NEPLODNOSTI

Pro Įešení neplodnosti lze použít dvou pĮístupĶĽ dvou odlišných cest k dosažení vytouženého dítĞte. Jedno Įešení spočívá v etiologické léčbĞ Ěodstraňování anebo ovlivnĞní pĮíčin neplodnostiěĽ druhý pĮístup spočívá v obcházení pĮíčin neplodnosti. Klinické tĞhotenství je tĞhotenství zjistitelné pĮi sonografickém vyšetĮeníĽ pĮípadnĞ prokázané laparoskopicky. Často se za klinické tĞhotenství považuje až takovéĽ u nĞhož byla ultrazvukem prokázána srdeční aktivita embrya [23]. Reprodukční a perinatální epidemiologie definuje klinické tĞhotenství jako tĞhotenstvíĽ které je natolik dlouhéĽ že jej žena nebo lékaĮ mĶže pozorovat [21]. 2 V českém prostĮedí se bĞžnĞ užívá termínĶ primární sterilita, sekundární sterilita. 1


186

M. KRATOCHVÍL, L. LÁZNIČKOVÁ: LÉČBů NEPLODNOSTI ů ČESKÉ PRÁVO

Do první skupiny patĮí napĮ. chirurgická léčba neprĶchodnosti vejcovodĶĽ chirurgické odstranĞní ložisek endometriózyĽ Įešení a léčba pĮíčin anovulaceĽ podpora činnosti žlutého tĞlíska apod. Jednoduše ĮečenoĽ podpora plodnosti páru. Druhou skupinu reprezentují metody asistované reprodukce, které – lze Įíci – diagnostické metody využívají k potvrzení neplodnosti a k rozhodováníĽ jak dlouho je vhodné vyčkávat se zahájením asistované reprodukce. NepodaĮí-li se žádnou pĮíčinu objevit, obvykle se zahajuje 4–6 cykly inseminaceĽ po jejich neúspĞchu se pĮistupuje k mimotĞlnímu oplodňování [27].3 V současné dobĞ i etiologická léčba je zamýšlena jako pĮedstupeň asistované reprodukce. 3

METODY ASISTOVANÉ REPRODUKCE OBECN

ObecnĞ lze rozlišit metody asistované reprodukce na metody manipulující s lidskými gametami4 a na metody manipulující s lidskými jedinci v embryonálním stavu. 3.1

Metody manipulující s gametami

Do skupiny prvních metod náleží napĮ. laparoskopická technika zavedení spermií a vajíčka do vejcovodu GIFT ĚGamete Intra-Fallopian Transfer) [30, s. 481], [5], [46, s. 163], [28]Ľ technika zavedení vajíčka do vejcovodu s následnou inseminací FREDI (Fallopian Replacement of Eggs with Delayed Intrauterine Insemination) [5]Ľ zavedení vajíček a spermií do bĮišní dutiny POST ĚPeritoneal Oocyte and Sperm Transfer) [4], [8] a Įada inseminací rĶzných druhĶ jako jsou techniky zavedení spermií do vejcovodu ITI (Intratubal Insemination) [6], [7]Ľ nitrodĞložní inseminace známá pod označením IUI (Intrauterine Insemination) [1], [7], [46, s. 164], dále zavedení spermií do dĞložního hrdla ICI ĚIntracervical Insemination) [1], [7], intravaginální inseminace IVI (Intravaginal Insemination) [3] nebo tĮeba pĮímé zavedení spermií do bĮišní dutiny DIPI ĚDirect Intra Peritoneal Insemination) [2], [9]. Z tĞchto technik jsou v současné dobĞ nejčastĞji užívané techniky GIFT a IUI. 3.2

Metody manipulující s embryi

Do druhé skupiny technik – technik manipulujících s embryi – patĮí mimotĞlní oplodnĞní a následný pĮenos embryí do dĞlohyĽ známé pod označením IVF ET ĚIn vitro fertilization and embryo transfer) [30, s. 4Ř1]Ľ pĮičemž se rozlišují techniky zavedení embryí rĶzného vývojového stádia a rĶznými technikamiĽ označované napĮ. jako PROST ĚPro nuclear stage tubal transfer) [10], [11], ZIFT (Zygote intra fallopian transfer) – pĮenos zygoty do vejcovodu pomocí laparoskopie [12], [30, s. 481], [13], [14], [46, s. 166], [28]Ľ pĮenos embrya do vejcovodu EIFT ĚEmbryo intra-fallopian transfer) [15], [16], [28]. PĮi mimotĞlním oplodnĞní se často užívá nĞkterých mikromanipulačních technik [17], [18], [20]. Jedná se napĮ. o získávání spermií z nadvarlat MESů ĚMicrosurgi3 4

PĮehled metod asistované reprodukce viz dále. Tj. pohlavními buňkamiĽ tj. vajíčka čili oocyty a spermie čili spermatozoony. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


187

cal Epididymal Sperm Aspiration), získávání spermií z varlat TESE (Testicular Sperm Extraction) [46Ľ s. Ř4]Ľ aktivní zavedení jedné spermie do vajíčka pomocí injekce ICSI (Intra Cytoplasmic Sperm Injection) [46Ľ s. Ř0Ľ 164]Ľ narušení obalu embrya usnadňující jeho uhnízdĞní v sliznici dĞlohy ůH ĚAssisted hatching) [19]. Užívá se též kryokonzervace k uchovávání nadbytečných embryí. 4

OBECNÝ POSTUP P

I IVF

Proces mimotĞlního oplodnĞní obvykle zahrnuje [29] 1ě hormonální stimulaci vaječníkĶĽ 2ě odbĞr vajíčekĽ 3ě oplození in vitro vajíček za vzniku nového lidského jedince – zygoty, 4ě kultivaci embryaĽ kontroluĽ zda embryo splňuje stanovené kvalitativní požadavkyĽ 5ě pĮenos embrya či embryí do dĞlohy či vejcovoduĽ pokud kritéria splňujíĽ zničení embryíĽ pokud požadovaná kriteria nesplňujíĽ zamražení embryíĽ pokud splňují požadovaná kriteriaĽ ale prozatím bylo nahrazeno jinýmĽ Ědle názoru odborného personáluěĽ kvalitnĞjším embryem. 5 5.1

ZÁKONNÁ REGULACE Zákon o specifických zdravotních službách

Postupy asistované reprodukce jsou v ČR upraveny zákonem č. 373/2011 Sb. o specifických zdravotních službách. KonkrétnĞ se jedná o pod Hlavou II zaĮazený Díl 1 Asistovaná reprodukce. Stanovuje možnost žádat o umĞlé oplodnĞní ze zdravotních dĶvodĶĽ jestliže pro ženu je málo pravdĞpodobné pĮípadnĞ vyloučené otĞhotnĞt pĮirozenĞ nebo donosit životaschopný plod a zároveň jiné zpĶsoby léčby neplodnosti ženy či muže nevedly nebo s vysokou mírou pravdĞpodobnosti nepovedou k otĞhotnĞní. Zákon dále umožňuje podstoupit asistovanou reprodukci u osobĽ které jsou nositelem geneticky podmínĞných nemocí nebo vad, a je-li zdraví budoucího dítĞte tĞchto osob prokazatelnĞ ohroženo rizikem pĮenosu této nemoci či vady. Pro umĞlé oplodnĞní lze použít vlastní vajíčka ženyĽ vlastní spermie mužeĽ nebo zárodečné buňky darované jinou osobou Ěanonymním dárcemě. UmĞlé oplodnĞní lze provést ženĞĽ pokud její vĞk nepĮekročil 4ř let a je zpĶsobilá k právním úkonĶm. Pokud pĮi mimotĞlním oplodnĞní nebyla využita všechna embryaĽ lze je uchovat kryoprezervací a využít pĮi dalším cyklu umĞlého oplodnĞní. RovnĞž zákon umožňujeĽ aby pár udĞlil souhlas s využitím embryí u jiného neplodného páru nebo souhlas s využitím pro výzkum5 nebo souhlas s jejich likvidací. Jsou-li embrya uchovávána pro další využitíĽ po 10 letech uchovávání mĶže být neplodný pár písemnĞ vyzván k vyjádĮení k dalšímu uchovávání tĞchto embryí. Pokud pár nereaguje na opakovanou prokazatelnĞ zaslanou písemnou výzvu, lze i bez vyjádĮení neplodného páru lidská embrya zničit.

Podle zákona o výzkumu na lidských embryonálních kmenových buňkách a souvisejících činnostech a o zmĞnĞ nĞkterých souvisejících zákonĶ č. 227/2006 Sb.

5


188

5.2


Zákon o ve ejném zdravotním pojišt ní

ůsistovaná reprodukce je na základĞ zákona o veĮejném zdravotním pojištĞní a o zmĞnĞ a doplnĞní nĞkterých souvisejících zákonĶ č. 4Ř/1řř7 Sb. hrazena ze zdravotního pojištĞníĽ a to ženám s oboustrannou neprĶchodnosti vejcovodĶ ve vĞku od 1Ř do 3ř letĽ ostatním ženám ve vĞku od 22 do 3ř let. Nejvíce však tĮikrát za život. V pĮípadĞĽ že bylo v prvních dvou cyklech mimotĞlního oplodnĞní pĮeneseno pouze 1 embryo, pak 4 krát za život. Zákon tedy umožňuje ženám v dané vĞkové kategorii z veĮejného zdravotního pojištĞní hradit pĮenos nejvýše 6 embryí. V současné dobĞ se pĮipravuje novelizace tohoto zákona. ZnĞní návrhu [91] obsahuje upĮesnĞníĽ že technikou hrazenou z veĮejného zdravotního pojištĞní je mimotĞlní oplodnĞní Ěin vitro fertilizace)6 a ohlednĞ vĞku žen navrhuje formulaci upĮesňujícíĽ že ze zdravotního pojištĞní je mimotĞlní oplodnĞní hrazeno do dne dosažení tĮicátého devátého roku vĞku ženy. 6 6.1

VÝSLEDKY ASISTOVANÉ REPRODUKCE Efektivnost mimot lního oplodn ní

6.1.1 Ukazatele efektivnosti Ukazatele efektivnosti mimotĞlního oplodnĞní jsou implantation rate (IR), pregnancy rate (PR), live birth rate ĚLBRě či delivery rate (DR), cumulative pregnancy rate (cPR), cumulative live birth rate ĚcLBRě či cumulative delivery rate (cDR). Implantation rate ĚIRě pĮedstavuje podíl počtu všech implantovaných embryí v dĞlozeĽ které jsou viditelné ultrazvukem k počtu všech transferovaných embryí [23]. Pregnancy rate ĚPRě pĮedstavuje podíl ženĽ které otĞhotnĞly Ěs klinickými známkami tĞhotenstvíěĽ u nichž byl zahájen cyklusĽ pĮípadnĞ byly odebrány oocyty či bylo pĮeneseno embryo [23]. Live birth rate ĚLBRě či delivery rate ĚDRě je podíl počtu porodĶ u ženĽ které podstoupily cyklus asistované reprodukce. PĮedpokládá seĽ že výsledku bylo dosaženoĽ jestliže bylo dosaženo porodu alespoň jednoho živého dítĞte po napĮ. 25 týdnech tĞhotenství [32]. Kumulativní ukazatele ĚcPRĽ cLBR či cDRě jsou pak získány jako podíl celkového počtu tĞhotných resp. porodĶ po asistované reprodukci k celkovému počtu ženĽ které podstoupily asistovanou reprodukci. 6.1.2 Efektivnost IVF v ČR ÚspĞšnost umĞlého oplodnĞní provádĞného v ČR lze posoudit z údajĶ Národního registru asistované reprodukce České republiky ĚNRůRě. Vybrané výsledky za rok 2010 jsou uvedeny v tabulkách Tab. 1 a Tab. 2. Po tomĽ co vstoupil v účinnost zákon o specifických zdravotních službách a který jako asistovanou reprodukci definuje rovnĞž techniky inseminaceĽ se zdravotní pojišťovny zdráhaly hradit mimotĞlní oplodnĞníĽ jestliže žena pĮed tím podstoupila již nĞkolik cyklĶ IUIĽ které ji tak zdravotní pojišťovny započítaly do zákonem stanoveného počtu hrazených pokusĶ. 6



189

Výsledky potvrzují závislost ženské plodnosti na vĞku ženy. Pregnancy rate u žen ve vĞku 35–40 let klesl asi o 20 % oproti mladším ženámĽ u žen ve vĞkové skupinĞ nad 40 let klesl dokonce asi o 50 %. K poklesu dochází i ve schopnosti donosit dítĞ. Lze odhadnoutĽ že u žen ve vĞku 35–40 let oproti ženám mladším schopnost donosit dítĞ klesla asi o 6 %Ľ u žen ve vĞkové skupinĞ nad 40 let asi o 30 %. PĮičemž neschopnost donosit dítĞ u žen podstupující mimotĞlní oplodnĞní ve vĞku do 35 let je zhruba 3 krát vyšší než v celé populaci Ětj. potratovost je u žen podstupující mimotĞlní oplodnĞní asi 30 %Ľ pĮičemž potratovost v bĞžné populaci je asi 10 % [58]). Dále statistiky ÚZIS poskytují informaci o celkovém počtu embryíĽ které byly pĮeneseny do tĞla ženy. V roce 2010 jich bylo celkem 1ř 193 [31Ľ s. 22]Ľ z nichž bylo hlášeno celkem 3 241 porozených dĞtí [31Ľ s. 2Ř] ĚpĮi celkovém počtu 2 648 nahlášených porodĶě. PrĶmĞrnĞ tedy na jedno narozené dítĞ pĮipadají další 4Ľř2 pĮenesená embryaĽ která proces nepĮežila. Na jeden cyklus bylo pĮenášeno prĶmĞrnĞ 1,81 embrya. V ková kategorie žen

Do 35 let

35–40 let

Celkový počet cyklĶ Celkem cyklĶ s embryotransferem Klinické tĞhotenství PĭÍTOMNO Klinické tĞhotenství NEPĭÍTOMNO Klinické tĞhotenství NENÍ JASNÉ Není údaj o klinickém tĞhotenství Pregnancy Rate (PR) na cyklus [%] PR za pĮedpokladuĽ že všechny cykly s nejasným tĞhotenstvím a cykly bez údajĶ o klinickém tĞhotenstvíĽ rezultovaly v klinická tĞhotenství [%]

Nad 40 let

7838 6500 2667 3533 116 184 41,0

4238 3416 1081 2149 77 109 31,6

982 677 118 515 26 18 17,4

45,6

37,1

23,9

Tab. 1- Klinická t hotenství po mimot lním oplodn ní v ČR za rok Ň010

Výsledky pĮedstavené v tabulkách Tab. 1 a Tab. 2 (výsledky za rok 2010) byly publikovány v roce 2012 [22], a v roce 2013 [23], [31]. Celkové výsledky publikované v roce 2012 se liší od výsledkĶ publikovaných v roce 2013. PĶvodnĞ publikované výsledky za rok 2010 obsahovaly 12 Ř57 zahájených cyklĶ a 752 porodĶ. PrĶmĞrná úspĞšnost na cyklus pĶvodnĞ tedy byla 5ĽŘ %. Na základĞ záznamĶ publikovaných v roce 2013 byla prĶmĞrná úspĞšnost 20,3 % (13 05Ř zahájených cyklĶ; 2 64Ř zaznamenaných tĞhotenstvíě.


190


V ková kategorie žen

Do 35 let

35–40 let

Celkem tĞhotných Výsledek gravidity: nezadaný Výsledek tĞhotenství: mimodĞložní tĞhotenství Výsledek tĞhotenství: zamlklý potrat s ECUI Výsledek tĞhotenství: samovolný potrat Výsledek tĞhotenství: indukovaný potrat z dg. plodu Výsledek tĞhotenství: indukovaný potrat z dg. matky Výsledek tĞhotenství: vyžádaný umĞlý potrat Výsledek tĞhotenství: porod Procento porodĶ z celkem tĞhotných Procento porodĶĽ za pĮedpokladuĽ že „nezadaná tĞhotenství“ resultovaly v porody

Nad 40 let

2667 422

1081 130

118 7

46

23

2

208 89

136 56

22 26

23

10

2

4

4

1

1

6

0

1874 70,3

716 66,2

58 49,2

86,1

78,3

55,1

Tab. 2 – Zp sob ukončení t hotenství po mimot lním oplodn ní v ČR za rok Ň010

Tento nesoulad je pravdĞpodobnĞ zpĶsoben informačním výpadkem spočívajícím v nedodání dat z center asistované reprodukce do registru (v principu se porody zadávají do NRůR až s odstupem témĞĮ 1 roku po oplozeníěĽ který se následnĞ snížilĽ když byla reprodukční centra zveĮejnĞnými výsledky nebo jinými urgencemi motivována k doplnĞní informací. V tabulce Tab. 3 je uveden pĮehled celkové úspĞšnosti na cyklus za rok 2010. Protože ženyĽ které porodíĽ vĞtšinou informaci do centra zprávu pošlou [22]Ľ lze pĮedpokládatĽ že realita úspĞšnosti mimotĞlního oplodnĞní bude pravdĞpodobnĞ bližší konzervativnímu odhadu úspĞšnosti než optimistickému. V ková kategorie žen Podíl hlášených porodĶ k celkovému počtu cyklĶ ĚDR na cyklusě [%] Podíl hlášených porodĶ k celkovému počtu cyklĶ s embryotrasferem [%] Optimistický odhad úspĞšnosti [%]

Do 35 let

35–40 let

Nad 40 let

23,9

16,9

5,9

28,8

21,0

8,6

39,3

29,0

13,2

Tab. 3 – Delivery rate na cyklus v ČR v roce 2010

Efektivnost mimotĞlního oplodnĞní v jiné formĞ nabízí centrum asistované reprodukce GESTĽ které uvádí úspĞšnost léčby na pacientku za rok léčby. Jde o kumulativní pregnancy rate za jeden rok léčby pacientek ve všech vĞkových kategoriích. Za pĮedpokladuĽ že ze známého počtu tĞhotenstvíĽ která dosáhnou poroduĽ mĶžeme odhadnout kumulativní DR. Kumulativní delivery rate za rok léčby se v centru GEST mĶže pohybovat v rozmezí 27 až 33 %Ľ pĮi optimistickém odhadu mĶže dosahovat maximálnĞ 40 %. Viz Tab. 4. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


191

Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Gravidit na pacientku za rok péče (cPR) [%] 40 42 39 40 42 43 43 43 42 42 43 45 45 48

Odhad porod na pacientku za rok péče ĚcDRě [%]

27,4–33,2 28,8–34,8 26,7–32,4 27,4–33,2 28,8–34,8 29,5–35,7 29,5–35,7 29,5–35,7 28,8–34,8 28,8–34,8 29,5–35,7 30,8–37,3 30,8–37,3 32,9–39,8

Tab. 4 – Úsp šnost IVF v CAR GEST

6.1.3 Efektivnost IVF v zahraničí Reálnou efektivnost mimotĞlního oplodnĞní uvádĞjí zahraniční vĞdecké studie v podobĞ kumulativního DR na cyklus. Uvádí se kumulativní úspĞšnost skutečnĞ dosažená ĚsurováĽ prostáě a kumulativní úspĞšnost očekávanáĽ tj. takováĽ která se pĮedpokládáĽ že by jí bylo dosaženoĽ kdyby ženyĽ které po neúspĞšném cyklu již nepokračovaly v dalších cyklechĽ nadále pokračovaly a úspĞšnost oplodnĞní by odpovídala úspĞšnosti u ženĽ které v léčbĞ pokračovaly. NapĮíklad De Brucker et al. [32] uvádĞjí kumulativní DR po 6 cyklech 66 %. Studie zahrnovala 364 žen podstupující mimotĞlní oplodnĞní metodou ICSI v období od ledna 2003 do prosince 2007. PrĶmĞrný vĞk žen byl 33Ľ6±3Ľř let. TĮináct procent žen zahrnutých ve studii v minulosti již rodiloĽ 20 % v minulosti již dosáhlo tĞhotenství. Sto dvĞ ženy Ě2Ř %ě byly ženy z lesbického páruĽ 72 Ě11ĽŘ %ě byly single-rodič (single-parentě. Nejlepších výsledkĶ bylo dosaženo u žen ve vĞkové kategorii 20–29 let, a to 81 %. Bodri et al. ve své studii probíhající od listopadu 2008 do prosince 2011 a zahrnující 727 žen [33] uvádĞjí kumulativní DR po ř cyklech 37 %. Cykly pĮerušené pĮed získáním oocytĶ Ěasi 10 %ě nebyly do výpočtu zahrnuty. Okolo 60 % pacientek bylo starších 3Ř let ĚprĶmĞr 3ŘĽ4±4Ľ5ě. Nejvyšší DR byl u žen ve vĞkové kategorii 26–30 let, a to 48 %. Elizur et al. v [34] uvádĞjí kumulativní DR 36 % po 14 cyklech. Jejich studie zahrnovala 1928 pacientek, které v období mezi roky 1995 a 2001 podstoupily IVF. PrĶmĞrný vĞk žen byl 32Ľ7±5Ľř let. Ženy v této studii byly rozdĞleny do dvou vĞkových skupin – vĞk pod 40 let a vĞk nad 40 let. Ve vĞkové kategorii 40 let byla celková úspĞšnost 40 %. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

192


Statistiky Austrálie a Nového Zélandu [35] uvádĞjí kumulativní DR po 10 cyklech 45,1 %. Bylo sledováno 16 565 ženĽ které v období mezi 1. lednem 2009 a 31. prosincem 200ř podstoupily svĶj první cyklus IVF. Byly sledovány jejich další cykly, a to až do 31. prosince 2011. Do 31. Įíjna 2012 byly nadále sledovány až do pĮípadného porodu. Nejvyššího DR bylo dosaženo u žen ve vĞkové kategorii 30–34 let, a to 58,8 %. Malizia et al. publikovali v roce 200ř výsledky mimotĞlního oplodnĞní [36] s celkovým kumulativním DR po 6 cyklech 50,7 %. Studie zahrnovala 6 164 ženĽ které mezi lety 2000 a 2005 podstoupily svĶj první cyklus IVF. PrĶmĞrný vĞk žen byl 35ĽŘ±4Ľ7 let. U žen mladších 35 let byl dosažen nejvyšší DRĽ a to 65 %. VýraznĞ vyšší úspĞšnostĽ které bylo dosaženo v [32]Ľ bude pravdĞpodobnĞ ovlivnĞna jednak pomĞrnĞ nízkým vĞkovým prĶmĞrem žen podstupujících mimotĞlní oplodnĞníĽ ale pĮedevším pravdĞpodobnĞ jejich normální plodností bez patologie Ě2Ř % bylo žen z lesbického páru, 11 % bylo single). Grafické srovnání jednotlivých studií viz grafy na Obr. 1, Obr. 2.

Obr. 1 – Kumulativní delivery rate po IVF

Optimistický odhad je oproti skutečné úspĞšnosti zhruba o 10 procentních bodĶ vyšší. Viz Obr. 2.



193

Obr. 2 – Optimistický odhad kumulativního delivery rate po IVF

Za pĮedpokladuĽ že jedna žena bĞhem jednoho roku mĶže podstoupit prĶmĞrnĞ 3 cykly asistované reprodukce ĚpĮedpoklad koresponduje s [60], [61] i s výše zmínĞnými zahraničnímu studiemiěĽ úspĞšnost centra GEST Ěa potažmo úspĞšnost asistované reprodukce v ČRě se mĶže pohybovat na úrovni centerĽ o jejichž výsledcích referují Bodri et al. [33] a Elizur et al. [34]. 6.2

Počet skladovaných embryí

Na základĞ vyhlášky č. 422/200Ř Sb. o stanovení bližších požadavkĶ pro zajištĞní jakosti a bezpečnosti lidských tkání a bunĞk určených k použití u človĞka mají centra asistované reprodukce povinnost vypracování výroční zprávyĽ která mimo jiné obsahuje údaje o počtu skladovaných embryí. Z dostupných výročních zpráv lze zjistitĽ že ke konci roku 2013 bylo v ČR skladováno více nĞž ř0 tisíc lidských embryí. PĮehled uvádí tabulka Tab. 5. 6.3

Zdravotní stav d tí počatých p i asistované reprodukci

První pĮiblížení zdravotního stavu dĞtí vzešlých z mimotĞlního oplodnĞní nabízí statistické ročenky ÚZIS Rodička a novorozenec. Z dostupných záznamĶ [47]– [57] vyplýváĽ že novorozenci s patologickým nálezem, novorozenci suspektní a novorozenci zemĮelí do 7. dne se po IVF ve srovnání s pĮirozeným početím rodí 4 krát častĞji. Viz Obr. 3. PodrobnĞjší analýzu zdravotního stavu dĞtí počatých pĮi mimotĞlním oplodnĞní na základĞ zahraničních studií uvádí ve své diplomové práci Hofírková [45].


194


Počet skladovaných embryí ke konci roku Ň01ň v jednotlivých centrech asistované reprodukce v ČR 0100 Všeobecná fakultní nemocnice v PrazeĽ CůRĽ Gyn. - por. kl. 1. LF UK [62] 4149 0200 Fakultní nemocnice v Motole, CAR, Gyn. - por. klinika 2. LF UK [63] – 0300 ISCARE I. V. F., a. s. [64] 17944 0400 CAR 01 Brno, Gyn. - por. klinika FN Brno [65] 1074 0500 Sanatorium HELIOS, s. r. o. [66] 2374 0600 UNICA, s. r. o. [67] – 0700 REPROMEDA, s. r. o. [68] 1700 0Ř00 MUDr. ůleš BourekĽ PhD. - L’ůRT – 0900 Sanatorium ART, s. r. o. [69]7 3530 1000 SANUS, s. r. o. [70] 612 1100 FERTIMED, s. r. o. [71] – 1200 Fakultní nemocnice Olomouc, CAR, Por. - gyn. klinika [72] 1172 1300 Gyncentrum Ostrava, s. r. o. [73] 2076 1400 Fakultní nemocnice PlzeňĽ CůRĽ Gyn. - por. Klinika – 1500 NATALART, s. r. o. [74] 3466 1600 GEST, s. r. o. [75] 4330 1700 PRONATAL, s. r. o. [76] 16412 1701 PRONATAL NORD, s. r. o. [77] 3434 1702 Pronatal Plus, s. r. o. [78] 257 1800 IVF Czech Republic, s. r. o. [79] 1743 1ř00 Ústav pro péči o matku a dítĞ [80]8 1656 2000 SANUS Jihlava [81] 1040 2100 SANUS Pardubice [82] 1215 2200 GENNET, s. r. o. Praha [83] 4836 2201 GENNET, s. r. o. Liberec – 2300 ARLETA IVF, s. r. o. [84]9 1614 2400 REPROFIT INTERNATIONAL, s. r. o. [85] 8477 2500 IVF - Zentren Prof. Zech - Pilsen s. r. o. – 2600 Institut reprodukční medicíny a genetikyĽ s. r. o. [86] 1545 2700 Pronatal SPA, s. r. o. [87] 2111 2800 PRAGUE FERTILITY CENTRE s. r. o. [88] 4430 Pronatal Repro [89] 1066 Pronatal Genus [90] 10 Celkem lidských embryí skladovaných v ČR ke konci roku Ň01ň 92273 7

Stav ke konci roku 2012. Stav ke konci roku 2012. 9 Stav ke konci roku 2011. 8



195

Tab. 5 – Počet skladovaných embryí v ČR ke konci roku 2013

Obr. 3 – Stav novorozenc Ěpr m r v ČR za období Ň000–2010)

Perinatální a neonatální výsledky dĞtí z jednočených tĞhotenství Ětedy po očištĞní o vliv vícečetného tĞhotenstvíě narozených po asistované reprodukci vykazují signifikantnĞ zvýšené riziko pĮedčasného poroduĽ nízké porodní hmotnostiĽ intrauterinní rĶstové retardaceĽ perinatální mortality a neonatální morbidity ve srovnání s dĞtmi pĮirozenĞ počatými [45, s. 48]. Ukazuje se, že tĞhotenství dosažená prostĮednictvím asistované reprodukce vykazují zvýšené riziko pro vznik vrozených vývojových vad. PomĞrnĞ pĮekvapivé jeĽ že se to týká zvláštĞ jednočetných tĞhotenství [45, s. 60]. Systematický pĮehled a metaanalýzu 45 kohortních studií zabývající se defekty dĞtí počatých IVF uvádĞjí Hansen et al. [37]. Docházejí ke stejným závĞrĶm jako Hofírková. Podle této analýzy mají dĞti počaté v rámci asistované reprodukce zvýšené riziko vrozených vad ĚRR 1Ľ32; ř5 % CI 1,24–1Ľ42ěĽ riziko je nadto vyššíĽ pokud se porovnají závažné/hlavní vrozené vady ĚRR 1Ľ42; ř5 % CI 1Ľ2ř–1,56) nebo dĞti z jedočetných tĞhotenství ĚRR 1Ľ36; ř5 % CI 1Ľ30–1,43). Analyzované studie zahrnovaly celkem 92 671 dĞtí po asistované reprodukci a 3 870 760 dĞtí pĮirozenĞ počatých. 7

PRÁVNÍ HLEDISKA ASISTOVANÉ REPRODUKCE V ČR

Následující oddíl vychází z pĮedpokladuĽ že lidské embryo je subjektem práva od okamžiku svého početí. Tento pĮedpokladĽ i když není v současnosti všeobecnĞ uznávánĽ pokládáme za dostatečnĞ prokázaný Ěpodrobnosti k statusu lidského embrya lze nalézt napĮ. v [40], [41], [42], [43], [44]), proto se zde statusem lidského embrya nezabývámeĽ pouze pĮedkládáme nĞkolik úvahĽ nĞkolik implikací plynoucí z tohoto pĮedpokladu vzhledem k asistované reprodukci. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

196


NaznačímeĽ že metody asistované reprodukceĽ tak jak zde byly pĮedstavenyĽ nerespektují tĮi základní dobraĽ jejichž garanci lze identifikovat v ListinĞ základních práv a svobod ČR. Jedná se 1ě o „právo každého človĞka na život a tĞlesnou integritu od početí do pĮirozené smrti“ [38Ľ č. 12]; 2ě o „jednotu manželstvíĽ která vyžadujeĽ aby bylo oboustrannĞ respektováno právo stát se otcem nebo matkou pouze společnĞ se svým manželským partnerem“ [38Ľ č. 12]; 3ě o „specificky lidské hodnoty sexualityĽ které požadujíĽ aby ‚početí lidské osoby bylo plodem manželského úkonuĽ který je specifickým projevem vzájemné lásky mezi manžely“ [38Ľ č. 12]. 7.1

Právo na život a t lesnou integritu

Likvidaci lidských embryíĽ jejich zmražování a další zásahy do jejich tĞlesné integrity výslovnĞ presumuje § ř zákona o specifických zdravotních službách. Paragraf 3 odst. 5 rovnĞž pĮedpokládá možnost výzkumu na embryíchĽ který pĮedpokládá jejich zničení. Ustanovení tĞchto paragrafĶ se tak dostávají do kolize s články 6Ľ 7Ľ 10 a 35 Listiny základních práv a svobod. Článek 6 zajišťuje právo každého na životĽ článek 7 zamezujeĽ aby byl nĞkdo podroben nelidskému nebo ponižujícímu zacházeníĽ tedy napĮ. aby s nikým nebylo zacházeno jako s vĞcíĽ k čemuž dochází napĮ. pĮi výzkumu na lidských embryíchĽ dochází k účelovému zacházení s embryi. PodobnĞ článek 10 pĮikazuje respektovat lidskou dĶstojnost všech lidí. Článek 35 každému človĞku garantuje právo na pĮíznivé životní prostĮedí. Kryokonzervace však vystavuje embryo vysokému riziku smrti10 nebo poškození a bráníĽ aby bylo pĮijato do svého pĮirozeného prostĮedí v matčinĞ lĶnĞ a tam bylo matkou chránĞno a vyživováno. Ke statusu lidského embrya lze také rovnĞž poznamenatĽ že i lékaĮi provádĞjící IVF víĽ že lidské embryo je človĞkemĽ jehož zničení je nedovolené. Doktor Karel ĭežábek shrnuje [46, s. 130]: Není žádný vývojový skok ve vývoji embryaĽ který by nás opravňoval ĮíciĽ že človĞkem je až od té chvíle. SkutečnostĽ že plod a rané embryo je človĞku [narozenémuĽ pozn. MK] zcela nepodobnéĽ není dĶležitá. Podstata embrya a dospĞlého človĞka je stejnáĽ pouze se tak nejeví jednomu našemu smyslu – zraku.

Na otázkuĽ zda mĶžeme embrya ničitĽ odpovídáĽ že „[v] zásadĞ nikolivĽ neboť se jedná o potenciálního11 človĞka“ [46Ľ s. 130]. NicménĞ hned dodáváĽ že „[p]roti tomuto teoretickému etickému pohledu stojí realita“ [46Ľ s. 130]. TotižĽ že se musí nĞjak s pĮebytečnými embryii vypoĮádatĽ zvláštĞ když to požadují rodiče tĞchto embryí. StejnĞ se vyjadĮuje k možnosti provádĞt výzkum na embryíchĽ když ĮíkáĽ že etické dĶvody nedovolují výzkumy provádĞtĽ nicménĞ „[p]raxe ukazuje nezbytnost takového počínáníĽ a proto byl definován termín Ľpreembrya‘“[46, s. 131]. K tomu je nutné ĮíciĽ že praxe nezakládá právoĽ neospravedlňuje praxi ničení lidských embryí. ĭežábek uvádí pĮedpoklad 50 % úmrtnosti pĮi rozmražení [46, s. 76]. Ve skutečnosti se nejedná o potenciálního človĞkaĽ ale aktuálního človĞka s potencí se vyvinout v dospĞlého človĞka. 10

11



7.2

197

Jednota manželství

Zákon umožňuje využít asistovanou reprodukci nesezdaným párĶmĽ i když pouze za pĮedpokladuĽ že jim jiný zákon manželství uzavĮít nezakazuje Ětzn.Ľ že napĮ. nejsou pĮíbuzní v pĮímé liniiě. Zákon v paragrafu 3 odst. 4 písm. cě pĮedpokládá možnost darování zárodečních bunĞk cizím človĞkem Listina základních práv a svobod v článku 32 deklarujeĽ že rodičovství a rodina jsou pod ochranou zákonaĽ dítĞ má právo na rodičovskou výchovu a péči Ěsvými rodičiě. PĮíslušné ustanovení zákona však toto podle nás popírá a v podstatĞ ĮíkáĽ že dítĞ nemá právo na rodičovskou výchovu a nadĮazuje zájem neplodného páru nad zájem dítĞte. RovnĞž se zákon dostává do kolize s občanským zákoníkemĽ kde ustanovení § 6Ř7 stanovuje manželĶm povinnost být si vĞrniĽ čímž je vyloučenoĽ aby mĞli dĞti s nĞkým jiným. Ústavní soud se ve svých dĮívĞjších nálezech vyjádĮilĽ že „[r]odina pĮedstavuje primárnĞ biologickou vazbu,“12 že nelze pĮehlížetĽ že „základem rodinných vazeb je tradičnĞ […] biologické pouto pokrevního pĮíbuzenství,”13 že „rozdĞlení rodiny pĮedstavuje velmi závažný zásah do základních lidských právĽ a proto se musí opírat o dostatečnĞ pádné argument motivované zájmem dítĞteĽ”14 že „[j]akmile je prokázána existence rodinného vztahuĽ musí orgány veĮejné moci v zásadĞ jednat takĽ aby se tento vztah mohl rozvíjetĽ a pĮijmout vhodná opatĮení za účelem sloučení rodiče s dítĞtem.“15 Jestliže tedy „[z] pozitivního závazku státu na poli ústavní garance a ochrany rodičovství a rodiny […] vyplýváĽ že soudy jsou povinny svĞĮenými procesními prostĮedky vytváĮet pĮedpoklady pro narovnání narušených vztahĶ mezi rodiči a dĞtmi včetnĞ prostĮedkĶ donucení,“16 tĞžko lze obhájit zámĞrné vytváĮení narušených biologických vztahĶ darováním lidských gamet pro umĞlé oplodnĞní. Zákon upravující asistovanou reprodukci pĮehlíží ve svém ustanovení umožňujícím darovat zárodečné buňky anonymním dárcemĽ že základem rodinných vazeb je biologické pouto, nerespektuje pozitivní závazek státu jej chránit a v pĮípadĞ jeho narušení závazek státu usilovat o jeho narovnáníĽ nýbrž sám pro takové narušené vazby vytváĮí podmínky, a to ne v zájmu dítĞte Ěv jehož zájmu lze za určitých podmínek na nezbytnĞ nutnou dobu strpĞt narušení rodinných vazeběĽ ale v zájmu neplodného páru s pĮedpokladem tyto vazby nenarovnat. Závazek jednoty manželství se rovnĞž odráží v právu dítĞte znát své biologické rodičeĽ výslovnĞ vyjádĮené v čl. 7 odst. 1 Úmluvy o právech dítĞte. 7.3

Právo být počat manželským sexuálním spojením

UmĞlým oplodnĞním se podle zákona o specifických zdravotních službách rozumí zavedení spermií do pohlavních orgánĶ ženy nebo pĮenos lidského embrya do pohlavních orgánĶ ženy. K početí tedy nedochází v návaznosti na sexuální spojení manželĶ. Je to však dovolený zpĶsob početí dítĞte? Odpovídá to lidské dĶstojnosti? 12

Nález sp. zn. II. ÚS 568/06 ze dne 20. 2. 2007. Tamtéž. 14 Nález sp. zn. II. ÚS 838/07 ze dne 10. 10. 2007. 15 Tamtéž. 16 Usnesení sp. zn. III. ÚS 438/05 ze dne 13. 12. 2006. 13


198


Na první pohled se nezdáĽ že by mezi manželským sexuálním stykemĽ po nĞmž dojde k početíĽ inseminací ženy či vpravením embrya do tĞla ženy byl podstatný rozdíl. Touha po dítĞti v obou pĮípadech mĶže být stejnĞ kvalitní. Co by nás mohlo opravňovat hodnotit umĞlé oplodnĞní jinakĽ než hodnotíme pĮirozenéĽ láskyplné manželské spojení, pĮi kterém dojde k početí? Rozhodující kritérium lze spatĮovat napĮ. v osobĞĽ jejímž vlastníkem nemĶže být jiný človĞk. Osobu si nelze poĮíditĽ nikdo z lidí nemá právo na jiného človĞka. ů jestliže človĞk nemĶže vlastnit jiného človĞkaĽ nemĶže ani žádat jeho pĮidĞleníĽ jeho výrobu. Chtít nebo chápat dítĞ jako výsledek lékaĮských a biologických postupĶĽ znamená považovat dítĞ za pĮedmĞtĽ za vĞcĽ nikoliv za osobuĽ která je obdaĮena lidskou dĶstojností [39]. Lidská dĶstojnost jako hodnota je ukotvena v samých základech celého Įádu základních práv obsažených v ústavním poĮádku. Je s ní spojen nárok každé osoby na respekt a uznání jako lidské bytostiĽ z nĞhož plyne zákaz činit z človĞka pouhý objekt státní vĶle anebo zákaz vystavení osoby takovému jednáníĽ které zpochybňuje její kvalitu jako subjektu.17

Základem, z nĞhož vychází interpretace všech základních práv človĞkaĽ se stala lidská dĶstojnostĽ která mj. vylučujeĽ aby s človĞkem bylo zacházeno jako s pĮedmĞtem […] Tyto úvahy stvrzuje preambule ÚstavyĽ která deklaruje lidskou dĶstojnost za nedotknutelnou hodnotuĽ stojící v základu ústavního poĮádku ČR.18

Ustanovení zákona o specifických zdravotních službách umožňující asistovanou reprodukci však dítĞ chápou jako objekt. Podle nás, zákon akceptuje techniky asistované reprodukce „na základĞ domnĞnkyĽ že není potĮeba prokazovat plnou úctu embryuĽ jestliže se octne v konkurenci s touhou po dítĞtiĽ která má být naplnĞna“ [38Ľ č. 15]. Touha rodičĶ po dítĞti je pĮirozená: je výrazem povolání k otcovství a mateĮstvíĽ které je vepsáno do manželské lásky. Tato touha se mĶže stávat ještĞ silnĞjšíĽ jestliže manželé trpí neplodnostíĽ která se ukazuje jako nevyléčitelná. Manželství ovšem nedává manželĶm právo mít dítĞĽ nýbrž jen právo na ty pĮirozené úkonyĽ jež jsou svou povahou zamĞĮeny na plození. Skutečné právo na dítĞ ve vlastním smyslu toho slova by totiž bylo v rozporu s dĶstojností a pĮirozeností dítĞte. DítĞ není nĞčímĽ na co lze mít nárokĽ a nemĶže být ani považováno za pĮedmĞt vlastnictví. DítĞ je spíše darem a to „nejvzácnĞjším“ a nanejvýš nezaslouženým darem manželstvíĽ a také živým dĶkazem vzájemného darovaní jeho rodičĶ. [39]

17 18

Nález sp. zn. II. ÚS 2268/07 z 29. 2. 2008. Tamtéž. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


8

MORÁLN , PRÁVN

199 ů FINůNČN P IJůTELNÉ EŠENÍ

Odmítnout metody asistované reprodukce se nemusíme zdráhatĽ protože jejich úspĞšnost je pomĞrnĞ nízká a lepších výsledkĶ lze dosáhnout etiologickou léčbou. Navíc za nesrovnatelnĞ menších finančních nákladĶ. Vedle finančních nákladĶ na samotné mimotĞlní oplodnĞní Ěv ČR je ročnĞ z veĮejného zdravotního pojištĞní na IVF vydáno kolem 425 mil. Kčě19 se umĞlé oplodnĞní negativnĞ podepisuje ve zvýšených finančních výdajích spojených s porody vícečetných tĞhotenství a s porody postižených dĞtí a následnou péčí o tyto dĞti. Už pouze srovnáním uvedené úspĞšnosti mimotĞlního oplodnĞní s kumulativní úspĞšností spontánního otĞhotnĞní párĶ s diagnostikovanou neplodností, kterou uvádĞjí ve své studii Snick et al.Ľ se nebude jevit efektivita mimotĞlního oplodnĞní nijak ohromující. Podle [24] ze souboru 342 párĶ s diagnostikovanou neplodností spontánnĞ otĞhotnĞlo 52Ľ5 % párĶ bĞhem 36 mĞsícĶ. Je tedy nutné zdĶraznitĽ že vĞkový prĶmĞr žen v souboru byl 29,1±4Ľ5 letĽ tedy podstatnĞ nižší než u žen výše uvedených studií. PodobnĞ uvádĞjí Gnoth et al. [26] spontánní otĞhotnĞní s následným porodem u témĞĮ 55 % párĶ. 8.1

NAPROHELP

PrĶlomovým Įešením je v Centru nadĞje a pomoci pod vedením Lázničkové vypracovaná metoda NůPROHELP. Jak již zkratka napovídáĽ jedná se o metoduĽ založenou na principu snahy o pomoc v pĮirozeném procesu početí. Jedná se o pĮístup zamĞĮený na společnou plodnost páru – od počátku se tedy pracuje i s podporou plodnosti mužeĽ není to metoda zamĞĮená jen na ženu. Konzultuje se mužĶv zdravotní stavĽ zda ten či určitá režimová opatĮení nemohou být pĮíčinou dosavadní nenaplnĞné touhy po dítĞti. Orientace v menstruačním cyklu je založena výlučnĞ na symptotermální metodĞ sensiplan (STM PPR). Je to v současné dobĞ nejlépe vypracovaná metoda PPRĽ která má jednoznačná pravidla pro určení hranice plodného obdobíĽ má pĮesnĞ stanovenéĽ jak se určuje tzv. vzestup bazální tĞlesné teploty a vrcholu cervikálního hlenu – událostí, které souvisí s probíhající ovulací [92], [93]. Díky tomu není potĮebné ženu opakovanĞ stresovat folikulometrií a opakovanými odbĞry krve. NaopakĽ folikulometrie či opakované odbĞry na progesteron se v rámci NAPROHELP vĶbec neprovádí. Ultrazvukové vyšetĮení slouží k potvrzení palpačního vyšetĮení a pak k potvrzení lokalizace tĞhotenství a srdeční akce. Pokud se dle STM PPR prokážeĽ že v cyklech opravdu neprobíhá ovulace, NůPROHELP je zamĞĮena na hledání pĮíčin anovulace. V rámci NAPROHELP se zásadnĞ nepoužívá žádná farmakologická stimulace ovulace právĞ pro možný potratový účinek a další vedlejší účinky tĞchto lékĶ na organismus ženy. GestagenyĽ pokud je oprávnĞnost jejich nasazeníĽ se aplikují zásadnĞ až po ovulaci stanovené dle STM PPR. Nikdy ne kalendáĮnĞ. OpodstatnĞní tohoto postupu potvrzují i výsledky zhodnocení prĶbĞhu cyklu 221 tĞhotných ženĽ které v cyklu, kdy došlo k otĞhotnĞníĽ se sledovaly dle STM Ěvlastní studie CENůPě. ProkazatelnĞ

19

Za pĮedpokladu 17000 cyklĶ/rok a 25000 Kč/cyklus. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

200


známky ovulace 14.–15. DC byly v 21 %Ľ celkovĞ ovulace a početí po 16. dne cyklu probĞhla u 70 % žen. Z toho ovulace po 23. dni cyklu probĞhla v 22 %. Organismus obouĽ muže i ženyĽ je podporován vybranými osvĞdčenými potravinovými doplňky. PĮedevším se jedná o kvalitní zdroje antioxydantĶĽ vitamínĶĽ minerálních látek. Ve spolupráci s dalšími odborníky se využívají další metody léčbyĽ jako jsou adekvátní chirurgické a urologické zákrokyĽ léčba Įízena internistyĽ diabetologyĽ endokrinology. V rámci NůPROHELP je možné využít pĮípadnĞ balneoterapiiĽ fyzioterapii Ěcvičení dle Mojžíšovéě. 8.1.1 Struktura pacientek Od ledna roku 2007 do června 2012 v gynekologické ambulanci Centra nadĞje a pomoci bylo celkem dispenzarizováno 102 klientek/pacientekĽ které využívaly NůPROHELP. PrĶmĞrný vĞk tĞchto pacientek v dobĞ registrace byl 2řĽ5±4ĽŘ let. 8.1.2 Výsledky V dané dobĞ otĞhotnĞlo a porodilo celkem Ř5 klientek. CelkovĞ bylo tedy dosaženo Ř3 % úspĞšnosti. Do 6 mĞsícĶ od prvního kontaktu otĞhotnĞlo 57 ženĽ do 12 mĞsícĶ 14Ľ do 24 mĞsícĶ 12Ľ pozdĞji Ědo 31 mĞsícĶě 2.20 Grafické srovnání výsledkĶ léčby neplodnosti pomocí NůPROHELP s úspĞšností umĞlého oplodnĞní viz Obr. 4. VidímeĽ že v porovnání s umĞlým oplodnĞním dosahuje NAPROHELP lepších výsledkĶ. Nelze však ĮíciĽ že by úspĞšnost NůPROHELP byla dána primárnĞ nižším vĞkem pacientek Ěi když i toto je jistĞ jedním z faktorĶě ve srovnání s vĞkem pacientek zahrnutých ve studiích IVF. ÚspĞšnost Ř3 % u pacientek s vĞkovým prĶmĞrem 2řĽ5±4ĽŘ let pĮevyšuje úspĞšnost IVF u žen ve vĞkové kategorii 20–29 let ze studie De Brucker et al. [32], kde bylo dosaženo úspĞšnosti Ř1 %Ľ nebo u žen ve vĞkové kategorii 26–30 let ze studie Bodri et al. [33]Ľ kde bylo dosaženo úspĞšnosti 4Ř %.

20

Do doby uzávĞrky pĮíspĞvkĶ do sborníku podrobnĞjší analýza výsledkĶ nebyla zpracována. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


201

Obr. 4 – Srovnání úsp šnosti léčby neplodnosti s úsp šností IVF Ěhodnoty úsp šnosti IVF p evzaty z Obr. 2 za p edpokladu pr m rné délky ň m síc na 1 cyklusě.

8.2

Kazuistiky

Následující část pĮedstavuje 4 kazuistiky úspĞšné léčby neplodnosti. První pĮedstavuje 36letou klientkuĽ která dosáhla tĞhotenstvíĽ po kterém následoval porodĽ po 3 mĞsících v rámci NůPROHLEPĽ pĮestože bĞhem pĮedchozích 3 let neúspĞšné snahy o dítĞ neúspĞšnĞ podstoupila 4 cykly inseminace a 2 cykly umĞlého oplodnĞní. Druhá popisuje pĮípad 2Řleté klientky s anamnézou 2 samovolných potratĶ. TĞhotenstvíĽ po kterém následoval porodĽ bylo dosaženo asi do 1 roku od nasazení NAPROHELP. Poslední dvĞ kazuistiky pĮedstavují další rychlé otĞhotnĞní a porod v rámci NůPROHELP. První pĮípad se týká 2řleté klientkyĽ která se po 1Ř mĞsících neúspĞšné snahy o dítĞ obrátila na CENůPĽ v rámci NůPROHELP pak do 4 mĞsícĶ otĞhotnĞla. Poslední pĮípad popisuje 34letou klientkuĽ která po pĮedchozích 3 letech neúspĞchĶ otĞhotnĞla po 2 mĞsících. 8.2.1 Klientka 023727 Datum prvního kontaktu: 15. 6. 2012; ročník narození ženy: 1ř76 Ě36 letě; ročník narození muže: 1ř62 Ě50 letě. Situace: I gravida, 0 para; hormonální antikoncepci užívala od r. 1řř6 do r. 200řĽ Ěv r. 2006 vysazeno na pĶl rokuĽ tehdy otĞhotnĞla s jiným partneremě. Od února 200řĽ kdy vysadila hormonální ůTKĽ otevĮenost početí; pro anovulace a oligoasthenoteratozoospermie podstoupeny 4 inseminace po stimulacích, pak 8/2011 1xIVF s ETĽ neúspĞšnĞĽ 11/2011KETĽ neúspĞšnĞ. Gynekologické vyšetĮení: palpační a UTZ gynekologický nález se jeví v normĞĽ pouze výrazné palpační rezistence prsou – v. s dysplazie. VysvĞtlen princip NůPROHELPĽ nabídnuty potravinové doplňky pro obaĽ začít se sledovat dle STM.


202


VyšetĮení 11. ř. 2012: PM 2. Ř. 2012Ľ gravitest poprvé pozitivní Ř. ř. 2012. Vzestup BTT 21. DCĽ korigované PM ř. Ř.Ľ pĮedpokládaný TP 16. 5. 2013Ľ porod 11. 5. 2013 dĞvče 3530/50 (indukovaný porod pro odtok PV). 8.2.2 Klientka 013279 Datum prvního kontaktu: 7.7.200Ř; ročník narození ženy: 1řŘ0 Ě2Ř letě; ročník narození muže: 1řŘ0 Ě2Ř letě. Situace: II gravidaĽ 0 para; hormonální antikoncepci užívala od r. 1řř7 do 12/2006. Pro anovulace centrálního charakteru stimulace Clostylbegyt – do otĞhotnĞní v roce 2007Ľ kdy 1Ř. 5. 2007 – missed ab Ř/5Ľ další ab spont 13. 6. 2008 in g.h. 6. Gynekologické vyšetĮení. palpační a UTZ gynekologický nález se jeví v normĞ; vysvĞtlen princip NůPROHELPĽ nabídnuty potrav. doplňkyĽ začít se sledovat dle STM. Dle vyšetĮení 23. ř. 200Ř z genetiky – karyotyp v normĞĽ faktor V-leiden – zdravý homozygot heterozygot pro MTHFR – methylentetrahydrofolátreduktása – riziko navýšení homocysteinuĽ nedostatek B6Ľ B12, kys. listové; STM – cykly bifázickéĽ známky ovulace 33.Ľ postupnĞ pĮi potrav. doplňcích 19. den cyklu, zkrácené druhé fáze – insuficience corplutei, mdle hormon screeningu – hypothyreosaĽ vyšetĮení na endokrinologii ř. 12. 200Ř – autoimunní thyreoiditis, medikace Letrox dle kultivací chlamydiová infekce. KromĞ potrav doplňkĶ LetroxĽ Utrogestan po vzestupu BTTĽ pĮeléčeny zánĞty u obou. Pro pozitivní gravitest pĮichází 13. 7. 200ř; P.M. 16. 6. 200řĽ první dne vzestup BTT 18. DC – dle BTT termín porodu 27. 3. 2010Ľ porod 1ř. 3. 2010 dĞvče 3560/4ř. Plánovaný s.c. pro kefalopelvický nepomĞr pĮi KP. 8.2.3 Klientka 11800 Datum prvního kontaktu: 1ř. 12. 200Ř; ročník narození ženy: 1ř7ř Ě2ř letě; ročník narození muže:1řŘ0 Ě2Ř letě. Situace: 0 gravida, 0 para; pĮichází se registrovat pro nenaplnĞnou touhu po dítĞti 1Ř mĞsícĶĽ poprvé na gynekologii. Gynekologické vyšetĮení – výrazné známky zánĞtuĽ palpační a UTZ gynekologický nález se jeví v normĞ. VysvĞtlen princip NůPROHELPĽ nabídnuty potrav. doplňkyĽ začít se sledovat dle STM. Dle hormon screeningu sup. hypothyreosa, ad endokrinologie. KromĞ potrav doplňkĶ LetroxĽ Utrogestan po vzestupu BTTĽ pĮeléčeny zánĞty u obou. Pro pozitivní gravitest pĮichází 10. 4. 200ř; P.M. 1. 3. 200řĽ vzestup BTT 17. DC, dle BTT termín porodu 8. 12. 2009, porod 11. 12. 2009 dívka 3250/51. 8.2.4 Klientka 017456 Datum prvního kontaktu: 14. 11. 200Ř; ročník narození ženy: 1ř74 Ě34letě; ročník narození muže: 1ř74 Ě34 letě. Situace: 0 gravida, 0 para; dle pĮedchozí OG anovulaceĽ u muže oligoastenospermie proto hormon léčba Clostylbegyt + utrogestan – 5/200ŘĽ následnĞ zvýš. prolaktin. Gynekologické vyšetĮení. – výrazné známky zánĞtuĽ palpační a UTZ gynekologický nález se jeví v normĞĽ ale výrazné palpační rezistence v prsou.



203

VysvĞtlen princip NůPROHELPĽ nabídnuty potrav. doplňkyĽ začít se sledovat dle STM; léčba zánĞtu. Pro pozitivní gravitest pĮichází 12. 1. 200ř; vzestup BTT 17. DCĽ TP dle BTT 30. 8. 2009, porod 3. 9. 2009 dívka 3750/53, s.c. pro nepomĞr pánve. 9

DOPORUČENÍ

Na závĞr bychom chtĞli každého povzbudit v tomĽ aby se nebál šíĮit osvĞtu o dĶsledcích všech forem umĞlého oplodnĞníĽ o rizicích pĮi užívání farmakologické stimulace ovulaceĽ o významu vĞdomí plodnosti – o úctĞ k lidskému životu od početí a sebeúctĞ k vlastnímu zdravíĽ o smyslu NAPROHELP.21 Na základĞ výše Įečeného stojí dĶležité úkoly také pĮed legislativci. Nápravy současné situace mĶže být dosaženo zrušením pĮíslušných ustanovení zákona a stanovením vhodných trestních postihĶ za porušování práv lidských jedincĶ v embryonálním stavu. Jedná se pĮedevším o:    

Zrušení financování umĞlého oplodnĞní z veĮejného zdravotního pojištĞní. Zrušení možnosti experimentĶ a likvidace lidských embryí. Zrušení možnosti mimotĞlního oplodnĞní. Zrušení možnosti darování pohlavních bunĞk k výrobĞ embryí.

Jako nutné se jeví seznámit odbornou i laickou veĮejnost se symptotermální metodou pĮirozeného plánování rodičovství ĚSTM PPRě sensiplan. ů to nejen z pohledu spolehlivého určení plodného a neplodného období. ůkceptace známek plodnosti jako integrální součásti človĞka mají význam v oblasti preventivní medicíny. Vyhodnocení jednotlivých symptomĶ plodnosti často upozorní na počínající patologický stav ženské fertility již v období pĮed manželstvím. Po objevení takové patologie lze okamžitĞ pĮistoupit k hledání jejich pĮíčin a jejich Įešení. NeménĞ dĶležité ve vztahu je vždy uvažovat nad společnou plodností a možnými pĮíčinami potíží i u muže. Nemusí se tedy slepĞ čekat napĮ. 12 mĞsícĶ od sňatkuĽ a jestliže bĞhem této doby se manželĶm nepodaĮí otĞhotnĞtĽ až potom pĮistupovat k hledání pĮíčin. ZÁV

R

V pĮíspĞvku jsme se pokusili ukázat metody Įešení nechtĞné neplodnosti, a to jak metod arteficiálních s jejich zdravotními a právními dĶsledkyĽ tak metodu pĮipravenou v českém prostĮedíĽ založenou na respektování a podpoĮe pĮirozené plodnosti páruĽ která nijak nezatĞžuje zdraví ani tĞlesnéĽ ani psychické a pĮi tom je velice úspĞšná. Tato fakta by mohla být podnĞtná k zásadním zmĞnám legislativy takĽ aby byla v souladu s lidskou dĶstojností

BIBLIOGRAFIE Lze využít napĮ. nabídky školení a kurzĶ poĮádaných Centrem nadĞje a pomoci – CENAP, internetového doškolování cestou vĞdomostních dotazníkĶ na webových stránkách i dalších osobních konzultací pĮedevším e-mailem. 21


204


1. Carroll, N., Palmerb, J. R., A comparison of intrauterine versus intracervical insemination in fertile single women, Fertility and Sterility, 75(4), 2001, s. 656–660. 2. Curson, R., Parsons, J., Direct intraperitoneal insemination, The Lancet, 331(8592), 1988, s. 1004. 3. Anupama, S. Q., et al., Pregnancy outcomes by intravaginal and intrauterine insemination in 82 couples with male factor infertility due to spinal cord injuries, Fertility and Sterility, 96(2), 2011, s. 328–331. 4. Carolyn, B., et al, Pregnancy rates after peritoneal ovum-sperm transfer, American Journal of Obstetrics and Gynecology, 164(6), 1991, s. 1447–1452. 5. Leung, C. K., et al, Fallopian replacement of eggs with delayed intrauterine insemination (FREDI): an alternative to gamete intrafallopian transfer (GIFT), J In Vitro Fert Embryo Transf., 6(3), 1989, s. 129–133. 6. Kim, H. J., et al., Birth of puppies after intrauterine and intratubal insemination with frozen-thawed canine semen, J Vet Sci., 8(1), 2007, s. 75–80. 7. Hurd, W. W., et al. Comparison of intracervical, intrauterine, and intratubal techniques for donor insemination, Fertil Steril., 59(2), 1993, s. 339–342. 8. Tan, S. L, et al., Transvaginal peritoneal oocyte and sperm transfer for the treatment of nontubal infertility, Fertil Steril., 57(4), 1992, s. 850–853. 9. Choi, S. Y., et al., Successful pregnancy by direct intraperitoneal insemination in an infertile patient with failure of recanalization of isthmic stenosis after laparoscopic radical trachelectomy, Obstet Gynecol Sci., 57(1), 2014, s. 82–85. 10. Hulme, V. A., et al., Retrograde ejaculation and pronuclear stage tubal transfer (PROST), Arch Androl., 26(1), 1991, s. 21–24. 11. Surrey, E., at al., Freeze-all: enhanced outcomes with cryopreservation at the blastocyst stage versus pronuclear stage using slow-freeze techniques, Reprod Biomed Online, 21(3), 2010, s. 411–417. 12. Agha-Hosseini, M., at al., Comparison of pregnancy and implantation rates in zygote intrafallopian transfer and uterine embryo transfer for nontubal infertility, East Mediterr Health J., 16(1), 2010, s. 29–33. 13. Weissman, A., at al., Zygote intrafallopian transfer among patients with repeated implantation failure, Int J Gynaecol Obstet., 120(1), 2013, s. 70–73. 14. Gat, I., et al., Should zygote intrafallopian transfer be offered to all patients with unexplained repeated in-vitro fertilization cycle failures?, J Ovarian Res., 7(1), 2014, s. 7. 15. Siam, E. M., Office microlaparoscopic intrafallopian transfer of day one zygote versus day three embryo transfer after previous failed ICSI trials, Afr J Reprod Health., 15(2), 2011, s. 153–161. 16. Suzuki, M., In vitro fertilization in Japan - early days of in vitro fertilization and embryo transfer and future prospects for assisted reproductive technology, Proc Jpn Acad Ser B Phys Biol Sci., 90(5), 2014; s. 184–201. 17. Tournaye, H., Surgical sperm recovery for intracytoplasmic sperm injection: which method is to be preferred?, Hum Reprod., 14(Suppl 1), 1999, s. 71–81.



205

18. Van Perperstraten, A, et al, Techniques for surgical retrieval of sperm prior to ICSI for azoospermia, Cochrane Database Syst Rev., 2006, CD002807.

19. Practice Committee of the American Society for Reproductive Medicine; Practice Committee of the Society for Assisted Reproductive Technology, Role of assisted hatching in in vitro fertilization: a guideline, Fertil Steril., 102(2), 2014, s. 348–351. 20. Zegers-Hochschild, F., et al., The International Committee for Monitoring Assisted Reproductive Technology (ICMART) and the World Health Organization (WHO) Revised Glossary on ART Terminology, 2009, Human Reproduction, 24(11), 2009, s. 2683–2687. 21. Nguyen, R. N. H., Wilcox, A. J., Terms in reproductive and perinatal epidemiology: I. Reproductive terms, J Epidemiol Community Health, 59, 2005, s. 916–919. 22. ĭežábekĽ K.Ľ In vitro fertilizace – rozbor údajĶ Národního registru asistované reprodukce za roky 2007-2011, Česk. Gynek., 77(4), 2012, s. 336–341. 23. ĭežábekĽ K.Ľ Principy a výsledky Národního registru asistované reprodukceĽ Prakt Gyn, 17(4), 2013, s. 309–314. 24. Snick, H. K. A., et al., The spontaneous pregnancy prognosis in untreated subfertile couples: the Walcheren primary care study, Human Reproduction , 12(7), 1997, s. 1582–1588. 25. Boivin, J., et al., International estimates of infertility prevalence and treatmentseeking: potential need and demand for infertility medical care, Human Reproduction, 22(6), 2007, s. 1506–1512. 26. Gnoth, C., et al., Definition and prevalence of subfertility and infertility, Human Reproduction , 20(5), 2005, s. 1144–1147. 27. De Sutter, P., Rational diagnosis and treatment in infertility, Best Practice & Research Clinical Obstetrics and Gynaecology, 20(5), 2006, s. 647–664. 28. Quintans, C., Pasqualini, S., Clinical practice of embryo transfer, Reproductive BioMedicine Online, 1 4(1), 2001, s. 83–92. 29. Van Voorhis, B. J., In Vitro Fertilization, N Engl J Med, 356, 2007, s. 379–386. 30. Hilgers, T. W., The Medical & Surgical Practice of NaProTECHNOLOGY, Omaha 2004. 31. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Národní registr asistované reprodukce, Asistovaná reprodukce v České republice 2010, Praha 2013. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/asistovanareprodukce-cr (cit. 11.6.2014). 32. De Brucker, M., et al., Cumulative delivery rates after ICSI with donor spermatozoa in different age groups, Reproductive BioMedicine Online, 28, 2014, s. 599– 605. 33. Bordi, D., et al., Cumulative success rates following mild IVF in unselected infertile patients: a 3-year, single-centre cohort study, Reproductive BioMedicine Online, 2014, v tisku. 34. Elizur, S. E., et al., Cumulative live birth rate following in vitro fertilization: Study of 5310 cycles, Gynecological Endocrinology, 22(1), 2006, s. 25–30.


206


35. Assisted reproductive technology in Australia and New Zealand 2011, Supplementary tables, 2013. Dostupné na https://npesu.unsw.edu.au/datacollection/australian-new-zealand-assisted-reproduction-database-anzard (cit. 5.8.2014). 36. Malizia, B. A., at al., Cumulative Live-Birth Rates after In Vitro Fertilization, N Engl J Med, 360, 2009, s. 236–243. 37. Hansen, M., et al., Assisted reproductive technology and birth defects: a systematic review and meta-analysis, Human Reproduction Update, 19(4), 2013, s. 330–353. 38. Kongregace pro nauku víryĽ Instrukce Dignitas personae. O nĞkterých otázkách bioetiky, Bioetika-Scripta bioethica, 3, 2008, s. 5–36. 39. Kongregace pro nauku víry, Instrukce Donum vitae. O respektování počínajícího lidského života a o důstojnosti plození. Odpovědi na některé otázky, Brno 2007. 40. George, R. P., Tollefsen, Ch., Embryo. Obrana lidského životaĽ Unhošť 2011. 41. Ide, P., Je zygota lidskou osobou?, Praha 2012. 42. ČernýĽ D.Ľ Lidské embryo v perspektivě bioetiky, Praha 2011. 43. Stodola, J., Kratochvíl. M. (eds.), Nejmenší z nás: sborník p íspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob p ed narozením: 18.10.2012, Moravská Ostrava 2012. 44. Stodola, J., Kratochvíl. M. (eds.), Nejmenší z nás: sborník p íspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob p ed narozením: 17.10.2013, Moravská Ostrava 2013. 45. Hofírková A., Postnatální vývoj dětí koncipovaných metodami asistované reprodukce, Brno 2013. Dostupné na https://is.muni.cz/auth/th/324448/prif_m/ (cit. 16.1.2014). 46. ĭežábekĽ K.Ľ Léčba neplodnosti, Praha 2008. 47. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2000, Praha 2001. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 48. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2001, Praha 2002. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 49. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2002, Praha 2004. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 50. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2003, Praha 2004. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 51. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2004, Praha 2005. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 52. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2005, Praha 2006. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


207

53. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2006,

Praha 2007. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 54. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2007, Praha 2008. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 55. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 200Ř, Praha 2009. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 56. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 200ř, Praha 2010. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 57. Ústav zdravotnických informací a statistiky ČRĽ Rodička a novorozenec 2010, Praha 2011. Dostupné na http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnickastatistika/rodicka-novorozenec (cit. 28.3.2012). 58. KratochvílĽ M.Ľ LázníčkováĽ L.Ľ Potraty ze zdravotních dĶvodĶĽ in: Nejmenší z nás 2012: sborník p íspěvků interdisciplinární konference o právní ochraně osob p ed narozením: 1Ř.10.2012, Moravská Ostrava 2012, s. 179–194. 59. Alexander, L., Medical Science under Dictatorship, N Engl J Med, 241, 1949, s. 39–47. 60. MužíkováĽ D.Ľ et alĽ Opakovaná intersticiální gravidita v rozích dĞložních po IVF/ET, Česká gynekologie, 2003, 68(3), s. 201-203. 61. Eijkemans, M. J. C., et al, Comparison of different treatment strategies in IVF with cumulative live birth over a given period of time as the primary end-point: methodological considerations on a randomized controlled non-inferiority trial, Human Reproduction, 2006, 21(2), s. 344–351. 62. Centrum asistované reprodukce ůpolináĮ CůRĽ Gynekologicko-porodnická klinika 1. lékaĮské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v PrazeĽ Výroční zpráva tkáňového zaĮízení za rok 2013 dle zákona 2ř6/200ŘĽ http://www.vfn.cz/priloha/4f34e86c5d483/vyrocni-zprava-car---2013.pdf (cit. 15.6.2014). 63. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení Fakultní nemocnice v Motole – Centrum reprodukční medicíny a Centrum reprodukční genetiky za rok 2013Ľ http://ublg.lf2.cuni.cz/phocadownload/ostatni/vyrocni_zprava_tz_2013.pdf (cit. 15.6.2014). 64. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení ISCůRE I.V.F. a.s. za rok 2013 dle zákona č. 2ř6/200Ř Sb.Ľ http://www.iscare.cz/upl/files/6114100b80eee5V%C3%BDro%C4%8Dn%C3 %AD%20zpr%C3%A1va%20za%20rok%202013.pdf (cit. 28.9.2014). 65. Výroční zpráva Centra asistované reprodukce LF MU a FN Brno – CAR 01 za rok 2013, http://www.ivfbrno.cz/vyrocni-zprava-centra-asistovane-reprodukcelf-mu-a-fn-brno-car-01-za-rok-2013/f1100 (cit. 15.6.2014). 66. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení - Sanatorium Helios spol. s r.o. za rok 2013, http://www.sanatoriumhelios.cz/images/upload/files/VZ%202013.pdf (cit. 15.6.2014). 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

208


67. UNICůĽ spol.s r.o. Klinika pro léčbu neplodnostia a ženských nemocíĽ Výroční

zpráva o činnosti tkáňového zaĮízení za rok 2013Ľ http://www.unica.cz/wpcontent/uploads/2014/04/Výroční-zpráva-tkáňového-zaĮízení-2013.pdf (cit. 28.9.2014). 68. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení REPROMEDů s.r.o. podle § 4 odst. 1 a § 13 odst. 2 zákona 296/2008 Sb za rok 2013, http://www.repromeda.cz/wpcontent/uploads/Vyrocni_zprava_tkanoveho_zarizeni_REPROMEDA_za_rok_ 2013.pdf (cit. 28.9.2014). 69. Výroční zpráva centra asistované reprodukce Sanatorium ůRT s.r.o.Ľ České BudĞjovice za rok 2012Ľ http://www.sanatoriumart.cz/vyrocni-zpravy/vyrocnizprava-2012/ (cit. 28.9.2014). 70. Výroční zpráva Centra asistované reprodukce SůNUS Hradec Králové za rok 2013, http://sanus.cz/download/488/V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD%20zpr%C3 %A1va%20HK_2013.doc (cit. 28.9.2014). 71. Výroční zpráva IVF centra Fertimed o zpracování a skladování tkáňových bunĞk za rok 2013 požadovaná vyhláškou zákona č. 422/200ŘĽ http://www.fertimed.cz/data/xinha/Vyrocni_zprava_2013_1.pdf (cit. 28.9.2014). 72. Fakultní nemocnice Olomouc, Porodnicko-gynekologická klinika, Centrum asistované reprodukceĽ VÝROČNÍ ZPRÁVů o činnosti tkáňového zaĮízení dle zákona č. 2ř6/200Ř Sb. za rok 2013Ľ http://www.fnol.cz/pdf/ivf-2013.pdf (cit. 28.9.2014). 73. Gyncentrum OstravaĽ s.r.o.Ľ Výroční zpráva tkáňového zaĮízení za rok 2013Ľ http://gyncentrum.com/gc_doc/VZ_GC_2013.pdf (cit. 15.6.2014). 74. NatalartĽ s.r.o.Ľ Výroční zpráva IVF centra o zpracování a skladování tkáňových bunĞkĽ http://www.natalart.cz/images/Vyrocni_zprava_IVF_2013_ok.pdf Ěcit. 15.6.2014). 75. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení Gest IVFĽ s.r.o. za rok 2013 podle § 4 odst. 1 a § 13 odst. 2 zákona 296/2008 Sb., http://gest.cz/cz/doc/7_Vyrocni-zprava-TZza-rok-2013-po-uprave-su.pdf (cit. 28.9.2014). 76. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení PRONůTůL s.r.o. podle zákona 2ř6/200Ř Sb. za rok 2013, http://www.pronatal.cz/file/153.pdf (cit. 28.9.2014). 77. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení PRONůTůL Nord s.r.o. podle zákona 296/2008 Sb. za rok 2013, www.pronatal.cz/file/158.pdf (cit. 15.6.2014) 78. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení PRONůTůL Plus s.r.o. podle zákona 296/2008 Sb. za rok 2013, www.pronatal.cz/file/159.pdf (cit. 15.6.2014). 79. Výroční zpráva Kliniky reprodukční medicíny a gynekologie Zlín za rok 2013Ľ http://www.ivf-zlin.cz/de/25105-vyrocni-zprava (cit. 28.9.2014). 80. Ústav pro péči o matku a dítĞĽ Centrum asistované reprodukceĽ Výroční zpráva IVF ÚPMD 2012, http://www.upmd.cz/wp-content/uploads/2014/01/vz-upmdivf-2012.pdf (28.9.2014). 81. Výroční zpráva Centra asistované reprodukce SůNUS Jihlava 2013Ľ http://sanus.cz/download/485/V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD%20zpr%C3 %A1va%202013-JI.pdf (cit. 28.9.2014). 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


209

82. Výroční zpráva Centra asistované reprodukce SůNUS Pardubice za rok 2013Ľ

http://sanus.cz/download/487/V%C3%BDro%C4%8Dn%C3%AD%20zpr%C3 %A1va%202013.doc (cit. 28.9.2014). 83. GENNETĽ s.r.o.Ľ Výroční zpráva tkáňového zaĮízení 2013Ľ http://www.gennet.cz/wp-content/uploads/2014/04/vyrocni_zprava_2013.pdf (cit. 28.9.2014). 84. ůrletaĽ Centrum reprodukčního zdravíĽ Výroční zpráva tkáňového zaĮízení za rok 2011, http://www.arleta.cz/ew/be048a30-d81f-4fb0-9c11-bd3ce04b7453-cs (cit. 28.9.2014). 85. Klinika reprodukční medicíny a gynekologie REPROFITĽ Výroční zpráva tkáňového zaĮízení za rok 2013Ľ https://www.reprofit.cz/reprofit_cz/images/annual-report-2013_cz.pdf (cit. 15.6.2014). 86. Institut reprodukční medicíny a genetiky s.r.o.Ľ Výroční zpráva tkáňového zaĮízení za rok 2013 podle § 10 vyhlášky č. 422/200Ř Sb.Ľ www.ivfkv.cz/files/18780OTU.pdf (cit. 15.6.2014). 87. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení PRONATAL Spa s.r.o. podle zákona 296/2008 Sb. za rok 2013, www.pronatal.cz/file/155.pdf (cit. 15.6.2014). 88. Prague Fertility CentreĽ Výroční zpráva 2013Ľ http://www.pragueivf.com/cs/onas/vyrocni-zprava-2013/2013-b/ (cit. 28.9.2014). 89. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení PRONůTůL Repro s.r.o. podle zákona 296/2008 Sb. za rok 2013, www.pronatal.cz/file/156.pdf (cit. 15.6.2014). 90. Výroční zpráva tkáňového zaĮízení PRONůTůL Genus s.r.o. podle zákona 296/2008 Sb. za rok 2013, www.pronatal.cz/file/157.pdf (cit. 15.6.2014). 91. Návrh zákonaĽ kterým se mĞní zákon č. 4Ř/1řř7 Sb.Ľ o veĮejném zdravotním pojištĞní a o zmĞnĞ a doplnĞní nĞkterých souvisejících zákonĶĽ ve znĞní pozdĞjších pĮedpisĶĽ zákon č. 551/1řř1 Sb.Ľ o Všeobecné zdravotní pojišťovnĞ České republikyĽ ve znĞní pozdĞjších pĮedpisĶĽ a zákon č. 2Ř0/1řř2 Sb.Ľ o resortníchĽ oborovýchĽ podnikových a dalších zdravotních pojišťovnáchĽ ve znĞní pozdĞjších pĮedpisĶĽ Čj. pĮedkladatele 35257/2014Ľ https://apps.odok.cz/kpl-detail?pid=KORN9LSB83BS (cit. 28.9.2014). 92. LázničkováĽ L., P irozené plánování rodičovství. NEPLODNOST, Brno 2003. 93. Arbeitsgruppe NFP, Natürlich und sicher. Das Praxisbuch, Stuttgart 2011.


210


THE THERAPY OF INFERTILITY AND CZECH LAW ABSTRACT Unwanted infertility, the unfulfilled desire for a child, results in great pain and stress in the relationship of those affected by it, often for the extended family as well. Obviously couples look for a way to resolve the situation. Modern medical science has apparently much to offer, solutions which appear to be successful. In looking for a suitable solution it is therefore necessary to proceed in a responsible way, that is with an awareness of the possible moral and legal consequences, and in the case of health problems with an awareness of risks to health and of ethical aspects. In the case of unwanted infertility this is an extremely sensitive matter. The following contribution, after an introduction with a clinical definition of infertility, its occurrence in the population and the principles of dealing with it, gives a short description of assisted reproduction and Czech law affecting it. There follows a more detailed account of the results of assisted reproduction. The number of women, who eventually give birth as a result of assisted reproduction in the Czech Republic, is compared to the proportion of women giving birth as referred to in foreign studies. The number of stored embryos in the Czech Republic at the end of 2013 is documented, as well as an account of the state of health of children produced as a result of assisted reproduction. After a description of assisted reproduction and its results, there follows a brief critique. It is argued that legislation allowing assisted reproduction does not respect the right to life and physical integrity of the child, the unity of marriage and the right of every person to be conceived through the marital act. The non-respecting of these three goods leads to doubting the quality of human beings as subjects. The article concludes with a presentation of a morally, legal and financial acceptable solution for the unfulfilled desire for a child. It describes the success of the therapy of infertility by the Centre of Hope and Help in Brno (CENAP), where, without artificial conception or the stimulation of ovulation, an 80% success rate using the NAPROHELP method is achieved.



211

POD KOVÁNÍ Davidu Prentisovi.

KONTAKT Ing. Miroslav Kratochvíl Nejmenší z nás, spolek Za Humny 256Ľ 6ř6 35 DamboĮice web: http://nejmensiznas.cz/ e-mail.: [email protected] MUDr. Ludmila Lázničková Centrum nadĞje a pomoci Vodní 13, 602 00 Brno web: http://www.cenap.cz/ e-mail.: [email protected]


PERINATÁLNÍ HOSPICOVÁ PÉČE Alena Peremská ************ Recenzovala PhDr. Mirka NečasováĽ Ph.D. ÚVOD Vývoj diagnostiky vrozených vad očekávaného dítĞte se poslední dobou velmi rychle ubírá kupĮeduĽ avšak myšlenka komplexní péče o rodinu v situacích, kdy tato diagnóza není dobrá, zoufale chybí. ŽenĞ bývá automaticky doporučováno ukončení tĞhotenství jako vhodná varianta a dobré Įešení. Mnoho z nich se tak ocitá pod tlakem. Necítí podporu a oporu v našem zdravotnickém systémuĽ pokud by se rozhodly své dítĞ donosit. Jen málo žen sebere odvahu vzdorovat tomuĽ co doporučil lékaĮ. Perinatální hospicová péče je v našem zdravotnictví novým pojmem. Svým promyšleným pĮístupem tvoĮí podpĶrný pilíĮ pro rodičeĽ kteĮí se rozhodnou v tĞhotenství se špatnou prognózou očekávaného dítĞte pokračovat. Tento koncept péče vznikl v USA a nabízí tĞhotným ženám druhou variantu pĮi diagnostikování letální1 vady plodu. V USA, AngliiĽ NĞmecku a dalších zemích je dnes již bĞžnou součástí zdravotní péče o tĞhotnou ženu. Na základĞ zkušenosti mnoha matek lze ĮíciĽ že současné české zdravotnictví standardnĞ nabízí okamžité ukončení tĞhotenství jako vhodnou variantu, pokud se objeví jen podezĮení na vážnou zdravotní vadu dítĞte. Je to snaha lékaĮĶ v tĞchto situacích udĞlat alespoň „nĞco“. Zdravotnická péče je nastavena na činnostĽ zásahy. NedĞlat nic a čekat je postoj, který není dnešním lékaĮĶm nijak blízký. To je ostatnĞ zĮejmé i na vzniku hospicĶ jako samostatných budov. Ukazuje se totižĽ že pĮi sebevĞtší snaze vytvoĮit v nemocnici prostor pro klidnou smrt je filosofie paliativní péče velmi odlišná od všeobecného naladĞní a chodu nemocnice. Pro personál je prakticky nemožné kvalitnĞ oscilovat mezi akutními zásahy podporujícími život a pasivnĞjším očekáváním smrti s dĶrazem na kvalitu pĮítomného života a podporou v posilování vztahĶ a vazeb v rodinĞ. 1

Letální = se životem neslučitelné 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


213

ůvšak i pĮes tato úskalí je nyní na svĞtĞ kolem 225 programĶ perinatální hospicové péčeĽ které vĞtšinou fungují pĮi nemocnicích a porodnicích [7]. Tato péče není určena pouze odpĶrcĶm potratĶ. Nabízí druhou alternativu – další možné Įešení v rámci celého zdravotního systému. Ukazuje na jedinečnost a hodnotu každého života – bez ohledu na to, jak je dlouhý a „nedokonalý“. Dává v této nesmírn t žké chvíli na výb rĽ není to bezhlavá preference pokračování v t hotenství jako jediné správné volby. Její základní myšlenky ohlednĞ vhodného zacházení s emocemi rodičĶĽ pĮístupu k mrtvému dítĞtiĽ tvorba upomínkových pĮedmĞtĶ a péče ve fázi truchlení jsou pĮebírány i pro situace, kdy se rodiče rozhodnou tĞhotenství ukončit. Následující pĮíspĞvek si klade za cíl seznámit čtenáĮe s konceptem perinatální hospicové péče. Po pĮedstavení psychologických aspektĶ pĮi infaustní diagnóze dítĞte a po uvedení nejčastĞji zvažovaných dĶvodĶ pro a proti indukovanému potratu a donošení dítĞteĽ seznamuje s počty potencionálních klientĶ perinatální hospicové péče v ČR. Uvádí výsledky dotazníkového šetĮeníĽ které právĞ ve spojitosti s touto tématikou probĞhlo. Zároveň pojmenovává základní charakteristické znaky perinatální hospicové péče a poukazuje na nutnost vytváĮení individuálních plánĶ. Snaha o začlenĞní tohoto konceptu jako bĞžné součásti českého zdravotnictví je jedním z hlavních cílĶ novĞ vznikající organizace Perinatální hospicĽ z.s. 1

PSYCHOLOGICKÉ ASPEKTY PRO MATKU A RODINU

PĮi zjištĞní závažné chromozomální či anatomické anomálie je matce vĞtšinou doporučováno ukončení tĞhotenstvíĽ možnost dítĞ donosit bývá opomíjena jako nerozumná volba. Závažné vývojové vady pĮitom bývají často odhaleny až podrobným ultrazvukovým vyšetĮením ve 20. týdnu tĞhotenství. Ukončení tĞhotenství je ze zdravotních dĶvodĶ legislativnĞ možné do konce 24. týdne gestace. Vlastní šetĮení autorky provedené v letech 2009–2012 mezi 26 matkami, 12 z nich po potratu do 12. týdne gestace ze zdravotních dĶvodĶ na stranĞ dítĞte, 14 po indukovaném porodu do 24. týdne gestaceĽ potvrzujeĽ že tento zákrok je pro matku hluboce traumatizující a vĞtšina žen nemá reálnou pĮedstavu o tomĽ co je v nemocnici čeká. I mezi zdravotníky je ukončení tĞhotenství ve II. pĮípadnĞ III. trimestru vnímáno vĞtšinou jako závažný lékaĮsko-etický problém [13]. Mezi 12. a 24. týdnem tĞhotenství se gravidita ukončuje pomocí indukce dĞložních kontrakcíĽ kdy se vlastnĞ vyvolá pĮedčasný porod. UmĞle vyvolané kontrakce jsou zpravidla bolestivĞjší. Tento prožitek je psychicky prohlubovánĽ protože odpadá nadĞje na narození zdravého dítĞte a tím i možný pozitivní stimul pĮi prožívání často nadmĞrné dĞložní činnosti. Společným znakem tĞchto situací je časový pres. Na rozhodnutí o tomĽ jak se svým tĞhotenstvím naložíĽ mají maminky často jen pár dnĶ. Dle autorčiných šetĮení tyto vysoce zátĞžové situace mají – ačkoli situace jednotlivých maminek a jejích rodin jsou velmi rozdílné – spoustu společných znakĶ:    

šok z celé situace; ztráta pĮedstav budoucnosti a obavy z tohoĽ co pĮijde; potĮeba hledat viníka ĚKdo za to mĶže?ě; vĞtšinou malá informovanost o diagnózeĽ možnostech a prognóze; 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

214

  

ALENA PEREMSKÁ: PERINATÁLNÍ HOSPICOVÁ PÉČE

rutinní doporučování ukončení tĞhotenství; tlak širší rodiny na toĽ aby bylo nemocné dítĞ „dáno včas pryč“; občas i tlak ze strany partnera na ukončení tĞhotenství.

Žena v této situaci ztrácí pevnou pĶdu pod nohama. Bojí se o zdraví svého dítĞte a zoufá si. Psychická zátĞž je extrémnĞ vysokáĽ provázená společnými obavami:  že si nevybere správnĞ;  že má být touĽ kdo rozhodne o životĞ či smrti vlastního dĞťátka;  obává se budoucnosti a tohoĽ jak by péči o nemocné dĞťátko zvládla;  bojí se vidĞt svoje dítĞ trpĞt;  z odmítnutí od své rodiny;  sama sebe se ptáĽ zda má smysl v tĞhotenství pokračovat a svoje nejbližší dlouhodobĞ trápit a stresovat. Rychlé a hlavní doporučované Įešení našeho zdravotnictví – tedy ukončení tĞhotenství – se tak velmi často stává nucenou volbou. Myslet siĽ že lze nĞjak racionálnĞ zpracovat celý tento procesĽ rozumovĞ situaci zdĶvodnitĽ ukončení tĞhotenství podstoupit a vrátit se v krátké dobĞ „do normálu“ je velkým omylem. Po ukončení tĞhotenství maminky pociťují prázdnotuĽ pocit viny a vĞtšinou se u nich rozvíjí psychické problémyĽ které jsou následnĞ dlouhodobĞ Įešeny [3]. PĮitom jak postabortivní syndromĽ tak posttraumatická stresová porucha jsou velmi často v tĞchto situacích podceňovány a opomíjeny. Pomoc si následnĞ vĞtšinou hledají ženy samy a často ji nacházejí ve svépomocných skupinách. Tyto svépomocné skupiny jsou často nabízeny jako součást psychoterapie pĮi psychologických ambulancích či vznikají doplňkovĞ pĮi činnosti rĶzných neziskových organizací. ĚNapĮíklad v rámci projektu Prázdná kolébka od spolku Dlouhá cesta.) Dochází k znovuoživování traumatu v neodbytných vzpomínkáchĽ objevují se úzkostné a depresivní stavy [6]. Ženy truchlí pro své dítĞĽ které vĞtšinou ani nevidĞly. Tento proces je velmi zdlouhavý a bolavý. Okolí tyto situace zpravidla zvládá uzavĮít rychlejiĽ vše se snaží zakrýt častou vĞtou: „Budete mít dalšíĽ zdravé dítĞ…“ Fakt je však tenĽ že matka nechce další dítĞĽ chce právĞ toĽ o které pĮišla. Ve svém zármutku se cítí velmi osamocena. Dostavuje se pocitĽ že nic v životĞ už není dĶležité a že všechno ztratilo veškerý smysl a účel. Mnozí rodiče také trpí ztrátou sebedĶvĞry. Nemoc či smrt jejich dítĞte evokuje pocity bezmocnosti. Rodiče cítíĽ že mĞli „dokázat“ mít zdravé dítĞĽ tak jako spousta jiných rodičĶ. Proto i celou situaci vnímají jako osobní selhání. VĞtšina žen na nenarozené dítĞĽ o které pĮišlaĽ myslí po celý zbytek svého života. Vedou v patrnostiĽ kolik by mu bylo zrovna letĽ opakovanĞ truchlí v dobĞ výročí ztráty. Vánoce a období kolem data pĮedpokládaného termínu porodu jsou pro nĞ zvýšenou zátĞží. Mají problém odpovídat na otázkuĽ kolik mají dĞtí. V situaci, kdy napĮíklad mají dvĞ zdravé dĞti a o jedno pĮišlyĽ jim pĮipadá nemístné tvrditĽ že mají dĞti tĮi. Když ale odpovíĽ že dĞti mají dvĞĽ cítí pocit vinyĽ že potracené dítĞ zapĮelyĽ nepĮiznaly mu jeho identitu. Dnešní zdravotnický systém poskytuje zdravotní péči na velmi vysoké úrovni. O psychiku ženy a potažmo celé rodiny v této patové situaci se však nestará. Jak uka16. ĭÍJNů 2014, BRNO


215

zuje výzkum Mgr. Rastislavové z let 2007 až 2012Ľ jehož cílem bylo zjistit využívání a zpĶsob nabízení rituálĶ rozloučení s dítĞtem po perinatální ztrátĞ v České republice, vĞtšina žen po porodu své mrtvé dítĞ ani nevidĞla. VĞtšina z nich, konkrétnĞ 6ř %Ľ toho lituje. Ženám nebyla možnost jakéhokoli rozloučení s dítĞtem často ani nabídnuta. Upomínku na dítĞ má jen 17Ľ5 % matek. 52 % žen vyhledalo útĞchu u svépomocné skupinyĽ 44Ľ5 % využilo služeb psychologa či psychiatra [4]. 2

PRO A VADOU

PROTI

UM LÉHO UKONČENÍ T HOTENSTVÍ U PLODU S INFAUSTNÍ

Jak vyplývá z autorčiných ústních šetĮení mezi ženamiĽ které se pĮi špatné diagnóze plodu rozhodly pro ukončení tĞhotenstvíĽ vĞtšina z nich shledávala celou situaci neúnosnou a neumĞly si pĮedstavitĽ že by mĞly být pĮítomny umírání svého dítĞte. NechtĞly zatĞžovat širší rodinu a chtĞly celou stresující situaci mít rychle za sebou. Zároveň je společností a i celým zdravotnickým systémem tento postup podporován a považován za správný. Tyto faktory se jevily jako pĮevažujícíĽ a proto tĞhotenství ukončily. Mezi hlavní nevýhody tohoto Įešení však patĮí neodbytný pocitĽ že jako matky rozhodly o smrti vlastního dítĞte. Vkrádají se pochybyĽ nakolik byly výsledky vyšetĮení správné. Tyto matky cítíĽ že nemají právo truchlitĽ neboť ukončení tĞhotenství bylo jejich volbou. Truchlení je navíc komplikované tímĽ že pĮedstava dítĞte je velmi často imaginárníĽ matky ho nevidĞlyĽ nemohly si ho pochovat [3]. 3

PRO A PROTI POKRůČOVÁNÍ V T

HOTENSTVÍ P I INFůUSTNÍ VůD

Po nĞkolika letech intenzivních diskuzí s matkami, které prošly situací očekávání dítĞte s vadou neslučitelnou se životemĽ mĶže autorka uzavĮítĽ že pro pokračování v tĞhotenství s dítĞtemĽ které má vadu neslučitelnou se životemĽ se pĮiklánĞjí ženyĽ které nechtĞjí rozhodovat o životĞ a smrti svého dítĞte a z etickéhoĽ morálního či náboženského dĶvodu dávají pĮednost pĮirozenému prĶbĞhu celé situace. Rozhodnou se využít všechen společný časĽ který jim byl dán. Truchlení poté probíhá „lehčeji“Ľ rodinĞ zĶstávají vzpomínky na konkrétní dítĞĽ fotografieĽ otisky nožiček. Proti hovoĮí délka tĞhotenstvíĽ které je provázeno obavami a úzkostmi z blížícího se konce ve chvíliĽ kdy má pĮicházet radost z nového života. VĞtšina zdravotníkĶ a nĞkdy ani rodiny nechápeĽ proč si matka dítĞ ponechala. Často nemá podporu svých nejbližšíchĽ naopak její rozhodnutí je kritizováno a je označována za pĶvodce trápení všech kolem. Na matku bývá nahlíženo jako na nĞkohoĽ kdo ekonomicky zatĞžuje společnost. 4

STATISTICKÁ DATA ČESKÉ REPUBLIKY

Následující tabulka si klade za cíl podrobnĞji informovat o počtu tĞhotenství a jejich prĶbĞhu – tedy o spontánních potratechĽ umĞle ukončených tĞhotenstvích a o počtech porodĶ v posledních dvanácti letech. UkazujeĽ že zhruba čtvrtina ze všech tĞhotenství končí potratem. Počet mrtvorozených dĞtí se dlouhodobĞ pohybuje kolem čísla 300 za rok. Výkyv v roce 2012 je dán legislativními zmĞnami ve zpĶsobu vykazování datĽ kdy doporučení WHO k plodĶm po potratu bylo pĮevzato 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


216

zákonem 372/2011 Sb. o zdravotních službách s účinností od 1. 4. 2012. Definice mrtovrozenosti však zde bohužel není jasnĞ dána. Spolu s malou informační kampaní tak v tomto roce nejsou lékaĮi vykázaná data zcela jednoznačná. Za rok 2013 data ještĞ nejsou k dispozici. Rok

Potraty celkem

2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

44 894 45 057 43 743 42 304 41 324 40 023 39 959 40 917 41 446 40 528 39 273 38 864 37 734

Um le ukončená t hotenství 32 530 32 528 31 142 29 298 27 574 26 453 25 352 25 414 25 760 24 636 23 998 24 055 23 032

Narození celkem

Mrtvorození

91 169 90 978 93 047 93 957 97 929 102 498 106 130 114 974 119 842 118 667 117 446 108 990 108 955

259 263 261 272 265 287 299 315 272 319 293 317 379

Tab. 1 – Vývoj počtu ukončených t hotenství [8] (zpracování vlastní)



Stá í plodu v týd. 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 celkem

217

Samov. potraty

Miniinterrup.

Jiné legální

Celkem

18 178 805 2350 2 775 2 314 1734 1329 625 416 180 123 95 114 62 54 45 68 60 72 35 7 3 4 5 13 516

7 168 1 613 5 527 6 331 3 122 16 768

8 31 168 145 426 1844 1165 916 605 135 116 88 74 58 69 64 73 86 115 44 34 6 264

7 176 1 644 5 695 6 476 3 548 1 844 1 165 916 605 135 116 88 74 58 69 64 73 86 115 44 34 23 032

Z toho zdrav. d vody 1 25 265 843 918 618 364 197 149 152 135 116 88 74 58 69 64 73 86 115 44 34 4 488

Mimod t hot. 20 200 273 319 192 100 23 50 4 3 1 1 1 186

Tab. 2 – Potraty podle druhu a stá í plodu v týdnech za rok 2012 [8] (zpracování vlastní)

U tĞhotenství ukončených do 12. týdne gestace ze zdravotních dĶvodĶ nelze zjistitĽ zda se jednalo o ukončení z dĶvodu špatných výsledkĶ tĞhotenských vyšetĮení plodu či zda byla ukončena ze zdravotních dĶvodĶ na stranĞ matky. Proto tato čísla autorka dále nezpracováváĽ ačkoli mezi tĞmito ženami je nemalé procento tĞchĽ které ztrátou svého tĞhotenství velmi trpí. V roce 2012 bylo ř56 ukončených tĞhotenství ze zdravotních dĶvodĶ mezi 13. až 24. týdnemĽ tedy již nebyla provádĞna interrupceĽ ale ženám byl umĞle vyvolán porod. Mezi 13. až 27. týdnem tĞhotenství se odehrálo ř27 samovolných potratĶ. Za rok 2012 zemĮelo bĞhem prvního mĞsíce života 175 dĞtí a dalších 110 dĞtí pĮed dovršením prvního roku života. NejčastĞjší pĮíčinou tĞchto úmrtí jsou stavy vzniklé v perinatálním období ĚtĞhotenské komplikaceĽ poruchy v souvislosti s krátkým tĞhotenstvím a nízkou porodní hmotnostíĽ komplikace pĮi poroduĽ respi16. ĭÍJNů 2014, BRNO


218

rační a hematologické poruchyě. Tyto diagnózy byly uvedeny jako pĮíčina úmrtí u 151 dĞtí do 1 roku života v roce 2012. Rok 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013

Zem elí do 1 dne 48 47 63 48 51 35 50 55 47 43 45 41 39

Do ň dn 101 95 121 93 90 83 107 98 75 67 83 82 76

Do 7 dn

7-ŇŘ dn

150 132 157 129 130 116 150 143 120 103 119 120 120 Data nejsou k dispozici

81 80 94 92 94 90 96 92 97 91 77 66 55

28ň64dn 142 148 134 144 142 142 106 125 121 147 117 112 110

Tab. 3 – Narození a zem elí do 1 roku [8] (zpracování vlastní)

Druhou nejčastĞjší pĮíčinouĽ která stojí za úmrtím 65 dĞtí do 1 roku vĞku v roce 2012, jsou vrozené vývojové vady, deformace a chromozomální abnormality [8]. Pokud tedy za rok 2012 sečteme 37ř mrtvorozených dĞtíĽ ř56 tĞhotenství ukončených po 13. týdnu gestace ze zdravotních dĶvodĶĽ ř27 samovolných potratĶ mezi 13 a 27 týdnem tĞhotenství a 2Ř5 dĞtí zemĮelých do 1 roku životaĽ dostaneme se k číslu 2 547 dĞtí. Tedy v roce Ň01Ň p išlo Ň Ň6Ň rodin o své prenatální dít a ŇŘ5 rodin o živ narozené miminko. To je více než 6 rodin denn . Tato čísla jsou bezpochyby alarmující a situace rodin po této ztrátĞ by si zasluhovala širší pozornost a opravdu komplexní pĮístup Įešení a péčeĽ než je v současnosti poskytována. 5

DOTAZNÍK K PERINATÁLNÍ HOSPICOVÉ PÉČI ů JEHO VYHODNOCENÍ

V červenci 2014 autorka provedla dotazníkové šetĮení pro bakaláĮskou práci Perinatální hospic [14]. Dotazníku se zúčastnilo 124 respondentĶĽ z toho 103 žen a 21 mužĶ. NejčastĞjší vĞková kategorie byla 21–25 let Ě2ř % respondentĶě a 26–30 let Ě23 % respondentĶě. Návratnost – dle údajĶ serveruĽ na kterém tento dotazník bĞžel – byla 81,1 %. Z toho Ř4 % respondentĶ tento dotazník obdrželo elektronickou poštou. Byl vyplňován pĮes internetĽ zobrazoval se celý najednou a prĶmĞrná doba vyplňování byla 3 minuty a 38 sekund. Pouze 8 % dotázaných má za sebou zkušenost s diagnostikováním život limitující vady bĞhem tĞhotenství. Jejich odpovĞdi se nijak výraznĞ neodlišovaly od skupinyĽ která tuto zkušenost nemá.



219

Z výsledku šetĮení vyplýváĽ že o perinatální hospicové péči zatím neslyšelo 70 % respondentĶ. Od zdravotnického systému očekává a rádo by vidĞlo zlepšení pĮi diagnostikování vady plodu 65 % v péči o psychiku matky a 51 % respondentĶ chce více empatie. Pro podpo ení možnosti volbyĽ zda t hotenství ukončitĽ či v n m pokračovat, bylo 70 % odpov dí. Stejné množstvíĽ tedy 70 % dotázanýchĽ se domníváĽ že rodiče by mĞli mít nárok na vydání a pohĮbení ostatkĶ svého dítĞteĽ ať už bylo jakkoli veliké. PĮi zjištĞní závažné život ohrožující vady dítĞte neví 40 % dotázanýchĽ co by v této situaci dĞlalo. Ukončení tĞhotenství by volila 32 % respondentĶ. Že toto téma a jeho ešení je pro společnost d ležité se domnívá 84 % respondent .

Obr. 1 – Spokojenost s péčí


220


Obr. 2 – Nedostatky

Obr. 3 – Vlastní rozhodnutí respondent



221

Obr. 4 – Obavy respondent

6

CHARAKTERISTIKA PERINATÁLNÍ HOSPICOVÉ PÉČE

Základní znaky vymezující tuto péči jsou čerpány ze zdrojĶ společnosti Bereavement servicesĽ která se perinatální péčí v USA zabývá od roku 1981. Jejich webové stránky jsou bohatým zdrojem informacíĽ zkušeností a doporučení souvisejících s touto tématikou [15].  jedná se o komplexní péči o celou rodinuĽ tedy o matkuĽ otceĽ sourozence a prarodiče očekávaného dítĞte;  tato péče začíná v okamžiku stanovení letální diagnózy dítĞte bĞhem tĞhotenství;  péče je kontinuální a zahrnuje podporu, dostatek informací a empatii;  podporuje vytvoĮení zdravého vztahu s dítĞtem;  multidisciplinární tým složený z gynekologĶ a porodníkĶĽ genetikĶĽ ultrazvukových specialistĶĽ neonatologĶ a pediatrĶĽ porodních asistentekĽ dĞtských sester, psychologĶ a psychoterapeutĶĽ sociálních pracovníkĶĽ duchovních a poradcĶ pro truchlící je rodinĞ k dispozici bĞhem celého tĞhotenstvíĽ porodu a poté i pĮi péči o nemocné dítĞ až do okamžiku jeho smrti;  bĞhem tĞhotenství jsou citlivĞ konzultovány jednotlivé možné scénáĮe pravdĞpodobných budoucích situací a rodiče tak mají možnost utvoĮit si plán péčeĽ který mohou poté využít. Nejsou tak stavĞni pĮed závažná rozhodnutí ve vypjatých situacíchĽ témĞĮ shodnĞ pod časovým a emocionálním presem ĚNapĮíklad si mohou včas rozmyslet svoje stanovisko k resuscitaci dítĞte.ě;  ve fázi truchlení je rodina podpoĮena profesionální pomocí ĚTato fáze nastupuje již bĞhem tĞhotenstvíĽ je to paradoxní období čekání na život a zároveň na smrt.ě;  je podporován maximální kontakt s dítĞtem po narozeníĽ a to i v pĮípadech mrtvorozených dĞtí. PrávĞ v tĞchto chvílích je zvláštĞ zapotĮebí mít dostatečnĞ edukovaný personál, který umí s celou situací a emocemi pracovat;  je kladen dĶraz na zachování a podporu rodičovských kompetencí,  po porodu dítĞte je maximálnĞ podpoĮeno soukromí rodiny a možnost pĮítomnosti členĶ rodiny na porodním sále takĽ aby mohli být účastni života dĞťátkaĽ který často trvá jen pár minut; 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


222

 je kladen dĶraz na vytvoĮení co nejvĞtšího množství vzpomínkových pĮedmĞtĶ na dĞťátko;  rodiny nejsou pro svá rozhodnutí souzeny, pomoc se poskytuje i rodinám, které se rozhodly pro indukovaný porod či ztrátu dítĞte prodĞlaly již pĮed delší dobou. Protože bez ohledu na toĽ jakým zpĶsobem dítĞ zemĮelo – zda pĮirozenou cestou, nebo lékaĮským zákrokem po rozhodnutí rodičĶ – vždy rodiče trpí jeho ztrátou [7]. 6.1

Plán individuální péče

Rozhodnutí o perinatální paliativní péči je činĞno na základĞ co nejpĮesnĞjších informací o diagnóze a prognóze. Na této péči se podílí multidisciplinární zdravotnický týmĽ který by mĞl fungovat v rámci vzájemné koordinace a jeho vyjádĮení a podpora smĞrem k rodinĞ by mĞla být jednotná. Rozhodování ve spolupráci s rodičiĽ otevĮená komunikace a jasná dokumentace jsou základní pĮedpoklady pro plánování a poskytování této péče. PĮi stanovení letální diagnózy očekávaného dítĞte a rozhodnutí rodičĶ v tĞhotenství pokračovat by mĞl být navržen plán individuální péče. Na jeho tvorbĞ se podílí rodiče a týmĽ který bude paliativní péči poskytovat. V plánu by mĞla být zahrnuta pĮedporodní a poporodní péče o matku. Zároveň je potĮeba zvážit a naplánovat všechny možné alternativy – dítĞ se narodí již mrtvéĽ dĞťátko žije po porodu pouze malou chvilkuĽ dĞťátko žije déleĽ ale nemĶže z nemocnice domĶ nebo dĞťátko žije déle a dokonce je natolik v poĮádkuĽ že mĶže jít s rodiči domĶ [5]. Situace každé rodiny je individuální a také se k ní tak pĮistupujeĽ vznikají opravdu jedinečné plányĽ šité pĮímo na míru každé z rodin. Zohledňují již žijící dĞti v rodinĞĽ situace prarodičĶĽ pracuje se s truchlením otce. Péče o celou rodinu začíná ve chvíli stanovení letální diagnózy očekávaného dítĞteĽ pokračuje bĞhem tĞhotenstvíĽ pĮi poroduĽ bĞhem života dítĞte Ěpokud se narodí žijícíě a následnĞ zahrnuje komplexní péči ve chvílích smrti dítĞte a pomoc rodinĞ ve fázi truchlení. Ukazuje seĽ že pĮáníĽ která mají rodiče v souvislosti se svým tĞhotenstvím a narozeným dítĞtem nejsou finančnĞ pro zdravotnictví nikterak nákladná [9]. PĮejí si být pohromadĞĽ mít dostatek informací a podporyĽ svoje dĞťátko moci vykoupatĽ pochovatĽ pĮečíst mu pohádkuĽ zazpívat mu. Jsou to jednoduchá pĮáníĽ která jim dávají pocitĽ že mĞli možnost být dobrými rodiči svého dítĞte. ů jakkoli vypadají drobnĞĽ mají pro budoucí čas nesmírný význam. Pomáhají v dobĞ truchlení – pĮedstava ztraceného dítĞte je konkrétní a truchlení je tak ménĞ komplikované. Rodiče nemají výčitkyĽ že situaci nezvládli a že vše mĞlo probĞhnout jinak. TímĽ že je včas vytvoĮen plán péčeĽ mají možnost v klidu promyslet všechny možné vzniklé situace a pĮipravit se na nĞ. Také zdravotnický personál pak mĶže v klidu postupovat podle plánu a nemusí projektovat do situace vlastní pocity. Ukazuje seĽ že je to pro personál jednak ménĞ zatĞžující a pro rodiče daleko pĮínosnĞjší [5]. Neboť to jsou oniĽ kdo plán vytvoĮili a zdravotníciĽ kdo jej respektují. ĚNikoliv naopakĽ jak se dnes ještĞ často dĞje. – Zdravotník určíĽ co je podle nĞj nejlepší a rodič se pĮizpĶsobíĽ protože to Įekl zdravotník… To je nepĮijatelný modelĽ kterého bychom se mĞli co nejrychleji zbavit.ě



223

Možnost dítĞ pojmenovat a pohĮbít je také dĶležitým krokem této tĞžké situace. Milované a ztracené dítĞ se tak stává navždy nedílnou součástí rodiny. 6.2

Memory box

VĞtšina rodičĶ si velmi cení všech vĞcíĽ které jim zĶstanou jako vzpomínka na jejich miminko. V zahraničí proto vznikly tzv. „memory boxy“. Je to ozdobná krabiceĽ která se používá pĮi narození mrtvého dítĞte či dítĞteĽ které žije jen krátkou chvíli. Je v ní speciální malý obleček na miminko Ětyto dĞti se často rodí velmi malinké a i nejmenší konfekční velikost je jim pĮíliš velikáěĽ dekaĽ plyšový medvídekĽ sada na otisky ručiček a nožičekĽ ručník a žínkaĽ olejíček určený k vykoupání miminka, dĞtská knížka. Tento memory box slouží k podpoĮení rodičovských kompetencí a uchovávání vzpomínek. Naučit ho používat personál není nic složitého. Memory box je užitečný z mnoha dĶvodĶ – promyšlený obsah této krabice umožňuje soustĮedit velké množství památečních vĞcí na miminkoĽ dává rodičĶm pocitĽ že o jejich dítĞ je postaráno s maximální péčí a zdravotníkĶm pomáhá pĮeklenout pocit bezmociĽ který se pĮi narození tĞchto dĞtí dostavuje. Rodiči velmi cenĞné v budoucím čase jsou fotografie jejich dĞtí. V současné dobĞ vzniká síť profesionálních fotografĶĽ kteĮí jsou ochotni tyto své služby nabídnout zdarma a do nemocnice za rodinou pĮijít [16]. ZÁV

R

Perinatální hospicová péče je zde pĮedevším pro rodinyĽ které se rozhodnou navzdory okolnostem v tĞhotenství pokračovatĽ dítĞ donositĽ porodit a nechat zemĮít pĮirozenou cestou. Její součástí je paliativní péče v celém svém spektruĽ tedy prevence a léčba bolesti a utrpeníĽ a to jak fyzickéhoĽ tak psychického i duchovního. Zároveň je kladen dĶraz na zachování dĶstojnosti a kvality života dítĞte a rodiny a respektování potĮeb a pĮání rodičĶ ohlednĞ péče o dítĞĽ nezávisle na délce života dítĞte [1]. Vlivem zabĞhlých postupĶ a zvyklostí se vĞtšina zdravotníkĶ a populace stále domníváĽ že nejlepším možným Įešením pĮi diagnostice vady limitující život dítĞte je ukončení tĞhotenství. Velmi častá je argumentace zbytečným stresováním matky a protahováním stejnĞ nevyhnutelného konce. Pokud pomineme etické otázkyĽ pĮi jejichž diskutování bychom se snadno dostali k úvahám o euthanasii jako takové, je potĮeba vzít v úvahuĽ že výzkumy jasnĞ ukazujíĽ že ženy více traumatizuje ukončení tĞhotenstvíĽ než jeho pokračování a následná smrt dítĞte. Tyto výzkumy probíhaly opakovanĞ, v letech 1993 [10], 2004 [11], 2006 [12] a 2009 [2]. PotvrzujíĽ že ženyĽ které umĞle ukončily tĞhotenstvíĽ truchlí stejnĞ intenzivnĞ jako tyĽ které dítĞ nechaly zemĮít pĮirozenou cestou. Ženy po umĞlém ukončení tĞhotenství však trpí častĞji posttraumatickou stresovou poruchouĽ depresemi a úzkostmi [2]. Primárním cílem neziskové organizace Perinatální hospic z.s. ve snaze o začlenĞní perinatální hospicové péče do českého zdravotnictví se tak stává edukace zdravotnického personálu a snaha o pĮijetí celého konceptu. I pĮes probĞhlé studieĽ které jasnĞ dokladují zvýšenou psychickou zátĞž pĮi ukončování tĞhotenství v dĶsledku 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

224


diagnostiky vážné vývojové vadyĽ si totiž stále vĞtšina českých zdravotníkĶ myslíĽ že je to nejlepší Įešení v dané situaci. Jakákoliv diskuze na toto téma pak bývá emocionálnĞ zabarvená. Zdravotníci mají tendenci podsouvat vlastní názor a zkušenost jako obecnĞ platnou normu. Požadavek na neutrální a profesionální p ístup – jako ve všech jiných situacích – se tak jeví jako jeden ze základních. Že je toto téma a jeho Įešení pro společnost dĶležité ukazují i výsledky prĶzkumuĽ který byl proveden. Otázkou zĶstáváĽ jakým zpĶsobem se podaĮí celý koncept perinatální hospicové péče uchopit a včlenit do českého zdravotnického systému. Zde nastínĞná problematika s sebou nese celé množství dalších podkapitol a otázekĽ které nebyly zmínĞny. ůž praxe ukážeĽ zda budou nemocnice schopny a ochotny poskytovat tuto péči v celém svém rozsahu v dostatečné kvalitĞ – a to ne z pohledu kvality zdravotních služebĽ ale z pohledu lidskéhoĽ empatického. Zda následná péče o dĞtiĽ které se narodí živé a bude potĮeba se o nĞ tĮeba ještĞ nĞjakou dobu staratĽ bude poskytována nemocnicí ke spokojenosti a klidu rodin. Možná by bylo vhodnĞjší využít poté služeb již stojících hospicĶĽ které mají personál proškolený v holistickém pĮístupu a naladĞný na poklidné tempo umírání. Stanovit dobuĽ dokdy a jak pĮesnĞ by mĞl tento projekt být realizovánĽ je nesmírnĞ obtížné. V USů se podaĮilo bĞhem tĮiceti let vybudovat síť s více než 160 stĮedisky poskytujícími perinatální hospicovou péči. VĞtšina jich funguje pĮi nemocnicích. Další stále vznikajíĽ pĮedevším v návaznosti a jako odpovĞę na rychlý rozvoj diagnostiky vývojových vad bĞhem tĞhotenství. Nakolik bude vývoj v České republice podobný či odlišný se ukáže až časem. Faktem zĶstáváĽ že toto téma je a vždy bude nesmírnĞ emocionální. Nese s sebou zastánce i odpĶrce. Cílem tohoto pĮíspĞvku bylo umožnit nahlédnutí do současného stavu a jeho slabin pĮi Įešení tĞhotenství po diagnostice vady ploduĽ poukázat na možnost druhé volby a na zpĶsobyĽ na jejichž základĞ by se tato volba mohla stát bĞžnou součástí zdravotnictví.



225

BIBLIOGRAFIE 1. Calhoun, B. C., et al., Perinatal hospice: Comprehensive care for the family of the fetus with a lethal condition, Journal of Reproductive Medicine, 2003, 48(5), s. 343–348 2. Kersting, A., et al., Psychological impact on women after second and third trimester termination of pregnancy due to fetal anomalies versus women after preterm birth–a 14-month follow up study, Arch Womens Ment Health, 2009, 12(4), s. 193–201. 3. Kohner, N., Henley, A., Když dítĞ zemĮe: zkušenosti se spontánním potratem v pozdním stadiu tĞhotenstvíĽ narozením mrtvého dítĞte a úmrtím novorozence. Praha 2013. 4. Kotrlý, T., K problematice mrtvĞ narozených dĞtí, in: Smrt a umírání. Etické, právní a medicínské otazníky na konci života, Praha 2013, s. 97–130. 5. Limbo, R., Toce, S., Peck, T., Resolve Through Sharing. Position Paper on Perinatal Palliative Care. La Crosse 2009. 6. Mareš, J., Posttraumatický rozvoj človĞka. Praha 2012. 7. Perinatal Hospice, http://www.perinatalhospice.org/ (cit. 24.8.2014). 8. Ústav zdravotnických informací a statistiky. Zdravotnické statistiky. http://www.uzis.cz/katalog/zdravotnicka-statistika/narozeni-zemreli-do-1-roku (cit. 24.8.2014). 9. D’ 'Almeida, M., et al., Perinatal Hospice: Family-Centered Care of the Fetus with a Lethal Condition, Journal of American Physicians and Surgeons, 2006, 11(2), s. 52–55. 10. Zeanah, C. H., et al., Do women grieve after terminativ pregnancies because of fetal anomalies? A controlled investigation, Obstet Gynecol., 1993, 82(2), s. 270–275. 11. Kersting, A., et al., Grief after terminativ of pregnancy due to fetal malformation, J Psychosom Obstet Gynaecol, 2004, 25(2), s. 163–169. 12. Korenromp, M. J., Parental adaptation to termination of pregnancy for fetal anomalies, 2006, http://dspace.library.uu.nl/handle/1874/9774 (cit. 18.9.2014). 13. Ukončení tĞhotenství ve II. nebo III. trimestruĽ http://lekari.porodnice.cz/ukonceni-tehotenstvi-ve-ii-nebo-iii-trimestru (18.9.2014). 14. PeremskáĽ ů.Ľ Perinatální hospic Ěvýsledky prĶzkumuěĽ 2014Ľ http://perinatalnihospic.vyplnto.cz (18.9.2014). 15. Resolve Through Sharing Publications, http://www.gundersenhealth.org/resolvethrough-sharing/publications-and-research/publications (18.9.2014). 16. Seznam ůndĞlských fotografĶĽ 16.2.2014Ľ http://perinatalnihospic.cz/2014/02/16/seznam-andelskych-fotografu/ (18.9.2014).


226


PERINATAL PALLIATIVE CARE ABSTRACT This article talks about families in the difficult situation of expecting a baby who has been diagnosed with a life threatening condition during pregnancy. It focuses on choices that the family has in this situation – to terminate the pregnancy or to continue to full term. It shows the common practises of the Czech health system and analyses statistical data on the number of families that lose a child pre-term. It shows the principles of perinatal hospice care – the complex care system for the whole family that is expecting the birth of seriously ill child. It describes methods that are possible to incorporate within the health system. The article aims to widen public horizons on the topic of perinatal hospice care and highlights the need to deal with these difficult issues.

KONTAKT Bc. Alena Peremská Perinatální hospic, z.s. Malá Čermná 1ř1Ľ 517 25 Čermná nad Orlicí web: http://www.ditevsrdci.cz/ e-mail.: [email protected]


OBČůNSKÁ SPOLEČNOST M

NÍ ZůCHÁZENÍ S D TMI, KTERÉ

ZEM ELY P ED NůROZENÍM

Tomáš Kotrlý, Jana Vališová ************ Recenzoval Mgr. Št pán Šťastník Setkání porodu a smrti v jednom okamžiku má mnoho společného. ObĞ události spojeny s nejistotou a bolestí jsou branou do další fáze života nebo nového rozmĞru bytí. Na tomto pozadí lze chápat onen často posmívaný biblický výrokĽ že žena „bude spasena rozením dĞtí“ Ě1 Tm 2Ľ15ěĽ jako dávný protest kĮesťanĶ proti gnostickému pohrdání tĞlesností. DnesĽ kdy pohĮeb jako církevní obĮad klesl v oblíbenosti na své historické dno a pro mnohé mladé matky je stejnĞ pĮitažlivý jako očkováníĽ je náboženské hledisko tím poslednímĽ čeho bychom se v souvislosti s pohĮbíváním dĞtíĽ které zemĮely pĮed kĮtemĽ mohli obávat. Spíše naopak. IslámĽ který nejmenší z nejmenších nenálepkuje citovĞ chladným „plod po potratu“Ľ obecnĞ nepĮipouští kremaci a pĮedstava spalovny anatomicko-patologického odpadu muslimy pohoršuje.


229

Obrázek 1. Muslimský rodinný hrob dosp lé osobyĽ jednodenního dít te a plodu po potratuĽ T ebíčĽ úst ední h bitovĽ muslimské odd lení Ěprvní v České republice – vzniklo na míst p vodn vyhrazeném pro prominentní komunistické funkcioná e v roce 1řř4ě. Foto Tomáš Kotrlý

ZmĞny v zacházení s dĞtmiĽ které zemĮely pĮed narozením, musíme zkoumat pokud možno ve všech jejich dimenzích. DvĞma nejdĶležitĞjším z nichĽ totiž povinnému zpopelňování a nepovinnému ukládání popeleĽ zde pĮiznáváme privilegované postavení. Pro pochopení role občanské společnosti ve zmĞnĞ zacházení s dĞtmiĽ které zemĮely pĮed narozenímĽ jsme mapovali prostĮedí neziskového sektoruĽ zejména činnost nevládní neziskové organizace TobitĽ o. s.Ľ která v České republice od roku 2013 jako první začala tyto opuštĞné dĞti pohĮbívat a je zároveň zastáncem pojmu dítĞ zemĮelé pĮed narozením [srov. 32]. Zpravidla se jedná o dĞti mrtvĞ narozené a plody po potratu.


230

T. KOTRLÝ, J. VůLIŠOVÁ: OBČůNSKÁ SPOLEČNOST ů DĝTI UMÍRůJÍCÍ PĭED NAROZENÍM

V právní rovinĞ pĮináší problematika zacházení s mrtvĞ narozenými dĞtmi Įadu sporných otázek. Spalování mrtvĞ narozených dĞtí v klinickém odpadu se v České republice totiž natolik daĮíĽ že nazývat ho ilegálním je ponĞkud zavádĞjící. ůsi proto není nakládání s lidským tĞlem po prenatální smrti človĞka u nás upraveno žádným právním pĮedpisem veĮejnoprávního charakteru. OpatĮení aplikovaná státem na ochranu tĞl mrtvĞ narozených dĞtí by pĮitom mĞla zahrnovat nezbytné kroky k zabránĞní špatnému zacházení s nimi a mĞla by být natolik účinnáĽ aby zároveň od pokusĶ takto jednat odrazovala. MĞla by být zamĞĮena na zajištĞní lidské dĶstojnosti a ochranu piety lidských pozĶstatkĶ dítĞte bez ohledu na jeho porodní váhu nebo délku tĞhotenstvíĽ což je již v nĞkterých zemích pravidlem. Tato citlivá problematika má v rĶzných zemích evropského kontinentu své neuralgické body. PohĮbívání a evidence dĞtí zemĮelých pĮed narozením nejsou vnímány všude jednoznačnĞ a shodnĞ. NezĮídka se ozývají i hlasy negativníĽ často otevĮenĞ propotratovĞ zabarvené [5]. V pĮedkládaném textu sestávajícím z pĞti kapitol pĮiblížíme následující témata: v bohaté pluralitĞ evropských právních výkladĶĽ protagonistĶĽ idejí a kontextĶ je dítĞ zemĮelé pĮed narozením zásadnĞ jiné než dítĞ narozené životaschopnĞ Ěsrov. 1. - 3. kapitoluě; i když se vĞdomĞ a dobrovolnĞ stane opuštĞnýmĽ je tĮeba jej pohĮbít na náklady státu Ěsrov. 4. kapitoluě; když je jednou pohĮbeno žehemĽ mĞly by být jeho zpopelnĞné ostatky uloženy na hĮbitov (srov. 5. kapitolu). PĮed tímĽ než se poohlédneme po zkušenostech občanských iniciativ v nĞkterých evropských zemíchĽ zmíníme krátce novou evropskou judikaturu týkající seĽ kromĞ zpopelnĞní opuštĞného mrtvĞ narozeného dítĞteĽ také jednoho z nejobsáhlejších článkĶ Evropské úmluvy o ochranĞ lidských práv a svobod ĚÚmluvaě. Článek Ř Úmluvy se vztahuje i na nejintimnĞjší aspekty soukromého života spojené s truchlením, hrobovým místem a pohĮebními rituály. 1

MůRIĆ PROTI CHORVATSKU

Rozsudkem č. 50132/12 ve vĞci „Marić proti Chorvatsku“ ze dne 12. června 2014 rozhodl Evropský soud pro lidská práva ve ŠtrasburkuĽ kterému pĮedsedala soudkynĞ Isabelle Berro-Lefevre z MonakaĽ jednomyslnĞ: tĞla mrtvĞ narozených dĞtí Ěnikoli plodĶ po potratuě nesmí končit jako nemocniční odpad. Rozhodnutí stejné povahy z roku 2008 Hadri-Vionnetová proti Švýcarsku bylo již analyzovánoĽ1 pĮesto žádný posun v české legislativĞ doposud nepĮineslo. ůktuální rozsudek Įešil pĮípad dnes již témĞĮ padesátiletého občana Chorvatska Miodraga MarićeĽ jehož syn zemĮel pĮed jedenácti lety v lĶnĞ matky 16 dní pĮed termínem porodu. Po 67 dnech pĮechodného uložení v márnici skončilo jeho tĞlo dne 13. 10. 2003 v nemocničním odpadu, který pĮevezl smluvní partner nemocnice Ěspolečnost „L“ě k likvidaci spálením. Brzy po tomto datu Ě„soon afterwards”ě se manželé začali neúspĞšnĞ zajímat o místo pohĮbení svého dítĞteĽ ačkoli jeho pozĶstatky nepožadovali bĞhem této více jak dvoumĞsíční lhĶty k pohĮbení vydat. NemĞli k dispozici vlastní rodinný hrob a vĞĮili sdĞlení porodní asistentkyĽ že jejich dítĞ budeĽ dle zvyku nemocniceĽ pohĮbeno PĮestože matka nechtĞla po porodu své mrtvĞ narozené dítĞ vidĞtĽ marnĞ se po nĞkolika dnech požadovala účasti na jeho pohĮbu. Bylo již pohĮbeno do obecního hrobu na hĮbitovĞ. Srov. [13]. PĮedneseno na konferenci Smrt a umírání dne 11. listopadu 2013 v Praze. 1



231

v rakvi do obecního hrobu na místním hĮbitovĞ Lovrinac. NetušiliĽ že nemocnice v roce 2002 tento zvyk zmĞnila (jedním z dĶvodĶ byla malá kapacita společného hrobového místaě a uzavĮela smlouvu s firmou „L“. Po provedené pitvĞ byly pozĶstatky jejich syna společnĞ s dalšími od osmi jiných dĞtí spáleny v dĮevĞné bednĞ s nemocničním odpadem Ě„human tissue and amputated body parts”ě v ZáhĮebském krematoriu. Zákonná lhĶta ke sjednání pohĮbení není v rozsudku Įešena a pravdĞpodobnĞ neníĽ obdobnĞ jako u násĽ v Chorvatsku zákonem stanovena. V červnu 2004 zažalovali v občanskoprávním sporu nemocnici u splitského soudu prvního stupnĞ Ě„Općinski sud u Splitu“) o odškodné za zpĶsobený šokĽ stres a zdravotní problémy. Nemocnice se úspĞšnĞ bránila tvrzenímĽ že zvolený postup byl v souladu s částí II PokynĶ ministerstva zdravotnictví o likvidaci klinického odpadu (Naputak o postupanju s otpadom koji nastaje pri pružanju zdravstvene zaštiteĽ Official Gazette no. 50/2000ě. Ta stanovíĽ že nepĮevezmou-li rodiče sami za pohĮeb odpovĞdnostĽ stává se plod po potratu Ěv gestačním stadiu kratším než 22 týdnĶě odpadem. Protože jejich dítĞ zemĮelo v 3Ř. týdnu tĞhotenstvíĽ odvolali se ke krajskému soudu (Županijski sud u Splitu), který odvolání o náhradĞ škody zamítl a potvrdil rozsudek první instance. Poukázal však pĮitom na pochybení soudu prvního stupnĞĽ který shledalĽ že tĞlo dítĞte bylo zlikvidováno v souladu s právními pĮedpisy a současnĞ pĮijal argumentaciĽ že žádný zákon neukládá nemocnici povinnost informovat rodiče mrtvĞ narozeného dítĞte o místu jeho pohĮbení. Nejvyšší soud ĚVrhovni sud Republike Hrvatske) v listopadu 2008 odvolání rovnĞž zamítlĽ podpoĮil argumentaci krajského soudu a poznamenalĽ že duševní trýzeň rodičĶĽ kteĮí trpíĽ protože nevĞdíĽ kde leží hrob jejich dítĞte a nemohou ho navštĞvovatĽ není formou nemajetkové újmy a právním základem pro pĮiznání náhrady škody. Chorvatské zákonyĽ podobnĞ jako českéĽ nestanovujíĽ že mrtvĞ narozené dĞti jsou odpadem. Jejich likvidaci neregulují zákony koherentnĞ a podzákonné normy jsou tudíž na mrtvĞ narozené dĞti neaplikovatelné. Jediné ustanovení týkající se mrtvĞ narozených dĞtí upravuje jejich registraciĽ a to do 4Ř hodin po prohlídce lékaĮem a jeho oznámení matrice (Zakon o državnim maticama; Official GazetteĽ no. ř6/1řř3Ľ § 12). Teprve poté mĶže být tĞlo dítĞte pohĮbeno do zemĞ nebo zpopelnĞno.2 Rodiče podali zároveň neúspĞšné trestní oznámení na nemocniciĽ její zamĞstnance Ěporodní asistentku a dva sanitáĮeě a smluvního partnera „L“Ľ který provedl „spal“ společnĞ s biologickým odpadem. Patolog se proti trestnému činu nedbalého plnĞní úĮední povinnosti obhájil tvrzenímĽ že písemný souhlas rodičĶ k povolení spalu zákon nevyžadoval. Na výše citované Pokyny o likvidaci klinického odpadu se úspĞšnĞ odvolali další žalovaní zamĞstnanci nemocnice. V záĮí 200ř pĮedali manželé svĶj pĮípad médiím. Výsledkem bylo pĮezkoumání žaloby ze strany státního zástupceĽ ale bez valného efektu. NeuspĞli ani v roce 2012 s ústavní žalobouĽ která byla Ústavním soudem (Ustavni sud Republike Hrvatske) označena jako nepĮípustná Ěnejednalo se o porušení postmortální ochrany osobnosti mrtvĞ narozeného dítĞteĽ

Srov. ustanovení § 2 vyhlášky o prohlídce a stanovení doby a pĮíčiny smrti zemĮelého ĚPravilnik o načinu pregleda umrlih te o utvrđivanju vremena i uzroka smrti; Official Gazette nos. 121/1999, 133/1999 a 112/2000). 2


232


ani o porušení osobnostních práv rodičĶ či o zpĶsobení fyzické bolesti; jejich mentální strádání by musela zpĶsobit ztráta jejich životního pohodlíě. Velmi zajímavou by bývala mohla být zápletkaĽ kterouĽ na rozdíl od České republikyĽ umožňuje chorvatský zákon o hĮbitovech ĚZakon o grobljima; Official GazetteĽ no 19/1998). V § 12 odst. 3 totiž stanovíĽ že zemĮelý mĶže být pohĮben na jiném místĞĽ než je hĮbitovĽ „pouze na základĞ povolení místních orgánĶ po pĮedchozím projednání s místnĞ pĮíslušnou hygienickou stanicí“. Pokud tedy rodiče mrtvĞ narozeného dítĞte nebyli na tuto situaci po jeho porodu pĮipraveni i díky tomuĽ že nemĞli na hĮbitovĞ hrob v nájmuĽ bývali mohli využít tohoto práva a pokusit se pohĮbít své dítĞ mimo hĮbitovĽ napĮ. na svém pozemku. Manželé podali stížnost podle článku Ř Úmluvy Ěprávo na respektování soukromého a rodinného životaě k Evropskému soudu pro lidská právaĽ protože jim ani chorvatský ústavní soud v roce 2012 nedal za pravduĽ pĮestože s tĞlem jejich mrtvĞ narozeného dítĞte bylo ze strany nemocnice nepatĮičnĞ Ě„improperly“ě naloženoĽ což ve svém dĶsledku zabránilo rodičĶm získat informaci o místĞ jeho pohĮbení. Požadovali odškodnĞní za zpĶsobenou újmuĽ kterou jim nemocnice zpĶsobila tímĽ že jim nesdĞlilaĽ jakým zpĶsobem s tĞlem jejich dítĞte naložilaĽ a nemajetkovou újmu ve výši 50 000 EUR. Evropský soud pro lidská práva jim udĞlil z této částky pouze necelou čtvrtinu. Pro Evropský soud pro lidská práva byla také klíčovou otázka pĮípustnosti žaloby. Na rozdíl od Ústavního soudu ale nepĮehlédl rozsudek krajského soudu ze dne 24. 5. 2007Ľ ve kterém se chorvatští soudci shodli na tomĽ že tĞlo mrtvĞ narozeného dítĞte žalobce nebylo zlikvidováno v souladu s pĮíslušným vnitrostátním právem. Zatímco chorvatský stát v rámci obhajoby tvrdilĽ že toto porušení vnitrostátního práva nezakládá žalobci žádné právo požadovat po státu náhradu škody na národní úrovniĽ Evropský soud pro lidská práva vyvodilĽ že žalobce mĶže díky tomuto rozsudku krajského soudu potvrzeným Nejvyšším soudem tvrditĽ že je obĞtí ve smyslu porušení práv na respektování soukromého a rodinného života garantovaným čl. Ř Úmluvy. V rozsudku dále zdĶraznilĽ že žalobce využil všech stupňĶ obecných soudĶ v Chorvatsku a nadto ještĞ i opravných prostĮedkĶ trestního práva. Chorvatský stát tedy mĞl dostatek času napravit porušení právaĽ k nĞmuž dal svolení. Klíčové otázky smĞrem do českého prostĮedí zní: Z jakého dĶvodu není dosud veĮejným zájmem českého demokratického státu chránit mrtvĞ narozené dĞti? Je-li tomu skutečnĞ takĽ proč tedy není v zákonĞ č. 372/2011 Sb.Ľ o zdravotních službách jasnĞ upravenoĽ že mrtvĞ narozené dítĞĽ stejnĞ jako plod po potratuĽ patĮí v naší zemi do odpadu? ů proč vĶbec chybí zákonná definice mrtvĞ narozeného dítĞte a je nutné k ní dospĞt jen vylučovací metodou parametrĶ stanovených pro plody po potratu v nedávno novelizovaném zákonĞ o zdravotních službách s kombinací nečíslované poznámky pod čarou v jeho provádĞcí vyhlášce? Je regulace postupuĽ jak nakládat s mrtvĞ narozenými dĞtmiĽ ze strany státu natolik nekoordinovaná, nesystémová a nekomplexníĽ že zákonodárciĽ jednotlivá ministerstva a krajské úĮady zcela rezignovali na jednotnou koncepciĽ strategii či alespoň metodický pĮístup?



2

233

ZKUŠENOSTI ZE ZůHRůNIČÍ

Díky množství dostupných materiálĶ a jejich aktuálnosti se nejprve podrobnĞ zamĞĮíme zejména na britské zkušenosti mapující vliv občanských sdružení na problematiku mrtvĞ narozených dĞtíĽ které u nás nebylyĽ navzdory své originalitĞ a dĶkladnosti šetĮeníĽ dosud publikovány. Zajímavou otázkou registrace na matrice dĞtí zemĮelých v EvropĞ pĮed narozením jsme se zabývali na jiném místĞ [srov. 12]. 2.1

Velká Británie

Velký prostor dĞtem zemĮelým pĮed narozením poskytují ve Spojeném království rĶzné internetové blogy a komentáĮe „elektronického tisku“. Vybíráme z obsahu jednoho z nich k článku „ůborted babies incinerated to heat UK hospitals“ zveĮejnĞnému 24. bĮezna 2014: filozofie trvale udržitelného rozvoje je základní a skrytou ideologií spalování lidských plodĶ: promĞna dĞtí zemĮelých pĮed narozením v teplo nemocnic je totiž ekologická forma recyklace.3

Držme palce ministrovi zdravotnictví UK panu Danu PoulteroviĽ aby jeho bĮeznový mediální výkĮik „naprosto nepĮijatelné“ (totally unacceptable) na adresu 27 britských nemocnic, které v období 2011-2013 „ekologicky“ spálily asi 15 000 pozĶstatkĶ dĞtí zemĮelých pĮed narozením jako odpadĽ nebyl jen výkĮikem do tmy. PĮíkladem nechť mu je pĮístup skotských kolegĶĽ kteĮí na základĞ nedávno zveĮejnĞných šetĮeníĽ a to jak na regionálníĽ tak i celostátní úrovniĽ dospĞli k minimálnímu možnému standarduĽ na nĞmž se shodli všichni odborníci a zúčastnĞné instituce: pozĶstatky dĞtí zemĮelých pĮed narozením bez ohledu na délku jejich gestačního stáĮí mohou být zpopelňovány pouze v krematoriíchĽ nikoli ve spalovnách společnĞ s klinickým odpadem. Tyto závĞry lze samozĮejmĞ aplikovat na celou Evropskou unii. Pojęme se nyní do Skotska vydat též. 2.2

Skotsko

Skotsko má s Českou republikou nejenom shodný počet krematoriíĽ ale za uplynulé 3 roky i statisticky srovnatelné údaje o počtu mrtvĞ narozených dĞtí Ěviz tabulka č. 3 v kapitole Statistikaě. Pro upĮesnĞní jen zmiňmeĽ že definice mrtvĞ narozeného dítĞte se oproti ČR liší o dva gestační týdny v neprospĞch dítĞte. Právní Įád je však zcela odlišný od našeho. Ve Skotsku mĶže být právo založeno jak na právu psaném, tak i odvozeno z práva zvykového nebo z obecných zásad, které se vyvinuly a byly upraveny v prĶbĞhu mnoha let na základĞ stanovisek soudcĶ. PĮesto si na následující kauze likvidace popela mrtvĞ narozených dĞtí v konkrétním mĞstském krematoriu ukážemeĽ jak se drtivá vĞtšina právníkĶ musela opírat ve svých stanoviscích pouze o právo psané. Jeho počátky pĮitom spadají do roku 1ř02 Ězákon Cremation ůct 1ř02ě. První kremace byla ve Skotsku uskutečnĞna o 26 let dĮíve než v českých zemích - v roce 1895. Následující zákony z roku 1928 3

Srov. komentáĮe k [Ř]. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

234


(No. 41 of 1928 at page 417) a 1935 (Cremation Scotland Regulations 1935) se v otázce zpopelňování tĞl dĞtí zemĮelých pĮed narozením od pĶvodní pĮedlohy pĮíliš nelišily. PoslednĞ zmínĞný zákon z roku 1935Ľ ve znĞní pozdĞjších pĮedpisĶĽ platí dodnes.4 Na rozdíl od kontinentálního evropského pohĮebního práva jsou ve Skotsku ustanovení týkající se orgánĶ dohledu nad krematoriiĽ podmínek zpopelňování a ukládání popela pod ochranou nikoli pĮestupkovéhoĽ ale trestního práva. Trestné je pĮedevším neposkytnout žadateli popel po dospĞlém zemĮelém nebo starším dítĞti Ěu neonatálních dĞtí viz diskusi nížeě nebo jej uložit jiným zpĶsobem než stanoví zákon ĚneslušnĞ a mimo vyhrazená místaě. Zákonnou povinnost pohĮbívat mrtvĞ narozené dĞti musí ve Skotsku zajistit „the local authority” ĚnemocniceĽ ústavy sociální péče nebo obceě.5 Pro aplikaci této pohĮbívací povinnosti v jednom z 27 skotských krematorií mĶžeme nalézt historickou paralelu v „dobrovolnĞ povinném“ vstupu do Revolučního odborového hnutí v tehdejším Československu: do ROH sice vstoupímeĽ ale na jeho ideologii nepĮistoupíme. Ve stejném duchu se rozhodlo Įešit výše zmínĞnou zákonnou povinnost mĞstské krematorium Mortonhall v Edinburghu: opuštĞné mrtvĞ narozené dítĞ sice zpopelnímeĽ ale jeho popel už na hĮbitov neuložíme. 2.2.1 Případ krematoria Mortonhall ve Skotsku Článek v britském deníku The Daily Telegraph popsal kremační praktiky v Edinburghu takto: vĞtšina tĞl dĞtí zemĮelých pĮed narozením se tam po 40 let zpopelňovala pĮes noc takĽ že se využíval zbytkový žeh po celodenním provozu pece a ráno se popel tĞchto dĞtí smísil s prvním popelem po žehu dospĞlého človĞka. [srov. 4].

Od roku 2012 zapojila rada mĞsta Edinburghu do vyšetĮování policejní orgány a nezávislé audity v tomto poĮadí:  1967 – krematorium Mortonhall zahájilo anonymní zpopelňování mrtvĞ narozených dĞtí Ěcelkem za více než 40 let asi 250 dĞtíě.  4. 12. 2012 – rada mĞsta byla poprvé kontaktována ve vĞci podezĮení z nedĶstojného nakládání s popelem mrtvĞ narozených dĞtí v krematoriu Mortonhall paní Dorothy Maitlandovou, které nikdy nevrátily popel dcery Kaelen.  7. 12. 2012 – radní Mike Rosendale provedl první interní šetĮení.  9. 1. 2013 – radní Mike Rosendale zprávu zveĮejnilĽ další šetĮení provedla nezávislá osoba.

4

Naposledy novelizován v roce 2003 zákonem No. 301 The Cremation (Scotland) Amendment Regulations 2003 [33]. 5 Srov. section 50 of the National Assistance Act 1948; Secretary of State for Scotland v Fife CC 1ř53 S.C. 257. Místní úĮad nese odpovĞdnost za pohĮbení tĞla zemĮeléhoĽ které bylo v jeho péči. Srov. section 2Ř of the Social Work ĚScotlandě ůct 1ř6Ř. PodrobnĞji k registraci mrtvĞ narozených dĞtí ve Skotsku viz [11, s. 66]. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


235

 11. 1. 2013 – National health system Lothian (NHS Lothian)6 za účasti policie oznámil zahájení vyšetĮování potéĽ co dostal stížnosti od rodičĶ  22. 1. 2013 – rada mĞsta oznamuje provedení dĶkladného auditu paní Elish Angiolini.  18. 4. 2013 – policie oznamujeĽ že nedošlo k trestnému činu a trestní Įízení nebylo zahájeno.  duben 2013 – Skotská vláda jmenovala 13 člennou Infant Cremation Commission pod vedením vyšetĮujícího soudce Bonomyho ĚThe Rt Hon Lord Bonomyě.  18. 6. 2013 – Elish Angiolini zahájila rozhovory se svĞdky.  30. 4. 2014 – zpráva pĮedána rodičĶm a zveĮejnĞna.  1. 5. 2014 – vytvoĮena mĞstská pracovní skupina Infant Crematorium CommissionĽ která má edinburské mĞstské radĞ pĮedložit akční plánĽ který by postupnĞ uvádĞl do praxe závĞry a doporučení zprávy Elish ůngiolini.  12. 6. 2014 – otevĮený dopis Rt Hon Lord Bonomyho ministru zdravotnictví skotské vlády Michaela Mathesona s pĮiloženými 64 doporučeními „Report of the Infant Cremation Commission“.  17. 6. 2014 – odpovĞę Skotské vlády na Bonomyho zprávu.  26. 6. 2014 – zvláštní a veĮejné zasedání rady mĞsta Edinburghu za účasti zástupcĶ dotčených rodičĶ a dalších stranĽ která projednala akční plán regionální Infant Crematorium CommissionĽ včetnĞ výstavby památníku mrtvĞ narozeným dĞtem a pĮevzetí petice rodičĶ mrtvorozenýchĽ kterých se pĮípad týkalĽ požadující bývalé zamĞstnance krematoria postavit pĮed soud [srov. 17]. Rada mĞsta dala tomuto pĮípadu politickou váhuĽ která pravdĞpodobnĞ nemá délkou a hloubkou vyšetĮování v EvropĞ obdoby. Kauza mĞla týden po zveĮejnĞní i personální dohru: vysoký úĮedník mĞsta odpovĞdný za komunální odpad a pohĮebnictvíĽ pan Marek TurleyĽ byl dočasnĞ suspendovánĽ zbaven správního rozhodování se zachováním plného platu 123 000 liber [srov. 3]. Ke dni 3. července 2014 pod tíhou dĶkazĶ a nátlaku médií na vedoucí funkciĽ kterou zastával dvacet letĽ rezignoval [srov. 29]. VĞtšina pracovních schĶzek mezi vyšetĮovaným panem Markem Turleyem a provozovatelem krematoria byla podle svĞdkĶ zamĞĮena na rozpočet a financování. Pieta se pĮedpokládalaĽ orgán dohledu ji navíc neumí definovat. Mortonhall Investigation Report Bývalá státní zástupkynĞ Ě„Lord advokate“ě Elish ůngiolini sepsala pod názvem „Mortonhall Investigation Report“ po roce a čtvrt více než šesti set stránkovou zprávu obsahující 22 doporučení. Zaznamenala v ní stanoviska a rozhovory s rodičiĽ personálem Mortonhallského krematoriaĽ provozovateli místních pohĮebních služeb a krematoriíĽ občanskými sdruženímiĽ právními odborníky a experty forenzní antropologie. V tištené verzi byla uložena do osmi veĮejných knihoven.7 NejzásadnĞjší VeĮejná instituce poskytující komplexní škálu primárních a komunitních nemocničních služeb pro druhou nejvĞtší rezidenční oblast ve Skotsku Ěcca Ř00 000 lidí), srov. [23]. 7 Obsah zprávy: Úvod (okolnosti vedoucí k vyšetĮování/zprávy v tisku a na internetu/Rosendalova zpráva/rozsah vyšetĮování/Komise pro zpopelňování dĞtí – Infant Cremation Commission/metodologie vyšetĮováníě, Sekce 1 ĚpĮedmĞt zkoumání/zmĞna podstaty 6


236


kapitolou této obsáhlé a vyčerpávající zprávy je nepochybnĞ kapitola 2.5 Legislativní rámec hledající odpovĞę na otázkuĽ co lze z právního hlediska zahrnout do pojmu „popel“ Ěashes). To je v kremačních velmocíchĽ jakou Velká Británie nebo Česká republika nepochybnĞ jsouĽ otázka naprosto zásadní. ZĶstane po kremaci chrupavčité kostní struktury mrtvĞ narozeného dítĞte v kremační peci popel nebo se část rozpustí do vyzdívky kremačního zaĮízení a část odejde skrze dopalovací komoru komínem a jeho filtry do ovzduší? Uvedená kapitola se díky tomu zároveň stala základním zdrojem následujících výkladĶ skotskéhoĽ britského a evropského kremačního práva [srov. 1Ř]. V této souvislosti nelze nezmínit českou právní úpravuĽ která pojem popel nezná. Meritum vĞci nepochybnĞ lépe vystihuje termín „cremated human remains“ ĚzpopelnĞné lidské ostatkyěĽ který pĮevzal zákon č. 256/2001 Sb.Ľ o pohĮebnictví. Český pojem „lidské ostatky“ implicitnĞ zahrnuje také použitou rakev a odĞv jako povinnou součást každého pohĮbení. Zatímco Oxford English DictionaryĽ second editionĽ definuje popel jako to, co zbude z tĞla po zpopelnĞníĽ je v Mortonhall Investigation Report na více místech opakovanĞ objasňována praktická nemožnost oddĞlení zpopelnĞné části kontejnerĶ nebo rakví od zpopelnĞného tĞla zemĮelého a zákonný termín „popel“ vykládán jako jakýkoli popel vyjmutý z kremační peceĽ i kdyby částečky tĞla nebyly v popelu pĮítomny. Zužující výklad pojmu „popel“ je však nezbytný z jinéhoĽ čistĞ právního dĶvodu. Žalobce je tímĽ kdo musí prokázatĽ že popel, který mu nebyl vydán nebo který byl zlikvidován v rozporu se zákonem, obsahoval zbytky tĞla. PĮísné sankce Ěaž dva roky nepodmínĞnĞě na jedné stranĞ sice chrání dĶstojnost a pietu lidských zpopelnĞných ostatkĶĽ ale na stranĞ druhé nutí advokáty hledat svým klientĶm cestyĽ jak se tak pĮísnému trestu vyhnout. Popel Podle výše citované vyšetĮovací zprávy z krematoria Mortonhall existují dvĞ definice popela, které jsou odlišné protoĽ že je ve Velké Británii hájí dvĞ profesní organizace v pohĮebnictví: The FBCů ĚFederation of Burial and Cremation ůuthoritiesě a ICCM (Institute of Cemetery and Crematorium Management). Podle první z nich se popel skládá pouze z rozdrcených Ě„cremulated“ě kostíĽ nikoli ze zbytkĶ rakvíĽ vnitĮní výstelkyĽ ozdobĽ oblečení a milodarĶ Ěhračekě. ICCM tvrdíĽ že termín popel zahrnuje veškerý popel vyjmutý z kremační pece. Tim MorrisĽ pĮedseda ICCMĽ z televizní obrazovky v dubnu 2013 Įekl: „O tomto rozlišování slyším poprvéĽ a to za poslední dva mĞsíce.“8 truchlení/struktura zprávy), Sekce 2 Ěproces zpopelnĞní/jak funguje kremační pec/co se stane s lidským tĞlem/vybavení pro zpopelnĞní/legislativní rámec/legislativní problémy ochrany životního prostĮedí/zdraví a bezpečnost v práci/existuje popel po zpopelnĞní neonatálních dĞtí?/co si myslí rodiče?ě, Sekce 3 (politika vlády/metodické pokyny vlády/metodické pokyny a praxe úĮadu pro ochranu ovzduší/metodické pokyny profesních organizací/školení personálu/komunikace), Sekce 4 ĚMortonhall/Įízení krematoria/pracovní návyky/provozní praxe/vývoj pracovních návykĶ/vlivy používaného vybavení/zpopelňování pĮes noc/ukládání popela/pozemky pĮilehlé k loučce rozptylu/praxe jinde/evidence zpopelnĞných lidských ostatkĶ/zjištĞní plynoucí z evidence), Sekce 5 shrnutí pĮípadu, Sekce 6 ZávĞry a doporučení. Viz [18]. 8 Mortonhall Investigation Report, kap. 2.5, op. cit., s. 34. [18]. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


237

Neexistence konzistentní nebo právnĞ závazné definice popela pĶsobí ve Skotsku zmatek a je zdrojem stresových situací rodičĶĽ kterým se dítĞ narodilo mrtvé. Cílem ICCM je ve skutečnosti jen prokázání povinnosti každé nemocnice informovat rodiče o pravdĞpodobné nemožnosti získání popela po kremaci mrtvĞ narozeného dítĞte nebo plodu po potratu. Velmi dĶležitou praktickou stránkou je také technická metoda zpopelnĞní mrtvĞ narozených dĞtí Ěsnížení teploty na 700 °C, zkrácení délky na 40 minut a intenzity žehu prostĮednictvím regulačních klapek u hoĮákĶ a u pĮívodĶ primárního a sekundárního vzduchuěĽ stejnĞ jako typ používaných hoĮákĶ komínových filtrĶ. Použití pĮídavných vzduchových trysek a intenzivního Ě„vigorous“ě žehu není pro dĞti zemĮelé pĮed narozením vhodné. ZpopelnĞné kosti dĞtí zemĮelých pĮed narozením jsou velmi kĮehké. Nelze je z chladícího roštu vyhrabávat mechanickyĽ ale pouze ručnĞĽ a to ideálnĞ z kovového podnosu s bočnicemi vyrobeného z vlnitého silného plechu.9 DĶsledkem originality a naléhavosti skotské otázky je absence právního aktu EU nebo alespoň jedné z technických norem Evropského výboru pro normalizaci ĚCENě regulující pohĮebnictví,10 která by takové definice obsahovala. Problematika likvidace popela po mrtvĞ narozeném dítĞti nebyla pravdĞpodobnĞ v tomto rozsahu dosud v EvropĞ Įešena. UpĮesnĞní pojmu popel nenalezneme ani v Etickém kodexu Mezinárodní kremační federace ĚICFě.11 Žádost o zpopelnění Podle citovaného skotského zákona Cremation Scotland Regulations z roku 1935 ĚHlava 7ě musí být žádost o zpopelnĞní podána provozovateli krematoria na pĮedepsaném formuláĮi. V pĮípadĞ opuštĞných mrtvĞ narozených dĞtí ji podávají zpravidla provozovatelé pohĮební služby vybraní místními autoritami k obstarání pohĮbuĽ zatímco rodiče dítĞte a osoby blízké tento formuláĮ nepodepisují a ani nevíĽ že bylo o zpopelnĞní namísto nich požádáno. PohĮeb mohli vypravit samiĽ což neučinili. Hlava 17 tohoto zákona dále stanovuje možnost pĮedání popela pouze žadateli o zpopelnĞní Ěv našem pĮípadĞ jím byl provozovatel pohĮební službyĽ poskytovatel zdravotní služby či obecěĽ který o nĞj zájem nemusí projevit. ZĶstane proto deponován dva týdny v krematoriu a nakonec bude uložen slušnĞ Ě„decently“ě na hĮbitovĞ nebo do zemĞ ĚhrobĽ hrobkaĽ vsypě na pozemku krematoria určeném pro společné ukládání opuštĞného popele Ěustanovení 3 této části zákonaě. Novelou v r. 1967 bylo citované tĮetí ustanovení rozšíĮeno i o rozptylĽ ovšem již nikoli s požadavkem slušnosti. V ůnglii a Walesu tento zvláštní nesoulad odstranili v roce 2008, ve Skotsku dosud nikoli. NapĮíklad soukromé krematorium v TáboĮe zĮídilo pro námi sledovaný druh popela speciální šachtu v technickém zázemí žárovištĞĽ kde jej neveĮejnĞĽ ačkoli trvale ukládá. Provozovatel krematoria má jistotuĽ že popel ukrytý v jeho budovĞ nebude nikdy nevhodnĞĽ i když nevĞdomĞĽ uložen jinam. Zároveň je to zpĶsob levný a praktický. 10 NapĮ. Evropská norma EN15017 z Įíjna 2005 Funeral Services – Requirements ĚPohĮební služby – požadavkyě. V kapitole 3.7.7 ZpopelnĞní zakazujeĽ aby „slitky ze zpopelnĞní byly využívány pro jakékoli komerční účely.” Z toho vyplýváĽ že kovové slitky nejsou součástí popelaĽ který se pĮedává v úĮední urnĞ rodinĞ. V České republice se zpravidla slitky z krematoria likvidují obdobnĞ jako bezcenné slitiny kovĶ. 11 Viz tamtéžĽ pĮíloha B. 9


238


Podle kapitoly 2.5 Legislativní rámec Mortonhallské zprávy je zajímavéĽ že v Edinburghu výše zmínĞní žadatelé dlouhodobĞ nenavrhovali v pĮedepsaném formuláĮi žádnou z možnostíĽ jak s popelem naložit. Mohlo to být zpĶsobeno právĞ tímĽ že vĞdĞli z praxe o tomĽ že z tamní kremační pece nebude žádný popel po mrtvĞ narozeném dítĞti nikdy vymeten Ě„recovered“ě nebo bude zcela úmyslnĞ zamĞnĞn za jiné ostatky (spálené zbytky rakví, milodary apod.). Otázkou de lege ferenda je, zda by žadatel jako právnická osoba nemĞl mít povinnost pĮed vydáním pokynu pro krematorium identifikovat „vlastníka popele“ a kontaktovat ho. Teprve po tomto alespoň formálním dotazu a po pĞti letech čekací lhĶty by mohlo být s tímto popelem naloženo jako s opuštĞným Ěviz Hlava 17Ľ ustanovení 3ě. Protože však zákon upravuje tento postup pouze v pĮípadĞ zemĮelé osobyĽ nikoli i mrtvĞ narozeného dítĞteĽ bylo také v citované kapitole analyzováno, zda je mrtvĞ narozené dítĞ zemĮelou osobou. Pánové James Wolffe QC ĚDean of The Faculty of ůdvocatesě a advokát Gordon Balfour tvrdíĽ že zĮejmĞ nikoli a ve svém stanovisku pro Mortonhall Investigation Report uvádĞjíĽ že ani podle skotského zvykového práva není mrtvĞ narozené dítĞ osobou a jeho úmrtí není registrováno na matrice. 12 Ustupují pouze u Hlavy 1Ř vyžadující po provozovateli krematoria vedení evidence o každém zpopelnĞní. „Pro účely Hlavy 1Ř je tedy mrtvĞ narozené dítĞ zemĮelou osobouĽ ale nevyplývá z níĽ že je takové dítĞ zemĮelou osobou pro účely Hlavy 17Ľ“ uzavírají tamtéž. Problematiku zpopelňování mrtvĞ narozených dĞtí upravuje Hlava 16 citovaného zákona Cremation Scotland Regulations. Hlava 16 LékaĮský rozhodce „The Medical Referee“ Ěnikoli tenĽ který provedl prohlídku dítĞteě má ve Skotsku podle Hlavy 16 zákona Cremation Scotland Regulations pravomoc schválit zpopelnĞní mrtvĞ narozeného dítĞteĽ pokud byl porod zaregistrován na matriceĽ bylo mu pĮedloženo osvĞdčeníĽ že jde o mrtvĞ narozené dítĞ, a pĮesvĞdčil se Ě„satisfied”ěĽ že se o mrtvĞ narozené dítĞ jedná. Tato část zákona ale neupravuje náležitosti formální žádosti o zpopelnĞní tĞla mrtvĞ narozeného dítĞteĽ proto se výše citovaná Hlava 17 zpravidla aplikuje i na mrtvĞ narozené dĞti. Tato rozšiĮující aplikace je však možná jen díky právnímu výkladu. Mortonhallská zpráva obsahuje i právní názor opačný s poukazem na ůnglii a WalesĽ kde byl formuláĮ žádosti o zpopelnĞní v tamní HlavĞ 17 rozšíĮen o mrtvĞ narozené dĞtiĽ ve Skotsku však nikoli. V tom mohl být zámĞr skotského zákonodárce. Další nejasností Hlavy 16 je absence definice mrtvĞ narozeného dítĞte. Nahrazuje ji pouze odkaz na zákon o registraci mrtvĞ narozených dĞtíĽ13 v nĞmž je definice obsažena. Tato část zákona neupravuje plody po potratuĽ což v opačném gardu velmi pĮipomíná české právní prostĮedí.14 Českou stranou stejné mince ale je hledání odpovĞdi na otázkuĽ jak vĶbec nakládat s mrtvĞ narozeným dítĞtem pĮed zpopelnĞnímĽ nikoli po nĞm. Tedy zcela diametrálnĞ odlišná situace než je momentálnĞ Įešena ve SkotskuĽ kde o spalovnách zdravotnického odpadu v souvislosti s mrtvĞ narozenými dĞtmi nemĶže být vĶbec Įeč. 12

Srov. bod 10 Mortonhallské zprávy, s. 49 [18]. Viz Section 56/1 of the Registration of Births, Deaths and Marriages Act 1965. 14 Z ustanovení § ř1 zákona o zdravotních službách jen vyplýváĽ že se likvidace v režimu odpadĶ netýká mrtvĞ narozených dĞtí. 13



239

Plody po potratu Likvidace plodĶ po potratu je ve Skotsku Įešena podle rozhodnutí správních úĮadĶ nebo provozních ĮádĶ jednotlivých nemocnic. Do r. 1řř2 byly nejčastĞji likvidovány macerací.15 Tato praxe byla ukončena metodickým pokynem NHS in Scotland Management ExecutiveĽ který stanovilĽ že pokud o to kdokoli projeví zájemĽ musí být plod spálen oddĞlenĞ ve spalovnĞ. Toto stanovisko nahradil pokyn hlavního hygienika (Directorate of Chief Medical Officer and Public Health) ze dne 19. 6. 2012, který naĮídilĽ že minimálním standardem je likvidace plodĶ po potratu v jednom společném kontejneruĽ který je bĞhem zpopelňování v krematoriu oddĞlen od klinického odpadu. Likvidace jakéhokoli následku ukončení tĞhotenství spálením společnĞ s klinickým opadem ve spalovnĞ je nadále nepĮijatelná. Tento pokyn je sice možné obejít bez hrozby právní sankceĽ ale provozovateli krematoria nebo poskytovateli zdravotní služby mĶže být po pĮestoupení tohoto pokynu odejmuta koncese/registrace a tím pozastavena jejich činnost. Cílem Mortonhall Investigation Report bylo poskytnutí odpovĞdi postiženým rodinám z Edinburghské oblasti a zmĞnit tamní praxi prostĮednictvím svých 22 doporučení. Politický dosah je ovšem mnohem vĞtší. Navazující celostátní zlepšení nabízí Report of the Infant Cremation Commission, kterou si nyní pĮedstavíme podrobnĞji. Rodiny z jiných částí Skotska stále hledají odpovĞdi na stejné otázky. 2.2.2 Report of the Infant Cremation Commission Celostátní vyšetĮovací skupina zabývající se zpopelňováním mrtvĞ narozených dĞtí ve Skotsku „Infant Cremation Commission“Ľ jejímiž členy jsou nejen radní mĞstaĽ členové NHS Lothian a Stillbirth and Neonatal Death Society (SANDS),16 ale i pĮedstavitelé Skotské vládyĽ má mandát skotského parlamentu. Její pĮedsedaĽ vyšetĮující soudce Rt Hon Lord BonomyĽ se omluvil všem rodičĶm za bolest zpĶsobenou pĮedchozími praktikami krematoria Mortonhall a požádal otevĮeným dopisem ze dne 12. června 2014 ministra zdravotnictví skotské vlády Michaela MathesonaĽ aby se zabýval šedesáti čtyĮmi doporučeními pĮiložené závĞrečné 323 stránkové zprávy „Report of the Infant Cremation Commission“17 meziresortní pracovní skupiny Fermentativním rozkladem tĞla dítĞte až na jeho kostru – výsledkem je tekutá kaše a v ní neuspoĮádané kostiĽ které za neustálého kroužení postupnĞ odplavovali do odpadu. 16 Charitativní organizace pro mrtvĞ narozené dĞti a neonatální úmrtí pomáhající každémuĽ kdo je zasažen smrtí dítĞte po celém území Velké Británie a podporuje výzkum zacílený na snížení dĞtské úmrtnosti, srov. [28]. 17 Obsah zprávy: PĮehled 64 doporučení/ Úvod / Podání Ěcelkem 40 podáníĽ z toho 27 od jednotlivcĶĽ kteĮí ztratili mrtvĞ narozené dítĞ a 13 od NHS Lothian a dalších organizacíĽ pohĮebních služeb a krematoriíě / Zpopelňování ve Skotsku / Technické aspekty zpopelňování / Popel / ZajištĞní získání popela / Regulace zpopelňování dĞtí / Evidence zpopelňování / Školení a jiné zpĶsoby zlepšování praxe / Památníky / Realizace 64 doporučení. PĮílohy: Seznam 27 krematorií ve SkotskuĽ Seznam členĶ komiseĽ Pokyny pro místní šetĮení členĶ komiseĽ Společné stanovisko státního zastupitelství ĚCounselě k HlavĞ 17Ľ ůntropologická zpráva Dr. Robertse včetnĞ obrázku kostry neonatálního dítĞteĽ Zpráva Dr. Chamberlaine ke konstrukci kremačních pecíĽ Závazná smĞrnice DEFRů / SEPů pro krematoria 5/2Ě12ěĽ ůuditní zpráva mĞsta GlasgowĽ ůuditní zpráva mĞsta ůberdeenĽ Pokyny CMO & CNO pro 15


240


složené ze zástupcĶ občanských sdruženíĽ svépomocných skupin rodičĶ a dalších relevantních organizací. Součástí zprávy je v pĮíloze E i antropologická analýza zpopelnĞných kostí dítĞte zemĮelého pĮed narozením včetnĞ seznamu kostíĽ které se podaĮilo v popelu identifikovat.18 Z této analýzy vyplýváĽ že proces vývoje kostiĽ tzv. ossifikace se počíná již v 6. týdnu gestace a o šest týdnĶ pozdĞji jsou dĞtské kosti již natolik tvrdéĽ že jsou po kremaci v popelu zkušeným okem rozpoznatelné. Více jednotlivých kosterních zbytkĶ lze po zpopelnĞní rozeznat u dĞtí starších 17. týdnĶ ĚzvláštĞ femurĽ humerusĽ mandibleĽ ilium Ěpelvic boneěĽ occipital boneĽ radiusĽ ulna, clavicle a 12 ribs). „Musíme zajistit nejvyšší možný standard v krematoriu Mortonhall a nic se nesmí opakovatĽ“ prohlásil na závĞr své tiskové konference (srov. [7], [22], [39]). V dopise podezírá krematorium Hazlehead v Aberdeenu z obdobných praktik, jaké kritizuje v krematoriu Mortonhall. Skotská vláda na Bonomyho zprávu odpovĞdĞla v neuvĞĮitelnĞ krátkém časovém horizontu. Dne 17. června 2014 byla publikována pod názvem „Infant Cremation Commission – Scottish Government Response“ [7] a obsahuje krátkou odpovĞę na každou z 64 doporučení pĮedložených státní vyšetĮovací komisí. Skotská vláda je všechny pĮijala bez výhrad. Matky a osoby blízké zemĮelých novorozencĶ nebo mrtvĞ narozených dĞtí se mohou od tohoto data zaregistrovat na portálu veĮejné správy ve SkotskuĽ pokud jejich pĮípad dosud nebyl vyšetĮen v rámci Mortonhall Investigation Report, a využít informační dotazníkĽ který mohou poslat emailem nebo poštou pĮímo na stránku ÚĮadu skotské vlády. Skotská vláda se ve své odpovĞdi zavázala jmenovat vládního zmocnĞnce Ěinspektoraě pro skotská krematoriaĽ aby sledoval napĮíč Skotskem praxi zpopelňování s vizí pĮidĞlit mu zákonné pravomoci a rozšíĮit jeho kontrolní činnost na celý pohĮební prĶmysl. Zcela nový vĞcný zámĞr zákona o pohĮbívání a zpopelňování bude pĮedložen vládou pro veĮejné pĮipomínkové Įízení do konce roku 2014. Do podzimu 2014 vytvoĮí skotská vláda celostátnĞ závazný provozní Įád skotských krematorií. PĮipravované nelegislativní zmĞny: 9. Nová definice popela: popel je všeĽ co zbude v kremační peci na konci kremačního procesu. 10. Obce zváží možnost vytvoĮit památníky mrtvĞ narozeným dĞtem. 11. Do celostátního památníku mrtvĞ narozeným dĞtem bude ukládán popelĽ který byl dosud deponován v krematoriích a bude pĮipomínkou popelaĽ který byl „uklizen do cizí urny“.

likvidaci zbytkĶ plodĶ po potratu z roku 2012 Ěna základĞ konzultací mezi Institute of Cemetery and Crematorium Management and the Scottish Government Public Health DirectorateěĽ ůnalýza realizace pokynĶ CMO & CNO provedená Skotskou vládou ze dne 23. 10. 2013, Shrnutí reakcí v okresních zdravotních výborech ĚHealth BoarděĽ OdpovĞdi Health Board ke zpopelnĞní jednotlivcĶĽ Dotazník krematoriíĽ Zbytkové teplo nebo zpopelnĞní pĮes noc ve SkotskuĽ Počet úmrtí a zpopelnĞní podle vĞku dítĞteĽ Památníky ve Skotsku, Zápisy ze schĶzí komise. Viz [26]. 18 Viz Report of Julie Ann Roberts Cellmark Forensic Services Lab Ref: CFS/917413/13 / Mortonhall Crematorium Investigation Page 43 of 34 [18]. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


241

12. Vláda jmenovala paní Elish ůngiolini pĮedsedkyní Infant Cremation CommissionĽ kteráĽ kromĞ pokračujícího celostátního vyšetĮováníĽ vypracuje národní akční plán pro zmĞnu zacházení s dĞtmi zemĮelými pĮed narozením. Skotsko Įešilo v Edinburghu bĞhem posledních dvou let pĮes 40 stížností na provozovatele pohĮebních služeb a Mortonhallského krematoria ve vĞci nepatĮičného nakládání se zpopelnĞnými ostatky mrtvĞ narozených dĞtí. Spolek TobitĽ o. s. za rok své činnosti nezaznamenal takovou stížnost ani jednu. Neznamená toĽ že je v českém pohĮebnictví v této oblasti vše v poĮádku. To jen rodiče prozatím svádĞjí svĶj boj o vydání tĞla mrtvĞ narozeného dítĞte s nĞkterými nemocnicemi a provozovny pohĮebních služeb a krematoria jen dosud nemají v tomto segmentu služeb srovnatelné zakázky. Je však dobré poučit se z chyb jiného státu a neopakovat je pĮi zmĞnĞ českých zákonĶ. 2.3

N mecko

V NĞmecku existuje kromĞ „standardní“ evidence mrtvĞ narozených dĞtí od roku 2013 [srov. 2] také zákonná povinnost matrik registrovat ve zvláštní evidenci na základĞ žádostí rodičĶ plody po potratuĽ a to i retrospektivnĞĽ bez jakéhokoli časového omezení. Díky uvedené legislativní zmĞnĞ mají u sousedĶ nejmenší z nás právo na pohĮbení ve vlastním hrobovém místĞ a na potvrzení svého krátkého bytí v rodovém společenství. 2.4

Polsko

Novelou zákona o hĮbitovech a pohĮbívání zemĮelých ze dne 31. 1. 1ř5ř pĮijatou parlamentem dne 26. 5. 2011 Ěúčinnost od 14. 10. 2011ě [srov. 37] umožnili polští zákonodárci pohĮbívání mrtvĞ narozených dĞtí bez ohledu na délku tĞhotenství Ěčl. 11 ust. 5aě. Pokud nebylo lékaĮem určeno jeho pohlavíĽ není registrace na matrice možná. Zákonné právo vypravení pohĮbu dítĞti zemĮelému pĮed narozením mají kromĞ oprávnĞných osob dle stupnĞ pĮíbuznosti také lidéĽ kteĮí se k tomu dobrovolnĞ zaváží Ěčl. 10 ust. 1ě [srov. 36]. Na jejich žádost vystaví nemocnice List pro účely pohĮbení bez záznamu matričního úĮadu. Není její povinností vydávat jej z moci úĮední Ěex officioě všem rodičĶm mrtvĞ narozených dĞtí. Žádný rodič není zbaven práva vypravení pohĮbu. Ve svĞtle stávajících pĮedpisĶ je sice nemožné bez určení pohlaví vystavení rodného listu mrtvĞ narozenému dítĞti matričním úĮademĽ vypravení jeho slušného pohĮbu i pĮesto možné je.19 PohĮby mrtvĞ narozeným dĞtem zajišťují v Polsku také obce.20 NapĮíklad Rada mĞsta Mragowo Ěcca 50 000 obyvatelě pĮijala usneseníĽ v nĞmž deklarovalaĽ že vypravení pohĮbu je poskytnutím sociální pomoci nevyžadujícím správní rozhodnutí

Viz informace týkající se závazných postupĶ pĮi vystavení rodného listu mrtvĞ narozeného dítĞte – zdroj webové stránky matričního úĮadu ĭešov. Viz [31]. 20 ObdobnĞ u nás mĞsto Teplice Ěcca 50 000 obyvatelě. Srov. Smlouvu o zajištĞní sociálního spalu a služeb spojených s pohĮbem zesnulého uzavĮenou dne 30. 3. 2014 mezi Miroslav Trejbal – Traspol a Statutárním mĞstem TepliceĽ archiv oddĞlení kanceláĮe magistrátu. 19


242


a koná se na základĞ vystaveného Listu pro účely pohĮbení nebo písemného oznámení o narození mrtvého dítĞte vydaném nemocnicí pĮíslušné místu narození [34]. 2.5

Slovensko

Slovenská právní úprava pamatuje také na „celou množinu“ dĞtí ztracených v tĞhotenství a pĮijetím postupnĞ dvou zákonĶ o pohĮebnictví Ě2005 a 2010ě umožňuje rovnĞž i pohĮbení plodĶ po potratuĽ pĮestože jeho vydání nemocnicí váže na povinného „odbĞratele“Ľ tj. provozovatele pohĮební služby.21 2.6

Dánsko

Žádost o pohĮeb nebo kremaci mrtvĞ narozeného dítĞte musí být podána do Ř dnĶ po narození. V centrálním registru osob lze zaregistrovat jméno dítĞte. PohĮeb plodu po potratu nebo uložení urny s jeho zpopelnĞnými pozĶstatky je na hĮbitovĞ umožnĞn a je k nĞmu vyžadován speciální certifikát porodní asistentky nebo lékaĮe určený i pro pĮíslušnou hĮbitovní správu [1]. 3

LEGISLATIVNÍ RÁMEC V ČESKÉ REPUBLICE

ObecnĞ se šíĮí názorĽ že rodiče by se mĞli sami rozhodnoutĽ zda chtĞjí své dítĞ zemĮelé pĮed narozením pohĮbít. NemĞli by k tomu být nikým nuceni. I když svoboda volby nepohĮbít a dĶvĞrnost svĞdomí vyžadují respektĽ nemohou být absolutními a mít pĮednost pĮed obecným legitimním požadavkem ochrany piety a dĶstojnosti lidských pozĶstatkĶ a ostatkĶ. Nemá-li o vypravení pohĮbu mrtvĞ narozeného dítĞte zájem ani žádná osoba blízkáĽ mĞla by rozhodnout o slušném zpĶsobu pohĮbu a opatĮení pohĮebištĞ podle místních zvyklostí obec Ěsrov. § 114 nového občanského zákoníku). Obec rozhoduje o pohĮbuĽ nikoli o tomĽ kdo bude pohĮben. Povinností státu je to v legislativĞ náležitĞ zdĶraznit. Na území ČR byly již v 60. letech 20. století pĮijaty zákony zohledňující zdravotnĞ hygienické postupy nemocnicĽ nikoli nároky rodičekĽ jimž zemĮelo dítĞ v jejich lĶnĞ.

21

Srov. zákon č. 470/2005 Z. z.Ľ o pohrebníctve a zákon č. 131/2010 Z. z.Ľ o pohrebníctve. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


243

Místo trvalého uložení

Subjekt Cizinec Lidské pozĶstatky

Ustanovení zákona o pohĮebnictví § 5 odst. 2

Část tĞla ex mortuo

Hrob, hrobka

TĞlo bez totožnosti

§ 5 odst. 1 § 5 odst. 1 Ustanovení zákona o zdravotních službách

Část tĞla ex vivo Odpad

MrtvĞ narozené dítĞ

§ 91 Skládka spalovny

Plod po potratu

neupraveno § 91

Tabulka 1. Povinnost poh bít v zákon o poh ebnictví a spálit v zákon o zdravotních službách

V pĮípadĞ plodu po potratu nevystavuje lékaĮ List o prohlídce zemĮelého a ani jeho fakultativní registrace na matrice není možná. List o prohlídce zemĮelého se vypisuje mrtvĞ narozenému dítĞti s porodní vahou od 500 gramĶĽ na jehož základĞ je matrikou zapsáno do knihy narození a vystaven rodný list za účelem prokázání narození Ěúmrtní list se nevystavujeě. Pro účely určení vzniku subjektu práv nemá definice plodu po potratu nebo mrtvĞ narozeného dítĞte normativní charakter. Dle současné platné legislativy mu není pĮidĞlováno rodné číslo Ěna základĞ ustanovení § 1ř odst. 2 vyhlášky č. 207/2001 Sb.Ľ kterou se provádí zákon č. 301/2000 Sb.Ľ o matrikáchĽ jménu a pĮíjmeníě. Odbor správních činností Ministerstva vnitra pĮipravuje v rámci novely zákona č. 133/2000 Sb.Ľ o evidenci obyvatelĽ zrušení výše citovaného ustanovení vyhlášky č. 207/2001 Sb. a rodné číslo se má mrtvĞ narozenému dítĞti od 1. 7. 2015 pĮidĞlovatĽ ovšem jen pro účely agendového informačního systému evidence obyvatelĽ nikoli z dĶvodu jeho pietní ochrany.22 Podle ustanovení § 3 odst. 3 písm. o) zákona o evidenci obyvatel se v informačním systému evidence obyvatel o státních občanech České republiky vedou údaje o jménuĽ popĮípadĞ jménechĽ pĮíjmení a rodné číslo dítĞte; je-li dítĞ cizinecĽ který nemá pĮidĞleno rodné čísloĽ vede se jménoĽ popĮípadĞ jménaĽ pĮíjmení dítĞteĽ datum jeho narození a agendový identifikátor fyzické osobyĽ Tuto konkrétní zmĞnu pĮipravuje JUDr. Jana Hálová z odboru všeobecné správyĽ oddĞlení státního občanství a matrik Ministerstva vnitraĽ od které jsme také získali informace o pĮipravované novele zákona č. 133/2000 Sb.Ľ o evidenci obyvatel. 22


244


pokud mu byl pĮidĞlen. Současná právní úprava na úseku pĮidĞlení rodných čísel stanoví povinnost výdejovým místĶm rodné číslo pĮidĞlit fyzické osobĞ pĮi narození nebo osvojení (§ 16 písm. a) zákona o evidenci obyvatel). Jak je ze shora uvedeného zĮejméĽ zákon o evidenci obyvatel nerozlišujeĽ zda se jedná o živĞ či mrtvĞ narozenou fyzickou osobu ĚdítĞě. S ohledem na skutečnostĽ že uvedené ustanovení vyhlášky č. 207/2001 Sb. není zcela v souladu se shora citovanými ustanoveními zákona o evidenci obyvatelĽ je v pĮipraveném návrhu novely vyhlášky zapracována zmĞna ustanovení § 1ř odst. 2 ve smyslu jeho zrušení. Po spuštĞní nového agendového informačního systému evidence obyvatel Ě3ůISě nebude možné zadat údaje o fyzické osobĞ bez pĮidĞleného rodného čísla. Je otázkouĽ zda odbor správních činností Ministerstva vnitra nakonec u mrtvĞ narozených dĞtí nevyužije obdobnou možnost jako je tomu u cizincĶĽ kteĮí rodné číslo také nemají. Lidské tĞlo je sice podle občanského zákoníku od 1. ledna 2014 pod právní ochranou i po smrti človĞka Ěna rozdíl od uhynulých zvíĮat v zájmovém chovu), ale nikoli po smrti dítĞte v dĞloze Ěsrov. § 25 nového občanského zákoníkuě. Zatímco mrtvé lidské tĞlo živĞ vypuzeného nebo vyňatého dítĞte z dĞlohy matky nebo tĞlo mrtvĞ narozeného dítĞte nemá zaručenu stejnou právní ochranu jako každý lidský pozĶstatekĽ tj. jako dítĞĽ které bylo lékaĮem označeno jako životaschopnéĽ ale pĮesto zemĮelo napĮ. jen pár minut po poroduĽ a pietní chování k nĞmu není v našich končinách vžitou praxíĽ zdechlinám zvíĮecích miláčkĶ chovatelĶ tento prostor český stát dáváĽ a to i tĞm mrtvĞ narozeným. 23 Ve svých právních pĮedpisech24 šel dokonce dálĽ než mu umožňují Ěnikoli naĮizujíě pĮíslušná naĮízení Evropské unie.25 Novela veterinárního zákona umožnila již pĮed 10 lety vznik spaloven pro individuální likvidaci mršin a místĽ kde ji mohou majitelé zvíĮat v zájmovém chovu zahrabat Ěčeský právní Įád používá dokonce pietnĞjší označení uložitěĽ pokud nevlastní pozemek.26 Zarmoucení rodiče by jistĞ uvítali stejnou možnost pohĮbení tĞla svého dítĞte zemĮelého pĮed narozením alespoň na vlastním pozemkuĽ když už jim český stát neumožňuje pohĮbít jej do zemĞ na veĮejném pohĮebišti. ObecnĞ se totiž na nĞj bezdĶvodnĞ pohlíží jako na odpad a jedinou možností je údajnĞ jeho likvidace zpopelnĞním. PozĶstalá matka po potraceném dítĞti Jana HynkováĽ pĮedsedkynĞ spolku TobitĽ o. s. navrhla na jaĮe 2013 ve svém zveĮejnĞném dopise VeĮejnému ochránci práv, aby mrtvĞ narozené dítĞ nesmĞlo být spáleno v nemocniční spalovnĞĽ tj. aby se na nĞj nevztahovalo ustanovení § ř1 zmínĞného zákonaĽ a aby mĞla matka nebo otec plodu po potratu právo volby. Dále ve svém otevĮeném dopise uvedlaĽ že mrtvĞ narozené dítĞ má být vydáno k pohĮbení vypraviteli pohĮbu a rovnĞž potracený plod nesmí být spálen v nemocniční spalovnĞĽ pokud rodiče požádají o vydání plodu k pohĮbení.

Srov. § 40 Ě4ě a § 12 odst. Ě2ě písm. aě veterinárního zákona: „tĞla uhynulýchĽ nedonošenýchĽ mrtvĞ narozených nebo utracených zvíĮat Ědále jen "kadávery"ě“. 24 Srov. vyhlášku Ministerstva zemĞdĞlství č. Ř2/2014 Sb. o kadáverech zvíĮat v zájmových chovech účinnou od 1. 7. 2014. 25 Srov. NaĮízení Evropského parlamentu a Rady ĚESě č. 106ř/200řĽ článek 1ř odst. 1aě; NaĮízení EK ĚEUě 142/2011Ľ kapitola IIĽ oddíl 1. 26 PodrobnĞji ke “zvíĮecím hĮbitovĶm” viz [10].

23



245

OdpovĞę ombudsmana paní Hynkové ze dne 7. června 2013 mimo jiné znĞla takto: OsobnĞ nevidím žádný rozumný dĶvod pro toĽ aby rodiče dĞtíĽ které zemĮely ještĞ pĮed porodemĽ nemohli požádat o vydání svého mrtvĞ narozeného dítĞte za účelem jeho pietního pohĮbení dle svého pĮání. Právní úprava s právem rodičĶ na vydání mrtvĞ narozených dĞtíĽ včetnĞ plodĶ po potratuĽ za účelem jejich pohĮbení musí počítat. Pokud zákon o pohĮebnictví vychází z principu zajištĞní pietního a dĶstojného zacházení s lidskými pozĶstatky a ostatkyĽ není žádný dĶvod takovou pietní ochranu odepĮít mrtvĞ narozeným dĞtem.27

VeĮejnému ochránci práv nezbylo nic jiného než z tohoĽ co zjistilĽ odvozovat závĞr proti tomuĽ co nemĶže pĮímo ovlivnit. 4

MANAGEMENT PERINATÁLNÍ ZTRÁTY

ZástupkynĞ odboru sociálních služeb Krajského úĮadu Karlovarského kraje paní H. se v závĞrečné diskusi zeptala zástupcĶ odboru strategie a rozvoje regionální politiky Ministerstva pro místní rozvoj ĚMMRě na refundaci pohĮebních nákladĶ obcí v pĮípadĞ mrtvĞ narozených dĞtíĽ na jejichž pohĮbení nemají obce ve svých rozpočtech vyčlenĞny finanční prostĮedky. OdpovĞdí jí byly následující slova zástupce MMR pana Z.: Z.: „Na základĞ čeho?“ H.: „Já nevím…Ěnesrozumitelnéě“ Z.: „Na základĞ čeho by ta obec mĞla pohĮbívat?“ H.: „Jestli ta rodina…“ Z.: „ůť se rodina postará…“ H.: „Rodina se nepostará.“ Z.: „Obec se také nemusí postarat. Nemocnice. To je v její kompetenci.“28 ů vĞtšina nemocnic se skutečnĞ „postará“. NĞkteré z nich dĞti zemĮelé pĮed narozením dlouhodobĞ mrazíĽ jiné je ukládají do fixačního roztoku a mnohé na nic nečekají a likvidují „to“ rovnou ve spalovnĞ – viz schéma Státní evidence a zacházení s dětmi zem elými p ed narozením ve zdravotnických za ízeních v ČR. Ne všechny mrtvĞ narozené dĞti se ovšem narodí v porodnici. Ty, které matka porodí mimo zdravotnické zaĮízeníĽ nemusí lékaĮĶm oznamovat. Stačí porod mrtvĞ narozeného dítĞte nahlásit obci povĞĮené vedením matrik. Zákon jí ukládá povinnost nahlásit porod mrtvĞ narozeného dítĞte nejpozdĞji do 3 pracovních dnĶ od okamžikuĽ kdy je schopna oznámení učinit Ě§ 15 odst. 4 zákona o matrikáchě. Kdo bude v tomto pĮípadĞ povinen tĞlo opuštĞného mrtvĞ narozeného dítĞteĽ malého bezdomovceĽ pohĮbít nebo alespoň obci uhradit pohĮební náklady? Po mrtvĞ narozeném PodrobnĞji viz stanovisko veĮejného ochránce práv JUDr. Pavla VarvaĮovského [38]. PĮepis části zvukového záznamu pracovního setkání zástupcĶ krajských úĮadu se zástupci odboru strategie a rozvoje regionální politiky MMR dne 12. 6. 2014 od 10:00 hod. ve velké zasedací místnosti MMRĽ jehož obsahem byla problematika sociálních pohĮbĶ. 27

28


246


dítĞti nejsou dĞdicové. Sociální dávka pohĮebného29 je sice díky novele zákona o státní sociální podpoĮe účinné od 1. 1. 2012 na mrtvĞ narozené dĞti nárokovatelná vypravitelem pohĮbuĽ ale za podmínkyĽ že žadatelem je fyzická osoba.30

Schéma 1. Státní evidence a zacházení s d tmi zem elými p ed narozením ve zdravotnických za ízeních v ČR

Srov. § 47 zákona č. 117/1řř5 Sb.Ľ o státní sociální podpoĮe Vedoucí oddĞlení sociální péče MĞstského úĮadu Svitavy požádala v roce 2013 o pohĮebné svým jménem jako fyzická osoba. Vzhledem k tomuĽ že dítĞ zemĮelo pĮed narozením ve Svitavské nemocniciĽ sociální pohĮeb vypravilo mĞsto. Vedoucí oddĞlení objednávku k sociálnímu pohĮbu ovšem podepsala jako fyzická osoba na úĮedním hlavičkovém papíĮe a do žádosti o pohĮebné uvedla číslo účtu mĞsta Svitavy. Po konzultaci na MPSV byla žádost kladnĞ vyĮízena a částka 5.000 Kč Ěžeh stál 4.51ř Kčě poukázána na účet mĞsta uvedený v žádosti. Účetní mĞsta pĮíjem zaĮadila do rozpočtové skladby č. 232ř „Ostatní nedaňové pĮíjmy jinde nezaĮazené“ ĚnapĮíklad daryě. 29 30



247

Morální a ve značených bodech Ě§ě i zákonná práva rodičĶ po porodu mrtvého dítĞte jsou ve zdravotnickém zaĮízení podle neziskové organizace TobitĽ o. s. a nĞkterých dalších spolkĶ pĮedevším tyto:31  Ě§ě DozvĞdĞt se o porodu mrtvého dítĞte prostĮednictvím Listu o prohlídce zemĮelého.  Ě§ě Mít pĮíležitost své dítĞ po porodu vidĞtĽ umýtĽ obléciĽ chovat.  Dostat pĮíležitost se s dítĞtem rozloučit v intimním prostĮedí po takovou dobuĽ kterou pozĶstalí rodiče potĮebují.  Mít možnost dítĞ vyfotografovat.  Dostat pĮíležitost uchovat památky na dítĞ ĚnapĮ. snímek z ultrazvukového vyšetĮeníĽ fotografieĽ otisk dlanĞ/chodidlaĽ pramínek vláskĶĽ údaje o váze a míĮe dítĞte a jinéě.  Ě§ě DítĞ pojmenovat jménem a pĮíjmením a zapsat do Listu o prohlídce zemĮelého a posléze i do rodného listu.  Ě§ě Odmítnout pitvu a jakékoli posmrtné vyšetĮení.  Ě§ě PĮevzít si domĶ část ů Listu o prohlídce zemĮelého.  Ě§ě Rozhodnout o možném pohĮbu dítĞte Ědle zákona o pohĮebnictví do ř6 hodin od oznámení úmrtí prostĮednictvím Listu o prohlídce zemĮeléhoě.  Ě§ě Získat srozumitelné informace o zdravotním stavu dítĞteĽ zjištĞných vyšetĮeníchĽ pĮípadných výsledcích pitvy. Mít možnost nahlédnout do zdravotnické dokumentace.  Mít možnost uspokojit kulturní a spirituální potĮeby.  Být citlivĞ zdravotnickým personálem doprovázeni s respektem k pocitĶmĽ myšlenkámĽ pĮesvĞdčením a svým individuálním pĮáním.  Získat informace o procesu truchlení.  Získat srozumitelné a podrobné informace o dalších občanských právech a povinnostech ĚpohĮeb do zemĞĽ hrobové místoĽ pohĮebnéĽ sociální dávkyĽ rodný listĽ mateĮská dovolenáě a možné navazující odborné i laické psychologické pomoci a podpoĮe. Na rodiče nesmí být vyvíjen žádnou institucí nátlak požadující jejich rozhodnutíĽ zda a jakým zpĶsobem s tĞlem svého mrtvĞ narozeného dítĞte naloží. Nikdo nesmí osoby blízké mrtvĞ narozenému dítĞti či plodu po potratu nutit zajistit pohĮbení tĞchto lidských pozĶstatkĶ nebo povolit jejich likvidaci ve spalovnĞĽ navzdory tomuĽ že by si to od nich poskytovatel zdravotní služby nebo obec výslovnĞ pĮáli. Tato problematika proto patĮí nikoli na porodní sálĽ ale do občanské výchovy na základních a stĮedních školách nebo pĮedporodních kurzĶ. NepochybnĞ by jedním z vhodných Įešení mohlo být stanovení jakési ochranné lhĶtyĽ bĞhem níž by pozĶstalí rodiče či osoby blízké mohli svá záporná rozhodnutí bezmyšlenkovitĞ učinĞná vzápĞtí po perinatální ztrátĞ odvolat.

Upraveno dle organizace ShareĽ 2006Ľ částečnĞ cit. z internetových stránek http://ratislavova.wordpress.com/perinatalni-ztrata/ (27. 6. 2014) 31


248

4.1


Nemocnice

Nemocnice jsou veĮejnými institucemi a opomenutí jejich zdravotnického personálu v oblasti nakládání s mrtvĞ narozenými dĞtmi jsou v České republice tak častá a takového rozsahuĽ že je tĮeba se v souladu s Úmluvou ptát nikoli po odpovĞdnosti poskytovatelĶ zdravotních služebĽ ale po odpovĞdnosti státuĽ konkrétnĞ obou komor Parlamentu ČR a Ministerstva zdravotnictví. Jsou nemocnice oprávnĞny nebo mají alespoň nĞjaký závažný dĶvod mrtvĞ narozené dĞti spalovat ve spalovnĞ beze stopy? Jak má prosektura naložit s opuštĞným tĞlem mrtvorozence nalezeným mimo zdravotnické zaĮízení nebo pĮivezeným z jiné porodnice pouze k pitvĞ? Jak zajistit pĮedání Listu o prohlídce zemĮelého – mrtvĞ narozeného dítĞte matceĽ která odešla z porodnice „na revers po dvou hodinách od porodu“? ExplicitnĞ se poskytovatelé zdravotních služeb opírají o zákonnou povinnost plod po potratu spálit, implicitnĞ mohou mít obavy z nepietního chování rodičĶ nebo osob blízkých k ploduĽ což nám pĮijde paradoxní. Že by rodičeĽ kteĮí mají ke svému dítĞti nejblíže a dobrovolnĞ žádají o jeho vydáníĽ v nejbolestnĞjší fázi svého truchlení s jeho tĞlem nakládali blasfemicky? Cožpak by ho snad prodaliĽ zmraziliĽ snĞdli nebo pohodili jako budoucí hnojivo do kompostu? Tato pĮípadná právní domnĞnka je nelogická, a proto vyvratitelná. NĞkteré porodniceĽ zĮejmĞ v obavách z porušení § ř1 zákona o zdravotních službách pĮikazující zpopelnĞníĽ trvají na vydání plodu po potratu oddĞleními patologie výhradnĞ provozovateli pohĮební služby. Je pro nĞ dĶležité mít na papíĮe nĞjaké razítko a podpis. Tento byrokratický úkon zĮejmĞ vnímají jako záruku jeho zpopelnĞní v krematoriu namísto pohĮbení do zemĞ. PohĮební služba sice splní svĶj čistĞ administrativní úkol v kanceláĮi prosekturyĽ vše ostatní ale mĶže být ponecháno na rodičích: zabalit plod po potratu do prostĞradlaĽ položit ho do dĞtské dĮevĞné rakve vyložené pilinamiĽ senem nebo jiným pĮírodním materiálem a uložit jej do rodinné hrobky na hĮbitovĞ.32 Namísto nich by mohl takový pohĮeb plodu po potratu do zemĞ vypravit kdokoliĽ nejen fyzická osoba. 4.2

Emoční podpora

Další neopomenutelnou otázkou je psychologická stránka perinatální ztráty. Ne všichni poskytovatelé zdravotních služeb umí doposud na nelehké životní okamžiky matek bĞhem perinatální ztráty adekvátnĞ a empaticky reagovat. Spolehnutí se na ústní dohodu s nemocnicíĽ že se postará o pohĮbení mrtvĞ narozeného dítĞteĽ je morálním hazardem stejnĞĽ jako když zdravotnickému personálu nemocnic stačí neinformovaný souhlas matky s likvidací tĞla jejího dítĞte společnĞ s amputáty a jiným nemocničním odpadem beze stopy jakýchkoli ostatkĶ a místa uložení. Citujme výstižná slova primáĮe gynekologicko-porodnického oddĞlení Nemocnice Jihlava ůleše Roztočila:

V souladu se zákonem o pohĮebnictví je tĮebaĽ aby mĞl vypravitel pohĮbu uzavĮenu nájemní smlouvu ke konkrétnímu hrobovému místu a povolení k pohĮební od provozovatele veĮejného pohĮebištĞ. 32



249

Tato smutná povinnost není sice denním chlebem porodní asistentky a porodníka, nicménĞ zvláštĞ proto je dobré si stanovit standardní postupy v této situaci /…/ pro informaci volit dĶstojnéĽ uzavĮené prostĮedí bez pĮítomnosti cizích osob /…/ NespĞchatĽ nelhat a nevymýšlet si. Volit výrazové prostĮedky adekvátní schopnostem chápání rodičĶ. Docílit jejich pochopení pĮípadu. KlidnĞ a vyčerpávajícím zpĶsobem odpovĞdĞt na všechny jejich možné i nemožné otázky. NestavĞt se do nadĮazenéĽ mentorské pozice. Chápat jejich smutek i negativní reakce /…/ Nebránit rodičĶm ve vizuálním i taktilním kontaktu s mrtvým novorozencem. Pokud odmítají novorozence vidĞt a chtĞjí o nĞm informaceĽ podrobnĞ jim stav novorozence popsat /…/ Probrat možnosti pohĮbu a respektovat jejich pĮání. Nabídnout pomoc rodičĶm pĮi informování pĮíbuzných. Umožnit jim mít trvalou vzpomínku na mrtvého novorozence… [27Ľ s. 130-131]

I když rodiče bĞhem relativnĞ krátkých necelých 100 hodin od pĮevzetí Listu o prohlídce zemĮelého vlivem traumatického prožitku a díky časté absenci adekvátní profesionální emocionální podpory ze strany poskytovatele zdravotních služeb zájem o pohĮbení svého mrtvĞ narozeného dítĞte neprojevíĽ velká vĞtšina z nich po týdnech a mĞsících svého rozhodnutí litujeĽ neboť vnímají absenci rituálu rozloučení (a to nejen v bezprostĮedním období truchleníĽ ale i po mnoha letechě jako bolestnýĽ nenapravitelný „záĮez“ do jejich rodových koĮenĶ a témĞĮ bez rozdílu vyslovují shodnou otázku: Kde je uloženo tĞlo našeho dítĞte? U mnohých se dostavují i výčitkyĽ že nemĞli odvahu na své mrtvorozené dítĞ ani pohlédnoutĽ což jim často nebylo ani nabízeno. ů nejsou to jen zdravotnická zaĮízeníĽ v nichž se ženy po tichém porodu svého dítĞte necítí být matkami. S náležitou podporou se často nesetkávají ani ve svém okolíĽ které na tuto jejich nečekanou ztrátu neumí nebo nechceĽ byť laickyĽ empaticky reagovat. Na vinĞ je možná obecné tabuizování smrti jako takové v moderní společnosti. 4.3

Statistika

Demografické údaje zamĞĮené na pĮehlednou informaci o celkovém počtu dĞtí zemĮelých pĮed narozením za uplynulá období bychom v publikacích Ústavu zdravotnických informací a statistiky ĚÚZISě či Českého statistického úĮadu ĚČSÚě hledali marnĞ. Sledovány jsou pouze „dĞje“Ľ tj. narozeníĽ umĞlé pĮerušení tĞhotenství, samovolný potrat, z nichž bylo nutno pĮi zpracování níže publikovaných údajĶ v tabulce č. 2 vycházet. Pojem dĞti zemĮelé pĮed narozením zahrnuje všechny statisticky vykázané dĞti ztracené v tĞhotenstvíĽ tj. dĞtiĽ které zemĮely v lĶnĞ matek pĮed svým narozením bez ohledu na délku tĞhotenství či jejich váhu nebo bez ohledu na zpĶsob ukončeného tĞhotenství. Jak je z tabulky patrnoĽ jejich počet ročnĞ osciluje zhruba kolem čísla 40 000.


250


Plody po potratu a jiné lidské pozĶstatky*) DĞti zemĮelé pĮed narozením celkem

MrtvĞ narozené dĞti

Celkem

z toho po samovolném potratu

2001

45320

263

45057

11116

2002

44004

261

43743

11256

2003

42576

272

42304

11660

2004

41589

265

41324

12402

2005

40310

287

40023

12245

2006

40258

299

39959

13326

2007

41232

315

40917

14102

2008

41718

272

41446

14273

2009

40847

319

40528

14629

2010

39566

293

39273

13981

2011

39181

317

38864

13637

2012

37733

379

37733

13515

2013

38053

366

37687

13708

20012013 celkem

532387

3908

528858

169850

Tabulka 2. D ti zem elé p ed narozením v ČR v letech Ň001 – 2013 Zdroj: ČSÚĽ Statistická ročenkaĽ ÚZISĽ Potraty v roce 2013

Jednodušší je sledování počtu mrtvĞ narozených dĞtíĽ které zkomplikovala v prĶbĞhu roku 2012 pouze zmĞna zákonné definice z dĮívĞjších minimálnĞ 1000g na 500g porodní váhy. Na první pohled relativní úbytek počtu mrtvĞ narozených dĞtíĽ tj. dĞtíĽ kterým je vystavován rodný list, za uplynulé dva roky je ve skutečnosti pĮímo úmĞrný smutné realitĞ odrážející současný trend v dnešní populaciĽ tedy klesající porodnost ĚdomnĞnky o chybném vykazování si radĞji ani nepĮipouštímeě. Zatímco v roce 2012 byl oproti roku pĮedcházejícímu počet narozených o 35 nižšíĽ pĮi porovnání let 2012 a 2013 se již jednalo o pokles 1 Ř3Ř dĞtí Ěcelkem 107 117 narozených v roce 2013ě.



251

Česká republika Potraty s hmotností 500 – 1000 g Rok samovolné

UPT

celkem

Skotsko Mrtv narození – p vodní def.

Mrtv narození – nová def.

2006

141

116

257

299

556

2007

112

104

216

315

531

2008

116

122

238

272

510

2009

139

108

247

319

566

2010

90

104

194

293

487

2011

99

78

177

317

494

2012

34

69

103

324

379

2013

0

18

18

251

366

Pitv y

302

Mrtv narození od 24. týdne

z nich zpopeln no

291

89

299

103

274

89

Tabulka 3. Vývoj počtu mrtv narozených podle definice platné do ň1. ň. Ň01Ň a od 1. 4. Ň01Ň v ČR v porovnání se Skotskem Zdroj: ČSÚĽ Hlášení o narození; ÚZIS ČRĽ Národní registr reprodukčního zdravíĽ P íloha Q zprávy Skotské vlády publikované pod názvem Report of the Infant Cremation Commission33

V roce 2012 bylo v České republice mrtvĞ narozeno 37ř dĞtí vyjma 103 dĞtíĽ které byly evidovány jako potrat ĚpĮípady pĮed zmĞnou definice a chybnĞ vykázaníě. V roce 2013 bylo mrtvĞ narozeno 366 dĞtí a chybnĞ vykázaných jako potrat bylo už jen 18. 4.4

Pitva

V roce 2011 nebylo pitváno 15 mrtvĞ narozených dĞtí. Prokazatelný nesouhlas s provedením pitvy mrtvĞ narozeného dítĞteĽ který je součástí zdravotnické dokumentace vedené o matce Ěsrov. § Řř odst. 4 zákona o zdravotních službáchěĽ ještĞ není zárukou jejího neprovedení. To platí pĮedevším u pitev soudních nebo anatomicko-patologickýchĽ pĮičemž poslednĞ zmínĞná je dokonce dle ust. § ŘŘ odst. 2 zákona o zdravotních službách u mrtvĞ narozených dĞtí povinná. Problematické jsou ovšem situaceĽ kdy je sice podle citovaného zákona pitva povinnáĽ ale lékaĮ prohlížející tĞlo mrtvĞ narozeného dítĞte nebo poskytovatel provádĞjící pitvu Ěpatologě rozhodne o jejím neprovedení v souladu s § 89 odst. 3 citovaného zákonaĽ protože rodiče nebo osoba blízká mrtvĞ narozenému dítĞti vyslovili 33

Srov. publikováno Skotskou vládouĽ EdinburghĽ červen 2014 [26]. 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

252


prokazatelnĞ nesouhlas s jejím provedením. TímĽ že od 1. 1. 2014 občanský zákoník pĮedpokládá rejstĮík osob souhlasících s pitvou a současnĞ konstruuje existenci nevyvratitelné zákonné domnĞnky nesouhlasu s pitvouĽ zjevnĞ podle T. Doležala nepočítá s variantouĽ že by lidé projevovali výslovnĞ rovnĞž nesouhlas s pitvou a nestanovíĽ jakým zpĶsobem by mĞli nesouhlas projevit [srov. 15, s. 634]. Pojem „prokazatelného nesouhlasu“ není definován ani v zákonĞ o zdravotních službáchĽ pouze je „součástí zdravotnické dokumentace vedené o matce“Ľ ačkoli pojem prokazatelného souhlasu definován tímto zákonem je Ě§ Ř1 odst. 5ě. Zvláštní forma nesouhlasu s pitvou mrtvĞ narozeného dítĞte by tedy mĞla být stanovena vnitĮním pĮedpisem toho kterého zdravotnického zaĮízení. Jiné výklady dovozují následující: existuje-li definice prokazatelného souhlasu včetnĞ zpĶsobu jeho prokazováníĽ pak je pĮi nesplnĞní jeho podmínek automaticky presumován nesouhlas, který není nutné prokazovat. Nový civilní kodex vyvolává výkladové nejasnosti a nekoresponduje se zákonem o zdravotních službách. Dle dĶvodové zprávy k občanskému zákoníku je zákon o zdravotních službách zákonem speciálním a problematikaĽ kterou se občanský zákoník snaží v ustanovení § 113 odst. 2 a ustanoveních § 115 až § 117 obsáhnoutĽ vĞcnĞ spadá právĞ do jeho pĶsobnosti. Z tohoto dĶvodu zveĮejnilo Ministerstvo spravedlnosti dne 20. 8. 2014 pracovní verzi návrhu zmĞn citovaných ustanovení občanského zákoníku.34 V této pracovní verzi není opomenuta ani právní úprava transplantačního zákona Ě§ 13 a 16ěĽ dle které lze odbĞr z tĞla zemĮelé osoby uskutečnit pouze tehdyĽ pokud s tím zemĮelý nebo zákonný zástupce nezletilé osoby nebo osoby omezené ve svéprávnosti nevyslovil prokazatelnĞ nesouhlas a stanoví se jí i formaĽ jakou je potĮeba nesouhlas vyslovit. Byl-li odbĞr provedenĽ provádí se na tĞle zemĮelého pitva. 5

TOBIT, O. S.

Díky lacuna iuris v českém právním Įádu není pohĮbívání mrtvĞ narozených dĞtí koncesovanou živnostíĽ k jejímuž výkonu by byl nutný živnostenský list. Činnost členĶ této nevládní neziskové organizace se neomezuje jen na vypravování pohĮbĶ opuštĞným dĞtem zemĮelým pĮed narozením. Je zamĞĮena i na pomoc jejich rodičĶm pĮi Įešení praktických otázek spojených s touto nelehkou životní situací. Vloženými reálnými pĮíbĞhy a kazuistiky bychom rádi alespoň v náznacích blíže ilustrovali činnostspolku TobitĽ o. s. Ědále jen Tobitě. Bezprost edním impulsem pro založení občanského sdružení byl církevní poh eb plodu po potratu v květnu 2013. Vě ící rodiče tehdy odmítli jeho genetické vyšet ení a marně prosili o vydání k poh bení do země. Vedení nemocnice s nimi komunikovalo opatrně a taktněĽ nicméně odmítavě. Od právníka nemocnice se otec dítěte dozvěděl o knize Poh ebnictvíĽ která v několika kapitolách tuto nejcitlivější část celé právní úpravy poh bívání analyzuje z ústavně právního hlediska [9]. Nakonec jsme Srov. první část pracovní verze pĮipravovaného návrhu zmĞn občanského zákoníkuĽ kterou již ministerstvo spravedlnosti prokonzultovalo s expertní komisí a zaslalo k oponentuĮe prof. Karlu Eliášovi – [21]. Konsolidovanou a oficiální verzi návrhu novely občanského zákoníku pĮedstaví Ministerstvo spravedlnosti až po vypoĮádání pĮipomínek vzešlých z oponentury.

34



253

žádali písemně nejen primá eĽ ale oslovili jsme též ombudsmanaĽ ministerstvo zdravotnictví a hejtmana kraje. Po týdnech nejistoty se poda ilo plod po potratu společně s poh ební službou v českolipské nemocnici p evzít a poh bít jej do rodinné hrobky. Pokud rodiče o vypravení pohĮbu v zákonné lhĶtĞ ř6 hodin zájem nemajíĽ dítĞ se v nemocnici, s níž má Tobit smlouvuĽ odpadem nestane. Tobit pohĮbívá namísto rodičĶ. Bylo by nedostačujícíĽ aby byl personál oddĞlení porodnic či patologií ztotožnĞn s cílem našeho sdružení. Statutární orgány nemocnic musí nejdĮíve zmĞnit své vnitĮní pĮedpisy a mechanismyĽ jinak by jejich zamĞstnanci postupovali svévolnĞ a hrozil by jim pracovnĞ právní postih. Paní V. K. (nar. 1981) byla v nemocnici hospitalizována ve dnech 7. - 8. 2. 2014 pro spontánní potrat v 17. týdnu gestace. V den p íjmu požádala p ítomnou zdravotní sestru o vydání plodu k poh beníĽ což bylo zapsáno i do teplotky na její posteli. Po velké vizitě si ji vzal primá stranouĽ aby jí sdělilĽ že vydání těla není možnéĽ protože se „spot ebuje na genetické vyšet ení“. Dlouhé t i měsíce měla čekat na výsledky histologického vyšet ení. Ještě koncem dubna matka nevědělaĽ kde je tělo plodu uloženo. Tobit kontaktovala telefonicky dne 2ř. 4. 2014 s prosbou o nápomoc s vydáním plodu k poh beníĽ které se nakonec nezda ilo. Uvedený p íběh však zasel nadějí pro budoucí rodiče dětí zem elých p ed narozením v tomto zdravotnickém za ízení. editel Tobitu na základě telefonního a písemného kontaktu s touto maminkou kontaktoval dne 2. 5. 2014 emailem zmíněnou zdravotní sestru s prosbou o společnou schůzku i za účasti primá e oddělení porodnice ve věci nabídky možné dlouhodobé spolupráce. O týden později byl s vedoucí oddělení právních věcí nemocnice dojednán termín schůzky a v červnu 2014 byl Tobitem odeslán návrh smlouvy, který je v době p ípravy tohoto p íspěvku v p ipomínkovém ízení. První dvĞ smlouvy o spolupráci uzavĮel Tobit s Nemocnicí Jihlava35 a se Statutárním mĞstem Liberec.36 NáslednĞ se smluvnĞ dohodl na spolupráci s Nemocnicí milosrdných bratĮí ĚBrnoě a Všeobecnou fakultní nemocnicí v Praze. První tĮi pohĮby mrtvĞ narozených dĞtí vypravili autoĮi tohoto článku v záĮí 2014 v Liberci. Se svojí negativní zkušeností s postupem nemocnice se spoluautorce tohoto p íspěvku svě ili pozůstalí rodiče mrtvě narozeného romského dítěte vážícího Ř60 gramůĽ kte í mu chtěli vypravit v listopadu 2013 poh eb. Matka chtěla asi 2 hod. po tichém porodu své dítě vidět (po celou dobu pobytu na porodním sále to personálu opakovalaĽ p estože ten to i u porodu p ítomnému otci rozmlouval s vysvětlenímĽ že by matka mohla svůj prožitek ze ztráty negativně promítnout do vztahu s žijícím prvorozeným potomkem). Namísto toho jí bylo ečenoĽ že dítě již na oddělení není a byl ji p edán k vyplnění formulá p íslušné nemocnice (Prohlášení)Ľ v němž si měla vybrat ze dvou variant: I. zpopelnění v krematoriu s tímĽ že si buď a) vyzvedne urSmlouva byla uzavĮena dne 20. 6. 2014. Srov. usnesení Rady statutárního mĞsta Liberec č. 524/2014 ze dne 3. 6. 2014 o uzavĮení smlouvy s neziskovou organizací TobitĽ o. s.Ľ o zajištĞní nĞkterých pohĮbĶ pro mĞsto Liberec. Viz [35]. 35

36


254


ničku se zpopelněnými ostatky (aniž by bylo specifikováno kde) a uloží na poh ebišti v místě bydliště nebo b) žádá o uložení do společného hrobového místa v urnovém háji krematoria. II. vlastní individuální zajištění poh bu a závazek úhrady nákladů s ním spojeným. Matka ve stresu zatrhla možnost a)Ľ protože rodiče chtěli mít urnu doma (tím hlavním vnímatelným slovem pro ně bylo v prvních desítkách minut po potvrzené ztrátě dítěte slovo „urna“)Ľ a zároveň v kolonce pod variantou II. vyplnila požadované kontakty. Zaměstnanci nemocniceĽ i p estoĽ že neustále opakovalaĽ že chce dítě vidětĽ aby ho mohla na poh eb obléciĽ ze zvyku vyvodili i v tomto p ípadě možnost I. a) a tímto svým zavedeným mechanickým postupem bezcitně a nenávratně p ipravili pozůstalé rodiče o možnost vypravit svému dítěti poh eb sami. A nejen to. Sdělili jimĽ že poh eb se může konat až po pitvěĽ což prý bude trvat 1-3 měsíce. Do konce roku kontaktovali 4x marně nemocniciĽ aby se dozvěděliĽ kde tělo jejich dítěte je. Počátkem ledna následujícího roku se dozvěděliĽ že pitva byla provedena již čtvrtý den po porodu a následující den zajistila poh ební službaĽ u níž si rodiče vypravení poh bu neobjednaliĽ zpopelnění jeho těla v krematoriu. PohĮbíváním opuštĞných dĞtí zemĮelých pĮed narozením nevyjadĮuje člen Tobitu pouhou úctu k tĞmto lidským pozĶstatkĶm. Svým konáním zároveň veĮejnĞ sdĞlujeĽ jaké hodnoty jsou pro nĞj dĶležité. Vedle rozloučení s nĞkýmĽ kdo odešelĽ jde zároveň o nabídku cesty pro tyĽ kteĮí zĶstali. 5.1

Poh eb a hrob

Forma pohĮbu dĞtí zemĮelých pĮed narozením je zvlášť dĶležitá. Slaví-li jej človĞk sámĽ nutnĞ propadá smutku. PohĮební rituály jsou nutné právĞ tamĽ kde jsou okolnosti smrti neobvykléĽ zĮídka opakované a emocionálnĞ náročné: tichý porod je v našem individuálním životopise nĞčímĽ na co jsme se nemohli pĮipravit sbíráním zkušeností. RadikálnĞ Įečeno: žádné mrtvĞ narozené dítĞ nemá pohĮeb a ani ho nemĶže nemít. Tím více je dĶležité pochopit obsah pojmĶ pohĮeb nebo pohĮbení. MĶžeme-li ĮíciĽ že „každé mrtvĞ narozené dítĞ má pohĮebĽ aniž bylo pohĮbeno“Ľ pak se vpravdĞ nemusíme bát vyslovitiĽ že „je tĞžké a namáhavé být pohĮben a nemít pohĮeb“. Že je nejen více druhĶ pohĮbĶĽ ale i dĶvodĶ pro nĞj. Jsme pĮesvĞdčeniĽ že pohĮeb mrtvĞ narozených dĞtí nenáleží k vĞcemĽ které lze nahraditĽ tedy k vĞcemĽ jichž je možno se zdržet. ůby členové Tobitu mohli smutečním obĮadĶm pĮedsedatĽ opírají se o rituályĽ v nichž se obrážejí prožitky celých generací. Nabízejí sdílení svépomocných skupin rodičĶĽ modlitby za dĶstojné zacházení s tĞly dĞtí zemĮelých pĮed narozením a jejich rodičeĽ v den výročí nebo na „Dušičky“ navštíví společnĞ „Tobití“ hrobĽ slaví zádušní bohoslužby. Tobití služba tak má díky její církevní sekci dvĞ roviny: skutky tĞlesného a duchovního milosrdenství. Hrobová místa a rakve jsou v tĞchto aktivitách nezastupitelné, vrcholem je duchovní pomoc. Claudie se svým rodičům narodila p i tichém porodu v listopadu 2013. Matka p i pohledu na pamětní kartičku s otiskem chodidla své dcery jen pokrčí rameny a slzami v očích pronese: „….Co bylo na skládačce napsáno mě v nemocnici vůbec 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


255

nezajímaloĽ nečetla jsem to tam. Těšila jsem se domů… Pamatuji si jenĽ že mi ekliĽ že mi na památku otiskli nožičku dcery a dali mi tuhle skládačku s čápem. Když jsem ji doma po několika dnech otev elaĽ rozbrečela jsem se…“ Uvedené leporelo obsahovalo po otev ení na druhé straně následující text: Milá maminko a tatínku, právě se vám v naší porodnici narodilo děťátko! Moc vám blahop ejeme a děťátku p ejeme do života hodně štěstí! Pro dětiĽ které se u nás narodilyĽ jsme založili jejich klub. Pokud chceteĽ můžete se p ijít podělit o radost ze svých ratolestí p i oslavě dne dětí a na Mikuláše. Děkujeme! Zadní strana skládačky odkrývá subjektĽ který tento reklamní materiál financoval (pozn. uvedená webová adresa firmy již neexistujeĽ resp. je na ní skryta doména req.cz nabízející informační systémy). Personál porodnice se tak stává marketingovým spoluhráčem firmy obchodující s pupečníkovou krví. První společné hrobové místo Tobitu a zároveň historicky první společné hrobové místo dĞtí zemĮelých pĮed narozením v moderních dĞjinách České republiky vzniklo na Vinohradském hĮbitovĞ v Praze na základĞ smlouvy se Správou pražských hĮbitovĶ. Jedná se o trvalé užívání opuštĞné hrobky č. 23 v oddĞlení 35 z roku 1ř17Ľ která zĶstala v péči Správy pražských hĮbitovĶ. Díky vstĮícné nabídce Įeditele této pĮíspĞvkové organizace hl. m. Prahy Martina Červeného do ní Tobit mĶže pohĮbívat dĞti zemĮelé pĮed narozením nebo ukládat jejich zpopelnĞné ostatky bezplatnĞ. Velmi dĶležité jeĽ že evidence pohĮbených dĞtí a jejich hrobĶ bude zajištĞna nejen spolkem TobitĽ ale i správcem pĮíslušného hĮbitova. 5.2

Reforma liturgie

Problematika dĞtí zemĮelých pĮed narozením dosud nepronikla dostatečnĞ ani do prostĮedí kĮesťanských církví registrovaných v České republice. Členové církevní sekce Tobitu se rozhodli oslovit nĞkteré z nich s prosbou o úpravu pĮíslušných liturgických textĶĽ aby v nich bylo vhodným zpĶsobem pamatováno i na tyto dĞti a jejich pozĶstalé rodiče. Jako první oslovili se svojí žádostí prostĮednictvím prof. MUDr. KvĞtoslava ŠipraĽ tajemníka Rady pro bioetiku České biskupské konference ĚČBKě a člena Papežské akademie pro životĽ mons. Tomáše HolubaĽ generálního sekretáĮe ČBK, a P. Jana ŠlégraĽ sekretáĮe Komise ČBK pro liturgii nejpočetnĞji zastoupenou ĭímskokatolickou církevĽ následovat bude Českobratrská církev evangelická a Církev československá husitskáĽ které budou rovnĞž požádány o úpravu svých Agend. Inspirováni sousedním Slovenskem, 37 pĮipojili ke své žádosti odeslané ČBK v lednu 2014 k projednání vlastní návrhy modlitebĽ včetnĞ vybraných textĶ z evangeliaĽ které by mohly být vhodné pro pohĮební obĮady nepokĮtĞných dĞti, které se narodily až po své smrti.

PodrobnĞji k liturgickým modlitbám za dĞti zemĮelé pĮed narozením na Slovensku. Viz [14Ľ s. 90].

37


256


PĮi jejich tvorbĞ vycházeli také ze slov Ks. ů. SobczakaĽ doktora církevního práva a víceoficiála MĞstského soudu v polském HnĞzdnĞĽ který dne 15. 10. 2012 Įekl v rozhovoru pro Katolickou informační agenturu ĚKůIě: /.…/Pokud jde o modlitbu pro malé dĞtiĽ musíme si nejprve uvĞdomitĽ jaký je smysl modlitby bĞhem pohĮbu dospĞlého. Modlíme se za odpuštĞní hĮíchĶĽ kterých se daná osoba dopustila bĞhem života na Zemi z lidské slabosti a za vĞčnou spásu pro tuto osobu. Dopustily se malé dĞti nĞjakého hĮíchu? SamozĮejmĞĽ že ne! Takže tón našich modliteb pro malé dĞti je zcela odlišný od modliteb bĞhem pohĮbu dospĞlého. Nemodlíme se za spásu tĞchto dĞtíĽ protože jsou již spasenyĽ jsou malými svatýmiĽ ale v našich modlitbách dĞkujeme Pánu Bohu za jejich spásu a prosíme o milost a sílu pro nejbližší zemĮelého dítĞteĽ a to zejména pro rodiče. /../ Neobjednává se mše svatá za spásu dítĞte zemĮelého pĮed narozenímĽ ale je možné objednat mši sv. díkĶvzdání za spásu tohoto dítĞte a za úmysly rodičĶ.38

Liturgická kniha Įímskokatolické církve PohĮební obĮady má díky reformĞ II. vatikánského koncilu krásné modlitby za nepokĮtĞné dĞti [srov. 24]. Touha dítĞte po kĮtu se pĮenáší na rodičeĽ kterým dítĞ zemĮelo a nestihlo se pokĮtít. Vyplývá to z jejich spojení s církví tímĽ že pod vlivem Ducha svatého projevili touhu o pĮičlenĞní svého dítĞte k níĽ a proto jsou nepokĮtĞnému dítĞti udĞleny výsady pĮíslušející kĮesťanĶm. Mezinárodní teologická komise začala zkoumat tuto otázku už v roce 2004 pod vedením tehdejšího kard. RatzingeraĽ kterému z titulu Prefekta kongregace pro nauku víry náleželo také pĮedsednictví v tomto poradním grémiu. Mezi argumenty najdeme také toĽ že BĶh mĶže vždy udĞlit milost kĮtuĽ i pokud není udĞlena svátostĽ což je tĮeba brát v úvahu zejména v pĮípadechĽ kdy kĮest není možný [srov. 16]. DĞti zemĮelé pĮed narozením v žádném pĮípadĞ kĮtít možné není. Výsledný text tak nemá být čten z pozice zrelativnĞní kĮtu či z pozice oslabení jeho nutnosti. Chceme zdĶraznitĽ že celé naše úsilí smĞĮuje k prokázání seriózních dĶvodĶ pro nadĞjiĽ že BĶh tyto dĞti spasíĽ neboť se nemohlo vykonat toĽ co bychom si pro nĞ pĮáli vykonatĽ tedy pokĮtít je ve víĮe a uvést je do života církve Ěčl. 103ě.

Citovaná liturgická kniha tento postoj teologicky rozlišuje takto: v pĮípadĞ pokĮtĞného dítĞte vyjadĮuje naši víruĽ že je v nebiĽ a prosíĽ abychom i my s ním mĞli účast na vĞčné radosti. V pĮípadĞ nepokĮtĞného dítĞte vyjadĮuje nadĞjiĽ že láska Boží je neopustí.39 Zatímco u pokĮtĞných dĞtí liturgická kniha obsahuje pĮímo modlitby za 38 ůčkoliv ů. Sobczak hovoĮí jakoby za katolickou církev, jeho slova mají s katolickou vírou málo společného. Ve svém projevu popírá nutnost kĮtu ke spáse a dĞdičný hĮích Ědva články víryě! ZemĮelé dĞti sice osobnĞ nezhĮešilyĽ proto nemohou být trestányĽ ale nejsou kĮtem zbaveny dĞdičného hĮíchuĽ proto nemohou být spaseny! Nabízí se teorie limbu, kde jsou nepokĮtĞné dĞti pĮirozenĞ blaženyĽ nebo nĞjaký Boží zásahĽ který by umožnilĽ aby dĞti byly pokĮtĞny kĮtem touhy Ězde se ovšem do hry dostává svobodná lidská vĶle a možnost odmítnutí Boží nabídkyě. V úvahu je také tĮeba brát touhu rodičĶĽ aby dítĞ bylo pokĮtĞno ĚpodobnĞ jako víra malého dítĞteĽ které je kĮtĞnoĽ je zastoupena vírou kmotraě – ta ovšem mĶže chybĞt. ůť je to tak či takĽ o spáse zemĮelých nepokĮtĞných dĞtí nemáme jistotuĽ a je proto kruté odpírat jim mši za spásu jejich duše! Ěpoznámka JiĮí StodolaĽ editorě 39 Srov. [24], op. cit., 14. a 15.; 3. a 4.; 7. a 8. modlitba, s. 30, 38 a 59.



257

tyto dĞti Ě„BožeĽ do Tvých rukou svĞĮujeme s dĶvĞrou naše dítĞ…“ěĽ u nepokĮtĞných dĞtí dává pĮednost modlitbĞ za jejich rodiče Ě„Shlédni na víru tĞchto rodičĶ a potĞš je…“ě. Výše prezentovaný liturgický pĮístup je mnohem opatrnĞjší než citovaný názor pana Sobczaka. Kanonický problém zdĶrazňovaný českou katolickou církví mĶže být také v tomĽ že v Įímskokatolické církvi nebylo nikdy zvykem pohĮbívat dĞtiĽ které vlastnĞ nezemĮely. Pouze se narodily. ů byly v tu chvíli již mrtvé. Podle etnoložky ůlexandry Navrátilové se v českých zemích kĮtilo i pĮi sebemenších známkách životaĽ nĞkdy i pĮedstíranýchĽ a dítĞ pak porodní babka nahlásila do církevní matriky jako živĞ narozené [srov. 19, s. 55]. NĞkdy tak činila i ze strachuĽ aby nebyla naĮčena ze špatného vedení porodu. Byly však i opačné pĮípady: nemajetní rodiče si sami pĮáli označit dítĞ zemĮelé po porodu jako mrtvĞ narozenéĽ aby nemuseli hradit výlohy, spjaté s církevním pohĮbem. Podle lidové zbožnosti se mrtví novorozenci ihned stávali andĞlíčci. Z této víry pravdĞpodobnĞ pochází i andělíčká ka – pojmenování pro porodní bábu provádĞjící potraty. Pokud by nĞkteré z navržených modliteb ČBK na svém ř7. plenárním zasedání biskupĶ ve dnech 6. a 7. kvĞtna 2014 v Olomouci schválila nebo se jimi alespoň nechala pouze inspirovatĽ zbýval by po dlouhých čtyĮiceti letech jen krĶček k revizi knihy PohĮebních obĮadĶ. Tím mohlo být odeslání žádosti o zmĞnu českých pohĮebních obĮadĶ do ĭímaĽ a to v oblasti, která nemá v českém prostĮedí koĮeny. Tobit, o. s. sice neobdržel na svĶj návrh od ČBK oficiální odpovĞęĽ pĮesto si reakci P. Jana Šlégra publikovanou v Katolickém týdeníku 20/2014 na str. 4 vykládá takĽ že ke Svatému stolci ve Vatikánu zĮejmĞ ve stĮednĞdobém horizontu žádný návrh liturgických modliteb za dĞti zemĮelé pĮed narozením Českou biskupskou konferencí odeslán nebude. V nezveĮejnĞném zápisu kvĞtnového plenárního zasedání ČBK se podle slov P. Jana Šlégra píše o tomĽ že liturgická komise ČBK pĮipraví zprávu do diecézních vĞstníkĶ o pastoračním pĮístupu k rodinámĽ které bĞhem tĞhotenství pĮišly o dítĞ. Milostivý BožeĽ náš nebeský OtčeĽ jindy tak rozhodní a odhodlaníĽ pokorně dnes stojíme p ed Tebou zasaženi nečekanou ztrátou. Zmateni bolestí a naplněni zármutkem jsme jako t tina ve větru se klátící. Prosíme TěĽ pomoz námĽ abychom nepropadli pocitu beznadějeĽ který se pokouší vloudit do našich dnů. Ty víšĽ jak jsme smutni v této chvíli loučení s naším děťátkem. A p ece Ti chceme děkovat za jeho kratičký životĽ který prožil jen v těle své maminky. Vě ímeĽ že Tvůj Syn Ježíš Kristus jej společně s Tebou p ijal v nebeském království do věčné radosti. Posiluj a upevňuj v nás naději na život věčnýĽ v němž budou p etrhaná pouta obnovena. Veď nás po své cestě. Amen. 5.3

Novela zákona o poh ebnictví a zákona o zdravotních službách

Postoj současné české vlády k mrtvĞ narozeným dĞtem bolestnĞ zasahující do života jejich rodičĶ budeĽ dle našeho názoruĽ lakmusovým papírkem k testování perspektiv české demokracie.


258


Na základě doporučení léka ů podstoupila dne 22. 5. 2014 paní B. ve 23. týdnu gestace umělé p erušení těhotenství z důvodu vrozené vývojové vady plodu pravděpodobně neslučitelné se životem po jeho narození. „Druhý den ráno mi p inesli papírĽ kde jsem měla podepsatĽ zda si p eji nebo nep eji poh eb. Bohužel jsem na to vůbec nebyla p ipravena a ve stavuĽ v jakém jsem bylaĽ jsem podepsalaĽ že ne. Mrzí mě to. Chtěli to vědět hned a doma se mi to samoz ejmě rozleželo. O Tobitu jsem se dověděla až nyní.“ Dne 22. 6. 2014 oslovila Tobit (ihnedĽ kdy se z internetové diskuze o jeho existenci dověděla) a požádala o pomoc. Na základě telefonického a písemného up esnění vzniklé situace následujícího dne jí byl 24. 6. 2014 odeslán vzor žádosti adresovaný p íslušné klinice. Matka byla rovněž ujištěnaĽ že její dce i bude p íslušnou matrikou vystaven rodný list. Nemocnice ihned po p ijetí žádosti matku telefonicky kontaktovala a sdělila jíĽ že dítě již bylo p ed několika dny spáleno. Matka sice navštívila matrikuĽ ale až po uplynutí správní lhůty 30 dní. Na rodném listě je tak pouze p íjmení matky bez k estního jména jejího dítěte. Snahou rodičů bude alespoň zjistitĽ kde jsou zpopelněné pozůstatky jejich dcery uloženy. V době zpracování tohoto p íspěvku odpověď na uvedenou otázku ještě neznali. Zkusme se poohlédnout po pĮíčinách současného stavu. Do okamžiku účinnosti zákona č. 256/2001Ľ o pohĮebnictví Ě1. 1. 2002ě nestálo pohĮbívání mrtvĞ narozených dĞtíĽ bez ohledu na délku jejich gestačního stáĮíĽ váhy nebo velikostiĽ nic v cestĞ. Žádný zákon se totiž do té doby detailnĞ nezabýval definicí mrtvého lidského tĞla. ůni s pohĮbíváním související vyhlášky ve 20. století nijak neeliminovaly možnost pohĮbívání mrtvĞ narozených dĞtíĽ naopak s ním počítaly. V této souvislosti nelze nezmínit ani naĮízení ministra zdravotnictví vydané 10 let po ukončení 2. svĞtové válkyĽ které tyto nejmenší neopomenulo: mrtvolou se rozumí i mrtvola dítĞteĽ které bylo porozeno mrtvé.40 Narychlo schváleným poslaneckým návrhem novely výše uvedeného zákona o pohĮebnictví tĞsnĞ pĮed nabytím jeho účinnosti ĚsnĞmovní tisk č. 1011Ľ schváleno 2Ř. 11. 2001ě došlo ke zmĞnĞ jeho ustanovení v § 2 písm. aěĽ ve kterém byl vypuštĞn termín plod po potratu. V dĶvodové zprávĞ šestice jeho pĮedkladatelĶ z ODS mimo jiné uvedla: /…/ Definováním plodu po potratu jako lidským pozĶstatkem v zákonĞ o pohĮebnictví a současným zrušením pĮedpisuĽ který umožňoval zpopelnĞní potraceného plodu ve spalovnĞ zdravotnického zaĮízeníĽ vzniká oprávnĞná obava ze zákonné povinnosti tyto definované lidské pozĶstatky pohĮbívatĽ tzn. uložit do hrobu nebo hrobky na veĮejném pohĮebišti nebo zpopelnit v krematoriu.41 PohĮbít potracený plodĽ není-li nijak registrován v úmrtní matrice, resp. knize úmrtí, je prakticky neproveditelné. V úvahu je nutno vzít i etickou nepĮijatelnost takovéhoto aktu. V praxi není za posledních 10 let znám pĮípad žádosti matky nebo obou rodičĶ o pohĮbení potraceného plodu. /…/ PohĮební ústav Hl. mĞsta Prahy napĮíklad v posledních deseti letech nezaregistroval jedinou žádost o pohĮbení mrtvĞ narozeného dítĞte. [30] K historickému pĮehledu a současnému status quo podrobnĞji srov. [9]. „Dle názoru pĮedkladatelĶ není tento vynucený akt projevem úcty k lidskému životuĽ ale prodlužováním utrpení rodičĶ nebo rodičeĽ kteĮí ztratili své nenarozené dítĞĽ“ Įekla mimo jiné v obecné rozpravĞ Lucie TalmanováĽ jedna z navrhovatelek [20].

40

41



259

Po 13 letech nezbývá než konstatovatĽ že se tehdy zákonodárci ve svých úvahách mýlili. Tvrzení o neexistenci jediné žádosti pohĮbít mrtvorozené dítĞ vzalo od té doby také za své. Nezahrnutí pozĶstatkĶ mrtvĞ narozených dĞtí mezi novĞ definovaný pojem mrtvé lidské tĞlo v zákonĞ o pohĮebnictví zbavilo tisíce matek možnosti pietního rozloučení se se svým dítĞtem a potažmo tak negativnĞ zasáhlo do jejich soukromého a rodinného života. Stalo se spíše zvykem pohlížet na tĞla mrtvorozencĶ jen jako na odpadĽ jako na pouhou oddĞlenou část tĞla jejich matekĽ včetnĞ tĞchĽ které si ukončení tĞhotenství nepĮályĽ a došlo k nĞmu spontánnĞ. ů to i pĮestoĽ že zákon o zdravotních službách v ustanovení § ř1 tĞla mrtvĞ narozených dĞtí mezi patologický odpad nezahrnuje. Paní L. porodila ve 27. týdnu gestace již zem elého syna Jana (760 gĽ 37 cm). Informovala personál nemocniceĽ že si p eje dítěti vypravit poh eb. Obdržela List o prohlídce zem eléhoĽ jednu z namnožených kopií obsahující kontakt na p íslušnou matriku s poznámkou určenou pro matky novorozenců (nikoli mrtvě narozených dětí)Ľ kontakt na pracovníka nemocniceĽ který jim poskytne informace ohledně poh bu a památeční kartu – barevně ilustrovaný obrázek s vyplněnými údaji o jejich synovi. V pravém horním rohu tohoto reklamního letáku je pod názvem firmy HIPP slogan: Pro to nejcennější v životě. Dne 26. 7. 2014 kontaktoval otec dítěte Tobit. Autorkou tohoto p íspěvku mu byly poskytnuty požadované informace a sepsána žádost adresovaná nemocnici. Církevní poh eb v úzkém kruhu rodiny se uskutečnil na Vinohradském h bitově v Praze dne 1. Ř. 2014Ľ kde byl Jan uložen do rodinného hrobu. Jednou z možnostíĽ jak stávající stav zmĞnitĽ je upozorňovat co nejširší veĮejnost na tento neutĞšený stav a tím politiky donutitĽ aby se o tuto problematiku zajímali a potažmo ji úpravou legislativy a navazujícími systémovými opatĮeními Įešili. K nastartování této zmĞny chce pĮispĞt spolek Tobit nejen svým vznikem a službou pomoci rodičĶm zasaženým náhlou ztrátouĽ ale i pĮedložením návrhĶ možných cest k nápravĞ. Jedním z prvních počinĶ je zpracování návrhu na dílčí zmĞny zákona o pohĮebnictví a zákona o zdravotních službáchĽ který oblast vydávání dĞtí zemĮelých pĮed narozením rodičĶm k pohĮbení zdĶvodňuje i z ekonomického hlediska. ZÁV

R

V České republice pĮibývá v oblasti zacházení s dĞtmiĽ které zemĮely pĮed narozenímĽ stížností rodičĶ a občanských iniciativ upozorňujících pĮedevším na problém nedostatku právní jistoty a pĮedvídatelnosti. Český právní ĮádĽ obecnĞ závazné právní pĮedpisyĽ obecnĞ závazné vyhlášky obcíĽ ani vnitĮní provozní Įády českých nemocnic, krematorií a spaloven zdravotnického odpadu neposkytují adekvátní právní ochranu mrtvĞ narozeným dĞtem proti možné svévoli úĮedníkaĽ zdravotnického pracovníka nebo provozovatele krematoria či spalovny. Tato tristní realita je nepochybnĞ v rozporu s požadavkem zákonnosti kodifikovaným v ÚmluvĞ. Zmatečnost a nejasnostĽ s jakou zdravotnická zaĮízení Įeší nakládání s opuštĞnými dĞtmi zemĮelými pĮed narozenímĽ je zjevná z jednotlivých pĮípadĶĽ které za poslední období Įešil spolek Tobit. Inspirován poznatky z nastavených zákonných mantinelĶ 16. ĭÍJNů 2014, BRNO

260


nĞkterých evropských zemí a tamní praxíĽ vypracoval Tobit v červnu 2014 návrh dílčích legislativních zmĞn v oblasti pohĮebnictví a zdravotních služeb. Jedná se o nepochybnĞ lepší ĮešeníĽ než nabízí stávající právní úpravaĽ když už ne dobréĽ které je o nĞco blíže základním lidským právĶmĽ když ne spravedlivé. NezbýváĽ než si pĮátĽ aby zahraniční praxe zmínĞná v úvodní části tohoto pĮíspĞvkuĽ stanovisko veĮejného ochránce práv a aktivity občanské společnosti byly našim současným zákonodárcĶm pĮíkladem tohoĽ že s pozĶstatky dĞtí zemĮelými pĮed narozením bez ohledu na délku tĞhotenství je již v evropských zemích standardem nakládat pietnĞ. VidĞno pouhou Įečí číselĽ jen z úzkého pohledu ekonomické rentability, nelze management českých nemocnic vinit z tohoĽ že po marném uplynutí ř6 hodinové lhĶty zajišťuje likvidaci opuštĞných mrtvĞ narozených dĞtí ve své spalovnĞ. Díky platné legislativĞ neumožňující nemocnicím adekvátní refundaci vynaložených pohĮebních nákladĶĽ je jejich jediným možným pĮíjmem v této souvislosti úhrada od zdravotních pojišťoven za likvidaci patologicko-anatomického odpadu nebo ponechání vypravení pohĮbu na občanské společnosti. Pokud by vedení nemocnic chtĞlo opuštĞným mrtvorozencĶm zajistit jejich individuální pietní pohĮbeníĽ muselo by pro úhradu pohĮebních nákladĶ sáhnout do vlastních zdrojĶ z vedlejší hospodáĮské činnosti ĚnapĮ. pronájmuě. Znamenalo by to nejen zmĞnu vnitĮních pĮedpisĶĽ ale zejména dlouholetých zabĞhlých stereotypĶ. Z pasivní odevzdanosti však poskytovatele zdravotních služeb vinit lze. Jakoby zmĞna zákonĶ v oblasti zacházení s dĞtmiĽ které zemĮely pĮed narozenímĽ mĞla být jen záležitostí odborníkĶ na smrt. Jako by zmĞna praxe mĞla být jen záležitostí rodičĶĽ jejich svépomocných skupin a spolkĶ. ů když taková organizace vznikneĽ trvá právním oddĞlením tĞchto poskytovatelĶ zdravotních služeb nekonečnĞ dlouhoĽ než schválí návrh dohody o spolupráci s ní. Žádný právní pĮedpis nemocnicím napĮ. dosud nezakázal hromadné spalování pozĶstatkĶ dĞtí zemĮelých pĮed narozením bez společné pĮítomnosti jiného klinického odpadu v krematoriu. Naopak. Na základĞ uzavĮené smlouvy s provozovatelem krematoria by tak činit mohli. ůni toto možné minimum úcty k jejich pozĶstatkĶm dosud za zdi českých nemocnic neproniklo. Zájem českého státu je zamĞĮen na částečnou úhradu nákladĶ na pohĮby tĞchto dĞtí tĞmĽ kteĮí se rozhodnou je pohĮbít dobrovolnĞ. Obcím stát účelnĞ vynaložené náklady na sociální pohĮby dĞtí zemĮelých pĮed narozením nerefunduje. PĮesto nĞkteré veĮejnoprávní korporace a neziskové organizace tyto malé „bezdomovce bez rodného čísla“ na své náklady pohĮbívajíĽ za což si zasluhují naši úctu a uznání. I když nemocnice tĞlo dítĞte zemĮelého pĮed narozením vydáĽ nemusí být ještĞ vĶbec vyhráno. DĞti zemĮelé pĮed narozením byly ve Skotsku zpopelňovány pĮes noc ze zbytku žáru po celodenním provozu krematoria a jejich popel smísen s popelem z prvního ranního zpopelnĞní dospĞlého človĞka. Na Edinburském pĮípadu lze ukázatĽ že se provozovatel krematoria mĶže zachovat ještĞ hĶĮe než poskytovatel zdravotní péčeĽ když neočekávanĞ a velmi sofistikovanĞ poškozuje nejen rodinu po perinatální ztrátĞĽ ale současnĞ i rodinu po bĞžné trvalé vztahové ztrátĞĽ která netušíĽ že jsou zpopelnĞné ostatky jejich dospĞlého zemĮelého „obohaceny“ popelem tĞla cizího mrtvĞ narozeného dítĞte. Nemocnice je zpravidla veĮejná instituceĽ provozovatel krematoria nikoli. Od nemocnice neočekávámeĽ že pohĮbí profesionálnĞ v souladu se zákonem o pohĮebnictví; od provozovatele krematoria ano. Od nemocnice neočekávámeĽ že nám poskytne informace o tomĽ kam bude trvale uložen její 16. ĭÍJNů 2014, BRNO


261

anatomicko-patologický odpad; od provozovatele krematoria, které tento odpad pro nemocnici likviduje, ano.

BIBLIOGRAFIE 1. Anmodning om begravelse af dødfødt barn, Personregistering.dk, https://www.personregistrering.dk/index.php?id=104 (25. 6. 2014).

2. Bundesgesetzblatt. Teil I 2013 Nr. 23 14. 5. 2013 – Gesetz zur Änderung

personenstandsrechtlicher Vorschriften (PersonenstandsrechtsÄnderungsgesetz – PStRÄndG), Bundesanzeiger Verlag, http://www.bgbl.de/banzxaver/bgbl/start.xav?startbk=Bundesanzeiger_BGBl& start=//*%255B@attr_id=%27bgbl113s1122.pdf%27%255D#__bgbl__%2F%2 F*%5B%40attr_id%3D'bgbl113s1122.pdf'%5D__1412582727650 (30. 8. 2013). 3. Cramb, A., Council official suspended following report on Edinburgh's baby ashes scandal, The Telegraph, 8. 5. 2014, http://www.telegraph.co.uk/news/10817374/Council-official-suspendedfollowing-report-on-Edinburghs-baby-ashes-scandal.html (15. 6. 2014). 4. Cramb, A., Parents face 'lifetime of uncertainty' over final resting place of babies, The Telegraph, 30. 4. 2014, http://www.telegraph.co.uk/news/uknews/scotland/10799079/Parents-facelifetime-of-uncertainty-over-final-resting-place-of-babies.html?fb (15. 6. 2014). 5. DoležalĽ J. X.Ľ Liga za pohĮbívání potratĶĽ Reflex, 25. 11. 2013, http://www.reflex.cz/clanek/komentare/53024/jiri-x-dolezal-liga-za-pohrbivanipotratu.html (15. 4. 2014). 6. Infant Cremation Commission – Scottish Government Response, Edinburg 2014, http://www.scotland.gov.uk/Resource/0045/00453183.pdf (25. 6. 2014). 7. Infant Cremation Commission, The Scottish Goverment, http://www.scotland.gov.uk/Topics/Health/Policy/BurialsCremation/Cremation Commission (15. 6. 2014). 8. Knapton, S., Aborted babies incinerated to heat UK hospitals, The Telegraph, 23. 3. 2014, http://www.telegraph.co.uk/health/healthnews/10717566/Abortedbabies-incinerated-to-heat-UK-hospitals.html (15. 6. 2014). 9. Kotrlý T. Poh ebnictví. Právní zajištění piety a důstojnosti lidských pozůstatků a ostatků. Praha 2013. 10. Kotrlý, T., Kadáver – lidské nebo zvíĮecí tĞloĽ Slovenské pohrebníctvo, 2014, 2014(I), s. 24-25, http://www.pohrebiste.cz/stranky/archiv/resitel/clanky/kadaver0.htm (30. 6. 2014). 11. Kotrlý, T., (Neědostatečná evidence dĞtí zemĮelých pĮed narozenímĽ Právní rádce, 2014, 2014(4) (2014), s. 65– 67. 12. KotrlýĽ T.Ľ DĞtiĽ které se narodí mrtvéĽ Rodinné listy, 2014, 2014(6), s. 24 - 32.


262


13. KotrlýĽ T.Ľ K problematice mrtvĞ narozených dĞtíĽ in: ČernýĽ D.Ľ DoležalĽ A.

Ěeds.ěĽ Smrt a umírání. EtickéĽ právní a medicínské otazníky na konci životaĽ Praha 2013, s. 97-130. 14. KotrlýĽ T.Ľ PohĮbívání plodĶ po potratu a mrtvĞ narozených dĞtí v České republiceĽ in: Stodola JiĮíĽ Kratochvíl Miroslav Ěeds.ěĽ Nejmenší z nás 2013, Moravská Ostrava 2013, s. 63–92. 15. Melzer, F., Tégl, P. a kol., Občanský zákoník – velký komentá . Svazek I, Praha 2013. 16. Mezinárodní teologická komise, Naděje na spásu pro dětiĽ které umírají nepok těné. Praha 2008. 17. Mortonhall baby ashes: Edinburgh City Council plans memorial, BBC News, 20. 6. 2014. http://www.bbc.com/news/uk-scotland-edinburgh-east-fife-27930766 (7. 7. 2014). 18. Mortonhall Investigation Report, Edinbvrg, http://www.edinburgh.gov.uk/info/20004/council_and_democracy/957/morton hall_investigation_report (15. 6. 2014). 19. Navrátilová, A., Narození a smrt v české lidové kultu e, Praha 2004. 20. Návrh poslancĶ Lucie TalmanovéĽ Evy DundáčkovéĽ ůleny Páralové a dalších na vydání zákonaĽ kterým se mĞní zákon č. 256/2001 Sb.Ľ o pohĮebnictví a o zmĞnĞ nĞkterých zákonĶ /snĞmovní tisk 1011/ - prvé čteníĽ Společná československá parlamentní digitální knihovna, http://www.psp.cz/eknih/1998ps/stenprot/043schuz/s043067.htm#r3 (30. 6. 2014) 21. Návrh zákona: pracovní verze návrhu zákonaĽ kterým se mění zákon č. Řř/2012 Sb.Ľ občanský zákoník. Část I, http://portal.justice.cz/justice2/MS/ms.aspx?j=33&o=23&k=2375&d=337646 (15. 9. 2014). 22. News & Events, NHS – Lothian, http://www.nhslothian.scot.nhs.uk/services/az/bereavementservice/News/Pages/default.aspx (15. 6. 2014). 23. NHS – Lothian, http://www.nhslothian.scot.nhs.uk/Pages/default.aspx (24. 6. 2014). 24. Poh ební ob ady. Kostelní VydĮí 1řřř. 25. Rastislavová, K., Perinatální ztráta…Když p ed začátkem p ijde konec, http://ratislavova.wordpress.com/perinatalni-ztrata/ (27. 6. 2014) 26. Report of the Infant Cremation Commission, Edinburg 2014, http://www.scotland.gov.uk/Resource/0045/00453055.pdf (25. 6. 2014). 27. RoztočilĽ ů. et al.Ľ Moderní porodnictví, Praha 2008, s. 130-131. 28. Sands – Stillbirth and neonatal death charity, https://www.uk-sands.org/ (24. 6. 2014) 29. Senior official Mark Turley resigns from Edinburgh City Council over Mortonhall, BBC News, 3. 7. 2014, http://www.bbc.com/news/uk-scotlandedinburgh-east-fife-28144220 (7. 7. 2014).



263

30. SnĞmovní tisk 1011/0. Návrh novely zákona o pohĮebnictví – RJ, Společná

česko-slovenská parlamentní digitální knihovna, http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=3&CT=1011&CT1=0 (30. 6. 2014) 31. Sporządzenie aktu urodzenia dla dziecka martwo urodzonegomĽ Biuletyn Informacji Publicznej Miasta Rzeszów, http://bip.erzeszow.pl/wydzialyurzedumiasta/urzad-stanu-cywilnego/mojasprawa-w-urzedzie/sporzadzenie-aktu-urodzenia-dla-dziecka-martwourodzonego (30. 12. 2013). 32. Stanovy občanského sdružení Tobit, o. s., 2013, www.tobit.cz/stanovy (30. 6. 2014). 33. The Cremation (Scotland) Amendment Regulations 2003, http://www.legislation.gov.uk/ssi/2003/301/contents/made (29. 9. 2014). 34. Uchwała nr XIX/6/2012 Rady Miejskiej w Mrągowie z dnia 17 maja 2012r. ustalenia sposobu sprawienia pochówku przez GminĜ Miasto Mrągowo zwłok płodów ludzkich i dzieci martwo urodzonych oraz zasad zwrotu wydatków poniesionych na ten cel, e-pravnik.pl, http://dokumenty.e-prawnik.pl/dziennikiurzedowe/dz-urz-woj-warm-maz-20121850.html (30. 12. 2013). 35. Usnesení z 11. schĶze rady mĞsta LiberecĽ konané dne 3. 6. 2014, Liberec.cz, http://www.liberec.cz/cz/mesto-samosprava/rada-mesta/usneseni-radymesta/2014/usneseni-z-11-rm-3-6-2014.html (18. 6. 2014). 36. Ustawa o cmentarzach i chowaniu zmarłych z dnia 31. stycznia 1ř5ř r. ĚDz. U. z 2011 Nr 118, Poz. 687), Internetowy System Aktów Prawnych, http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20111180687 (30. 12. 2013). 37. Ustawa o zmianie ustawy o cmentarzach i chowaniu zmarlych (Dz. U. z 2011 Nr 144, Poz. 853), Internetowy System Aktów Prawnych, http://isap.sejm.gov.pl/DetailsServlet?id=WDU20111440853 (30. 12. 2013). 38. VarvaĮovskýĽ P.Ľ Poh bení mrtvě narozených dětí – spis 2645/2013/VOP/MH, 7. 6. 2013, http://www.ochrance.cz/fileadmin/user_upload/STANOVISKA/Pohrebnictvi/2 645-013-MH-O. pdf (6. 10. 2014). 39. Working Group set up to consider Mortonhall recommendations, Edinbvrg, 1. 5. 2014, http://www.edinburgh.gov.uk/news/article/1533/working_group_set_up_to_co nsider_mortonhall_recommendations (15. 6. 2014).


264


THE CIVIL SOCIETY ALTERS THE TREATMENT OF CHILDREN WHO DIED BEFORE BIRTH In the Czech Republic, there has been an increasing number of parental and civil complaints concerning the treatment of children who died before birth, drawing attention mostly to the issue of the insufficient legal force and predictability. The Czech rule of law, generally binding legal regulations, generally binding municipality regulations or internal operating regulations of the Czech hospitals, crematoriums, and medical waste incineration houses do not provide adequate legal protection to the babies born dead against the potential arbitrariness of an officer, a medical worker or a worker of a crematorium or an incineration house. This dismal reality is definitely conflicting with the legal requirements codified in the Agreement.

KONTAKT ThLic. Tomáš KotrlýĽ Th.D. Tobit Široká 64/12 110 00 Praha 1 - Josefov web: http://www.tobit.cz/ e-mail: [email protected] Ing. Jana Vališová Tobit Široká 64/12 110 00 Praha 1 - Josefov web: http://www.tobit.cz/ e-mail: [email protected]


NEJMENŠÍ Z NÁS 2014 Sborník p ísp vk interdisciplinární konference o právní ochran osob p ed narozením, 16. 10. 2014, Brno Edito i: J. Stodola, M. Kratochvíl Obálka, grafická úprava a typografie: J. Stodola, P. Vrtal P eklad italského originálu: D. Černý P eklad anglického originálu: L. CekotováĽ ů. PovolnáĽ T. ĭíčnáĽ M. DovrtĞlĽ P. BuĮičĽ D. PetrlaĽ P. VrtalĽ V. ForgačĽ O. Nejdl. Vydalo občanské sdružení Bios – Společnost pro bioetiku Gorkého 392/23 702 00 Moravská Ostrava Moravská Ostrava 2014 1. vydání Vytiskla tiskárna tiskdo1000.cz TuchomĞĮická 343 164 00 Praha 6-Nebušice ISBN 978-80-905358-2-4

NEJMENŠÍ Z NÁS Sborník p ísp vk interdisciplinární konference o právní ochran osob p ed narozením , Brno

Recommend Documents