Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji
Zpracováno oddělením památkové péče odboru kultury a památkové péče Krajského úřadu Zlínského kraje listopad 2002.
Projednáno s Ministerstvem kultury České republiky 6. ledna 2003.
2
Obsah I. Úvodní teze, základní strategický cíl památkové péče ve Zlínském kraji _____ 4 I.1. Vymezení památkového fondu ____________________________________ 6 a) Analýza silných stránek ____________________________________________________ 7 b) Analýza slabých stránek____________________________________________________ 7 c) Analýza příležitostí _______________________________________________________ 8 d) Analýza ohrožení _________________________________________________________ 9 I.1.1. Současný stav památkového fondu _________________________________________ 9 I.1.1.1. Kulturní památky zapsané v seznamu památek světového dědictví UNESCO______ 9 I.1.1.2. Národní kulturní památky ______________________________________________ 9 I.1.1.3. Památkově chráněná území ____________________________________________ 10 I.1.1.4. Významné památky __________________________________________________ 14
II. Právní úprava ochrany památek ___________________________________ 16 III. Formulace strategických cílů ____________________________________ 17 III.1. Stanovení cílů podpory památkové péče, včetně určení priorit _________ 17 III.1.1. Uchování a prezentace památkového fondu________________________________ III.1.2. Informačně – komunikační aspekty ______________________________________ III.1.3. Metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče __________________ III.1.4. Finanční podpora vlastníků památek _____________________________________ III.1.4.1. Grant na obnovu nemovitých kulturních památek _________________________ III.1.4.2. Grant na obnovu movitých kulturních památek a jejich souborů a mobiliárních fondů ____________________________________________________________________ III.1.4.3. Grant na klasické zabezpečení a elektronický zabezpečovací systém movitých kulturních památek a mobiliárních fondů_______________________________________ III.1.4.4. Spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond ______________ III.1.4.5. Památky a cestovní ruch _____________________________________________
18 20 20 21 23 25 25 25 26
IV. Analýza potřebných prostředků na obnovu památkového fondu _________ 28 Zlínského kraje __________________________________________________ 28 IV.1. Nemovité kulturní památky – tabulka č. 2_________________________ 29 IV.1.1. Havarijní a naléhavé stavy – tabulka č. 3 _________________________________ 32
IV.2. Movité kulturní památky – tabulka č. 4___________________________ 33 IV.2.1. Havarijní a naléhavé stavy – tabulka č. 5 _________________________________ 37
V. Přílohy ______________________________________________________ 38 A. Vyhodnocení stávajícího památkového fondu Zlínského kraje z hlediska stavebně historického _____________________________________________ 39 B. Nejohroženější a nevyužívané nemovité památky Zlínského kraje_________ 72 C. Zabezpečení památkových objektů Zlínského kraje ____________________ 96 D. Stávající dotační tituly pro kulturní dědictví ________________________ 105 E. Stávající systém péče o památkový fond ___________________________ 107 F. Kompetence Zlínského kraje na úseku památkové péče________________ 111 G. Grafy ______________________________________________________ 112
3
I. Úvodní teze, základní strategický cíl památkové péče ve Zlínském kraji Jednou z nejvýznamnějších složek kulturního bohatství České republiky je dochovaný památkový fond, jehož přínos pro společnost vyplývá z nenahraditelných hodnot, zejména historických, uměleckých, estetických a užitkových. Úroveň péče o památky a jejich soubory indikuje v dnešní Evropě obecnou úroveň vyspělosti společenského systému příslušného státu. Uchování a vhodná prezentace jednotlivých součástí našeho památkového fondu, to je především kulturních památek nemovitých a movitých, z nichž nejvýznamnější jsou prohlašovány za národní kulturní památky, památkových rezervací a památkových zón, jakož i archeologických nálezů, má značný ekonomický a národohospodářský význam, zejména v souvislostech územního rozvoje, rozvoje podnikání a cestovního ruchu. Kulturní dědictví chápeme v nejširším smyslu jako duchovní a materiální kulturu na území státu, na kterém proběhly různé vývojové civilizační formace od prehistorie do současnosti. Tvoří potenciál, jehož část je chráněna zákonem, a který vytváří základnu pro kulturní hodnoty aktualizované budoucí společnosti. Památkový fond není jen statickým fenoménem, ale dynamickým základem kulturních hodnot, který je proměnný v dialektickém vztahu společnosti k hodnotám minulosti v průběhu času. Odráží kulturní identitu národa a tvoří spojovací článek mezi minulostí, přítomností a budoucností. Péči o památkový fond nelze ponechat jen na libovůli či snahách jednotlivců, skupin a institucí, ale stává se součástí kulturní politiky státu a musí být začleněna do plánu ekonomického a hospodářského rozvoje. Na druhé straně bez zájmu a účasti občanů a široké veřejnosti nelze hlavní cíle uchování kulturního dědictví naplnit. Nesmírné bohatství, které na našem území zanechal tisíciletý vývoj architektury, urbanismu a dalších složek hmotné kultury, tvoří potenciál, z něhož se výběrem vytváří fond kulturních památek. Je to trvale otevřený systém. S postupujícím vědeckým poznáním a hodnocením se v něm registrují, dokumentují a státem ve veřejném zájmu chrání jak jednotlivé nemovité i movité památky ( architektonická a umělecká díla, technická díla, archeologické památky, výtvory lidové hmotné kultury, militaria apod.), tak jejich soubory. Ty jsou chráněny jako celky, včetně jejich prostředí, případně celého krajinného rámce ( památkové rezervace a zóny). Nesmírně významný je u nás právě vztah jednotlivých architektonických památek či souborů s prostředím krajinným. U nás můžeme ještě hovořit svým způsobem o krajině románské, krajině gotické, renesanční, barokní atd. Památkový potenciál České republiky nevyniká jen velkou kvantitou architektonickou a stavebních projevů, ale především je charakterizován díly vysoké až nejvyšší kvality. U množství památek jsou to stavby významu středoevropského, které se vysoce tvořivým způsobem podílejí na vývoji architektury, respektive výtvarného umění vůbec. Je třeba si uvědomovat, že za toto bohatství nezodpovídáme jen vůči sobě, pro nás, pro naše potomky, ale celému světu, protože se neomezuje svým projevem pouze na naše území, ale je součástí celosvětového vývoje. Památky jsou dokladem historického vývoje, vznikaly na určitém stupni společenského uspořádání, v návaznosti na předchozí výsledky lidské činnosti, aby současně dávaly podněty k novým výtvorům v různých oblastech lidské činnosti. Umožňují pochopit přístup k rozmanitým životním situacím z různých pozic a úhlů pohledu. Jsou symboly sounáležitosti generací, skupin a vrstev. Péče o památky „ in situ“ je svou nejhlubší podstatou prosazováním celospolečenského nadresortního zájmu zachování kulturního kontextu a historicity současnosti. Poskytuje záruky nemanipulovatelnosti a vážnosti domova, tradovaného generacemi a v tomto smyslu zajišťuje i identitu národa v dějinách. Kulturní dědictví zůstává proto spolehlivou základnou nejen vědomí národní svébytnosti, ale i bohatství citů, vkusu, nápaditosti i zručnosti, bez nichž by každý národ postupně ztrácel svoji vlastní tvář a místo mezi ostatními. Plný kulturní život každého národa, státu, je bez existence památek historie, architektury, plastik, malířství, užitého umění i projevů techniky minulosti prostě nemyslitelný. 4
Památky mají stále, den ze dne, významnější poslání a postavení v životě nás všech. Hluboce ovlivňují naše myšlení, naši kulturní úroveň, tvoří v současné době i velmi důležitý faktor státní kulturní prezentace. Péče o památky není proto jen záležitostí kvalifikovaných odborníků, musí být chápána jako otázka formování postojů lidí k hodnotám je obklopujícím, vztahů k vlastní historii, upevňující vědomí dějinné kontinuity národa. Jsou klíčem k pochopení, jaké místo mezi ostatními národy jsme zaujali. Praxe ochrany, využití a záchrany památek, která by měla vycházet z vědomí jejich nezastupitelného místa v životě soudobého člověka, je proto záležitostí širšího zájmu. Týká se přímo či zprostředkovaně každého jednotlivce a tudíž celé společnosti. Památky minulosti mají plné právo na to, aby organicky vrůstaly do přítomnosti a tvořily její nedělitelnou součást. Jsou hodnoty, které „ nemají minulost“ – jsou svěží a přítomné dnes jako před tisíciletími. Úkolem památkové péče je uchování všech jednotlivin kulturního dědictví určitého území v jejich plné hodnotě a originální situaci a především plné historické integrity zvláště významných historických komplexů. Ochranou historické identity a kulturního profilu životního prostředí prosazuje památková péče celospolečenský zájem nejen současné populace, ale i budoucích generací. Je tak nejen ochránkyní kulturního profilu přítomnosti, ale i aktivní tvůrkyní kulturní struktury budoucnosti. Do soustavy činností památkové péče náleží také propagace a popularizace kulturních památek, jako jeden ze základních předpokladů jejich účinné ochrany. Seznámením veřejnosti s hodnotami historických objektů a předmětů se nejen zmenší nebezpečí jejich ztráty v důsledku neznalosti a nepochopení a zároveň se zvýší úroveň společenského povědomí ve vztahu k památkám a kulturním hodnotám vůbec. Propagací památek a činností souvisejících s jejich ochranou se památková péče stává důležitým prostředkem osvěty a výchovy – podílí se na formování osobnosti, působí v oblasti hodnotové orientace a tvorby životního stylu. Péče o kulturní dědictví předcházejících generací má takto nespornou etickou dimenzi. Úspěšné zajištění existence jednotlivé památky i ochrana celého památkového fondu je možná jedině na základě širokého souhlasu a zájmu společnosti, a to již v rozměru obce, ale i mikroregionu, regionu a rovněž kraje. Právě zaangažování společnosti ( obcí, občanských sdružení, spolků atd.) do těchto aktivit je svou povahou politickou úlohou a zároveň tou nejúčinnější formou památkářské osvěty a kultivace ceřejnosti. Bez pozitivního vztahu současnosti k památkovým hodnotám v místech jejich bydliště a života nelze realizovat trvale úspěšnou památkovou péči. Na území Zlínského kraje, který tvoří dosavadní okresy Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín, existuje značná koncentrace památkového fondu, zahrnující díla všech stavebních slohů, počínaje památkami velkomoravskými, přes románské a románsko – gotické, gotické, renesanční, barokní, klasicistní a empírové, stavby historizující a funkcionalistické. Vedle tzv. „ velké architektury“, ať už světské nebo církevní, má kraj velmi bohatý fond památek lidového stavitelství, které dávají městům a vesnicím nezapomenutelné kouzlo. Tyto památky dokládají historický a kulturní vývoj splečnosti, práci, řemeslný um a způsob života. V posledních letech jsou stále navštěvovanější ., možná proto, že člověk obklopený prudkým rozvojem vědy a techniky, snahou přecházející mnohdy až v honbu za materiálními požitky, nachází v nich klid a jistotu. Rovněž vesnické kostely a kaple, ale i boží muka, zvonice a sochařská díla v terénu, představují vynikající, zčásti dosud nezhodnocený článek kulturního vývoje západokřesťanské Evropy. Jejich význam znásobuje pohledová působivost v urbanistickém souboru vesnic, a zvláště pak v krajině. Řada těchto venkovských církevních staveb má prvořadý význam v rámci stavebního vývoje regionu v rozmanitých slohových obdobích. Nové chápání významu památky v životě současné společnosti by mělo vést i k novým koncepcím památkové péče. Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji vychází z Programu rozvoje územního obvodu Zlínského kraje, který byl schválen 5
Zastupitelstvem Zlínského kraje dne 19. června 2002 jako nejširší a vrcholový strategický dokument vyjadřující rozvojové potřeby a stanovující cíle, které chce kraj dosáhnout. Ve funkčním okruhu 3 – Lidské zdroje, v bodě 3.6 je stanoveno zachovat a posilovat kulturní hodnoty a dědictví. Také ve funkčním okruhu 6 – Památky a cestovní ruch, v bodě 6.3 je zakotven záměr získávání zdrojů na obnovu nemovitých kulturních památek a jejich zapojení do aktivit nadregionálního významu. Uspokojování celkového kulturního rozvoje, k němuž péče o památkový fond patří, je v souladu se zákonem o krajích. Systém památkové péče zahrnuje početný soubor navzájem propojených odborně metodických, organizačních, ekonomických a normativně právních opatření, jejichž vzájemný soulad v dlouhodobějším výhledu řeší Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji. Směřuje k vytyčení hlavních směrů další podpory památkové péče na území Zlínského kraje a vychází z Koncepce účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005, schválené usnesením vlády č. 278 ze dne 22. dubna 1998 a rovněž z platné české památkové legislativy.Rozdíly krajové jak v charakteru památkového fondu, tak i v možnostech realizace předpokládají vypracování dílčích koncepcí v jednotlivých krajích v pojetí, které určuje jejich dlouhodobou platnost v základních vývojových směrech. Oprávnění k vytváření koncepcí vychází z § 25 zákona o státní památkové péči, podle něhož krajský úřad patří mezi orgány vykonávající státní památkovou péči. Krajský úřad podle § 28 metodicky řídí výkon státní památkové péči v kraji. Krajský úřad plní úkoly orgánu státní památkové péče pro národní kulturní památky, pokud nepřísluší Ministerstvu kultury nebo vládě České republiky, dozírá v rozsahu své působnosti na dodržování tohoto zákona a předpisů vydaných pro jeho provedení, vykonává státní stavební dohled při obnově národních kulturních památek z hlediska státní památkové péče a plní další úkoly stanovené tímto zákonem. Podle § 28 a kraj v samostatné působnosti: a) schvaluje koncepci rozvoje státní památkové péče v kraji v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v České republice a po projednání s Ministerstvem kultury, b) schvaluje návrhy dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek v kraji, c) usměrňuje kulturně výchovné využití kulturních památek v kraji. Koncepce účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji se dotýká jak nemovité, tak movité části kulturního dědictví. Její záběr zasahuje jak prohlášené, tak neprohlášené památky ( památky místního významu).Má vytvořit nástroje podpory státní památkové péče a zároveň rozpracovávat na teoretické, systémové i konkrétně praktické rovině doplňkové aktivity památkové péče, které přísluší krajským samosprávám. Koncepce by měla zejména identifikovat typicky regionální problematiku památkové péče a hledat nástroje k jejímu řešení a to nejenom na krajské úrovni.
I.1. Vymezení památkového fondu Kulturní památky nemovité a movité a jejich soubory Památky místního významu Národní kulturní památky Památky UNESCO Památkově chráněná území Území s archeologickými nálezy
Tabulka č. 1: Vymezení památkového fondu ve Zlínském kraji 6
Kraj Okres
Kroměříž
Památky UNESCO NKP Ochranná pásma NKP Movité KP Nemovité KP Ochranná pásma KP MPR MPZ VPR VPZ KPZ APR
1 1 62600 409 4 1 1 1 -
Zlínský Uherské Hradiště Vsetín 4 3 25000 400 8 3 2 -
2 1 200 286 13 2 1 -
Zlín
Celkem
2 9000 363 8 7 -
1 9 4 96800 1458 33 1 13 3 1 -
1) Zlínský kraj představuje ve svém památkovém fondu významný soubor urbanistických, architektonických, kulturně – historických, uměleckých a estetických hodnot, jehož význam a potřeba ochrany jsou vyjádřeny existencí památkových rezervací, památkových zón, ochranných pásem, zařazením Areálu zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou do Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO i soustavným společenským zájmem o uchování těchto hodnot. 2) Poznání, uchování a rehabilitace urbanistických, architektonických, kulturně – historických a uměleckých hodnot Zlínského kraje a jejich prezentace a využití jsou základním strategickým cílem podpory památkové péče ve Zlínském kraji. a) Analýza silných stránek - ve zlínském kraji je tedy poměrně velká hustota nemovitých a movitých kulturních památek. - po roce 1989, kdy proběhla privatizace také mnoha památek, se otevřela cesta ke zlepšení fyzického stavu těchto památek. - jsou známi vlastníci památek, je také snadnější s nimi komunikovat a směřovat je správným směrem. - otevření trhu s kvalitnějšími stavebními materiály a s jejich specielním sortimentem na obnovu památek, vytvoření konkurenčního prostředí, vznik specializovaných firem na obnovu památek – tím vším se otevřela cesta pro kvalitní obnovu památek. - na zlepšení stavu památkového fondu má také vliv politická reprezentace v zemi, vznik občanských iniciativ a sledovanost veřejností. - také zařazení jedné kulturní památky do seznamu UNESCO a vyhlášení dalších NKP zvýšilo prestiž kraje. b) Analýza slabých stránek -
-
v mnoha případech nedořešené majetkoprávní vztahy brzdí započaté opravy a nebo není možné s nimi začít, a to přispívá k destrukci některých památkově chráněných objektů. nedořešené církevní restituce a nedořešené financování církví ohrožuje velké množství movitých i nemovitých památek. 7
-
-
-
-
nedostatečná údržba z minulých let, chátrání a havarijní stav u velkého počtu památek různého typu, využití i různého vlastnictví ( vnitřní zadlužení), blokují ekonomický potenciál památek. Bez odstranění tohoto vnitřního dluhu nemůže dojít k nastartování ekonomicky pozitivního působení památkového fondu. nejednu pokračující devastaci také zapříčiňuje možnost finančních spekulací s nemovitým majetkem a poskytování tohoto jako zástav. Technický stav památkově chráněných objektů, se kterými se spekuluje, je ve velmi špatném stavu. na zmenšeném počtu stavebních zásahů a rekonstrukcí památkově chráněných objektů i domů na území městských a vesnických památkových zón v kraji se odráží zejména nedostatek finančních prostředků, ale i ve značné míře nemožnost vhodného využití památek. zviditelnění a prezentace kulturních památek . všeobecné povědomí obyvatelstva o národních kulturních památkách, památkách UNESCO nebo jiných významných památkách není příliš vysoké. vlastníci kulturní památky bývají nezřídka spíše zaskočeni svým vlastnictvím, než aby byli hrdí na svoje vlastnictví. Spolupráce s odbornými organizacemi je spíše obtěžuje, zdržuje a proto jejich vztah k institucím, které jim mají pomoci v rozhodování jak správně naložit s opravou památky, není mnohdy dobrý.
c) Analýza příležitostí -
-
-
-
nutnost rozvoje propagace památek. seznamová s kulturním bohatstvím musí začít již ve školách. V naukových předmětech by se děti a mládež měli dozvídat o kulturním bohatství své obce, města, kraje a státu. ve větší míře využívat památkově chráněné objekty ke kulturním akcím, zpřístupnění opravených prostor veřejnosti a prezentace těchto prostor. pořádání kulturních akcí v blízkosti kulturních památek. vydávání malých stručných publikací, skládaček a letáčků, které by přiblížily historii objektu, místa, obce, města či kraje až do současnosti. Samozřejmě i s tím, jak byla oprava objektu, souboru či sídla financována a k jakým účelům by měla sloužit. Rovněž tak co bylo objeveno při rekonstrukci, jak postupovalo poznání památek či jiné zajímavosti. vydání cizojazyčných publikací o nejvýznamnějších památkách kraje. vytvořit informační systém o památkách kraje na WWW stránkách, včetně map a obrázků s odkazy na otevírací doby a zajímavosti, přehled akcí zde konaných. vyhlášení soutěží pro školy i jednotlivce (např. kreslení, modelování, literární apod.), z toho vyplývá nutnost vytvořit fond odměn, např. volné vstupenky apod., pro vítěze. vysvětlit mládeži, formou besed, kolik finančních prostředků je třeba vynaložit na záchranu památek a vysvětlit kolik stojí oprava zničených fasád sprejery. Nejlepší prevencí je osobní zkušenost – když si každý sám zkusí kousek něčeho opravit „zrestaurovat“ apod., jistě zjistí, že taková oprava nejen něco stojí, ale vyžaduje také určitou zručnost a kvalifikaci. ze strany orgánů a organizace památkové péče trpělivě, systematicky a dlouhodobě spolupracovat a být nápomocen vlastníkům památek. Vést kvalifikovaný dialog s vlastníky památek s cílem nalezení společného pozitivního řešení jak pro vlastníka, tak pro samotnou památku. hledat rezervy ve výkonu památkové péče ze strany orgánů a organizací památkové péče.
8
d) Analýza ohrožení Péče o nemovité i movité kulturní památky je nejvíce ohrožena nedostatkem finančních prostředků ze strany vlastníků, nezájmem některých vlastníků, bezradností či špatným využíváním památek a v neposlední řadě i vandalismem. Vlastníci by měli mít možnost seznámit se s možnostmi grantové politiky. Nedořešené vlastnické vztahy jsou dalším faktorem, který ohrožuje a nepříznivě se podílí na špatném stavu památek všeobecně.
I.1.1. Současný stav památkového fondu I.1.1.1. Kulturní památky zapsané v seznamu památek světového dědictví UNESCO Národní kulturní památky a památková území, pokud mají výjimečnou kulturní hodnotu světového významu a naplňují znaky stanovené Výborem pro světové kulturní dědictví, vláda na návrh Ministerstva kultury navrhuje na zápis do Seznamu světového dědictví. Areál zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou I.1.1.2. Národní kulturní památky Kulturní památky, jež tvoří nejvýznamnější součást národního kulturního bohatství anebo jsou nositeli kulturních hodnot evropského nebo celosvětového významu, prohlašuje vláda na návrh Ministerstva kultury nařízením za národní kulturní památku. Vládou České republiky je prohlášeno 9 národních kulturních památek: Okres Kroměříž • Areál zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou ( nařízení vlády č. 262 ze dne 16.8.1995)
Okres Uherské Hradiště • Hradiště sv. Klimenta u Osvětiman ( nařízení vlády č. 147 ze dne 16.6.1999) • Soubor památek velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště – Modrá ( nařízení vlády č. 147 ze dne 16.6.1999) • Areál zámku Buchlovice ( nařízení vlády č. 132 ze dne 28.3.2001) • Areál hradu buchtova ( nařízení vlády ze dne 28.3.2001) Okres Vsetín • Areál Pusteven ( nařízení vlády č. 262 ze dne 16.8.1995) • Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm ( nařízení vlády č. 262 ze dne 16.8.1995) Okres Zlín • Památník protifašistického odboje v Ploštině ( nařízení vlády č. 147 ze dne 16.6.1999) • Zámek Vizovice ( nařízení vlády č. 132 ze dne 28.3.2001)
9
I.1.1.3. Památkově chráněná území Soudobá památková péče je charakteristická tím, že zdůrazňuje jak územní ochranu, tak ochranu jednotlivých objektů. Celkový důraz se klade více na celkové uchování historického prostředí, než na uchování jen dílčích hodnot v celkově destruovaném prostředí. S tím souvisí i celková tendence ke sbližování ochrany přírody a krajiny a ochrany kulturního dědictví zejména ve vztahu k ochraně kulturní krajiny. Území, jehož charakter je určován zpravidla větším počtem nemovitých kulturních památek, územně prostorovými vztahy mezi nimi a jejich prostředím, a území s mimořádně významnými archeologickými nálezy vláda nařízením prohlašuje jako územně prostorové celky a jako nositele kulturních hodnot evropského, popřípadě celosvětového významu za památkové rezervace. Území se zpravidla menším podílem kulturních památek, území s dochovaným historickým prostředím, popřípadě území s větším počtem archeologických nálezů nebo část krajinného celku, pokud vykazuje významné kulturní hodnoty, popřípadě i evropského či celosvětového významu, Ministerstvo kultury prohlašuje vyhláškou za památkové zóny. Sytém plošné památkové ochrany ve ZK zahrnuje 4 památkové rezervace: 1 městskou rezervaci Kroměříž, prohlášenou výnosem Ministerstva kultury ČSR ze dne 8.9.1978 č.j. 15869/78 o rozloze 95 ha ( 333 domů, z toho 128 nemovitých kulturních památek) 3 vesnické prohlášené nařízením vlády č. 127 ze dne 24.5.1995: Rymice – Hejnice o rozloze 2,5 ha ( 15 domů , z toho 6 nemovitých kulturních památek) Veletiny – Stará Hora o rozloze 1,4 ha ( 27 objektů, z toho 3 nemovité kulturní památky) Vlčnov – Kojiny o rozloze 4,5 ha ( 49 objektů, z toho 8 nemovitých kulturních památek). Prohlášeno je 13 městských památkových zón: Všechny tyto městké památkové zóny mají zpracovaný místní program regenerace v souladu s usnesením vlády č. 209 z roku 1992 a jsou zapojeny do Programu regenerace městských památkových rezervací a městských památkových zón. Program regenerace je jedním z nástrojů, které mohou v dnešní době zachovat kulturněhistorické hodnoty chráněných území. Okres Kroměříž • Holešov ( rozloha 11,6 ha, 102 domů, z toho 20 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne 20.11.1990, vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny Okres Uherské Hradiště • Uherské Hradiště ( rozloha 16,0 ha, 209 domů, z toho 28 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne 20.11.1990, vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny (OP) • Uherský Brod ( rozloha 42,0 ha, 478 domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), vyhlášena dne 20.11.1990, vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny ( OP) • Uherský Ostroh ( rozloha 11,0 ha, 102 domů, z toho 6 nemovitých kultrních památek), vyhlášena dne 20.11.1990, vyhláška JM KNV v Brně o prohlášení území historických jader za památkové zóny ( OP) Okres Vsetín
10
• •
Valašské Meziříčí , vyhlášeno vyhláškou MK ČR č. 476/1992 Sb., o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny Kelč , vyhlášeno vyhláškou MK ČR č. 476/1992 Sb., o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny( OP)
Okres Zlín • Brumov – Bylnice ( rozloha 32,2 ha, 228 domů, z toho 8 nemovitých kulturních památek), vyhlášeno vyhláškou MK ČR č. 250 ze dne 22.9.1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny • Fryšták ( rozloha 26,0 ha, 199 domů, z toho 7 nemovitých kulturních památek), vyhlášeno vyhláškou MK ČR č. 250 ze dne 22.9.1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny • Luhačovice ( rozloha 75,0 ha, 148 domů, z toho 12 nemovitých kulturních památek), prohlášeno vyhláškou JM KNV v Brně, ze dne 20.11.1990, o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny • Napajedla (rozloha 12,5 ha, 1000 domů, z toho 17 nemovitých kulturních památek), vyhlášeno vyhláškou MK ČR č. 250 ze dne 22.9.1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny • Valašské Klobouky (rozloha 26,50 ha, 318 domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), vyhlášeno vyhláškou MK ČR č. 250 ze dne 22.9.1995, o prohlášení území historických jade vybraných měst a jejich částí za památkové zóny • Vizovice ( rozloha 60,0 ha, 380 domů, z toho 13 nemovitých kulturních památek), vyhlášeno vyhláškou MK ČR č. 250 ze dne 22.9.1995, o prohlášení území historických jader vybraných měst a jejich částí za památkové zóny • Zlín ( rozloha 48,0 ha, 3197 domů, z toho 14 nemovitých kulturních památek), prohlášeno vyhláškou JM KNV v Brně, ze dne 20.11.1990, o prohlášení území historických jader měst za památkové zóny Prohlášena je 1 vesnická památková zóna: Okres Vsetín • Velké Karlovice – Podťaté ,vyhlášeno vyhláškou MK ČR č.249, ze dne 22.9.1995, o prohlášení území historických jader vybraných obcí a jejich částí za památkové zóny Na plošně chráněných územích o rozloze bezmála 350 ha se nachází přes 7000 objektů, jen Zlín MPZ zahrnuje 3197 objektů na ploše 48 ha. Je vyhlášeno 34 ochranných pásem. Ochranná pásma Okres Kroměříž – 6 ochranných pásem • • • •
Ochranné pásmo kulturní památky větrný mlýn ve Velkých Těšínech, vyhlášeno dne 26.6.1989, rozhodnutím ONV Kroměříž, odbor kultury, č.j.404/5-13/89-63 Ochranné pásmo zámeckého areálu – zámek, sýpka, park v obci Zdounky, vyhlášeno dne 29.4.1997, rozhodnutím OkÚ Kroměříž, ref. RR, č.j.403/97/RH/0292 Ochranné pásmo kulturní památky v obci Rusava, vyhlášeno dne 19.6.1997, rozhodnutím OkÚ Kroměříž, ref. RR,č.j.RR-403/696/97/RH Ochranné pásmo kulturní pamítky tvrze v obci Rymice, vyhlášeno dne 7.5.1998, rozhodnutím OkÚ Kroměříž, referát RR, č.j.RR-403/107/19/98 11
• •
Ochranné pásmo MPR Kroměříž, vymezeno dne 30.7.1984, rozhodnutím ONV Kroměříž, odbor kultury, č.j. 401-13/84 Ochranné pásmo kulturní památky areálu zámku včetně zámeckého rybníka – státní přírodní rezervace v Chropyni, vyhlášeno dne 31.7.1984, rozhodnutím ONV Kroměříž, odbor kultury, č.j.401-13/84
Okres Uherské Hradiště - 12 ochranných pásem • • • • • • • • • • • •
Ochranné pásmo MPZ Uh. Hradiště, vyhlášeno dne 8.8.1995, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/95/1226 Ochranné pásmo MPZ Uh. Brod, vyhlášeno dne 1.7.1996, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/96/889 Ochranné pásmo MPZ UH. Ostroh, vyhlášeno dne 8.8.1995, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/95/1227 Ochranné pásmo kulturní památky Hradiště sv. Klimenta u Osvětiman, vyhlášeno dne 17.12.1997, rozhodnutí OkÚ Uh. Radiště, referát RR, č.j.kult/98/438 Ochranné pásmo nemovité kulturní památky archeologické lokality Na Valách ve Starém Městě, vyhlášeno dne 22.4.1998, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/98/470 Ochranné pásmo nemovité kulturní památky archeologické lokality Špitálky ve Starém Městě, vyhlášeno dne 27.4.1998, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/98/499 Ochranné pásmo nemovité kulturní památky archeologické lokality Sady v Uh. Hradišti, vyhlášeno dne 30.6.1998, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/98/782 Ochranné pásmo nemovité kulturní památky archeologické lokality Díl u Božího syna v Modré u Velehradu, vyhlášeno dne 20.4.1998, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/98/455 Ochranné pásmo kulturní památky Velehrad ( areál kláštera), vyhlšeno dne 8.8.1995, rozhodnutí OkÚ UH. Hradiště, referát RR,č.j.kult/95/1228 Ochranné pásmo kulturní památky Buchlovice – ochranné pásmo areálu státního zámku, vyhlášeno dne 3.7.1998, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/98/797 Ochranné pásmo nemovitých kulturních památek samostatné sýpky u domu čp. 33 a domu č.37 v obci Komňa, vyhlášeno dne 8.8.1995, rozhodnutí OKÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/95/1225 Ochranné pásmo nemovité kulturní památky Farní kostel sv. Michala se zbytky rotundy z 9. století a kaple sv. jana Křtitele ve Starém Městě, vyhlášeno dne 14.4.1998, rozhodnutí OkÚ Uh. Hradiště, referát RR,č.j.kult/98/438
Okres Vsetín – 14 ochranných pásem • •
Ochranné pásmo kulturní památky fojtství čp. 465 v obci Hutisko – Solanec, vymezeno dne 19.7.1995, rozhodnutím OkÚ Vsetín, ref. Kultury, č.j.RK 678/401/95 Ochranné pásmo kulturní památky zámku s areálem parku a farního kostela archanděla Michaela s areálem v Lešné, vymezeno dme 10.11.1986, ONV Vsetín, odbor kultury,č.j.404/3/1/86 12
• • • • • • • • • • • •
Ochranné pásmo MPZ Kelč, vymezeno dne 26.7.2000, rozhodnutím OkÚ Vsetín, referát kultury, č.j.399/1/401/98 Ochranné pásmo kulturní památky Karolinka – Raťkov-rodový shluk, schválený návrh ochranného pásma, předloženo odborem kltury ONV Vsetín, dne 22.11.1976 pro potřeby odboru výstavby a ÚP ONV Vsetín,č.j.457/1 Ochranné pásmo areálu Pusteven, vymezeno dne 8.10.1998, rozhodnutím OkÚ Vsetín, ref. Kultury,č.j.554/401/98 Ochranné pásmo barokního kostela Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm, vymezeno dne 14.3.1994, rozhodnutím OkÚ Vsetín, ref. Kultury,č.j.RK 165/401/94 Ochranné pásmo Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, vymezeno dne 5.11.1998, rozhodnutím OkÚ Vsetín, ref. Kultury,č.j.555/401/98 Ochranné pásmo kulturní památky filiálního kostela Nejsvětější trojice ve Valašském Meziříčí, vymezeno dne 24.10.1994, rozhodnutím OkÚ Vsetín, ref. Kultury, č.j.561/1/401/94 Ochranné pásmo kulturní památky farního kostela Panny Marie Sněžné a Karlovického muzea ve Velkých Karlovicích , vymezeno dne 20.6.1988, rozhodnutím ONV Vsetín, odbor kultury,č.j.B-404/3-649/88 Ochranné pásmo kulturní památky chalupa Na Sihle ve Velkých Karlovicích, vymezeno dne 20.6.1988, rozhodnutím ONV Vsetín, odbor kultury, č.j.B-404/3650/88 Ochranné pásmo kulturní památky dřevěného evangelického kostela ve Velké Lhotě, vymezeno dne 14.11.1986, ONV Vsetín, odbor kultury,č.j.404/3/2/86 Ochranné pásmo kulturní památky fojtství ve Velkých Karlovicích – Bzové, vymezeno dne 20.6.1988, rozhodnutím ONV Vsetín, odbor kultury, č.j.B-404/3-651/88 Ochranné pásmo kulturní památky zámku s areálem parku ve Vsetíně ( Horní město), vymezeno dne 10.11.1998, rozhodnutím OkÚ Vsetín, ref. Kultury, č.j.RK956/401/98/Ž Ochranné pásmo kulturní památky budovy Státní banky ve Vsetíně ( Dolní město), vymezeno dne 10.11.1998, rozhodnutím OkÚ Vsetín, ref. Kultury, č.j.RK956/401/98/Ž
Okres Zlín – 8 ochranných pásem • • • • • •
Ochranné pásmo kulturní památky hradu Lukova a sochy sv. Jana Nepomuckého v Lukově, vymezeno dne 19.5.1995, rozhodnutím OkÚ Zlín, referát kultury, č.j.KU654/95 Ochranné pásmo kulturní památky ve Zlíně - Štípě – poutní kostel Narození Panny Marie, budovy u kostela, kříže u kostela a bývalého hřbitovního kostela, vymezeno dne 19.5.1995, rozhodnutím OkÚ Zlín, referát kultury, č.j.KU-655/95 Ochranné pásmo kulturní památky ve Zlíně- Malenovicích – hrad Malenovice, předhradí a socha sv. Vendelína, vymezeno dne 9.5.1995, rozhodnutím OkÚ Zlín, referát kultury, č.j.KU-653/95 Ochranné pásmo kulturní památky v obci Jasenné – objekt fojtství čp. 60 a farní kostel sv. Máří Magdaleny, vymezeno dne 9.5.1995, rozhodnutím OkÚ Zlín, referát kltury,č.j.KU-571/95 Ochranné pásmo kulturní památky v obci Březnice, dům čp.21 s kůlnou a sýpkou, vymezeno dne 12.7.1994, rozhodnutím OkÚ Zlín, referát kultury, č.j.KU-920/94 Ochranné pásmo kulturní památky v Dolní Lhotě – dům čp. 15, vymezeno dne 19.5.1995, rozhodnutím OkÚ Zlín, referát kultury, č.j.KU-656/95 13
• •
Ochranné pásmo kulturní památky v obci Broumov - Sidonie, vymezeno dne 3.11.1995, rozhodnutím OkÚ Zlín, referát kultury ,č.j.KU-1462/95 Ochranné pásmo kulturní památka v obci Kaňovice – kamenný kříž, dům čp. 23 s komorou a stodolou, komory u čp. 5 a 18 a dům č.19 s komorou, vymezeno dne 12.7.1994, rozhodnutím OkÚ Zlín, referát kultury č.j.KU-909/94
I.1.1.4. Významné památky 1. Panská sídla a církevní areály - Hrady, tvrze, zříceniny – vesměs rozsáhlé komplexy mimořádné památkové hodnoty. V případě zřícenin chápeme zříceninu jako stabilizovaný relikt architektury různého rozsahu, vesměs středověkého původu. 2. Panská sídla a církevní areály - zámky 3. Sakrální objekty – zahrnují monumenty určené k bohoslužebným účelům či šířeji ke kultovním účelům, od kapliček přes soubory staveb až po kostely a bohoslužebné prostory všech církví. 4. Technické památky – provozní prostory, které neslouží svému původnímu účelu a technická zařízení ( která popř. plní ještě svoji funkci) 5. Profánní architektura - městská architektura – tvoří vesměs funkční objekty, jejichž historickou hodnotu doprovází dosud hodnota užitná a je možné je využívat – s jistým omezením – v jejich původní funkci. 6. Profánní architektura - lidová architektura 7. Archeologické památky- veškeré pozůstatky a objekty a jakékoli jiné stopy po lidstvu z minulých dob … 8. Judaica
Okres Kroměříž 1. Tvrz v Kurovicích, zřícenina hradu Cimburk, zřícenina hradu Obřany, tvrz Morkovice, zřícenina hradu Chlum, terénní relikty hradu Kasařov, zřícenina hradu Křídlo, zřícenina hradu Nový Šaumburk, tvrz v Rymicích, zřícenina hradu Střílky, zřícenina biskupského hradu Šaumburk 2. Zámek Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou, zámek Chropyně s parkem, zámek Holešov s parkem, zámek Bystřice pod Hostýnem s parkem,zámek Cetechovice, zámek Dřínov, zámek Hoštice, zámek Koryčany s parkem, zámek Kvasice s parkem, zámek v Litenčicích s předzámčím, zámek v Pačlavicích s parkem, zámek Přílepy s parkem, zámek ve Střílkách s pakem, zámek ve Zborovicích ( starý a nový zámek), zámek ve zdislavicích, zámek ve Zdounkách, zámek v Žeranovicích, zámek ve Zdislavicích s hrobkou M.E.Eschenbachové 3. Chrám sv. Mořice v Kroměříži, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kroměříži, kostel sv. Jana Křtitele v Kroměříži, proboštství v Kroměříži, kostel Nanebevzetí Panny Marie s Černou kaplí v Holešově, hřbitov ve Střílkách, kostel sv. Václava v Hulíně, židovský hřbitov Holešově, židovský hřbitov v Koryčanech, kostel sv. Kateřiny v Prusenovicích, kostel sv. Petra a Pavla v Ratajích, kostel Nejsvětější Trojice ve Zdounkách 4. Dřevěný mlýn v VPR Rymice 5. Justiční škola v Kroměříži, Arcibiskupské gymnázium v Kroměříži, kapitulní domy a kanovnická rezidence v Kroměříži, regentský dům v Kroměříži, sýpka Schrattenbachova v Kroměříži, biskupská mincovna v Kroměříži, Šachova synagoga v Holešově 14
6. VPR Rymice Okres Uherské Hradiště 1. Tvrz v Hluku, hrad Buchlov, zřícenina hradu Zuvačov, zbytky opevnění hradu v Bánově 2. Zámek v Buchlovicích, zámek Nový Světlov v Bojkovicích, zámek v Uh. Ostrohu, zámek v Uh. Brodě ( muzeum J. A. Komenského), zámek v Březolupech, zámek v Bílovicích, zámek v Nezdenicích, lovecký zámeček na Smrďavce, zámek v Ořechově 3. Areál kláštera na Velehradě, bývalý Jezuitský klášter v Uh. Hradišti, Františkánský klášter v Uh. Hradišti, kostel sv. Františka Xaverského a Zvěstování Panny Marie v Uherském Hradišti, Dominikánský klášter v Uh. Brodě, kostel Nanebevzetí Panny Marie, Neposkvrněného početí Panny Marie a Mistra Jana Husa v Uherském Brodě, kostel kostel sv. Martina v Buchlovicích, kostel sv. Petra a Pavla v Polešovicích, kostel sv. Michala a kaple sv. Jana Křtitele ve Starém Městě, kostel sv. Vavřince v Bojkovicích, kostel sv.Martina v Bánově, kostel sv. Václava v Boršicích, kostel sv. Vavřince v Hluku, kostel sv. Jana Křtitele v Jalubí, kostel sv. Petra a Pavla v Kunovicích, kostel sv. Anděla Strážného v Nivnici, kostel sv. Havla v Osvětimanech, kostel Narození Panny Marie v Sadech, kostel sv. Jakuba většího ve Vlčnově 4. Mlýn čp. 105 v Dolním Němčí, areál Bartkova mlýna v Nivnici, barokní kamenný most na Velehradě, most v Kostelanech 5. Dům čp. 148/149 v Uh. Hradišti, Stará radnice v Uh. Hradišti, dům čp. 103 v Uh. Hradišti, kaple sv. Alžběty v Uh. Hradišti,areál panského dvora čp. 25 v Kunovicích, městský dům čp. 103 ( galerie Slováckého muzea) v Uh. Hradišti, městský dům čp. 179 ( Slovácké muzeum) v Uh. Hradišti, bývalá synagoga v Uh. Hradišti, radnice čp. 100 v Uh. Brodě, dům čp. 3 ( bývalá prelátka) na Velehradě 6. VPR Vlčnov, Veletiny, dům čp. 65 ve Vlčnově, komory v Komni, dům čp. 118 v Tupesích, domy čp. 90 a 93 v Topolné, nadsklepní domy čp. 260,244, 381 a 274 v Mařaticích, komora u čp. 5 ve Zlámanci, dům čp. 50 v Kudlovicích, dům čp. 137 v Nivnici, dům čp. 216 ve Strání, sušírna u čp. 24 v Drslavicích, komora u čp. 73 v Bánově Okres Vsetín 1. Zbytky valů tvrze Lešná – Příluky, stará tvrz Arnoltovice – Valašské Meziříčí – Poličná, zříceniny hradu Klenov, zřícenina hradu Pulčín, zříceniny hradu Rožnov 2. Areál žerotínského zámku ve Valaškém Meziříčí, zámek Kinských ve Valašském Meziříčí – Krásně ( s parkem), zámek v Kelči, zámek ve Vsetíně, Lešné ( s parkem), Choryni ( s parkem), Liptále, Hošťálkové ( s parkem), Loučce, Hovězí 3. Kostel Nanebevzetí P. Marie ve Valašském Meziříčí, kostel Nejsvětější Trojice ve Valašském Meziříči, kostel Nanebevzetí P. Marie ve Vsetíně, kostel Navštívení P. Marie v Zašové, toleranční kostel ve Velké Lhotě, kostel P. Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích, kostel archanděla Michaela v Lešné 4. Vodní mlýn čp. 194 v Mikulůvce, stará hvězdárna ve Valašském Meziříčí 5. Bývalý panský dvůr – Maštaliska ve Vsetíně, nová radnice ve Vsetíně, dům U Apoštolů ve Valašském Meziříčí, škola pro sluchově postižení čp. 454 ve Valašském Meziříčí 6. Valašké muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, areál Pusteven, rodový shluk Orságů v obci Karolinka – Raťkov, fojtství ve Velkých Karlovicích – Bzové, dům čp. 13 v Lačnově, chalupa čp. 1 v Senince, fojtství v Hutisku – Solanec Okres Zlín 15
1. Zříceniny královského hradu Brumov, zříceniny nejrozsáhlejšího hradu ve Zlínském kraji - hradu Lukov, hrad Malenovice s předhradím, zřícenina hradu Šarovy, zříceniny hradu Rýsov, zřícenina hradu Sehradice ( Engelsberk), zřícenina hradu Starý Světlov, 2. Zámek Vizovice s předzámčím a parkem, Napajedla ( s parkem) a Lešná ( s parkem a oborou), Slavičín ( s parkem), Zlín ( s parkem), zámek Klečůvka ( s parkem), zámek Pohořelice 3. Kostel sv. Bartoloměje v Napajedlích, klášter milosrdných bratří s nemocnicí u kostela P. Marie Matky Dobré Rady ve Vizovicích, kostel sv. Jakuba Většího v Tečovicích, kostel Narození Panny Marie a klášter ve Štípě 4. Vodní mlýny v Horní Lhotě čp. 16 a 42, roubený mlýn v Dolní Lhotě, větrný mlýn ve Štípě 5. Hrubá hospoda ve Fryštáku, Jurkovičův dům, Janův dům, vila Chaloupka a dům Jestřabí v Luhačovicích, dům čp. 105 ve Valašských Kloboukách, stará radnice ve Valašských Kloboukách, Brattmanova vila ve Valašských KloboukáchMorýsovi domy, dům čp. 21 , zimní lázně a Zikmundova vila ve Zlíně 6. Fojtství v Jasenné, chalupy ve Valašských Kloboukách, komory v Biskupicích, dům se sýpkou a komorou v Březnici, roubený dům čp. 11 v Držkové, komory v Hřivínově Újezdě , Kaňovicích a Lutonině, domy ve Svaté Sidonii ( dokla sklářské dělnické kolonie),
II. Právní úprava ochrany památek Systém účinné ochrany památkového fondu a péče o něj tvoří normativně právní opatření, ale také opatření odborně metodická, organizační a ekonomická. Ústavním základem pro ochranu kulturních památek je čl. 34 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jímž se zaručuje každému právo přístupu ke kulturnímu bohatství, a její čl. 35 odst. 3, podle něhož nikdo nesmí při výkonu svých práv ohrožovat ani poškozovat životní prostředí, přírodní zdroje, druhové bohatství a kulturní památky nad míru stanovenou zákonem. Platná právní úprava je obsažena v zákoně č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších změn a doplňků Zákon č. 20/1987 Sb. je kodifikací práva hmotného a částečně procesního na úseku památkové péče, včetně oblasti archeologických výzkumů a nálezů. Vymezuje některé základní pojmy, zejména pojem kulturní památky, památkové rezervace, památkové zóny a archeologického nálezu. Stanoví povinnosti a zároveň nástroje pomoci vlastníkům kulturních památek a činnosti, opatření a rozhodnutí, jimiž se výkonné orgány a odborné organizace státní památkové péče, jakož i obce a jednotliví občané podílejí v souladu s veřejným zájmem na dodržování účelu zákona, jímž je ochrana, uchování, přiměřené využití a prezentace kulturních památek a jejich souborů a prostředí. Některé podrobnosti upravuje vyhláška Ministerstva kultury č. 66/1988 Sb., kterou se provádí zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči. Dalšími platnými právními předpisy na úseku památkové péče jsou nařízení vlády, kterými se prohlašují národní kulturní památky. Národní kulturní památky ve Zlínském kraji byly prohlášeny těmito nařízeními vlády: Nařízením vlády č. 336/2002 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 262/1995 Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky, ve znění nařízení vlády č. 171/1998 Sb.
16
Nařízení vlády č. 132/2001Sb., o prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky. Nařízení vlády č. 147/1999Sb., o prohlášení a zrušení prohlášení některých kulturních památek za národní kulturní památky. Nedílnou součástí právních předpisů pro výkon státní správy ve věcech památkové péče jsou vyhlášky o městských památkových rezervacích, městských a vesnických památkových zónách, a rozhodnutí o ochranných pásmech jednotlivých památek nebo jejich souborů. Postup pro případ, že předmět kulturní hodnoty, jenž by měl být vyvezen z území České republiky, vykazuje znaky kulturní památky pojmově vymezené zákonem č. 20/1987 Sb. je upraven zákonem č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, ve znění zákona č. 122/2000 Sb. S výkonem státní správy na úseku památkové péče úzce souvisí také zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení, ve znění pozdějších změn a doplňků, zákon č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších změn a doplňků, nelze opomenou ani trestní zákon. V oblasti nepřímé finanční pomoci vlastníkům kulturních památek se uplatňuje zákon č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, kterým se stanoví podmínky pro osvobození od daně z pozemků a od daně ze staveb, a vyhláška Ministerstva financí č. 12/1993 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 38/1992 Sb., o dani z nemovitostí (daňová zvýhodnění v případech, kdy se jedná o stavby prohlášené za kulturní památku a zpřístupněné veřejnosti pro výchovně – vzdělávací účely na základě smlouvy uzavřené mezi vlastníkem a Ministerstvem kultury, nebo o úpravy staveb, pokud jsou kulturními památkami, a to na dobu osmi let počínaje rokem následujícím po vydání stavebního povolení na tyto úpravy prováděné vlastníkem). K dalším zákonům v oblasti nepřímé finanční pomoci vlastníkům kulturních památek patří zákon č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, jímž jsou výrazně zvýhodněny odpisy na nemovitých kulturních památkách v případě jejich technického zhodnocení. Česká republika přijala v oblasti ochrany hmotného kulturního dědictví také některé mezinárodní závazky. Jedná se zejména o Úmluvu o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví č. 159/1991 Sb., Úmluvu o ochraně architektonického dědictví Evropy a Úmluvu o ochraně archeologického dědictví Evropy, Úmluvu o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků č. 15/1980 Sb. Dalším zásadním dokumentem je Úmluva na ochranu kulturních statků za ozbrojeného konfliktu a Protokol k ní č. 94/1958 Sb. Od 1. ledna 2003 nabývá účinnosti zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů. Tento zákon významně mění také některé uvedené právní předpisy pro výkon státní správy ve věcech památkové péče.
III. Formulace strategických cílů III.1. Stanovení cílů podpory památkové péče, včetně určení priorit Základním cílem podpory památkové péče ve Zlínském kraji zůstává ochrana, uchování a prezentace významných kulturních hodnot vytvořených v minulosti v jejich autentickém stavu, na původním místě a v dochovaném historickém prostředí pro další 17
generace, přičemž se vychází z celoevropsky přijatého standardu, že na zachování kulturního dědictví je celospolečenský zájem. S tím souvisí rovněž podpora obnovy památek a funkční regenerace v souvislosti se záměrem celkové aktivizace kulturního a památkového potenciálu kraje.Ochrana architektonických, urbanistických a kulturně – historických hodnot vyžaduje koordinovaný soubor odborných, politických a společenských aktivit s výraznými nepřímými výstupy do roviny ekonomické, které zahrnují různé oblasti veřejného života i osoby soukromé a veřejnoprávní. Na základě výsledků provedené podrobné analýzy dnešního stavu památkového fondu ve Zlínském kraji a s přihlédnutím k vývoji ostatních celospolečenských faktorů se stanoví pro zajištění účinnější podpory památkové péče tyto strategické cíle: • • • • • •
Uchování a prezentace památkového fondu Informačně – komunikační aspekty Metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče Finanční podpora vlastníků památek Spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond Památky a cestovní ruch
III.1.1. Uchování a prezentace památkového fondu a) Uchování a prezentace památkového fondu závisí na možnostech rozpočtu kraje. Při uplatňování obecných zásad další podpory památkové péče v praxi příštích let, zejména pokud jde o možnosti a způsoby zajištění péče o jednotlivé památky, je nezbytné, uskutečňovaní diferencovaných přístupů, které budou z hlediska kraje zvažovat jak kulturní hodnoty památek a společenský přínos jejich zachování a dalšího využití, tak i ekonomické nároky na jejich údržbu a obnovu. b) Posilování hrdosti vlastníků na jejich památku (označení staveb, které jsou památkou, soutěž o citlivě obnovenou památku, poskytnutí finančního příspěvkum spoluúčast na prezentaci památky pro veřejnost). c) Zabezpečení důsledného dohledu a pravidelné sledování památkové obnovy a prezentace zejména těchto národních kulturních památek: • • • • • • • •
•
Areálu zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou (památka UNESCO) Hradiště sv. Klimenta u Osvětiman Souboru památek velkomoravské sídelní aglomerace St. Město – Uh. Hradiště – Modrá Areálu Pusteven Valašského muzea v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm Památníku protifašistického odboje v Ploštině Areálu zámku Buchlovice Areálu hradu Buchlova Areálu zámku Vizovice
d) Intenzivní podpora pro zapojení zejména nevyužívaných a chátrajících památek do společenského života jejich vhodným využitím a prezentací. Zpracovaný výběrový seznam nejohroženějších a nevyužívaných památek Zlínského kraje není, a při proměnlivosti situace ani nemůže být, úplný a konečný. Zahrnuje jak památky ohrožené nedostatečnou údržbou, tak objekty v různém technickém stavu, které jsou trvale nevyužívané a opuštěné. Tento seznam bude průběžně doplňován a aktualizován v rámci střednědobých a prováděcích plánů.
18
e) Sledování a koordinace péče o památkový fond ve Zlínském kraji. Probíhá ve spolupráci s MK ČR, NPÚ - ústředním pracovištěm v Praze ( v případě NKP) a územním odborným pracovištěm v Brně, obecními úřady obcí s rozšířenou působností a vlastníky jednotlivých památek. Podpora zásad komplexnosti architektonické i urbanistické, aplikace adekvátních materiálů při rekonstrukcích a užití materiálů obdobné kvality, vhodné využití a přiměřené zatížení památky.
f) Dohlížení nad pravidelnou a preventivní péčí o fond, neboť pravidelná údržba památek je nejenom nejekonomičtější, ale také nejméně poškozující formou obnovy a zachování památek.Pravidelné provádění kontrol, místních šetření, obhlídek a konzultací přímo v terénu. V případě zjištěných nedostatků dávání podnětů k nápravě. g) Všemi prostředky včetně ekonomických stimulovat a upřednostňovat údržbu před rasantními rekonstrukcemi.Tato myšlenka je uplatňována prvořadě u NKP, ale také u ostatních KP, zejména je pak prosazován systém rekonzervace u volných plastik v terénu. h) Řešení způsobu a rozsahu prezentace památek, jejichž historická a architektonická důležitost je nesporná a nenáleží k výše uváděným prioritám (památky lidového stavitelství, drobná sakrální architektura, technické památky, tvrze, hradní zříceniny, archeologické lokality, chráněné parky aj.). ch) Napomáhat zmapování, primární evidenci a dokumentaci pamětihodností kraje ( památky místního významu) a podporovat i vlastníky těchto objektů ( v rámci grantových programů a ve spolupráci s obecními samosprávami).Tyto pamětihodnosti v řadě případů určují kulturní charakter lokality a jejího okolí. i)Podpora pro větší využívání programů Evropské unie v rámci památkové péče. Tato oblast v současné době ještě není plně využívána, a to z důvodu poměrně složitých zadání, problémů legislativních, administrativní náročnosti a také z důvodu finanční participace na projektu, který příspěvek požaduje. j) Vyvážená podpora v oblasti nemovitého i movitého dědictví, neboť často dochází ke zničení či poškození poměrně významných movitých kulturních památek, které by za nepříliš velké finanční prostředky bylo možné zachránit. k)Aktivní účast na tvorbě a pravidelné aktualizaci plánů ochrany památek a evakuačních plánů v případě živelných pohrom. l) Podpora dříve opomíjených technických památek a to jak z hlediska dokumentace, tak jejich vlastní záchrany, neboť tyto technické památky byly v minulosti nejvíce zanedbávány. Totéž se týká i památek 19. a 20. století ( profánní i sakrální architektury). m) Aktivní podpora v rámci platné legislativy při řešení problému zanesení památkové ochrany do katastru nemovitostí, neboť tento problém je v současnosti velmi palčivý a katastr nemovitostí v současné době ve velké většině případů neobsahuje uspokojivé informace o památkové ochraně prohlášených nemovitých kulturních památek. n) Vypisování a financování dalších průzkumných úkolů ( v rámci grantových programů) s cílem rozšíření poznání u dosud neznámých památkových hodnot v terénu. 19
III.1.2. Informačně – komunikační aspekty a) Zlepšení informačně komunikační roviny a roviny osvětové související s podporou památkové péče na území Zlínského kraje – koncepčně pojatá informovanost veřejnosti. V rámci ZK jsou vydávány metodické materiály a publikace z této oblasti, pravidelná spolupráce s médii. b) Realizování informačních programů, které zvýší senzibilitu veřejnosti a zvláště mládeže v oblasti památkové péče, vzdělávací systémy. c) Podpování meziregionálních vazeb památkové péče s cílem výměny expertíz a zkušeností. d) Popularizace a výchovná činnost na úseku památek, navrhování a sestavování tras pro poznávání památek (veletrhy, internet). Náleží k prioritám ZK. e) Ediční činnost zaměřená ke společenské aktivaci a prezentaci památek, výstavy, filmy, CD, přednášky.Rovněž tato činnost náleží k prioritám ZK( monografie obcí a měst, zpracování historií regionů, práce z historie architektury, umění, archeologie aj.). f) Větší využívání hromadných sdělovacích prostředků k propagaci památek a k popularizaci památkové péče. g) Vytvoření samostatné webové stránky pro památky kraje. h) Spolupráce s odbory KÚ, obcemi a jinými institucemi – programy péče o zeleň v urbanizovaném prostředí, územní plány, program obnovy venkova, cestovní ruch, programy Ministerstva kultury pro obnovu památek, program podpory památek místního významu, program podpory zapojení veřejnosti v oblasti památkové péče. i) Vedení pravidelných dialogů s koordinačními orgány zastřešujícími nevládní neziskové subjekty. j) Podpora realizace celostátního terénního systém u označení nemovitých kulturních památek a památkově chráněných území, analogický podobným informačním systémům rozvinutým v členských zemích ES. k) spolupodílet se s kulturními institucemi ( archivy, muzea atd.) na pořádání konferencí, určených nejenom pro odbornou, ale i širší kulturní veřejnost. III.1.3. Metodické řízení a dohled nad prováděním památkové péče a) Aktivní uplatňování nástrojů metodického řízení ve vztahu k pověřenýcm úřadům na úseku výkonu státní správy ve věcech památkové péče v souladu s platnou legislativou. Provádění pravidelné konzultační a metodické činnosti, tématických porad a kontrolní činnosti. b) Sledování provádění a postupu reidentifikace památkového fondu v kraji – evidence nemovitých památek, zvláště pak:
20
∗ obnovy prostorové identifikace a identifikace památkových hodnot v památkově
chráněných územích – vytvoření trvale aktualizované detailní identifikace historických, uměleckých, společenských a jiných hodnot jednotlivých složek památkového fondu a jeho součástí, jako předpokladu pro kvalifikované rozlišení míry památkové ochrany a pro stanovení přiměřeného využití a vhodné prezentace kulturních památek ∗ obnovy identifikace a upřesnění polohy hranic památkově chráněných území – obnova
identifikačních údajů v rozsahu rejstříku Ústředního seznamu kulturních památek a zajištění shody údajů v něm evidovaných s údaji evidovanými v katastru nemovitostí Ukázalo se zcela jednoznačně, že Ústřední seznam kulturních památek vedený Národním památkovým ústavem – ústředním pracovištěm je v současné době velice nepřesný a neaktuální. Přesto je ze zákona o státní památkové péči jednoznačně zdrojem informací pro výkon státní správy na úseku památkové péče. c) Iniciování jednání s MK ČR a Národním památkovým ústavem – ústředním pracovištěm ve věci co nejrychlejší aktualizace Ústředního seznamu kulturních památek. d) Sledování provádění a postupu zkvalitňování evidence, ochrany a péče o movitou část památkového fondu, zejména pak: ∗ dokončení základní evidence mobiliárních fondů ∗ digitalizace evidence movitého památkového fondu ∗ rozšíření ISO i na sekulární objekty ∗ zintenzivnění zejména EZS ∗ režim péče o movité předměty ∗ provázání evidence, ochrany a péče o movitou část památkového fondu a uchování a péče
o movitý archeologický fond d) Sledování provádění a postupu uchování a ochrany archeologického památkového fondu, zejména pak: ∗ evidence archeologických nalezišť a nálezů ∗ vedení státního archeologického seznamu, vybudování a vedení otevřeného informačního
systému v prostředí GIS ∗ převádění údajů o archeologických movitých a nemovitých nálezech do standardů Státních
archeologických seznamů e) Vedení seznamu kulturních památek svého územního obvodu a provádění zápisů do tohoto seznamu podle výpisu z Ústředního seznamu kulturních památek České republiky.
III.1.4. Finanční podpora vlastníků památek
21
Základní práva a povinnosti vlastníka ( podle zák. č. 20/1987 Sb., zejména § 9 )
(1) Vlastník kulturní památky je povinen na vlastní náklad pečovat o její zachování, udržovat ji v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením. Kulturní památku je povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu. Je – li kulturní památka ve státním vlastnictví, je povinností organizace, která kulturní památku spravuje nebo ji užívá nebo ji má ve vlastnictví, a jejího nadřízeného orgánu vytvářet pro plnění uvedených povinností všechny potřebné předpoklady. (2) Povinnost pečovat o zachování kulturní památky, udržovat kulturní památku v dobrém stavu a chránit ji před ohrožením, poškozením, znehodnocením nebo odcizením má také ten, kdo kulturní památku užívá nebo ji má u sebe; povinnost nést náklady spojené s touto péčí o kulturní památku má však jen tehdy, jestliže to vyplývá z právního vztahu mezi ním a vlastníkem kulturní památky. (3) Organizace a občané, i když nejsou vlastníky kulturních památek, jsou povinni si počínat tak, aby nezpůsobili nepříznivé změny stavu kulturních památek nebo jejich prostředí a neohrožovali zachování a vhodné společenské uplatnění kulturních památek. (4) Vlastník, který kulturní památku převádí na jiného, někomu přenechává k dočasnému užívání nebo předá k provedení její obnovy ( § 14), nebo k jinému účelu, je povinen toho, na koho věc převádí nebo komu ji přenechává nebo předá, uvědomit, že věc je kulturní památkou. Problémy památkové péče nelze zúžit pouze na nedostatek finančních prostředků. Veřejný sektor, a to na všech úrovních, by měl i nadále hrát významnou roli jako veřejný investor, ale zároveň je nutná změna v celkovém chápání vztahu ekonomika a kulturní dědictví v tom smyslu, že výdaje na památkovou péči nejsou jen zatěžující položkou veřejných rozpočtů, ale že se jedná o investici podmiňující další rozvoj naší společnosti, včetně hospodářského růstu. Financování památkové péče je třeba chápat jako financování ekonomického potenciálu, který má všechny předpoklady být dále zhodnocován. Péči o kulturní památku nelze z právních důvodů zajišťovat jinak než prostřednictvím vlastníka památky, což je ostatně v Evropě standardní postup. Vlastník je ze zákona povinen ve společenském zájmu o památku pečovat a při jejím udržování dodržovat zvláštní režim, což se v praxi často projevuje jako náročný úkol spojený se zvýšenými finančními náklady. Uložené povinnosti resp. omezení vlastníka jsou pak částečně vyváženy některými ustanoveními památkového zákona, podle nichž je poskytována náhrada. Finanční podpora vlastníků je nejúčinnějším nástrojem pro zvýšení přijatelnosti nezbytného omezování individuálních zájmů. Tato náhrada spočívá zejména v tom, že odborné organizace státní památkové péče poskytují v případě obnovy kulturní památky bezplatnou odbornou pomoc, podklady a informace z průzkumů, výzkumů a dokumentace kulturní památky. Vlastníku kulturní památky může obec nebo kraj na jeho žádost poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění. Příspěvek může poskytnout i tehdy, nemůže-li vlastník kulturní památky uhradit z vlastních prostředků náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky. V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může na obnovu kulturní památky poskytnout ze státního rozpočtu příspěvek Ministerstvo kultury buď přímo,
22
nebo prostřednictvím krajského úřadu, nebo prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Žádost o příspěvek musí být odůvodněna a musí splňovat určité předpoklady. Neodůvodněným žádostem anebo neopodstatněným nárokům nemusí být vyhověno. Vlastník kulturní památky tedy nemůže žádat náhradu bez zajištění konkrétních potřeb předem a bez prokázání objemu nákladů, jimiž obnova kulturní památky překročila náklady spojené s obvyklou údržbou a obvyklými opravami věci. Může se však odvolat na čl. 11 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a využít její generální úpravy, zjistí – li v případě vzniku definovatelných a konkrétních zvýšených nákladů neochotu státu přispět na takovou obnovu, jež je v souladu s veřejným zájmem na uchování kulturní památky. Z výše uvedeného vyplývá následující: a) V rámci možností rozpočtu Zlínského kraje zajistit finanční podporu vlastníků kulturních památek (obcí, právnických a fyzických osob) formou fakultativní přímé pomoci (účelové finanční prostředky a dotace) z veřejných rozpočtů, a to zejména v míře zvýšených nákladů spojených se zachováním a obnovou kulturní památky, resp. ve výši náhrady za případné nucené omezení vlastnických práv z důvodu celospolečenského zájmu na zachování kulturní památky. Jednalo by se o nadstandardní kompenzaci veřejného zájmu dle vlastních preferencí kraje. Samozřejmá by měla být vzájemná kombinovatelnost všech příspěvků a určitá kompatibilita jejich pravidel (vlastní zdroje, příspěvek kraje, obce a státu). b) Památky v majetku krajů by byly financovány kraji za přispění státu, protože by se mělo jednat především o památky regionální, které v souvislostech dotváří historickou identitu kraje a v tomto kontextu i celé České republiky. d) Provádění cílené osvětové práce ve věci informovanosti vlastníků o možnostech získávání finančních prostředkův oblasti památkové péče. e) Na úseku památkové péče i nadále důsledně uplatňovat princip vícezdrojového financování obnovy památek s cílem podpořit funkční zapojení kulturních památek do současného společenského života. f) Vytvoření grantů na úrovni kraje spojených s obnovou a zabezpečením kulturních památek ( na obnovu nemovitých kulturních památek, včetně památek místního významu, projektové dokumentace a stavebně-historických průzkumů, movitých kulturních památek a zabezpečovacích systémů).
Zlínský kraj přistoupil jako jeden z prvních krajů k zavedení dotačních programů v oblasti obnovy památek. Tyto programy byly vytvořeny na základě několika analytických materiálů, které postihovaly způsob financování památek ve Zlínském kraji a dále na základě vyhodnocení praktických zkušeností s dotační politikou státu a obcí. Orgány Zlínského kraje na přelomu let 2001 – 2002 postupně projednaly a schválily základní dokumenty pro fungování dotačních programů, čímž byly vytvořeny potřebné nástroje pro nastartování dotační politiky. III.1.4.1. Grant na obnovu nemovitých kulturních památek v Obnova a využívání velkých architektonických památek a jejich areálů (profánních a sakrálních) – na základě projednání s vlastníky a po provedení terénních výzkumů byly 23
vytipovány následující objekty, jejichž výčet však není definitivní a konečný a bude průběžně doplňován a aktualizován v rámci střednědobých a prováděcích plánů obnovy (zámek Bílovice, zříceniny hradu Broumov , tvrz v Hluku, zřícenina hradu Lukov, II. etapa Jezuitského kláštera v Uh. Hradišti, areál kláštera s bazilikou na Velehradě, zámecké parky) v Záchrana a uchování památek nevyužívaných a ohrožených zejména jejich dlouhodobě zanedbávanou údržbou – na základě projednání s vlastníky a po provedení terénních výzkumů byly vytipovány následující objekty, jejichž výčet však není definitivní a bude průběžně doplňován a aktualizován v rámci střednědobých a prováděcích plánů: ∗ zámky v Bystřici pod Hostýnem, Holešově, Prasklicích – Uhřicích, Troubkách – Zdislavicích, Novém Světlově v Bojkovicích, Ořechově, Uh. Ostrohu, Loučce, Liptále,Dřínově, Litenčicích, Hošťálkové , Přílepech a Napajedlích ∗ zřícenina hradu Cimburk ∗ barokní hřbitov ve Střílkách ∗ tvrz v Kunovicích ∗ mlýn v Roštíně ∗ pivovar v Brumově ∗ panské dvory v Kunovicích a Vsetíně ∗ kostel sv. Kateřiny v Kelči ∗ kaple Neposkvrněného početí Panny Marie ve Valašském Meziříčí ∗ kaple Vzkříšení Páně s náhrobky v Lešné ∗ socha sv. Jana Nepomuckého v Bánově ∗ objekty lidové architektury: rodového shluku Orságů v Karolince – Raťkově, roubený mlýn v Dolní Lhotě, usedlost Na Sihle ve Velkých Karlovicích – Léskové, roubený dům v Hošťálkové, dům čp. 137 ve Zlámanci, nadsklepní dům čp. 260 v Mařaticích, dům čp. 7 v Rymicích v Zachování a údržba památek lidové architektury – proveden výběr nejhodnotnějších objektů a souborů, který však není konečný a bude aktualizován v rámci střednědobých a prováděcích plánů (fojtství Bzová, Topolná čp.7, sušírna ve Zlámanci, Nový Hrozenkov, Dolní Lhota, Horní Lhota, Ludkovice, Kaňovice, Lutonina, Jasenná, Valašské Klobouky, VPR Vlčnov, Veletiny, památky lidového stavitelství v Rymicích, Vlčnově, Kaňovicích, Všemině, Zlámanci) v Zachování, údržba a záchrana sakrální architektury – katolická církev je největším vlastníkem památek v kraji. Tato skutečnost narostla historicky. Církevní památky byly v minulém období po půlstoletí udržovány většinou nedostatečně.Ve spolupráci s jednotilvými vlastníky a Arcibiskupstvím v Olomouci byl proveden výběr objektů, který však není konečný a bude průběžně aktualizován v rámci dlouhodobých, střednědobých a prováděcích plánů (kostely v Uh. Hradišti, Buchlovicích,Dolním Němčí, Kunovicích, Sadech, Bojkovicích, Huštěnovicích, Cetechovicích, Fryštáku, Ratajích, Zlámance, Zlobicích, Žalkovicích, Jasenné, Bratřejově, Hvozdné,Lukově, Vizovicích,Lhotě u Malenovic, Mysločovicích, Velkém Ořechově, Kelči, Kvasicích, Cetechovicích, Hradiska u Kroměříže, Hulína, Chvalnova, sv. Mořice v Kroměříži, Litenčicích, Bystřice pod Hostýnem,Rajnochovicích, Rusavě, Polešovicích, Provodově, Střílkách, Stříbrnicích, Těšnovicích, Valašských Kloboukách, Valašském Meziříčí, Velehradě, Vidči, Zdounkách, Hostýně, Prusinovicích, Tlumačově, Štípě, Brankách, Lešné, Rožnově pod Radhoštěm, Valašském Meziříčí – Krásně, Velkých Karlovicích, Vsetíně)
24
v Zachování a údržba drobné sakrální architektury – výběr proveden po projednání s vlastníky a na základě terénních výzkumů. Tento výčet rovněž není konečný a bude průběžně aktualizován v rámci střednědobých a prováděcích plánů (židovské hřbitovy, kaple na Radhošti, v Uh. Brodě, kříže v Pitíně, Bojkovicích, sochy v Bánově,Bojkovicích, Velehradě, Buchlovicích, Pozlovicích) III.1.4.2. Grant na obnovu movitých kulturních památek a jejich souborů a mobiliárních fondů v Restaurování a konzervace movitých památek – výběr proveden na základě jednání s vlastníky, Arcibiskupstvím v Olomouci, a vlastních terénních průzkumů. Nejde o výčet konečný, je počítáno s průběžnou aktualizací v rámci střednědobých a prováděcích plánů (kostely v Holešově, Chvalčově, Jestřabicích, Koryčanech, Kroměříži – kostely a zámek, Kvasicích, Litenčicích, Košticích, Morkovicích, Pačlavicích, Hradisku u Kroměříže, Rajnochovicích, Ratajích, Roštíně, Střílkách, Zdounkách, Břestu, Bílovicích, Bojkovicích, Boršicích, Buchlovicích, Jalubí, Uh. Hradišti, Uh. Brodě, Ostrožské Nové Vsi, Polešovicích, Jankovicích, Korytné, Nivnici, Osvětimanech, Velehradě, Lidečku, Novém Hrozenkově, Pozděchově, Rožnově pod Radhoštěm, Růžďce, Valašském Meziříčí, Zašové, Fryštáku, Malenovicích, Kostelci, Lukově, Napajedlích, Pohořelicích, Tečovicích, Tlumačově, Velkém Ořechově, Vizovicích – jedná se převážně o obrazy, monstrance, kredenční skříně, oltáře, křtitelnice, kříže, sochy, kazatelny, svícny aj.)
III.1.4.3. Grant na klasické zabezpečení a elektronický zabezpečovací systém movitých kulturních památek a mobiliárních fondů v Grant na klasické zabezpečení a EZS movitých kulturních památek a mobiliárních fondů – předběžně vytipováno 30 objektů, kde je naléhavost dána zejména kvalitou vnitřního zařízení a reálným ohrožením ( v posledních letech byla i ve ZK vyloupena řada hradů a zámků, objektů sakrální povahy, zcizeny exteriérové plastiky, jen ojediněle se podařilo zcizené věci opět nalézt a vrátit na původní místo). Tento výběr bude průběžně zpřesňován a aktualizován v rámci střednědobých a prováděcích plánů.
V následujících letech by měl ZK přispívat zejména na ty oblasti, na které není možné získat peníze ze státního rozpočtu, případně tam, kde stát přispívá málo, nebo se jedná o památky nadregionálního významu, havarijní stavy nebo významné památky místního významu. Při obnově památek se kraj řídí Koncepcí účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji, která je rozpracována Dlouhodobým plánem účinnější podpory památkové péče ve Zlínském kraji do roku 2010 a bude postupně rozpracována ještě formou střednědobých a prováděcích plánů. Je tak navržen účinný systém, jak by kraj v rámci svých možností mohl svým rozpočtem významně přispět k zachování památkového fondu ZK III.1.4.4. Spolupráce s občanskými iniciativami v péči o památkový fond Významným partnerem při využívání kulturních památek, hledání možností jejich financování a napojování na další aktivity se stávají občanské iniciativy, které péči o památkový fond vnímají jako veřejnou službu. Tam, kde se široká veřejnost více podílí na aktivitách spojených se zachováním a obnovou kulturního dědictví, je vztah ke kulturním památkám intenzivnější a daří se rozvíjet mnohé aktivity, které přispívají k ochraně i péči o kulturní památky.
25
a) Spolupráce s občany a občanskými iniciativami v systému péče o památkový fond. Tyto aktivity vedou postupně ke kultivaci stránky lokálního patriotismu jako vysoce pozitivnímu vztahu obyvatel k místu svého života. Znovuoživení tohoto patriotismu je jedním z předpokladů zachování kulturního profilu životního prostředí a výrazného posílení ochrany památek. b) Zajištění aktivace a co nejširšího uplatnění konzervátorů a místních zpravodajů památkové péče a jejich propojení s občanskými iniciativami vyvíjejícími svoji činnost v oblasti ochrany a uchování hmotného kulturního dědictví.Právě tyto výše uvedené funkce, které jsou založeny na bázi dobrovolnosti a zápalu jednotlivců pro památkovou péči, plní nezastupitelnou funkci v terénu, kam by se profesionální památkář těžko díky velkému rozsahu svých povinností dostal. Ve spolupráci s nižšími složkami územních samospráv by bylo dobré usilovat o znovuvytvoření sítě konzervátorů a jejich zpravodajů, kteří by opět začali plnit svou nezastupitelnou úlohu zejména v terénu. c) V souladu se Závěrečným dokumentem Mezinárodní konference ve Stockholmu, přijatý dne 2. 4. 1998, vést pravidelný dialog s tuzemskými nevládními neziskovými subjekty. III.1.4.5. Památky a cestovní ruch V neposlední míře jsou památky i významnou složkou kulturního bohatství v jeho různorodosti a jedinečnosti na každém místě. Jako takové jsou i podstatnou nabídkou pro turistický ruch, dokonce nejpodstatnější nabídkou pro území České republiky Bylo by jistě právem řečeno, že z hlediska turistického ruchu jsou památky našim mořem, nebo našimi velehorami. Jsou přitom celá území, která by mohla být z tohoto hlediska svrchovaně atraktivní, avšak dosus jsou spíše územímí turistického tranzitu. Teprve cílově do těchto oblastí směrovaný turistický ruch může přinést jejich hodnotám skutečně přiměřený kulturní i ekonomický efekt. Zlínský kraj má celkově vynikající potenciál pro rozvoj cestovního ruchu v oblasti památek. S ohledem na výše zmíněné je třeba se především zaměřit na: a) Posílení přitažlivosti památkového fondu ve Zlínském kraji pro domácí i cizinecký cestovní ruch a umožnění zachování a společenského uplatnění zejména nevyužívaných a ohrožených památek, včetně využití jejich ekonomického potenciálu. Adekvátní využití těchto památek ve smyslu původních či nových, ale povaze památkového objektu přiměřených funkcí. b) Podporování osvětové a odborné publikační činnosti v památkové péči. ZK má jako svoji prioritu. c) Prezentování památkového fondu zpřístupněného veřejnosti včetně návštěvnických atraktivit regionu ( Valašské muzeum v přírodě, jedinečná funkcionalistická architektura Zlína, MPR Kroměříž s areálem zámku, poutní místa Velehrad a Hostýn, historický odkaz Velké Moravy ve Starém Městě, rodný kraj J.A.Komenského na Uherskobrodsku aj.). d) Prezentování historicky cenných a vzhledově atraktivních lokalit, které jsou opomíjeny z hlediska nedostatečné informovanosti, špatné dostupnosti nebo chybějícího zázemí pro cestovní ruch. Hledání cest k rovnoměrnějšímu rozdělení návštěvnosti ( památky lidového stavitelství, drobná sakrální architektura, technické památky aj.).Dosud je tento potenciál jen málo využíván, neboť turistický ruch se soustřeďuje především na několik málo nejznámějších památek a lokalit.Je třeba využít ekonomický potenciál i méně známějších památek, souborů a
26
historického prostředí, které jako motivace turistické a kulturně turistické návštěvnosti mohou být do budoucna i zdrojem pracovních míst v lokalitě včetně míst v přidružených službách. e) Průběžné aktualizování zpracovaného Seznamu nejohroženějších a nevyužívaných kulturních památek ve Zlínském kraji jako strategického dokumentu pro stanovení priorit v poskytování přímé finanční podpory vlastníkům kulturních památek a pro znovu začlenění těchto památek do rozvoje cestovního ruchu. Při dostatečně zodpovědném a promyšleném přístupu se mohou tyto památky stát do budoucna ekonomickým přínosem, nikoli břemenem. f) Posílení operativnosti využívání finančních prostředků z existujících grantů na úseku památkové péče pro záchranu, přiměřené funkční využití a prezentaci nevyužitých a ohrožených památek. g) Podporování práce těch, kteří se zúčastňují zachování a gesce kulturního dědictví, aby bylo více přístupné turistickým obcím a návštěvníkům. h) Podporování dialogu mezi odpovědnými činiteli kulturního dědictví a průmyslového turismu, aby lépe pochopili význam kulturního dědictví při péči o jeho dlouhodobou záchranu. i) Podporování těch, kteří navrhují programy a politiku, aby rozvíjeli přesné a věcné projekty a strategii týkající se prezentace a interpretace památkových souborů a kulturních aktivit v kontextu jejich ochrany a konzervace. j) Sledování, aby programy ochrany, interpretace a turistického rozvoje byly založeny na srozumitelném přístupu zvláštních zájmů a na významu rozličného dědictví. k) Dohlížení na zachování autenticity památkových souborů, podpora, pochopení a zhodnocení tohoto kulturního dědictví. l) Sledování vymezení přijatelných hranic změn, které jsou přínosné památkovým souborům, a které berou v úvahu zvláště dopad turistických návštěv. m) Sledování vytváření programů ochrany a turismu, které musí představovat informace vysoké kvality tak, aby návštěvník pochopil význam a charakteristiky kulturního dědictví a nezbytnost je chránit. n) Sledování, aby při plánování turistických aktivit nabízeným návštěvníkům v rámci nejlepších podmínek komfortu, nedocházelo k poškozování významu a charakteristiky kulturního dědictví. o) Aktivně se podílet na vytvoření nové strategie státu na úseku památek a cestovního ruchu. p) Pro systémové řešení problematiky kulturních památek v souvislostech rozvoje domácího i cizineckého cestovního ruchu uplatňovat aktivní spolupráci odboru kultury a památkové péče s odborem cestovního ruchu KÚ ZK. q) Zhodnocení kulturně historického potenciálu území, vypracování sítě nabídkových regionálních okruhů, kdy těžištěm každého okruhu by byl známý památkový objekt, nebo historické město, doplněný nabídkou objektů v blízkém okolí.
27
r) Zkvalitňování kulturního a poznávacího cestovního ruchu s cílenými tématickými trasami a charakteristickým obsahem např. historická řemesla, tradice a historie vinařství aj. Schopnost vytvořit ucelený balík nabídky kombinace kulturně poznávací a venkovské turistiky.
IV. Analýza potřebných prostředků na obnovu památkového fondu Zlínského kraje IV.1. Nemovité kulturní památky – tabulka č. 2 IV.1.1. Havarijní a naléhavé stavy – tabulka č. 3 IV.2. Movité kulturní památky – tabulka č. 4 IV.2.1. Havarijní a naléhavé stavy – tabulka č. 5
28
IV.1. Nemovité kulturní památky – tabulka č. 2 Počet lokalit: 101 Počet památek k obnově objektů: 128 Celkem obnova za: 625,231.000,- Kč Kroměříž Č.
Obec – objekt
Popis oprav
1. 2.
Břest – fara Cetechovice – fara, kostel Navštívení
odvlhčení zdiva oprava střechy a omítky v sakristii 29
Celkem 180 110
4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
P.M. Hradisko u Kroměříže - kostel Všech Svatých Hulín – kostel sv. Václava Chropyně – fara Chvalnov – kostel sv. Jakuba Jestřábice – kostel sv. Anny Koryčany – kostel sv. Vavřince Kroměříž – fara Kroměříž – kostel sv. Mořice Kroměříž – kostel sv. Jana Křtitele
12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19.
Kroměříž – hospodářské stavení - fara Kvasice – fara, kostel Nanebevzetí P.M. Kyselovice – kostel Morkovice – kostel sv. Jana Křtitele Pačlavice – kostel sv. Martina Prasklice – kostel Rataje – fara Střílky – kostel Nanebevzetí P.M.
20. 21.
Těšnovice – kostel sv. Petra a Pavla Zdounky – fara, kostel Nesvětější Trojice Zlámanka – kostel Zlobice – kostel sv. Cyrila a Metoděje Žalkovice – kostel a zeď okolo kostela Blazice – budova fary
3.
22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31.
Bystřice pod Hostýnem – kostel sv. Jiljí Bystřice pod Hostýnem – Sv. Hostýn Holešov – fara Holešov – filiální kostel v Zahnašovicích Kostelec u Holešova - farní kostel sv. Petra a Pavla Rusava – kostel Povýšení sv. Kříže
drobná údržba
50
odvlhčení, oprava oken oprava interiéru oprava omítky – odvlhčení odvlhčení, oprava omítky drobné opravy oprava I. NP náhrobek biskupa Egkha úprava liturg. prostoru, ochrana proti holubům krov, nová krytina dok. oprav Božího hrobu odvlhčení zdiva oprava fasády, rýny fasáda, střecha, rýny (oprava) oprava fasády odvlhčení, sanační omítky výměna krovů a střešní krytiny, klempířských prvků, fasáda sanace vlhkosti venkovního zdiva oprava části střechy, výměna krytiny a klemp. prvků sanační omítka nátěr střechy omítka zdi a statika kostela odvlhčení zdiva, podlah, vodní a plyn. přípojky zdvojení oken kostela mozaika snížení stropů sádrokartonem topení a úprava liturgického prostoru
200 80 25 350 10 300 1058 600 250 490 180 100 60 25 100 420 630 25 100 150 250 250 300 300 70 170
fasáda věže kostela
200
oprava vnitřní malby kostela
Celkem lokalit: 36
15
7,048.000
Uherské Hradiště Č.
Obec – objekt
Popis oprav
1. 2.
Bílovice – kostel sv. Jana Křtitele Boršice u Buchlovic – fara
3.
Buchlovice – fara
4. 5.
Huštěnovice – farní kostel sv. Anny Jankovice – kostel Nanebevzetí Panny Marie Kostelany n. Mor. – kostel Komňa – zřícenina hradu Zuvačov Kudlovice – morová kaplička
fasáda, výměna výplní otvorů oprava střechy – výměna krovu a krytiny, statika fasáda fara hospodářský objekt – generální oprava oprava vnějších omítek, úprava vnitř. port. vstupní mříž, gener. oprava střechy
6. 7. 8.
odvlhčení, oprava omítek konzervace celková obnova
30
Celkem 500 1000 300 625 572 200 50 100
9. 10.
Ostrožská Nová Ves – kostel sv. Václava Polešovice – kostel sv. Petra a Pavla
11.
Sady – fara – hospod. budova
12. 13. 14. 15.
Stříbrnice – kostel Stupava – far. kostel sv. Klementa Uherské Hradiště – fara Velehrad – bazilika
16. 17.
Zlámanec – komora u č.p. 5 Bojkovice – kostel sv. Vavřince
18.
Dolní Němčí – kostel sv. Cyrila a Metoděje Březová – kostel sv. Cyrila a Metoděje
19. 20. 21. 22. 23. 24 25. 26 27.
Uherské Hradiště – bývalý Jezuitský klášter – 2. etapa Bánov - socha sv. Jana Nepomuckého Bílovice – zámek Uherský Brod – židovský hřbitov Buchlovice – kaple sv. Alžběty
28.
Hluk – tvrz Strání – kostel povýšení sv. Kříže Vlčnov – vesnická památková rezervace Vlčnov – č.p. 65
29. 30. 31. 32.
Částkov – kamenný kříž Nezdenice – kaple Pitín – dřevěný kříž, socha P. Marie Velehrad – morový sloup
vybudování zádveří za hlavním vchodem
100
objekt „B“ – oprava střechy, chrámová loď – 2. a 4. část) nová střecha - krytina, krov (napadeno dřevomorkou) statické zabezpečení jen drobné opravy, oprava varhan oprava fasády a interiéru mříže, generální oprava věží – statické zabezpečení, oprava krovu, střešního pláště oprava doškové střechy oprava střechy – výměna střešní krytiny, oprava krovu oprava střechy, fasáda, odvlhčení
3350 283 500 25 300 5000
50 700 500
oprava střechy – výměna střešní krytiny, oprava krovu komplexní rekonstrukce
1000 50 000
komplexní restaurátorský zásah odvlhčení sanační omítky, fasáda restaurování náhrobků odvlhčení, sanační omítky, oprava fasády, oprava střechy, úprava interiéru oprava střechy – střešního pláště a krovu oprava střechy – střešního pláště a krovu oprava vinohradnických staveb
1000 1000 500 1000 1000 1500 250
památka lid. stavitelství – hospodářský trakt restaurování celková obnova restaurování restaurování
Celkem lokalit: 33
200 100 200 100 600
72,605.000
Vsetín Č.
Obec – objekt
Popis oprav
1. 2.
Hošťálková – farní budova Liptál – fara
3. 4. 5.
Pržno – kostel Narození P. Marie Růžďka – kostel sv. Bartoloměje Velké Karlovice – kostel a fara
6.
Vsetín – kostel Nanebevzetí Panny Marie Branky – kostel Nep. Početí Panny
zateplení výměna rýn, okapů, impregnace dřev. oplocení, nátěr střechy a věže kostela výměna krovu a krytiny pokračování v opravách poškozených částí, nátěr střechy kostela pokračování v opravě fasády
7.
odvlhčení kostela 31
Celkem 20 60 90 45 110 390 250
12.
Marie Horní Bečva – kostel Hutisko – kostel Rožnov pod Radhoštěm – fara Valašské Mez. – kostel Nanebevzetí P.M. Vidče – kostel
13.
Velké Karlovice – Bzové
8. 9. 10. 11.
malba kostela obložení osekaného soklu generální oprava výměna krytiny, oplechování, rekonstrukce vnějších fasád odvlhčení, dláždění chodníků, úprava okolí pokračování v opravě dvora
90 150 1200 4900 525 500
Celkem lokalit: 13
8,330.000
Zlín Č.
Obec – objekt
Popis oprav
1.
Mysločovice – kostel Nejsvětější Trojice
2.
Tlumačov – kostel sv. Martina
3.
Zlín – farní budova
4. 5. 6. 7. 8. 9. 10.
Zlín – Malenovice – farní budova Zlín – kostel sv. Filipa a Jakuba Fryšták – fara Lukov – kostel a fara Provodov – kostel P. Marie Sněžné Všemina – fara a hosp.stavení Všemina – kostel
11. 12. 13. 14. 15.
Želechovice – fara Horní Lhota – farní kostel Luhačovice – kostel – zámecká kaple Pozlovice – hospodářské stavení fary Újezd u Val. Klobouk – kostel sv. Mikuláše Val. Klobouky – kostel Nalezení sv. Kříže
liturg. úprava – kamenný stupeň a oltář odkanalizování dešťových vod a vodovodní přípojka částečná výměna článků ústředního topení statika oprava krovu a krytiny nová okna a fasáda sanační omítky odvlhčení, fasády ústřední topení a izolace stropů izolace, stropu, výměna vchodových dveří odvlhčení, izolace budovy rekonstrukce topení odvlhčení, omítky interiéru rekonstrukce rekonstrukce topení
16.
Celkem
dlažba, liturg. úprava, fasáda, odvlhčení
200 225 100 300 500 800 300 150 200 150 103 250 600 600 350 3500
Celkem: 14
8,328.000
IV.1.1. Havarijní a naléhavé stavy – tabulka č. 3
Obec – objekt
Akce stavební obnovy
Bystřice pod Hostýnem – areál zámku Koryčany – hrad Cimburk Koryčany – židovský hřbitov
pokračování rekonstrukce konzervace a statické zabezpečení statické zabezpečení, stavební úpravy, restaurování komplexní restaurátorský zásah na architektuře a sochařské výzdobě komplexní rekonstrukce oprava střechy, fasády, výplní otvorů dokončení obnovy
Střílky – barokní hřbitov Holešov – areál zámku Holešov – židovská synagoga Kunovice – tvrz
32
Částka: 180.000,10,000.000,200.000,30,000.000,100,000.000,500.000,10,000.000,-
Prasklince – Uhřice – zámek Troubky – Zdislavice – zámek Bojkovice – zámek Nový Světlov
Ořechov – zámek Uherský Ostroh – zámek Uherský Ostroh – předzámčí Kunovice – areál Panského dvora Loučka – zámek Vsetín – dům zvaný Maštaliska Liptál – zámek Hošťálková – zámek Karolinka – Raťkov – rodový shluk Orságů Napajedla – zámek Bánov – socha sv. Jana Nepomuckého Kelč – kostel sv. Kateřiny Valašské Meziříčí – kaple Nep. početí P. Marie Lešná – kaple Vzkříšení Páně s náhrobky Hošťálková – roubený dům Dolní Lhota – obytný dům s mlýnicí Velké Karlovice – osada Na Sihle
generální oprava generální oprava oprava střech, klempířských prvků, fasády, vodorovných konstrukcí, interiéru, věže generální oprava, statické zajištění pokračování rekonstrukce generální oprava, statické zajištění generální oprava generální oprava pokračování rekonstrukce odvlhčení fasády odvlhčení fasády oprava střech, vodorovných a svislých konstrukcí, interiéru pokračování rekonstrukce restaurování statické zajištění, odvlhčení, oprava střechy, úpravy interiéru celková rekonstrukce
30,000.000,25,000.000,30,000.000,-
statické zajištění, odvlhčení, oprava střechy celková rekonstrukce celková rekonstrukce oprava střechy, ošetření dřevěných konstrukcí
300.000,-
Celkem: 23
70,000.000,30,000.000,12,000.000,50,000.000,15,000.000,35,000.000,15,000.000,10,000.000,2,500.000,50,000.000,1,000.000,10.000,30.000,-
800.000,1,200.000,200.000,-
Celkem: 528,920.000,-
IV.2. Movité kulturní památky – tabulka č. 4 Počet lokalit: 50 Počet movitých památek k restaurování: 256 Celkem za restaurování: 34,190.000,- Kč
Kroměříž Č.
Obec – object
Předmět
1.
Holešov – kostel
obraz sv. Anny
Cena za restaurování 120.000,- Kč
33
2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14. 15. 16. 17. 18. 19. 20. 21. 22. 23. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31. 32. 33.
Nanebevzetí P. Marie Holešov – kostel Nanebevzetí P. Marie Holešov – kostel Nanebevzetí P.Marie Holešov – kostel Nanebevzetí P. Marie Holešov – kostel sv. Anny Chvalčov – sv. Hostýn Jestřábice – kostel sv. Anny Jestřábice – kostel sv. Anny Jestřábice – kostel sv. Anny Koryčany – kostel sv. Vavřince Koryčany – kostel sv. Vavřince Koryčany – kostel sv. Vavřince Koryčany – kostel sv. Vavřince Kroměříž – kostel sv. Mořice Kroměříž – kostel sv. Mořice Kroměříž – kostel sv. Mořice Kroměříž – zámek Kroměříž – kostel sv. Mořice Kroměříž – kostel sv. Mořice Kroměříž – kostel sv. Jana Křtitele Kroměříž – kostel Nanebevzetí P. Marie Kroměříž – kostel Nanebevzetí P. Marie Kvasice – kostel Nanebevzetí P. M.arie Kvasice – kostel Nanebevzetí P. Marie Litenčice – kostel sv. Petra a Pavla Hoštice u Litenčic – kostel sv. Jiljí Hoštice u Litenčic – kostel sv. Jiljí Morkovice – kostel sv. Jana Křtitele Morkovice – kostel sv. Jana Křtitele Pačlavice – kostel sv. Martina Hradisko u Kroměříže – kostel Všech Svatých Prusenovice – kostel sv. Kateřiny Rajnochovice – kostel sv. Anny
obraz sv. Jana Nepomuckého
120.000,- Kč
obraz sv. Josefa
120.000,- Kč
průzkum Černé kaple hrabat Rottálů
120.000,- Kč
soubor Zahnerových soch (štuk) obrazy donátorů Rottálů, 4 ks Boční oltář sv. Anny Boční oltář sv. Barbory Boční oltář sv. Jana Nepomuckého Socha Madony
400.000,- Kč 480.000,- Kč 300.000,- Kč 300.000,- Kč 300.000,- Kč 90.000,- Kč
Boční oltář sv. Františka z Assisi
300.000,- Kč
Boční oltář sv. Antonína
300.000,- Kč
soubor obrazů apoštolů, 5 ks
400.000,- Kč
socha Madony
90.000,- Kč
soubor barokních lavic
250.000,- Kč
průzkum obrazů v presbytáři, 5 ks
100.000,- Kč
kolekce obrazů – 25 kusů náhrobek kardinála Srattenbacha-mříž
1,000.000,- Kč 250.000,- Kč
soubor barokních rouch
200.000,- Kč
obrazy J. Sterna, 2 ks
180.000,- Kč
hlavní oltář
800.000,- Kč
boční oltáře, 2 ks
400.000,- Kč
soubor barokních obrazů, 10 ks
800.000,- Kč
hl. oltář, Boží hrob
700.000,- Kč
soubor obrazů Křížové cesty, 14 ks
1,200.000,- Kč
hl. oltář
500. 000,- Kč
boční oltář, 2 ks
200.000,- Kč
hl. oltář
250.000,- Kč
boční oltáře, 2 ks (štuk)
160.000,- Kč
soubor obrazů Křížové cesty, 14 ks
1,100.000,- Kč
hl. oltář
400.000,- Kč
soubor renesančních náhrobků, 5 ks
150.000,- Kč
oltářní obraz sv. Anny
200.000,- Kč
34
34. 35. 36. 37. 38. 39. 40. 41. 42. 43.
Rajnochovice – kostel sv. Anny Rataje – kostel sv. Petra a Pavla Roštín – kostel sv. Jakuba Roštín – kostel sv. Jakuba Roštín – kostel sv. Jakuba Střílky – kostel Nanebevzetí P. Marie Střílky – kostel Nanebevzetí P. Marie Zdounky – kostel Nejsvětější Trojice Břest – kostel sv. Jakuba Staršího Břest – kostel sv. Jakuba Staršího
obrazy na bočních oltářích, 2 ks
160.000,- Kč
okenní vitráže, 6 ks
300.000,- Kč
soubor obrazů Křížové cesty, 14 ks (měď) obraz sv. Františka z Assisi obraz sv. Dominika obraz Smrt sv. Floriána
140.000,- Kč 80. 000,- Kč 80.000,- Kč 80.000,- Kč
obraz Křest sv. Bořivoje
80. 000,- Kč
obrazy na bočních oltářích, 4 ks
240.000,- Kč
hl. oltář
400.000,- Kč
4 sochy evangelistů
240.000,- Kč
Celkem lokalit: 18
Počet movitých památek: 126
Celkem: 14,080.000,-Kč
Uherské Hradiště Č.
Obec - objekt
Předmět
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Bílovice – kostel sv. Jana Křtitele Bílovice – kostel sv. Jana Křtitele Bílovice – kostel sv. Jana Křtitele Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Vavřince
socha sv. Petra socha sv. Pavla obraz Navštívení P.M. boční oltář sv. Josefa boční oltář sv. Vavřince kazatelna sousoší Křtu Páně obraz P. Marie obraz sv. Vavřince hlavní oltář obraz Ukřižování
35
Cena za restaurování 80.000,- Kč 80.000,- Kč 70.000,- Kč 500.000,- Kč 500.000,- Kč 220.000,- Kč 180.000,- Kč 80.000,- Kč 80.000,- Kč 200.000,- Kč 80.000,- Kč
12. 13.
16. 17. 18. 19.
Boršice u Buchlovic – kostel sv. Václava Boršice u Buchlovic – kostel sv. Vavřince Boršice u Buchlovic – kostel sv. Vavřince Boršice u Buchlovic – kostel sv. Vavřince Buchlovice – kostel sv. Martina Buchlovice – kostel sv. Martina Buchlovice – kostel sv. Martina Buchlovice – kostel sv. Martina
20. 24. 25. 26. 27. 28. 29. 30. 31.
Jalubí – kostel sv. Jana Křtitele Jalubí – kostel sv. Jana Křtitele Jalubí – kostel sv. Jana Křtitele Jalubí – kostel sv. Jana Křtitele Jankovice – kostel Nanebevzetí P.M Korytná – kostel sv. Václava Korytná – kostel sv. Václava Uh. Hradiště – Františkánský kostel Uh. Hradiště – Františkánský kostel
32. 33. 34. 35. 36.
Uh. Hradiště – Mařatice Uh. Brod – kostel Nanebevzetí P.M. Uh. Brod – Dominikánský kostel Velehrad – bazilika Velehrad – bazilika
37. 38. 39. 40. 41.
Ostrožská Nová Ves – kostel sv. Václava Osvětimany – kostel sv. Havla Osvětimany – kostel sv. Havla Osvětimany – fara Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla
42. 43. 44. 45. 46. 47. 48.
14. 15.
hl. oltář oltář P. Marie
600.000,- Kč 400.000,- Kč
oltář sv. Anny
400.000,- Kč
obraz velekněze Arono
70.000,- Kč 600.000,- Kč 350.000,- Kč 350.000,- Kč 1,200.000,- Kč
Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Nivnice – kostel sv. Anděla Strážného
hl. oltář oltář P. Marie oltář sv. Josefa soubor 10 obrazů – barokních od I. Raaba hl. oltář obraz sv. J. Křtitele I. Raab obraz moroví patroni I. Raab sv. Šimon a Juda I. Raab, 2 boční oltáře socha sv. Petra socha sv. Pavla obraz sv. Petra, kredenční skříň obraz sv. Maří Magdalény, skříňový oltář obraz sv. Bruno sochy, 2 ks hlavní oltář obrazy na bočních oltářích, 4 ks barokní obrazy z kaple býv. Soc. ústavu, 4 ks obraz Immaculaty obraz sv. Mikuláše obraz sv. Petra obrazy zátiší, 4 ks hl. oltář – Zahnerovy sochy (štuk) boční oltář P. Marie boční oltář sv. Michala obraz Narození P.M. obraz sv. Anny obraz Daniel v jámě lvové obraz Smrt sv. Josefa hl. oltář a boční oltáře
Celkem lokalit: 14
Počet movitých památek: 67
Celkem: 11,660.000,- Kč
600.000,- Kč 70.000,- Kč 60.000,- Kč 360.000,- Kč 300.000,- Kč 80.000,- Kč 80.000,- Kč 525.000,- Kč 525.000,- Kč 40.000,- Kč 90.000,- Kč 1,000.000,- Kč 180.000,- Kč 160.000,- Kč 130.000,- Kč 90.000,- Kč 90.000,- Kč 80.000,- Kč 300.000,- Kč 100.000,- Kč 100.000,- Kč 40.000,- Kč 40.000,- Kč 40.000,- Kč 40.000,- Kč 500.000,- Kč
Vsetín Č.
Obec - objekt
Předmět
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. 11.
Lidečko – kostel sv. Kateřiny Nový Hrozenkov – kostel Nový Hrozenkov – kostel Nový Hrozenkov – kostel Nový Hrozenkov – fara Pozděchov – kostel sv. Jiří Pozděchov – kostel sv. Jiří Pozděchov – kostel sv. Jiří Rožnov p. Radhoštěm – kostel Všech Svatých Růžďka – kostel sv. Bartoloměje Val. Meziříčí – kostel Nanebevzetí P. Marie
obraz sv. Václava hl. oltář sv. Jana Křtitele obraz sv. Prokopa obraz sv. Mikuláše obraz sv. Mikuláše socha P. Marie kazatelna oltář sv. J. Nepomuckého hl. oltář soubor 6 oltářních svícnů oltář sv. Josefa 36
Cena za restaurování 70.000,- Kč 700.000,- Kč 80.000,- Kč 80.000,- Kč 80.000,- Kč 90.000,- Kč 260.000,- Kč 400.000,- Kč 600.000,- Kč 60.000,- Kč 600.000,- Kč
12. 13. 14. 15. 16.
Val. Meziříčí - kostel Nanebevzetí P. Marie Val. Meziříčí – kostel sv. Jakuba Val. Meziříčí – kostel Nejsv. Trojice Val. Meziříčí – kostel Nejsv. Trojice Zašová – kostel Navštívení P. Marie
oltář sv. J. Nepomuckého hl. oltář náhrobek Jana Žernovského skupina Ukřižování kazatelna, Krucifix
Celkem lokalit: 7
Počet movitých památek: 22
600.000,- Kč 900.000,- Kč 90.000,- Kč 160.000,- Kč 380.000,- Kč
Celkem: 5,151.000,- Kč
Zlín Č.
Obec – objekt
Předmět
1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8.
Brumov – kostel sv. Václava Fryšták – kostel sv. Mikuláše Fryšták – kostel sv. Mikuláše Malenovice – fara Malenovice – fara Kostelec Lukov – kostel sv. Josefa Napajedla – fara
9.
Napajedla – fara
10. 11.
Napajedla – fara Pohořelice – kostel sv. J. Napomuckého
12. 13. 14. 15. 16. 17. 18.
Pohořelice – kostel sv. J. Nepomuckého Tečovice – kostel sv. Jakuba Většího Tečovice – kostel sv. Jakuba Většího Tlumačov – kostel sv. Martina Velký Ořechov – kostel sv. Václava Velký Ořechov – kostel sv. Václava Velký Ořechov – kostel sv. Václava
19. 20.
Velký Ořechov – kostel sv. Václava Velký Ořechov – kostel sv. Václava
21. 22.
Vizovice – kostel sv. Vavřince Vizovice – kostel sv. Vavřince
obraz Nejsv. Trojice got. monstrance obraz Sv. Rodiny obraz sv. J. Nepomuckého obraz sv. J. Sarkandra náhrobky, 2 ks reliéf sv. Jiří obraz Piety, 2 ks barokních obrazů soubor obrazů Křížové cesty, 14 ks dřevěný lustr hl. oltář sv. Jana Nepomuckého boční oltáře, 2 ks socha Madony socha sv. Barbory obraz sv. Anny boční oltář Zasnoubení P.M. boční oltář sv. Vendelína obraz sv. Jana Nepomuckého obraz sv. Jana Sarkandra obrazy ze života sv. Václava, 4 ks socha sv. Fr. Xaverského socha sv. Ignáce z Loyoly
Celkem lokalit: 11
Celkem movitých památek: 41
Cena za restaurování 110.000,- Kč 45.000,- Kč 65.000,- Kč 50.000,- Kč 50.000,- Kč 40.000,- Kč 20.000,- Kč 150.000,- Kč 1,200.000,- Kč 20.000,- Kč 400.000,- Kč 300.000,- Kč 50.000,- Kč 40.000,- Kč 60.000,- Kč 150.000,- Kč 150.000,- Kč 50.000,- Kč 50.000,- Kč 160.000,- Kč 70.000,- Kč 70.000,- Kč
Celkem: 3,300.000,-Kč
IV.2.1. Havarijní a naléhavé stavy – tabulka č. 5 Č.
Obec – objekt
Předmět
1. 2. 3. 4. 5.
Zašová – kostel Navštívení P. Marie Tlumačov – kostel sv. Martina Napajedla – fara Napajedla – fara Prusenovice – kostel sv. Kateřiny
6.
Kroměříž – kostel sv. Mořice
dřevěný krucifix závěsný obraz sv. Anny 2 barokní obrazy obraz Piety soubor renesančních náhrobků 5 ks náhrobek kardinála Srattenbacha – mříž 37
Cena za restaurování 30.000,- Kč 60.000,- Kč 80. 000,- Kč 70.000,- Kč 150.000,- Kč 250.000,- Kč
7. 8. 9. 10. 11. 12. 13. 14.
Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Vavřince Bojkovice – kostel sv. Václava Bojkovice – kostel sv. Václava Bojkovice – kostel sv. Václava Bojkovice – kostel sv. Václava Bojkovice – kostel sv. Václava Malenovice – fara
15. 16. 17.
Holešov – kostel Nanebevzetí P. Marie Jalubí – kostel sv. J. Křtitele Uh. Hradiště – františkánský kostel
18. 19.
Buchlovice – kostel sv. Martina Buchlovice – kostel sv. Martina
20. 21.
Buchlovice – kostel sv. Martina Velehrad – bazilika
22.
Velehrad – klášter
23.
Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla
24.
Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla
25. 26. 27. 28.
Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla Polešovice – kostel sv. Petra a sv. Pavla
boční oltář sv. Josefa boční oltář sv. Vavřince kazatelna sousoší Krista obraz Panny Marie obraz sv. Vavřince obraz Ukřižování 2 barokní obrazy – sv. Jana Nepomucký a sv. Jana Sarkandra oltářní obraz sv. Anny 3 barokní Raabovy obrazy kredenční skříň a skříňový oltář hlavní oltář boční oltář P.Marie a sv. Josefa 7 Raabových obrazů obrazy na bočních oltářích 4 ks barokní obrazy z kaple bývalého sociál. Ústavu hlavní oltář – Zahnerovy sochy (štuk) boční oltář P.Marie a sv. Michala obraz Narození P. Marie obraz sv. Anny obraz Daniel v jámě lvové obraz Smrt sv. Josefa
Celkem lokalit: 13
Celkem předmětů: 48
500.000,- Kč 500.000,- Kč 200.000,- Kč 180.000,- Kč 80.000,- Kč 80.000,- Kč 80.000,- Kč 100.000,- Kč
120.000,- Kč 100.000,- Kč 1,000.000,- Kč 600.000,- Kč 700.000,- Kč 800.000,- Kč 180.000,- Kč 160.000,- Kč 300.000,- Kč 200.000,- Kč 40.000,- Kč 40.000,- Kč 40.000,- Kč 40.000,- Kč
Celkem: 6,680.000,-Kč
V. Přílohy A. Vyhodnocení stávajícího památkového fondu Zlínského kraje z hlediska stavebně historického B. Nejohroženější a nevyužívané památky Zlínského kraje C. Zabezpečení památkových objektů Zlínského kraje D. Stávající dotační tituly pro kulturní dědictví E. Stávající systém péče o památkový fond F. Kompetence Zlínského kraje na úseku památkové péče
38
Příloha A A. Vyhodnocení stávajícího památkového fondu Zlínského kraje z hlediska stavebně historického
V současné době je ve Zlínském kraji chráněno v 297 sídlech přes 1458 nemovitých kulturních památek a téměř 96 800 mobiliárních fondů a movitých kulturních památek, zpravidla interiérů církevních staveb. Vládou České republiky je prohlášeno 9 národních kulturních památek – Areál zámku Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou, Hradiště sv. Klimenta u Osvětiman, Soubor památek velkomoravské sídelní aglomerace Staré Město – Uherské Hradiště – Modrá, Areál Pusteven, Valašské muzeum v přírodě Rožnov pod Radhoštěm, Památník protifašistického odboje v Ploštině, Areál zámku Buchlovice, hradu 39
Buchlova a zámku Vizovice. Většina z nich patří k lokalitám, které jsou našimi i zahraničními turisty nejnavštěvovanější. Zámek v Kroměříži s Podzámeckou a Květnou zahradou byl v roce 1998 zapsán do Listiny světového dědictví UNESCO. Územní památková ochrana zahrnuje 4 památkové rezervace z toho 1 městskou – Kroměříž o rozloze 95 ha a 3 vesnické – Rymice o rozloze 2,5 ha, Veletiny – Stará Hora o rozloze 1,4 ha a Vlčnov – Kojiny o rozloze 4,5 ha. Prohlášeno je 13 městských památkových zón – Holešov, Uherské Hradiště, Uherský Brod, Uherský Ostroh, Valašské Meziříčí, Kelč, Brumov - Býlnice, Fryšták, Luhačovice, Napajedla, Valašské Klobouky, Vizovice a Zlín a 1 vesnická památková zóna – Velké Karlovice – Podťaté. Na plošně chráněných územích o rozloze bezmála 350 ha se nachází přes 7 000 objektů, jen Zlínská MPZ zahrnuje 3197 objektů na ploše 48 ha. I když zejména v posledních letech se podařilo územní památkovou ochranu zkvalitnit, nepokrývá dosud potřeby ochrany památkového fondu, zejména v oblasti archeologické památkové péče a kulturní krajiny. Rozsah památkového fondu a jeho stav je ovlivňován i řadou dalších faktorů. Před rokem 1989 bylo upuštěno od památkové ochrany, nebo zaniklo několik desítek nemovitých kulturních památek, především pak památek lidového stavitelství. Například na okrese Zlín byl zničen soubor komor v Doubravách, zanikly objekty v Hřivínově Újezdě, Jasenné, Ludkovicích, Návojné, Nedašově Lhotě, Všemině, Kaňovicích, ale i v Želechovicích a Biskupicích. Na okrese Uherské Hradiště bylo v 60-tých a 70-tých letech demolováno nebo přestavěno přes 70 objektů, zvláště pak v oblasti Kopanic a na Brodsku. Jedná se jak o obytná stavení (Bánov, Březová, Dolní Němčí, Drslavice, Horní Němčí, Nivnice, Suchá Loz, Starý Hrozenkov, Strání, Vyškovec, Vápenice), tak i hospodářské a užitkové stavby – seníky, roubené stodoly, komory, sušírny. Soubor seníků byl zlikvidován v Drslavicích, ve Lhotce, Strání, Vápenicích, rovněž tak i stodoly, komory a sušírny v Maršově, Strání a Zlámanci. Když zvážíme tuto smutnou statistiku, musíme si přiznat, že záchrana lidových staveb se stala skutečně kritickou. Bylo by tragédií, kdyby tento krátkozraký pohled přetrval i v dnešní době, kdy usilujeme o znovuzačlenění do kulturní Evropy a o ekonomickou prosperitu. Péče o památky nám může usnadnit obojí. Obdiv zahraničních návštěvníků nás snad již přesvědčil o tom, že právě dík historickým hodnotám našich městských a venkovských sídel i kultivované krajiny můžeme zaujmout výjimečné místo na kulturní mapě Evropy. V posledních letech se výrazně rozvíjí naopak údržba a obnova památek. Rovněž kulturní památky zpřístupněné veřejnosti, převážně hrady a zámky a památkově chráněná území, jsou hlavními a trvalými cíli návštěvníků z celého světa. Jsou důležitým faktorem cestovního ruchu, který je dnes již dynamickou složkou rozvoje národního hospodářství. Lze předpokládat, že velkou část návštěvníků k nám přivedl právě zájem o naše památky a památkově cenná města a vesnice. K nejnavštěvovanějším objektům v rámci kraje náleží již zmiňovaný Areál arcibiskupského zámku se zahradami v Kroměříži, Areál hradu Buchlova a zámku Buchlovice, areál kláštera na Velehradě, Areál zámku Vizovice, zámek Lešná, Valašské Muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm, Areál Pusteven. V souvislosti s liberalizací společnosti však zároveň dochází k podstatně většímu ohrožení památkového fondu (zejména movitého) vlivem vzrůstající kriminální činnosti, neboť nerozlučnou součástí řady nemovitých památek je jejich vnitřní zařízení, které má často mimořádnou uměleckou hodnotu. Po roce 1989 byla řada kostelů, far, kapliček, hradů a zámků napadena zloději a vandaly, v řadě případů i opakovaně. Lze vzpomenout např. kostel sv. Jakuba a kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Valašském Meziříčí, Muzeum ve Velkých Karlovicích, kostel sv. Václava v Brumově, fojtství v Jasenné, zámek Vizovice, zámek Buchlovice, hrad Buchlov, 40
basiliku na Velehradě, kostel sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti, kostel na Stupavě, památník J. A. Komenského v Komni, barokní hřbitov ve Střílkách, kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Střílkách, kostel Navštívení Panny Marie v Cetechovicích, kostel sv. Petra a Pavla v Litenčicích, faru v Kvasicích, kostel sv. Mořice v Kroměříži, kostel sv. Jakuba v Roštíně aj. Novým jevem ohrožujícím památkový fond jsou v posledních letech narůstající spekulace s kulturními památkami. Předpoklady a podmínky pro uchování památkového fondu prošly a procházejí od roku 1989 výraznými změnami. Odstátnění a privatizace převážné většiny kulturních památek spolu s přechodem na principy tržní ekonomiky má své bezesporu pozitivní ale i negativní stránky. K jednoznačně pozitivním jevům patří nahrazení dosavadní anonymní a neadresné zodpovědnosti za vlastnictví odpovědností individuální a z toho vyplývající jednoznačně pojmenovatelná a definovatelná zodpovědnost jednotlivých vlastníků památek. V důsledku toho výrazně poklesl počet neudržovaných chátrajících památek jinak odsouzených postupně k zániku. Ale i přes tuto skutečnost je zde na místě vzpomenout alespoň některé objekty, které by do budoucna zasloužily v rámci památkové ochrany zvláštní pozornost. Jedná se o bývalý panský dům č.p. 4 ve Vsetíně, areál zámku v Loučce, zámek v Holešově, zámek v Prasklicích – Uhřicích, zámek v Troubkách – Zdislavicích, tvrz v Kurovicích, zřícenina hradu Cimburk, zámek v Bystřici pod Hostýnem, barokní hřbitov ve Střílkách, areál zámku v Hošticích, zámek v Liptále, zámek v Hošťálkové, soubor lidových staveb rodového shluku Orságů v Karolince – Raťkově, zámek v Ořechově, areál panského dvora č.p. 25 v Kunovicích, areál kláštera na Velehradě, zbývající část bývalého jezuitského kláštera v Uh. Hradišti, zámek v Uherském Ostrohu, zámek Nový Světlov v Bojkovicích, zámek v Napajedlích a řada jiných. K hlavním negativním jevům patří v oblastech zvýšených ekonomických aktivit (tj. v historických jádrech měst a v turisticky atraktivních územích) tlak na demolice a nahrazování historických budov objemnějšími novostavbami. Charakter prostředí jednotlivých kulturních památek a jejich souborů se negativně proměňuje rovněž komerční reklamou, úbytkem historického detailu a nevhodnými stavebními doplňky. Památky jsou dnes často jedinou zárukou identity, nezaměnitelné individuality. V kontrastu ke značně monotónní a uniformní novodobé zástavbě jsou právě historické stavby prvkem odlišujícím, který městům vtiskuje jedinečnou tvář. V průměru byly každoročně poskytovány v rámci Zlínského kraje na památkovou obnovu státní příspěvky a dotace ve výši cca 35 mil. Kč. Je třeba si však uvědomit, že objem poskytovaných finančních příspěvků státu vlastníkům kulturních památek nebyl a zdaleka není dostatečný. Nemůže krýt obrovský, za několik předchozích desetiletí špatného hospodaření vzniklý dluh, daný zanedbanou údržbou a havarijním stavem podstatné části nemovitého fondu. Nelze však zapomínat ani na rozsáhlý mobilární fond hradů a zámků, který by měl být průběžně restaurován a na movité kulturní památky zejména v církevních objektech. Řada vlastníků kulturních památek, zejména restituentů a církví, ale i obcí, není proto bez státní podpory schopna dostát svým povinnostem vyplývajícím ze stavebního a památkového zákona. Pomoc sponzorů, mecenášů a veřejně prospěšných nadací je v tomto směru prozatím zanedbatelná. Péči o kulturní památky bychom tedy neměli chápat pouze jako povinnost, těžké břemeno, ale především jako morální zodpovědnost, neboť úroveň péče o ně vyjadřuje dnes i vyspělost společenského systému v dané zemi.
Okres Kroměříž
41
Okres Kroměříž leží v jihovýchodní části Moravy převážně na území Hané, ale svými částmi zasahuje i do Valašska a Slovácka. Na okrese Kroměříž je v současné době evidováno přes 400 nemovitých kulturních památek mimo území městské památkové rezervace Kroměříž. Území městské památkové rezervace Kroměříž zahrnuje 126 evidovaných kulturních památek, včetně významných památkových souborů Areálu arcibiskupského zámku a zahrad, které byly v roce 1995 prohlášeny za národní kulturní památku a v roce 1998 zapsány do Listiny světového dědictví UNESCO. Na území okresu Kroměříž je evidováno 62 604 movitých kulturních památek. V tomto početném souboru jsou zahrnuty i sbírky Arcibiskupského zámku a zahrad v Kroměříži, soubory farních knihoven v Kvasicích a v Rajnochovicích a soubor zbraní v zámku Chropyně. Zbývající část je převážně v majetku církví (vybavení kostelů, kaplí, far). Z plošně chráněných území je třeba vzpomenout městskou památkovou zónu Holešov s pohnutou historií silné židovské komunity. Zejména Šachova v jádru renesanční synagoga s muzeem židovské kultury patří k vzácným a ojedinělým stavbám svého druhu.
Zámek Kroměříž s Květnou a Podzámeckou zahradou Městská památková rezervace Kroměříž vedle svého historického jádra zahrnuje i národní kulturní památku Arcibiskupský zámek a dvě historické zahrady. Zámek v Kroměříži náleží zcela jistě k jednomu z nejvýznamnějších památkových objektů na Moravě. Na místě dnešního zámku, kde stálo patrně již v době Velkomoravské hradisko, byl vybudován gotický hrad, který byl počátkem 16. století přestavěn v renesančním stylu a stal se residenčním sídlem olomouckých biskupů. Katastrofou pro zámek byla třicetiletá válka. Teprve za biskupa Karla Lichtenštejna – Kastelkorna (1664 – 1695) byl zámek znovu vybudován. Jeho stavba trvala dvanáct let a byla provedena podle projektů významných císařských architektů Filiberta Lucheseho a Giovanniho Pietra Tencally. Zámek však v roce 1752 vyhořel. Biskup Ferdinand hrabě Troyer se dal znovu do velkého budovatelského díla, v němž od roku 1758 pokračoval jeho nástupce biskup Leopold Egkh a jež dokončil biskup Maxmilián Hamilton. Biskup Troyer provedl velkou část oprav zvenčí. Při této renovaci byla asi část barokních vnitřních ozdob otlučena a nahrazena úpravou, kterou vidíme na zámku dodnes. Troyerův nástupce, biskup Egkh byl na biskupském trůně sice pouhé dva roky, ale za tu krátkou dobu vykonal pro zámek velmi mnoho. Malíři Josefu Sternovi svěřil roku 1759 a 1760 výzdobu stropů v obou knihovních sálech a malíři Františku Antonínu Maulbertschovi roku 1758 freskovou výzdobu stropu v lenním sále, která patří k největším uměleckým pokladům kroměřížského zámku a k jedné z nejvýznamnějších fresek mimoitalského baroka. Její sloh sice nezapře italské poučení, ale italské impulsy jsou již suverénně přetaveny v originální projev severského charakteru. Malíř na svých freskách zachytil čtyři výjevy z dějin biskupství. Za biskupa Hamiltona dostala střecha zámecké věže takovou podobu, jakou má dodnes. Členění bylo proti dřívějšímu rozvržení bohatší a střecha byla úměrně k výšce zámku zvednuta. Ke konci Hamiltonova života byl zámek v podstatě hotový. Biskupové a arcibiskupové, kteří tu sídlili v dalších 150-ti letech, upravovali jen vnitřní zařízení nebo zlepšovali drobnosti na jeho vzhledu. Hamiltonův nástupce, arcibiskup A.T. Colloredo – Waldsee vyzdobil trůnní sál a malou jídelnu obrazy, a to tak, že je nechal zasadit do dřevěného obložení stěn. Týž arcibiskup u západního křídla zámeckého vystavěl otevřenou
42
galerii, obrácenou volnou částí do zámecké zahrady. V pozdějších letech arcibiskup Chotek rozhodl o zasypání příkopu, oddělující zámek od města a arcibiskup Furstenberg zadal výstavbu podjezdu v Podzámecké zahradě. Za arcibiskupa Dr. T. Kohna byl postaven podjezd na hlavní nádvoří a vedle něho posléze umístěny dvě sochy – anděla Strážce a archanděla Michaela, porážejícího satana. Na arcibiskupův popud byla ve II. poschodí zámku zřízena další část zámecké obrazárny. Zatímco stavba zámku se zachovala v podstatě dodnes, zámecké interiéry pocházejí až z 2. poloviny 18. století. Obrazárna kroměřížského zámku Kroměřížská obrazová sbírka má světové jméno a je bezesporu tím nejcennějším, co může návštěvník v Kroměříži shlédnout. Obrazárna vznikala hlavně v 17. a 18. století. Ale i 16. století je poměrně velmi dobře zastoupeno, díky zakladateli galerie Karlu z Lichtenštejna. Když ve 2. polovině 17. století byla galerie Karlem z Lichtenštejna založena, měla charakter vybraného uměleckého kabinetu. Za jeho následovníků se však tento charakter změnil. Obraz se stává jen nositelem určité dekorativní hodnoty, ztrácí svou individualitu a stává se součástí většího celku. Biskup jednak kupoval originály, jednak zaměstnával několik kopistů, kteří pro něho malovali hlavně v císařské galerii ve Vídni. Svou sbírku obohatil biskup také převodem celých sbírek. Nejdůležitější akvizicí však byla koupě obrazů od bratří Františka a Alberta Bernardů z Imstenraed z Kolína nad Rýnem v roce 1673. Tato obrazová sbírka však byla zčásti nebo snad i zcela zničena při požáru zámku roku 1752. Zásluha o její nahrazení byla připisována biskupu Hamiltonovi. Kroměřížská obrazárna byla značně rozšířena za Hamiltonova nástupce Colloreda, kdy obrazy byly vsazeny do dřevěného obložení stěn a do Kroměříže dopraveny též obrazy z Olomouce. Tak se sem asi dostaly i obrazy ze sbírky Imstenraedů. Galerie, tak jak ji dnes lze hodnotit, je v podstatě galerií malířství barokního a rokokového. Vedle originálů je tu také značný počet kopií. Z nejznámějších a nejobdivovanějších děl kroměřížské obrazárny jmenujme alespoň Tizianova Apolla a Marsya, jeden z nejlépe zachovaných obrazů z pozdní tvorby velmistra benátské malby, který je klenotem galerie a nejcennějším jejím obrazem vůbec, podobiznu anglického krále Karla I. a jeho manželky Henrietty Marie od Anthonise van Dycka, Lukase Cranacha st. Svatou Barboru a Kateřinu a Stětí sv. Jana Křtitele, úplný cyklus starozákonní Potopy Jacopa de Ponte zv. Bassano, Bernarda Licinia da Pordeno Samsona a Dalilu, Apoštoly Paola Caliori Veronese aj. Tři slavné obrazy zámecké galerie, z nichž jeden je dvoudílný od Lucase Cranacha staršího, byly malovány přímo na objednávku olomouckého biskupa St. Thurza asi kolem roku 1514. Tato okolnost je významná, neboť mimo tyto obrazy máme doloženou v našich zemích již jen jedinou větší známou práci, objednanou přímo u mistra. Zvláštní pozornosti zasluhuje série na dřevo malovaných obrazů, pocházejících patrně z blíže neurčené pozdně gotické oltářní archy, líčící život Panny Marie. Nejstarším obrazem sbírky je dílo italského malíře Svatá rodina, vzniklé kolem roku 1460, který má mnoho znaků florentského umění. Školu boloňskou reprezentuje obraz Annibala Carracciho. Vedle obrazů, které tvoří součást nástěnné dekorace, obvyklé na zámcích 18. století, má kroměřížská sbírka překvapující množství hodnotných originálů, které by mohly být chloubou každé světové galerie. Zejména to platí o mnohých obrazech škol italské, nizozemské, německé a flámské. Podzámecká zahrada
43
Podzámecká zahrada je hodnocena jako jeden z nejlépe koncipovaných přírodně krajinářských parků v naší zemi a patří k nejznámějším úpravám tohoto slohového názoru v Evropě. Svojí plochou 64 hektarů patří k největším historickým zahradám u nás. Převážná část zahrady má charakter anglického parku s množstvím vodních ploch a vzácných dřevin. V parku je rozmístěna celá řada zahradních staveb převážně z 1. poloviny 19. století – rybářský pavilon, Maxův dvůr, Vázový můstek, Stříbrný můstek, altány a kašny. Zahradu podstatně rozšířil arcibiskup Colloredo. Arcibiskup Chotek Podzámeckou zahradu upravil a u zámku dal vysázet stříhaný hájek podle francouzského způsobu. Dal také ze zahrady odstranit staré barokní sochy. Nově rozšířena byla zahrada za arcibiskupa Sommerau – Beckha, který dal na konci zahrady zbudovat Nový dvůr . Květná zahrada Opravdovým skvostem zahradní architektury je bezesporu druhá z kroměřížských zahrad – Květná zahrada, kde dochází k prvnímu dochovanému počinu vybudování nové zahrady v duchu pronikajícího barokního pojetí, jejíž architektonický rozvrh vypracoval asi F. Luchese a přepracoval G. P. Tencalla ve 2. polovině 17. století. Založena byla biskupem Karlem z Lichtenštejna roku 1665. V roce 1667 se už na úpravě zahrady pilně pracovalo. Byly zřízeny rybníčky a dva kopečky. Už v roce 1666 se uvažuje o postavení „Lusthausu”. Roku 1668 je stavba rotundy, až na vnitřní výzdobu, hotová. Štuková výzdoba je dílem Quirica Castelliho a Carpofora Tencally. Kolem ústřední síně rotundy je řada grot, v nichž ve výklencích jsou umístěny sochy faunů. Původně v některých výklencích byly také vodotrysky. V letech 1665 – 1671 byla vystavěna kolonáda dlouhá 233 m, široká 14 m a vysoká 10, 42 m. Na její fasádě jsou na pilastrech poprsí antických filosofů. Uvnitř kolonády je pak 44 soch alegorií a antických božstev. Dva skleníky z 1. poloviny 19. století doplňuje manýristická italská zahrada se špalíry zastřižených dřevin, bludiště a květinový parter. Městské stavitelství Městská památková rezervace Kroměříž Souběžně se zámkem vznikaly v Kroměříži i jiné stavby, především budova piaristické koleje, připojená ke gotickému kostelíku sv. Jana, opraven byl nejstarší kroměřížský chrám sv. Mořice, založený někdy ve 2. polovině 13. století a který je nejstarším kroměřížským kostelem, byla postavena patrimoniální sýpka při cestě do Květné zahrady realizovaná dle projektu architekta Tencally v letech 1722 – 1724, vznikly četné městské kašny a Mariánský sloup na Velkém náměstí. Barokní ráz Kroměříže zvýraznila konečně stavba městských domů. Kapitulní domy na Velkém náměstí, kanovnická rezidence v Jánské ulici (architekt Tencalla) z let 1693 – 1698, domy č.p. 11 a č.p. 42 na Velkém náměstí, kostel P. Marie z let 1724 – 1736 a fara u kostela z roku 1738, kostel sv. Jana Křtitele (1737 – 1768), emeritní dům (kolem r. 1738). Vrcholem Schrattenbachovy stavební činnosti byla přístavba centrální kaple Bolestné Panny Marie na severní straně mořického kostela z roku 1736. Její interiér se stal jednou z nejkrásnějších barokních prostor v naší zemi. Do bočních výklenků jsou vkomponovány dva barokní náhrobky – na epištolní straně kardinála Schrattenbacha a na evangelní straně biskupa Egkha. Časově starší je Schrattenbachův náhrobek, figurální, pyramidálně řešená kompozice. Na mramorovém sarkofágu je anděl, držící štít s biskupovým reliéfem, před ním klečí truchlící génius. Figury jsou z bílého štuku, obraz, štít a pamětní tabule z kovu. Egkhův náhrobek byl umístěn po biskupově smrti roku 1761 do výklenku naproti Schrattenbachovu monumentu. Historie tohoto náhrobku, jednoho z nejlepších v našich zemích, je dosti složitá. První návrh vytvořil rakouský sochař, Donnerův žák J. G. Dorfmeister. Po biskupově smrti se však už 44
Dorfmeister k vlastní práci nedostal a byla zadána snad podle Dorfmeistrova modelu Františku O. Hirnlovi, jehož signaturu a chronogram 1764 čteme na podpatku klečícího biskupa. Nynější výzdoba kostela pochází z 2. čtvrtiny 19. století. Tehdy byly postaveny všechny oltáře, kromě hlavního, kazatelna, zpovědnice, varhany a lavice. Tradicionalisticky působící stavbou je kostel Nanebevzetí Panny Marie postavený v letech 1724 – 1736. Vrcholnou stavbou tohoto období, která byla dokončena až v roce 1768, je piaristický kostel sv. Jana Křtitele. Jednolodní centrální stavba představuje v interiéru bohatě členěný prostor s freskami v kopuli a na klenbách kostela od malíře J. J. Etgense a J. Sterna, který převzal po smrti Etgense dokončení nástěnné výzdoby. Z oltářních obrazů, malovaných vídeňským Michelangelem Unterbergerem (Kázání Jana Křtitele a Apoteóza sv. Jana Nepomuckého) a Sternem, si pro svou kvalitu zaslouží pozornost především malé obrázky na predelách. Kostel náleží k jedné z nejkrásnějších moravských barokních staveb s elipsovitým půdorysem. Velkou předností tohoto chrámu je, že celá výzdoba je řešena v duchu jednotné myšlenky a že fresky tvoří s obrazy na oltářích ideový celek. V období historismu ve 2. polovině 19. století byla architektura obohacena o několik hodnotných školních staveb – německé reálné gymnázium (dnes Justiční škola) vedle kostela sv. Jana Křitele (autor G. Meretta) a dnešní arcibiskupské gymnázium, původně seminář pro výchovu kněží, sousedící s Mlýnskou bránou. Významným areálem z období secese z počátku 20. století je nepochybně psychiatrická léčebna architekta Huberta Gessnera, urbanisticky přehledný soubor budov a pavilonů v přírodně krajinářském parku, mající v centru umístěnou kapli sv. Cyrila a Metoděje s oltářním obrazem od Jano Kohlera. Bývalá šlechtická sídla a církevní památky měst a vesnic Severně od Kroměříže si zaslouží pozornost nedaleká Chropyně s bývalým loveckým zámkem olomouckých arcibiskupů, který zbudoval koncem 17. století G. P. Tencalla na místě manýristické tvrze. Historicko – romantické úpravy interiéru realizoval r. 1856 – 1858 Fr. Drbal, nynější zastřešení věže je z doby po požáru r. 1892. Stavbu zrekonstruovanou v 70tých letech 20. století spravuje Muzeum Kroměřížska. Je zde umístěna početná kolekce chladných a palných zbraní, výzbroje a výstroje, která představuje zbytek inventáře zbrojnice biskupského hradu Mírova (přeneseno r. 1855). V roce 1983 byla na zámku instalována pamětní síň místního rodáka malíře E. Filly. V obci je rovněž pozdně románský emporový kostel sv. Jiljí, koncem 18. století zbarokizovaný snad podle projektu J. I. Cyraniho z Boleshausu. Roku 1876 podle projektu G. Meretty byla vybudována mariánská kaple. Sochařské vybavení interiéru z 2. poloviny 18. století (sochy sv. Mikuláše a Prokopa po stranách hlavního oltáře) je dílem Fr. O. Hirnla. Na klenbě kostela jsou nástěnné malby z konce 19. století Z dalších obcí severně od Kroměříže je to Tovačov, proslulý svým zámkem, jehož nejstarší části byly zbudovány nejspíše za majitelů pánů z Kravař, za Ctibora I. z Cimburka byl hrad kolem roku 1440 přestavěn, za Pernštejnů byly v 16. století pořízeny některé přístavby. Celý zámek, patřící k největším na Moravě, byl přestavěn za Amanda Petřvaldského a důkladně regotizován roku 1890 Maxem Fleischerem. V Tovačově připomeňme ještě barokní kostel sv. Václava vysvěcený v roce 1793 se sochařskými pracemi brněnského Ondřeje Schweigla. Obraz sv. Václava na hlavním oltáři namaloval r. 1794 vídeňský malíř Dominik Kindermann. Ze vzdálenějšího okolí je třeba se zmínit o kostele sv. Kateřiny v Prusinovicích, který vznikl na starším jádře roku 1601 za Arkleba z Víckova a zaznamenal přestavbu ve 2. polovině 19. století. Interiér kostela je vydlážděn množstvím renesančních kamenných náhrobků pánů z Víckova.
45
V Kurovicích se zachoval zajímavý středověký kostel sv. Kunhuty, přestavěný koncem 17. století a raně barokní zámek, obklopený dosud hradbami a valy původní středověké tvrze, která v 15. století zpustla. Byla obnovena počátkem 16. století, ve 2. polovině 16. století za Zoubků ze Zdětína byla upravena renesančně a v polovině 17. století za Lobkoviců zvýšena o druhé patro a interiéry byly barokně upraveny. Od 2. poloviny 17. století za Rottalů i Seilernů sloužila jen jako hospodářská budova. Po roce 1980 byla zahájena generální rekonstrukce pro Muzeum Kroměřížska. Pozornosti zaslouží i hřbitovní kostel v Kvasicích, upravovaný ve 2. polovině 16. století a barokizovaný v 17. století s kamennou figurální náhrobní deskou a kostel Nanebevzetí P. Marie z roku 1740, založený Joachimem Adamem hrabětem z Rottalů. Oltářní obraz ve farním kostele namaloval v letech 1737 – 1740 V. V. Reiner, jeden z předních malířů o němž víme, že svými díly překročil hranice Moravy. Autorem dalších obrazů je I. Raab. Na severním okraji obce v rozsáhlém parku se nachází zámek, postavený na místě vodní tvrze, přestavěné koncem 16. století v renesanční zámek. Pod přestavbou nynějšího zámku zcela zmizela původní podoba staršího feudálního sídla, označovaná v písemných pramenech na přelomu 15. a 16. století jako hrad. Koncem 17. století jej Rottalové přestavěli barokně. V 1. polovině 19. století za Lamberků došlo k odstranění budovy předhradí a zbytků vodního opevnění, na jejich místech byla zřízena zahrada. Jediným pozůstatkem původního opevněného sídla je torzo pozdně gotické bašty z lomového kamene v jihozápadním nároží dnešního zámku. Interiéry byly klasicistně přestavěny, zazděny dvorní arkády a upraveny fasády. Jádro kostela Nejsvětější Trojice ve Zdounkách pochází ze 14. století, celý kostel byl barokizován v 17. století, přestavba uskutečněna v letech 1745 – 1749, částečně pak modernizován v nejnovější době. Z vybavení interiéru si povšimněme zejména barokního obrazu Nejsvětější Trojice od Ignáce Raaba, v exteriéru pak náhrobní desky Jana Jiřího Zoubka ze Zdětína. Jihozápadně od Zdounek leží Hoštice s nevelkým zámkem. Koncem 17. století zde Žalkovští ze Žalkovic postavili v místech bývalé tvrze zámek, který byl koncem 18. století za Geislernů upraven a počátkem 19. století dostal klasicistní fasády. Od roku 1875 do roku 1945 náležel zámek Dubským z Třebomyslic. Stavba architektonicky zajímavého kostela sv. Jana Křtitele byla zahájena ve 2. polovině 17. století a dokončena v roce 1705 v Morkovicích. Kostel je vybaven kvalitním inventářem z 18. století. Štukové sochy hlavního a bočních oltářů tu vytvořil František O. Hirnle. Uprostřed obce byl vystavěn zámek v místech renesanční vodní tvrze. Tato tvrz od poloviny 15. století náležela Zástřizlům, kteří ji koncem 16. století přestavěli v renesanční zámek. V polovině 17. století byly interiéry barokně upraveny. Zástřizlům náležel zámek až do roku 1710, pak se držitelé rychle střídali. Posledními majiteli byli Kinští. Zámek obklopuje přírodně krajinářský park. V barokním kostele sv. Martina v nedalekých Pačlavicích je křížová cesta od moravského rokokového malíře F. A. Sebastiniho . Na východním okraji obce stojí zámek na místě původní tvrze, kterou v 16. století Cedlarové z Hofu přebudovali v renesanční zámek. V 60-tých letech 18. století jej Chorynští z Ledské přestavěli barokně. V roce 1816 prošel objekt klasicistní úpravou a v roce 1841 získaly zámek milosrdné sestry ve Vídni, které jej upravily na starobinec. Jižně od Morkovic v Litenčicích byl postaven na starším základě ve 2. polovině 17. století kostel sv. Petra a Pavla. Uvnitř jsou reliéfně zdobené kamenné renesanční náhrobky a kvalitní barokní krucifix z poloviny 18. století . V hodnotně architektonicky řešeném barokním centrálním kostele sv. Jakuba v Chvalnově jsou na hlavním i na bočních oltářích signované a rokem 1767 datované obrazy už zmíněného F. A. Sebastiniho a kvalitní barokní polychromovaná socha Jana Sarkandra. 46
Cetechovice mají zámek, který vnikl v letech 1731 – 1738 přestavbou pozdně gotické tvrze a kostel P. Marie ze 2. poloviny 16. století, který je jednou z mála ucelených renesančních chrámových staveb. Teprve v roce 1853 došlo k zaklenutí lodi kostela. Kostel z let 1847 – 1849 má Roštín na místě kaple sv. Anny z roku 1777. Tehdy farním kostelem roštínským byl kostel sv. Jakuba, ležící při silnici vedoucí do Cetechovic, založený Bernardem Janem Petřvaldským. Jde o zajímavou památku barokního stavitelství. Pozornost si zaslouží barokní oltář s obrazem sv. Jakuba Většího od J. Chambreze. Směrem východním jsou dvě města, která zachovala díla, zaujímající význačné místo v dějinách výtvarného umění našich zemí. Je to Hulín s farním kostelem sv. Václava a Holešov s kostelem Nanebevzetí Panny Marie a raně barokním zámkem. Kostel sv. Václava v Hulíně je jedním z největších pozdně románských jednolodních kostelů u nás, poprvé připomínán r. 1261. V letech 1583 – 1584 byla znovu vystavěna částečně pobořená věž a přidáno točité schodiště, r. 1619 přistavěna severní předsíň. Po požáru v r. 1747 byl kostel opravován v letech 1749 – 1754 dle projektu I. J. Cyraniho z Bolehauzu, další úpravy proběhly v letech 1780, 1862. V r. 1908 byl opraven románský portál a odkryta jeho dosud zazděná část. Na vnitřní výzdobě z doby barokizace se podílela sochařská dílna F. O. Hirnleho a malíř J. Nevídal. Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Holešově byl postaven italským architektem Filibertem Luchesem počátkem 50-tých let 17. století na základech gotického chrámu nákladem Františka Antonína hrabětě z Rottalu. Počátkem 40-tých let 18. století byl upraven interiér chrámu se sochařskou výzdobou od O. Zahnera a J. J. Schaubergera, vybudovány sakristie s oratoří a známá barokní pohřební Černá kaple přistavěná roku 1748 k jižní straně presbytáře, jejíž vysoce hodnotné sochařské práce provedl ze Slezska pocházející Gottfried Fritsch, žák a spolupracovník slavného vídeňského sochaře Jiřího Rafaela Donnera. Raně barokní zámek v Holešově je na Moravě, ale i v českých zemích vůbec, mimořádnou manýristickou stavbou, s rozlehlými klenutými sály v pianu nobile a asi s nejpočetnějším souborem raně barokních kleneb u nás. Autorem projektu mohutného zámku s arkádovým nádvořím a čtyřmi šestibokými věžemi na nárožích, obklopeného vodním příkopem renesančního typu, byl architekt a inženýr italského původu Filiberto Luchese, zaměstnaný v polovině 17. století u císařského dvora ve Vídni. Se stavbou zámku bylo započato těsně po roce 1650. Architektonické kvality zámku nejsou bohužel v současné době veřejnosti známy, neboť zámek není přístupný. V minulosti zde sídlil okresní archiv, byla zde obřadní síň, detašované pracoviště Muzea Kroměřížska a restaurace. V současnosti je objekt nevyužívaný a v ne příliš dobrém stavebně technickém stavu. V blízkosti Bystřice pod Hostýnem se nachází barokní kostel Nanebevzetí P. Marie, stavěný na vrchu Hostýně od roku 1721 T. Sturmem na místě staré mariánské kaple, poprvé připomínané r. 1625. Kostel s dvouvěžovým průčelím měl být oslavou pětistého výročí zahnání tatarských hord. Dne 28. 7. 1748 byla dokončená stavba vysvěcena olomouckým biskupem F. J. Troyerem. V roce 1769 způsobil blesk požár. Císařským nařízením Josefa II. v roce 1787 byl kostel zrušen, snesena střecha a vytrhána dlažba. Zchátralá stavba byla obnovena až v letech 1841 – 1845 v podstatě do dnešní podoby. Zařízení kostela je v duchu historicko – romantického eklektismu z doby rekonstrukce kostela. Chrám dominující kraji leží na ploše rozlehlého keltského oppida, poblíž zříceniny gotického hradu Obřan. Za zcela mimořádnou, byť novou architektonickou a umělecko řemeslnou památku lze pokládat 14 zastavení křížové cesty, navržených D. Jurkovičem s keramickými mozaikami malíře J. Kohlera, na vrcholu kopce. V Bystřici pod Hostýnem nelze opomenout stavební soubor zámku na místě tvrze, vybudované pravděpodobně před r. 1434 Milotou z Tvorkova, poprvé připomínané r. 1447, po roce 1555 nahrazené renesančním zámkem. Ten sice r. 1594 vyhořel, ale v následující době byl obnoven. Došlo k rozsáhlé přestavbě, započaté pravděpodobně kolem r. 1750 a dokončené mezi rokem 1763 – 1777 v slohových intencích pozdně barokního, respektive 47
rokokového klasicismu. Dle projektu F. A. Grimma vznikla rozlehlá patrová dispozice, obestupující nepravidelně čtvercový dvůr. Současně s přestavbou zámku je založena barokní zahrada. Kolem roku 1800 byla zahrada přetvořena v přírodně krajinářský park s několika rybníčky s ostrůvkem a s celou řadou romantických staveb. Rozlehlý park s květinovou úpravou v parteru a se skleníky s tropickou květenou byl počátkem 19. století počítán k nejkrásnějším zahradám Moravy. Stavební soubor zámku náleží ke třem vrcholovým dílům zmíněného architekta (zámky Napajedla a Vizovice) a současně architektonickým vrcholům moravského časného klasicismu vůbec. Koryčany se mohou pochlubit kromě zámku, který vznikl přestavbou tvrze někdy v 1. polovině 17. století i kostelem sv. Vavřince, poprvé zmiňovaném kolem r. 1357. V roce 1686 byla vybudována nad sakristií panská oratoř a pod kněžištěm hrobka. Hlavní úpravy se pak odehrály v r. 1697. Nynější vzhled kostela je dílem přibližně poloviny 18. století. K nejhodnotnějšímu vybavení náleží zcela jistě hlavní oltář z poloviny 18. století. V prostředním výklenku sloupového retabula je umístěna socha Madony s dítětem z počátku 15. století. Do Koryčan byla převezena buď z hradu Beckova nebo z mariánského kostela v Novém Městě nad Váhem r. 1595. Na úpatí Chřibů, poblíž Koryčan, se nachází umělecko – historicky velmi významná zřícenina hradu Cimburk. Nejzazší protáhlý cíp kroměřížského okresu uzavírají Střílky. Je to u nás ojedinělý, jednotně architektonicky řešený barokní hřbitov, zbudovaný majitelem stříleckého a tovačovského panství A. A. Petřvaldským z Petřvaldu v letech 1730 – 1743. Střílecký hřbitov na sebe přitahuje pozornost nejenom odborné, ale i laické veřejnosti a náleží dnes k nejvíce oceňovaným stavebním počinům Amanda Antonína z Petřvaldu. Hřbitov se rozkládá na návrší v jihovýchodní části obce. Je řešen velkoryse jako umělecký celek na ploše 1. 856 m2 , při délce 60, 5 m včetně nástupního schodiště a kaple o šířce 36,9 m. Celý areál má tedy mírně obdélníkový charakter a důslednou osovou orientaci od nástupního prostoru, hřbitovního pole až po kapli. Vlastní hřbitov byl vybudován násypem. Monumentální nástup je tvořen dvouramenným schodištěm, obě ramena ústí v nástupní plošinu, jejíž vnější plášť má ohradní zídku v půdorysu silně stlačeného oválu. Na volutových sloupech bočnic schodiště jsou umístěny dvě dekorativní vázy s reliéfem Nebe a Pekla. Na zídce nástupní prostory jsou dnes umístěny dvě vázy, sejmuté v nedávné době z atiky kostela Nanebevzetí P. Marie. Na nástupní prostor bezprostředně navazuje vlastní hřbitovní pole, mající téměř tvar čtverce s konkávně projmutými nárožími. Obvod násypu, včetně nároží je obehnán zdí z pískovcových kvádrů. Zeď pak nad terénem hřbitovního pole pokračuje ohradní zídkou z pískovcových bloků, které jsou děleny sokly pro umístění jednotlivých sochařských prvků. Na každé z delších stran po sedmi plastikách puttů ve střídajícím rytmu jednotlivých postav a dvojic. Vnitřní stěny ohradní zídky jsou zdobeny páskovým a meandrovým barokním dekorem a 6 reliéfů se symbolem Srdce Ježíšova. Bylo zde umístěno až v 19. století. Kaple je situována na osu areálu hřbitova a v menším měřítku půdorysně sleduje jeho obrys. Zcela originální stavební řešení stříleckého hřbitova dotváří i sochařská složka výzdoby, s níž tvoří nedílný celek i přes skutečnost, že se zde nachází několik nepůvodních prvků. Plastická složka výzdoby se skládá z jednotlivých skulptur, samostatných postav, dvojic, sochařských dekorativních prvků a reliéfní figurální a ornamentální výzdoby, které dotvářejí neopakovatelnou barokní atmosféru areálu. Vedle nesporných uměleckých kvalit plastické složky výzdoby, má tato i přesně vymezený ikonografický program, který má základní motto: „Pomni člověče, že prach jsi a v prach se obrátíš“. Ikonografie odpovídá i záměru stavebníka, který spojil funkci hřbitova s čistě soukromou pohřební kaplí. Toto spojení církevních a světských prvků v jednom uzavřeném stavebním celku bylo ve své době v moravském regionu zcela výjimečné. Autorem sochařské složky výzdoby hřbitova je Gottfried Fritsch a jeho širší dílenský okruh, který zpracoval zejména ornamentální a 48
dekorační část výzdoby. Na sochařské výzdobě hřbitova se zřejmě účastnili i další autoři, zejména Blažej Sturm z Holešova a brněnský sochař Václav František Solnický. Část jejich díla se však na původní místo určení nikdy nedostala a zejména sochy světců jsou dnes rozptýleny v jiných lokalitách a z nynějšího sochařského vybavení můžeme považovat za součást ikonografického programu pouze trojici smutečních andělů a rozměrné vázy, typologicky rozlišené do tří skupin. Vzhledem k umělecké kvalitě, promyšlenému ikonografickému programu se zde přímo nabízí srovnání s Braunovým Kuksem, přes skutečnost, že sochařská složka výzdoby nedosahuje Braunových kvalit. V kontextu památek u nás i v celém středoevropském regionu představuje střílecký hřbitov unikátní sepulkrální areál nemající obdoby. O mimořádných kvalitách hřbitova svědčí i nevšední zájem dvou významných představitelů vídeňské uměleckohistorické školy Maxe Dvořáka a Hanse Tietzeho. Počátkem 19. století jsou za hrabat z Kuenburku blíže neurčené sochy přemístěny z místního zámku a ze zámku v Tovačově na parapetní hřbitovní zeď i do prostoru pohřebiště. Ochrana památky ze strany vrchnosti pak trvá prakticky od 1. poloviny 19. století. Ve 2. polovině 19. století byl hřbitov opravován dvakrát, neboť postupem času chátral a bylo nutné opravovat hřbitovní zeď. V 1. polovině 20. století bylo provedeno zabezpečení substrukce stavby, hřbitov částečně zrekonstruován, položeno odvodňovací potrubí, provedena oprava střechy kaple. Ve 2. polovině 20. století prováděny dílčí restaurátorské práce. Ale i přes všechny výše uvedené skutečnosti v 90-tých letech 20. století je možné označit stav hřbitova za havarijní. V letech 1986 – 1995 byly zahájeny přípravné práce pro opravy hřbitova – stavební i restaurátorské. V roce 1998 provedena oprava střechy kaple, v letech 1999 – 2001 statické zabezpečení hřbitova, oprava kanalizace a odvodňovacího systému, oprava krypty. V příštích letech se počítá s komplexním restaurátorským zásahem . V obci se nachází i kostel Nanebevzetí Panny Marie z let 1764 – 1770, postavený dle projektu stavitele Kryštofa Maywalda. Jedná se o dvojlodí s půlkruhovou apsidou uzavírající presbyterium a pěti oltáři. Zadní boční oltáře jsou vybaveny dvěma velkými obrazy velehradského malíře – jezuity Ignáce Raaba. Představují Smrt sv. Floriána a Křest knížete Bořivoje sv. Metodějem. Jsou zde původní barokní varhany, postavené věhlasným brněnským stavitelem varhan Františkem Sieberem. Je to jeden z mála dosud zachovaných exemplářů tohoto druhu, mající dobovou barokní akordovou kompozici píšťal. Dále se zde nachází zámek z 18. století s areálem na místě původní tvrze a významná zřícenina hradu, připomínaného už roku 1261, který je považovaný za nejstarší šlechtický hrad v regionu jihovýchodní Moravy. Drobné církevní stavby Součástí historického kulturního dědictví jsou i malé kostelíky, kaple, zvonice, boží muka a poklony ale také sochařské památky v terénu. Tyto drobné církevní stavby, které jsou na okrese Kroměříž zastoupeny několika desítkami kaplí, kapliček, zvoniček, božích muk či soch, tvoří nedílnou součást převážně vesnické zástavby a vesnické lidové stavební tvorby. Půvabné stavbičky kaplí a zvoniček můžeme najít v Bořenovicích, Jarohněvicích, Komárně, Koryčanech, Kvasicích, Litenčicích, Netčicích, Osíčku, Přílepech, Slavkově pod Hostýnem, Slížanech, Třeběticích, Troubkách. Výrazným krajinotvorným prvkem jsou dosti početné objekty božích muk vyskytující se roztroušeně na celém území okresu. Za všechny můžeme jmenovat například boží muka v Bystřici pod Hostýnem, v Hošticích, Holešově, Hulíně, Podhradní Lhotě, Prusinovicích, Dřínově a Žopě. Obdobné poslání jako boží muka měly i barokní výklenkové kapličky nazývané také poutnické poklony. Tyto jednoduché stavby pouze v síle průčelní zdi se štítem zakončeným lomeně nebo půlkulatě s výklenkem pro umístění sošky nebo obrazu jsou rovněž stavebním prvkem oživujícím krajinu. Ve většině těchto kapliček již sošky nejsou, byly zcizeny, někde 49
odebrány do úschovy. S výklenkovou kapličkou – poklonou se můžeme setkat například v Dobroticích, Roštění, Rymicích, Soběsukách, Vážanech, Tučapech. Charakteristickým fenoménem, který se výrazně uplatnil v obcích, městech i krajině jsou sochy světců. V zobrazení Panny Marie a dalších světců jednoznačně dominuje ztvárnění nejpopulárnějšího českého světce sv. Jana Nepomuckého, jehož sochy nacházíme v nesčetných variacích i v těch nejmenších vesničkách. Svatojánský kult vyústil v téměř inflační množství vztyčených soch tohoto světce různé umělecko – řemeslné kvality. Za všechny lze vzpomenout např. sochy v Břestu, Blazicích, Cetechovicích, Holešově, Koryčanech, Kroměříži, Kunkovicích, Kvasicích, Kyselovicích, Roštění, Rymicích, Střílkách, Morkovicích, Těšnovicích, Troubkách. Řadu soch sv. Jana Nepomuckého doplňují sochy Panny Marie (Kroměříž, Holešov, Pačlavice, Rataje, Honětice), sv. Josefa (Počenice, Zdislavice, Žeranovice), sv. Floriána (Bílavsko, Morkovice, Střížovice), sv. Vendelína (Kyselovice, Žeranovice), sv. Anny (Uhřice, Jankovice – při polní cestě do Chomýže od Ondřeje Zahnera patrně z doby před r. 1742). Lidové stavitelství Vesnická památková rezervace v Rymicích Rekonstrukce památek lidového stavitelství ve vesnické památkové rezervaci v Rymicích vytvořila příležitost k muzejní prezentaci hmotných dokladů lidového stavitelství v prostředí, ve kterém lze navodit atmosféru tradiční vesnice východní Hané. Již v 70-tých letech započaly obnovné práce na památkách lidového stavitelství, a to na rolnické usedlosti č. p. 14 a domku č. p. 6 na návs, na domech v Hejnici č. p. 65, po nichž následovala poměrně náročná obnova domu č. p. 104 pro účely městské knihovny, oprava bývalé kovárny č. p. 116 a dalších budov na návsi i v Hejnici, kam byl přenesen i dřevěný mlýn z blízkých Bořenovic. Vesnická zástavba Rymic si ponechala dodnes, i po různých přestavbách, charakter historického selského osídlení. U velkého počtu zemědělských domů zůstává v jádře zachována půdorysná a prostorová dispozice, která představuje cenný doklad vývoje lidového stavitelství. Druhem a skladbou jednotlivých částí vytvářejí rymické domy, bez ohledu na sociální rozvrstvení stavebníků, příznačný typ vesnického domu střední Moravy, který prodělal postupem času vývoj. Renesanční tvrz v areálu bývalého hospodářského dvora byla postavena v 16. století za Podstatských z Prusinovic. Vznikla ve dvou etapách. Severovýchodní a střední část přibližně v 1. polovině 16. století, zbytek byl dobudován někdy po polovině téhož století. Na počátku 17. století náležela Nekšům z Landeka a po několika změnách majitelů získala tvrz v roce 1644 jezuitská kolej v Olomouci, která ji používala pro správní účely a jako letní sídlo. V polovině 18. století byla barokně upravena a doplněna o řadu drobnějších staveb v areálu. Po zrušení jezuitského řádu připadla studijnímu fondu a byla změněna v hospodářskou budovu. V 19. století za Erdodyů a Bruntálských z Vrbna se již využití nezměnilo. Jako hospodářská budova JZD sloužila stavba do roku 1983, kdy byla zahájena rekonstrukce pro potřeby Muzea Kroměřížska v návaznosti na soubor rekonstruovaných lidových staveb.
Okres Uherské Hradiště Kraj mezi Javořinou a Chřiby se rozkládá na ploše 995,75 km2. Na okrese Uherské Hradiště je v současné době evidováno přes 400 nemovitých kulturních památek, 3 městské památkové zóny – Uherské Hradiště, Uherský Brod a Uherský Ostroh, 4 národní kulturní památky a 2 vesnické památkové rezervace – Vlčnov – Kojiny a Veletiny – Stará Hora. Je
50
chráněno přes 25 000 movitých kulturních památek, převážně mobiliární fond Státního hradu Buchlov a Státního zámku Buchlovice. Okres Uherské Hradiště vstoupil do dějin našich národů zvláště významně v období slovanského osídlení. Svědčí o tom řada nálezů v četných lokalitách, ale zejména existence jednoho z největších center Velké Moravy na území Starého Města a okolí. Bohatost nálezů nasvědčuje, že ve 2. polovině 9. století se velkomoravská sídlištní aglomerace vyrovnala, ba dokonce předčila, obdobná centra tvořících se feudálních států v západní Evropě. O vysoké řemeslné ale i duchovní úrovni tehdejších obyvatel svědčí nejen nálezy tavících pecí, nářadí, keramiky, zbraní a šperků, ale také pozůstatky zděných církevních staveb, které byly pro svůj nesmírný historický význam vyhlášeny národními kulturními památkami. Po zániku Velkomoravské říše ustupuje oblast tohoto regionu v dějinách státu poněkud do pozadí. Nedostatek písemných pramenů z tohoto období nám neumožňuje vytvořit přesnější obraz o historii regionu v 10. a 11. století.
Areál kláštera na Velehradě Vzácná ukázka vyspělé už románské stavby je dochována na Velehradě v malebném údolí Salašky pod známou siluetou tří chřibských vrchů Holého kopce, Buchlova a Barborky. Rozsáhlý klášterní komplex bývalého cisterciáckého kláštera vykazuje přes četné pozdější stavební úpravy typické rysy románské baziliky. Velehradská stavba kláštera, založená v bažinatém terénu zpevněném dřevěnými piloty, svědčí o značných technických schopnostech stavitelů, kteří byli výtvarně závislí na cisterciáckém okruhu lombardsko – bavorských a wormsko – řezenských zvyklostí. Přesné časové rozmezí stavby klášterního areálu neznáme. Je zde předpoklad, že stavba kláštera proběhla ve druhém až čtvrtém desetiletí 13. století. Původní románsko – gotická stavba kláštera se nedochovala. K prvnímu zničení došlo za husitských válek a teprve po více než 150-ti letech, v roce 1587, byla zahájena obnova klášterního chrámu. Barokní přestavba velehradského kláštera byla zahájena ve třetím desetiletí 17. století. V létě 1681 klášter vyhořel a v roce 1685 započala přestavba klášterního chrámu trvající plných 50 let. Ačkoliv byla velmi radikální, ponechala původní charakter raně gotického chrámu především v proporcích stavby. Z mohutné trojlodní baziliky se do dnešních dob dobře uchovala východní část s pěti půlkruhovými apsidami. Při stavebních pracích v letech 1901 – 1905 a 1936 – 1941 byla odkryta podstatná část zasypaných křížových chodeb, rajský dvůr a barokní krypty. Zvláštní pozornost si zaslouží bohatě zdobený portál, jehož ztvárnění výrazně prokazuje účast tvůrců wormsko – řezenského okruhu. Po pravé straně vchodu ve zdi chrámové lodi byla objevena malá hrobka, o níž se někteří badatelé domnívají, že byla určena k uložení pozůstatků markraběte Vladislava Jindřicha. K cenným předmětům sbírky lapidária patří i náhrobní kámen olomouckého probošta Alexia z roku 1282, který patří k nejstarším datovaným náhrobkům u nás. Hrad Buchlov Doklady o rané fázi gotického stavitelství v regionu se dochovaly jen částečně. Pokročilejší fázi pak představuje stavební činnost v kapli hradu Buchlova, dotovaná panovníkem, a zahrnující práci vynikající úrovně. Jádro vnitřního hradu je starší, než první písemná zpráva o Buchlově z roku 1300. Jeho patrně nejstarší část představuje hranolová věž na východě, která stála původně osamoceně. Při jižní straně hradu byl vybudován palác. Výstavba těchto budov spadá do 50-tých případně 60-tých let 13. století, přičemž jejich uspořádání vychází z bavorsko – rakouského Podunají. Do hradní kuchyně byl při severním 51
boku západní věže v přízemí dodatečně vsazen pozdně románský oblouk, částečně zdobený obloučkovým vlysem. Je příbuzný záklenku portálu z ambitu do refektáře v cisterciáckém klášteře na Velehradě. Zdá se pravděpodobné, že někteří kameníci z huti, která tam postavila bazilikální kostel a klášterní budovy, se podíleli na počátcích výstavby Buchlova. Jejich pozdně románské pojetí bylo ale záhy vystřídáno vyspělým gotickým cítěním. V následující stavební etapě kolem roku 1270, nejpozději v 70-tých letech 13. století, vzniklo hranolové, věžovité stavení při jihovýchodním nároží paláce. Nad průjezdným přízemkem se v prvním patře nacházela hradní kaple, dochovaná dnes jen částečně. Do kaple se pravděpodobně chodilo z paláce dřevěnou pavlačí. Subtilní a elegantní článkoví kaple dokládá snahu o dematerializaci hmotného obvodového zdiva. Jedná se o projev dvorského stavitelského umění z období pozdní vlády Přemysla Otakara II., inspirovaného severofrancouzskou klasickou gotikou. Stavebně historický průzkum odhalil, že v průběhu lucemburské éry přibyl k severní hradební zdi jednopatrový palác, který nahradil hospodářské stavení. Byl ale zničen v roce 1468 za bojů krále Jiřího z Poděbrad s Matyášem Korvínem. Tehdy došlo také k poškození raně gotické kaple. Rozsáhlejší stavební činnost se pak odehrála v posledním desetiletí 15. století, kdy byl hrad zastaven Ctiborovi Tovačovskému z Cimburka a jeho bratru Adamovi z Cimburka. Za nich byla do vnitřního hradu vestavěna při severní hradbě anfiláda pozdně gotických místností a zabezpečena zvnějšku parkánem. Zhruba uprostřed těchto reprezentačních prostor se nachází tzv. malý rytířský sál, který později převzal funkci hradní kaple namísto původní raně gotické. Zámek Nový Světlov a tvrz v Hluku Gotický byl ve svém jádře i zámek Nový Světlov v Bojkovicích. Gotický hrad Nový Světlov vystavěli kolem roku 1470 – 1480 Landštejnové, pocházející z větve mocných Rožmberků. Hrad nebyl vybudován pouze jako okázalé sídlo šlechty, ale také proto, aby plnil důležitý strategický úkol na předsuté výspě východní Moravy a vytvořil bezpečnou hráz proti ničivým nájezdům Turků, Švédů, Bočkajovců a Kuruců. Nedaleko gotického hradu Nový Světlov existovalo již někdy v polovině 13. století nad Komňou středověké opevněné sídlo – kamenný hrad, které existovalo téměř po dobu půldruhého století a na počátku 15. století zaniklo. Taktéž tvrz v Hluku byla založena někdy v době raně feudální na ochranu státní hranice proti Uhrům. Její počátky můžeme klást nejpravděpodobněji do 15. století. Městské stavitelství Městská památková zóna Uherské Hradiště Na zkušenosti hradního stavitelství v mnohém navazoval i systém městského opevnění. Příkladem typického středověkého města je i Uherské Hradiště, jehož vznik spadá do 50-tých let 13. století. Opevnění města bylo v první časové fázi valové s palisádou, toto bylo nahrazováno kamennou hradbou někdy od 2. čtvrtiny 14. století, nicméně z 1. poloviny 14. století je zatím archeologicky ověřena pouze dnes už zbořená Staroměstská brána ve Vodní ulici. Znamením řádného konstituování organismu středověkého města bylo založení městského špitálu s kaplí sv. Alžběty v 60-tých letech 14. století. Do dnešního dne jsou zbytky gotického slohu patrny v presbytáři kaple. Od 2. třetiny 15. století existovala jako význačný symbol městské samosprávy radní budova v místech Staré radnice v Prostřední ulici. Kdy a v jakém rozsahu byla městská radnice postavena, není přesně známo. Na nejstarším obraze Hradiště z konce 16. století je zřejmé, že radnice je už bohatě členěná, s gotickou střechou. Na druhém obraze města z roku 1670 vidíme patrovou radnici, která je seskupením svých částí podobná nynějšímu stavu s docela jinou fasádou. Vlastní stavbu zakryly četné pozdější 52
přestavby. Z pozdní gotiky sklonku 15. století pochází i zbytky gotických jader měšťanských domů, např. domu U labutě č. p. 159 v Havlíčkově ulici, domu č. p. 34 na Masarykově náměstí aj. V 90-tých letech 15. století byla zahájena výstavba františkánského kláštera (dodnes zachováno pozdně gotické obvodové zdivo kostela Zvěstování Panny Marie). První pokus o založení kláštera se klade do 14. století. K vybudování františkánského kláštera s kostelem však došlo až v roce 1491 z podnětu Jana Filipce, velkovaradinského biskupa a rádce uherského krále Matyáše.
Městská památková zóna Uherský Brod Dalším typicky středověkým městem je i Uherský Brod, založený v polovině 13. století a povýšený na královské město roku 1272. Královským hrazeným městem byl až do roku 1506. Rozměry jádra 800 x 600 m ukazují na jeho mimořádný význam. Poměrně pravidelný pětiboký obrys patří k čelným projevům urbanismu přemyslovské éry. Kamenné hradby s příkopem a valy z 2. poloviny 13. století byly zesíleny v 16. století o válcové věže. V pozdní gotice byla vložena do středu náměstí čtveřice bloků oddělených úzkými uličkami – rozdělené na Horní a Dolní náměstí. Z významných staveb tohoto období je možné vzpomenout dům č. p. 77 tzv. Panský dům, dále objekt radnice, kostel M. Jana Husa, kostel Nanebevzetí Panny Marie aj. Církevní stavby měst a vesnic Ze staveb mimo Uherské Hradiště a Uherský Brod jde zejména o církevní stavby, které v řadě případů vykazují ve svých přestavbách gotické jádro. Je to např. kostel sv. Michala ve Starém městě s kaplí sv. Jana Křtitele, kostel sv. Petra a Pavla v Kunovicích, kostel sv. Petra a Pavla v Nezdenicích, kostel Narození Panny Marie v Sadech, kostel sv. Jana Křtitele v Bílovicích, kostel sv. Martina v Buchlovicích, kostel sv. Jakuba Většího ve Vlčnově aj. Renesanční stavitelství a umění Renesance přicházela do našich zemí jako import nového uměleckého stylu. Renesanční umění v našich zemích převládá zvláště ve 2. polovině 16. století a počátkem 17. století. Nejvíce památek renesančního umění se dochovalo ve stavitelství, kde jde především o stavby světské a kdy z popředí zájmu se ztrácí církevní stavby. Renesance jako stavební sloh vtiskla pečeť budově ostrožského zámku při jeho proměně ze středověkého hradu v pohodlnější šlechtické sídlo. Stalo se tak nejméně ve dvou etapách – rané a pozdní, které daly budově vlastního zámku v podstatě dosavadní vzhled. Na Buchlově zahájil renesační úpravy hradu Jan Ždánský ze Zástřizl brzy po získání buchlovského panství. Tehdy došlo patrně k definitivnímu zrušení raně gotické kaple přestropením jejího prostoru. Z důvodu změn válečné techniky bylo opevnění rozšířeno o nový hradební okruh s válcovou věží zvanou Andělka na jižní straně hradu. Renesanční etapa se pak uzavřela za Jiřího Zikmunda Prakšického ze Zástřizl. Stavební dějiny hradu se v podstatě uzavírají na počátku vlády Petřvaldských z Petřvaldu ve 2. polovině 17. století. Vnitřní vybavení Buchlova je časově, umělecky i kvalitativně různorodé. Středověké dřevořezby a deskové malby – socha sv. Markéty z Višňové z 80-tých let 14. století, sv. Anny Samotřetí z 1.poloviny 15. století, sv. Barbory z r.1461, Madony s dítětem z doby kolem r. 53
1500, vystavena je také kopie Buchlovské madony ze 2. čtvrtiny 14. století (originál v Moravské galerii v Brně). Obrazy pocházejí většinou ze zrušených pozdně gotických oltářních arch. Jsou zde portréty majitelů Buchlova a členů spřízněných rodů z konce 16. až 18. století kolísavé kvality, ojedinělý obraz Felčar od P. Brandla údajně z doby kolem r. 1730, portrétní miniatury a romantické krajiny z 1. poloviny 19. století. Nábytek z doby od počátku 16. do 19. století obsahuje truhlice pozdně středověkých tvarů, barokní knihovní skříně, sekretáře, skříňky, židle. Významný je unikátní soubor pozdně renesančních vítacích číší a užitkové sklo ze 17. až 19. století importované a domácí výroby (sklárny Staré Hutě) a kolekce habánské stolní keramiky. Také hrad Nový Světlov byl v 16. století Tetaury z Tetova přestavěn v renesančním slohu. Roku 1576 bylo přistavěno ke starému hradu renesanční severní palácové stavení hradu, vylepšeno opevnění a hrad byl zmodernizován. V Březolupech v období renesance vyrostlo šlechtické venkovské sídlo, tvrz v Hluku zaznamenává svůj největší rozkvět ve 2. polovině 16. století a stavebně nejpozoruhodnější bylo nové řešení interiéru dvora. Později proniká renesance i do městského stavitelství. Ve městech, kde je v renesanci urbanistická výstavba již dokončena, vznikly jen ojedinělé památky, např. v Uherském Hradišti dům č. p. 155 U slunce na Masarykově náměstí, dům č. p. 148/149 – lékárna U zlaté koruny na Masarykově náměstí, zcela nejasná je renesanční etapa výstavby radnice, jejíž stopy byly podstatně setřeny velkou úpravou po ohni v roce 1681. Renesanční je v jádru zřejmě pravý díl radnice, objekt fary č. p. 36 na Masarykově náměstí aj. Ve stylu pozdní renesance je i kostel Nanebevzetí Panny Marie v Mařaticích a kostel sv. Vavřince v Bojkovicích. Pro renesanční dobu je typické spojení stavitelství s plastikou. Sochařství je představováno výhradně reliéfními pracemi kameníka na dekoraci stavebních článků budov, nebo jako výzdoba náhrobků – renesanční náhrobky rodiny Zástřizlů v kostele sv. Martina v Buchlovicích. Majolikový reliéf Madony s dítětem, obklopený ovocným festonem v kapli sv. Barbory jako prvořadé dílo italského renesančního umění robbiovské provenience bylo autorsky připsáno Giovannimu delle Robbia a jeho vznik byl položen do 20-tých let 16. století. Do Buchlovic se dostal koupí od pařížského antikváře r. 1900. Tento reliéf je součástí novorenesančního mramorového epitafu z doby po r. 1900 Zikmunda Corsiniho Berchtolda. Barokní stavitelství Jestliže renesance u nás v oboru církevního stavitelství téměř nevytvořila stavby monumentální, vyplnil barok mezeru takto vniklou měrou vrchovatou. Vedoucím odvětvím barokního umění bylo stavitelství. Hlavním stavebním podnikatelem byla především církev a zvláště řády, vytvářející rozsáhlé stavební soubory jezuitů v Uherském Hradišti, cisterciáků na Velehradě, františkánů v Uherském Hradišti a dominikánů v Uherském Brodě. Jezuitský klášter v Uherském Hradišti je situován v jižní části historického jádra města tak, že vstupní fronta s dvouvěžovou dominantou kostela vytváří uzávěr celé jihozápadní strany Masarykova náměstí. V roce 1653 bylo rozhodnuto o stavbě kolejní budovy, dokončovací práce trvaly až do roku 1662. V roce 1670 byl položen základní kámen chrámu. Kostel zasvětili sv. Františku Xaverskému. Jméno prvního stavitele kostela zatím neznáme. Podle smlouvy z roku 1657 ho vystřídal tehdy v Hradišti usedlý Jan Jeroným Canevalle. Na jihovýchodní straně kostela se začalo s přístavbou gymnázia v roce 1724 tak, že byly položeny základy dnešního bočního křídla v místě Reduty, dokončeného v roce 1729. Kolem poloviny 18. století byl také upraven interiér chrámu. Sochařské práce pocházejí od Ondřeje Schweigla, Františka O. Hiernleho, obrazy od Ignáce Raaba, M. L. Willmana. Obraz 54
Křest indického prince sv. Františkem Xaverským nad hlavním oltářem je dílem pražského malíře Jana Jiřího Heinsche z r. 1689, jednoho z pokračovatelů K. Škréty. Presbyterium je opatřeno iluzivní malovanou architekturou od moravsko – třebovského malíře Tadeáše Suppera. Po dostavbě klášterního chrámu v 80-tých letech 17. století byla od počátku 18. století do konce 20-tých let postupně dostavěna všechna zbývající křídla klášterního souboru, a to tak, že jihovýchodní levé křídlo s pozdější Redutou bylo dostavěno jako poslední. Dnešní Reduta byla do barokního křídla vložena až po zrušení jezuitského řádu, zřejmě někdy v poslední třetině 18. století. K vybudování františkánského kláštera v Uherském Hradišti došlo po příchodu Menších bratří, kteří byli uvedeni do Uh. Hradiště varadinským biskupem a kancléřem krále Matyáše Korvína Janem Filipcem v roce 1491. Do počátku 16. století vyrostl v blízkosti městské hradební zdi klášterní chrám Zvěstování Panny Marie a budova konventu. Původní klášterní objekt byl značně poškozen za náboženských bojů ve 2. polovině 16. století i za třicetileté války. Proto v době hospodářského rozvoje města ve 2. polovině 17. a na počátku 18. století došlo k jeho celkové přestavbě do dnešní barokní podoby. V 1. fázi v letech 1653 – 1657 proběhla výstavba dnešního západního křídla kvadratury. V roce 1681 vznikl v klášteře požár, jehož následky byly odstraňovány až do r. 1688, kdy byla také dostavěna věž kláštera. V r. 1700 byla zbořena budova starého konventu a na jejím místě se začalo s budováním základů pro nový ambit, kuchyni a refektář. Během 5 let bylo dokončeno severní křídlo kvadratury a kolem roku 1708 pak probíhala stavba nového refektáře, nad níž byla umístěna cela provinciála a knihovna. Nejvýznamnější a velmi reprezentativní částí františkánského kláštera je refektář, situovaný ve východním křídle budovy, který byl pořízen nákladem buchlovického hraběte A. Petřvaldského. Hlavní výzdobu klenby tvoří velká štuková zrcadla s freskami Zvěstování Panny Marie, sv. Anny, sv. Amanda a sv. Františka z Assisi. Jsou to práce vrcholně barokního charakteru, jejichž iluzivní ráz s barevně světelnými reflexy svědčí o vlivu italské iluzionistické malby. Tuto výzdobu doplňují kartuše s výjevy andílků, nesoucích nástroje umučení a menší oválné kartuše s řádovými světci v polopostavách. Štukatura na klenbě doplňuje freskovou výzdobu zejména na hranách klenebních výsečí, kde se uplatňuje jako široký feston, tvořený bohatou spletí lístků, květů a ovocných plodů. Tyto práce vrcholného baroka jsou dílem významného italského umělce Baltazara Fontany, který k nám přinesl koncem 17. století berniniovské umění přímo z římského centra. Fontanovo hradišťské dílo je významné i dobou svého vzniku, neboť je to jediná jeho práce v období 1704 – 1718, kdy jeho činnost není na Moravě jinak doložena. Vedle této umělecky mimořádné výzdoby je v refektáři ještě dřevěné obložení drobnými olejomalbami s tématikou utrpení řádových mučedníků. Refektář je zajímavým jednotným celkem slohovým a patří k nejvýznamnějším barokním interiérům na Moravě vůbec. Reliéf Oplakávání z kostela Zvěstování Panny Marie v Uh. Hradišti (součást areálu františkánského kláštera), patří mezi vzácné pozdně gotické památky moravského sochařství. Byl vytvořen na přelomu 15. a 16. století neznámým mistrem. V současné době se nachází ve stálé expozici Starého českého umění v klášteře sv. Jiřího na Pražském hradě, kam byl převezen v souvislosti se zrušením klášterů v roce 1950. Velehradský klášter s kostelem Nanebevzetí Panny Marie byl jen skromně obnoven po husitských válkách, ale velmi náročně přestavěn po požáru roku 1681. Ze slohové kritiky lze barokizaci klášterního kostela, zejména západního průčelí s věžemi, přisoudit přednímu architektu 2. poloviny 17. století na Moravě G. P. Tencallovi. V 90-tých letech 17. století pracoval na Velehradě sochař Michal Mandík. V roce 1695 dokončil v kostele svou práci slavný italský malíř Pavel Pagani, který svými freskami vyzdobil všechny kaple, dvě sakristie a současně namaloval velký obraz na plátně pro hlavní oltář. Jeho dílo se však dochovalo pouze fragmentálně. V letech 1725 – 1726 pracoval na Velehradě mramorář Jan Hagenmuller, kterého si přivedl italský sochař a štukatér Baltazar Fontana, jemuž byla svěřena výstavba a 55
výzdoba oltářů. V poslední třetině 17. století byly dokončeny J. M. Heydenem chórové lavice, které svým uměleckým ztvárněním patří ke skutečným klenotům barokního řezbářství na Moravě. Přestavba velehradského kláštera a kostela s veškerou interiérovou výzdobou byla dokončena v roce 1735, kdy byla uzavřena rozsáhlá, 50 let trvající obnova jedné z největších a nejhodnotnějších klášterních staveb v naší zemi.
Vrcholné baroko Konečně hlavní církevní stavba – chrám dával největší možnosti k uplatnění myšlenek vrcholného baroka. V tomto období byla postavena celá řada církevních objektů v celém regionu, řada starších kostelů prošla barokizací. Z hodnotnějších církevních objektů lze jmenovat například kostel sv. Jana Křtitele v Jalubí z roku 1763 s obrazy od I. Raaba, dominikánský klášter a kostel Nanebevzetí Panny Marie v Uherském Brodě z 2. poloviny 17. století, kostel sv. Petra a Pavla v Polešovicích z roku 1735 s barokními obrazy od I. Raaba, kostel sv. Ondřeje v Uherském Ostrohu z let 1751 – 1758, kostel sv. Jana Křtitele v Bílovicích, kostel sv. Kateřiny v Boršicích u Blatnice, kostel sv. Martina v Buchlovicích se souborem barokních, volně zavěšených monumentálních obrazů, pocházejících z velehradského kláštera, namalovaných ve třetí čtvrtině 18. století I. Raabem a znázorňující výjevy ze Starého i Nového zákona, kostel sv. Václava v Boršicích s obrazy od I. Raaba, kostel sv. Vavřince v Hluku z roku 1741 od A. E. Martinelliho, kostel sv. Anděla Strážného v Nivnici, kostel sv. Havla v Osvětimanech a rovněž kostel Neposkvrněného Početí Panny Marie v Uherském Brodě, který byl vystavěn v letech 1717 – 1733 architektem D. Martinellim (věž z roku 1881 od architekta G. Meretty). Jedná se o typickou pilířovou halu, původně bez věže, která je pozoruhodná v několika ohledech. Především z urbanistických důvodů, k nimž Martinelli často velmi citlivě přihlížel. Monumentální vstup průčelí je obrácen k východu a vytváří tak s radnicí, upravenou zhruba současně stavitelem Gravanim, dvojici symbolů správy církevní a světské. Půdorysná a prostorová dispozice kostela upomíná na pozdně gotické síňové stavby a je v podstatě nebarokní. Interiér chrámu je pojat značně světsky a vstupní část je řešena přímo jako zámecký vestibul uvádějící hlavní sál. Tomuto pojetí odpovídá i vnějšek. Stavbu je však možné pouze s výhradami pokládat za příznačný projev slohu Martinelliho, protože v jeho díle stojí zatím osamoceně. K menším vídeňským mistrům, kteří přispěli k počátkům rozvoje barokního malířství na Moravě patří bezesporu Vlám Peter van Roy, který namaloval pro hlavní oltář farního kostela obraz Nanebevzetí Panny Marie, pro postraní oltář obrazy Smrti sv. Josefa, Umučení sv. Barbory a Ukřižování, vesměs rozměrná plátna akademického charakteru, eklekticky slučující poučení italským a západoevropským malířstvím počátku 18. století. Zámek v Buchlovicích Jestliže byly hlavní příležitosti barokního stavitelství stavby církevní, pak neméně významným bylo vlastní sídlo šlechty – zámek. Proto projekt na jeho vybudování byl většinou svěřován přednímu architektovi doby. O této skutečnosti svědčí i zámek v Buchlovicích. Přestože o předním postavení buchlovického zámku v dějinách architektury vrcholného baroka na Moravě není nejmenších pochyb, nebyla dosud s konečnou platností vyřešena otázka autorství. Před půl stoletím připsal Václav Richter památku Domenicu Martinellimu, před ním byl uváděn Carlo Fontana, dále M. Grimm, Ch. A. Oedtl, D. E. Rossi. Zámecký komplex tvoří dva objekty. Podélné nádvoří vymezuje na východní straně hlavní zámecká budova, nazývaná dolní zámek, na opačné straně pak hospodářský trakt, označovaný jako horní zámek nebo také Flóra. 56
Nám známé podoby nabyl buchlovický zámek až ve 2. polovině 20-tých let 20. století adaptačními úpravami architekta Dominika Feye. V roce 1924 adaptoval zámecké konírny ve Flóře na pohostinské byty a náhradou vybudoval nový objekt koníren. Následně doplnil střechy hlavní budovy vikýři a atikovou balustrádou. Nutno zdůraznit, že postupoval poučeným a pietním způsobem. Před Feyem zasáhl do podoby zámku v menším rozsahu ještě Leixner. Přízemí dolního zámku sloužilo převážně obytným účelům. Nejnáročněji je tu pojednána sala terrena pod hlavním sálem. Hlavní pozornost však byla věnována vybavení a výzdobě reprezentačního piana nobile v prvním patře, které vznikalo jednak v době výstavby zámku, kdy bylo využito také starších děl z vybavení hradu Buchlova, jednak v pozdějších obdobích. Buchlovický zámek se zahradou a parkem se dochoval jako příkladná ukázka barokního „celkového díla“, na jehož podobě se souběžně a nedílně podílely všechny obory výtvarné kultury – architektura, sochařství, malířství, umělecké řemeslo, zahradní a vodní umění. V tomto syntetickém díle bylo dosaženo vzácné harmonie mezi lidským výtvorem a daným prostředím. Zámek Buchlovice je stavbou vrcholného baroka kolem roku 1700 ve stylu italské vily. Je zde umístěna velmi hodnotná instalace, zámek je obklopen parkem středoevropského významu, zahrada francouzského typu s anglickým parkem. Tvůrčí schopnosti architektovy se neuplatňují jen při stavbách samotných, ale i při řešení jejich krajinného prostředí, především při budování rozsáhlých zámeckých zahrad. Zahrada při zámeckém objektu v Buchlovicích patří k předním kulturním památkám svého druhu u nás. Vztah barokního umělce k přírodě je jedním z nejkladnějších rysů tohoto umění. V souvislosti se zámkem nelze nevzpomenout kolekci grafických listů, která náleží rozsahem, hodnotou a intaktností k našim nejcennějším zámeckým fondům tohoto druhu. Obsahuje pozoruhodná díla německých, francouzských, holandských, italských a rakouských umělců od 2. poloviny 15. století (žánrové scény, portréty, náboženské motivy, alegorie, krajiny, veduty) a to zejména Martina Schongauera, Albrechta Durera, Lucase Cranacha st., Albrechta Altdorfera, Lucase van Leydena, Heinricha Aldegrevera, Paola Veroneseho, Rembrandta van Rijn, Václava Hollara, Salvatora Rosy aj. Barokní přestavba měst Provinční barokní stavitelé se podíleli především na přestavbě historických jader našich měst, dostávajících v baroku novou podobu. Typickým příkladem tohoto druhu je Uherské Hradiště. Po požáru v roce 1681 si město sice podrželo gotickou osnovu, ale získalo již novověký barokní vzhled. Po zahájení stavby jezuitské koleje a kostela byl vybudován konvent františkánského kláštera a barokizován jeho kostel. Byla postavena špitální budova a barokizována kaple sv. Alžběty. Znovu se stavěla podstatná část měšťanských domů, v několika starších byly alespoň barokně zaklenuty interiéry. Z významnějších barokních objektů je třeba jmenovat objekt dnešní galerie Slováckého muzea v Otakarově ulici. V poměrně bohaté ikonografii Uherského Hradiště se setkáváme se zmíněným objektem poprvé na barokní olejomalbě hradišťské pevnosti z 20-tých let 18. století. Výstavba objektu, započatá v roce 1721, byla dokončena v roce 1723. Původní projekt byl realizován v obvodovém zdivu křídla, přiléhajícího k hradební zdi, další pokračování stavby se řídilo v podstatě novým projektem. Avšak ani tento projekt nebyl uskutečněn v původní přestavbě a byl zredukován. Stavba podle původního projektu prezentuje vlastní prostory zbrojnice, další část stavby podle nového projektu měla postavení obytné a správní. Po zrušení hradišťské pevnosti za Josefa II. sloužila tato barokní zbrojnice jako c. k. pošta. Z měšťanských domů je to například dům č. p. 116 v Uh. Brodě z 1. poloviny 17. století, lékárna u Zlaté koruny v Uherském Hradišti s výzdobou interiéru od J. I. Sadlera z r. 1754, přestavěná ve 2. čtvrtině 18. století s pozdějšími úpravami, dům č. p. 45 a 46 na 57
Mariánském náměstí, dům č. p. 61 U černého orla z roku 1711, zámek v Uherském Brodě z konce 17. a počátku 18. století aj. Barokní sochařství Rozhodující význam pro další vývoj sochařské práce u nás má skupina severoitalských štukatérů, vedených Baltazarem Fontanou. Tito dekoratéři velkého slohu k nám přinesli u nás dosud nepoužívanou techniku štuku, ale především nový proud barokního umění, radikální berniniovský barok. Z význačnějších prací, vedených Baltazarem Fontanou, nutno jmenovat již vzpomínanou bohatou výzdobu velehradského klášterního kostela a štukovou dekoraci refektáře františkánů v Uherském Hradišti. Fontana však ovlivňuje řadu předních umělců žijících na Moravě, kteří vyspěli v představitele moravského sochařství 1. poloviny 18. století, zvláště pak jeho 2. čtvrtiny. Je to především Filip Sattler, Jan Jiří Schauberger a Ondřej Zahner. Olomoucký Zahner je tvůrcem sochařské výzdoby kostela sv. Petra a Pavla v Polešovicích, nadživotních kamenných plastik světců Petra a Pavla u kostela sv. Martina v Buchlovicích a sv. Cyrila a Metoděje, nyní umístěných v parku buchlovického zámku a pocházejících z fasády brněnského dómu, poklonu v Kudlovicích, původně volně stojící sousoší Kristova křtu od O. Zahnera z r. 1747. Toto sousoší v r. 1902 D. Fey podle vlastního návrhu obklopil trojbokou pilířovou stavbou barokních tvarů. Na vnitřních zdích pilířů pak umístil anonymní sochy sv. Šebestiána, Floriána a Antonína Paduánského. Z pozoruhodných příkladů sochařství vrcholného baroku v této oblasti uveďme ještě morový sloup v Uherském Hradišti od Antonína Rigy (1718 – 1721). Od 30-tých let působí na Moravě dosud stále ještě ne dosti doceněný Josef Winterhalder starší. Vytváří most mezi uměním vrcholného baroka a osvícenským vídeňským klasicismem, ovlivňujícím naše umění 2. poloviny 18. století. Winterhalder zanechal v našem kraji vzácné doklady svého umění v pracích v Uherském Brodě, na Velehradě aj. S rozvinutou činností vídeňské akademie je vliv Vídně na moravský umělecký život 2. poloviny 18. století značný. Určil charakter tvůrčí činnosti Františka O. Hirnla (jezuitský kostel Uh.Hradiště) a celé skupiny umělců působících tehdy převážně na moravském venkově. Zapůsobil i na hlavního představitele moravského sochařství 2. poloviny 18. století, brněnského Ondřeje Schweigla, který se však dopracoval díky své mimořádné invenci k výrazné osobitosti, zvláště v rokokové poloze svého díla kolem roku 1770 (oltáře v kostele sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti, sousoší Bernarda a Luitgardy na Velehradě oltář v kostele v Jalubí, sochařská výzdoba v kostele sv. Martina v Buchlovicích aj.). Z hodnotných sochařských prací je třeba uvést sochu sv. Floriána v Uherském Hradišti, sloup sv. Rocha ve Smetanových sadech, sochu sv. Vincence Ferrerského v Uherském Brodě od Winterhaldera, ikonograficky ojedinělou sochu sv. Libora v Uherském Ostrohu, sloup P. Marie na Velehradě z roku 1676 od M. Zirna, sochy sv. Dominika, P. Marie a sv. Vincence v parku zámku Nový Světlov v Bojkovicích z roku 1744, sochu sv. Jana Nepomuckého v Břestku, sochu P. Marie v Pitíně od Winterhaldera, sousoší sv. Jana Nepomuckého ve Starém Městě, Mariánský sloup v Bojkovicích z roku 1715. Chloubou a ozdobou jsou i kašny v Uh. Hradišti z konce 17. století a z 1. poloviny 18. století, kašna s Winterhalderovou sochou sv. Floriána v Uh. Brodě, kašny v areálu velehradského kláštera a v areálu zámku v Buchlovicích. Drobné církevní stavby Neopomenutelnou součástí drobné barokní církevní architektury jsou i kaple, kapličky, poklony a boží muka. Jednou z nejznámějších raně barokních kaplí je i kaple sv. Barbory u hradu Buchlova z let 1672 – 73, která sloužila jako rodová hrobka Petřvaldských a 58
Berchtoldů. Dále jsou to kaple sv. Jana Nepomuckého z roku 1715, sv. Vendelína se sochou sv. Vendelína z roku 1765, kaple sv. Vendelína v Buchlovicích, kaple sv. Andělů Strážných z r. 1763 a kaple Nejsvětější Trojice z r. 1718 v Uherském Brodě, kaple sv. Fabiána a Šebestiána v Havřicích, kaple sv. Šebestiána v Uherském Hradišti, kaple sv. Rocha v Mařaticích, kaple P. Marie v Kunovicích. V kapli P. Marie v Krhově můžeme spatřit barokní dřevořezbu Madony s dítětem z doby kolem r. 1700 a drobnou sochu sv. Volfganga, představující snad barokní, pravděpodobně však ještě mladší repliku pozdně gotické dřevořezby z posledních desetiletí 15. století. Zvláště hodnotnou stavbou je i barokní most u kaple sv. Jana Nepomuckého na Velehradě z 60-tých a 70-tých let 18. století. Z celé plejády božích muk a poklon vzpomeňme alespoň boží muka u hřbitova v Buchlovicíc z poslední čtvrtiny 17. století, poklonu nad obcí z 2. poloviny 18. století a boží muka z druhé třetiny 18. století před domem č. p. 244 v Mařaticích, boží muka u cesty v Mistřicích z 18. století, poklonu v Pašovicích ze 2. pol. 18. století, poklonu při polní cestě v Popovicích z 18. století, boží muka v Přečkovicích z r. 1748, boží muka v Sadech z r. 1687, boží muka v Uh. Hradišti – Rybárnách z 2. poloviny 18. století, poklonu směrem k Blatnici v Uh. Ostrohu z poloviny 18. století, boží muka v Záhorovících ze 2. poloviny 18. století, boží muka ve Zlechově z r. 1674. Lidové stavitelství Velmi významnou součástí památkového fondu jsou bezesporu i památky lidového stavitelství. Bohatství lidového stavitelství nespočívá pouze v jednotlivých stavbách, nýbrž vztahuje se i na vesnické celky. Výtvarný cit pro lokální i panoramatickou konfiguraci a pro nenásilné spojení lidského díla s okolní přírodou dodává vysoce emotivní účin krásna mnohdy i objektům, které jsou samy o sobě prosté a umělecky nenáročné. Jsou to například zachované stodoly ve Strání, seníky, kdy lidový stavitel se tu na své tvůrčí rovině řadí po bok vynikajícím mistrům krajinné architektonické kompozice ve sféře umění monumentálního. Památky lidového stavitelství, zejména máme-li na mysli i jiné stavby, než jsou obytná stavení, např. mlýny, lisovny vína apod., reprezentují také cenné hodnoty jako projevy a doklady lidových technických tradic. Jedním z nejcennějších dokladů instituce mlynářství v regionu je mlýn č. p. 105 v Dolním Němčí, který je unikátním nejenom v celkovém architektonickém řešení, ale i v jednotlivých detailech s jedinečnými konstrukčními prvky. Významnými stavbami jsou i vinohradnické stavby (búdy) v rezervačním areálu ve Veletinách a Vlčnově. Svými vinohrady jsou od nepaměti známy i Mařatice, především v Dolní Hoře, Střední Hoře a Staré Hoře (výstavba někdy ve 2. polovině 17. století). Do dnešního dne se zachovala i řada užitkových objektů – komor v Bánově, Částkově, Komni, Zlámanci, Vlčnově a sušíren v Částkově a Drslavicích. Mezi nejhodnotnější stavby lidového stavitelství náleží bezesporu i zemědělské usedlosti v Topolné č. p. 90 a 93. Dům č. p. 90 je zemědělskou usedlostí z 19. století s patrovou komorou. Velká obytná místnost má zabudované těleso pece a v jejím rohu je vestavěná malá kuchyňka s ohništěm a kotlem. Hospodářské křídlo navazuje v úhlové zástavbě a na jeho konci je malá kovárna. Druhá stavba č. p. 93 má i výměnek. Obě budovy slouží Slováckému muzeu jednak pro expoziční účely, jednak jako depozita. Významnou stavbou je i dům č. p. 118 v Tupesích z roku 1838, situovaný v historickém jádru obce, který náleží k nejstarším dokladům stavebního vývoje obce. Dům slouží expozičním účelům jako dům hrnčíře a hospodářský trakt jako výrobna keramiky.
Okres Vsetín Památkový fond okresu Vsetín představuje ve svém souhrnu hodnotný soubor kulturně historických a uměleckých dokladů a zahrnuje přes 300 nemovitých kulturních 59
památek a 200 movitých kulturních památek umístěných převážně v kostelích a ve farních budovách. Na okrese se nachází 2 městské památkové zóny – Valašské Meziříčí a Kelč a vesnická památková zóna Velké Karlovice – Podťaté, kterou se zabezpečila zvýšená ochrana valašské dvorcové vsi s rozptýleným půdorysem a zachování přírodního prostředí s tradiční architekturou – roubeným domem a hospodářskými objekty s původní zástavbou dvora z 18. 19. století. Za národní kulturní památky byly prohlášeny v roce 1995 Areál Pusteven a Valašské Muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm. Městské stavitelství Městská památková zóna Valašské Meziříčí Samostatnou skupinu stavebních památek tvoří chráněné historické jádro města Valašské Meziříčí. Městská památková zóna zde byla vyhlášena v roce 1992. Kolem obdélníkového půdorysu náměstí stojí 47 měšťanských domů, názorně dokumentující úroveň gotické, renesanční a barokní zástavby města. Šenkovní domy na náměstí mají bohatou historii, kterou je možné sledovat často od sklonku 16. století, v některých případech už od roku 1546. Ze souboru chráněných objektů zástavby historického jádra vyniká dům č. p. 118 „U apoštolů“, poprvé zmiňovaný v roce 1598, s dochovanou figurální reliéfní výzdobou fasády ze 2. poloviny 18. století a dochovanou renesanční dispozicí, budova radnice z počátku 17. století, dům č. p. 113 Jana Foncuma na Křížkovského ulici v jádru renesanční dům z roku 1609 s dochovanou renesanční dispozicí a raně barokními klenbami v přízemí s kamenným portálem udávajícím letopočet 1609, domy s podloubím v Pospíšilově ulici. Dominantou města je věž farního kostela Nanebevzetí Panny Marie. Kostel je velmi hodnotnou původně gotickou stavbou, přestavěnou kolem roku 1580 renesančně a znovu na konci 17. století barokně. V presbytáři je dochovaná gotická klenba, věž je z roku 1576. V letech 1681 – 1682 byla přistavěna kaple Panny Marie a zřízena žerotínská oratoř. Bývalý filiální kostel Nejsvětější Trojice na bývalém hřbitově je jednolodní částečně roubenou renesanční architekturou z konce 16. století s přístavbami z 18. století. Nejstarší část tvoří kamenné kněžiště s polygonálním závěrem. Sakristie a boční kaple pochází z roku 1754. V téže době pravděpodobně vznikla i dřevěná loď kostela, zvenčí lemovaná ochozem. Od konce 70-tých let 20. století až do r. 1996 zde zřizovalo Okresní vlastivědné muzeum Vsetín stálou expozici plastik. V 90-tých letech 20. století bylo přistoupeno k rozsáhlé rekonstrukci objektu. Současná expozice je pojata jako stálá výstava architektonické, sepulkrální (náhrobky, epitafy), volné a oltářní skulptury. Exponáty pochází z 16. – 20. století a souvisí s místním prostředím popř. vsetínským regionem. Na západní stranu náměstí navazuje areál žerotínského zámku, který byl postaven v polovině 16. století jako rozsáhlý, původně pozdně renesanční trojkřídlý zámek pány ze Žerotína na místě původní tvrze. Dnešní podobu získal v 1. polovině 18. století rozšířením původního zámku, který byl vybudován Janem z Pernštejna r. 1538. Další ze Žerotínů zřídil patrové ochozy otevřené do nádvoří arkádami. V letech 1854 – 1911 byl zámek využíván jako ženská věznice, kasárna, nemocnice a byty, dnes jako hotel. Při pozdější rekonstrukci se nepodařilo plně obnovit části zrušených kleneb, byly však restaurovány zbytky štukové výzdoby a maleb. Moderní architektonické dílo významného moravského architekta Zdeňka Plesníka pak představuje objekt hvězdárny č. p. 941, který byl realizován v roce 1956. Významnou technickou památkou je stará hvězdárna z roku 1928, která je nejstarší hvězdárnou v Severomoravském kraji. Valašské Meziříčí – Krásno 60
Rozkládá se na pravém břehu Rožnovské Bečvy. Filiální kostel sv. Jakuba Většího v Krásně na Masarykově třídě je původně pozdně gotickou architekturou s pozdějšími renesančními a barokními dostavbami a úpravami. Socha sv. Josefa u kostela je kvalitní sochařskou prací z roku 1762. Soubor osmi barokních soch v Masarykově ulici tvoří mimořádně hodnotný soubor barokních soch. Jedná se o sochy sv. Pelhřima z roku 1750 od Sebastiána Hartla, sv. Libora, sv. Valentina a Šebestiána z roku 1750 od O. Zahnera, sv. Anny z roku 1762, sv. Ignáce z Loyoly z roku 1739, sv. Floriána z roku 1742 a sloup se sochou Panny Marie z roku 1746. Zámek Kinských ve Valašském Meziříčí – Krásně, dnes muzeum, který byl postaven počátkem 19. století na místě původní dřevěné správní budovy rožnovsko – krásenského panství, získal svoji dnešní empírovou podobu v roce 1854, kdy ho hrabě Eugen Kinský dal přestavět a učinil z něj panské sídlo. Zámek Kinských s areálem anglického parku je jedním z posledních dokladů starší zástavby městečka Krásna a patří k souboru nejvýznamnějších památek města. Městská památková zóna Kelč Město Kelč bylo v roce 1992 vyhlášeno rovněž za městkou památkovou zónu. Jeho půdorys tvoří nepravidelný ovál s náměstím ve tvaru písmene L. Dominuje mu zámecký areál s filiálním kostelem sv. Kateřiny. Farní kostel je umístěn v prostoru tzv. Starého Města. Charakter městské památkové zóny dotváří i domy na náměstí Osvoboditelů, převážně jednopatrové obytné domy z 19. a přelomu 19. a 20. století. Jejich historicko – eklektické fasády se vyznačují neorenesančním a neobarokním tvaroslovím doplněným secesními prvky. Zámek v Kelči tvoří dominantu celého kraje. Předchůdcem zámku byl hrad olomouckých biskupů, založený patrně před rokem 1251. Ve 14. století se stal hrad středem moravského obvodu olomouckého biskupa. Toto raně středověké opevněné sídlo v blíže neurčené době zaniklo, neboť v roce 1455 povoluje olomoucký biskup v městečku výstavbu tvrze. Její jádro s věžovitým palácem je obsaženo ve východním křídle nynějšího zámku. Po roce 1468 přibylo k západnímu průčelí tvrze další stavení a snad celý areál byl zabezpečen parkánovou zídkou. Ta se dosud zachovala ve východním cípu zámeckého předpolí. V návaznosti na gotickou tvrz byl zbudován v 80-tých letech 16. století pozdně renesanční trojkřídlý zámek s průjezdní věží. Do r. 1617 dokončeno 2. patro zámku, přistavěno hospodářské stavení a v 1. patře zřízena kaple. V letech 1667 – 1668 byl ve 2. patře východního křídla vybudován sál, upraveny fasády. Projekt je připisován G. P. Tencallovi. V roce 1742 objekt vyhořel a i přes některé opravy zůstal neudržován. Vsetín Město Vsetín leží v údolí Vsetínské Bečvy. Starší Horní město bylo založeno na přelomu 13. a 14. století na vysoké terase nad pravým břehem řeky Bečvy, Dolní město vzniklo v polovině 17. století na rovinaté náplavě Bečvy. Obě části byly spojeny v roce 1849. Horní město má nepravidelný oválný půdorys s lichoběžníkovým náměstím, jemuž dominuje zámek v jeho středu a farní kostel na jižní straně. Dolní město je situováno na protějším rovinatém břehu řeky a nedosahuje kvality Horního města. Vsetínský zámek je dominantou a nejstarší budovou města a byl postaven v prvním desetiletí 17. století na základech středověké tvrze. V jádru renesanční čtyřkřídlý patrový zámek zaujímá jednu stranu náměstí na okraji svahu do údolí Bečvy. V roce 1464 se zde poprvé připomíná tvrz, jejíž sklepy byly zjištěny pod nynějším mramorovým sálem a s její existencí se stavebník zámku vyrovnal řešením jihovýchodního křídla zámku ve formě dvou traktů. V letech 1603 – 1608 byl vystavěn pozdně renesanční zámek s patrovými arkádovými 61
ochozy a nárožními polygonálními arkýři. Sloupky arkád v patře byly objeveny při opravách chodeb podél dvorních průčelí. Vstup do zámku byl průjezdem pod mohutnou renesanční věží a z té doby pocházejí také zbytky renesančních kleneb v přízemí. Zámek značně utrpěl po třicetileté válce, po roce 1652 musel nový majitel Jiří Illesházy zámek obnovit. V roce 1708 byl zámek vypálen. Objekt byl v průběhu 18. století několikrát přestavovaný a dnešní podobu získal v letech 1833 – 1834 za Wachtlerů. V té době byl založen také přilehlý zámecký park se vzácnými dřevinami. Posledními majiteli zámku byli Thonetové. V roce 1915 zámek vyhořel a byl upraven pseudorenesančně v roce 1924. Posledními soukromými vlastníky zámku byli od roku 1938 Marie Baťová se synem Tomášem. Od roku 1948 je zámek ve správě státu a od roku 1964 je sídlem Okresního vlastivědného muzea ve Vsetíně. Pro vzhled zámku byla rozhodující přestavba v třetině 19. století. Do té doby existující, v podstatě renesanční fasáda dostala klasicistní řešení s pásovou rustikou přízemí pod kordonovou římsou a portikus vstupu. Významně byly upraveny interiéry, zejména zajímavě řešené schodiště s dórskými sloupy. V padesátých letech, díky nerozvážnému umístění nejrůznějších institucí v budově zámku, došlo ke značnému poškození zámeckých interiérů. V letech 1967 – 1974 na objektu probíhala rozsáhlá rekonstrukce. Zámek je zachován jako patrová čtyřkřídlá budova s polygonálními nárožními věžemi, nad vstupním průčelím mohutná 55 m vysoká hranolová věž. V interiéru jsou v přízemí zbytky renesančních kleneb, v patře štuková výzdoba. V uplynulých deseti letech se provedla oprava střechy nad celým objektem zámku. Panoráma města dotvářejí stavby kostelů na Horním městě, římskokatolického kostela Nanebevzetí P. Marie, jediného kostela svého druhu z doby pobělohorského baroka na Vsetínsku, který vznikl po r. 1689 přestavbou tzv. nového zámku, fary, hodnotné klasicistní stavby z 2. poloviny 17. století, přestavěné v roce 1828, dále evangelického kostela z let 1782 – 1783, roku 1892 opraveného stavitelem Michalem Urbánken a opatřeného portálem podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče. Za pozornost stojí i stavba bývalého panského dvora zv. Maštaliska z doby po roce 1708. Jedná se o jeden z posledních dokladů původní zástavby Horního náměstí, jehož dnešní historizující podoba je dílem architektů Michala Urbánka a Dušana Jurkoviče z roku 1894. K dalším kulturním památkám patří budova staré radnice z roku 1721 upravená do dnešní podoby přestavbou v letech 1850 – 1897 i neorenesanční objekt tzv. nové radnice z roku 1899, budova Občanské záložny z r. 1896 se sgrafity M. Alše, objekty moderní architektury obchodního domu a budovy státní banky z roku 1938 a barokní sochy na Horním náměstí – Panny Marie z r. 1796 a socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1770, obě pravděpodobně od sochaře Šebestiána Hartla. Bývalá šlechtická sídla a církevní památky měst a vesnic Své nezastupitelné místo v památkovém fondu mají samozřejmě i zámky v městečkách a vesnicích. Na území okresu jsou typem venkovských sídel např. zámky v Lešné a v Choryni. Zámek v Lešné se nachází na místě patrně bývalé tvrze, s pozdějšími úpravami. Konečnou romantickou podobu s novogotickými prvky získal v 90-tých letech 19. století. Park byl původně barokní, zahrada byla později upravena v přírodní krajinářský park, který náleží k jednomu z nejhodnotnějších zámeckých parků na severní Moravě. Zámek v Choryni je velmi hodnotnou stavbou s renesančním jádrem z roku 1537, upravenou v 1. třetině 19. století klasicistně. Zámky v Liptále, Hošťálkové a Loučce mají empírovou úpravu. Dominantu sídel tvoří v převážné většině stavby církevní. K významným církevním památkám regionu se řadí i barokní kostel P. Marie Sněžné ve Velkých Karlovicích mimořádně hodnotná roubená lidová stavba z roku 1754 s originální půdorysnou koncepcí a roubená fara z roku 1754 vytvářející s kostelem jedinečný celek. Toleranční kostel ve Velké Lhotě – unikátní roubený evangelický kostel z roku 1783 s pozoruhodně řešeným vnitřním prostorem a jednotným vybavením z roku 1839, kostel 62
českobratrské církve evangelické v Rožnově pod Radhoštěm, moderní architektura s maximálním cítěním pro zachování charakteru kraje pražského architekta B. Bareše z roku 1950 – 1953, farní kostel Všech svatých v Rožnově pod Radhoštěm – jednolodní barokní stavba z let 1745 – 1749 s hodnotným vnitřním zařízením, postavená na místě staršího gotického kostela, farní kostel sv. Kateřiny v roku 1785 v Zubří – stavba josefínského období s ojedinělou dispozicí trojlodí s vestavěnými emporami, na Vsetínsku vzácná, farní kostel Navštívení Panny Marie s klášterem v Zašové, velmi hodnotná monumentální jednolodní dvouvěžová stavba z 1. třetiny 18. století s jednotným barokním zařízením z 18. století a gotickým obrazem na hlavním oltáři, areál farního kostela Neposkvrněného Početí P. Marie v Brankách z konce 18. století, farní kostel sv. Josefa z roku 1748 v Hutisku – Solanec, farní kostel archanděla Michaela v Lešné, jednolodní stavba ojedinělé půdorysné koncepce ve tvaru trojlistu z roku 1730 s hodnotnou ilusivní freskovou výmalbou malíře Josefa Sattlera aj. Drobné církevní stavby Drobné církevní stavby okresu Vsetín jsou zastoupeny řadou kaplí, kapliček a zvoniček v Halenkově, Lužné, Malé Bystřici, Rožnově pod Radhoštěm – Hážovicích, Kelči, Kladerubách, Lešné, Střelné aj. Jedná se převážně o objekty z 2. poloviny 18. a 1. poloviny 19. století. Objekty božích muk se pak roztroušeně vyskytují po celém území okresu. Za všechny připomeňme např. boží muka v Lidečku z r. 1756, ve Velkých Karlovicích z r. 1780, Kelči – Komárovicích z 1. poloviny 19. století a v Lešné – Perná z počátku 19. století. V zobrazení světců opět jednoznačně dominuje český světec sv. Jan Nepomucký, s jehož sochou se setkáváme např. v Brankách, Hovězí, Kelči, Lidečku, Liptále, Ústí, Zašové aj. Jde vesměs o kvalitní barokní práce z 1. a 2. poloviny 18. století. Řada křížů, převážně kamenných se nachází v Kladerubách, Zděchově, Zašové, ve Velkých Karlovicích, Valašském Meziříčí, Valašské Polance, Ružďce, Rožnově pod Radhoštěm, Pržné, Lešné – Vysokém, Jablůnce, Hovězím, Halenkově, Francově Lhotě aj. Jedná se o práce zejména ze 2. poloviny 18. století a počátku 19. století. Mimořádně hodnotný dřevěný kříž z roku 1837 je ve Valašském Meziříčí – Krhové. Tento kříž patří k nejstarším dřevěným křížům v kraji. Lidové stavitelství K nejvýznamnějším kulturním památkám v okrese Vsetín náleží již výše vzpomínané národní kulturní památky Valašské muzeum v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm a Areál Pusteven na Radhošti. Areál Pusteven Stará hospoda (Pustevna), Libušín a Maměnka tvoří spolu se zvonicí cenný komplex roubené architektury postavené podle návrhu architekta Dušana Jurkoviče z roku 1898. Zdobné prvky jsou převzaty z lidového umění a podřízeny secesní stylizaci. V jídelně Libušín jsou nástěnné obrazy zbojníků Ondráše, Juráše a Jánošíka a portáše Stavinohy podle návrhů Mikoláše Alše, které provedl malíř Stapfler z Prahy. Valašské Muzeum v přírodě Valašské Muzeum v přírodě bylo založené v roce 1925 bratry Jaroňkovými. Malíři Bohumíru Jaroňkovi a jeho přátelům se podařilo po velkém úsilí přenést do městského parku Hájnice několik dřevěných staveb a poté v roce 1925 otevřít Valašské muzeum v přírodě. 63
Toto tzv. Valašské městečko bylo postupně doplňováno až do roku 1942, kdy v podstatě získalo svoji nynější podobu. Až do 2. poloviny 60-tých let existovalo u nás jediné skutečné muzeum v přírodě, v Rožnově pod Radhoštěm. V roce 1963 začíná nová etapa rozvoje muzea výstavbou tzv. valašské dědiny na loukách nad městem a později tzv. mlýnské doliny s lidovými technickými památkami. Rozšiřuje se také sběrná oblast muzea na celou karpatskou část Moravy, tedy kromě Valašska i na Těšínsko a Moravské Kopanice. Je to muzeum dřevěných lidových staveb převezených z Valašského regionu do prostředí městského parku a na přilehlou stráň. Dnes je muzeum soustředěno v lokalitách Dřevěné městečko, Valašská dědina a Mlýnská dolina a zahrnuje na 120 objektů. Původní soubor je doplněn o další stavby, přemístěné sem v průběhu let. Oblast Valašska spadá do regionu roubeného domu karpatského. Charakteristickými znaky je archaičnost domovního typu, roubení z mohutných tesaných trámů, šindelová krytina střechy a orientace štítem ke komunikaci. Zachované objekty lidového stavitelství vytvářejí jednak shluky v obcích a jednak rozptýlenou zástavbu pasek. Například ve Francově Lhotě se do současné doby dochovalo množství roubených objektů lidového stavitelství spolu s původními stavebními detaily. V Lužné, vesnici založené v 1. polovině 16. století, jednotlivé usedlosti řadíme ke karpatskému domu, lokální formě valašské. Charakteristický je přízemní roubený dům se sedlovou střechou původně krytou šindelem. Osobitými prvky jsou kabřinec, bedněné zdobně lištované nebo barvené štíty, podlomenice, ohazování stěn do kožucha. Zajímavý je hojný výskyt sklípků pod stodolami a komorami. V současné době je v obci dochováno množství roubených domů a usedlostí z 18. a 19. století. Vesnická památková zóna Velké Karlovice – Podťaté je dvorcovou vsí rozptýlenou v dlouhém údolí Velkých Karlovic. Typologicky řadíme jednotlivé usedlosti ke karpatskému domu, lokální formě valašské. Forma dvora je přírodní, hromadná nebo skupinová. Obytný dům a hospodářské objekty jsou zcela nepravidelně seskupeny kolem dvorcového prostoru. Typický je přízemní roubený dům se sedlovou střechou krytou šindelem. Štíty jsou deštěné s podlomenicí a kabřincem. Charakteristické je rozložení dvorců v krajině a absolutní respektování konfigurace terénu. Vzácným příkladem roubených objektů lidového stavitelství je rodový shluk Orságů v obci Karolinka, osada Raťkov. Tento výjimečně zachovalý celek 21 objektů, budovaný postupně od 18. století se sestává ze 4 obytných chalup a 17 hospodářských budov – komor, stodůlek, seníků, sklípků, chlévů. Jedná se o areál mimořádných historických a etnografických hodnot s dochovanou původní dispozicí a vzhledem. Atypické jsou domy fojtů. V údolí osady Bzové ve Velkých Karlovicích stojí patrové fojtství č. p. 23 z 18. století s pavlačí. Nachází se na okraji města Velké Karlovice – místní část Bzové. Jedná se o rozsáhlý komplex dřevěných staveb. Podélně se silnicí je umístěn obytný dům – roubená stavba z roku 1793, patrové fojtství s pavlačí kolem celého 1. patra. Rozsáhlý dvůr je obestavěn hospodářskými budovami včetně stodoly, kterou tvoří roubená konstrukce na kamenné podezdívce. Součástí areálu je roubená vjezdová brána. Objekt je obýván a udržován, nadále slouží svému původnímu účelu – chov ovcí a domácích zvířat, uskladňování zemědělských produktů. V roce 1988 bylo kolem tohoto objektu vymezeno ochranné pásmo. V minulých letech byla opravena vstupní brána a obnoven zřícený přístřešek, proveden nátěr domu a výměna střechy stodoly. Je plánována obnova další části hospodářských objektů. Ve Velkých Karlovicích se nachází dům č. p. 267 – kupecký dům, bývalé fojtství, dnes Karlovské muzeum – hodnotná lidová stavba kupeckého domu z roku 1813, částečně zděná, částečně roubená, s mansardovou střechou s třemi ozdobnými dřevěnými štíty. V interiéru přízemí je zachovaná placková klenba s osmi lunetami. Urbanistický soubor dnes tvoří bývalé fojtství č. p. 267, dvojdům s pavlačí, muzeum. Svou polohou ve středu obce a nedaleko farního kostela Panny Marie Sněžné tvoří součást historického jádra obce. 64
Za zmínku stojí i usedlost Na Sihle č. p. 117 Velké Karlovice – Léskové z roku 1841, doklad valašské usedlosti údolního typu, která obsahuje chalupu č. p.117 „Na Sihle“ z let 1841 – 1855, velmi hodnotnou roubenou lidovou stavbu s částečně dochovaným interiérem, chlév a stodolu – hodnotné roubené stavby obnovené v letech 1907 – 1908, které tvoří hospodářské zázemí usedlosti. Velmi hodnotnou usedlostí s archaickými detaily je i dům č. p. 13 z roku 1811 v Lačnově. Roubená usedlost je rozložená kolem čtverhranného dvora se studnou s okovem. Součástí usedlosti je obytný dům, chlév se seníkem, stodola a komora. Chalupa č. p. 1 v Senince je roubenou stavbou z roku 1832, původně komorovo – chlévového typu s úhlovým dvorcem s dispozicí v interiéru přizpůsobenou současným potřebám bez konstrukčních zásahů do vlastní stavby. V Hutisku – Solanec můžeme navštívit fojtství z roku 1785. Památník nár. umělce Antonína Strnadela je umístěn v roubené lidové chalupě č. p. 451 v Novém Hrozenkově z roku 1835 trojdílného komorového typu, s interiérem přebudobaným ve 20. století, se štíty a vápennými ozdobami kolem oken podle návrhu K. Langra z roku 1953. Chalupa č. p. 18 s areálem ve Střelné je původní usedlost, dokládající starou zástavbu obce – chalupa z roku 1837 s typickým valašským štítem a podlomenicí, stodolou a seníkem. Študlov s usedlostí č. p .82 – původně hodnotná roubená chalupa – kurlok, dokládá archaické stavební prvky a podmínky života v polovině 19. století s dochovanou původní dispozicí o síni, komoře a jizbě s hliněnými podlahami, otevřeným ohništěm v jizbě a dymníkem. K chalupě je pod jednou střechou připojen chlév. V roce 1992 byla provedena rekonstrukce chalupy – kopie.
Okres Zlín Centrem Zlínského okresu i celého kraje je město Zlín, lokalita, která dodnes přitahuje zájem obdivovatelů funkcionalismu z celého světa. Na okrese Zlín je evidováno 363 nemovitých kulturních památek a na 9 000 movitých kulturních památek, které v sobě zahrnují mobiliární fond zámku Vizovice a Lešná a památky v terénu, převážně v kostelích. Prohlášených 7 plošně chráněných území v sobě zahrnuje Brumov a Brumov – dělnickou kolonii, Fryšták, Luhačovice, Napajedla, Valašské Klobouky, Vizovice a Zlín s více než 3000 objekty. Převážná část okresu Zlín tvoří součást Valašska (Vizovicko, Valašskokloboucko, Brumovsko), Luhačovicko a území jižně od Zlína náleží k okrajové části Slovácka, zvané Luhačovické Zálesí. Okolí Otrokovic patří k Hané, průlomové údolí Moravy u Napajedel pak tvoří rozhraní Hané a Slovácka (Dolní Pomoraví). Z tohoto územního kontextu vyplývá také značná rozmanitost památkového fondu okresu. Kromě soliterních souborů je zvláštní péče věnována historickým souborům, které jsou pro svou kvalitu prohlášeny za památkové zóny a zahrnují vždy historické jádro města, které obsahuje významné a určující kulturní památky a objekty tvořící původní urbanistickou strukturu, i když sami nejsou památkami. Městské stavitelství Městská památková zóna Brumov Nad městem Brumov dominuje dnes již zřícenina kdysi velkého a významného královského hradu, který byl postaven v polovině 13. století jako pozdně románský hrad na obranu proti vpádům Uhrů. Na počátku 16. století byl hrad komplexně přestaven, při požáru v roce 1760 citelně poškozen a poté částečně opraven, po dalším požáru opuštěn. Dnes je objekt po opravách zpřístupněn veřejnosti a je zde expozice dějin hradu a přilehlého okolí. 65
MPZ zahrnuje dále farní kostel sv. Václava, radnici č. p. 942, pivovar, bývalý vodní mlýn Gattermayer č. p. 668 a sochy na náměstí (sv. Florián, sv. Gotthard). Městská památková zóna Fryšták Na sever od Zlína, na úpatí Hostýnských vrchů, leží město Fryšták. Dominantu náměstí tvořila po staletí radnice, původně dřevěná. V roce 1680 vyhořela a vzápětí byla vybudována nová, jednopatrová s podloubím. V roce 1900 byla zbořena a na jejím místě byla postavena na návrh ing. V. Fischera nová neorenesanční radnice. Nejstarší budovou na náměstí je tzv. Hrubá hospoda, která byla postavena v polovině 17. století jako panská hospoda. Farní kostel sv. Mikuláše stojí blízko od pravého horního rohu náměstí na původně gotických základech ze 14. století. Kostel je typickou pozdně barokní stavbou. Městská památková zóna Napajedla Historické jádro Napajedel se rozkládá kolem náměstí ulicového charakteru s historickým areálem kostela a fary a s pseudorenesanční radnicí podle návrhu architekta Domenica Feye. Farní kostel sv. Bartoloměje byl postaven v letech 1710 – 1712. Jedná se o jednolodní stavbu v pozdně barokním stylu, která svým pojetím náleží do tvůrčího okruhu G. P. Tencally. Interiér klasicistně upraven patrně kolem r. 1846. Z původního barokního vybavení se dochovala křížová cesta. Dominantou města je barokní zámek, který byl postaven podle návrhu brněnského architekta F. A. Grimma v letech 1764 – 1769 ve stylu francouzského baroka. S výstavbou zámku započala Anna Marie z Rottalu, provd. z Dietrichsteina. Při výstavbě zámku byla založena francouzská zahrada. V 1. čtvrtině 19. století byla zahrada změněna na přírodně krajinářský park s působivými dálkovými pohledy. Ve 40-tých letech 20. století byla provedena slohová rekonstrukce parteru s broderií, fontánou, vázami a tvarovanými solitéry, terasy byly opatřeny balustrádou. Později přecházel zámek do vlastnictví různých rodů a to až do roku 1935, kdy byl zámek v dražbě prodán Janu A. Baťovi. Po roce 1945 byl zámek jako konfiskát znárodněn. V 50-tých letech byl interiér zámku z větší části zničen, včetně kaple, přestavěné na kanceláře. Vnitřní zařízení zámku se rozprodalo. Druhé poschodí zámku bylo upraveno na byty pro zaměstnance n. p. Fatra, který zřídil v zámku internátní odborné učiliště. Došlo k dalším degradujícím stavebním úpravám. V roce 1953 byla původní kaple přepatrována a tím úplně zničena, byl odstraněn 9 m vysoký dřevěný oltář. Po zrušení učiliště v roce 1988 zůstaly v jižním křídle 2 byty i nadále užívané a to až do rekonstrukce zámku v roce 1997. Tato rekonstrukce probíhala až do roku 1999, kdy byla pro nedostatek finančních prostředků zastavena. Na výzdobě interiéru, z něhož se dochovaly jen nepatrné zbytky, se podílel malíř I. Schouman. Původně měl zámek 50 místností, společenský zrcadlový sál, Holandský sál s nástěnnými malbami, reprezentativní vstupní schodiště. Při generální opravě zámku v 90-tých letech 20. století se podařilo, alespoň částečně, jeho vnitřní výzdobu obnovit. Do budoucna by bylo žádoucí rekonstruovat v tomto objektu např. byt Jana Bati. Městská památková zóna Luhačovice Lázeňské město Luhačovice s četnými památkami leží na západním okraji okresu Zlín. Do Luhačovic pronikly stavební formy velkých lázeňských vil na lázeňské stavby s dřevěnými štíty, připomínající lidové stavitelství. Velký rozmach lze zaznamenat zejména počátkem 20. století, kdy byl povolán architekt Dušan Jurkovič, který vtiskl lázním osobitý ráz hrázděné architektury. Vznikly dodnes dochované charakteristické stavby jako je tzv. Jurkovičův dům, Janův dům, Solární lázně, vila Chaloupka, vila Valaška, vila Slávie, vila Dagmar, vila Emausy, 66
dům Jestřabí a tzv. Slovácká búda. Rozvoj vyvrcholil stavbou Smetanova domu od architekta E. Králíka. Současně vznikly lázeňské vily v Pražské čtvrti, Společenský dům na Kamenné, na Lázeňském náměstí Palace hotel, hotel Alexandria, Nová kolonáda od architekta Kopřivy, nový pavilon Vincentky. Jedná se vesměs o jedinečný soubor lázeňské architektury. Ze starší architektury nutno upozornit na budovu zámku z roku 1738, která byla vybudována na místě původní stavby ze 17. století a s kaplí z r. 1754. Zámek byl upravován v letech 1961 – 1962 pro školské účely. Městská památková zóna Valašské Klobouky Město Valašské Klobouky leží v údolí říčky Kloboučky na rozmezí Bílých Karpat a Vizovických vrchů. Na hlavním náměstí je soustředěna většina památkových objektů a to barokní radnice z poloviny 18. století s převažujícími prvky lidového stavitelství, historický pranýř, Katův dům, kostel Nalezení sv. Kříže s prvotně gotickým jádrem, renesanční přestavbou a s barokními úpravami, mariánský sloup z roku 1762. Ve městě se dochovaly také památky lidového stavitelství z počátku 19. století (dům č. p. 11 a č. p. 79) i typické městské domy, např. červený dům na náměstí nebo dům č. p. 105, dále několik secesních staveb z konce 19. století – např. Hornův dům na náměstí. Z dalších památkových objektů si zaslouží pozornost areál usedlostí (dům, kolna, hospodářské stavení č. p. 224) na Koželužské ulici a kaple sv. Anny. Městská památková zóna Vizovice Kvalitu městské památkové zóny Vizovice ovlivňuje existence barokního zámku s parkem a objektem nemocnice Milosrdných bratří, protilehlého kostela s farou a několika městských domů se secesními fasádami. Jméno obce se poprvé objevilo v zakládací listině vizovického kláštera Smilheim z roku 1261. Kolem roku 1570 byl vybudován v místech bývalého kláštera zámek Nový Smilheim. V průběhu 13. – 17. století měnily Vizovice několikrát majitele. Mezi léty 1750 a 1770 byl na místě původního zámku vybudován tehdejším majitelem panství Heřmanem Hanibalem z Blumegen nový barokní zámek podle projektu brněnského architekta F. A. Grimma, který náleží k jednomu z nejvýznamnějších projevů jeho francouzsky orientované tvorby. Zámek je trojkřídlá dvoupatrová stavba s pravoúhlým čestným dvorem sevřeným trakty. Do jižního zámeckého křídla byla vystavěna kaple na čtyřlistém půdorysu, bohatě sochařsky vyzdobená O. Schweiglem. U zámku byla zřízena pozdně barokní francouzská zahrada, jejíž parter vyzdobil svými díly O. Schweigl. V 19. století byla zahrada rozšířena v přírodně krajinářský park. Nejbohatší výzdobu má hlavní sál, jehož stěny a kupole vynikají barokní malbou z roku 1757 s ornamentálními figurálními a krajinnými motivy. Doplňuje je nábytek z doby Ludvíka XVI. Další interiéry jsou vybaveny barokním, rokokovým a biedermeierovým nábytkem a rokokovými kamny. Celý soubor doplňuje množství vídeňského a míšeňského porcelánu, soubor z Dálného východu a benátská zrcadla. Vedle knihovny a souboru grafik reprezentuje zámek především obrazová galerie. Sbírka obsahuje díla vlámských, holandských a italských malířů např. J. Breughel st., D. Teniers ml., G. Brendti, A. Magnasco, V. Libera, nechybí ani rakouští krajináři a němečtí a čeští umělci, především J. Kupecký. Vizovická obrazárna patří k předním zámeckým sbírkám u nás. V sousedství zámku se nachází klášter milosrdných bratří s nemocnicí u kostela Panny Marie Matky Dobré Rady, založený v roce 1781. Další významné památky ve Vizovicích jsou farní kostel sv. Vavřince, fara, socha sv. Jana Nepomuckého a mariánský sloup.
67
Městská památková zóna Zlín Památková zóna Zlín je od ostatních odlišná tím, že jde o chráněné hodnoty města založené do současné podoby ve 30-tých letech 20. století, kdy z původní historické obce zbylo minimum objektů, vlastně jen původně renesanční, v roce 1777 barokně přestavěný zámek s anglickým parkem a kostel sv. Filipa a Jakuba. Město bylo založeno Tomášem Baťou, který v roce 1916 – 1918 pozval architekta J. Kotěru, který vypracoval první regulační plán pro kolonii obytných domků na Letné. V roce 1921 přebírá funkci městského urbanisty architekt F. L. Gahura, který svými urbanistickými projekty zakládá nové, velkorysé město. Baťa zakládá vlastní projekční kancelář a realizační firmu, kde vzniká na svou dobu jedinečný konstrukční systém – železobetonový skelet, trojtraktový, o rozměrech 6,15 x 6,15 metrů, s výplněmi ze spárovaného cihelného zdiva, který variabilními příčkami umožňuje všestranné využití. Tímto systémem byla založena továrna, město v okolí továrny, dnešní náměstí Práce s náměstím T. G. Masaryka a některé soliterní obytné objekty, jako Kolektivní dům z roku 1950, areál škol aj. Konstruktivismus a funkcionalismus byl uplatňován i v další výstavbě, realizované podle projektu významných architektů, jako byl V. Karfík, A. Vítek, M. Drofa, V. Kubečka a J. Voženílek. V Baťově kanceláři byly vyprojektovány rovněž typy rodinných domků, tzv. jednodomky, dvojdomky a čtvrtdomky, ze kterých byly vybudovány rozsáhlé obytné čtvrti cihelných nízkopodlažních staveb, které dnes tvoří převážnou část památkové zóny. Tato památková zóna je velmi rozsáhlá, neboť zahrnuje téměř celé vnitřní město od Prštného po Obeciny. Ve Zlíně se traduje, že baťovské rodinné domky byly vystavěny na dobu dvaceti až třiceti let a po dožití měly být nahrazeny novou výstavbou. Nejstarší z nich však mají již přes 80 let a většina z nich doposud stojí a plní svou funkci. V roce 1915 prof. Kotěra vypracoval regulační plán na stavbu první dělnické kolonie pro firmu Baťa ve Zlíně. V roce 1918 se poprvé stavělo na základě urbanistického plánu a vyrostly soliterní domky, řadové jednodomky a čtyřdomky ještě s omítanými fasádami a mansardovými střechami. Ty byly později nahrazeny jednoduššími střechami plochými a omítka trvalejším spárovaným zdivem. V roce 1926 byla zahájena výstavba ve čtvrtích Zálešná a Nad ovčírnou. Vznikaly jedno a dvojdomky s cihelnými konstrukcemi a střechami sedlovými či plochými. Vnější výraz už plně ovládlo spárované zdivo. V roce 1927 byl pro sériovou výstavbu rodinných dvojdomků vypracován typ „1927“ s rozdílným řešením střechy. Tímto typem byla zastavěna větší část údolního území Podvesné a Zálešné. Zajímavým experimentem byla výstavba tzv. rodinných domků amerického typu z roku 1927. Jsou dílem ing. B. Ženatého, který v nich uplatnil poznatky ze svého pobytu v USA. V roce 1930 započala výstavba obytné čtvrti Díly. Od roku 1932 se začíná projevovat snaha po větší diferencovanosti a potlačení jednotvárnosti typů domků. Během dvou válečných let byl postaven poslední zahradní areál Lesní čtvrť s 270 domky pěti různých typů. Autory jsou architekti V. Kubečka, M. Drofa, F. Musil, H. Adamec a A. Florian. Zde již nebylo dosaženo oné architektonické kázně a jednoty, jíž se vyznačovaly předchozí celky, došlo však ke zdokonalení dispozice domu. V roce 1946 je poslední realizace rodinných domků už podstatně menšího rozsahu než před válkou. Architekt Drofa zde navrhl dvou a čtyřdomek. Baťovské domky jsou situovány v osmi velkých lokalitách, z nichž šest je ve Zlíně a dvě v Otrokovicích. Nejzachovalejší se jeví čtvrti Letná a Bahňák, naopak nejvíce zásahů do původní podoby je na Dílech a Zálešné. Původní podoba zlínské funkcionalistické architektury se v průběhu let měnila. V roce 1965 byl zbourán Sociální ústav z roku 1925, jehož výstavba byla první aplikací železobetonového skeletu továrních budov na budovu veřejnou. Nejvýraznějším poválečným zásahem do organismu funkcionalistického Zlína byla asanace Masarykových škol. Zlín tak
68
přišel o fundamentální architektonické dílo a jeho ztráta je z hlediska urbanistického přímo nenahraditelná . Jednou z nejvýznamnějších a nejznámějších staveb období zlínského funkcionalismu je i správní budova firmy Baťa, která má v řazení objektů v továrně číslo 21. Byla dostavěna v roce 1938 podle návrhu architekta Vladimíra Karfíka. Stala se nejen urbanistickou a architektonickou dominantou, ale přímo symbolem firmy a Zlína vůbec. Ve své době to bylo dílo po všech stránkách výjimečné nejen v rámci tehdejšího Československa, ale i Evropy. Výrazným poválečným urbanistickým počinem byla výstavba dvou osmietážových Morýsových domů (1949 – 1950) a pěti věžových domů (1950) architekta M. Drofy. Tyto objekty založily ve východní části města novou údolní páteř výškových dominant. Vyvrcholením nových trendů v bydlení byla pak výstavba dvanáctipodlažního Kolektivního domu (1950) podle projektů architekta J. Voženílka. Voženílkův Kolektivní dům je uváděn jako příklad zdařilé aplikace tradic zlínské architektury na nové formy bydlení. Z veřejných staveb připomeňme alespoň budovu Okresního úřadu architekta Kubečky a zimní lázně V. Karfíka, obě stavby realizované v roce 1950. Je třeba si uvědomit, že Zlín svojí urbanistickou a architektonickou kvalitou nejenom přesahuje lokální význam, ale je ojedinělý jak v naší zemi, tak i v evropském kontextu. Jeho svébytná architektura a urbanistická skladba i jeho přírodní prostředí vytvářejí vzácnou harmonii lidského díla s krajinou. Vyjadřuje nové průmyslové metody hromadné výstavby továrních, veřejných i obytných budov způsobem a rozsahem, který neměl u nás ani ve světě obdoby. Činí tak nejprostšími prostředky železobetonových a cihelných konstrukcí a materiálů v měřítku celého města, které je jakoby vystavěno jedním dechem a v jednotném stylu. Důležitým faktorem je přitom úsilí po maximální účelnosti a hospodárnosti vyúsťujících do půdorysných, prvkových i objemových standardů a typů. Architektuře budov i souborů to propůjčuje vzácnou prostotu, jednotící řád a rytmus. Nebezpečí stereotypu čelí vtažením krajiny a zeleně do interiérů a panoramat města, citlivým využitím terénního reliéfu a promyšlenou koncepcí plánu města. Tím se také odlišuje od hlavního proudu československé moderní funkcionalistické architektury mezi dvěma válkami, jehož je jinak zákonitou součástí. Jako celek je skutečně „první velkorysou moderní urbanistickou realizací u nás“ a je možné dodat že nejenom u nás. Bývalá šlechtická sídla a církevní památky měst a vesnic Ze soliterních objektů je dnes nejvýznamnější památkou na Zlínsku středověký kostel sv. Jakuba Většího v Tečovicích. Jedná se o jednopatrovou, nepodsklepenou, orientovanou stavbu, skládající se z presbyteria, lodi a sakristie. Presbyterium je čtvercové, zaklenuté dvěma obdélnými poli křížové klenby s okrouhlými svorníky a s klínovými, jednou uprostřed okosení vyžlábnutými žebry, zakončenými ostruhou. Střecha presbyteria je sedlová, zvalbená, pokrytá šindelem. Presbyterium přechází lomeným vítězným obloukem do obdélníkové lodi, která je plochostropá. Loď i kněžiště jsou vyzdobeny nástěnnými malbami. Střecha lodi je sedlová, pokrytá šindelem. Jižní strana lodi dostala počátkem roku 2001 nové pokrytí šindelem a zároveň byla opravena její konstrukce. Na hřebenu střechy je usazena zvonicová věž čtyřbokého hranolovitého tvaru. Kostelík v Tečovicích je prostá stavba bez věže, jen s dřevěnou barokní věžkou. Má se za to, že je to důsledek zákazu generální kapituly cisterciáků z roku 1157 o stavbě kamenných zvonic. Na západním průčelí můžeme spatřit portál, který je hlavním vstupem do objektu. Zachovaly se na něm zbytky polychromie. Portál v sobě spojuje prvky románské a gotické architektury. Na nástěnných malbách se podílelo pravděpodobně více umělců. Malby vznikaly pravděpodobně někdy ve 14. století. Freskami byla vyzdobena celá loď, nikoliv jen její čelní stěna. Tyto malby však byly poškozeny zatékáním a v roce 1968 jako bezcenné odstraněny. V rámci regionu představuje objekt svou architekturou a výtvarnou výzdobou snad nejhodnotnější církevní památku, přičemž portál je 69
jeho dominantní součástí. Jedná se o práci vyspělé kamenické hutě a po stránce typologické je důležitým článkem vývojové řady raně gotických portálů na Moravě. Zásadní práce na kostele byly provedeny v letech 1901 – 1905 a 1965 – 1973. Pozdně románské fragmenty se však dochovaly i na hradech Lukově a již vzpomínaném Brumově. První, byť jen nepřímá zmínka o existenci hradu Lukova pochází z roku 1235 a výstavba hradu je předpokládána v průběhu 1.poloviny 13. století. Hrad byl rozložen na pravidelném obdélníkovém půdoryse o rozměrech 55 x 22 m a obepínala ho hradba dva metry silná. Z architektonického hlediska je jistě nejpozoruhodnější štíhlá válcová věžice s břitem. Její dolní část je z plného zdiva a vnější plášť z velkých, pečlivě opracovaných kvádrů. Věžice nemá na našem území obdoby a její původ je třeba hledat ve Francii. K poměrně rozsáhlému rozšíření hradního areálu dochází v době vlády Přemysla Otakara II. Je přistavěna velká průjezdní brána a parkánová hradba. Hrad Lukov se dostává do držení rodu Šternberků, po roce 1334 se vrací pod správu královské koruny a po roce 1342 už opět náleží Šternberkům. Ve 2. polovině 15. století dochází k rozsáhlé přestavbě, po jejímž dokončení vznikl jeden z nejrozsáhlejších komplexů své doby na Moravě. V této době pravděpodobně vzniká tzv. Dolní hrad s baštou Svatojánkou. V roce 1511 je hrad v držení Kunštátů, kteří jej v roce 1547 prodávají Nekšům z Landeka. V době držení Lukova Nekši dochází k rozsáhlé renesanční přestavbě hradu a jeho přizpůsobení tehdejším požadavkům na pohodlný život. V této době vznikají rozsáhlé trakty jižního, západního a jihozápadního paláce a pravděpodobně zaniká i hradní kaple. V roce 1619 přechází Lukovské panství na Jana Adama z Víckova a po Bílé Hoře se na Lukov vrací Albrecht z Valdštejna, který panství spravuje prostřednictvím svého úředníka. Roku 1643 byl hrad vypálen ustupujícími švédskými vojsky. Po třicetileté válce se vystřídaly v krátkém držení hradu rody Šmídů z Frejhofen, Minkviců a Rottalů. Posledními vlastníky hradu a panství byli od r. 1724 rakouští Seilernové. V té době již hrad ztratil svůj vojenský význam a postupně chátral. Rychlý proces zkázy hradu nastal v posledním desetiletí 18. století, hrad pustne a jeho konstrukce jsou rozebírány na stavební materiál. V r. 1804 se mluví o zříceninách bývalého hradu.Prováděné archeologické výzkumy potvrdily mimořádný význam Lukova v hradní architektuře na Moravě.Zříceniny hradu Lukova , rozkládající se na jižním výběžku Hostýnské vrchoviny, rozlohou fortifikačních prvků a nálezem románské architektuey se řadí k předním památkám svého druhu nejenom na území Moravy. Hrad v Malenovicích patří k nejlépe dochovaným hradním stavbám na Moravě, i když jeho původní podobu značně setřely pozdější přestavby a úpravy. Ke stavbě markraběcího hradu došlo asi po roce 1360 na místě starší tvrze. Z tohoto období se do současnosti dochovala obvodová hradba. Ostatní stavební činnost na hradě spadá z převážné části do období přelomu 15. a 16. století, kdy byl hrad za Tetourů z Tetova stavebně upraven. Hrad nese další renesanční a barokní úpravy. Dnešní podobu získal hrad na počátku 18. století, kdy byli jeho majiteli páni z Lichtenštejna – Kastelkornu. Hrad je dnes upraven pro muzejní využití. Zámek Lešná reprezentuje pseudoslohovou architekturu, navrženou vídeňskými architekty Mickem a V. Siedekem. Spolu se zooparkem patří k nejvyhledávanějším výletním místům. Na konci 19. století ho nechali postavit držitelé lukovského panství Seilernové na místě původního zámku. Pouze budova tzv. Tyrolu, dnes restaurace naproti zámku, se zachovala. Samotná zámecká budova kombinuje historizující romantické prvky s prvky hrázděné architektury různého časového a slohového původu. Rozsáhlý anglický park obsahuje mnohé vzácné dřeviny. Zámek spolu s vedlejšími budovami a menšími objekty roztroušenými v parkovém areálu tvoří pevný organický celek. V suterénu bývaly místnosti hospodářské a provozní (dnes je zde umístěno akvárium a terárium), v přízemí reprezentační prostory a obytné pokoje, v 1. patře méně okázalé obytné pokoje rodiny majitele a ve 2. podkrovním patře hostinské pokoje. 70
K působivosti interiéru bylo bohatě využito prací uměleckého řemesla, zvláště dřevěná vyřezávaná obložení stěn v reprezentačních prostorách např. v hale, knihovně, jídelně, sálu předků apod. Původní látkové tapety, křišťálové lustry, kazetové stropy a stylové okenice doplňuje bohatě vyřezávaný nábytek, zčásti převezený z Lukova, jsou zde cenné obrazy a bohaté sbírky porcelánu a jiných ozdobných a užitkových předmětů včetně orientálních. Zámek měl i moderní technické vybavení a to elektrárnu, vodárnu s vodovodem, ústřední topení a domácí telefon. Zámecká expozice je ve zvýšeném přízemí. V 1. patře jsou instalovány sbírky přírodovědného muzea. Druhé patro sloužilo do roku 1980 jako hotel, dnes jako kanceláře správy zooparku a muzea. Přírodně krajinářský park s oborou o rozloze 12 ha z let 1884 – 1888, upravován v letech 1920 – 1930 a 1957 - 1960. V zoologické zahradě, založené roku 1928 Josefem Seilernem, jsou chovány vzácné exempláře zvěře, exotického i domácího ptactva. Zřízením zooparku byla poněkud narušena původní parková kompozice. V oboře je široký výběr zvířat ve volném výběhu. Park doplňují vodní plochy s četným exotickým vodním ptactvem. Drobné církevní stavby Tyto drobné církevní stavby jsou na okrese Zlín zastoupeny několika desítkami kapliček, zvoniček, božích muk či soch. Půvabné stavbičky božích muk jsou zastoupeny na celém území okresu. Připomeňme např. boží muka v Horní Lhotě, Lhotce, Louce, Ludkovicích, Lukově, Pohořelicích a Spytihněvi. Ze soch světců opět dominuje sv. Jan Nepomucký. Se sochami tohoto světce se můžeme setkat např. v Biskupicích, Býlnici, Fryštáku, Kladné – Žilín, Klečůvce, Slavičíně, Slušovicích, Valašských Kloboukách, Vizovicích, Napajedlích, Malenovicích, Tlumačově a Velkém Ořechově. Řadu soch sv. Jana Nepomuckého doplňují pak sochy sv. Floriána (Bohuslavice nad Vláří, Brumov, Štípa), sv. Gottharda (Brumov), sv. Vendelína (Malenovice, Pohořelice). Lidové stavitelství Významnou úlohu v utváření obrazu okresu hrálo vždy i tradiční lidové stavitelství, které zde bylo velmi rozmanité a náleželo jednak k Valašsku, z malé části k Hané a jinak přechodným oblastem mezi Slováckem a Valašskem. Ze zástavby vesnic se bohužel po velké modernizaci venkova v 60-tých až 80-tých letech zachovaly jen ojedinělé příklady, např. fojství v Jasenné, chalupy ve Valašských Kloboukách, komory v Biskupicích, Hřivínově Újezdě, soubor dochovaných objektů Luhačovického Zálesí v Kaňovicích, domy v Ludkovicích, Provodově, Dolní Lhotě, dům se sýpkou a komorou v Březnici, roubený dům č. p. 11 v Držkové, usedlost v Horní Lhotě, roubený dům se stodolou v Lutonině, roubené domy v Nedašově a Nedašově Lhotě, roubené zvoničky v Doubravách, Kladné, Mirošově, Rudimově. Z technických památek lze jmenovat např. větrný mlýn ve Štípě.
71
Příloha B B. Nejohroženější a nevyužívané nemovité památky Zlínského kraje Péče o historické památky je bezprostředně zakotvena v hnutí zaměřeném na ochranu a uchování přírodního prostředí, jehož je dědictví vytvořené člověkem neoddělitelnou součástí. Ve 2. polovině 20. století začalo být bohužel v každém okamžiku zřejmější, jak rychle narůstají ztráty v historické sféře. V nových podmínkách především výrazně vzrůstá podíl plošně rozložené postupné degradace památek, s převahou anonymních adaptací provázených utilitaritou, průměrností a v důsledku toho především nekontrolovatelným úbytkem hmotných dokladů autenticity. Nepříznivé osudy mnohých historických staveb prokazují, že k trvalému zabezpečení stavební památky nepostačuje jen právně podložená ochrana, přestože sama je pro společenskou účinnost opatření památkové péče důležitou podmínkou. Příčina malé účinnosti není jen v tom, že samotná ochrana nemůže vytvářet ekonomické a technické předpoklady k trvalému zachování stavby, ale především v jednostrannosti obvyklých ochranářských postojů. Hlavní úsilí o ochranu památky bývá totiž většinou zaměřeno na zachování její hmotné formy, případně i na estetické poměry prostředí. Přitom se zpravidla zapomíná sledovat, jaký bude pravděpodobný vývoj ekonomických a technických podmínek, rozhodujících pro další zachování stavebního díla. Další častou chybou bývá i to, že ve snaze o zajištění maximální ochrany jedné stavby se zároveň nezvažují potřeby a reálné možnosti ochrany, obnovy a využití dalších, třeba ještě významnějších památek. Důsledkem omezených ochranářských přístupů jsou potom jednak kompromisní ústupky pod živelným tlakem praktických potřeb života, jednak opuštěné, chátrající památky. Má-li být péče o stavební památky dostatečně účinnou, musí její zaměření i metoda vycházet z pochopení proměnných podmínek dlouhodobé existence stavebního díla a směřovat k přiměřenému oživení jeho společenských funkcí. Péče o další zachování historické stavby nemůže pak ustrnout v pasivním zabraňování škodlivým změnám na její hmotě a formě, ale usiluje o aktivní utváření příznivých proměn jejích existenčních podmínek. Aktivní režim soustavné péče může pak dosáhnout lepších výsledků jak v zabezpečení hmotné podstaty památky, tak v aktivaci jejích kulturních i praktických funkcí. Stavební památky představují bohaté svazky nejrůznějších hodnot, které orientují přístup uživatele i majitele ke stavbě. Vedle hodnoty historické a umělecké má stavební památka, ostatně jako každé stavební dílo, i celou řadu užitných hodnot. Jeden z nejzávažnějších případů ohrožení památky nastává tehdy, když se v ekonomické sféře vytrácí zájem na dalším jejím užívání. Orgány památkové péče mohou jen velmi těžko zabránit nějaké osobě nebo instituci, aby opustila historickou budovu, která zásadně nevyhovuje jejím provozním potřebám. Problémem je i vyhledání nového vhodného uživatele, který by byl ochoten podle jejich odborných pokynů vyklizenou budovu upravit pro své účely. Destrukční procesy na památkových objektech, zvláště za zhoršených podmínek prostředí a při špatné údržbě mohou časem způsobit na nosných a izolačních konstrukcích takové změny, že budova jako celek přestává vyhovovat žádaným funkcím. K adaptačním úpravám a modernizaci technického vybavení, jimiž lze ztráty na funkční způsobilosti do jisté míry vyrovnávat, přistupuje však ekonomická sféra pouze tehdy, když jí 72
to přináší nesporné výhody. Takovou výhodu může spatřovat v tom, že adaptace historické budovy je v daném případě méně nákladná než novostavba, anebo také v tom, že žádaný provoz bude výnosnější, umístí-li se v památce s vynikající polohou v hodnotném prostředí. Vyhledávané přednosti památkových budov ve srovnání s novostavbami nezáleží někdy ani tak v kvalitách jejich architektonické a umělecké úpravy, jako spíše v jejich poloze uprostřed přírodního prostředí, nedotčeného průmyslem, anebo v esteticky hodnotném prostředí městských historických jader. Na překážku vhodného využití památky může být například opět její poloha mimo dopravní spoje, která se z jiného hlediska mohla jevit jako výhodná. Podobně může případné zájemce od obnovy památky odradit její značně znehodnocené okolí. Paradoxní situace může vzniknout tehdy, když historická stavba je dána na pospas ničivým procesům z toho důvodu, že pro památkovou péči byly nepřijatelné navrhované adaptační úpravy, které byly podmínkou pro její další využití. S ohledem na nebezpečí podobných případů je třeba v praxi památkové péče vyvozovat pružnější závěry z nepřímé závislosti míry ochrany a míry přijatelných adaptačních úprav. Zde je třeba si především uvědomit jeden z nejdůležitějších principů památkové péče i praxe a to zásadu vhodného využití a přiměřeného zatížení objektu. Jedná se funkční vhodnost a funkční přiměřenost. Známe skutečnou praxi. Objeví se investor a památkáři jsou rádi, že objekt, který dlouhou dobu nebyl vůbec využíván nebo využíván špatně, si najde svého dobrého mecenáše. Za tuto cenu jsou ochotni eventuelně vyhovět předimenzovaným funkčním nárokům. Při tom je notoricky známo, že takřka všichni investoři mají zpočátku předimenzované nároky a je bohužel častá snaha jim za každou cenu vyhovět. Tady je třeba si uvědomit, že památku nelze přetěžovat funkčně, ani ve smyslu nevhodného využití ani využití předimenzovaného. Nadřazení užitných hodnot všem ostatním hodnotám pak často motivuje pouze utilitaristické přístupy ke stavebním památkám, projevující se vnášením nevhodných funkcí, zužováním funkčního rejstříku staveb a vyvolávající v život necitlivé a někdy až surové adaptace staveb namísto kvalifikované rekonstrukční obnovy. Jako každé stavební dílo, vyžadují i stavební památky údržbu a obnovu. Tento požadavek je dán potřebou čelit výše uvedené tendenci všeho hmotného k chátrání a zániku. Stavební obnova je ovšem věcí poměrně nákladnou a vlastník památky často cítí potřebu, aby mu vložené prostředky přinesly finanční zisk vyšší, než který stavba přinášela před obnovou. Tyto požadavky bývají podloženy poukazy na to, že architektonicky i technologicky kvalifikovaná péče o památky je nákladnější než běžná stavební obnova nepamátkových objektů. Při obnově či rekonstrukci je pak třeba čelit nejen chátrání materiálu, ale také již výše vzpomínaným záměrům na funkční přetížení či nevhodné využívání. Na území Zlínského kraje, který v sobě zahrnuje okresy Kroměříž, Uherské Hradiště, Vsetín a Zlín, existuje značná koncentrace památkového fondu. V současné době je ve Zlínském kraji chráněno přes 1458 nemovitých kulturních památek. Rozsah památkového fondu a jeho stav je ovlivňován řadou faktorů. Před rokem 1989 bylo upuštěno od památkové ochrany, nebo zaniklo několik desítek nemovitých kulturních památek, zejména pak památek lidové architektury. Například na okrese Zlín byl zničen soubor komor v Doubravách, zanikly objekty v Hřivínově Újezdě a v Kaňovicích, ale i v Želechovicích a Biskupicích. Na okrese Uherské Hradiště bylo v 60-tých a 70-tých letech demolováno nebo přestavěno přes 70 objektů, zvláště pak v oblasti Kopanic. V posledních letech se naopak údržba a obnova památek výrazně rozvíjí. Předpoklady a podmínky pro uchování památkového fondu prošly a procházejí od roku 1989 výraznými změnami. Odstátnění a privatizace převážné většiny kulturních památek spolu s přechodem na principy tržní ekonomiky má své bezesporu pozitivní ale i negativní stránky. K jednoznačně pozitivním jevům patří nahrazení dosavadní anonymní a neadresné zodpovědnosti za vlastnictví odpovědností individuální a z toho vyplývající jednoznačně pojmenovatelná a definovatelná zodpovědnost jednotlivých vlastníků památek. V důsledku toho výrazně poklesl počet neudržovaných chátrajících památek jinak odsouzených postupně k zániku. Existuje 73
však velká nerovnoměrnost zájmu a péče o privatizované památky v různých regionech a nelze přehlédnout, že nové vlastnické vztahy přinášejí historickým stavbám vedle nových možností záchrany i nová velká rizika. Přes svůj význam a hodnoty byl a stále ještě je fond kulturních památek vystavován těžkým zkouškám. Za minulé období se na něm nastřádal obrovský podíl zanedbané údržby. Bez rychlého pozitivního obratu hrozí, že jistá část našich stavebních památek nenávratně zanikne, neboť řada hodnotných objektů zůstává i po změněném vlastnictví bez konkrétního využití a nadále chátrá. Některé byly dokonce zneužity, jako zástavní majetek, k získání různých pochybných úvěrů. Je zde na místě vzpomenout alespoň některé objekty, které by do budoucna zasloužily v rámci památkové ochrany zvláštní pozornost. Jedná se o zámek v Bystřici pod Hostýnem, zříceninu hradu Cimburk, barokní hřbitov ve Střílkách, zámek v Holešově, tvrz v Kurovicích, zámek v Prasklicích – Uhřicích, zámek v Troubkách – Zdislavicích, zámek Nový Světlov v Bojkovicích, zámek v Ořechově, zámek a předzámčí v Uherském Ostrohu, areál Panského dvora v Kunovicích, sochu sv. Jana Nepomuckého v Bánově, zámek v Loučce, zámek v Napajedlích, dům tzv. Maštaliska ve Vsetíně, zámek v Liptále, zámek v Hošťálkové, objekty lidové architektury: rodový shluk Orságů v Karolince – Raťkově, usedlost na Sihle ve Velkých Karlovicích – osadě Léskové, roubený dům v Hošťálkové, obytný dům s mlýnicí v Dolní Lhotě, dále kostel sv. Kateřiny v Kelči, kaple Neposkvrněného početí Panny Marie ve Valašském Meziříčí, kaple „Vzkříšení Páně“ s náhrobky v Lešné. Jedná se vesměs o objekty nevyužité nebo ve špatném stavebně technickém stavu. Prozatím velmi předběžné a orientační náklady na obnovu a zprovoznění těchto objektů činí cca 530 mil. Kč. Je třeba si však uvědomit, že objem poskytovaných finančních příspěvků státu vlastníkům kulturních památek není dostatečný. Zdaleka tedy nemůže krýt rozsáhlý, za několik předchozích desetiletí špatného hospodaření vzniklý dluh, daný zanedbanou údržbou a havarijním stavem podstatné části nemovitého fondu. Řada vlastníků kulturních památek, zejména restituentů a církví, proto bez státní podpory není schopna dostát svým povinnostem vyplývajícím ze stavebního a památkového zákona. Pomoc sponzorů, mecenášů a veřejně prospěšných nadací je v tomto směru prozatím zanedbatelná. Z dlouholetých zkušeností v oblasti památkové péče vyplývá, že památky, tak jako vždy v minulosti, jsou i dnes vysoce přizpůsobivé uživatelským změnám. Při citlivém přístupu projektanta a investora nastane jen výjimečně situace, kdy adaptace a modernizace by zásadním způsobem popřela kulturní hodnotu upravované stavby a poškodila tak samotnou podstatu památky. Naopak platí, že vhodné a přiměřené využití je tou nejlepší zárukou trvalého uchování památky. Objekt, pro který nemá vlastník již předem připravenu smysluplnou náplň a využití, je i po provedené obnově, dříve či později odsouzen ke zkáze. Jeho úspěšné řešení může dát do budoucna historickým stavbám lepší perspektivy než případné sebevětší jednorázové finanční dotace. I když i do budoucna se počítá s poskytováním příspěvků na obnovu památek prostřednictvím jednotlivých programů a grantů, je třeba volit aktivnější strategii zejména pokud jde o využívání památek. Výběrový seznam nejohroženějších a nevyužívaných památek Zlínského kraje není a při proměnlivosti situace ani nemůže být úplný. Zahrnuje jak památky ohrožené nedostatečnou údržbou, tak objekty v různém technickém stavu, které jsou trvale nevyužívané a opuštěné. Jednotlivé charakteristiky objektů se omezují pouze na základní identifikační a lokalizační údaje, spolu se stručným popisem a postižením současného technického stavu a využití stavby. Zcela nezávazně je připojen námět na nové využití, v souladu s velikostí a povahou památky a velmi předběžný odhad finančních nákladů.
74
Okres Kroměříž Obec: Bystřice pod Hostýnem Památka: areál zámku č. p. 2 Rejstříkové číslo památky: 5896 Popis: Stavební soubor zámku představuje feudální sídlo mající kořeny v pozdním středověku. Po renesanční přestavbě byl zámek z valné části konstrukčně a hmotově dotvořen ve třetí čtvrtině 18. století v slohových intencích pozdně barokního, respektive rokokového klasicismu, jehož byl projektant A. Grimm předním představitelem. Zámek náleží ke třem vrcholným dílům zmíněného architekta. A současně k architektonickým vrcholům moravského časného klasicismu vůbec. Předností zámeckého souboru, kromě toho, že je fundamentem architektonicko urbanistické struktury historického jádra města a kromě uměřeného hmotového ztvárnění tzv. nového zámku a ušlechtilého tvarosloví jeho dochovaných barokně klasicistních fasád, skládá soubor cenných, v několika případech již pozdně gotickými a raně barokními, zejména však barokně klasicistními klášterními a plackovými klenbami završených prostor. Mezi hodnotami zámku nelze opomenout novogoticky povrchově upravený prostor domácí kaple vydělený z někdejší klenuté pozdně gotické konírny ve východním křídle. Slohovým rámcem obnovy a rekonstrukce je převažující barokně klasicistní podstata, včetně v mnoha ohledech hodnotného architektonického přínosu doby novodobého historismu, to vše při respektování dodnes zřetelného vkladu raného baroka a konstrukcí dochovaného pozdně gotického jádra. Vlastník: Město Bystřice pod Hostýnem Charakteristika dnešního technického stavu a využití: V současné době je objekt zámku ve vlastnictví Města Bystřice pod Hostýnem a park ve vlastnictví MNO. Prakticky až do roku 1995 byl celý areál ve vlastnictví MNO. Od roku 1994 probíhá na objektu rozsáhlá památková obnova, která v sobě zahrnuje statické zajištění objektu, opravu střechy a střešního pláště, klempířských prvků, opravu fasád, opravu výplní otvorů, úpravy interiéru, restaurátorské práce. Je provedena v převážné většině oprava střech, klempířských prvků, část fasád, část interiéru. Doporučené využití: V objektu sídlí část městského úřadu, policie, využíván rovněž pro kulturně společenské účely – výstavy, koncerty. Odhad nákladů na obnovu: 180 mil. Kč, od roku 1995 proinvestováno cca 21 mil. Kč z prostředků vlastníka, MK ČR – Program záchrany architektonického dědictví a OkÚ Kroměříž. V roce 2002 poskytnut finanční příspěvek ze strany ZK ve výši 0,5 mil. Kč.
Obec: Koryčany 75
Památka: hrad Cimburk Rejstříkové číslo památky: 5995 Popis: Cimburk se řadí k nejvýznamnějším objektům lucemburské hradní architektury u nás. Hrad představuje v našem prostředí vlastně zmenšenou kopii královského Bezdězu. Dokládá to množství zachovalých architektonických detailů, jakož i celková bergfritová dispozice hradu s válcovou věží. Cimburk patří a je také po právu hodnocen jako jedna z nejpůsobivějších hradních zřícenin na Moravě. Hrad je součástí rozsáhlého ekosystému chřibského přírodního parku, kde se uplatňuje jako zajímavá krajinná dominanta. Vlastník: Lesy ČR, s. p., Přemyslova č. p. 1106, 501 68 Hradec Králové, nájemce – občanské sdružení Polypeje Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Zřícenina hradu s proměnlivou výškou zdiva od 0 do 16 m. Neobsahuje žádné původní střechy a stropy. Větší část zdiva je v havarijním stavu i přes probíhající sanační práce. Na objektu probíhají již několik let práce zejména konzervačního charakteru, místy je třeba i provedení statického zajištění. Je zpracován dílčí projekt statického zajištění a zastřešení vybraných částí hradu. Z hlediska současného využití nabízí Cimburk seznámení se s jeho architektonickým a historickým vývojem v podobě prohlídek po bezpečných částech hradu, určených pro širokou veřejnost. Stejně tak je dějištěm různých kulturních akcí. V letošním roce Lesy ČR nabídly převod práva hospodaření k hradu Cimburk Zlínskému kraji. Ve svém dopise uvádějí, že za účelem záchrany a postupné obnovy kulturní památky – hradu Cimburk byla 22. 7. 1994 uzavřena nájemní smlouva mezi Lesní správou Buchlovice, Lesů České republiky, s.p. Hradec Králové a občanským sdružením Polypeje, společností pro obnovu a využití historických památek, Závětří 9, Brno. Platnost této nájemní smlouvy je stanovena na dobu určitou do 31. 12. 2004. Od roku 1997 jsou na základě stavebního povolení prováděny úpravy převážně svépomocí a částečně dodavatelsky. Finanční krytí prací je zajištěno z dotací, nadačních fondů, příspěvků obcí, sponzorských darů, výtěžků ze vstupného do hradu Cimburk a Programu 2000 – Zajištění cílů veřejného zájmu LČR. Z řady jednání, která proběhla za účasti LČR, SPÚ v Brně, KÚ ZK, OkÚ Kroměříž, MÚ Koryčany a Občanského sdružení Polypeje vyplynulo, že pro další výhled do budoucna by bylo nejlepším řešením změna práva hospodaření s touto kulturní památkou. Ve 2. polovině roku 2002 se LČR obrátily na SPÚ v Brně s žádostí o převzetí práva hospodaření k hradu Cimburk. Na tuto žádost SPÚ v Brně odpověděl, že úkolem SPÚ je spravovat vybrané státní hrady a zámky, tj. nejvýznamnější objekty, převážně pak NKP. Bylo však přislíbeno, že o tomto návrhu bude SPÚ informovat svého zřizovatele tj. MK ČR.V návaznosti na tato jednání pak byl vyzván i KÚ ZK. Občanské sdružení Polypeje požádalo Lesy ČR o odprodej objektu. Tento návrh je podporován i MK ČR. V současné době probíhají jednání mezi Lesy ČR a občanským sdružením Polypeje. Doporučené využití: Prezentace kulturních hodnot památky si klade za cíl oslovit veřejnost a přiblížit jí dějinný i architektonický vývoj a význam hradu. Děje se tak prostřednictvím prohlídkové trasy, která se neustále rozšiřuje v závislosti na již provedených zabezpečovacích pracích. V budoucnu by k této trase mělo být připojeno lapidárium s ukázkami architektonických detailů z různých období. Současná stálá expozice mapuje již provedenou záchranu a statické
76
zabezpečení. V příštích letech bude rozšířena o expozici představující historii a kulturu regionu. Odhad nákladů na obnovu: 10 mil. Kč Obec : Střílky Památka: barokní hřbitov Rejstříkové číslo památky: 6155 Popis: Jedná se o u nás ojedinělý, jednotně architektonicky řešený barokní hřbitov, zbudovaný majitelem stříleckého a tovačovského panství A. A. Petřvaldským z Petřvaldu v letech 1730 – 1743. Rozkládá se na návrší v jihovýchodní části obce. Je řešen velkoryse jako umělecký celek na ploše 1 856 m 2, při délce 60, 5 m včetně nástupního schodiště a kaple o šířce 36, 9 m. Zcela originální stavební řešení stříleckého hřbitova dotváří i sochařská složka výzdoby, s níž tvoří nedílný celek. Plastická složka výzdoby se skládá z jednotlivých skulptur, samostatných postav, dvojic, sochařských dekorativních prvků a reliéfní figurální a ornamentální výzdoby, které dotvářejí neopakovatelnou barokní atmosféru areálu. Spojení církevních a světských prvků v jednom uzavřeném stavebním celku bylo ve své době v moravském regionu zcela výjimečné. Autorem sochařské složky výzdoby hřbitova je Gottfried Fritsch a jeho širší dílenský okruh. Vzhledem k umělecké kvalitě, promyšlenému ikonografickému programu se zde přímo nabízí srovnání s Braunovým Kuksem, přes skutečnost, že sochařská složka výzdoby nedosahuje Braunových kvalit. V kontextu památek u nás i v celém středoevropském regionu představuje střílecký hřbitov unikátní sepulkrální areál nemající obdoby. Vlastník: Obec Střílky Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Ve 2. polovině 19. století byl hřbitov opravován dvakrát, neboť postupem času chátral a bylo nutné opravovat hřbitovní zeď. V 1. polovině 20. století bylo provedeno zabezpečení substrukce stavby, hřbitov částečně zrekonstruován, položeno odvodňovací potrubí, provedena oprava střechy kaple. Ve 2. polovině 20. století prováděny dílčí restaurátorské práce. Ale i přes všechny výše uvedené skutečnosti v 90-tých letech 20. století je možné označit stav hřbitova za havarijní. V letech 1986 – 1995 byly zahájeny přípravné práce pro opravy hřbitova – stavební i restaurátorské. V roce 1998 provedena oprava střechy kaple, v letech 1999 – 2001 statické zabezpečení hřbitova, oprava kanalizace a odvodňovacího systému, oprava krypty. V letošním roce byl dokončen komplexní stavebně – restaurátorský průzkum hřbitova, zpracovaný ing. arch. Bělíkem, akad. sochařem J. Martinákem, firmou Remmers a laboratořemi SÚPP v Praze. Na základě tohoto průzkumu dojde ke stavební záchraně a restaurování celé architektury hřbitova. Vlastník je napojen na Program záchrany architektonického dědictví MK ČR. Z těchto prostředků je v letošním roce hrazeno restaurování plastické výzdoby. Rovněž ZK přispěl finanční částkou ve výši 0,5 mil. Kč. Na propagaci hřbitova a dalším získávání finančních prostředků se významně podílí i občanské sdružení Za záchranu hřbitova ve Střílkách. Z programu ISO MK ČR bylo v letošním roce instalován EZS. Doporučené využití: Využití zůstává stávající.
77
Odhad nákladů na obnovu: 30 mil. Kč
Obec: Holešov Památka: areál zámku, č. p. 190 Rejstříkové číslo památky: 5929, 5930 Popis: Raně barokní zámek je na Moravě, ale i v českých zemích vůbec, mimořádnou manýristickou stavbou, s rozlehlými klenutými sály v pianu nobile a asi s nejpočetnějším souborem raně barokních kleneb u nás. Autorem projektu mohutného zámku s arkádovým nádvořím a čtyřmi šestibokými věžemi na nárožích, obklopeného vodním příkopem renesančního typu, byl architekt a inženýr italského původu Filiberto Luchese, zaměstnaný v polovině 17. století u císařského dvora ve Vídni. Se stavbou zámku bylo započato těsně po roce 1650. Architektonické kvality zámku nejsou bohužel v současné době veřejnosti známy, neboť zámek je nepřístupný. Vlastník: GEE - BN, Real s. r. o., Holešov, ul. F. X. Richtera č. p. 190 Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Zámek je převážně v dobrém technickém stavu. U hospodářské části je nutno opravit zejména omítky a střechy. Potřebné jsou i komplexní vnitřní úpravy zámku včetně restaurátorských prací a rekonstrukce parku. Objekt je bez využití, byl navrácen v restituci, majitelkou prodán výše uvedené firmě, která zadala architektonickou studii využití objektu pro multimediální kongresové centrum. V letošním roce by měly být dokončeny projektové práce tak, aby vlastní stavební obnova mohla být zahájena v roce 2003 a dokončena v roce 2005. Doporučené využití: Pro kulturní účely, služby cestovního ruchu, školící a vzdělávací centum. Odhad nákladů na obnovu: zámek 100 mil. Kč, park 20 – 30 mil. Kč.
Obec: Kurovice Památka: tvrz, č. p. 33, č. parc.st. 105/1, st. 105/11, 382, Rejstříkové číslo památky: 6046 Popis: Tvrz v Kurovicích na Holešovsku je situována v historickém centru vsi v sousedství zdejšího kostela. Ačkoli písemné zprávy dokládají existenci moravské tvrze v Kurovicích ve 14. století (první přímá zmínka o ní se váže k roku 1385), přesto nacházíme v dnešním organismu objektu teprve konstrukce mladší, zařaditelné nanejvýš do 15. století. Jádro tvrze náleží rámcově do let 1434 – 1447 a je svým dispozičním typem relativně časovým článkem vývoje, jenž u opevněných drobných feudálních sídel pod vlivem hradního stavitelství blízkého lucemburského dvorského okruhu od konce 14. století začal opouštět ústřední úlohu jedno až tříprostorové obytné věže ve prospěch pravidelné uzavřené čtyřboké dispozice ohradní zdi 78
s prostorově rozvinutější obvodovou zástavbou a s volným prostorem vnitřního dvora. Šlo tedy již o útvar přejímající u nás myšlenky uzavřené dispozice italské renesance. Stavební akce realizované bratřími z Vrchlabí v nejpozdnější gotice a v přechodu gotiky k renesanci zformovalo tvrz v podstatě do dnešní půdorysné podoby trojkřídlé budovy tvaru širokého písmene U, uzavřeného na východě posledním úsekem zatím neobestavěné obvodní zdi. Renesance přinesla do organismu tvrze jen dílčí zásahy. Kolem roku 1630 bylo postaveno druhé patro tvrze, které sloužilo hned od počátku jako sýpka. Po celou dobu od 17. století byla tvrzi, užívané jako sýpka a byty vrchnostenského personálu, věnována jen nejnutnější udržovací péče. Jediným podstatnějším rozmnožením jejich konstrukcí, jež je však třeba hodnotit negativně, se v 1. polovině 19. století, tedy již za Seilernů, stala vestavba obytného přízemního východního křídla do beztak těsného vnitřního dvora. O mnoho lépe nevyzněly ani ostatní klasicistní a novodobé změny. V roce 1930 se tvrz nacházela v poměrně dobrém stavebně technickém stavu. V roce 1954 zde byly byty a dochází k narušení střešního pláště a zejména pak ke statickým poruchám, způsobeným stabilním přetěžováním vrchních prostor obilím. Tvrz v Kurovicích představuje menší venkovské feudální sídlo mající kořeny ještě ve středověku, kde zde pod setrvačným vlivem hradní architektury lucemburské doby vznikl před polovinou 15. století dispozičně pokročilý pozdně gotický útvar téměř pravidelného obdélníka hrazeného zdí s vnitřní obvodovou zástavbou vtažené rohové věže a podélného obytného stavení – paláce. Stavebně historický vývoj tvrze kulminoval pak nedlouho poté v nejpozdnější gotice a v přechodném goticko – renesančním období, jež konstrukčně a hmotově zformovaly jeho nejcennější trojkřídlé jednopatrové jádro a vybavily je řadou hodnotných architektonických detailů. Tvrz tudíž mimo jiné představuje soubor pozdně gotických prostor, završených soudobými i mladšími (renesančními a barokními) klenbami, ovšem vedle plochostropých trámových stropů. Negativní byl příspěvek raného baroka, které nástavbou užitkového druhého patra výrazně pozměnilo předchozí hmotový stav a tím vytvořilo dnešní fádní pohledovou siluetu budovy. Ani poslední zásah – náležející ke klasicismu – nebyl šťastný. Výsledkem byla parazitní vestavba přízemního východního křídla do beztak těsného vnitřního dvora. Ve svém souhrnu je kurovická tvrz významnou památkou vysoké hodnoty, která zejména pro svoji gotickou a goticko – renesanční architektonickou podstatu si zaslouží důslednou rekonstrukci. Vlastník: Muzeum Kroměřížska, Kroměříž, Velké nám. 38 Charakteristika dnešního technického stavu a využití: V roce 1965/66 započaty práce na obnově objektu (nová krytina z bobrovky), částečně statické zajištění. V roce 1993 byly práce přerušeny pro nedostatek financí. Nyní zcela bez využití. Objekt dále chátrá. Nutné dokončení obnovy. V roce 1986 zpracován PhDr. J. Eliášem SHP. V témže roce byla zpracována SÚRPMEM Brno studie a prováděcí projekt obnovy, proveden geologický průzkum, který mimo jiné zjistil, že základy tvrze sahají až do hloubky 4 metrů pod úroveň dnešního terénu a na nárožích dochází k mohutnému zesílení zdiva až na tloušťku 300 – 350 cm.
Doporučené využití: Pro kulturní a společenské účely – muzejní, archivní, expozice apod. Odhad nákladů na obnovu: 50 mil. Kč.
Obec: Prasklice – Uhřice
79
Památka: zámek, č. p. 18, č. parc. st. 79, st. 80/1, st. 80/2, 2,3, 647/2 , k. ú, Uhřice Rejstříkové číslo památky: 6100 Popis: Zámek s přilehlým parkem z roku 1728 (postaven na místě bývalé tvrze majitelkou panství hraběnkou Z. T. Gelhornovou) s pozdějšími úpravami, architektonicky hodnotná stavba včetně parku. Vlastník: Irmengard Horáková, Počenice 91 Elias Elvira, Počenice 91 Ljuba Sixtová, Rybná 15, Praha 1 Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Vnější plášť zanedbaný nedostatkem údržby, interiér zcela zdevastovaný, podobně i park. Nutná celková obnova exteriéru i interiéru včetně parku. Bez využití. Doporučené využití: Pro kulturní účely, služby cestovního ruchu, vzdělávací účely, sociální služby. Odhad nákladů na obnovu: 30 mil. Kč.
Obec: Troubky – Zdislavice Památka: zámek, č. p. 1, č. parc. 2, k. ú. Zdislavice Rejstříkové číslo památky: 6166 Popis: Zámek s přilehlým parkem a hrobkou M. Ebner – Eschenbachové (německá spisovatelka, roz. hraběnka Dubská). Kvalitní architektura pozdního klasicismu (rokokového) posl. čtvrtiny 18. století, dominanta obce. V interiéru fresková malba J. Winterhaldera ml. Zámek se vzpomíná již r. 1780, vznikl patrně v místech původní tvrze, o níž máme zmínku k roku 1397 a po té až k roku 1630. Od roku 1894 byl v objektu chudobinec, zrušen roku 1930. Do roku 1995 v majetku ČR, okresní ústav sociálních služeb. V restituci vráceno majitelům. Vlastník: Dr. Josef Hlavnička, Sao Paulo, Escober Ortiz 547, Brazílie Robin Hlavnička, Sao Paulo, Palmares 442, Brazílie Charakteristika dnešního technického stavu a využití: V roce 1987 provedeny opravy interiérů zámku a hrobky M. Eschenbachové. Od provedené restituce bez údržby a soustavně devastován, bez využití. Nezbytná generální rekonstrukce objektu. Doporučené využití: Pro kulturní účely, služby cestovního ruchu, sociální služby. Odhad nákladů na obnovu: 5 mil. Kč.
80
Okres Uherské Hradiště Obec: Bojkovice Památka: areál zámku Nový Světlov Rejstříkové číslo památky: 3220
Popis: Nejstarší část stavby středověká, vystavěná kolem roku 1470 – 1480 Landštejny, hlavní přestavba v roce 1576 a v 19. století. Kolem menšího a druhého většího polygonálního dvora komplex dvoupatrových a třípatrových budov s představenou čtyřbokou věží. Kompozičně velmi hodnotný přírodně krajinářský park. Hrad Nový Světlov nebyl vybudován pouze jako okázalé sídlo šlechty, ale také proto, aby splnil důležitý strategický úkol na předsunuté výspě východní Moravy. Renesanční hrad, poprvé přestavěný z podoby gotické v 16. století Tetaury z Tetova, podruhé přestavěn v r. 1846 – 1856 podle návrhu vídeňského architekta Eduarda Kuschee do slohu tudorské gotiky Jindřichem Larisch – Monichem. V době, kde se strategická funkce hradu Nového Světlova stala bezvýznamnou, přetváří se hradní objekt na objekt zámecký, sloužící především jako reprezentační sídlo průmyslové šlechty. Vlastník: Ing. Arnošt Rolný, Okružní 69, Prostějov Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Od roku 1914 se vystřídalo na zámku několik majitelů. Ladislav Zbořil provedl na zámku v roce 1927 GO a v roce 1935 a opět v roce 1940 nabízí objekt ke koupi OÚ v Bojkovicích. Část členů zastupitelstva se proti koupi postavila. V roce 1942 byl objekt prodán p. Rolnému. Na objekt byla po válce uvalena národní správa podle dekretu ze dne 19. 5. 1949 č. 5 Sb. V roce 1948 byl předán zámek jako inventární součást velkého zemědělského hospodářství do majetku Státních statků Hodonín. V 70-tých letech vznikla samostatná příspěvková organizace Zámek Nový Světlov a muzeum, řízená okresním národním výborem. Teprve v 80-tých letech, kdy přechází objekt do vlastnictví Města Bojkovice, byla v roce 1984 provedena generální rekonstrukce ve výši cca 35 mil. Kč. Objekt byl opraven pro účely školy v přírodě, muzejní účely, stravovací a ubytovací účely a byla zde zřízena rovněž obřadní síň. V roce 1992 se navrací objekt zpět p. Rolnému a je přistoupeno ke druhé GO. Restituent v rámci své podnikatelské činnosti uvedený objekt z velké části zrekonstruoval pro účely hotelu vyšší kategorie a od roku 1994 hledal obchodního partnera za účelem dofinancování dalších nezbytných oprav (oprava střech, odvlhčení objektu, fasády, stropy aj.) nebo pronájmu celého objektu. Vzhledem ke skutečnosti, že tato snaha byla marná, rozhodl se v závěru roku 1997 s konečnou platností zámek Nový Světlov a přilehlé nemovitosti prodat. V této věci vlastník spolupracoval se zástavním věřitelem BANKA HANÁ, a. s. , Rooseweltova 10, Brno, který s prodejem všech nemovitostí souhlasil. V roce 1999 se dostává objekt do konkursu, je opuštěn, správce konkurzní podstaty objekt načas pronajal firmě Bergas. Prakticky jedinou fungující částí objektu je v současné době městské muzeum, které přešlo do správy města Bojkovice v roce 1992 a shromažďuje na 30 000 sbírkových předmětů. Muzeum se původně nacházelo ve 3. NP severního traktu. Odborný průzkum v květnu 1994 však prokázal, že deformace a poruchy stropních podhledů v místnostech muzejní expozice jsou důsledkem 81
masivního napadení nosné konstrukce dřevokaznou houbou. Byla přijata nabídka majitele zámku, poskytnout náhradou 7 místností ve 2. NP, kde je i v současné době expozice. Do expozice však zatéká, není temperována, málo větrána, muzeum se otevírá jen pro ohlášené návštěvy a velmi omezeně (nefunguje zde voda, sociální zařízení apod.). Havarijní stav je i ve věžní části objektu, kde byla dříve depozita muzea. V začátku roku 2002 došlo k masivnímu protečení všemi patry věže. Došlo nejen ke zničení stropů a jejich ohrožení, k úplnému zničení parketových podlah, ale byla zničena i část knihovního fondu ze 17 . až 19. století. Stav této části budovy je havarijní a je ohrožena památka ve svojí podstatě. Je zde velké nebezpečí, že se znovu objeví dřevokazná houba, zejména pak v obložení vstupní haly před bývalým muzeem, kde silně zatéká do štukového stropu a zatékání je na dvou nejvíce postižených místech řešeno přistavenými kbelíky. Situace, kdy voda stéká po obrazech v hale není řešena vůbec. Zatéká rovněž do části chodeb, sociálních zařízení a do kaple. Ostatní prostory, jako obřadní místnost a přilehlé sály, bývalé hostinské pokoje a apartmány, nejsou přímo zatékáním poškozeny, ale nejsou větrány a v zimních měsících ani temperovány. Prostory bývalé kuchyně a restaurace jsou v takovém stavu, v jakém byly ponechány firmou Bergas, tedy zcela zdevastované stavebními zásahy a pracemi. Také exteriér zámku lze označit jako špatný stavebně technický stav. Ten je způsobený především zatékáním ve střechách, ochozech, poškozenými klempířskými prvky. Zcela zdevastována je fasáda a její plastické prvky, tj. římsy, šambrány. Poškozené a chybějící svody způsobují zatékání vody pod objekt, čímž dochází ještě ke zvětšování již tak velké vlhkosti objektu, která dosahuje až II. NP. Doporučené využití: Pro účely cestovního ruchu, kulturně vzdělávací. Odhad nákladů na obnovu: 30 mil. Kč
Obec: Ořechov Památka: areál zámku Rejstříkové číslo památky: 3383
Popis: 16. století, patrová trojkřídlá renesanční zámecká budova s krátkými bočními křídly, půdorys ve tvaru širokého písmene U. K bočním křídlům přistavěné nízké hospodářské budovy, uzavřené vysokou ohradní zdí s branou. Hlavní budova členěna 2 čtyřbokými věžemi na nárožích a 2 kruhovými baštami na nárožích ohradní zdi. Na přelomu 17. a 18. století upraveny interiéry, zejména vstupní hala zámku a reprezentační první patro. V roce 1903 byl zámek, náležející velehradskému klášteru, opraven a opatřen novou střechou. Ve 30-tých letech byl zámek přestavěn pro potřeby salesiánů. Při těchto úpravách došlo k dílčímu znehodnocení venkovního vzhledu i interiérů. Poslední oprava proběhla v letech 1976 – 1981. Vlastník: Zdravotnické zásobování Praha, a. s. Charakteristika dnešního technického stavu a využití: V současné době je objekt ve velmi špatném stavebně technickém stavu, zejména co se týká statiky objektu. Tato záležitost by musela být při případné obnově řešena jako prvořadá a následně na to komplexní oprava střechy. Byla by jen prvním krokem k záchraně této historické památky. Je důležité, aby do stavby nezatékalo. Také předchozí stavební 82
úpravy a užívání objektu se podepsalo na jeho stavu (především užívání ze strany MNO – skladování těžké vojenské techniky). V 80-tých letech objekt přešel do vlastnictví Zdravotnického zásobování, který zpočátku využíval objekt pro sklady. V současné době je objekt léta nevyužíván a velmi chátrá. Je třeba provést mnoho dalších nezbytných prací, které povedou k jeho záchraně – injektáž základového zdiva, jeho rozšíření, provedení plovoucích pilot v prostoru založení na jílech, oprava venkovní kanalizace, statické zabezpečení zdiva proti tvoření nových trhlin. Tento výčet není konečný. Zámek je v současné době předmětem prodeje. Budoucí majitel by měl k opravě a následnému využití přistoupit tak, aby nedošlo k poškození zachovaných historických konstrukcí a aby byla v co největší míře zachována autenticita objektu. Oprava by měla probíhat tak, aby došlo v rámci možností k rehabilitaci a revitalizaci objektu. Doporučené využití: Pro kulturní účely, výchovně – vzdělávací, sociální služby, cestovní ruch. Odhad nákladů na obnovu: 70 mil. Kč.
Obec: Uherský Ostroh Památka: areál zámku č. p. 24 Rejstříkové číslo památky: 3387 Popis: Objekt z let 1580 – 1590. Kolem čtvercového dvora čtyřkřídlá třípatrová budova, v nádvoří ze tří stran otevřená arkádami, v přízemí, v prvním a druhém patře a čtyřbokou věží vsazenou do SV nároží. Renesanční stavba, s pozdějšími úpravami, architektonicky velmi hodnotná, s cennými architektonickými články. Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Část objektu, kde jsou umístěny úřadovny městského úřadu je v dobrém stavebně technickém stavu, po rekonstrukci, která probíhá prakticky od roku 1972. Na objektu bylo provedeno statické zajištění objektu, nový střešní plášť, instalace, podlahy, nové výplně otvorů, fasády, restaurátorské práce. V současné době jsou zrekonstruována tři nadzemní podlaží, která slouží ke kulturně společenským účelům – koncerty, obřadní síň, kanceláře městského úřadu, knihovna, vinotéka. Nutná je pouze běžná údržba. Nedokončená a bez využití zůstávají další patra zámku a podstřeší, které byly plánované pro účely cestovního ruchu – hotel a restaurace a suterén zámku, kde byla plánována vinárna. Na objektu bylo proinvestováno cca 60 mil. Kč. Doporučené využití: Část objektu v současné době slouží jako kanceláře městského úřadu, knihovna, kulturně společenské účely. Nedokončená část objektu je vhodná pro služby cestovního ruchu – formou pronájmu, eventuálně sociální služby. Odhad nákladů na obnovu: 30 mil. Kč
83
Obec: Uherský Ostroh Památka: předzámčí č. p. 196 Rejstříkové číslo památky: 8883 Popis: Předzámčí tvoří důležitou součást zámeckého areálu a dominantu centra města a městské památkové zóny. Jedná se o hodnotnou barokní stavbu upravovanou v klasicismu a na počátku 20. století. Stavba je datována do třetí čtvrtiny 18. století. Bývalé sídlo vrchnostenského lesního úřadu – byt správce, kanceláře. Objekt byl v roce 2000 prohlášen za kulturní památku. Vlastník: město Uherský Ostroh
Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Statické narušení objektu, vysoká vlhkost obvodových stěn, havarijní stav krovu, nefunkční krytina. V objektu jsou v současnosti umístěny pouze 2 městské byty, 70 % prostoru je vzhledem k havarijnímu stavu nevyužito. Doporučené využití: Městské byty, městská policie, klub kultury, výstavní prostory. Odhad nákladů na obnovu: 12 mil. Kč.
Obec: Kunovice Památka: areál Panského dvora č. p. 25 (bývalý hospodářský dvůr lichtenštejnského panství). Rejstříkové číslo památky: Popis: Objekt bývalého panského dvora je situován v centru obce na rohu ulice Panské a náměstí Svobody, v blízkosti úřadů, institucí a kostela. Jde o velmi výrazný, atraktivně položený čtyřkřídlý kompaktní objekt. Z původních pomocných technických staveb, např. chladírny mléka apod., se dochovala pouze samostatně stojící dominantní sýpka, dnes s nevhodnou boční přístavbou. Okolní zástavba odpovídá městské či vesnické architektuře druhé poloviny 20. století, prostranství je narušeno stavbami, budovanými pro potřeby JZD. Areál bývalého panského dvora vytváří čtyřstranný neúplně uzavřený dvůr, který náležel k městskému, hradišťskému statku. Je v jádře klasicistní (východní křídlo do náměstí, západní křídlo a stodoly) a byl upravován ve 3. čtvrtině 19. století (severní a jižní křídlo). Je zde zachována řada klasicistních kleneb a mnoho detailů a to i v části podkroví (krov východního křídla). Tato krovová soustava má mimořádnou historickou a dokumentační hodnotu. Areál je důležitou součástí historické urbanistické struktury návsi. Památková hodnota spočívá zejména v takřka nezměněné dispozici areálu, zachování historických konstrukcí, kleneb a krovů, které odpovídají stavebním etapám jednotlivých traktů, jež byly vždy při opravách, byť tvoří jeden celek, chápány jako solitéry. Památková hodnota hospodářského dvorce tedy spočívá zejména v rozsahu dochování původních pozdně renesančních budov (zde je nepochybná návaznost na starší objekty). K hodnotným detailům lze počítat i veškerá 84
technická zařízení či jejich fragmenty, zachované v původních prostorách a související s historickou stavbou, dále potom litinové a ocelové prvky. Výjimečné je dochování dvou terakotových hlav hovězího dobytka nad původními vstupy ze dvora. Vlastník: město Kunovice Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Objekt byl po dlouhá léta nevyužíván, nebo využíván zcela nevhodně jako sklady, část objektu jako byt, obchodní prostory, kanceláře apod. V současné době je objekt vlivem dlouhodobé neúdržby ve špatném stavebně technickém stavu a vyžaduje komplexní památkovou obnovu. V současné době je zpracován SHP objektu a pokračováno ve zpracování další předprojektové a projektové přípravy. V letošním roce byla z rozpočtu ZK poskytnuta částka 70 tis. Kč. Doporučené využití: Pro kulturně společenské, účely, pro účely cestovního ruchu, komerční účely. Odhad nákladů na obnovu: 50 mil. Kč. Obec: Bánov Památka: socha sv. Jana Nepomuckého Rejstříkové číslo památky: 8829 Popis: Na mohutném soklu s předstupující přední částí a volutovými křídly na bocích s vegetabilním motivem stojí na oblačné základně postava sv. Jana Nepomuckého. Světec je podán v nadživotní velikosti v klasické ikonografii (klerika, rocheta, mozeta, kolárek). Kolem hlavy je umístěna gloriola. Podle dochovaných stop můžeme usuzovat, že ruce, které dnes chybějí, spočívaly zřejmě na prsou. Po stranách základny jsou umístěny postavy dvou andílků z nichž jeden je již nahrazen výduskem. Jeden ze sedících andílků (pohledově vlevo) drží v pravé ruce zavřenou knihu, otočenou ořízkou směrem k vnímateli díla. Ukazovák levice drží na ústech. Pohledově vpravo sedící andílek drží v rukou krucifix otočený směrem k vnímateli díla. Společně s krucifixem drží palmovou ratolest. Obě postavy jsou oděny ve stylizovanou draperii. Jedná se o hodnotnou sochařskou práci z poloviny 18. století, umístěnou na pohledově velmi exponovaném místě v blízkosti kostela po levé straně od hlavního silničního tahu na Trenčín. Vlastník: Obec Bánov Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Stav památky je havarijní. Kámen jeví stopy hloubkové koroze, která vedla již k odpojení významných anatomických částí všech tří postav. U světce chybí celá pravá ruka, levá od zápěstí, u pohledově pravého andílka již došlo k dokomponování nohou z cementové směsi (i tyto doplňky jsou již poškozeny – chodidlo pravé nohy, palec levé nohy, u pohledově levého andílka domodelovány obě ruce a částečně nohy). Draperie mozety je v zadní části z více než dvou třetin nečitelná. Na povrchu kamene jsou četné praskliny, zvláště na postavách andílků mechové a lišejníkové porosty a zčernalé uhlíkové depozity. Nutnost provedení konzervace, zajištění uvolněných částí, doplnění chybějících částí na zpevněný podklad, nutná
85
je tvarová rekonstrukce pro uskutečnění rekonstrukce v kameni, lokální lazurní barevné retuše. Je nezbytný okamžitý komplexní restaurátorský zásah. Doporučené využití: Pro kulturní, společenské účely. Odhad nákladů na obnovu: 1 mil. Kč.
Okres Vsetín Obec: Loučka Památka: zámek s areálem parku a kostelem, parc. č. 34, 35, 36/2, 80/1 Rejstříkové číslo památky: 287 Popis: Zámek spolu s farním kostelem Dobrého pastýře a parkem tvoří hodnotný doklad menšího panského venkovského sídla z doby kolem poloviny 18. století. Zámek je jednopatrovou zděnou budovou obdélníkového půdorysu s mansardovou střechou krytou taškami. V průčelí je 7 okenních os, okna jsou obdélná v profilované šambráně s profilovanými nadokenními římsami, které se ve středu špičatě zalamují nahoru. Na střeše je 5 vikýřů, do strany parku vedou 4 obdélná okna. Vchod do parku tvoří dva masivní pilíře s krycí pískovcovou deskou, na ní vázy. Místnosti jsou klenuté, valené s lunetami, předsíň klenuta plackou. Vlastník: B.F.P., Lesy a statky T. Bati, spol. s r.o. Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Zámek je v havarijním stavu. Krov vykazuje deformace a je místy shnilý, střecha je deformována, krytina je místy sjetá a nebo tašky úplně schází. Do střechy zatéká vzniklými otvory. Omítka zámku je opadaná, stejně tak části profilovaných šambrán kolem oken, dochází také k opadávání profilované nadokenní římsy. Původní portál, obdélný, zakončený stlačeným obloukem, šambrána s uchy s kapkami, je již úplně zničený, zdivo kolem vstupu je odkryto (zmizely naznačené pilastry s římsovými hlavicemi, stejně tak profilovaná římsa štítu v ose portálu). Vlastník opravil pouze část frot. zdi u vstupu do parku. Dřevěné žaluzie, v okenních otvorech jsou poškozeny, některé skleněné výplně oken jsou rozbity, objekt je vystaven povětrnostním vlivům fasádními otvory i střechou. Interiér je značně zdevastovaný, celý objekt vykazuje dlouhodobou neúdržbu, která vedla k tomuto havarijnímu stavu. Je nezbytně nutné provést opatření k záchraně objektu, v 1. fázi statické zajištění a celkovou obnovu střechy, následně obnovu interiéru a exteriéru. Objekt není využíván.
Doporučené využití: Pro kulturní a společenské účely. Odhad nákladů na obnovu: 15 mil. Kč.
Obec: Vsetín 86
Památka: Dům zv. Maštaliska, dřívější panský dvůr, č.p. 3 a č. p. 4, st. pl. 179/1 a 178 Rejstříkové číslo památky: 2438
Popis: Původně Nový panský dům je jedním z posledních zbytků původní zástavby Horního náměstí po vpádu Kuruců v roce 1708 po vypálení města. Podle archivních dokladů byl dům postaven v roce 1710, k zásadní přestavbě došlo za tehdejšího majitele vsetínského panství Josefa rytíře z Wachtlerů, od 20-tých let 19. století zde byly konírny, k další zásadní přestavbě došlo v průběhu 90-tých let 19. století, podle návrhů arch. Urbánka, kdy vsetínské panství bylo v držení bratří Thonetů, majitelů továren na ohýbaný nábytek. Jedná se o zděný omítaný řadový jednopatrový dům obdélného půdorysu, spíše jsou to dva domy se shodnou fasádou, odlišující se pouze korunní římsou, která neprobíhá ve stejné výši. Fasáda přízemí členěna pásovou rustikou, okna obdélná, rámovaná šambránou s klenákem, v 1. patře fasáda hladká, pod korunní římsou probíhá zubořez, pod okny průběžná podokenní římsa, nad okny štuková římsa, do ní zasahuje klenák, nad ním kruhové okno. Fasáda ukončena atikou tvaru cimbuří. Rohová budova je v nároží u cimbuří opatřena pilíři na konzole. Na obytný dům navazuje v pravém úhlu hospodářská část – zděná, omítaná, patrová budova na obdélném půdorysu. Střecha kryta plechem. V prvním patře po celé délce budovy se táhne pavlač. Fasáda je hladká o 12 osách. Zadní strana fasády do ulice je shodná s průčelní fasádou obytného domu. Jsou osazena nová okna a dveře, i vrata. Na atice datace: Dom.MDCCCLXXXXIV. Interiér: v přízemí klenba na traversách (v místnosti obchodu), předsíňka před vstupem do prodejny má valenou klenbu, jinak místnosti plochostropé. Prostory hospodářské části domu klenuty valeně s lunetami, předěleny novými příčkami. Vlastník: Město Vsetín Charakteristika dnešního technického stavu a využití: V současné době probíhají práce na statickém zajištění objektu zpevněním stavby ocelovou konstrukcí v úrovni stropu nad II. NP, probíhá sanace vlhkosti zdiva, dosud byla provedena venkovní drenáž. Zatékáním je poškozena omítka i vnitřek objektu, krokve i bednění jsou z větší části napadeny hnilobou (40%), probíhá sanace stropních konstrukcí. Je nezbytně nutné dokončit práce na statickém zajištění objektu, rekonstrukci střechy včetně navazujících stavebních prací a restaurování kamenných prvků. Doporučené využití: Dům dětí a mládeže, centrum tradiční výroby na Valašsku, jiné kulturní a společenské využití. Odhad nákladů na obnovu: 35 mil. Kč. Obec: Liptál Památka: zámek s areálem, č. p. 1, parc. č. 119, Rejstříkové číslo památky: 276
Popis:
87
Jedná se o významný doklad vývoje architektury venkovských sídel. Stavební vývoj zámku je možné rozdělit do několika významných etap, z nichž nejstarší lze vymezit koncem 17. století, kdy bylo vystavěno barokní sídlo při panském dvoře. Druhá etapa vývoje zámku je spjata s hrabětem Janem Františkem ze Stommu, který nechal v roce 1770 zámek upravit a rozšířit ve stylu pozdního baroka, k další přestavbě došlo v 1. třetině 19. století, poslední významnou úpravou zámku bylo zastřešení mansardovou střechou kolem roku 1846 do empíru, se zachovanou vnitřní dispozicí, nad vchodem znak z konce 18. století. Dvoupodlažní budova z lomového kamene a dozdívkami z cihel ve tvaru „L“ částečně podsklepená (pouze pravé křídlo), zdivo omítnuté, mansardová střecha, s nádvorním risalitem s trojúhelníkovým štítem. Fasáda hladká, 12 okenních os. Nad portálem dvojice oken. Okna obdélná. Portál rámován pilastry na soklech. V ose portálu kamenný rodový znak Stommů s hraběcí korunkou. Nad portálem bosáž – provedena v omítce. Dveře obdélné, segmentově zakončené. Průjezd klenut valeně se stýkajícími se lunetami – přerušeno valenou klenbou na pasech. Místnosti klenuty valeně na pasech. Krytina: eternit, tašky. Vlastník: Obec Liptál Liptál č. p. 331
Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Na zámku probíhá dlouhodobá celková obnova převážně dosud financována z rozpočtu Okresního úřadu Vsetín, je vyhotoven stavebně historický průzkum. Byla provedena nová elektroinstalace v I. NP, jsou odstraněny podlahy a dlažba v I. NP, je nezbytně nutné dokončit odvlhčení zámku. Za zásadní negativní úpravu je třeba považovat odstranění nadstřešních částí komínových těles. Základním předpokladem celkové rehabilitace objektu zámku je přehodnocení jeho využití. V současné době není objekt žádným způsobem využíván. Doporučené využití: Jako kulturně společenské centrum obce, knihovna, muzeum tradiční výroby na Valašsku apod. Odhad nákladů na obnovu: 15 mil. Kč.
Obec: Hošťálková Památka: zámek, č. p. 224, st. pl. 374 Rejstříkové číslo památky: 245
Popis: Zámek tvoří spolu s parkem zajímavý doklad menšího venkovského sídla. Byl postaven v polovině 19. století. Jedná o jednopatrovou zděnou omítanou blokovou budovu s bočními rizality s trojúhelníkovými štíty. Průčelí má 5 okenních os, kordonová římsa dělí přízemí od 1. patra. V ose průčelí 1. patra obdélný balkón nesen 2 pilíři na soklech s balustrádou ze žulových kuželek mezi nárožními pilíři. Okna obdélná, v 1. patře s přímou nadokenní římsou v jednoduché šambráně. Vchod na balkón obdélný, dveře se žaluziemi. Okna v rivalitu obdélná, s půlkruhovým zakončením a půlkruhovou šambránou, která nasedá 88
na pilastry s římsovými hlavicemi. Nad šambránou rozvilinový ornament, ve cviklu mezi dvojicí oken andílčí hlavička. Nad oběma okny přímá římsa zdobená mušlovitým ornamentem s volutami. Přízemí rizalitu jen s přímou nadokenní římsou nad dvojicí oken. Celé přízemí pásová bosáž. Ze strany dvora fasáda bez ozdob. Uvnitř valená klenba s výsečemi, patro plochostropé, krytina eternit v červeném odstínu. Vchod do parku tvoří železná kovaná brána mezi dvěma pilíři. Mřížová vrata jsou chráněna jako movitá památka. Vlastník: obec Hošťálková Hošťálková č.p. 3 Charakteristika dnešního technického stavu a využití: V roce 1973 byla provedena rozsáhlá oprava, nová fasáda, nátěry oken, nová střecha eternit a využíván byl jako závodní klub ROH n.p. Rostex Hošťálková. Objekt vykazuje známky poměrně velké vlhkosti, není opravován, přízemí slouží jako sklad stavebního materiálu, patro je užíváno v letních měsících pro ubytování dětí při dlouhodobějších pobytech. Část zámku byla využívána jako síň tradic protifašistického odboje za 2. sv. války v Hošťálkové. Součástí zámku je i park, který v současné době slouží částečně jako sklad stavebních materiálů. Doporučené využití: Pro kulturní a společenské účely obce. Odhad nákladů na obnovu: 10 mil. Kč.
Obec: Hošťálková Památka: roubený dům se stodolou, včelínem a kůlnou č. p. 16, Hošťálková Rejstříkové číslo památky: 3993 Popis: Jedná se o ojediněle zachovaný areál dřevěných staveb. Usedlost byla vystavěna na tzv. hákovém půdorysu. Obytný dům je přízemní, roubený, částečně zděný. V zadním traktu obytného domu se nachází velký a malý chlév, z malého chléva je vstup do stodoly s humnem a přístolkem, v obytné části je původní záklopový strop a kachlová kamna, sedlová střecha je kryta eternitem, podle nápisu na lomenici byl objekt postaven v roce 1849. Kůlna se včelínem je deštěná se sedlovou střechou. V rámci obce Hošťálková tvoří objekty usedlosti č. p. 16 poslední zachovaný půdorysně i stavebně jednotný typ původního valašského domu s roubenou architekturou. V oblasti Valašska se s podobnými usedlostmi v centru obce setkáváme jen velmi ojediněle. Vlastník: Miroslava Macháčková, Hošťálková č. p. 271, obec Hošťálková má uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí na odkoupení objektu Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Stav konstrukcí a použitých materiálů je přiměřený době vzniku objektů a jejich údržbě, která se však v posledních letech téměř neprováděla. Je třeba důkladně zhodnotit
89
všechny prvky roubené konstrukce a krovu. Kůlna se včelínem je zchátralejší, vyžaduje celkovou rekonstrukci. Nezbytně nutné je provést výměnu střešní krytiny obytného domu.
Doporučené využití: V současné době objekt není obydlen, obec má zájem zřídit v areálu regionální muzeum. Odhad nákladů na obnovu: 800.000,-Kč
Obec: Karolinka - Raťkov Památka: Rodový shluk Orságů, č. p. 284, 285, 286, 287 Rejstříkové číslo památky: 258
Popis: Jedná se o ojedinělý celek neporušeného valašského rodového shluku zachované in situ. Soubor tvoří 21 roubených objektů lidové architektury budovaný postupně od 18. století. Je sestaven ze čtyř obytných chalup a k nim náležejících hospodářských částí jako chlévů, stodůlek, seníků, sklípků. a) Usedlost č. p. 284 je roubenou stavbou z roku 1814, u něho je komora (roubená stavba na kamenné podezdívce z vrstevnatého kamene), dále k usedlosti patří roubená stodola s ovčínem a přístodůlkem z 19. století, roubený chlév a dřevník, jehož půda je využívána jako seník. b) K roubené usedlosti č. p. 285 z roku 1846 náleží chlév s lisníkem v patře, výměnek (roubená stavba s netesaných trámů k němuž patří ovčín, chlév a kůlna, jež jsou všechny zastřešeny jednou střechou), dále k této usedlosti patří stodola, komora na kamenné podezdívce, ve které je v čele stavby umístěn kamenný sklípek, k zadnímu čelu je přistavěn nízký dřevník. c) Usedlost č. p. 286 tvoří obytná stavba pocházející z roku 1848, chlév se stodolou, mlatem a přístodůlkem, chlév a kolna (zděná stavba z vrstevnatého kamene na vysoké kamenné podezdívce, štíty deštěné) a kamenný sklep s nízkou roubenou nadstavbou seníku. Dále patří k této usedlosti dřevník, jež je tvořen spojením dvou deštěných drobných staveb, a komora se sýpkou (dvoupatrový roubený objekt, pravděpodobně původně sušárna). d) K usedlosti č. p. 287, která je roubenou stavbou na kamenné podezdívce, datované na středním trámu v jizbě rokem 1746, patří chlév (zděná stavba obložená šindelem pochází z r. 1925) kamenný sklípek s nízkou srubovou nadstavbou seníku, a dále k usedlosti patří ovčín, v jehož patře je seník. Vlastník: Město Karolinka, 756 05 Karolinka František Orság, Raťkov 284, Karolinka Marie Orságová, Raťkov 286, Karolinka Josef Orság, Raťkov 285, Karolinka
Charakteristika dnešního technického stavu a využití: 90
Ve velmi špatném stavebně technickém stavu je usedlost č. p. 286, u níž spadla část střechy a stodola. Střecha je pouze provizorně zakryta, do objektu však zatéká. U ostatních objektů je prováděna údržba, usedlost č. p. 285 byla v posledních dvou letech opravována vlastníkem – obcí a je záměr nadále v opravách pokračovat. Tato usedlost je obývána. Na chlévě u usedlosti č. p. 284 byla provedena výměna střešní krytiny plechové za pálenou krytinu, usedlost je obývána. Usedlost č. p. 287 je obývána příležitostně. Doporučené využití: Areál lidových staveb v původním prostředí s tradičními způsoby hospodaření, agroturistika, ev. využití pro kulturní účely. Odhad nákladů na obnovu: 2,5 mil. Kč.
Obec: Lešná Památka: Kaple „Vzkříšení Páně“ s náhrobky rodiny Bessů a Kinských Rejstříkové číslo památky: 271 Popis: Kaple spolu s kostelem archanděla Michaela a kamenným křížem tvoří zajímavý ucelený soubor. Kaple s půlkruhovým závěrem má sedlovou střechu krytou taškami, po stranách okna s půlkruhovými záklenky, v průčelí dvojkřídlé dveře rámované šambránou, nad nimi římsa s nápisem. V interiéru je vpravo 1 a vlevo 2 náhrobky rodiny Bessů a Kinských. Kaple byla postavena v roce 1827 a tato sloužila současně jako panská hrobka. Vlastník: Římskokatolická farnost Lešná Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Objekt vyžaduje nezbytně provedení statického zajištění, výměnu střešní krytiny, která je dožilá, je nutné provést odstranění vysoké vlhkosti obvodových stěn, havarijního stavu krovu. Kaple v současné době není využívána.
Doporučené využití: Zpřístupnit jako součást celého areálu kostela. Odhad nákladů na obnovu: 300.000,- Kč.
Obec: Kelč Památka: kostel sv. Kateřiny Rejstříkové číslo památky: 3963
Popis: 91
Mimořádně významný kostel, jehož počátek se datuje do 1. třetiny 15. století, je urbanistickou a architektonickou dominantou obce a lze jej hodnotit jako památku nadregionálního významu. V půdoryse se jedná o jednoduchou stavbu s hlavní věží v průčelí, která tvoří dominantu kostela a druhou věžičkou nad lodí. U vchodu do kostela je umístěna pamětní deska kardinála Františka Tomáška k jeho působení v kostele v letech 1927 až 1935. Po stranách jsou v interiéru umístěny vedlejší oltáře, v čele hlavní oltář, na pavlači nad vstupem jsou umístěny varhany. Vlastník: Město Kelč Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Současný stavebně technický stav kostela je špatný, byly zahájeny práce na sanaci vlhkosti zdiva, odstraněna část nevhodné břizolitové omítky ze 70-tých let. Je nezbytné dokončit tyto práce a provést celkovou obnovu interiéru, jemuž by však mělo předcházet statické zajištění stavby. Je žádoucí provést také výměnu stávající nevhodné plechové krytiny lodi kostela i obou věží, provést výměnu dožilých klempířských prvků, pokračování biologické sanace dřevěných prvků. Kostel byl využíván k bohoslužbám a náboženským obřadům, nyní se zde již neprovozují.
Doporučené využití: Kostel je cenným dokladem náboženského a kulturního života v minulosti Města Kelče; při využití kostela by bylo vhodné na významnou historii navázat a objekt využívat například jako kulturní centrum města – výstavy, koncerty apod. Odhad nákladů na obnovu: 10 mil. Kč.
Obec: Město Valašské Meziříčí Památka: kaple Neposkvrněného početí Panny Marie Rejstříkové číslo památky: 323 Popis: Pseudorománská kaple Neposkvrněného početí P. Marie byla prohlášena za kulturní památku v roce 1998 jako součást celého areálu zámku Žerotínů spolu se zámkem, kamenným portálem, sýpkou a prvním a druhým nádvořím a hospodářským objektem. Jedná se o objekt postavený na druhém nádvoří zámku Žerotínů roku 1854 pro potřeby právě zřízené ženské věznice. Po zrušení věznice byla kaple uzavřena a v roce 1926 zrušena a přeměněna na vojenské skladiště a později tělocvičnu. Kaple je jednolodní, obdélného půdorysu, okna jsou pouze na straně nádvoří. Strop plochý, korunní římsa je zdobena obloučkovým vlisem. Vlastník: Město Valašské Meziříčí Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Současný stavebně technický stav je havarijní, střecha je z větší části zborcená, objekt vyžaduje urychlené statické zajištění, celkovou opravu střešní konstrukce a krytiny.opravu a zpevnění zdiva.
92
Po 10-ti letech pronájmu bez jakýchkoliv oprav, které by vedly k záchraně objektu, byla kaple vrácena Městu Valašské Meziříčí. Záměry na využití kaple se měnily v průběhu pronájmu, v současné době je nevyužíván.
Doporučené využití: Kaple je součástí celého areálu zámku Žerotínů. Zámek je v současné době opravován, bude sloužit jako hotel, v němž by byly poskytovány také ostatní služby. S tím by mělo korespondovat také využití kaple, například jako kulturní a společenské centrum města. Odhad nákladů na obnovu: 30 mil. Kč. Obec: Velké Karlovice, osada Léskové Památka: usedlost Na Sihle Rejstříkové číslo památky: 375 Popis: Jedná se o doklad usedlosti údolního typu, výhodně položené v krajině. Usedlost sestává z chalupy, chléva a stodoly. Postavena byla v roce 1841, chalupa dostavěna v r. 1855, ve 2. polovině 19. století bylo obytné stavení rozšířeno přístavbou „chalúpky“ a vozárny k původní chalupě běžného typu. Pec v jizbě má i kútek – topeniště a přistavěný hliněný sporák, obrácený do jizby, jak je v této části Valašska obvyklé. Staré chlévy i stodola byly nahrazeny novými na zač. 20. století. Chalupa byla opravována v roce 1953. Vlastník: Obec Velké Karlovice Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Stav domu lze hodnotit jako dobrý, od r. 1969 (?) prováděna údržba, je nutné provést detailní posouzení stavu šindelové střechy obytného objektu, provést výměnu ostatních poškozených prvků a provést nátěry dřevěných konstrukcí. V současné době není objekt využíván. Doporučené využití: Využití např. pro agroturistiku, individuální rekreace. Odhad nákladů na obnovu: 200.000,- Kč
Okres Zlín Obec: Napajedla Památka: zámek, st. pl. 459 Rejstříkové číslo památky: 2001
93
Popis: Zámek Napajedla je monumentální architekturou ve stylu francouzského baroka, urbanisticky ovládající siluetu města. Byl postaven podle návrhu brněnského architekta F. A. Grimma v letech 1764 až 1769. Jedná se o volně stojící trojkřídlou dvoupatrovou budovu ve tvaru „U“, hlavní průčelí členěno středním rizalitem, boční stěny sešikmeny, na osu rizalitu prolomen vchod půlkruhově zaklenutý se šambránou. Nad vchodem na volutách spočívá balkon, přízemí odděleno od 1. patra kordonovou profilovanou římsou. Druhé patro s hladkou fasádou, okna pravoúhlá se šambránami s ušima. Kolem celého objektu nízká podezdívka. Nad bočními okny římsované trojúhelníkové frontony spočívající na konzolách, nad středním oknem neúplný fronton, do kterého je vsazen erb. Zahradní průčelí členěno obdobně jako hlavní průčelí. Přízemí prolomeno dvěma bočními vchody. Kolem vchodů je lišta s ušima, nad vchody v kartuších znaky Ropttalů a Dietrichsteinů. Na osu rizalitu je prolomen portál segmentově zaklenutý se skosenými patníky a klenákem ve vrcholu. Rizalit završen trojúhelníkovým štítem s hodinami. Místnosti v přízemí zaklenuté plackami. V patře plochostropé a zrcadlové klenby, v 1. patře v bývalé jídelně a knihovně a sále stropy bohatě štukovány. S výstavbou zámku započala Anna Marie z Rottalu, provd. z Dietrichsteina. Později přecházel zámek do vlastnictví různých rodů, a to až do roku 1935, kdy byl zámek v dražbě prodán Janu A. Baťovi. Po roce 1945 byl zámek jako konfiskát znárodněn. V 50tých letech byl interiér zámku z větší části zničen, včetně kaple přestavěné na kanceláře. Vnitřní zařízení zámku bylo rozprodáno. Po roce 1945 bylo 2. poschodí zámku upraveno jako byty pro zaměstnance n. p. Fatra. Fatra zřídila v zámku internátní odborné učiliště a došlo k dalším degradujícím stavebním úpravám. V roce 1953 byla původní kaple přepatrována a tím úplně zničena, byl odstraněn 9 m vysoký dřevěný oltář. Vlastník: Aliachem, a.s., Praha
Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Po zrušení učiliště v roce 1988 byl zámek využíván jen příležitostně a to jen jeho reprezentativní prostory, ponechány 2 byty, zámek se nepodařilo prodat. Ke konci roku 1997 byla zahájena rekonstrukce zámku za účelem vytvoření vzdělávacího komplexu, který měla tvořit střední odborná škola, vyšší odborná škola, domov mládeže a institut. Současně se nájemce zavázal, že svým nákladem provede rekonstrukci pronajaté nemovitosti v rozsahu, v jakém je zpracován projekt pro stavební povolení. Podle projektové dokumentace měla být stavba dokončena v listopadu 1999, ke konci roku 1999 byla pro nedostatek finančních prostředků zastavena. Rekonstrukce byla zastavena ve fázi, kdy bylo severní křídlo zámku a západní (střední) části zámku do úrovně II. NP zrekonstruováno, jižní křídlo, střední část a celé 3. NP a podkroví zůstalo rozestavěné. Jsou provedeny všechny rozvody vody a topení a kanalizace, oprava střechy celého zámku včetně střešní krytiny. Stavu vnitřních stavebních úprav odpovídá také oprava fasád a výplní fasádních otvorů. Tento stav trvá dosud. Doporučené využití: Pro kulturní a společenské účely (muzeum, galerie, kulturně vzdělávací a školící středisko) Odhad nákladů na obnovu: 50 mil. Kč
94
Obec: Dolní Lhota Památka: obytný dům s mlýnicí Rejstříkové číslo památky: 7067 Popis: Roubený mlýn tvoří spolu s obytnou částí jeden celek situovaný v mírné stráni nedaleko komunikace. Stavení je jednotraktové, roubené se dvěma okny ve štítové stěně. Srub s deskovým štítem kryje sedlová střecha s pálenými taškami. Srubové stěny jsou pokryté několika vrstvami válených líček vytvářejících dojem zděného domu. Technické zařízení mlýna již není zachováno. Vlastník: Ludmila Dubcová, Slopné 162 Charakteristika dnešního technického stavu a využití: Stav je značně zchátralý způsobený dlouhodobou neúdržbou. V současné době probíhá odborné posouzení soudním znalcem. Doporučené využití: Umístění v obci by umožnilo využití např. jako regionální muzeum. Odhad nákladů na obnovu: 1,200.000,- Kč
95
Příloha C C. Zabezpečení památkových objektů Zlínského kraje České země byly již od dávných dob vystaveny drancování cizích loupeživých vojsk, aby kromě politických a ekonomických zisků získaly často originální kulturní bohatství, které bylo v tomto prostoru nashromážděno nejen pro zpříjemnění obydlí, ale bylo umístěno i v krajině, kde se například barokní plastiky objevují uprostřed řady náměstí. Ve své době splňovaly mariánské sloupy ochranu proti morovým epidemiím, sochy u cest sloužily k odpočinku a rozjímání kolemjdoucích, smírčí kříže měly zase uchovat vzpomínku na nějakou tragickou událost. Ve Zlínském kraji je chráněno takřka 1500 nemovitých kulturních památek a z toho jen chráněných kamenných plastik je přes 200, křížů více něž 150, takřka 60 božích muk a 200 hraničních kamenů, mýtných kamenů‚ smírčích křížů, bust a náhrobků na hřbitovech, zejména židovských. Naši předkové na hřbitovech budovali pomníky pro své poslední odpočinutí, které zrcadlily bohatou reliéfní i nákladnou sochařskou výzdobu, a tak během staletí vznikly svým způsobem galerie pod širým nebem. Například na židovském hřbitově v Uh. Brodě je chráněno na 80 barokních a klasicistních náhrobků, na židovském hřbitově v Koryčanech se nachází 200 náhrobků, přičemž nejstarší pochází z roku 1674. V minulosti v interiérech shromažďovali rozsáhlé sbírky čeští králové, císařové, šlechta na svých venkovských sídlech‚ bohaté měšťanské rodiny ve vilách i městských domech, církev – a to převážně římskokatolická – v kostelech, kaplích i farách. Ve Zlínském kraji je chráněno 96 800 mobiliárních fondů a movitých kulturních památek. Na okrese Uh. Hradiště např. na NKP SH Buchlov je 4 696 sbírkových předmětů (časově, umělecky i kvalitativně různorodé – středověké dřevořezby a deskové malby, portréty majitelů Buchlova z konce 16. až 18. století, nábytek od počátku 16. do 19. století aj.), knihovní fond má pak 10 159, NKP SZ Buchlovice má 3 335 sbírkových předmětů, knihovní fond pak 5 355. Rozptýlených movitých kulturních památek je na okrese 609, zejména v sakrálních objektech – soubory Raabových obrazů v bazilice na Velehradě, v kostele sv. Františka Xaverského v Uh. Hradišti, sv. Petra a Pavla v Polešovicích, sv. Martina v Buchlovicích, secesní vybavení bývalé domácnosti Marie Fišerové – Novákové (uloženo v Galerii SM, na SZ Buchlovice a SH Buchlov). Na okrese Zlín na NKP SZ Vizovice je 7 076 položek‚ vybraný mobiliář NKP SZ Vizovice pak obsahuje 1 886 položek v prostorách instalace a depozitech – plastiky a skulptury, závěsné obrazy, předměty uměleckého řemesla, nábytkový soubor zahrnuje řadu velmi kvalitních kousků (barokní, rokokový, klasicistní, empírový, biedermeier), významná sbírka čínského porcelánu a delftských fajánsí, které slohově souvisejí s louisézním charakterem objektu. Zámecká obrazárna náleží k nejvýznamnějším obrazovým fondům na Moravě a svým významem se řadí za arcibiskupskou galerii v Kroměříži. Na zámku Lešná je uloženo na 1 555 položek. Jedná se o početný pseudoslohový soubor, který zastupuje v celkovém počtu movitých památek na okrese kvalitní složku novorenesančního umění, což je ve Zlínském kraji poměrná vzácnost (plastiky a skulptury, závěsné obrazy, předměty uměleckého řemesla, různý slohový nábytek, sbírka exotického umění, kamenina, porcelán, zejména cenná je velká sbírka stříbrného nádobí). Rozptýlených movitých památek je pak na okrese Zlín 288. K nejstarším a nejhodnotnějším náleží raněgotická křtitelnice v Tečovicích, gotická monstrance ve Fryštáku, pozdněgotický reliéf na Lukově, renesanční náhrobky v Brumově. Na Kroměřížském okrese je pak chráněno 62.604 movitých kulturních památek pod r. č. 042.053 – 104. 660. V tomto výčtu jsou zahrnuty i NKP a památka UNESCO Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži v počtu 61 270 položek, které byly zaregistrovány pod jedním r. č. 042. 260. Památkový fond SZ Kroměříž má hlavně v obrazové 96
části umělecká díla světové úrovně. Jde v každém směru o mimořádný fond, který vyžaduje mimořádnou péči a pozornost. Dále soubory farních knihoven v Kvasicích r. č. 103. 737 – 104. 186 a v Rajnochovicích, r. č. 104. 290 – 104. 586, soubor zbraní v zámku Chropyně, registrovaný pod r. č. 042. 204 – 042. 200. V Ječmínkově sále je 127 kusů zbraní palných, sečných, bodných, které tvoří součást romantického vybavení interiéru, v Historickém sále je 216 kusů zbraní. Tímto se počet zbývajících samostatně evidovaných movitých památek snižuje na 619 samostatně evidovaných položek, převážně v církevním majetku. Řada zámečků a zámků v okolí Kroměříže spolu s příslušným církevním fondem nedosahuje pochopitelně vysokých poloh památek sídelního města, ale je cennou protiváhou, místy i s výraznými lidovými rysy. Pozdněbarokní, klasicistní vybavení kostelů, renesanční náhrobky, knihovní fondy. V zámcích pak znaky, sochy, mříže (Koryčany), obrazy (Kvasice), znaky (Morkovice, Pačlavice), krby, putto (Střílky), obrazy, dveře, hrobka (Zdislavice). Celé naše dějiny procházely historickými etapami, kdy byly pleněny uměleckohistorické hodnoty. Velké a dalo by se říci nenahraditelné kulturní ztráty země zažila za třicetileté války vydrancováním světoznámých rudolfínských i šlechtických sbírek. Většina těchto pro naši zemí kulturních tragédií je stále pro nás citelná. Přesto si i po několika staletích můžeme udělat představu o rozsahu sbírkových předmětů a jejich kvalitě a to na základě poměrně přesné a důkladné evidence i dokumentace těchto mobilií z oblasti uměleckého řemesla, sochařství, malířství, ale například i z oboru knižní produkce. Při této příležitosti lze učinit jistou paralelu s osudem mnohých velmi cenných artefaktů, které byly, každý den jsou a jistě budou různými skupinami zlodějů odcizeny a poté vyváženy za hranice naší země. U mnohých z nich dosud není provedena základní evidence ani dokumentace, a proto pátrání po těchto odcizených předmětech nebo jejich případná identifikace při nalezení ztěžuje práci policejních orgánů. Zároveň nikdy již nezjistíme, jakou měly movitosti uměleckohistorickou hodnotu, neboť každý předmět, který není evidován a zdokumentován, vlastně neexistuje. V posledních letech byla i ve Zlínském kraji vyloupena řada hradů a zámků, objektů sakrální povahy – kostelů, kaplí, zcizeny exteriérové plastiky. Za všechny jmenujme např. kostel sv. Jakuba a kostel Nanebevzetí panny Marie ve Valašském Meziříčí, kostel sv. Václava v Brumově, fojtství v Jasenné, zámek Vizovice (odcizeno přes 30 obrazů v hodnotě přes 10 mil. Kč), zámek Buchlovice, hrad Buchlov, basilika na Velehradě, kostel sv. Fr. Xaverského v Uh. Hradišti, dominikánský kostel v Uh. Brodě, kostel na Stupavě, památník J. A. Komenského v Komni, AZZ v Kroměříži, barokní hřbitov ve Střílkách (10 plastik), kostel sv. Mořice v Kroměříži 4 x (sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Jana Sarkandra hodnotě 300 tis. Kč, 4 kusy hlaviček andílků ze 17. století, obraz Panny Marie aj.), kostel Nanebevzetí Panny Marie ve Střílkách, kostel Nanebevzetí Panny Marie v Cetechovicích (sošky andílků ze svatostánku v hodnotě 200 tis. Kč) 2 x, kostel sv. Petra a Pavla v Litenčicích (obrazy duchovních z 19. století v hodnotě 200 tis. Kč, svícny v hodnotě 150 tis. Kč) 3 x, kostel sv. Jakuba v Roštíně (celková škoda dosáhla částky přes 600 tis. Kč) 4 x, fara v Kvasicích (barokní obrazy z 18. století v hodnotě přes 700 tis. Kč), socha P. Marie v Pačlavicích aj. Vyloupení části mobiliáře a další pokus o krádež byl zaznamenán např. u kaple sv. Barbory v areálu SH Buchlov (renesanční náhrobek). Jen v ojedinělých případech se podařilo zcizené věci opět nalézt a vrátit po restaurování na původní místo. Tak se stalo např. po zcizení popravních mečů a drátěné košile na SH Buchlov, obrazu P. Marie z kostela sv. Mořice v Kroměříži, dále při odcizení závěsných barokních obrazů od I. Raaba v kostele Sv. Františka Xaverského v Uh. Hradišti a částečně na SZ Buchlovice, kde došlo k zadržení části lupu, zbytek byl, bohužel, prodán do zahraničí. Po letech pak byl jeden z obrazů objeven na aukci ve vídeňské aukční síni Dorotheum spolu s některými zcizenými obrazy ze SZ Vizovice. Tyto obrazy se však ani po letech usilovné snahy ze strany věcně a místně příslušných orgánů státní správy, MK ČR, ministerstva zahraničních věcí a zastupitelských úřadů nepodařilo získat zpět s ohledem na 97
odlišný právní systém v Rakousku a neexistenci mezinárodních smluv, které by zaručovaly návrat takto zcizených uměleckých děl. Konkrétně zcizený obraz ze SZ Buchlovice byl nabídnut státu k odkupu za desetinásobnou cenu, než byl pořízen odhad obrazu na našem území po zcizení. Ochrana památek před odcizením z pohledu památkového zákona Ochrana památek před odcizením z pohledu památkového zákona (zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči) ukládá jako jednu ze základních povinností vlastníkovi kulturní památky chránit věc před odcizením. Přímé příkazy, jak tuto povinnost naplnit, nemá. Jsou to opatření podle povahy věci rozdílná, většinou technického charakteru, v zákoně těžko definovatelná. Stejnou povinnost pečovat o kulturní památku a chránit ji před odcizením má i ten, kdo má tuto památku u sebe, nebo ji užívá. Zákon o státní památkové péči má však celou řadu dalších ustanovení, která působí bud‘ preventivně, nebo, a to zejména, usnadňují pátrání po již odcizených památkách. Prvním předpokladem úspěšného pátrání je dokonalá dokumentace, která umožní přesnou a rychlou identifikaci věcí. Kulturní památky, nemovité i movité, se evidují v ústředním seznamu kulturních památek. V ústředním seznamu se evidují nejen jednotlivé movité kulturní památky, ale i soubory věcí, prohlášené za kulturní památky, přičemž ne všechny jednotlivosti v souboru obsažené musí dosahovat takové hodnoty, aby mohly být samostatně za kulturní památku prohlášeny. Jde o věci, které dotvářejí hodnotu souboru a historicky se staly jeho nedílnou součástí. Ústřední seznam kulturních památek, obdobně jako předchozí státní seznam movitých památek, je tvořen rejstříkem, ve kterém jsou památky řazeny podle rejstříkových čísel a který obsahuje základní údaje o památce. Další součástí ústředního seznamu jsou evidenční listy s podrobnějšími odbornými údaji o památce a fotodokumentace, jako jeden z nejdůležitějších podkladů pro identifikaci památky. V letech 1981 – 1985 proběhla celostátní revize státního seznamu nemovitých kulturních památek (generální aktualizace a prostorová identifikace). Tento revidovaný seznam nebyl dodnes zveřejněn, t. j. knižně vydán a není k dispozici ani pro praktickou potřebu ani uživatelsky v počítačích. Ale existuje alespoň ve formě abecedně řazených kartotéčních listů. Movitý státní seznam je dosud neuzavřen a to, co je hotové, vyžaduje revisi, poněvadž není ještě (po necelých čtyřiceti letech) v některých krajích dokončen. Ve zlínském kraji existuje relativně kompletní evidence chráněných nemovitých a movitých kulturních památek, která je uložena na SPÚ v Brně. Každá evidenční karta obsahuje i foto příslušné památky. Tyto karty a fotodokumentace však byly zhotoveny v 70-tých letech a je třeba provést reidentifikaci fondu, která by spočívala v provedení nové fotodokumentace, úprava popisu, případná změna majitele, prověření parcelního čísla, prověření správnosti prohlášení památky, vyřazení již neexistujících památek at‘ již z důvodu zrušení ochrany nebo demolice. Tato reidentifikace by měla být prováděna v dalších letech SPÚ v Brně za pomoci jednotlivých OkÚ, dále pak patrně pověřených úřadů 3. stupně. Co se týká např. aktualizované fotodokumentace OkÚ Zlínského kraje, komplexní fotodokumentace nemovitého fondu je zpracována pouze na OkÚ UH. Hradiště, částečně na OkÚ Zlín a Vsetín, vůbec není zpracována na OkÚ Kroměříž. Poněkud odchylnou evidenci mají mobiliární fondy hradů a zámků, které byly v jednotlivých objektech prohlášeny za kulturní památku jako celek. Základní evidenci mobiliárních fondů stanoví metodický pokyn MK ČSR z roku 1975. Rozpis souborů a hodnocení jednotlivých předmětů je prováděno v tzv. základní evidenci. Ta byla postupně zpracována od poloviny 7098
tých let. Obsahuje inventární knihu, kartotéku evidenčních listů jednotlivých věcí s fotografiemi a lokační katalog. Kartotéka evidenčních listů je, na rozdíl od inventární knihy, řazena tematicky, podle druhu předmětů (nábytek, obrazy, sochy, sklo, textilie, zbraně, šperky, oděvní doplňky a osobní potřeby a další druhy). Historické knihovní fondy hradních a zámeckých knihoven jsou součástí mobiliárních fondů se zvlášť stanoveným způsobem evidence. Na SH Buchlov a SZ Buchlovice chybí odborné popisy. V současné době je provedení základní evidence před dokončením, urychlené dopracování naráží, jako ostatně řada dalších věcí, i na nedostatek prostředků. S dokončováním prací na základní evidenci, jejíž provedení je určeno technickými prostředky poloviny 70-tých let, se připravuje její převedení do digitalizované formy. Např. na SH Buchlov a SZ Buchlovice je třeba provedení kompletní nové evidence. Katalogizační listy jsou neúplné, částečné, ne všude je u karet fotodokumentace. Kompletní digitalizace je provedena pouze u grafické sbírky SZ Buchlovice (7000 grafických listů). Obdobná situace je na SZ Kroměříž, kde je pro změnu digitalizován soubor numismatiky. Veškeré součásti fotodokumentace mobiliárních fondů, stejně jako celá základní evidence mobiliárních fondů hradů a zámků, vyžadují vhodné uložení, neboť z hlediska bezpečnosti sbírek mohou být přístupné pouze omezenému okruhu osob, které mohou do evidence nahlížet. Zároveň musí být tyto osoby určeny a veden jejich seznam. Přístup k digitalizovaným informacím Základní evidence mobiliárních fondů hradů a zámků včetně jejich fotodokumentace prostřednictvím sítí musí být z bezpečnostních důvodů vyloučen. Na rozdíl od ústředního seznamu kulturních památek, který je doplňován průběžně podle vědeckého poznání jednotlivých věcí a vývoje názorů na památkovou hodnotu věcí obecně, jsou práce na základní evidenci konečné, neboť tyto soubory jsou uzavřeny a nejsou rozšiřovány ani doplňovány. Současná doba ukazuje, jak nesmírně důležitá pro ochranu památek je jejich evidence umožňující dokonalou identifikaci. Bez podrobných údajů o movitých kulturních památkách, doplněných fotografickou dokumentací, je každé pátrání po odcizených věcech zcela bezpředmětné. Po roce 1990 byla evidence kulturních statků na velmi nízké úrovni. Bud‘ byla v minulosti zpracována pouze z hlediska odborného a evidenčního, ale nikoliv z hlediska ochrany, nebo dokonce zcela chyběla (v církevních objektech). Právě v posledně jmenovaných – církevních objektech probíhá v posledních letech inventarizace kulturních statků, které jsou díly architektonickými, malířskými, sochařskými, ale i součástí interiérů, liturgické náčiní, liturgická roucha, hudební nástroje apod. Oběžníkem ze dne 11. 4. 1971 nařídila Kongregace pro klérus evidenci sakrálních staveb a předmětů s prokazatelnou uměleckou či historickou hodnotou. Současný kodex kanonického práva z roku 1983 v kán. 1283, č. 2 – 3 obnovuje ustanovení Kodexu z roku 1917, podle kterého je třeba evidovat i všechny movité věci, které lze z nějakého důvodu přiřadit ke kulturním statkům. V rámci inventarizace a katalogizace probíhá jednak evidence kulturních statků, jejich zabezpečení a určení hodnoty umělecko – historického dědictví. Zabezpečení kulturních statků znamená jejich právní ochranu a materiální uchování. Ochrana kulturních památek, sbírkových předmětů a předmětů kulturní hodnoty před jejich nelegálním vývozem. V roce 1990 představovalo movité kulturní dědictví cca 30 milionů předmětů uchovávaných v mobiliářích památkových objektů a v objektech ve vlastnictví církví (ve Zlínském kraji 96 800). Převážná část tohoto kulturního bohatství byla ve vlastnictví státu. Prvním vážným 99
zásahem do tohoto stavu byla řada změn vlastnických vztahů. K nim došlo především na základě zákona o obcích a tzv. zákonů restitučních a na základě řady rozhodnutí soudů o neplatnosti rozsudků, na jejichž základě byl konfiskován majetek občanů. Tyto změny se významně dotkly jak nemovitého tak movitého majetku. Dalším významným zásahem do stávajícího stavu bylo zrušení krajských národních výborů, čímž zanikla i jejich zřizovatelská povinnost k řadě organizací spravující movité kulturní dědictví. Přešla na obce, okresní úřady a ministerstva. Vývoj po roce 1989, kdy došlo k otevření hranic, zásadně ohrozil movité kulturní dědictví České republiky v souvislosti s možností nelegálního vývozu do zahraničí – jak předmětů prodávaných na vnitřním trhu se starožitnostmi, tak předmětů odcizených nebo vyvážených jako obchodní i neobchodní zboží. Vnitřní obchod vzkvétal a hlavně zahraniční návštěvníci si pochvalovali opravdu hodnotné suvenýry. Kvetl vývoz. Vznikly stovky společností vyvážejících starožitnosti všeho druhu, ačkoliv paradoxně před přijetím zákona 71/94 Sb. O prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty platila ještě norma, podle níž bylo zakázáno vůbec starožitnosti vyvážet. Z ní bylo možné jedině získat výjimku. Ačkoliv norma nebyla zrušena, přestala se jednoduše v chaosu polistopadové doby dodržovat. Ostatně i před přijetím zákona 71/94 Sb. existovala povinnost každý vyvezený umělecký předmět, pokud výjimku získal, samostatně vybavit formulářem velmi podobným nynějšímu. Stejně tak tornu bylo i za první republiky, kdy se kopie vývozních povolení centrálně shromažďovaly. Přijetím zákona č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, který vstoupil v platnost dne 22. 4. 1994, nastala regulace vývozu předmětů kulturní hodnoty. Zákon stanoví pravidla pro legální vývoz a umožňuje do jisté míry zamezit vývozu nejcennějších předmětů, u nichž se podaří zjistit, že byly odcizeny. Ochrana vyjádřená v tomto zákoně paragrafem 3 se zaměřila především na kontrolu prodeje a vývozu sakrálního umění a archeologických památek, protože nápad církevních objektů krádežemi představoval a stále ještě představuje více než devadesát procent oproti nápadu veřejných a soukromých sbírek. Rabování archeologických nalezišť je dalším zločinem, páchaným na historii. Proto se dostalo archeologickým nálezům rovněž zvláštního režimu. Na tomto místě je třeba vzpomenout doslova loupení na hradisku Holý kopec, NKP Hradišti sv. Klimenta u Osvětiman a řadě dalších. Zákon č. 71/1994 Sb., o prodeji a vývozu předmětů kulturní hodnoty, se nevztahuje na: - kulturní památky - sbírkové předměty - archiválie - předměty, které jsou originály děl výtvarných umění žijících autorů Již v době schvalování zákona 71/94 Sb., a od počátku jeho platnosti 29. dubna 1994, vyvíjí starožitnická obec silný tlak především proti paragrafu 3 tohoto zákona. Inkriminovaný paragraf zkomplikoval totiž právě popsaný, zcela nekontrolovaný, byt‘ takzvaně legální prodej kradených sakrálních předmětů v obchodech se starožitnostmi i jejich vývoz. Alespoň zastavil strmé stoupání křivky vykrádání sakrálních objektů z let 1991 – 1993. Přímým prostřednictvím certifikátů byla identifikována řada kradených předmětů, nabízených v prodeji. Ještě závažnější však byl efekt nepřímý. Kontroly COI, než se přestaly praktikovat, umožnily dokumentaci právě těchto předmětů, pro které obchodník o osvědčení nežádal. V jiných případech našla policie při provozovně sklady kradených předmětů, které by obchodník rozprodal jako dřív, nebýt onoho paragrafu. Ostatně se takové kradené zboží, hlavně cizincům, stále pokoutně prodává. Vývoz kulturních památek upravují zákon ČNR č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, a vyhláška Ministerstva kultury ČR č. 66/1987 Sb., kterou se provádí zákon o státní památkové péči. 100
Kulturní památku lze vyvést do zahraničí, byť i jen dočasně, např. k zapůjčení nebo vystavení jen po předchozím souhlasu ministerstva kultury a jde-li o národní kulturní památku jen s předchozím souhlasem vlády. Vývoz předmětů kulturní hodnoty lze uskutečnit pouze na základě osvědčení v němž se konstatuje, že nejde o předměty prohlášené za kulturní památku. Osvědčení vydávají odborné organizace – muzea, galerie, archivy, knihovny a organizace památkové péče. Pokud odborné organizace zjistí, že by předmět kulturní hodnoty mohl být prohlášen za kulturní památku, osvědčení nevydá a žádost postoupí ministerstvu kultury. To bud‘ předmět kulturní hodnoty prohlásí za kulturní památku, anebo samo vydá žadateli osvědčení. Ministerstvo financí – Generální ředitelství cel společně s resorty Ministerstva vnitra ČR a Ministerstva kultury ČR spolupracují tak, aby v případech, kdy je ohroženo movité kulturní dědictví České republiky, byla přijata opatření k zabránění nelegálního vývozu a odhalení trestné činnosti. Mezi těmito resorty byla dle Usnesení vlády č. 285 ze dne 9. května 1996 vytvořena pracovní skupina, která postupně vytváří Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví. Integrovaný systém ochrany má za úkol postupně snižovat stupeň ohrožení movitého kulturního dědictví České republiky. Nutno zdůraznit, že v současnosti se objevují i úspěchy v zadržení odcizených uměleckých předmětů, i když se mnohdy dá těžko identifikovat jejich původ, protože právě zdaleka není dokončena evidence i dokumentace těchto mobilií v rámci probíhající videodokumentace v církevních objektech a rovněž je snaha alespoň dokončit dokumentaci zámeckých a hradních mobiliárních fondů, nebot‘ zbývá přibližně zpracovat 20 % mobilií v rámci České republiky. Dokumentace a videodokumentace církevních objektů se v posledních letech velmi zlepšila. Je prováděna jak vlastní videodokumentace, tak se provádí i revize evidenčních listů movitých kulturních památek včetně nových návrhů, které byly již zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek, a také jsou nově barevně i černobíle fotografovány movité předměty s možností zachytit nejvýznamnější díla na diapozitivech. V případě takto důkladné evidence a dokumentace předmětů sakrální povahy nás potom nemohou zaskočit problémy v současném systému zpracování movitých předmětů jako je nedostatečná nebo žádná fotodokumentace i často chybějící základní údaje o movitém předmětu. Bez patřičné dokumentace opatřené fotografiemi je totiž těžké, ne – li nemožné, určit původ příslušných předmětů a umožnit jejich navrácení právoplatným vlastníkům. Vlastní videodokumentace by měla sloužit pouze jako prvotní informace pro policii nebo pro poškozeného. Z těchto důvodů by se měly objevit u nezapsaného movitého sakrálního předmětu prvotní základní evidenční a dokumentační údaje jako je název mobilie, z kterého objektu předmět pochází i s místem umístění v interiéru, technika, materiál, rozměry, časové, slohové a autorské určení, stav zachování, odkaz na fotografickou nebo jinou dokumentaci a v nejnutnějších případech stručný popis (na evidenčním listu movité kulturní památky by měly být tyto údaje mnohem rozšířené – například o zpracovatele, datum zpracování aj.). Podstatným krokem při provádění inventarizace je regulace přístupu k datům, neboť vzhledem k bezpečnosti umělecko – historického dědictví nesmějí být všechna data k dispozici každému. Je proto nezbytné rozlišit mezi úplnou evidencí a evidencí přístupnou za stanovených podmínek na elektronických sítích. Data šířená po síti by navíc měla být přístupná v odlišné formě a opatřená jinými hesly něž úplná evidence. Při sestavování evidencí je účelné se opřít o metody používané na celostátní a mezinárodní úrovni. Inventář musí být uschován na vhodném a bezpečném místě. U zámeckých a hradních mobiliárních sbírkových fondů je evidence a dokumentace podobná – zde by se na předem tištěný formulář v počítačovém programu měl doplnit název movitosti, ze kterého objektu předmět pochází, materiál, techniku, rozměry, autora (signatura, značka), časové zařazení s proveniencí, identifikační číslo, původ (předmět mohl být svezen), 101
zpracovatel i datum zpracování. Většina uložených mobilií se nachází na významnějších objektech – českých hradech a zámcích – jsou zapsány v Ústředním seznamu kulturních památek pod jedním společným rejstříkovým číslem (každý mobiliář daného objektu zvlášť). Zámecké i hradní knihovny jednotlivých objektů mají rovněž jedno rejstříkové číslo v Ústředním seznamu kulturních památek (metodické řízení zabezpečuje knihovna Národního muzea v Praze, kde jsou také evidovány). Zabezpečení objektů V roce 1990 na památkových objektech prakticky neexistovaly zabezpečovací systémy, ať už mechanické nebo elektronické, úroveň ostrahy byla žalostná. Kdybychom si položili otázku, na základě jakých informací často pachatelé provádějí krádeže, musíme logicky dospět k závěru, že velmi cennou pomůckou pro ně je vyhledávání uměleckohistorických skvostů hlavně v církevních objektech z odborných publikací (např. Umělecké památky Čech aj.) podle fotodokumentace i příslušných popisů, někdy se loupeže nejspíše uskutečňují náhodně. Postupně od počátku 90-tých let 20. století byly odcizeny movitosti jen ve Zlínském kraji v hodnotě několika desítek milionů korun, avšak uměleckohistorická hodnota zmizelých památek, ať barokních či z jiných epoch, se dá těžko vyjádřit penězi. Dle dostupných pramenů bylo pravděpodobně během posledních deseti let nenávratně odcizeno přibližně 35 až 40 % movitých předmětů z církevních objektů v celé České republice. Klasické zabezpečení Klasické zabezpečování hradů je dáno charakterem historické stavby – vysoké hradby s cimbuřím s obtížnou dostupností. V místech s méně obtížnou dostupností jsou prováděna optimální opatření např. instalace fyzických zábran – se schválením orgánů památkové péče, úprava rostlých stromů, které větvemi dosahují ochozů hradebních zdí, ztížení případného přístupu po dešťosvodech, hromosvodech apod. Správa památkového objektu musí pro zvýšení jeho bezpečnosti stanovit a průběžně sledovat: - vstupní a výstupní režim pohybu osob – návštěvníků objektu, služebních návštěv, vlastních a cizích pracovníků - materiálový a expediční režim - provozní režim při mimořádných událostech Režimová opatření - režim ochrany peněžních hotovostí - režim ochrany tzv. interních dokladů - způsoby řešení krizových situací - klíčový režim Elektronické zabezpečení Elektronické zabezpečení – elektrická zabezpečovací signalizace (dále jen EZS) - je systémem vedeným v kategorii vyšších rizik – prostorové detektory, audiodetektory, předmětová ochrana mobiliáře atd. - tzv. tísňový systém umožňuje okamžité přivolání pomoci při řešení krizových situací – policii, zdravotní pomoc, hasiče apod. - videokamerový systém – Fermax – průběžně budovaný systém CCTV - bezpečnostní agentura – nepřetržitá ostraha památkového objektu 102
- instalované přepěťové ochrany Integrovaný systém ochrany Tendence zvyšování trestné činnosti – vloupání, krádeže atd. Na památkových objektech typu hrad a zámek představuje značné nebezpečí uchování historických hodnot. Proto jednou z nejdůležitějších činností správ těchto objektů je prevence a přijímání opatření, aby se trestné činnosti předcházelo. Prvním úkolem po roce 1990 bylo co nejrychleji zvýšit úroveň zabezpečení objektů, v nichž bylo uchováváno kulturní dědictví, proti krádežím a vloupáním. Druhým pak zvýšení úrovně evidence kulturních statků, jako základního předpokladu ochrany i zmírňování následků krádeží. Současně bylo nutné vytvořit novou legislativu upravující legální vývoz kulturních statků do zahraničí. V roce 1991 přijala vláda České republiky svým usnesením č. 307 „Soubor opatření ke snížení kritické situace ochrany sbírek, expozic, depozitářů, muzeí, galerií a památkových objektů v České republice“ ze dne 28. 8. 1991. Zároveň byly uvolněny ze státního rozpočtu prostředky na příspěvky na vybavování objektů mechanickými i elektronickými zabezpečovacími systémy, napojovaných na monitorovací systém Policie České republiky. S římskokatolickou církví byla dne 2. 10. 1992 uzavřena smlouva o spolupráci na dokumentaci kulturních statků v jejím vlastnictví. V rámci Policie ČR vznikl Systém evidence uměleckých děl, odcizených, hledaných a nalezených (SEUD). Od roku 1994 jsou každoročně uvolňovány ze státního rozpočtu finanční prostředky na výkup zvláště významných předmětů kulturní hodnoty do státních sbírek. Byly navázány kontakty se zahraničními partnery, zabývajícími se ochranou kulturního dědictví. V roce 1996 byly všechny aktivity, směřující k ochraně movitého kulturního dědictví zpracovány do uceleného meziresortního systému ochrany. Ministerstvo kultury ve spolupráci s ministerstvem vnitra a ministerstvem financí zpracovalo komplexně koncipovaný, Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví (ISO), a vláda České republiky svým usnesením č. 285 ze dne 9. 5. 1996 uložila ministru kultury, aby ve spolupráci s ministrem vnitra, ministrem financí, orgány státní správy a samosprávy, církvemi a dalšími subjekty tento systém realizoval. Jedná se o jeden z nejpropracovanějších systémů ochrany v Evropě. Integrovaný systém ochrany tvoří základní komplex navzájem provázaných a sladěných organizačních, technických a režimových opatření, které se uskutečňují s cílem zabránit odcizení, zničení nebo poškození předmětů, které tvoří národní kulturní dědictví nevyčíslitelné hodnoty. Samozřejmě, že musíme zabraňovat vstupu nepovolaných osob, vozidel do objektů, zabraňovat a činit opatření pro předcházení mimořádných událostí. To vše zahrnuje mechanické zábranné prostředky, bezpečnostní technické systémy, fyzickou ochranu a režimová opatření. Podařilo se postavit bariéru ohrožení kulturních statků v České republice. Počet krádeží prostých i počet krádeží vloupáním postupně klesá. Česká republika vyslala nepřehlédnutelný signál Evropě, že si váží kulturního odkazu minulých generací, který je i kulturním dědictvím evropským, a je připravená i schopná bránit kriminalizaci obchodu s tzv. starožitnostmi. I přes tyto úspěchy je počet krádeží prostých a krádeží vloupáním stále ještě vysoký. Nejnižší je v muzeích a galeriích, které jsou již dnes vesměs vybaveny kombinovanými zabezpečovacími systémy, počet krádeží je proto statisticky nevýznamný. Mnohem horší je situace v napadání církevních objektů. V roce 1990 se tento druh kriminality dramaticky zvýšil a rovněž procento objasněnosti trestných činů bylo nízké. Největší počet krádeží byl zaznamenán v letech 1992 a 1993, od té doby se jejich počet snižuje. Výše škod způsobených 103
krádežemi však stoupá, protože se zvyšuje počet krádeží na objednávku, kdy pachatelé mají předem vytipované zvláště cenné předměty. Snižování počtu krádeží je zvláště patrné u krádeží vloupáním, kde se pozitivně projevuje vybavování objektů zabezpečovacími systémy a zvýšená ostraha objektů. Závěr Závěrem bychom si měli položit otázku související s tím, jak by bylo možno co nejvíce minimalizovat na jedné straně krádeže a na druhé straně co nejdříve ukončit důkladnou evidenci a dokumentaci movitých předmětů (včetně revize, která se v minulosti dělala často velmi povrchně bez hlubší analýzy rozboru uměleckého díla). Máme – li hodnotit vývoj v ochraně movitého kulturního dědictví na základě srovnání stavu v roce 1990 a stavu v roce 2002, lze konstatovat, velmi výrazný pozitivní posun její kvality i rozsahu. Porovnáváme – li však stupeň její teoretické připravenosti, kterou lze hodnotit jako velmi dobrou, s praktickými výsledky, bylo jistě možné dosáhnout lepších výsledků. Z toho vyplývají následující možné náměty a opatření: - intenzivněji naplňovat usnesení vlády ČR ze dne 16. prosince 1998 č. 849 k hodnocení plnění usnesení vlády z 9. května 1996 č. 285 k systému ochrany movitého kulturního dědictví České republiky a důvodovou zprávu (v části II) materiálu č. j. 334/96 - důsledně dodržovat Koncepci účinnější péče o památkový fond v České republice do roku 2005 v partii o movitých kulturních památkách (dokončení základní evidence mobiliárních fondů a videodokumentace v církevních objektech, urychlit revize a nové návrhy movitých kulturních památek) - co nejdříve získaná data počítačově zpracovat, sjednotit a celostátně elektronicky propojit, aby se v dohledné době mohly jakékoliv informace o odcizených předmětech (propojení příslušných kulturních institucí s policií) vyhledat a předávat příslušným orgánům činným v trestním řízení (také přesné údaje v databázích by měly sloužit k identifikaci nalezených předmětů) - posílit vzájemnou spolupráci mezi římskokatolickou církví a příslušnými kulturními institucemi i policií (ochrana církevních objektů – připojení na pult, odborné poradenství, vzájemná jednání, koordinace postupů - uskutečňování prohlídek pro policii na zámeckých a hradních objektech s odborným zasvěcením do problematiky movitých předmětů - poskytování odborné pomoci zájemcům o získávání prostředků z Programu ISO MK ČR - vytvoření grantu na klasické a elektronické zabezpečování chráněných objektů a movitých fondů - hodnotné předměty z nedostatečně zabezpečených objektů přemístit do zabezpečených prostor depozitářů - v odůvodněných případech (nemožnost řádného zabezpečení u vybraných exteriérových památek) nahrazovat originály kopiemi, s tím, že originály budou uloženy nebo místěny na bezpečné místo
104
Příloha D D. Stávající dotační tituly pro kulturní dědictví Podle § 16 zákona o státní památkové péči může obec nebo kraj na žádost vlastníka poskytnout ze svých rozpočtových prostředků, jde-li o zvlášť odůvodněný případ, příspěvek na zvýšené náklady spojené se zachováním nebo obnovou kulturní památky za účelem jejího účinnějšího společenského uplatnění. V případě mimořádného společenského zájmu na zachování kulturní památky může na obnovu kulturní památky poskytnout ze státního rozpočtu příspěvek Ministerstvo kultury ČR buď přímo, nebo prostřednictvím krajského úřadu nebo prostřednictvím obecního úřadu obce s rozšířenou působností. Obecná pravidla pro poskytnutí příspěvku na zachování a obnovu kulturní památky (dotace) určuje § 11 Vyhlášky Ministerstva kultury č. 66/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, kterou se provádí zákon č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů. Stát poskytuje dotace a finanční příspěvky vlastníkům kulturních památek také prostřednictvím Ministerstva pro místní rozvoj ČR a Ministerstva životního prostředí ČR. Významným nástrojem jsou příspěvky poskytované v rámci programů Ministerstva kultury ČR zaměřené k záchraně kulturních památek a k obnově a regeneraci památkově chráněných území, které díky svým multiplikačním efektům hrají významnou roli v ekonomickém oživení obcí a regionů. Ministerstvo kultury poskytuje příspěvky prostřednictvím těchto tzv. programů (dotačních titulů): • • •
•
•
•
• • • • •
Program obnovy venkova – MMR Program péče o krajinu – MŽP Program péče o vesnické památkové rezervace a zóny a krajinné památkové zóny – MK, MMR – byl založen v roce 1997 a zaměřuje se na zachování a obnovu kulturních památek zejména lidové architektury v dotčených územích (zemědělské usedlosti, chalupy, kapličky, boží muka apod.) Program záchrany architektonického dědictví – MK, MMR – podle usnesení vlády č. 110/1995 podporuje obnovu a využívání velkých architektonických památek a jejich areálů (hrady, zámky, kláštery, kostely, historické zahrady, fortifikace apod.) na základě projektů záchrany hodnocených podle jejich významu a užitečnosti. Obnova musí mít povahu záchrany existence památky. Důležitá je kontinuita prací a finanční spoluúčast vlastníka. Havarijní (střešní) program – MK – schválil Parlament ČR v roce 1992. Program plní důležitou úlohu pro záchranu a uchování památek ohrožených zejména jejich dlouhodobě zanedbávanou údržbou, především havarijního stavu střechy a staticky narušených nosných konstrukcí. Program restaurování movitých kulturních památek – MK – byl schválen usnesením vlády č. 426/1997 s cílem napomoci obnově a zachování movitých kulturních památek a jejich souborů bez ohledu na druh jejich vlastnictví. Jedná se o zachování, obnovu, vhodné užívání a prezentaci movitých kulturních památek a jejich souborů, které jsou umístěny na veřejnosti přístupných hradech a zámcích, a dále movitých kulturních památek, jež tvoří vybavení interiérů kostelů. Program podpory záchranných archeologických výzkumů – MK Programy na podporu regionálního rozvoje – MMR Státní program podpory cestovního ruchu – MMR Granty České centrály cestovního ruchu Program regenerace městských památkových rezervací a zón – MK, MMR – podle usnesení vlády č. 20/1992 podporuje komplexní sociální, ekonomickou, ekologickou a
105
•
kulturní regeneraci těchto památkově chráněných území. Dotace státu na obnovu významných kulturních památek v městských památkových rezervacích a zónách je podmíněna existencí kvalitních územních plánů, realizačních programů regenerace a spoluúčasti města na financování obnovy památek a regeneraci území. Programy ISO a EZS – MK – reagovala vláda na narůstající trestnou činnost v oblasti movité části kulturního dědictví, a to svým usnesením č. 307/1991, 254/1992 a 285/1996, která umožňují rozvíjet ve spolupráci s Policií ČR a Českou biskupskou konferencí Integrovaný systém ochrany movitého kulturního dědictví (ISO), včetně zavádění elektronických zabezpečovacích systémů (EZS).
Programy EU • PHARE CBC – přeshraniční spolupráce – MMR • Kultura 2000 – (2000 – 2004) – MK • Sektorový operační program ČR – MMR • Regionální operační programy (NUTS II) – kraje a MMR
106
Příloha E E. Stávající systém péče o památkový fond a) Výdaje z rozpočtů OkÚ na obnovu památek b) Programy MK a) Z rozpočtů OkÚ ve Zlínském kraji byla každoročně podle ustanovení § 16 zákona č. 20/1987 Sb. poskytována na památkovou obnovu částka cca 25 mil. Kč. Mezi okresními úřady však existují velké rozdíly ve výši poskytovaných příspěvků, a to bez závislosti na počtu památek a jejich stavu. Na okrese Uh. Hradiště činily příspěvky v průměru 13 – 15 mil. Kč ročně, na okrese Kroměříž 3 – 4 mil. Kč, Vsetín 3 – 5 mil. Kč a Zlín 1 – 3 mil Kč. Od roku 1996 pokračuje pokles nominálních výdajů z rozpočtů okresních úřadů určených na příspěvky vlastníkům kulturních památek. b) Přehled kulturních památek, na jejichž zachování a obnovu byl poskytnut finanční příspěvek v rámci Programu regenerace městských památkových rezervací a zón v období let 1993 až 2000: Okres Kroměříž Kroměříž – dům čp. 33 – 1 770,0 Kroměříž – areál františkánského kláštera – 2 000,0 Kroměříž – domy čp. 114 a 115 – 2 238,0 Kroměříž – dům čp. 275 – 250,0 Kroměříž – kašna – Velké náměstí – 225, 0 Kroměříž – kašna – Riegrovo náměstí – 200,0 Kroměříž – dům čp. 41 – 364, 0 Kroměříž – dům čp. 40 – 1382, 0 Kroměříž – dům čp. 39 – 1 755,0 Kroměříž – dům čp. 20 – 236, 0 Kroměříž – dům čp. 258 – 85,0 Kroměříž – dům čp. 265 – 138, 0 Kroměříž – dům čp. 95 – 105,0 Kroměříž – dům čp. 57 – 81,0 Kroměříž – dům čp. 8 – 462,0 Kroměříž – kaple sv. Floriána (Štěchovic ) – 88,0 Kroměříž – areál domů čp. 27 – 31 – 540,0 Kroměříž – dům čp. 25 – 1239,0 Kroměříž – dům čp. 253 – 1041,0 Kroměříž – dům čp. 254 – 1041,0 Kroměříž – dům čp. 26 – 1229,0 Kroměříž – vybraná sochařská díla v MPR – 470,0 Kroměříž – kostel sv. Mořice – 700,0 Kroměříž – městské opevnění p.p.č. 1044 – 182,0 Kroměříž – kanovnické domy čp. 28 – 29 – 212,0 Kroměříž – dům čp. 112 – 412,0
Celkem : 22 062,0
107
Okres Uherské Hradiště Uh. Hradiště – budova čp. 130 – 3 900,0 Uh. Hradiště – klášter čp. 21 – 3 350,0 Uh. Hradiště – budova čp. 119 – 3 790,0 Uh. Hradiště – budova čp. 148/149 – 1 000,0 Uh. Hradiště – budova čp. 19-20 – 6 582,0 Uh. Hradiště – dům čp. 35 – 690,0 Uh. Hradiště – dům čp. 155 – 551,0 Uh. Hradiště – kaple sv. Šebestiána – 128,0 Uh. Hradiště – městské hradby ( p. č. 217/1,3, 27/1) – 1 908,0 Uh. Hradiště – dům čp. 128 – 500,0 Uh. Hradiště – kostel Zvěstování Panny Marie – 600,0 Celkem: 22 538,0 Uh. Ostroh – zámek –2 310,0 Uh. Ostroh – kostel sv. Ondřeje –4 020,0 Uh. Ostroh – fara čp.36 – 1 130,0 Celkem: 7 460,0
Uh. Brod – klášterní kostel N. P. Marie – 550,0 Uh. Brod – farní kostel N. P. P. Marie – 970,0 Uh. Brod – městské opevnění (za domy čp. 728 a 739) – 892,0 Uh. Brod – kostel M. J. Husa a kaple Nejsvětější Trojice – 1290,0 Uh. Brod – budova čp. 77 – 1 100,0 Uh. Brod – budova čp. 68 – 500,0 Uh. Brod – dům čp. 135 – 600,0 Uh. Brod – dům čp. 201 – 100,0 Uh. Brod – budova čp. 116 – 1222,0
Celkem: 6 970,0
Celkem:36 968,0
Okres Vsetín Valašské Meziříčí – sýpka v areálu zámku – 200,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 89 – 800,0 Valašské Meziříčí – zámek čp. 1/183 – 1 500,0 Valašské Meziříčí – budova čp. 169 – 880,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 71 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 72 – 100,0 108
Valašské Meziříčí – dům čp. 87 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 98 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 103 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 105 – 99,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 33 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 97/6 – 100,0 Valašské Meziříčí – zámek – sýpka čp. 169 – 1 070,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 9 – 100, 0 Valašské Meziříčí – kostel N. P. Marie – 1 342,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 106 – 200,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 15 – 105,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 81 – 200,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 102 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 10 – 180,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 113 – 90,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 12 – 90,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 13- 90,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 6 – 364 ,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 11 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 7 – 424, 0 Valašské Meziříčí – dům čp. 74 – 180 ,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 99 – 90,0 Valašské Meziříčí – budova čp. 90- 120,0 Valašské Meziříčí – budova čp. 84 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 91 – 100,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 115 – 94,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 117 – 206,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 14 – 141,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 92 – 141,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 93 – 141,0 Valašské Meziříčí – dům čp. 94 – 141,0
Celkem: 10 720,0
Okres Zlín Valašské Klobouky – mariánský sloup – 150,0 Valašské Klobouky – dům čp. 189 – 270,0 Valašské Klobouky – dům čp. 189, 369 II – 150,0 Valašské Klobouky – budova čp. 276 – stará radnice – 2 648,0 Valašské Klobouky – dům čp. 194 – 1 134,0 Valašské Klobouky – socha sv. Jana Nepomuckého – 450,0 Valašské Klobouky – dům čp. 105 – 2 049,0 Valašské Klobouky – kostel N. sv. Kříže – 520,0 Celkem: 5 993,0 Vizovice – budova čp. 467 – 500,0 Vizovice – areál hřbitova – 228,0 109
Vizovice – budova čp. 467 – 270,0 Vizovice – sloup se sochou Bolestné Panny Marie – 360,0 Celkem: 1 920,0
Zlín – socha sv. Jana Nepomuckého –310,0 Zlín – zámek čp. 1 ( areál) – 989, 0 Zlín – socha sv. Floriána ( p.č. 3565/9) – 275,0 Zlín – dům čp. 3778 – 250,0 Celkem : 1 600,0 Napajedla – 3 400,0 Celkem: 3 400,0 Luhačovice – 1 660,0 Celkem: 1 660,0
Celkem: 14 573
Rekapitulace: Okres Kroměříž – 22 062,0 Okres Uh. Hradiště – 36 968,0 Okres Vsetín – 10 720,0 Okres Zlín – 14 573,0 Celkem: 84 323,0
110
Příloha F F. Kompetence Zlínského kraje na úseku památkové péče Odbor kultury a památkové péče Krajského úřadu Zlínského kraje vykonává na úseku státní památkové péče tyto úkoly: 1. Výkon státní správy -
-
-
-
-
-
vydává závazná stanoviska pro provedení obnovy národní kulturní památky podle § 14 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., v platném znění, (po předchozím písemném vyjádření odborné organizace státní památkové péče), vlastníkovi národní kulturní památky vydává rozhodnutí o opatřeních, která je vlastník národní kulturní památky povinen učinit, určuje jejich lhůtu, určuje podmínky pro využívání národní kulturní památky (tak, aby nedošlo k jejímu poškození) podává návrh stavebnímu úřadu na zahájení řízení o vyvlastnění nemovité národní kulturní památky rozhoduje, že se nezbytná opatření pro zabezpečení národní kulturní památky provedou na náklad vlastníka podává obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností návrh na vymezení ochranného pásma nemovité národní kulturní památky ukládá povinnosti vlastníkovi movité národní kulturní památky (aby s ní nakládal určitým způsobem, případně uložit aby ji svěřil do úschovy odborné organizaci) rozhoduje o podmínkách přenechání kulturní památky nebo národní kulturní památky k dočasnému užívání po vyjádření odborné organizace státní památkové péče je odvolacím orgánem proti rozhodnutím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností na úseku památkové péče - rozhodnutí o řádných a mimořádných opravných prostředcích podaných proti rozhodnutím obecních úřadů obcí s rozšířenou působností podle § 59 a § 65 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení vydává stanoviska k prodloužení pořádkové lhůty pro vydání rozhodnutí obecních úřadů obcí s rozšířenou působností podle § 49 odst. 2 citovaného zákona č. 71/1967 Sb. vyjadřuje se k záměru Ministerstva kultury ČR, zda bude určitá věc prohlášena za kulturní památku nebo bude jako kulturní památka zrušena vyjadřuje se k záměru Ministerstva kultury ČR prohlásit území sídelního útvaru nebo jeho části s menším podílem kulturních památek, historické prostředí nebo část krajinného celku, které vykazují významné kulturní hodnoty, za památkovou zónu vede seznam kulturních památek ve svém územním obvodu vydává stanovisko k trvalému přemístění movité kulturní památky z veřejně přístupného místa 2. Oblast samosprávy
-
schvaluje koncepci podpory státní památkové péče ve Zlínském kraji (v souladu s koncepcí rozvoje státní památkové péče v ČR a po projednání s MK ČR) schvaluje návrhy dlouho - , střednědobých a prováděcích plánů a programů zachování a obnovy kulturních památek ve Zlínském kraji usměrňuje kulturně výchovné využití kulturních památek ve Zlínském kraji
Příloha G 111
G. Grafy Vymezení památkového fondu ve Zlínském kraji Graf č. 1: Movité KP
9000; 9% 200; 0% Kroměříž 25000; 26%
Uherské Hradiště Vsetín 62600; 65%
Zlín
Graf č. 2: Nemovité KP Graf č. 3: NKP
363; 25%
409; 28% 1; 11%
2; 22%
Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Kroměříž Zlín Uherské Hradiště
286; 20% 400; 27% 2; 22%
4; 45%
Vsetín Zlín
Graf č. 4: Ochranná pásma NKP ; 0% ; 0% 1; 25% Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín 3; 75%
Graf č. 5: MPZ 112
1; 8%
Graf č. 6: VPR ; 0% ; 0% 1; 33%
Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín
2; 67%
Graf č. 7: Ochranná pásma KP
4; 12% 8; 24% Kroměříž 8; 24%
Uherské Hradiště Vsetín Zlín
13; 40%
Graf č. 8: MPR a VPR ; 0% 113
; 0%
Graf č. 9: MPZ a VPZ
1; 7% 3; 21%
Kroměříž Uherské Hradiště
7; 51%
Vsetín Graf č. 10: Památkové zóny a rezervace Zlín 3; 21% 3; 17% Kroměříž
7; 38%
Uherské Hradiště 5; 28%
Vsetín Zlín
3; 17%
Vymezení památkového fondu Zlínského kraje ve srovnání s ČR Graf č. 11: Nemovité KP
1458; 4% Zlínský kraj ČR (bez ZK) 37542; 96% 114
Graf č. 12: Movité KP
96800; 11% Zlínský kraj ČR (bez ZK) 758200; 89%
Graf č. 13: NKP
9; 7%
Zlínský kraj ČR (bez ZK)
124; 93%
Graf č. 14: MPR a VPR
4; 3%
Zlínský kraj ČR (bez ZK)
118; 97%
Graf č. 15: MPZ a VPZ 115
14; 4%
Přehled finančních prostředků potřebných na obnovu památkového fondu Zlínského kraje Graf č. 16: Finanční prostředky potřebné na obnovu nemovitých KP ve Zlínském kraji 8328000Kč 9%
7048000Kč 7%
8330000Kč 9%
Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín 72605000Kč 75%
Graf č. 17: Finanční prostředky potřebné na obnovu movitých KP ve Zlínském kraji 3300000Kč 10% 5151000Kč 15%
14080000Kč 41%
Kroměříž Uherské Hradiště Vsetín Zlín
11660000Kč 34%
Graf č. 18: Srovnání finančních prostředků potřebných na obnovu nemov. a mov. KP v jednotlivých okresech Zlínského kraje 80 000 000 Kč 70 000 000 Kč 60 000 000 Kč
116
Graf č. 19: Přehled poskytnutých finančních prostředků v rámci Programu regenerace MPR a MPZ v období let 1993 - 2000
14573000Kč 17%
22062000Kč 26% Kroměříž
10720000Kč 13%
Uherské Hradiště Vsetín Zlín 36968000Kč 44%
117
