Komunikace ●
●
Komunikace (z lat. communicare, sdílet, radit se, od communis, společný) může znamenat: Dorozumívání – nejčastějším způsobem takové komunikace bývá lidská řeč a písmo Verbální a nonverbální komunikace
Ale také pozemní komunikace – čili silnice, dálnice, chodníky, cyklostezky apod.
Komunikace
Komunikaci tedy rozumíme vzájemné dorozumívání, výměnu informací. Každé kultuře je vlastní určitý systém komunikace, který zahrnuje nejen jazyk, ale i specifická gesta a způsoby chování . 1.Formy komunikace: – neverbální,
– verbální, – metakomunikace. A mnoho dalších-viz 2.Dělení podle smyslového orgánu, na který působí:
-. akustické (sluchové) - řeč - neverbální složky řeči (hlasitost, tón, výška, intonace, frázování atd.) . vizuální (zrakové) - pantomimika: mimika , gesta, postoje - proxemika- vzdálenost mezi lidmi - předměty kolem nás - taktilní – haptika = dotek -. olfaktorické (čichové) Celková suma neverbální složky je při komunikaci udávána vyšší, než složka verbální.
Pro verbální komunikaci je důležité to, že význam sdělení se nemusí vždy krýt s obsahem. Význam často vyplývá z kontextu situace nebo z intonace, někdy je však předem avizován. Metakomunikace používá prostředky, které upřesňují nebo mění následující, někdy i současně probíhající činnost. Člověk má velkou zásobu verbálních i neverbálních nástrojů, které může použít jako metasignály.
Strukturu komunikace můžeme rozvrhnout následujícím způsobem: – kdo (komunikátor),
– říká co (komuniké),
– komu (komunikant),
– čím (druh komunikace, např. slova),
– prostřednictvím jakého média (např. mluvené řeči v bezprostředním kontaktu),
– s jakým úmyslem (motivace),
Verbální komunikace ●
Verbální komunikace. Řeč je specificky lidským prostředkem dorozumívání. Jde o komunikaci zprostředkovanou jazykovým znakem a významem na něj vázaným. Při slovním sdělování je důležitý obsah, slovní vyjádření toho, co se chce říci a dále charakteristiky řeči. Verbální komunikace spočívá v různém pojetí znaku a jeho významu pro příjemce i odesílatele sdělení. Slovo má současně dva významy, a to slovníkový (denotativní) a emocionální, osobní (konotativní). To způsobuje různou dešifraci a potažmo také vznik nedorozumění. Komunikace probíhá nejméně ve dvou významových liniích. Jednak je to linie tematická (obsahová) neboli to, o čem se mluví, a pak linie interpretační čili jaký výklad (smysl) tématu komunikace lidé přikládají. Hlavní podmínkou kvalitní verbální komunikace je znalost jazyka, ve kterém probíhá.
Řeč Moderní lingvistika rozlišuje jazyk jako systém (podle Noama Chomského jazykovou kompetenci) a řeč nebo řečové akty jako aktuální použití této kompetence. Jazyků je mnoho, ve všech však lze rozeznat podobné složky či vrstvy (např. vrstvu fonetickou, lexikální, gramatickou a stylovou) a i vztah mezi jazykem a řečí je u všech podobný. Každý řečový akt se děje v určitém jazyce, který se jeho uživatel musel naučit; může být mluvený (akustický - promluva) nebo může být vyjádřen písmem jako text a neslyšící užívají vizuální znakovou řeč. Studiem jazyka vůbec se zabývá obecná lingvistika, studiem řeči mnohem mladší pragmatika a další obory.
Vývoj ●
Vývoj jazyka u člověka
Jazyk jako specifický nástroj dorozumívání. Jazyk jako nástroj myšlení a jednání. Jednota verbálního a neverbálního chování. Jazyk jako systém znaků,symbolů a gest,včetně pravidel užívaných při komunikaci Teorie koevoluce –souběh praxie a jazyka:graduální/postupný/ vývoj jazyka/na rozdíl od saltacinostů-skokový model/. Souběh chůze po dvou/bipedalismus/,imitace a užívání nástrojů,vývoj sociálních vazeb a mimesis. Vývojový graf-období 5-7 milionu roků/změny tělového schematu a funkcí,3 milion\-zvětšení mozku 3x,2 miliony:mimesis-sdlíení akcí,plánů,pocitů ikonickým popisem/gesta,zvuky-celkový opis také zpěvem,dramatem,rituálním chováním,oblečením ap./:celkově evoluce v těchto bazálních krocích: -chůze po dvou/uvolnění rukou-gestikulace,výroba/ -zrcadlové neurony-preprezentae akce jiných jedinců/ -orientace v savaně/poloha v prostoru,časová posloupnost -zraková paměť/vybavování událostí/
-interakce face-to-face a imitace
Vývoj Vznik protojazyka
Nejstarší jazyky:mlaskavé a cvakavé/asi 100 až 50 tisíc let/-Tanzanie v současnosti-cca 120000 lidí jedna skupoina a 1000 druhá/npříbuzné Kulturní vývoj:indoevropské jazyky 6000 let diverzifikace a 1000 let románské.
Saltacinisté-specifická jazyková vloha homo sapiens.Rozdíl od jiných živočiců:mechanismus rekurse-výlučně lidská složka jazykové vlohy/umožňuje nekonečné množství vyjadřování(vyvinula se v poměrně nedávné době/desítky tisíc let?//Rekursivní syntax:“matrjoška,“,“cibule“-vazba slov vzdálených ve větě:…jestliže…pak/ Přechod od non syntaktické k syntaktické komunikaci je pobažován za nejdůležitější krok evoluce lidského jazyka Sémantická, syntaktická a pragmatická stránka jazyka (řeči). Význam slova, věty, textu. Role kontextu v komunikaci. Rozdíly mluveného a psaného projevu, zásady, znalost gramatické a pravopisné normy, formy psaného a mluveného projevu. Kreativní myšlení se projevuje v mluvě (melodický průběh výpovědi, jazykové panely, parazitní slova, fráze...). Odpovědnost v komunikaci (etika mluveného i psaného slova).
Rétorika Rétorika:rhesis=řeč,rétor:mistr slova, věda o umění a umění mluvit.
Ve st.Řecku důležitá věda.Argumentace , umění řeči.
Rétorika Bible ,největší rétorická ponaučení
Přeložení do všech jazyků,. . Co v ní nachází moderní rétorika: aforismy,citáty
Ve středověku se uznávalo tzv. 7 svobodných umění, osnova církevního školství Rétorika, geometrie,aritmetika,dialektika, astronomie, hudba, gramatika Rétorika v Čechách, známí rétorikové J.Hus J.A.Komenský Dobrovský, Jungman
Rétorika Demagog:řečník, kterému účel světí prostředky, dokáže s využití davové psychologie strhnout i vyspělou masu lidí:Hitler.Jednoduchá hesla, činy a řešení. Jeden ze známých řečníků:Démostenes,mimořádně.slavný řečník, mistr v rétorice. Filipika: obranná řeč, bojovný projev, pochází od Demostenes, bojové neohrožené projevy proti králi Filipovi. Projevy lakonické:stručné, řečníci z oblasti Lakónie,projevy odtud:věcné,stručné. I.Marcus Thulius Cicero:Říman, vynikající řečník, cíle:dokázat pravdu, získat sympatie, pohnout v jednání. Je jedním ze stoiků, i Seneca. II.Quintilianus Marcus Fabius:byl první státní učitel rétoriky v Říme, 1.st.n.l. III.Aristotheles:největší z antických myslitelů, tvořitel mnoha zákonů na kterých stojí rétorika dodnes, napsal svůj spis :Rétorika. Drakonická opatření:621 př.n.l. Drakon:myslitel, který znal pouze tvrdá opatření za zločiny:smrt.
Rétorika Historicky několik bodů jak být dobrým rétorem a zalíbit se lidem.Dle Carnegiho -Zajímejte se upřímně o lidi -Usmívejte se -Pamatujte si, že vlastní jméno zní člověku nejlépe -Buďte pozornými posluchači -Hovořte o tom, co zajímá druhého -Upřímně v druhém vzbuďte pocit, že je důležitou osobou
Rétorika Řecnické prostředky v současné formě rétoriy: Prostředky pomáhající názornosti,např.přirovnání,metafora a vyprávění,
Prostředky pomáhající pronikavosti apelu:opakování, zesílené opakování, pregnantní výrok,zhuštěn nějaký zásadní celek. Překvapivý zvrat Řečnické zvolání:...o jaký krásný úkol
Citáty Zvláštní stavba věty
Rétorika Prostředky vtahující se do rozvíjení řeči posluchače: -řecnická otázka: na kterou se neodpovídá u ní se předpokládá dopředu její odpověď -prolepsis:vysloví námitku kterou sám předpokládá -synekdocha:myšlenková zkratka , které sám posluchač musí rozumět na základě předchozích zkušeností a znalostí/sdílený význam/ -řečnický dialog:zpestření, sám se ptá a sám odpovídá
Rétorika .Prostředky
dodávající estetickýúčinek
Slovní hříčka:kdo nás leká není ještě lékař Aluze :je schválně výrok nedopovězený Paradox:výrok v doslovném významu ale opačném Parafráze: vyjádření opisné, Praha stověžatá matička
Rétorika 12 způsobů jak přesvědčit lidi Vyhrajete jen tehdy, když se nepřete Ukažte, že si vážíte přesvědčení druhých, nikomu neříkejte, že se mýlí Mýlíte li se ,uznejte to rychle a ochotně Začínejte přátelsky Veďte druhého k tomu, aby sám souhlasil Nechte hovořit druhého Nechte druhého v domnění, že ta myšlenka je jeho Upřímně se snažte dívat se na věc očima druhého
Mějte ohled na přání a mínění druhého Dovolávejte se ušlechtilých pohnutek Podávejte své myšlenky poutavým způsobem Vyzvěte k soutěživosti
Rétorika Obvyklé techniky a kultura mluveného projevu Dechová a hlasová průprava Práce s hlasem - získání a udržení pozornosti Srozumitelná artikulace Modulace řeči: frázování, melodie, důrazy, tempo Jazyková kreativita a tvořivé vyjadřování, slovní zásoba Čtený text a jeho specifika Mluvený projev a jeho struktura Nácvik připraveného a nepřipraveného projevu Trénink prezentačního vystoupení
Zlozvyky v komunikaci Zlozvyky „řečníků“ tendence ke "školometskému" poučování (snaha předat co nejvíce informací v co nejkratším čase) mnohomluvnost, odbočování od tématu nepřiměřená gestikulace (přehnaná i nedostatečná) záliba ve frázích vypůjčených z denního tisku nedbalá výslovnost, tzv. "šumlování" monotónnost (chybná intonace, špatné frázování, obecně nedostatečná práce s hlasem) časté vyplňování pauz v myšlení parazitními slovy nebo zvuky (ehm, ééé, tedy, prostě, samosebou, rozumíte apod.) věnování pozornosti pouze několika posluchačům ohlašování, že bude něco vysvětleno později, k čemuž nedojde
Chyby v komunikaci Nejčastejší chyby v komunikaci s pacientem-obecně • pracovník používá mnoho cizích slov, příliš teoretizuje, mluví překotně nebo nesouvisle, pacient mu nerozumí, • pracovník neposkytne dostatek prostoru pro vyjádření pacienta • pracovník si je vědom své důležitosti,postavení „nadřízeného“. Z toho také vyplývá, že všemu nejlépe rozumí, názor pacienta jej nezajímá. jedná povýšeně, často jej i nechá stát při jednání nebo mu nabídne takové místo, kterým vyjádří jeho podřízené postavení. Chyba rovněž souvisí se všeobecně se vyskytujícími předsudky vůči zdravotně postiženýma seniorům. • pracovník přistupuje k pacientovi jako k pouhému „případu, který řešil už stokrát“, používá zaběhnutý způsob řešení přesto, že pro danou situaci není vhodný, nezamýšlí se nad svou prací. Může to být i rutinér, který zpravidla mívá velmi blízko k syndromu vyhoření. • pracovník je naopak příliš pečovatelsky zaměřen, má tendence k důvěrnostem, nabízí různé osobní služby nesouvisející s péčí a poradenstvím, zasahuje do osobního života uživatele, bezdůvodně komunikuje s jeho rodinou apod.
Chyby v komunikaci • pracovník přistupuje k pacientovi jako k pouhému „případu, který řešil už stokrát“, používá zaběhnutý způsob řešení přesto, že pro danou situaci není vhodný, nezamýšlí se nad svou prací. Může to být i rutinér, který zpravidla mívá velmi blízko k syndromu vyhoření. • pracovník je naopak příliš pečovatelsky zaměřen, má tendence k důvěrnostem, nabízí různé osobní služby nesouvisející s péčí a poradenstvím, zasahuje do osobního života uživatele, bezdůvodně komunikuje s jeho rodinou apod.
Nonverbál Nonverbální komunikace se zpravidla vyjadřuje: Mimika (výraz tváře) představuje základnu především pro vyjádření emocí.
Zrakový kontakt- pohledem dá najevo odpověď.Pohledy očí jsou v rámci obličeje směrovány na trojúhelník tvořený očima a úst. Gestem rozumíme výrazný pohyb některé části těla, nejčastěji rukou. Symboly jsou signály, které mohou být přímo přeloženy do slova nebo slovních spojení. Doteky mají jednak schopnost komunikační, jednak symbolizující.Př. podání rukou Držení těla- těsně koresponduje s fyzickým a psychickým stavem. Rozmístění účastníků v prostoru a orientací v něm.
Chyby v nonverbálu Chyby, které děláme: rychle měníme mimiku (přehnané grimasy, afektované pohyby) nápadně a přehnaně gestikulujeme strnule sedíme za stolem přešlapujeme nebo se pohupujeme na místě nejsme dostatečně upraveni, zanedbáváme osobní hygienu používáme manýrismy (hraní si s perem, kroucení vlasů, uhlazování šatů atd.) komunikujeme v nekulturním prostředí
Další atributy Oči: mimo komunikaci – moc si nevěří, je na rozpacích
Paže: normální postavení – klid, vyrovnanost a upřímnost podél trupu těla – negativní duševní rozpoložení
zkřížené přes sebe na prsou – uzavřenost, neochota komunikace založené za zády – neorientuje se v dané situaci, pocit nejistoty široce roztažené – projev vstřícnosti, ochota jednat a strhnout ostatní k činům rozmáchlé a gestikulující – nadšení, které chce přenést na ostatní
Ruce: spjaté (jako svíčka) – chce si to promyslet
složené do sebe (ne přes prsty) – nedá se zjistit, co si myslí zatnutá pěst – symbol výhružky
Hlava vztyčená – vnitřní jistota, samostatnost úsudku, vyrovnaný a stabilní stav sklopená dopředu – momentální beznaděje a ztráta důvěry nakloněná doprava – čeká na nějaké sdělení, ochota hovořit a komunikovat nakloněná doleva – odmítnutí, nechuť komunikovat odkloněná ze směru komunikace – odmítavý postoj, nemějte velké naděje
pohození hlavou dozadu – vytvoření odstupu od druhého přivrácená – vzbuzení věrohodnosti
Stisk ruky měkký – určitá nervozita chabý „jako ryba" – nedůvěra, pochybnosti vůči jiným letmý stisk ruky – strach z celého světa i sám ze sebe stisk pouze prsty – nadřazenost propjaté prsty – signalizuje obranu podání ruky kolmo – rovnocennost
podání ruky více dlaní nahoru – bere vás jako nadřazenou osobu, nabízí se vám podání ruky více hřbetem nahoru – chce vám vládnout
Co říkáme postoji těla Vestoje: zkřížené HK a DK – polozavřený až uzavřený postoj – nekomunikativní postoj ležérní postoj – opíráme se o něco - uvolnění, relaxace, okázalý nezájem, agrese ruce v bok – agrese, zlost
ruce v kapsách – nekomunikativní, odpor, neúcta, drzost ruce překřížené před tělem – malé sebevědomí ruce v pěst – zlost ruce zkroucené či spojené před tělem – plachost nakročení dopředu – snaha přiblížit se nakročení dozadu – ústup (lépe ustoupit do boku) přešlapování – nejistota, submise (podrobení se, poslušnost, podřízení, pokora)
Vsedě mírný předklon – soustředěnost
na kraji židle, pohledy ke dveřím, na hodinky – netrpělivost, chystání k odchodu zkřížené HK i DK – nekomunikativní, bariéry, např.: v cizím prostředí ležérně natažené DK, HK za hlavou – uvolnění, relaxace, nezájem sed ve vajíčku – bezmoc, únava zkroucené DK – křečovitost DK těsně vedle sebe, ruce na kolenou – plachost, nejistota otáčení hlavy, těla na opačnou stranu – odpor, nezájem o komunikaci Celková poloha vsedě: vzpřímený – zdravé sebevědomí uvolněný – radostný a pozitivní přístup k životu, plný očekávání, ochota pro dialog rozkročené nohy – přehnané sebevědomí, někdy bývá tento postoj doprovázen rukama v bok
Celkový postoj Postavení chodidel - Zastavíte-li známého a on s vámi prohodí jen pár slov, aniž by se k vám obrátil tělem, rozhodně nemá zájem o rozvíjení další konverzace. Těla v pravém úhlu – pokud si dva stojící lidé nezávazně povídají, většinou jsou jejich těla v pravém úhlu, takže stojí na pomyslném trojúhelníku, jehož jeden vrchol čeká možná právě na vás.
Otočení hlavy - když se k vám ostatní otočí pouze hlavami, je vhodné prohodit společenskou frázi a pod nějakou záminkou se rychle vzdálit. Obráceni čelem – rozhodně není radno snažit se vklínit mezi lidi, kteří k sobě obráceni čelem a dávají tak jasně najevo, že si vystačí. Uhýbání pohledem se velmi často považuje za signál prolhanosti. Zkřížené paže za gesto odmítavosti a nepřístupnost. Rozšířené zornice - projev sexuálního zájmu?.
Odpor,nesouhlas nonverbálně Sklopená hlava je náznakem nesouhlasu. Zkřížené paže také znamenají odmítavý postoj k řečníkovi nebo tomu co říká. Překřížené nohy a založené ruce u sedících lidí často svědčí o velké nelibosti. Podepře-li si posluchač bradu se vztyčeným ukazováčkem, vypadá sice pozorně a zaujatě, nicméně se brzy vytasí s kritikou. Při hovoru s jedním člověkem se můžeme pokusit prolomit jeho obrannou bariéru třeba tím, že mu podáme nějaké písemné podklady. Dokud má totiž zkřížené paže, je zbytečné pokračovat ve vršení argumentů. Překřížené paže a zaťaté pěsti, nenechte se ošálit sladkým úsměvem, tohle je nepřítel. Překřížené pěsti s palci směrem vzhůru, počítejte s tím, že si z vás nic nedělá a je přesvědčen, že vás strčí do kapsy. Palce frajersky zaklesnuté za opaskem zároveň naznačují sexuální připravenost.
Kdo je kdo – signály vysílané rukama Arogantní člověk strká ruce do kapes tak, aby vyčuhovaly palce. Vstřícný člověk je nechá s otevřenými dlaněmi ležet podél těla.
Sebevědomý člověk „přebytečné“ ruce spojí za zády (odhalí tak hruď a krk). Nejistému se ruce většinou samy položí před hrudníkem.
Prostor Veřejný prostor: máme-li například při přednášce hovořit k větší skupině lidí, automaticky se od nich postavíme dál, okolo 350 centimetrů. Společenský prostor: při společenském styku s cizími lidmi, dejme tomu na večírku se snažíme držet vzdálenost až 350 centimetrů. Osobní prostor: od známých lidí nás obvykle odděluje 40 až 150 centimetrů. Intimní prostor: do vzdálenosti 15 až 40 centimetrů si pustíme jen ty opravdu nejbližší – pokud na ně zrovna nejsme naštvaní. Druhý člověk vstupuje do našeho intimního prostoru ze dvou možných důvodů - jako přítel (člen rodiny, známý, někdo usilující o sexuální sblížení) nebo jako nepřítel, který se chystá zaútočit. Narušení intimního prostoru cizím člověkem je prožíváno jako stres se všemi doprovodnými fyziologickými i psychologickými reakcemi jako přípravou na útok nebo útěk.
Empatie -vciťování-studuje
se asi 100 let
-odlišnost od emoční infekce a sympatie Obtíže s definicí –nejasnost v příčinách a základu
Emoční infekce:-citový stav pozorovatele/subjekt/ který je výsledkem vnímání a zpracování emočního stavu jiného jedince/objektu/radost,stres, ap.Hranice mezi subjektem a objektem jsou málo vymizelé/setřelé/
Sympatie-subjekt pocituje soucit s objektem na základě vnímání jeho stavu.Sympatie nevyžaduje srovnávání stavů mezi subjektem a objektem.
Empatie Původní pojem:z němčiny/Einfühlung-vciťování/-spíše zpočátku v oblasti estetické/projekce do objektu,který byl vnímá.Správná empatie byl tedy především poznávací proces. Postupně vniká do tematu bazální prvek-vztah matka – dítě.. Výzkum se zabýval i odlišností empatie lidské a zvířecí|
Empatie-hranice mezi subjektem a objektem v afektivitě nejsou setřelé-v průběhu empatizace chápeme stav objektu aktivací vlastních emocí srovnatelného typu./jaké to je..|/ Kognitivní empatie-proces,kdy subjekt chápe stav objektu pomocí kognitivních-poznávacích procesů.Snaží se porozumět,empatizovat se subjektem/jaké by to bylo,kdyby-aby mu pomohl,chápal situaci /
Empatie Co tvoří empatii?jde obvykle o tři procesy:
-afektivní odpověď subjektu na objekt/ne však vždy/ -kognitvní bazál ,který umožňuje celý proces -regulace umožňující odlišit co prožívá objekt a subjekt Nejmodernější koncepce z 90 tých let: -detektor záměru/ID/-člověk pozoruje tvář,ruce i hlas,opice jen ruce -detektor směru/EDD/-imitace druhé úrovně mechanismus sdílené pozornosti/SAM/-triadické reprezentace:objekt něco chce,subjekt to vidí,objekt ví,že subjekt to ví,vidí a vnímá
mechanismus mentalizace-schopnost chápat,že pozorované objekty jednají,jsou nositely duševních stavů,schopnost vysvětlit a předpovídat chováníVětšina pokusů:sledování bolesti-matrix bolesti/neuronální síť/ Porucha detekce emocí-autisté
Agrese Agrese-jakékoliv chování cílené na druhého jedince se záměrem ublížit.
Agresor-oběť/náhodné ublížení není agrese/ Násilné chování/violence/-agrese s cílem poškodit oběť/např. smrt/ Je i agrese,která není násilné chování/osvojení věci dítětem/
Agrese a duševní nemoc Vztah duševní onemocnění a agresivní,násilné chování Geneze problému-několik tisíc roků/Sokrates-Ateny málo duševní nemoci-málo násilí/ Na konci 20 století diskuze: -pravděpodobně nepřesvědčivé studie/nízká incidence násilí/ -rozdíly v místě a čase sledování souvislostí -drogová scena a násilí Agresivita je obvykle škála jevů:myšlení,komunikace,fantazie,jednání
Agrese Prof.Vondráček -agrese jako činnost směřující k poškození,snížení hodnoty -agrese v širším slova smyslu/nadávky,vulgarita,odmítnutí pomoci ap/ -agrese přátelská a nepřátelská(overprotektivní poškození dítěte matkou/ Agrese konstruktivní a destruktivní
Současné trendy-nárůst -extremní agresivity skupinové /vandalismus,/hrubé,nápadné ničení hodnot/ „vražedné šílenství“-odbržděné nevýběrové zabíjení obvykle ve stavu blízkému změněnému vědomí ovšem v rámci enviromentálních okolností subjektu -agrese v rodině
Agrese Taktické prvky intervence v agresivní situaci: -informace o souvislostech/o co jde/ -mentální příprava/rozumět tomu/
-distance sporných stran/oddělení do zony distanc/ -naslouchání,aktivní dotazy-technika aktivního naslouchání-mimika -vyhodnocení situace/závěr/
●
Komunikace silou Příklady:
●
-překročení hranic mezi osobním a intimním prostorem ●
-zjevné poukazování na bezvýznamnost pacienta,jeho slabou pozici ●
-narušení roviny oči/sedící-stojící
●
-nedodržování času kontaktu/jiná práce,není čas/
●
-přerušování komunikace odbíháním /telefon,jiná osoba/ ●
-odkládání kontaktu pro údajné zaneprázdnění
●
-nedochvilnost
●
-změny v intonaci hlasu při jednání s jinými osobami
●
-umístění v prostoru/mezi dveřmi/-manipulace pacientem/zacláníte/ ●
Evalace a devalvace v komunikaci Dopad na hodnotovou složku pacienta
●
Evalace:jednání,kterým podporujeme,zvyšujeme sebevědomí pacienta ●
Devalvace-jednání,kterým snižujeme hodnotu druhého,pacienta ●
Evalace:projevit úctu,jednat s respektem,pochválit,kladně hodnotit,zastat se,naslouzvchat,vyhnout se ponižování a zesměšňováíní,vyjádřit důvěru,usmát se,volit laskavý ton řeči, ●
Devalvace:neúcta,přehlížení,ponižování,zesměšňování,ignor ace,vyjádření despektu/myslíte vůbec,chápete to,o tom nebudu diskutovat-intonace hlasu,nonverbál minus typu/ ●
Komunikace silou-dáváme najevo,že je pro nás pacient nezajímavý,jednání je bezpředmětné,zbytečně okrádající čas ●
Zrcadlové neurony ještě jednou Technika k navození příjemné atmosféry Sledujeme-li dva lidi v přátelském rozhovoru, většinou mají podobný postoj i gesta. Vzájemný souhlas si totiž nevědomky potvrzují zrcadlením svých pohybů. Této techniky lze využít při jednání, kde chceme navodit vstřícnou atmosféru a vzbudit dobrý dojem. Vyvarujeme se všech nepřátelských a obranných gest a nenápadně se snažíme dělat to, co osoba, na níž nám záleží. Jestliže však používá agresivní a obranné signály, snažíme se je „prorazit nějakým vstřícným gestem.
Semináře komunikace Strategie a dovednosti komunikace s pacienty Zohledňují se i tyto problémy: -různé typy duševních onemocnění -různé typy osobnosti pacienta -možnosti pracovníků-osobnost pracovníka -emoční reakce a komunikace
Děkuji za pozornost
