UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI FILOZOFICKÁ FAKULTA KATEDRA HISTORIE
Jan RŮŢIČKA
KOMUNÁLNÍ ELITY A OBECNÍ SAMOSPRÁVA BUČOVIC V ÉŘE DVOU STAROSTŮ (1886–1914) Magisterská diplomová práce
Vedoucí práce: PhDr. Michael VIKTOŘÍK, Ph.D.
Olomouc 2009
Prohlašuji, ţe jsem tuto diplomovou práci vypracoval samostatně na základě citovaných pramenů a literatury.
V Olomouci 27. 4. 2009
........................................
Děkuji PhDr. Michaelu Viktoříkovi, Ph.D. za odborné vedení diplomové práce. Děkuji také doc. Mgr. Lukáši Fasorovi, Ph.D. a doc. PhDr. Pavlu Kladiwovi, Ph.D. za odborné rady; Bc. Petru Fojtíkovi a PhDr. Jiřímu Setinskému za podnětné rozhovory o tématu mé práce a nakonec i pracovníkům Státního okresního archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna za vstřícnost.
2
Obsah Úvod ........................................................................................................................................... 5 1.
Dosavadní stav bádání o měšťanstvu a literatura zabývající se obecní
samosprávou ............................................................................................................................ 10 2.
Vymezení základních pojmů .......................................................................................... 16
3.
Obecní samospráva v teorii ............................................................................................ 18 3.1. Konstituování obecní samosprávy a volební mechanismus ......................................... 18 3.2. „Literatura rádcem i vychovatelkou“ ............................................................................. 24
4.
Historický vývoj, hospodářské a demografické poměry Bučovic ............................... 27
5.
Obecní volby v Bučovicích .............................................................................................. 33 5.1. Zápas o vedení města ..................................................................................................... 33 5.2. Šíře volebního práva, účast ve volbách, občanské vrstvy .............................................. 45 5.3. Socioprofesní skladba obecních výborů ........................................................................ 51
6.
Analýza jednotlivých socioprofesních skupin ............................................................... 55 6.1. Řemeslníci, ţivnostníci, rolníci ..................................................................................... 55 6.2. Obchodníci a hostinští ................................................................................................... 57 6.3. Úředníci ......................................................................................................................... 60 6.4. Příslušníci svobodných povolání ................................................................................... 62 6.5. Učitelé a profesoři .......................................................................................................... 64 6.6. Katoličtí kněţí ................................................................................................................ 67 6.7. Podnikatelé a management ............................................................................................ 68 6.8. Dělníci............................................................................................................................ 70 6.9. Šlechtic – velkostatkář ................................................................................................... 73
7.
Postřehy o životě komunálních elit ................................................................................ 75 7.1. Působení ve spolcích ...................................................................................................... 75 7.2. Slavnosti a promenády ................................................................................................... 78
8.
Snahy o posílení významu a prestiže Bučovic ............................................................... 81 8.1. Vyšší zemská reálka....................................................................................................... 81 8.2. Okresní hejtmanství ....................................................................................................... 87 8.3. Obecní dům .................................................................................................................... 91 3
Obecní hospodářství ........................................................................................................ 94
9. 10.
Budování moderní městské infrastruktury ............................................................. 101
10.1. Nemocnice ................................................................................................................. 101 10.2. Vodovod a kanalizace ................................................................................................ 103 10.3. Elektrifikace ............................................................................................................... 107 11.
Shrnutí a srovnání ..................................................................................................... 112
Závěr ...................................................................................................................................... 115 Prameny a literatura ............................................................................................................ 117 Zusammenfassung ................................................................................................................ 122 Textová příloha ..................................................................................................................... 123 Grafická příloha .................................................................................................................... 151 Obrazová příloha .................................................................................................................. 155
4
Úvod Souhlasíme-li s tvrzením, ţe v průběhu 19. století došlo také v českých zemích k procesu formování občanské společnosti, pak bychom se měli zabývat i otázkou nástrojů, které v tomto procesu působily. Můţeme říci, ţe podstatným krokem pro vytvoření občanské společnosti bylo konstituování obecní samosprávy. Fungování komunální správy a její mechanismy lze nejlépe sledovat na lokální úrovni. Tématem předkládané diplomové práce se proto stalo sloţení a činnost obecní samosprávy v prostoru malého jihomoravského města Bučovice. Časový rámec tématu je omezen rokem 1886 a vypuknutím 1. světové války. Diplomová práce je vyústěním mého dlouhodobého zájmu o regionální dějiny Bučovic a o (malo)městskou společnost druhé poloviny 19. století ţijící v epoše právě probíhající industrializace, urbanizace, nacionalizace a vůbec modernizace v širším slova smyslu. Svobodná obecní samospráva, která fungovala v druhé polovině 19. století, byla ve velmi těsném sepětí s obyvateli města, došlo k vytvoření skupin zastupitelů a zastupovaných. Samospráva tak představovala nástroj, který umoţnil vytváření pocitu občanské odpovědnosti, aktivizoval občanské vrstvy, které se stávaly stále sebevědomějšími a dospěly nakonec i k překročení státoprávních limitů habsburské monarchie.1 Cílem mého výzkumu je sledování komunální správy, která byla aktivním činitelem v procesu „zobčanštění společnosti“ a zároveň formovala prostor svého města, čímţ ovlivnila i industrializační a urbanizační procesy.
Jednotícím prvkem studia
obecní samosprávy, dějin města a urbanizace se tak stalo sloţení, proměna a činnost komunálních elit. Komunální elity představují osoby, které měly majetek a/nebo vzdělání. Neboť pouze tito lidé se mohli díky dobovému volebnímu mechanismu prosadit do obecních výborů a disponovat rozhodovacími pravomocemi v obci. Kaţdá místní komunita tedy měla své občanské elity; malou skupinu obyvatel se specifickými znalostmi a dovednostmi, která na svá bedra vloţila zodpovědnost za všední ţivot i rozvoj svého sídla.2 1
Srov. Hlavačka, M.: Zlatý věk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektuální rozvoj Čech 1862–1913. Praha 2006, s. 34–36. 2 Pojem elita pocházející z latiny má v jednotlivých jazycích odlišnou historii. V češtině byl pouţíván od 60. let 19. století, objevoval se však zřídka a většinou jen v kulturní rovině. Pro vyjádření moci bylo spíše uţíváno slovo pán, v horních vrstvách městské společnosti se hovořilo o honoraci či kapacitách. Většina historiků doposud preferovala dobovou terminologii. Společenské elity však reálně existovaly a zároveň se vyvíjely. Ve druhé polovině 19. století jiţ elitu netvořila pouze šlechta či politické, kulturní špičky apod., ale i specifické lokální občanské vrstvy. Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. II. díl, 1. sv.: Muţi z radnice. Ostrava 2008, s. 68–73.
5
Výzkum lokálních občanských elit, stejně jako bádání na poli obecní samosprávy, byl do nedávné doby historiky velmi málo reflektován. Takový směr bádání se začal výrazněji projevovat aţ s počátkem nového tisíciletí především ve spojitosti s autory tzv. „moravské školy“, kterou zosobňuje mladší generace historiků v čele s Lukášem Fasorou a Pavlem Kladiwou. Předkládaná diplomová práce byla metodologicky inspirována publikací Lukáše Fasory Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851–1914. Následující kapitola proto obsahuje nastínění dosavadního stavu bádání v rovině obecních samospráv s akcentem na výsledky tzv. „moravské školy“ a jí ze zahraničí přejatých metodologických konceptů. Pro časovou náročnost a omezený rozsah diplomové práce jsem při studiu bučovického prostoru nesledoval časovou rovinu od roku 1850 aţ do vypuknutí 1. světové války, jak je při výzkumu občanských elit běţně zvykem, ale pracoval jsem s časovým vymezením let 1886–1914, které představuje předválečná éra dvou bučovických starostů. Pro výzkum bučovických komunálních elity jsem vyuţil metodu kolektivního biogramu. Přístup zvolený v předkládané diplomové práci je stále spíše metodologickou novinkou. Na základě rozsáhlého souboru pramenů jsem se pokusil shromáţdit co nejvíce informací o jednotlivých osobách působících v bučovické samosprávě. Nejpodstatnější pro vytvoření zamýšlené práce byl základní výzkum archivním pramenů uloţených ve Státním okresním archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna, v něm pak především fond Archiv města Bučovice a fond Okresní úřad Vyškov. V těchto materiálech úřední provenience byly nejdříve zkoumány prameny týkající se voleb, neboť bylo nutné zjistit, které osoby byly do obecních výborů zvoleny. Protoţe jsem však narazil na torzovitost těchto pramenů, musel jsem pro rekonstrukci sloţení některých obecních výborů vyuţít prezenční listiny vevázané do protokolů o schůzích obecních zastupitelů a tisku. Dále jsem sledoval sčítací operáty, přičemţ pro Bučovice jsou ze sledovaného období zachovány pouze ty z roku 1900. Proto jsem pro doplnění informací vyuţil také operáty z let 1880 a 1921. Sčítací operáty umoţnily analyzovat u většiny zastupitelů zjištěné povolání, věk, prostorovou mobilitu, konfesi, národnost či spíše obcovací řeč, adresu pobytu, informace o rodině či sluţebném personálu. Všechny tyto faktory totiţ zkoumaná sčítání v sobě obsahovala. Pro majetkové zařazení jsem vyuţil především dochované voličské seznamy obsahující daňovou poplatnost jednotlivých voličů, a tedy i sledovaných elit. Na základě těchto 6
údajů jsem se pokusil analyzovat jednotlivé socioprofesní skupiny, které tvořily bučovické komunální elity. Zajímala mě také mezigenerační sociální mobilita i případné příbuzenské svazky sledovaných elit, k čemuţ jsem vyuţil vybrané matriky. Díky tomu je moţné zodpovědět případné otázky o vzájemném prorůstání staroměšťanských a nově příchozích komunálních elit. Předpokládám, ţe určitou prestiţ dávala zastupiteli jiţ příslušnost k některé z rodin ve městě, a proto jsem se zaměřil především na matriční výzkum osob v Bučovicích narozených. K tomu jsem vyuţil matriky uloţené v Moravském zemském archivu v Brně. Kompletace informací o jednotlivých členech obecních výborů byla časově i systematicky náročná, zároveň však velmi zajímavá a nakonec i úspěšně realizovaná. Nedílnou součást této práce proto tvoří (a zároveň usnadňuje orientaci) příloha se základními údaji o všech členech bučovické samosprávy ze sledovaných let 1886–1914. Ještě před tím, neţ se v předloţeném textu seznámíme s hlavním výkladem, bude nutné nastínit konstituování obecní samosprávy v habsburské monarchii a přiblíţit dobový volební mechanismus. Obecní samospráva byla také fenoménem druhé poloviny 19. století, který byl reflektován i v kniţní a časopisecké produkci. V teoretické rovině bude proto předloţena i tato problematika. Jestliţe dobová legislativa představovala determinant pro tvorbu a fungování komunální správy, stejně tak na ni působily i lokální podmínky, proto budou nastíněny hospodářské a demografickými poměry Bučovic. Závěrečná část diplomové práce je naplněna praktickým fungováním bučovických komunálních elit. Důleţitým a v podstatě hlavním úkolem obecních samospráv totiţ bylo dobře hospodařit s majetkem a mít na zřeteli prosperitu a rozvoj města. Pro praktické působení samospráv bylo nutné vyhodnotit především zápisy o zasedání obecních zastupitelstev. Protokoly o jednání obecních výborů byly psány do knih aţ od roku 1908. Starší knihy protokolů vznikly pozdějším svázáním jednotlivých listů, s nimiţ byly vyvázány i jiné dokumenty vztahující se k daným zasedáním. Důleţitými prameny byly i další úřední materiály fondu Archiv města Bučovic, jako korespondence, rozpočty nebo materiály vztahující se k modernizačním projektům realizovaným obecní samosprávou. Velký vliv na komunální politiku v Bučovicích měl poslanec JUDr. Otakar baron Praţák, proto byla reflektována také korespondence z jeho pozůstalosti uloţená v Moravském zemském archivu v Brně. Při studiu praktického působení samosprávy rovněţ nebylo moţné nevyuţít tisk. Byly to především Bučovské noviny vydávané 7
v letech 1895–1900, které spolu s několika výtisky Bučovských cepů a silvestrovskými čísly novin Raketa a Ţihadlo představují veškerý dochovaný periodický tisk vycházející ve sledované době v Bučovicích. Kromě bučovického tisku byly vyuţity především Vyškovské noviny vycházející v tomto okresním městě od roku 1892 a vybraná čísla tiskového orgánu moravských staročechů Moravské Orlice. Specifickým pramenem se pak stala memoárová produkce reprezentovaná především knihami Josefa Fuhricha3, syna stejnojmenného dlouholetého zastupitele a radního. Tento advokát sepsal trilogii o mladých letech svého ţivota, z níţ mě zajímaly svazky dva - Jaro ţivota líčící autorovo dětství v Bučovicích a Brněnský drak popisující jeho studium v Brně. Jsem si vědom toho, ţe vyuţití pamětí má své limity, neboť je to zdroj sekundární a navíc s četnými beletristickými prvky. Tak je tomu právě i u knih Josefa Fuhricha, v jehoţ vyprávění se kromě skutečných postav objevují i osoby smyšlené, navíc autor o sobě píše v er-formě jako o Pepkovi. Díky znalosti kontextu a bučovického prostředí však bylo moţné odlišit reálné a fiktivní osoby. Zajímavý je motiv, který autora k sepsání prvního dílu vedl i jeho snaha knihu dokumentačně legitimizovat. „Jak se začal střední stav kulturně a hospodářsky povznášeti, menšil se význam a klesala váţnost německých úředníků a cizího kapitálu. Český ţivel, který byl jindy společensky úplně pomíjen, politicky znásilňován, a hospodářsky vykořisťován, zvolna, ale nezadrţitelně rostl, sílil a se zvedal ze své poníţenosti, výš a výše. A kdyţ dorostl, kdyţ postavil se pevně na své rodné půdě a ohlédl se po světě – pohádka stala se skutkem. Jediným rozmachem silných paţí setřásl se sebe cizácké stoleté okovy a byl – svoboden! A tehdy se i zámek v Bučovicích4 pokořil městu. Do této generace náleţí i hlavní osoba našeho vypravování – Pepek, který se narodil v městě Bučovice dne 25. ledna 1868. Ţil v něm nepřetrţitě aţ do r. 1880, kdy odešel na studie do Brna. Tím jest i vymezena časová mez líčených dále příběhů. Jejich zaznamenání děkuje nejen paměti Pepkově, ale i zprávám, které jsme získali od jeho vrstevníků. Tím je zajištěna jejich objektivní pravda. Lze se nadíti, ţe tato kniha bude míti význam jako dokument doby, předcházející obnovení státní samostatnosti československé, jako dokument generace, která provedla tento převrat, 3
Přestoţe je autor u svých knih uváděn jako Josef Furych, uţívám v práci příjmení psané ve formě Fuhrich. Tak je uvedeno v matrice narozených i v novinové zprávě o udělení titulu doktora práv. Moravský zemský archiv v Brně (dále jen MZA), f. E 67 Sbírka matrik (dále jen Sbírka), inv. č. 12 433, Římskokatolická farnost Bučovice, Narození 1855–1880, s. 229; Vyškovské noviny (dále jen VN), roč.II., č. 12, 16. 6. 1893. 4 Autor knihy Jaro ţivota většinou píše o Bučovicích jako o „B.“ či městě „B.“, v diplomové práci jsem se však rozhodl pro přehlednost vypisovat i v citaci Bučovice celým názvem.
8
i jako památník starých časů města Bučovice.“5 Další paměti sepsal a kniţně vydal redaktor Bučovských novin Václav Valenta.6 V práci byly vyuţity ještě strojopisy pamětí profesora reálného gymnázia Jana Úlehly a syna ředitele tohoto ústavu Karla Suchana.7 Kromě pramenů a literatury o obecních samosprávách byla pochopitelně vyuţita regionální literatura, ať uţ starší, především vlastivědná, či velmi uţitečné sborníkové studie Jiřího Setinského.8
5
Furych, J.: Jaro ţivota. Praha 1930, s. 13–14. Valenta, V.: Moje dětství. Z pamětí ubitého svazek 1. Olomouc 1923; Týţ: Jubileum mé 60ti leté duševní práce a činnosti 1874–1934. Z pamětí ubitého svazek 2. Bučovice 1934. 7 Úlehla, J.: Bučovice; Suchan, K.: Kronika Suchanovy rodiny 1850–1999. Strojopisy pamětí uloţené v Gymnáziu Bučovice. 8 V posledních letech např. Setinský, J.: Bučovice v prvním desetiletí po obnově konstitučního zřízení. In: Vyškovský sborník II. Slavkov u Brna 2001, str. 133–150; Týţ: Hospodaření městské samosprávy v Bučovicích a městská spořitelna. In: Ad musealem laborem: PhDr. Slavomíru Brodesserovi k šedesátým pátým narozeninám. Brno 2005, str. 81–87; Týţ: Z dějin bučovických ţidů a jejich souţití s křesťany. In: XXVI. Mikulovské sympozium: Moravští Ţidé v rakousko-uherské monarchii (1780–1918). Brno 2003, str. 181–187; Týţ: Z hospodaření obecních samospráv na Bučovicku na konci 19. a začátku 20. století. In: 110 let muzejní práce na Vyškovsku 1893–2003. Vyškov 2003, str. 33–46. 6
9
1. Dosavadní stav bádání o měšťanstvu a literatura zabývající se obecní samosprávou Zájem o sociální dějiny 19. století se v českém prostoru snaţí v posledních letech vyrovnat s metodologickými koncepty, které byly realizovány v německy hovořících zemích. Velmi podstatná je v tomto smyslu činnost tzv. „moravské školy“. Jedná se o mladší generaci historiků z Masarykovy univerzity v Brně a Ostravské univerzity v Ostravě. Jejich bádání bylo inspirováno třemi velkými výzkumnými projekty realizovanými ve Frankfurtu nad Mohanem, Bielefeldu a ve Vídni.9 Ve druhé polovině osmdesátých let 20. století se v okruhu Lothara Galla rozběhnul frankfurtský projekt s široce poloţeným výzkumnými cíli, které se zabývaly transformací a přechodem stavovské společnosti k občanské. Středem pozornosti se staly otázky sociální struktury měšťanstva, jeho jednoty či roztříštěnosti, stupni politizace společnosti a nové úkoly obecních samospráv. Díky společně zkoumaným kategoriím a jednotné metodice vzniklo několik zajímavých monografií. Tyto publikace zachycovaly přechod od stavovské k občanské společnosti v prostoru určitého strukturního typu města. Časový rámec těchto syntéz o sociálních a politických dějinách byl vymezen většinou lety 1780 aţ 1870 a jen ojediněle byl doveden aţ k roku 1914.10 Na přelomu 80. a 90. let 20. století přišli se svými výsledky i bielefeldští historikové, jejichţ výzkum inicioval Jürgen Kocka. Tito badatelé se snaţili zmapovat vývoj občanské společnosti v celoevropském rámci s přihlédnutím k německým specifikům. Jejich výzkum měl dát odpověď na otázku, proč byly německé občanské vrstvy ve srovnání s anglickými či francouzskými tak slabé a nakonec příliš náchylné k přijetí totalitních ideologií. Ve svých pracích se proto velmi často zaměřovali na srovnání poměrů v konkrétních německých lokalitách a městech s poměry anglickými.11 Bielefeldský projekt dospěl k názoru, ţe iniciativní sloţku přinášející hospodářský pokrok a společenské změny představovala skupina sloţená z úředníků, kněţí, pedagogů, právníků, lékařů, lékárníků, inţenýrů, ţurnalistů, důstojníků a podnikatelů. Právě tato různorodá skupina vzniklá mimo stavovské společenské 9
K tomu nejlépe viz Kladiwa, P.: Stav bádání k problematice formování a vývoje občanské společnosti v 19. (18.) století. Srovnání frankfurtského, bielefeldského a vídeňského projektu na téma Bürgertum. Slezský sborník, roč. C., č. 2/2002, s. 124–143. 10 Heiss, H. – Stekl, H. – Urbanitsch, P.: Einleitung. In: Urbanitsch, P. – Stekl, H. (Hg.): Kleinstadtbürgertum in der Habsburgermonarchie 1862–1914. Bürgertum in der Habsburgermonarchie IX. Wien – Köln – Weimar 2000, s. 8. 11 Kladiwa, P.: Stav bádání, s. 128–129.
10
zřízení a přicházející do města zvenčí měla být, kromě státu a jeho byrokratického aparátu, rozhodujícím hybatelem v procesu modernizace. Staroměšťané měly být naopak elementem zpomalujícím, příliš lpícím na tradici a tedy elementem vnímaným jako zpátečnický. Tyto teze představují největší rozdílnost mezi oběma německými projekty. Frankfurtský projekt totiţ naopak povaţuje měšťanstvo za hlavního aktéra v procesu modernizace státu, hospodářství i společnosti. Lothar Gall nepovaţuje za reálné přílišné sepětí starých městských struktur, které by se bránily modernizačním opatřením státu a spíše se snaţí specifikovat jednotlivé skupiny, ať jiţ retardační či dynamické. Z toho pak vyplývá přesvědčení, ţe právě městské prostředí dalo vzniknout občanské společnosti a liberalismu. Jürgen Kocka v takových názorech vidí naopak přecenění role měšťanstva a nedocenění vzdělanostních vrstev. Frankfurtský projekt údajně nezohlednil mentalitu, kaţdodenní symboliku, vzdělání, religiozitu a rodinné vztahy občanských vrstev a opomenuti měli zůstat podnikatelé, kteří mohli město modernizovat, ale zároveň v něm nemuseli vůbec ţít.12 Tolik alespoň ve stručnosti k odlišnostem a sporům mezi oběma přístupy. Třetím projektem je výzkum vídeňský, reprezentovaný především Hannesem Steklem
a
Peterem
Urbanitschem
a
jejich
řadou
Bürgertum
in
der
Habsburgermonarchie. Předmětem rakouského výzkumu byl prostor, který se výrazně lišil od toho, který zkoumaly německé projekty. Rozdíly jsou dány jinou urbánní strukturou, konfesní příslušností obyvatelstva i jeho národnostními rozdíly. Vídeňský projekt proto zohlednil specifika habsburské monarchie, jimiţ jsou národnostní spory, větší podíl venkovského a maloměstského obyvatelstva i odlišná (niţší) kvalita pramenné základy. Časový rámec rakouského výzkumu je omezen na jedné straně vznikem svobodné samosprávy v roce 1850 a vypuknutím 1. světové války na straně druhé. V sedmém svazku rakouské řady Bürgertum in der Habsburgermonarchie byl zrekapitulován
vývoj
obecní
samosprávy
v Předlitavsku.
Nešlo
přitom
jen
o charakteristiku vývoje volebního práva a jeho geometrie, ale zřetelně byl znázorněn také význam spolkového ţivota, sociálních i národnostních rozporů v politice měst.13
12
Fasora, L. – Kladiwa, P.: Obecní samospráva a lokální elity v českých zemích 1850–1918. Dílčí výsledky výzkumu v České republice. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006, s. 11–13. 13 Tamtéţ, s. 19.
11
Jak bylo zmíněno, rakouská sídelní struktura se odlišovala od německé a proto má rakouský výzkum vhodnější výstupy pro střední, a co nás v rámci zvoleného tématu diplomové práce nejvíce zajímá, také malá města. V kontextu Předlitavska pozdního devatenáctého století a počátku století dvacátého povaţuje Peter Urbanitsch za podstatné sledovat prostředí malých měst, v dobovém vnímání omezených počtem 2 000–20 000 obyvatel. Vţdyť v roce 1910 ţila v Předlitavsku téměř třetina všech obyvatel v malých městech a z toho větší část připadala na města do 5 000 obyvatel.14 Na druhé straně ve velkoměstech, tedy sídlech s počtem obyvatel přes 100 000, jichţ bylo v západní části monarchie pouze sedm, ţila přibliţně desetina obyvatel.15 Rakouští historikové při bádání o malých městech vyuţili velmi vhodné prameny v podobě voličských seznamů, přičemţ nespouštěli ze zřetele další zásadní prameny, jako jsou například sčítací operáty, daňové soupisy, pozůstalosti i autobiografické prameny v podobě deníků, korespondence, pamětí. Vyuţili také lokální tisk a zápisy ze schůzí obecních zastupitelstev.16 Pilotní studií ovlivněnou tímto metodologickým přístupem se stala publikace o dolnorakouském měšťanstvu v malých městech Horn, Eggenburg a Retz17, která však vznikla mimo rámec zmiňované vídeňské řady. Specifika malých měst rozprostřených v širším rámci Předlitavska se pak pokusil zachytit devátý svazek řady Bürgertum in der Habsburgermonarchie zahrnující města Ústí na Labem, Baden, Beroun, Bregenz, Brixen, Hallein, Šumperk a Uherské Hradiště.18 Pro prostor Bučovic jsou zajímavé a srovnatelné především informace o Uherském Hradišti. Je zřejmé, ţe Uherské Hradiště bylo (a je) jiným typem města neţ Bučovice, neboť se jednalo o královské město mající ve sledované době městský statut. Jistá podobnost je naopak zřejmá v demografických poměrech, přičemţ je podstatná role obou měst coby center převáţně agrárního okolí. Nyní se zmiňme o studiích historiků tzv. „moravské školy“ a o českém bádání na poli občanské společnosti a obecní samosprávy vůbec. Jak jiţ bylo řečeno, centrem
14
Urbanitsch, P.: Bürgerliche Eliten, Modernisierung und Wertewandel in Klein- und Mittelstädten Cisleithaiens 1848–1918. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006, s. 49–50. 15 Heiss, H. – Stekl, H. – Urbanitsch, P.: Einleitung, s. 13. 16 Urbanitsch, P.: Bürgerliche Eliten, in: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948, s. 49–51. 17 Stekl, H. (Hg.): Kleinstadtbürgertum in Niederösterreich. Horn, Eggenburg und Retz um 1900. Wien 1994. 18 Urbanitsch, P. – Stekl, H. (Hg.): Kleistadtbürgertum in der Habsburgermonarchie 1862–1914. Bürgertum in der Habsburgermonarchie IX. Wien – Köln – Weimar 2000.
12
výzkumu uvedené problematiky se stala Morava a badatelé působící na brněnské, respektive ostravské univerzitě. Samotní autoři tzv. „moravské školy“ se hlásí především k přístupům frankfurtského projektu Stadt und Bürgertum. Tento projekt, podle jejich názoru, disponuje velikou kompaktností a větší přesností výsledků ve srovnání s bielefeldským. Ovšem ani projekt Jürgena Kocky neodmítají a naopak jej vnímají jako velmi inspirativní ve svých tezích. Avšak jeho výsledky nepovaţují za dostatečně přesvědčivé, coţ měl způsobit velkým přesahem výzkumu směřující k dějinám kulturním a dějinám mentalit.19 Zároveň je zřejmé, ţe moravští historikové nemohli nevyuţít zkušenosti rakouských badatelů, zvláště kdyţ na jejich pracích spolupracovali vybraní čeští a moravští autoři. Z pera autorů tzv. „moravské školy“ vzešly nejdříve studie věnované analýze občanské společnosti v Brně20, Moravské Ostravě 21, Jihlavě, Novém Jičíně22, Opavě23 a na Znojemsku24. K bádání o vývoji obecní samosprávy a její úloze v procesu vzniku občanské
společnosti
přispěla
také
mezinárodní
konference
Občanské
elity
a samospráva 1848–1948. Stav, metody a perspektivy bádání.25 Díky grantovým projektům bylo moţné vytvořit jiţ syntetizující monografie o Moravské Ostravě 26 a Brnu27, které plasticky vylíčily sloţení a fungování obecní samosprávy těchto měst od poloviny 19. století aţ do 1. světové války. Nejnovější studie pak představují výsledky projektu Moravsko-slezská města v éře budování komunální samosprávy 1850–1914. Díky tomuto projektu byla vydána nejdříve 19
Fasora, L. – Kladiwa, P.: Obecní samospráva, s. 13. Např. Fasora, L.: Modernizace komunální správy a mentální proměna zástupců místních občanských elit v letech 1890–1914 na příkladu brněnských předměstských obcí. Vlastivědný věstník moravský, roč. LVI., č. 2/2004, s. 160–172; Týţ: Představitel obecní samosprávy. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 124–139; Týţ: Sociální a profesní struktura brněnské komunální reprezentace v letech 1851–1904. Český časopis historický, roč. CIII., č. 2/2005, s. 354–381; Týţ: Správa města Brna v přechodu mezi „honoračním“ a „výkonovým“ typem v letech 1850–1905. Časopis Matice moravské, roč. CXXIII., č. 1/2004, s. 77–91. 21 Kladiwa, P.: Obecní volby v Moravské Ostravě 1850–1908 a formování občanské společnosti. Slezský sborník, roč. C., č. 1/2002, s. 11–42. 22 Např. Kafková, R.: Proměny obecní samosprávy v Novém Jičíně 1850–1914. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006, s. 338–355. 23 Např. Pokludová, A.: Socioprofesní stratifikace představitelů komunální správy v statutárním městě Opavě (1850–1918), in: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006, s. 304–315. 24 Např. Markel, M.: Moderní historie Jaroslavic I. Příběh procesu modernizace. In: Ročenka Státního okresního archivu ve Znojmě 2000. Znojmo 2001, s. 39–69; týţ: Mezi centrem a periferií – občanské elity ve Znojmě a okolí, in: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006, s. 316–326. 25 Z této konference vzešla publikace Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006. 26 Kladiwa, P.: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850–1913. Ostrava 2004. 27 Fasora, L.: Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851–1914. Brno 2007. 20
13
publikace o dobové legislativě28 a posléze komparatistická studie vývoje osmi měst Moravské Ostravy, Opavy, Olomouce, Vítkovic, Přerova, Nového Jičína, Frýdku a Příboru.29 Výše uvedené monografie jiţ představují velmi solidní výsledky výzkumu měst střední velikosti a velkoměsta na příkladu města Brna. Malým městem zkoumaným ve druhém svazku zmíněné řady je pouze Příbor. Výsledky výzkumu z tohoto města je tedy moţné vyuţít pro komparaci s námi sledovanými Bučovicemi. Nesmíme totiţ zapomenout na důleţitou skutečnost, kterou právě dosavadní výzkum zohledňuje, tedy to, ţe proces modernizace probíhal v jednotlivých typech měst odlišně a jiným tempem. Moravští autoři se drţí typologie vytvořené frankfurtskými autory, z níţ vychází šest kategorií měst – bohatá tradiční obchodní
a
řemeslnická
centra;
raně
industrializovaná
řemeslnická
centra;
industrializovaná města; rezidenční a správní města; univerzitní města a nakonec stagnující (retardovaná) maloměsta.30 Zpracované studie jsou v současnosti dostatečně reprezentativní především pro
výzkum
industrializovaných
měst
leţících
v severomoravském
regionu
a v tradičních správních centrech jakými byla Olomouc a především Brno. To pak představuje jediné město, které splňovalo dobové nároky pro zařazení mezi velkoměsta a zároveň bylo i zemskou metropolí. Brněnský výzkum tak přináší výstupy, které mohou být srovnávány s výsledky výzkumů z jiných hlavních zemských měst v monarchii. Pro některé oblasti Předlitavska však dosud odpovídající práce nevznikly.31 Fenoménu obecní samosprávy se však věnují i další čeští autoři. Podstatným příspěvkem k této problematice jsou studie o obecní samosprávě hlavního města Prahy vycházející ve sborníkové edici Documenta Pragensia. Jiţ v roce 1994 byla uskutečněna konference zabývající se komunální politikou a srovnáním českého výzkumu se zahraničním bádáním.32 Výzkum praţských autorů však pouţívá jinou
28
Kladiwa, P.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. I. díl: Vývoj legislativy. Ostrava 2007. 29 Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. II. díl, 1. sv.: Muţi z radnice. Ostrava 2008. 30 Fasora, L.: Svobodný občan, s. 10. 31 Z vlastní zkušenosti vím, ţe obdobné metodologické koncepty nejsou doposud pouţívány ve Slovinsku, a to pro studium obecní samosprávy Lublaně ani jiných slovinských měst, ačkoliv zde výzkum na poli obecních samospráv a městské společnosti probíhá. Např. Anţič, S. – Hančič, D. – Šenk, T.: Ljubljanska mestna uprava od prevega ţupanja dalje (1504–2004). Ljubljana 2004; Friš, D. – Rozman, F. (ur.): Od Maribora do Trsta 1850–1914. Maribor 1998. 32 Pešek, J. – Ledvinka, V. (eds.): Mezi liberalismem a totalitou. Komunální politika ve středoevropských zemích 1848–1948. Praha 1997.
14
metodiku ve srovnání s tzv. „moravskou školou“. Je zaměřen více k politickému dění a vazbám praţské samosprávy na „velkou politiku“.33 Zmiňme dále dvě novější české monografie, které můţeme i přes jejich odlišnost vyuţít i pro námi sledované téma. Jedná se o monografii Jiřího Maiera zabývající se městským hospodařením Českých Budějovic, Hradce Králové, Pardubic a Plzně. 34 Kniha představuje analýzu transformace uvedených měst na nový typ centrálních sídel. Detailně si všímá finanční politiky měst a jejich urbánní proměny, přičemţ ze zřetele nespouští dobový legislativní rámec, který přehledně rekapituluje. Další monografií je publikace Milana Hlavačky zabývající se prostorem Čech, v kterém jsou sledovány jednotlivé úrovně samosprávy, ať uţ jde o samosprávu obecní, okresní či zemskou a jejich střetávání. Milan Hlavačka za podstatné povaţuje působení šlechty v samosprávných institucích.35 Celkově však můţeme konstatovat, ţe i přes dlouhou tradici regionálního bádání v českých zemích nebyla věnována dostatečná pozornost problematice občanských elit a obecní samosprávy. Pokud se studie o jednotlivých městech těchto komunálních elit dotkly, bylo to většinou ve spojitosti s problematikou nacionálního souboje o vládu na radnici.36 Shrneme-li výše uvedené, je zřejmé, ţe aţ na ojedinělé studie o Jaroslavicích a Příboru nebyla doposud kniţně reflektována specifika typu stagnujících měst a městeček.37 Právě tato diplomová práce je tedy pokusem o obohacení poznatků z malých měst s maximálním počtem 5 000 obyvatel.
33
Fasora, L. – Kladiwa, P.: Obecní samospráva, s. 14. Maier, K.: Hospodaření a rozvoj českých měst 1850–1938. Praha 2005. 35 Hlavačka, M.: Zlatý věk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektuální rozvoj Čech 1862–1913. Praha 2006. 36 Srov. Malíř, J.: Nacionalizace obecní samosprávy a limity demokracie před rokem 1914 na příkladu Moravy. In: Pešek, J. – Ledvinka, V. (eds.): Mezi liberalismem a totalitou. Komunální politika ve středoevropských zemích 1848–1948. Praha 1997, s. 73–93. 37 Stagnující města se však jiţ stala předmětem zájmu dvou diplomových prací - Balajka, V.: Představitelé obecních samospráv a jejich účast na spolkovém ţivotě v Kyjově 1850–1914. Magisterská diplomová práce obhájená na FF MU v Brně 2006; Latzka, J.: Obecní samospráva a občanské elity na příkladu malého města Ţďáru 1864-1912. Magisterská diplomová práce obhájená na FF MU v Brně 2008. 34
15
2. Vymezení základních pojmů V souvislosti se zaměření diplomové práce je nutné upřesnit nejčastěji pouţívané termíny jako je občanská společnost, občanské vrstvy, komunální elity, měšťanstvo, staroměšťanská samospráva, vzdělanecko-výkonná samospráva. Občanská společnost představuje společnost rovnoprávných jedinců se svobodným přístupem k trhu. Námi sledovaní lidé ţili v době, kdy se moderní občanská společnost stále utvářela, ale ještě zcela nedotvořila. Volební právo bylo omezené, a proto právě voliči představovaly specifické občanské vrstvy, které se aktivně podílely na vytváření obecních výborů a osvojovaly si tak mechanismy zastupitelské demokracie. Komunální elity, jak víme z úvodu, tvořili jedinci, kteří disponovali majetkem a/nebo vzděláním a následně rozhodovacími pravomocemi v obci, neboť se stali členy obecních výborů. Komunální elity druhé poloviny 19. století byly jádrem místních občanských vrstev, které ztotoţňujeme s měšťanstvem (Bürgertum). Měšťané však představovali velmi různorodou vrstvu, a proto ji vnitřně diferencujeme.38 Jednu skupinu tvoří měšťanstvo odvozující prestiţ od svého majetku – majetné měšťanstvo. Druhou skupinou je pak měšťanstvo zakládající své postavení na vzdělání a informačním kapitálu – vzdělané měšťanstvo. Tyto skupiny se však mohly překrývat, neboť jak ukazují německé i moravské výzkumy, početné skupiny osob drţely kromě svého vysokoškolského titulu také značný majetek. Majetné měšťanstvo odvozovalo svůj podíl na veřejném vlivu především ze svého majetku a tím pádem vysoké daňové poplatnosti. V této sféře jsou vymezeny tři skupiny představované zaprvé velkopodnikateli, zadruhé středně zámoţným měšťanstvem a zatřetí drobným měšťanstvem.39 S tímto členěním se navíc překrývá kategorie staroměšťanů, sloţka, kterou představují starousedlíci spojení většinou s řemeslem a odvozující svou prestiţ od svých předků, měšťanů. V prostředí větších měst a velkoměst, došlo v průběhu druhé poloviny 19. století většinou ke splynutí této skupiny s kategorií drobného měšťanstva a sníţení reálného politického významu. V maloměstech si naopak staroměšťanské vrstvy 38
Za klíčovou povaţuji diferenciaci měšťanstva předloţenou Lukášem Fasorou a vyuţívám ji i pro prostor Bučovic. Srov. Fasora, L.: Svobodný občan, s. 16–21. 39 Za velkopodnikatele v moravském prostoru jsou povaţovány osoby, které odváděly daň ze zisku v minimální výši 1 000 zlatých (2 000 K); středně majetné měšťanstvo představují osoby s daňovou poplatností mezi 100 a 1 000 zlatými (200–2 000 K); drobné měšťanstvo představuje obyvatele s niţším daňovým odvodem neţ 100 zlatých (200 K).
16
uchovaly po dlouhou dobu rozhodující vliv na radnici, a přestoţe byli zastoupeni v kategorii drobného a středně majetného měšťanstva, v místním prostředí představovali velmi majetné občany. Pokud drţely komunální správu ve svých ruku staroměšťanské komunální elity, hovoříme o staroměšťanské samosprávě. Vzdělané měšťanstvo tvoří druhou vytčenou skupinu, do níţ zahrnujeme jednoznačně osoby s akademickým vzděláním, nejčastěji právníky, lékaře, lékárníky či katolické kněze. Nesmíme však opomenout ani úředníky, a to i bez vysokoškolského diplomu, profesory středních škol a vyšší personál škol obecných. V dobovém kontextu a prostorovém rámci Bučovic totiţ byli všichni povaţováni za špičky místní inteligence s jistým sociálním kapitálem a specifickým stylem ţivota. Naopak v prostoru větších měst či velkoměst niţší úředníci a učitelé obecných škol nezapadali stylem ţivota do skupiny vzdělaného měšťanstva a jsou řazeni mezi drobné měšťanstvo. Obecní samosprávu, v jejímţ čele stáli především vzdělaní měšťané, označujeme jako vzdělanecko-výkonnou samosprávu.
17
3. Obecní samospráva v teorii 3.1. Konstituování obecní samosprávy a volební mechanismus Pro pochopení systému delegování osob do komunální samosprávy i jejího samotného působení je nezbytné seznámit se alespoň v nejhrubších rysech s dobovou legislativou týkající se obecní samosprávy. Pouze v jejích mezích se totiţ mohli představitelé samospráv pohybovat (pomineme-li případnou nezákonnou činnost). Při studiu vývoje legislativy je moţné se opřít nejen o dobové publikace, které měly slouţit tehdejším zastupitelům, jako jsou příručky40, periodický tisk, právní porovnání41, ale také o práce vydané v nedávné době zabývající se touto problematikou.42 Je pochopitelné, ţe Bučovice nedisponovaly vzhledem ke svému významu vlastním obecním statut a komunální správa se obecně řídila říšským a zemským legislativním rámcem. Základy svobodné obecní samosprávy byly poloţeny v revolučním snaţení let 1848–1849. V této době byly vyřčeny poţadavky na zavedení obecní ústavy, které pocházely pochopitelně především z vyspělého městského prostředí. Venkov se snaţil vypořádat se spíše s odstraněním feudálních povinností.43 O revolučních náladách v Bučovicích spojených s výše uvedenými poţadavky nevíme nic konkrétního, v širším regionu byl však spíše akcentován druhý poţadavek, o čemţ svědčí výrok poslance za Bučovicko Františka Müllera v Moravském zemském sněmu. Řezník Müller po usnesení sněmu o ukončení robot, poddanství a desátků v roce 1848 prohlásil: „Tak tedy jest vyřízena otázka roboty. My jsme svobodni, navţdy svobodni. Padlo těţké břemeno, které nás tíţilo. Uznáváme oběti, které přinesli velkostatkáři nejvyššímu přání Jeho Veličenstva a dobré vůli vůbec. Proto sláva císaři, sláva vrchnostem!“44 Ovšem i Bučovic se týkal druhý výdobytek revolučních let – zavedení svobodné samosprávy. Pillesdorfova vláda nebyla zásadně proti zavedení samosprávy, přičemţ však chtěla udrţet liberální poţadavky v přijatelných mezích a prosazovala, aby otázku 40
Např. Macenauer, J: Samospráva obecní. Příruční kniha pro starosty a zastupitele obecní na Moravě. 3. vydání, Brno 1899; Učík, L.: Poradce při volbách obecních výborů v zemích Koruny české. Příruční kníţka pro kaţdého, o samosprávu dbalého občana i starostu obce. Praha 1900. 41 Např. Valenta, B.: Obecní statut král. města Uh. Hradiště a obecní zřízení Moravské. Parallela. Uherské Hradiště 1902. 42 Především Kladiwa, P.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. I. díl: Vývoj legislativy. Ostrava 2007. Přehled legislativních norem je také v práci Maier, K.: Hospodaření a rozvoj českých měst 1850–1938. Praha 2005. Ve správní rovině pak Hledíková, Z. – Janák, J. – Dobeš, J.: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. 2. vydání, Praha 2005. 43 Kladiwa, P.: Lesk, s. 15. 44 Citováno dle Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848. Bučovice 1927, s. 1.
18
obecního práva řešily jednotlivé zemské sněmy. Moravský sněm a slezský konvent o této problematice jednal, zato český sněm se vůbec nesešel. Ústava navrţená kroměříţským říšským sněmem se obecní samosprávě příliš nevěnovala, podrobnosti měl řešit aţ budoucí říšský obecní zákon. Také po rozpuštění kroměříţského sněmu se s myšlenkou obecní samosprávy stále počítalo. Ústava ze dne 4. března 1849 plánovala jak organizaci státní správy, tak i samosprávy. Měla vzniknout samospráva krajská, okresní a obecní. Podle této ústavy náleţela obcím určitá základní práva, jako byla volba zástupců, přijímání nových členů do svazku obce, samospráva vlastních záleţitostí a zveřejňování výsledků hospodaření.45 Obecní pravomoci nakonec vytknul provizorní obecní zákon ze dne 17. března 1849, který ve svém prvním článku přímo hovořil o svobodné obci jako o základu svobodného státu. Tento zákon vymezil rozdělení působnosti obce do dvou okruhů, přirozené a přenesené. Přirozená neboli samostatná působnost zahrnovala vše bezprostředně se týkající obce. Přenesená působnost pak zajišťovala výkon veřejných záleţitostí, které přidělil obci stát delegačním principem. Ta přitom podléhala státní kontrole, ale byla vykonávána na náklady obce. Tato skutečnost pak způsobovala obcím potíţe, protoţe zatěţovala výdajovou stránku jejich rozpočtů.46 V roce 1850 došlo na základě uvedeného zákona k prvním obecním volbám, které byly po dobu deseti let také volbami posledními. Neoabsolutistická éra způsobila v habsburské monarchii přetrţku i v obecních volbách a omezení samosprávného působení obcí. Produktem nové politické konstelace v rakouské monarchii byl aţ Říšský obecní zákoník ze dne 5. března 1862, který představoval základní právní rámec pro budoucí zemské zákoníky. Po vzniku obecních zemských zákonů byla legislativa v jednotlivých českých zemích rozdílná, nemluvě o případných obecních statutech. Pro všechny moravské obce bez vlastního statutu byl legislativním základem Obecní řád moravský ze den 15. března 1864. Záleţitost obecních voleb řešila druhá část tohoto zákona, tedy volební řád do obcí. Obecní zájmy zastupoval obecní výbor a z něj volené obecní představenstvo. Obecní výbor byl usnášejícím se a dohlíţecím orgánem obecního představenstva, které bylo orgánem správním a výkonným. Obecní představenstvo bylo sloţeno ze starosty (obecního představeného či měšťanosty) a nejméně dvou radních. Představenstvo se
45 46
Kladiwa, P.: Lesk, s. 15–16 . Tamtéţ, s. 16.
19
zodpovídalo ze svého fungování obecnímu výboru a vládě v případě přenesené působnosti obce.47 Právo volit své zastupitele měli podle tohoto zákona na Moravě čestní občané, měšťané, příslušníci a společníci obce, kteří platili poslední dvanáct měsíců minimálně jeden zlatý přímých státních daní a navíc i honorační voliči.48 Samozřejmostí bylo zároveň rakouské státní občanství a trestní bezúhonnost. 49 Volební systém byl liberální, z dnešního hlediska nedemokratický. Význam vzdělání byl zohledněn vymezením honoračních voličů, váhu majetku pak stanovil princip vycházející z majetkových poměrů, přesněji daňové výkonnosti občanů. „Rakouské zákonodárství totiţ vycházelo z teorie, ţe volební akt v obci je aktem správy (zastoupení) majetku a ne výkonem politických práv...“50 Daňový poplatníci platící minimálně jeden zlatý daně byli zařazeni do volebních seznamů a sestupně seřazeni podle celkové výše odvedených přímých daní (pozemkové, domovní, výdělkové, z příjmu a vyššího sluţného). Součet obnosů všech voličů byl rozdělen na třetiny a dle součtů jednotlivých částek byli voliči rozděleni do tří volebních sborů, z nichţ kaţdý sbor volil jednu třetinu obecního výboru. Volebním právem však nedisponovaly pouze fyzické osoby. „Z příčiny uvedené mají právo voliti nejen muţští poplatníci, ale i ţenštiny, nezletilí dědici a vlastníci, spolky, korporace a vůbec všichni poplatníci daní, jen obec jako platitelka daní doma, nemá právo voliti, jelikoţ nemůţe býti členem sama sebe, leč jen členem jiné obce.“51 Všechny uvedené subjekty tedy měly volební právo, ovšem s podotknutím, ţe samotného volebního aktu se mohli účastnit jen plnoletí muţi. Ostatní volit osobně nemohli (u spolků a korporací je to skutečně těţko představitelné), volili proto prostřednictvím zplnomocněnců, u vdaných ţen to byl zpravidla manţel. Volič drţící plnou moc musel splňovat podmínky, jako kaţdý jiný volič mající právo účastnit se volebního aktu. Jednalo se o muţe, který musel být starý nejméně 24 let, svéprávný, bezúhonný a rakouský občan. Naopak volební právo postrádaly osoby ve sluţbě obce, tedy ty, které byly přijaty do funkce rozhodnutím obecního výboru (obecní sluhové, úředníci, ale i lékaři). Volit nemohly
47
Kladiwa, P.: Lesk, s. 24 a 27. Honorační voliči byli duchovní státem uznávaných konfesí, dvorní, státní a zemští úředníci, úředníci veřejných fondů, důstojníci ve výsluţbě, pensionovaní i slouţící vojáci, osoby s doktorským titulem získaným na domácí univerzitě, vyšší učitelský personál na obecných školách (od roku 1883 i podučitelé) a definitivně ustanovený personál na středních a vyšších školách. Učík, L.: Poradce, s. 13–16. 49 Kladiwa, P.: Lesk, s. 31–32 . 50 Tamtéţ, s. 34 . 51 Učík, L.: Poradce, s. 12. 48
20
nejen osoby vyšetřované či ve výkonu trest, ale i lidé, kterým obec poskytovala chudinskou podporu.52 Samotné volby neprobíhaly pouze jeden den, ale ve více dnech, poněvadţ jednotlivé sbory volily samostatně, přičemţ volbu zahajoval sbor třetí. Před volbou se sešli voliči příslušného sboru v určenou hodinu ve volební místnosti a pak byli v pořadí uvedeném ve volebních seznamech vyvoláváni k volbě. Volby byly veřejné, coţ znamená, ţe přístup do volební místnosti měl úplně kaţdý občan. Svoboda volby spočívala v tom, ţe volič mohl volit, koho chtěl: „... sám sebe, jiného občana z kteréhokoli sboru volebního a téţ i vůbec nevoliti neb zdrţeti se hlasování, a nikdo nemá práva jemu v tom dělati překáţky, někoho vnucovati, napovidati, zbraňovati, strašiti pokutami a mstou.“53 Volič tedy přistoupil po vyvolání před komisi a oznámil, které osoby volí za členy obecního výboru a které za náhradníky. Je zřejmé, ţe právě veřejnost volby a ústní hlasování měly svá úskalí. Němé osoby měly jednoduše smůlu, pomineme-li však tento ojedinělý jev, je zřejmé, ţe větší potíţe představovalo hlasité vyslovení jmen kandidátů za účasti všech přítomných. Mnoho voličů existenčně závislých na jiných osobách, především dělníků, tak své volební rozhodnutí korigovalo v závislosti na přítomnosti svých představených a zaměstnavatelů.54 Na okraj dodejme, ţe dobové příručky k volbám neobsahovaly jen právní, ale i „výchovnou“ rovinu. Nezabývaly se totiţ pouze „návodem“ jak, ale i koho volit. Rady zněly: „Obec potřebuje ve svém výboru lidí rozumných, moudrých, spravedlivých a nestranných, neziskuchtivých, skromných, poctivých, svědomitých, pevné povahy, hospodářsky prozíravých a vzdělaných.“55 Ze zkušenosti totiţ vycházel předpoklad, ţe „... okrádají obec svou hospodářskou neprozíravostí jak konservativní, skrblíci šosáci, tak i pokrokoví opičáci.“56 Zda se voliči řídili oněmi radami, nevíme. Do čela však zvolili tak jako tak své zastupitele, kteří zasedli do obecního výboru či zastupitelstva, jak se jiţ tehdy běţně říkalo. Počet zastupitelů se odvíjel od počtu voličů. V obcích s méně neţ stovkou voličů tvořilo obecní výbor 9 členů, 12 zastupitelů bylo v obcích se 100–200 voliči, 18 členů pokud bylo voličů 201–400, u obcí s 401–600 voliči to bylo 24 zastupitelů a nakonec u obcí s více neţ 600 voliči bylo zastupitelů 30. Voleni byli ještě v polovičním počtu 52
Učík, L.: Poradce, s. 25–27. Tamtéţ, s. 63–70. 54 Srov. Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk, s. 54–57. 55 Učík, L.: Poradce, s. 32. 56 Tamtéţ. 53
21
náhradníci, kteří se účastnili jednání obecního výboru v případně nepřítomnosti jeho členů, jejich odstoupení z funkce či smrti.57 Po samotné volbě došlo ke sčítání hlasů, které provedla za účasti voličů volební komise. Osoby, které získaly patřičné mnoţství hlasů, se staly členy obecního výboru, stejně jako osoby zvolené za náhradníky se jimi staly v pořadí daném počtem hlasů. Kaţdý volitelný občan pak měl povinnost své zvolení přijmout, pokud však nesplňoval některou z podmínek, která by jej opravňovala vzdát se funkce58, v tom případě mohl být pokutován aţ do výše sta zlatých. Pokud nebyly ze strany voličů podány proti provedené volbě námitky, dalším krokem nově zvoleného obecního výboru byla volba starosty a obecních radních. Na Moravě tuto volbu vedl nejstarší zvolený člen obecního výboru. Také tato volba měla svá omezení. Členy představenstva se totiţ nemohli stát lidé, kteří v obci neţili, vybraní úředníci59, duchovní, veřejní učitelé ve sluţbě a především osoby příbuzné60 a sešvagřené61. Přitom volba představenstva byla platná pouze tehdy, kdyţ se jí zúčastnily nejméně tři čtvrtiny zastupitelů.62 Nutnost tříčtvrtinové účasti se v praxi ukázala jako poměrně problematická v případě, ţe v obecních volbách zvítězili oponenti stávajícího vedení. Znovuzvolení zastupitelé ze starého vedení se snaţili prodlouţit mandát stávající vlády tím, ţe se nezúčastnili ustavující schůze nového výboru. Tříleté funkční období kaţdého obecního výboru se totiţ počítalo od sloţení starostenského slibu, nikoliv od provedené volby. Zákon sice ukládal, ţe kdo se k volbě nedostaví, můţe být pokutován aţ dvaceti zlatými, ale tato výstraha nebyla příliš účinná. Proto došlo v roce 1890 k novelizaci, podle níţ byla zvýšena moţná pokuta, přičemţ do neúspěšné volby obecního představenstva mělo vstoupit okresní hejtmanství. Další novelizace z roku 1912 uváděla, ţe pokud se k ustavení potřebný počet nesešel, měla tato skutečnost být protokolárně zaznamenána a nastalou situaci měl řešit moravský zemský výbor.63
57
Kladiwa, P.: Lesk, s. 27. Volbu nemuseli přijmout duchovní, učitelé veřejných škol, úředníci dvorští, státní, zemští a veřejných fondů v aktivní sluţbě, vojáci ve výsluţbě, občané starší 60 let, osoby mající tělesnou vadu, která jim překáţela ve vykonávání funkce a osoby zdrţující se často mimo obec z důvodu svého zaměstnání. Učík, L.: Poradce, s. 84–85. 59 Jednalo se o dvorské, státní, zemské úředníky a úředníky veřejných fondů i úřední sluhy v aktivní sluţbě. Učík, L.: Poradce, s. 101. 60 Příbuzní do prvního stupně, tedy otec se syny; bratři mezi sebou. Ve druhém stupni bratranci mezi sebou. Učík, L.: Poradce, s. 101. 61 Seškvagření v prvním stupni, tedy otec a bratři ţeny otce nebo synů. Ve druhém stupni pak muţi sester ţeny otce nebo syna. Učík, L.: Poradce, s. 101. 62 Učík, L.: Poradce, s. 83–102. 63 Kladiwa, P.: Lesk, s. 38–39. 58
22
Tímto jsme ve výkladu o legislativě týkající se voleb narazili na problém, kdy teorie zanesená do článků a paragrafů nemusela často odpovídat skutečné praxi. Vyjádřeno slovy Pavla Kladiwy: „Ţádný zákon není zcela dokonalý, coţ pochopitelně platilo i o obecní legislativě konce čtyřicátých i počátku šedesátých let 19. století. Navíc se společnost právě v této době bouřlivě rozvíjela a koncem století jiţ získala zcela jiný charakter. Logicky tak vyvstaly problémy, neboť zákonodárci šedesátých let nemohli předvídat, co nastane o tři nebo čtyři desetiletí později.“64 V moravském zemském sněmu tedy byly řešeny moţnosti novelizací, z nichţ byly některé realizovány, jiné nikoli.65 Specifický legislativní rámec představovaly u statutárních obcí „městské ústavy“, tedy obecní statuty. 66 Obecní statuty mohly v určitých městech představovat demokratičtější rámec, neţ který vytvářela zemská legislativa, ale na jedné straně v jiných městech mohly vést k ještě striktnější uzavřenosti občanských vrstev. 67 Srovnáním obecního řádu moravského a obecního statutu Uherského Hradiště se zabýval Bohumír Valenta, mimochodem bučovický rodák a soudní adjunkt v Uherském Hradišti. Ve svém porovnání se zaměřil na výhody uherskohradišťského obecního statutu, ale také na jeho chyby dané například i nesprávným překladem. Volební komise totiţ měla podle uherskohradišťského statutu podepsat volební seznamy, přitom však šlo o nedopatření dané chybným překladem slova „Stimmzettel“. Podepsány tedy měly správně být hlasovací listiny.68 Bohumír Valenta se zabýval právní teorií i ve svých dalších publikacích.69 Jiným dobovým kniţním produktem byly příručky. Některé se zabývaly v podstatě jen problematikou voleb, která byla výše nastíněna. Jiné měly být navíc poradcem v záleţitostech hospodářství, školství, zdravotní péče či staveb. Jednoduše řešily všechny oblasti, na které měla obecní samospráva vliv daný jiţ samotným obecním řádem. Legislativní předpisy, které se týkaly konkrétních sfér (např. obecním
64
Kladiwa, P.: Lesk, s. 38–39., s. 10. Více k této problematice viz Kladiwa, P.: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. I. díl: Vývoj legislativy. Ostrava 2007. 66 Obecní statut získala v roce 1850 města Brno, Olomouc a Opava. Na základě říšského obecního zákona z roku 1862 získala statut ještě moravská města Jihlava, Kroměříţ, Uherské Hradiště a Znojmo; ve Slezsku Bílsko a Frýdek (dnes leţí Bílsko na území Polska). Kladiwa, P.: Lesk, s. 129. 67 Srov. Kladiwa, P.: Lesk, s. 129–146; Fasora, L.: Svobodný občan, s. 42–44. 68 Valenta, B.: Obecní statut, s. 31. 69 Bohumír Valenta napsal právní studii zabývající se všemi moravskými obecními statuty. Pro vyuţití této srovnávací práce současnými historiky viz Kladiwa, P.: Lesk, s. 129 – 130; Fasora, L.: Svobodný občan, s. 37. 65
23
hospodářstvím, školstvím, zdravotnictvím) se budeme zabývat v jednotlivých kapitolách diplomové práce. Kniţní příručky měly slouţit především členům obecních výborů, nejvíce asi starostům, ale i dalším občanům. Příručky se tak dostávaly do knihovniček spolků 70 i jednotlivců. Pomocníkem měly být také odborné časopisy. Otázkou je, na kolika radnicích tyto knihy byly přítomny a zda skutečně dobře slouţily svému účelu. Pro Bučovice nebylo zjištěno, ţe by radniční knihovna obsahovala některou z příruček zabývající se obecní samosprávou. S jistotou však můţeme říci, ţe pro obecní potřeby byly na popud starosty kupovány jednotlivé díly informačně cenného Ottova slovníku naučného.71
3.2. „Literatura rádcem i vychovatelkou“ Literatura se mohla stát zcela jistě dobrým zdrojem informací a poradcem v řešení konkrétních potíţí, ale nemusela být zaměřena jen na tuto stránku. Autoři knih zabývající se obecní problematikou byli často osobami aktivně působícími v samosprávě, přitom však nezůstali omezeni na vydávání příruček, ale věnovali se i beletrii. Dobovým produktem byly výchovné spisy, které měly působit na široký okruh čtenářů.72 Výchovné spisy, které se zabývaly samosprávou tak byly orientovány nikoliv pouze na obecní zastupitele, ale na všechny voliče, které měly „vychovávat“ a motivovat k tomu, aby se nezříkali svých nově nabytých občanských práv a přistupovali aktivně i s úvahou k volbě svých zástupců. Velmi aktivním spisovatelem byl v tomto smyslu tajemník okresního zastupitelstva73 v Plzni, zemský i říšský poslanec a zároveň přední znalec obecní samosprávy František Schwarz.74 Ústřední postavou jeho publikací byl Václav Dobrovský. Tento hrdina vystupoval v knihách Starosta Václav Dobrovský, reformátor obce nezdarovské (1877, druhé vydání 1890) a Působení Václava Dobrovského jako okresního starosty (1891). Zamýšlená třetí kniha se měla věnovat Václavu 70
Jak je zřejmé z razítka v knize Učík, L.:Poradce... uloţené ve Vědecké knihovně v Olomouci, která původně patřila ţenskému odboru Národní jednoty na Novosadech u Olomouce. 71 Statní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna (dále jen SOkA Vyškov), f. Archiv města Bučovice 1618–1945 (1950) (dále jen AMBu), inv. č. 27, Protokoly zasedání obecního výboru 1886–1894, 25. 2. 1888. 72 Více viz Štaif, J.: Ideální konstrukce obce v českých výchovných spisech 19. století. Komunální elity jako nositelé obecného dobra. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006, s. 117–130. 73 Na Moravě nebyla na rozdíl od Čech zamýšlená okresní zastupitelstva nikdy realizována. 74 Více k osobě Františka Schwarze viz Hlavačka, M.: Zlatý věk, s. 163–168.
24
Dobrovskému coby poslanci českého zemského sněmu. Toto dílo však jiţ nebylo realizováno.75 Pro naši tematiku je nejzajímavější konstrukce ideálního fungování obce v první z uvedených knih. Čtenář se v ní setkává s hrdinou s příznačným příjmením Dobrovský, který pracuje na zlepšení poměrů v městečku s ještě příznačnějším názvem Nezdarov. „Nezdarov byl v takových poměrech, ţe z nich domnívati se mohl kaţdý zdravý rozum jeho jména.“76 Právě sem, do svého rodiště, se vrátil po načerpání zkušeností v cizině sedlářský mistr Václav Dobrovský. V obci vládly naprosto neutěšené poměry, padl cukrovar, záloţna, mezilidské vztahy byly na velmi špatné úrovni a situace snad ani nemohl být horší.77 Vše se však začalo měnit od okamţiku, kdy se stal Václav Dobrovský spolu se svým spolupracovníkem Kvíčalou obecním zastupitelem. Strategie těchto dvou nových zastupitelů vedoucí k nápravě obecních poměrů se však lišila. Dobrovský se na rozdíl od Kvíčaly snaţil postupovat vţdy bezkonfliktně a úspěšně tak koexistovat v obecním výboru, sloţeném dosud spíše z osob svázaných se stávajícím starostou. Spoluprací dvojice „reformátorů“ se však podařilo zlepšit obecní hospodářství zavedením přiráţek k přímým daním, inventarizací obecního majetku a přeměřením obecních pozemků.78 Tato opatření však pro sanaci obecního hospodářství nestačila a tak bylo rozhodnuto starý obecní dluh umořit bankovní půjčkou. Spor v obecním zastupitelstvu o výši půjčky nakonec vedl k přijetí návrhu na vyšší vypůjčenou částku iniciovanou Dobrovským. Tato skutečnost zapříčinila odstoupení dosavadního starosty z funkce a zvolení Dobrovského na jeho místo. Prvním radním se tehdy nestal nikdo jiný neţ Kvíčala.79 Brzy na to odešel do výsluţby obecní tajemník, kterého nahradil nový a především vzdělaný tajemník Bohdanecký. Osoba tajemníka představovala rozšíření počtu nezdarovských obyvatel řídících se v knize často opakovaným heslem „v práci a vědění jest naše spasení“. Zanedlouho pak došlo v Nezdarově ke zlepšení mezilidských vztahů. Téměř kaţdý
byl
prodchnut
myšlenkou
vzájemné
pomoci
a
spolupráce,
coţ
se
projevilo vytvořením hasičského spolku a zaloţením ochotnického divadla. Obecní samospráva
se
zefektivnila
zavedením
jednacího
řádu
pro
obecní
výbor
75
Hlavačka, M.: Zlatý věk,, s. 126. Schwarz, F.: Václav Dobrovský, reformátor obce nezdarovské. 2. vydání, Praha 1890, s. 5. 77 Tamtéţ, s. 5. 78 Tatmtéţ, s. 10–32. 79 Tamtéţ, s. 37–40. 76
25
a představenstvo. Dobrovský krátce nato bez větších problémů proniknul do okresního zastupitelstva a v Nezdarově znovu obhájil starostenský post.80 František Schwarz čtenáře taktně upozorňoval na skutečnost, ţe Dobrovského schopnosti vyplývají z odborných znalostí získaných nejen pobytem v cizině, ale především z kniţní četby. Zároveň upozorňoval na to, ţe práce v obecní samosprávě má být prosta osobních zájmů a naopak má slouţit veřejnému blahu. Proto se Dobrovský vzdal své odměny za působení v samosprávě a věnoval ji ve prospěch záloţny a obecní knihovny. Okruh hrdinů této knihy rozšířil ještě učitel Jordán, který zlepšil školské poměry i místní zemědělství, a lékař Javůrek. Ten se zasadil o zlepšení zdravotních poměrů uskutečněným návrhem na přeloţení stávajícího hřbitova, úpravu veřejných ploch, vydláţdění odpadních stok a vybudování gravitačního vodovodu od lesního pramene. Velmi důleţité pro další rozvoj mělo být také územní plánování zohledňující dobové moderní normy. V rámci tohoto plánu bylo řešeno nejen umístění spolkového domu, ale například i veřejného koupaliště.81 Jednoduše v městečku Nezdarově se během tří volebních období, tedy necelých deseti let, podařilo snad vše, o co se snaţila městečka a maloměsta po celou druhou polovinu 19. století. Ţivot v jedné obci se vlivem jednotlivce, řádně vykonávajícího funkci starosty, zcela proměnil a František Schwarz čtenáři předloţil příběh s velmi špatným počátek, ale o to lepším koncem. Přestoţe se jedná o fiktivní příběh, je pravděpodobné, ţe do něj autor vloţil své zkušenosti z praktického působení v samosprávě (jak pozitivní, tak i negativní). Je zřejmé, ţe příběh předloţený Františkem Schwarzem se mohl odehrát skutečně jen na stránkách knihy, coţ si musel uvědomovat i dobový čtenář. Tato kniha jej však měla vést k zamyšlení a zodpovězení otázky: „... proč bychom nemohli mít vzornou obec i u nás?“82
80
Schwarz, F.: Václav Dobrovský, s. 51–61. Tamtéţ, s. 87–111. 82 Štaif, J.: Ideální konstrukce, s. 130. 81
26
4. Historický
vývoj,
hospodářské
a
demografické
poměry Bučovic Dříve, neţ se budeme zabývat komunálními elitami a jejich činností, je nutné seznámit
se
s prostorem
Bučovic
a
jeho
geografickými,
demografickými
a hospodářskými poměry. Zastáváme totiţ názor, ţe tyto skutečnosti měly značný vliv na fungování vedoucích sloţek komunální správy a byly determinantem jejich jednání stejně jako výše zmíněný legislativní rámec. Obecní samospráva se totiţ mohla pohybovat pouze v mezích moţného. Město Bučovice, ve kterém dnes ţije více neţ 6 400 obyvatel83, leţí v údolí řeky Litavy sevřeném od severu svahy Litenčické pahorkatiny a z jihu svahy Ţdánického lesa. První písemnou zmínku o tomto sídle, vzdáleném 30 kilometrů na východ od Brna, máme z roku 1322. Archeologický výzkum spojený s nálezem kostela postaveného jednou z předních kamenických hutí, který zde stál uţ v polovině 13. století, však zesiluje význam tohoto středověkého městečka a posouvá jeho počátky hlouběji do minulosti.84 Městečko fungovalo jako sídlo panství a v roce 1560 ţilo kolem místní tvrze 122 osedlých. Panství zdědil v roce 1571 významný moravský aristokrat Jan Černohorský z Boskovic.85 Nový majitel se při budování svého sídla nerozhodl pro přestavbu bučovické tvrze, ale šel cestou zcela nové renesanční stavby na zelené louce. V nevelkých Bučovicích tak vznikl ve třetí čtvrtině 16. století jeden z nejvýznamnějších renesančních zámků na Moravě.86 Smrtí Jana Šembery však došlo k vymření starého moravského rodu v muţské linii. Obě Šemberovy dcery se provdaly za Liechtensteiny a od té doby jsou osudy Bučovic spojeny právě s tímto rodem. Obyvatelé Bučovic v roce 1600 získali od Maximiliána z Liechtensteinu osvobození od vrchnostenských robot za roční plat a postoupení práva vinného šenku. V polovině 17. století byl postaven v severní části náměstí nový barokní kostel.
83
K 1. 1. 2005 ţilo v Bučovicích 6415 obyvatel i místními částmi Černčín, Kloboučky, Marefy, Vícemilice. Město Bučovice: Základní informace [online]. © 2006 [citováno 1. 3. 2009]. Dostupný z WWW: http://www.bucovice.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=1516&id=1006&p1=1010 Bučovice jsou dnes sídlem pověřeného městského úřadu, ten spravuje 20 okolních obcí. Působí zde dvě základní a dvě střední školy - gymnázium a obchodní akademie. 84 Setinský, J.: Krátké zamyšlení nad nejstaršími dějinami Bučovic a jejich topografií ve světle posledních archeologických objevů. In: Muzejní zpravodaj 2003. Vyškov 2003, s. 12. 85 Vyškovsko. Vlastivěda moravská. Brno 1965, s. 312. 86 Viz Krčálová, J.: Zámek v Bučovicích. Praha 1979.
27
Na počátku 18. století ţilo v Bučovicích sto osedlých,87 díky popisu bučovického panství z roku 1725 se však dovídáme i o poddanských poměrech obyvatel, platech panských úředníků, sluţebníků a dávkách poddaných. Na celém panství bylo tehdy 665 domů. V Bučovicích přitom stálo 16 domů půlláních, 72 domů čtvrtláních, 7 podsedků a 4 domky, v ţidovské obci bylo 24 domků. V městečku v této době existoval mlýn, cihelna, pivovar, kořalna, koţeluţna a tři sýpky.88 V roce 1794 získalo městečko od císaře ke dvěma stávajícím další dva výroční trhy a v roce 1838 navíc čtyři trhy dobytčí.89 Sociální strukturu obyvatel Bučovic v druhé polovině 18. století zachycují data z roku 1763, kdy zde ţilo 1199 obyvatel, coţ řadilo toto městečko v počtu osob na 49. místo na Moravě. V tomto roce zde ţilo 887 sedláků, kteří tak byli nejpočetnější skupinou tvořící téměř tři čtvrtiny všech zjištěných obyvatel. Dále zde bylo 117 řemeslníků, 75 měšťanů, 76 blíţe nespecifikovaných sluhů, 33 úředníků a 5 duchovních.90 Díky příznivým přírodním podmínkám bylo okolí městečka, leţící přibliţně v 230 metrech nad mořem, docela pochopitelně intenzivně zemědělsky vyuţíváno a proto si i samotné Bučovice dlouho uchovaly zemědělský charakter. Ještě v roce 1900 katastr města obsahoval 1 131 hektarů hospodářské půdy sloţené z 1 001 hektarů polí, 64 hektarů luk, 39 hektarů pastvin, 23 hektarů zahrad a 4 hektarů vinic. Ve stejném roce bylo v bučovických chlévech 110 koní, 424 kusů skotu a 426 kusů bravu. 91 Růst řemesel však stále více zatlačoval zemědělství do pozadí. Jiţ v první polovině 17. století ve městě fungoval toufarský, ševcovský, pekařský, stolařký, bednářský, krejčířský, tkalcovský, kovářský a zednický cech.92 Nadregionální význam a jistou proslavenost získali toufaři vyrábějící fajánsovou keramiku. Na počátku 19. století představovalo typickou výrobu v Bučovicích bednářství. Kolem roku 1830 v městečku působilo 28 bednářských mistrů, kteří kaţdoročně vyrobili přibliţně tisíc věder na víno, která se vyváţela nejčastěji do Rakous.93 Počátek industriální éry však byl v Bučovicích spojen s lehkým průmyslem představovaným pro tuto dobu typickou textilní výrobou.94 87
Vyškovsko, s. 313. Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic do smrti Františka Josefa z Lichtenštejnů. Bučovice 1925, s. 1–3. 89 Vyškovsko, s. 313. 90 Láznička, Z.: Moravská města. Anthropogeografická studie. Brno 1948, s. 146–147. 91 Bartoš, J. – Schultz, J. – Trapl, M.: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1960. Sv. X. Ostrava 1986, s. 224. 92 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic do smrti Josefa Jana Adama z Lichtenštejnů. Bučovice 1924, s. 1–10. 93 Kramoliš, Č. Bučovský okres. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Brno 1900, s. 64. 94 Srov. Maier, K.: Hospodaření, s. 39–41. 88
28
Podle počtu vydaných továrních privilegií pro výrobu sukna a vlněného zboţí na Moravě a ve Slezsku v letech 1740–1848 bylo největším vlnařským centrem obou zemí Brno. Na druhém místě pak Bílsko ve Slezsku, na třetím ovšem Bučovice. Na rozdíl od Brna i Bílska drţeli všechna tato oprávnění ţidovští podnikatelé, většinou místní ţidovští familianti. Největší rozmach bučovického tkalcovství se odehrál v letech 1840–1860. Tehdy mělo v Bučovicích a v okolí pracovat přibliţně dva tisíce pracovníků na tisíci aţ patnácti stech stavech. V té době byla početná ţidovská obec v Bučovicích podnikatelsky velmi aktivní, naráţela však na jisté limity. Ţidům nebylo v první polovině 19. století povoleno usazovat se mimo ţidovské obce a větší města, jako bylo Brno, pro ně zůstala nedostupná. Jenţe od osmdesátých let 18. století se moravská velkovýroba vlny koncentrovala právě do „moravského Manchesteru“. Ţidovští podnikatelé proto vyuţívali lokalit v blízkosti Brna, jako byly Bučovice, ve kterých s textilní výrobou započali. Místní ţidovští továrníci však brzy začali usilovat o přesun výroby do samotného Brna, ačkoliv se jejich aktivity v této snaze často ocitaly na hranici legality. 95 Po roce 1848 se však i Brno pro ţidovské podnikatele otevřelo, čímţ došlo k postupnému odsunu podniků z Bučovic. V sedmdesátých letech 19. století byl proces přesunu, i vlivem hospodářské krize, dovršen. V této době jiţ nebyly Bučovice pro textilní velkovýrobu vyhovující. Trpěly nedostatkem uţitkové vody nutné pro velkovýrobu a absencí dopravní infrastruktury.96 V šedesátých letech 19. století došlo k prvním snahám komunální samosprávy dopravní situaci řešit a získat pro město ţeleznici. V roce 1864 připravovala zemská samospráva stavbu ţeleznice z Brna do Přerova. Tehdy se vedení města a místní podnikatelé pokoušeli o to, aby tato dráha vedla právě přes Bučovice. Usilovná snaha starosty a prvního radního však byla neúspěšná, neboť záměr Bučovic a sousedního Slavkova o vedení trasy přes jejich území se nezdařil. Neúspěšný byl také pokus o zavedení ţeleznice přes Bučovice v letech 1866–1867, kdy bylo plánováno vybudování ţeleznice z Brna do Trenčína.97 Bučovičtí si tak museli na dráhu počkat dalších dvacet let, pravidelný provoz vlaků byl zahájen aţ 10. října 1887.98
95
Janák, J.: Podíl bučovických ţidovských podnikatelů na vytváření vlnařského průmyslu na Moravě. In: 100 let muzejní práce na Vyškovsku 1893–1993. Vyškov 1993, s. 61–79. 96 Setinský, J.: Z dějin bučovických ţidů, s. 185. 97 Týţ: Bučovice v prvním desetiletí, s. 143–144. 98 Kramoliš, Č.: Bučovský okres, s. 62.
29
Po odsunu většiny textilních podniků pracovalo v roce 1880 v Bučovicích ve všech provozech 375 dělníků a dělnic99 a na konci 19. století bylo v posledních pěti soukenných dílnách zaměstnáno uţ jen 277 osob.100 Poslední textilní továrnu představoval podnik Hermanna Langa.101 Novým průmyslovým oborem, který v Bučovicích dosáhl značného rozšíření, byla dřevařská a nábytkářská výroba. Po vybudování ţeleznice přišel do Bučovic ţidovský továrník David Drucker. Postavil na pozemích u nádraţí dřevařskou továrnu a v roce 1894 se 300 dělníky zahájil výrobu.102 Menší
průmyslové
podniky
orientující
se
na
potravinářskou
výrobu
představovaly dva pivovary, jeden vlastněný velkostatkem, druhý pak ţidovským továrníkem Ignatzem Stiassnym. Ovšem v roce 1900 uţ ani jeden pivovar pivo nevařil, oba se zabývaly výhradně výrobou sladu pro export.103 V průběhu 19. století v Bučovicích nedošlo vlivem industrializace k zásadnímu rozvoji, jak se v této době dělo ve stejné době v některých jiných sídlech stejného významu a velikosti. V polovině 19. století zde sice bylo značně rozšířeno textilnictví, ale po přesunu naprosté většiny podniků do Brna byl proces industrializace značně zeslaben. Tato skutečnost se samozřejmě odrazila demograficky, neboť výraznější nárůst počtu obyvatel města byl ukončen a naopak na počátku druhé poloviny 19. století došlo k populačnímu propadu.104 To vše bylo spojeno i s ekonomickou stagnací, čímţ se Bučovice staly nezajímavými pro případnou imigraci. Počet obyvatel, jenţ je velmi spolehlivým ukazatelem prosperity města, totiţ neodráţí jen kvalitu ţivota vyjádřenou délkou ţivota, porodností a úmrtností, ale především atraktivitu sídla pro „volbu nohama“ - migraci.105
99
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 813, kart. 86, Soupisy ţivnostníků, dělníků 1877–1941, č.j. 468/1880 ze 14. 1. 1880. 100 Kramoliš, Č.: Bučovský okres, s. 64. 101 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848. Bučovice 1927, s. 25. 102 75 let nábytkářského závodu v Bučovicích. Bučovice 1969, s. 8–9. 103 Bartoš, J. – Schultz, J. – Trapl, M.: Historický místopis, s. 224; Kramoliš, Č.: Bučovský okres, s. 64. 104 Tab. 1 - Vývoj počtu obyvatel a domů v Bučovicích v letech 1763–1910: rok počet obyvatel počet domů
1763 1 199 146
1790 1 800 232
1843 2 473 260
1850 2 921 -
1869 2 856 356
1880 2 990 368
1890 3 063 390
1900 3 204 434
1910 3 251 525
Počty obyvatel a domů z let 1763, 1790 a 1834 Láznička, Z.: Moravská města. Anthropogeografická studie. Brno 1948. Od roku 1850 Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970. Díl I, sv. 1. Praha 1978. 105 Maier, K.: Hospodaření, s. 16.
30
Na tomto místě se podívejme na srovnání dynamiky populačního nárůstu Bučovic s jinými menšími sídly, ve kterých byla zkoumána problematika komunálních elit. Ke komparaci přistupujeme se zásadou srovnávat data o počtu obyvatel počínaje rokem 1869, tedy ta, která pocházejí z moderních sčítání. Města druhé poloviny 19. století zaţívala i v českých zemích populační boom, který se bouřlivě projevil v oblastech s koncentrací těţby a těţkého průmyslu. V jiných oblastech byl nárůst obyvatel pozvolnější, neboť v nich dlouho přetrval model docházky a později dojíţďky za prací z okolí.106 Přes tyto skutečnosti však i malá města zvyšovala počet svých obyvatel. Vyjádříme-li nárůst počtu obyvatel v letech 1869–1890 procenty, vidíme, ţe v Bučovicích došlo ke zvýšení o 7 %, Příboru o 2 %, Jaroslavicích o 15 %, Kyjově o 18 % a Uherském Hradišti o 27 %. V následujícím dvacetiletí byl nárůst v Bučovicích 6%, Příboru 16%, Jaroslavicích 10%, Kyjově 29% a Uherském Hradišti 31%. V širším rámci vytčeném lety 1869–1910 tak dosáhly Bučovice 114 % svého počátečního počtu obyvatel, Příbor 118 %, Jaroslavice 126 %, Kyjov 152 % a Uherské Hradiště 167 %.107 Z tohoto srovnání je zřejmé, ţe populační přírůstek byl právě v Bučovicích nejniţší a i městečko Jaroslavice dosáhlo vyšších relativních hodnot. Nejpodobnější poměry s těmi bučovickými tak představuje severomoravský Příbor. V druhé polovině 19. století se zároveň změnilo národnostní a náboţenské sloţení obyvatelstva. Obyvatelé, kteří Bučovice po polovině 19. století opustili, byli totiţ ve velké míře ţidé. Jestliţe zde v roce 1849 ţilo 566 ţidů a ti tvořili téměř pětinu všech obyvatel, v roce 1900 to bylo uţ jen 6 % obyvatel města.108 Z hlediska případných národnostních neshod nesmíme zapomenout, ţe ţidé byli ve velké většině osobami s německou obcovací řečí a kromě kníţecích úředníků ze zámku vlastně jedinými německy hovořícími obyvateli města. Zdá se však, ţe ţidé nebyli jazykově či nacionálně příliš vyhraněni, a tak postupem času přijali ve větší míře za svou češtinu.109 Pokud celou situaci shrneme, můţeme Bučovice v závěru 19. století vnímat jako „ospalé“ město řemeslnicko-agrárního charakteru, s do jisté míry uzavřenou sociální strukturou, tvořící centrum zemědělského regionu. 106
Maier, K.: Hospodaření, s. 37. Pro srovnání byly vyuţity hodnoty o počtu obyvatel uvedených v pracích - Balajka, V.: Představitelé, s. 9; Čoupek, J.: Ungarisch Hradisch, s. 356; Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk, s. 663; Markel, M.: Moderní historie Jaroslavic, s. 63. 108 Setinský, J.: Z dějin bučovických ţidů, s. 182. 109 V roce 1900 ţilo v Bučovicích 3 019 katolíků, 180 ţidů a 5 evangelíků, přitom 3 070 osob hovořilo česky a 134 německy. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracováno na základě výsledků sčítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vídeň 1906, s. 242. 107
31
Bučovice byly od roku 1850 sídlem okresního soudu náleţícího do vyškovského okresního hejtmanství. V rámci správní reformy byl v Bučovicích v letech 1855–1868 přechodně zřízen okresní úřad. Po opětném rozdělení státní správy a soudnictví v roce 1868 se město znovu stalo centrem soudního okresu.110 V Bučovicích sídlila také správa spojených velkostatků Bučovice-Ţdánice a centrální Liechtensteinská účtárna. Bučovice byly centrem, v němţ sídlili i státní úřady, přesto můţeme být v rozpacích, zda se jednalo ve druhé polovině 19. století o město či městečko. Obdobné pocity měli zřejmě v této době i místní občané, ačkoliv se s největší pravděpodobností cítili být měšťany.
K oficiálnímu povýšení Bučovic na město však před koncem
19. století nedošlo. Touha po povýšení se tu a tam projevila a o věci bylo jednáno ve schůzi obecního výboru, jenţe zastupitelstvo nechtělo zaplatit taxu spojenou úkonem povýšení.111 Navíc povýšení nepřinášelo ţádné materiální výhody, jednalo se ovšem o záleţitost prestiţe. V roce 1911 řešil otázku titulu města nově zvolený obecní výbor jiţ na své druhé schůzi. Na návrh notáře Františka Kroutila byla záleţitost přikázána právnímu odboru, který se obrátil na P. Augustina Kratochvíla, faráře z Popovic, bučovického rodáka a historika. Ten tehdy označil Bučovice za městečko, coţ je pochopitelné, neboť historický záznam o povýšení na město neexistoval. Naopak okresní hejtman ve stejné době mínil, ţe Bučovice jsou městem odedávna. Bučovice jako město výslovně uváděl také zákon z 26. února 1861.112 Pro jistotu mělo být s pomocí poslance Karla Švihy zjištěno, jak jsou Bučovice vedeny v centrální statistické kanceláři ve Vídni. 113 Nevíme, zda
u
členů
obecního
výboru
rozhodlo
to,
jak
byly Bučovice
uvedeny
ve zmíněném zákonu či označeny v centrální statistické kanceláři, ale po „řádném odůvodnění“ notáře Kroutila se usnesli nadále uţívat název „město Bučovice“.114 Bučovice tedy získaly vytouţený titul i bez povýšení a především bezplatně. V diplomové práci bude pro Bučovice pouţíván pro druhou polovinu 19. století termín město.
110
Setinský, J: Bučovice v prvním desetiletí, s. 133. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 28. 2. 1905. 112 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 42, Protokoly schůzí právního odboru 1911–1931/5, 2. 11. 1911. 113 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 6. 11. 1911. 114 Tamtéţ, 4. 12. 1911. 111
32
5. Obecní volby v Bučovicích 5.1. Zápas o vedení města Kdo představoval v Bučovicích ony komunální elity? Jak probíhaly volební boje? První komunální volby se v Bučovicích uskutečnily, stejně jako v celé monarchii, v roce 1850. Od této doby byla správa všedních dní i odpovědnost za rozvoj vloţena na bedra komunálních elit, představovaných 18členným obecním výborem, v jehoţ čele stál starosta Peter Weger.115 Obecní zastupitelem se tehdy stal i bývalý rychtář Josef Racek, jehoţ stejnojmenný vnuk se
stal
později
dlouholetým
starostou.116
Po několikaleté odmlce došlo k dalším volbám teprve v roce 1861, kdy do čela nově zvoleného 24členného výboru usedl starosta Petr Janoušek. Díky opětovným následným zvolením byl starostou aţ do roku 1873. V Janouškově éře byla jednání obecního výboru, na rozdíl od předchozího období, vedena převáţně česky, pouze záleţitost týkající se ţidovských obyvatel, byly vedeny v němčině.117 Dalším starostou se stal stolařský mistr František Racek, který byl následován v roce 1879 hostinským Janem Janouškem, synem Petra Janouška. Jan Janoušek byl zvolen starostou znovu i v roce 1883, kdy se prvním radním stal obchodník a stolařský mistr Karel Budík, který tuto funkci zastával aţ do roku 1911. Po rezignaci Jana Janouška118 se stal do konce volebního období starostou Vincenc Janoušek. Časový rámec diplomové práce však představují aţ léta 1886–1914 a éra dvou starostů, z nichţ prvním byl Josef Racek. V roce 1886 se utkal o starostenské křeslo Janem Janouškem. Josef Fuhrich tuto událost komentoval následovně: „Místní strany v Bučovicích hlásily se k ţivotu jen při obecních volbách, aneb ještě lépe při volbě starosty. Tehdy byl delší dobu starostou „Johan“ Janoušek, hostinský na náměstí. Postavou byl olbřím. Měl výrazný obličej se silným plnovousem a imponoval sedlákům na okresu tak, ţe ho chtěli voliti i za poslance. Avšak na radnici musil ustoupiti inteligentnějšímu obchodníku z náměstí Josefu Rackovi, podporovanému prvním radním Karlem Budíkem. Tak zvítězila strana Racků a Budíků nad stranou Janoušků a dlouho měla vládu pevně v rukou.“119 115
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 299, kart. 2, Soupis členů obecní správy zvolených roku 1850 v obcích vyškovského hejtmanství 1850. 116 Kratochvíl, A.: Bučovice od roku 1848, s. 4. 117 Setinský, J.: Bučovice v prvním desetiletí, s. 137. 118 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 416, kart. 17, Odstoupení z funkce 1881–1941, čís. 205/I z 19. 3. 1884. 119 Furych, J.: Jaro, s. 284–285.
33
Dvojice představovaná starostou Rackem a prvním radním Budíkem ovládla skutečně na velmi dlouhou dobu komunální správu. Ze starostenské volby však poprvé Josef Racek vyšel jen těsným rozdílem a vlastně pouze díky náhodě. Na ustavující schůzi zastupitelstva nebylo moţné ani ve dvou volbách starostu zvolit, neboť ţádný z kandidátů nezískal nadpoloviční většinu hlasů. Proto došlo k losovaní mezi kandidáty s nejvyšším počtem hlasů, jak v takových případech ukládal zákon, tedy mezi Josefem Rackem a Janem Janouškem. „Vytaţen“ byl Josef Racek.120 Ale tím komplikace s volbou neskončily. Proti starostenské volbě byla podána stíţnost a rozhodnutím okresního hejtmanství byla volba starosty zrušena. Proti rozhodnutí okresního hejtmanství se při schůzi většina zastupitelů ohradila. Někteří členové výboru však z jednání odešli ještě před usnesením, zřejmě z toho důvodu, ţe s rozhodnutím okresního hejtmanství souhlasili.121 Do vyřešení problému starostenské volby se musel vloţit advokát JUDr. Josef Illner122, jak je zřejmé ze zaslaného účtu.123 Není známo jakým způsobem, ale celá záleţitost se nakonec vyřešila ve prospěch Josefa Racka, který byl starostou nejen v tomto volební období, ale díky opětovným vítězstvím po následujících 25 let. Jaké motivy stály za bojem o křeslo starosty v roce 1886 se nám zřejmě jiţ nepodaří odhalit, nabízí se však několik moţných rovin interpretace. V souboji šlo jistě o osobní ambice a touhu po prestiţi, nemůţeme však opomenout ani skutečnost, na kterou upozorňuje pamětník, tedy zápas starousedlých rodů Janoušků a Racků, případně Budíků. Na Moravě nebyl totiţ v 19. století ani ve větších městech příliš široký okruh opravdu vlivných muţů. Většinou šlo o příslušníky deseti aţ dvanácti rodin s přihlédnutím k velikosti daného města.124 V prostředí Bučovic by tedy mohly docela pravděpodobně vycházet nejdůleţitější osoby ze tří čtyř rodin. Druhou rovinou sporu, kterou musíme zvaţovat, mohla být na přelomu 80. a 90. let 19. století jiţ postupující politizace a tedy ideová rozdílnou obou kandidátů. Tato
120
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 396, kart. 13 Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938, č. 750/I z 6. 11. 1886. 121 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 27, Protokoly zasedání obecního výboru 1886–1894, 8. 2. 1887. 122 JUDr. Josef Illner se narodil v roce 1839 v Čáslavi. V roce 1869 vystudoval v Praze právo, tomu však předcházelo studium hudební teorie a hry na klavír. V letech 1876–1885 působil jako advokát v Bučovicích, kde se zařadil velmi aktivně do dobrovolného hasičského sboru. Josef Illner se však proslavil především jako hudební kritik, skladatel a organizátor českého hudebního ţivota v Brně. Encyklopedie dějin města Brna: Osobnosti [online]. © 2009 [citováno 1. 3. 2009]. Dostupný z WWW: http://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=5348 123 SOkA Vyškov, AMBu, , inv. č. 396, kart. 13, Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938, Účet Dra. Josefa Illner-a, m. sl. zemského advokáta, pro ctěnou obec Bučovickou z 16. 9. 1887. 124 Fasora, L.: Představitel, s. 132.
34
skutečnost se snad projevila i na komunální úrovni při zemských volbách v roce 1890. Ty totiţ proběhly v době štěpení národní strany, kdy se stále více prohlubovaly rozpory mezi jejím liberálním a konzervativním křídlem. Opozice představovaná Stránského Moravskými listy, Selským spolkem v Olomouci a časopisem Velehrad v Kroměříţi se postavila proti stávajícímu vedení moravských staročechů, přičemţ poţadovala neutralizaci katolického křídla ve straně, coţ však vedení národní strany odmítlo. Opoziční skupiny se nakonec spojily a získaly podporu mladočechů z Čech. Vyvrcholením bylo vyhlášení vzniku Lidové strany svobodomyslné v Kroměříţi v červnu 1890 a definitivní vystoupení z národní strany před říšskými volbami roku 1891.125 V roce 1890 došlo k zemským volbám, v nichţ měl kandidovat v kurii venkovských obcí vyškovského politického okresu Jan Janoušek coby protivník konzervativního JUDr. Ctibora Helceleta, oficiálního kandidáta národní strany. Moravská Orlice k tomu uvedla: „Jest Vám známo, ţe naši „mladí“ si nemyslili postaviti
proti
našemu
dosavadnímu
zaslouţilému
posl.
Dru.
Helceletovi
protikandidáta. Po dlouhém hledání padli na p. Jana Janouška z Bučovic, který, kdyţ se mu naslibovali hory a doly, propůjčil své jméno k této frašce. Najednou nalezl se ale ještě „mladší“ výtečník v osobě p. Pokorného z Ivanovic, který dostal chuť státi se poslancem. Tu se zkrátka p. Janouškovi řeklo: „Uhni“ a pak Janoušek uhnul zcela udiven, jak tak najednou spadl s výše svých snů o cti a slávě.“126 Jan Janoušek tedy nakonec nekandidoval a Ctibor Helcelet bez obtíţí nad J. V. Pokorným zvítězil. Doktor Helcelet zároveň podporoval kandidaturu JUDr. Otakara barona Praţáka127, v městské kurii Vyškov, Bučovice, Kyjov a Stráţnice. Proti Praţákovi vystoupil, jako samostatný kandidát, JUDr. Jan Sovadina z Brna (povaţovaný prý za „alter ego“ Adolfa Stránského).128 Bučovický advokát 125
Malíř, J.: Od spolků k moderním politickým stranám. Brno 1996, s. 98–99. Moravská Orlice (dále jen MO), roč. XXVIII., č. 138, 18. 6. 1890. 127 JUDr. Otakar baron Pražák se narodil v roce 1852 v Brně. Jeho otcem byl Alois baron Praţák, vůdce Národní strany na Moravě, člen panské sněmovny a ministr. Otakar Praţák studoval na českém gymnáziu v Brně a na univerzitě ve Vídni a Praze, kde byl v roce 1883 promován doktorem práv. V roce 1884 vstoupil do advokátní kanceláře doktora Šroma, kde působil aţ do roku 1897, kdy si otevřel vlastní kancelář. Aktivně působil v brněnských spolcích, mnoho let byl předsedou druţstva pro národní divadlo v Brně. Stal se členem ředitelství moravské hypoteční banky. Jako představitel mladší generace Národní strany na Moravě byl poprvé v roce 1890 zvolen zemským poslancem v městské skupině Vyškov, Bučovice, Kyjov, Stráţnice. Roku 1897 byl zvolen za kyjovské obce do říšské rady. Stal se čestným občanem Blanska, Bučovic, Drahotuš, Jevíčka, Kyjova a Stráţnice. Navrátil, M.: Almanach sněmu markrabství Moravského (1896–1902.). Plzeň 1899, s. 76–77. 128 Rája, M.: JUDr. Ctibor Helcelet mezi konzervatismem a liberalismem. Magisterská diplomová práce obhájená na FF MU v Brně 2003, s. 87. 126
35
JUDr. František Rozkošný velmi aktivně, jak vyplývá korespondence, podporoval kandidaturu svého přítele Otakara Praţáka, kterému byl nakloněn také Josef Racek. Obávali se však toho, ţe by v Bučovicích mohl získat větší voličskou podporu Jan Sovadina, kterého by prosazovala Janouškova strana. Doktor Sovadina však dostatečnou podporu nezískal a z kandidatury odstoupil,129 snad i proto, co bylo napsáno v jednom z prvních dopisů, který se dotýkal této věci: „Ten [JUDr. Jan Sovadina - pozn. autora] by co kandidát zde pohořel zle – neboť strana Janouškova bledne – bledne a členové její nevyváţí daleko – moc a rozvahu protistrany.“130 „Protistrana“
představovaná
okruhem
Josefa
Racka
skutečně
získala
v komunální rovině stabilní postavení, ale jiţ na počátku 90. let 19. století se vůči ní začala vytvářet nová opozice. Jedním z jejích představitelů byl diplomovaný lékárník František Vlach, vůdce liberálně orientovaných občanských vrstev v Bučovicích. Do Bučovic se přistěhoval v roce 1886 z nedalekého Vyškova. Jako protivník konzervativní politiky národní strany se projevil jiţ ve zmíněných zemských volbách, kdy jako jediný volič z celé volební skupiny hlasoval pro JUDr. Adolfa Stránského131 a ne pro Otakara Praţáka.132 Navzdory jiné politické orientaci zřejmě nemůţeme tvrdit, ţe v komunální politice probíhaly mezi staročechy a mladočechy nesmiřitelné volební zápasy. Například při volbách v roce 1896 došlo zřejmě, podle informací Bučovských novin, mezi oběma tábory jiţ předem k dílčí shodě o volbě kandidátů do obecního výboru.133 K zásadnímu rozštěpení mělo dojít aţ o několik let později. V druhé polovině devadesátých let 19. století začala v Bučovicích vůči radniční skupině agitovat jiná velmi specifická opoziční síla. Protivníka starostenské strany představoval Václav Valenta, ředitel Spořitelny a záloţny v Bučovicích i zástupce pojišťovny, který začal na konci roku 1895 vydávat Bučovské noviny, ve kterých velmi ostře vystupoval proti vedení města i mladočeské opozici. Noviny začal vydávat z morálních či spíše moralistních důvodů: „Poznav, jaké nehorázné nepořádky a panovačnost ve veřejném ţivotě bučovském a téţ na venkově panují a v jaké 129
MO, roč. XXVIII., č. 143, 24. 6. 1890. MZA, f. G 61 Otakar Praţák (1852) 1873–1915 (dále jen O. Praţák), kart. 8, Rozkošný, 31. 5. 1890. 131 JUDr. Adolf Stránský se narodil v roce 1855 v Habrovanech v severních Čechách. Na vídeňské univerzitě vystudoval právo a v roce 1886 si otevřel v Brně advokátní kancelář. V roce 1899 zaloţil v Brně Moravské Listy, které se později přeměnily na Lidové Noviny. Adolf Stránský patřil k zakladatelům lidové strany na Moravě. Do zemského sněmu byl zvolen po smrti Josefa Fanderlika v roce 1895 za městskou skupinu Nové Město, v této skupině byl téhoţ roku zvolen do říšské rady. Působil například jako místopředseda klubu českých poslanců na zemském sněmu. Navrátil, M.: Almanach sněmu, s. 82. 132 MO, roč. XXVIII., č. 149, 1. 7. 1890. 133 Bučovské noviny (dále jen BN), roč. II., č. 9, 1. 11. 1896. 130
36
zatemnělosti většina lidu ţije, odhodlal jsem se zlo všude potírati, lid probouzeti, poučovati a pro jeho dobro ve všech směrech pracovati.“134 Valentovo „potírání zla“ znamenalo, ţe ve svých novinách upozorňoval na nedostatky ve správě obce, přičemţ barvitě vykresloval charaktery jejích představitelů. Proti obecním volbám, které se uskutečnily v září 1896, podal rekurs; ten byl okresním hejtmanstvím uznán a volby opakovány. Ovšem Václav Valenta se navzdory své agitaci a předloţené kandidatuře členem obecního výboru nestal v roce 1896, ani později. Opoziční působení liberálního lékárníka Vlacha o poznání účinnější. František Vlach se stal členem obecního výboru v roce 1900 a pravděpodobně nebyl jediným liberálně orientovaným zastupitelem.135 Vyvrcholením proměny komunální politiky v Bučovicích se však staly aţ volby v roce 1911, jejichţ výsledkem byl nástup nových muţů do čela města; současníky označen za „palácový převrat“.136 Samotné volby proběhly v poměrně vzrušené náladě. A volilo se dokonce dvakrát, nejdříve na jaře roku 1911 a pak na podzim. Jiţ v jarních volbách byl poraţen „starostenský blok“ Josefa Racka. Pouze on jediný se stal členem nového obecního výboru, na zbylá místa zasedli lidé z opozice.137 Proti uskutečněným volbám byl podán dosavadním členem výboru Jakubem Hromádkou rekurs, zřejmě ve snaze zvrátit prohru „starostenského bloku“. C. k. moravské místodrţitelství některé Hromádkovy výhrady uznalo za oprávněné a na podzim byla opakována volba III. sboru.138 V opakovaných volbách se však do výboru neprosadil jiţ ani Josef Racek.139 Bučovický kronikář to komentoval slovy: „V roce 1911 předsevzaty volby za hrozného napětí stran. Zvítězili zcela noví, pokroku milovní lidé“.140 Nutno podotknout, ţe kronikářem byl ředitel obecné a měšťanské dívčí školy František Ladislav Gartner, právě zvolený člen obecního výboru. V jednom však musíme s kronikářem souhlasit. Došlo k zásadní personální obměně obecního výboru, kdy se celých 90 % jeho členů stalo zastupiteli vůbec poprvé.141 Tato skutečnost měla za následek nejen změnu na postu starosty a prvního radního, kteří představovali starousedlíky z okruhu obchodnické honorace reprezentující po dlouhou dobu staroměšťanskou jednotu 134
Valenta, V.: Jubileum, s. 5. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 2. 4. 1900. 136 Gymnázium Bučovice 1902–2002. Almanach ke stému výročí školy. Bučovice 2002, s. 49. 137 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 396, kart. 13, Volby do obecního výboru 1864–1932, Protokol, sepsán v obci Bučovice dne 27 a 28/2. 1 a 2/3 u přítomnosti níţepsaných o volbě obecního výboru. 138 Tamtéţ, číslo: 32119 z 8. 9. 1911. 139 Vyškovské noviny (dále jen VN), roč. XX., č. 40, 29. 9. 1911. 140 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 12. 141 Srov. v příloze Graf 3. 135
37
městského vedení. Staroměšťanská samospráva byla v tomto roce vystřídána vzdělanecko-výkonnou samosprávou, jak bude blíţe nastíněno v dalším výkladu. Vyškovské noviny ve zprávě o jarních volbách roku 1911 napsaly: „Vítězství oposice a pokroku v Bučovicích. Městské zastupitelstvo v Bučovicích stalo se jiţ po dlouhou dobu jakousi výsadou několika osob, které opírajíce se o široce rozvětvené příbuzenstvo i svou finanční moc, zařídili si tu malou absolutistickou říši.“142 Prohra „starostenského bloku“ v těchto volbách však nebyla s největší pravděpodobností způsobena autoritativním chováním vedoucích sloţek zastupitelstva. V pozadí volebního neúspěchu spíše mohla stát nespokojenost voličů s pomalou modernizací města a politická diferenciace společnosti, která proběhla v této době i v lokálním prostředí. V posledním desetiletí před 1. světovou válkou došlo v moravské politice k zásadní změně v postavení národní strany, a to ve vztahu k zavedení všeobecného volebního práva v říšských a zemských volbách. To znamenalo nástup masových politických stran - sociálních demokratů, agrárníků, křesťanských sociálů a oslabení staročechů. Následně došlo k vymezení dvou ostře protichůdných bloků. Jedním byl „pokrokový“, reprezentovaný lidovo-pokrokáři,143 sociálními demokraty a agrárníky. Druhým „klerikální“ představovaný národními katolíky a křesťanskými sociály. 144 Vyškovské noviny byly v této době orientovány liberálně, a to se muselo projevit také ve zprávě o bučovických volbách, ve kterých zvítězily příznivci „pokrokového“ politického proudu. Starostou nově zvoleného obecního výboru se stal samozřejmě lékárník Vlach. Obecní
výbor
vedený
Františkem
Vlachem
byl
sloţen
oproti
dosavadním
zastupitelstvům větší měrou z příslušníků vzdělaného měšťanstva. V roce 1911 jsme proto i svědky tvorby moderního managementu v městském úřadu. V tomto roce totiţ došlo ke změně dosavadní pozice starosty. V zasedání nového obecního výboru bylo na návrh profesora Jana Chvojky odsouhlaseno vytvoření sedmi odborů. V kaţdém byl zastoupen jeden radní. Jednalo se o odbory finanční, stavební, hospodářský, školský, chudinský, policejní, právní a sociální.145 Kaţdý odbor vedl ve své kompetenci jasně 142
VN, roč. XX., č. 9, 3. 3. 1911. V moravské politice působila krátce také pokroková strana. Tato skutečnost způsobovala tříštění liberálně demokratického tábora, a proto v roce 1909 došlo k fůzi lidové a pokrokové strany. Malíř, J.: Od spolků, s. 138. 144 Malíř, J. – Marek, P. a kol.: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. I. díl: období 1861–1938. Brno 2005, s. 131. 145 V čele finančního odboru stál ředitel továrny Max Bondy, stavebního odboru stavitel Josef Peterka, hospodářského rolník Ferdinand Janoušek, školského ředitel obecné a vyšší dívčí školy František Ladislav Gartner, chudinského přednosta ţelezniční stanice Karel Vondra, policejního soudce Gustav 143
38
vytčené úkoly, které samostatně zpracoval a předkládal ke schválení obecnímu výboru.146 Nástrojem pro zlepšení efektivity komunální správy se stal jednací řád obecního zastupitelstva. Členové právního odboru se nejdříve seznámili s obecními řády Kyjova a Vyškova, přičemţ byl zvolen: „... na návrh p. předsedy za základ řádu Bučovického řád Kyjovský, v duchu moderní samosprávy sestavený.“147 Od této doby se obecní výbor nescházel ke schůzím jen několikrát do roka, jak ukládal zákon, ale minimálně jednou do měsíce. Blíţe byly specifikovány také náleţitosti předkládání návrhů a způsob hlasování.148 Se změnou politické orientace a kvalitativní proměnou komunální správy zvolené v roce 1911 poměrně jasně koresponduje i sníţení průměrného věku zastupitelů.149 Můţeme tedy říct, ţe došlo nejen k politické proměně vládnoucí garnitury, ale i generační výměně. Děvětapadesátiletý vůdce bučovický liberálů František Vlach pak představoval v novém obecním výboru stařešinu obklopeného větší měrou mladými zastupiteli. Mladší lidé byli docela pochopitelně častěji nakloněni zavádění „novot“ do města. S mladými „pokrokáři“ měly nastat v komunální správě nové časy, coţ se uskutečnilo doslova tím, ţe noví zastupitelé schválili zavedení středoevropského času do města.150 Ve sledovaném období proběhly komunální volby v Bučovicích v letech 1886, 1890, 1893, 1896, 1900, 1903, 1906, 1909 a 1911. Z uvedených letopočtů je zřejmé, ţe volby neprobíhaly vţdy v pravidelných tříletých intervalech. To bylo způsobeno tím, ţe obecní zastupitelé drţeli svůj mandát po tři roky od svého ustanovení, nikoliv od data uskutečněných voleb. Případné podání rekursu proti volbě, který byl uznán, pak znamenalo uskutečnění opakovaných voleb, a tedy určité zdrţení. Z dochovaných materiálů s jistotou víme, ţe rekurs proti volbám byl podán v roce 1896 Václavem Valentou a soudruhy (jak je v dobové terminologii uvedeno). Redaktor Valenta protestoval proti tomu, ţe členy volební komise byli dva náhradníci dosavadního Láznička, právního a sociálního advokát Emil Halla. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31 Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 20. 10. 1911. 146 Obecně platný legislativní rámec řešící postavení obecních komisí a proměnu role starosty byl stanoven aţ v období první československé republiky. Tehdy si obce mohly ustanovit libovolné komise, ale povinně musela být vytvořena komise finanční a letopisecká. Finanční komisi tvořili z poloviny členové zastupitelstva a polovinu členů jmenoval úřad. V roli starosty došlo k demokratizačnímu posunu, neboť jiţ sám nevedl běţnou obecní agendu jako za monarchie, ale tato zodpovědnost náleţela celé obecní radě. Maier, K.: Hospodaření, s. 78. 147 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 42, Protokoly schůzí právního odboru 1911–1931/5, 2. 11. 1911. 148 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 368, kart. 11, Jednací řád obecního výboru 1911–1917. 149 Srov. v příloze Graf 4. 150 Do této doby se v Bučovicích uţíval místní čas, který se o 8 minut lišil od času středoevropského. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31 Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 4. 12. 1911.
39
obecního výboru a dále uvedl, ţe volby II. sboru začaly s půlhodinovým zpoţděním, protoţe se muselo čekat na opozdilé členy volební komise. Dalšími dvěma prohřešky měla být neoprávněná volba nového zastupitele, který neplatil stanovenou výši daně a také to, ţe jeden z občanů ve volební místnosti prováděl nemístnou agitaci.151 Na podané námitky reagovalo okresní hejtmanství ve Vyškově zrušením voleb uţ z toho důvodu, ţe členy volební komise byli náhradníci obecního výboru,152 dalšími námitkami se ani nezabývalo.153 Rekurs proti volbě podal v této době ještě stolařský mistr Mikuláš Hošek se soudruhy.154 Další protest byl podán proti volbám uskutečněným v roce 1906. Autorem byl tentokrát advokát JUDr. Emil Halla. Hlavní nedostatek v provedených volbách viděl v nesprávném sestavení volebních listin a chybném zařazení některých osob do I. sboru. Tomuto odvolání okresní hejtmanství ve Vyškově rozhodnutím z 23. července 1907 nevyhovělo.155 Protoţe byly námitky zamítnuty, došlo v říjnu 1907 k ustavující schůzi obecního výboru.156 Tím však celá záleţitost neskočila. Rozhodnutí okresního hejtmanství bylo nálezem správního soudu ve Vídni ze 14. března 1908 zrušeno. 157 Podle nařízení okresního hejtmanství mělo dojít následkem zrušení voleb k rozpuštění ustanoveného obecního výboru a k nastoupení starého zastupitelstva ustanoveného v roce 1903.158 A tak se i stalo.159 Celá situace se ovšem dále zkomplikovala. „Věc se měla tak, ţe c.k. okresní hejtmanství ve Vyškově, posuzujíc mylně dosah nálezu správního dvora soudního ze 14. března 1908 č. 2460, vydaného v příčině přípravného řízení volebního, nařídilo výnosem ze dne 20. ledna 1909, č: 32293, představenstvu obce Bučovic, aby se postaralo o provedení volby nového obecního zastupitelstva. Obecní výbor r. 1907 nebyl však volbou vykonanou na základě zmíněného nařízení okresního hejtmanství ve dnech 22. – 25. února 1909 nikterak právně dotčen, neboť tato volba obecního výboru byla zrušena místodrţitelským rozhodnutím ze dne 5. května 151
SOkA Vyškov, AMBu, inv. č. 395, kart. 13, Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938, č. j. 795/I z 9. 10. 1896. 152 Volební komise byla sloţena ze starosty, případně radního a čtyř dalších členů. Tito členové měli být osobami volitelnými, ale zároveň nesměli být členy obecního výboru či náhradníky. Učík, L.: Poradce, s. 68. 153 SOkA Vyškov, AMBu, inv. č. 395, kart. 13, Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938, 14. 11. 1896. 154 BN, roč. II., č. 10, 24. 12. 1896. 155 MZA, f. F 44 Bučovice statek 1572–1947, kart. 671, sg. 68, Věci týkající se volby a zasedání obecní rady (1889–1920), č. 18440 z 23. 7. 1907. 156 SOkA Vyškov, inv. č. 395, kart. 13, Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938, Protokol sepsaný při volbě městského představenstva v Bučovicích dne 5. října 1907. 157 Tamtéţ, č. 970/I ze 17. 7. 1908 158 Tatméţ, č. 22617 z 24. 7. 1908. 159 SOkA Vyškov, inv. č. 30, Protokoly zasedání obecního výboru 1909/10–1911/9, 10. 8. 1908.
40
1909 č: 27007 a toto rozhodnutí bylo potvrzeno výnosem c. k. ministerstva vnitra ze dne 26. listopadu 1909.“160 Tak se tedy z odpovědi na rekurs podaným Jakubem Hromádkou proti volbám v roce 1911, dovídáme, ţe volby z roku 1909 byly zneplatněny a ţe s výbor zvolený v roce 1907 právoplatně zasedal aţ do roku 1911. V samotném roce 1911 se opakovala pouze volba III. sboru, protoţe volební místnost byla původně tak malá, ţe se v ní nemohl celý tento sbor shromáţdit. Ostatní námitky podané Jakubem Hromádkou, byly označeny za neodůvodněné.161 Exkurz: Václav Valenta (26. 9. 1857 Bučovice - 10. 12. 1939 Olomouc)
Václav Valenta se nikdy nestal členem bučovického obecního výboru, díky ţurnalistické aktivitě však můţeme nahlédnout jeho očima na problémy Bučovic a místní samosprávy. Václav se narodil v rodině ševcovského mistra Eduarda Valenty. Díky svému nadání i podpoře učitele Procházky a zvláště kaplana Šildbergera mohl, navzdory nemajetnosti rodičů, studovat na slovanském gymnáziu v Brně. 162 Skutečnost, ţe se chudý synek stal studentem, prý byla trnem v oku bohatším bučovickým měšťanům. Po pěti letech studia však Václav Valenta onemocněl, a proto se vrátil domů vyléčit. Krátce na to se ve městě uvolnilo místo notářského písaře a rodiče poslali mladého Václava k notáři, který jej zaměstnal. Tento moment pak povaţoval Valenta celý ţivot za velkou osobní pohromu. To, ţe se stal písařem se stálým finančním příjmem, umoţnilo jeho bratrovi, jiţ zmíněnému právnímu spisovateli Bohumíru Valentovi, studovat. Naopak Václav se kvůli tomu na gymnázium nevrátil a nedostudoval nikdy. Zato se naučil v notářské a později advokátní kanceláři mnohým znalostem z oboru práva. Zlákán nabídkou však odešel za nějaký čas do pojišťovny a stal se úředníkem Krakovské pojišťovny a později Všeobecné pojišťovny v Terstu. Ve sluţbách této pojišťovny se po působení ve Vídni vrátil na počátku devadesátých let 19. století do Bučovic.163 Tehdy začal se svými aktivitami ve veřejném a hospodářském ţivotě, kdyţ zaloţil Spořitelnu a záloţnu v Bučovicích.164
160
SOkA Vyškov, inv. č. 395, kart. 13, Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938, č. 32119 z 8. 9. 1911. 161 Tamtéţ, č. 32119 z 8. 9. 1911. 162 Valenta, V.: Moje dětství, s. 9–41. 163 Tamtéţ, s. 119. 164 Tamtéţ, s. 8–13.
41
Nevíme, jak byl Václav Valenta politicky orientován. Členem ţádné politické strany totiţ nebyl a působil jako jakýsi solitér. Do sporů se dostával jak s bučovickými staročechy, tak i s liberály a socialisty. Víme pouze, ţe obdivoval „celonárodní hrdiny“ jako byli František Palacký, František Ladislav Rieger či Miroslav Tyrš. Václav Valenta byl vůbec nacionálně velmi zapálený, coţ se projevovalo i v jeho kulturním antisemitismu. Velmi aktivně vystupoval také proti „klerikálům“, a to zřejmě také následkem roztrţky a ukončením dřívějšího přátelství s bučovickými kaplany.165 Valenta poměrně často útočil na hierarchii katolické církve, na druhé straně však velmi oceňoval humanitu křesťanského náboţenství. Po „těţkých bojích duševních“ vystoupil v roce 1919 z „nepřátelské českému národu katolické církve“ a od té doby byl bez vyznání, ne však ateistou.166 Baštou Valentových názorů se staly na více neţ čtyři roky Bučovské noviny, první periodický tisk vydávaný ve městě. Jejich kritický tón byl ostrý a do poklidných vod města musel přinést prudké turbulence. Václav Valenta se nezastavil zřejmě před ničím a vytýkal vše bez jakýchkoli servítek. Často útočil na špatné hygienické poměry zapříčiněné chybějící kanalizací a vodovodem: „A při tom té proklaté Bučovské špíny neubývá, naopak ono jí denně přibývá. Hlavním smrtonosným zdrojem těchto strašlivých nemocí jest voda. A podívejte se na naše studny, ne na ty soukromé, z nichţ mnohé jsou hotové kaluţe co do obsahu svého, podívejte se na naše veřejné studny a hrůza Vás obejde.“167, nebo: „Ať chlastá ţebrota třeba luţovici z veřejných studní, jen kdyţ naši městští velikáši mají své plzeňské, vínečko, silnou slivovici, jeřabinku s jeřábkem, a co je jim vlastně po tom, co má chudina ve svých střevech? A zmírá-li co na tom?“168 Jindy si vzal na mušku zledovatělé chodníky či špatné osvětlení města. Při těchto výtkách se měl skutečně o co opřít, Bučovice měly, stejně jako mnohá další města, v těchto ohledech co napravovat. Moţná, ţe tak Bučovské noviny skutečně přispěly ke zlepšení místních poměrů. Jenţe útočit na nedostatečnou městkou infrastrukturu redaktorovi nestačilo. Vedení města nebyla vytýkána pouze údajná neschopnost, ale i morálka jeho představitelů. Redaktor Valenta usiloval, aby Josef Racek a Karel Budík nebyli opětovně zvoleni nejen do obecního výboru, ale ani do vedení záloţny: „Kdyby tedy 165
Valenta, V.: Moje dětství, s. 120–122. Tyto informace se jsou zaznamenány ve Valentových rukopisných poznámkách vepsaných do svazku Bučovských novin uloţených ve Státním okresním archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna. 167 BN, roč. IV., č. 5, 27. 2. 1898. 168 Tamtéţ. 166
42
snad zvláštní pevností vůle a řízením šalebného osudu tito dva pánové Budík Karel a Racek Josef nebyli opět zvoleni do výboru, přestali by záloţnou vládnouti, bylo by konec jejich panství a násilnictví, a také konec jejich panství ve městě.“ 169 Starostovi Rackovi a radnímu Budíkovi pak Bučovské noviny obvykle připisovaly lakotu, mstivost a despocii, jiným zastupitelům pak například alkoholismus či sexuální obtěţování mladistvých.170 O nic lepší, neţ vedení obce nebyla, podle mínění redaktora Valenty, ani opozice: „Podívejme se na náš čtenářský spolek v Bučovicích... O funkce v něm se rvaly dva tábory svatostaročeský a mladočeský. Mlado vytýkali zejména svým štábním oficírem lékárníkem panem Vlachem, ţe ti svatostaro nic nedělají, ţe je to škandál atd. A bylo to pravdou pravdoucí. Ve všední den místnosti skoro úplně prázdné, a přišel-li tam p. starosta Racek, p. Kchódl [Karel Budík – pozn. autora] a velb. p. kaplan Vlach, toţ přišli pouze proto, aby hráli karty. V neděli pak zase bylo slyšeti dlouho do noci pouze pácání kartami o stůl. No dobrá. Na to přece spolek není zaloţen. Přišli Mlado a co se děje? Karty-kulečník, kulečník-karty, trochu pomluv a klevet a basta.“171 Především lékárník Vlach představoval pro redaktora Valentu člověka planého vlastenčení bez odpovídajících výsledků: „Pro nedostatek místa nemůţeme podati obšírný referát o tlučhubské činnosti pana apotekáře Vlacha z Bučovic. Jen zatím tolik podotýkáme, ţe ten člověk o opravdové práci národní a společenské tušení nemá. (...) On a Dr. Rozkošný zůstanou nesmrtelnými pomníky na okresu Bučovském, ale ne pro svou práci, neţ pitím piva, tlučhubstvím, a leností v práci národní.“172 Je aţ s podivem, ţe v jednáních obecního zastupitelstva se o Valentově kritice téměř nehovořilo (alespoň to není zaznamenáno v protokolech). Pouze jednou bylo navrţeno, aby se redaktor omluvit za uráţku starosty Racka, který si podle Bučovských novin nezasluhoval mít v radniční síni zavěšenu svou podobiznu.173 Je zřejmé, ţe Václav Valenta byl povahově velmi svérázný člověk, který patrně kolem sebe neustále viděl zášť a nepřátelství. Přitom je však velmi pravděpodobné, ţe mnohá nepřátelství byla přímou reakcí na Valentovy výpady. „Postiţení“ se pak snaţili bránit a Valentu zesměšnit, leč značně neobratně, vydáváním „proradničního“ tisku Bučovské cepy. Tento pokus se nevydařil, o čemţ svědčí pouhá tři vydaná čísla. 174 Bohuţel nám tak chybí jiný ţurnalistický pohled, neţ ten Valentův. Ani z Vyškovských 169
BN, roč. V., č. 13, 17. 6. 1899. BN, roč. III., č. 3, 14. 3. 1897. 171 BN, roč. III., č. 5, 6. 6. 1897. 172 BN, roč. IV., č. 17, 21. 8. 1898. 173 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 2. 3. 1897. 174 Tato tři čísla vyšla v roce 1896; jejich výtisky jsou dostupné v Muzeu Vyškovska, pobočka Bučovice. 170
43
novin se o situaci Bučovic v éře sledovaných starostů příliš nedovídáme. S určitou nadsázkou totiţ můţeme říct, ţe se o Bučovice nezajímaly. To potvrzuje dopis zaslaný do Vyškovských novin venkovským rolníkem, který se do Bučovic vydal koupit desky k ţidovskému obchodníkovi, s nímţ byl velmi nespokojen a s nacionálním zápalem poukazoval na Bučovické poměry: „O, osvoboď nás Pane! – ale ovšem, v Bučovicích perou se našinci mezi sebou, „Bučovské noviny“ ostouzejí jedny a „Bučovské cepy“ mlátí do druhých, a mezi tím mají Peroutkové a podobní dobrodincové času dosti, by nás dle vůle vyslékali.“175 Redakce novin k tomu poznamenala: „ Dobře se Vám stalo! Proč jste proti svým zásadám zabrousil k Peroutkovi! O té bučovské mizerii nejlépe nemluviti; smrdí sama o sobě dosť – není třeba v ní míchati.“176 Vyškovské noviny však s největší pravděpodobností o Bučovicích nepsaly, protoţe zde neměly pravidelného dopisovatele a měly dost svých starostí s nacionálním soubojem o vyškovskou radnici. Valentův individuální ţurnalistický zápas měl několikrát i osobní dohry s docela drsným průběhem. Někdo mu opakovaně pomazal domovní fasádu i okna nejen blátem, ale dokonce i výkaly. 177 Pachatel nebyl nikdy dopaden. K soudu se však dostaly jiné záleţitosti. „Karel Racek, dělník Karla Budíka v Bučovicích dostal zápal pro „svatou věc“ Bučovských Racků a chtěl se státi mstitelem jejich. Zastavil na veřejné ulici redaktora t. l.[tohoto listu – pozn. autora], nadal mu nejsprostším způsobem a chtěl ho zfackovati. Jeţto redakce pro takové partie ve svém listě ţádné rubriky nemá, odstoupena ta věc slavnému c. k. okresnímu trestnímu soudu v Bučovicích, kdeţ Racek za svou námahu s nadávkami a za chuť zfackovat redaktora obdrţel trest dvoudenního vězení, zostřeného postem.“178 Konečného zadostiučinění chtěl redaktor Valenta získat ţalobou celého obecního výboru pro uráţku na cti.179 „Sensační trestní přelíčení bude odbýváno v úterý 24. srpna t. r. [tohoto roku – pozn. autora] u c. k. okresního soudu v Bučovicích... Jest to případ, jaký zajisté v celém Rakousku dosud ojedinělým jest, aby všichni členové městského zastupitelstva byli na lavici obţalovaných.“180 Jak proces probíhal, se nám jiţ nepodaří zjistit, protoţe vyšetřovací spis byl skartován ještě
175
VN, roč. V., č. 18, 4. 9. 1896. Tamtéţ. 177 BN, roč. V., č. 19., 9. 9. 1899 178 BN, roč. III., č. 4, 17. 4. 1897 179 SOkA Vyškov, f. Okresní soud Bučovice 1850–1897, inv. č. 165, Podací protokol trestní 1897, Einreichungs-Protokoll vom 8. Juli 1897 Vormittag. 180 BN, roč. III., č. 10, 10. 8. 1897. 176
44
před odevzdáním do archivu.181 Zřejmé však je, ţe všech 24 obţalovaných bylo zproštěno viny.182 Václav Valenta po finančních ztrátách spojených s vydáváním novin a na radu lékařů v roce 1900 ukončil svou ţurnalistickou činnost. V roce 1906 se pak přestěhoval do Olomouce, kde začal vystupovat s typickou kontroverzí proti českým národním institucím, které vedli místní advokáti i proti českému tisku. K vlastní redakční práci se vrátil v roce 1912, kdy začal vydávat v Olomouci občasník Národní očista. V těchto novinách prezentoval své názory na olomoucké politické a národní poměry. V Národní očitě nabízel své bezplatně udělované právní rady a upozorňoval na činnost Všeobecného úvěrního ústavu v Olomouci, který zaloţil.183 Olomoucké aktivity způsobily Valentovi ještě větší komplikace neţ vystupování v Bučovicích. Stanul tak opakovaně před soudem a několik dní strávil ve vězení. Fungování Všeobecného úvěrního ústavu v Olomouci znamenalo pro Václava Valentu další finanční ztráty. „Úplná nouze“
pak v roce
1934
přivedla
Václava
Valentu a
jeho ţenu
k nedobrovolnému návratu do Bučovic: „...abychom tam po všech velikých a marných bojích a obětech a po nesmírném utrpení nás obou a našich synů zakončili neradostný, těţký a smutný ţivot svůj. Ani té útěchy nám osud nedopřál, ţe budeme jednou svůj věčný sen spáti v naší velké hrobce na ústředním hřbitově olomouckém...“184 Alespoň toto přání se Václavu Valentovi splnilo. Z Bučovic zřejmě znovu odešel, neboť z nápisu na pomníku rodinné hrobky je zřejmé, ţe v Olomouci pochován je.
5.2. Šíře volebního práva, účast ve volbách, občanské vrstvy V líčení politického boje jsme se dotkli nejen zastupitelů, ale také zastupovaných. Podívejme se, jak široké spektrum představovali oprávnění voliči. Především z důvodu značné torzovitosti seznamů voličů a protokolů o výsledcích voleb provedeme sondu do let 1896, 1906 a 1911. Prostřednictvím Bučovských novin se dovídáme, ţe v obecních volbách započatých 30. listopadu 1896 mělo v Bučovicích volební právo 581 voličů.185
181
Dle informací archivních pracovníku Státního okresního archivu Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna. 182 MO, roč. XXXVI., č. 4, 6. 1. 1898. 183 Viz Národní očista, roč. I.–III., vycházející v letech 1912–1914. 184 Valenta, V.: Jubileum, s. 28. 185 BN, roč. II., č. 10, 24. 12. 1896.
45
Srovnáme-li počet oprávněných voličů s celkovým počtem obyvatel města186, zjistíme, ţe volebním právem disponovalo více neţ 18 % obyvatel. Tato hodnota není z dnešního pohledu příliš vysoká.187 Zjevnou nedemokratičnost dobových voleb však zmírňuje fakt, ţe voliči byli muţi, kteří svým hlasováním prakticky reprezentovali celou domácnost (pomineme-li volbu právnických osob a majetných ţen). Pokud bychom počítali s podílem domácností, které se volby mohly zúčastnit, bylo by takové číslo mnohem vyšší.188 V roce 1896 bylo v komunálních volbách z celkového počtu voličů zařazeno do I. sboru 24 (4,1 %), do II. sboru pak 83 (14,3 %) a konečně do III. sboru 474 (81,6 %) osob. V kaţdém sboru byla jiná volební účast; v I. sboru 54%, II. sboru 70% a ve III. sboru 51%. Pro srovnání s typově obdobnými lokalitami z přelomu 19. a 20. století jsou uvedeny údaje v následující tabulce. Tab. 2 - Počet voličů, podíl na obyvatelstvu a rozdělení do jednotlivých sborů v uvedených sídlech a letech189 sídlo (rok)
Bučovice (1896)
Jaroslavice (1892)
Kyjov (1895)
Příbor (1903)
počet voličů (podíl) sbor I. počet (podíl) sbor II. počet (podíl)
581 (18,5 %) 24 (4,1 %) 83 (14,3 %)
710 (39,2 %) 30 (4,2 %) 78 (11 %)
824 (20,8%) 30 (3,6 %) 119 (14,4 %)
869 (17,4 %) 30 (3,5 %) 121 (13,9 %)
Uherské Hradiště (1893) 828 (19,3 %) 146 (17,6 %) 279 (33,7 %)
sbor III. počet (podíl)
474 (81,6 %)
602 (84,8 %)
675 (82 %)
718 (82,6 %)
403 (48,7 %)
Srovnání bučovických hodnot a údajů z Jaroslavic, Kyjova, Příboru a Uherského Hradiště potvrzuje obecně platnou tezi, ţe větší poměrná část obyvatelstva měla moţnost zúčastňovat se voleb v méně industrializovaných lokalitách. Průmyslová města 186
Počet obyvatel byl pro větší přesnost získán interpolací počtu obyvatel (za předpokladu stejnoměrného přírůstku) ze sčítání v letech 1890 a 1900 187 V komunálních volbách v roce 2006 mělo volební právo přibliţně 80 % všech obyvatel Bučovic. Český statistický úřad: Výsledky voleb [online]. © 2006 [citováno 24. 3. 2009]. Dostupný z WWW: http://www.volby.cz/pls/kv2006/kv1111?xjazyk=CZ&xid=0&xdz=2&xnumnuts=6206&xobec=592943 188 Pro rok 1896 nejsou známa data o počtu bučovických domácností. Dle sčítání v roce 1900 bylo v Bučovicích 3204 obyvatel, 434 domů a 764 domácností ( dobově „stran obývajících“) SOkA Vyškov, f. Okresní úřad Vyškov (dále jen OúV), kart. 26, Sčítací operáty Bučovice 1900. 189 Balajka, V.: Představitelé, s. 15; BN, roč. II., č. 10, 24. 12. 1896; Čoupek, J.: Ungarisch Hradisch, s. 361; Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk, s. 668; Markel, M.: Moderní historie Jaroslavic, s. 55.
46
totiţ nedosahovala ani průměru předlitavských hodnot, které se pohybovaly na počátku konstituční éry mezi 8 a 15 % oprávněných voličů a do předválečných let se vyšplhaly na 10 aţ 25 %.190
Naopak v méně průmyslových městech či přímo v kategorii
stagnujících maloměst došlo k pomalejšímu nárůstu počtu obyvatel a tak v nich neţilo velké mnoţství nemajetného dělnictva, které nedisponovalo volebním právem. V menších městech byl tedy podíl oprávněných voličů vyšší, jak vidíme i na uvedených příkladech. I tak je však zřejmá nerovnost volby, kdy poměrně úzká skupina voličů prvního a druhého sboru rozhodovala o výsledku celých voleb. Rovnoměrnější rozdělení do jednotlivých kurií lze sledovat u Uherského Hradiště, coţ potvrzuje tezi, ţe statut měl podstatný vliv na poměr voličů mezi jednotlivými sbory. 191 Navíc v Uherském Hradišti postačovala, na základě statutu, k účasti ve III. sboru jakákoliv výše přímé daně, coţ zvyšovalo celkový počet voličů.192 V roce 1906 bylo do volebních seznamů zařazeno v Bučovicích 791 oprávněných voličů, coţ představuje 24,5 % všech obyvatel. Voliči byli zastoupeni v I. sboru 4,3 %, ve II. sboru 14,2 % a ve III. sboru 81, 5 %. 193 Ze zachovalých pramenů můţeme ještě rekonstruovat počty voličů pro obecní volby z přelomu února a března roku 1911. Volební právo tehdy mělo 862 voličů. V tomto roce se tedy opět zvýšil celkový počet voličů i relativní podíl na obyvatelstvu, který činil 26,5 %. Zvýšení počtu i podílu voličů znamenalo zvýšení počtu osob, které splňovaly předepsaný daňový cenzus, coţ ukazuje na zvyšování hospodářské výkonnosti obyvatel města. Rozdělení do jednotlivých sborů bylo podobné jako v předchozích dvou letech. I. sbor tvořilo 30 voličů (3,5 %), II. sbor 112 voličů (13 %) a III. sbor 720 voličů (83,5 %). Pro rok 1911 jsou zvláště zajímavé hodnoty volební účasti, která byla vysoká nejen v prvním a druhém sboru, ale i ve třetím. Z I. sboru se zúčastnilo voleb 70 % voličů, ve II. sboru 67 % a ve sboru třetím dokonce 75 % voličů.194 Tyto hodnoty můţeme povaţovat obecně za dosti neobvyklé. V nestatutárních obcích byla běţná, podle zjištění rakouských badatelů, nejvyšší účast v prvním sboru, která se pohybovala 190
Fasora, L. – Kladiwa, P.: Obecní samospráva, s. 28. Markel, M.: Mezi centrem, s. 319. 192 Valenta, B.: Obecní statut, s. 20. 193 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 397, kart. 14, Obecní volby – soupis voličů 1906. 194 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 396, kart. 13, Volby do obecního výboru 1864–1932, Protokol, sepsán v obci Bučovice dne 27 a 28/2. 1 a 2/3 u přítomnosti níţepsaných o volbě obecního výboru. 191
47
nejčastěji mezi 60 aţ 90 %. V dalších sborech byla účast zpravidla niţší. Velmi nízká bývala zvláště účast ve třetím sboru, která byla současníky přisuzována nezájmu těchto voličů o komunální správu. Na druhé straně je však pravděpodobné, ţe se voliči zařazení do třetího sboru voleb neúčastnili, neboť si reálně uvědomovali jen malou moţnost ovlivnit výsledek voleb. Konkrétní počty zúčastněných voličů na volbách se odvíjely také od intenzity volební kampaně. Pokud vládlo v obci klidné politické ovzduší a voliči byli spokojeni se stávající komunální správou, tak se k volbám ve větší míře nedostavovali.195 Pokud srovnáme obecné tendence s konkrétním příkladem Bučovic, ukáţe se, ţe účast voličů v prvním sboru byla naopak v letech 1896 i 1911 poměrně nízká. Předpokládáme, ţe své volební právo nevyuţili čestní občané a voleb se neúčastnili. V jiných obcích, především v těch národnostně smíšených, bylo naopak běţnou praxí, ţe vládnoucí obecní výbor jmenoval čestnými občany osoby, které jej v dalších volbách aktivně podpořily.196 Tak tomu v Bučovicích nebylo přinejmenším do roku 1914, ve kterém měl obecnímu výboru zvolenému v roce 1911 vypršet mandát. Snad proto byl v červenci roku 1914 podán „pilný návrh“ na přijetí nových čestných občanů. Tehdy získalo česné občanství v Bučovicích hned čtyřiadvacet muţů, většinou starostů blízkých měst, poslanců a místních rodáků.197 Očekávané volby se však z důvodu vypuknutí světové války nekonaly, a tak se nedozvíme, jak se tito čestní občané mohli ve volbách zachovat. Naopak vysoká volební účast ve všech sborech v roce 1911 poměrně zřetelně ukazuje, ţe tyto volby musely být ostrým kláním mezi staroměšťanským blokem Josefa Racka a pokrokovým proudem Františka Vlacha.
195
Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk, s. 58. Cibulka, P.: Královo Pole – ţivot po boku moravské metropole. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006, s. 273. 197 Byli to Jenko Havliš, starosta Králova Pole; Dr. Severin Joklík, starosta Kyjova; Karel Kučera, starosta Maref, předseda starostenského sboru bučovického okresu; Leopold Skála, starosta Bzence; Antonín Strojar, starosta Slavkova; Dr. Josef Togner, starosta Uherského Ostrohu; Dr. Jan Venhuda, starosta Vyškova; Dr. Bohumil Vepřovský, starosta Nového Rousínova; Dr. Ladislav Pluhař, náměstek zem. hejtmana v Brně; Vladimír List, profesor techniky v Brně; Kuneš Sonntag, přísedící zemského výboru v Brně; JUDr. Cyprián Rozkošný, rada zemského soudu v Kyjově; Rudolf Malík, říšský a zemský poslanec ze Ţarošic; Vilém Votruba, poslanec říšský a zemský; Alois Konečný, poslanec říšský a zemský; Josef Hybeš, říšský a zemský poslanec; MUDr. Albert Eremiáš, lékař ve Slavkově; Ferdinand Fráňa, nadučitel a starosta hasičské ţupy v Mouchnicích; Dr. Josef Fuhrich, advokát v Praze, P. Augustin Kratochvíl, zámecký kaplan v Náměšti nad Oslavou; František Novák, císařský rada ze Slavkova; František Přikryl, kníţecí lichtensteinský vrchní rada v. v.; Vladimír Véger, c. k. officiál zásobovacího sboru v Krakově; Josef Zelený, lékárník v Kroměříţi. SOkA Vyškov, AMBu, inv. č. 31 Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 14. 7. 1914. 196
48
Z dosavadního výkladu je zřejmé, ţe v maloměstském prostředí Bučovic drţely ve svých rukách komunální správu velmi dlouho staroměšťanské vrstvy. Volba zastupitelů záleţela na zastupovaných. S pomocí voličských seznamů, které jsou povaţovány za základní pramen výzkumu občanských vrstev, je obvykle docela dobře moţné vytvořit obraz o profesní skladbě voličů a o jejich majetkových poměrech. Pro Bučovice je tato skutečnost rekonstruovatelná jen částečně. Mnohé voličské seznamy se nedochovaly vůbec. Jiné jsou zachovány pouze v rukopisných konceptech a zdá se, ţe se v nich pro mnoţství škrtů dobře neorientoval ani starosta, který byl povinen je sestavit, natoţ pak po více neţ století historik. S jistou dávkou opatrnosti198 se podařilo provést sondu do roku 1906. Tab. 3 - Zastoupení voličů v Bučovicích v jednotlivých sborech a celkově roku 1906199 sbor I. sbor II. sbor III. celkově majitelé domů a domků 32 % 43 % 44,5 % 44 % majitelé pozemků 0 % 3,5 % 21 % 17,5 % ţivnostníci, řemeslníci 0 % 2,5 % 14 % 12 % obchodníci, hostinští 23 % 9% 8,5 % 9% podnikatelé 9 % 3,5 % 0% 1% svobodná povolání 6 % 1,5 % 0,5 % 1% úředníci 9 % 21,5 % 3% 5,5 % učitelé 3% 9% 1,5 % 2,5 % čestní občané 9% 1% 0% 0,5 % kněţí 3 % 3,5 % 0% 0,5 % velkostatkář 3% 0% 0 % cca 0 % instituce, nadace 3% 1% 0,5 % 0,5 % ostatní, neurčeno 0% 1% 6,5 % 6% Kompletní soupis voličů z února a března roku 1906 dává informace omezené pouze na jeden jediný rok, přesto můţe ukázat mnohé. Je zřejmé, ţe nejvíce osob bylo ve voličských seznamech označeno jako „majitel domu“ či „majitel domku“ (zvláště ve III. sboru). Toto zařazení by poukazovalo na skutečnost, ţe mnozí obyvatelé byli
198
Pro sociální sloţení voličů jsem totiţ vyuţil seznam voličů z roku 1906, proti kterémuţ byl zřejmě podán advokátem Hallou volební rekurs pro špatné sestavení. Jiný vhodný seznam voličů však pro Bučovice dochován není. 199 Do I. sboru bylo zařazeno 34 osob, z toho 5 voličů na základě honoračního volebního práva, ve II. sboru bylo 112 voličů, z toho 12 honoračních, do III. sboru náleţelo 645 voličů. Nejniţší hodnotu odvedené přímé státní daně u voliče I. sboru představovalo 219 K 60 h, u II. sboru 55 K 95 h. SOkA Vyškov, AMBu, inv. č. 397, kart. 14, Obecní volby – soupis voličů 1906.
49
do seznamu zařazeni na základě daňové poplatnosti z vlastněné nemovitosti. Tak tomu muselo být skutečně především u III. sboru, kde měla stejný význam také drţba pozemků. Ve voličských seznamech blíţe neurčení majitelé domů tak nepředstavují místní boháče vlastnící mnoţství realit. V poměrech Bučovic navíc povaţujeme za málo pravděpodobné, ţe by zde mohly být osoby ţijící pouze z vlastnictví realit. U členů obecního výboru, kteří byli uvedeni ve volebním seznamu jako majitelé domů, je moţné tuto alternativu vyloučit. U několika velmi majetných obecních zastupitelů přitom bylo zjištěno, ţe mohli odvádět větší část své poplatnosti z jiných přímých daní, neţ daně z vlastnictví realit. Přesto byli uvedeni v seznamu voličů jako „majitel domu“. Toto zařazení bylo zapříčiněno s největší pravděpodobností tím, ţe tyto osoby byly měšťané, jejichţ výstavná nemovitost stála často na náměstí či v hlavních ulicích a měla v očích současníků stále ten nejpodstatnější význam. Další nejvíce zastoupenou skupinu tvořili ţivnostníci a řemeslníci, kteří jistě odváděli největší část daní právě ze své výroby. Skutečnost, ţe ţivnostníci a řemeslníci byli zastoupeni největší měrou ve III. sboru, odhaluje jejich niţší kapitálovou výkonnost a řadí je k drobnému měšťanstvu. Pouze jeden řezník, mlynář a stolař byl zařazen mezi voliče II. sboru. Velký význam měli v I. sboru místní obchodníci a hostinští. Jimi odváděné daně byly tedy dost vysoké a do jisté míry tak obchodníci a hostinští splývají s vrstvou středně majetných měšťanů. Velký význam mělo v celkovém podílu voličů, ale především pak ve II. voličském sboru úřednictvo, které tvořili zdejší úředníci okresního soudu, berního úřadu, pošty, notářství, ţelezniční stanice, kníţecí liechtensteinské centrální účtárny a správy velkostatku, nebo tovární úředníci a zástupci pojišťoven. Do druhého sboru se nejvíce koncentrovalo také učitelstvo, především tedy vyšší personál obecné i měšťanské školy a profesoři reálky. Zajímavá je roztříštěnost zastoupení podnikatelů v Bučovicích mezi I. a II. sbor. Ačkoliv větší podíl představovalo podnikatelstvo v I. sboru, v absolutním počtu byla většina podnikatelů zastoupena ve sboru II. Tato skutečnost byla zapříčiněna malým počtem skutečně bohatých podnikatelů ve městě. Mezi podnikatele však byli zařazeni i místní stavitelé, kteří svou daňovou výkonností nedosahovali ani obnosů, které odváděli místní obchodníci, na druhé straně však zaměstnávali vyšší počet osob a nejvyšší část daní odváděli z příjmu a výdělku, coţ je zařadilo mezi podnikatele. 50
Velmi malé početní zastoupení mezi voliči měli také místní lékaři, lékárníci, advokáti a další představitelé svobodných povolání. To stejné pak platí o kněţích a majiteli velkostatku kníţeti Liechtensteinovi. 5.3. Socioprofesní skladba obecních výborů Výzkumy z větších, zvláště průmyslových měst, ukazují, ţe staroměšťanské řemeslnické, ţivnostenské a obchodnické vrstvy byly poměrně rychle vystřídány příslušníky nových středních vrstev, tedy vzdělaným měšťanstvem a podnikateli. Charakteristika bučovické voličské základny, která volila své zastupitele, napovídá, ţe v místní komunitě taková výměna nebyla moţná. Následující graf zachycuje jednotlivé socioprofesní skupiny, které tvořili členové obecních výborů ustanovených v daných letech. Zařazení do jednotlivých skupin vycházelo z údaje o hlavním povolání uvedeném ve sčítacích operátech a výše té které odváděné daně uvedené v soupisu voličů, nikoliv z údajů o „stavu“ uvedených ve voličském seznamu. Tím pádem se vytratili blíţe nespecifikovaní majitelé domů a pozemků, protoţe nemovitost ve městě vlastnili nejen mnozí obchodníci, hostinští, řemeslníci a ţivnostníci, ale také dělníci. „Řemeslníků bezdomých bylo velmi málo. Kdo neměl svého domu a bydlel v nájmu, byl „hoferem“ a nemohl se jiţ počítat k měšťanům.“200 Uvedená věta nedokládá pouze to, ţe řemeslníci většinou neţili v nájmu, ale upozorňuje na přeţívající staroměšťanské vnímání, které za základ pro zařazení mezi měšťany povaţovalo vlastnictví domu. Městské domy vlastnili i rolníci a tuto skupinu proto musíme, ať to zní jakkoliv paradoxně, řadit mezi měšťany. Pomineme-li uţ skutečnost, ţe neţili na vesnici, je zřejmé, ţe se sami jako měšťané identifikovali: „Všichni si chlubivě říkali, ţe jsou „měšťané“. Na hodnosti jim však neubylo, jestliţe vyjíţděli zvolna ze svých stavení s kravami, zapřaţenými do vozu nebo pluhu na pole...“201 Další skupina, která se objevila, jsou dělníci, ať jiţ domácí či tovární, kteří se mezi voliče řadili díky daňové poplatnosti z nemovitosti. Při systematizaci zjištěných dat jsme se snaţili vytvořit pokud moţno co nejvíce homogenní skupiny, a to jak profesním zařazením, tak i majetností zvolených zastupitelů. Při tom jsme však narazili na úskalí daná v 19. století postupně probíhající profesionalizací. Teprve v této době lidé směřovali k výkonu jednoho stále a odborně 200 201
Furych, J.: Jaro, s. 9. Tamtéţ, s. 8.
51
prováděného zaměstnání. Dlouhou dobu dělali většinou vše, co uměli a co je mohlo uţivit.202 Tak tomu bylo i v Bučovicích, jak je zřejmé ze sčítacích operátů i pamětí: „Lépe se dařilo těm měšťanům, kteří provozovali kromě polního hospodářství i ţivnost řemeslnickou.“203 V diplomové práci byla tato skutečnost zohledněna vytvořením jedné skupiny, do níţ byli společně zařazeni řemeslníci, ţivnostníci i rolníci. Tato skupina se zároveň těsně překrývá s kategorií drobného měšťanstva. Graf 1 - Socioprofesní složení členů obecních výborů ustavených v Bučovicích mezi lety 1886–1911204 100% 90% 80%
DĚLNÍCI
70%
ŠLECHTIC - VELKOSTATKÁŘ
60%
PODNIKATELÉ A MANAGEMENT KATOLIČTÍ KNĚŽÍ
50%
UČITELÉ A PROFESOŘI
40%
ÚŘEDNÍCI
30%
PŘÍSLUŠNÍCI SVOBODNÝCH POVOLÁNÍ
20%
OBCHODNÍCI A HOSTINŠTÍ
10%
ŘEMESLNÍCI, ŽIVNOSTNÍCI, ROLNÍCI
0% 1886 1890 1893 1896 1900 1903 1907 1911
Z uvedeného grafu je zřejmé, ţe v Bučovicích tvořili nejpočetnější sloţku v obecních výborech představitelé staroměšťanských vrstev, ať jiţ méně majetní řemeslníci, ţivnostníci a rolníci či bohatší vrstvy obchodníků a hostinských. Obchodníci a hostinští tvořili celou čtvrtinu všech zastupitelů, a zřejmě tedy těţili z nerovného volebního práva, neboť byli koncentrováni především v prvním voličském sboru.
202
Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin sociálního vývoje českých zemí 1780–1914. Opava 2002, s. 90. Furych, J.: Jaro, s. 8–9. 204 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 395, kart. 13, Volby do obecního zastupitelstva, 1867–1938; inv. č. 396, kart. 13, Volby do obecního výboru 1864–1932; inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902; Protokoly zasedání obecního výboru 1903 – 1908; inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1909/10–1911/9; f. OúV, kart. 24, Sčítací operáty Bučovice 1880; kart. 25, 26, 27, Sčítací operáty Bučovice 1900. 203
52
V devadesátých letech 19. století došlo ke zvýšení podílu zastupitelů spojených s tovární výrobou. Přitom se nejednalo pouze o podnikatele, ale dokonce i o dělníky. Úředníci působili aţ na jednu výjimku ve všech sledovaných výborech. Aţ po roce 1911 však představovali nejpočetnější sloţku vzdělaného měšťanstva zastoupeného v obecním výboru. Pro průnik dalších vzdělaných měšťanů, kdy se k několika úředníkům, jednomu knězi a jednomu učiteli přidali také příslušníci svobodných povolání, byl klíčový rok 1900, kdy došlo k navýšení počtu členů obecních výborů z 24 na 30. Jestliţe volby v roce 1911 znamenaly konec dosavadní staročeské politiky na radnici, zároveň způsobily, ţe staroměšťané poprvé přestali tvořit většinu členů obecního výboru. Z grafu je zřejmé, ţe své pozice ztratili obchodníci a hostinští, podíl drobného měšťanstva zůstal na stabilních hodnotách. Tuto skutečnost můţeme s určitou opatrností interpretovat tak, ţe řemeslníci, ţivnostníci a rolníci tvořili po celou sledovanou dobu jakýsi korpus obecních výborů, který byl veden skupinami, jeţ jej svými schopnostmi převyšovaly. Nejdříve to tedy byli majetní obchodníci a po roce 1911 větší měrou zastoupení příslušníci svobodných povolání, úředníci a pedagogové. Nyní srovnejme bučovické poměry s výsledky výzkumu v severomoravském Příboru.205 Tab. 4 - Profesní skladba obecních výborů v Bučovicích a Příboru (zde včetně náhradníků) od pol. 80. let 19. stol. do 1. světové války 206 profese Bučovice (1886–1911) Příbor (1885–1914) řemeslníci, ţivnostníci, rolníci 49% 51,21% obchodníci a hostinští 12,91% 14,03% svobodná povolání 4,30% 5,48% úředníci 11,83% 5,48% učitelé a profesoři 5,38% 13,41% katoličtí kněţí 3,23% 4,88% podnikatelé, stavitelé 5,38% 3,03% dělníci 6,45% šlechtic - velkostatkář 1,08% ostatní, nezjištěno 0,00% 2,44% 205
Poněkud odlišná metodika ostravských autorů řadí ke komunálním elitám nejen členy obecních výborů, ale i náhradníky. Členů bučovických obecních výborů bylo ve sledované době 93, zatímco součet příborských výborníků a náhradníků dává dohromady 164 osob. To však nic nemění na skutečnosti, ţe je moţné srovnávat poměrné zastoupení socioprofesních skupin. 206 Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk, s. 679; SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 395, kart. 13, Volby do obecního zastupitelstva, 1867–1938; inv. č. 396, kart. 13, Volby do obecního výboru 1864– 1932; inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902; Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908; inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1909/10–1911/9; f. OúV, kart. 24, Sčítací operáty Bučovice 1880; kart. 25, 26, 27, Sčítací operáty Bučovice 1900.
53
Situace obou měst je velmi podobná. Zastupitelé zvolení od poloviny osmdesátých let 19. století aţ do 1. světové války byli představováni přibliţně z poloviny řemeslníky, ţivnostníky a rolníky. Velmi podobné jsou také podíly obchodníků, hostinských a příslušníků svobodných povolání. Naopak v určitém protikladu stojí zastoupení učitelů a úředníků v obou městech. V Příboru, významném školském středisku, bylo v obecních výborech po celou druhou polovinu 19. století značně zastoupeno učitelstvo. Naopak Bučovice získaly významnou školskou instituci v podobě reálky aţ v roce 1902, a proto se učitelé na komunální správě do této doby větší měrou nepodíleli.207 Větší význam z pohledu počtu členů obecního výboru měli naopak bučovičtí úředníci, coţ bylo zřejmě dáno přítomností správy velkostatku a centrální liechtensteinské účtárny ve městě.
207
Toto tvrzení dokládá skutečnost, ţe z pěti bučovických pedagogů působících v obecních výborech z let 1886–1914 byli tři profesoři reálky.
54
6. Analýza jednotlivých socioprofesních skupin 6.1. Řemeslníci, živnostníci, rolníci Nejpočetnější sloţku, která byla zastoupena v obecních výborech Bučovic, představují řemeslníci, ţivnostníci a rolníci. Jedná se o profesně poměrně různorodou skupinu, ale jak jiţ víme, bylo nutné ji vytvořit. Nejen, ţe v době postupné profesionalizace měli někteří zastupitelé více zdrojů obţivy; v několika případech došlo časem i ke změně hlavní profese. Jako příklad uveďme Jan Gallu, který se narodil v roce 1842 v Bučovicích a v rodném listě měl jako otce uvedeného čtvrtláníka Josefa Gallu. Přitom jeho starší sourozenci měli ve stejné kolonce zapsaného bednáře Josefa Gallu. Tato skutečnost tak potvrzuje postřeh Josefa Fuhricha o tom, ţe rolníci provozovali mimo své hospodářství ještě řemeslo. Také Jan Galla se stal jako otec bednářem, nejdříve tedy tovaryšem a následně odešel na zkušenou do Kyjova, jak o tom svědčí jeho vandrovní kníţka.208 Hlavním zdrojem obţivy se však pro něj později stalo zemědělství, jak je uvedeno ve sčítacích operátech z let 1880 a 1900.209 Bučovičtí zastupitelé ţivící se převáţně zemědělstvím, řemeslem či jinou ţivností představovali obyvatele, kteří se během ţivota příliš nestěhovali. Téměř 72 % z nich se narodilo v Bučovicích a dalších 17 % v rámci soudního okresu Bučovice. Důleţitá byla zřejmě i jistá uzavřenost této skupiny, která se odráţela ve vzájemné rodinné spřízněnosti.210 Mezigenerační sociální mobilita, alespoň pokud víme,211 nebyla výrazná. Více neţ 70 % těchto zastupitelů vykonávalo stejně jako jejich otcové řemeslo, ţivnost či pracovalo v polním hospodářství. Pokud došlo mezi generacemi k přechodu mezi řemeslem a zemědělstvím, bylo pravidlem, ţe se synové řemeslníků stávali rolníky. Tato skutečnost ukazuje, ţe v poměrně úrodné oblasti okolí Bučovic bylo zemědělství mnohdy výnosnějším oborem, neţ řemeslo. Zvláště synové otců zabývajících se málo lukrativními obory jako bylo tkalcovství či ševcovina, usilovali o to stát se rolníky. Místní realitu lepšího materiálního postavení rolníků nad řemeslníky potvrzuje také jejich vyšší daňová poplatnost. Zatímco většina členů obecního výboru – rolníků, odváděla více neţ 50 korun přímé daně (tato částka se přibliţně kryje s hranicí 208
SOkA Vyškov, f. Jan Galla, bednářský mistr v Bučovicích 1833–1877 (nezpracováno). SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 24, Sčítací operáty Bučovice 1880; kart. 25, Sčítací operáty Bučovice 1900. 210 Viz v příloze Graf 7. 211 Údaje o profesi otce jsou zjištěny pro 69 % řemeslníků, ţivnostníků a rolníků působících v bučovické komunální správě. 209
55
pro zařazení do II. volebního sboru), většina řemeslníků a drobných ţivnostníků na tuto hranici nedosáhla a pokud ano, jednalo se o osoby orientující se na potravinářské ţivnosti (řezníky a uzenáře, pekaře).212 Naopak mezi řemeslníky nacházíme i několik muţů, kteří se jen s obtíţemi zařadili mezi voliče, přičemţ jejich daňová poplatnost nepřesáhla ani výši 10 korun. Jednalo se o krejčí a sedláře.213 Nemajetnost však nemusela nutně znamenat nevýznamné postavení v obecním výboru. Například krejčí František Křiţanovský, odvádějící v roce 1883 necelé 2 zlaté přímé daně, byl několikrát zvolen radním, stal se „seniorem obecního výboru“ v němţ zasedal po mnoho funkčních období a to aţ do své smrti v roce 1892.214 Naprostou samozřejmou součást domácností řemeslníků, ţivnostníků a rolníků představovali tovaryši, učni a zemědělská čeleď, u majetnějších z nich se vyskytovalo také osobní sluţebnictvo. Skutečnost, ţe sčítání obyvatel probíhalo na konci roku, tedy v zimních měsících, zřejmě způsobila, ţe v domácnostech rolníků nebyl zaznamenán ještě větší počet zemědělské čeledi, která v létě působila při sezonní práci. Naopak nejchudší řemeslníci ţili v domě jen se svou rodinou.215 Shrneme-li charakteristiku řemeslníků, ţivnostníků a rolníků zastoupených v bučovické komunální správě, je zřejmé, ţe jejich prestiţ byla většinou zaloţena na starousedlictví či majetku. Rolnický stav prošel obecně po zrušení poddanství značnou emancipací a zakládal svou prestiţ na drţbě rozsáhlých polností216. Ze sčítacích operátů pro rok 1880217 můţeme zjistit, ţe většinu zastupitelů - rolníků tvořili čtvrtláníci. Z toho vyplývá, ţe hospodaření těchto zemědělců na výměře přesahující pouhých 5 hektarů, stačilo v úrodné oblasti Bučovic pro zařazení mezi docela majetné obyvatele města.218 Bučovičtí čtvrtláníci vlastnili obvykle několik kusů hovězího dobytka a případně i jednoho či dva koně.219 Bučovice byly v předbřeznové
212
Tyto osoby tvořili 27 % ze všech ţivnostníků a řemeslníků zastoupených v obecních výborech. Poplatníci odvádějící přímou daň do výše 10 korun tvořili 18 % ze všech řemeslníků a ţivnostníků. 214 Viz Základní biografické údaje o členech obecních výborů Bučovic zvolených v letech 1886–1911. 215 SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 24, Sčítací operáty Bučovice 1880; kart. 25, 26, 27, Sčítací operáty Bučovice 1900. 216 Srov. Pospěch, P.: Rolník – Haná. In: Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 189–201. 217 Ve sčítání obyvatelstva z roku 1880 byla uváděna kategorizace podle výměry obhospodařované půdy. V roce 1900 (z tohoto roku jsou také zachovány sčítací operáty pro Bučovice) jiţ tato kategorizace ve sčítacích operátech uváděna není. 218 Výsledky výzkumu Jany Machačové a Jiřího Matějčka přitom označují rolníky hospodařící na výměře 5–10 hektarů za osoby, které ţily na dolní hranici středních vrstev a nebyly vţdy hospodářsky soběstačné. Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin, s. 257. 219 Srov. Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin, s. 255–266. 213
56
éře poddanským městečkem, proto i místní řemeslníci pracovali na poli, a to jak na panském, tak i na svém. Tento styl obţivy byl pak běţný ještě na počátku 20. století. 6.2. Obchodníci a hostinští Obchodníci a hostinští tvořili důleţitou sloţku sledovaných výborů aţ do roku 1911, kdy drţeli komunální správu především ve svých rukou. Obchodník Josef Racek byl, jak víme, dlouholetým starostou a čtyři radní (z celkového počtu 19) byli právě obchodníky či hostinskými. Rodina starosty Racka byla v Bučovicích hluboce zakořeněna, starostův otec byl místním rolníkem,220 jeho otec pak rychtářem. Josef Racek však nezůstal rolníkem. Stal se obchodníkem a na náměstí provozoval obchod se smíšeným zboţím zum Mercur.221 Přestoţe se jednalo o národnostně uvědomělého Čecha ţijícího v převáţně českém městě, měl po léta na vývěsním štítě německé označení. Josef Furich povaţoval takové německo-jazyčné nápisy za „starý zvyk a šlendrián.“222 Bučovické poměry tak ukazují na dobovou zkušenost, ţe němčina byla z hospodářských důvodů a při budování kariéry velmi důleţitá. Proto ji ovládali a uţívali také majetnější čeští měšťané a tento zvyk si dlouho uchovali.223 K tomu se s příslovečným nacionálním zápalem vyjádřil Václav Valenta: „ V době mého dětství byla němčina ještě řečí „pánů“ a u nás, v Bučovicích, jsme měli takových přemrštěných rodin, které dávaly přednost němčině před češtinou, dosti, zvláště v rodinách měšťanských, z nichţ byly některé přímo zuřivě renegátské, jako na příklad rodina kupce Pavla Hally, také c. k. poštmistra, jenţ měl obchod „zur Brieftaube“, nebo rodina kupce Krčky, původem Slováka, jenţ měl firmu a podepisoval se jenom „Johan Krtschka“. 224 Josef Racek prokázal své obchodnické schopnosti a zařadil se mezi nejmajetnější muţe ve městě. V roce 1906 byl dokonce fyzickou osobou odvádějící nejvyšší státní daň ve městě.225 Jeho ţenou se stala Berta Krtschkova.226 Její sestra Anselma Krtschkova se později provdala za kníţecího důchodního a pozdějšího správce velkostatku Viléma Sommera.227 220
MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 432, Římskokatolická farnost Bučovice, Narození 1831–1854, s. 229. BN, roč. III., č. 11, 29. 8. 1897. 222 Furych, J.: Jaro, s. 50. 223 Srov. Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin, s. 252. 224 Valenta, V.: Moje dětství, s. 28–29. 225 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 397, kart. 14, Obecní volby – soupis voličů 1906. 226 MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 450, Římskokatolická farnost Bučovice, Oddaní 1861–1908, 26. 10. 1875. 227 Tamtéţ, 31. 1. 1883. 221
57
Starostovým švagrem tak byl jeden z předních zámeckých úředníků. O dalších kontaktech rodiny Racků s kníţecími úředníky svědčí sňatek starostova stejnojmenného syna s dcerou stavebního rady Jiřího Maye.228 Josef Racek mladší pracoval jako úředník v Ţivnostenské bance v Brně.229 Starostův obchod byl však natolik výnosný, ţe po odchodu otce na odpočinek obchodnickou ţivnost převzal. V roce 1913 si tak mohl dovolit vystavět velký dvoupatrový dům, který je dodnes nejvyšší budovou na bučovickém náměstí. Tento dům však nebyl první velkou Rackovou stavbou. Jiţ v roce 1903 si nechal starosta postavit v ulici vedoucí z náměstí dvoupatrový činţovní dům. Ve starostově domě kromě Rackovy rodiny ţila ještě rodina lékaře Rudolfa Šebka.230 Z toho, co o Josefu Rackovi a jeho ţivotě víme, lze usoudit, ţe byl typem středně majetného měšťana, který prošel sociálním vzestupem, přičemţ mohl těţit z příslušnosti ke své rodině, avšak vlastním úsilím získal ještě lepší materiální postavení a společenské uznání. Byl si tak pravděpodobně vědom nejen potřeby píle, ale také vzdělání, o čemţ svědčí úřednická dráha i sňatková politika jeho syna. Setkávání staroměšťanů se vzdělanými měšťany se zřejmě odráţelo v částečném přejímaní jejich stylu ţivota. U Racků se to projevilo vyšším stylem bydlení v nových domech a samozřejmou přítomností sluţebné v domácnosti. Na druhé straně však stálou součástí jejich domácnosti byli i učni a příručí pracující v obchodě. Další velmi vlivnou osobou byl obchodník Karel Budík. Po celou dobu Rackova starostování působil v zastupitelstvu jako jeho náměstek a první radní. Karel Budík bydlel ve Slavkovské ulici, která se táhla západně od náměstí, na východ pak směřovala ulice Liechtensteinská. Obě tyto ulice tvořily s náměstím nejstarší zástavbu města, ve které ţila většina téměř polovina všech bučovických zastupitelů, nejčastěji tedy právě obchodníků, ţivnostníků a rolníků.231 Otcem Karla Budíka byl František Budík, stolařský mistr a rolník.232 Také on se stal jako jeho otec stolařem a zároveň vlastnil polní hospodářství. Nezůstal však omezen jen na tyto zdroje výdělku. Začal obchodovat se dřevem a s Josefem Rackem vlastnil místní cihelnu.233 Karel Budík se oţenil s Johanou Jelínkovou. O významu tohoto sňatku svědčí fakt, ţe svatebními svědky byl soudce okresního soudu a zmíněný kupec 228
MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 450, Římskokatolická farnost Bučovice, Oddaní 1861–1908, 26. 9. 1904. SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 26, Sčítací operáty Bučovice 1900. 230 Tatméţ. 231 Viz Textová příloha. 232 MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 432, Římskokatolická farnost Bučovice, Narození 1831–1854, s. 137. 233 BN, roč. V., č. 11, 20. 5. 1899. 229
58
Jan Krtschka.234 Výraznější sociální vzestup zaţili Budíkovi synové, František se stal důstojníkem rakouského válečného námořnictva a Gabriel studoval na univerzitě.235 Mnohaletým radním byl také Josef Fuhrich. Na rozdíl od předešlých obchodníků však nepatřil mezi starousedlé měšťany. Narodil se ve Slezsku ve vesnici Petersdorf 236 v rodině podruha a do Bučovic se dostal jako velitel četnické stanice. Jak napsal jeho syn: „Mohl se státi listovním u soudu, ale raději si zvolil v r. 1864 povolání hostinského v místě svého posledního působiště v Bučovicích. K této velké a rozhodující změně jeho ţivota došlo, kdyţ si učinil známost se svou pozdější manţelkou. Byla dcerou hostinského Františka Racka, který zastával i čestnou funkci kostelníka. A s dcerou dostal také jeho hostinec „U bílého kříţe“ v Bučovicích. Byla to šťastná volba pro oba. O tom, jak se seznámili, nezachovalo se zpráv. Ale svatba byla okázalá. Sám děkan jiţ k vůli otci nevěstinu, svému kostelníkovi, oddával snoubence, a za mládence jim šli synové z předních městských rodin: Jan Janoušek, jenţ se později stal starostou města, a kterému se všeobecně říkalo „Johan“, dále Karel Budík, pozdější dlouholetý první radní, syn Františka Budíka, bednáře a také kostelníka, a konečně nejmladší z nich, tehdy šestnáctiletý, Jakub Budík. V malém městě Bučovice ţily tehdy a ţijí dosud hlavně tři, široce rozvětvené a zpřízněné rodiny: Racků, Budíků a Janoušků, a snad proto i mládenci na svatbu byli z nich vybráni.“ Josef Furich se úspěšně začlenil do místní komunity a na překáţku mu nebyla zřejmě ani nepříliš dobrá znalost češtiny. Jak ale vzpomíná jeho syn, ačkoliv se stal měšťanem, s nikým se ve městě nespřátelil tak, aby si s ním tykal.237 Také u Fuhrichů byl kladen důraz na vzdělání synů. Josef se stal advokátem, Karel lékárníkem a Tomáš úředníkem. I přes určitou majetkovou diferenciaci všech obchodníků a ţivnostníků zastoupených v obecních výborech, můţeme většinu zařadit mezi středně majetné měšťany. Ovšem s podotknutím, ţe v lokálním prostřední představovali největší boháče. Přitom nebylo nutné, aby pocházeli ze starousedlých rodin řemeslníků a ţivnostníků. Mohli vyjít původně z dolních společenských vrstev, jak ukazuje příklad Josefa Fuhricha. Pokud došlo u většiny obchodníků a hostinských, kteří byli členy obecního výboru k mezigenerační sociální mobilitě, jejich teritoriální mobilita byla omezená, neboť dvě třetiny z nich se narodili v Bučovicích.238 Zvláštní výjimku tak představuje 234
MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 450, Římskokatolická farnost Bučovice, Oddaní 1861–1908, 12. 5. 1869. SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 25, Sčítací operáty Bučovice 1900. 236 Dnes Petrovice leţící v okrese Bruntál. 237 Furych, J.: Jaro, s. 279. 238 Viz Textová příloha. 235
59
hostinský, řezník a rolník Josef Musil, který se narodil v Bedřichově na Blanensku a jehoţ manţelka pocházela aţ ze Spiše na východě Slovenska.239 Díky základnímu kapitálu, orientaci na sluţby (ne nutně bez zemědělství) i sňatkové strategii byl obchodníky a hostinskými nakumulován značný majetek, který se stal prostředkem nejen k vyššímu standardu bydlení,240 ale i k sociálnímu vzestupu dětí cestou vyššího vzdělání. Provozování obchodu či pohostinství bylo navíc nutně spojeno s kaţdodenním kontaktem se zákazníky, který představoval podstatný zdroj informací a styků, coţ mohlo být a zřejmě i bylo podstatné pro průnik do obecní samosprávy. 6.3. Úředníci Velmi pestrou skupinu představují bučovičtí úředníci zastoupení v obecních výborech. Jsou totiţ sloţeni ze státních i soukromých úředníků, přičemţ v obou skupinách jsou úředníci různých hodnostních tříd. Mezi úředníky je zařazen i zástupce pojišťovny Petr Polouček, který se svým majetkem rozhodně nemohl řadit k městské elitě. Díky úřednické práci však jiţ nemusel těţce manuálně pracovat, a v lokálním prostředí byl povaţován za „pána“. Postava Petra Poloučka je zajímavá tím, ţe byl nemanţelským synem. 241 Tuto ostrakizující skutečnost však musel být schopen překonat, neboť se stal komunální elitou – obecním zastupitelem. To stejné se podařilo i rolníkovi Františku Janouškovi.242 V celém sledovaném období hráli v obecním výboru podstatnou roli kníţecí úředníci. Někteří ve výboru působili jako zástupci kníţete, postupem času se však i oni stávali zvolenými zastupiteli. Protoţe se jednalo vţdy o výše postavené úředníky, a tedy o osoby s účetním vzděláním, působili často v komisích provádějících revizi obecního hospodářství. Státní úředníky představoval soudní příručí, soudní adjunkt a soudce, správce berního úřadu, přednosta ţelezniční stanice a notář. Státní úředníci, stejně jako
239
SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 25, Sčítací operáty Bučovice 1900. Všichni obchodníci a hostinští zařazení mezi střední měšťany měli v domácnosti osobní sluţebnictvo. Větší počet sluţebného personálu byl u hostinských, například v domácnosti hoteliéra Josefa Beránka to byli v roce 1900 tři osobní sluţky, jeden číšník a jedna chůva. Je pravděpodobné, ţe v pohostinství byla náplň práce sluţebného personálu spojena s chodem podniku a nejednalo se o osobní sluţebnictvo v pravém smyslu slova. Co naopak řadilo domácnosti obchodníků a hostinských k staroměšťanům je přítomnost učňů a zemědělského personálu v domácnosti majitele. V roce 1900 v domácnosti Josefa Musila ţilo 5 učňů, 4 pomocníci, 2 pacholci, 1 chůva a 2 sluţky. SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 25, 26, Sčítací operáty Bučovice 1900. 241 MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 433, Římskokatolická farnost Bučovice, Narození 1855–1880, s. 296. 242 Tamtéţ, s. 208. 240
60
úředníci kníţecí, se v Bučovicích nenarodili a do města se dostali prostřednictvím svého zaměstnání.243 V maloměstském prostředí disponovali úředníci velkou váţností. Tomu odpovídal i jejich ţivotní styl. Kníţecí úředníci ţili většinou na zámku, státní úředníci většinou v pronajatých bytech. U ţenatých úředníků byla samozřejmou součástí domácnosti sluţka, neboť jejich manţelky „nemohly“ z prestiţních důvodů pracovat. Ačkoliv ve sčítacích operátech v menších sídlech nebyly zjišťovány údaje o bytových poměrech obyvatel, pro Bučovice můţeme tento stav zjistit pomocí jiných pramenů pro notáře JUDr. Františka Kroutila a soudce Gustava Lázničku. Doktor Kroutil měl pronajaty dva byt v Obecním domě, první uţíval k bydlení a druhý jako svou kancelář. Obývaný byt tvořila síňka, tři pokoje, veranda, kabinet, koupelna, kuchyně, záchod a spíţka. K tomu ještě náleţel sklep, půda a moţnost vyuţívat prádelnu. Soudce Láznička se rozhodl pro stavbu vlastní vilky, která byla vystavěna na okraji Bučovic v blízkosti nové budovy soudu. Lázničkův dům byl tvořen třemi pokoji a kuchyní nacházející se v přízemí, třemi sklepními místnosti a ještě mansardovým podkrovím.244 Úředníci přišli do Bučovic v rámci svého pracovního zařazení a velmi rychle z tohoto města mohli odejít v rámci svého „úřednického kolečka“ na jiné působiště. Proto nebylo mnoho sledovaných úředníků vůbec zachyceno v dochovaných sčítacích operátech a není tak moţné zjistit, kdy a kde se narodili a následně určit jejich vlastní teritoriální a sociální mobilitu, ani mobilitu jejich dětí. Zřejmé však je, ţe zajímavou kariéru měli synové zmíněného soudce a notáře. RNDr. Zdeněk Láznička působil jako vědecký pracovník zemského archivu a posléze na akademii věd v Brně. Jako sídelní geograf vyučoval na univerzitách v Brně a Olomouci.245 JUDr. František Kroutil mladší byl advokátem a velmi aktivně působil v olympijském hnutí, dokonce se stal třetím Čechem zasedajícím v Mezinárodním olympijském výboru.246 Zajímavou osobnost představoval sám notář Kroutil, který patřil k velmi aktivním členům obecního výboru zvoleného v roce 1911. Velmi pestrý byl jeho osobní ţivot, jak vzpomíná Jan Úlehla: „O něco starší neţ já, profesorský syn z Valašska, mnoho znal a mnoho uměl. Překládal z ruštiny a francouzštiny a něco mu i vytiskli. Vášnivý cestovatel, kaţdý rok uţíval svých prázdnin k cestám do ciziny, zpravidla se 243
Viz Textová příloha. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 630, kart. 49, Soukromá výstavba 1905–1913, Nákres rodinného domku pro pana Gustava Lázničku. 245 Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska: biografická část. Praha 2007, s. 135. 246 Dovadil, J. a kol.: Olympismus. Praha 2004, s. 98. 244
61
ţenou. Kdyţ kromě Rakouska poznali obvyklé země, Německo, Italii, Francii, pustili se dále, dva měsíce chodili po Sicilii a Tripolitanii, dva po Španělsku a Maroku, pětkrát navštívili severní Afriku. Zvláště miloval Egypt a několikrát ho místem prochodil a projel. (...) Dr. Kroutil pronikl i daleko do severního moře a na Island. Měl ve své knihovně sbírku cestovních příruček a na cestování se pečlivě připravoval věcně i jazykově. Kromě němčiny, ruštiny a francouzštiny uměl italsky a miloval tu řeč. Ale aspoň nejnutnější se naučil i z odlehlých jazyků, například z arabštiny.“247 Ačkoliv je pravděpodobné, ţe cestovatelské zkušenosti Františka Kroutila i jeho jazykové znalosti byli v této době spíše ojedinělé, jeho příklad ukazuje, jak mohl trávit volný čas notář působící na maloměstě před 1. světovou válkou. Vášní notáře Kroutila se stalo také fotografování, kterému se věnoval i profesor reálky Karel Suchan. 248
6.4.
Příslušníci svobodných povolání
Ve všech sledovaných obecních výborech se neobjevilo mnoho zástupců svobodných povolání, jednalo se pouze o jednoho lékaře, lékárníka a dva advokáty. Jejich význam však byl nesrovnatelně větší, neţ početní zastoupení. Lékárníkem byl několikrát zmiňovaný starosta František Vlach, který se do Bučovic přistěhoval v roce 1886. Přišel z Vyškova, kde se narodil v rodině místního měšťana.249 V novém působišti provozoval Ph. Mg. Františka Vlacha lékárnu „u Anděla Stráţce“ v Bučovicích.250 Vlachova lékárna se pak zřejmě stala místem, kde se scházela mladší generace české inteligence. „Za Pepkem přicházeli do lékárny i jeho kolegové, ţe byla často uvnitř i zevně osazena a obléhána studenty a podobala se škole. A v lékárně se setkali a zpřátelili i s doktorem Šebkem. Přečníval lékárníka vyšší a štíhlejší postavou, hrál dobře na housle, byl výborný tenorista, znamenitý společník a k tomu – svobodný. Jediné zklamání způsobil Bučovicím, kdyţ si zanedlouho přivedl z Brna rozmilou ţenušku.“251 Nezapomínejme, ţe sňatková politika byla v této době velmi účinným prostředkem ke společenskému vzestupu místních měšťanských dcer. Rudolf Šebek přišel do Bučovic z Brna, kde se narodil a působil po studiu medicíny v zemské nemocnici jako sekundář. Svou soukromou praxi pak započal 247
Úlehla, J.: Bučovice, s. 20–21. Některé z dobových fotografií, které se staly podkladem obrazové přílohy diplomové práce, zhotovil právě JUDr. František Kroutil. 249 MZA, f. Sbírka, inv. č. 13 269, Římskokatolická farnost Vyškov, Narození 1838–1854, s. 395. 250 Chytil, A.: Chytilův úplný adresář Moravy. Brno 1911, s. 1046. 251 Furych, J.: Brněnský drak. Praha 1931, s. 102–103. 248
62
v Bučovicích, kde se stal obvodním, soudním a později ještě ţelezničním lékařem.252 Rudolf Šebek i František Vlach si zvolili Bučovice za své trvalé působiště a prostor pro ţivotní realizaci. Před proniknutím do komunální správy velmi aktivně působili jiţ v místním spolkovém ţivotě. V otcových šlépějích posléze kráčel syn Miloš Vlach, který vystudoval farmacii, byl promován také doktorem filozofie a v roce 1929 se stal starostou Bučovic.253 Vzdělání získala i Vlachova dcera Olga, která na bučovické reálce studovala jako privatistka.254 Zato třetí příslušník svobodných povolání, advokát JUDr. Richard Halík, v Bučovicích nadlouho nezůstal. Do města přišel v polovině devadesátých let 19. století a členem obecního výboru se stal jiţ po volbách v roce 1900. Jeho působení v bučovické samosprávě však nebylo zvlášť výrazné. Z Bučovic posléze odešel a usadil se ve svém rodišti, Německém Brodě, odkud pocházela i jeho manţelka,255 a kde se stal později starostou. Richard Halík převzal v Bučovicích advokátní kancelář JUDr. Františka Rozkošného,256 který se svěřil Otakaru Praţákovi: „Dále Ti oznamuji, ţe jsem se odhodlal, dnem 1. července 1897 opustiti Bučovice. Motiv k tomu jsou dorůstající děti a okolnosť, ţe zdejší poměry jsou příliš nechutné. Agenda advokátní více a více mizí, coţ nejlépe z toho posudiţ, ţe nyní v měsících zimních, kdy u nás praxe jest největší, referenti zdejšího soudu nemají co dělati, majíce stále tabulam rasam. 257 Já si nemohu ale vzdor tomu stěţovati, ale jiţ mám 12 roků v Bučovicích dosti. Chlapce musil bych dáti z domu a má paní by ho neráda pustila z očí.“258 Tento osobní dopis odkrývá skutečnost, ţe mnohým advokátům byly jednoduše bučovické poměry „malé“. Nutnou podmínku pro získání většího kapitálu představovala zámoţná klientela a tu bylo moţné získat ve velkých městech. Navíc děti advokátů očekávalo obvykle studium na střední
252
SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 26, Sčítací operáty Bučovice 1900. VN, roč. XXI., č. 11, 20. 5. 1899; SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 126. 254 Do roku 1908 mohly dívky studovat na reálce pouze jako privatistky. Privatistky se výuky neúčastnily, ale na konci pololetí a školního roku skládaly zkoušky ze všech předmětů. Na základě rozhodnutí ministerstva školství z roku 1908 bylo umoţněno dívkám studovat na chlapeckých středních školách, pokud se ve městě nenacházely školy dívčí. Od té doby mohly dívky při výuce na reálce hospitovat (děvčata mohla být při výuce vyvolávána, ale ne klasifikována). V roce 1918 byly československým ministerstvem školství prohlášeny hospitující privatistky za veřejné studentky středních škol. Jubilejní výroční zpráva, s. 26. 255 SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 26, Sčítací operáty Bučovice 1900. 256 Advokát Rozkošný byl zmíněn v kapitole Zápas o vedení města. 257 V roce 1897 bylo k okresnímu soudu v Bučovicích předloţeno 13 555 podání (10 292 civilních a 3 263 trestních). Soudních řízení bylo v tomto roce 1200. Kramoliš, Č.: Bučovský okres, s. 35. 258 MZA, f. O. Praţák, kart. 8, Rozkošný, 21. 1. 1897. 253
63
a často i vysoké škole.259 V Bučovicích však nebylo středoškolské studium aţ do vzniku reálky moţné. Posledním příslušníkem svobodných povolání a zároveň jediným místním rodákem byl JUDr. Emil Halla, syn zmiňovaného obchodníka Pavla Hally. JUDr. Emil Halla působil v Bučovicích jako advokát. Poté byl v roce 1911 zvolen členem obecního výboru, v němţ velmi agilně působil aţ do vypuknutí 1. světové války. Tehdy musel narukovat jako nadporučík do rakouské armády a jiţ v roce 1915 zemřel, nepodlehl však válečnému zranění, nýbrţ rakovině.260 „Velkolepý jeho pohřeb byl důkazem všeobecné obliby, jaké se těšil. Zřídil stip.[stipendium – pozn. autora] při gymnasiu a obci daroval pole.“261 6.5.
Učitelé a profesoři
Jediným školským ústavem v Bučovicích byla po dlouhou dobu obecná škola, která byla navštěvována místními ţáky a dětmi z okolních vesnic, jeţ vlastní školu neměly.262 Velkou váţnost mezi obyvateli Bučovic poţíval František Procházka „vzorný učitel“ nejen titulem, ale i činností. 263 Byl také místním varhaníkem a vůbec představoval zajímavou osobnost místního hudebního ţivota. „U nás v Bučovicích se říkalo panu Procházkovi vţdy a všude, i ve škole, „pane varhaník“, kterýţto titul zdá se, ţe tehdy platil více, neţli titul „vzorný učitel“, jeţto vyslovovati jsem nikdy nikoho při oslovení a v rozmluvě s p. Procházkou neslyšel.“264 Do obecního výboru však František Procházka neproniknul a zřejmě o to ani neusiloval.
Prvním pedagogem
ve sledovaných obecních výborech byl od roku 1886 učitel a později ředitel obecné školy Alois Pobucký.265 Se vznikem měšťanské školy a především reálky se v Bučovicích zvýšil počet učitelského personálu, který měl navíc vyšší vzdělání. Jiţ rok po otevření reálky se její ředitel stal obecním zastupitelem.266 Ředitel Bohuš Kopecký působil před příchodem do Bučovic jako profesor státní české reálky v Brně. Tento muţ se velmi zaslouţil 259
Srov. Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin, s. 242. MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 459, Římskokatolická farnost Bučovice, Zemřelí 1875–1929, s. 329. 261 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, s. 16. 262 Do roku 1889 navštěvovali bučovickou školu ţáci z Klobouček, do roku 1900 ještě i ţáci z Vicomělic (dnes Vícemilice). Od roku 1900 byl k Bučovicích přiškolen pouze Čerčín (dnes Černčín). Kramoliš, Č.: Bučovský okres, s. 59. 263 Památník pěveckého spolku „Hvězda“ v Bučovicích 1862–1932. Bučovice 1932, s. 12 264 Valenta, V.: Moje dětství, s. 28. 265 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 396, kart. 13 Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938, čís. 699/I. z 15. 10. 1886. 266 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908. 260
64
o vybudování místní reálky a později reálného gymnázia. Mezi ním a mladší generací profesorů však došlo na půdě školy k názorovým střetům, které byly zřejmě umocňovány
ředitelovými
nedobrými
povahovými
vlastnostmi.
Po
vzniku
Československa byl přinucen z gymnázia odejít a novým ředitelem se stal Karel Suchan.267 Karlem Suchanem byl „vystřídán“ Bohuš Kopecký i v obecním výboru v roce 1911, kdy byl zastupitelem zvolen také profesor Jan Chvojka. Třetím kantorem v posledním předválečném obecním výboru byl jiţ zmiňovaný ředitel občanské a dívčí školy František Ladislav Gartner.268 Ţádný zastupitel z řad učitelstva se nenarodil v Bučovicích, naopak rodiště všech pedagogů byla jejich působišti velmi vzdálená.269 Do místních poměrů však pronikli i učitelé pomocí sňatků s místními dívkami. Z Bučovic pocházela manţelka Aloise Pobuckého a první ţena Karla Suchana, Marie Janoušková, dcera obchodníka Pavla Janouška. Suchanova manţelka však po několika letech onemocněla tuberkulózou, a přestoţe se léčila i v proslaveném sanatoriu ve švýcarském Davosu, své nemoci brzy podlehla. Druhou manţelkou Karla Suchana se stala poštovní úřednice Emílie Severová.270 V obecním výboru působil aktivně profesor Jan Chvojka, který měl zřejmě vyšší politické ambice a samosprávu povaţoval za vhodný odrazový můstek. „Matematik Jan Chvojka si uchoval kus selství ze svého rodného Polabí, rovněţ jeho ţena vesničanka.“271 Docela pochopitelně tedy kandidoval na zemského poslance ve všeobecné voličské kurii za agrární stranu. 272 Poslanecké křeslo však profesor Chvojka neobsadil, v samotných Bučovicích získal nejméně hlasů, naopak nejvíce jich obdrţel „klerikální“ kandidát doktor Josef Baar.273 Teritoriální mobilita učitelů byla značná. Do Bučovic přišli z větší vzdálenosti, přičemţ ne všichni profesoři povaţovali zdejší umístění za perspektivní. „Bučovice za málo ţádoucí povaţovali nejen profesoři, ale i veřejnost. Jan Herben vzpomínaje na své začátky prohlásil, ţe by byl psal do novin, i kdyby se byl stal profesorem
267
Setinský, J.: Případ ředitele Bohuslava Kopeckého. In: Vyškovský sborník. Slavkov u Brna 1999, s. 104–118. 268 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 396, kart. 13, Volby do obecního výboru 1864–1932, Protokol, sepsán v obci Bučovice dne 27 a 28/2. 1 a 2/3 u přítomnosti níţepsaných o volbě obecního výboru. 269 Viz Textová příloha. 270 Suchan, K.: Kronika Suchanovy rodiny, s. 2–4. 271 Úlehla, J.: Bučovice, s. 17. 272 VN, roč. XXII., č. 23, 6. 6. 1913. 273 Janák, J. – Podaný, R.: Dělnické hnutí na Vyškovsku do roku 1918. Brno 1964, s. 152.
65
v Třeboni nebo v Bučovicích. V takovém zapadlově! A přece, jak jsme byli v Bučovicích šťastní!“274 Výrazná byla mezi učiteli i mezigenerační sociální mobilita. Ačkoliv neznáme profesi všech otců bučovických pedagogů, na příkladě profesorů Chvojky a Suchana vidíme, ţe pocházeli z rolnické a řemeslnické rodiny.275 Učitelé obecně poměrně často pocházeli z málo majetných vrstev, coţ způsobovalo materiální potíţe při studiu i na počátku praxe. Budoucí učitelé si museli obyčejně přivydělávat kondicemi. 276 U dětí bučovických pedagogů pak bylo pravidlem, ţe jim rodiče umoţnili vyšší vzdělaní, a to jak chlapcům, tak i dívkám. Dcery ředitelů Pobuckého a Gartnera se staly učitelkami,277 dcera profesora Kroutila vystudovala reálné gymnázium. 278 Vyšší učitelský personál a profesoři střední školy představovali v Bučovicích elitu. Od toho se měl odvíjet i styl jejich ţivota, ačkoliv tomu mnohdy finanční situace neodpovídala. Plat profesorů s definitivou odpovídal svou výši platu ředitele obecných a měšťanských škol,279 coţ představovalo na počátku 20. století jiţ solidní příjem převyšující 3 000 korun ročně.280 Přestoţe profesorský plat nebyl malý, byl počátek pedagogické praxe a vstup do manţelství často spojen se zadluţením. Tak tomu bylo i u pamětníka Jana Úlehly, který musel více neţ dva roky splácet nově pořízený nábytek. Přesto společně se ţenou chodil do kavárny, a kaţdý zvlášť pak do hostince a cukrárny.281 Takové chování však bylo zřejmě povaţováno okolím za ţádoucí vystupování na veřejnosti.282 Jak uvedl pamětník, při určitých vydáních bylo nutné myslet „na profesorskou prestiţ“.283
274
Úlehla, J.: Bučovice, s. 6. Viz Textová příloha. 276 Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin, s. 237. 277 SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 26, Sčítací operáty Bučovice 1900; kart. 28, Sčítací operáty Bučovice 1921. 278 Gymnázium Bučovice, s. 146. 279 Při tomto tvrzení vycházím z porovnání výše odváděných daní z příjmu. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 397, kart. 14, Obecní volby – soupis voličů 1910. 280 Definitivně ustanovený středoškolský profesor měl v průměru dvojnásobný plat, neţ nastupující adept. V 90. letech 19. století představoval plat definitivního profesora přibliţně 1 200 zlatých. Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin, s. 239. Definitivně ustavenému profesoru bučovického reálného gymnázia Janu Úlehlovi bylo v roce 1913 vypláceno roční sluţné 2 800 korun a aktivní příplatek 600 korun. Mimo daně z příjmu odváděl ze sluţného a 400 korun přídavku téměř 4 % na pensijní příspěvek. Prvních deset měsíců musel navíc profesor z platu odvádět jmenovací poplatek (asi 70 korun). Úlehla, J.: Bučovice, s. 17. 281 Úlehla, J.: Bučovice. 282 Srov. Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin, s. 239. 283 Úlehla, J.: Bučovice, s. 47–48. 275
66
6.6.
Katoličtí kněží
Kněţí ve druhé polovině 19. století pečovali o duchovní ţivot svých farníků, ale velmi často se také zapojovali do osvětové, vzdělávací a národností práce.284 Především na Moravě byli kněţí dlouho šiřiteli české národní emancipace.285 V maloměstském prostředí patřili mezi vzdělaneckou elitu místní komunity. Průnik do komunální správy jim ulehčovalo nepochybně honorační volební právo. S kněţími, přesněji řečeno s bučovickými faráři, se můţeme setkat v obecních výborech pravidelně aţ do roku 1909. P. Petr Hellebrad se tak stal členem obecního výboru v roce 1886, tedy ve stejném roce, kdy byl ustanoven bučovickým farářem.286 V obecním výboru jej pak vystřídal P. Bartoloměj Martinů a toho pak na více volebních období P. Jan Straka, který byl zastupitelem aţ do své smrti v roce 1909.287 Působení faráře a děkana Straky v obecním výboru bylo spojeno především s aktivitami týkajícími se církevním ţivotem obyvatel, podpoře místního školství a sociální péčí. 288 Rodiště všech tří kněţí se nacházela ve značné vzdálenosti od Bučovic a v jejich případě nebyl realizován matriční výzkum, proto neznáme údaje o jejich sociální mezigenerační mobilitě. V místním prostředí představovali kněţí zcela jistě po dlouhou dobu autoritu pro celé město, jak potvrzují paměti Josefa Fuhricha a Václava Valenty. Výsadní postavení kněze jako autority v místní komunitě i obecním výboru se však začalo proměňovat se začátkem nového století ve spojitosti s větším vlivem „pokrokového“ politického proudu. V této době se také Vyškovské noviny odvrátily od společné pročeské rétoriky a začaly jednoznačně podporovat českou lidovo-pokrokovou politiku, s čímţ byly spojeny i antiklerikální výpady. Je pravděpodobné, ţe také v bučovickém prostředí došlo před obecními volbami v roce 1911 k antiklerikální agitaci „pokrokářů“. V podstatě i v moravském maloměstě se tak začala projevovat sekularizace. Politiky, kteří vystupovali proti „klerikálům“ však nemůţeme ihned ztotoţňovat s ateisty. Je zřejmé, ţe u mnoha bučovických zastupitelů zvolených v roce 1911 mohla být zboţnost formální záleţitostí. Na druhou stranu je 284
Viz Machačová, J. – Matějček, J.: Nástin, s. 232–236. Viz Hanuš, J.: Katolický kněz. In: Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 393–406; Řepa, M.: Sekularizace českého národního hnutí na Moravě. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Sekularizace českých zemí v letech 1848–1914. Brno 2007, s. 67–75. 286 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 396, kart. 13 Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938, čís. 699/I. z 15. 10. 1886. 287 MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 459, Římskokatolická farnost Bučovice, Zemřelí 1875–1929, s. 255. 288 Např. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 22. 2. 1898; inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 13. 5. 1908. 285
67
však zřejmé, ţe se většinou účastnili církevního ţivota, jak o tom vypovídají jejich sňatky i pohřby a skutečnost, ţe ani po roce 1918 nevystoupili z katolické církve.289 Pro bučovické poměry tedy můţeme souhlasit s obecně vyřčenou tezí Jiřího Malíře: „Dobový antiklerikalismu tedy nebyl ateismem, přispíval však k vytlačení náboţenství do soukromé sféry a k oslabení jeho váhy v ţivotě a společnosti vůbec, a v konečném důsledku vytvářel ţivnou půdu pro šíření bezvěrectví a volnomyšlenkářství a pro celkové uvolnění vztahu člověka k víře.“290 Tento proces byl postupný a demokratizace volební práva do obecních zastupitelstev po vzniku Československa ukázala, ţe kněţí měli v bučovické samosprávě ještě dlouhou dobu své místo a volby v roce 1911 tak představovaly spíše ojedinělé přerušení.291
6.7.
Podnikatelé a management
Přestoţe v Bučovicích nepůsobilo mnoho podnikatelů, zvláště továrníků ne, setkáváme se s několika zástupci ve sledovaných obecních výborech. Skupinu podnikatelů zde tvoří továrníci, tovární manaţer i stavitelé. Jediným muţem, kterého můţeme zařadit mezi moravského velkopodnikatele, a který tedy odváděl více neţ 1 000 zlatých přímých daní, byl ţidovský továrník David Drucker.292 Díky výhodnému sňatku začal nejdříve v Koryčanech na Kyjovsku s výrobou dřevených obručí. Následně postavil pilu a dřevařskou dílnu v Rájci nad Svitavou293. Po zahájení provozu na ţeleznici Brno-Vlárský průsmyk v roce 1887 se s rodinou odstěhoval do Brna. Do Bučovic přišel na počátku devadesátých let 19. století, postavil zde továrnu a v roce 1894 začal s provozem. David Drucker dokázal nakumulovat značné mnoţství kapitálu, který vloţil nejen do průmyslových podniků, ale i nákupu realit a obchodu se dřevem.294 Pouze bučovická továrna odváděla na daních jiţ v roce 1895 více neţ 870 zlatých, o pět let později to bylo uţ více neţ 2 284 korun. Hodnoty přímých státních daní ukazují, ţe Druckerova továrna byla nejen největším průmyslovým podnikem v Bučovicích, ale i druhým největším daňovým
289
SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 28, Sčítací operáty Bučovice 1921. Malíř, J.: Sekularizace a politika v „dlouhém“ 19. století. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Sekularizace českých zemí v letech 1848–1914. Brno 2007, s. 15. 291 V letech 1919, 1923 a 1927 se stal obecním zastupitelem bučovický farář a pozdější děkan František Raška. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 20, 23 a 104. 292 K jinému způsobu vymezení velkopodnikatele a k úskalím při kategorizaci podnikatelstva srov. Zářický, A.: Velkopodnikatel. In: Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 28–46. 293 Dnes Rájec-Jestřebí leţící v okrese Blansko. 294 75 let nábytkářského průmyslu, s. 8–9. 290
68
poplatníkem ve městě (největší daň odváděl stále kníţe Liechtenstein).295 David Drucker osobně do komunální správy neproniknul. Zájmy podniku D. Drucker´s Dampfsägewerke & Holzwaarenfabriken, Butschowitz296 tak měl v obecním výboru hájit ředitel této továrny a Druckerův švagr Max Bondy, který byl zvolen obecním zastupitelem v roce 1911.297 Další ţidovské továrníky představovali místní rodáci Hermann Lang a Ignatz Stiassny. Přestoţe je Hermann Lang ve sčítacím operátu z roku 1900 označeb jako „tkalcovský faktor“ je zřejmé, ţe se jednalo o skutečného továrníka, který ve své továrně zaměstnával v roce 1912 přibliţně 150 tkalců.298 K těmto továrním dělníkům musíme připočítat ještě domácí tkalce, jimţ dodával materiál a od nichţ následně vykupoval jejich výrobky. Ignazt Stiassny, syn nájemce pivovaru Maxe Stiassneho, se stal majitelem firmy Ignatz Stiassny Malzfabrik Butschowitz.299 Kromě sladovny vlastnil ještě rozsáhlé polní hospodářství, jak o tom svědčí značné značný počet hospodářského zvířectva.300 Do sféry podnikaní pronikli také stavitelé Jan Doupovec a Josef Peterka. Stavitel Doupovec se narodil v rodině čtvrtláníka v Milonicích nedaleko od Bučovic.301 Stal se zednickým i tesařským mistrem a ve své rodné vesnici zaloţil vlastní stavební kancelář. Do Bučovic se Jan Doupovec přistěhoval v roce 1903, poté co si zde postavil nový patrový dům v secesním stylu.302 V Bučovicích pracoval jako projektant, zároveň však stavěl domy, aby je následně prodal či pronajímal.303 Do obecního výboru byl zvolen v roce v roce 1907.304 Druhým stavitelem byl Josef Peterka, syn zednického mistra a domkaře z Bučovic.305 V zednickém oboru působil nejdříve jako dozorce stavební firmy 295
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 397, kart. 14, Obecní volby – soupis voličů 1895; Obecní volby – soupis voličů 1910. 296 Chytil, A.: Chytilův úplný adresář, s. 1047 297 75 let nábytkářského průmyslu, s. 9; SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 396, kart. 13, Volby do obecního výboru 1864–1932, Protokol, sepsán v obci Bučovice dne 27 a 28/2. 1 a 2/3 u přítomnosti níţepsaných o volbě obecního výboru. 298 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, s. 25. 299 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, dopis z 25. 2. 1902. 300 V roce 1900 to byli 2 koně, 1 býk, 4 voli, 14 krav, 85 slepic, 6 hus a 6 kachen. SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 26, Sčítací operáty Bučovice 1900. 301 MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 830, Římskokatolická farnost Milonice, Narození 1828–1873, s. 79. 302 SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 28, Sčítací operáty Bučovice 1921; f. AMBu, inv. č. 630, kart. 48, Soukromá výstavba 1892–1904, Plán na stavbu jednopatrového domu stavební parc. čís. 163. 303 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 630, kart. 48, Soukromá výstavba 1892–1904; kart. 49, Soukromá výstavba 1905–1913; kart. 50, Soukromá výstavba 1914–1921; Úlehla, J.: Bučovice, s. 9. 304 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908. 305 SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 24, Sčítací operáty Bučovice 1880.
69
z Uherského
Hradiště.306
Posléze
však
zaloţil
vlastní
stavitelství
a
díky
nakumulovanému kapitálu se stal také majitelem cihelny a podniku na betonové výrobky v Bučovicích.307 Skupina bučovických podnikatelů spolu s továrním ředitelem byla majetkově značně diferenciovaná. Rozdíly jsou zřejmé, zvláště pokud srovnáme velkopodnikatele Davida Druckera (který ovšem osobně nebyl členem obecního výboru) s místními staviteli, které můţeme řadit pouze mezi středně majetné měšťanstvo. Společné však mají většinou tito podnikatelé to, ţe během svého ţivota dosáhli sociálního vzestupu spojeného se značným vzrůstem jejich kapitálu. To je nejvíce zřejmé z pohledu na nárůst daňové poplatnosti u Josefa Peterky a Hermanna Langa. Josef Peterka odváděl v roce 1906 pouhých 23 korun přímé daně, ovšem v roce 1910 to jiţ bylo 202 korun (nárůst na 878 %), přičemţ šedesát procent všech daní odvedl z podnikatelské činnosti. Hermann Lang platil v roce 1895 jen 13 zlatých daně, za patnáct však odváděl částku 246 korun (nárůst na 946 %), přičemţ téměř celá částka vycházela z jeho podnikatelské činnosti.308
6.8.
Dělníci
Doposud jsme se zabývali skupinami, které můţeme řadit ke středním společenským vrstvám 19. století. V prostoru Bučovic se však do obecního výboru prosadilo poněkud překvapivě i několik dělníků. Většina obecních zastupitelů, dělníků pracovala v místním textilnictví. Přitom však více neţ polovina těchto členů obecního výboru nepracovala v továrnách, ale jako domácí dělníci. Styl práce a průběh pracovního dne se tedy u domácích dělníků zřejmě příliš nelišil od drobných řemeslníků. Z údajů o daňové poplatnosti dělníků a řemeslníků pak vychází, ţe jejich výše byla u obou skupin velmi podobná.309 Přes jistou podobnost s řemeslníky se však dělníci sami mezi dělnictvo zařadili tím, ţe uváděli svou profesi ve sčítacích operátech jak „pomocník“ či „dělník“. Na druhou stranu je zřejmé, ţe bučovičtí dělníci nebyly průmyslovým proletariátem, který se vyskytoval v industrializovaných aglomeracích; spíše je můţeme povaţovat
306
SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 26, Sčítací operáty Bučovice 1900. SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 28, Sčítací operáty Bučovice 1921. 308 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 397, kart. 14, Obecní volby – soupis voličů 1895; Obecní volby – soupis voličů 1906; Obecní volby – soupis voličů 1910. 309 Viz Textová příloha. 307
70
za osoby spojené s typicky českým fenoménem kovozemědělství.310 To znamená, ţe i tovární dělníci kombinovali svůj zdroj obţivy s malým polním hospodářstvím. Prostředkem k lepšímu ţivotu se pak mohla stát v lokálním prostředí výhradní orientace na zemědělství či jiný zdroj obţivy. Tak to ukazují alespoň příklady Jakuba Hromádky a Jana Resa. Jakub Hromádka se stal dlouholetým členem obecního výboru jiţ v roce 1879 a působil v něm se sedmiletou přestávkou aţ do roku 1911.311 Přitom počátky jeho veřejného působení nebyly spojeny s komunálními elitami, ale s aktivitami v dělnickém hnutí. Jiţ v roce 1875 se jako soukenický tovaryš pokusil uspořádat v Bučovicích dělnickou schůzi, vůbec první počin tohoto druhu na Vyškovsku. Schůze však nebyla povolena ani přes rekurs proti podaný svolavatelem proti zákazu na okresní hejtmanství. V Bučovicích se stávkové hnutí ve sledovaném období stávalo vţdy reakcí na obdobné snahy brněnských textilních dělníků.312 Socialistickou agitaci v Bučovicích prováděl Adolf Burian, místní rodák a Hromádkův švagr, 313 který sem byl v roce 1875 vypovězen z Brna.314 Ještě na konci konci 19. století, tedy v době, kdy v Bučovicích nefungovalo mnoho textilních provozů, reagovali téměř okamţitě místní dělníci na stávku brněnských tkalců. Tak tomu bylo i v roce 1894, ve kterém dosáhlo stávkové hnutí výrazné míry v celém Rakousku. Tehdy zastavilo v Bučovicích práci přes 200 dělníků pracujících v pobočkách brněnských firem a u místního podnikatele Hermanna Langa. O tom, ţe místní dělníci byli typickými kovozemědělci svědčí ta skutečnost, ţe v době stávky odešli pracovat na pole. Po měsíci a půl trvání stávky došlo na bučovické radnici k jednání, kterého se zúčastnili podnikatelé, tkalcovští mistři, stávkový výbor a okresní hejtman. Dělníci zde uvedli, ţe stávkují z důvodu nízkých mezd a neohodnocení pomocných prací. To továrníci popřeli a stávka pokračovala. Stávkující dělníci pak vybízeli domácí tkalce ze severní části vyškovského hejtmanství, aby nespolupracovali s firmami, u nichţ se stávkovalo. Posléze došlo k dohodě o zvýšení mezd a stávka byla ukončena.315 V této době se však jiţ Jakub Hromádka stávky s největší pravděpodobností neúčastnil, stal se totiţ rolníkem a ţivil se zemědělstvím. Je moţné ţe, jeho zařazení se mezi místní rolníky mohlo způsobit také jisté oslabení sociálního cítění a aktivit 310
Srov. Maier, K.: Hospodaření, s. 37. Viz Textová příloha. 312 Janák, J. – Podaný, R.: Dělnické hnutí, s. 11. 313 MZA, f. Sbírka, inv. č. 12 450, Římskokatolická farnost Bučovice, Oddaní 1861–1908, 10. 5. 1868. 314 Janák, J. – Podaný, R.: Dělnické hnutí, s. 11. 315 Tamtéţ, s. 33. 311
71
v dělnickém hnutí. Pro Václava Valentu pak bylo nepochopitelné jak „největší rašplař, červánkář, socín červený“, tedy Jakub Hromádka, se můţe přátelit s kněţími a konzervativním Josefem Rackem.316 Na tuto otázku odpověď neznáme, u většiny místních dělníků není zjištěno, a u Jakuba Hromádky také ne, jakým ideovým směrem byli ovlivněni; zda sympatizovali se sociálními demokraty, národními či křesťanskými sociály. Jisté však je, ţe všechny místní dělníky nemůţeme povaţovat za sociálními demokraty a k stávkovému hnutí je vedly spíše špatné pracovní podmínky a platové ohodnocení, neţ znalost marxistických vizí. Druhým dělníkem, který změnil svou profesi, byl Jan Res. Do Bučovic se přistěhoval v roce 1900 z Ruprechtova na Vyškovsku. Pracoval jako tkalcovský dělník a zároveň se ţivil zemědělstvím.317 Stejně jako Jakub Hromádka i Jan Res byl činný v dělnickém hnutí. Přinejmenším tak, ţe se stal v roce 1905 svolavatelem schůze za získání všeobecného, přímého a tajného volebního práva, na kterou „za organisované dělnictvo“ zval i poslance Otakara Praţáka.318 V roce 1911 se stal členem obecního výboru. Po smrti obecního tajemníka Silvestra Navrátila se stal v roce 1913 nejdříve kancelistou a posléze tajemníkem městského úřadu.319 Nevyřešenou otázkou zůstává, jak je moţné, ţe se stal obecním úředníkem v době, kdy byl sám členem obecního výboru, to totiţ zákon neumoţňoval. U obecního výboru zvoleného v roce 1911 nemůţeme počítat s neznalostí dobové legislativy, vţdyť v něm působil advokát Emil Halla, notář František Kroutil a soudce Gustav Láznička. Jednoduše nejsme schopni tuto nesrovnalosti vysvětlit. Naopak zřejmé je, ţe Jan Res se díky své funkci zařadil jednoznačně mezi městskou elitu, jak o tom dodnes vypovídá náhrobek na místním hřbitově s jeho fotografií a nápisem „městský tajemník“.
316
BN, roč. III., č. 14, 10. 10. 1897. SOkA Vyškov, f. OúV, kart. 27, Sčítací operáty Bučovice 1900. 318 MZA, f. O. Praţák, kart. 12, Politická organizace dělnická v Bučovicích 1905, 4. 10. 1905. 319 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 410, kart. 17, Městský tajemník 1877–1945; f. OúV, kart. 28, Sčítací operáty Bučovice 1921. 317
72
6.9.
Šlechtic – velkostatkář
„Otázka zrušení patrimonií, tedy nejniţší správně organizační roviny státu, byla revolucí rozřešena, ale otevřena zůstávala ona hloubka změn, do jaké míry bývalé vrchnosti budou odtrţeny od svých minulých správních jednotek a jejich obyvatelstva.“320 Na příkladu Bučovic vidíme, ţe majitel panství, v druhé polovině tedy velkostatkář, měl v obecní samosprávě své stále místo. Kníţe Liechtenstein byl zastupován v obecním výboru aţ do roku 1911. Je pochopitelné, ţe velkostatkáři se svých předbřeznových pravomocí vzdávali neradi, ovšem průnik do samosprávy jim po roce 1850 usnadňovala alespoň drţba významného mnoţství půdy,321 která přirozeně představovala značnou daňovou poplatnost. A obecní zákonodárství znalo termín „nejvyšší daňový poplatník“, který definoval osobu, jeţ v obci odváděla nejméně jednu šestinu všech přímých daní. Nejvyšší daňový poplatník pak musel být zván na všechny schůze obecního výboru, ve kterých se jednalo o kmenovém majetku obce, o rozpočtu, o přiráţkách či ročním vyúčtování. Od roku 1885 pak platilo, ţe pokud došlo k usnesení o těchto záleţitostech bez přítomnosti nejvyššího daňového poplatníka, bylo usnesení neplatné.322 Toto zákonného opatření však nemohl kníţe Liechtenstein vyuţít, odváděl sice nejvyšší část daní v obci, ale nebyl „nejvyšším daňovým poplatníkem“. Zároveň však tuto výhodu nepotřeboval, neboť byl řádně voleným členem obecního výboru. Osobně však v obecním výboru nezasedal a bylo běţné, ţe jeho zástupcem byl kníţecí úředník, který aktuálně působil jako správce velkostatku. Je zřejmé, ţe autorita kníţete byla u voličů podpořena značným majetkem a šlechtickým predikátem, ale i osobními vlastnostmi a pověstí, kterou měl. Mnoho příleţitostí k setkání s kníţetem však voliči neměli, neboť do Bučovic zajíţděl velmi zřídka. Majitelem velkostatku Jan II. suverénní kníţe a vladař domu a kníţecí Liechtensteinského (von und zu Liechtenstein), vévoda opavský a krnovský, krabě z Rietberku, rytíř zlatého rouna, čestný člen zemského svazu řádu německých rytířů, čestný člen akademie věd atd. se narodil dne 5. října 1840 na zámku v Lednici jako prvorozený syn Aloise II. Vystudoval v Bonnu práva a v roce 1858 převzal po svém
320
Hlavačka, M.: Zlatý věk, s. 11. Velkostatkáři vlastnili v porevolučním období na Moravě 35 % veškeré zdaněné půdy. Hlavačka, M.: Zlatý věk, s. 11. 322 Kladiwa, P.: Lesk, s. 27. 321
73
otci vládu domu Liechtensteinů.323 Představoval významného vlastníka půdy, neboť drţel více neţ 184 tisíc hektarů půdy, z čehoţ pouze spojené velkostatky Bučovice-Ţdánice představovaly přes 14 tisíc hektarů.324 Jan Liechtenstein byl označován za vášnivého lovce a sběratele obrazů, zároveň měl být konzervativně katolického zaloţení a laskavé povahy. V bučovické kronice bylo konstatováno: „Mezi středoevropskými mecenáši neměl sobě rovna“.325 Mnoho darů totiţ věnoval například brněnskému technickému i zemskému muzeu, praţskému Rudolfinu či opavskému zemskému muzeu. Byl iniciátorem zaloţení zahradnické a vinařské školy v Lednici a ve Valticích. Těmto městům pak dopomohl i k vybudování škol, radnice a vodovodu. Ve Valticích pak velkým nákladem financoval opravu nemocnice milosrdných bratří a výstavbu nemocnice veřejné.
326
Také v Bučovicích se
při všech významných obecních výdajích vţdy „počítalo“ s kníţetem a jeho příspěvkem, jak se ostatně dovíme z následujících kapitol o praktickém působení bučovických samospráv. Přestoţe nebyl kníţe v roce 1911, zřejmě pro svou konzervativní ideovou orientaci, do obecního výboru zvolen, zastupitelé si byli jistě vědomi nepostradatelnosti kníţecího sponzorství. Snad proto byl velkostatkáři z první schůze nových zastupitelů na podzim roku 1911 zaslán holdovací telegram.327 V roce 1913 pak město získalo výměnou za jiné pozemky od kníţete polovinu kopce nad městem zvaným Kalvarie. Tato část Kalvarie byla jiţ v roce 1884 zalesněna a upravena kníţecím zahradníkem jako veřejný park. Na konci století proto nechala obec na tomto kopci postavit pomník s nápisem: „Vděčný lid města Bučovic svému dobrodinci Jeho Jasnosti kníţeti Janu z Liechtenštejna, zakladateli těchto sadů 1898“.328
323
Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, s. 2; SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 138. 324 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, s. 3; Bartoš, J. – Schultz, J. – Trapl, M.: Historický místopis, s. 224. 325 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 138 326 Tamtéţ. 327 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 20. 10. 1911. 328 Citováno dle Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, s. 3.
74
7. Postřehy o životě komunálních elit 7.1. Působení ve spolcích „Spolková činnost je povaţována za jeden z nejvýznamnějších znaků měšťanské kultury 19. století a jeden z hlavních indikátorů přechodu od stavovské k občanské společnosti. Podle Thomase Nipperdeye měl spolek překonat tradiční rozdělení lidí podle rodin, domů, stavů, profesí atd., podtrţené mnoţstvím starobylých ceremonií a rituálů, a měl dopřát lidem prostor pro svobodnou společenskou „zábavu“ v nejširším moţném slova smyslu.“ 329 Činnost ve spolcích však nebyla spojena jen se společenskou „zábavou“ a osvojováním si občanského stylu ţivota, je zřejmé, ţe fungovala u mnohých osob jako předstupeň pro průnik do komunální správy. Na konci 19. století totiţ ani na maloměstě nestačila skutečnost, ţe ten který občan oplýval majetkem či vzděláním a pro etablování se do obecní správy vedla cesta staroměšťanů i vzdělaného městanstva přes místní spolky. V roce 1862 vznikl v Bučovicích pěvecký spolek Hvězda, první spolek ve vyškovském okresním hejtmanství vůbec.330 Jiţ v roce 1861 byl zaloţen soukromý čtenářský spolek, který však obdrţel úředně schválené stanovy aţ v roce 1869, kdy si dal název Občanská beseda.331 Oba tyto spolky v Bučovicích dlouho představovaly důleţitá a prestiţní společenstva aktivně se podílející na místním kulturním ţivotě. Předsedou Hvězdy se stal lékař Rudolf Šebek jiţ rok po svém příchodu do Bučovic, tedy v roce 1886. Doktor Šebek byl výtečným tenoristou a dobrým houslistou, především však měl dobré organizační schopnosti. Dalšími předsedy pěveckého spolku byl později ředitel dívčích škol František Ladislav Gartner a soudce Gustav Láznička. 332 V tomto spolku a především jeho výboru však působili i další obecní zastupitelé z éry dvou starostů.333 Další
komunální
elity
pak
byly
často
zastoupeny
mezi
ochotníky
a dobrovolnými hasiči. Spolek divadelních ochotníků vznikl na základě impulzu, který dalo vystoupení kočující Štanderovy divadelní společnosti v Bučovicích.334 Mezi 329
Fasora, L.: Svobodný občan, s. 105 Vyškovsko, s. 156. 331 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, s. 17. 332 Památník, s. 56–60. 333 Viz Textová příloha. 334 Ke Štanderově divadelní společnosti viz Marek, P.: Kočovný herec. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 435–448. 330
75
zakládající členy bučovického ochotnického spolku patřil pozdější starosta Josef Racek, který působil jako spolkový pokladník.335 Josef Racek byl od roku 1898 také předsedou hasičského sboru, náčelníkem byl jiţ od první valné hromady obchodník a pozdější radní Karel Budík. Jednatelem hasičského sboru se tehdy stal učitel Alois Pobucký.336 Spolčování se pochopitelně neomezovalo jen na pořádání kulturních podniků. Vyvstala potřeba zřízení finančního ústavu, který by obyvatelům města umoţňoval střádat úspory a zároveň poskytoval výhodný úvěr. S myšlenkou vytvoření záloţny přišel v roce 1864 radní Wolf Wltschek.337 Záloţna však vznikla o dva roky později a u jejího zrodu stál kníţecí úředník Rudolf Kellner (obecně zajímavá osobnost bučovického veřejného ţivota) a jeho přátelé. Ti se se sešli v hostinci U české koruny, kde bylo dohodnuto ustavení záloţny. 338 Záloţna se tak stala v Bučovicích nejdůleţitější peněţní institucí aţ do vzniku městské spořitelny. Příznivě ovlivňovala také kulturní ţivot ve městě. V roce 1882 Hvězda oslavila dvacáté výročí svého zaloţení v novém spolkovém domě, který vybudovala záloţna a který vyuţívaly také další spolky.339 Finančně se místní záloţna orientovala především na drobnou klientelu z Bučovic a okolí; je pravděpodobné, ţe pro mnoţství obyvatel představovala jediný dostupný peněţní ústav. Záloţna měla charakter sdruţení a její stanovy podléhaly schválení příslušným vládním orgánem. Rakouské úřady zpočátku vyţadovaly, aby členové záloţny ručili celým svým majetkem za její hospodaření. To však u záloţen představovalo jisté úskalí, neboť všichni členové záloţny se nemohli dostatečně znát a kontrolovat.340 Bučovická záloţna měla mezi lety 1884–1894 1181 aţ 1465 členů.341 Spolkového ţivota se aktivně účastnily také ţeny. V roce 1882 vznikla ţenská pěvecká a vzdělávací jednota Osvěta. Zakladatelkou a předsedkyní se stala učitelka hudby Anna Šperková, dcera zmíněného učitele Procházky.342 Tato ţena se mimochodem stala také obecní zastupitelkou, a to jiţ v roce 1919. Po její smrti se stala předsedkyní Osvěty manţelka notáře Marie Kroutilová.343 Osvěta navazovala na činnost Hvězdy a oba spolky spolu veřejně vystupovaly. V duchu svého názvu se spolek
335
1870–1970: Jubileum 100 let bučovických ochotníků. Bučovice 1970, s. 3–4. 100 let poţárního sboru města Bučovic 1875–1975. Bučovice 1975, s. 4. 337 Setinský, J.: Bučovice v prvním desetiletí, s. 142. 338 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, str. 20. 339 Památník, s. 10–47. 340 Maier, K.: Hospodaření, s. 66. 341 Římskokatolická farnost Bučovice, Protocollum domesticus parochie Butchovicensis 1872– (dosud), s. 211. 342 Racek, J.: Půlstoletí pěvecké a vzdělávací jednoty „Osvěty“ v Bučovicích. Bučovice 1932, s. 1. 343 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, s. 18. 336
76
věnoval nejen zpěvu, ale i vzdělávání.344 Byly tak pořádány četné besedy, na nichţ přednášeli například profesoři bučovické reálky, advokát Josef Fuhrich či historik P. Augustin Kratochvíl.345 S křesťanským sociálním hnutím je spojen vznik Spolku katolických tovaryšů, který byl zaloţen v roce 1890. Vycházel z myšlenky vzájemné solidarity mezi tovaryši především v době nouze; zároveň se však zaměřoval i další vzdělávání svých členů a kulturní akce. Protektorem toho spolku byl kníţe Liechtenstein.346 Spolky, které byly více orientovány na tehdy moderní volnočasovou aktivitu sport, byly většinou vedeny vzdělaným měšťanstvem. Sokol byl v Bučovicích zaloţen po dvou neúspěšných pokusech aţ v roce 1892.347 Nebyl však prvním sportovním spolkem ve městě. V roce 1886 vznikl cyklistický spolek z iniciativy lékárníka a pozdějšího starosty Františka Vlacha. Ještě ve Vyškově stál lékárník Vlach u zrodu I. českého klubu velocipedistů na Moravě.348 Sokol měl však mnohem širší základnu neţ cyklisté. Ve funkci starosty Sokola se na krátkou dobu objevil také Václav Valenta, který po půlroce svého starostování nechal na plakát napsat poznámku: „Vítán jest ku veřejnému cvičení i ku zábavě kaţdý slušný člověk. Do taneční zábavy ţidé a katoličtí tovaryši přístupu nemají.“349 Pro Valentu docela typický počin vzbudil v Bučovicích takové pohoršení, ţe ve funkci nemohl nadále setrvat.350 Dalším sportovním spolkem a zároveň stolovou společností byl klub Noha, jehoţ členové se scházeli v hotelu Josefa Beránka. Tento klub organizoval četné pěší výlety do okolí. „Ovšem všichni členové Nohy se nesešli nikdy, okolo pevného jádra se střídali nestálci. Někteří pěstovali víc hospodské sedánky, někteří vycházky.“351 V tomto spolku se scházeli větší měrou členové obecního výboru zvoleného roku 1911. Byl to lékárník František Vlach, správce berního úřadu Ladislav Navrátil, obchodník Eduard Zukal, stavitel Josef Peterka, kominík František Langer, ředitel škol František Ladislav Gartner či profesor Karel Suchan. Zdá se, ţe Beránkův hotel byl pohostinským zařízením, které bylo pro společenský ţivot Bučovic zásadním místem a „svůj stůl“ zde
344
O vzdělávací funkci spolků svědčí jejich knihovny. V roce 1900 měla knihovna Sokola 312 knih, besední knihovna 845 titulů, Osvěta téměř 600 knih. SOkA Vyškov, f. Národní škola dívčí Bučovice 1892–1953 (dále jen Národní škola), inv. č. 173, Kronika obecné školy dívčí 1892–1940, s. 72. 345 Racek, J.: Půlstoletí, s. 2–3. 346 115. výročí zaloţení spolku katolických tovaryšů v Bučovicích. Bučovice 2005, s. 3. 347 Sokol Bučovice 1892–1992: Almanach. Bučovice 1992, s. 1. 348 Fišer, Z.: Počátky moravské organizované cyklistiky a Vyškov. Vyškov 1995. 349 Citováno dle Sokol Bučovice, s. 5. 350 Tamtéţ. 351 Úlehla, J.: Bučovice, s. 21.
77
měly různé zájmové skupiny. V prvním poschodí se tak scházeli i kníţecí úředníci ve svém „kasinu“.352 Kromě vzniku zcela nových spolků bylo běţné zřizování pobočky jiţ existujícího spolku, tak jak se stalo u Sokola. V Bučovicích působil také místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu. Ve vedení tohoto spolku stál například profesor Jan Chvojka jako jednatel a později i jako předseda, obchodníci Josef Palatin a Eduard Zukal.353 Bez zajímavosti není humoristická produkce tohoto spolku, který vydával silvestrovské noviny Raketa a Ţihadlo. Ty obsahovaly články s futuristickými představami o Bučovicích v roce 1999 či po dalších tisíci letech, vtipné postřehy o místních poměrech i obyvatelích a inserci ţivnostníků.354 V Bučovicích byla zaloţena ještě další společenstva, ať uţ se jednalo o spolky dělnické, ţivnostenské, okrašlovací spolek, spolek pro zřízení veřejné koupelny, chovatelů králíků či jiné.355 Jednoduše o spolcích můţeme říci, ţe: „...roztříštěnost jejich typů nejlépe vyjadřuje dynamiku společenských procesů 19. století“.356 Na příkladu několika spolků, které hrály v lokálním prostředí důleţitou úlohu bylo ukázáno, ţe v nich působili současní i budoucí členové komunální správy. Kumulace různých funkcí ve spolkovém i politickém ţivotě tedy byla u komunálních elit zcela běţným jevem. Rovněţ ţeny, které se ve větší míře nemohly účastnit politického ţivota, se realizovaly ve veřejném ţivotě prostřednictvím spolkové činnosti. A zřejmě není náhodou, ţe se velmi často jednalo právě o manţelky obecních zastupitelů. 7.2. Slavnosti a promenády Veřejné působení komunálních elit nebylo spojeno pouze s obecní samosprávou a spolkovou činností. Velmi důleţitou sloţkou jejich ţivota byla kompenzace pracovního vytíţení spojená s místními oslavami. Slavení a účast na nich patřilo ke kultuře občanské společnosti. Z výzkumu v dolnorakouských městech vychází zajímavý postřeh, ţe oslavy, kterých se účastnila většina obyvatel města, měly svůj symbolický význam. Nebylo ani příliš podstatné o jaké slavnosti se jednalo, zda o církevní svátky, panovnické oslavy či národní a spolkové, neboť při všech komunální 352
Úlehla, J.: Bučovice, s. 21. VN, roč. XVII., č. 11, 13. 3. 1908; roč. XXI., č. 17, 26. 4. 1912. 354 Raketa, roč. I., č. 1, 31. 12. 1910; Ţihadlo, roč. I., č. 1, 31. 12. 1911. 355 Viz Chytil, A.: Chytilův úplný adresář, s. 1048–1049. 356 Fasora, L. – Kladiwa, P.: Obecní samospráva, s. 39. 353
78
elity holdovaly zároveň samy sobě. K oslavám totiţ patřily neodmyslitelně průvody, ve kterých bylo jasně dané pořadí účastníků, a kde se tedy „ukazovaly“ špičky a opory maloměstské společnosti. Slavností ráz pak doplňovaly vlající prapory, hudba či dívky v bílých šatech. Tento způsob oslav se snaţil napodobovat styl oslav vyšších společenských vrstev a do maloměstského prostředí dostal v poslední čtvrtině 19. století.357 Také v Bučovicích byly mnohé události náleţitě slaveny. Příleţitosti skýtala spolková činnost, kdy například při svěcení spolkového praporu katolických tovaryšů prošel městem lampionový průvod a světelnou kulisu ještě doplnil vypálený ohňostroj. Samozřejmostí bylo samotné svěcení praporu, jehoţ „matkou“ se stala manţelka starosty Berta Racková a „kmotrou“ Anna Šperková. Odpoledne pak bylo spojeno s výstupy akrobatů i ochotníků v místním parku;
s houpačkami a kolotoči.358
Se zaloţením Sokola v Bučovicích se začala pořádat i veřejná cvičení, kterých se účastnily i jednoty z okolí.359 Takové slavnosti byly českou národní manifestací, kterou podtrhovalo zdobení domů červenobílými prapory. 360 Běţnou součástí snad všech oslav v Bučovicích bylo následné uspořádání večerní taneční zábavy. Velký význam měly pochopitelně slavnosti spojené s církevním ţivotem. Pokud do města zavítal brněnský biskup, mohl se těšit na město ozdobené slavobránami a uvítání ode všech členů obecního výboru, jak bylo běţné aţ do roku 1912.361 Podrobný popis církevní slavnosti a moţnost srovnání s rakouskými tezemi přinášejí vzpomínky Josefa Fuhricha: „Za největší svátek církevní pokládali lidé v Bučovicích – Boţí tělo. (...) Všude se uklízelo a čistilo. Chodníky kolem domů byly čistě zameteny, a náměstí bývalo tak vysmýčeno a vykrášleno, ţe to budilo podiv. Časně z rána byly tu postaveny tři oltáře ve vratech domů zámoţných obchodníků. Čtvrtý oltář skvěl se před kašnou na zámeckém nádvoří. (...) Za veselého hlaholu zvonů vycházel předlouhý církevní průvod z kostela. Zahajovali jej chlapci a děvčata v svátečních šatech. Za nimi hrdě si vykračovaly půvabné druţičky v bílých šatičkách. (...) Největší pozornost poutal
357
Ulsperger, E.: Modell und Wirklichkeit – Zur kulturellen und politischen Praxis in Kleinstädten. In: Stekl, H. (Hg.): Kleinstadtbürgertum in Niederösterreich. Horn, Eggenburg und Retz um 1900. Wien 1994, s. 45–48. 358 115. výročí, s. 11–12. 359 VN, roč. II., č. 17, 1. 9. 1893. 360 BN, roč. III., č. 11, 29. 8. 1897; roč. V., č. 16, 29. 7. 1899. 361 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 27, Protokoly zasedání obecního výboru 1886–1894, 22. 6. 1887; inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 31. 5. 1900; inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 1. 4. 1912; Římskokatolická farnost Bučovice, Protocollum domesticus parochie Butchovicensis 1872– (dosud), s. 119.
79
na sebe ţlutý, vysoký baldachýn, který opatrně nesli čtyři nejváţenější měšťané. (...) Pod baldachýnem váţně kráčel v ornátě, bohatě zlatem vyšívaném, pan děkan s lesknoucí se monstrancí v rukou. Před ním šli kaplani s kouřícími kaditelnicemi. (...) Před kněţími vedl pan varhaník svou druţinu malých i velkých zpěváků a zpěvaček. (...) Za baldachýnem bylo lze spatřiti starostu města s radními, přednostu okresního soudu a berního úřadu s úředníky, zástupce vrchnosti a četníky ve svátečních uniformách. (...) Dobrovolný spolek hasičů s ozdobenými stříkačkami a spolek vyslouţilců s praporem doplňovaly zevní lesk průvodu. Za honorací valil se teprve nepřehledný zástup zboţných ţen a muţů. Pro chlapce bylo nejvyšším bodem slavnosti, kdyţ zahřměly z hory Kalvárie po obřadech u kaţdého oltáře hromové salvy hmoţdířů.“362 Pro konání oslav bylo nejen v rakouských maloměstech nepostradatelné náměstí. Náměstí představovalo specifický městský prostor, který se svou rozlohou a sevřeným rámcem zástavby od středověku aţ do konce 19. století příliš nezměnil. Uzavřenost náměstí však nebyla dána pouze těsnou zástavbou, ale také sociální sevřeností zde ţijících elit. Na druhé straně bylo náměstí otevřeným prostorem, kde se odehrávaly zmiňované oslavy, ale i běţný hospodářský ţivot města. 363 Stejně jako bylo náměstí spojeno s veřejným ţivotem komunálních elit, tak součást měšťanské kultury představovala i otevřená příroda a parky, rámující privátní sféru volného času. Parky byly moderními městskými zařízeními, ve kterých měšťané nenacházeli pouze stromy či květiny, ale také upravené cestičky, podél nichţ stály lavičky a besídky určené k odpočinku a občerstvení. Město se tak snaţilo o „zdomácnění přírody“.364 Také v Bučovicích vznikly parky zalesněním okolních kopců, které rámovaly celý městský prostor. Občané pak vyráţeli na procházky a za odpočinkem na Kalvárii, do sadu Úlehla či do Hájku. Jak pravila reklama hostinského Beránka: „Jiţ z dálky překrásný milounký „Hájek“ kyne Vám svou stinnou zelení. A lidí celý roj ve víru skočné hudby plesá, tančí i výská a nalézá ve rmutném ţití chvíli blaţenou. Vše, co hrdlo ráčí, skýtá „Hájek“ naše oblíbené místečko výletní takřka v městě samém. Nejvýhodnější místo pro výlety všechny zcela vkusně upravené. Dvě kuţelny, kaţdou neděli a čtvrtek (mimo jiné dny) zvláštní dostaveníčka s kapelami osvědčenými.“ 365
362
Furych, J.: Jaro, s. 288–289. Ulsperger, E.: Modell und Wirklichkeit, s. 44. 364 Tamtéţ, s. 48. 365 Raketa, roč. I., č. 1, 31. 12. 1910. 363
80
8. Snahy o posílení významu a prestiže Bučovic Jak bylo uvedeno výše ve výkladu o historickém vývoji, Bučovice v druhé polovině 19. století neprošly zásadním rozvojem, který by byl vyvolán industrializací. O to větší vliv na další vývoj Bučovic tedy měla místní samospráva. Udrţet a posílit význam Bučovic bylo úkolem komunálních elit. 8.1. Vyšší zemská reálka Pro posílení váhy Bučovic, jakoţto centra regionu bylo důleţité zřízení vyšší zemské reálky. Tomu předcházelo ještě zřízení měšťanky. V roce 1898 bylo rozhodnuto poţádat o povolení ke zřízení měšťanské školy, neboť místní ţáci museli po absolvování obecné školy dojíţdět do měšťanky do Slavkova. Na oslavu padesátiletého jubilea panovníkovy vlády měla být nová škola pojmenována Měšťanská škola chlapecká a dívčí císaře a krále Františka Josefa I. Zřízení měšťanky bylo schváleno
c. k. zemskou školní radou 28. července 1899, povolena však byla pouze
dívčí měšťanská škola.366 Při jednání o zřízení měšťanky v létě roku 1898 se předseda bučovické školní rady MUDr. Rudolf Šebek setkal s poslancem Otakarem Praţákem v Brně. Poslanec Praţák tehdy přišel s návrhem, aby se Bučovice ucházely o zřízení reálky. Doktor Šebek byl nápadem svého přítele překvapen a zpočátku dost zaskočen. Posléze ho tato myšlenka nadchla a slíbil Otakaru Praţákovi působit v Bučovicích ve prospěch zamýšleného projektu, přestoţe v této době nebyl členem obecního výboru.367 Novinu sdělil starostovi Josefu Rackovi. Ten byl také překvapen velkolepostí celého plánu a především si uvědomoval finanční náročnost takové akce. Ale nakonec na myšlenku poţádat o zřízení školy přistoupil, ovšem s dovětkem, ţe pokud se zjistí, ţe Bučovice na realizaci finančně nestačí, ustoupí od ní. Přesvědčit Josefa Racka bylo podle doktora Šebka pro úspěšný postup nejdůleţitější. Poţíval toti v Bučovicích velké váţnosti a měl značný vliv.368 Josef Racek zároveň oznámil, ţe ví o mecenáši, který by přispěl na reálku částkou 20 000 zlatých.369
366
SOkA Vyškov, f. Národní škola, inv. č. 173, Kronika obecné školy dívčí 1892–1940, s. 58–59. Od roku 1886 (rok poté co přišel do Bučovic) působil Rudolf Šebek v obecním výboru jako náhradník. Členem obecního výboru se stal poprvé v roce 1893, opětovně byl zvolen zastupitelem aţ v roce 1900. 368 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 47. 369 MZA, f. O. Praţák, kart. 9, dr. Šebek Rudolf 1898–1913, 12. 7. 1898. 367
81
Dále bylo nutné zapůsobit na veřejné mínění obyvatel města. Dobrou příleţitostí bylo uspořádání manifestační schůze pro zřízení české vysoké školy na Moravě, které se zúčastnilo mnoţství občanů z Bučovic i okolí a poslanci Otakar Praţák, Antonín Cyril Stojan a Konrád Martinek. Zde bylo odhlasováno, aby obecní výbor podal ţádost Moravskému zemskému sněmu na zřízení reálky a ţádost na místní záloţnu, aby ze svých přebytků věnovala potřebné peníze na výstavbu školy. 370 Obecní výbor pak v únoru 1899 vzal na vědomí zprávu o stavbě reálky.371 Za necelý měsíc pak ve schůzi obecního výboru padl návrh na sepsání ţádosti o zřízení reálky. Starosta tehdy promluvil o výhodách, které by reálka městu přinesla, přičemţ podotknul, ţe ještě není nutné usnesení výboru o financování stavby. Tak byl návrh jednohlasně schválen a ţádost na místě sepsána.372 Den nato ji předloţil Otakar Praţák Moravskému zemskému sněmu, jeţ ovšem o ţádosti v této době vůbec nejednal.373 Bučovičtí zastánci reálky se však nechtěli vzdát: „Ţádosť naše ovšem nyní odpočívá, však my nyní začneme pracovati, abychom opatřili sobě potřebné peníze na stavbu budovy, slovem budeme konati vše, aby ku příštímu zasedání sněmovnímu byly veškeré předběţné přípravy vykonány a hotovy.“374 Zásadní událostí pro získání základního kapitálu byla valná hromada občanské záloţny konaná 19. června 1899. Starosta Racek, jako pokladník záloţny, vznesl na jednání návrh, aby byl přebytek rezervního fondu záloţny věnován na stavbu střední školy. Schválení tohoto návrhu ale nemělo být vůbec jednoduché. Václav Valenta totiţ prostřednictvím novin jiţ delší dobu podněcoval podílníky záloţny, aby odhlasovali rozdělení rezervního fondu mezi sebe.375 Na schůzi, které se účastnily stovky podílníků záloţny, propukla tak divoká diskuze, ţe hrozilo její rozpuštění komisařem okresního hejtmanství. Josef Racek musel „hromovým hlasem“ zjednat ve schůzi pořádek a prosadil hlasování. Velkou většinou tak bylo odhlasováno, ţe občanská záloţna věnuje 26 000 zlatých na stavbu reálky a ţe bude kaţdý rok odvádět dvě třetiny svého čistého zisku na její údrţbu. Dalším finančním zdrojem byla částka získaná od podílníků kontribučenské záloţny v Bučovicích.376
370
BN, roč. IV., č. 26, 24. 12. 1898. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 20. 2. 1899. 372 Tamtéţ, 16. 3. 1899. 373 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 49. 374 MZA, f. O. Praţák, kart. 9. dr. Šebek Rudolf 1898–1913, 16. 5. 1899. 375 BN, roč. IV., č. 12, 12. 6. 1898; BN, roč. IV., č. 26, 24. 12. 1898. 376 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 49. 371
82
V této fázi byli místní zastupitelé přesvědčeni, ţe z jejich strany jiţ nic nebrání schválení reálky. Poslanec Praţák jim však vysvětlil, ţe je nutné, aby se obecní výbor usnesl, ţe na sebe bere obec všechny závazky, které byly stanoveny v regulativu týkajícím se zřízení zemských středních škol a vytčeny v návrhu zemského výboru ohledně zřízení vyšší zemské reálky v Jevíčku.377 Jednalo se především o financování stavby školy, jejího vybavení, učebních pomůcek i odvádění určené částky zemskému fondu na vydrţování reálky. Obec se měla zavázat, ţe bude vše financovat a pokud nebude mít dost vlastních prostředků, získá je zvýšením obecní přiráţky. 378 Jenţe schválit takové usnesení bylo pro bučovické zastupitelstvo problémem. Při jednání dne 17. října 1899 bylo na návrh starosty Racka usneseno, aby se pokračovalo v celé věci s tím, ţe pokud bude reálka povolena sněmem, zavede se ve městě daň z alkoholu a nájemného pro financování provozu školy. 379 K ţádosti však měl být doloţen také účetní materiál obce a především protokol ze schůze obecního výboru, ve kterém mělo být uvedeno, ţe na sebe obec bere všechny sněmem poţadované závazky. Jenţe k takovému usnesení říjnové jednání zastupitelů nedospělo. Největší zastánce reálky, doktor Šebek se tedy rozhodl pro podvod. Napsal protokol, podle kterého se zastupitelstvo zavázalo splnit zmíněné podmínky. O tomto činu přitom věděl pouze starosta Josef Racek.380 Ke svému činu se Rudolf Šebek veřejně přiznal aţ v roce 1914, a sice na stránkách městské kroniky. 381 Doktor Šebek řešil neochotu mnohých zastupitelů usnést se k finančním závazkům velmi nestandardně. Jeho nelegální jednání však dokazuje, ţe o zřízení reálky v Bučovicích stál především on a také Josef Racek. Moravský zemský výbor se usnesl 11. listopadu 1899, ţe obec můţe podstoupit finanční závazky spojené se zřízením reálky. Město pak podalo ţádost kníţeti Liechtensteinovi o poskytnutí stavebního místa a o finanční příspěvek na stavbu školní budovy. Otakaru Praţákovi byla poslána druhá ţádost, kterou měl přednést na dalším jednání zemského sněmu. Poslanec Praţák se zmínil o bučovických snahách při projednávání rozpočtu zemských středních škol v dubnu roku 1900. Tehdy ve svém projevu vyzdvihl důleţitost a potřebnost takového ústavu. Argumentoval tím,
377
V Jevíčku byla zřízená vyšší zemská reálka v roce 1899. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 50. 379 Tamtéţ fol. 50. 380 Tamtéţ, fol. 51. 381 MUDr. Rudolf Šebek zapsal v roce 1914 do městské kroniky podrobné informace o okolnostech vzniku reálky a o svém iniciativním působení v této věci. 378
83
ţe v bučovickém okrese ţije 17 822 českých obyvatel, kteří nemají reálku s českou vyučovací řečí.382 Bučovické však varoval před předčasným optimismem. Ţe byl jeho odhad realistický, potvrzuje druhé odloţení očekávaného povolení. K určitému posunu přesto došlo. Zemský výbor byl vyzván, aby vykonal v Bučovicích potřebná šetření. Ta byla realizována zemskou školní radou prostřednictvím okresní školní rady ve Vyškově. V této době vyvstal problém s protokolem o zasedání zastupitelstva ze 17. října 1899, který měl být předloţen. Jednalo se, jak víme, o falsum zhotovené Rudolfem Šebkem, které bylo nutné nějakým způsobem legalizovat. Rudolfa Šebka tedy napadlo, aby bylo zavazující rozhodnutí schváleno „znovu“. „Nechci pominouti sdělení, ţe nový obecní výbor, nyní 30-ti členný, v němţ jsou i Dr. Halík, lékárník Vlach a soudní adjunkt Rozkošný a já dokonce jako radní! k mému návrhu učinil usnešení, ţe trvá pevně na ţádosti o zřízení zemské reálky, a v naprostém souhlasu s výborem předešlým bere znova na se veškeré závazky zemským výborem poţadované.“383 Potřebný dokument tedy vzniknul usnesením nového obecního výboru a mohl být předloţen. V Bučovicích byly také nalezeny vhodné prostory pro provizorní vyučování v budově občanské záloţny, a proto se Moravská zemská školní rada v prosinci roku 1900 usnesla vyslovit pro zřízení reálky v Bučovicích. Obecní výbor na toto rozhodnutí reagoval v březnu roku 1901. Tohoto zasedání se zúčastnilo 22 členů, z čehoţ 18384 zastupitelů hlasovalo pro odpověď zemskému výboru, ţe Bučovice započnou se stavbou školy ihned, jak bude tato škola v Bučovicích zemským sněmem schválena.385 Na počátku 20. století přestavovalo školství v národnostně smíšených oblastech a na zemské úrovni velmi citlivou záleţitost. Hlasování v zemském sněmu tak mnohdy vycházelo z nacionálního ladění toho kterého poslance. K jednání o zřízení vyšších zemských reálek s českou vyučovací řečí v Příboru a Bučovicích došlo 10. července 1901. Nejdříve se jednalo o Příboru. Do diskuze vstoupil poslanec Hugo Fux 386, který argumentoval proti zřízení reálky tím, ţe Příbor reálku nepotřebuje a nebude schopen ji
382
Se sousedními okresy to bylo 124 276 Čechů. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 51–52. 383 MZA, f. O. Praţák, kart. 9, dr. Šebek Rudolf 1898–1913, 27. 7. 1900. 384 Proti návrhu hlasoval rolník a notářský solicitátor Faustin Pešera, řezník a rolník Tomáš Veselý, sladovník Ignatz Stiassny a obchodník Josef Jellinek. 385 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 60. 386 JUDr. Hugo Fux se narodil v roce 1844 v Jevíčku, studoval gymnázia v Kroměříţi, Olomouci a Brně, ve Vídni vystudoval práva. V roce 1873 otevřel v Novém Jičíně svou advokátní kancelář, zde byl v letech 1873–1879 členem obecního výboru, od roku 1879 pak starostou. V roce 1884 byl zvolen za německé liberály do Moravského zemského sněmu. Navrátil, M.: Almanach, s. 57.
84
financovat, neboť potíţe s financováním školství mají i větší města. Oznámil, ţe se zřizováním středních škol by se mělo na nějaký čas ustat, a ţe němečtí liberálové budou hlasovat proti schválení. Do diskuze poté vstoupil poslanec Jan Ţáček, který připustil, ţe financování škol představuje nevyřešenou otázku, zároveň však připomněl potřebu vyššího počtu českých škol. Došlo k hlasování a zřízení reálky v Příboru a posléze i v Bučovicích bylo schváleno hlasy 57 poslanců z 85 hlasujících.387 Je zřejmé, ţe na úspěchu ve sněmovním poli měl, díky kuloární práci, největší podíl poslanec Otakar Praţák. Toho si byli bučovičtí zastupitelé vědomi, stejně jako skutečnosti, ţe právě on byl iniciátorem celého projektu. Proto byl Otakaru Praţákovi zaslán dopis vyjadřující díky zastupitelů a konstatování, ţe víc město dát nemůţe, neboť čestné občanství jiţ poslanec získal před několika lety.388 Zpráva o schválení reálky pro Bučovice však nebyla všemi obyvateli přijata s takovým nadšením, jaké iniciátoři stavby očekávali. Mnozí občané se obávali velké finanční zátěţe. Po městě kolovaly pověsti, ţe přiráţky k daním stoupnou na 300 aţ 400 %.389 Zřejmě se nemýlíme, pokud povaţujeme za jednoho z autorů takových zkazek Václava Valentu.390 Jiní občané si však byli vědomi, ţe reálka přinese městu prospěch a navíc počítali s tím, ţe jejich synové budou moci vystudovat v místě nesrovnatelně levněji, neţ kdyby odešli do škol v Brně.391 Před vedením města stál nároční úkol na vystavění odpovídající budovy. Doktor Šebek se i v této záleţitosti obrátil na poslance Praţáka: „... jedná se nám velmi o to, aby
budova příští reálky byla důstojná, aby nepředčí-li je, aspoň se vyrovnala
do výstavnosti a imposantního zevnějšku reálkám v poslední době postaveným. Jelikoţ starosta náš je v tom ohledu spořivý a opatrný nad míru potřebnou... bylo by velmi působivé, kdybychom starostu našeho nějakým způsobem k většímu vzletu v příčině stavby pohnouti mohli. Při jeho ctiţádosti – ovšem míněno ve smyslu ušlechtilém – bylo by nejúčinnějším, kdyby se mu mohla dáti perspektiva na moţné vyznamenání po skončené stavbě.“392 Jak dopadla realizace této myšlenky nevíme, jisté však je, ţe výuka začala v roce 1902 v provizorních prostorách občanské záloţny a příští rok se vyučovalo jiţ v nové budově projektované a postavené kanceláří architekta Václava 387
Sněmovní list o sezeních Moravského sněmu zemského – Landtagsblatt über die Sitzungen des Mährischen Landtages. Brno 1901, s. 748–752. 388 MZA, f. O. Praţák, kart. 14, Bučovice 1898–1908, 11. 7. 1901. 389 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 68–72. 390 Srov. BN, roč. V., č. 20, 23. 9. 1899. 391 Tamtéţ, 23. 9. 1899. 392 MZA, f. O. Praţák, kart. 9, dr. Šebek Rudolf 1898–1913, 5. 10. 1901.
85
Wittnera z Olomouce. Budova byla umístěna v klidné lokalitě na severním okraji města. Na zakoupení tohoto místa poskytl 22 000 zlatých kníţe Liechtenstein. Plány budovy projektované v historizujícím stylu se zastupitelům líbily, při spatření je prý ohromila grandióznost stavby. Výuka v nové budově začala jiţ pár dnů před slavnostním vysvěcením a předáním školy, které se uskutečnilo v neděli 27. září 1903. Byla to slavnostní událost, kterou nemohlo pokazit ani deštivé počasí. 393 Vyšší zemská reálka v Bučovicích mohla začít ţít svým běţným ţivotem.394 Fungování reálky mělo vliv na změnu klimatu ve městě. Díky reálce zde bylo moţné poprvé výhodně provozovat knihkupectví, a proto se začaly záhy po jejím otevření objevovat ţádosti o zřízení takového obchodu.395 Údajně se změnil i dosavadní způsob pastvy dobytka: „Tu obecní pastýř, uváděje zpět svěřené veliké stádo do města, naposled zatroubil, zapráskal dlouhým bičem a ponechal je pak svému osudu. Krávy, jalovice a telátka táhly volným krokem celou šíří Dlouhé ulice, zalily náměstí a rozcházely se do svých domovů. Nikoho se nevyptávaly na cestu, ani se nedívaly na čísla domů, ale zašly vţdy tam, kam patřily. Jestliţe nalezly zavřená vrata svých domů, prosily silným bečením, aby se jim otevřela. Idyla tato vzala konce r. 1902, kdyţ byla v Bučovicích otevřena střední škola. Otcové města mínili, ţe jiţ nesluší toto vyhánění dobytka městu Bučovice.“396 Nejpodstatnější však bylo, ţe do Bučovic přišli studenti a především profesoři, kteří začali aktivně působit ve veřejném ţivotě a pronikli také do komunální správy. Výstavba reálky však měla i zřejmý negativní dopad, a to v tom smyslu, ţe její stavba zatíţila neúměrně obecní výdaje. Finanční zisk ze školného nebyl příliš vysoký, navíc absolventi reálek mohli studovat pouze na vysokých školách technického směru, nikoliv na univerzitě. Reálka se po několika letech začala potýkat s nízkým počtem studentů.397 Obecní výbor proto začal jednat s pomocí poslance Arnolda Jandy o moţnosti přeměny školy na reálné gymnázium. 398 V roce 1912 byla zemským
393
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 85–92. Reálka v Bučovicích vznikla v době zrychlujícího se rozvoje českého školství na Moravě. V roce 1907 fungovalo na Moravě jiţ 16 českých gymnázií z celkového počtu 30 a 17 českých reálek z celkového počtu 33. VN, roč. XVI., č. 3, 17. 1. 1908. 395 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 17. 11. 1902. 396 Furych, J.: Jaro, s. 278. 397 Ve školním roce 1910/1911 (kdy byly otevřeny jiţ všechny ročník) na reálce studovalo pouze 140 studentů a 4 privatistky. Jubilejní výroční zpráva, s. 27. 398 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31 Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 18. 3. 1912. 394
86
výborem ţádost města schválena a reálka změněna na reálné gymnázium (od školního roku 1912/1913).399 8.2. Okresní hejtmanství Další myšlenkou, jak zvýšit prestiţ města a zároveň profitovat z přítomnosti státní instituce v něm, byla snaha o zřízení okresního hejtmanství. Ještě před usnesením zemského sněmu o zřízení vyšší zemské reálky v létě roku 1901 psal doktor Šebek poslanci Praţákovi: „Na konec připojuji, ţe v městě našem se vyskytují hlasy, aby zde bylo zřízeno okresní hejtmanství. Vyškovské hejtmanství je jedno z těch největších a nejlidnatějších400 na Moravě a mohlo by se dobře rozděliti na dvě.“401 Zdá se však, ţe se návrh dál nijak neřešil, protoţe další dopis s obdobnou myšlenkou máme aţ z ledna roku 1903: „Jelikoţ se proslýchá, ţe vláda hodlá na Moravě v době nejbliţší zříditi 3 nová okresní hejtmanství, dovoluji si Tebe, velectěný příteli, upozorniti, ţe zcela váţně na jedno reflektujeme jakoţ jsme Tobě jiţ před nějakou dobou oznámili a slib Tvůj přijali, ţe nám ve snaze té budeš nápomocen.“ V této době jiţ poslanec Praţák zřejmě potvrdil správnost domněnky o moţnosti zřízení okresních hejtmanství. V březnu roku 1903 tak sdělil Rudolf Šebek v sezení obecního výboru, ţe dle jeho důvěryhodných informací budou na Moravě zřízena nová okresní hejtmanství rozdělením několika stávajících. Upozornil na výhody, které by plynuly získáním takové instituce do Bučovic. Zároveň podotknul, ţe město můţe opět počítat s podporou poslance Praţáka. Obecní výbor se proto hned a jednomyslně usnesl podat ţádost na zřízení tohoto úřadu. Zároveň se v ţádosti zavázal případně poskytnout hejtmanství novou budovu, ve které byla stále prozatímně umístěna reálka.402 Rudolf Šebek, nejprve „posedlý myšlenkou reálky“403, si vzal za své získat pro město hejtmanství. Zároveň si velmi dobře uvědomoval, ţe Bučovice nejsou jediným místem ve vyškovském hejtmanství, které by se mohlo stát novým sídlem tohoto úřadu. Uţ kdyţ poprvé hovořil ve schůzi zastupitelstva o zřízení hejtmanství, upozornil na nutnost rychlého jednání, aby nebyly Bučovice předstihnuty nedaleko leţícím 399
Tamtéţ, 11. 8. 1912. Na konci roku 1906 tvořily vyškovský politický okres 3 soudní okresy (Bučovice, Slavkov, Vyškov), 120 místních obcí, tvořících 117 obcí katastrálních. Ţilo zde 89 827 osob v 15 700 domech, z toho česky hovořilo 84 962; katolíků bylo 88 121, evangelíků 617 a ţidů 1 088. Bylo zde 237 velkostatkářů, ale jen 6 továren. VN, roč. XVI, č. 26, 29. 6. 1907. 401 MZA, f. O. Praţák, kart. 9, dr. Šebek Rudolf 1898–1913, 1. 7. 1901. 402 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29 Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 17. 3. 1903. 403 Úlehla, J.: Bučovice, s. 3. 400
87
Slavkovem. V tomto sporu se tak naplno projevila rivalita, která mezi oběma městy byla údajně jiţ v minulosti. Slavkov měl vţdy nad Bučovicemi tak trochu „navrch“, a to aţ do zřízení reálky. Mezi občany obou měst mělo docházet k určitému „hašteření“: „Slavkovští občané neměli také své sousedy z Bučovic v přílišné lásce, a snad „na potvoru“ provedli jim ohavnou věc. Téměř po všech domech v Bučovské ulici ve Slavkově vyráběli po domácku škrob a sušili jej na ulici na vysokých stojanech. Vysychající škrob vydává velmi nepříjemný zápach. A proto, kdyţ lidé z Bučovic projíţděli nebo procházeli Bučovskou ulicí ve Slavkově, ucpávali si nosy, kašlali, kýchali a zle hubovali na zápach i na Slavkováky, kterým neřekli jinak, neţli posměšně „škrobaři!“.“404 Podle informací Otakara Praţáka byla ze Slavkova vyslána v dubnu roku 1903 deputace na c. k. místodrţitelství, aby ţádala o zřízení hejtmanství. Poslanec Praţák vyzval bučovické zastupitele k aktivitě, aby věc „přišla do proudu“.405 Obecní výbor začal rychle jednat. Doktor Šebek se dotázal Otakara Praţáka, jak ţádost sepsat a komu ji adresovat.406 navrţeném
V březnu roku 1903 byla odeslána ţádost vypracovaná ve znění
Otakarem
Praţákem 407
na c. k. místodrţitelství do Brna.
a
podepsaná
obecním
zastupitelstvem
Posléze záleţitost opět utichla.
Nový impuls způsobil aţ dopis rousínovského starosty MUDr. Bohumila Vepřovského zaslaný v roce 1907 Rudolfu Šebkovi. Městečko Nový Rousínov se tehdy snaţilo vymanit z působnosti okresního soudu ve Slavkově a stát se centrem vlastního soudního okresu. Starosta Vepřovský, který byl k Bučovicím vázán přinejmenším příjemnými záţitky z dětství,408 upozornil, ţe Slavkovští se ucházeli o okresní hejtmanství uţ i na ministerstvu ve Vídni. Zároveň poznamenal, ţe Bučovice musí postupovat společně s Novým Rousínovem proti Slavkovu.409 Doktor Šebek na dopis připsal: „Jak viděti, Slavkov nelení a tu nelze nám ruce sloţiti v klín, chceme-li docíliti, abychom zvítězili nad Slavkovem, a městu našemu zajistili primát. Jinak jest nebezpečí, ţe titul „škrobařů“ přejde na nás.“410 Za několik dnů po sepsání tohoto dopisu se sešel obecní výbor. Ve schůzi se tehdy hovořilo o tom, ţe stávající doba je velmi příznivá a je 404
Furych, J.: Jaro, s. 40. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 164. 406 MZA, f. O. Praţák, kart. 9, dr. Šebek Rudolf 1898–1913, 21. 3. 1903. 407 Tamtéţ, 10. 4. 1903. 408 MUDr. Vepřovský v Bučovicích trávil prázdniny u svého strýce právníka JUDr. Materny. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 535, kart. 32, Telefon, telegraf 1880–1941, dopis z 23. 5. 1908. 409 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 401, kart. 17, Volby do zemského sněmu 1878–1913, dopis z 21. 2. 1907. 410 Tamtéţ. 405
88
potřeba ji vyuţít. Vyjednávání bylo svěřeno starostu Rackovi a radnímu Šebkovi, kteří si měli zvolit podle svého uváţení ještě třetího spolupracovníka.411 Opět probuzené nadšení však brzy vyprchalo, třetí člen deputace nebyl zvolen vůbec a o věci se téměř rok nemluvilo.412 V únoru 1908 se ve schůzi zastupitelstva dotázal stolařský mistr Mikuláš Hošek, nakloněný zřízení hejtmanství, jak pokročila práce na jeho zřízení. Tato interpelace byla vzata na vědomí s tím, ţe starosta Racek vše zjistí při návštěvě poslance Praţáka a podá o tom příště zprávu. 413 Na poslance Praţáka se však obrátil v dopise i Rudolf Šebek, kterému starosta sdělil, ţe ţádost podaná před lety na místodrţitelství se tam nenachází. Doktor Šebek tedy vybídl Otakara Praţáka, aby zjistil jak se věc má a především jak postupuje Slavkov. Chtěl tak získat dostatek informací, aby mohl na příštím zasedání obecního výboru „energicky a bezohledně do věci uhoditi“. Domníval se totiţ, ţe bez jeho aktivity není moţné hejtmanství získat: „...neboť naši páni vedoucí si myslí bezpečně, ţe jim pečený holub přilítne sám do úst.“414 Není bez zajímavosti, ţe k tomuto důvěrnému dopisu připsal ţádost, aby byl uloţen v Praţákově archivu jakoţto důkaz Šebkových snah.415 Na příští zasedání si doktor Šebek připravil velmi podrobný návrh,416 jak co nejefektivněji postupovat k dosaţení cíle. Jenţe na příštím zasedání chyběl pro nemoc starosta Racek a doktor Šebek byl odvolán v průběhu schůze k případu. Ačkoliv svůj návrh nechal v jednací síni, nebylo o něm vůbec jednáno. Na schůzi nebyl přítomen ani Mikuláš Hošek a o hejtmanství se tedy vůbec nehovořilo.417 Nastalá situace přesvědčila Rudolfa Šebka o tom, ţe zastupitelé stávajícího obecního výboru nemají o věc opravdový zájem a rozhodl se dál v tomto směru nic nepodnikat a na schůze zastupitelstva nechodit. Šebkovo znepokojení nad stávajícími poměry je více neţ zřejmé z dopisu adresovaného starostu Rackovi napsaného jako reakce na dopis od rousínovského starosty Vepřovského. Bohumil Vepřovský vyzíval doktora Šebka, aby se Bučovice usilovněji snaţily o zavedení telefonního spojení. Doktor Šebek jeho dopis připsal: „Vykonav svou povinnosť nehnu v této věci ani prstem...“.418 411
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 4. 3. 1907. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 165. 413 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 20. 2. 1908. 414 MZA, f. O. Praţák, kart. 9, dr. Šebek Rudolf 1898–1913, 27. 2. 1908. 415 Tamtéţ. 416 Viz SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 165–167. 417 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 22. 3. 1908. 418 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 535, kart. 32, Telefon, telegraf 1880–1941, dopis z 23. 5. 1908 s Šebkovou reakcí z 24. 5. 1908. 412
89
Tak skončily v období před 1. světovou válkou snahy o zřízení okresního hejtmanství v Bučovicích. Se vznikem Československa se podobné snahy opět vynořily. Z této doby jsou dochovány ţádosti adresované ministerstvu vnitra a československé vládě. Z těchto pramenů je zřejmé, jak Bučovice argumentovaly, aby získaly podţupanský úřad či okresní politickou správu do města. Odkazovaly se na to, ţe o okresní správu stály jiţ před válkou, ale tehdy prý rakouská vláda neměla smysl ani peníze pro potřeby českých měst. Bučovice přitom měly mít, na rozdíl od Slavkova, co nabídnout. Byly přirozeným centrem regionu, měly rozvinuté školství, spolkový ţivot i průmysl, zároveň zde byl dostatek výtečné pitné vody z kníţecího vodovodu a město jako takové bylo velmi zdravé. Nacházely se zde totiţ tři parky a v okolí se rozprostíraly husté hvozdy a lesy. Vůbec prostředí Bučovic bylo natolik výtečné, ţe si jej oblíbili jiţ před světovou válkou obyvatelé Vídně a posílali sem na prázdniny své děti.419 Alespoň tak viděli své město autoři dobového pamětního spisu. Jindy argumentovali tím, ţe mezi Bučovicemi a Vyškovem není vybudována ţeleznice a proto: „...jest cestování do Vyškova od nás z Bučovic pravým utrpením a litovati dluţno toho, kdo má tam u hejtmanství úředně co dělati.“420 Je zřejmé, ţe v této době, kdy v dopravě hrála prim ţeleznice, její absence způsobovala při cestování značné komplikace. Pokud však neměla rakouská vláda dostatek vůle k tomu, aby bylo v Bučovicích zřízeno okresní hejtmanství, neměla jej ani vláda československá. Okresní hejtmanství v Bučovicích nevzniklo za první ani druhé republiky.421 Stejně neúspěšně ovšem skončily i snahy konkurenčního Slavkova.422 Nedošlo ani ke zlepšení dopravní situace vybudováním trati z Bučovic do Vyškova. Určité snahy však byly. O této moţnosti se neuvaţovalo pouze v šedesátých letech 19. století, ale na návrh lékárníka Vlacha i v roce 1901.423 Realizována nebyla ani ţelezniční přípojka spojující Bučovice s městečkem Ţdánice leţícím na jiţních svazích Ţdánického lesa, o coţ se snaţila bučovická samospráva v roce 1912.424 419
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 376, kart. 11, Ţádost o zřízení okresního hejtmanství v Bučovicích 1917–1921, pamětní spis z 20. 6. 1921. 420 Tamtéţ, Ţádost o zřízení okresního hejtmanství v Bučovicích 1917–1921, pamětní spis z 28. 11. 1919. 421 Viz SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 376, kart. 11, Ţádost o zřízení okresního hejtmanství v Bučovicích 1917–1921, inv. č. 377, kart. 11, Ţádost o připojení Bučovic k Hanácké ţupě 1919, inv. č. 378, kart. 11, Ţádost o zřízení expozitury okresní politické správy vyškovské v Bučovicích 1928, inv. č. 379, kart. 11, Ţádost o zřízení okresního úřadu a berní správy v Bučovicích 1938–1940. 422 Viz Setinský, J.: Snahy města Bučovic o zřízení politického okresu v letech 1903–1939. In: 100 let muzejní práce na Vyškovsku 1893–1993. Vyškov 1993, s. 81–88. 423 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 18. 3. 1901. 424 Viz SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 101.
90
8.3. Obecní dům Viditelným znakem obecní samosprávy byla kromě starosty a členů obecního výboru také radnice. Stará bučovická radnice stála snad „od nepaměti“, rozhodně však od 18. století v severní části náměstí.425 Na začátku 20. století však jiţ její technický stav nebyl nejlepší, jak dokazuje dopis holiče Sedláčka: „Jsem nájemníkem lokálu nacházejícího se v radniční budově jiţ delší dobu a vţdy jsem byl úplně spokojen aţ na tu okolnost, ţe podlaha v tomto lokále, jakoţ i vnější dvéře na náměstí vedoucí, nacházejí se tyto uvedené věci v tak bídném stavu, ţe jsem nucen prohnilé díry v podlaze se nacházející vysypávati karbitem a pískem, aby nečinily vzhled na mé zákazníky nanejvýš ubohý, a dvéře venkovní, jelikoţ jsou hrozně děravé nepřiléhají, čímţ v zimě mám v místnostech nepřijemný chlad, ačkoliv pilně topiti musím.“426 Kdyţ v roce 1910 nabídli textilní továrníci Strakoschové obci prodej domu č. p. 48 stojící na náměstí a k němu přiléhající křídlo bývalé textilní továrny, rozhodli se zastupitelé pro zakoupení. Neboť, jak tehdy řekl sladovník Ignatz Stiassny, obec nový dům potřebuje, protoţe ve staré radnici jiţ není dostatek místa pro kanceláře, byt obecního sluhy a skladiště hasičského nářadí. Starosta Racek byl pověřen, aby sehnal kupní sumu obnášející 48 000 korun s tím, ţe pokud bude financování řešeno půjčkou, má být úrok nejvýše 5%. Koupě musela být vyřízena velice rychle, a proto měla být provedena i bez povolení zemského výboru.427 Potřebný úvěr byl získán od občanské záloţny a o schválení nadřízeným úřadem bylo poţádáno dodatečně.428 Vedení města se pak rozhodlo, ţe provede přestavbu, pro niţ měl být vypracován rozpočet.429 Konečnou realizaci financování i samotnou přestavbu nakonec neřešila komunální správa vedená Josefem Rackem, ale obecní výbor v čele s Františkem Vlachem. Nové vedení města se touto záleţitostí zabývalo jiţ při své druhé schůzi. Profesor Suchan navrhl, aby byly prohlédnuty plány na přestavbu a vyhodnocen stav budovy za účasti přizvaného stavebního inţenýra.430 V únoru 1912 se ve schůzi obecního výboru za účasti zemského inţenýra Vrtěla hovořilo o tom, jak se stavbou
425
Tihelka, K.: Bučovické domy vzniklé před třicetiletou válkou a jejich majitelé. Brno 1968, s. 109. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, dopis z 14. 10. 1908. 427 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 30, Protokoly zasedání obecního výboru 1909/10–1911/9, 8. 5. 1910. 428 Setinský, J.: Hospodaření, s. 83. 429 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 30, Protokoly zasedání obecního výboru 1909/10–1911/9, 24. 3. 1911. 430 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31 Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 20. 10. 1911. 426
91
naloţit. Byly vytvořeny tři koncepce. První navrţená stavitelem Janem Doupovcem počítala s opravou domu na náměstí a přestavbou zadního traktu. Druhou moţností bylo vše zbořit a vystavět na tomto místě budovu novou. Poslední návrh byl pro zboření a nové postavení zadního traktu a opravu traktu předního. U kaţdé varianty byla předem vyhodnocena finanční náročnost.431 Ze tří variant byla zvolena ta poslední. Následně bylo nutné rozhodnout, jestli postavit novou budovu jako jednopatrovou či dvoupatrovou. Soudce Gustav Láznička při jednání upozorňoval, ţe stavba tohoto významu zde nebude na desetiletí, ale na století, a proto navrhoval stavět na dvě patra. Protoţe se očekávalo, ţe z dvoupatrové budovy bude mít město vyšší zisky z pronájmu, bylo nakonec skutečně rozhodnuto postavit dvoupatrový dům. Zároveň došlo k rozšíření stávajícího stavebního odboru.432 Nejpodstatnější však bylo financování stavby. To však znamenalo další zatíţení obecních financí. Zastupitelé ale cítili, ţe ke stavbě musí dojít co nejdříve, protoţe koupený dům se pomalu stával „pro nové příchozí do města terčem vtipů“.433 Ke stavbě nakonec došlo a v letech 1913–1914 byl vystavěn v Bučovicích kyjovským stavitelem Poláškem a místním stavitelem Peterkou Obecní dům, ve kterém se od té doby nacházel nejen městský úřad, ale také pošta a městská spořitelna. V přízemí vznikly obchody a v patrech byty splňující všechny dobové představy o moderním bydlení. V bytech se nacházely koupelny s vanami, do domu byl zaveden vodovod i elektřina, generovaná však pouze pro tento dům.434 Konečnému umístění poštovního úřadu v Obecním domě však předcházely jisté komplikace. Pošta, která byla před 1. světovou válkou umístěna jiţ v nevyhovujících prostorách, pospíchala se stěhováním. Jenţe Obecní dům nebyl jediným místem, kde mohla být umístěna. O umístění ve svém nově postaveném domě poţádal také bývalý starosta Racek. Ţádal přitom, aby v této věci intervenoval na patřičných místech poslanec Otakar Praţák.435 Rackům úspěch mohl obci způsobit značnou ztrátu z očekávaného nájmu. Pro umístění pošty v Obecním domě proto pracoval lidovo-pokrokový poslanec Arnold Janda. Ten v „přísně důvěrném“ dopise upozornil, ţe „protistrana“ podala ţádost o poštu s nabídkou niţšího nájemného přímo ve Vídni,
431
Tamtéţ, 13. 2. 1912. Tamtéţ, 10. 6. 1912. 433 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31 Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 25. 2. 1913. 434 Srov. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 592, kart. 41, Stavba obecního domu - offerty, kolaudace. 435 MZA, f. O. Praţák, kart. 8, Racek Josef, 20. 1. 1901. 432
92
kde vše podporuje říšský poslanec Praţák.436 Starosta Vlach se okamţitě obrátil na Otakara Praţáka, kterému napsal: „Městská rada dovoluje si upozorniti, ţe se tím zájmy našeho města poškozují a nemá za moţné, aby čestný občan města našeho vědomě obec naší poškozovati mínil.“437 Vše dopadlo tak, ţe pošta byla nakonec vůbec prvním „obyvatelem“ nového domu, neboť se do něj nastěhovala jiţ koncem roku 1913.438 První jednání obecního výboru v Obecním domě pak proběhlo začátkem června roku 1914. „Starosta p. Frant. Vlach zahájiv jednání s poukazem na dějinný význam dnešního zasedání v nové radniční budově, zmiňuje se o historii staré radnice, věnujíc vřelou vzpomínku oněm muţům, kteří tehda téţ poprvé za stolec v péči o blaho obce zasedli a doufá, ţe i další práce v nové budově konati se budou ve prospěch obce, vlasti a národa.“439 Obecní dům je dodnes z architektonického hlediska zajímavou budovou, ačkoliv pro své umístění a rozměrnost způsobil, stejně jako domy Josefa Racka, radikální zásah do tehdejší urbanistické struktury města. Podle projektu profesora Jaroslava Syřiště440 vznikl průjezdný blok, jehoţ hodnotná průčelí se vyznačují výraznými kubistickými prvky, obdobně bylo projektováno i vnitřní zařízení. Bučovický Obecní dům se tak stal s největší pravděpodobností první kubistickou stavbou na Moravě.441 Pomineme-li architektonickou hodnotu, nebyli zastupitelé s prací architekta Syřiště příliš spokojení. Nejdříve došlo k průtahům při dodání projektové dokumentace a na konci stavby zase vyvstaly komplikace spojené s nepříliš precizním stavebním dozorem.442
436
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 534, kart. 32, Pošta 1879–1931, dopis z 18. 3. 1913. MZA, f. O. Praţák, kart. 14, Bučovice, 19. 3. 1913. 438 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31 Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 1. 12. 1913. 439 Tamtéţ, 8. 6. 1914. 440 Jaroslav Syřiště se narodil v roce 1878 v Litovicích (okres Praha - západ), studoval na české reálce v Praze a pak na české technice. Od roku 1903 působil na C. k. české státní průmyslové škole v Brně, v roce 1910 se zde stal profesorem a v roce 1919 ředitelem. V letech 1926–1948 působil na brněnské technice, později zde působil několik let jako děkan a krátce také jako rektor. Encyklopedie dějin města Brna: Osobnosti [online]. © 2009 [citováno 1. 3. 2009]. Dostupný z WWW: http://www.encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=2221 441 Osolsobě, J.: Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště. In: 58/59 bulletin Moravské galerie v Brně 2002/2003, Brno 2003, s. 310. 442 Viz SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 592, kart. 41, Stavba obecního domu - offerty, kolaudace; inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 1. 12. 1913. 437
93
9. Obecní hospodářství Předchozí výklad poukázal na zásadní otázku, kterou muselo kaţdé vedení obce řešit - kde získat finanční zdroje a do čeho obecní kapitál investovat. Z finančního hlediska tvořily tehdejší obce uzavřenou účetní jednotku. Mimo státní daně zůstávaly další poplatky vybírané na půdě obce v obecní pokladně a nedocházelo k přerozdělení státem, tak jak je tomu dnes. Řádně spravovat obecní majetek bylo jednou ze základních povinností obce. Tento majetek pak měla účelně a hospodárně vyuţívat ve prospěch všech svých příslušníků. Jak ukládal říšský i zemský obecní zákon, měly obce získávat finance především ze svého majetku a z přebytku hospodaření v minulých letech.443 Obce tak stály ve velmi obtíţné situaci. Jejich hmotný majetek pocházel většinou ještě z předbřeznové éry, přitom na konci 19. století bylo nutné provést finančně náročné projekty (kanalizaci, vodovod, elektrifikaci, asanaci nevyhovující zástavby). Realizovat budování moderní městské infrastruktury pouze z výnosů obecního majetku nebylo moţné. Navíc obce měly značná finanční vydání spojená s přenesenou působností obcí.444 Nedostatek financí v „obecní kase“ mohl být sanován především zaváděním přiráţek k přímým státním daním. Rakouské zákonodárství počítalo s daněmi jako trvalým veřejnoprávním příspěvkem pro sestavení státního rozpočtu. Daně se skládaly z různých druhů, ať jiţ to byly daně reálné či osobní. První skupinu pak tvořila daň pozemková, domovní a domovní třídní. Osobní daně byly sloţeny z daně výdělkové,445 daně z příjmu a daně rentové. Od roku 1896 se jednalo o všeobecnou daň výdělkovou, výdělkovou daň z podniků s veřejným účetnictvím, daň rentovou, osobní daň z příjmu446 a daň z vyššího sluţného.447 Pokud zastupitelé zjistili při sestavování obecního rozpočtu, ţe výdajová stránka převyšuje příjmovou, vypočítali kolika procentní přiráţka ke statním daním, vyjma daně z příjmu, nastalý schodek vyrovná. Záměr obce zavést určitou výši přiráţky však na její ţádost musel nejdříve schválit nadřízený úřad. Od roku 1883 mohly obce samostatně rozhodnout o zavedení přiráţky 443
Setinský, J.: Z hospodaření, s. 33. Kladiwa, P.: Lesk, s. 93. 445 Daň výdělková byla daní odváděnou ze zisku samostatně provozovaného podnikání. Kladiwa, P.: Lesk, s. 94. 446 Osobní daň z příjmu měla progresivní daňovu sazbu, která začínala na 7,20 K za předpokladu osobního ročního příjmu mezi 1 200 aţ 1 250 K. Tato daň byla osvobozena ode všech dalších přiráţek (obecních, zemských). Kladiwa, P.: Lesk, s. 94. 447 Daň z vyššího sluţného se vztahovala na platy, které činily ročně nejméně 6 400 K. Kladiwa, P.: Lesk, s. 94. 444
94
do 15 %, vyšší přiráţky schvaloval samostatně zemský výbor aţ do výše 25 %, nad tuto hranici musel získat ještě souhlas místodrţitelství. Přiráţky vyšší neţ 80 % byly moţné zavést pouze prostřednictvím zemského zákona, toto opatření však bylo v roce 1888 zrušeno. Poslední novelizace proběhla v roce 1898. Od této doby mohla obec samostatně rozhodnout o daních z příjmu do výše 24 % a ostatních daní do 18 %. Vyšší přiráţky opět schvaloval zemský výbor a pokud přesáhly 40 % a 30 %, musel k tomu mít opět souhlas místodrţitelství.448 Z legislativních předpisů je zřejmé, ţe přiráţky k daním byly povaţovány za nestandardní cestu k získání financí pro obecní hospodářství. Avšak praxe učinila z přiráţek k daním záleţitost zcela všední, nejen v Bučovicích, ale prakticky na celé Moravě. Ještě v šedesátých letech 19. století byl hlavním zdrojem příjmů Bučovic, ostatně jako jiných obcí, výnos z obecního majetku. Peníze do obecní pokladny přinášely zejména pronájmy krámků a obchodů, obecní cihelna a trţní poplatky. Největší zdroj příjmů pocházel z pachtů obecních polí a prodeje trávy z luk. Zanedbatelný přitom nebyl ani příjem z prodaného hnoje. První obecní přiráţka byla v Bučovicích zavedena roku 1864. Jednalo se o přiráţku na chudinský fond. Dobrovolné příspěvky jedinců na řešení problému chudinství nestačily a obec se musela starat o oblast sociální péče. První přiráţky tak byly zavedeny v době, kdy ještě obecní hospodaření vykazovalo přebytek.449 O několik desítek let později byla situace zcela jiná. Následující graf zřetelně ukazuje vzestupnou tendenci výdajové stránky rozpočtů. Graf 2 - Výdajová stránka městských rozpočtů v Bučovicích (1886–1914)450
448
Kladiwa, P.: Lesk, s. 95–96. Setinský, J.: Z hospodaření, s. 33–35. 450 Křivka vyjadřující korunovou výši zjištěné výdajové stránky rozpočtů není spojitá, neboť se nezachovaly všechny rozpočty, případně nebyla v protokolu ze zasedání zastupitelstva uvedena výše výdajů. V grafu je uvedena křivka vývoje stálých cen vyjadřující pokles hodnoty měny. Tato křivka byla získána úpravou křivky cenového vývoje vytvořené Karlem Maierem. Maier, K.: Hospodaření, přiloţené CD: Metodika provedených analýz, s. 9–10; SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 477, kart. 25, Hlavní obecní rozpočet 1865–1930; inv. č. 29 Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908. 449
95
Do konce 19. století byl nárůst výdajů velmi pozvolný a kopíroval pouze cenový vývoj. Přestoţe nejsou dochovány všechny obecní rozpočty, je zřejmé, ţe výdajová křivka s počátkem nového století nebývale vygradovala. Jenţe s nárůstem výdajů nekorespondovaly běţné příjmy obce. Vzniklé rozpočtové schodky tak musely být pokryty právě přiráţkami k přímým státním daním, a ty se tedy postupně zvyšovaly. Pro většinu obcí představovalo zásadní výdajovou sloţku školství, zvláště drahá byla výstavba nových školních budov. Tak tomu bylo i v bučovickém soudním okrese, kde v některých obcích odváděli občané jiţ v devadesátých letech 19. století přiráţky přesahující 70 %.451 Přitom po zřízení reálky v Bučovicích bylo nutné vystavět školní budovu, která byla svou velikostí a stylem jen těţko srovnatelná s venkovskou školou. Tomu pak odpovídaly i nesrovnatelně vyšší náklady. Do přelomu století se přiráţky v bučovických rozpočtech udrţely do výše 50 %. Ale v roce 1904, tedy krátce po vystavění reálky, došlo k výraznějšímu navýšení na 80 % a této výše se měl drţet i rozpočet z roku 1905. Avšak finanční revize provedená zemským výborem poţadovala, aby byla u rozpočtu na rok 1905 provedena změna a přiráţky navýšeny na 115 %. Zastupitelé při původním sestavování rozpočtu počítali s tím, ţe značnou část nákladů pokryje bankovní půjčka a částka přesahující 7 500 korun bude uhrazena státní subvencí. Ovšem s tím, ţe město dotaci získá, neměli zastupitelé počítat. Tím pádem totiţ zůstával v rozpočtu nepokrytý výdaj. Revize proto uloţila zastupitelům, aby schvalovali napříště jen rozpočty, které mají reálně zhodnocené příjmy pro příští rok a hlavně odpovídající příjmovou stránku. Navíc bylo zdůrazněno, aby byly rozpočty schvalovány včas; nejpozději měsíc před koncem kalendářního, a tedy i účetního roku, tak jak to ukládal zákon. Jinak totiţ obecní hospodářství „stále tone ve dluzích“ a „řádná obecní správa tím značně trpí“.452 Starostovi Josefu Rackovi, který osobně vedl účetnictví, bylo navíc zemským komisařem vysvětleno, jak jej vést přehledněji.453 Z provedené revize je zřejmé, ţe obecní účetnictví nebylo vedeno bez chyb. V roce 1887 oprávněně vytýkalo Rackovo nově zvolené vedení svým předchůdcům špatnou
451
Kramoliš, Č.: Bučovský okres, s. 22. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 443, kart. 19, Revize obecních účtů 1877–1938, opis protokolu z 1. 7. 1905. 453 Tamtéţ. 452
96
evidenci obecního majetku a pro zlepšení zavedlo nový obecní inventář.454 Na počátku 20. století však měla i tato komunální správa v účetní preciznosti co dohánět. Od roku 1905 se tedy drţely přiráţky na 115 %, aţ nakonec dosáhly 120 % v roce 1913.455 Pro srovnání uveďme, ţe v roce 1906 uvalilo na Moravě přiráţky k přímým daním 2 979 obcí a jen 100 obcí ještě přiráţky nepotřebovalo. Nejvíce obcí, přesně tedy 1 159, vypsalo přiráţku mezi 51–100 %, 284 obcí vybíralo 101–200 %. „Rekordmankou“ se stala obec vybírající 1 409% přiráţku.456 Další moţností, kterou mohly obce vyuţít, bylo zavedení přiráţky k daním spotřebním, především z konzumace alkoholických nápojů. Zcela bez ohledu na státní daně a dle vyměřovacího základu té které obce pak byly vypisovány samostatné obecní dávky, uvalované nejčastěji na konzumaci alkoholu a nájemné.457 Jiţ v roce 1888 byla pro vyšší efektivnost hospodaření zavedena v Bučovicích dávka z piva a lihovin, kdy se vybíralo půl krejcaru z litru kaţdého nápoje. Dále byl zaveden poplatek za neuvázané psy, přičemţ takový prohřešek přišel majitele na jeden zlatý.458 V jednáních obecního výboru o zřízení reálky bylo navrţeno, aby byly vybírány zvýšené dávky z alkoholu podle vzoru města Kyjov.459 Tato dávka odstupňující vybíranou výši podle obsahu alkoholu byla obci na stavbu reálky povolena, stejně tak i 50% přiráţka ke státní potravní dani z vína a činţovní haléř (jak byla dobově nazývána dávka z nájemného). Posledně jmenovaný poplatek však zaveden nebyl. Vybírání dávek z alkoholu bylo vyřešeno dohodou s místními hostinskými a prodejci kořalek, kteří měli kaţdoročně do 2. prosince odvést obci společnou částku 8 400 korun.460 Na financování reálky, které obnášelo nejen samotnou stavbu, ale také vnitřní vybavení a odvádění částky 7 600 korun na plat ředitele, přesto všechny uvedené příjmy nestačily. Obecní zastupitelé se tedy rozhodli vypůjčit v některé z bank částku 240 000 korun.461 Po schválení tohoto záměru byla půjčka realizována u Zemědělské banky markrabství Moravského na 4% úrok se splatnostní do roku 1957.462 Postupem času 454
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 27, Protokoly zasedání obecního výboru 1886–1894, 16. 2. 1887, 22. 6. 1887. 455 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 477, kart. 25, Hlavní obecní rozpočet 1865–1930. 456 Kladiwa, P.: Lesk, s. 102. 457 Tamtéţ, s. 94. 458 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 27, Protokoly zasedání obecního výboru 1886–1894, 25. 2. 1888. 459 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 17. 10. 1899. 460 Tamtéţ, 29. 11. 1901. 461 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 20. 5. 1902. 462 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 473, kart. 24, Obecní dluh u zemědělské banky 1906–1941, Umořovací plán, kom. půjč. čís. 366.
97
však ani tak vysoká půjčka nestačila a lékárník Vlach, tehdy ještě jako zastupitel, navrhoval zmocnit představenstvo obce k další výpůjčce.463 Ţádost byla podána, ale její schválení nějakou dobu trvalo. Starosta Racek si proto postesknul poslanci Praţákovi: „Prosím snaţně račte tak laskav býti a se přičiniti by konečně naše ţádaná pujčka 60.000 Kor sněmem povolena byla, já jiţ skutečně nevim kudy kam na vše strany platit a néni čem...“464 Půjčka byla schválena ještě v ten den kdy byl napsán Rackův dopis a opět získána od zemědělské banky, tentokrát na 4,5% úrok se splatností 54 a půl roku.465 Další zásadní vydání představovala koupě Strakoschova domu a následná stavba Obecního domu na místě jeho zadního traktu. Rackovo vedení se rozhodlo vypůjčit u Zemědělské banky markrabství Moravského 190 000 korun. Tato půjčka měla zahrnout dosavadní výpůjčky u 1. Moravské spořitelny a bučovické Občanské záloţny.466 Realizovaná stavba Obecního domu představovala další výdaje, a proto bylo nutné navýšit také příjmy. V roce 1913 muselo dojít po letech k opětovnému navýšení přiráţek, přitom bylo jiţ v roce 1911 uloţeno finančnímu odboru, aby zvýšil příjmy, ale bez současného navýšení přiráţek. To se skutečně zčásti zdařilo. Došlo totiţ k zefektivnění vybíraných dávek, k přeměření a označení obecních pozemků, coţ znamenalo pro obec „zisk“ značných výměr.467 Situace v Bučovicích tak nebyla nepodobná té v Nezdarově.468 Vybírání nápojových poplatků bylo, přes protesty hostinských, vedeno od roku 1912 v reţii obce, čímţ příjem z nich téměř o třetinu zvýšil.469 V následujícím roce však došlo opět ke sníţení výše vybíraného obnosu.470 Určitou úsporu znamenaly také konverze dosavadních půjček z místní občanské záloţny a 1. Moravské spořitelny na niţší úrokovou sazbu u Zemědělské banky markrabství Moravského. Od tohoto peněţního ústavu byla získána také půjčka na stavbu Obecního domu.471 Vzdělanecko-výkonná samospráva tedy na jedné straně výdaje sníţila, ale na straně druhé došlo i k jejich nárůstu. Zvýšeny totiţ byly odměny obecních 463
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 25. 10. 1904. MZA, f. O. Praţák, kart. 8, Racek Josef, 12. 1. 1906. 465 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 473, kart. 24, Obecní dluh u zemědělské banky 1906–1941, Komunální zápůjčka, Čís. E 519/1906. 466 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 30, Protokoly zasedání obecního výboru 1909/10–1911/9, 7. 11. 1910. 467 Tamtéţ, 18. 11. 1912. 468 Srov. kapitola „Literatura rádcem i vychovatelkou“. 469 Setinský, J.: Z hospodaření, s. 37. 470 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1. 471 Tamtéţ, s. 37–38. 464
98
zaměstnanců a výrazně vyšší částky ve srovnání s minulosti byly vydávány na čištění a osvětlení ulic.472 Navíc vedení města mělo před sebou ambiciózní rozvojové plány v podobě budování kanalizace, vodovodu, úpravy náměstí, chodníků, opravy školy a zavedení elektrického osvětlení do města.473 To všechno muselo být náleţitě financováno. Bylo zřejmé, ţe dobrou strategií by mohly být nadále výhodné půjčky, jenţe místní peněţní ústavy na poskytování vhodných úvěrů nestačily.474 Novodobým oborem ekonomické angaţovanosti města se pak „muselo“ stát peněţnictví.475 Jiţ v druhém zasedání nového obecního výboru v roce 1911 navrhl profesor Chvojka zřízení městské spořitelny. 476 Myšlenka zřídit městskou spořitelnu přitom nebyla zcela nová. Tento poţadavek zazněl na půdě obecního výboru jiţ v roce 1905,477 i kdyţ tehdy nebyl dále projednáván. „Nelze se zde přitom zcela ubránit podezření, ţe z ohledu na zájmy bučovické Občanské záloţny, v jejímţ čele stál tehdejší bučovický
starosta
Josef
Racek
a
první
radní
Karel
Budík.“ 478
Zato
vzdělanecko-výkonná samospráva začala myšlenku okamţitě realizovat. Chvojkův návrh byl schválen a předán k vyřízení finančnímu odboru. Za dva týdny bylo usneseno, aby město ručilo za všechny závazky spořitelny. Bylo nutné poskytnout 20 000 korun na garanční fond a ručit za zřizovací výlohy. 479 Zastupitelé předpokládali, ţe se spořitelna stane silným peněţím ústavem a bude přispívat k rozvoji obce. Spořitelny byly neziskové, jejich povinností bylo odvádět dosaţený zisk na dobročinné účely. Iniciátoři chtěli, aby peníze, které měly být ze zákona uloţeny v institucích typu spořitelny, zůstaly ve městě. Navíc městské spořitelny byly povaţovány obecně za velmi stabilní finanční instituce, coţ jim v celkovém úhrnu přinášelo značné vklady drobných střadatelů.480 Spořitelna zahájila v Bučovicích svou činnost v dubnu roku
472
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 24. 12. 1912. 473 Tamtéţ, 25. 2. 1913. 474 V Bučovicích byla v této době občanská záloţna a úvěrní druţstvo ţivnostníků - raiffeisenka. Setinský, J.: Hospodaření, s. 84. 475 V Předlitavsku vznikla jako první městská spořitelna jiţ v roce 1819 Spořitelna města Vídně, v Českých zemích byla první takovou spořitelnou v roce 1825 Česká spořitelna v Praze. Maier, K.: Hospodaření, s. 63. 476 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 20. 10. 1911. 477 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 28. 2. 1905. 478 Setinský, J.: Hospodaření, s. 84. 479 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 6. 11. 1911. 480 Srov. VN, roč. XXI., č. 26, 26. 6. 1912.
99
1913.481 V čele této instituce stálo jedenadvacetičlenné představenstvo sloţené většinou z obecních zastupitelů, předsedou se stal starosta František Vlach.482 V roce 1913 byla oţivena myšlenka na zavedení činţovního haléře, z jehoţ vybírání byl očekáván značný příjem. Na nutnost této dávky upozornil notář JUDr. František Kroutil. Připomínal, ţe vybudovat vše, co má obec v plánu, je finančně náročné a znamenalo by to další zvýšení přiráţek o 30 aţ 50 %, coţ nedoporučoval. Přiráţky označil za nespravedlivé, protoţe bohatí občané, kteří odváděli pouze daň z příjmu a vyššího sluţného, se na přiráţkách nijak nepodíleli. Navrhoval tedy zavést 10% činţovní haléř, tak jak jej vybírala větší města.483 Solidární aspekt daně z nájemného byl zmíněn jiţ v sezení finančního výboru, které jednání zastupitelů předcházelo. „Tato dávka jest mnohem spravedlivější, neţli zvýšení obecních přiráţek, poněvadţ zasáhne lidi k placení schopné a osvobozuje lidi chudé a téţ proto, poněvadţ zde jest poměrně snesitelné. Poplatníci daně z příjmů, kteří neplatí ani daně výdělkové, ani imobilární, ani přiráţek zemských, silničních a obecních snáze snesou nepatrný činţovní halíř.“484 Je pravděpodobné, ţe zamýšlený činţovní haléř se měl dotknout také určitého počtu členů obecního výboru.485 Naopak se neměl týkat nemajetných osob. Poplatek měli odvádět pouze nájemníci platících více neţ 100 korun ročně. Neměl se tedy vztahovat na nemajetné dělnictvo, proti čemuţ se ohradili sociální demokraté při snaze vyškovského představenstva o zavedení činţovního haléře na rok 1908.486 Zavedení činţovního haléře se ale stalo problematičtějším, neţ se na počátku zdálo, a tak byl schválen aţ císařským rozhodnutím v roce 1915.487
481
K problematice městské spořitelny viz Setinský, J.: Hospodaření, s. 81–87. SOkA Vyškov, f. AMBU, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 13. 12. 1912, 20. 1. 1913. 483 Tamtéţ, 25. 2. 1913. V této době vybírala činţovní haléř města Brno, Kroměříţ, Olomouc, Uherské Hradiště, Znojmo, Jihlava, Fulnek, Lipník, Třebíč, Nový Jičín, Přerov, Moravská Třebová, Hranice, Telč, Holešov, Moravská Ostrava, Prostějov a Vyškov. 484 SOkA Vyškov, AMBu, i. č. 58, Protokoly schůzí finančního odboru 1911–1928, 20. 2. 1913. 485 Bez ohledu na to, zda odváděli daň z nájemného a popřípadě v jaké výši ,vím, ţe pouze daň z příjmu a případně i vyššího sluţného v roce 1910 odváděl ředitel továrny Max Bondy, ředitel dívčích škol František Ladislav Gartner, profesor reálky Jan Chvojka, soudce Gustav Láznička, správce berního úřadu Ladislav Navrátil, jednatel pojišťovny Petr Polouček, profesor reálky Karel Suchan, tovární mistr Karel Vondra, přednosta stanice Karel Vranovský a správce velkostatku Theobald Winter. SOkA Vyškov, f. AMbu, inv. č. 397, kart. 14, Obecní volby – soupis voličů 1910. 486 VN, roč. XVI, č. 49, 6. 12. 1907. 487 Setinský, J.: Z hospodaření, s. 37. 482
100
10. Budování moderní městské infrastruktury Druhá polovina 19. století je spojená s fenoménem urbanizace. V této době počet obyvatel v mnoha městech nebývale narůstal. K obrovskému nárůstu počtu obyvatel došlo v nově industrializovaných sídlech, která se tak z malých městeček zařadila mezi největší města v zemi.488 Velmi rychlá koncentrace obyvatel do těchto sídel pak pro obecní samosprávy představovala řadu problémů. Města musela svým občanům zajistit odpovídající sluţby. Přestoţe Bučovice v podobné situaci nebyly, také ony byly zasaţeny fenoménem urbanizace. Tu totiţ nechápeme pouze ve smyslu přesunu obyvatel z venkova do města, ale také jako strukturální změnu spojenou se změnou stylu ţivota obyvatel a s přeměnou stávajících sídel na sídla nového městského typu. S tím bylo spojené budování moderní městské infrastruktury vztahující se na sociální i technické vybavení určené svým obyvatelům. Chudinská péče a školství bylo jiţ zmíněno, následující výklad bude zaměřen na technickou infrastrukturu.
10.1. Nemocnice Starost o zdravotní péči byla obcím nařízena ze zákona. Proto města musela do tohoto resortu vkládat určitou část svých financí. Ty byly určeny na platy obecního lékaře a porodních bab, pro případ vypuknutí epidemie a pro místní zdravotnická zařízení. Tak tomu bylo i v Bučovicích; v rozpočtech totiţ můţeme nalézt právě výdaje spojené s platy obvodního lékaře a porodních bab i částky vyčleněné pro případ nemoci. S výdaji na opatření proti epidemiím se v Bučovicích setkáváme od poloviny devadesátých let 19. století, do konce 19. století jsou přitom uváděny výslovně pro případ cholery. Výše vymezených výdajů na boj s nemocemi se udrţovala aţ do roku 1913 na přibliţně stejné výši tisíce korun.489 Pokud tento obnos přepočteme na počet obyvatel města, získáme na začátku 20. století částku 32 aţ 40 haléřů připadající na jednotlivce. Tato hodnota nedosahující ani jedné koruny není na první pohled vysoká, jenţe při srovnání s městy jako Vídeň, Terst, Jihlava, Znojmo či Krakov 488
Zcela typický je příklad Moravské Ostravy, kde v roce 1834 ţilo 1 852 obyvatel, přičemţ ve stejném roce ţilo v Bučovicích 2 473 obyvatel. Podle počtu obyvatel tak byly Bučovice na 50. místě a Moravská Ostrava na 73. místě ze všech moravských měst. V roce 1910 však jiţ měla Moravská Ostrava 36 754 obyvatel a stala se druhým největším městem Moravy. Láznička, Z.: Moravská města, s. 128–141, Kladiwa, P. – Pokludová, A. – Kafková, R.: Lesk, s. 36. 489 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 477, kart. 25, Hlavní obecní rozpočet 1865–1930.
101
se ukáţe, ţe výdaje těchto měst byly v přepočtu na obyvatele ještě niţší. Naopak opavský a brněnský magistrát vkládal do zdravotnictví částky vyšší.490 V polovině devadesátých let 19. století vznikla v Bučovicích infekční nemocnice. Kníţe Liechtenstein na stavbu přispěl obnosem 2 400 zlatých.491 Nemocnici subvencoval také zemský výbor, který byl o tento příspěvek poţádán prostřednictvím poslance Praţáka. Po dobu patnácti let tak mělo město dostávat ze zemských financí kaţdoročně 350 zlatých. Kapacita nemocnice poţadovaná zemským výborem přitom představovala minimálně 20 lůţek.492 V září roku 1895 uţ byla stavba hotová a zemskému výboru byla zaslána odpověď, ţe „stavba infekční nemocnice docela skončená a zařízená jest“.493 Ještě před dokončením si však na průběh výstavby stěţoval zemskému výboru Václav Valenta, který upozorňoval na to, ţe cihly na stavbu byly dodány z cihelny, kterou provozuje první radní Karel Budík společně se starostou Josefem Rackem. Navíc stolařské práce, které byly realizovány Karlem Budíkem, neměly odpovídat schválenému rozpočtu. 494 Valenta se při podání stíţnosti zřejmě opíral o skutečnost, ţe dodavatelé stavby měli být v sezení obecního výboru v roce 1894 vybráni nikoliv podle cenové nabídky, nýbrţ podle „volné úvahy“ zastupitelů.495 Zda byla Valentova stíţnost oprávněná či ne a případně jak ve věci zakročil zemský výbor, nevíme. Stejně tak zůstává otevřená otázka, proč většina členů obecního výboru zamítla návrh zastupitele a kníţecího úředníka Františka Přikryla, který navrhoval, aby byla stavba kolaudována komisí ze zemského výboru.496 V létě roku 1913 se ve zdravotním výboru bučovického okresu, jehoţ předsedou byl starosta Vlach a místopředsedou starosta blízké obce Kloboučky, objevil názor, ţe by měla v Bučovicích vzniknout obvodní, popřípadě okresní nemocnice.497 Za několik měsíců poté se zdálo, ţe přeměna místního „špitálu“ na obvodní či okresní nemocnici proběhne hladce.498 Jenţe z přípisu vyškovského okresního hejtmanství posléze
490
V roce 1907 byly roční rozpočtové výdaje do zdravotnictví v přepočtu na obyvatele ve Vídni 21 h, v Terstu 26 h, v Jihlavě 27 h, ve Znojmě 17 h, v Krakově 15 h, v Opavě 50 h a v Brně 72 h. Fasora, L.: Svobodný občan, s. 197. 491 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 27, Protokoly zasedání obecního výboru 1886–1894, 15. 9. 1894. 492 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 560, kart. 37, Infekční nemocnice 1880–1935, dopis z 1. 3. 1895. 493 Tamtéţ, dopis z 13. 9. 1895. 494 BN, roč. II., č. 1, 31. 1. 1896. 495 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 27, Protokoly zasedání obecního výboru 1886–1894, 15. 9. 1894. 496 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902, 18. 2. 1896. 497 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 560, kart. 37, Infekční nemocnice 1880–1935, protokol o jednání zdravotního výboru ze 17. 7. 1913. 498 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 9. 9. 1913.
102
vyplynulo, ţe všechny obce v okolí nebyly nakloněny myšlence bučovické obvodní nemocnice, a tak byla celá záleţitost odloţena.499 S vypuknutím světové války zůstala nerealizovaná.
10.2. Vodovod a kanalizace Rozvoj lékařské vědy v poslední čtvrtině 19. století neznamenal jen zlepšení přímé zdravotnické péče, projevil se zároveň i v preventivních opatřeních. To znamenalo zlepšit kvalitu bydlení a ţivota vůbec především zajištěním kvalitní pitné vody a vybudováním kanalizace. Je zřejmé, ţe zvláště nekvalitní pitná voda způsobovala v 19. století velmi často onemocnění břišním tyfem a mohla zapříčinit i choleru. O reálném riziku propuknutí této nemoci v Bučovicích svědčí zmiňovaná rozpočtová poloţka vymezená právě na boj s cholerou. Zajištění dostatku pitné vody pro své občany bylo úkolem kaţdé obce. Řešení tohoto problému pak vycházelo z místních poměrů, a to jak finančních tak i hydrologických. Ještě na přelomu století přitom v některých obcích lidé pili vodu nejen z jiţ nevyhovujících studen, ale dokonce i z povrchových toků. Přitom značným znečišťovatelem řek a potoků byly průmyslové podniky, které do vod vypouštěly přirozeným procesem jen těţce odbouratelné látky. A jestliţe kladla státní legislativa péči o občany na bedra komunální samosprávy, pak bylo na ní, aby (zvláště po prodělané epidemii) konečně vybudovala kanalizaci a vodovod.500 Na nedostatečně zajištěné studny v Bučovicích upozorňoval přinejmenším Václav Valenta. Přitom studny byly v podstatě jediným zdrojem pitné vody pro místní obyvatele. Voda z povrchových vod, tak jak tomu bylo například ještě na Valašsku, 501 pouţívána nebyla. Správa kníţecího velkostatku poţádala v roce 1888 okresní hejtmanství o povolení ke stavbě gravitačního vodovodu, jeţ jí bylo také uděleno. 502 V roce 1890 tak byl vybudován kníţecí vodovod vedoucí z kopce Radlovec do bučovického zámku, školy, palírny, pivovaru a dvora Josefa Fuhricha. Náklady na tuto stavbu si vyţádaly 4 000 zlatých.503 499
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 29. 12. 1913; inv. č. 560, kart. 37, Infekční nemocnice 1880–1935, protokol o jednání zdravotního výboru z 18. 12. 1913. 500 Fasora, L.: Epidemie břišního tyfu na Moravě a jejich prevence v letech 1881–1913. Časopis Matice Moravské, roč. CXXI., č. 1/2002, s. 47–81. 501 Tamtéţ, s. 54. 502 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 599, kart. 43, Zámecký vodovod 1888–1941, nález čís. 13040. 503 Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848, s. 23.
103
Myšlenky na zřízení městského vodovodu v Bučovicích se objevily aţ se snahou o vybudování kanalizace. V červnu roku 1903 byla poprvé vznesena otázka finanční náročnosti kanalizace. Odpověď na tuto otázku měl dát architekt Beneš. Práce však byla nakonec svěřena architektu Wittnerovi, který právě působil na stavbě reálky. Ten tedy vypracoval předlohu504 a rozpočet kanalizace vyčíslený na více neţ 17 000 korun.505 Především doktor Šebek si uvědomoval potřebnost této stavby a snaţil se o tom přesvědčit i další zastupitele: „Dr. Rudolf Šebek praví, ţe zařízení kanalisace a vodovodu bylo by ţádoucí nejen ze stanoviska čistoty a pořádku na náměstí a v ulicích, kde tečou v otevřených stokách nečisté a zapáchající vody odpadkové, nýbrţ i ze stanoviska především zdravotního. Připomíná, ţe kaţdoročně vyskytují se v městě případy tyfu střevního, a ţe před několika lety (1897/98) byla zde veliká epidemie tyfová, která si vyţádala mnoho obětí na ţivotech lidských (8.). Úmrtnosť byla tehdy neobyčejně velká. Příčinu této epidemie a smutných následků dluţno především hledati ve špatné pitné vodě, která znečišťována jest tím, ţe z nevyzděných ţump prosáká nečistota do blízko poloţených studní a pump. Jest naléhavá potřeba, aby se otázka kanalisace a vodovodu vzala co nejdříve v úvahu a přistoupilo se ku brzkému rozřešení této důleţité záleţitosti.“506 Většina zastupitelů však nepovaţovala Wittnerův projekt za vhodný.507 Navíc konstatovali, ţe současné finanční poměry nedovolují provést tak nákladnou stavbu.508 Zanedlouho však začaly vybudování kanalizace v Bučovicích poţadovat státní orgány. Na poţadavek okresního hejtmanství město v roce 1906 odpovědělo, ţe nedisponuje dostatkem financí pro tak nákladnou stavbu509 Hejtmanství své poţadavky urgovalo, ale dostalo se mu stejné odpovědi i v roce 1907.510 O „zdravotních nepřístojnostech“ se posléze jednalo na schůzi zastupitelů.511 Doktor Šebek, podporovaný starostou Rackem, navrhoval poradit se s rektorem české techniky v Brně o zhotovení projektu poţadovaného hejtmanstvím. Tento návrh byl přijat.512
504
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 591, kart. 40, Kanalizace, vodovod 1906–1942, Návrh kanalisace v Bučovicích. 505 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 25. 10. 1904. 506 Tamtéţ, 1. 12. 1904. 507 Zastupitelé upozorňovali na nevhodně zvolené potrubí mající průměr pouze 50 cm; přitom dobová příručky povaţovala 50 cm za minimální, ale vyhovující rozměr. Macenauer, J.: Samospráva obecní, s. 194. 508 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 1. 12. 1904. 509 Tamtéţ, 27. 2. 1906. 510 Tamtéţ, 4. 4. 1907. 511 Tamtéţ, 30. 4. 1907. 512 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 30. 4. 1907.
104
Vyškovské
hejtmanství
brzy
upozornilo
představitele
Bučovic
také
na zanedbaný stav veřejných ploch. Jednalo se především o Liechtensteinskou ulici, která nebyla dláţděna a v deštivém počasí tak byla téměř neprůjezdná. Sladovník Ignatz Stiassny však navrhoval, aby se s úpravou silnice v Liechtensteinské ulici počkalo, aţ bude provedena kanalizace. Zastupitelé však nebyli schopni dospět v této věci k ţádnému usnesení.513 Na to však zareagovalo okresní hejtmanství razantněji a poţadovalo jednoznačnou odpověď na otázku, kdy bude obecním výborem jednohlasně usneseno vybudování kanalizace, a co pro to město hodlá udělat. Starosta a radní odpověděli, ţe na základě poţadavku nechali vypracovat kanalizační projekt a hned jak bude vypracován, zašlou jej ke schválení.514 Okresní hejtmanství však poţadovalo jednoznačné usnesení celého obecního výboru. Se stejným důrazem ţádalo úpravu Liechtensteinské ulice nacházející se „ve stavu zuboţeném a důstojnost města přímo zahanbujícím“.515 Okresní hejtman navíc vyjádřil své přesvědčení, ţe obecní představenstvo nemá dostatek dobré vůle a zájmu, aby věc vyřešil. Proto starostu a radní města upozornil na nebezpečí zahájení trestního řízení. Představenstvo nato odpovědělo, ţe bez závazného usnesení obecního výboru nemůţe ve věci nic podniknout.516 Hejtmanství tedy oznámilo, ţe zprávu obecního představenstva bere na vědomí, ale přesto má být do konce září předloţen kanalizační projekt. Město se snaţilo hejtmanstvím poţadovaný termín prodlouţit a řešit kanalizaci s pomocí zemského výboru.517 Ke konečnému usnesení o kanalizaci v obecním výboru došlo v roce 1908.518 Městská rada měla zajistit zhotovení projektu a rozpočtu stavby.519 Zemský výbor slíbil vypracovat projekt do konce roku, ale vše bylo řešeno aţ na jaře roku následujícího. Nejpozději do konce března 1909 měl být totiţ projekt předloţen ke schválení.520 To se však nestalo a projekt byl vypracován a odeslán aţ v září roku 1909. Zastupitelé přitom oznámili, ţe stavbu zahájí jen v případě poskytnutí 40% zemské dotace.521
513
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 13. 5. 1908. SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 591, kart. 40, Kanalizace, vodovod 1906–1942, Čís. 19946. z 15. 7. 1908. 515 Tamtéţ, Čís: 22802. z 29. 7. 1908. 516 Tamtéţ, Čís: 22802. z 29. 7. 1908. 517 Tamtéţ, Čís. 25158 z 18. 8. 1908. 518 Toto usnesení učinil v roce 1908 obecní výbor zvolený v roce 1903, který v tomto roce zasedal z důvodu rekursního řízení proti obecnímu výboru ustavenému v roce 1907. Viz Zápas o vedení města. 519 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 30, Protokoly zasedání obecního výboru 1909/10–1911/9, 10. 8. 1908. 520 Tamtéţ, 10. 3. 1909. 521 Tatmtéţ, 2. 9. 1909. 514
105
Razantnější řešení hygienických problémů bylo realizováno aţ mladší generací vzdělaného měšťanstva po roce 1911. Nejdříve měla být provedena kanalizace a odvodnění problematických ploch v Trávnické ulici, coţ bylo pro nízkou polohu tohoto místa vázáno současně na regulaci řeky Litavy.522 Nutnost terénních úprav a vybudování kanalizace v Trávnické ulici bylo povaţována za prioritní.523 Během několika let tak došlo k úpravě a odvodnění Trávnické ulice. V obecním výboru pak mohlo být konstatováno: „...jiţ nyní celý zevnějšek jeví se býti příjemnější.“524 V obecním výboru zvoleném roku 1911 byla oţivena myšlenka na vybudování vodovodu a zcela nově se začalo uvaţovat o elektrifikaci města. O postoji mladší generace vzdělaného měšťanstva svědčí slova JUDr. Františka Kroutila: „vyhýbati se řešení uvedených otázek není na dále moţno, poněvadţ všechny náleţejí k potřebám moderního člověka
a jsou tak zároveň ţivotní otázkou našeho města, bez jichţ
rozřešení není ţádného ţivota.“525 C. k. inţenýr Vrtěl, přizvaný ke schůzi obecního výboru, vysvětlil, ţe studniční voda ve městě není pro svou tvrdost a obsah dusičnatých látek vyhovující. Zároveň upozornil, ţe kníţecí vodovod disponuje kvalitní pitnou vodu, ale technicky není schopen zásobovat obyvatele celého města.526 Proto měl být vybudován moderní vodovod s tlačným zařízením, jehoţ pořízení by obec stálo přibliţně 200 000 korun. Pramennou oblast nového vodovodu představoval, stejně jako u vodovodu kníţecího, Ţdánický les. Inţenýr Vrtěl obecní zastupitele ujistil, ţe městské vodovody bývají rentabilní, a ţe mohou při stavbě počítat s 20% subvencí.527 Přesto doporučil přistoupit ke stavbě jen v případě, ţe bude podpořena kníţetem Liechtensteinem.528 Městský úřad se začal posléze zajímat, jak řeší zásobování vodou jiná města na Moravě i v Čechách,529 odkud začaly přicházet odpovědi o místních zkušenostech.530 522
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 8. 1. 1912. Tamtéţ, 27. 9. 1912. 524 Tamtéţ, 9. 9. 1913. 525 Tamtéţ, 25. 2. 1913. 526 Kníţecí vodovod měl dodávat 2 l/s, zatímco spotřeba pro celé město byla vypočtena při čtyřicetileté populaci na 3,5 l/s. Podle vlastního přepočtu by byl tedy kníţecí vodovod schopen dodávat 53 litrů na osobu a den. Pro srovnání s jinými vodovody viz Fasora, L.: Epidemie, s. 47–81. 527 Obvyklá výše dotací poskytovaných na vodovody a kanalizaci byla v této době 10–20 % ze zemských prostředků. Stejnou část bylo moţné získat také od státu. Fasora, L.: Epidemie, s. 57. 528 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 16. 7. 1912. 529 Ţádost zněla: „Město naše zamýšlí poříditi obecní vodovod a vyţádalo si za tím účelem dobrozdání odborníka. Máme za to, ţe můţeme nejspolehlivější informaci o nákladu a zařízení a reţii vodovodu získati z prakse z míst kde vodovody jiţ jsou zařízeny.“ SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 591, kart. 40, Kanalizace, vodovod 1906–1942, Čís 1748/I. z 25. 9. 1912. 530 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 591, kart. 40, Kanalizace, vodovod 1906–1942. 523
106
Městská rada pak navrhla obrátit se na zemský výbor, aby bezplatně prozkoumal hydrologické poměry zdrojové oblasti zamýšleného vodovodu.531 Zemský výbor však této ţádosti nevyhověl a nabídl své sluţby pouze v případě, ţe město hydrologický průzkum zaplatí. Následkem toho došlo začátkem roku 1913 k usnesení zastupitelů, ţe se má pro „neutěšené finanční poměry“ od vodovodu upustit.532 Vodovod byl tedy vybudován pouze v Obecním domě. Ten byl napojen na zámecký vodovod, coţ umoţnil kníţe Liechtenstein. Podmínky zásobování vodou (tedy povinnosti dodavatele i odběratele) řešila podrobná smlouva.533 Při jednání města s kníţetem se ukázalo, ţe by přeci jen mohl být, s pomocí velkostatkáře, vybudován městský vodovod. V květnu roku 1914 byla sepsána ţádost adresovaná kníţeti. Obsahovala popis místních problémů s nedostatkem kvalitní vody a prosbu, zda by bylo moţné upravit stávající zámeckého vodovodu tak, aby se mohl stát také vodovodem obecním.534 Krátce nato měla vypuknout 1. světová válka a nepříznivě ovlivnit prosperitu města také v otázce vodovodu a kanalizace. Zásobování města kvalitní pitnou vodou pak bylo řešeno aţ v meziválečném období, a to stále ještě cestou budování nových studní.535 Stejně tak kanalizace byla realizována aţ etapovitou výstavbou ve dvacátých a třicátých letech 20. století.536
10.3. Elektrifikace Elektrická energie byla v posledních desetiletích 19. století vyuţívána především k osvětlení a podstatně menší měrou k pohonu strojů. Například malá elektrárna vybudovaná z rozhodnutí brněnské komunální správy v letech 1881–1882, slouţila pouze pro osvětlení městského divadla nově vyvinutými Edisonovými ţárovkami. Tak získalo Brno vůbec první divadlo v Evropě, ve kterém byly pouţity ke svícení ţárovky.537 531
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 20. 1. 1913. 532 Tamtéţ, 25. 2. 1913. 533 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 599, kart. 43, Zámecký vodovod 1888–1941, Smlouva o dodávání vody ze zámeckého vodovodu. 534 Tamtéţ, č. 851/I z 3. května 1914. 535 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 465, kart. 23, Studny 1894–1942. 536 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 591, kart. 40, Kanalizace, vodovod 1906–1942. 537 Zřídkaveselý, F.: Počátky elektrifikace Moravy 1878–1919. Brno 1978, s. 43.
107
V posledním desetiletí 19. století a s počátkem 20. století začalo mnoho měst usilovat o zřízení svých elektráren, aby mohly být co nejdříve osvětleny.538 Také v Bučovicích měla být vyuţita elektřina coby moderní způsob osvětlení nočních ulic. V závěru 19. století Bučovice po setmění nezůstávaly ve tmě, ale byly osvětleny olejovými lampami. Jejich světelný výkon a počet však nebyl dostatečný, jak potvrzují návrhy zastupitelů a obyvatel města na pořízení nových lamp. Upozorňovali totiţ, ţe při stávajícím osvětlením není moţné vyjít v noci bezpečně na ulici. V jedné z takových ţádostí neopomněli občané upozornit, ţe v jejich části města je situace tak váţná, ţe na setmělé ulici upadla dokonce tak váţená osoba, jakou byl kněz spěchající k umírajícímu.539 Zlepšení mělo přinést nejen zvýšení počtu lamp, ale i jejich modernizace. Doktor Šebek v roce 1907 navrhoval město osvětlit acetylenovými lampami, k čemuţ zhotovil i vlastní rozpočet. Zastupitelstvo se rozhodlo od tohoto projektu prozatím upustit a zakoupit několik „obyčejných“, tedy olejových lamp.540 Zásadní technologickou proměnu však měl přinést aţ rok 1912, kdy byla městská rada zmocněna k jednání o elektrifikaci města.541 To byl počátek nejrozsáhlejšího projektu, který se předválečné vedení města pokusilo realizovat. V Bučovicích se nechtěli vydat cestou vybudování malé městské elektrárny, jak bylo v této době ještě stále běţné. Energetika byla na konci století mladým a rychle se rozvíjejícím oborem, jehoţ vývoj jen stěţí předvídali elektrárenští odborníci, natoţ pak komunální správy. Navíc neexistoval ţádný odborný orgán, který by zřizování elektráren koordinoval. Tím pádem docházelo ke vzniku elektrárniček, které neprodukovaly stejné hodnoty napětí a dokonce ani typ proudu. Taková zařízení tak nebylo moţné vzájemně propojovat; byla neekonomická a dokonce i nebezpečná.542
538
Zřídkaveselý, F.: Počátky elektrifikace, s. 43. SOkA Vyškov, AMBu, inv. č. 635, kart. 58, Osvětlení města luxovými lampami 1902–1913, dopis z 16. 12. 1912 od obyvatel Hájecké ulice. 540 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908, 21. 11. 1911. 541 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 7. 10. 1912. 542 Zřídkaveselý, F.: Počátky elektrifikace, s. 53 a s. 69. 539
108
V Bučovicích bylo rozhodnuto jednat o odběru proudu z nové elektrárny lokalizované koncernem AEG - Union do Oslavan.543 Na schůzi obecního výboru se dostavil inţenýr společnosti AEG - Union, který promluvil o elektrifikaci Německa, kde byla elektřina levnější, neţ na Moravě. Dále hovořil o napojení Brněnska na elektrické vedení z Oslavan a vyuţití elektřiny nejen k osvětlení, ale i k topení, vaření a pohonu strojů. Doporučil vytvořit druţstvo sloţené z měst Vyškov, Slavkov, Nový Rousínov a Bučovice. Právě bučovičtí zastupitelé se podle tohoto návrhu měli chopit iniciativy, pozvat technického odborníka profesora Lista544 a svolat schůzi starostů.545 V křenovické546 nádraţní restauraci se uskutečnilo na konci roku 1912 a se začátkem roku nového několik schůzí zástupců měst a vesnic vyškovského okresu.547 Vladimír List zde doporučil vytvoření svazu obcí podle německého vzoru.548 V Křenovicích byl proto ustaven přípravný výbor, který měl koordinovat společný postupu obcí a dosaţení lepších cenových podmínek při odběru elektřiny z Oslavan. Elektrárenský koncern tak neměl vyuţít výhody jednání s jednotlivými obcemi. Vytvořený svaz pak měl levně nakupovat elektřinu z oslavanské, případně i ţidenické elektrárny a následně ji prodávat ve vlastních sítích. Ke společné iniciativě zakládajících měst se posléze připojilo také město Královo Pole a obce z okolí Ţidlochovic, Hustopečí a Břeclavi.549
543
Koncern AEG - Union vzniknul v roce 1903 spojením společností Union Elektrizitäts Gesellschaft a Algemeine Elektrizitäts Gesellschaft (původně do roku 1887 Deutsche Edison Gesellschaft). Rosickou báňskou společnost financovaly dvě vídeňské banky. Ty měly zájem na prosperitě rosického těţířstva, které však mělo potíţe s odbytem málo hodnotného uhlí. Vídeňské banky tedy zadaly firmě AEG - Union realizaci nové elektrárny, která by v místě spalovala uhlí a vyráběla tak výhodně elektřinu. Tuto elektřinu pak měly vyuţívat nejen samotné doly, ale také město Brno a případně i další obce. V roce 1910 se obě vídeňské banky obrátili na ministerstvo vnitra o povolení akciové společnosti Oesterreichische Elektrizitäts-Lieferung-Actien-Gesellschaft – OELAG. Tato skutečnost učinila průlom do výstavby malých místních elektráren. Zřídkaveselý, F.: Počátky elektrifikace, s. 31 a s. 52–53. 544 Prof. Ing. Dr. h. c. Vladimír List DrSc. se narodil v roce 1877 v Praze. Vystudoval praţskou techniku a postgraduálně studoval v belgickém Lutychu. Od roku 1902 pracoval u firmy Kříţík, kde se stal zanedlouho vedoucím závodu. V roce 1909 přijal Vladimír List nabízenou profesuru od české brněnské techniky a ve svých dvaatřiceti letech odešel do Brna. V přednáškách pro studenty i širokou veřejnost aplikoval zkušenosti ze zahraničí. Věnoval se především praktické elektrifikaci a publikační činnosti. Zřídkaveselý, F.: Počátky elektrifikace, s. 69–70. 545 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 18. 11. 1912. 546 Obec Křenovice leţí na Slavkovsku. Touto obcí prochází jak trať Brno-Vlárský průsmyk, tak i ţeleznice vedoucí z Brna do Přerova. 547 Tamtéţ, 24. 12. 1912; inv. č. 636, kart. 58, Připojení k Středomoravskému elektrárenskému svazu 1912–1914, zápis o schůzi z 1. 1. 1913. 548 Např. v okolí Frankfurtu nad Odrou byl vytvořen svaz tvořený 550 obcemi. Fasora, L.: Svobodný občan, s. 219. 549 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 20. 1. 1913.
109
Vzhledem k tomu, ţe AEG - Union byla pobočkou berlínské firmy, vstupoval do jednání o elektrifikaci nacionální aspekt. Svazek obcí poţadoval, aby byly práce na vybudování rozvodné sítě zadány českým firmám.550 Poţadavek pouhé účastni českých firem na elektrifikaci však v době vypjatého nacionalismu nestačil českým publicistům. Radní Emil Halla tak v zasedání bučovického obecního výboru konstatoval, ţe akce „...se společnosti „Union“ se následkem nepříznivých útoků některých časopisů protahovala [přeškrtnuto bylo: „se stanoviska nacionálního úplně ztroskotala“ - pozn. autora], po delších úvahách usneseno zříditi elektrárnu vlastní, za kterýmţto účelem prof. List vybídl obec ku vymoţení koncese pro tuto elektrárnu.“551 V dubnu roku 1913 tedy začal pracovat přípravný výbor Středomoravského elektrárenského svazu na realizaci vlastní elektrárny. 552 V čele přípravného výboru stál bučovický starosta František Vlach. Místopředsedou se stal starosta Králova Pole Jenko Havliš, prvním jednatelem profesor List a druhým jednatelem radní Emil Halla. Zemskému sboru byla zaslána ţádost o přímou spoluúčast země. Nemělo se jednat pouze o subvencování stavby, jak bývalo běţné, ale o moţnost rozhodování a podílu ze zisku.553 Moravská elektrárna (jak zněl název) měla vzniknout v Dubňanech na Hodonínsku, kde se nacházela bohatá loţiska hnědého uhlí v dole „Pomoc Boţí“. Tato elektrárna pak měla zásobovat 175 obcí s více neţ čtvrt milionem obyvatel. Navíc se počítalo, ţe v případě nedostatku vlastní energie bude jednáno o nákupu elektřiny z oslavanské velkoelektrárny a menších městských elektráren. Celkový rozpočet Moravské elektrárny převyšoval 7 500 000 korun.554 Do přípravného výboru
Středomoravského elektrárenského svazu
byli
delegování zástupci moravského zemského výboru. Za jejich účasti bylo dohodnuto, ţe kromě obcí a zemského výboru budou ve svazu zastoupeny také domácí banky a elektrotechnické závody. 555 Bučovický starosta Vlach brzy nato poţádal o koncesi
550
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 636, kart. 58, Připojení k Středomoravskému elektrárenskému svazu 1912–1914, zápis o schůzi z 1. 1. 1913. 551 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 30. 4. 1913. Srov. Fasora, L.: Svobodný občan, s. 220. 552 Elektrárna měla zásobovat obce soudních okresů Brno - venkov, Bučovice, Ţidlochovice, Hustopeče, Ţdánice, Klobouky, Hodonín, Slavkov, Kyjov, Uherské Hradiště, Stráţnice, Uherský Ostroh a Vyškov. 553 Zřídkaveselý, F.: Počátky elektrifikace, s. 75. 554 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 636, kart. 58, Připojení k Středomoravskému elektrárenskému svazu 1912–1914, Návrh elektrárny středomoravského elektrárenského svazu. 555 Tamtéţ, Dodatek ku návrhu elektrárny středomoravského elektrárenského svazu.
110
na akciovou společnost zřizující a provozující Moravskou elektrárnu v Dubňanech. Koncese byla Bučovicím udělena, načeţ byly obratem odeslány stanovy ke schválení.556 Náročný projekt elektrárny musel být náleţitě financován. Doktor Emil Halla se informoval i o moţnosti získat potřebný úvěr v zahraničí, o čemţ svědčí dopis od nizozemského konzula a snaha o jednání s francouzskou bankou.557 Záleţitost vybudování elektrárny se však poněkud zkomplikovala, neboť na konci roku 1913 radní Halla oznámil zastupitelům, ţe je nutné vyčkat na rozhodnutí zemského sněmu.558 Mnohým představitelům zemské správy bylo postupem času jasné, ţe se budou muset podílet na elektrifikaci Moravy. Dostupnost elektřiny měla vést nejen k rozvoji průmyslu, ale také ţivnostenských a zemědělských podniků. Všichni čeští poslanci Moravského zemského sněmu proto předloţili v únoru roku 1914 návrh na soustavnou elektrifikaci Moravy. Návrh byl vypracován především profesory Vladimírem Listem a Karlem Englišem. Podle slov profesora Lista to byl první pokus na světě, jak realizovat zemským zákonem soustavnou elektrifikaci.559 Přestoţe bylo přijetí zákona ve sněmu podporováno všemi českými stranami, nebyl přijat, pravděpodobně díky lobbingu cizích energetických společností.560 Další snahy pak přerušila, jako uţ několikrát v našem výkladu, světová válka. Před a během ní nebyla přirozeně realizována myšlenka soustavné elektrifikace Moravy, ani vybudována Moravská elektrárna. Do Bučovic byl elektrický proud zaveden aţ po válce, a to z oslavanské elektrárny jiţ na základě plánu soustavné elektrifikace realizovaného v Československu. Elektrické ţárovky se ve městě rozsvítily poprvé 17. listopadu 1920 v 5 hodin odpoledne, „coţ způsobilo radostný ruch v občanstvu“.561
556
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 636, kart. 58, Připojení k Středomoravskému elektrárenskému svazu 1912–1914, Stanovy akciové společnosti Moravské elektrárny. 557 Tamtéţ, dopis nizozemského konzula, fol. 435–437; dopis Emila Hally z 20. 4. 1913. 558 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 31, Protokoly zasedání obecního výboru 1911/10–1915/1, 1. 12. 1913. 559 Elektrotechnický obzor, roč. XXIII., č. 27, 6. 7. 1934. 560 Zřídkaveselý, F.: Počátky elektrifikace, s. 85. 561 SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 13.
111
11. Shrnutí a srovnání Výklad o praktickém působení obecní samospráv předloţený v posledních kapitolách můţeme shrnout. Je pochopitelné, ţe pro rozvoj Bučovic a jejich směřování bylo velmi podstatné, kterými osobami byla komunální správa tvořena. Jednotliví členové obecních výborů na radnici předkládali své vize, které byly někdy úspěšně realizovány jindy však odloţeny a zapomenuty. K úspěšnému zakončení plánů pro rozvoj města byla kromě prvotní myšlenky bezpodmínečně nutná odvaha, vytrvalost a především nezbytný finanční podklad. Doktor Šebek ještě upozorňoval na potřebu: „...širšího rozhledu ve věcech veřejných, známostí a styků s vlivnými osobami, s poslanci, s úřady státními a zemskými, také jakési obratnosti a sběhlosti v jednání s nimi , jisté míry společenské routiny, slovem jistého stupně intelligence a duševní průpravy a obeznalosti s látkou...“562 Je zřejmé, ţe v éře dvou starostů působily v Bučovicích dva typy obecních samospráv. Ta první povaţovala za podstatné budování českého středního školství ve městě, ale jiţ méně akcentovala potřebu vybudování moderní městské infrastruktury. Staroměšťanská samospráva starosty Racka jiţ nebyla schopna získat finanční prostředky na stavbu vodovodu a kanalizace. Na druhé straně moţná tyto projekty ani nepovaţovala za potřebné, a měla je za zbytečné novoty, bez kterých se občané v celém svém dosavadním ţivotě docela dobře obešli. Při úspěšných snahách o zřízení reálky i při méně úspěšném pokusu o získání hejtmanství, hrála klíčovou roli osoba JUDr. Otakara barona Praţáka. Úsilí Rudolfa Šebka a Josefa Racka totiţ bylo spojeno právě s tímto poslancem a zřejmě jen díky němu získaly Bučovice střední školu. Financování její stavby však narazilo na charakteristickou skutečnost, ţe staroměšťanské vedení Bučovic tíhlo spíše k opatrnějšímu hospodaření. To znamenalo obec pokud moţno nezadluţovat a přiráţky k přímým státním daním nezvyšovat. Rackovo vedení bylo více osobně a příbuzensky propojeno s mnoha obyvateli města a proto muselo brát ohled na zájmy občanů, kteří sice touţili po rozvoji svého města, na druhou stranu jej mnohdy nechtěli financovat. Komunální správa vedená starostou Vlachem byla sloţena z mladších muţů, často do města nově příchozích a ve větší míře také vzdělaných. Zdá se, ţe tito zastupitelé řešili projekty s větší energií a odvahou. Kromě styků s politiky pak častěji 562
SOkA Vyškov, f. AMBu, inv. č. 9, Pamětní kniha města Bučovic 1887–1939, fol. 167.
112
vyuţívali znalosti technických odborníků a informovali se o zkušenostech jiných měst. Vzdělanecko-výkonná komunální správa tak byla schopna realizovat zřízení městské spořitelny a stavbu Obecního domu. Alespoň částečně také vyřešila otázku vodovodu a kanalizace. A nakonec se, tentokrát ovšem zcela neúspěšně, dokázala postavit do čela velkolepého elektrifikačního projektu. Jisté je, ţe i komunální správa vedená vzdělaným měšťanstvem zůstala ve svých představách omezena realitou obecních financí a vypuknutím 1. světové války. Tyto skutečnosti ovšem nebyly omezeny pouze na prostor Bučovic, ale měly obecnou platnost. Při kvalitativním posuzování činnosti komunální správy je nutné mít na zřeteli, ţe do obecního výboru vstoupili občané z nejrůznějších vnitřních pohnutek, které mohly být velmi ušlechtilé, stejně jako naprosto účelové. Navíc ani ty nejupřímnější úmysly a dlouze promýšlené úvahy zastupitel nemusely vést k tomu, co s odstupem času povaţujeme za prospěšné pro město. Pokud však hodnotíme sledované období, můţeme říci, ţe jak vzdělanecko-výkonná tak i staroměšťanská samospráva měla navzdory odlišné strategii nesporné výsledky. Mnohé se podařilo díky úsilí osob jako byl Josef Racek, MUDr. Rudolf Šebek, Ph.Mg. František Vlach, Jan Chvojka, JUDr. František Kroutil či JUDr. Emil Halla.
Na závěr připomeňme, ţe fenomén modernizace 19. století měl odlišný průběh v různých typech měst. Specifika těch stagnujících vyhodnotili rakouští badatelé, kteří si zvolili pro výzkum tři malá města se střediskovou funkcí a nejvýše 5 000 obyvatel.563 Srovnání bučovických poměrů s městy Horn, Eggenburg a Retz se přímo nabízí. Ve všech třech rakouských městech byl zřízen v roce 1850 daňový úřad, okresní soud, četnická stanice a později cejchovní a poštovní úřad. Horn se stal navíc sídlem okresního hejtmanství.564 V Bučovicích byla situace aţ na absenci cejchovního úřadu obdobná. Okresní hejtmanství se Bučovicím i přes určité snahy získat nepodařilo. Rakouská maloměsta se nenachází v oblasti, v níţ bylo moţné v 19. století profitovat například z těţby surovin, a proto se nestala průmyslovými sídly. Naopak
563
Ulsperger, E. – Stekl, H.: Kleinstadtbürgertum – Schnittstellen von Stadtgeschichte und Bürgertumsforschung. In: Stekl, H. (Hg.), Kleinstadtbürgertum in Niederösterreich. Horn, Eggenburg und Retz um 1900. Wien 1994, s. 12. 564 Ulsperger, E.: Horn, Eggenburg, Retz – Kleinstädte an der Peripherie, In: Stekl, H. (Hg.), Kleinstadtbürgertum in Niederösterreich. Horn, Eggenburg und Retz um 1900. Wien 1994, s. 19.
113
skutečnost, ţe tato města leţela v dominantně agrárním území, způsobila, ţe svému okolí poskytovala co moţná nejširší nabídku zboţí a sluţeb. 565 Bučovice také leţí v agrární oblasti, ale industrializační proces 19. století zde měl jinou charakteristiku. Ještě v polovině 19. století mělo městečko nakročeno k tomu, aby se z něj stalo větší průmyslové město. Těţilo totiţ z nevelké vzdálenosti od Brna, textilního centra Moravy. Tento proces však byl v sedmdesátých letech 19. století definitivně ukončen a Bučovice zůstaly nadále jen malým řemeslnicko-zemědělským městem omezujícím se na obdobnou nabídku jako rakouská města. Lidé z okolí Bučovic do města přicházeli za nákupy do místních obchodů, prodávali a kupovali zboţí na pravidelních trzích a na úřadech vyřizovali své záleţitosti. Dolnorakouská města se snaţila posílit svůj význam získáním nových institucí, zvláště pokud byly financovány ze zemských prostředků. A skutečně se jim to dařilo. Rakouská maloměsta se tak stala sídly úřadů, peněţních institucí, obchodních organizací či školských zařízení. Horn byl pak povaţován za „školské město“, Eggenburg za „město muzejní“; velký význam měla v Eggenburgu také zemská polepšovna.566 Stejně tak i Bučovice získaly v podobě reálky významnou školskou instituci, která pozvedla jejich význam. Tato škola změnila také společenské ovzduší v obci, coţ bylo neméně podstatné. Na druhou stranu financování tohoto projektu zřejmě znemoţnilo rychlejší budování technické infrastruktury ve městě. V rakouských městech neproběhla výrazná urbanizační vlna, přesto díky výstavbě nových domů (zvláště secesním stylu), budování parků, promenád, plováren, zavedení telegrafu, telefonu, elektrického osvětlení, vybudování kanalizace, vodovodu, dláţdění náměstí a ulic, přijala i maloměsta konce 19. století „dech“ urbanity. 567 V Bučovicích vzniklo také mnoţství nových domů, stavebně velmi aktivní byli především příslušníci lokálních elit. Tito muţi si ve sledovaném období často nechali vystavět „v novotě“, jak se dobově říkalo, své domy. Jejich rozměry a nákladnost se značně lišila podle majetnosti investora, ale všechny, i ty nejmenší domy disponovaly na fasádách ozdobnými prvky zohledňujícími dobový městský vkus. Bučovice měly taktéţ několik parků, plovárnu, vyuţívaly moţností moderního telegrafu a telefonu. Vybudovat plošnou kanalizaci, městský vodovod a elektrifikovat město se však jiţ do 1. světové války nepodařilo.
565
Ulsperger, E.: Horn, Eggenburg, Retz, s. 25. Tamtéţ, s. 28–31. 567 Tamtéţ, s. 26. 566
114
Závěr Ve své práci jsem se pokusil nastínit sloţení a činnost členů obecních výborů působících mezi lety 1886–1914 v Bučovicích. Cílem bylo získat co nejvíce informací o jednotlivých zastupitelích, analyzovat jejich socioprofesní zařazení a co nejplastičtěji vykreslit činnost komunálních elit v samosprávě a veřejném ţivotě vůbec. Přitom jsem se snaţil nespouštět ze zřetele fenomény 19. století - industrializaci, urbanizaci, byrokratizaci, spolkový ţivot a samosprávu samotnou. Tyto fenomény byly zohledněny v kapitolách o hospodářských a demografických poměrech Bučovic, ve výkladu o konstituování svobodné samosprávy v habsburské monarchii i v kapitole o účasti komunálních elit na místním spolkovém ţivotě. U velké většiny obecních zastupitelů se podařilo zjistit jejich profesi, věk, sociální i prostorovou mobilitu a do určité míry i styl ţivota. Při zjišťování těchto informací jsem se musel vypořádat s torzovitostí pramenů. Za velký problém povaţuji absenci sčítacích operátů z roku 1910, neboť z nich by bylo moţné zjistit více informací o zastupitelích zvolených v roce 1911. Další úskalí při zjišťování údajů o jednotlivých zastupitelích představoval poměrně častý výskyt osob ţijících v Bučovicích se stejným jménem i příjmením. Pomůcku pro rozlišení jednotlivých osob však naštěstí přestavovalo uváděné označení čísla domu, ve kterém ten který obecní zastupitel bydlel. Při sledování jednotlivých zastupitelů a jejich činnosti se ukázalo, ţe velmi podstatné byly aktivity muţů, kteří do Bučovic přišli z jiných lokalit, přičemţ za sebou často měli jiţ absolvované vyšší či dokonce akademické vzdělání. Tito lidé pak byli v maloměstě určitými inovátory. Bučovické poměry tak potvrzují slova Lukáše Fasory a Pavla Kladiwy: „Jak můţe česká historiografie zhodnotit nástup občanské společnosti, kdyţ nezkoumá její mechanismy na lokální úrovni? Domníváme se, ţe se občanská společnost musela utvořit primárně v místě s pomocí impulzů, které na „periferii“ docházely z center, a to nejen v podobě zákonů, vyhlášek a nařízení – tedy „migrace“ informační, ale i v podobě migrace osob – úředníků, podnikatelů, příslušníků vzdělanostních vrstev. Tito podstatně přispěli k probourání bariér tradičního měšťanského ţivota. Proces to byl postupný, po určité časové údobí docházelo k prolínání občanských a (staro-) měšťanských vrstev. Právě ono prolínání, první
115
krůčky komunálních samospráv, analýza problémů, před něţ byly postaveny, tvoří důleţitou součást „velkých politických dějin.“568 Je nutné říci, ţe splnění některých v úvodu vytčených cílů se podařilo jen částečně. Příčin bylo několik. Torzovitost pramenné základy jsem jiţ zmínil. Absenci archivních pramenů jsem se však snaţil kompenzovat prací s dobovým tiskem a pamětmi. Matriční výzkum jsem bohuţel nerealizoval u všech členů obecních výborů, neboť to bylo spojeno s většími nároky na cestování do archivů v Čechách a ve Slezsku. Obecně však mohu konstatovat, ţe vyuţívaná heuristická základna byla velmi bohatá, proto bylo velmi důleţité správné vyhodnocování uţitečných informací a jejich odlišení od informací podruţných. Zvolená metodika i struktura diplomové práce, kterou jsem předloţil v úvodu, se osvědčila. V práci tak bylo zachyceno několik výkladových rovin, které zprostředkovaly komplexní pohled na ţivot bučovických komunálních elit a obecní samosprávy v éře dvou starostů. Věřím, ţe informace zjištěné v prostoru Bučovic poslouţí ke srovnání s výsledky výzkumu v jiných lokalitách, a tak přispějí ke zpřesnění tezí, které byly dosud vysloveny o procesu tvorby občanské společnosti a fungování obecních samospráv. Téma bučovické samosprávy ovšem nabízí další prostor pro bádání. Je zřejmé, ţe pro celistvý pohled na sledovanou problematiku bude nutné zpracovat celý časový rámec vymezený vznikem svobodné obecní samosprávy na jedné straně a vypuknutím 1. světové války na straně druhé. V diplomové práci, která má omezený rámec rozsahu, jsem takovýto pohled předloţit nemohl.
568
Fasora, L. – Kladiwa, P.: Obecní samospráva, s. 39.
116
Prameny a literatura a) archivní prameny: Moravský zemský archiv v Brně: fond E 67 Sbírka matrik fond F 44 Bučovice statek 1572–1947 fond G 61 Otakar Praţák (1852) 1873–1915 Muzeum Vyškovska, pobočka Bučovice: Sbírka fotografií a pohlednic Státní okresní archiv Vyškov se sídlem ve Slavkově u Brna: fond Archiv města Bučovice 1618–1945 (1950) fond Národní škola dívčí Bučovice 1892–1953 fond Okresní soud Bučovice 1850–1897 fond Okresní úřad Vyškov (z něj vyčleněny sčítací operáty) fond Jan Galla, bednářský mistr v Bučovicích 1833–1877 (nezpracováno) Římskokatolická farnost Bučovice: Protocollum domesticus parochie Butschovicensis 1872– (dosud) Zemský archiv Opava, pracoviště Olomouc: Sbírka matrik bývalého Olomouckého kraje II. 1583–1949 (1950)
b) tištěné prameny: FURYCH, Josef: Brněnský drak. Praha 1931. FURYCH, Josef: Jaro ţivota. Praha 1930. CHYTIL, Alois: Chytilův úplný adresář Moravy. Brno 1911. Lexikon obcí pro Moravu. Zpracováno na základě výsledků sčítání lidu ze dne 31. prosince 1900. Vídeň 1906. Retrospektivní lexikon obcí ČSSR 1850–1970. Díl I, sv. 1. Praha 1978. SCHWARZ, František: Václav Dobrovský, reformátor obce nezdarovské. 2. vydání, Praha 1890. Sněmovní list o sezeních Moravského sněmu zemského – Landtagsblatt über die Sitzungen des Mährischen Landtages. Brno 1901. SUCHAN, Karel: Kronika Suchanovy rodiny 1850–1999. Strojopis pamětí uloţený v Gymnáziu Bučovice. ÚLEHLA, Jan: Bučovice. Strojopis pamětí uloţený v Gymnáziu Bučovice. VALENTA, Bohumír: Obecní statut král. města Uh. Hradiště a obecní zřízení 117
Moravské. Parallela. Uherské Hradiště 1902. VALENTA Václav: Moje dětství. Z pamětí ubitého svazek 1. Olomouc 1923. VALENTA Václav: Jubileum mé 60ti leté duševní práce a činnosti 1874–1934. Z pamětí ubitého svazek 2. Bučovice 1934.
c) tisk: Bučovské cepy, roč. I. (1896) Bučovské noviny, roč. I.–VI. (1895–1900) Elektrotechnický obzor, roč. XXIII. (1934) Moravská Orlice, roč. XXVIII. a XXXVI. (1890 a 1898) Národní očista, roč. I.–III. (1912–1914) Raketa, roč. I. (1910) Vyškovské noviny, roč. II., V., VIII., XVI., XVII., XX., XXI., XXII. (1893, 1896, 1899, 1907, 1908, 1911, 1912, 1913) Ţihadlo, roč. I. (1911)
d) literatura: 75 let nábytkářského závodu v Bučovicích. Bučovice 1969. 100 let poţárního sboru města Bučovic 1875–1975. Bučovice 1975. 115. výročí zaloţení spolku katolických tovaryšů v Bučovicích. Bučovice 2005. 1870–1970: Jubileum 100 let bučovických ochotníků. Bučovice 1970. ANŢIČ, Sonja – HANČIČ, Damjan – ŠENK, Tatjana: Ljubljanska mestna uprava od prevega ţupanja dalje (1504–2004). Ljubljana 2004. BALAJKA, Vladimír: Představitelé obecních samospráv a jejich účast na spolkovém ţivotě v Kyjově 1850–1914. Magisterská diplomová práce obhájená na FF MU v Brně 2006. BARTOŠ, Josef – SCHULTZ, Jindřich – TRAPL, Miloš: Historický místopis Moravy a Slezska v letech 1848–1918. Sv. X. Ostrava 1986. ČOUPEK Jiří: Ungarich Hradisch – Bürgertum und Stadtpolitik. In: URBANITSCH Peter – STEKL Hannes (Hg.): Die Kleinstadtbürgertum in der Habsburgermonarchie 1862–1914. Bürgertum in der Habsburgermonarchie IX. Wien – Köln – Weimar 2000, s. 355–381. DOVADIL, Josef a kol.: Olympismus. Praha 2004. FASORA, Lukáš: Epidemie břišního tyfu na Moravě a jejich prevence v letech 1881– 1913. Časopis Matice Moravské, roč. CXXI., č. 1/2002. FASORA, Lukáš: Modernizace komunální správy a mentální proměna zástupců místních občanských elit v letech 1890–1914 na příkladu brněnských předměstských obcí. Vlastivědný věstník moravský, roč. LVI., 2/2004, s. 160–172. 118
FASORA, Lukáš – HANUŠ, Jiří – MALÍŘ, Jiří (eds.): Občanské elity a obecní samospráva 1848–1948. Brno 2006. FASORA Lukáš: Představitel obecní samosprávy. In: FASORA, Lukáš – HANUŠ, Jiří – MALÍŘ, Jiří (eds.): Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 124–139. FASORA Lukáš: Sociální a profesní struktura brněnské komunální reprezentace v letech 1851–1904. Český časopis historický, roč. CIII., č. 2/2005, s. 354–381. FASORA Lukáš: Správa města Brna v přechodu mezi „honoračním“ a „výkonovým“ typem v letech 1850–1905. Časopis Matice moravské, roč. CXXIII., č. 1/2004, s. 77–91. FASORA Lukáš: Svobodný občan ve svobodné obci? Občanské elity a obecní samospráva města Brna 1851–1914. Brno 2007. FRIŠ, Darko – ROZMAN, Franc (ur.): Od Maribora do Trsta 1850–1914. Maribor 1998. HANUŠ, Jiří: Katolický kněz - Příklad Františka Sušila. In: FASORA, Lukáš – HANUŠ, Jiří – MALÍŘ, Jiří (eds.): Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 393–406. HEISS, Hans – STEKL, Hannes – URBANITSCH, Peter: Einleitung. In: URBANITSCH Peter – STEKL Hannes (Hg.): Die Kleinstadtbürgertum in der Habsburgermonarchie 1862–1914. Bürgertum in der Habsburgermonarchie IX. Wien – Köln – Weimar 2000, s. 7–24. HLAVAČKA, Milan: Zlatý věk české samosprávy. Samospráva a její vliv na hospodářský, sociální a intelektuální rozvoj Čech 1862–1913. Praha 2006. HLEDÍKOVÁ, Zdeňka – JANÁK, Jan – DOBEŠ, Jan: Dějiny správy v českých zemích od počátků státu po současnost. 2. vydání, Praha 2005. JANÁK, Jan – PODANÝ, Richard: Dělnické hnutí na Vyškovsku do roku 1918. Brno 1964. JANÁK, Jan: Podíl bučovických ţidovských podnikatelů na vytváření vlnařského průmyslu na Moravě. In: 100 let muzejní práce na Vyškovsku 1893–1993. Vyškov 1993, s. 61–79. Jubilejní výroční zpráva Státního reálného gymnasia v Bučovicích 1902–1927. Bučovice 1927. KLADIWA, Pavel: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. I. díl: Vývoj legislativy. Ostrava 2007. KLADIWA, Pavel – POKLUDOVÁ, Andrea – KAFKOVÁ, Renata: Lesk a bída obecních samospráv Moravy a Slezska 1850–1914. II. díl, 1. sv.: Muţi z radnice. Ostrava 2008. KLADIWA, Pavel: Obecní volby v Moravské Ostravě 1850–1908 a formování občanské společnosti. Slezský sborník, roč. C., č. 1/2002, s. 11–42. KLADIWA, Pavel: Obecní výbor Moravské Ostravy 1850–1913. Ostrava 2004. KLADIWA, Pavel: Stav bádání k problematice formování a vývoje občanské společnosti v 19. (18.) století. Srovnání frankfurtského, bielefeldského a vídeňského projektu na téma Bürgertum. Slezský sborník, roč. C., č. 2/2002, s. 124–143. KRAMOLIŠ, Čeněk: Bučovský okres. Vlastivěda moravská. II. Místopis. Brno 1900. KRATOCHVÍL, Augustin: Dějiny Bučovic do smrti Františka Josefa z Lichtenštejnů. Bučovice 1925. 119
KRATOCHVÍL, Augustin: Dějiny z Lichtenštejnů. Bučovice 1924.
Bučovic
do
smrti
Josefa
Jana
Adama
KRATOCHVÍL, Augustin: Dějiny Bučovic od roku 1848. Bučovice 1927. KRČÁLOVÁ, Jarmila: Zámek v Bučovicích. Praha 1979. LATZKA, Jan: Obecní samospráva a občanské elity na příkladu malého města Ţďáru 1864-1912. Magisterská diplomová práce obhájená na FF MU v Brně 2008. LÁZNIČKA, Zdeněk: Moravská města. Anthropogeografická studie. Brno 1948. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska: biografická část. Praha 2007. MACENAUER, Josef: Samospráva obecní. Příruční kniha pro starosty a zastupitele obecní na Moravě. 3. vydání, Brno 1899. MACHAČOVÁ, Jana – MATĚJČEK, Jiří: Nástin sociálního vývoje českých zemí 1780– 1914. Opava 2002. MAIER, Karel: Hospodaření a rozvoj českých měst 1850–1938. Praha 2005. MALÍŘ Jiří: Od spolků k moderním politickým stranám. Brno 1996. MALÍŘ, Jiří – MAREK, Pavel a kol: Politické strany. Vývoj politických stran a hnutí v českých zemích a Československu 1861–2004. I. díl: období 1861–1938, Brno 2005. MALÍŘ, Jiří: Sekularizace a politika v „dlouhém“ 19. století. In: FASORA, Lukáš – HANUŠ, Jiří – MALÍŘ, Jiří (eds.): Sekularizace českých zemí v letech 1848–1914. Brno 2007, s. 11–24. MAREK, Pavel: Kočovný herec. In: FASORA, Lukáš – HANUŠ, Jiří – MALÍŘ, Jiří (eds.): Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 435–448.
NAVRÁTIL Michael: Almanach sněmu markrabství Moravského (1896–1902.). Plzeň 1899. OSOLSOBĚ, Jana: Architekt a pedagog Jaroslav Syřiště. In: 58/59 bulletin Moravské galerie v Brně 2002/2003, Brno 2003, s. 306–317. Památník pěveckého spolku „Hvězda“ v Bučovicích 1862–1932. Bučovice 1932. PEŠEK, Jiří – LEDVINKA, Václav (eds.): Mezi liberalismem a totalitou. Komunální politika ve středoevropských zemích 1848–1948. Praha 1997. POSPĚCH, Pavel: Rolník – Haná. In: Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 189–201. RACEK, Jan: Půlstoletí pěvecké a vzdělávací jednoty „Osvěty“ v Bučovicích. Bučovice 1932. RÁJA, Martin: JUDr. Ctibor Helcelet mezi konzervatismem a liberalismem. Magisterská diplomová práce obhájená na FF MU v Brně 2003. ŘEPA, Milan: Sekularizace českého národního hnutí na Moravě. In: Fasora, L. – Hanuš, J. – Malíř, J. (eds.): Sekularizace českých zemí v letech 1848–1914. Brno 2007, s. 67–75. SETINSKÝ, Jiří: Bučovice v prvním desetiletí po obnově konstitučního zřízení. In: Vyškovský sborník II. Slavkov u Brna 2001, s. 133–150. SETINSKÝ, Jiří: Hospodaření městské samosprávy v Bučovicích a městská spořitelna. In: Ad musealem laborem. PhDr. Slavomíru Brodesserovi k šedesátým pátým narozeninám. Brno 2005, s. 81–87. 120
SETINSKÝ, Jiří: Krátké zamyšlení nad nejstaršími dějinami Bučovic a jejich topografií ve světle posledních archeologických objevů. In: Muzejní zpravodaj 2003. Vyškov 2003, s. 11–14. SETINSKÝ, Jiří: Případ ředitele Bohuslava Kopeckého. In: Vyškovský sborník. Slavkov u Brna 1999, s. 104–118. SETINSKÝ, Jiří: Snahy města Bučovic o zřízení politického okresu v letech 1903–1939. In: 100 let muzejní práce na Vyškovsku 1893–1993. Vyškov 1993, s. 81–88. SETINSKÝ Jiří: Z dějin bučovických ţidů a jejich souţití s křesťany. In: XXVI. Mikulovské sympozium: Moravští Ţidé v rakousko-uherské monarchii (1780–1918). Brno 2003, s. 181–187. SETINSKÝ Jiří: Z hospodaření obecních samospráv na Bučovicku na konci 19. a začátku 20. století. In: 110 let muzejní práce na Vyškovsku 1893–2003. Vyškov 2003, s. 33–46. Sokol Bučovice 1892–1992: Almanach. Bučovice 1992. TIHELKA, Karel: Bučovické domy vzniklé před třicetiletou válkou a jejich majitelé. Brno 1968. UČÍK, Ladislav: Poradce při volbách obecních výborů v zemích Koruny české. Příruční kníţka pro kaţdého, o samosprávu dbalého občana i starostu obce. Praha 1900. ULSPERGER, Elisabeth: Horn, Eggenburg, Retz – Kleinstädte an der Peripherie. In: STEKL, Hannes (Hg.): Kleinstadtbürgertum in Niederösterreich. Horn, Eggenburg und Retz um 1900. Wien 1994, s. 15–39. ULSPERGER, Elisabeth – STEKL, Hannes: Kleinstadtbürgertum – Schnittstellen von Stadtgeschichte und Bürgertumsforschung. In: STEKL, Hannes (Hg.): Kleinstadtbürgertum in Niederösterreich. Horn, Eggenburg und Retz um 1900. Wien 1994, s. 1–14. ULSPERGER, Elisabeth: Modell und Wirklichkeit – Zur kulturellen und politischen Praxis in Kleinstädten. In: In: STEKL, Hannes (Hg.): Kleinstadtbürgertum in Niederösterreich. Horn, Eggenburg und Retz um 1900. Wien 1994, s. 41–84. Vyškovsko. Vlastivěda moravská. Brno 1965. ZÁŘICKÝ, Aleš: Velkopodnikatel. In: Člověk na Moravě 19. století. 2. vydání, Brno 2008, s. 28–46. ZŘÍDKAVESELÝ, František: Počátky elektrifikace Moravy 1878–1919. Brno 1978.
e) internetové zdroje: Český statistický úřad: Výsledky voleb [online]. © 2006. Dostupný z WWW:
Encyklopedie dějin města Brna [online]. © 2009. Dostupný z WWW: Město Bučovice [online]. © 2006. Dostupný z WWW:
121
Zusammenfassung Die Diplomarbeit beschäftigt sich mit der Problematik der kommunalen Bürgereliten und der Gemeindeselbstverwaltung. Das bearbeitete Thema beschränkt sich auf den Raum der südmährischen Stadt Bučovice. Den Zeitrahmen bilden auf der einen Seite die Wahl des Bürgermeisters Josef Racek in die Funktion, auf der anderen Seite dann der Beginn des ersten Weltkrieges (1886–1914). Die Studie wurde durch die Arbeiten der Historiker der so genannten „Mährischen Schule“ beeinflusst, die sich im letzten Jahrzehnt mit der Bürgertumsforschung in den mährischen Städten des 19. Jahrhunderts beschäftigt haben. Die Diplomarbeit ist in elf Hauptkapitel unterteilt. Die Einleitung umreißt den bisherigen Stand der Forschung auf dem Feld der Gemeindenselbstverwaltung, den damaligen Legislaturrahmen und die historische Entwicklung von Bučovice, mit der sich diese Fallstudie beschäftigt. Danach folgt die Haupterklärung. In der Arbeit wird so der politische Kampf um die Stadtführung, das soziale Profil der Gemeindevertreter und der Wähler skizziert. Es folgt eine Analyse der einzelnen Professionsgruppen, die in der Selbstverwaltung von Bučovice gewirkt haben. Grundlagen der Analyse, die das soziale Profil der einzelnen Gruppen festhält, sind ausgesuchte Informationen über ein knappes Hundert der Gemeindevertreter, die in den Jahren 1886–1911 gewählt worden sind. Die
Diplomarbeit
lässt
aber
auch
die
praktische
Wirkung
der
Gemeindeselbstverwaltung nicht außer Acht und deshalb sind im Schlussteil Kapiteln eingeführt, die sich der Bemühung der Gemeindevertreter um den Einflussaufbau von Bučovice, Gemeindelandwirtschaft und der Problematik des Aufbaus der modernen Infrastruktur widmen. Obwohl das Interesse der Historiker bisher nicht auf die Problematik der Kleinstädte und ihrer Selbstverwaltung gerichtet worden ist, werden in der Arbeit die Forschungsergebnisse aus den mährischen Städten Kyjov (Gaya), Příbor (Freiberg), Uherské Hradiště (Ungarisch Hradisch) und des Städtchens Jaroslavice (Joslowitz) benutzt. Für die Komparation sind auch manche Forschungsergebnisse über die spezifischen Züge der kleinstädtischen Bürgerschichten benutzt worden. Diese Forschung ist von österreichischen Historikern in den Städten Horn, Eggenburg und Retz realisiert worden.
122
Textová příloha Základní biografické údaje o členech obecních výborů Bučovic zvolených v letech 1886–1911 Jméno a příjmení je uvedeno dle záznamů ve sčítacích operátech, zápisů zasedání a prezenčních listin ze schůzí obecního výboru. V případě, ţe jsem se setkal s více variantami, jsou uvedeny i ty, přičemţ na prvním místě je forma, kterou uţíval dotyčný zastupitel pro podpis na úředních dokumentech. U jména je uveden zjištěný akademický titul, šlechtický predikát a titul katolických kněţí. Profese – zaznamenán údaj uvedený ve sčítacích operátech, případně v materiálech k volbám, pramenu Chytil, A.:Chytilův úplný adresář Moravy a tisku. V závorce je uveden rok, ke kterému se údaj vztahuje. Členství v OV – členství v obecním výboru je uvedeno dle materiálů o výsledcích voleb, prezenčních listin ze schůzí obecního výboru, tisku a pro meziválečné období dle městské kroniky. Údaje o členství v obecních výborech jsem zjišťoval mezi lety 1870–1929 (výjimečně i od roku 1864). V případě, ţe dotyčný zastupitel zemřel v době výkonu své funkce je v závorce symbol kříţku. Datum, místo narození - zaznamenáno dle matrik narozených uloţených v MZA v Brně a SA Opava, pracoviště Olomouc a sčítacích operátů. Při neshodujícím se datu operátu a matriky je údaj uveden dle matriky. Název místa je uváděn v dobovém i současném znění; pokud se odlišují, je současné znění uvedeno v závorce, kde je zároveň zaznamenáno, ve kterém okrese se místo v současnosti nachází (pokud se nejedná o Bučovice samé a města okresní). Otec – zaznamenáno jméno a profese otce podle matrik oddaných uloţených v MZA v Brně, případně podle sčítacích operátů. Manţelka, rok a místo narození – uvedeno dle sčítacích operátů či matriky oddaných uloţených v MZA v Brně. Pokud nebylo ve sčítacím operátu uvedeno, ţe je domácí hospodyní, je hned za jménem uvedena její profese. U místa narození je v závorce uveden doplňující údaj obdobným způsobem jako u zastupitelů. Konfese – zkratka ŘK představuje římského katolíka, Ţ příslušníka ţidovského náboţenství. Sociální mobilita dětí – u nichţ jsem zjistil skutečnost sociálního vzestupu, je toto uvedeno. Údaje vycházejí především ze sčítacích operátů, tisku, pamětí, publikací Jubilejní výroční zpráva Státního reálného gymnasia v Bučovicích 1902–1927; Kratochvíl, A.: Dějiny Bučovic od roku 1848. Daňová poplatnost – je zaznamenána podle soupisu voličů; pokud jsem zjistil kromě celkové částky i výši daně z příjmu, výdělku a vyššího sluţného, je tato skutečnost zaznamenána. V závorce je uveden rok, ke kterému se výše daně vztahuje. Pokud odváděl zastupitel daň, která se značně lišila od výše daně, kterou odváděla manţelka, je uvedena také výše její daně; případně je uváděna daň, kterou odváděli oba manţelé dohromady. Adresa – zaznamenána podle sčítacích operátů, materiálů k volbám či dle publikace Tihelka, K.: Bučovické domy vzniklé před třicetiletou válkou a jejich majitelé. Pokud jsem s jistotou neurčil ulici, je dům uveden pouze pod číslem popisným. Název ulice je uváděn dobový. V případě stěhování zachyceného ve sčítání obyvatel či v materiálech k volbám, je uveden v závorce patřičný rok. 123
Dobový název ulice – Současný název ulice: Dvorská – Sovětská Školní – Komenského Náměstí – náměstí Svobody i Jiráskova a Smetanova Hájek – Hájecká Hrádek – náměstí Vítězství Husova – Nádraţní Kramářova – Smetanova Liechtensteinská, Legionářů – Legionářská Mlýnská – Mírová Slavkovská, Tyršova – Slavkovská Trávnická – Trávnická i Čsl. armády Úvozní, Palackého – Součkova Vyškovská, Denisova – Vyškovská Zahradní – Zahradní Zámecká, Havlíčkova – Zámecká Ztracená – Ztracená Ţdánská – Ţdánská i Nádraţní Učni, zaměstnanci a sluţebný personál – zaznamenán údaj o osobách, které nebyly členy rodiny, ale ţily v domácnostech daného zastupitele a byly zachyceny ve sčítacích operátech. V závorce je uveden rok, ke kterému se údaje vztahují. Informace o sluţebném personálu Josefa Fuhricha vycházejí z knihy Furych, J.: Jaro ţivota. Poznámka – zaznamenány údaje působení zastupitelů ve vedení spolků a společenstev, časové vymezení let strávených na postu starosty a radního, získání čestného občanství, informace o rodičích, u přistěhovalých je uveden zjištěný rok příchodu do Bučovic, získání domovského práva, případně rok odchodu z Bučovic. Hospodářská zvířata – uvedena pouze fakultativně; počet vychází ze sčítacích operátů. U všech zjišťovaných kategorií představuje 0 nepřítomnost jevu, údaj nezjištěný není uveden.
124
František Bauer profese: domkař a krejčí (1880); krejčovský mistr (1900) členství v OV: 1886–1890 datum, místo narození: 20. 1. 1840, Nemuchovice (dnes Nemochovice, okr. Vyškov) otec: Martin Bauer - šafář manţelka, rok a místo narození: Maria - majitelka polností, 1852, Bučovice otec manţelky: František Šťastný - sedlář konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Ladislav - sluha u c. k. berního úřadu v Bučovicích daňová poplatnost: 23 zl. (1883); 14 zl. - z výdělku 9 zl., z příjmu 5 zl. (1895); 18 K (1906), 16 K - vše z výdělku (1910) adresa: č. p. 276 (1880); Trávnická 23 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 učedník (1880); 1 sluţka v polním hospodářství, 1 učeň (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1851, krejčovská provozovna Trávnická 23 a Náměstí 215 Josef Beránek profese: domkař a mlynářský tovaryš (1880); hoteliér a rolník (1900) členství v OV: 1893–1911 datum, místo narození: 4. 4. 1854, Buchlovice (okr. Uherské Hradiště) otec: Jan Beránek - podruh manţelka, rok a místo narození: Vilemína, 1860, Křtiny (okr. Blansko) otec manţelky: Jan Vaněk - čtvrtláník a pernikář konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Jan - c.k. poddůstojník, Jaroslav - student reálky ( 1900) daňová poplatnost: 137 zl. (1895); 157 K (1906); 146 K - z výdělku 87 K, z příjmu 54 K (1910) adresa: Školní 214 (1900); Hájek 482 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 číšník, 3 osobní sluţky, 1 chůva (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1878 František Berger profese: sedlářský mistr a rolník (1900) členství v OV: 1900–1911 datum, místo narození: 1. 5. 1862, Bučovice otec: Edmund Berger - sluha při c. k. berním úřadě v Bučovicích manţelka, rok a místo narození: Augustina/Augusta, 1866, Bučovice otec manţelky: Petr Šperka - měšťan konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: s manţelkou 6 zl. (1883); 22 zl. (1895); sám 9 K (1906); 10 K - vše z výdělku (1910) adresa: Slavkovská 37 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 2 učni (1900) Dr. Max/Maxmilian Bondy profese: ředitel továrny (1900) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 25. 2. 1855, Kolín otec: manţelka, rok a místo narození: Selma, 1863, Koryčany (okr. Kroměříţ) otec manţelky: konfese: Ţ sociální mobilita dětí: Paul - tovární úředník (1914), Heinrich - student reálky (1900) 125
daňová poplatnost: 33 zl. - vše z příjmu (1895); 108 K (1906); 120 K - 110 K z příjmu, 10 K z vyššího sluţného (1910) adresa: Nádraţní 368 (1900); Husova 405 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 osobní sluţka (1900) poznámka: obcovací řeč němčina; domovské právo v Bučovicích od roku 1903 Jakub Budík profese: tkalcovský mistr (1878); obchodník se střiţním zboţím a rolník (1900) členství v OV: 1900–1911 datum, místo narození: 25. 7. 1846, Bučovice otec: Jan Budík - tkalcovský mistr manţelka, rok a místo narození: Josefa/Josefka, 1851, Bučovice otec manţelky: Josef Galla/Gála - bednářský mistr konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 43 zl. (1883); 47 zl. (1895); 105 K (1906); 112 K - z výdělku 23 K, z příjmu 7 K (1910) adresa: č. p. 139 (1880); Slavkovská 39 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná (1880); 0 (1900) poznámka: provozovna obchodu Náměstí 184 (dům Josefa Racka), jednatel spolku Hvězda Karel Budík profese: čtvrtláník a obchodník (1869); majitel domu a obchodník se dřevem (1880; majitel polního hospodářství, obchodu se dřevem a stolařský mistr (1900) členství v OV: 1870–1911 datum, místo narození: 16. 1. 1840, Bučovice otec: František Budík - čtvrtláník a stolařský mistr manţelka, rok a místo narození: Jana/Johana, 1850, Bučovice otec manţelky: František Jelínek - tkalcovský mistr a měšťan konfese: ŘK sociální mobilita dětí: František - c. k. námořní důstojník, Gabriel - student univerzity (1900), Karel - 2. náměstek starosty za agrární stranu v letech 1919–1923. daňová poplatnost: 104 zl. (1883); 145 zl. - z výdělku 43 zl., z příjmu 50 zl. (1895); 220 K (1906) hospodářská zvířata: 4 koně, 6 krav, 4 prasata, 14 včelích úlů (1880); 4 koně, 6 krav, 1 býk, 5 prasat, 30 slepic, 2 husy, 2 kachny (1900) adresa: Slavkovská 87 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná (1880); 0 (1900) poznámka: první radní v letech 1883–1911, náčelník spolku dobrovolných hasičů, předseda občanské záloţny Karel Doležel profese: stolařský pomocník (1880); stolařský mistr (1900) členství v OV: 1896–1900; 1907–1911 datum, místo narození: 23. 10. 1863, Bučovice otec: František Doleţel - krejčí manţelka, rok a místo narození: Kristina - majitelka polního hospodářství, 1866, Bučovice otec manţelky: Antonín Pacák - domkař konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Jan - zvěrolékař (1927) daňová poplatnost: 9 K (1906); 6 K (1910); s manţelkou 11 K (1910) hospodářská zvířata: 3 krávy, 16 slepic (1900) adresa: č. p. 115 (1880); Zámecká 255 (1900) 126
učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 2 učni (1900) poznámka: místopředseda občanské záloţny Jan Doupovec profese: soukromník [přeškrtnuto zednický a tesařský mistr] (1921) členství v OV: 1907–1911 datum, místo narození: 1. 7. 1857, Milonice (okr. Vyškov) otec: Karel Doupovec - čtvrtláník manţelka, rok a místo narození: Marie, 1862, Milonice (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Jan - úředník okresního soudu v Bučovicích (1921) daňová poplatnost: 103 K (1906); 179 K - z výdělku 78 K, z příjmu 88 K (1910) adresa: č. p. 134 (1911); Hrádek 498/26 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: v Bučovicích od roku 1903 František Duchoň profese: obuvnický mistr (1900); rolník (1911) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 23. 1. 1869, Bučovice otec: František Duchoň - obuvnický mistr manţelka, rok a místo narození: Julie, 1878, Nevojice (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 7 zl. (1895); 8 K (1906); 26 K (1910); s manţelkou 30 K (1906) adresa: č. p. 35 (1880); Trávnická 319 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: domovské právo v Bučovicích od roku 1901 Josef Fuhrich profese: majitel domu a hostinský (1880); rolník a hostinský (1900 členství v OV: 1883–1893, 1896–1910 (+) datum, místo narození: 30. 8. 1834, Petersdorf (dnes Petrovice, okr. Bruntál) otec: Josef Fuhrich - podruh manţelka, rok a místo narození: 1. Karolina, 1841, Bučovice; 2. Marie Magdalena, 1831, Bučovice otec manţelky: 1. František Racek - hostinský; 2. Pavel Sokola - bednářský mistr konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Tomáš - úředník, Josef - advokát, Karel - lékárník daňová poplatnost: 240 zl. (1883); 187 zl. (1895); 406 K 27 h (1906) hospodářská zvířata: 2 koně, 1 kráva (1880) adresa: č. p. 214 (1880); Náměstí 215 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880; 1900), v pamětech 1 kočí, 1 sluţka poznámka: člen místní školní, člen odvodní komise, policejní komisař, radní v letech 1896–1911 Dominik Fuňka profese: majitel výkroje kůţe a obuvnický mistr (1900); obchodník (1914) členství v OV: 1911–1919; 1927–1929 datum, místo narození: 19. 7. 1868, Bučovice otec: Gabriel Funka - obuvník a obchodník s kůţemi manţelka, rok a místo narození: Jindřiška, 1873, Bučovice otec manţelky: Martin Vegr - tkalcovský mistr 127
konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 6 zl. (1895); 20 K (1906); 27 K - z výdělku 20 K, z příjmů 7 K (1910) adresa: č. p. 116 (1880); Úvozní 283 (1900); Kramářova 46 n (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 2 učni (1900) poznámka: provozovna v domě a ve Školní 44/45 (1900), v letech 1927–1929 zastupitelem za ţivnostensko-obchodnickou stranu Jan Galla/Gála profese: čtvrtláník (1880); rolník (1900) členství v OV: 1890–1896 datum, místo narození: 20. 8. 1842, Bučovice otec: Josef Galla/Gála - rolník a bednářský mistr manţelka, rok a místo narození: Františka, 1859, Bučovice otec manţelky: František Racek - stolařský mistr konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Maria - učitelka (1900), Jan - zastupitel v letech 1927–1929 za ţivnostensko-obchodnickou stranu daňová poplatnost: 31 zl. (1883); 62 K (1906); 73 K (1910) hospodářská zvířata: 3 koně, 4 krávy, 2 prasata, 15 slepic, 2 husy (1900) adresa: Slavkovská 38 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná (1880), 0 (1900) František Ladislav Gartner profese: ředitel obecné a měšťanské dívčí školy (1911) členství v OV: 1911–1916 (+) datum, místo narození: 17. 8. 1861, Dačice (okr. Jindřichův Hradec) otec: manţelka, rok a místo narození: Marie, 1871 Telč (okr. Jihlava) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Vlasta - učitelka (1921) daňová poplatnost: 48 K - vše z příjmu (1910) adresa: č. p. 211 (1910) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: v Bučovicích od roku 1910, předseda spolku Hvězda Jan Geisler profese: pomocník v zemědělství (1900); rolník (1911) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 1. 6. 1871, Nové Hvězdlice (okr. Vyškov) otec: František Geisler - nádeník manţelka, rok a místo narození: Antonie, 1882, Marefy (dnes část Bučovic) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 13 K (1906); 13 K (1911) hospodářská zvířata: 2 krávy, 3 slepice, 1 husa (1900) adresa: Trávnická 320 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1876
128
Karel Grohmann profese: kníţecí účetní (1880) členství v OV: 1883–1900 datum, místo narození: 23. 1. 1831, Gross Wisternitz (dnes Velká Bystřice, okr. Olomouc) otec: manţelka, rok a místo narození: otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 32 zl. (1883), 87 zl. (1895) adresa: Zámek č. p. 1 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1sluţebná (1880) poznámka: obcovací řeč němčina, předseda zdravotního obvodu v Bučovicích, radní v letech 1893–1900 JUDr. Richard Halík profese: advokát (1900) členství v OV: 1900–1903 datum, místo narození: 15. 10. 1863, Německý Brod (dnes Havlíčkův Brod) otec: manţelka, rok a místo narození: Anna, 1863, Německý Brod (dnes Havlíčkův Brod) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: adresa: Školní 210 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 osobní sluţka poznámka: v Bučovicích od roku 1896 JUDr. Emil Halla profese: student (1880); advokát (1900) členství v OV: 1911–1915 (+) datum, místo narození: 20. 5. 1866, Bučovice otec: Pavel Halla - obchodník a měšťan manţelka, rok a místo narození: 0 otec manţelky: 0 konfese: ŘK sociální mobilita dětí: 0 daňová poplatnost: 252 K (1906); 376 K - z výdělku 155 K, z příjmu 110 K (1910) adresa: Náměstí 29 (1900); Náměstí 28 (1911) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 2 praktikanti v obchodě, 2 sluţky v polním hospodářství, 1 osobní sluţka (1900 – ţil v domácnosti s matkou a bratrem) poznámka: jednatel Spolku pro podporu chudých studujících na zemské vyšší škole reálné v Bučovicích, jednatel přípravného výboru Středomoravského elektrárenského svazu, radní v letech 1911–1915, jednatel hospodářského druţstva pro Bučovský okres; otec Pavel Halla členem OV do roku 1873 Robert Halla profese: rolník (1900); obchodník se smíšeným zboţím (1914) členství v OV: 1900–1907 datum, místo narození: 3. 6. 1875, Bučovice otec: Pavel Halla - obchodník a měšťan manţelka, rok a místo narození: Marie, 1883, Rajhrad (okr. Brno – venkov) otec manţelky: 129
konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 155 K - vše z výdělku (1910); s manţelkou 168 K (1910) adresa: Náměstí 29 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 2 praktikanti v obchodě, 2 sluţky v polním hospodářství, 1 osobní sluţka (1900 – ţil v domácnosti s matkou a bratrem); 1 sluţebná, 2 čeledínové (1921) poznámka: otec Pavel Halla členem OV do roku 1873 P. Petr Hellebrand profese: farář (1886) členství v OV: 1886–1890 datum, místo narození: 1826, Neplachovice (okr. Opava) otec: manţelka, rok a místo narození: 0 otec manţelky: 0 konfese: ŘK sociální mobilita dětí: 0 daňová poplatnost: adresa: Mlýnská 203 (fara) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 kuchařka, 1 pacholek, 2 sluţebné (1880 – personál pro celou faru) František Homola profese: kolář (1880); kolářský mistr (1900) členství v OV: 1907–1911 datum, místo narození: 1. 12. 1850, Bučovice otec: Anton Homola - kolář manţelka, rok a místo narození: Veronika, 1860, Čerčín (dnes Černčín, část Bučovic) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: František - student průmyslové školy (1900), Antonín - radní a 1. náměstek starosty za ČSL v letech 1919–1931, Leopold - ředitel pobočky Dolnorakouské pojišťovny v Brně, Karel - prokurista úvěrního ústavu v Praze (1927) daňová poplatnost: 18 K - 16 K z výdělku (1910) hospodářská zvířata: 2 krávy, 3 prasata, 10 slepic, 1 husa (1900) adresa: Hrádek 221 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 pomocník (1900) Mikuláš Hošek profese: stolařský mistr (1900); stolař a obchodník se dřevem (1921) členství v OV: 1900–1911 datum, místo narození: 22. 11. 1854, Nevojice (okr. Vyškov) otec: manţelka, rok a místo narození: Františka, 1862, Nevojice (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: s manţelkou 37 zl. - z výdělku 9 zl. (1895); 52 K (1910) adresa: Mlýnská 194 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 2 učni (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1888, domovské právo od roku 1901, předseda úvěrního druţstva ţivnostníků
130
František Hradečný profese: řezník (1911) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 25. 11. 1876, Kunkovice (okr. Kroměříţ) otec: manţelka, rok a místo narození: 1. Marie; 2. Cecilie, 1865 ,Uhřice (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 28 K (1906); 25 K - z výdělku 10 K, z příjmu 15 K (1910); s manţelkou 178 K (1906); 223 K (1910) adresa: Liechtensteinská 98 (1911) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 učeň, 1 dělník, 1 osobní sluţka (1921) poznámka: v Bučovicích od roku 1901 Jakub Hromádka profese: domkař a tkalcovský pomocník (1880); rolník (1900) členství v OV: 1879–1883, 1890–1911 datum, místo narození: 29. 4. 1843, Bučovice otec: František Hromadka, obuvník manţelka, rok a místo narození: Františka, 1845, Bučovice otec manţelky: František Burian, tkadlec konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 5 zl. (1883); 10 zl. (1895); 14 K (1906); 22 K - z výdělku 4 K (1910) adresa: Slavkovská 65 (1880); Slavkovská 73 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880; 1900) Jan Chvojka profese: profesor vyšší zemské reálné školy (1911) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: východní Čechy otec: manţelka, rok a místo narození: Marie otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 40 K - vše z příjmu (1910); s manţelkou 54 K (1910) adresa: Hrádek 144 (1909) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: v Bučovicích od roku 1906, předseda místního odboru Národní jednoty pro jihozápadní Moravu Josef Janhuba profese: tkalcovský pomocník (1880); domácí tkalcovský dělník (1900) členství v OV: 1907–1911 datum, místo narození: 31. 1. 1855, Bučovice otec: František Janhuba - tesař manţelka, rok a místo narození: Josefa, 1858, Bučovice otec manţelky: Václav Slaný - tkadlec konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: s manţelkou 4 zl. (1883); 4 zl. (1895); 5 K (1910) adresa: č. p. 234 (1880), Dvorská 160 (1900) 131
učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880; 1900) Čeněk/Vincenc Janoušek profese: čtvrtláník (1880); rolník (1900) členství v OV: 1876–1879; 1883–1893 datum, místo narození: 20. 1. 1827, Bučovice otec: Pavel Janoušek - čtvrtláník manţelka, rok a místo narození: otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Pavel - obchodník, člen OV v letech 1893–1896 daňová poplatnost: 91 zl. (1883) hospodářská zvířata: 7 krav (1880) adresa: Slavkovská 95 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 děvečka, 1 pomocník (1900) poznámka: starosta v roce 1884–1886, radní v letech 1886–1893 Ferdinand Janoušek profese: čtvrtláník (1880); rolník (1900) členství v OV: 1879–1883; 1886–1900 datum, místo narození: 30. 5. 1844, Bučovice otec: František Janoušek - čtvrtláník manţelka, rok a místo narození: Karolina, 1848, Bučovice otec manţelky: Antonín Hála - čtvrtláník konfese: ŘK sociální mobilita dětí: František - student (1880), Karel - student gymnázia (1900), Ferdinand - člen OV v letech 1911–1919 a starosta v letech 1919–1927 daňová poplatnost: 20 zl. (1883) hospodářská zvířata: 2 koně, 3 krávy, 2 prasata, 14 slepic (1900) adresa: Slavkovská 51 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880; 1900) Ferdinand Janoušek profese: pomocník v polním hospodářství otce (1900); rolník (1911) členství v OV: 1911–1929 datum, místo narození: 9. 4. 1870 v Bučovicích otec: Ferdinand Janoušek, rolník manţelka, rok a místo narození: Magdalena, 1868, Vicomělice (dnes Vícemilice, od roku 1960 část Bučovic) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: členství v OV: 1911–1927 daňová poplatnost: s manţelkou 73 K (1910) adresa: Slavkovská 51 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţka (1921) poznámka: radní v letech 1911–1919, starosta v letech 1919–1927 za agrární stranu František Janoušek profese: rolník (1900) členství v OV: 1893–1896 datum, místo narození: 4. 10. 1859, Šardičky (v letech 1942–1945 a od 1949 část Kojátek, okr. Vyškov) otec: nemanţelský syn 132
manţelka, rok a místo narození: Aneţka, 1864, Bučovice otec manţelky: František Racek - měšťan a stolařský mistr konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 44 zl. (1895); 79 K (1906); 79 K (1910) hospodářská zvířata: 2 krávy, 1 prase, 15 slepic (1900) adresa: Slavkovská 45 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 chůva (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1888 Jan Janoušek profese: majitel čtvrtlánu a hostinský (1880) členství v OV: 1870–1873, 1876–1893 datum, místo narození: 15. 5. 1842, Bučovice otec: Petr Janoušek - čtvrtláník manţelka, rok a místo narození: Františka, 1845, Radoškov (okr. Brno - venkov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 88 zl. - z výdělku 18 zl., z příjmu 32 zl. (1895) hospodářská zvířata: 2 prasata (1880) adresa: Slavkovská 32 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 děvečka, 2 sluţebné, 1 kuchařka (1880), poznámka: starosta v letech 1879–1884, člen okresního silničního výboru, předseda spolku Hvězda; otec Petr Janoušek obecním starostou v letech 1861–1873 Pavel Janoušek profese: kupec (1880), obchodník se smíšením zboţím a rolník (1900) členství v OV: 1893–1896 datum, místo narození: 18. 6. 1856, Bučovice otec: Čeněk/Vincenc Janoušek - měšťan a rolník manţelka, rok a místo narození: Johana (roz. Zbořilová),1866, Letošov (v letech 1942– 1945 a od 1949 část Nesovic, okr. Vyškov) otec manţely: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Ladislav - student reálky (1900) daňová poplatnost: 360 K (1906) hospodářská zvířata: 2 koně, 4 krávy, 3 prasata, 15 slepic (1900) adresa: Slavkovská 95 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 učeň (1880); 2 příručí v obchodě, 1 pacholek v polním hospodářství, 1 osobní sluţka (1900) poznámka: radní a policejní komisař v letech 1893–1896 František Jelínek profese: stolař (1880) členství v OV: 1879–1900 datum, místo narození: 21. 9. 1829, Bučovice otec: Štěpán Jelínek - stolař manţelka, rok a místo narození: Antonia, 1842, Bučovice otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Marie učitelka (1880) daňová poplatnost: 31 zl. (1883); 53 zl. (1895) adresa: č. p. 3 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná, 1 učedník, 2 tovaryši (1880) 133
poznámka: radní v letech 1893–1900 Josef Jellinek profese: majitel domu a výrobce kořalky (1880); obchodník a výrobce kořalky ve velkém i malém (1900) členství v OV: 1883–1903 datum, místo narození: 29. 12. 1851, Bučovice otec: manţelka, rok a místo narození: Terezie, 1860, v Loštice (okr. Šumperk) otec manţelky: konfese: Ţ sociální mobilita dětí: Julius - student gymnázia (1900) daňová poplatnost: s manţelkou 250 zl. - 137 zl. z výdělku, 94 zl. z příjmu (1895); 278 K (1906); 375 K - 229 K z výdělku, 142 K z příjmu (1910) adresa: Krátká 47 nové učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 osobní sluţka (1900) poznámka: obcovací řeč čeština František John profese: zámečnický mistr a rolník (1900) členství v OV: 1900–1911 datum, místo narození: 17. 4. 1858, Kunovice (okr. Uherské Hradiště) otec: manţelka, rok a místo narození: Filomena (roz. Adámková), 1858, Vicomělice (dnes Vícemilice, od roku 1960 část Bučovic) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 11 K (1906); 17 K (1910) hospodářská zvířata: 2 krávy, 5 prasat, 10 slepic, 2 husy (1900) adresa: Mlýnská 247 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1881, domovské právo od roku 1901 František Kalina profese: zámečnický mistr a rolník (1900) členství v OV: 1911 (+) datum, místo narození: 23. 1. 1859, Pavlovice (od roku 1964 s Bohdalicemi jako Bohdalice - Pavlovice, okr. Vyškov) otec: Petr Kalina - panský sluţebník manţelka, rok a místo narození: Aneţka, 1871, Bučovice otec manţelky: František Sokola - pernikář konfese: ŘK sociální mobilita dětí: František - četnický stráţmistr (1927) daňová poplatnost: 11 zl. – 5 zl. z výdělku (1895); 29 K (1906); 13 K – 10 K z výdělku (1910) hospodářská zvířata: 1 kráva, 10 slepic (1900) adresa: Slavkovská 350 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1891, domovské právo od roku 1901 Theodor/Bohdan Kobsinek profese: majitel čtvrtláního domu a kupec (1880) členství v OV: 1883–1895 (+) datum, místo narození: 26. 4. 1840, Bučovice 134
otec: Petr Kobsinek - zednický mistr manţelka, rok a místo narození: Rozalie, 1848, Tištín (okr. Prostějov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 112 zl. (1883); s manţelkou 238 zl. - 105 zl. z výdělku, 40 zl. z příjmu (1883) hospodářská zvířata: 5 prasat (1880) adresa: č. p. 178 (1880) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 2 učni, 2 sluţebné (1880) Jan Kocián profese: majitel polního hospodářství a mistr postřihačství (1900) členství v OV: 1896–1900, 1907–1911 datum, místo narození: 11. 5. 1856, Slavkov (od roku 1922 Slavkov u Brna, okr. Vyškov) otec: František Kocián - mistr postřihačství manţelka, rok a místo narození: Marie, 1861 Luleč (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Jan - úřední praktikant (1900) daňová poplatnost: s manţelkou 42 zl. (1883); 54 zl. – 4 zl. z výdělku (1895); 100 K (1906); 68 K (1910) adresa: Slavkovská 75 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1881, domovské právo od roku 1902, předseda všeobecného konzumního spolku pro Bučovice a okolí Bohuš Kopecký profese: ředitel vyšší zemské reálné školy členství v OV: 1903–1911 datum, místo narození: 3. 2. 1854, Poličany (dnes Bílé Poličany, okr. Trutnov) otec: manţelka, rok a místo narození: otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 181 K - vše z příjmu (1910) adresa: č. p. 180 (1910) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: předseda Spolku pro podporu chudých studujících na zemské vyšší škole reálné v Bučovicích Leopold Kratochvíl profese: tkalcovský pomocník a domkař (1880); tkalcovský dělník (1900) členství v OV: 1896–1907 datum, místo narození: 14. 11. 1841, Bučovice otec: Petr Kratochvíl - tkadlec manţelka, rok a místo narození: Johana, 1843, Bučovice otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Augustin - katolický kněz a historik daňová poplatnost: s manţelkou 2 zl. (1883) hospodářská zvířata: 1 koza, 1 prase, 9 slepic, 1 husa (1900) adresa: č. p. 315 (1880), Vyškovská 123 (1900) 135
učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880; 1900) JUDr. František Kroutil profese: c. k. notář (1911), notář (1921) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 31. 7. 1877, Valašském Meziříčí otec: profesor manţelka, rok a místo narození: Marie, 1879, Nadějkov (okr. Tábor) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: František - advokát, generální tajemník Československého olympijského výboru a člen Mezinárodního olympijského výboru pro Československo daňová poplatnost: 223 K - 155 K z výdělku, 68 K z příjmu (1910) adresa: 44/45 nové (1911), Jiráskova 502 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţka (1921) poznámka: čestný občan Bučovic od roku 1932 František Křižanovský profese: domkař a krejčí (1880) členství v OV: 1864–1867; 1870–1879; 1883–1892 datum, místo narození: 7. 10. 1815, Bučovice otec: Josef Křiţanovský - domkař manţelka, rok a místo narození: Johana, 1816, Slavkov (od roku 1922 Slavkov u Brna, okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 2 zl. (1883) adresa: Hrádek 145 (1880) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880) Petr Kunc/Kunz profese: rolník (1900) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 21. 5. 1867, Bučovice otec: Johan Kunc/Kunz - truhlář (1867), obchodník s kůţemi (1880) manţelka, rok a místo narození: Františka, 1872, Brňany (v letech 1942–1945 a od 1950 část Vyškova) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 25 zl. (1895); 19 K (1910); s manţelkou 46 K (1906); 51 K (1910) hospodářská zvířata: 2 krávy, 2 slepice (1900) adresa: č. p. 264 (1880), Zámecká 347 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) Viktor/Vítězslav Lamser profese: rolník (1900) členství v OV: 1903–1911; 1919–1923 datum, místo narození: 8. 12. 1868, Bučovice otec: Jan Lamser, tkadlec (1868); tkalcovský faktor (1880) manţelka, rok a místo narození: Antonie, 1871 Bučovice otec manţelky: Jan Sokola, obuvnický mistr sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 35 zl. (1895); 70 K (1906) 136
hospodářská zvířata: 2 koně, 1 býk, 4 krávy, 4 prasata, 14 slepic, 3 husy (1900), adresa: č. p. 52 (1880), Slavkovská 47 (od 1887) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţka v polním hospodářství, 1 chůva, poznámka: v letech 1919–1923 člen zastupitelstva za agrární stranu, předseda hospodářského druţstva pro Bučovský okres Hermann/Jindřich Lang profese: tkalcovský faktor (1900); majitel továrny, tkalcovství a obchodu se střiţným zboţím (1921) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 10. 9. 1864, Bučovice otec: manţelka, rok a místo narození: Matylda, 1868, Kyjov otec manţelky: konfese: Ţ sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 13 zl. (1895); 243 K (1906); 246 K - 155 K z výdělku, 88K z příjmu (1910) adresa: Liechtensteinská 134 (1900); Legionářů 139 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 osobní sluţka (1900) poznámka: obcovací jazyk čeština František Langer profese: kominický mistr (1911) členství v OV: 1907–1923 datum, místo narození: 27. 11. 1870, Bučovice otec: Antonín Langer, kominický mistr manţelka, rok a místo narození: Františka, 1873, Bučovice otec manţelky: Petr Krejčiřík - krejčí konfese: ŘK sociální mobilita dětí: František - ţelezniční úředník (1927), Ludmila - podúřednice na lékařské fakultě (1921) daňová poplatnost: 44 K - 34 K z výdělku, 7 K z příjmu (1910) adresa: č. p. 12 (1880), Havlíčkova 378 (1911) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: v letech 1919–1923 člen zastupitelstva za invalidy, místopředseda úvěrního druţstva ţivnostníků, pokladník hospodářského druţstva pro Bučovský okres Gustav Láznička profese: c. k. soudce členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: otec: manţelka, rok a místo narození: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Zdeněk - geograf, vysokoškolský učitel, pracovník akademie věd daňová poplatnost: 15 K - vše z příjmu (1910) adresa: Denisova 485 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: předseda spolku Hvězda Ignác/Hynek Lepil profese: kolářský mistr a rolník (1900) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 1. 8. 1861, Marefy (dnes část Bučovic) 137
otec: Tomáš Lepil - kolář manţelka, rok a místo narození: Anna, 1884, Bedřichov (okr. Blansko) otec manţelky: Jan Alesey - rolník sociální mobilita dětí: konfese: ŘK daňová poplatnost: 15 zl. (1895); 31 K (1906); 25 K - z výdělku 16 K (1910) hospodářská zvířata: 2 krávy, 2 prasata, 1 úl, 7 slepic, 1 husa (1900) adresa: Liechtensteinská 174 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 učeň, 1 pomocník, 1 osobní sluţka (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1894, domovské právo od roku 1905 Jan II. kníže Liechtenstein profese: aristokrat – velkostatkář členství v OV: 1886–1911 datum, místo narození: 5. 10. 1840, Lednice (okr. Břeclav) otec: Alois II. kníţe Liechtenstein manţelka, rok a místo narození: otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 3 631 K (1906); 4 571 K – 63 K z výdělku (1910) adresa: učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: v OV zastupován v letech 1886–1896 Vincencem Süffertem, 1896–1907 Vilémem Sommerem, 1907–1911 Theobaldem Winterem P. Bartl/Bartoloměj Martinů profese: kaplan (1880); farář (od 1889) členství v OV: 1890–1894 datum, místo narození: 11. 8. 1846, Studnice (okr. Jihlava) otec: manţelka, rok a místo narození: 0 otec manţelky: 0 sociální mobilita dětí: 0 daňová poplatnost: adresa: Mlýnská 203 (fara) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 kuchařka, 1 pacholek, 2 sluţebné (1880 personál pro celou faru) poznámka: v Bučovicích od roku 1877, odstěhoval se v roce 1894 Josef Musil profese: řezník, uzenář, rolník a hostinský (1900) členství v OV: 1903–1907 datum, místo narození: 21. 1. 1854, Bedřichov (okr. Blansko) otec: Josef Musil - čtvrtláník manţelka, rok a místo narození: Susanna/Zuzana, 1859, Matejov, Zipser, Uhry (dnes Matejovce, okr. Poprad) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Vilém - účetní (1900), Marie - úřednice, Čeněk - úředník (1921) daňová poplatnost: 102 zl. - 21 zl. z výdělku, 81 zl. z příjmu (1895); manţelka 482 K (1906) hospodářská zvířata: 4 koně, 2 krávy, 2 prasata adresa: Slavkovská 32 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 5 učňů, 4 pomocníci, 2 pacholci, 2 osobní 138
sluţky, 1 chůva (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1887, domovské právo od roku 1902 Ladislav Navrátil profese: berní oficiál (1900); správce berního úřadu (1911); ředitel berního úřadu (1921) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 15. 6. 1867, Bystřici nad Pernštýnem (dnes Bystřice nad Pernštejnem, okr. Ţďár nad Sázavou) otec: manţelka, rok a místo narození: Pavla - poštovní úřednice, 1872, Nedvědice (okr. Ţďár nad Sázavou) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 44 K - vše z příjmu (1910) adresa: Slavkovská 93 (1900); Havlíčkova 452 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900); 1 posluhovačka (1921) poznámka: v Bučovicích od roku 1900 Josef Novák profese: rolník (1900) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 25. 7. 1868, Kojátky (okr. Vyškov) otec: manţelka, rok a místo narození: Aňa/Anna, 1871, Kozlany (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 18 K (1906); 18 K (1910); s manţelkou 153 K (1906); 153 K (1910) hospodářská zvířata: 4 krávy, 3 prasata, 2 úly, 23 slepic, 2 husy (1900) adresa: Slavkovská 91 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 pacholek, 1 chůva (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1870 Ferdinand Ohnoutka profese: tkadlec (1880); domácí tkalcovský dělník (1900) členství v OV: 1893–1911 datum, místo narození: 31. 5. 1852, Bučovice otec: Karel Ohnoutka - bednářský mistr manţelka, rok a místo narození: Josefa, 1851, Ţdánice (okr. Hodonín) otec manţelky: Martin Vytopil - kloboučnický mistr konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 9 K (1906); 10 K - vše z výdělku (1910) adresa: č. p. 149 (1880), Zahradní 288 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880; 1900) Jan Ohnoutka profese: rolník (1911) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: otec: manţelka, rok a místo narození: otec manţelky: konfese: 139
sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: adresa: učni, zaměstnanci a sluţebný personál: Bartoloměj Otisk profese: obchodník a majitel domu (1906) členství v OV: 1907–1911 datum, místo narození: 14. 8. 1873, Líšeň (od roku 1944 část Brna) otec: manţelka, rok a místo narození: Marie otec manţelky: konfese: sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 282 K (1906); 275 K - 165 K z výdělku, 110 K z příjmu (1910) adresa: Náměstí 30 (od 1902) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: V Bučovicích od roku 1902, v roce 1913 odešel do Prahy Gothard Pacák profese: pomocník v polním hospodářství otce (1880); soukromník (1900) členství v OV: 1886–1890 datum, místo narození: 5. 5. 1859 Bučovice otec: Jan Pacák - čtvrtláník manţelka, rok a místo narození: Marie, 1865, Bučovice otec manţelky: Klement Budík - půlláník konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 64 zl. (1883); 87 zl. (1895) adresa: č. p. 172 (1880); Zahradní 107 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 osobní sluţka (1900) Josef Pacák profese: čtvrláník a stolařský pomocník (1880); rolník (1900) členství v OV: 1890–1893; 1900–1911 datum, místo narození: 5. 3. 1861, Bučovice otec: Jan Pacák - bednář manţelka, rok a místo narození: Marie, 1871, Letošov (dnes část Nesovic, okr. Vyškov) otec manţelky: Karel Zbořil - mlynář konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 32 zl. (1883); 68 K (1906); 57 K (1910) adresa: Slavkovská 40 (1880; 1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880; 1900) poznámka: pokladník všeobecného konzumního spolku pro Bučovice a okolí Josef Palatin profese: obchodník se smíšeným zboţím (1900) členství v OV: 1907–1911 datum, místo narození: 20. 2. 1874, Bučovice otec: Ignát Palatin - tkadlec manţelka, rok a místo narození: Jana/Johanna, 1880 Ţdánice (okr. Hodonín) otec manţelky: Eduard Šubert - cihlářský mistr konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Josef - kandidát profesury (1927) 140
daňová poplatnost: 92 K (1906); 85 K - 70 K z výdělku, 15 K z příjmu (1910) adresa: Dvorská 168 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: obchod na Náměstí 31 (stará radnice) Jan Pazderka profese: soudní adjunkt (1880) členství v OV: 1886–1890 datum, místo narození: 22. 6. 1851, Ivanovice (od roku 1910 Ivanovice na Hané, okr. Vyškov) otec: František Pazderka - obuvnický mistr manţelka, rok a místo narození: svobodný (1880) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 20 zl. (1883) adresa: Slavkovská 92 (1880) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1880) Faustin Pešera profese: čtvrtláník (1880); rolník a notářský solicitátor (1900) členství v OV: 1890–1893; 1896–1907 datum, místo narození: 1. 2. 1846, Letošov (dnes část Nesovic, okr. Vyškov) otec: manţelka, rok a místo narození: Teresie, 1853, Velké Lovčice (dnes Lovčice, okr. Hodonín) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: František - vojenský lékárník, Václav - notář (1927) daňová poplatnost: 28 zl. (1883); 72 K (1906); 39 K (1910) hospodářská zvířata: 2 koně, 3 krávy, 1 koza, 1 prase, 20 slepic (1900) adresa: Slavkovská 77 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 děvečka (1880); 1 pacholek, 1 sluţka v polním hospodářství (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1846, člen místní školní rady Jan Peška profese: krejčí (1880); krejčovský mistr a rolník (1900) členství v OV: 1896–1911 datum, místo narození: 21. 2. 1858, Bučovice otec: František Peška - krejčí manţelka, rok a místo narození: Josefa - majitelka polního hospodářství, 1857, Bučovice otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Marie manţelkou vrchního berního správce (1921) daňová poplatnost: 12 zl. - 9 zl. z výdělku (1895) adresa: Slavkovská 39 (1880), Zahradní 385 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 pomocník, 1 učeň (1900) poznámka: provozovna krejčovství na Náměstí 48; člen odvodní komise; předseda ţivnostenského společenstva
141
Josef Peterka profese: dílovedoucí (1900); podnikatel staveb (1911); majitel stavitelství (1921) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 15. 2. 1878, Bučovice otec: Josef Peterka, zedník a domkař manţelka, rok a místo narození: Františka (roz. Michálková) otec manţelky: sociální mobilita dětí: členství v OV: 1911–1918 daňová poplatnost: 23 K (1906); 202 K - 81 K z výdělku, 40 K z příjmu (1910) adresa: Liechtensteinská 171 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 děvečka (1880); 0 (1900); 1 sluţka (1921) poznámka: majitel cihelny a betonárny (1921) Alois Pobucký profese: učitel (1880); nadučitel (1900); řídící učitel obecné školy a pensista (1921) členství v OV: 1886–1911 datum, místo narození: 8. 9. 1852, Velké Jestřebí (dnes Jestřebí, okr. Šumperk) otec: manţelka, rok a místo narození: Filomena, 1857, Bučovice otec manţelky: Petr Janoušek - hostinský konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Ema - učitelka, Vladimír - student obchodní školy (1900) daňová poplatnost: 11 zl. (1883); 5 zl. - vše z příjmu (1895); 48 K - vše z příjmu (1910) adresa: č. p. 94 (1880); Školní 213 (1900), Legionářů 171 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 děvečka (1880); 1 osobní sluţka (1900); 1 sluţka (1921) poznámka: v Bučovicích od roku 1874, jednatel spolku dobrovolných hasičů Petr Polouček profese: výběrčí u pojišťovací společnosti (1900); jednatel (1911); vrchní zástupce banky Slavie (1927) členství v OV: 1911–1919; 1927–1929 datum, místo narození: 26. 6. 1871, Bučovice otec: nemanţelský syn manţelka, rok a místo narození: Marie, 1876, Bučovice otec manţelky: Petr Krejčiřík - krejčí konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Anna - úřednice (1921) daňová poplatnost: 20 K (1906); 7 K - vše z výdělku (1910) hospodářská zvířata: 2 prasata, 8 slepic (1900) adresa: č. p. 75 (1898); Polní 53 (1900); Legionářů 135 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: v letech 1927–1931zřejmě člen zastupitelstva za národní demokracii František Přikryl profese: kníţecí oficiál (1880); kníţecí účetní rada ve výsluţbě (1914) členství v OV: 1893–1903 datum, místo narození: 31. 3. 1835, Olomouc (k tomuto datu v matrice neuveden) otec: manţelka, rok a místo narození: Karolina, 1844, Kounice, Čechy (dnes Kounice, okr. Kutná Hora x Nymburk) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: 142
daňová poplatnost: 36 zl. (1883); 64 zl. - vše z příjmu (1895); 98 K (1906); 160 K - vše z příjmu (1910) adresa: Zámek č. p. 1 (1880) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná (1880) poznámka: obcovací jazyk čeština, v Bučovicích od roku 1879, zakladatel nadace ve prospěch chudých dětí, od roku 1914 čestný občan Bučovic František Racek profese: bednář (1877); stolařský mistr a čtvrláník (1880) členství v OV: 1864–1887 (+) datum, místo narození: 11. 9. 1819, Bučovice otec: manţelka, rok a místo narození: Aneţka, 1827, Bučovice otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 46 zl. (1883) hospodářská zvířata: 4 krávy, 1 prase (1880) adresa: Slavkovská 45 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 děvečka (1880) poznámka: starosta v letech 1873–1879 Josef Racek profese: majitel domu půlláního a kupec (1880); obchodník se smíšeným zboţím a trafikant (1900) členství v OV: 1873–1911 datum, místo narození: 16. 3. 1846, Bučovice otec: Josef Racek - čtvrtláník manţelka, rok a místo narození: Berta, 1856, Bučovice otec manţelky: Jan Krtschka - kupec konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Josef - bankovní úředník v Ţivnostenské bance v Brně (1900) daňová poplatnost: 234 zl. (1883); 779 K (1906); 542 K - 190 K z výdělku, 98 K z příjmu (1910) adresa: Náměstí 184 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 2 učni, 1 sluţebná (1880); 1 učeň, 1 obchodní příručí, 1osobní sluţka (1900) poznámka: starosta v letech 1886–1911, předseda čtenářského spolku Občanská beseda, předseda Spolku pro podporu chudých studujících vyšší reálné školy v Bučovicích, předseda Společenstva ţivností řemeslných, svobodných a povolených okresu Bučovického, předseda dobrovolných hasičů, zakládající člen spolku divadelních ochotníků, pokladník občanské záloţny, zemřel 18. 9. 1918 Jan Res profese: pomocník v továrním tkalcovství a rolník (1900); obecní kancelista (1914); obecní tajemník (1921) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 6. 11. 1867, Ruprechtov (okr. Vyškov) manţelka, rok a místo narození: Valburga, 1869, Jeţkovice (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Valburga - úřednice (1921) daňová poplatnost: 7 K - 5 K z výdělku (1910) adresa: Trávnická 394 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) 143
poznámka: v Bučovicích od roku 1900, domovské právo od roku 1911 Václav Rosůlek profese: pomocník v polním hospodářství matky (1900) členství v OV: 1907–1919 datum a místo narození: 16. 9. 1866 v Bučovicích otec: Vincenc/Čeněk Rosůlek - obuvník (1866), rolník (1880) manţelka, rok a místo narození: Marie, 1869, Věteřov, (okr. Hodonín) otec manţelky: František Šťastný - rolník sociální mobilita dětí: nevlastní syn Jan - student veterinárního lékařství (1921) daňová poplatnost: 83 K - 7 K z příjmu (1910) hospodářská zvířata: 1 býk, 2 voli, 3 krávy, 1 koza, 2 prasata, 18 slepic (1900) adresa: Slavkovská 46 (1900); Tyršova 36 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900); 1 sluţebná (1921) JUDr. Cyprián Rozkošný profese: c. k. soudní adjunkt (1900) členství v OV: 1900–1903 datum, místo narození: 8. 10. 1867, Kanovsko (okr. Přerov) otec: Antonín Rozkošný - rolník manţelka, rok a místo narození: Zdenka, 1872, Roštín (okr. Kroměříţ) otec manţelky: Ludvík Pazdírek - nadučitel konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 130 zl. (1895) adresa: Úvozní 254 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 osobní sluţka (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1898, od roku 1914 čestný občan Bučovic, v té době jiţ rada zemského soudu v Kyjově František Sokola profese: vede polní hospodářství otce (1880); rolník (1900) členství v OV: 1893–1907 datum, místo narození: 26. 1. 1851, Bučovice otec: Lukáš Sokola - tkalcovský mistr a měšťan (1851), čtvrtláník (1880) manţelka, rok a místo narození: Augustina/Augusta, 1859, Bučovice otec manţelky: Josef Millner - pokrývač sociální mobilita dětí: Anna - studentka Vesny v Brně (1900) daňová poplatnost: 33 zl. (1883); 33 zl. (1895); 44 K (1906); 35 K - 7 K z příjmu (1910) s manţelkou 70 K (1910) hospodářská zvířata: 5 krav, 2 prasata, 22 slepic, 3 husy adresa: č. p. 170 (1880); Slavkovská 76 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţka (1900) Jan Sokola profese: majetník a obuvník (1880); obuvník, obchodník s kůţemi a rolník (1900) členství v OV: 1879–1883; 1886–1893 otec: Jan Sokola - obuvník datum, místo narození: 1. 3. 1845, Bučovice manţelka, rok a místo narození: Aneţka, 1849, Bučovice otec manţelky: Petr Fuňka - obuvník sociální mobilita dětí: Jan - student univerzity (1900) daňová poplatnost: 48 zl. (1895); s manţelkou 129 zl. (1883); 131 zl. - 16 zl. z výdělku, 44 zl. z příjmu (1895) 144
adresa: č. p. 281 (1880) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 pomocník, 1 učeň 1 sluţebná (1880); 2 pomocníci, 2 učni (1900) poznámka: strýc Bohumíra a Václava Valentových Vilém/Vilhelm Sommer profese: vrchní správce velkostatku (od 1899); vrchní kníţecí účetní (1911); kníţecí rada a vrchní knihvedoucí (1914) členství v OV: 1907–1911 datum, místo narození: 25. 1. 1848, Liberec otec: Jan Sommer - c. k. krajský inţenýr manţelka, rok a místo narození: Anselma, 1858, Bučovice otec manţelky: Jan Krtschka - kupec konfese: ŘK sociální mobilita dětí: zřejmě Quido - advokát ve Vídni (1927) daňová poplatnost: 184 K (1906); 369 K - 348 z příjmu, 21 K z vyššího sluţného (1910) adresa: Slavkovská 92 (1880), Zámek č. p. 1 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 pomocnice v domácnosti (1921) poznámka: v Bučovicích od roku 1896, domovské právo od roku 1912, obcovací jazyk čeština (jak je uvedeno ve sčítacím operátu z roku 1880), člen německé místní školní rady Ignatz Stiassny profese: sladovnický pomocník (1880); majitel sladovny a rolník (1900) členství v OV: 1893–1911; 1923–1931 datum, místo narození: 26. 4. 1861, Bučovice otec: Max Stiassny - nájemce pivovaru a nálevu vína (1880) manţelka, rok a místo narození: Leontina, Zvonovice (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: Ţ sociální mobilita dětí: Evald se v roce 1928 oţenil v Káhiře daňová poplatnost: 432 zl. - 215 zl. z výdělku, 139 zl. z příjmu (1895); 315 K (1906); 364 K - 97 K z výdělku, 54 K z příjmu (1895) hospodářská zvířata: 2 koně, 1 býk, 14 krav, 4 voli, 85 slepic, 6 hus, 6 kachen (1900) adresa: č. 200 (1880); Ţdánská 208/209 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 3 osobní sluţky (1900) poznámka: obcovací jazyk němčina, provozovna sladovny Ţdánská 258/259, v letech 1923–1927 člen zastupitelstva za volební skupinu ţidovskou, předseda ţidovské náboţenské obce, člen okresního silničního výboru za průmysl P. Jan Straka profese: farář a děkan (od roku 1894), konsistorní rada (od roku 1898) členství v OV: 1896–1909 (+) datum, místo narození: 4. 6. 1846, Obyčtov (okr. Nové Město na Moravě) otec: manţelka, rok a místo narození: 0 otec manţelky: 0 sociální mobilita dětí: 0 daňová poplatnost: adresa: Mlýnská 203 (fara) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 hospodyně, 2 sluţky (1900 – personál pro celou faru) poznámka: v Bučovicích od roku 1894, domovské právo od roku 1914
145
Karel Suchan profese: profesor vyšší zemské reálky (1911); ředitel reálného gymnázia (1921) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 25. 12. 1882, Nové Říše (okr. Jihlava) otec: Ignác Suchan - krejčovský mistr manţelka, rok a místo narození: 1. Marie, 1887, Bučovice; 2. Emílie poštovní úřednice, 1888, Hrušová (okr. Chrudim) otec manţelky: 1. Pavel Janoušek - obchodník; 2. Josef Severa konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Libuše - studentka reálného gymnázia (1921–1929) později manţelka docenta zubní kliniky Masarykovy univerzity, Karel - doktor práv a kandidát ekonomických věd, v období Praţského jara spolupracovník v tzv. Šikově reformě daňová poplatnost: 54 K - vše z příjmu (1910) adresa: Palackého 500 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţka (1921) poznámka: v Bučovicích od roku 1907, v roce 1927 neúspěšně kandidoval do zastupitelstva za národní demokracii MUDr. Rudolf Šebek profese: obvodní, soudní a ţelezniční lékař členství v OV: 1893–1896; 1900–1911 datum, místo narození: 28. 2. 1861, Brno otec: manţelka, rok a místo narození: Emilie, 1862, Brno otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Jaroslav - student gymnázia (1900), Rudolf - inţenýr ředitelství státních drah (1927) daňová poplatnost: 27 zl. - vše z příjmu (1895); 107 K (1906); 114 K - 54 K z výdělku, 60 K z příjmu (1910) adresa: Náměstí 184 (1900); Kramářova 432 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 osobní sluţka (1900); 1 sluţka (1921) poznámka: v Bučovicích od roku 1885, domovské právo od roku 1907, radní v letech 1900–1911, předseda české místní školní rady, předseda spolku Hvězda František Šťastný profese: čtvrtláník a sedlář (1880); sedlářský mistr a rolník (1900) členství v OV: 1870–1900 datum, místo narození: 2. 4. 1826, Bučovice otec: Jan Šťastný - sedlář manţelka, rok a místo narození: Marie, 1824, Bučovice otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 38 zl. (1895) hospodářská zvířata: 5 krav, 1 býk, 2 prasata, 25 slepic (1900) adresa: Trávnická 22 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná v polním hospodářství (1900) František Šťastný profese: rolník (1900) členství v OV: 1903–1907 datum, místo narození: 2. 12. 1857, Bučovice otec: Matyáš Šťastný manţelka, rok a místo narození: Maria, 1869, Věteřov (okr. Hodonín) 146
otec manţelky: konfese: ŘK daňová poplatnost: s manţelkou 75 zl. (1895) hospodářská zvířata: 5 krav, 1 prase, 16 slepic (1900) adresa: č. p. 18 (1880); Slavkovská 36 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: obecní kontrolor Josef Šťastný profese: rolník a sedlářský mistr občas pracující s otcem (1900) členství v OV: 1896–1907 datum, místo narození: 21. 2. 1854, Bučovice otec: František Šťastný - sedlář a rolník manţelka, rok a místo narození: Marie, 1866, Ţdánice (okr. Hodonín) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Josef - student gymnázia (1900) daňová poplatnost: 32 zl. (1895) hospodářská zvířata: 5 krav, 1 prase, 6 úlů (1900) adresa: Slavkovská 41 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţka v polním hospodářství (1900) Antonín Šubrt profese: tkadlec (1880); domkař (1890) členství v OV: 1886–1896 datum, místo narození: 6. 1. 1846, Bučovice otec: Jan Šubert - kníţecí cihlař manţelka, rok a místo narození: Aneţka, 1862, Bučovice otec manţelky: Josef Rosůlek - obuvník konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 6 zl. - 5 zl. z výdělku (1895) adresa: č. p. 219 (1880); Slavkovská 80 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţka (1880) Eduard Šubert profese: kníţecí cihlař a rolník (1900) členství v OV: 1900–1909 (+) datum, místo narození: 13. 10. 1854, Bučovice otec: Jan Šubert - kníţecí cihlař manţelka, rok a místo narození: Arnošta/Ernestine, 1854, Ţdánice (okr. Hodonín) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Ferdinand - praktikant ve stavitelství (1900) daňová poplatnost: 22 zl. (1895); s manţelkou 31 K (1906) adresa: Dvorská 219 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 pacholek, 1 nádenice v cihlařství, 1 osobní sluţka (1900) Antonín Tihelka profese: podsedník a tkalcovský pomocník (1880); domácí tkalcovský dělník (1900) členství v OV: 1879–1883; 1886–1907 datum, místo narození: 23. 12. 1842, Bučovice otec: Jakob Tihelka - tkadlec a domkař manţelka, rok a místo narození: Marie, 1852, Plumlov (okr. Prostějov) 147
otec manţelky: Karel Šubert - šafář a podsedník konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: s manţelkou 11 zl. (1883); 16 K (1906); 13 K (1910) adresa: Liechtensteinská 169 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná (1880); 0 (1900) František Vašina profese: majitel čtvrláního domu (1880); rolník (1900) členství v OV: 1893–1896 (+) datum, místo narození: 22. 9. 1841, Lhota (zřejmě Lhota nedaleko Valašského Meziříčí, okr. Vsetín) otec: manţelka, rok a místo narození: Marie (roz. Moučková), 1851, Popůvky (okr. Přerov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Bohumil - student obchodní školy (1900) členství v OV: 1893–1896 (+) daňová poplatnost: adresa: č. p. 97 (1880), Slavkovská 332 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 pacholek, 1 sluţebná (1880); 0 (1900) Jakub Veselý/Vessely profese: řezník a majetník (1880); rolník (1900) členství v OV: 1870–1893 datum, místo narození: 12. 7. 1838, Bučovice otec: Martin Veselý/Vessely manţelka, rok a místo narození: Amalie, 1837, Letošov (dnes část Nesovic, okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 44 zl. (1883); s manţelkou 23 zl. (1895) hospodářská zvířata: 1 kráva, 2 kozy, 20 slepic, 2 husy (1900) adresa: Slavkovská 88 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná (1880); 0 (1900) poznámka: předseda české místní školní rady Tomáš Veselý/Vessely profese: čtvrtláník a řezník (1880) členství v OV: 1879–1883; 1886–1887 (+) datum, místo narození: 14. 12. 1832, Bučovice otec: Václav Veselý/Vessely - řezník a čtvrtláník manţelka, rok a místo narození: 1. Josefka; 2. Maria, 1845, Bučovice otec manţelky: 2. František Půrek - čtvrtláník a pernikář konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Ferdinand - praktikant u berního úřadu (1880) daňová poplatnost: 75 zl. (1883) adresa: Slavkovská 83 (1880) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 sluţebná (1880) Tomáš Veselý/Vessely profese: řezník, uzenář a rolník (1900) členství v OV: 1890–1893; 1900–1907 datum, místo narození: 23. 10. 1858, Bučovice 148
otec: Tomáš Veselý/Vessely - čtvrtláník a řezník manţelka, rok a místo narození: 1. Johana, 1861, Bučovice; Maria, 1863, Bučovice otec manţelky: 1. František Jelínek - mlynář; 2. Antonín Pacák - obchodník konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 97 K (1906) adresa: Slavkovská 35 (1900) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 učeň, 1 řeznický pomocník, 1 sluţka v polním hospodářství, 1 osobní sluţka (1900) Ph.Mg. František Vlach profese: lékárník členství v OV: 1900–1907; 1911–1923 datum, místo narození: 2. 12. 1852, Vyškov otec: Karel Vlach - měšťan manţelka, rok a místo narození: Albína, 1867, Vyškov otec manţelky: Petr Souček, měšťan konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Miloš - magistr farmacie, doktor filozofie, od roku 1927 člen zastupitelstva za národní demokracii a od roku 1929 starosta, Ctibor - dráţní úředník (1927) daňová poplatnost: 70 zl. -32 zl. z výdělku, 38 zl. z příjmu (1895); 326 K (1906); 360 K – 272 K z výdělku, 88 K z příjmu (1910) adresa: Liechtensteinská 97 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 zaměstnanec v lékárně, 1 osobní sluţka (1900) 1 sluţka (1921) poznámka: v Bučovicích od roku 1886, domovské právo od roku 1904, starosta v letech 1911–1919, v letech 1919–1923 člen zastupitelstva za národní demokracii Karel Vondra profese: tovární mistr (1900); sedlář (1911) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 24. 10. 1868, Ţarošice (okr. Hodonín) otec: Jan Vondra - kníţecí poklasný manţelka, rok a místo narození: Anna, 1869, Bučovice otec manţelky: František Racek - stolařský mistr (Slavkovská 38) konfese: ŘK daňová poplatnost: 8 K - vše z výdělku (1910); s manţelkou 10 zl. (1883); 19 K (1906) adresa: Trávnická 21 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: domovské právo v Bučovicích od roku 1908, v letech 1923–1927 zastupitel za ţivnostensko-obchodnickou stranu Karel Vranovský profese: přednosta ţelezniční stanice (1911) členství v OV: 1911–1912 datum, místo narození: otec: manţelka, rok a místo narození: otec manţelky: konfese: sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 24 K - vše z příjmu (1910) adresa: č. p. 342 (ţelezniční stanice) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 149
poznámka: v roce 1912 se odstěhoval Theobald Winter profese: vedoucí kníţecí účetní (1893); správce velkostatku (1911) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 1849 ? otec: manţelka, rok a místo narození: otec manţelky: konfese: sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 143 K (1910) adresa: Zámek č. p. 1 (1919) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: poznámka: v Bučovicích zřejmě trvale od roku 1905, předseda německé místní školní rady, člen okresního silničního výboru za velkostatek František Zelený profese: pomocník v obchodě a pekařství matky (1900); pekař (1911) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 29. 4. 1874, Bučovice otec: Maxmilian Zelený - pekařský mistr manţelka, rok a místo narození: svobodný (1900) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: daňová poplatnost: 58 K - 54 K z příjmu (1910); s bratrem Ludvíkem 165 K - vše z výdělku (1910) adresa: Náměstí 181 učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 1 učeň, 2 pomocníci, 1 sluţebná (1880); 2 pomocníci v obchodě a pekařství, 1 sluţka v obchodě a pekařství (1900) Eduard Zukal profese: tkalcovský mistr (1900); obchodník vlněným a střiţním zboţím (1914) členství v OV: 1911–1919 datum, místo narození: 12. 8. 1865, Rostání (dnes Rozstání, okr. Prostějov) manţelka, rok a místo narození: Alţběta, 1866, Uhřice (okr. Vyškov) otec manţelky: konfese: ŘK sociální mobilita dětí: Josef - 2. náměstek starosty za ţivnostenskou stranu v letech 1923–1927 daňová poplatnost: 32 K (1906); 58 K - 41 K z výdělku, 17 K z příjmu (1910) adresa: Ztracená 293 (1900), Tyršova 84 (1921) učni, zaměstnanci a sluţebný personál: 0 (1900) poznámka: v Bučovicích od roku 1890, domovské právo od roku 1901
150
Grafická příloha569 Graf 3 – Podíl prvně zvolených zastupitelů do obecních výborů v Bučovicích (1886–1911)
Graf 4 - Průměrný věk obecních zastupitelů v Bučovicích v době vstupu do funkce (1886–1911)570 52 50
věk
48
46 44 42 40 1886
1890
1893
1896
1900
1903
1907
1911
rok
569
Zdroj: SOkA Vyškov, AMBu, inv. č. 395, kart. 13, Volby do obecního zastupitelstva 1867–1938; inv. č. 396, kart. 13, Volby do obecního výboru 1864–1932; inv. č. 28, Protokoly zasedání obecního výboru 1895–1902; inv. č. 29, Protokoly zasedání obecního výboru 1903–1908; inv. č. 30, Protokoly zasedání obecního výboru 1909/10–1911/9; f. Okresní úřad Vyškov, kart. 24, Sčítací operáty Bučovice 1880; kart. 25, 26, 27, Sčítací operáty Bučovice 1900; kart. 28, Sčítací operáty Bučovice 1921; MZA, f. Sbírka. 570 Do výpočtu průměrného věku není započítán kníţe Jan z Liechtensteinu, ani jeho zástupce, který místo něj zasedal v obecním výboru. Pro rok 1911nejsou zjištěny údaje o věku 10 % členů obecního výboru.
151
Graf 5 – Počet volebních období strávených obecními zastupiteli v Bučovicích ve funkci (1886–1914)
Graf 6 – Podíl členů obecních výborů narozených v Bučovicích (1886–1911)
152
Graf 7 - Schéma zjištěných příbuzenských vazeb mezi členy obecních výborů zvolených mezi lety 1886–1911 v Bučovicích Čeněk/Vincenc Janoušek rolník syn 1876–1879; 1883–1893
Pavel Janoušek obchodník 1893–1896 zeť Karel Suchan profesor reálky 1911–1919
Ferdinand Janoušek rolník syn 1879–1883; 1886–1890
Ferdinand Janoušek rolník 1911–1927
švagři Jan Janoušek hostinský 1870–1873; 1876–1893
František Langer kominický mistr 1907–1923
švagři
Alois Pobucký učitel a ředitel 1886–1911
Petr Polouček jednatel pojišťovny 1911–1919; 1927–1929
František Racek stolařský mistr 1864–1887 zeťové
František Janoušek rolník 1893–1896
Josef Racek obchodník 1873–1911
švagři
Jan Galla švagři rolník 1890–1896
Jakub Budík obchodník 1900–1911
Vilém Sommer kníţecí úředník 1907–1911
153
Jan Sokola obuvník 1879–1883; 1886–1893 zeť Viktor Lamser rolník 1903–1911 Eduard Šubert cihlář 1900–1909 zeť
Antonín Šubrt bratři tkadlec 1886–1896
Josef Palatin obchodník 1907–1911
František Šťastný rolník 1903–1907
švagři
Václav Rosůlek rolník 1907–1919
František Šťastný sedlář a rolník 1870–1900 zeť
syn
Josef Šťastný rolník a sedlář 1896–1907
František Bauer krejčovský mistr 1886–1890 Tomáš Veselý rolník a řezník 1879–1883; 1886–1887
syn
Tomáš Veselý řezník a rolník 1890–1893; 1900–1907
154
Obrazová příloha571
Obr. 1 – Pohled na Bučovice od severu po roce 1911 (v popředí budova okresního soudu, napravo od ní reálka, zámek, kostel)
Obr. 2 – Bučovické náměstí po roce 1913 (vpravo dům Josefa Racka)
571
Zdroj: Obr. 1, 2, 3, 5, 6, 9, 11 Muzeum Vyškovska, pobočka Bučovice; Obr. 8, 10, 12 foto autora; Obr. 4 Fišer, Z.: Počátky moravské organizované cyklistiky a Vyškov; Obr. 7 Valenta, V.: Jubileum mé 60ti leté duševní práce a činnosti 1874–1934. Z pamětí ubitého svazek 2.
155
Obr. 3 – Starosta Josef Racek
Obr. 4 – Starosta Ph.Mg. František Vlach
Obr. 5 – Někteří zastupitelé zvolení v roce 1911 (Karel Vranovský, František Ladislav Gartner, Ladislav Navrátil) spolu s traťmistrem na místní plovárně 156
Obr. 6 – notář JUDr. František Kroutil
Obr. 7 – redaktor Václav Valenta
Obr. 8 – Budova bučovického gymnázia v roce 2007
157
Obr. 9 - Bučovické náměstí po roce 1903
Obr. 10 – Bučovické náměstí v roce 2007
158
Obr. 11 – Stará radnice v době trhu v roce 1913
Obr.
12
–
Pohled
na
fasádu
kubistického Obecního domu v roce 2007
159
