MASARYKOVA UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA
Katedra geografie
KOMPLEXNÍ GEOGRAFICKÁ CHARAKTERISTIKA A RIZIKOVÉ FAKTORY ROSICKO-OSLAVANSKA Bakalářská práce
Brno 2007
Autor práce: Marie SUCHÁ
Vedoucí práce: doc. RNDr. Jaromír KOLEJKA, CSc.
Prohlášení Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a použila jen prameny uvedené v seznamu literatury. Souhlasím, aby práce byla uložena na Masarykově univerzitě v Brně v knihovně Pedagogické fakulty a zpřístupněna ke studijním účelům. V Rapoticích dne 5. srpna 2007
…………………………………. vlastnoruční podpis
2
Poděkování Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucímu bakalářské práce doc. RNDr. Jaromíru Kolejkovi, CSc. za konzultace, rady a připomínky, kterými přispěl k realizaci a vypracování mé bakalářské práce.
3
OBSAH 1 ÚVOD...............................................................................................................6 2 CÍL PRÁCE......................................................................................................7 3 METODIKA PRÁCE........................................................................................8 4 DISKUZE PRAMENŮ A LITERATURY..........................................................9 5 FYZICKO-GEOGRAFICKÉ POMĚRY ROSICKO-OSLAVANSKA.............10 5.1 Vymezení oblasti.......................................................................................................................... 10 5.2 Geologická charakteristika ..................................................................................................... 13 5.3 Geomorfologická charakteristika ......................................................................................... 15 5.4 Klimatické poměry ..................................................................................................................... 17 5.5 Hydrologická charakteristika ................................................................................................ 19 5.6 Pedogeografická charakteristika .......................................................................................... 19 5.7 Biogeografická charakteristika ............................................................................................. 21 6 SOCIO-EKONOMICKÉ POMĚRY ROSICKO-OSLAVANSKA ...................23 6.1 Obyvatelstvo.................................................................................................................................. 23 6.2 Sídla .................................................................................................................................................. 30 6.3 Zemědělství a lesnictví .............................................................................................................. 31 6.4 Průmysl ........................................................................................................................................... 32 6.4.1 Historie uhelného revíru .................................................................................................. 32 6.4.2 Průmysl dnes ........................................................................................................................ 36 6.5 Doprava ........................................................................................................................................... 36 6.6 Školství ............................................................................................................................................. 37 6.7 Služby ............................................................................................................................................... 38 6.8 Cestovní ruch, kultura a sport .................................................................................................... 38 6.8.1 Kulturní, historické a architektonické památky .................................................... 39 6.8.2 Přírodní památky ............................................................................................................... 45 6.8.3 Cyklistické a turistické stezky ....................................................................................... 47 7 RIZIKOVÉ FAKTORY ..................................................................................48
4
7.1 Co nás ohrožuje ............................................................................................................................. 48 7.3 Rizikové faktory Rosicko-Oslavanska .................................................................................... 52 8 ZÁVĚR...........................................................................................................53 9 RESUMÉ........................................................................................................54 SEZNAM OBRÁZKŮ........................................................................................55 SEZNAM TABULEK ........................................................................................55 SEZNAM GRAFŮ .............................................................................................55 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY.................................................................56 SEZNAM PŘÍLOH ...........................................................................................58 P Ř Í L O H Y....................................................................................................59
5
1 ÚVOD Tématem této bakalářské práce je geografická charakteristika týkající se Rosicko-Oslavanska. Hlavním úmyslem bylo zpracování geografické charakteristiky území, která zahrnuje jak fyzicko-geografickou, tak socioekonomickou část. Nakonec se snažím shrnout faktory, které jsou pro tuto oblast jakýmkoliv způsobem rizikové. Tento region je regionem okolí mého bydliště. Téma práce jsem si vybrala kvůli zájmu o tuto krajinu místního regionu. Chtěla bych více poznat tuto oblast a to z hlediska jednotlivých parciálních sfér. Do této doby jsem znala tuto oblast pouze z hlediska místopisného. Tato práce by mně měla pomoci poznat vazby mezi jednotlivými složkami. Domnívám se, že učitel zeměpisu by měl znát krajinu svého okolí důvěrněji, než kdokoliv jiný.
6
2 CÍL PRÁCE Hlavním cílem mé bakalářské práce je vypracování komplexní geografické charakteristiky Rosicko-Oslavanska a vymezení nejdůležitějších rizikových faktorů v této oblasti. Nejprve oblast Rosicko-Oslavanska charakterizuji vlastní analýzou fyzicko-geografických a socio-ekonomických podmínek. Dále zhodnotím některé rizikové faktory tohoto regionu. Práce by se tak mohla stát podkladem pro výuku zeměpisu na základních školách v Rosicko-Oslavansku a mohli by ji využívat i zájemci, kteří by měli zájem o geografické informace Rosicko-Oslavanska. Cílem mé bakalářské práce je tedy: ⇒
vypracovat komplexní geografickou charakteristiku Rosicko-Oslavanska
⇒
doplnit tyto údaje vhodnou dokumentací (literatura, mapy, fotografie, grafy..)
⇒
zhodnotit rizikové faktory
7
3 METODIKA PRÁCE Při komplexní geografické charakteristice jsem použila informace ze studia pramenů (dostupné literatury, map, propagačních materiálů, informací z internetu). U komplexní geografické charakteristiky vymezeného území používám metodu analýzy, dále metodu srovnávací (geografická charakteristika). Další využitou metodou je metoda statistická (počet obyvatel apod.). Údaje jsou zpracovány do tabulek a grafů. Fyzicko-geografická charakteristika oblasti byla hodnocena na základě mapových děl a publikací. Poměrně velká pozornost je věnována socioekonomické charakteristice tohoto regionu. Sociálně-demografický potenciál Rosicko-Oslavanska byl analyzován za pomoci statistických údajů ze Sčítání lidu, domů a bytů a dalších publikací Českého statistického úřadu. Pro vyhodnocení dat byla užita řada demografických ukazatelů. Tabulky a grafy byly vytvořeny pomocí programu Microsoft Excel, pro zpracování textu bylo využito textového editoru Microsoft Word. Mapy jsou vytvořené pomocí programu Esri ArcView.
8
4 DISKUZE PRAMENŮ A LITERATURY Při tvorbě mé bakalářské práce jsem použila především informace získané analýzou psaných dokumentů
a dokumentů v elektronické podobě. V dnešní době
existuje relativně velké množství dostupné literatury, která se zabývá územím celé České republiky. Co se týče fyzicko-geografické charakteristiky, pracovala jsem s knihami Demek, J. a kol.: Hory a nížiny, Hynek, A. a kol.: Geografická analýza a syntéza Rosicko-Oslavanska, Quitt, E.: Klimatologické oblasti ČSR, Vlček, V.: Vodní toky a nádrže, Cucek, M.: Biogeografické členění České republiky a s rigorózní prací Kolejka, J.: Prostorová organizace teritoriálního systému Rosicka-Oslavanska. Při zpracovávání socioekonomické charakteristiky jsem čerpala především ze stránek Českého statistického úřadu dostupných na www.czso.cz a z dat ze Sčítání lidu, domů a bytů dostupných na téže adrese. Použila jsem také statistickou ročenku Jihomoravského kraje. Z dalších zdrojů bych ještě jmenoval Statistickou ročenku půdního fondu ČR (2006), kde jsou uvedeny údaje o struktuře půdního fondu v jednotlivých okresech ČR. Při zpracování rizikových faktorů jsem čerpala hlavně z knih Bryant, E.A.: Natural Hazards, Horti, J. Přírodní katastrofy a z internetových zdrojů. Dalším podkladem pro mou bakalářskou práci jsou mapy. Získala jsem je ze stránek Ministerstva životního prostředí dostupných na www.env.cz a ze stránek Portálu veřejné zprávy ČR dostupných na www.portal.gov.cz. Hlavně tyto promeny jsou zdroji v mé bakalářské práci.
9
5 FYZICKO-GEOGRAFICKÉ POMĚRY ROSICKO-OSLAVANSKA Jde o rozsáhlejší, krajinářsky, kulturně i hospodářsky velmi zajímavý region ležící v západní části okresu Brno-venkov. Jeho osu tvoří údolí střední části řeky Jihlavy a do ní přitékající dolní části řek Oslavy a Rokytné. Region obsahuje přitažlivá historická města, rozsáhlé, romantické, tradičně trampsky využívané chráněné území soutoku kaňonů Oslavy a Chvojnice, těžbou pozměněnou krajinu v okolí Oslavan, rozměrné plochy úrodné orné půdy i listnatých lesů Bobravské vrchoviny a vinohrady na svazích kolem Dolních Kounic.
5.1 Vymezení oblasti Jako území Rosicko-Oslavansko označujeme území dvou správních obvodů, jejichž přirozenými středisky jsou Rosice a Ivančice. Jedná se o dvě obce s rozšířenou působností. Název Rosicko-Oslavansko je do značné části historický. Oblast Rosicko-Oslavansko se nachází asi 15 km západně od města Brna, má plochu asi 220 km2. Z geomorfologického hlediska je celá oblast součástí provincie Česká vysočina a její Česko-moravské soustavy. Západní část patří k Českomoravské vysočině. Zbytek
Obr . 1: Rosicko-Oslavansko na mapě ČR
území náleží k Brněnské vrchovině, a to konkrétně k celku
Boskovická brázda, kde zabírá její nejjižnější výběžek. Pánev se nachází v oblasti mezi Oslavanami, Padochovem, Zbýšovem, Zastávkou u Brna a Zakřanami v okrese Brnovenkov.
Celé
území
je
na
pomezí
mezi
Českomoravskou
vrchovinou
a
Dyjskosvrateckým úvalem. Oblast zahrnuje povodí horní Bobravy po Dvorek, levou část povodí Oslavy od ústí řeky Chvojince po soutok s řekou Jihlavou v Ivančicích, malou část povodí Chvojince, Jihlavy a Rokytné. Na území Rosicka-Oslavanska je několik mikroregionů. Jedná se především o mikroregion Ivančicko, mikroregion Domašovsko a mikroregion Kahan.
Správní obvod Ivančice Správní obvod Ivančice zahrnuje čtrnáct obcí a tři města Biskoupky, Čučice, Dolní Kounice, Hlína, Ivančice, Ketkovice, Kupařovice, Mělčany, Moravské Bránice, Němčičky, Neslovice, Nová Ves, Nové Bránice, Oslavany, Pravlov, Senorady,
10
Trboušany.
Téměř všechny obce jsou členy Mikroregionu Ivančicko. Do
mikroregionu nepatří pouze obce Biskoupky, Kupařovice, Němčičky, Pravlov, Senorady a Trboušany. Obce sdružené v mikroregionu tvoří protáhlé území od severozápadu k jihovýchodu v jihozápadní části okresu Brno-venkov. Území mikroregionu je bohaté na významné historické památky, ať už z dávného středověku, či doby poměrně nedávné. ADMINITRATIVNÍ MAPA MIKROREGIONU IVANČICKO
Převzato z http://www.ivancice.cz Obr. 2: Administrativní mapa mikroregionu Ivančicko K nejstarším a nejvýznamnějším památkám patří bývalý ženský cisterciácký klášter v Oslavanech, později přestavěný na zámek, bývalý premonstrátský klášter, resp. jeho zřícenina, Rosa coeli v Dolních Kounicích a zejména románský kostel sv. Petra a Pavla z poloviny 12. století v Řeznovicích, který je stavbou, nemající v českých zemích obdoby. Další památky - gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie a renesanční budova bývalé radnice v Ivančicích, zámek - bývalý klášterní hrad v Dolních Kounicích, či zřícenina středověkého hradu Levnova u Ketkovic, jsou významnými svědky bohaté historie zdejšího kraje. Židovské hřbitovy v Dolních Kounicích a Ivančicích připomínají několik staletí trvající historii židovských komunit. Novodobými památkami připomínající věk páry, železa a počátky věku elektřiny, jsou zejména dnes již uzavřené
11
doly a bývalá „První přespolní velkooelektrárna" v Oslavanech, ale také železniční viadukt nad řekou Jihlavou z roku 1 870 v Ivančicích. Turisty láká také nově otevřena rozhledna v Hlíně. Krajina mikroregionu je krajinou mimořádně malebnou, která poskytuje široké možnosti pro turistiku a rekreaci. Charakter krajině dodávají zejména toky tří řek Oslavy, Jihlavy a Rokytné, které se v Ivančicích spojují v jednu. Průmyslem nenarušena krajina a čisté ovzduší, množství cenných historických památek, značené turistické stezky a cyklotrasy, dostatek možností pro ubytování a stravování, a dobré víno ze zdejších vinic - to vše tvoří lákavou pozvánku pro domácí i zahraniční návštěvníky zdejšího kraje.
Správní obvod Rosice Správní obvod Rosice zahrnuje dvacet obcí, jeden městys a tři města: Babice u Rosic, Domašov, Javůrek, Kratochvílku, Lesní Hluboké, Litostrov, Lukovany, Ostrovačice, Příbram na Moravě, Přibyslavice, Rosice, Rudku, Říčany, Říčky, Stanoviště, Tetčice, Újezd u Rosic, Veverské Knínice, Vysoké Popovice, Zakřany, Zálesnou Zhoř, Zastávku, Zbraslav, Zbýšov. SPRÁVNÍ OBVOD ROSICE
Převzato z www.rosice.cz Obr. 3: Správní obvod Rosice
12
Obce správního obvodu tvoří území západní části okresu Brno-venkov. K nejvýznamnějším památkám mikroregionu patří kaple Nejsvětější Trojice na jižním návrší města Rosice, kterou před třemi sty lety nechal postavit tehdejší majitel rosického panství Jiří Hausperský z Fanalu. Dominantou města Rosic je také zámek na kopci nad soutokem Bobravy s Říčanským potokem. Další významnou stavbou je děkanský a farní chrám sv. Martina v Rosicích a kostel sv. Martina ve Zbýšově. Za povšimnutí stojí torzo zříceniny gotického hradu v Říčanech. V Rosicích je také včelařské muzeum. Krajina tohoto regionu je vhodná pro turistiku, je protkaná velkým množstvím turistických stezek i stezek pro cyklisty. Region se pyšní hlubokými lesy táhnoucími se od severu regionu až k Zastávce. Ve správním obvodu Rosice jsou dva mikroregiony – mikroregion Domašovsko a mikroregion Kahan. Mikroregion Domašovsko byl založen iniciativou starostů vesnic Domašov, Javůrek, Litostrov a Říčky koncem roku 1999. Jeho založení bylo vyvoláno potřebou koordinovat úsilí o rozvoj všech oblastí života obcí a snahou využít přírodního a kulturního bohatství území pro bezpečné a šetrné turistické a rekreační aktivity v blízkosti města Brna. Obec Rudka přistoupila do mikroregionu v roce 2005. Mikroregion Kahan vznikl 10.11.2000 jako svazek obcí Babice u Rosic, Lukovany, Príbram, Vysoké Popovice, Zakřany, Zastávka a Zbýšov za účelem podpory regionálního rozvoje, cestovního ruchu a životního prostředí. Na území tohoto mikroregionu se nachází doly bývalého Rosicko–Oslavanského uhelného revíru. Ve Zbýšově se dochovala dnes už památkově chráněná těžní věž bývalého dolu Simson. V areálu bývalého dolu Jindřich je tohoto času umístěn depozitář Muzea průmyslových železnic. Jde o historické motorové, parní i elektrické lokomotivy a vozy českých úzkorozchodných železnic. S bývalou vlečkou odtud do Zastávky se počítá jako s předváděcí tratí pro tato specifická a zajímavá železniční vozidla. Expozici hornictví a energetiky najdeme i na zámku v Oslavanech.
5.2 Geologická charakteristika Rosicko-oslavanská pánev prošla složitým geologickým vývojem. Je součástí Českého masivu a Brněnského masívu zakrytého permokarbonskými sedimenty Boskovické brázdy. Boskovická brázda je deprese ve směru SSV-JJZ, široká průměrně 5 km, táhnoucí se v délce 80 km od Jevíčka na severu až k Moravskému Krumlovu na
13
jihu. Tišnovsko-kuřimským příčným prahem je rozdělena do dvou částí: severní letovické deprese a jižní deprese rosicko-oslavanské. Na území Rosicko-Oslavanska můžeme podle staří a složení rozlišit čtyři významné geologické jednotky: - oblast od jihu po linii Senorady – Nová Ves Do této oblasti zasahuje horninový komplex moravského moldanubika proterozoického stáří. Horniny zde podlehly několikanásobné metamorfóze a opakovanému vrásnění. Výsledkem jsou hadce a především granulity. - oblast od údolí Oslavy na sever V této oblasti na moravské moldanubikum navazuje moravikum představované svrateckou klenbou. Do moravika je zařazována svorová zóna tvořící lem moldanubika. V údolí Oslavy je budována pásem migmatitů, rul a amfibolity. Severněji od údolí Chvojince, přes Oslavany směrem k Padochovu na sever se vyskytují svorové ruly a granátické svory. Svorová zóna je náměšťskou poruchou oddělena od severněji probíhajícího rul a svorů obsahující vložky krystalických dolomitických vápenců a grafitu. Objevují se hlavně v zářezech vodních toků u Čučic a Oslavan. U Padochova svorová zóna nasedá na těleso bítešské ruly. V oblouku Javůrek – Litostrov – Zálesná Zhoř je toto těleso nasunuto na podloží hornin série Bílého potoka, kde převažují fylity. Přechod mezi tělesem bítešské ruly a horninami série Bílého potoka je ostrý a často zdůrazněný pruhem krystalických dolomitických vápenců. Předpokládá se, že horniny svratecké klenby - olešnické série, bítešské ruly a série Bílého potoka byly společně přesunuty k severu jako příkrov. Jednotky
moravské
moldanubikum
a
moravikum
souhrně
označujeme
jako
krystalinikum. - východní lem celé oblasti Tato oblast patří do jednotky proterozoického stáří – do Brněnského masívu. Část masívu je budována granitoidy. Ty byly drceny tektonickými pohyby, vytvořily se z nich mylonitové zóny probíhající od Kývalky k Ivančicím. Z proterozoického pláště masivu se zachovaly zbytky rul u Ivančic a Moravských Bránic. Na západním okraji je Brněnský masív v úseku Ivančice – Tetčice lemován pruhem hornin jednotky moravský devon a spodní karbon. Na granitoidy přiléhají devonské vápence. Brněnský masiv se nasouvá na mladší sedimentární výplň Boskovické brázdy. - střed území – sníženina Boskovické brázdy
14
Boskovická brázda je protáhlá sníženina procházející od severoseverovýchodu k jihojihozápadu. Jedná se o depresi, jejíž tvar a průběh je dán zlomovou tektonikou. Na styku Boskovické brázdy a Brněnského masívu vznikla dislokace, podle níž byl masiv zvedán nad výplň brázdy. Západní okraj není výslovně tektonický. Boskovická brázda je vyplněna zrnitostně rozmanitými sedimenty permakarbonu. Východní svah byl strmější a během ukládání neustále stoupal. Toky měly větší spád, tím i větší transportní schopnost. V místech vyústění vznikaly kužely slepenců, rokytenské facie, které dále přecházely v jemnější pískovce a jílovce. Západní svah byl mírnější a mírněji členitý. V deltě vznikaly rašeliniště, které podmínily vznik Rosicko-Oslavanských souvrství uhelných slojí. Uhlonosné vrstvy se táhnou od Říčan až k Nové Vsi. V neogenu byla velká část území postižena mořskými transgresemi, které po sobě zanechaly sedimenty. V Ivančické kotlině, u Zbýšova, Čučic, Senorad, v údolí Jihlavy se zachovaly pokryvy neogenních písků a štěrků. Nejmladší uloženiny jsou čtvrtohorního stáří. Největší význam mají pleistocenní spraše, sprašové hlíny, štěrkovité říční terasy a holocenní fluviální a svahové uloženiny. Spraše a sprašové hlíny pokrývají třetinu území, hlavně severovýchodní, východní a jihovýchodní svahy. V prostoru moravika se vyvinuly dvě sprašové oblasti – na severu kolem Rudky a Domašova a ve střední oblasti ve čtyřúhelníku Ketkovice – Oslavany – Zakřany – Příbram. Hrášť Bobravské vrchoviny vzhledem k nepříznivé expozici vůči převládajícím větrům v pleistocénu, kromě pokryvu u Ivančic, má pouze nepatrné sprašové návěje. Sprašové pokryvy plynule navazují na zvětraliny a svahové hlíny různé zrnitosti. Údolí vodních toků jsou vyplněny nivními materiály, boční údolí deluviofluviálními sedimenty. V prostoru Boskovické brázdy se nivy rozšiřují a stávají se důležitým krajinotvorným prvkem.
5.3 Geomorfologická charakteristika Rosicko-Oslavansko je součástí hercynského systému, orografické provincie Česká vysočina a její Česko-moravské subprovincie. Západní část území patří k Českomoravské vysočině, Boskovická brázda a Bobravská vrchovina k Brněnské vrchovině. Českomoravská vrchovina je zde zastoupena Bítešskou vrchovinou, která je součástí celku Křižanovská vrchovina a rozprostírá se na severozápadě sledovaného území.
15
Reliéf Bítešské vrchoviny je poměrně členitý s malými výškovými rozdíly. Základním rysem je přítomnost rozsáhlých k jihovýchodu mírně nakloněných plošin, nad které zvolna vystupují nevýrazné elevace (Černý les, Prachová). Vývoj reliéfu můžeme sledovat zhruba od paleogénu. Probíhal zde velmi rychle odnos a destrukce. Později byl povrch zarovnán. V oligocénu podléhal plochý povrch chemickému zvětrávání. Fosilní zvětraliny se zachovaly u Rudky a Rapotic. V této době také došlo k počátečnímu rozdělení zarovnaného povrchu. Vzniklo ploché údolí, které je zachováno v pramenných oblastech toků. V neogénu bylo část území překryto zrnitostně rozmanitými sedimenty. Po ústupu moře došlo k denudaci sedimentů a starších zvětralin. Zdvihem území začaly toky prohlubovat svá údolí. V kvartéru si toky vytvořily hluboká údolí typu „V“. V závětrných místech a v depresích se vytvářely sprašové návěje a pokryvy. V holocénu došlo k obnovení sprašových
erozní
činnosti.
pokryvech
Ve
vznikly
hluboké strže, zejména u Dukovan, Zakřan a Zbraslavi. Naopak v údolí
Obr. 4: Meandry Boubravy Vlastní foto
Bílé vody a Bobravy se vyvinuly náplavové kužely. Proto mají oba toky
klikatý
průběh. Odlesněním a obděláváním půdy se zrychlil ron a odnos půdy. V posledních stoletích je nejdůležitějším činitelem člověk. Byly budovány agrární terasy. V údolí Bobravy, Bílého potoka a Bobřiny jsou lomy na kámen. Jevišovská pahorkatina zasahuje do území z jihu k linii Ketkovice – Oslavany Znojemskou pahorkatinou. Zde se zachovaly rozsáhlejší zbytky zarovnaného povrchu. V méně odolných horninách si řeky Chvojince a Oslava vyryly hluboké údolí. Znojemská pahorkatina prošla obdobným geomorfologickým vývojem jako Bítešská vrchovina. Vzhledem k rozmanitější geologické stavbě vznikly výrazné strukturní trary. Hadce podlehly rychleji zvětrávání než okolní granulity. Bítešská vrchovina a Znojemská pahorkatina přechází na východě do protáhlé deprese Boskovické brázdy, která patří již do Brněnské vrchoviny. Geologicky je jednotná, ale geomorfologicky se skládá ze série kotlin a sníženin. Do území RosickoOslavanska patří Oslavanská brázda rozdělena příčnou 3 až 5 m širokou elevací na dvě
16
kotliny – Ivančickou a Rosickou. Obě vznikly odnosem málo odolných hornin a jsou vyplněny mladšími sedimenty. Tyto kotliny odděluje Zbýšovská pahorkatina. Vznikla díky větší odolnosti hornin. Pouze u Neslovického potoka se projevil vliv mladší tektoniky v podobě asymetrie údolí a pravoúhlé říční sítě. Sníženina Boskovické brázdy je poznamenána intenzivním zemědělstvím na úrodných půdách. Ve spojení s těžbou a spalováním uhlí zde vznikly vysoké haldy hlušiny a elektrárenského popele. Výrazný zásah způsobilo také ohrazování toků a stavba dálnice v Rosické kotlině. Boskovická brázda je na východním okraji omezena zlomovým svahem Bobravské vrchoviny, zasahující do území
dvěma
oblastmi:
Lipovskou
vrchovinou severně od řeky Jihlavy a Leskounskou vrchovinou jihovýchodně od Ivančic. V permu se zde vytvořilo mohutné horské pásmo, ale v juře bylo toto území zarovnáno. V miocénu tuto oblast
Obr. 5: Údolí řeky Oslavy Vlastní foto
zasáhly
mořské
transgrese.
V poslední fázi transgrese dochází ke
zdvihu této okrajové kry. Řeky se zahlubují do skalního podloží. Jihlava a Bobrava si proráží průlomová údolí. V pleistocénu si toky tekoucí k západu do Boskovické brázdy vyhloubily krátké údolí se značným spádem. Vzhledem ke sklonu a nevhodné expozici se zde nevytvořily sprašové pokryvy. Antropogenních tvarů zde vzniklo díky velkému sklonu reliéfu poměrně málo. Jsou to pouze jámy starých lomů u Tečic, zářezy dálnice u Kývalky a úvozy polních cest.
5.4 Klimatické poměry Základním
diferenciačním
faktorem
klimatu
v Rosicko-Oslavansku
je
nadmořská výška a expozice svahu. Podle Quitta /1975/ jsou na území rozlišeny čtyři klimatické oblasti. Od jihovýchodu údolím Jihlavy do území zasahuje teplá oblast T2. Tato klimatická oblast je charakterizována dlouhým teplým a suchým létem a krátkým teplým až mírně teplým
17
podzimem. Obdobně se projevuje i jaro. Zima bývá pouze krátká, teplá, suchá, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. Zbytek území patří do klimatické oblasti mírně teplé, která je zde zastoupena třemi dílčími jednotkami. Jednotka MT11 zahrnuje zbytek Boskovické brázdy a Bobravskou vrchovinu. Zde jsou typická dlouhá suchá a teplá léta s mírně teplými přechodnými obdobími. Zima trvá jen krátce, je mírně teplá a velmi suchá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Do nejsevernější části území mezi Zbraslaví a Zálesnou Zhoří zasahuje jednotka mírně teplá MT5. Charakteristické je normální až krátké léto, které je převážně mírně chladné a mírně suché. Přechodné období bývají mírně teplá, normální až dlouhá. Zima je normálně dlouhá s krátkým trváním sněhové pokrývky. Tuto jednotku směrem na jih lemuje oblast MT9, která má přechodný charakter.
TEPLOTY V UVEDENÝCH KLIMATICKÝCH OBLASTECH teplá
klimatické oblasti klimatický prvek průměrná TEPLOTA
měsíční /v ºC/
počet SRÁŽKY
MT 11
MT 9
MT 5
leden
-2 - -3
-2 - -3
-3 - -4
-4 - -5
duben
8–9
7–8
6–7
6–7
18 – 19
17 – 18
17 - 18
16 – 17
7–9
7–8
7–8
6-7
červenec
s t ≥ 10ºC
dnů
OBLAČNOST
T2
říjen počet
dnů
mírně teplá
160 -170 140 - 160 140 - 160 140 - 160
letních s tmax ≥ 25ºC
50 - 60
mrazových s tmin ≤ 0,1ºC
40 - 50
40 - 50
30 - 40
100 - 110 110 - 130 110 - 130 130 - 140
ledových s tmax ≤ 25ºC
30 - 40
s úhrnam ≥ 1 mm
90 - 100 90 - 100
100 - 120 100 - 120
se sněhovou pokrývkou
40 – 50
60 – 80
30 - 40
50 – 60
30 - 40
350 - 400 350 - 400 400 - 450
celkem ve vegetačním období
45 - 50
60 - 100 350 - 450
/v mm/ mimi vegetační období 200 - 300 200 - 250 250 – 300 250 – 300 počet dnů
jasných
40 – 50
zamračených
40 – 50
40 – 50
50 - 60
120 – 140 120 – 150 120 – 150 120 - 150
Tab. 1: Teploty ve vybraných klimatických oblastech Zdroj dat: Quitt, E. :Klimatologické oblasti ČSR Vlastní tvorba
18
5.5 Hydrologická charakteristika Rosicko-Oslavansko je odvodňováno prostřednictvím dvou základních vodních toků. Severní oblast je součástí povodí Bobravy, jižní polovina náleží do povodí Jihlavy. Celé území náleží je součástí povodí Moravy. Bobrava pramení severozápadně od Rudky v Bítešské vrchovině. Nejprve přibírá Bílou vodu v Mariánském údolí, dále nad Rosicemi zprava Habřinu a po několika metrech zleva Říčanský potok. Hlavním přítokem řeky Jihlavy je řeka Rokytná, která odvodňuje jižní část území. Severní část odvodňuje řeka Oslava, které ústí do Jihlavy v Ivančicích. Síť řeky Oslavy je značně asymetrická bez pravostranných přítoků – mimo Senohradského potoka. Z levostranných přítoků je nejvýznamnější Chvojince a Balinka s Ketkovickým potokem, která má značně vějířovitou síť. Po soutoku s Oslavkou se vodnost Jihlavy téměř zdvojnásobuje. Na území mikroregionu se nachází jen velmi málo umělých vodních nádrží.
5.6 Pedogeografická charakteristika Celková výměra půdy v Rosicko-Oslavansku činila k 31.12. 2004 dle Statistické ročenky půdního fondu 34 671 ha. Z toho je 17 420 ha zemědělské půdy (z toho 14 700 ha orné půdy) a 20 251 ha nezemědělské půdy (z toho 13 629 ha lesní půdy). Využítí půdy ukazuje graf na následující straně.
Půdní pokryv je totožný s rozložením tektonických jednotek a s výškovými poměry. Rozhodující roly v rozložení areálů jednotlivých půdních typů hraje substrát. V terénu, který je více členitý, se projevuje i diferenciace reliéfu určující mikroklima a také odtokové poměry. Na půdní pokryv má vliv také hospodářská činnost, která se projevuje hlavně zvyšováním úrodnosti.
19
Struktura půdního fondu v Rosicko-Oslavansku (2004)
Orná půda (ha) 39%
Lesní půda (ha) Ostatní plochy (ha) 7%
Zastavěné plochy (ha)
43%
Vodní plochy (ha) 5% 3%
2% 1%
Trvalé trávní porosty (ha zahrady, ovocné sady, vinice
Graf 1: Struktura půdního fondu v Rosicko-Oslavansku Zdroj: http://www.czso.cz/lexikon/mos.nsf/, vlastní tvorba Základní síť půdního pokryvu tvoří hydromorfní půdy. V severní části území, v povodí Bobravy na širokých údolních nivách Boskovické brázdy a na některých užších nivách kolem toků v Bítešské vrchovině převládají těžší půdy. Jedná se o půdy glejové. Na nivě Říčansého potoka v okolí Říčan a Ostrovačic jsou naplavené půdy glejové karbonátové. V zamokřených údolích a úvalech navazují na nivy do vyšších poloh gleje. V blízkosti rozvodí přechází v pseudogleje. Ty v nejvyšší, nejchladnější a srážkově nejbohatší oblasti kolem Zbraslavi a Zálesné Zhoře tvoří souvislé plochy. Vyskytují se zde také rašelinné gleje. V Bobravské
vrchovině
jsou
díky
odlišným
klimatickým
podmínkám
hydromorfní půdy nepatrné. V povodí Oslavy, Jihlavy a Rokotné jsou nivy vyplněny lehčím typem náplavové půdy modální. Pseudoglejové půdy se v této sušší a teplejší oblasti vyvinuly pouze místy. Zajímavý je výskyt typických glejů uprostřed hnědozemí u Senohrad a černozemí u Ivančic. Na ostatní typy půd mají vliv zejména teplotní, petrografické, geomorfologické a vegetační faktory. Vliv srážkových a hydrologických faktorů je pouze minimální. V nejnižších suchých oblastech kotlin brázdy se na mírných sprašových svazích vyskytují nevelké plochy degradovaných černozemí. Hnědozemě, které na ně navazují směrem do vyšších poloh vytvářejí v Boskovické brázdě dva paralelní pruhy. Další ostrov hnědozemí se vytvořil v mírné sníženině u Senorad. Směrem do vyšších poloh s vlhčím klimatem přechází hnědozemě v illimerizované půdy. Vyskytují se na rozsáhlých plochách odvápněných spraší, sprašových a svahových hlínách na mírných
20
jihovýchodních svazích, v depresích krystalinika i v Oslavanské brázdě. V Bobravské vrchovině se vyskytují illimerizované půdy pouze na malých ostrůvkách. Hnědozemě i illimerizovanné půdy nesou známky oglejení. Svahy i plošiny rozmanitých kyselých substrátů, expozice, nadmořské výšky s různě mocnou vrstvou zvětralin hlinitopísčitého charakteru s příměsí štěrku i skeletu pokrývají hnědé půdy. Jedná se o velkou část Boskovické brázdy. V Bobravské vrchovině tvoří hnědé půdy absolutní většinu půdního pokryvu. V okolí Bílého potoka u Javůrku, Domašova a Rudky se vytvořily především hluboké hlinité hnědé půdy, které podléhaly illimerizaci. U Rosic, Vysokých Popovic a Nové Vsi se vyskytují v mělkých depresích pokryvy oglejených hnědých půd. V Bítešské vrchovině na plošinách se silnější vrstvou propustných zvětralin a na ne dobře odvodňovaných strmějších svazích vznikly areály rezivých půd s náznaky podzolizace. Na vápnitých horninách Boskovické brázdy od Říčan až po Ivančice se na ostrůvkách utvořil substrát rendzina. V úzkých a hlubokých údolích Oslavy, Chvojince a dolní Belínky tvoří nejrozsáhlejší půdní typ ranker. Jde o substrát, který se vytváří na kyselých substrátech kyselých krystalických hornin na příkrých svazích. Pouze nepatrně se v Rosicko-Oslavansku vyskytují regosoly, které jsou na kyselých, minerálně chudých, sypkých a velmi propustných štěrkových pokryvech v blízkosti Ivančic. Na změně půdního pokryvu se v tomto území nejvíce podílelo zemědělství, důlní a průmyslová činnost. Nejúrodnější půdy byly překryty hlušinou, průmyslovými odpady nebo likvidovány těžbou.
5.7 Biogeografická charakteristika Územím České republiky prochází hranice dvou biogeografických provincií, a to provincie panonské, tj. oblasti východoevropské a provincie středoevropských listnatých lesů. Do území Rosicko-Oslavanska zasahují obě dvě provincie, i když Panonská proniká do sledovaného území pouze údolím Jihlavy. Toto teplomilné společenstvo se projevuje pouze u Alexovic a mezi Ivančicemi a Moravskými Bránicemi na jížních svazích. Typická je výskyt kavylů, třemdavy bílé, dubu pýřitého, hlaváčku jarního a koniklece obecného.
21
Zemědělci osídlovali
díky
podmínkám
již
tuto
oblast
příznivým od
neolitu.
Antropogenní činnost se nejvíce projevila ve skladbě lesů a jejich rozložení
v krajině.
Proto
uvažujeme pouze vegetační kryt, který by se vyvinul bez působení člověka. Podle Culka a kol. (1996) okolí Ivančic, Oslavan a Nové Vsi patří do teplomilného dubového vegetačního
stupně.
Jsou
zde
zastoupeny habry i doubravy, Obr. č. 6: Typická flóra panonské provincie
hlavně na jižních svazích. V údolí
Oslavy a Jihlavy jsou zastoupeny bory. Poněkud chladnější Bobravská vrchovina a Znojemská pahorkatina patří do bukodubového stupně. Tento stupeň je zastoupený hlavně bukovými doubravami. Z vyšších poloh by na stinných místech už zasahovaly odolnější dubové bučiny, které by převažovaly v okrajových částech Bítešské vrchoviny. Nejvyšší, nejchladnější a nejvlhčí části Bítešské vrchoviny umožňují vývoj listnatých a smíšených lesů bukového a jedlobukového stupně. V údolích vodních toků se udržují biocenózy řičníchh niv a porosty jasanin, olšin, habrů, jílmů, javorů, líp a vrb. V této době pokrývají lesy asi 40 % území. Jejich rozložení a skladba je ale převážně antropogenního charakteru.
22
6 SOCIO-EKONOMICKÉ POMĚRY ROSICKO-OSLAVANSKA 6.1 Obyvatelstvo Území Rosicko-Oslavanska bylo osídlováno v několika vlnách již od neolitu. V celé oblasti můžeme pozorovat několik hradišť. Jedná se zejména o zříceniny nedaleko Zbraslavi, Vysokých Popovic, Zastávky, v blízkosti Rény u Ivančic, v Ivančicích, ale i v Oslavanech. Současné osídlení je výsledkem vývoje v době středověku. Nejstarším sídlem celé oblasti je Dolní Kounice, o nichž první zmínka pochází z roku 1048. V současné době žije na tomto území asi 45,5 tisíc obyvatel. Počet obyvatel od roku 2001 roste.
Vývoj počtu obyvatelstva Z grafu 2 můžeme vidět dlouhodobý vývoj obyvatelstva v Rosicko-Oslavansku. V roce 1869 žilo na Rosicko-Oslavansku 33,5 tisíc obyvatel. Do roku 1900 stoupl počet obyvatel na 40 tisíc, tj. počet stoupl o víc než 20 %. V následujícím desetiletí se počet obyvatelstva dále zvyšoval a v roce 1910 dosáhl počtu 43 239 obyvatel. První poválečné sčítání lidu v roce 1921 uvádí ke dni sčítání 44 860 obyvatel. Poválečný vývoj byl v prvních letech ovlivněn zvýšenou přirozenou reprodukcí, ekonomikou podporující vyšší sňatečnost a z ní plynoucí i vyšší porodností, postupně klesající úmrtností a nadále vysokým přistěhovalectvím. Vysokého počtu dosáhl počet obyvatelstva při sčítání v roce 1930, kdy se do sčítání promítla vysoká poválečná porodnost. Počet dosahoval 47 424 obyvatel. V roce 1950 se konalo první řádné poválečné sčítání lidu. Vlivem válečných ztrát a odsunu německého obyvatelstva došlo v Rosicko-Oslavansku stejně jako v celé zemi k poklesu obyvatelstva. Oproti roku 1930 klesl počet obyvatel téměř o 2,5 tisíce, což je asi o 5%. Další sčítání se konalo v roce 1961, počet obyvatel se zvýšil a překonal dokonce nejvyšší počet obyvatel z roku 1930. 48 407 obyvatel v Rosicko-Oslavansku je až do dnešní doby největším počtem obyvatelstva.
Na počet obyvatelstva měl
bezesporu vliv uhelný revír, který na konci 19. a na počátku 20. století zaznamenal svůj zlatý věk. V období 1961 – 1970 se počet obyvatelstva pouze nepatrně snížil. Snížila se porodnost a zvýšila úmrtnost. Po roce 1970 byla přijata opatření, které se podílely na
23
zvýšení sňatečnosti i porodnosti. Do roku 1980 dochází pouze k malému poklesu obyvatelstva. Období 1980 – 1991 bylo demograficky méně přiznivé. Reprodukce obyvatelstva byla odrazem ekonomické, sociální a morální situace společnosti. Rok 1989 znamenal dramatický přelom v dosavadním vývoji obyvatelstva na celém území ČR. V důsledku snížení počtu uzavíraných manželství spojené se zvýšením věku snoubenců, snížení počtu narozených dětí a pomalému klesání úmrtnosti v důsledku kvalitnější lékařské péče, účinnějších léků a zlepšení životního prostředí se v roce 1994 změnil přirozený přírůstek obyvatelstva v přirozený úbytek. Až do konce 20. století se tento vývoj nezměnil. Při zatím posledním sčítáním lidu v r. 2001 zde žilo 45 401 obyvatel. Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel v Rosicko-Oslavansku v letech 1869-2001
počet obyvatel
50 000 48 000 46 000 44 000 42 000 40 000 38 000 36 000 34 000 32 000 30 000 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
rok
stav obyvatel
Graf 2: Dlouhodobý vývoj obyvatelstva v letech 1969 – 2001 Zdroj dat: Český statistický úřad Z dalšího grafu 3 lze vyčíst, vývoj obyvatelstva za posledních 12 let. Je vidět, že v rozmezí let 1991 - 2003 docházelo na území Rosicko – Oslavanska k růstu počtu obyvatel. Od roku 1991 do roku 1994 se počet obyvatel téměř neměnil. V následujících třech letech docházelo k mírnému poklesu obyvatel. Od roku 1997 se počet obyvatel opět zvyšuje. K dalšímu výraznějšímu růstu došlo v roce 2001. Počet obyvatel za těchto dvanáct let v Rosicku-Oslavansku zvýšil asi o 450 obyvatel.
24
Stav obyvatelstva k 31.12. 45800 45700 45600 45500 45400 45300 45200 1991 1992 1993 1994 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 Stav obyvatel k 31.12. Graf 3: Stav obyvatelstva k 31.12 Zdroj dat: Český statistický úřad
Z dalšího grafu 4 můžeme sledovat snižování počtu živě narozených, což odpovídá celkovému demografickému vývoji České republiky. Největší pokles je zaznamenán do roku 1995. Od tohoto roku jsou výkyvy minimální. Můžeme také pozorovat pokles počtu zemřelých. Ten je ale pouze minimální a v posledním roce se navíc počet zemřelých zvyšuje.
700 600 500 400 300 200 19 91 19 92 19 93 19 94 19 95 19 96 19 97 19 98 19 99 20 00 20 01 20 02 20 03
počet obyvatel
Počet živě narozených a zemřelých v letech 1991 -2003
rok živě narození
zemřelí
Graf 4: Počet živě narozených a zemřelých v letech 1991 - 2003 Zdroj dat: Český statistický úřad
Na zvyšování obyvatel jak můžeme vidět z grafu 5 nemá vliv přirozený přírůstek, ale přírůstek stěhováním. Z grafu vidíme, že přirozený přírůstek, i když pomalu, neustále klesá, zatímco přírůstek stěhováním se neustále mění. Od tohoto
25
přírůstku se také odvíjí přírůstek celkový. Přírůstek stěhováním je stabilní do roku 1994. Další rok prudce klesá. Do roku 1997 se opět zvyšuje a dosahuje jedné z nejvyšších hodnot v tomto období. V dalším období až do roku 2001 se přírůstek střídavě snižuje a zvyšuje. Od tohoto roku přírůstek stoupá. V roce 2003 měl nejvyšší hodnotu.
03 20
02 20
01 20
00 20
99 19
98 19
19
97
96 19
19
95
94 19
93 19
19
19
92
500 400 300 200 100 0 -100 -200
91
počet obyvatel
Přírůstek obyvatel v letech 1991 - 2003
rok Přirozený přírůstek
Přírůstek stěhováním
Přírůstek celkem
Graf 5: Přírůstek obyvatel v letech 1991 - 2003 Zdroj dat: Český statistický úřad
Z další tabulky můžeme vidět, že zatímco počet sňatků klesá, počet rozvodů se zvyšuje. Největší počet sňatků byl zaznamenán v roce 1992. Od roku 1998 zůstává počet sňatků konstantni. Počet potratů se od roku 1992 snížil téměř na polovinu. Sňatky, rozvody, potraty v letech 1991 – 2003 Sňatky
Rozvody
Potraty
304 92 1991 355 84 357 1992 277 101 253 1993 251 120 183 1994 234 121 236 1995 230 166 216 1996 282 112 174 1997 220 90 182 1998 243 79 157 1999 229 119 168 2000 225 106 169 2001 217 109 140 2002 222 129 165 2003 Tab. 2: Sňatky, rozvody, potraty v letech 1991 – 2003 Zdroj dat: Český statistický úřad
26
Věková skladba obyvatel Ve věkové struktuře obyvatelstva Rosicko-Oslavanska se projevuje postupné stárnutí. Došlo k výraznému poklesu ve skupině obyvatelstva do 14 let. Vypovídá o tom index stáří, který určuje počet osob ve věku 65+ na 100 dětí ve věku 0 až 14 let. U mužů je index stáří necelých sedmdesát, zatímco u žen přesahuje stovku. Došlo k výraznému poklesu zastoupení věkové kategorie do 14 let. Z tabulky 3 můžeme vidět, že žen je ve všech věkových kategoriích více než mužů. Největší rozdíl je v kategorii nad 65 let. V této kategorii je počet žen téměř dvojnásobný. Dalším významným ukazatelem je průměrný věk. I ten je u žen větší než u mužů. Zatímco muži mají průměrný věk 37, ženy mají průměrný věk 41 let. Tento velký nepoměr může být dán hornickou oblastí, kde při nebezpečné práci v dolech pracovalo hodně mužů z měst a obcí Rosicko-Oslavanska. Dále můžeme z tabulky vyčíst, že dětí ve věku do 14 let je více než lidí v důchodovém věku. I zde je chlapců méně než dívek, ale toto číslo odpovídá celorepublikovému průměru – rodí se více dívek než chlapců. Obyvatelstvo podle věku k 31.12.2003 celkem 0-14 15-64 65+ index stáří průměrný věk
celkem muži ženy 22423 23337 45760 3752 3554 7306 31924 16144 15780 6530 2527 4003 89,45 67,6 112,55 39,5 37,85 41,1
Tab. 3: Obyvatelstvo podle věku k 31.12.2003 Zdroj dat: Český statistický úřad
Obyvatelstvo podle nejvyššího ukončeného vzdělání v Rosicko-Oslavansku Vývoj posledních 10 let v oblasti vzdělání obyvatelstva přesvědčivě vypovídá o růstu kvalifikovanosti obyvatel. Počet osob se základním vzděláním se snížil z 36% na 24,4%. Oproti tomu počet vysokoškoláků se zvýšil z 4,35% na téměř 6%. Stále je více vysokoškolsky vzdělaných mužů než žen. Nejpočetnější skupinu tvoří obyvatelé se středním vzděláním bez maturity včetně vyučených. To nám dokumentuje graf 6 na následující straně. .
27
Obyvatelstvo podle ukončeného vzdělání (2001) 1,0 0,5 0,3 2,0 5,9 24,4 17,2 4,9
44,0
základní vč.neukončeného střední odborné bez maturity vč. vyučených úplné střední všeobecné s maturitou úplné střední obecné s maturitou vč. vyučených s maturitou nástavbové studium vyšší odborné vysokoškolské bez vzdělání nezjištěno
Graf 6: Obyvatelstvo podle ukončeného vzdělání (2001) Zdroj dat: Český statistický úřad
Ekonomická aktivita obyvatel Ekonomicky aktivní obyvatelé jsou důležitou součástí trhu práce. Jejich počet a struktura je ovlivněna především migrací a úrovní vzdělaní či kvalifikace. Vážným problémem je nezaměstnanost, která s sebou přináší snížení životní úrovně. Údaj o počtu ekonomicky aktivních osob není plně srovnatelný na předchozí cenzy. Ve sčítání 1991 byly do počtu ekonomicky aktivních zahrnovány i ženy na tzv. další mateřské dovolené (do 3 let věku dítěte) a osoby pobírající mateřský příspěvek, pokud trval jejich pracovní poměr. V roce 2001 sem byly započítány jen ženy na mateřské dovolené v trvání 28 respektive 37 týdnů, ostatní jsou zahrnuty do ekonomicky neaktivních. Ekonomicky aktivní obyvatelstvo tvoří zaměstnaní (zaměstnané osoby, zaměstnavatelé, samostatně činní, pracující důchodci, osoby na mateřské dovolené) a nezaměstnaní. Ke dni sčítání bylo v Rosicko-Oslavansku 21 582 ekonomicky aktivních osob, což bylo 47,53% z celkového počtu bydlícího obyvatelstva, což je srovnatelné s krajským i celorepublikovým průměrem. Ekonomicky aktivních mužů je 54,8 % a ekonomicky aktivních žen 40,5 %. Z celkové počtu 52,47 % ekonomicky neaktivních osob tvoří 25,4 % nepracující důchodci a 23,7 % školáci.
28
Z jednotlivých odvětví ekonomické činnosti, ve kterých pracují ekonomicky aktivní, je v nejvyšší míře zastoupen průmysl s 36,3%, ve stavebnictví pracuje 12% ekonomicky aktivních, v zemědělství 5,1%, v obchodě, opravnách motorových vozidel a spotřebního zboží 10,7%, v dopravě (činnosti poštovní a telekomunikační, cestovních kanceláří, pozemní dopravy apod.) pracovalo 6,2%, ve službách (činnosti v oblasti nemovitostí, zpracování dat, služby pro podniky apod.) pracovalo 4,3%, ve školství, zdravotnictví, veterinární a sociální činnosti 11,6% ekonomicky aktivních.
Struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva podle odvětví v % (2001) 6,2
6,0 11,6
10,7
3,3 1,4
12,0 12,2
4,3
5,1 3,3
36,3
zemědělství, lesnictví, rybolov průmysl stavebnictví obchod, opravy motor. vozidel a spotř.zboží doprava, pošty a telekomunikace veřejná správa, obrana, soc.zabezpečení školství, zdravotn., veterin. a sociální činnosti pohostinství a ubytování peněžnictví a pojišťovnictví činn. v oblasti nemov., služ.pro podniky, výzkum ostatní veřejné a osob.služby Graf 7: Struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva (2001) Zdroj dat: Český statistický úřad
Dojížďka za prací Dalším významným ukazatelem je dojížďka za prací. Jak můžeme vidět z následující tabulky, saldo dojížďky je asi -5,5 tisíc. Za prací mimo své území vyjíždí 8,5 tisíce obyvatel, což je téměř polovina zaměstnaných osob. Z tohoto počtu vyjíždí za prací denně přes 7 tisíc obyvatel. Oproti tomu na území Rosicko-Oslavanska dojíždí
29
pouze 2 800 osob. To vypovídá o nedostatku pracovních míst v tomto regionu. Z tabulky také můžeme vidět, že více osob za prací dojíždí za hranice území ve správním obvodu Rosice. Dojížďka za prací Zaměstnané osoby
Dojíždějící přes hranice území celkem
z toho denně
Vyjíždějící za hranice území celkem
9 981 1 157 987 4 006 Ivančicko 1 647 1 338 4 457 9 876 Rosicko 19 857 2 804 2 325 8 463 celkem Tab. 4 : Bilance dojížďky za prací v Rosicko-Oslavansku Zdroj dat: Český statistický úřad
z toho denně 3 351 3 730 7 081
Saldo dojížďky celkem -2 849 -2 810 -5 659
z toho denně -2 364 -2 392 -4 756
6.2 Sídla Celá oblast Rosicko-Oslavanska je osídlena značně nerovnoměrně. Dnešní stav osídlení je výsledkem dlouholetého vývoje již od středověku, kdy vznikala síť dnešních sídel. Do dnešní doby prošlo osídlení určitým vývojem. Rosicko-Oalavansko
patří
do
Jihomoravského kraje, okresu Brno – venkov. Celá oblast je tvořena územím dvou měst s rozšířenou působností – Rosic Obr. 7 : Pozůstatek hradu ve Zbraslavi 1 Zdroj: vlastní foto
a Ivančic. Na tomto území se nachází celkem 6 měst –
Ivančice, Oslavany, Zbýšov, Rosice, Říčany a Dolní Kounonice, jeden městys – Domašov a 34 obcí. K Ivančicím patří ještě 7 městských částí – Alexovice, Obr. 8: Pozůstatek hradu Levnov 2 Buškovice, Hrubšice, Ivančice, Letkovice, Němčice a Zdroj: vlastní foto Řeznovice. Poslední obcí, která přibyla je obec Sonorady. Přestoupila do Jihomoravského kraje z kraje Vysočina. Osídlování Rosicko-Oslavanska díky příznivým přírodním podmínkám probíhalo již od neolitu. Důkazem nám mohou být
30
pozůstatky hradišť různých kultur. Různá hradiště můžeme najít u Ivančic, Zbraslaví1, Ketkovic2, Vysokých Povicích i Oslavanech. Nejstarším sídlem v celé oblasti jsou Dolní Kounice. První písemná zmínka je o nich již v roce1034. Dalším sídlem je Domašov, o kterém jsou první zmínky z roku 1048 a také Pravlov (1073). Z roku 1104 je první zmínka o Ketkovicích, Čučicích, Tetčicích a Babicích. O pár let později o Biskoupkách (1131), Přibyslavicích (1175), Oslavanech (1179), Moravských Bránících a Mělčanech (1181), Hlíně (1208), Ivančicích (1221), Zbraslavi (1222), Veverských Knínicích (1235), Říčanech a Příbrami (1237), Ostrovačicích (1255), Rosicích (1259), Vysokých Popovicích (1261), Lukovanech (1269), Zbýšovu (1280). Ze 14. století pochází
první zmínka o
Stanovištích (1327), Rudce (1330), Kupařovicích (1337), Němčičkách (1349), Zakřanech (1350), Újezdu (1353), Senoradech, Zálesné Zhoři a Říčkách (1358), Neslovicích (1368) a Padochovu, Lesním Hlubokém (1395) a Javůrku (1399). Za uherských válek v 15. století několik osad zaniklo. V 16. století je první zmínka o Hlíně a Trboušanech. Ze sídel, které vznikly později je nejdůležitějším sídlem Zastávka (1760), která vyrostla v souvislosti s těžbou uhlí. Dalším později vzniklým sídlem je Kratochvílka (1783).
6.3 Zemědělství a lesnictví V zemědělství pracuje v Rosicko-Oslavansku podle SLDB 2001 celkem 5,1 % ekonomicky aktivních obyvatel, což je asi 1100 obyvatel. Trvalý úbytek pracujících v zemědělství můžeme sledovat od r. 1989, kdy začalo docházet ke snižování jeho podílu. Rosicko-Oslavansko bylo hlavně v minulosti důležitou zemědělskou oblastí. Dnes zaujímá zemědělská půda téměř 50% území, což je asi 17 421 ha, z toho orné půdy je asi 14 700 ha, což je asi 84% zornění. Což je srovnatelné s celým okresem Brno – Venkov. Hodně orné půdy bylo zničeno hlušinou z dolů, ale také rozšiřováním zástavby. Na začátku 19. století se pěstovaly na většině orné půdy obiloviny. 1
Zříceniny hradu zvaného Ketkovský hrad. Založen údajně ve 13., spíše však až v pol. 14. st., kdy patřil pánům z Lipé. Okolo r. 1440 obsazen rakouskými lapky, r. 1442 dobyt vojskem královských měst a rozbořen. 2 Terénní zbytky rozlehlého hradu z pol. 13. století, postaven předky pánů z Kunštátu, opuštěn před koncem 14. století, naposledy zmíněn v přídomku r. 1385. Dochován pahorek jádra s okružním valem a příkopem, další příkop s valem před předhradím.
31
Oblast má pro zemědělství velmi příznivé podmínky. Nejúrodnější a zároveň nejteplejší oblastí je nížinná část na jihu území - Ivančicko. Zemědělská půda zde zaujímá téměř 55% území. Kromě dostatku orné půdy, jsou zde také velké plochy vinic a zahrad. Sadovnictví se nejvíce rozmohlo na konci 19. století, kdy místní vinice postihla zhoubná choroba. Pěstují se obiloviny, technické plodiny, kukuřice, brambory, ale v nejjižnějších částech území v okolí Ivančic také vinná réva, zelenina a ovoce. Živočišná výroba se zabývá chovem skotu, vepřů a drůbeže. Severní část území, Rosicko, je chladnější, zemědělská půda zde zaujímá necelých 45% území. Pěstují se zde hlavně obilniny a technické plodiny. Živočišná výroba je zde zastoupena všemi druhy hospodářských zvířat (skot, prasata, drůbež), hlavní směr výroby je zaměřen na výrobu hovězího a vepřového masa, výroba mléka ztrácí v posledních letech na významu.Velkou část Rosicka zde zaujímají lesy – téměř 45%. V celém území Rosicko-Oslavanska zaujímají lesy 39% území. Jejich skladba i rozsah je v dnešní době ovlivněn člověkem. Původní duby a buky jsou nahrazovány smrkovými porosty.
6.4 Průmysl V průmyslu v Rosicko-Oslavansku pracuje dle SLDB 2001 celkem 7 800 osob, což je asi 36,3 % ekonomicky aktivních obyvatel. Nejdelší historii a význam má v této oblasti již ukončená těžba nerostných surovin. Až do 19. století se těžila železná ruda u Domášova, Rudky a Zálesné Zhoře. Ze 13. století pochází zmínky o těžbě mědi v Oslavanech. V 16. století se u Rudky, Domášova a Javůrku dolovalo stříbro a olovo. Největší zásah do ekonomiky celé oblasti znamenalo objevení uhlí. 6.4.1 Historie uhelného revíru Rosicko-oslavanská pánev patří ve svém druhu k nejstarším a nejmenším černouhelným pánvím na území České republiky. Nachází se asi dvacet kilometrů západně od Brna a svojí rozlohou zasahuje ze severu k jihu obce Zastávka (dříve Boží Požehnání), Babice, Zbýšov, Padochov a Oslavany. Vznik dolování První zpráva o nálezu uhlí na Moravě je z roku 1753. V Oslavanech - jižní části revíru, se započalo s těžbou kolem roku 1755. Až do roku 1783 se černé uhlí na Moravě
32
těžilo jedině na oslavanském panství. Na rosickém panství u Zastávky se začalo těžit o pět let později v roce 1788. První písemný záznam o nálezu uhlí v této části je z 23. září 1769. Těžila se zde také kamencová břidlice. Uhlí oslavanské i uhlí zastávecké se kvalitou plně vyrovnalo nejlepším druhům uhlí těženého v cizině. Od poloviny 18. století se projevoval citelný nedostatek v té době jediného PŘEHLED DOLŮ NA R-O
známého
paliva
habsburských
v zemích,
kterým bylo dříví. Nález uhlí na Rosicku-Oslavansku měl obrovský význam nejen pro rozvoj brněnského průmyslu, ale i samotného města Brna i Vídně. Zpočátku
se
uhlí
sbíralo z povrchu, později se těžilo pomocí rumpálu a žentouru,
pak
nastoupily
parní těžní stroje a nakonec těžní stroje elektrické. Na Obr. 9 : Přehled dolů na Rosicko-Oslavansku Zdroj dat: http://www.rosicko-oslavansko.cz
rekonstruovaném dole Kukla byl poprvé v Rakousku-
Uhersku použit těžní stroj typu Koepe s elektrickým měničem systému Ilgner. Z období počátků těžby se v lesích kolem Zastávky nachází znatelné propadliny zavalených štol a násypů po vytěžené hlušině. V období, kdy uhlí nebylo jako palivo dostatečně známé, převažovala těžba břidlicových lupků. Z nich byl získáván kamenec používaný v koželužnictví a papírnictví až do doby, než byl vyroben kamenec umělý. Z kamence se vařením získával ledek, potřebný při výrobě kyseliny sírové, která byla nutná při výrobě střelného prachu. Rozmach těžby V první třetině 19. století byly na rosických dolech zavedeny nejlepší metody těžby uhlí používané v celé rakouské monarchii. Největší zásluhy na tom měl správce zastáveckých dolů Ferdinand Rittler, zkušený báňský odborník, který přišel z Polska společně se svými bratry. Věnoval maximální péči modernizaci dolů, ale také zvyšování
33
odbytu uhlí. Jeho zásluhou se těžba na zastáveckých dolech během krátké doby několikanásobně zvýšila. Těžební společnosti Těžba v rosicko-oslavanské uhelné pánvi probíhala nezávisle ve třech těžařských společnostech. V Oslavanech a Zbýšově to byla Müllerova společnost, kterou v roce 1869 koupila Innerbergská společnost ve Vídni. Ve Zbýšově těžila společnost Rahnova (později Láska Boží) a v Zastávce těžířstvo Rytíř Herring a spol. Bylo založeno v roce 1803 a trvalo do roku 1870, kdy se stalo Rosickou báňskou společností (RBS) se sídlem v Božím Požehnání (od roku 1920 název obce Zastávka). Když pak v roce 1881 koupila doly Innerbergské společnosti a doly v Padochově a Obr. 10 : Těžební věž dolu Jindřich II – nejhlubšího dolu v republice Zdroj:http://www.rosickooslavansko.cz
Oslavanech, stala se majitelkou všech dolů revíru, kromě dolu Jindřich a Antonín společnosti Láska Boží. K fůzi těchto dvou společností došlo v roce 1935, a tak vznikla
Rosická báňská společnost Láska Boží se sídlem v Zastávce u Brna. Zlaté období Období konce 19. a počátku 20. století můžeme nazvat zlatým obdobím uhelného revíru. Dochází k technické modernizaci dolů, zvyšuje se těžba (na některých dolech až na pětinásobek), staví se ocelové těžní věže (do té doby dřevěné), zavádí se umělé větrání, zdokonalují se důlní lampy, těžní klece, čerpadla, modernizuje se doprava rubaniny v dole i na povrchu, zavádějí se nové technologie. K obrovským změnám došlo v jižní části revíru. Oslavanský důl Kukla byl v roce 1911–1913 přebudován na centrální šachtu jižní části revíru. Veškerá těžba byla pak dodávána do právě vybudované oslavanské elektrárny, která se stala první přespolní velkokapacitní elektrárnou v českých zemích. Město Brno bylo napojeno vedením o nejvyšším napětí v Obr. 11: Oslavanská tehdejším Rakousku-Uhersku (44 kV). Elektřinou z Oslavan elektrárna Zdroj:http://www.rosicko byla elektrifikována západní a jižní Morava. Elektrárna -oslavansko.cz ukončila svou činnost v roce 1993. Počátkem 20. století nastoupil na místo centrálního ředitele prof. ing. dr. Jaroslav Jičínský, uznávaný báňský odborník. Zasloužil se o modernizaci dolů a hlavně
34
pak o stavbu oslavanské elektrárny. Je autorem projektu modernizace dolu Kukla, který v té době patřil k nejmodernějším dolům Rakouska-Uherska. Dělnické stávky Rosicko-oslavanský uhelný revír byl svědkem celé řady stávek: 1875, 1889, 1898, 1907, 1917, 1920, 1923, 1926, 1928 a 1932. Mzdy horníků byly nejnižší ze všech uhelných revírů monarchie. V roce 1920 se obce a města černouhelné pánve účastnily tzv. prosincové stávky, jež vyústila v boje o oslavanskou elektrárnu. Stávka byla potlačena vojskem. Nejvýznamnější stávkou byla ale stávka v období hospodářské krize na přelomu let 1932–1933. Trvala 16 týdnů a do historie republiky se zapsala jako nejdelší stávka. Byla podporována celým širokým okolím, ale také pokrokovou brněnskou inteligencí. A její výsledek? Do práce bylo přijato pouze necelých 75 % horníků, průměrný výkon jednoho horníka se zvýšil o čtvrtinu a mzdy klesly v průměru o 7 procent. Období po II. světové válce Po válce dochází k modernizaci dolů. Nastupuje období rekordů a údernictví; hornické povolání je prohlášeno za povolání čestné. Tomu později odpovídaly i havířské výdělky. Horníci se zařadili mezi nejlépe situované vrstvy obyvatelstva. Tvrdá práce a šturmování si však vybírá krutou daň. V regionu vysoko vzrostl počet invalidních důchodců. Nárůst roční těžby revíru kulminoval v roce 1963, kdy bylo vytěženo 751 668 tun černého uhlí. V průběhu sedmdesátých let byla těžba centralizována na nově zbudovaný důl Jindřich II ve Zbýšově, který se stal nejhlubším černouhelným dolem v České republice a podílí se na prvenství ve Střední Evropě. Těžilo se v něm v hloubce 1428,4 metrů, dosažitelná dopravní hloubka byla až 1550 metrů. Po centralizaci těžby sloužily ostatní doly jako vtažné a výdušné jámy a k odčerpávání důlních vod. Umlčení těžby V roce 1992 byly provozy na všech dolech zastaveny, těžní věže demontovány, šachty zasypány nebo jen uzavřeny betonovou "zátkou". Zůstala jen těžní věž dolu Jindřich II ve Zbýšově, těžní věž dolu Simson ve Zbýšově (r. 1987 prohlášena za technickou památku) a torzo těžní věže dolu Kukla v Oslavanech. Zbytkové zásoby uhlí ve výši 26 002 237 tun rozhodnutím ministerstva pro hospodářskou politiku a rozvoj ČR dnem 22.5.1991 odepsány a to vynětím z evidence. Objevením uhlí a rozvojem těžby se celý region během 250 let proměnil k nepoznání. Původní zemědělsky zaměřené obce se během pár generací staly
35
hornickými. Změnil se způsob obživy, změnily se poměry. Dříve chudé vesnice se staly bohatšími, lidnatějšími a život v nich se zásluhou onoho "černého zlata" neuvěřitelným způsobem změnil k lepšímu. Ostatně nebýt uhlí, neexistuje ani obec Zastávka, která vznikla teprve s rozvojem těžby.
6.4.2 Průmysl dnes Průmyslová výroba v mikroregionu navazuje na svou tradici. V Ivančicích mezi firmy, které mají svou tradici, patří především textilní firmy Lanatex, Retex a Ekotex, strojírenství je zastoupeno v Ivančicích firmou Ivacar, která navazuje na firmu Avia, v Oslavanech Strojírnou Oslavany a Neumeyer ČR. Mezi firmy zaměstnávající nejvíce pracovníků patří v Ivančicích firma Ivaplast, zabývající se výrobou platů, strojírenská firma Triprox. V Zastávce u Brna mezi nejvýznamnější firmy patří strojírenská firma Metalpress a Thermona, zabývající se výrobou plynových kotlů. V Tetčicích jsou významnou firmou Jihomoravské dřevozpracující závody. V Rosicích je zastoupen potravinářský průmysl firmou Penam a strojírenskou firmou Schmalhofer. Malé podniky se nachází ve všech městech i některých obcích. Jsou soustředěny hlavně v Tetčicích, Říčanech, Domašově, ale i ve Zbraslavi. Rosicko-Oslavansko tvoří zázemí Brnu.
6.5 Doprava Rosicko-Oslavansko je územím s ideálním napojením na evropskou dopravní síť. Severem území prochází hlavní tepna ČR - dálnice D1 ve směru Brno – Praha. Tato dálnice byla otevřena pro veřejnost v roce 1972-1973. Hraje důležitou roli jak v osobní tak nákladní dopravě. Od Kývalky směrem na západ prochází územím hlavní silnice do Třebíče. V minulosti sehrála důležitou roli také cesta od Kývalky na Velkou Bíteš přes Domašov. Důležitými silnicemi v Rosicko-Oslavansku je silnice z Ivančic do Velké Bíteše a silnice z Ivančic do Rapotic. Rosicko-Oslavansko má poměrně hustou silniční síť. Největší frekvence v automobilové dopravě je zaznamenána na území RosickoOslavanska na dálnici D1. Podle sčítání v roce 2005 zde projede více než 40 tisíc aut za 24 hodin. Druhou nejfrekventovanější cestou je přivaděč k dálnici (Rosice – Kývalka), kde projede asi 15 tisíc aut za den. Mezi další nejfrekventovanější patří silnice
36
z Moravského Krumlova do Rosic, úsek silnice Rosice – Rapotice a z Dolních Kounic do Oslavan. (viz Příloha sss). Osu území tvoří železniční trať Brno – Jihlava. Její stavba souvisela hlavně s těžbou uhlí a byla budována v několika etapách. Nejdříve byla železnice vybudována mezi Zastávkou a Brnem. Tato železnice byla později prodloužena do Zbýšova. Až o několik let později byla hlavní trať Zastávka – Brno prodloužena do Okřížek. Dnes vede železniční trať až do Jihlavy. V dnešní době hraje důležitou roli hlavně v osobní dopravě. Jižní část území je napojena železniční tratí z Moravských Bránic přes Ivančice a Oslavany do Střelic. Hromadnou osobní přepravu zajišťuje od roku 2006 na Rosicko-Oslavansku mimo jiné Integrovaný dopravní systém Jihomoravského kraje (IDS JMK).
6.6 Školství Cílem školy jako instituce je především zabezpečovat výchovu a vzdělávání, tedy funkce, bez kterých kulturní společnost nemůže existovat. Škola by měla připravit mladou generaci pro práci a život ve společnosti a umožnit ji individuální a společenský rozvoj na vyšší úroveň. Tato výchova má dnes několik stupňů. Na Rosicko-Oslavansku existuje dostatečná síť školních zařízení. Mateřské školy pokrývají požadavky na umístění dětí. Problémem je stavebně technický stav a úroveň vybavení, současná a budoucí nízká naplněnost vesnických mateřských škol a nedostatečná kvalifikace pedagogů. V Rosicko-Oslavansku existuje řada částečně naplněných škol, ve kterých je vzdělání pouze jednostupňové, tedy do 5. třídy. Vyšší ročníky již musí děti absolvovat v nejbližší základní škole, která je schopna je kapacitně přijmout. Hraje zde velkou roli především dopravní dostupnost školy. Školy jsou většinou v uspokojivém stavebně technickém stavu, průběžně se opravují. Hlavně na vesnicích se potýkají s problémem nedostatečné technické vybavenosti, vybavenosti počítačovou technikou a připojením na internet. Děti, které potřebují speciální přístupy, mají možnost navštěvovat Zvláštní školu v Rosicích nebo v Ivančicích. V Zastávce, Rosicích a Ivančicích existuje Základní umělecká škola. Ve městech jsou soustředěny také Domy dětí a mládeže. Co se týče středních škol nachází se v okresu dvě gymnázia – na Zastávce a v Ivančicích, SOU nábytkářské v Rosicích, SOŠ a SOU dopravní a mechanizační Ivančice. Vysoké školství zde není zastoupeno. Ale
37
díky malé vzdálenosti od Brna jsou zde ideální podmínky pro dojížďku, ať už na střední nebo vysoké školy do této metropole.
6.7 Služby Rosicko-Oslavansko poskytuje svým občanům i turistům širokou paletu služeb, které jsou především orientovány do měst, a to především do Rosic a Ivančic. V okrese je velké množství ubytovacích kapacit, která poskytují současně i stravování. Kromě Rosic a Ivančic nabízí ubytování také např. Domašov, Tetčice a Zastávka. V Rosicko-Oslavansku je k dispozici také nemalý počet supermarketů (Lidl, Penny v Rosicích, Plus v Ivančicích, Albert), ale také řada menších obchodů s potravinářským i spotřebním zbožím, pošty, lékárny, banky, čerpací stanice. Ze služeb dále jsou to kadeřnictví, kosmetické salóny, masážní salóny, čistírny, opravny aj. Zdravotnickou službu zajišťují nemocnice v Ivančicích, zdravotní středisko na Zastávce, v Rosicích a v Říčanech. Dále pak také řada soukromých lékařů. Nachází se zde spousta ordinací praktických lékařů pro dospělé, ordinace lékařů pro děti a dorost a ordinace zubařů. Nachází se zde také také ústavy sociální péče různých stupňů, především domovy důchodců.
6.8 Cestovní ruch, kultura a sport V Rosicko-Oslavansku se nachází velké množství kulturních i přírodních památek. V celé oblasti se v poslední době s přibývající sítí cyklostezek rozmáhá cykloturistika. Sportovní zařízení jsou dostatečné současným potřebám obyvatel. Ve většině obcí se nachází travnatá hřiště, stadiony a sportovní haly. Mimo to je zde také velké množství dětských hřišť, hřišť na volejbal a tenisových kurtů. Vyhledávané je také golfové hřiště u Ostrovačic. V poslední době se začínají rozšiřovat drobná sportovní a regenerační zařízení (posilovny, sauny, vířivé vany, masáže). V letních měsících jsou pro místní i turisty k dispozici čtyři letní koupaliště a to ve Zbýšově, v Říčanech v Rosicích a na Zastávce. Kromě těchto koupališť je zde možnost koupání v přírodních rybnících např. u Říček nebo v Újezdě. V Ostrovačicích a Nové Vsi jsou kryté bazény. Obec Zbraslav je atraktivní především v zimě. Nachází se zde lyžařský vlek. Jsou zde významné kulturní zařízení, kde se odehrávají důležité společenské údálosti. V této oblasti jsou to především Dělnické domy. V Ivančicích a v Rosicích
38
místní občany i turisty láká kino. Na celém území se nachází řada kulturních a informačních center. V celé oblasti je řada knihoven. Ve městech se nachází spousta kulturních klubů, spolků a sportovních organizací. V Ivančicích je Klub českých turistů, který pořádá různé zájezdy nejenom po okolí. V Rosicích je to např. Turistický klub dětí a mládeže, Důchodcovský klub, Skupina historického šermu, v Zastávce, skautský oddíl v Ivančicích. V některých městech se konají každoročně slavnosti. V Ivančicích jsou to Slavnosti chřestu. Chřest na konci 19. století proslavil Ivančice zrovna tak, jako dnes Plzeň proslavuje pivo. V Dolních Kounicích probíhají každoročně Historické slavnosti Rosa Coeli. Velké množství turistů přijíždí do tohoto regionu poslední týden v srpnu, kdy se na koná Grand Prix České republiky.
6.8.1 Kulturní, historické a architektonické památky Na území Rosicko-Oslavanska můžeme najít několik kulturně-historických památek, které souvisí jak s osídlováním oblasti, tak i s dobou dávno minulou. Najdeme zde i stavby vybudované v současnosti. IVANČICE Dominantu na náměstí v Ivančicích tvoří kostel nanebevzetí Panny Marie stojící pravděpodobně na místě, kde stával jeho dřevěný předchůdce. Od roku 1278 bylo město i kostel několikrát zničeny a vypáleny. Již v třicátých letech 20. století kostel vyžadoval opravy, které však válka nedovolovala. Kostel byl zavezen a zdevastován. Opravy byly zahájeny v roce 1947. Hned při prvních výkopech byla objevena na východním konci jižní lodi zapomenutá krypta. Interiér kostela nepřečkal osmdesátá léta. Zvláštností krypty pod ivančickým chrámem je bruslit (brešit) – sůl, která se v drobných krystalcích usadila na kostech. Z významných domů v Ivančicích je historicky i architektonicky nejvýznamnější budova radnice - Dům Pánů z Lipé. Původně šlo o zeměpanský hrad, jehož západní zdi byly součástí městských hradeb. Z gotické stavby se zachovala část sklepů s valenou klenbou, portálek do sklepa a dvě místnosti v přízemí. Roku 1607 byla tvrz přestavěna na městský palác. Dnes jsou v budově kanceláře městského úřadu. Jednou z místních historicky nejcennějších budov je památník Alfonse Muchy – stará radnice v Ivančicích – renesanční dům „staré radnice“ na Palackého náměstí. Tento dům je po kostele nejstarší budovou. Zachoval si goticko-renesanční vzhled. Byl
39
otevřen 25. července 2003. Překrásné místnosti domu jsou zaklenuty rozličnými klenbami, které jsou jedny z nejstarších dochovaných kleneb tohoto typu na Moravě. Pod budovou jsou rozsáhlé sklepy se šnekovým schodištěm. Poslední sídlo před rozsáhlou rekonstrukcí zde měla Základní umělecká škola. Po několikaletých stavební pracích se interiéry vrátily do původního vzhledu. Do přízemí budovy se na počátku roku 2003 přestěhovalo Kulturní a informační centrum Ivančice Obr. 12: Památník Alfonse
a s ním i Expozice Vladimíra Menšíka. „Ivančický rodák Muchy Alfons Mucha 1860-1939“ je tématem výstavy v celém Vlastní foto
horním patře. Tato výstava byla slavnostně otevřena 24. července 2003. Galerie A. Muchy – nádherný historický sál v přízemí, se stropem zaklenutým do středového toskánského sloupu – slouží k příležitostným výstavám a komorním koncertům. Na židovském hřbitově je možné nalézt velké množství náhrobků různých typů - renesanční, barokní i klasicistní. Židovský hřbitov patří k nejstarším v České republice. V současnosti je židovský hřbitov jako kulturní památka v péči města. Na kopci nad Ivančicemi se nachází Kostel sv. Jakuba. Ke kapli neodmyslitelně patří i křížová cesta - 14 kapliček od hřbitova ke kapli. Více než 140 let
se
v Ivančicíh udržuje tradice svatojakubské pouti. Pohled na město a okolí nabízí rozhledna na Réně. Původně se jednalo o vyhlídkové místo. Je součástí městského parku. V roce 1930 zde byla postavena nová železobetonová rozhledna, která dostala název Rozhledna Obr. 13: Kostel sv. Jakuba Vlastní foto
Alfonse Muchy. Technickou památkou je
tzv. „ŽELEZŇÁK“ -
Ivančický viadukt přes řeku Jihlavu. Jde o Technickou památku. Byl postaven v letech 1868 – 1870 jako spojnice Brna s Vídní. Délka mostu 370,5 m, výška koleje nad hladinou řeky 42 m. V r. 1999 demontován, ponechána část mostovky s jedním pilířem. DOLNÍ KOUNICE Návštěvník, který přijíždí od Brna se po příjezdu na vrchol návrší nad obcí Mělčany ocitne jakoby v jiném světě. V údolí pod námi se mezi kopci vine řeka Jihlava a na obou březích se rozkládá v malebné poloze město Dolní Kounice.
40
Na kopci se tyčí poutní kaple Sv. Antonína. Ke kapli vede z města křížová cesta se čtrnácti zastaveními. Jako protipól se na návrší na opačném břehu řeky vypíná rozsáhlá silueta zámku. Tato význačná památka, která pod renesanční slupkou ukrývá původní klášterní hrad, vděčí za svou podobu velkolepé přestavbě v letech 1532 až 1604. Pod zámkem se nachází patrně nejznámější a nejvýznamnější
historická
památka
ve
městě-
rozsáhlá zřícenina premonstrátského kláštera Rosa coeli (Růže nebeská). Je nestarším ženským klášterem na Moravě. Nachází se v údolí řeky Jihlavy přímo pod hradním kopcem. Klášter se řadí k nejvýznamnějším středoevropským církevním stavbám vrcholné gotiky. Nejvíce historických památek se nachází na Masarykově náměstí a v jeho blízkém okolí. Východní stranu náměstí uzavírá kostel svatého Petra a Pavla. Za kostelem v mírném návrší stojí další Obr. 14: Rosa Coeli Vlastní foto
církevní památka – kostel zasvěcený svatému Fabiánovi
a svaté
Barboře.Tento
původně
protestantský kostel byl v 17. století přestavěn do barokní podoby. V současné době je v majetku pravoslavných. Při západním okraji náměstí se zachovalo několik uliček původního židovského gheta s jednou z nejstarších synagog na Moravě. Byla postavena v r. 1652 ve slohu maurskorenesančním. Jižně odtud na kopci nad městem se rozkládá židovský hřbitov, který byl založen 17 století. Obsahuje velmi cenné barokní a klasicizní náhrobky. Na náměstí a v přilehlých ulicích se zachovalo několik renesančních a barokních domů. Ve městě se nachází také několik barokních soch např. socha sv. Jana Nepomuského. Na náměstí míru ležícím na levém břehu řeky se nachází pozdně gotická kaple sv. Jana Křtitele. V okolí města lze při cestách do okolních obcí potkat několik kamenných křížů a božích muk. ŘEZNOVICE V této obci nedaleko Ivančic je zachovalý románský kostelík sv. Petra a Pavla. Jedná se o významnou památku evropského formátu. V zaalpských zemích je architektonicky nejpříbuznější dochovanou stavbou kaple v bavorském Řezně. Dlouho neobjasněnou záhadou kostela zůstával nápis tzv. kumánského kamene, zabudovaného
41
v interiéru kostela. Vyluštil jej až pražský orientalista P. Poucha, který zjistil, že jde o druh písma podobného ujgurskému, které používali Kumáni uprchlí před Tatary a bojující jako žoldnéři v uherském vojsku. Na kameni je vyryto jméno Marqusz (Markus), patřící snad některému pokřtěnému Kumánovi, který tu byl pohřben. OSLAVANY
Obr. 15: Rotunda Vlastní foto
Nedaleko náměstí se nachází rozsáhlý areál oslavanského zámku - významné kulturní památky ze l3. století. Zámek je vybudován na údolní nivě v meandru řeky Oslavy, která město obtéká velkým obloukem. Nad ní se vypíná kopec Kukla s těžní a vodárenskou věží bývalého dolu stejného jména. Zámek je bývalý klášter z roku 1225. Jedná se o první ženský, cisterciácký, klášter na Moravě Údolí svaté Marie. Za Žižkova tažení Moravou byl klášter těžce postižen husity a živořil, v roce 1516 vznikl požár a jeptišky odešly. Následovalo několik změn ve vlastnictví majetku. Teprve v roce 1577 Kryštof z Althanu zahájil u kláštera stavbu renesančního zámku, dokončil ji hrabě Volf Dedřich. Na románských základech Obr. 16: Nádvoří zámku v Oslavanech Vlastní foto
kláštera byla postavena sýpka. Hrabě byl účastníkem stavovského povstání a po Bílé hoře o panství přišel.
Majitelé se znovu střídali a v 18. století byla zahájena barokizace přízemí a západního křídla zámku. Když jej v roce 1782 získal vídeňský finančník a rytíř Jan Scharft zahájil klasicistní úpravy fasád, přistavěl schodišťové křídlo a založil ovocnou a zelinářskou zahradu. Znovu přišlo střídání majitelů, které skončilo značnou devastací historických objektů. Dnešní návštěvníci zastihnou v oslavanském zámku stylovou restauraci se zámeckým pivovarem, ale také historické expozice hasičství, hornictví a energetiky. Další dominantou města je barokní kostel sv. Mikuláše stojící na kopečku nad náměstím. ZBÝŠOV Dominantou města je kostel sv. Martina. Až do roku 1893 stával na místě nynějšího chrámu kostelíček sv. Martina. Hlavní přestavba a oprava interiéru i zevnějšku proběhla v 16. st. Roku 1819 však kostel vyhořel a po další desetiletí byl v
42
zoufalém stavu až do osmdesátých let 19. st., kdy byl z části opraven. Postavení fary ve Zbýšově financovali Mülleři. Roku 1893-1894 byl na místě starého kostela vystavěn kostel nový v novorománském slohu, který zde stojí dodnes. Všechny klenby v kostele jsou imitace. Věž, na které se rozezvučují tři zvony, je vysoká 40 metrů. Hřbitov býval dříve kolem kostela, později byl ale posunut za kostel a obehnán zdí. Na hřbitově památník obětem důlního neštěstí r. 1875. KETKOVICE Nedaleko Ketkovic se nachází zřícenina hradu Levnov, který byl situovaný na skalnatých srázech, téměř 120 metrů nad řekou Oslavou. Byl poměrně rozsáhlý a ze tří stran přirozeně chráněný. Přístupný byl pouze od východu, kde byl rozšířen přírodní příkop. Zde stála brána a za ní spodní menší nádvoří. Vlastní budova byla orientována od západu k východu a byla palácového typu. Hrad měl na západní straně obrannou baštu a na východní straně široké předhradí s hospodářským zázemím. Dosud stojí tři mohutné opěráky, které držely zeď chránící spodní nádvoří. Pověsti praví, že hrad je spojen podzemní chodbou s Vydrovým mlýnem. Místní kostel byl postaven v roce 1780 na místě vystavěného starého kostela z 13.století. Jedná se o raně klasicistní kostel sv. Kateřiny. ROSICE: Dominantou je zámek na kopci nad soutokem Bobravy s Říčanským potokem v západní části města. Poloha sama svědčí o původně obranném charakteru objektu, který
Obr. 17: Zámek Rosice Vlastní foto
byl později přestavěn. Stávala zde gotická tvrz, která vznikla někdy v druhé třetině 13.stol.. Mezi nejvýznamnější majitele patřili Hechtové z Rosic, Žerotínové a Hausperští z Fanalu. Za Žerotínů se Rosice staly střediskem náboženské obce moravských bratří. Na přelomu 16. a 17. století byl gotický hrad přestavěn na renesanční zámek s arkádovým nádvořím. Následně byl barokně a empírově upraven a v roce 1925 zestátněn. Po roce 1948 byl značně zdevastoval. Od roku 1989 zámek prochází postupnou rekonstrukcí. Na vnitřním nádvoří je možno obdivovat pozdně renesanční arkády a psaníčka. Nejstarší místností jsou
vyzdobeny výmalbou s
figurálními, rostlinnými a zvířecími motivy se skrytým a symbolickým významem.
43
Dále si zde můžeme prohlédnout bohatě a jemně zpracované štukové stropy. Přilehlá zámecká kaple je vyzdobena klasicistními malbami. Zámek je přístupný veřejnosti. Je v něm muzeum. Na náměstí je děkanský a farní chrám sv. Martina. Románská okna ve věži svědčí o jeho stáří. V 15. století byl přestavěn slohem gotickým, jehož zbytky se zachovaly v přední části chrámu a v severní kapli. Jižní kaple je renesanční a je nejmladší částí chrámu. Má mnoho podobných znaků s renesančním zámkem. Starobylý kostel je klenut a jsou v něm četné náhrobky z 15. až 18. století s nápisy českými, latinskými i německými. V pozdějších dobách byl kostel několikrát modernizován. Na kopečku za Rosicemi je kaple Nejsvětější Trojice. Patří mezi nejvzácnější historické památky města. Nechal ji před třemi sty lety postavit tehdejší majitel rosického panství Jiří Hausperský z Fanalu. Vlastní kaple má velkou historickou hodnotu vnitřní architekturou. Vnitřní prostor má trojúhelníkový tvar s hlavním oltářem orientovaným východně a s pobočnými oltáři v jihozápadní a severozápadní části. V prvním poschodí jsou umístěny dvě oratoře a kůr, na kterém bývaly starobylé varhany, které byly válkou zničeny. Ke kapli vede překrásná lípová alej, po jejíž pravé straně je 12 kamenných památníků s vtesanými symboly Křížové cesty. Obojí jsou významnou historickou i přírodní památkou. Zajímavostí je, že do třicátých let 20. století byla kopule kaple kryta šindelem. Půvabné návrší s kaplí proslulo svými tradičními poutěmi na svátek Nejsvětější Trojice již před válkou. Rosická radnice na náměstí má bohatou historii. Byla postavena v roce 1851. Je zajímavé, že radnice po dlouhou dobu nesloužila obecnímu úřadu, ale byl v ní hostinec a obecní byty. Několikrát prošla přestavbou a modernizací a dnes slouží Městskému úřadu a jeho odborům, které poskytují služby občanům celého Rosicka.
HLÍNA U obce Hlína nedaleko Ivančic byla postavena nová rozhledna Vladimíra Menšíka. Stojí nedaleko místa, kde původně stávala jedna z nejstarších rozhleden na jižní Moravě. Moderní věž vysoká cca 22 metrů stojí v nadmořské výšce 450 metrů a z její vyhlídkové plošiny je možné spatřit například Pavlovské vrchy, Bílé Karpaty a za příznivého počasí i štíty Alp. Zahájila provoz 29. dubna 2007. ŘÍČANY Dominantou obce je římskokatolický kostel sv. Petra a Pavla postavený v renesančním slohu, s věží vysokou 32 m. Proti pravidlům je postaven oltářem na západ
44
a hlavním vchodem k východu. Z toho pramení dávná přezdívka pro místní obyvatele, kterým se říká „Rakaři“.
6.8.2 Přírodní památky Do území Rosicko-Oslavanska zasahují tři přírodní parky. Jedná se o Přírodní park Bobrava, Přírodní park Oslava a Přírodní park okolí Bílého potoka. Park Bobrava zasahuje do území východě. Byl zřízen 1. ledna 1982 jako oblast klidu. Slouží k ochraně krajinného rázu s významným
soustředěním
estetických
a
přírodních hodnot. Přírodní park „Bobrava“ se nachází ve střední části povodí toku Bobravy včetně pramenného území Šatavy. Jedná se o lesnaté území s průměrnou nadmořskou výškou cca 400 m a značně zachovaným přírodním rázem krajiny, které dominuje vlastní tok Bobravy s
Obr. 18: Spálený mlýn Vlastní foto
vyvinutou údolní nivou a lesní komplexy, které si ve značné míře zachovaly kvalitní dřevinnou skladbu s převážným zastoupením původních druhů listnáčů. V přírodním parku Bobrava se nachází maloplošné chráněné území – přírodní památka Střelický les s přirozeným lesním společenstvem buko-dubového vegetačního stupně s výskytem xerotermofytů, zejména Třemdavy bílé. Druhou přírodní památkou v území je mokřad Střelická bažinka. Ochrana území přírodního parku se realizuje s cílem zachovat relativně málo narušené přírodní prostředí s jeho biologickými a estetickými hodnotami, přičemž se předpokládá jeho využití pro krátkodobou pohybovou rekreaci obyvatel jihu brněnské sídelní aglomerace. V rámci zlepšení poměrů v parku byl vybudován v roce 1992–1993 v trati Horního rybníka vedle železniční trati Střelice – Tetčice umělý mokřad, kde se začíná znovu rozmnožovat vodní ptactvo a různí živočichové, kteří doplňují faunu přírodního parku. V údolí stojí do dnešní doby několik starých větrných mlýnů, na kterých se samozřejmě už podepsal čas. Celá oblast je velmi malebná a stojí za návštěvu. Přírodní park Oslava se rozprostírá na lesnatém území východně od Oslavan. Toto přírodovědecky bohaté území je tvořena členitou pahorkatinou, hlubokým
45
kaňonovitým údolím meandrující řeky Oslavy, skalnatými a nepřístupnými svahy porostlými dubovými a borovými lesy, skalami a skalními sutěmi, zbytky nivních luk. Park je velice příjemným a vyhledávaným místem rekreace. Je zde roztroušeno mnoho chat a srubů. Turisté se mohou seznámit se zdejší krásnou krajinou díky několika turisticky značeným cestám, které procházejí samými zajímavými místy. Jedním z nich je například zřícenina středověkého hradu Levnova tzv. Ketkovického hradu na vápencovém skalnatém masívu nad soutokem Oslavy s říčkou Chvojnicí. Součástí parku je Přírodní rezervace údolí Oslavy a Chvojnice, kde se nacházejí nejcennější lokality. Národní přírodní rezervace údolí Oslavy a Chvojnice se nachází na rozhraní krajů Vysočina a Jihomoravského na řece Oslavě od Náměště nad Oslavou po Čučice a jejího levostraného přítoku Chvojnice od Rapotic. Jedná se hluboce zaříznuté říční údolí, kde si řeka razí cestu přes velmi tvrdé granulitové horniny. To se projevilo vznikem četných skalisek, které na mnoha místech dodávají údolí Oslavy ráz kaňonu. Údolí je velice atraktivní pro turistické vycházky, vede jím několik turistických značek. V údolí se nachází několik chatových osad, vodních mlýnů (Skřipinský, Senoradský a Ketkovický), romantických zřícenin (Lamberk, Sedlec, Kraví hora a Levnov). Nad údolím se nachází altán Gloriet a boční strž Divoká rokle s četnými peřejemi a drobnými vodopády. Na území rezervace se vyskytují ve významné míře následující chránění živočichové - kovařík a přástevník kostivalový a tyto rostliny dvouhrotec zelený, jazýček jaderský a koniklec velkokvětý. Přírodní park Bílého potoka zasahuje do území Rosicko-Oslavanska na severu. Romantické údolí, které bylo prohlášeno za přírodní park, vábilo už v době mezi světovými válkami brněnské trampy a turisty a je hojně navštěvováno i dnes. Nacházejí se zde staré mlýny, místy peřejnatý tok, skalnaté svahy se starými štolami po těžbě rozmanitých rud, květnaté louky a smíšené lesy zde dodnes vytvářejí úlevné a osvěžující prostředí.
6.8.3 Cyklistické a turistické stezky Mikroregion Ivančicko investuje každoročně do rozvoje cykloturistiky. V tomto mikroregionu je několik okruhových cyklostezek. Energetická cyklostezka
46
Cyklostezka provází turisty od historie až po současnost energetiky. Vede přes dvě přehrady na řece Jihlavě, kolem zámku Oslavany, přes Novou Ves, Senorady, Mohelno, přehradní hráz Mohelenské přehrady, Mohelenskou hadcovu step, Dukovany, informační centrum Elektrárny Dukovany, hráz Malešické přehrady, Kramolín, rozhlednu Babylon, Mohelno zpět do Oslavan. Délka trasy je 48 km. Templářská cyklostezka Tato okruhová tématická cyklostezka vede kolem zřícenin hradů na Oslavě a Jihlavě za pivem. Vede z Oslavan přes Ketkovice, Senorady, Biskoupky, Templštýn, Hrubšice, Řeznovice, Ivančice, Alexovice - Ivančice, Letkovice zpět do Oslavan. Trasa měří 39 km. Pivovarská cyklostezka Okruhová tématická cyklostezka Pivovarská vede z Oslavanského zámeckého pivovaru k Dalešickému pivovaru. Trasa je vhodná pro krosová a horská kola a vede z Oslavan přes Čučice, U Jána, Ketkovský mlýn (údolí Oslavy pod zříceninou Ketkovského hradu Levnova), Senorady, Mohelno na rozhlednu Babylon, odtud do Kramolína, na hráz přehrady Malešice. Odtud do pivovaru v Malešicích. Zpět do Oslavan kolem zříceniny hradu Rabštejn, okolo přehrady Mohelno, přes Mohelenskou hadcovu step, Mohelno, Lhánice, Biskupský kopec – Biskoupky, Novou Ves zpět do Oslavan.
Kromě těchto okruhových cyklostezek vede Rosicko-Oslavanskem cyklostezka Moravský Krumlov – Velká Bíteš, z Rosic do Dolních Kounic, z Rosic do Mělčan, z Rosic do Domášova, z Domášova do Ketkovic a několik místních cyklostezek. Tyto cyklostezky lze různě kombinovat a díky nim poznávat krajinu a památky RosickoOslavanska. Celé Rosicko-Oslavansko je propleteno celou řadou turistických cest. Nejvíce jich vede v přírodních parcích, ale také v okolí bývalých dolů. V regionu je také značená naučná stezka Naučná stezka permokarbonu Boskovické brázdy. Byla obnovena po dlouhé době. Leží na levém břehu řeky Oslavy naproti zámku. Začíná za mostem u Městského úřadu. Po přejití mostu pokračuje po proudu řeky k mostku přes potok Balinka. Tento potok se přejde, projde se kolem domků a sejdete dolů k řece. Naučná stezka má 9 zastavení s informačními tabulemi, největší zajímavostí je tzv. "překocená vrása". Stezka končí u druhého mostu přes Oslavu.
47
7 RIZIKOVÉ FAKTORY 7.1 Co nás ohrožuje Rosicko-Oslavansko stejně jako celou Českou republiku, Evropu i svět ohrožuje spousta přírodních katastrof, rizik, globálních problémů. Globální problémy jsou navzájem složitě propojené, synergicky působící a univerzální ve svých dopadech. Jedná se především o války, rychlý růst lidské populace, nedostatek přírodních zdrojů a degradace biosféry. Dotýkají se celé naší planety, její bioty i lidské populace. Přírodní katastrofa (Kukal, 1983) je naproti tomu rychlým přírodním procesem mimořádných rozměrů, který je způsoben účinkem gravitace, zemské rotace nebo rozdílů teplot. Katastrofy postihují pevnou zemi, vodstvo i atmosféru. Podle jiných autorů jde o katastrofu pouze tehdy, pokud je negativně ovlivněno velké množství lidí (ztráty na životech, majetku). Za velké přírodní katastrofy považujeme pouze ty události, které silně ovlivňují lidské populace. Je ale nutné dodat, že následky nemusí být okamžité, a že katastrofa může mít dlouhodobé dopady. Otázkou zůstává, jak klasifikovat pomalé změny, které stejně negativně ovlivňují lidskou společnost. Jde například o vysychání jezer, dezertifikaci nebo průmyslové znečištění. Vzhledem k tomu, že tyto procesy nezpůsobují okamžité velké ztráty na životech nebo majetku, bývají většinou klasifikovány jako environmentální problémy. Z přírodních katastrof ohrožující lidstvo to jsou především sopky, zemětřesení, sesuvy půd, horské sesuvy, zdvihy a poklesy, přílivové vlny, laviny, povodně, na druhé straně sucho – hladomor, větry, kyselé deště. Toto riziko stoupá s narušováním přirozeného prostředí. Jedná se především o kácení deštných lesů, o rozšiřování pouští, znečišťováním prostředí. Katastrofa je vlastní uskutečnění rizika, při kterém je usmrcena, zraněna nebo negativně ovlivněna velká část obyvatelstva. Jde tedy o společenský jev, při kterém jsou ztráty ovlivněny sociálními faktory (hustota osídlení, technologická vyspělost, připravenost apod.). Hazard je přírodní nebo člověkem podmíněný proces, který představuje možné ohrožení pro lidskou společnost. Riziko je potom pravděpodobnost, že nastane událost, kterou hazard představuje. Jde tedy o přímé vystavení společenských hodnot hazardu.
48
Environmentální hazardy můžeme klasifikovat do tří hlavních skupin. Jsou to hazardy zasahující obyvatelstvo - úmrtí, zranění, nemoci, stres, majetek - ničení majetku, ekonomické ztráty nebo životní prostředí - škody na fauně a flóře, znečištění, estetické ztráty. Největší riziko představuje ohrožení lidských životů. V odborné literatuře často splývají pojmy přírodní a environmentální hazardy. Čistě přírodní hazardy by byly takové, které by měly pouze přirozenou příčinu a nebyly ovlivněny činností člověka. V současné době je ovšem možné říci, že zcela přírodní hazardy vůbec neexistují, neboť většina hazardů má hybridní povahu. Poměrně novým konceptem, se kterým se můžeme setkat při studiu environmentálních hazardů, je pojem technologický hazard. Jde o čistě antropogenně generovaný hazard, kterým je především riziko různých průmyslových nehod. Je to např. únik toxických látek, požáry rafinerií apod.. Environmentální hazard je zastřešujícím pojmem pro všechny předchozí je termíny. Zahrnuje všechny typy hazardů od přírodních, přes technologické až po sociální. Jedná se o rizika zemětřesení, přes průmyslové nehody až po kriminalitu. V užším pohledu jsou za environmentální hazardy považovány rychlé události, které přímo ohrožují lidské životy, majetek a životní prostředí. Jejich původ můžeme hledat jak v přirozených procesech (zemětřesení, tsunami apod.) tak i v procesech podmíněných činností člověka (únik toxických látek). Zranitelnost se odráží v sociální a ekonomické toleranci populace vůči hazardům. Hlavní úlohu proto hrají socioekonomické faktory společnosti. Velikost přírodních katastrof určujeme především podle počtu obětí a škod. Hlavní úlohu tedy opět hraje lidský faktor - zalidněnost území, technologická vyspělost, informovanost, prevence, atd. Proto je obtížné srovnávat velikost současných a historických katastrof, neboť často chybí údaje o ostatních podmínkách, které katastrofu provázely a mohly mít vliv na rozsah škod. Enviromentální hazardy Zemětřesení je asi největším přírodním hazardem. To platí nejen pro počty obětí a míru škod, ale i pro velikost zasaženého území. K tomu dále přispívá také psychologický faktor. Tsunami vznikl spojením japonských slov tsu (přístav) a nami (vlna), a znamená tedy "velké vlny v přístavu." Toto pojmenování je výstižné, jak z hlediska významu, tak i z hlediska původu slova. "Tsunami jsou dlouhé vlny katastrofického
49
rázu, vznikající hlavně tektonickými pohyby na dně moří" (cit. KUKAL, Z., 1983). Představují hazardy pro všechny přímořské oblasti světa. Vulkanismus neboli sopečná činnost je z hlediska člověka zvláštním přírodním procesem. Erupce sopek představují velké hazardy a často i katastrofy. Na druhou stranu mohou být doprovodné projevy vulkanismu, spojené se zvýšeným tokem geotermální energie, velmi pozitivně společností využity. Podle Z. Kukala (1983) je ve srovnání se zemětřesením ohrožena asi 1/10 obyvatelstva. Svahové pochody jsou jedním z nejrozšířenějších environmentálních hazardů. Jedná se o pohyb materiálu dolů po svahu účinky gravitace, bez působení tekoucí vody, ledu nebo větru. Oproti jiným hazardům má ovšem jejich dopad čistě regionální rozsah a akutnímu nebezpečí vzniku sesuvů a jiných pohybů svahové hmoty musí čelit pouze členité horské oblasti. Svahové pohyby mají mezi environmentálními hazardy zvláštní postavení. S ohledem na různorodost jejich příčin stojí jednak na pomezí endogenních a exogenních přírodních hazardů, ale zároveň také na hranici přírodních a lidmi podmíněných rizik (umělé úpravy svahů). Požáry zahrnují všechny nekontrolované, volně se šířící požáry. Jsou to požáry, které vzplály volně v přírodě (např. účinky blesků), ale také požáry, které byly založeny člověkem, ať již úmyslně nebo v důsledku nezodpovědného jednání. Z ostatních přírodních hazardů hrají velmi důležitou roli i atmosférické a hydrologické hazardy. Mezi atmosférická rizika řadíme tropické cyklóny, tornáda a jiné bouře, hlavním hydrologickým hazardem jsou povodně a záplavy. Způsobují značné škody na, větší události často i značné oběti na životech. V poslední době jsme mohli zaznamenat několik takových velkých katastrof po celém světě. Povodně si za posledních deset let vyžádaly značné škody i na území ČR, a to především v roce 1997 (Morava) a 2002 (Čechy). V naší republice jsou takovéto události způsobeny při jarním tání sněhové pokrývky v horských regionech, případně v důsledku letní cyklonální činnosti (rok 2002). V důsledku globální změny klimatu můžeme v budoucnu předpokládat růst intenzity především v oblasti atmosférických a hydrologických hazardů. Do skupiny atmosférických hazardů můžeme, kromě případů popsaných v výše, zařadit ještě např. silné zimní bouře nebo rizika způsobená mrazem. Zimní sněhové bouře jsou v posledních letech vzhledem k rostoucí extremitě počasí častou příčinou problémů i ve vyspělých zemích severní polokoule.
50
Sucha jsou dalším z přírodních hazardů. Postihují člověka jednak přímo (nedostatek pitné vody), jednak nepřímo (neúroda, úhyn hospodářských zvířat). Z tohoto důvodu je riziko sucha spojené s problémem hladomoru a s dalšími zdravotními otázkami (kvalita pitné vody apod.). Nejvíce postiženi jsou lidé v rozvojových zemích. Hlavním biologickým hazardem je šíření závažných epidemií (AIDS, ptačí chřipka apod.), které bezprostředně ohrožují nejen život člověka, ale i ostatních organismů. Jedná se tedy i o nemoci hospodářských zvířat a rostlin. Mezi biologické hazardy patří i riziko škůdců zemědělských plodin (např. nálety hmyzu). Zdraví lidské populace ovlivňují i extraterestrální hazardy. Jsou to především fluktuace geomagnetického pole Země a změny sluneční aktivity. Největším rizikem jsou pro nemocné trpící srdečními chorobami apod.. S
rozvojem
technologií
v
posledních
desetiletích
narůstá
nebezpečí
technologických hazardů. Jde o rizika vznikající zcela v důsledku činnosti člověka, a to především v souvislosti s průmyslovou výrobou. Za hlavní technologické hazardy můžeme považovat průmyslové znečištění a nehody (např. výbuch elektrárny v Černobylu) a hromadění nebezpečného odpadu. V současnosti je velmi aktuální otázka nebezpečí terorismu. Svou povahou je možné jej zařadit také mezi technologické hazardy. Bombové útoky, hrozba biologických zbraní nebo úmyslné havárie v průmyslových podnicích jasně souvisí s technologickým pokrokem. Hlavní rozdíl oproti "klasickým" hazardům je ale nutné vidět v ochraně před touto hrozbou.
7.3 Rizikové faktory Rosicko-Oslavanska Rosicko-Oslavnsko stejně jako celý svět ohrožují různé problémy. Jedná se hlavně o stárnutí populace, které je způsobeno odchodem mladých do větších měst v důsledku nedostatku pracovních míst. Z enviromentálních katastrof se jedná hlavně o sesuvy půdy, eroze a povodně. Nejvíce rizikovými místy při rozvodnění řek jsou Oslavany a Ivančice díky rozvodnění Oslavy. Je to způsobeno nízkými břehy v obou městech. Zaplavena bývá také zemědělská půda mezi těmito městy. Dalším záplavovým územím je chatová oblast v Tetčicích podél říčky Bobravy. Hlavně při tání sněhu v jarních měsících dokáže obyvatele značně potrápit.
51
K sesuvům půdy dochází hlavně na haldách hlušiny u Oslavan, Ivančic a ve Zbýšově. Oblasti náchylné k větrné erozi jsou na jihu území. Jedná se hlavně o intenzivně obdělávanou oblast okolo Ivančic. Dále dochází k erozi v okolí Říčan a Ostrovačic. K největší erozi, způsobenou proudící vodou, dochází v korytě řeky Oslavy, hlavně v zaříznutém korytě od Náměště, pod Čučicemi až do Oslavan a v horním toku Chvojince. Z technologických hazardů se řadí hlavně Jaderná elektrárna Dukovany. Velká část území Rosicko-Oslavanska leží v havarijní zóně JE Dukovany do 20 km. Další hrozbu pro obyvatele představuje vojenská základna v Náměšti, která je od regionu vzdálena necelých 20 km.
52
8 ZÁVĚR Dle stanovených cílů jsem v práci nejprve analyzovala územní diferenciaci jednotlivých parciálních sfér Rosicko-Oslavanska v pořadí dle Hettnerova schématu. Snažila jsem se vystihnout i klíčové složky a prvky jejich vazby. Výsledky jsem se snažila konfrontovat hlavně v rámci Jihomoravského kraje, ale i celé České republiky. Rozhodující vliv na formování regionu měl komunikační význam RosickoOslavanska, přes které vedly staré stezky. Dále na rozvoj regionu měly vliv příhodné podmínky pro zemědělství a v neposlední řadě objevení uhlí. V současnosti napomáhá regionu v jeho postavení výhodná geografická poloha nedaleko Brna a ideální napojení na evropskou dopravní síť. Hlavně blízkost dálnice D1. Dopravní síť v celém regionu je sice poměrně hustá, ale bohužel také značně zaostalá. Předpokladem dalšího rozvoje regionu by mělo být také zvýšení vzdělanosti obyvatelstva a tím vyšší možnost uplatnění se na trhu práce. Tvorbou této práce jsem si prohloubila a rozšířila doposud nepříliš početné znalosti o Rosicko-Oslavansku. Také jsem se seznámila s geografickou literaturou o místním regionu. Práce by se dala dobře využít i při výuce zeměpisu na základních školách, především v regionu Rosicko-Oslavanska. Mohla by sloužit jako učebnice k učivu o místním regionu. Myslím si, že pokud žáci porozumí procesům probíhajícím v jejich důvěrně známé krajině, je velká pravděpodobnost, že je budou schopni aplikovat i na větší regionální celek.
53
9 RESUMÉ V bakalářské práci se zabývám geografickou charakteristikou regionu RosickoOslavanska, který leží v západní části Jihomoravského kraje. Práce má několik částí. Nejprve se zabývám vymezením zájmového území, následuje fyzicko-geografická a socioekonomická charakteristika oblasti. Nakonec uvádím rizikové faktory, které ohrožují svět i region Rosicko-Oslavansko.
In my bachelor thesis, I deal with gegraphical characteristic of RosickoOslavansko region, which is situated in the western part of South Moravia. The thesis consists of several parts. First, I determine the region. Then, I describe physical-geographical and socioeconomic characteristics of this area. In the end my bachelor thesis are listed risks factors, that endanger all the world and region Rosicko-Oslavansko.
54
SEZNAM OBRÁZKŮ Obr. 1: Rosicko-Oslavansko na mapě ČR Obr. 2: Administrativní mapa mikroregionu Ivančicko Obr. 3: Správní obvod Rosice Obr. 4: Meandry Boubravy Obr. 5: Údolí řeky Oslavy Obr. 6: Typická flóra panonské provincie Obr. 7: Pozůstatek hradu ve Zbraslavi Obr. 8: Pozůstatek hradu Levnov Obr. 9: Přehled dolů na Rosicko-Oslavansku Obr. 10: Těžební věž dolu Jindřich II – nejhlubšího důl v ČR Obr. 11: Oslavanská elektrárna Obr. 12: Památník Alfonse Muchy Obr. 13: Kostel sv. Jakuba Obr. 14: Rosa Coeli Obr. 15: Rotunda Obr. 16: Nádvoří zámku v Oslavanech Obr. 17: Zámek Rosice Obr. 18: Spálený mlýn
SEZNAM TABULEK Tab. Tab. Tab. Tab.
1: 2: 3: 4:
Teploty ve vybraných klimatických oblastech Sňatky, rozvody, potraty v letech 1991 – 2003 Obyvatelstvo podle věku k 31.12.2003 Bilance dojížďky za prací v Rosicko-Oslavansku
SEZNAM GRAFŮ Graf Graf Graf Graf Graf Graf Graf
1: Struktura půdního fondu v Rosicko-Oslavansku 2: Dlouhodobý vývoj obyvatelstva v letech 1969 – 2001 3: Stav obyvatelstva k 31.12 4: Počet živě narozených a zemřelých v letech 1991 - 2003 5: Přírůstek obyvatel v letech 1991 - 2003 6: Obyvatelstvo podle ukončeného vzdělání (2001) 7: Struktura ekonomicky aktivního obyvatelstva (2001)
55
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY Literatura: 1. Bryant, E. A.: Natural Hazards, Cambridge University Press, 1991, 294 s. 2. Culek, M. (ed.) a kol.: Biogeografické členění České republiky, Praha: Enigma, 1996, 348 s., ISBN 80-85368-80-3 3. David, P., Soukup, V.: Okolí Brna, Průvodce po Čechách, Moravě a Slezku, 2001, 160 s. 4. Demek, J. (ed.) Zeměpisný lexikon ČSR. Hory a nížiny, Praha: Academia, 1987, 584 s. 5. Demek, J. a kol.: Geomorfologie českých zemí, Praha: Nakladatelství ČSAV, 1965, 335 s. 6. Horti, J.: Prírodné katastrofy, Bratislava: Príroda, 1988, 247 s. 7. Hynek, A. a kol.: Geografická analýza a syntéza Rosicka-Oslavanska, Univerzita J.E. Turkyně v Brně, 1983, 101 s. 8. Kolejka J.: Prostorová organizace teritoriálního systému Rosicka-Oslavanska, Rigorózní práce, 99 s. 9. Kukal, Z.: Přírodní katastrofy. 2. vyd. Horizont, Brno, 1983. 264 s. 10. Quitt, E. :Klimatologické oblasti ČSR. Studia geographica. UJEP,1971. 78 s. 11. Statistická ročenka Jihomoravského kraje 2006, Český statistický úřad, Krajská správa Brno, 2006, 382 s., ISBN 80-250-1326-X 12. Statistická ročenka půdního fondu ČR, Praha: Český úřad zeměměřický a katastrální, 2006, 44 s., ISBN 80-86918-02-5 13. Tomášek, M. Atlas půd České republiky. 1. vyd. Praha : Český geologický ústav, 1995. 36 s., 42 kříd.příloh, skládaná mapa. ISBN 80-7075-198-3. 14. Turistická mapa, Okolí Brna – Ivančicko, Edice klubu českých turistů. 15. Vlček,V. (ed.): Zeměpisný lexikon ČSSR. Vodní toky a nádrže, Praha: Academia, 1984, 316 s.
Elektronické zdroje:
http://geoportal.gov.cz - Portál veřejné zprávy České republiky
http://www.czso.cz – Český statistický úřad
http://env.cz – Ministerstvo životního prostředí 56
http://www.kr-jihomoravsky.cz/ - Portál Jihomoravského kraje
http://www.hrady.cz – Hrady v ČR
http://www.turistik.cz – Průvodce Českou republikou
http://www.ivancice.cz – Oficiální stránka Ivančic
http://mr.ivancice.cz/ - Oficiální portál mikroregionu Ivančicko
http://www.oslavany-mesto.cz/ - Oficiální stránka Oslavan
http://www.mestozbysov.cz/ - Oficiální stránka Zbýšova
http://www.zastavka.cz/ - Oficiální stránka Zastávky u Brna
http://www.zastavka.cz/ - Oficiální stránka obce Zastávka
http://www.tetcice.cz – Oficiální stránka Tetčic
http://www.rosicko-oslavansko.cz/ - Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska
57
SEZNAM PŘÍLOH Příloha 1: Mapa správních obvodů Příloha 2: Geologická mapa Rosicko-Oslavanska Příloha 3: Typy krajin na Rosicko-Oslavansku Příloha 4: Geomorfologické členění ČR Příloha 5: Mapa podnebných oblastí v ČR Příloha 6: Mapa lesních ploch Příloha 7: Důlní činnost na Rosicko – Oslavansku Příloha 8: Frekvence automobilové dopravy v roce 2005 Příloha 9: Přírodní parky Rosicko-Oslavanska Příloha 10: Atraktivita Jihomoravského kraje pro cykloturistiku Příloha 11: Sesuvy na Rosicko-Oslavansku Příloha 12: Postavení správního obvodu Rosice v Jihomoravském kraji ve vybraných ukazatelých Příloha 13: Postavení správního obvodu Ivančice v Jihomoravském kraji ve vybraných ukazatelých Příloha 14: Mikroregion Ivančicko – cyklo a pěší stezky Příloha 15: Rosice – plán města a okolí Příloha 16: Ivančice – plánek pamětihodností v historickém jádru
Přílohy 14, 15, 16 jsou vloženy na deskách bakalářské práce. Součástí bakalářské práce je CD obsahující celý text bakalářské práce, přílohy, tabulky ke grafům. 58
