KONCEPCE sluāeb pro osoby se zdravotním postiāením na území Mikroregionu Vsetínsko

KONCEPCE sluāeb pro osoby se zdravotním postiāením na území Mikroregionu Vsetínsko

Tyto koncepce byly zpracovány v rámci projektu Poradensko informaèní centrum pomoci pro osoby se zdravotním postiāením, Iniciativa Spoleèenství INTERREG IIIA ÈR – SR, který je spolufinancován Evropskou unií, Ministerstvem pro místní rozvoj a mìstem Vsetín.

Koncepce služeb pro orientaci v oblasti integrace osob se zdravotním postižením a projekt centrálního pracoviště komplexních služeb pro osoby se zdravotním postižením

Zpracoval: Libor Podešva Tomáš Pifka

Úvod Při návrhu Koncepce vycházíme z reálné situace, která je projednávána a akceptována na úrovni města zástupci zadavatelů a poskytovatelů při projednávání Komunitního plánu sociálních služeb, Akčního plánu zdraví a kvality života, včetně Koncepce rozvoje města Vsetína pro léta 2007 – 2013. Sociální služby a jejich poskytovatelé, převážně neziskové organizace, jsou v současnosti ve svých možnostech omezeni, protože když průkopnicky odpověděli v 90.letech minulého století na konkrétní potřeby osob se zdravotním postižením a pečujících rodin, byli nuceni osídlit nepotřebné budovy či prostory, které byly postaveny v 60. až 80.letech minulého režimu a byly určeny převážně pro zdravou populaci. Jedná se většinou o budovy mateřských a základních škol. Je patrné, že strategie minulého režimu nepočítala se životem zdravotně postižených ve společnosti a péči spatřovala v kvalitní ústavní péči rozdělené podle druhu zdravotního postižení či jeho hloubky. Dějinným obratem a příklonem k pohledu na rovnost člověka v jeho různosti a v duchu Listiny lidských práv a svobod je zřejmé, že historická a provizorní situace je neudržitelná. Přesto těm, kdo poskytují služby zdravotně postiženým, zůstaly k dispozici stavby a prostory (byť rekonstruované v rámci možností) ze „starých časů“ a je iluzí, že nové časy v současném perspektivním pojetí sociální integrace rozvineme a budeme řešit pouze v původních a rekonstruovaných stavebních kapacitách. V této koncepci nabízíme komplexní řešení osobního rozvoje a podpory zaměstnanosti osob se zdravotním postižením, včetně rodin pečujících o tyto osoby a současně i komunitní prostor pro setkávání, vzdělávání, kulturu a společný volný čas všech skupin obyvatelstva. Východiska pro vymezení potřebnosti navrhované koncepce čerpáme z dokumentu Střednědobá koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením schváleného usnesením vlády ČR ze dne 16. června 2004 č.605. Tento dokument je oporou pro námi navrhované řešení rozvoje a zaměstnanosti osob se zdravotním postižením. Protože byl materiál zpracován a schválen v roce 2004 na období do roku 2009, využíváme texty s vědomím možného posunu legislativy, ale s potřebou reflexe současného dopadu státní politiky na život občanů se zdravotním postižením. Převzaté texty ze Střednědobé koncepce jsou použity v první kapitole a jsou psány kursivou. Při práci s tímto tématem bychom doporučovali osobní reflexi každého z nás v revizi svých postojů a vnímání svých zkušeností „zdravého člověka“ s osobami se zdravotním postižením, se kterými ve společnosti nedílně žijeme. Předpokládáme, že tento text bude čten z velké části osobami „zdravými“. Letitou praxí a tradicí je ověřeno, že „sytý hladovému nevěří“ ( rozuměj „nevěří“ rovná se nic nedělá, je mu to jedno) a dále ze zkušeností osob se zdravotním postižením při prosazování svých potřeb ve světě, že „zdravý vám sám od sebe nic nedá“. Abychom se pokusili předejít tomuto nedorozumění ve vnímání naší odpovědnosti za životní prostředí, vztahy a dopad našeho jednání na kvalitu života, a to i osob se zdravotním postižením ve společnosti, doporučovali bychom k této problematice osobní, vstřícný a otevřený přístup, jako bychom na vozíku seděli my sami, či se procházeli s bílou holí, nebo marně hledali nějakou komunikační odezvu, když neslyšíme. Jestli tento přístup někoho uvádí do rozpaků, je potřeba si pouze uvědomit, že zdraví je dar a může být nám, nebo našim drahým či přátelům, kdykoli odňat. Udělejme něco pro sebe, abychom se nedej pán Bůh či příroda, nebo něco jiného, podle toho, čemu kdo věří, nemuseli divit, kde to žijeme.

Ing. Libor Podešva, Ph.D.

2

1.

Východiska

V této kapitole jsou převzaty texty ze Střednědobé koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením schválené usnesením vlády ČR ze dne 16. června 2004 č.605 pro léta 2004 – 2009 s tím, že v návrhu praktického řešení vycházíme a reagujeme na potřeby vytyčované Střednědobou koncepcí. Občané se zdravotním postižením nejsou v české společnosti zpravidla považováni za minoritu se specifickými právy a potřebami. Vůči občanům se zdravotním postižením jako k jedné z posledních skupin ve společnosti přetrvává vědomí „historické neodpovědnosti“ za systémové diskriminační a segregační přístupy, kterými česká společnost a dřívější totalitní stát vydělovaly zdravotně postižené ze svého středu. V České republice na počátku 21. století se diskriminační tlaky pochopitelně projevují v jiných oblastech a nesouměřitelnými způsoby. V současnosti jde zejména o dlouhodobé nerespektování či neznalost základních a zásadních odlišností, které tuto minoritu občanů definují. Jedná se o složitou a propletenou síť, sestávající ze silných a zakořeněných diskriminačních tradic v oblasti společenských zvyků a vztahů, architektonických, vzdělanostních a pracovních bariér, jakož i individuálních postojů a soudů o zdravotním postižení a jeho nositelích. Charakteristickým, v současnosti však méně uznávaným rysem problematiky zdravotního postižení je skutečnost, že se nejedná – jak je v povědomí společnosti zvykově vnímáno – o problém, který spadá výhradně do oblasti (resortu) sociálních věcí či zdravotnictví. Zdravotní postižení svým charakterem, příčinami i nároky na specifická řešení představuje záležitost jednoznačně meziresortní. Při ochraně práv, zajišťování potřeb a rozvoje životních podmínek občanů se zdravotním postižením je v rámci rozvoje České republiky potřebná koordinace mezioborových opatření. Občané se zdravotním postižením a jejich rodiny představují skupinu občanů, která je ovlivněna zásadní událostí – existencí zdravotního postižení a jeho důsledky. Zejména u těžších forem zdravotního postižení dochází k výrazným změnám v možnostech plnohodnotné účasti na veřejném životě i v soukromých aktivitách. Zdravotní postižení tak představuje jednu z nejtěžších životních zkoušek. Na rozdíl od řady dalších skutečností, které může jejich nositel ovlivnit, se přitom jedná o událost, která je většinou nezávislá na vůli jedince. Zdravotní postižení a jeho nositelé představují oprávněný objekt cílené společenské solidarity. Vedle toho, zejména z pohledu orgánů veřejné správy, představují zdravotně postižení i skupinu, která přímo i nepřímo ovlivňuje značnou část hrubého domácího produktu. Efektivními opatřeními zaměřenými na rozvoj lidských zdrojů i v této oblasti lze do budoucna dosáhnout zvýšení účasti občanů s postižením na tvorbě (a užití) společenského bohatství. Rovněž neznáme přesnou odpověď na otázku kolik občanů se zdravotním postižením v České republice žije. Při vědomí určité nepřesnosti lze konstatovat, že je u nás asi 1 milion zdravotně postižených, tedy asi 10 % obyvatel republiky. Toto konstatování je i v relaci se situací v dalších evropských zemích. Procento zdravotně postižených bývá uváděno od 5 % do 19 %. Prakticky se však jedná nikoliv o tak vysoký rozdíl ve skutečném počtu zdravotně postižených, nýbrž o odlišná kritéria při posuzování. Podle Důvodové zprávy Evropské Unie k přijetí Rozhodnutí Rady Evropy o Evropském roku osob se zdravotním postižením 2003 má v EU zdravotní postižení přibližně 38 miliónů osob, neboli každý desátý Evropan všech věkových kategorií.

4

Ze zmíněné Střednědobé koncepce státní politiky vůči občanům se zdravotním postižením uvádíme část SWOT analýzy přístupu státu ke zdravotně postiženým a to slabých stránek vyplývajících z přístupu státu či společnosti. Slabé stránky • • • •

• •

• • •

společensko-politická reprezentace státu, jakož i většinová společnost, nepřistoupily k řešení otázek zdravotně postižených s vědomím dluhu vyplývajícího z výrazně diskriminačních přístupů v minulosti, dosavadní přístup státu a jeho politiky vůči zdravotně postiženým je charakterizován řešením jednotlivých ad hoc problémů před přijímáním komplexních řešení, převládá mínění, že celou oblast lze řešit jednotlivými dílčími zásahy do již existujících systémů a oblastí, namísto pokusu o přijetí koncepčních a systémových změn, přístup státu k řešení handicapů občanů se zdravotním postižením se stále více posouval k plošnému posuzování celé skupiny namísto cíleného a zcela individuálního řešení skutečných potřeb vyplývajících nejen z věku a sociálního postavení, ale zejména z druhu a hloubky postižení, výraznou oblastí přístupu státu ke zdravotně postiženým se stal subsystém dávek sociální péče, což zpětně vyvolává pocit závislosti značné skupiny zdravotně postižených na řešení vlastních potřeb „rukou státu“, vztah státu k občanům se zdravotním postižením dostatečně nezohlednil probíhající změny ve veřejné správě, jakož i vznik územních a dalších institucí a korporací, které ovlivňují potřeby zdravotně postižených i zásadním způsobem, přesto jsou jen omezeně ovlivnitelné z centrální úrovně, státní orgány opustily dřívější centralistický a dirigistický model statistického sledování daného jevu, aniž by byl nahrazen moderním informačním systémem respektujícím ochranu osobních údajů v citlivé oblasti zdravotního postižení, v klíčové oblasti práva na pobyt v přirozené komunitě občana se zdravotním postižením stále přetrvává neblahý vliv dědictví hypertenze zařízení rezidenčního a ve své podstatě separačního typu, nepodařilo se poskytnout zdravotně postiženým antidiskriminační ochranu normou ústavní síly (novelizace Listiny základních práv a svobod).

1.1 Dokumenty EU upravující postavení osob s postižením Amsterodamská smlouva Práva osob se zdravotním postižením jsou v Evropské unii upravena především v článku 13 Amsterodamské smlouvy, kde je zakotven i zákaz diskriminace z důvodu zdravotního postižení: „Aniž by byla dotčena ostatní ustanovení této smlouvy a v rámci pravomocí svěřených Společenství touto smlouvou může Rada na návrh Komise a po konzultaci s Evropským parlamentem učinit jednomyslně opatření k potírání diskriminace z důvodu pohlaví, rasového nebo etnického původu, víry nebo světového názoru, zdravotního postižení, věku nebo sexuální orientace.“

5

Charta základních práv Evropské unie Dalším významným dokumentem, který stanoví zákaz diskriminace osob se zdravotním postižením a jejich právo na integraci je Charta základních práv Evropské unie vyhlášená v Nice 7. 12. 2000. Tato Charta není dosud právně závazným dokumentem, nicméně pokud se stane podle předpokladů součástí připravované Evropské ústavy, bude mít pro osoby se zdravotním postižením zásadní význam. V článku 21 je zakotven zákaz diskriminace mimo jiné i z důvodu zdravotního postižení: „Je zakázána jakákoliv diskriminace, zejména na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, etnického či sociálního původu, geneticky daných vlastností, náboženského vyznání či přesvědčení, politického či jiného smýšlení, příslušnosti k národnostní menšině, majetku, původu, postižení, věku či sexuální orientace.“ Zásadní význam má pak zejména článek 26 této Charty, který výslovně zakotvuje právo osob se zdravotním postižením na integraci do společnosti: „Evropská unie uznává a respektuje právo postižených osob na opatření, která mají za cíl zajistit jim nezávislý život, společenskou a profesní integraci a účast na životě společnosti.“ Směrnice 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání Rada přijala dne 27. listopadu 2000 směrnici 2000/78/ES, kterou se stanoví obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a povolání. Tato směrnice, jako první svého druhu, nemá za cíl vytváření specifických opatření pro osoby se zdravotním postižením, ale odstranění překážek, které jim brání v prosazení práv a integraci do společnosti. Směrnice zakazuje veškerou diskriminaci, přímou či nepřímou, na základě náboženství nebo víry, zdravotního postižení, věku nebo sexuálního zaměření. S ohledem na zdravotní postižení považuje směrnice za diskriminaci i nedostatečné přizpůsobení pracoviště. Navíc se za nepřímou diskriminaci z důvodu zdravotního postižení rozumí také odmítnutí nebo opomenutí přijmout opatření, která jsou v konkrétním případě nezbytná, aby osoba se zdravotním postižením měla přístup k právům podle zvláštních zákonů, ledaže by takové opatření představovalo nepřiměřené zatížení fyzické nebo právnické osoby. Členské státy měly stanoven úkol přenést nařízení směrnice do národní legislativy do prosince 2003. U implementace nařízení o zdravotním postižení a věku existuje možnost posunout tento termín o další tři roky. Situace s uplatněním této směrnice ve vnitrostátní legislativě v jednotlivých členských států EU však není příznivá (stanovený termín transpozice dodrží pouze tři státy). Tento stav má samozřejmě negativní vliv i na jednání o případných dalších antidiskriminačních normách, nicméně během roku 2004 by přesto mělo dojít k veřejné diskusi o budoucí strategii potírání diskriminace v rozšířené EU. Jednat by se mělo i o specifické směrnici o právech osob se zdravotním postižením (Disability Specific Directive). Předložení návrhu této směrnice ještě do konce roku 2003 požadoval v usnesení ze dne 3. 9. 2003 Evropský parlament [COM(2003) 57 - 2003/2097(INI)], Evropská komise se však na základě výše uvedených skutečností rozhodla pro jiný postup. Předpokládá se, že specifická směrnice by měla zakázat diskriminaci osob se zdravotním postižením ve všech oblastech života, včetně vzdělávání, přístupu ke zbožím a službám, dopravě atd. Svůj vlastní návrh směrnice vypracovalo v roce 2002 Evropské fórum osob se zdravotním postižením, představy Komise zatím nejsou známy. Očekává se, že tato Směrnice se stane důležitým prvkem na cestě k dosažení vyrovnaných příležitostí pro osoby se zdravotním postižením. Její dopad, vytvářející obecný rámec pro rovné zacházení v zaměstnání a na pracovišti, bude značný. Očekává se, že v některých členských státech si vyžádá zásadní změny stávajících pravidel. S ohledem na povinnost „odůvodnitelného přizpůsobení“ má obrovské důsledky pro zaměstnavatele – jak soukromého tak veřejného sektoru – a pro zaměstnávání zdravotně postižených. Účelem Směrnice je rovněž, aby klíčové strany – zákonodárci, vládní úředníci, nevládní organizace, zaměstnanci, a zaměstnavatelé – byly informovány o nových právech a jim příslušející

6

odpovědnosti. Komise EU bude monitorovat postupné sladění národních legislativ a uplatnění této Směrnice, v přistupujících zemích v termínech jež schválí Rada EU. Komise chápe její uplatnění jako výzvu, ale do budoucna i jako základní prvek celkového přístupu Komise ke zdravotnímu postižení.

Náměty a opatření Při přijímání všech dále uvedených opatření je třeba respektovat následující skutečnosti: Antidiskriminační legislativa Současné znění Listiny základních práv a svobod (čl. 3) stanoví: ”Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.” Při hodnocení potřebnosti zakotvení zákazu diskriminace do dokumentu ústavní síly je nutno vycházet ze zásadního pojmu moderní teorie lidských práv – rovnoprávnosti. Úsilí o naplnění tohoto pojmu v minulosti i současnosti se stává jedním ze základních cílů antidiskriminačního postupu státu, nevládního sektoru i dalších. Z čistě legislativního hlediska nemá přímé neuvedení zdravotního postižení mezi tituly vylučujícími diskriminaci žádný bezprostředně záporný vliv. Zdravotně postižení jsou totiž, stejně jako všichni ostatní občané, zahrnutí pod označení ”ani z jiného důvodu”. Případné začlenění skupiny zdravotně postižených do znění čl. 3 Listiny základních práv a svobod se tak stává otázkou společenského uznání této skupiny obyvatel České republiky. Výslovné uvedení zdravotně postižených v daném ustanovení by rovněž znamenalo uznání reálných diskriminačních tendencí, jimž byla a je tato skupina vystavena, jakož i explicitní vyjádření vůle majoritní společnosti k nápravě stavu. Navrhuje se vypracovat a prosadit, v rámci obecných antidiskriminačních přístupů státu, doplnění Listiny základních práv a svobod výslovně potvrzující rovnoprávnost (zákaz diskriminace) skupiny občanů se zdravotním postižením. Nejen v České republice jde při přijímání antidiskriminační legislativy především o odstraňování tzv. strukturální diskriminace, o diskriminaci „vysokým prahem“, o skutečnost, že se nerealizuje princip „plánování pro všechny“, že se problémy zdravotně postižených neřeší v hlavním proudu politiky (meanstreaming) např. v oblasti dopravy, a že se jim proto nedostává rovných práv a stejného zacházení. Jde o to, že každý sociální resp. společenský systém (jehož se člověk účastní) musí mít vlastní aktivní opatření ke snížení prahu dostupnosti pro osoby se specifickými potřebami. Jde o lidskou právní dimenzi. Řešením je antidiskriminační zákon obsahující legislativní garance odstraňování všech bariér týkajících se občanů se zdravotním postižením. Jeho příprava se navrhuje jako součást obecného antidiskriminačního zákona, což odpovídá současnému stavu legislativních záměrů. V případě potřeby – a v závislosti na vývoji společnosti – bude možno po vyhodnocení zkušeností tohoto zákona přistoupit i k přijetí leges specialis řešícího otázky antidiskriminačních opatření u občanů se zdravotním postižením. Rozvoj lidských zdrojů zdravotně postižených V tomto segmentu se nejedná pouze o zaměstnanost, do jejího rámce patří klíčová slova jako jsou vzdělání, příprava na povolání, zvyšování kvalifikace, rekvalifikace, zaměstnatelnost, motivace k nabídce a přijetí zaměstnání, podpora vytváření nových pracovních příležitostí, rozvoj mobility a informatiky a další. Při řešení tohoto problému bude třeba klást důraz a počítat s následujícími limity: •

Důsledně aplikovat princip hlavního proudu politiky (meanstreaming), tedy princip, že všechny sociální systémy musí zahrnovat všechny osoby a tedy i ty, které mají speciální potřeby. Jde o zásadní dosud neuskutečněnou změnu přístupu resortů v této oblasti. Jde o naplnění závěrů Madridské deklarace požadující změnu od

7

nadbytečné segregace ve vzdělávání, zaměstnávání a jiných zásahů do života k integraci osob se zdravotním postižením do hlavního proudu. •

Uplatnění principu komplexního plánování (design for all), tento princip přikazuje položit si při každém řešení, které se týká lidí, otázku, zda navržené řešení vyhovuje i osobám se speciálními potřebami, tedy i osobám s omezenými možnostmi pohybu či orientace, a v jejich zájmu řešení modifikovat. Takový princip pro výrobu a konstruktéry lze obtížně uložit, lze ovšem zvýhodnit ve veřejné soutěži o veřejné zakázky ty, kteří ve svém řešení takový princip uplatňují a deklarují. Tento princip je podpořen i Madridskou deklarací, kde se požaduje změna od konstruování ekonomických a sociálních opatření pro některé ke konstrukci prostředí přizpůsobitelného pro všechny.

•

Uplatnění klasifikačního označení Uživatel se speciálními potřebami (user with special needs) a Asistenční technologie (assitive technology). Tyto dva principy reagují na skutečnost, že zdravotně postižení představují v Evropě cca 10 % obyvatel a s osobami, které jim pomáhají např. v rodině cca 30 % Evropanů, tj. také spotřebitelů. Výroba zboží s klasifikací „assitive technology“ popř. „výrobky či služby pro osoby se speciálními potřebami“ je podnikatelskou šancí, tedy opět „samořešícím mechanismem“. S ohledem na dosavadní vývoj názorů a přístupu v EU lze očekávat, že takové “označení“ zboží či služeb bude v nedaleké budoucností důvodem pro zvýhodnění (např. ve veřejných soutěžích) a později podmínkou. K tomu budou v příštích letech ze strany státu, sociálních partnerů, organizací zdravotně postižených rozvíjeny a podporovány informační a osvětové kampaně.

•

Internetizace - využití internetu představuje zcela novou dimenzi pro zaměstnanost a zaměstnavatelnost, pro vzdělávání a získávání kvalifikace. Specificky napomáhá mobilitě (snižuje závažnost), umožňuje sociální poradenství a usnadňuje získání zdravotních a sociálních služeb. Představuje „samořešící“ mechanismus významně napomáhající vlastní aktivitě a zvýšení sociálních dovedností zdravotně postižených. Je třeba konstatovat, že užití soudobých komunikačních a informačních technologií zejména internetu představuje zcela novou dimenzi pro zaměstnanost a zaměstnavatelnost (viz např. práce doma), pro vzdělanost a získávání kvalifikace, specificky napomáhá mobilitě (snižuje váhu technických a dopravních bariér), umožňuje sociální poradenství a usnadňuje získání zdravotních a sociálních služeb. Koncept Informační společnosti představuje určitou průřezovou oblast, týkající se všech předmětných tematických oblastí. V rámci obecných programů státu zaměřených na zvyšování přístupu k internetu bude důsledně dbáno na potřeby občanů se zdravotním postižením. (Dále v kapitole Přístup k informacím).

•

Podpora poznávací, iniciativní a zejména svépomocné role nestátního sektoru, kdy jde o to vytvořit podmínky, aby nestátní organizace mohly rozvíjet činnost, je jedním z významných „samořešících“ či lépe řečeno dynamizujících prvků. Jejich činnost vyvěrá z intenzivní motivace, obsahuje významný podíl dobrovolné práce a zhodnocuje veřejné prostředky nepoměrně lépe než subjekty jiné. Role nestátních subjektů je nezastupitelná při poznávání problémů zdravotně postižených v širokém spektru jejich postižení a z toho plynoucích potřeb. Zásadní řešení vyžaduje financování jejich činnosti. Toto řešení je naznačeno i v Madridské deklaraci, kde se požaduje změna od přístupu, kdy o zdravotně postižených rozhodují úředníci, k přístupu, kdy zdravotně postižení o svých právech rozhodují samostatně s vlastní odpovědností.

•

Další oblastí je možnost mobility, definována jako občanské právo, která je do značné míry podmínkou pro zaměstnanost. Toto právo je chápáno důsledně jako

8

zabezpečení existence faktických možností dopravy, nikoliv jako oblast pro finanční podporu, jak je tomu v ČR. Jde o odstraňování bariér, o koncept „Design for Alls“ (univerzální plánování) a další. Cílem všech navržených antidiskriminačních opatření je zvýšit kvalitu lidských zdrojů v segmentu zdravotního postižení. Jednotlivá dílčí řešení sledující uvedený cíl jsou uvedena ve všech kapitolách koncepce. Základním cílem dokumentu, i českého státu, je zvýšit v příštím období vzdělanost této skupiny obyvatel, zvýšit počet občanů se zdravotním postižením umístěných na trhu práce, vytvořit kvalitní a inkluzivně působící systém sociálního zabezpečení, což povede nejen k rozvoji lidských zdrojů této skupiny občanů, nýbrž i k celkovému rozvoji lidských zdrojů v ČR. Zdravotně postižení a jejich rodiny tvoří již nyní značnou část společnosti a podílejí se jistou měrou na tvorbě HDP. Se započítáním veřejných služeb primárně orientovaných na tuto uživatelskou skupinu se jedná o segment, jenž se bude do budoucna rozvíjet a vytvářet stále větší část HDP. Konečným cílem je tak rozvoj vnímání skupiny občanů se zdravotním postižením jako neopominutelné části společnosti, která je významným přínosem pro její další rozvoj.

Oblast vzdělávání a školství Stěžejním cílem vzdělávání občanů se zdravotním postižením zůstává zajištění rovného přístupu, který v sobě zahrnuje i prvky odstraňování minulých deformací a prevenci vzniku (byť nepřímého) diskriminačního jednání v jednotlivých situacích. Společná školní docházka bude stále více chápána jako důležitý faktor prevence sociálního vyloučení, než jako prosté organizačně pedagogické opatření. V rámci pravidla rovného přístupu budou přijímána opatření legislativního, personálního, ekonomického, technického a pedagogického charakteru. Nediskriminací a rovným přístupem se rozumí umožnění vzdělávání v obou základních proudech vzdělávání – hlavním i speciálním, při respektování základních práv zákonných zástupců dítěte, resp. občana se zdravotním postižením. V rámci tohoto pravidla je vzdělání chápáno jako základní lidské právo s univerzální lidskou hodnotou. Vzdělávání občanů se zdravotním postižením tak má svůj individuální i společenský rozměr. Z hlediska individuálního bude v příštích letech stále více zaměřeno do roviny osobního rozvoje, formování místa ve společnosti a přípravy účastníka pracovního trhu. Vzdělávací systém ve vztahu ke zdravotně postiženým bude plnit zejména následující funkce: •

rozvoj osobnosti, jehož cílem je jak kultivace a seberealizace každého jedince, tak i co největší rozvinutí a uplatnění jeho potenciálu. Je to nezbytné nejen z hlediska individua, ale i společnosti. Konečným cílem všech opatření je umožnění co nejvyššího vstupně vzdělání pro každého občana se zdravotním postižením přispívajícího ke zvýšení kvality jeho života,

•

posílení soudržnosti společnosti. Nedostatek přirozené rovnosti vstupních podmínek u některých účastníků vzdělávání (zejména občanů se zdravotním postižením) se nesmí stát překážkou v zajištění rovného přístupu ke vzdělávání a rovných příležitostí. Rozdílná úroveň ve vzdělávání se už dnes stala rozhodující charakteristikou rozdílů ve společnosti. Vzdělávací systém může podstatně přispívat ke zvýšení vzestupné sociální mobility, omezovat vytlačování občanů se zdravotním postižením na okraj společnosti a přispívat ke kultivaci vztahů ve společnosti.

9

Dosažení maximálního vzdělanostního stupně je chápáno jako významný příspěvek vzdělávacího systému k rozvoji lidských zdrojů této skupiny občanů. Rozhodující je orientace vzdělávání zdravotně postižených na zvýšení schopnosti pohybu na trhu práce. Budovaný systém počítá s následujícími typy opatření a služeb: • • •

informační služby (např. informace o vzdělávací nabídce, možnostech studijního i profesního uplatnění, informace o kvalitě a dalších důležitých aspektech volby školy a oboru vzdělání), diagnostické služby (ověřování osobnostních, intelektuálních a dovednostních předpokladů pro volbu školy a povolání), poradenské služby v oblasti volby školy a povolání.

Uvedené úkoly školského systému budou v segmentu zdravotního postižení doplněny o některá opatření. Stávající systém vzdělávání výchovných poradců bude doplněn o část týkající se profesního uplatnění absolventů se zdravotním postižením. K tomu budou vytvořeny předpoklady v rámci organizace dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Informace a služby profesního poradenství budou předávány i prostřednictvím činnosti Speciálně pedagogických center. Součástí opatření bude i posouzení pracovní způsobilosti nejpozději v okamžiku dokončení přípravy na povolání. Cílem tohoto posouzení nebude pouze přiznání statusu odpovídajícího pojetí „změněné pracovní schopnosti“, nýbrž zajištění podkladů pro možnost sestavení individuální plánu rehabilitace a pracovního začlenění. A to zejména u studentů speciálních středních škol, odborných učilišť, praktických škol. V rámci tohoto úkolu se budou primárně rozvíjet i nástroje dalšího vzdělávání zdravotně postižených. Vedle obecné nutnosti celoživotního vzdělávání v řadě oborů lidské činnosti se jedná o řešení deficitu vzdělávání u řady občanů se zdravotním postižením z minulosti. Další vzdělávání hraje roli klíčového nástroje politiky zaměstnanosti a podmínky flexibility a uplatnitelnost jednotlivců na pracovním trhu. Předpokládá se postupný rozvoj a podpora odborného i materiálně technického potenciálu škol (zejména středních a vyšších odborných) při organizaci celoživotního vzdělávání občanů se zdravotním postižením. Zvláštní pozornost bude věnována organizaci vzdělávacích programů distančního vzdělávání zaměřeného na skupiny specifických zdravotních postižení: zrakové postižení, sluchové postižení, tělesné postižení. Zkušenosti ze zahraničí poukazují na stoupající význam a zvyšující se kompetence speciálních pedagogů. Důležitou roli v procesu vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením budou sehrávat i tzv. školští psychologové, s jejichž postupným působením přímo ve školách počítají rozvojové programy resortu školství. Zvyšování kompetence speciálních pedagogů je v rukou vysokých škol.

Oblast sociálního zabezpečení Změny v poskytování sociálního zabezpečení občanům se zdravotním postižením budou do budoucna řešeny dvěma způsoby. Jednak úpravou obecně platných právních norem a společenských koncepcí, které budou zahrnovat opatření vážící se ke zdravotnímu postižení, předpokládá se však i přijímání leges specialis, které by řešily dílčí aspekty vztahu státu ke zdravotně postiženým, pro něž není v rámci obecných právních norem dostatečný prostor. V některých případech (viz dále) půjde i o vytvoření relativně nových systémů péče a podpory, které budou vyžadovat samostatnou právní úpravu. Východiskem a cílem přípravy obecných i speciálních programů a projektů podpory se musí stát cílená a vědomá diferenciace prováděná podle závažnosti a důsledků zdravotního postižení pro sociální začlenění občana se zdravotním postižením. Vůdčím principem nově budovaných i upravovaných subsystémů sociálního zabezpečení se

10

stane snaha státu odstranit dříve běžně užívaný princip plošného užívání (výplata, poskytování) institutu sociální podpory ve smyslu cílené ingerence ve prospěch občanů a rodin objektivně i subjektivně nejvíce zasažených zdravotním postižením. Jako alternativní možnost řešení složitých otázek, a to nejen vnitřních aspektů a parametrů systému sociálního zabezpečení, nýbrž svými dopady i subsystémů zaměstnávání, vzdělávání apod., by v rámci reformy důchodového systému mohlo být v budoucnu zvažováno zavedení samostatného systému invalidního pojištění a separace dávkové podpory důchodového pojištění od příjmu z ekonomické aktivity. Především je nutná analýza možnosti fungování systému, který by vedle výplaty invalidních důchodů jako aktivní opatření prováděl i prevenci vzniku závislosti na sociálních dávkách a potřeby péče. Mj. i tím, že by se podílel na zajištění komplexu ucelené rehabilitace. V příštím období se počítá s vybudováním systému komplexní (ucelené) rehabilitace zasahujícího svými oblastmi do sféry pracovní, vzdělávací, sociální i zdravotní a s přijetím odpovídajících právních norem vytvoření podmínek pro holisticky pojatý systém služeb, tj. jejich poskytování v integrované podobě. Cílem nově budovaného systému bude poskytování podpory a péče, pro kterou se v mezinárodní sféře vžil termín „rehabilitace“. Jedná se o včasné, plynulé a koordinované úsilí zaměřené zejména na minimalizaci a kompenzaci dopadů zdravotního postižení. V případě vzniklých následků zdravotního postižení osob bude cílem rehabilitace co nejrychlejší a co nejširší zapojení osob se zdravotním postižením poškozených úrazem, nemocí, nebo vrozenou vadou do všech obvyklých společenských aktivit s maximálním důrazem na jejich pracovní začlenění. Základním cílem rehabilitace je tak co nejvíce minimalizovat přímé důsledky trvalého nebo dlouhodobého zdravotního postižení. Uceleností v rehabilitaci se rozumí zejména zajištění časnosti poskytnutí, návaznosti jednotlivých složek rehabilitace (léčebné, sociální, pedagogické a pracovní) a také jejich komplexnost. Ucelené provádění rehabilitace bude důležité nejen pro samotnou osobu se zdravotním postižením, ale současně může znamenat i výhody pro stát a společnost. Očekává se, že v průběhu ucelené rehabilitace – a za součinnosti všech jejích složek - se osoba se zdravotním postižením stane méně závislou na pomoci okolí a další podpoře státu. Realizace tohoto úkolu si vyžádá v závislosti na dalších koncepčních a legislativních pracech vlády i resortů ustavení speciálního týmu pro danou oblast, který by v příštím období položil základy celého systému. Jedná se o nově pojatý úkol, u něhož se předpokládá garance MPSV za jeho vypracování. V celém procesu bude dbáno, aby soubor navržených služeb neodporoval principu „design for all“ a ucelená rehabilitace bude pojímána jako potvrzení kompetencí a schopnosti jednotlivých systémů poskytujících komplexní péči občanu se zdravotním postižením. V této souvislosti je třeba uvažovat i o vytvoření sociálních dílen, ve kterých převažuje pracovní terapie, tzn. nejedná se o chráněné pracovní dílny, kde je občan se zdravotním postižením zaměstnán v pracovně právním vztahu. Pracovní činnost s převahou pracovní terapie Přístup k tomuto modelu pracovní činnosti bude postupně diverzifikován v závislosti na převládajícím charakteru činnosti subjektu, který tuto činnost zajišťuje. Rozdíly mezi pracovištěm typu chráněné dílny s běžným pracovně právním vztahem a dílny s převahou prací terapeutického nebo sociálního významu budou zohledněny v rámci vyhodnocení efektivity stávajících modelů podpory a vzájemného poměru poskytovaných prostředků podpory zaměstnanosti a podpory sociálních služeb. Budou vytvořena kritéria posuzování dílen s převahou pracovní terapie (tj. sociálních dílen) a jejich financování. V rámci zvoleného způsobu řešení budou akceptovány prvky přiměřené tržní aktivity těchto středisek založené na principech sociální ekonomie. Pozornost bude věnována budování a podpoře (včetně kontroly efektivnosti) těchto typů sociálních dílen zřizovaných v rámci rezidenčních zařízení sociálních služeb.

11

Do budoucna bude nutno vyšší pozornost věnovat problematice rodiny s těžce zdravotně postiženým členem. S cílem zajištění maximálního možného pracovního potenciálu ostatních členů rodinného společenství je nutno připravovat nové či dosud rozvíjející se formy podpory. K tomu budou provedeny změny v systému sociálních dávek i služeb primárně zaměřených na dvě cílové oblasti podpory. První je možnost pracovního uplatnění členů rodiny s těžce zdravotně postiženým členem a druhou celkové zajištění vyšší kvality života, zejména jedná-li se o člena s těžkými či kombinovanými formami zdravotního postižení. Základním prostředkem bude rozvoj nových typů služeb a úprava parametrů poskytovaných dávek. V druhé oblasti patří mezi významné úkoly úprava příjmu osoby pečující o člena rodiny se zdravotním postižením, který je objektivně vnímán jako velmi nedostatečný. V rámci úprav systému budou zvažovány i varianty zohledňující míru náročnosti a trvalosti péče poskytované pečující osobou. Zásadním úkolem zůstává řešení situace pečující osoby po přechodu do systému důchodového pojištění, kdy dochází k výraznému propadu výše příjmu. Problematika rodin s postiženým dítětem bude řešena komplexně, a to v souvislosti s přípravou Koncepce státní rodinné politiky. Otázku osob se zdravotním postižením lze mnohdy účelně řešit zároveň s jinými otázkami týkajícími se života rodin . V příštím období je třeba obnovit systém koordinované péče o děti a mládež se zdravotním postižením, s cílem vykonat ve všech systémech (zdravotnictví, školství, sociální péče) vše pro co nejúspěšnější integraci dětí a mládeže se zdravotním postižením, s jednoznačným cílem minimalizovat jejich závislost na budoucí pomoci a zabezpečit nejvyšší možnou míru integrace. V relativně rozvinutém systému podpory zdravotně postižených dosud citelně chybí komplex opatření zaměřených na „krizové“ období prvních let života dítěte se zdravotním postižením či jinak výrazně biologicky, sociálně či psychicky znevýhodněného. Proto bude v příštích letech legislativně zakotven institut rané péče. Raná péče - intervence bude organizována jako součást systému veřejných služeb poskytovaných rodině s dítětem raného věku, (0 – 3, výjimečně 7 let), které je ohroženo v biologickém, psychickém a sociálním vývoji či s dítětem se zdravotním postižením. Ranou péči je nutno budovat jako ucelený komplex řady podpůrných služeb a programů zaměřených na celou rodinu dítěte v raném věku. Primárním úkolem rané péče je při respektování kompetencí rodiny působit na snižování rizika vyplývajícího z existence zdravotního postižení dítěte. Konečným cílem je sociální integrace rodiny a eliminace sociálního vyloučení. Konkrétním cílem je poskytování informačních, terapeutických, sociálních, psychologických, speciálně pedagogických, právních a dalších služeb, nácvik stimulace a zvládání vývoje dítěte se zdravotním postižením v raném věku. V průběhu přípravy a budování systému rané péče se předpokládá přijetí potřebných právních norem s meziresortní působností. Základní součinnost bude vyvíjena mezi MPSV, Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvem zdravotnictví. Proces přípravy systému bude průběžně konzultován s představiteli organizací zdravotně postižených a dosavadními poskytovateli této služby v rámci neziskového sektoru. Sociální služby Státní politika vůči lidem s postižením musí vytvářet cestu k jejich začlenění do života společnosti a umožňovat jim přístup ke vzdělání, práci a účasti ve veřejném i společenském životě. Jedním z nástrojů tohoto začlenění jsou sociální služby. Musí být dostupné, účinné a musí usnadňovat přístup k uvedeným aktivitám. Systém sociálních služeb se musí vhodně doplňovat se systémem sociálních dávek pro zdravotně postižené. Systémy budou nastaveny jako dostupné a budou osobám se zdravotním postižením pomáhat žít v přirozené komunitě, pracovat, vzdělávat se a zpřístupní jim zboží a veřejné služby. Nástroje, které k naplnění tohoto cíle budou použity, jsou zejména nová legislativa a podpora prostřednictvím finančních pobídek (grantových schémat). Za dostupnost služeb sociální péče bude nadále primárně zodpovědný stát, ale postupně se bude zvyšovat role veřejné správy na úrovni obcí a krajů, které budou mít stejně jako státní orgány jednoznačně

12

zákonem stanoveny práva a povinnosti. Jejich zájem na rozvoji těchto aktivit může být regionálně dynamizujícím prvkem. Na druhé straně musí být do budoucna zákonnou normou řešeny základní parametry systému – legislativní řešení, finanční toky a modely poskytovaných služeb. Prodlužování současného stavu by nezbytně mělo za následek další zhoršení situace v oblasti a vedlo by k poškozování občanů se zdravotním postižením. V rámci budovaného systému bude nutno vyřešit otázku nároku na sociální službu a s ní související systém zjišťování potřeb v závislosti na míře zachování/snížení schopností žadatele o službu. V příštích letech bude rovněž analyzována možnost převedení financování sociálních služeb do pojistného režimu s využitím kontrolovaných tržních mechanismů, pokud jde o poskytovatele služeb. Jde v zásadě o řešení předpokládaná již dříve v rámci příprav věcných záměrů zákona o sociální pomoci, avšak nikoliv v podobě státní dávky “příspěvku na péči“, ale jako dávek pojistných. K realizaci tohoto záměru bude analyzována efektivnost možného propojení systému financování sociální péče a zdravotního pojištění, neboť oba systémy mají stejný startovací moment, jímž je zdravotní stav, a ve vztahu k osobě klienta vyžadujícího péči působí často paralelně. Součástí úkolu je i řešení způsobu úhrady zdravotnických úkonů, které jsou dosud hrazeny z běžných provozních výdajů poskytovatelů sociálních služeb. Bude nezbytné posílit právo klientů rozhodovat o způsobu zabezpečení potřeb v rámci přiznané hodnoty kompenzačního plnění. Ve stanovení způsobu financování sociálních služeb z pohledu uživatele je možno využít systém tzv. přímých plateb v některé z možných variant, např. poukázky či pojištěnecké dávky. Služby pro osoby s postižením budou více než v současnosti spočívat v kompenzaci důsledků zdravotního postižení, v oblasti účasti na trhu práce a přístupu ke všem zdrojům, právům a službám (bydlení, volný čas, vydělávání apod.). Služby musí být organizovány jako individualizované, respektující osobu se zdravotním postižením jako partnera (nikoli objekt péče), respektující základní lidská i další práva. Osobám se zdravotním postižením budou poskytovány tzv. služby individuální podpory, ke kterým patří zejména osobní asistence, chráněné a podporované bydlení a domovy, pečovatelská služba, předčitatelská, průvodcovská a tlumočnická služba a různé typy denních ambulantních služeb. Služby pro rodiny dětí a občanů s postižením budou plnit zejména dva úkoly: pomoc při zvládání péče o dítě a člověka se zdravotním postižením a jeho výchovu – např. raná péče (pro rodiče dětí do 7 let věku) a další formy pomoci. Rozvoj odlehčovacích služeb umožní osobám dlouhodobě pečujícím o člena rodiny s postižením pracovat, a v případech zvláště náročné péče částečně kompenzovat její náročnost. Vhodně volenými službami bude možno prodloužit dobu po níž bude rodina schopna pečovat o člena s těžkým postižením bez nutnosti jeho umístění do systému rezidenčních služeb. Cílem je uplatnění maximálně možného pracovního potenciálu příslušníků rodiny pečující o člena s postižením a zvýšení kvality jejich života.

Oblast zaměstnanosti a zaměstnávání Při všech připravovaných opatřeních bude podpora zaměstnanosti této skupiny občanů pojímána jako nedílná součást opatření a tendencí ekonomického prostředí závislá na makroekonomických ukazatelích. Těmi jsou primárně výkonnost hospodářství, výše HDP a jeho struktura a celková míra nezaměstnanosti. Jedním ze základních přístupů zůstane vysoká míra pozornosti, kterou zaměstnávání občanů se zdravotním postižením věnují orgány státu a veřejné správy. Přitom se uznává, že státní opatření legislativního a ekonomického charakteru mají svá přirozená omezení daná charakterem trhu, pohybem kapitálu, zaměstnanců, zboží a služeb. Opatření státu a orgánů exekutivy jsou zaměřena na zvýšení ekonomické výkonnosti České republiky, což je v souladu se snahou zvýšit zaměstnanost skupiny občanů se zdravotním postižením. I při vědomí uvedených omezení,

13

vycházejících z vlastností trhu, nebudou omezovány dosavadní ingerenční zásahy státu do sledované oblasti. Zaměstnávání zdravotně postižených bude považováno za prioritu celkového rozvoje lidských zdrojů v České republice. Naplnění pracovního potenciálu desítek tisíc občanů se zdravotním postižením přesahuje ekonomický význam prostého zaměstnání a zůstává základním cílem strategie státu a vlády. Naplnění tohoto cíle neznamená, že nebudou vyhodnocovány, měněny či rušeny dílčí instituty systémů podpory, ukáží-li se v podmínkách sjednocující se evropské ekonomiky neefektivní, omezující, či ve svých důsledcích kontraproduktivní. Ministerstvo práce a sociálních věcí v dohodě s Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy bude v rámci své působnosti spolupracovat při řešení problémů „prvního zaměstnání“ absolventů se zdravotním postižením. Budou rozvíjeny formy spolupráce škol (střední školy, speciální střední školy, odborná učiliště, učiliště) s místními orgány správy zaměstnanosti. To se týká zejména možností organizovaných forem celoživotního vzdělávání občanů se zdravotním postižením speciálními kurzy kvalifikačního a rekvalifikačního charakteru. Postupným cílem je dosáhnout stavu, kdy občané se zdravotním postižením ukončí přípravu na povolání způsobem odpovídajícím jejich pracovnímu potenciálu, nejdříve však v 18 letech věku. Pro naplnění tohoto cíle budou v případě potřeby modifikovány i prvky systému státní sociální podpory a pomoci. Zásadním východiskem změny dlouhodobých trendů je obecné i odborné zvýšení vzdělanosti této skupiny občanů. Součástí opatření bude reflexe uplatnění osob se ZPS v nově se rozvíjejících oborech (např. služby), namísto dosud stále převládající přípravy v „tradičních“ oborech, kde je šance na pracovní umístění minimální. Vedoucí tendencí se musí stát vědomí efektivnosti investic do vzdělávání jako prevence vzniku nezaměstnanosti. Takto směrované prostředky v konečném důsledku ušetří nemalé výdaje dosud směrované na řešení (ne) zaměstnanosti skupiny občanů se zdravotním postižením. Vedle ekonomických a legislativních nástrojů zůstává dlouhodobým úkolem vytváření prostředí přátelského zaměstnávání občanů se zdravotním postižením. Proto bude pozornost všech orgánů státní správy soustředěna i na opatření, jež mají vést k postupným změnám myšlení hlavních aktérů procesu (zaměstnavatelé na otevřeném trhu práce, zaměstnanci bez postižení, zaměstnanci s postižením). Účast občanů se ZPS na otevřeném trhu práce musí být postupně přijímána jako přirozená a samozřejmá. K tomu budou vytvářena opatření a programy podporující vzdělávání a informovanost majoritní populace o významu, cílech a důvodech vedoucích k podpoře zaměstnávání této skupiny občanů. Zvláštní cílovou skupinu budou tvořit studenti středních a vysokých škol, zaměstnavatelé (organizace), potenciální zaměstnavatelé (např. OSVČ). Naplněním tohoto úkolu se stane i řada opatření Národního plánu zaměstnanosti a jeho akčních plánů. Nezbytnou podmínkou tohoto procesu je aktivní příklad zaměstnavatelů – orgánů veřejné správy. Snahou bude, aby na konci sledovaného období plnily orgány veřejné správy svou zákonnou povinnost zaměstnávání občanů se ZPS prioritně formou přímého zaměstnání. Plnění formou odvodu do státního rozpočtu se v této skupině zaměstnavatelů musí stát výjimečné a dočasné. V rámci obecně přijímaných opatření se bude více než v minulosti diferencovaně působit na zaměstnanost jednotlivých skupin občanů se zdravotním postižením z hlediska formy jejich účasti na trhu práce. Jedná se zejména o následující varianty: •

zaměstnanecký poměr na otevřeném trhu práce

Uvedený způsob zaměstnávání občanů se zdravotním postižením bude považován za prioritní. Nadále budou stanoveny základní parametry upravující povinnosti zaměstnavatelů v této oblasti zákonnými normami. V závislosti na situaci na pracovním trhu budou přijímány dílčí úpravy stávajících parametrů podpory. V prvních letech se neočekává ústup od podpory upravené formou stanovení povinnosti zaměstnávání tzv. povinným podílem zaměstnanců se ZPS. MPSV bude pravidelně vyhodnocovat jednotlivé formy plnění tohoto podílu. Aktivizační programy, legislativní a ekonomické nástroje budou využívány cíleně k těm skupinám zaměstnavatelů, které z různých důvodů tento podíl nenaplňují,

14

či dávají systémově přednost ostatním formám před variantou přímého zaměstnávání. V rámci této formy zaměstnávání budou připraveny podpůrné programy, které budou bonusovým způsobem (daně, dotace) pozitivně motivovat malé zaměstnavatele (do 25 zaměstnanců), na něž se nevztahuje povinnost zaměstnat občany se ZPS v rámci tzv. povinného podílu. Upřednostnění práce na otevřeném trhu před chráněným prostředím se bude prosazovat také opatřeními na úrovni služeb zaměstnanosti (např. nezaměstnaným se zdravotním postižením bude nejprve nabídnuto řešení směřující na otevřený trh a až v případě neúspěchu bude nabídnuto místo v chráněné dílně). Lze očekávat zlepšení možnosti uplatnění na otevřeném trhu práce v souvislosti s přijetím nového zákona o zaměstnanosti (2004), který otevírá možnost zabezpečení procesu pracovní rehabilitace prostřednictvím specializovaných právnických nebo fyzických osob. Příprava pro zaměstnávání na otevřeném trhu práce se musí stát prioritní i pro pojetí a obsah vzdělávacích programů jednotlivých typů škol vzdělávací soustavy. Speciální pozornost bude věnována studentům středních škol. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připraví varianty zavedení speciálních programů zaměřených na orientaci žáků a studentů na trhu práce. Do praxe bude zaveden tzv. program propojující systém vzdělávání a práce, který umožní mladým lidem s postižením plynule přejít ze školy do zaměstnání (v zahraničí známý school to work transition). •

zaměstnanecký poměr u zaměstnavatele zdravotně postižených (upravené podmínky, speciální podmínky)

Rozvinutý systém tohoto typu zaměstnávání občanů se zdravotním postižením bude nadále posilován a podporován. V letech 2004 – 2006 se nepředpokládá zásadní změna legislativního prostředí, jež upravuje způsoby podpory tohoto typu zaměstnávání. V rámci této skupiny zaměstnavatelů budou nadále rozvíjeny formy zaměstnávání v rámci tzv. chráněných dílen. Nadále budou na tato pracovní místa zařazováni zejména uchazeči s těžším zdravotním postižením (včetně postižení mentálního), kteří mohou podávat jen snížený pracovní výkon a jen obtížně je lze umístit na volných pracovních místech otevřeného trhu práce. MPSV posoudí stávající způsoby podpory tohoto typu zaměstnávání (zejména dotaci na zřízení a provoz pracovního místa) a v rámci provedené analýzy navrhne úpravu parametrů tohoto institutu. Případné pokračování tohoto způsobu posuzování bude nutno upravit v rámci obecně závazných právních předpisů. Zásadním úkolem v této oblasti bude provedení systemizace více typů chráněných dílen dle klasifikace zdravotního postižení a jeho stupně. MPSV stanoví způsoby hodnocení zdravotního postižení (typ, hloubka) pro účely podpory zaměstnavatelů ZP. Vedle přímé podpory tohoto typu zaměstnávání MPSV za součinnosti dalších orgánů a organizací zabezpečí provedení informační kampaně, která by potenciálním zaměstnavatelům – zřizovatelům tohoto typu organizace – přiblížila možnosti a výhody tohoto druhu zaměstnávání. •

osoba samostatně výdělečně činná

Stávající formy podpory této formy zapojení občanů se zdravotním postižením na trhu práce budou zachovány a podle potřeb průběžně rozvíjeny. Vedle ekonomických a legislativních nástrojů budou rozvíjeny i formy poradenství vedoucí ke zvyšování podílu této formy ekonomické aktivity občanů se zdravotním postižením. Nezanedbatelný je i popularizační význam úspěšných příkladů tohoto typu pro ostatní občany se zdravotním postižením a společnost jako celek. Ministerstvo průmyslu a obchodu nalezne možnosti oceňování vynikajících výsledků podnikatelské aktivity osob se zdravotním postižením. •

specifické formy zaměstnávání (typ domácí práce)

Očekává se pozvolný nárůst tohoto typu zaměstnávání, zejména s rozvojem tzv. informační společnosti, postupným zvyšováním vzdělanosti občanů se zdravotním

15

postižením a jejich schopností využívat moderních informačních technologií. V závislosti na rozsahu tohoto segmentu ekonomické aktivity budou ze strany státních orgánů přijímána potřebná opatření poradenského, legislativního a ekonomického charakteru. Novou tendencí pro příští období bude důslednější reflexe příčin změněné pracovní schopnosti resp. fáze vzniku pracovního handicapu a jeho prožívání účastníkem. K naplnění tohoto cíle a úkolu je nutno připravit komplexní řešení cestou naplnění záměrů tzv. ucelené rehabilitace. V tomto systému se počítá s nově vybudovaným subsystémem diagnostiky a hodnocení osobnosti občana se zdravotním postižením pro účely uplatnění na trhu práce. Vedle dosud převládajících medicínsko-posudkových kritérií se postupně uplatní hodnocení pracovní schopnosti občana se zdravotním postižením v rámci hledisek zahrnujících jak závažnost daného postižení, tak aktivity a formy participace každého občana se zdravotním postižením na řešení jeho pracovního uplatnění. Zvláštní pozornost bude věnována prvotní klasifikaci po ukončení přípravy na povolání, případně po ukončení rehabilitace po nemoci či úrazu v době ekonomické aktivity. Konečným cílem je, v závislosti na zvoleném modelu řešení, pracovat s institutem individuálního plánu pracovní rehabilitace, přijímaného vždy za součinnosti občana se zdravotním postižením. V návaznosti na zvolenou variantu systému sociálního zabezpečení (institut pojišťovny pro invaliditu) budou postupně zavedeny mechanismy řešící pracovní rehabilitaci občana se zdravotním postižením v linii od „invalidity“ k pracovní aktivitě. V rámci tohoto směru podpory a v závislosti na úpravách systému důchodového pojištění bude realizována separace dávkové podpory důchodového pojištění od příjmů z ekonomické aktivity občana. Zásadním požadavkem zůstane pravidlo „výhodnosti“ zaměstnání před příjmem ze systému sociálního zabezpečení. Stejně jako v dalších oblastech přístupu státu ke zdravotně postiženým bude nutno v segmentu zaměstnanosti sladit národní specifika s koordinovanou politikou zaměstnanosti vůči této skupině obyvatel prováděné v rámci Evropské unie. K tomu budou postupně vytvářeny programové, legislativní a organizační předpoklady pro čerpání prostředků z příslušných fondů Evropské unie. Nástroje podporující zaměstnanost budou nadále koncipovány tak, aby byly dostupné i pro skupinu nezaměstnaných se zdravotním postižením – naplnění principu design for all. Do budoucna se očekává zvýšení role obce při řešení zaměstnanosti jejích obyvatel, a to včetně občanů se zdravotním postižením. Obec má vzhledem ke znalosti specifik místního trhu předpoklady sama zaměstnat ve svých orgánech a organizacích občany se zdravotním postižením a více využívat možností umísťování těchto občanů při pracech v obci s využitím prvků podpory státních programů, event. programů EU. I zahraniční zkušenosti ukazují, že, mj. vlivem správného nastavení systémů sociálních podpory a ochrany, jsou obce více motivovány k podpoře rozvoje sociální ekonomie jako svého druhu řešení problému svých občanů.

16

2.

Analytická část

2. 1

Úvod do problematiky cílových skupin

Základním problémem, se kterým se všechny předešlé - a i tato předkládaná studie musí vyrovnat, je značná nejednotnost vymezení pojmu „zdravotně postižený“. Otázka kdo jsou zdravotně postižení a odpověď na ni je závažná také vzhledem ke způsobu, jakým jsou prosazována opatření ve prospěch zdravotně postižených občanů. Tyto návrhy předkládají zpravidla reprezentace, zastupující občany s „viditelným" postižením (postižením propagandisticky využitelným, např. těžce zdravotně postižení, nevidomí, vozíčkáři a pod.). Pojem a definice zdravotního postižení Pod pojmem zdravotně postižený si mnozí z nás představí člověka na invalidním vozíku nebo s berlemi či holí. Jedná se však o velmi různorodou skupinu lidí s rozdílnými problémy, potřebami a zájmy. Kromě tělesně, zrakově a sluchově postižených patří mezi zdravotně postižené také mentálně postižení a lidé vnitřně nemocní, duševně nemocní nebo s civilizačními chorobami. Náš právní řád nezná obecnou definici osoby se zdravotním postižením, definuje některé termíny zejména pro účely uplatnění v soustavném zaměstnání (invalidní občan, částečně invalidní občan, občan se sníženou pracovní schopností a občan se sníženou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením, částečně / převážně / úplně bezmocný občan). Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí ve své Mezinárodní klasifikaci vad, postižení a znevýhodnění (1980) následující definice: Vada (Impairment): Jakákoliv ztráta nebo abnormálnost psychologické, fyziologické nebo anatomické struktury nebo funkce. Postižení (Disability): Jakékoliv omezení nebo ztráta (vyplývající z vady) schopnosti jednat a provádět činnosti způsobem nebo v mezích, které se pro lidskou bytost považují za normální. Znevýhodnění (Handicap): Nevýhoda, vyplývající pro daného jedince z jeho vady nebo postižení, která omezuje nebo znemožňuje, aby naplnil roli, která je pro tohoto jedince (s přihlédnutím k věku, pohlaví a sociálním a kulturním činitelům) normální. Jednoduchá definice užívaná u nás pro účely zdravotního pojištění zní: Stav trvalého a závažného snížení funkční schopnosti v důsledku nemoci, úrazu nebo vrozené vady. Každý dílčí systém zabezpečení zdravotně postižených - důchodové pojištění, nemocenské pojištění, sociální péče, státní sociální podpora, politika zaměstnanosti, – má svoje specifické potřeby a požadavky na posouzení zdravotního stavu a důsledků z něj vyplývajících. Vymezení „zdravotně postižených občanů" je provedeno v řadě právních norem a tato vymezení mají různé důsledky, zakládají různé nároky a vzájemně se nekontrolovatelně překrývají. Pojem „zdravotní postižení“ zahrnuje veškerá zdravotní postižení, tj. tělesná, duševní a smyslová.

17

Některé prameny, které definují pojem zdravotně postižení občané: •

vládní výbor používá nejširší pojem „zdravotně postižení občané", který není legislativně nikde vymezen. Vymezení vládního výboru zahrnuje nejen zdravotně postižené občany, ale i občany prostě nemocné.

•

zákon č.100/88 Sb., o sociálním zabezpečení vymezuje pojem částečně invalidní občan a skupinu poživatelů částečných invalidních důchodů a dále pojem invalidní občan a skupinu poživatelů invalidních důchodů.

•

zákon č. 1/91 Sb. o zaměstnanosti vymezuje pojem občané se změněnou pracovní schopností (dále jen se ZPS), kam patří občané částečně invalidní, kteří mohou být poživateli částečných invalidních důchodů, ale také nemusí. Dále tam patří občané se ZPS s těžším zdravotním postižením, kteří opět mohou, ale také nemusí být poživateli invalidních důchodů. V obou případech se pak jedná o invalidní občany.

•

vyhláška č. 182/91 Sb., provedení zákona o sociálním zabezpečení hovoří o občanech těžce zdravotně postižených. Nedefinuje je. Jen v přílohách 2 a 3 určuje jejich nároky na mimořádné výhody eventuálně příspěvky s ohledem na vyjmenovaná onemocnění.

Poskytování sociálních dávek, výhod a úlev se váže na následující posuzování zdravotního stavu a důsledků z něj vyplývajících: •

v důchodovém pojištění se posuzuje zejména invalidita, která vyjadřuje důsledek zdravotního postižení projevující se v poklesu výdělečné schopnosti.

•

v sociálním zabezpečení se posuzuje bezmocnost. Pro uznání bezmocnosti se stanoví tři podmínky – trvalost, potřeba ošetření a potřeba obsluhy jinou osobou. Při posuzování jednotlivých stupňů bezmocnosti jde o hodnocení míry soběstačnosti posuzované osoby.

•

ve státní sociální podpoře se posuzují stupně zdravotního postižení, které vyjadřují důsledek zdravotního postižení projevující se v uspokojování běžných životních potřeb, tj. v handicapu. Základním východiskem bylo, že zdravotní postižení zasahuje do schopností člověka, omezuje ho nebo mu znemožňuje plnění úloh, které jsou pro tuto osobu v závislosti na věku, pohlaví a sociální situaci normální. Zdravotní postižení má tedy pro člověka sociální důsledky. V rámci každého znevýhodnění způsobeného dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem je třeba stanovit stupeň závažnosti existujícího znevýhodnění, stupeň dopadu zdravotního postižení na schopnosti člověka v %.

•

v sociální péči se posuzuje druh a stupeň zdravotního postižení, které podstatně omezuje pohybovou nebo orientační schopnost občana ve vztahu k sebeobsluze a schopnosti soběstačnosti.

•

v oblasti politiky zaměstnanosti se posuzuje změněná pracovní schopnost. Osobou se změněnou pracovní schopností je občan, který má vlivem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, popř. přípravy k němu. Občany se změněnou pracovní schopností jsou též poživatelé důchodů podmíněných dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem, pokud jim zachovaná pracovní schopnost dovoluje pracovní uplatnění.

Skutečností ovšem také je, že existují různé seznamy, podle nichž se zdravotní postižení pro různé účely klasifikuje. Např. pro přiznání příspěvků na automobil, na provoz

18

automobilu, na kompenzační pomůcky, v tomto případě není důležité požívání důchodu, ale přiznání mimořádných výhod osobám se zdravotním postižením podle přílohy č. 2 vyhlášky 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Uvedené definování různých pojmů „zdravotně postižený“ je problematické, neboť v praxi umožňuje nekontrolovatelné překrývání nároků. Mezi cílovou skupinu dle zákona o sociálním zabezpečení patří tyto podskupiny obyvatel: •

Plný invalida (DP)1 může být zároveň bezmocným (SZ) občanem s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP), občanem těžce zdravotně postiženým – ZTP, ZTP-P (SP), dočasně práce neschopných (NP), dlouhodobě těžce zdravotně postiženou osobou (SSP), občanem se změněnou pracovní schopností nebo se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením – ZPS, ZPS s TZP (SPZ).

•

Částečný invalida (DP) může být zároveň občanem s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP), občanem těžce zdravotně postiženým – TP, ZTP (SP), dočasně práce neschopným (NP), dlouhodobě zdravotně postiženou osobou (SSP), občanem se změněnou pracovní schopností (SPZ).

•

Bezmocný občan (SZ) může být zároveň plně invalidním (DP) občanem s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP), občanem těžce zdravotně postiženým – ZTP-P (SP), dlouhodobě těžce zdravotně postiženou osobou (SSP).

•

Občan s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP) může být zároveň plně invalidním (DP), bezmocným (SZ), občanem těžce zdravotně postiženým – ZTP-P (SP), dlouhodobě zdravotně postiženou osobou nebo dlouhodobě těžce zdravotně postiženou osobou (SSP), občanem se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižení (SPZ).

•

Občan těžce zdravotně postižený – TP (SP) může být zároveň částečně invalidním (DP), dočasně práce neschopným (NP), dlouhodobě zdravotně postiženou osobou (SSP), občanem se změněnou pracovní schopností (SPZ).

•

Občan těžce zdravotně postižený – ZTP (SP) může být zároveň plně invalidním (DP), občanem s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP), dlouhodobě zdravotně postiženou osobou nebo dlouhodobě těžce zdravotně postiženou osobou (SSP), občanem se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením (SPZ).

•

Občan těžce zdravotně postižený – ZTP/P (SP) může být zároveň plně invalidním (DP), bezmocným (SZ), občanem s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP), dlouhodobě těžce zdravotně postiženou osobou (SSP).

1

V závorce jsou uvedeny systémy, ve kterých se pojmy (statuty) užívají, kde mají svůj původ: SZ - sociální zabezpečení DP - důchodové pojištění NP - nemocenské pojištění SP - sociální péče SSP - státní sociální podpora SPZ - státní politika zaměstnanosti

19

•

Dlouhodobě zdravotně postižená osoba (SSP) může být zároveň plně invalidní (DP), občanem s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP), občanem těžce zdravotně postiženým – TP, ZTP (SP), občanem se změněnou pracovní schopností (SPZ).

•

Dlouhodobě těžce zdravotně postižená osoba (SSP) může být zároveň plně invalidní (DP), bezmocnou (SZ), občanem s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP), občanem těžně zdravotně postiženým – ZTP/P (SP).

•

Občan se změněnou pracovní schopností – ZPS (SPZ) může být zároveň částečně i plně invalidním (DP), občanem těžce zdravotně postiženým – TP (SP), dlouhodobě zdravotně postiženou osobou (SSP), dočasně práce neschopným (NP).

•

Občan se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením – ZPS s TZP (SPZ) může být zároveň plně invalidním (DP), občanem s těžkými vadami nosného nebo pohybového ústrojí (SP), občanem těžce zdravotně postiženým – ZTP (SP), dočasně práce neschopným (NP).

2. 2 •

Definice jednotlivých cílových skupin Osoby s tělesným postižením

Pojem tělesného postižení je veřejností i legislativou redukován pouze na postižení pohybového ústrojí. Veřejnost vnímá tělesně postiženého jako někoho, jehož pohybový handicap je naprosto zjevný a nepřehlédnutelný. Dikce zákona, která vymezuje tělesná postižení, se rovněž omezila pouze na takové definice tělesně postižených, které mají přímou souvislost s pohybovým postižením. Základními symptomy, kterými se definují tělesně postižení lidé, je porušení motoriky, a to jak z hlediska kvalitativního tak kvantitativního. U tělesně postižených se jedná o viditelné postižení dolních či horních končetin. Tělesná postižení mohou být vrozená nebo získaná. Vrozené vady vznikly v průběhu nitroděložního života, během porodu či krátce po něm. Získaná postižení jsou způsobená buď úrazem, nebo různými nemocemi, které mají negativní vliv na pohybové ústrojí. Získaná postižení, na rozdíl od vrozených, mohou vzniknout v kterémkoliv období života člověka. Vzhledem k tomu, že pohyb je jedním ze základních projevů člověka, jeho nedostatečnost se projevuje v celkovém tělesném i duševním stavu. Psychika těchto lidí je často ovlivněna nápadností postižení. Tato nápadnost je veřejností často chápána jako stigma. Toto označení v postiženém vyvolává řadu nepříjemných pocitů, které mohou vyúsťovat v pocity méněcennosti.

•

Osoby se sluchovým postižením

Řeč je spolu se sluchem základní komunikační prostředek dorozumívání ve společnosti a pokud nemají osoby s postižením sluchu prostředky pro zapojování se do komunikace, stává se pro ně okolní svět nepřístupný. Osobám s postižením sluchu je nutno

20

vytvořit takové podmínky, které by snižovaly bariéry v dorozumívání a mělo by se tak zabránit možné sociální izolaci. Pro komplikovanost a rozsah důsledků sluchového postižení na potřeby a život ve společnosti dovolíme si rozsáhlejší exkurz do problematiky tohoto postižení, které je navíc ze strany majoritní společnosti „zdravých“ obtížněji vnímáno v dopadech na komunikaci, než osoba s berlou, invalidním vozíkem, či bílou holí. Být „sluchově postižený“ může znamenat tři různé věci: •

být ohluchlý

•

být nedoslýchavý

•

být prelingválně neslyšící

Tyto tři skupiny „sluchově postižených“ se od sebe velmi liší jak z hlediska komunikace, tak z hlediska jejich potřeb (a to se může týkat i potřeb, které budou mít vzhledem k veřejné instituci, jakou je např. knihovna). Ohluchlí „Ohluchlí“ jsou lidé, kteří ztratili sluch až po rozvinutí mluvené řeči. Na přesném věkovém vymezení se odborníci neshodují. Pro kompenzaci postižení je důležité v jak podnětném sociálním prostředí se dítě nachází. Zhruba se dá za kritické období tvorby řeči považovat věk od 2 do 5 let. Ohluchlí lidé většinou využívají ke komunikaci odezírání a mluvenou nebo psanou řeč. Mluvená řeč ohluchlých lidí může mít různou úroveň srozumitelnosti (často je deformovanost mluvy úměrná počtu let, po které jedinec neslyší). Při písemné komunikaci ovšem vůbec nemusí být poznat, že se jedná o osobu se sluchovým postižením. Pokud se postižená osoba rozhodne ke komunikaci využít odezírání, je třeba si uvědomit v komunikaci s osobou se sluchovým postižením několika omezení: •

Odezírání je vloha, která může (ovšem nemusí) být lidem dána (bez ohledu na jejich stav sluchu) v různé míře. Tuto vlohu, pokud ji máte, můžete tréninkem zdokonalovat.

•

Po celou dobu odezírání je nutno udržovat zrakový kontakt, tzn. musíme odezírající osobu upozornit na začátek naší promluvy, váš obličej musí být dostatečně osvětlen, během hovoru se nesmíte otáčet od odezírajícího.

•

Je nutné dbát na vhodnou vzdálenost a pozici mezi vámi a odezírajícím (vzdálenost by neměla být větší jak jeden metr, ale nesmíte stát ani příliš blízko, oči odezírajícího by měly být přibližně ve výšce úst mluvícího.

•

Je třeba mluvit v přirozeném tempu a rytmu (nemluvit rychle, ale ani neslabikovat nebo nepřirozeně oddělovat slova).

•

Odezírající osoba by měla znát téma, o kterém se bude mluvit.

•

Je třeba používat spíše kratší věty než nekonečná souvětí.

Úspěšnost odezírání ovlivňuje řada faktorů, jako je např. zdravotní a psychický stav odezírajícího (pokud bude nervózní, bude se mu odezírat nesrovnatelně hůř). Odezírající osoba musí mít dostatek sociálních zkušeností (co se v jaké situaci říká) a neustále anticipovat, protože i při velkých vlohách asi polovinu řečeného v běžném hovoru nelze odezřít (nelze odezírat slova, která nemáte ve slovní zásobě, intonaci atd.). Pamatujme také

21

na to, že nelze úspěšně odezírat ve skupinovém hovoru a že s prodlužující se dobou rozhovoru klesá pozornost odezírajícího. Nedoslýchaví Jsou to lidé, kteří se sluchadlem alespoň v tiché místnosti rozumí mluvené řeči i bez odezírání, tj. mají zbytky fonematického sluchu. Definice ovšem neříká, že nedoslýchavý musí rozumět vše, dokonce to nutně nemusí znamenat, že rozumí většinu. Nedoslýchaví tvoří velmi nejednotnou podskupinu „sluchově postižených“, protože sem patří např. starší občané, kteří mají díky vysokému věku již méně kvalitní sluch, ale zároveň osoby, které se plně sžily s minoritou neslyšících (viz. níže). Prelingválně neslyšící Jako prelingválně neslyšící (v běžné řeči používaný termín hluchý) označujeme osoby, které se narodily plně neslyšící nebo ztratily sluch před rozvojem řeči, a to tak, že absolutně, nebo mají jen nevyužitelné zbytky sluchových vjemů. Pojmy neslyšící a Neslyšící Nyní se dostáváme ke specifiku skupiny osob neslyšících – hluchých ve vztahu k používání svébytného a autonomního znakového jazyka. V této rovině jsou tedy příslušníky jazykové a kulturní menšiny (!nikoliv však etnické!). Pro rozlišení použijme pro tuto skupinu název s „N“ tedy Neslyšící. Tato minorita, minorita Neslyšících, se vůči majoritní společnosti vyhraňuje především používáním znakového jazyka a specifickou kulturou (ať už pod pojmem kultura máme na mysli vlastní historii, hodnotová měřítka nebo společenské zvyklosti). Vzhledem k tomu, že do této minority patří ten, kdo pro svůj život přijímá znakovou řeč a kulturní autonomii, tato dvě vyhranění, pak do této skupiny mohou patřit hluší, ohluchlí, nedoslýchaví, ale i slyšící (např. některé slyšící děti Neslyšících rodičů). Naopak to však znamená, že ne zdaleka všichni neslyšící jsou Neslyšící. Úhel pohledu - medicínský nebo kulturní Na hluchotu můžeme tedy nahlížet ze dvou úhlů pohledu. První z nich je často nazýván „medicínský“. Lidé nazírající hluchotu z medicínského hlediska považují (N)neslyšící za jedince s postižením. Jejich cílem je takto „poškozené“ jedince opravit do nejvyšší možné míry, a to jak po stránce technické – tj.slyšení (kochleární neuroprotézy, sluchadla…), tak po stránce společensko – kulturní, tj. vštípit těmto jedincům normy většinové společnosti a jazyk většiny (tj. mluvený český jazyk). Cílem je pak dosáhnout pokud možno plné integrace, odlišnosti nejsou žádoucí. Hluchotu ovšem můžeme chápat i z opačného úhlu pohledu. Neslyšící přijímáme pak jako jedince s odlišným jazykem a kulturou. Nemáme tendenci je jakýmkoliv způsobem opravovat a cítit se v roli pečovatelů (tj. nesnažíme se vytvářet závislost), nestavíme se do nadřazené role. Snažíme se sami poznávat tuto odlišnou kulturu a případně můžeme nabízet k nahlédnutí kulturu naší (většinové) společnosti. Úskalí společného života ve společnosti – vzájemná komunikace Je potřeba konstatovat, že český mluvený jazyk a český znakový jazyk jsou dva zcela odlišné jazykové systémy. Zatímco první z nich je jazyk audio - orální, druhý je vizuálně motorický. Tyto dva jazyky mezi sebou nejsou nijak příbuzné, přestože oba splňují základní podmínky přirozeného jazyka (historičnost, produktivnost, svébytnost, systémovost…). Český znakový jazyk je příbuzný s ostatními národními znakovými jazyky (z čehož vyplývá, že na světě se nepoužívá žádný jeden univerzální znakový jazyk!). Pro úplnost je potřeba ještě rozlišit český znakový jazyk a znakovanou češtinu. Znakovaná čeština je umělý systém odvozený od mluveného jazyka, kdy se v podstatě k českým slovům přiřazují znakové ekvivalenty.

22

•

Osoby se zrakovým postižením

Problematika osob se zrakovým postižením je široká např. i proto, že skupina osob se zrakovým postižením je jednou z nejrozmanitějších a nejpestřejších skupin mezi zdravotně postiženými osobami. Za zrakově postiženého podle pouček, již dlouho známých i mezi nejširší společností, považujeme toho jedince, jemuž jeho zraková vada činí problémy v běžném životě, a to i s použitím veškeré možné dostupné korekce, za niž považujeme jak chirurgický zákrok, tak léčení medikamentózní, tak také optickou korekci. Osoby se zrakovým postižením je možno členit podle několika kritérií, nejvýznamnějšími z nich však jsou klasifikace zrakově postižených podle stupně a podle typu postižení. V současné době podle stupně postižení rozlišujeme čtyři základní skupiny zrakově postižených: •

osoby nevidomé,

•

osoby se zbytky zraku,

•

osoby slabozraké,

•

osoby s poruchami binokulárního vidění (tupozraké a šilhavé).

Osoby nevidomé Nevidomost je nezvratný pokles centrální zrakové ostrosti od 3/60 až po ztrátu světlocitu, kdy právě zachování světlocitu, tedy minimálně vnímání světla a tmy, pomáhá jedinci při orientaci v pohybu. Nevidomí jedinci nejsou nejčastější skupinou mezi zrakově postiženými, avšak jsou pravděpodobněji skupinou nejnápadnější, a tím pádem také nejvíc řešenou jak v médiích, tak i v myslích laické veřejnosti. Osoby se zbytky zraku Osoby se zbytky zraku jsou ty osoby, jejichž zraková vada se pohybuje na rozmezí praktické slepoty a těžké slabozrakosti. Zbytky zraku je souhrnné označení pro stupeň poškození vidění, které umožňuje hrubou orientaci v osvětleném prostoru. Částečné vidění se v průběhu života může měnit jak ve směru zlepšení, tak i zhoršení. Osoby slabozraké Slabozrakost definuje Dotřelová in Kraus (1997) jako „ireverzibilní pokles zrakové ostrosti na lepším oku pod 6/18 až 3/60 včetně.“ Z praktického hlediska je tato vada dělena do tří stupňů, a sice lehká, střední a těžká.“ Osoby s poruchami binokulárního vidění (tupozraké a šilhavé). Mezi osoby s poruchou binokulárního vidění řadíme osoby tupozraké a šilhavé. V této skupině jsou osoby s jednou z nejčastějších vad zraku dětského věku. Tupozrakost (amblyopie) je funkční vada zraku, při které se jedná o snížení zrakové ostrosti jednoho oka, způsobené útlumem zrakového vnímání. Šilhavost (strabismus) je porucha rovnovážného postavení očí. Osy očí nejsou rovnoběžné, obrázky v pravém a levém oku nevznikají na stejném místě na sítnici a nemohou proto splynout, ale vznikne takto dvojitý obrázek (diplopie). Je zde možné ještě uvést jinou metodu klasifikace zrakového postižení. Jde o to, že k předchozí klasifikaci dodáváme navíc typologii zrakových vad podle typu postižení, kde vizus již není základním parametrem hodnoceni hloubky zrakového postižení.

23

Osoby se ztrátou zrakové ostrosti Osoba s touto poruchou nevidí zřetelně, má pravděpodobně problémy s rozlišováním detailů, ale nemusí mít problémy s identifikací velkých předmětů. Zrakovou ostrost měříme nejčastěji Snellenovými optotypy. Postižení (šíře) zorného pole Znamená omezení prostoru, které postižená osoba vidí. Při tomto omezení se může projevit ztráta zrakové ostrosti. Mezi postižení zorného pole patří také celostranné výpadky v zorném poli. Okulomotorické problémy Nastávají při vadné koordinaci pohybu očí. Většinou nastává problém při koordinaci obou očí současně. Projevují se problémy při uchopování předmětu. Může se projevit i nystagmus – trhavé, mimovolní, rytmické pohyby očí. Nystagmus nepatří mezi poruchy koordinace očních svalů. Obtíže se zpracováním zrakových informací Vznikají u osob s postižením zrakových center v kůře mozku. Často se v počátcích projevují jako náhlé výpadky zraku, kdy pozorovatel může spatřit změnu v jeho chování – např. nemůže nalézt věc, kterou ještě před chvílí viděl, a ta leží před ním. Poruchy barvocitu Barevné vidění je schopnost oka odlišovat různé délky elektromagnetického vlnění. Poruchy barvocitu jsou mnohem častější v mužské populaci. Zároveň je rozdíl, zda o těchto poruchách jedinec ví a dokáže je kompenzovat, nebo neví a objevují se v nevhodnou dobu.

•

Osoby s kombinovanými vadami

Provést jednotnou charakteristiku skupiny osob s vícenásobným postižením je ve své podstatě téměř nemožné, neboť se jedná o vysoce heterogenní seskupení, které se liší velkým množstvím znaků, ať se jedná o kombinace druhů, stupňů, doby vzniku postižení, ale i řadou dalších faktorů. Stávající přístup vychází z teze, že nejde o holou sumarizaci daných postižení, ale že se jedná o zcela novou kvalitu, která si vyžaduje odlišné pojetí,a to ve všech směrech, tedy jak při tvorbě systému zabezpečení, tak i koncipování a realizaci edukačního procesu, a to jak po stránce obsahové, tak i metodické. V České republice dosud ale nedošlo k jednoznačnému vymezení pojmového aparátu tak, aby byla tato skupina jednotně označována, a to ani v rámci jednoho resortu (např. Ministerstva školství mládeže a tělovýchovy), natož v rámci dalších sektorů (např. Ministerstvo práce a sociálních věcí a další). Tato skutečnost komplikuje jednak využívání legislativního rámce, ale i tvorbu koncepce služeb pro tuto kategorii. Nejfrekventovanější termín, který je nyní užíván je označení této skupiny, jako osoby s vícenásobným postižením, ale můžeme se setkat i s termíny kombinované postižení a kombinované vady, přičemž na tyto pojmy je obvykle nahlíženo jako na synonyma, a takto jsou také užívány. Skupina vícenásobných postižení je pochopitelně vzhledem k heterogenitě této skupiny velmi rozmanitá. Příčiny nelze ve všech případech jednoznačně určit, ale lze konstatovat, že je možno je hledat ve všech údobích života, přičemž obvykle nejtěžší případy mají příčiny v prenatálním stádiu vývoje. Přístupy ke kategorizaci se pochopitelně z pohledu historie vyvíjely a v podstatě kopírovaly náhled a přístup ke skupině osob s vícenásobným

24

postižením jako celku. V řadě členění bylo preferováno hledisko podle druhu postižení, přičemž se často vycházelo ze základu mentálního postižení, ke kterému se přiřazovala další postižení.

•

Osoby s mentálním postižením

Mentální retardace představuje snížení úrovně rozumových schopností v psychologii označovaných jako inteligence. Tento velmi často užívaný pojem však dosud nebyl uspokojivě definován a psychologové se již velmi dlouhou dobu pokoušejí o jeho přesnější vymezení. Lehká mentální retardace, IQ 50–69 V charakteristice této úrovně mentálního postižení se uvádí, že lehce mentálně retardovaní většinou dosáhnou schopnosti užívat řeč účelně v každodenním životě, udržovat konverzaci a podrobit se klinickému interview, i když si mluvu osvojují opožděně. Většina z nich také dosáhne úplné nezávislosti v osobní péči (jídlo, mytí, oblékání, hygienické návyky) a v praktických domácích dovednostech, i když je vývoj proti normě mnohem pomalejší. Hlavní potíže se u nich obvykle projevují při teoretické práci ve škole. Mnozí postižení mají specifické problémy se čtením a psaním. Lehce retardovaným dětem velmi prospívá výchova a vzdělávání zaměřené na rozvíjení jejich dovedností a kompenzování nedostatků. Většinu jedinců na horní hranici lehké mentální retardace lze zaměstnat prací, která vyžaduje spíše praktické než teoretické schopnosti, včetně nekvalifikované nebo málo kvalifikované manuální práce. V sociokulturním kontextu, kde se klade malý důraz na teoretické znalosti, nemusí lehký stupeň mentální retardace působit žádné vážnější problémy. Důsledky retardace se však projeví, pokud je postižený také značně emočně a sociálně nezralý, např. obtížně se přizpůsobuje kulturním tradicím, normám a očekáváním, není schopen vyrovnat se s požadavky manželství nebo výchovy dětí, nedokáže samostatně řešit problémy plynoucí z nezávislého života, jako je získání a udržení si odpovídajícího zaměstnání či jiného finančního zabezpečení, zajištění úrovně bydlení, zdravotní péče apod. Obecně jsou behaviorální, emocionální a sociální potíže lehce mentálně retardovaných a z toho plynoucí potřeba léčby a podpory bližší těm, které mají jedinci s normální inteligencí než specifickým problémům středně a těžce retardovaných. U osob s lehkou mentální retardací se mohou v individuálně různé míře projevit i přidružené chorobné stavy, jako je autismus a další vývojové poruchy, epilepsie, poruchy chování nebo tělesné postižení. Tato diagnóza zahrnuje: •

slabomyslnost,

•

lehkou mentální subnormalitu,

•

lehkou oligofrenii (dříve označovanou jako debilitu).

Středně těžká mentální retardace, IQ 35–49 U jedinců zařazených do této kategorie je výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči a i jejich konečné schopnosti v této oblasti jsou omezené. Podobně je také opožděna a omezena schopnost starat se sám o sebe (sebeobsluhy) a zručnost. Také pokroky ve škole jsou limitované, ale někteří žáci se středně těžkou mentální retardací si při kvalifikovaném pedagogickém vedení osvojí základy čtení, psaní a počítání. Speciální vzdělávací programy mohou poskytnout postiženým příležitost k rozvíjení omezeného potenciálu a k získání základních vědomostí a dovedností.

25

V dospělosti jsou osoby se středně těžkou mentální retardací obvykle schopny vykonávat jednoduchou manuální práci, jestliže úkoly jsou pečlivě strukturovány a jestliže je zajištěn odborný dohled. V dospělosti je zřídka možný úplně samostatný život. Zpravidla bývají plně mobilní a fyzicky aktivní a většina z nich prokazuje vývoj schopností k navazování kontaktů, ke komunikaci s druhými a podílí se na jednoduchých sociálních aktivitách. V této skupině jsou obvykle podstatné rozdíly v povaze schopností. Někteří jedinci dosahují vyšší úrovně v dovednostech senzoricko-motorických než v úkonech závislých na verbálních schopnostech, zatímco jiní jsou značně neobratní, ale jsou schopni sociální interakce a komunikace. Úroveň rozvoje řeči je variabilní. Někteří postižení jsou schopni jednoduché konverzace, zatímco druzí se dokážou stěží domluvit o svých základních potřebách. Někteří se nenaučí mluvit nikdy, i když mohou porozumět jednoduchým verbálním instrukcím a mohou se naučit používat gestikulace a dalších forem nonverbální komunikace k částečnému kompenzování své neschopnosti dorozumět se řečí. U značné části osob s tímto postižením je přítomen autismus nebo jiné pervazivní vývojové poruchy, které velmi ovlivňují klinický obraz a způsob, jak s postiženým jednat. Většina postižených může chodit bez pomoci. Často se vyskytují tělesná postižení a neurologická onemocnění, zejména epilepsie. Někdy je možno zjistit různá psychiatrická onemocnění, avšak vzhledem k omezené verbální schopnosti pacienta je diagnóza obtížná a závisí na informacích od těch, kteří ho dobře znají. Tato diagnóza zahrnuje: •

středně těžkou mentální subnormalitu,

•

středně těžkou oligofrenii (dříve označovanou jako imbecilitu).

Těžká mentální retardace, IQ 20–34 Tato kategorie je v mnohém podobná středně těžké mentální retardaci, pokud jde o klinický obraz, přítomnost organické etiologie a přidružené stavy. Snížená úroveň schopností je v této skupině mnohem výraznější. Většina jedinců z této kategorie (na rozdíl od předcházející kategorie) trpí značným stupněm poruchy motoriky nebo jinými přidruženými vadami, které prokazují přítomnost klinicky signifikantního poškození či vadného vývoje ústředního nervového systému. I když možnosti výchovy a vzdělávání těchto osob jsou značně omezené, zkušenosti ukazují, že včasná systematická a dostatečně kvalifikovaná rehabilitační, výchovná a vzdělávací péče může významně přispět k rozvoji jejich motoriky, rozumových schopností, komunikačních dovedností, jejich samostatnosti a celkovému zlepšení kvality jejich života. Tato diagnóza zahrnuje: •

těžkou mentální subnormalitu,

•

těžkou oligofrenii.

Hluboká mentální retardace, IQ je nižší než 20 Postižení jedinci jsou těžce omezeni ve své schopnosti porozumět požadavkům či instrukcím, nebo jim vyhovět. Většina osob z této kategorie je imobilní nebo výrazně omezená v pohybu. Postižení bývají inkontinentní a přinejlepším jsou schopni pouze rudimentární neverbální komunikace. Mají nepatrnou či žádnou schopnost pečovat o své základní potřeby a vyžadují stálou pomoc a stálý dohled. Možnosti jejich výchovy a vzdělávání jsou velmi omezené. IQ nelze přesně změřit, je odhadováno, že je nižší než 20. Chápání a používání řeči je přinejlepším omezeno na reagování na zcela jednoduché požadavky. Lze dosáhnout nejzákladnějších zrakově prostorových orientačních dovedností a jedinec s postižením se může při vhodném dohledu a vedení podílet malým dílem na praktických sebeobslužných úkonech.

26

Ve většině případů lze určit organickou etiologii. Běžné jsou těžké neurologické nebo jiné tělesné nedostatky postihující hybnost, epilepsie a poškození zrakového a sluchového vnímání. Obzvláště časté, a to především u mobilních pacientů, jsou nejtěžší formy pervazivních vývojových poruch, zvláště atypický autismus. Tato diagnóza zahrnuje: •

hlubokou mentální subnormalitu,

•

hlubokou oligofrenii (dříve označovanou jako idiocii).

Jiná mentální retardace Tato kategorie by měla být použita pouze tehdy, když stanovení stupně intelektové retardace pomocí obvyklých metod je zvláště nesnadné nebo nemožné pro přidružené senzorické nebo somatické poškození, např. u nevidomých, neslyšících, nemluvících, u jedinců s těžkými poruchami chování, osob s artismem, či u těžce tělesně postižených osob. Nespecifikovaná mentální retardace Tato kategorie se užívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možno zařadit pacienta do jedné ze shora uvedených kategorií. Tato diagnóza zahrnuje: •

mentální retardaci NS,

•

mentální subnormalitu NS,

•

oligofrenii NS.

Uvedená klasifikace mentální retardace neobsahuje kategorii „mírná mentální retardace“ (IQ 85–69), která u nás byla donedávna ve starších klasifikacích uváděna a ještě se někdy v poradenské praxi užívá. Toto snížení úrovně rozumových schopností zpravidla nesouvisí s organickým poškozením mozku, v jehož důsledku by se psychika mentálně postižených jedinců nemohla normálně rozvíjet, nýbrž bývá zapříčiněno jinými faktory (genetickými, sociálními a dalšími). Děti s opožděným rozumovým vývojem, u nichž k zaostávání vývoje došlo z jiných příčin, než je poškození mozku (sociální zanedbanost, nepodnětné výchovné prostředí, smyslové vady apod.), se nepovažují za mentálně postižené. Psychologické zvláštnosti jedinců s mentální retardací Z hlediska psychické struktury osobnosti mentálně retardovaní jedinci netvoří homogenní skupinu, kterou by bylo možno globálně vyčerpávajícím způsobem charakterizovat. Každý mentálně postižený je svébytný subjekt s charakteristickými osobnostními rysy. Přesto se však u značné části z nich projevují (ve větší či menší míře) určité společné znaky, jejichž individuální modifikace závisí na druhu mentální retardace, na její hloubce, rozsahu, na tom, zda jsou rovnoměrně postiženy všechny složky psychiky, nebo zda jsou výrazněji postiženy některé psychické funkce a duševní vývoj je nerovnoměrný.

27

Mentální retardace se klinicky projevuje zejména:

•

•

zpomalenou chápavostí, jednoduchostí a konkrétností úsudků;

•

sníženou vztahů;

•

sníženou mechanickou a zejména logickou pamětí;

•

těkavostí pozornosti;

•

nedostatečnou slovní zásobou a neobratností ve vyjadřování;

•

poruchami vizuomotoriky a pohybové koordinace;

•

impulzivností, hyperaktivitou nebo celkovou zpomaleností chování;

•

citovou vzrušivostí;

•

sugestibilitou a rigiditou chování;

•

nedostatky v osobní identifikaci a ve vývoji „já“;

•

opožděným psychosexuálním vývojem;

•

nerovnováhou aspirací a výkonů;

•

zvýšenou potřebou uspokojení a bezpečí;

•

poruchami v interpersonálních skupinových vztazích a v komunikaci;

•

sníženou přizpůsobivostí charakteristickými znaky.

schopností

až

neschopností

k

sociálním

komparace

požadavkům

a

vyvozování

a

některými

logických

dalšími

Osoby duševně postižené

Světová zdravotnická organizace (WHO) charakterizovala duševní poruchu jako klinicky prokazatelnou změnu duševní činnosti, která vyřazuje člověka z práce, společenského života či zodpovědnosti při právních úkonech. Duševní onemocnění v širším pojetí znamená, že změna některých psychických procesů projevující se v chování a prožívání člověka, znesnadňuje jeho interakci s jeho sociálním okolím. Duševně nemocní lidé ztrácí nebo nikdy nenabyli sociální dovednosti potřebné k získání a udržení zaměstnání, mezilidských vztahů, bydlení a péči o sebe. Dlouhodobě duševně nemocní jsou lidé, kteří trpí těžkou duševní poruchou, nejčastěji psychózou schizofrenní nebo afektivní (deprese, mánie), která má epizodický nebo chronický průběh a způsobuje postiženým handicap v sociálním fungování. Typickým onemocněním, se kterým se u duševně nemocných setkáváme, je psychóza a schizofrenie. Podle slovníku psychiatrických pojmů je schizofrenie charakterizována jako porucha, kterou lze charakterizovat deformacemi myšlení, vnímání a afektů, které jsou nepřiměřené nebo otupené. Jasné vědomí a intelektová kapacita bývají obvykle uchovány, ačkoliv může docházet ke kognitivním defektům. Porucha postihuje nejzákladnější funkce, které dávají jedinci pocit individuality, jedinečnosti a sebesměrování. Nejintimnější myšlenky, city a počiny jsou často pociťovány tak, jako by druzí lidé o nich věděli nebo je sdíleli. Za nejdůležitější psychopatologické jevy u schizofrenie je považováno ozvučování myšlenek, vkládání nebo odebírání myšlenek, vysílání myšlenek, bludné vnímání a bludy ovlivňování, hlasy komentující nebo diskutující o pacientovi ve třetí osobě.

28

Psychóza je definována jako duševní choroba, během níž dochází k těžkému narušení a uvědomování si sebe sama, ostatních osob a vnějšího světa. Zároveň dochází ke změnám afektivity, intelektu a osobnosti, což se projevuje zřetelnou poruchou chování a způsobem života. Osoba trpící psychózou je charakterizována ztrátou kontaktu s realitou, má zkreslené vnímání. V chování psychotického člověka se projevuje regrese a jeho postoje jsou doprovázeny abnormálními myšlenkovými obsahy, které přecházejí až v bludy.

•

Znevýhodněné skupiny ohrožené nezaměstnaností

Znevýhodněné skupiny na trhu práce zahrnují, podobně jako v zemích EU, hlavně absolventy škol a mladistvé, občany se zdravotním postižením, občany nad 50 let věku, občany bez kvalifikace nebo s nízkou úrovní kvalifikace a občany s malými dětmi. Nejvíce ohroženy jsou skupiny osob, u kterých dochází ke kumulaci různých znevýhodnění, jako například mladiství s nízkou úrovní kvalifikace. Tabulka Znevýhodněné skupiny na trhu práce (%, konec roku) Podíl skupiny na celkové registrované 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 nezaměstnanosti Absolventi

12,9 12,0 13,1 14,6 16,4 17,6 14,5 12,7 12,4

Osoby se ZPS

10,8 13,0 14,8 16,9 15,0 12,7 11,8 12,9 13,3

Osoby nad 50 let věku

9,2

Osoby se základním vzděláním

36,5 37,6 39,2 36,8 32,3 29,6 29,4 30,9 31,4

Osoby vyučené

40,3 39,7 37,8 38,1 39,4 41,5 40,6 41,0 40,2

12,0 12,8 14,4 14,5 13,6 14,7 16,2 17,1

Pramen: MPSV Souhrnným faktorem většiny znevýhodněných skupin na trhu práce je úroveň vzdělání, kvalifikace. Nejde zdaleka jen o nízkou úroveň vzdělání, ale také o nesoulad struktur stávající kvalifikace a požadované kvalifikace (jak uchazečů, tak absolventů škol), dále o nedostatečnou motivaci občanů obecně (nejen uchazečů) k rekvalifikaci, k profesní mobilitě, ale i k přijetí a udržení se v zaměstnání. Vývoj ukazuje relativní snižování podílu absolventů škol na celkové nezaměstnanosti. Míra nezaměstnanosti absolventů škol a mladistvých se snižuje s vyšší úrovní dosaženého vzdělání. Nejvíce jsou nezaměstnaností ohroženi absolventi učebních oborů středních škol, jejichž situace se v průběhu posledních let ještě zhoršila. Míra nezaměstnanosti absolventů se liší i podle jednotlivých oborů: největší vykazují absolventi strojírenských, stavebních a zemědělských oborů. Nezaměstnanost osob se zdravotním postižením neustále roste. Z 20 tis. v roce 1993 vzrostla na 61,5 tis. ke konci roku 2001. V prosinci 2001 dosáhla míra nezaměstnanosti této skupiny 42,3 %. Problémem je velký nedostatek vhodných pracovních míst pro tuto skupinu osob.

29

2. 3

Počty zdravotně postižených

Podle definice zdravotního postižení užívané v jednotlivých zemích EU se odhaduje počet zdravotně postižených na 5 až 19 % celkové populace. Zpráva o situaci zdravotně postižených a nejnaléhavějších úkolech, které je třeba vyřešit (VVZP 202/91, Praha 14.1.1992) pro Vládu ČR uvádí tyto odhady: • 100 000 zrakově postižených, z toho 17 000 prakticky nevidomých • 300 000 sluchově postižených, z toho asi 15 000 zcela hluchých • 60 000 lidí s poruchami řeči • 1 500 hluchoslepých • 300 000 mentálně postižených • 300 000 lidí s vadami pohybového ústrojí • 480 000 diabetiků (z toho 70 000 inzulinovaných) • 150 000 osob po cévních a mozkových příhodách • 140 000 osob postižených epilepsií • 100 000 duševně nemocných • 200 000 psoriatiků

Národní plán vyrovnávání příležitostí uvádí cca 1 200 000 zdravotně postižených občanů v ČR. Což je cca 10 – 12 % celkové populace ČR. Skupina, na kterou bezprostředně dopadají důsledky zdravotního postižení, je odhadovaná na 30% populace..

30

Počty osob se zdravotním postižením v regionu obce s rozšířenou působností Vsetín Obec

Počet obyvatel

Zrakově postižení

Mentálně postižení

Vady pohybového ústrojí TP dospělí s přidruženým MP v ústav. péči

TP mládež s přidruženým MP v ústav. péči

30 3 3 3 2 2 2 2

851 59 67 61 57 41 52 38

2 1 1 1 1 1 1 1

30 3 3 3 2 2 2 2

2 1 1 1 1 1 1 1

2 1 1 1 1 1 1 1

51783 1304 1643

296 8 10

83 3 3

492 13 16

76 2 3

296 8 10

1476 38 47

24 1 1

52 2 2

1481 38 47

3 1 1

52 2 2

3 1 1

3 1 1

1835 7544

11 44

3 13

18 72

3 11

11 44

53 216

1 4

2 8

53 216

1 1

2 8

1 1

1 1

2960 2384 2769

17 14 16

5 4 5

29 23 27

5 4 5

17 14 16

85 68 79

2 2 2

3 3 3

85 69 80

1 1 1

3 3 3

1 1 1

1 1 1

2715

16

5

26

4

16

78

2

3

78

1

3

1

1

10825

62

18

103

16

62

309

5

11

310

1

11

1

1

mládež v ústavní péči

14 1 2 1 1 1 1 1

dospělí v ústavní péči

848 58 67 61 57 41 52 38

Celkem

170 12 14 13 12 9 11 8

mládež v ústavní péči

Celkem

44 3 4 4 3 3 3 2

dospělí v ústavní péči

Poruchy řeči

283 20 23 21 19 14 18 13

zcela hluchých

48 4 4 4 4 3 3 3

celkem

170 12 14 13 12 9 11 8

ZP těžce

29722 2030 2329 2118 1971 1430 1806 1316

celkem

Vsetín Hošťálková Hovězí Huslenky Jablůnka Liptál Ratiboř Val. Polanka Vsetín PU Horní Lideč Francova Lhota Lidečko Horní Lideč PU Karolínka Halenkov Nový Hrozenkov Velké Karlovice Karolinka PU

Sluchově postižení

Chronicky nemocné děti

Mimořádné výhody

Poživatelé inval. důchodu

Chron. nem. toxikomané a alkoholici v úst. péči

Psoriatici

Epileptici

Vsetín Hošťálková Hovězí Huslenky Jablůnka Liptál Ratiboř Val. Polanka Vsetín PU Horní Lideč Francova Lhota Lidečko Horní Lideč PU Karolínka Halenkov Nový Hrozenkov Velké Karlovice Karolinka PU

Duševně nemocní

Diabetici

Vozíčkáři

Smyslově postižení dospělí v ústav. péči

Počet obyvatel

Obec

Celkem 29722 2030 2329 2118 1971 1430 1806 1316

1 1 1 1 1 1 1 1

99 7 8 7 7 5 6 5

1501 103 118 107 100 73 92 67

na inzulinu 197 14 16 14 14 10 12 9

51783 1304 1643

2 1 1

171 5 6

2616 66 83

342 9 11

492 13 16

689 18 22

984 25 32

1 1 1

2072 53 66

363 10 12

788 20 25

316 8 11

2714 69 87

1835 7544

1 1

7 25

93 381

13 50

18 72

25 101

35 144

1 1

74 302

13 53

28 115

12 47

97 396

2960 2384 2769

1 1 1

10 8 10

150 121 140

20 16 19

29 23 27

40 32 37

57 46 53

1 1 1

119 96 111

21 17 20

45 37 43

19 15 17

156 125 146

2715

1

9

138

18

26

37

52

1

109

20

42

17

143

10825

1

36

547

72

103

144

206

1

433

76

165

67

568

283 20 23 21 19 14 18 13

396 27 31 29 27 20 25 18

565 39 45 41 38 28 35 26

1 1 1 1 1 1 1 1

1189 82 94 85 79 58 73 53

I. II. III.stupeň stupeň stupeň 209 452 182 15 31 13 17 36 15 15 33 13 14 30 13 11 22 9 13 28 12 10 21 9

1558 107 123 111 104 75 95 69

2. 4

Analýza současné situace v poskytovaných službách a analýza potřeb cílové skupiny

Analýza vychází ze závěrečné zprávy vypracované firmou Maják konzultační centrum s.r.o. pro Sdružení obcí Mikroregionu Vsetínsko. Struktura potřeb na území by měla být orientována na zlepšení životních podmínek osob se zdravotním postižením a jejich cílem by mělo být plnohodnotné soužití s majoritní společnosti. Je zřejmé, že různé skupiny osob se zdravotním postižením mají různé potřeby. Vyžadují i rozdílné služby, které vyplývají nejen z objektivního zdravotního stavu, ale liší se i v rámci skupiny osob se stejným druhem a typem postižení vlivem faktorů formujících konkrétní individualitu člověka – vrozené dispozice, způsob edukace, sociální zkušenosti atd. •

Spektrum poskytovaných služeb by mělo zahrnovat všechny klíčové oblasti života: -

vzdělávání

-

zaměstnání

-

koníčky

-

společenský život + volný čas

-

partnerství

-

rodičovství

•

Služby, které jsou požadovány, ale nejsou zajišťovány

Na základě dotazníkového šetření provedeného na území města Vsetína bylo zjištěno u subjektů a jejich klientů, jaké služby cílové skupině scházejí, a co by lidé z cílové skupiny očekávali. Nejžádanější služby jsou : •

vzdělávání

•

chráněné dílny

•

poradenství

•

pečovatelská služba

Nejčastějším důvodem neposkytování služeb jsou chybějící finance. •

Služby poskytované obecními úřady osobám se zdravotním postižením

Z 32 obecních úřadů se touto problematikou 14 úřadů vůbec nezabývá. Jde především o menší obce, kde nejsou uvolnění funkcionáři. Nejvíce poskytovanou službou je poradenství a na druhém místě je dovoz obědů. Ostatní služby jsou poskytovány obecními úřady sporadicky. Pokud respondent služby poskytuje, tak v případě obecních úřadů vždy vlastními silami (nikoliv dodavatelsky).

•

Služby poskytované jinými organizacemi osobám se zdravotním postižením Poskytované služby jsou podstatně frekventovanější, což ukazuje tabulka:

Služby poskytované jinými organizacemi osobám se zdravotním postižením Vzdělávání Výchova Pracovní terapie Poradenství Hippoterapie Dovoz obědů Chráněné bydlení Dům s pečovatelskou službou Pečovatelská služba Respitní péče Ranná péče Osobní asistence Reedukace Rekondiční cvičení a sport Rekondiční pobyty Společenské a kulturní akce

Počet organizací poskytujících službu 17 17 10 19 1 1 1 1 4 1 1 3 2 5 2 4

Počet klientů 2357 2524 139 2207 53 nebyl uveden 1 nebyl uveden 9 40 12 67 139 1160 52 610

V několika případech byla v dotazníku určitá služba zaškrtnuta, ale není uveden počet klientů. U takových případů není počet klientů započítán do součtu. Ve 2 případech danou službu poskytuje jen jeden subjekt a počet klientů neuvádí. •

Počet osob se zdravotním postižením umístěných na trhu práce za poslední 3 roky.

Další oblastí, které je třeba věnovat pozornost, je možnost uplatnění osob se zdravotním postižením na trhu práce. Tuto problematiku obecně řeší zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ustanovení § 67 tohoto zákona pak definuje osoby se zdravotním postižením, kterým je poskytována zvýšená ochrana na trhu práce. Pro osoby se zdravotním postižením je velmi těžké získat zaměstnání a pokud pracovní místo získají, pak jen zřídka koreluje s jejich dosaženou kvalifikaci nabytou na sekundárním či terciárním stupni vzdělávání. Nečastější překážky při hledání zaměstnání představují komunikační bariéra, nedostatečná úroveň vzdělání a také obava zaměstnavatelů přijmout do pracovního poměru osobu se zdravotním postižením. Postižení pak vykonávají především pomocné manuální práce a v pracovním zařazení jen výjimečně zastávají vedoucí funkce. Tato otázka se ukázala při provádění průzkumu jako poněkud problematická, protože identifikovat službu, díky níž uchazeč získal zaměstnání, může být po čase někdy velmi obtížné. V každém případě lze konstatovat, že za poslední 3 roky získalo v mikroregionu Vsetínsko práci 337 uchazečů se zdravotním postižením. Na první pohled se tento fakt jeví jako úspěch. Je však třeba uvést, že z celkového počtu 337 uchazečů 250 umístění dosáhl jediný subjekt ze zkoumaných 59. Ve většině případů tedy půjde o první vstup do pracovního poměru u mladých uchazečů, jejichž postižení nemusí být příliš velké. Z tohoto hlediska je nutné hodnotit uplatnění dalších 87 uchazečů se zdravotním postižením na trhu práce za 3 roky u regionu, který má kolem 68 tis. obyvatel jako slabý výsledek.

Závěr z analytické části Region, vymezený územím obce s rozšířenou působností, má průměrné zastoupení osob s různým druhem a intenzitou zdravotního postižení. Vzhledem k práci veřejné správy a ostatních organizací zabývajících se problematikou a intervencemi vůči této skupině osob, máme částečné povědomí o jejich množství a podrobnou definici jejich handicapů. Ovšem toto mapování ještě také není dokonalé, protože do hledáčku nedostáváme celou spektrální šíři těchto osob vzhledem k jejich obavám, nedůvěře či pasivitě, neúčasti na aktivitách v organizacích, sdružujících zdravotně postižené osoby. Co se týče analýzy potřeb těchto osob, východiskem je provedení dílčích analýz v každé z výše uvedených a definovaných skupin. Pravdou je, že intervencí vůči těmto osobám je nedostatek a poskytované služby nedokáží pokrýt ani polovinu odhadovaného požadavku. Hlavním cílem veřejné správy a neziskových organizací by ale měla být snaha neustále zjišťovat aktuální zájem osob ze zmiňované skupiny a na základě těchto analýz rekonstruovat, inovovat či vytvářet skupiny služeb. Z výše zmiňovaných informací a dokumentů vyplývá, že poskytování služeb v tomto regionu není koncepčně propracováno a poskytované služby nejsou zcela v souladu s logickou linií intervencí vůči těmto osobám. Nadále by měli spolupracovat aktéři v tomto segmentu, ať již je to veřejný, neziskový či méně zastoupený podnikatelský sektor, ve sledování trendu a logické linie, která spočívá zejména v těchto aktivitách: •

vzdělávání

•

sociální intervence a intervence směřující k trhu práce

•

poradenství

•

doplňkové služby (např. centra mobility, půjčovny kompenzačních pomůcek, asistenční služba, dobrovolnické aktivity apod.)

V okamžiku spolupráce všech aktérů segmentu poskytování služeb vůči osobám se zdravotním postižením a důsledným sledováním cílů a navržené logické linii dojde k posunu v chápání většinové společnosti a také ke zvýšení kvality života vymezené cílové skupiny.

3. Navrhovaný projekt Komunitního centra Integra (KCI)

3. 1 Záměr projektu Komunitním centrem rozumíme prostor, který je přístupný a příznivý pro jednotlivé komunity, které existují ve společnosti. Jednou z komunit ve společnosti jsou osoby se zdravotním postižením v rozšíření o jejich rodinné příslušníky. Základním aspektem projektu komunitního centra je na jedné straně odstranění přetrvávajícího historického diskriminačního přístupu společnosti k osobám se zdravotní postižením, na druhé straně otevření aktivit, činností a celkově skupiny těchto osob většinové společnosti. Východiskem pak je komunitní centrum, kde se ve všech činnostech setkávají zdraví a osoby se zdravotním postižením, tím dochází k řadě sociálních aspektů, vazeb a vztahů, jež z globálního hlediska nazýváme integrací. Projekt ale nemá za cíl vytváření specifického zařízení pro osoby se zdravotním postižením, ale v zařízení otevřeném pro všechny bez rozdílů odstraňuje překážky, které osobám se zdravotním postižením brání v prosazení práv a začlenění – integraci do společnosti. Projektem komunitního centra usilujeme o realizaci opatření ve prospěch komplexní (ucelené) rehabilitace, která zasahuje svými oblastmi do sféry pracovní, vzdělávací, sociální, zdravotní i volnočasové a zájmové, a tím vytváří podmínky pro holisticky pojatý systém služeb a servisu. Jednalo by se o včasné, plynulé a koordinované úsilí, zaměřené zejména na minimalizaci a kompenzaci dopadů zdravotního postižení. V případě vzniklých následků v důsledku zdravotního postižení osob bude cílem rehabilitace co nejrychlejší a co nejširší zapojení osob se zdravotním postižením v důsledku úrazu, nemoci, nebo vrozené vady do všech obvyklých společenských aktivit s maximálním důrazem na jejich pracovní začlenění.

3. 2 Cílové skupiny Osoby se zdravotním postižením Tato skupina je již v tomto dokumentu vymezena a snažit se o dílčí vymezení by bylo dublování textu, myšlenek i názorů. Z hlediska počtu těchto osob je nutné ovšem znovu konstatovat, že v regionech Evropské unie se počet osob se zdravotním postižením odhaduje na 5% - 19% veškeré populace, v České republice je toto procento stanovené průměrem na celkový podíl 10% celkové populace ČR. Kvantifikace cílové skupiny by se tak dala jednoduše odhadnout, vezmeme-li v úvahu, že město Vsetín má 28.500 obyvatel, tak počet osob se zdravotním postižením je necelých 3.000, obec s rozšířenou působností (Vsetín) má ve svém součtu asi 76.000 obyvatel, tzn. přibližně 7.600 osob z cílové skupiny zdravotně postižených, a tak bychom mohli pokračovat na úroveň mikroregionu i kraje, na kteréžto bude mít projekt svými aktivitami dopad. Rodiny pečující o osoby se zdravotním postižením Z hlediska zdravotního postižení musíme posuzovat a také připočítat do skupiny znevýhodněných osob také osoby, které pečují o osoby se zdravotním postižením. Jsou to většinou nejbližší členové rodin a domácností těchto osob, které jsou v určitém aspektu společenského života omezeni, dalo by se říci i handicapováni. Z celkového odhadu

odborníků na tuto problematiku je určeno, že osoby se zdravotním postižením spolu s osobami pečujícími tvoří skupinu, která se dá vyjádřit jako 30% celkové populace regionu. Kvantifikace cílové skupiny tak razantně narůstá, na území města Vsetína se jedná až o 8.550 osob, které jsou v určitém směru „postiženy“, na území obce s rozšířenou působností jde o 22.800 osob, což jsou čísla vysoká a vedou k zamyšlení nad systémovým přístupem k intervencím vůči této široké cílové skupině. Pedagogičtí pracovníci, sociální pracovníci, poradenští pracovníci, odborní pracovníci, studenti univerzit V rámci projektu Komunitní plánování sociálních služeb v okrese Vsetínsko, jenž realizuje Společnost pro komunitní práci Vsetín o.p.s., byly vytvořeny skupiny odborníků, zabývající se sociálními službami pro jednotlivé cílové skupiny. Projektem KCI by tak byla garantována udržitelnost projektu zejména v oblasti osob se zdravotním postižením, navíc odborníci a pracovníci mohou nadále spolupracovat a vytvářet pilotní projekt systémového integračního přístupu k této cílové skupině. V rámci vzdělávání těchto odborníků projekt počítá s edukačními aktivitami teoretického i praktického charakteru, které budou přímo navázány na aktivity vysokých škol, které budou partnery projektu. V rámci aktivit vysokých škol dále předpokládáme, že KCI bude fakultním pracovištěm, ve kterém si vysokoškoláci ověří znalosti nabyté studiem na vysoké škole v praxi v rámci určené cílové skupiny a na konkrétních aktivitách, které budou pracovníky centra běžně realizovány. Majoritní „zdravá“ veřejnost Důležitým cílem tohoto projektu je aktivizace majoritní společnosti, její oslovení, nabídka aktivit KCI a také zapojení se do poskytování součinnosti při realizaci projektu. Jde zejména o vzdělávací, volnočasové a zájmové aktivity, kde bude přímo docházet k integraci (zde neřešíme koho kam), navazování sociálních vztahů a vytváření podvědomí o vlastních i společenských možnostech a zábranách v rámci života společnosti. Žáci základní školy V rámci projektu a celostního pojetí Komunitního centra Integra bude vytvořeno zázemí a prostorová kapacita pro Základní školu Integra, která se již 14 rok snaží o integraci žáků se zdravotním postižením do podmínek základního školství a běžného života. Škola tak získá komplexní zázemí reagující na požadavky, potřeby i přání žáků s handicapem a může tak rozvíjet svoji činnost po stránce pedagogické, vzdělávací a výchovné. Mladí lidé do 26 let Důležitou skupinou, kterou chceme oslovit pomocí Komunitního centra Integra jsou mladí lidé. Jejich potenciál, nápady a zapálení může vést k zapojení se do aktivit centra formou dobrovolné služby v rámci volnočasových a vzdělávacích aktivit, osobní asistence či aktivit denních center. Zde půjde o obecný vzdělávací prvek směřující k uvědomění si situace, získání obecného povědomí o cílové skupině a získání životního postoje k problematice osob se zdravotním postižením. V rámci přípravné fáze projektu je jednáno s organizacemi typu Junák – svaz skautů a skautek ČR, jenž je největší organizací svého druhu v České republice a svým zaměřením se celkem podstatně dotýká dané problematiky.

3. 3 Cíle projektu Rozvoj společnosti s naplněním podmínek sociální integrace osob se zdravotním postižením a majoritní společnosti v osobním rozvoji a podpoře zaměstnanosti skrze aktivity komunitního centra v následujících oblastech: •

vzdělávání

•

sociální intervence

•

odborné poradenství

•

servisní služby

3. 4 Dopady projektu Místně můžeme projekt charakterizovat jako svým zaměřením jedinečný projekt, který v rámci všech definovaných regionů nemá alternativu. Dopad tedy můžeme hodnotit na populaci města Vsetína (cca 28.500 obyvatel), na osoby žijící v oblasti obce s rozšířenou působností (cca 76.000 obyvatel), mikroregionu Vsetínsko, jenž čítá cca 126.000 obyvatel. Dopad na cílové skupiny v regionech dle odhadu odborníků dokládá tabulka:

Počet obyvatel a podíl osob z cílové skupiny Podíl sob se Podíl osob se zdravotním zdravotním postižením + osoby postižením pečující cca 10% populace cca 30 % populace

Území

Počet obyvatel

Vsetín

28 500

2 850

8 550

ORP Vsetín

76 000

7 600

22 800

Miroregion Vsetínsko

126 000

12 600

37 800

Zlínský kraj

594 000

59 400

178 200

3. 5 Realizace projektu Naplnění záměrů projektu Komunitního centra Integra předpokládá následující opatření: •

Institucionální systémové opatření v území.

•

Funkční opatření aktivit v KCI.

•

Energetické – ekologické opatření.

3. 5. 1 Institucionální systémové opatření (struktura viz příloha č. 1) Systémové opatření ve prospěch sociální integrace s dopady na osobní rozvoj a podporu zaměstnanosti osob se zdravotním postižením předpokládá institucionální partnerství a zajištěný programový proces postupného osvojování a rozvoje kompetencí ve vazbě na důsledky zdravotního postižení jednotlivých osob a v možnostech uplatnění těchto osob na trhu práce. Pokud přistupujeme k cílové skupině osob se zdravotním postižením v celém rozsahu a hloubce, pak institucionální opatření musí začínat ve stacionárních službách, které pracují s klienty v denních či týdenních stacionářích. Tyto kapacity jsou mimo Komunitní centrum Integra ( dále KCI). Komunitní centrum Integra bude svým bezbariérovým přístupem a prostorem, vzdělávacími, sociálními službami a servisem vytvářet podmínky pro sociální integraci, tedy především pro osobní rozvoj směřující k podpoře zaměstnanosti cílové skupiny. Aktivity KCI umožní realizovat individuální program osobního rozvoje osoby se zdravotním postižením podle individuálních možností jednotlivých klientů od zapojení do denního centra sociálních služeb, dále terapeutických dílen, ať v režimu sociální služby či aktivní podpory zaměstnanosti s následnou možností ověření získaných kompetencí v chráněné dílně KCI. Takto navržený prostupný systém získávání a udržení kompetencí ke zvýšení kvality života osob se zdravotním postižením usiluje o holistické řešení směřující k celostní rehabilitaci. Klient KCI by měl mít na výstupu z rehabilitačního programu schopnosti – kompetence pro práci v chráněné dílně s možností dalšího rehabilitačního rozvoje v nástrojích aktivní politiky zaměstnanosti, a to chráněné dílny mimo KCI, sociální podnik případně volný trh práce. V této situaci je zásadní využít pro začlenění osob se zdravotním postižením na trh práce služeb poskytovaných Agenturou pro podporované zaměstnávání. Volný trh práce zůstane osobám se zdravotním postižením ve větší míře uzavřen, pokud nebudou odstraněny bariéry na straně osob se zdravotním postižením, ale také na straně potenciálních zaměstnavatelů. Vytváření prostoru pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením v jednotlivých podnikatelských aktivitách předpokládá jednak účinný legislativní rámec, ale i osvětu spojenou s programy přípravy, vzdělání a zapracování pracovníků z řad osob se zdravotním postižením dle potřeb a zadání podnikatelských firem. Tyto aktivity a vytváření klimatu pro zaměstnávání předpokládá činnost a spolupráci s Agenturou pro ekonomický rozvoj Vsetínska. Klíčem pro odstranění diskriminačních historických vlivů na život osob se zdravotním postižením ve společnosti je změna přístupu v přípravě budoucích pracovníků školství a sociálních služeb ve všech úrovních. Prosazení principů sociální integrace předpokládá nové důsledné pojetí vysokoškolského vzdělávání, přípravy a získávání zkušeností budoucích pedagogických a sociálních pracovníků. Univerzitní pracoviště s předpokládaným složením vysokoškolských pracovišť v oborech ekonomiky, podnikání, státní správy, pedagogiky a sociálních studií by umožňovalo výzkum a vývoj v tomto multifunkčním tématu s možným praktickým ověřováním principů sociální integrace.

3. 5. 2 Funkční opatření aktivit v KCI (struktura viz příloha č. 2) Funkční opatření KCI předpokládá realizaci a propojení čtyř základních oblastí: •

Oblast vzdělávání a sociálních služeb

•

Oblast podpory zaměstnanosti

•

Oblast servisních služeb

•

Oblast managementu a řízení centra

•

Oblast vzdělávání a sociálních služeb

Oblast vzdělávání •

základní škola s integrací zdravotně postižených do podmínek základního školství,

•

celoživotní vzdělávání,

•

kurzy pro celou šíři cílové skupiny dle jejích potřeb,

•

stáže, praxe, výzkum a vývoj univerzitních pracovišť.

Oblast sociálních služeb a) Sociální poradenství Odborné, včetně půjčovny kompenzačních pomůcek. b) Služby sociální péče Služby sociální péče napomohou osobám se zdravotním postižením zajistit jejich fyzickou a psychickou soběstačnost, s cílem umožnit jim v nejvyšší možné míře zapojení do běžného života společnosti, a v případech, kdy toto vylučuje jejich stav, zajistit jim důstojné prostředí a zacházení. • Osobní asistence, • odlehčovací služby, • centrum denních služeb pro osoby s kombinovaným a mentálním postižením, • centrum denních služeb pro osoby s duševním postižením. c) Služby sociální prevence • raná péče, • sociálně aktivizační služby pro osoby se zdravotním postižením, • sociálně aktivizační služby pro rodiny s dětmi, • sociálně terapeutické dílny (keramická dílna, tkací dílna). • sociální rehabilitace d) Středisko volného času • mateřské centrum, • středisko volného času. e) Dům duševního zdraví U těchto aktivit jde o kombinaci služeb sociálního a zdravotního charakteru. Dům duševního zdraví bude především denní sanatorium s psychoterapeutickou péčí, kde bude zajištěna klasická psychiatrická a psychologické ambulance. Budou se zde léčit neurotická a psychotická onemocnění, a také bude prováděna rodinná terapie. Drogové závislosti, závislost na alkoholu a patologické hráčství se budou směrovat na jiné ambulance. Přístup k psychiatrovi nebude omezen.

•

Oblast podpory zaměstnanosti

Jedním ze základních cílů, jež bude naplňovat KCI svými aktivitami je realizace motivačních, vzdělávacích a školících aktivit, jež ve svém důsledku povedou ke zvýšení odbornosti a flexibility osob z cílové skupiny. Projekt počítá také s možností získat praktické zkušenosti v aktivitách jako jsou chráněné dílny, terapeutické dílny apod. Důležitým prvkem instituciálního zajištění fungování celého systému směřujícího k trhu práce bude vytvoření modelu podporovaného zaměstnávání, kdy uchazeči o zaměstnání z cílové skupiny bude vytipováno místo a také vybrán asistent, který by do práce po dobu např. prvních 3 měsíců s pracovníkem docházel a pomohl mu vytvořit pracovní a společenské návyky. Na druhé straně je nutné dosti intenzivně pracovat s potenciálními zaměstnavateli, informovat je o možnostech, výhodách a důsledcích pracovněprávního poměru s osobou se zdravotním postižením – k tomuto účelu bude prohlubován již vybudovaný vztah s Agenturou pro ekonomický rozvoj Vsetínska o.p.s., která bude hrát roli spojovacího můstku KCI s potenciálními zaměstnavateli. V oblasti zaměstnávání se můžeme ještě dotknout verze samozaměstnávání či podnikání. V tomto případě budou osoby z cílové skupiny získávat informace zejména z oblasti právní, daňové a účetní, pracovníci KCI se budou aktivně zabývat přípravou a legislativní diskuzí nad možnostmi podnikání osob se zdravotním postižením např. model sociálního podniku apod. a) Pracovní rehabilitace osob se zdravotním postižením Pracovní rehabilitace zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání v rámci možností Komunitního centra Integra. b) Terapeutické dílny c) Chráněné dílny •

úklid – venkovní, vnitřní,

•

praní, žehlení ve vztahu k ubytovacím a stravovacím kapacitám centra,

•

zahradnické práce,

•

kavárna,

•

prodejna výrobků.

•

Oblast servisních služeb

Vezmeme-li v úvahu šíři sociální skupiny a počty osob, které budou projektem obslouženy, je nutné pro zajištění trvalého zlepšování kvality poskytovaných služeb, zvyšování spokojenosti klientů a ke zlepšení prostředí centra vytvořit komplex servisních služeb. Jde o tři typy činností, poskytování služeb: • • •

služby jež zajišťují vlastní zaměstnanci centra, služby jež zajišťují zaměstnanci centra ve spolupráci s klienty formou pracovní terapie či chráněných dílen, služby jež z většinové části zajišťují klienti centra v rámci programu integrace (obsluha v kavárně, recepce).

Služby budou poskytovány jak dovnitř klientům centra, tak některé z výstupů (zejména stravování, centrum mobility, asistenční služba) mohou být poskytovány mimo centrum. Jde zejména o pilotní ověření tohoto systému s vidinou budoucího spolufinancování či podílu na samofinancování. Ze základních činností orientovaných na provoz lze definovat tyto služby: •

recepce,

•

stravování,

•

ubytování,

•

stravovací automaty,

•

prádelna,

•

pronájem – sportovní zařízení, kulturní a výstavní prostory, prostory jídelny.

Dalšími aktivitami, jež podle našeho posouzení mají servisní charakter jsou: Dobrovolnické centrum Podpůrné aktivity v oblasti sociálních služeb, volného času, kulturních aktivit centra. Centrum mobility Zvýšení akceschopnosti a mobility osob s poruchou orientace v prostoru a osob se zdravotním postižením ve vztahu k dostupnosti službám centra.

•

Oblast managementu a řízení centra

Jedná se o řídící strukturu centra jako celku, jenž zajišťuje organizační, administrativní a ekonomické požadavky realizace a udržitelnosti projektu Komunitní centrum Integra s důrazem na možnosti získávání provozních rozvojových zdrojů.

3. 5. 3 Energetické a ekologické opatření Tepelná čerpadla v otopném systému: Tepelné čerpadlo patří mezi alternativní zdroje energie, které dokáží využívat obnovitelnou energii obsaženou v zemi, vodě nebo vzduchu. Díky tomu tepelné čerpadlo zatěžuje přírodu podstatně méně, než kotle na plyn, elektřinu, olej nebo uhlí. Jelikož se však stále jedná o spotřebovávání ušlechtilé elektrické energie (i když asi trojnásobně méně, než přímo elektrickým vytápěním), je nutno zajistit kvalitní tepelně technické vlastnosti celého obvodového pláště. Hlavním důvodem pro pořízení tepelného čerpadla je také úspora provozních nákladů na vytápění (v současné době prodávají distribuční elektrárenské společnosti elektrickou energii v místech s instalovanými tepelnými čerpadly se speciální nízkou sazbou po dobu 22 hodin denně). Pro tuto studii bylo využito firemních materiálů, výpočtových programů a technické podpory firmy Tepelná čerpadla – IVT s.r.o., která je největším výrobcem tepelných čerpadel v Evropě, vyvíjí a vyrábí tepelná čerpadla již přes 30 let. Vzhledem ke koncepci Komunitního centra se předpokládá umístění strojovny v samostatné místnosti, kde je uvažováno s názorným provedením instalace tepelných čerpadel tak, aby jejich provoz mohl sloužit zároveň jako názorná pomůcka pro veřejnost,

případně posluchače Universitního pracoviště – obor ochrany životního prostředí. Praktická činnost celého otopného systému bude potom převáděna do vizualizačního software pro PC, který bude zajišťovat možnost znázorňování provozních stavů, vyhodnocování funkce jednotlivých součástí otopného systému, archivování dat apod. přímo ve studentské laboratoři, samozřejmě se souhlasem uživatele.

Fotovoltaický a solární systém Jako doplňkový zdroj energií jsou navrženy solární systémy a fotovoltaické systémy na různě orientovaných střechách KCI. Fotovoltaika Návrh fotovoltaického systému na KCI je motivován snahou ukázat možnost využití solární energie a snahou o úsporu energie při celonočním osvětlení schodišť v době konání různých kurzů a pořádaných seminářů. Systém, který bude napojen na síť, ukazuje budoucí možnosti využití energie slunce v běžných podmínkách různé orientace osluněných ploch ke světovým stranám a slunci. Jedná se o fotovoltaickou elektrárnu o velikosti min. 12 panelů o celkovém nominálním výkonu 1344 Wp. Stejnosměrné napětí z fotovoltaických panelů bude připojeno do měniče, který má automatické nafázování na veřejnou el. síť 230V /50Hz. Celý systém je koncipován jako výukový a bude na něm možné sledovat okamžitý výkon a vyrobené množství energie do sítě, ale také intenzitu slunečního záření. Veškeré parametry je možné také sledovat na počítači v grafickém zobrazení, včetně zpětné historie dat a také na demonstračním panelu v prostorách Univerzitního pracoviště. Celý systém bude dodávat čistou elektrickou energii do sítě a je bezúdržbový, což při životnosti 30 let představuje energetickou úsporu a ekologický přínos. Solární ohřev TUV Zásadní spotřeba teplé vody v objektu vede k myšlence využít slunce jako doplňkový zdroj energie pro ohřev TUV s tím, že tím se uspoří délky vrtů a návrhové velikosti tepelných čerpadel pro vytápění a klimatizaci prostor. Současně opět bude zařízení využito pro demonstraci využití sluneční energie v podmínkách s vysokou spotřebou teplé užitkové vody vzhledem k náročnosti provozu. V každém křídle bude instalován samostatný zásobník v půdním prostoru a dohřívání bude energií tepelného čerpadla výměníkovým způsobem. Sledování provozu bude opět směrováno na digitální výstup na síti PC pro veřejnost v centru, případně v Univerzitním pracovišti v rámci výuky.

3. 6 Přehled partnerů •

Základní škola Integra Vsetín, sdružení právnických osob,

•

Vzdělávací a komunitní centrum Integra Vsetín o.p.s.,

•

ARPZPD v ČR Klub AuXilium Vsetín,

•

Naděje, pobočka Vsetín,

•

Rodinné a mateřské centrum Sluníčko Vsetín,

•

Svaz tělesně postižených v ČR,

•

Pedagogická fakulta Univerzity Palackého v Olomouci,

•

Charita Vsetín,

•

Speciálně pedagogická centra ve Zlínském kraji,

•

Dům duševního zdraví, Ostrava – Poruba,

•

Společnost pro komunitní práci Vsetín o.p.s.,

•

Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých,

•

Svaz neslyšících a nedoslýchavých v ČR,

•

Centrum zdravotně postižených Zlínského kraje,

•

Agentura pro podporované zaměstnávání.

4. Závěr Projekt Komunitního centra Integra vychází z dlouhodobé zkušenosti regionálních odborníků, zabývajících se intervencemi vůči osobám se zdravotním postižením. Naplňuje požadavky na vytvoření systémového řešení, které se po pilotním ověření může aplikovat v dalších regionech jako jeden z přístupů k cílové skupině. Propracovanost a dílčí odbornost projekt dokladuje také silným partnerstvím subjektů z celé spádové oblasti a využívání jejich zkušeností v předpřípravné fázi. Projekt není úzce zaměřen pouze na intervence směřující k odbourání bariér na trhu práce, ale má snahu naplňovat většinu aspektů společenského uplatnění a naplnění potřeb, čímž napomáhá ke zvyšování kvality života cílové skupiny osob se zdravotním postižením. Oblastmi intervencí, kam jsou aktivity zaměřeny, jsou zejména činnosti v oblastech vzdělávání, sociálních služeb podpory zaměstnanosti, zaměstnatelnosti a volného času.Toto systémové opatření usiluje o realizaci celostní rehabilitace osob se zdravotním postižením.

Přílohy

Příloha č. 1

I nstitucionální struktura

Trh práce

Agenturu pro ekonomický rozvoj Vsetínska

Sociální podnik

Agentura prodporovaného zaměstnávání

Chráněné dílny jiných subjektů než KCI

Komunitní centrum Integra

Provozovatelé stacionárních služeb

Univerzitní pracoviště

Příloha č. 2

Funkční struktura Komunitního centra Integra

Trh práce nebo aktivity jiných institucí Chráněné dílny

Terapeutické dílny Klient: duševní Denní poruchy centrum Motivační a vzdělávací středisko

Mateřské centrum

Raná péče

Klient

Systém celoživotního vzdělávání

Denní centrum Klient: mentální a kombinované vady

Základní škola Integra

Aktivizační služby pro rodiny s dětmi

Centrum duševního zdraví

Sociální intervence

Středisko volného času

Vzdělávání

Management centra Servisní služby Centrum mobility

Poradenství Občanská poradna

Poradenské informační centrum

Stravování ubytování

Půjčovna kompenz. pomůcek Asistenční služba Dobrovoln. aktivity

Klienti a pracovníci ostatních NNO Klienti stacionárních služeb

Občan, klient