Diane Steinová
kompletní průvodce ke starobylému léčebnému umění přeložil Miroslav Kokinda Copyright © 1995 by Diane Stein, originál title: Essential Reiki First published by The Crossing Press, Santa Cruz, USA Translation © Miroslav Kokinda, 2004 ISBN 978-80-7207-973-5 Z anglického originálu Essential Reiki vydaného nakladatelstvím The Crossing Press lnc., Freedom, CA roku 1995 v USA přeložil a doplnil Miroslav Kokinda Odpovědná redaktorka Kateřina Rubášová Obálka Pavel Hogen E-kniha pureHTML.cz Vydalo nakladatelství a vydavatelství VOLVOX GLOBATOR Štítného 17, 130 00 Praha 3 www. volvox. cz celkově jako 651. publikaci Vydání první Praha 2004 Adresa knihkupectví VOLVOX GLOBATOR: Štítného 16, 130 00 Praha 3
PODĚKOVÁNÍ Za to, že tato kniha mohla vzniknout, vděčím mnoha lidem. Především chci poděkovat Elaine Goldmanové-Gillové a Johnu Gillovi, spolumajitelům nakladatelství The Crossing Press, za jejich podporu a ochotu vydat knihu obsahující informace, jejichž zveřejnění může být považováno za diskutabilní. Učila jsem Elaine reiki I, II i III v knihkupectví Mystical Dragon Bookstore v Carlsbadu v Kalifornii (Lammas, 1993) a byl to pro mne jeden z nejhezčích zážitků mého života. Děkuji Richardu Donovanovi za právní poradenství, Dianě Acunové za informace o alternativních výukových metodách a symbolech a Sashe Daucusové za pomoc při vyhledávání vzácných knih a neustálou podporu. Jane Brownová a Linda Pageová četly a zrevidovaly rukopis a Jane Brownová společně s Carol Hunnerovou poskytly důležitý materiál ke cvičením ki. Rovněž Patty Callahanová z Brigit Books v St. Petersburgu na Floridě a Joy Weaverová z Treasures Bookstore v Tampě na Floridě mi velice pomohly při vyhledávání potřebné literatury. Laurel Steinhiceová a Suzanne Wagnerová patří k ženám, které se se mnou po léta účastnily spiritistických seancí o reiki. Detong Cho Jin mi trpělivě vysvětloval buddhismus, protože jsem o něm nic nevěděla, a poskytl mi další informace důležité k napsání této knihy. Děkuji také těm několika lidem, kteří mne vyškolili v reiki, přičemž věděli, že vše, co se naučím, budu předávat dál a dříve či později o tom napíšu. Zaškolili mne v tradičních i moderních metodách v období mého života, kdy jsem jim za to nemohla zaplatit. Někteří z nich mi poskytli informace po telefonu nebo poštou, jiní zase tradiční výuku k doplnění mých netradičních metod a další mi předali informace a dokonce i zasvěcení již při našem prvním setkání. I když neuvádím jejich jména, ze srdce jim děkuji. Chci také poděkovat mým mnohým studentům, kteří pokračují v předávání reiki každému, kdo se mu chce naučit, za dostupné
ceny. Patří mezi ně Jill Elizabeth Turnerová, Anastasia Marie Zeppová, Jane Brownová, Sasha Daucusová, Diana Acunová, Tom Oakley, Carolyn Taylorová, Lisa Severnová a Liz Tarrová. Děkuji jim za jejich přátelství a práci.
Pro Elaine Goldman Gillovou
To, co doposud bylo tajemstvím, již tajemstvím nebude a to, co bylo ukryto, bude odhaleno; to, co přebývalo v ústraní, vstoupí do světla a všechny ženy prohlédnou a budou se společné radovat. Alice Baileyová [ 1 ]
Když léčíš sám sebe a pomáháš druhým v jejich sebeléčení, léčíš tím i naši planetu Zemi. Přispíváš pozitivním způsobem k dobru. Laurel Steinhiceová Channelování Matky Země [ 2 ]
Věřím, že existuje Jediná Svrchovaná Bytost – Absolutní Nekonečno – Dynamická Síla, která ovládá svět a celý vesmír. Je to neviditelná duchovní síla, která pulsuje a veškeré jiné síly jsou vedle ní bezvýznamné. Je proto Absolutnem!... Já ji budu nazývat „reiki“... Tím, že je kosmickou silou vycházející z Velikého Božího Ducha, patří všem, kdo hledají a přejí si naučit se umění léčit. Hawajo Takatová [ 3 ]
[ 1 ] Alice Baileyová: The Rays and Initiations, Svazek V (New York, NY, Lucius Publishing Co., 1972), str. 332. Dle citace v knize Rosalyn L. Bruyerové a Jeanne Farrensové: Wheels of Light: The Study of the Chakras, svazek I (Sierra Madre, CA, Bon Productions, 1989), str. 17.
[ 2 ] Laurel Steinhiceová v knize Dianě Steinové: Dreaming the Past, Dreaming the Future: A History ofthe Earth (Freedom, CA, The Crossing Press, 1991), úvodní strana. [ 3 ] Flawajo Takatová v knize Paul David Mitchella: Reiki. The Usui System of Natural Healing (Coeur d'Alene, Idaho, the Reiki Alliance, 1985), str. 5‒6.
PŘEDMLUVA AUTORKY K tomu, aby se člověk mohl stát praktikem reiki, je třeba osobního zasvěcení od učitele, který byl rovněž zasvěcen a vyškolen. Tato kniha nemůže proces zasvěcení nahradit. Má sloužit praktikům a učitelům reiki jako průvodce. Je to první kniha, která zveřejňuje kompletní učení reiki v písemné formě a v moderním formátu pro léčitele na Západě a zároveň snad i první na celém světě, která tyto informace zveřejňuje v takovém rozsahu od dob starověku. V této etapě vývoje, kdy lidé i naše planeta trpí změnami a krizemi, jež probíhají, je léěení vyžadováno příliš naléhavě na to, aby se i nadále mohlo udržovat v tajnosti a exkluzivitě. Informace, které následují, a Bohynin dar reiki uchovávejte vždy v úctě. Používejte je pouze k nejvyššímu dobru všech a poskytněte je každému, kdo o ně požádá. Cokoli vyšlete, se vám mnohonásobně vrátí. Reiki je Vesmírná Láska. Úplněk ve znamení Panny 26. březen 1994
PŘEDMLUVA PŘEKLADATELE Píši tento úvod s hlubokým povděkem za to, že mi byl svěřen zodpovědný úkol přeložit tuto jedinečnou knihu o léčebném systému reiki a umožnit tak poprvé českým i slovenským zájemcům o tento předmět přístup k informacím, které byly většině z nich doposud nedostupné. O reiki byla napsána již dlouhá řada knih, ale Dianě Steinová čtenářům poprvé předložila v tištěné formě kompletní systém, včetně informací, které byly po desítky let předávány pouze úzké skupině vyvolených. A také mnoho cenných poznatků, které byly již ztraceny, ale podařilo se je získat zpět, ať už prostřednictvím tzv. channelingu, průvodců reiki či bohatých zkušeností autorky. Sám jsem se s touto knihou poprvé setkal před několika lety za svého pobytu v Jihoaírické republice, kdy mi ji vřele doporučili moji dva indičtí učitelé reiki, kteří s ní rovněž pracovali. V té době jsem na sobě již několik let duchovně pracoval a reiki bylo pro mě krásným pokračováním. Proč jsem se rozhodl napsat tuto předmluvu? Ze zkušenosti vím, že nově příchozí do světa práce s energií může být vystaven různým nebezpečím. Autorka tvrdí, že reiki nemůže nikdy nikomu ublížit, že jeho posvátné symboly mají v sobě zabudovanou ochranu, jež znemožňuje jeho zneužití. Zabývá se jím intenzivně řadu let. Ale především ‒ reiki se nám zachovalo v tibetském ‒ mahájánovém buddhismu, jehož nejniternější podstatou je empatie a bezpodmínečná láska ke všemu živému. Lze si těžko představit, že by přechovával něco, co by mohlo jakkoli ublížit. Přesto jsem byl znepokojen, když mi po návratu do vlasti jedna léčitelka řekla, abych proboha nedělal reiki. Ze „dávala dohromady“ lidi, kteří za ní
přišli po zasvěcení. Od jiné ženy jsem se zase dozvěděl, že její známá měla měsíc po zasvěcení vážné psychické poruchy. Nikdy dříve jsem se s ničím podobným nesetkal, přestože jsem žil dlouhá léta v Jihoafrické republice, kde je reiki velice rozšířené a populární a učí je tam spousta lidí různé úrovně. Kontaktoval jsem proto svého duchovního učitele ‒ pana Ivana Kaplana z Johannesburgu, který zasvětil celý svůj život šíření Světla a velice intenzivně po desítky let nejen studuje, ale především několik hodin denně svědomitě praktikuje techniky duchovního růstu, které na svých kursech vyučuje, i když konkrétně reiki se nezabývá. Vzhledem k jeho znalostem a bohatým zkušenostem je považován za nejfundovanějšího a nejdůvěryhodnějšího esoterického učitele v Jihoafrické republice a mnoha zcestovalými lidmi, kteří měli to privilegium jej poznat, včetně mě, i za jednoho z nejlepších duchovních učitelů v celosvětovém měřítku. Jeho odpověď byla, že přesto, že je v každodenním styku s lidmi, kteří se léčením sami zabývají nebo se nechávají léčit, nikdy neslyšel o tom, že by reiki kdy způsobilo nějakou újmu. Pokud někdo tvrdí, že měl po zasvěcení do reiki nějaké problémy tak je to pravděpodobně tím, že byl nevyrovnaný už předtím, ale obviněno bylo reiki. Bez něj by tyto problémy možná vypluly na povrch už dříve. Upozornil mě však na to, že pokud je léčitel negativní osoba, je lepší se mu vyhnout. Reiki samo, podle něj, ublížit nemůže, ale kontakt s takovým člověkem někdy ano. Řekl mi, že zná řadu případů, kdy negativita „duchovních učitelů“ nebo médií vedla často i k velmi závažným problémům a neštěstím v životech lidí, kteří dovolili, aby tito nějakým způsobem vstoupili do jejich života. Pokud je léčitel negativní osoba nebo je dominantní a usiluje o to, aby měl nad svým pacientem nebo studentem moc a mohl mu vnucovat svou vůli, neponechává mu téměř žádný prostor, je to opravdu léčitel? Definujeme-li léčení jako praktický projev empatie a bezpodmínečné lásky, může být dominantní nebo
negativní člověk vskutku považován za léčitele? Je dominantní nebo negativní člověk empatický? Ve Védách se praví, že člověku, který je opojen sám sebou, nezbývá již místo pro Boha. Stejně tak jako oheň lze použít k ochraně před chladem a přípravě pokrmů, vodu k pití a očistě, nůž ke krájení chleba..., mohou se stát i nástroji smrti a utrpení. Podobně energie. Energie sama o sobě není dobrá nebo špatná. Záleží na úmyslu, s jakým ji použijeme. Kamarád mi vyprávěl o ženě, která svou energií zabíjí kytky. Když jsem se o tom zmínil svému učiteli, odpověděl mi: „I tady v Jižní Africe máme lidi, kteří svou energií zabíjejí kytky!“ A kdyby „jen“ kytky... Někoho bohužel neodradí od zvrhlostí ani vědomí si skutečnosti, že vše, co vyšleme ‒ ať již ve formě myšlenky, záměru či skutku, se dříve či později vrací jako bumerang zpět ke svému zdroji. Můj duchovní učitel říká, že 95 % léčení spočívá v empatii a lásce, upřímné snaze pomoci. Zdůrazňuje důležitost léčení přes srdeční čakru. Lidé, kteří léčí přes sluneční pleteň, často přebírají negativní příznaky od svých pacientů a musí se pečlivě chránit a po každém léčení očišťovat. Je velice málo pravděpodobné, že taková opatření by musel podstoupit léčitel léčící přes srdce. Právě naopak. Léčíme-li přes srdeční čakru, cítíme se po léčení nikoli vyčerpaní a někdy navíc i se symptomy, na něž si stěžoval náš pacient, ale osvěžení a posílení. Je to z toho důvodu, že kosmická energie lásky poskytuje léčení každému ‒ léčenému člověku i jeho léčiteli. Sám to mám velice dobře ověřené z praxe. Když jsem se nedávno otázal jednoho věhlasného českého léčitele, před jehož domem již v dobách hluboké totality stávaly od časného rána fronty hdí doufajících v uzdravení, co je podle něj důležité při léčení, odpověděl mi, že láska. Řekl mi v podstatě tohle: „Nemusíš nic umět, nemusíš mít žádné vzdělání, ale musíš mít v sobě hlubokou lásku, kterou těm lidem předáváš. Já léčím láskou.“ Neznamená to,
že ten léčitel nic neumí. Má obrovské zkušenosti, znalosti i vrozené schopnosti, ale podle jeho vlastních slov by bez lásky nebyl ničím. Podobně dalajláma v jednom rozhovoru uvedl: „My v Tibetu říkáme, že spoustu nemocí lze léčit jediným lékem ‒ láskou a empatií.“ Slova těchto lidí, myslím si, krásně vystihují celou podstatu léčení. Zároveň k tomuto bych chtěl říci, že lidé, kteří si přejí zasvěcení, by měli, podle mého názoru, pečlivě zvážit volbu učitele. Doporučoval bych, aby si vybrali učitele známějšího, někoho, kdo má dlouhodobě pozitivní výsledky, a mohou se mu bez obav svěřit. Tím nechci říci, že noví učitelé reiki by neměli dostat šanci. Ale člověk, který teprve začíná učit, zkouší obvykle zasvěcování nejprve na své rodině, kamarádech a známých, a pokud je jeho zasvěcování účinné a úmysl čistý, jistě si časem vybuduje kredit. Považuji toto doporučení, vzhledem k výše uvedenému, za velmi důležité. Většina lidí má o reiki vžitou představu, že je to metoda přikládání rukou. To je sice pravda, na druhé straně ale není vůbec nutné ruce přikládat. Zcela postačí držet je několik centimetrů nad tělem. Rozhodně si nedovedu představit heterosexuálního muže, který by měl příjemný zážitek z léčení jiným mužem, který by na něj při reiki přikládal ruce. Je možné, že někdo to bude nazývat homofóbií, ale na tom nezáleží. Reiki by mělo poskytnout léčenému člověku pocit pohody a bezpečí a domnívám se, že nejsem jediný, kdo se na to dívá tímto způsobem. Jako příklad mohu uvést jinak vynikající kursy mého učitele, z nichž některé byly na můj vkus příliš „na tělo“, co se týče jejich komunikačních procesů. On tvrdil, že to nemá nic společného se sexualitou. Vím, že to myslel dobře, ale i to, že účastníci kursů to často tak nebrali. Dvě moje kamarádky vždy „polapily“ toho pro ně nejatraktivnějšího muže a potom si v autě vzájemně vyměňovaly zážitky a chichotaly se, jak
si užily. (Přitom šlo třeba právě jen o léčení ‒ navíc bezkontaktní a na pokročilých kursech o masáž.) Taky si pamatuji jednoho Inda, který chodil opakovaně na tytéž kursy a jeho hlavní zájem, jak se zdálo, bylo „balit tam kočky“. Pravda je prostě taková, že ať chceme nebo ne, jsme sexuální bytosti a ani při duchovní práci neustoupí toto vědomí pokaždé do pozadí. Proto ještě jednou opakuji. Není vůbec nutné ruce přikládat; stačí je držet několik centimetrů nad tělem, i když je to pro léčitele namáhavější. Pocit pohody a příjemný zážitek z léčení člověka, jehož léčíme, by však měl být na prvním místě! Rukama můžete při léčení i pohybovat. Já například takto energii lépe vnímám. Lidé, kteří reiki vyučují, se o něm často vyjadřují v patetických superlativech a tvrdí, že reiki je láska a nevyžaduje znalost meditačních technik, které nás učí, jak pracovat se srdeční čakrou. Vzhledem k jistým zkušenostem, které jsem časem získal, jsem o tomto tvrzení začal vážně pochybovat a měl jsem proto v minulosti o tom několik delších osobních a při práci na této knize i telefonických rozhovorů s panem Kaplanem, který jednoznačně říká, že jeho zkušenosti to rovněž nepotvrzují. Na jednom ze svých nejpopulárnějších kursů meditace vyučuje již téměř 30 let také léčení a od té doby, co se v Jižní Africe zhruba od druhé poloviny 90. let rozšířilo reiki, prošla tímto i dalšími jeho kursy řada tzv. mistrů reiki. On sám se po svých zkušenostech s těmito lidmi titulu „mistr reiki“ jen pobaveně směje. Říká, že se často stává, že lidé, kteří před příchodem na kurs neměli o léčení žádnou představu, dosahují hned při prvním pokusu daleko lepších výsledků než tito tzv. mistři. Podle jeho názoru žádné léčení nemůže fungovat, je-li do něj přespříliš zapojeno ego. Ani symboly reiki ne; srdeční čakra se prostě zablokuje. A mnozí z těchto lidí mají ego přinejmenším značně přebujelé a duchovní vnímání a porozumění prakticky
žádné. K tomu bych ještě dodal, že s láskou se nekšeftuje. Z duchovní lásky si mnozí udělali výnosnou živnost a skloňují ji proto ve všech pádech. Stát se skutečným mistrem reiki vyžaduje hlubokou pokoru, lásku, odhodlání a soustavnou systematickou práci na sobě. V páté kapitole jsem ve svých poznámkách předložil strukturu hdské psychiky na schématu kabalistického Stromu života. Strom života, který je podle učení mystické kabaly nejméně pět tisíc let starý, představuje slovy pana Kaplana úžasnou praktickou systematizaci a klasifikaci celé lidské psychiky a její zrcadlení našeho slunečního systému v souladu s hermetickým axiomem: „Jak nahoře, tak dole“; mikrokosmos je odrazem makrokosmu; to, co je skryto uvnitř, se odráží na povrchu. Strom je multidimenzionální a čím více pronikáme do jeho tajemství a aplikujeme naše poznání v každodenním životě, tím více jsme schopni absorbovat z Nekonečné Moudrosti Velikého Architekta vesmíru. Na schématu Stromu života můžeme vidět, že lidská duše má následující strukturu: Neomezená Inteligence + Bezpodmínečná Láska tvoří část naší bytosti, která je v angličtině označována jako „The Higher Self“. Do češtiny lze přeložit snad jako Vyšší Já. Toto je skutečná podstata každého člověka, u velké většiny lidí však více či méně zastřena závojem kosmické iluze Máji. Většina lidí tak prožije prakticky celý svůj život, obrazně řečeno, ve sklepních místnostech svého ega a překrásné domény nadzemních částí jejich úžasné vily zůstávají téměř či zcela nevyužity a neprobádány. Bezpodmínečná Láska má inherentní léčivý aspekt; na Stromě života je atributem centrálního sefirotu Tiferet, jehož astrologickým ekvivalentem je planeta Slunce a který integruje
lidskou psychiku do harmonického systému, podobně jako Slunce integruje prostřednictvím gravitace náš sluneční systém. Carl Gustav Jung, jeden z nejvýznačnějších psychologů a psychiatrů minulého století dospěl po mnohaletém studiu řady primitivních kmenů a intenzivním zkoumání psychiky lidí jak z Východu, tak i ze Západu k poznání, že existují určité symboly, jež jsou inherentní součástí univerzálního podvědomí celého lidstva. Zjistil, že symbolika, již se mu technikou volné asociace podařilo vydolovat z hlubin mysli tisíců subjektů, má obecnou platnost a nazval tyto symboly archetypy. Takovýmto archetypním symbolem v sefirotu Tiferet je, mimo jiné, archanděl Rafael, jehož jméno v překladu znamená Léčitel boží. Základem Východních systémů léčení je rovnováha energetického pole člověka. Jsou-li zejména srdeční (anaháta) čakra a třetí oko (ádžna čakra) v rovnováze, potom i zbytek energetického pole má tendenci se vyrovnat, což je základním předpokladem dobrého zdraví a uzdravení. Jedna pražská léčitelka byla velice pobouřena, když jsem s ní o tomto hovořil. Podle jejího názoru je léčení řemeslo a člověk musí léta studovat práci s virgulí a spoustu dalších psychotronických jevů a poznatků, jako studovala ona. Když jsem jí řekl, po svých vlastních několikaletých zkušenostech coby student pana Kaplana v Johannesburgu, že jsem přesvědčen, že člověk potřebuje k léčení jen Bezpodmínečnou Lásku a něco málo vědomostí, nedokázala to vůbec přijmout. „Jak to změříš?“ „Jak víš, kde máš energii přidat nebo naopak zase ubrat? Kdybys tomu člověku teď přidal energii, tak ho zabiješ! Doufám, že to v té tvojí knize bude!!!“ A tak podobně... Jistě, myslela to dobře. Ale její představa o léčení vycházela z ega. Tento typ lidí studuje energii v laboratořích, provádí různá měření, pořizuje kirliánské fotografie čaker
a analyzuje je atd. Umožňuje jim však toto vědecké bádání opravdové poznání hlubokého tajemství? Kolik vysokoškolsky vzdělaných psychotroniku dosáhlo velikosti často negramotných indických jogínů? Nechci psychotroniku bagatelizovat. Mnoha léčitelům je neocenitelným pomocníkem v jejich bezesporu úspěšné práci. A také této léčitelce její virgule nepochybně dokáže poskytnout užitečné diagnostické i jiné informace. Ale která virgule změří Bezpodmínečnou Lásku a Inteligenci za ní? Naštěstí v posledních letech již podobné pověry a nesmysly pomalu ustupují. Zmiňuji se zde o těchto věcech proto, že každý člověk, který se začne zajímat o léčení a jiné duchovní záležitosti, dříve či později narazí na nejrůznější druhy lidí, kteří na něj nějakým způsobem zapůsobí a dost možná, že se jej pokusí ovlivnit. Žijí mezi námi lidé s psychickými schopnostmi, kteří jsou ěistí a láskyplní a jejichž posláním v tomto životě je nezištně pomáhat druhým. A jsou dostatečně moudří a empatičtí na to, aby tomu druhému ponechali vlastní prostor k učení a růstu a přijdou na pomoc pouze tehdy, jsou-li o to požádáni a jen do takové míry, jakou situace vyžaduje, aby neoprávněně nezasahovali do života toho člověka. Potom se setkáme s lidmi, kteří mají psychické schopnosti, jichž užívají pozitivním způsobem k léčení ěi konzultacím, ale jejich výjimečné schopnosti a skutečnost, že je lidé pro ně obdivují, vedou k tomu, že zapomínají na pokoru, nabývají dojmu, že už se dále nemají od nikoho co učit a občas hlasitě ventilují své ego dobře míněnými „radami“ a kategorickými prohlášeními o věcech, jimž podle všeho příliš nerozumí. Poznáte je snadno podle toho, když uslyšíte například: „Jen nedělej to a tohle!“ Vysmějí se Vám, když za nimi přijdete s dotazem na téma, které je pro Vás velice důležité a domníváte se, že by Vám ten člověk mohl snad poradit, a on se místo toho odmítne s Vámi o tom dále bavit, protože on „ví“
své... A jsou tu také lidé, kteří sice mají jisté psychické schopnosti, ale využívají jich převážně k tomu, aby je vystavovali na odiv. Tito lidé se díky svým neobvyklým schopnostem často rovněž považují za vysoce „duchovně vyspělé“, jako kdyby tyto schopnosti měly něco společného s duchovnem. Svědčí prostě jen o tom, že buď v současnosti či někdy v minulosti pracují nebo pracovali s energií způsobem, který rozvíjí vnímavost jiných (zejména éterických a astrálních) dimenzí existence. A tato cvičení nemusí být vždy zaměřena pozitivním směrem. Vždyť například i někteří satanisté a čarodějky dokáží „věci“ využitím takových schopností a znalostí. Pan Kaplan mě sice uklidnil, že lidé této kategorie se od pozitivní energie typu reiki drží „na míle daleko", poznání dychtivý člověk však na ně může nicméně narazit a zcela jistě se setká s nejrůznějšími odstíny těch ostatních. Studentům reiki mohou uškodit nejen ti, kdo proti reiki brojí, přestože o něm nic nevědí, a vyvolávají hysterii, jako výše zmíněná léčitelka, ale i ti, kdo volí patetický a senzacechtivý přístup k jeho výuce. Sugescí tak jistě dosáhnou adekvátních výsledků. Pan Kaplan mi vyprávěl, že se ve své praxi setkal s mnoha lidmi, kteří měli hrůzu třeba i meditovat, vzhledem ke zkušenostem, které získali u některých učitelů. Totéž se může stát i při léčení. Proto bych tu rád ještě jednou zdůraznil důležitost pečlivého výběru učitele. Vzhledem k tomu, že reiki je práce s energií, souvisí i s různými systémy energetických cvičení, především s duchovní disciplínou kundalíni či laya jógy a čchi-kungem. V netradičním reiki jsou cvičení sloužící k pročišťování energetických kanálů (nádí) považována za velice důležitá. Jejich účelem je to, aby se budoucí mistr reiki stal co možná nejčistším a nejsilnějším vodičem kosmické energie. Kromě cvičení čchi-kungu, uvedených v této knize, mohu doporučit vynikající knihu MUDr. Radomíra Růžičky
a Ing. Rudolfa Sosíka nazvanou ČCHI KUNG, z níž jsem zde použil některé materiály. MUDr. Radomír Růžička CSc. je předním českým odborníkem v oblasti tradiční čínské medicíny, který se výrazně zasloužil o její etablování v české a slovenské klinické i experimentální medicíně a napsal o ní řadu knih. Ing. Rudolf Sosík se již více než 15 let systematicky zabývá cvičením čchikungu a studoval je rovněž v Německu u čínského učitele Cchin San Lina. Kniha vyšla v roce 2002 v olomouckém nakladatelství Poznání. Autory jsem při překladu této knihy konzultoval a rád bych jim tu poděkoval za cenné informace a připomínky i svolení použít některé jejich materiály. Zároveň děkuji i majiteli nakladatelství Poznání panu Lukešovi, že mi toto také umožnil. Zatímco mnohým zájemcům o hlubší práci s reiki budou cvičení čchi-kungu plně vyhovovat, pro jiné by byla vhodnější spíše kundalíni jóga. Bohužel, domnívám se, že opravdu kvalitních učitelů této disciplíny je u nás ještě nedostatek a bez zkušeného a svědomitého učitele ji nelze začít s plnou účinností a bezpečně praktikovat. Vzhledem k závažnosti tohoto tématu bych se u něj trochu pozastavil. Učení jógy i dalších systémů duchovního růstu v přibližně 2000 let trvajícím období tzv. Piscean Age (Věku Ryb), který nedávno skončil, prošlo hlubokým úpadkem. Piscean Age je znám jako Age of ignorance (Věk nevědomosti). Svámí Vivékánanda uvádí, že v tomto období povstal veliký učitel Sankaračárya, aby spasil Indii před tou nejhrubší formou materialismu, jakou už asi 1400 let před ním vymýtil Buddha. Buddhismus však již zatím mezi nevzdělanými masami zdegeneroval a situace z časů Buddhy se opakovala. Sankaračárya systematizoval filosofii ádvaity (postulující jednotu všeho stvoření) a podařilo se mu oživit poslání Véd. Vypráví se, že pověřil čtyři jogíny, aby šířili toto učení po celé Indii. Jednoho vyslal na sever, druhého na jih, třetího na východ a čtvrtého na západ. Dodnes v Indii existují hnutí, jež tvrdí, že jejich kořeny
sahají až k těmto lidem. Zároveň však, kromě jiného (např. učení bhakti jógy a dalších), existovala v Indii i tantra, do níž spadají rovněž techniky kundalíni či laya jógy. Tyto techniky se údajně po dlouhá staletí udržovaly v tajnosti a byly přístupné jen velice omezenému počtu lidí. V 16. století došlo k oživení zájmu o tantru a z této doby pocházejí i dva velice významné rukopisy, jež tvoří součást rozsáhlejšího díla. Jeden z těchto rukopisů se nazývá Ṣaṭ-cakra-nirūpaṇa a velice detailně se zabývá šesti hlavními energetickými centry či čakrami. Druhý z nich má název Pādukā-pañcaka a pojednává o sahasráře čakře. Tyto texty byly přeloženy do angličtiny Sirem Johnem Woodroffem, vysokým britským státním úředníkem a soudcem, který se intenzivně zabýval studiem duchovního odkazu Indie a naučil se za tím účelem i sanskrtu. Po pěti letech usilovné práce a shromažďování podkladů vyšla v roce 1919 poprvé jeho kniha The Serpent Power s podtitulem the secrets of tantric and shaktic yoga, která je nejen překladem uvedených dvou manuskriptů, ale i velice pečlivou srovnávací studií na téma kundalíni jógy. Autor vyhledal v Indii co nejvíce zdrojů na toto téma a tam, kde se jejich informace od těchto manuskriptů liší, uvádí tuto skutečnost v poznámkách pod čarou. Kniha je provázena komentářem s vysvětlivkami. V roce 1968 se můj duchovní učitel setkal s panem Mani Fingerem, jihoafrickým podnikatelem, jenž se léta zabýval studiem i výukou jógy, kterou studoval nejprve v Indii a potom i ve Spojených státech, kde se stal studentem jednoho z nejvýznačnějších jogínů a světců v dějinách ‒ paramahansy Joganandy. Druhý den po satsangu, kde probíhala i výuka kundalíni jógy, přišel můj učitel za panem Fingerem a řekl mu, že to, co učí, je přece nebezpečné. Literatura, která byla tehdy na Západě dostupná, před kundalíni jógou a dokonce i pránajámou důrazně
varovala s tím, že mohou člověka dovést až k šílenství. Za všechny autory podobné literatury lze jmenovat Alici Baileyovou, která v letech 1919 až 1949 napsala asi 25 knih, které se dodnes prodávají. Pan Finger odvětil rezolutně slovy: „Nesmysl! Je nebezpečné to nedělat!“ Dále mu řekl, že jedinou Západní autoritou z lidí, kteří psali na téma tantrické jógy, je podle jeho názoru právě Sir John Woodroffe, který techniky, o nichž psal, i sám praktikoval. Rovněž známý indický jogín švární Ráma (1925‒1996), ve své knize Život s himálajskými mistry (Pragma Praha, 2000) říká: „I když autoři jako Van Deusen, Max Mueller, Goethe a další napsali knihy o józe a systému indické filosofie v Upanišádách, mezi Západní veřejností stále převládá neinformovanost a zmatek. Až do dob Annie Besantové (slavná teosofka a presidentka indické Strany národního kongresu) asirajohna Woodroffea, nebyla na Západě napsána jediná zcela pravdivá kniha o józe. Sir Woodroffe byl předním Západním spisovatelem zabývajícím se indickou filosofií. Ačkoliv nebylo v jeho možnostech napsat tolik knih, kolik by si sám býval přál, podařilo se mu představit filosofii tantry Západnímu světu. Je mi upřímně líto cestovatelů a takzvaných spisovatelů, kteří vytrvale píší knihy o józe, filosofii nebo tantře, aniž by tyto fenomény znali nebo praktikovali “ (str. 233). A dále: „O čakrách toho bylo již v buddhistické a hinduistické literatuře napsáno mnoho a nemálo knih na toto téma vyšlo i na Západě, ačkoli většina z těchto knih je zavádějících (s výjimkou knih od sira Johna Woodroffea), neboť jejich autoři se ponejvíce spoléhali na informace z takzvaně druhé ruky a čtenář v nich nenalezne žádného průvodce duchovnich cvičení. Takovou zavádějící literaturu na tak odborné téma dnes najdete v kdekterém krámku se zdravou výživou. Jaká ubohost!“ {Tamtéž, str. 245). Nyní, po desítkách let meditační praxe a vlastních zkušeností s výukou kundalíni jógy, pan Kaplan říká, že při výuce této disciplíny velice záleží na přístupu učitele. Uvedl mi příklady
případných problémů, které mohou nastat: 1. Jsou lidé, kteří násilně aktivují energii v muladháře čakře. Veliké množství tam vygenerované energie stoupá potom vzhůru páteřním kanálem sušumnou nádí do další čakry ‒ svádhisthány. Pokud je tato čakra zablokována, energie nemůže stoupat dále a čakra je zahlcena energií. Svádhisthána čakra představuje naše éterické vědomí a má spojitost, mimo jiné, se sexualitou. V 50. a 60. letech minulého století měla kundalíni jóga v důsledku takovýchto praktik pověst, že dělá z lidí sexuální maniaky. Jen velice málo lidí však v cvičení vytrvá dostatečně dlouho na to, aby se takové příznaky projevily. 2. Pokaždé, když intenzivně pracujeme s určitou čakrou, je nezbytné zakončit cvičení vyrovnáním všech čaker, aby se energie vykompenzovala a zharmonizovala v celém energetickém poli. V opačném případě dojde nevyhnutelně k narušení rovnováhy. 3. U některých neurotických a senzacechtivých jedinců se mohou negativní účinky projevit i při správné metodice výuky. 4. Existuje mnoho lidí, kteří věří, že k tomu, aby mohli růst, musí nejprve trpět, takoví lidé často vytvářejí na kursech duchovního růstu drama a hysterii. Pokud jsou v tomto podporováni, jsou tím schopni negativně ovlivnit celou skupinu. 5. Lidé, kteří jsou přesvědčeni, že to, co dělají, může být nebezpečné, jsou schopni každičkou drobnou nepříjemnost
silně zveličit. Pan Kaplan uvedl jako příklad mladíka, jemuž se při pránajámě trochu zatočila hlava. Zmínil se o tom doma svojí sestře, která na to reagovala takřka hystericky s tím, jak nebezpečné je pránajámu provádět (pod zřejmým vlivem výše zmíněných autorů). Mladík začal panikařit. Nakonec však, po pevném ujištění, že vše je naprosto v pořádku, v pránajámě bez dalších problémů pokračoval. Já osobně, po vlastních bohatých zkušenostech, mohu kundalíni jógu jen doporučit a zejména vřele mohu doporučit krija jógu paramahansy Joganandy (v kombinaci s dalšími technikami), o níž se často zmiňuje na stránkách své knihy Autobiography of a Yogi (česky Životopis jogína, Aquamarin Praha 1996) a popisuje ji jako tu nejúčinnější meditační techniku, jakou má dnes lidstvo k dispozici. Tato technika, v neodmyslitelném spojení s pránajámou, velice rychle pročišťuje všechny energetické kanály i čakry, výrazně tedy zvyšuje kapacitu léčitele vést kosmickou energii a efektivně ho učí zvládnout své ego a žít v jeho Vyšším Já. Je proto i vynikající průpravou budoucího mistra reiki a nástrojem jeho dalšího růstu. V žádném případě tu ale nehovořím o krija józe, tak jak ji dodnes po celém světě vyučuje pravnuk velikého jogína a světce Lahiri Mahasaje Sibendu Lahiri, s nímž jsem se dvakrát setkal v Jižní Africe, a který, podle mého názoru, jen těží ze svého velikého praděda. Bohužel, pro nově příchozího není snadné orientovat se v „duchovní džungli“. Učitelů je spousta a každý je připraven poskytnout radu. Jenomže ty rady se často diametrálně liší a člověk, který se teprve hledá, nemá vůbec snadný úkol. Navíc, to, co vyhovuje jednomu člověku, nemusí vyhovovat jinému. A jak jsem uvedl, kundalíni jóga může mít negativní účinky, pokud se
neprovádí správně. Cvičení čchi-kungu budou tedy zřejmě prozatím muset většině lidí postačit. Chtěl bych se tu zmínit, že jsem měl to nesmírné štěstí a privilegium, že mě mé dlouholeté hledání duchovního poznání přivedlo konečně k lidem, kteří se dlouhá léta se vší upřímností a houževnatostí věnovali a věnují duchovní práci na sobě a jsou ochotni nabídnout pomocnou ruku všem upřímně hledajícím. K těmto lidem patří především již zmíněný pan Kaplan, Jihoafričan židovského původu, který má nesmírně hluboké znalosti různých esoterických systémů včetně mystické kabaly a je jedním z mála lidí na světě, kteří učinili velice významnou práci v dekódování skutečného poselství bible dle pravidel Talmudu, jež prozatím zůstává většině lidstva ukryto. Je rovněž v psychickém kontaktu s velikými světci a avatáry ‒ Babadžim, Lahiri Mahasajou, Sri Jukteswarem a také s paramahansou Joganandou, který mu psychickým způsobem předal mnohé instrukce k výuce jógy, i mnoha dalšími velikými dušemi a učiteli lidstva, známými i neznámými světu. Pan Kaplan tak bezprostředně zná význam slov Lahiri Mahasaje citovaných v knize Životopis jogína: „K čemu byste navštěvovali mé kosti a maso, když jsem neustále v dosahu vašeho kutastha (duchovního zraku)?“ (Tedy ádžna čakry či třetího oka, jejímž prostřednictvím můžeme komunikovat s velkými mistry, kteří již fyzicky nejsou mezi námi). Díky svým uceleným znalostem a duchovní vyspělosti je schopen spontánně vnímat a zároveň i racionálně objasnit skutečnost, že všechna velká náboženství světa předkládají lidstvu totéž poselství a poukázat tím na nesmyslnost náboženské nesnášenlivosti, fanatismu a nenávisti. V tom naplňuje významné poslání, které nalezlo své konkrétní vyjádření například již v knize svámího Sri Jukteswara Kaivalya Darsanam, The Holy Science, kterou napsal na žádost mahávatára Babajiho po jejich setkání v Allahabádu na festivalu Kumbha Mela v roce 1894, ve
slavném projevu svámího Vivékánandy při zahajovacím ceremoniálu Světového parlamentu náboženství v roce 1893 v Chicagu či v životě a díle Mahátmy Gándhího. V žádném případě to neznamená, že učení pana Kaplana přijímám nekriticky. I on je jen člověk se svými chybami jako každý jiný a lidé, kteří mne znají z mých kursů, vědí, že ho nikterak neidealizuji. Pro svoje hluboké znalosti a zkušenosti a zejména každodenní svědomitou a důslednou práci, která vnáší Světlo do životů tisíců lidí, si však zaslouží velikou úctu a obdiv. Mám tedy jisté znalosti a zkušenosti i kontakt na lidi, kteří jsou dále než já a vědí více než já. A vzhledem k tomu, že se při své práci často setkávám s lidmi, kteří intenzivně hledají odpovědi na mnohé otázky duchovního rozvoje, dovolil jsem si v této knize vyjádřit se formou poznámek k otázkám souvisejícím s touto tematikou a poukázat i na jiné, podle mého mínění významné a osvědčené zdroje, názory a zkušenosti. Mnoho lidí na celém světě, kteří se zabývají prací s čakrami, je dodnes ovlivněno knihami theosofisty Johna Leadbeatera, od něhož zřejmě mnozí další autoři kopírovali a o němž Sir John Woodroffe ve své předmluvě k The Serpent Power píše: „Můžeme se zde pozastavit nad výkladem známého „theosofického“ autora (v poznámce pod čarou: „The Inner Life od C. W. Leadbeater, str. 443‒478, první vydání ‒ pozn. překl.), v souvislosti s tím, co nazývá „silová centra“ („Force centres“) a „hadí oheň“ („Serpent Fire“) a o nichž píše, že s nimi měl osobní zkušenost. Přestože se tento autor odvolává na Yoga-Śāstra, nebudu se doufám mýlit, když řeknu, že jeho výklad není prezentací učení indických jogínů (jejichž kom-petentnost pro jejich vlastní učení jógy poněkud znevažuje), ale že ho předkládá jako své vlastní původní vysvětlení (podpořené, jak se domnívá, určitými částmi indického učení) osobní zkušenosti, kterou (píše) sám má.“
C. W. Leadbeater, biskup anglikánské církve, svobodný zednář a theosofista žil v letech 1847 ‒1934. Jeho kniha The Chakras (Čakry) byla údajně první knihou o čakrách napsanou Západním autorem. Můj učitel mne v průběhu let několikrát upozornil na nebezpečí dogmatického přejímání určitých názorů, učení a konceptů a vybízel mne k toleranci i k jiným pohledům na tutéž věc. Nakonec všechny koncepty odhodíme a procitneme ve Světle bezprostředního poznání Skutečnosti. Když jsem ho telefonicky konzultoval ohledně této předmluvy, vyjádřil názor, že tato kniha by neměla být polemická a že bych se měl, v této souvislosti, vyhnout jmenování konkrétních osob. Já se však přesto domnívám, že vzhledem k „mlze“, která v tomto oboru doposud do značné míry panuje, je důležité, aby informace, které tu předkládám, byly pro orientaci čtenáře uvedeny do určitého kontextu a historických souvislostí. Maje na paměti slova Ivana Kaplana, považuji nicméně za důležité poukázat na kořeny zásadních rozporů, s nimiž se vážný adept učení tantrické jógy může na své cestě setkat. V závěru knihy jsem se rozhodl přidat též vlastní materiál. Když jsem byl zasvěcen do třetího stupně, byly mi předány dva manuály reiki ‒ Advanced Reiki Manual a Master Reiki Manual (Příručka reiki pro pokročilé a Příručka pro mistry reiki). Již před zasvěcením do druhého stupně mě můj učitel reiki instruoval, abych prováděl cvičení v nich uvedená. Dlouholetý instruktor čchi kungu Ing. Sosík mi potvrdil, že jsou vynikající. Z těchto materiálů jsem učinil výtah a předkládám ho jako přílohu, ve víře, že tuto jedinečnou knihu ještě obohatí. Původní materiál obsahuje i některé další způsoby zasvěcování, které jsem tu však vynechal. Je to z toho důvodu, že se při nich používá i tzv. tibetského mistrovského symbolu Dumo. Když jsem Dianě Steinovou e-mailem konzultoval ohledně používání tohoto
symbolu, řekla mi, že ona žádné jiné symboly než 5 symbolů reiki (je možné, že některé další jsou doposud ukryty v odlehlých klášterech v Tibetu či Indii) nepoužívá a ani nikomu nedoporučuje je používat. 5 symbolů reiki, které se nám dochovaly, mají v sobě zabudovanou ochranu proti zneužití a nemohou být nikdy použity negativně. Ne-reiki symboly takovou pojistku mít nemusejí a jejich použití může často napáchat více škody než užitku (příklad negativní manipulace jednoho takového symbolu, jako z hororu, popisuje v 7. kapitole). V Jihoafrické republice jsem se v esoterických publikacích často setkával s inzercí na kursy v Kamna Ki. V těchto inzerátech se uvádělo, že se jedná o reiki na vyšší úrovni a bylo nabízeno dalších 12 symbolů (možná i více). Klíčovým heslem bylo „Compassionate Action“ (Činnost vyvěrající ze soucítění). To samo o sobě je značně zavádějící; vždyť soucítění je přirozeností veškerého léčení. Když jsem ohledně Kamna Ki konzultoval Dianě Steinovou, odpověděla mi, že mistr reiki William Rand použil všechny ty symboly, o nichž ona svým studentům říká, aby je z výše uvedených důvodů nepoužívali, a vytvořil z nich léčebný systém, který nazývá právě Karuna Ki. Její odpověď byla empatická s tím, že William Rand to myslí dobře, stejně jako většina dalších tvůrců modifikovaných a „rozšířených“ systémů reiki. Nelze však u nich zaručit naprostou bezpečnost. Kromě toho, 5 dochovaných a známých symbolů reiki (z původních asi 300) tvoří ucelený, harmonický léčebný systém a k jeho dokonalému fungování není již ničeho dalšího třeba. Já sám meditaci a reiki občas vyučuji, ale k výuce pokročilejších meditačních technik, zejména posvátné techniky krija jógy, se zatím necítím povolán. Svámí Vivékánanda řekl, že život jogína je chůzí po ostří břitvy. A já jsem z té chůze doposud vycházel silně pořezaný a potlučený. Proto raději nabírám síly spíše v ústraní. Situace se však může změnit a pracuji na tom, aby se
změnila. Potom rád předám vážným zájemcům své vědomosti a zkušenosti. Nebo je alespoň odkážu na někoho, kdo byl na své duchovní pouti úspěšnější. A teď již zalistujte dále a tiše se ponořte do dávného tajemství ...
Úvod
Poprvé jsem se setkala s metodou léčení přikládáním rukou v roce 1983 na ženském hudebním festivalu v Michiganu, spolu s několika dalšími léčebnými technikami. Od té doby jsem věděla, že chci léčení zasvětit svůj život. Přála jsem si, abych měla psychické [ a ] schopnosti a dokázala se naučit dělat věci, které, jak se mi zdálo, šly jiným ženám tak snadno. Po následujících pět roků jsem četla každičkou knihu, kterou jsem na toto téma objevila (tehdy jich tolik nebylo), a prováděla pokusy (většinou sama na sobě) s tím, co jsem se nauěila. Cítila jsem, že jsem teprve na začátku, ale neustále jsem na sobě tvrdě pracovala a přála jsem si, abych se naučila ještě víc a abych byla silnější. Moje léčení se mi nezdálo být dostatečně účinné. Přitom jsem také vyučovala léčebné techniky, zejména s použitím minerálů a polodrahokamů i přikládáním rukou, a stále hledala způsoby jak léčení usnadnit a zvýšit jeho účinnost. Měla jsem nejasný pocit, že mi pořád chybí nějaká informace, něco, co by účinnost mého léčení zvýšilo a zároveň je učinilo snadným a jednoduchým, jak jsem se domnívala, že by mělo být. V srpnu roku 1987 (těsně před Harmonie Convergence) [ b ] jsem našla řešení, ale zdálo se mi být naprosto nedosažitelné. Na jednom metafyzickém večírku jsem se seznámila se dvěma velice milými homosexuály. Přihlíželi krátkému léčení, které jsem tam někomu poskytla, a potom se mě zeptali: „Kdo vás naučil reiki?“ Odpověděla jsem, že žádné školení v reiki nemám a ani nevím, co to reiki je. Ti muži trvali na tom, že mě je právě viděli dělat, a požádali mě, zda by mohli cítit moje ruce. Oba prohlásili, že mé ruce jsou horké a to že je znamením léčitele, který používá reiki. Chtěla jsem o tom vědět víc. Poté, co mi poskytli kompletní léčebnou proceduru, jsem věděla, že toto je přesně ten systém léčení, jaký jsem celou tu dobu hledala. Zeptala jsem se, kde bych se mu mohla naučit a kolik to stojí. Vyrazilo mi dech, když jsem se dověděla, že počáteční kurs, reiki I, stál v té době 150 dolarů a v celém městě byla pouze jediná
žena, která byla schopna je předávat. Reiki II stálo 600 dolarů a reiki III ‒ kurs na mistra-učitele za 10 000 dolarů ‒ se poskytovalo jen málokomu, i když si to uchazeč mohl dovolit zaplatit. Neexistovala žádná stipendia. V té době jsem pracovala jako servírka a vydělávala stěží na nájem. Reiki muselo počkat. Brzy nato jeden z těch mužů získal druhý stupeň (reiki II). Začali jsme spolu trávit dlouhé hodiny povídáním si o léčení a často jsme se vraceli k vysoké ceně kursů. Tady jsme se rozcházeli v názorech. Jeden z nich byl přesvědčený, že vysoká cena školení je nezbytná, neboť nastavuje určitou laťku odhodlání potenciálního léčitele, zatímco ten druhý se na věci díval spíše z mého pohledu. Tedy, že léčení a kursy léčení by měly být dostupné každému, kdo chce tímto způsobem pomáhat sobě i druhým. Mojí povinností jako spisovatelky a léčitelky je vyučovat každou léčebnou techniku a předávat veškeré informace o léčení, které mám k dispozici. Cena či odměna není to nej důležitější a podle mě je účtování částek, které většině lidí znemožňují k těmto informacím přístup, nemorální. Ti muži věděli, že cokoli mi o léčení řeknou, se pravděpodobně jednoho dne objeví v mých knihách. Když ten kamarád, který měl reiki II, začal zkoušet předávání reiki jiným lidem, přestože doposud neměl učitelský kurs, požádala jsem ho, zda by to vyzkoušel i na mně. Po několik měsíců odmítal. V lednu roku 1988 jsme se všichni tři rozhodli, že budeme léčit pacienty trpící AIDS v místní nemocnici; tehdy si to rozmyslel. Své první zasvěcení do reiki jsem obdržela na Hromnice, tedy 2. února 1988 a bylo zcela jasné, že proběhlo naprosto dokonale i přesto, že člověk, kterému jsem za to vděčila, měl sám pouze druhý stupeň. Cítila jsem se plná energie, jakou jsem nikdy předtím nepocítila a ani netušila, že něco takového vůbec existuje. Byla jsem naplněna světlem a láskou ke všem bytostem. Moje schopnost léčit byla teď účinnější, přesahující všechna moje očekávání. Toto všechno, společně s tím, jak snadné bylo s reiki pracovat, mě utvrdilo
v přesvědčení, že jsem našla právě to, co jsem tak dlouho hledala. Jestliže moje ruce bývaly dříve při léčení horké, teď byly horké ještě daleko víc. Tehdy jsem věděla, že chci reiki vyučovat. Neměla jsem však ani potuchy, jak toho dosáhnout. Svoji léčebnou práci jsme započali v nemocnici. Domnívám se, že to bylo období, kdy jsem prošla proměnou ze začátečnice v opravdovou léčitelku. Když to léto zakončil kamarád kurs reiki III, účastnila jsem se jeho prvního vlastního kursu. Jelikož jsem stále ještě nevydělávala více než 300 dolarů za měsíc a nemohla si dovolit zaplatit 150 dolarů, dovolil mi se alespoň zúčastnit, a získat tak tradiční zasvěcení, i když bez osvědčení. Potom mi ještě pomohl s kapitolou o reiki v mojí knize Všechny ženy jsou léčitelky (česky Pragma, Praha 1996), ale dál mě odmítl učit. Začala jsem vyučovat pozice přikládání rukou, používané při reiki I, na vlastních kursech a často jsem hovořila o tom, že jednoho dne se toho o reiki dovím víc a naučím se také, jak je předávat. V listopadu roku 1989 jsem odjela na Středozápad na seminář, který byl sponzorován dvěma ženami, s nimiž jsem se setkala v roce 1988 na zmíněném ženském hudebním festivalu v Michiganu a s nimiž jsem navázala velice hezké přátelství. Jedna z těch žen nedlouho předtím obdržela reiki III od učitelky, která byla také toho názoru, že je třeba, aby se tato léčebná technika stala dostupnější. Neměla 10 000 dolarů, ale získala je za daleko nižší částku. Její učitelka experimentovala s moderními léčebnými technikami a v reiki byla rovněž vyškolena tradičním způsobem. Ten víkend poskytla moje přítelkyně zcela neočekávaně několika lidem školení v reiki 1 a mně předala reiki II, včetně osvědčení pro oba stupně. Při našem příštím setkání mi slíbila reiki III se slovy: „Málem bych to byla udělala už teď, ale nemohla jsem najít poznámky k jednotlivým symbolům, které bych Ti mohla dát.“ Přestože jsme se v následujícím roce dvakrát setkaly, pokaždé si ta žena našla nějaké výmluvy, proč mě nemůže dál učit, a já jsem
z toho začínala být velice frustrovaná. Vzhledem k tomu, že jsem sama získala počáteční zasvěcení do reiki I od člověka, který měl pouze reiki II, umanula jsem si, že přijdu na to, jak se to dělá. Říkala jsem si, že základem celého procesu musí být umístění symbolů reiki II do korunní a srdeční čakry a do dlaní. A byla jsem opravdu blízko. Protože jsem však měla pouze druhý stupeň, chyběly mi potřebné symboly a neměla jsem možnost se k nim dostat. Po telefonickém rozhovoru se ženou, s níž jsem se nikdy předtím osobně nesetkala a jíž jsem se se svými nesnázemi svěřila, jsem poštou obdržela na listu papíru, vytrženém z poznámkového bloku, tradiční mistrovský symbol reiki III. Od této chvíle se moje pokusy staly úspěšnějšími. Některé z nich dokonce vedly k tomu, že se student energii reiki otevřel. Na svých seminářích jsem účastníky nadále učila všechno, co jsem doposud o reiki věděla, s vysvětlením, že zatím pouze experimentuji, jelikož sama mám jen II. stupeň. Při dalším telefonickém rozhovoru v roce 1990 jsem se své učitelce reiki II ze Středozápadu zmínila, že jsem se pokoušela reiki předávat. To ji nesmírně rozhněvalo a velice jsme se kvůli tomu pohádaly. „Slíbilas mi, že mi předáš veškeré informace“ připomněla jsem jí, „ale svůj slib jsi nedodržela. “ Asi o hodinu později mi ta žena zavolala zpátky a řekla: „Jestliže to chceš i přes svoji neznalost dělat, tak už to rovnou můžeš dělat správně.“ Potom mi nadiktovala celý postup zasvěcení po telefonu. Začala jsem její metodu, která byla moderní metodou předávání reiki, používat a nyní se lidé, jimž jsem se snažila reiki předat, otevírali zcela nepochybně. Neotevírali se však silně a ne každý měl po zasvěcení horké ruce a vnitřní pocity, jež jsou příznakem otevírání se reiki. Zmíněná žena mi i nadále poskytovala informace po telefonu, ale takovým způsobem, že jsem získávala jen určité útržky procesu, který jsem nutně potřebovala znát. Musela jsem si vše sama skládat dohromady. Z této situace jsem
byla stále nešťastnější. Bohužel se nenaskýtal žádný jiný zdroj informací. V červnu roku 1990, o letním slunovratu, jsem pořádala víkendový seminář nedaleko Denveru. Tady jsem účastníkům nabídla, že každému zájemci se pokusím reiki předat, čistě experimentálně. Přihlásilo se šest žen a všechny z nich se otevřely. Po tomto víkendu za mnou přijela na jeden den společnice ženy, která mi předala reiki II a která tou dobou také cestovala v té oblasti. Její přítelkyně, s níž jsem se nikdy předtím nesetkala, ji zavezla do domu, v němž jsem byla ubytovaná, a zůstala s námi na oběd. Já jsem při obědě hovořila o svých seminářích a o tom, jak moc bych si přála získat zasvěcení do třetího stupně, „abych dokázala reiki předávat správně“. A ta žena mi řekla: „Nemám teď čas vás něco učit, ale pokud vám jde jen o zasvěcení, tak to vám mohu dát hned teď.“ Potom mi u jídelního stolu nad zákuskem předala reiki III. Od té doby jsem o ní už nikdy neslyšela. Jsem jí ale nesmírně zavázána a z celého srdce jí děkuji, neboť poté se moje zasvěcování stalo nesrovnatelně silnějším a stoprocentně spolehlivým ‒ energii reiki se otevřel úplně každý. Nyní jsem byla mistryní reiki (učitelkou), plně způsobilou vyučovat. V únoru roku 1991, opět na Hromnice, jsem pořádala víkendový seminář v jiném městě, na němž jsem učila současně reiki I a II. Všimla jsem si jedné ženy, která se po celý den co jsem učila, mračila. Po skončení vyučování mi řekla, že je tradiční reiki léčitelkou a že si se mnou přeje mluvit. Velice přísně mi vyčinila za několik aspektů mého způsobu výuky. Jedna z věcí, která ji tak rozhorlila, byla, že nechávám své studenty, aby se dívali na proces předávání posvátných symbolů (toto jim umožňuji i nadále). Rovněž protestovala proti způsobu, jakým zasvěcení provádím, s tím, že to není tradiční metoda, a trvala na tom, že pokud se v tradiční metodě provede jakákoliv změna, tak už to není reiki. Nesouhlasila jsem s ní.
Tady zasáhla do našeho sporu žena, u níž jsem bydlela, a řekla jí, aby mě buďto naučila předávat reiki „správně“ a poskytla mi o tom osvědčení, nebo aby mě přestala zdržovat. Ta žena souhlasila a příštího dne mi věnovala asi hodinu, během níž mě poučila o tradičním způsobu zasvěcení a o metodách výuky. Rovněž mi tradičním způsobem předala reiki III. Slíbila mi osvědčení, které mi však nikdy nedala, a zdůvodnila to tím, že mi je dá jedině tehdy, přijmu-li její přísně tradiční metody. To, co jsem já v té době již používala, byla kombinace metod mojí učitelky reiki II a mých vlastních. A vzhledem k tomu, že byly velice účinné, neměla jsem v úmyslu je měnit. V květnu roku 1991, na Beltein, (všímám si, jak píši, kolik z mých reiki mezníků se událo o wiccanských svátcích), mi moje učitelka reiki II zaslala „nový“ symbol reiki III a naléhala, abych jej vyzkoušela. Učinila jsem tak jen s váháním, ale od té doby ho používám neustále; je nepopiratelně účinnější než onen předchozí. Tím jsem se tradičním metodám výuky vzdálila ještě více. Koncem téhož měsíce jsem se zúčastnila hudebního a zábavního festivalu pro jižanské ženy a dospěla k dalšímu mezníku na cestě k tomu, aby se ze mě stala reiki léčitelka. Na tomto festivalu jsem reiki neučila, neboť na seminářích byla příliš vysoká účast, daleko vyšší než limit, kolik zasvěcení mohu předat za jeden den. Místo toho jsem pořádala seminář na téma přírodní léčba a dvě ženy se mi tu svěřily, že umírají. Nabídla jsem jim, že je zasvětím, a jelikož měly zájem, dohodly jsme si po semináři schůzku. Na dvou vypůjčených skládacích židlích proběhlo předání; doufala jsem, že jim situaci nejen ulehčím, ale také poskytnu nějakou možnost léčby Jakmile jsem skončila a vzhlédla, spatřila jsem frontu žen, čekajících na zasvěcení. Jedna z nich, sama měla druhý stupeň reiki, mi začala pomáhat ‒ učila přítomné polohy rukou při léčení. Sama jsem předávala reiki po celé dvě hodiny! Dělala jsem si starosti, je-li to správné, bez všech těch
ostatních náležitostí, jež ke kompletnímu semináři patří, ale moji jemnohmotní pomocníci mě neustále ponoukali: „Pokračuj, pokračuj,“ kdykoli jsem se jich na to zeptala. Když jsem následující den podepisovala své knihy, znovu se vytvořila fronta a já jsem v zasvěcování pokračovala. Později jsem se dověděla, jaká kolovala na festivalu zpráva: „Stoupněte si do řady, Dianě Steinová poskytuje ženám největší duchovní zážitek jejich života.“ Většina z nich vůbec nevěděla, proč v té frontě vlastně stojí, ale moji jemnohmotní pomocníci mě neustále vybízeli, abych pokračovala. Celkem jsem za ty dva dny předala reiki asi 150 lidem, a to zcela zdarma. Byla to ale pro mě nadměrná fyzická zátěž a tři týdny jsem potom byla nemocná. 25 zasvěcení v jednom dni úplně stačí. Ale kdyby nic jiného, tento zážitek mi ukázal, jak moc lidé reiki potřebují. Nabyla jsem pocitu, že tento můj festivalový zážitek mi měl ukázat můj úkol, moje poslání ‒ naučit reiki co možná nejvíce žen (a mužů), kteří o to budou stát. Tento úžasný léčebný systém musí být zpřístupněn každému bez ohledu na to, zda si může dovolit zaplatit nebo ne. Já na této cestě pokračuji dodnes, i když mám občas problém vysvětlit organizátorům seminářů a festivalů, proč právě tato léčebná metoda je tolik důležitá. Když se moje učitelka reiki II, která mi do té doby mávala před nosem reiki III a náležitým osvědčením, doslechla o mých dobrodružstvích na jižanském festivalu, tak mě odmítla dále cokoliv učit. Řekla mi, že reiki zneužívám tím, že je zdarma rozdávám, a zrušila naše obnovené plány k dokončení výuky. Přestože jsem nyní už čtyři roky mistryní reiki a mýma rukama prošly stovky studentů, nemám o tom žádné úřední osvědčení. A už to ani nepovažuji za důležité. Svým studentům nabízím svoje vlastní osvědčení pod hlavičkou netradičního reiki a jsem naprosto přesvědčena, že nejsem nikterak ochuzena ve své schopnosti reiki vyučovat a účinně předávat. Na moje narozeniny o podzimní
rovnodennosti roku 1992, mi jedna studentka věnovala osvědčení. „Ty jsi mne zasvětila, já ti dám osvědčení!“ Obě jsme se tomuto žertu srdečně zasmály. Do dnešního dne jsem připravila několik set lidí na cestu mistra/učitele reiki a mnozí z nich předávají reiki dál. Požádala jsem je, aby při své práci dodržovali moji etiku nízkých cen a v potřebných případech i stipendií a pokračovali v demystifikaci léčebného systému, který se musí stát obecně prospěšným. Mnoho žen a několik mužů mě v této cestě následuje.
Poznámky překladatele: [ a ] Slovo psychické v tomto významu znamená „nadpřirozené “. Používá se k označení jevů, jež vyplývají ze schopnosti člověka napojit se na jiné dimenze existence, mimo tento fyzický svět. Může jít například o schopnost vidět auru, jasnovidectví, schopnost komunikace s jemnohmotnými bytostmi apod.
[ b ] Harmonie Convergence proběhla ve dnech 16. a 17. srpna 1987, kdy se tisíce lidí na celém světě shromáždily na posvátných místech, aby meditovaly na podporu jednoty a lásky, kterou má přinést celosvětová duchovní transformace. Tato akce byla iniciována v roce 1987 učencem v oboru mayské kultury, Jose Arguellesem. Pracoval s cykly mayského kalendáře a svojí vizí inspiroval tisíce lidí. Podle jeho interpretace kosmologie Mayů znamenalo toto datum konec cyklu „Devíti pekel “ a počátek nového věku všeobecného míru, předpovězeného v mayských proroctvích. V tomto okamžiku měla naše planeta vstoupit do harmonické rezonance s galaktickým centrem a měla v sobě nést zárodky transformačních energií galaxie. Jeho původní tisková zpráva byla
vypuštěna v době, kdy se na obloze objevila významná supernova (hvězda s náhlým vzrůstem jasnosti ‒ zhruba o 19 hvězdných tříd). Byla to ta nejjasnější supernova od roku 1604. V astrologii představuje supernova masivní příliv galaktického světla a tato, převedena z rovníkových do zodiakálních souřadnic, byla ve znamení Vodnáře ‒ znamení nového věku (New Age). K podpoře původní vize Harmonie Convergence zahájil Michael Irving iniciativu nazvanou „World Action“ (Celosvětová akce), která každoročně svolává na den 17. srpna „World Gathering“ (Celosvětové shromáždění), jehož cílem je udržovat kontinuitu Harmonie Convergence a přispívat k šíření Světla a lásky na naší planetě.
REIKI JEDNA První stupeň
KAPITOLA PRVNÍ Příběh reiki
Reiki je léčebný systém přikládání rukou, který je oproti jiným systémům léčení nesrovnatelně účinnější a zároveň je snazší jej používat. Jeho možnosti a funkce jsou předmětem této knihy. Ale abychom ho dokázali náležitě ocenit, bude vhodné, když si nejprve přiblížíme jeho původ a to, jakým způsobem se dostal na Západ. Tento příběh sahá téměř až k prvopočátkům písemných záznamů o člověku a systém samotný je zcela jistě starší než jakékoli písemné záznamy. Vynaložila jsem veliké úsilí, abych odkryla tajemství jeho původu. Provedla jsem rozsáhlý výzkum a přečetla všechnu dostupnou literaturu, ale mnoho otázek zůstává doposud nezodpovězeno. Velké množství informací nebylo nikdy přeloženo do angličtiny a ještě více jich nebylo nikdy vytištěno v žádném jazyce. Dějiny tradičního reiki začínají v 19. století, ale reiki bylo prastaré už tehdy. Informace z dob před prvními písemnými záznamy lze získat pouze prostřednictvím takzvaného channelingu [ a ] , a i když materiál získaný touto cestou nelze považovat než za spekulativní, je nicméně zajímavý a vybízející k zamyšlení. Není sice možné ho ověřit, ale je příliš fascinující na to, abychom ho přehlíželi, a já jej považuji za velice cenný. V roce 1990 popsalo médium Laurel Steinhiceová pro moji knihu Dreaming the Past, Dreaming the Future (The Crossing Press, 1991), dvanáct zdrojových planet, jež byly původními kolonizátory Země. Většina z nich se nachází v souhvězdí Plejád a několik z nich v souhvězdí Síria a Orionu. [ 1 ] Lidé se nevyvinuli na Zemi. Byli jsme sem přeneseni z různých planetárních kultur a mnozí lidé zabývající se channelingem je v současnosti popisují ve svých pracích. Několik odborných překladatelů starověkých textů začíná tyto informace rovněž ověřovat, i když v současné době něco takového vyžaduje odvahu. V roce 1991 jsem požádala Laurel, aby prostřednictvím channelingu zjistila původ reiki. Uvedla, že reiki se k nám dostalo z planety, z níž k nám přišli i mnohorucí bohové a bohyně, a jejichž
domácím kulturním prostředím se stalo místo, na němž později vznikla předpatriarchální Indie. Bylo lidstvu předáno indickým bohem, který v té době byl ženského pohlaví a jehož dnes známe pod jménem Šiva. Šiva si přeje, aby na něj bylo pamatováno jako na dárce reiki. Když bylo navrhováno lidské tělo tak, aby bylo přizpůsobeno životu na této planetě, bylo reiki zabudováno do jeho genetického kódu jako přirozené právo každého člověka. [ 2 ] Reiki je v každém z nás. Bylo kdysi univerzální a nikdy se nemělo ztratit. Děti rané civilizace, kterou dnes nazýváme Ma, byly zasvěcovány do reiki I při nástupu do základní školy. Když byly ve věku, kdy odcházely na střední školu, obdržely reiki II. Pedagogičtí pracovníci museli mít reiki III, to jest být mistry/učiteli reiki a toto bylo dostupné každému, kdo měl zájem. Když lidé této fundamentální kultury potom ze země Ma odešli, aby kolonizovali dnešní Indii a Tibet, vzali reiki s sebou. Změny na Zemi, jež způsobily zničení Ma a později i Atlantidy, měly za následek hlubokou kulturní dezorganizaci vedoucí k tomu, že tento léčebný systém zůstal majetkem pouze několika vyvolených. Když potom v 19. století jeden Japonec pátral po původu způsobu léčení, jehož používal Ježíš a Buddha, nalezl jej v pozůstatcích rané Šivovy kultury, v esoterických učeních Indie. Dějiny tradičního reiki [ 10 ] začínají v polovině 19. století, kdy Mikao Usui, rektor Došišské univerzity v japonském Kjótu a současně křesťanský duchovní, byl svými studenty požádán, aby jim vysvětlil, jakým způsobem Ježíš léčil. To byl počátek Usuiova desetiletého pátrání po ztraceném poznání. Když mu křesťanské úřady v Japonsku řekly, že o tomto léčení se nikde nehovoří, natož aby je někdo znal, začal po něm Usui pátrat v buddhismu. Existují úžasné paralely mezi Buddhovým životem v Indii (Gotama Siddhartha, 620‒543 před Kristem) a životem historického Ježíše. Buddhističtí mniši Usuiovi řekli, že starodávné léčebné metody již upadly v zapomnění a že jediný způsob, jak se k nim přiblížit, je
studium a praktikování buddhismu, cesty k osvícení. Mikao Usui poté odjel do Spojených států, kde žil sedm let. Když se mu nedostalo žádné další odpovědi od tamních křesťanů, nechal se zapsat na Bohosloveckou fakultu Chicagské univerzity, kde studoval srovnávací teologii a filosofii. Říká se, že tam získal titul doktora teologie. Naučil se také číst sanskrt, starodávný jazyk indických a tibetských učenců. Doposud však nenašel to, co hledal. Od té doby už neexistují žádné další zmínky o Mikao Usuiovi jako křesťanu ani duchovním, ale pouze jako o buddhistovi, který po svém návratu do Japonska žil v zenovém klášteře. Je zajímavé, že když se mistr reiki William Rand pídil po dokumentech, zjistil, že Mikao Usui na Došišské univerzitě nikdy nepůsobil jako rektor ani jako lektor, ani tam nikdy nestudoval. Navíc, neexistují žádné záznamy o tom, že by kdy studoval na univerzitě v Chicagu, ani že by získal nějaký titul. [ 11 ] Takže se lze snadno dohadovat, že křesťanský aspekt tohoto příběhu byl k němu přidán na Západě za tím účelem, aby tento nesmírně účinný léčebný systém dokázali akceptovat i Američané. Avšak paralely mezi buddhismem a raným učením historického Ježíše (záměrně neříkám náboženského křesťanství či církevní doktríny), vyžadují na toto jiný pohled. Na chvíli odbočím od dějin reiki, abychom se na tyto souvislosti podívali blíže. Buddha, veliký indický spasitel, se narodil v roce 620 před Kristem poblíž nepálské hranice s Indií. Byl synem krále a jeho rodné jméno bylo Gotama Siddhartha. Mladý princ byl bedlivě vychováván v naprosté nevědomosti o tom, že na světě existuje utrpení. Zil v uzavřeném paláci a nebylo mu dovoleno z něj vycházet. Když dospěl, přál si poznat skutečný svět natolik silně, že porušil přání svého otce a ze své zlaté klícky utekl. Tehdy se poprvé v životě setkal se stářím, nemocemi, smrtí, chudobou a utrpením. A to jej probudilo k uvědomění si svého karmického poslání ulehčit lidem od veškeré bolesti.
Zřekl se všeho bohatství i své vroucně milované mladé ženy a zvolil si cestu poutníka bez domova. Žil pod stromy, žebral o jídlo a rozjímal o tom, jak předejít utrpení. Když jednoho dne seděl pod fíkovníkem, byla mu ukázána cesta, jak lze skončit utrpení každého člověka, a toto zjevení pod stromem boddhi bylo jeho prvním osvícením. Buddha Šákjamuni zjistil, že lpění na světských věcech a dokonce i na lidech, se žádostivostí a negativitou, které s sebou nevyhnutelně přináší, je zdrojem lidského utrpení. Veškeré konání založené na takovém lpění utváří karmu, jak pozitivní tak i negativní, která váže duši člověka k pozemskému životu. Karma způsobuje, že se lidé musejí znovu a znovu narodit, aby ji mohli naplnit. Znovuzrození a život na Zemi jsou zdrojem lidského utrpení a přece se od karmy nelze očistit jinak než životem v lidském těle. Jádrem Buddhova učení je odpověď na tento paradox, jak se oprostit od karmy a skončit koloběh reinkarnace a smrti. Tato filosofie, jež respektuje všechny bohy a bohyně kterékoli kultury, v níž je praktikována, měla hluboký vliv na všechna hlavní náboženství, včetně křesťanství. Buddhistické učení je založené na zásadě soucitu se všemi živými bytostmi, nenásilí vůči lidem a zvířatům a milující nepřipoutanosti při pomáhání druhým. Pro buddhistu léčení znamená daleko více než jen léčení těla, neboť mysl a emoce je třeba rovněž vyléčit a léčení musí být v první řadě duchovní. Na tento svět je pohlíženo jako na iluzi, výtvor mysli vycházející z Nicoty. Mnohá podobenství a příběhy, které nalezneme v pozdějším křesťanství, jsou převzaty přímo z buddhismu, včetně podobenství o hořčičném semínku, příběhu marnotratného syna, kázání na hoře a ďáblově pokušení v poušti. Buddhův objev cesty k osvícení přinesl možnost osvícení každému člověku. Gotamu Siddharthu následovali mnozí jiní buddhové a světci známí jako bódhisattvové. Bódhisattva (spasitel) je člověk, který dosáhl osvícení a již se nemusí znovu narodit. Ale
dobrovolně se navrací [ b ] zpět sem na Zemi, aby pomáhal ostatním na jejich cestě od utrpení a bolesti k osvícení. Dva z nejznámějších ženských bódhisattvů jsou Kwan Jin v Číně (v Japonsku nazývaná Kannon) a Tara v Tibetu, i když v buddhismu je za ně považováno jen velice málo žen. Věřím, že Marie a Ježíš jsou rovněž bódhisattvové. Buddha a několik dalších buddhů, kteří ho následovali, byli nazýváni Velikými lékaři (stejně jako byl později nazýván i Ježíš). [ c ] V raném buddhismu byl na léčení kladen takový důraz, že se později stalo pravidlem od něj odrazovat, neboť se na ně pohlíželo jako na něco, co odvádí pozornost od hlavního cíle, jímž je osvícení. To, co dnes známe jako reiki, bylo v Indii známé již za dob Gotama Siddharthy. Částečně se o něm zmiňují buddhistické sútry (svaté knihy), ale s největší pravděpodobností bylo předáváno převážně ústní formou. Několik raných buddhistických textů pojednává o účincích duchovního léčení ‒ osvobození se od utrpení a reinkarnace v „Čisté zemi“, kde lze dosáhnout osvícení ‒ nikoli o vlastních léčebných metodách. V několika textech jsou popsány obřady a modlitby k invokaci Buddhy léčitele. Koncepty, jež jsou na Západě známější, to jest psychické techniky, vizualizace, zasvěcení, meditativní stavy a duchovní léěení na úrovni mysli, emocí a těla, představují tantrickou formu buddhismu, nazývanou vadžrajána. Ta vyžaduje naprostou odhodlanost, přísnou disciplínu a mnoho let meditace. Na Západě se tantra mylně považuje za sexuální praktiky. Ve skutečnosti je jejím cílem spojení a jednota se vším stvořením a konečně i jeho zdrojem. Tato jednota je personifikována vizualizovaným ‒ nikoli skutečným ‒ sexuálním partnerem. [ d ] Vedlejším účinkem praktikování tantry je, mimo jiné, rozvoj psychických a léčitelských schopností. Adeptům je vštěpováno, aby těchto schopností používali pouze v těch nejnutnějších případech, neboť člověka odvádějí od cesty k osvícení. [ 12 ]
V tibetském buddhismu se setkáváme rovněž s pojmem tulkuové, souvisejícím s reinkarnacemi. Jde o lidi, kteří si zachovávají vzpomínky na svůj předchozí život, v němž dosáhli vysokého stupně duchovního rozvoje. Dalajláma je příkladem tulky. Za nějaký čas po dalajlámově smrti začnou mniši z jeho řádu hledat jeho reinkarnaci; tu jsou schopni identifikovat na základě četných znamení a zkoušek. Potom je nový láma, dosud ještě malé dítě, vzat do chrámu, aby získal vzdělání potřebné k navázání na svůj úkol z předchozího života. Toto je důležitá spojitost mezi mystickým buddhismem a Ježíšem a ještě ji dále rozvedu. [ 13 ] Písemné materiály zabývající se tantrickým buddhismem neobsahují jasný návod, jak dojít k cíli. Jsou určeny pouze pro adepty a jejich obsah se předává ústním podáním. Rukopisy jsou přísně chráněny z obavy před znesvěcením, a proto jsou také záměrně napsány takovým způsobem, aby jim dokázali porozumět pouze povolaní. Od učitele se vyžaduje, aby tento mystický jazyk interpretoval, ale on tak učiní pouze pro studenty, jež považuje za hodné toto posvátné učení přijmout. [ 14 ] Jestliže mistr/učitel nepřijme žádné studenty, kterým by svoje učení předal, může se stát, že dojde i k jeho ztrátě a zapomnění. Zapomenuté praktiky mohou být někdy znovuobjeveny psychickým způsobem. Tibetská Tantra Lotus Sutra, text, který byl napsán ve druhém nebo v prvním stolení před Kristem, obsahuje symboly reiki. Jak se tato technika léčení (které se tehdy jistě neříkalo reiki, neboť to je japonské slovo), dostala k Ježíšovi na Středním východě? Podle německého spisovatele a výzkumníka Holgera Kerstena, který napsal fascinující knihu Jesus lived in India (Element Books, Ltd. 1991, česky Ježíš žil v Indii, Alternativa, Praha 1996), byl Ježíš reinkarnovaný bódhisattva, tulku. Jeho narození bylo očekáváno mnichy buddhistického řádu a „tři králové“ využili neobvyklé astrologické konjunkce roku 5 před Kristem k tomu, aby ho nalezli. V té době se již buddhismus rozšířil
po celém Východě a ve většině zemí Středního východu existovala buddhistická střediska. Malému Ježíši hrozilo nebezpečí od Heroda, k němuž se doneslo proroctví, že se narodí vůdce Esénských, jenž ohrozí římskou nadvládu. Tehdy existoval nedaleko jeskyní u Kumránu, v nichž byly později nalezeny Svitky od mrtvého moře, esénský klášter buddhistického typu. Jako mystický řád, a dost možná že i buddhistický, Esénští o tomto proroctví věděli. Učení Esénských zahrnovalo reinkarnaci a karmu, nesmrtelnost duše, soucitnou mírumilovnost a jednoduchý životní styl. [ 15 ] Když „tři králové“ poznali v Ježíškovi tulku, jehož hledali, odvedli ho i s rodinou na Východ. Je možné, že Ježíše poznali i samotní Esénští a tyto muže povolali oni. Dítě bylo vychováváno nejprve v Egyptě a potom v Indii. Bylo mu poskytnuto buddhistické vzdělání v učení mahájánového a vadžrajánového buddhismu a do Jeruzaléma se vrátil jako buddhistický láma a léčitel. Byl rovněž bódhisattvou. Holger Kersten pokračuje ve stopách dalšího Ježíšova života a poskytuje nám logický argument, proč Ježíš ukřižování přežil. V buddhistických sútrách jsou o něm četné zmínky jako o Issovi a v islámských textech se s ním setkáme pod jménem Ibn Yusf. Většina zdrojů píše o jeho minulosti nebo se zmiňuje o jizvách, které mu zůstaly po ukřižování, což vylučuje možnost omylu. Ježíš přežil a žil potom ještě velmi dlouho v Indii, uctíván jako svatý muž. [ 16 ] Hroby Marie, Maří Magdalény a Yuz Asafa (Ježíše), jsou známá a navštěvovaná poutní místa v pákistánském Mari (Marie), indickém Kašgaru (Maří Magdaléna) a Šrínagáru (Ježíš). Tato místa jsou jasně označena. [ 17 ] Kersten cituje 21 dokumentů, v nichž se píše o Ježíšově pobytu v indickém Kašmíru po jeho ukřižování a k tomu ještě četné názvy míst, jež mají nějakou spojitost s Ježíšovým jménem. Velká část těchto vědecky podložených informací byla
křesťanskou církví, která se opírá více o učení svátého Pavla než o učení buddhismem ovlivněného Ježíše, potlačena. Historický Ježíš je fascinující osobnost a jeho úloha v dějinách reiki je prokázána. Pokud učil tuto léčebnou metodu i jiné ‒ a Nový zákon uvádí, že učil přinejmenším své učedníky ‒, potom se reiki rozšířilo v daleko větší části starověkého světa kromě Indie, než bylo původně známo. Z křesťanské doktríny zmizelo pravděpodobně intervencí svátého Pavla, který, jak se zdá, si vyložil Ježíšovo učení po svém. Do pátého století byla z církevního kánonu vypuštěna i zásadní učení o reinkarnaci a karmě. Ježíšova léčebná metoda, která mohla tolika lidem pomoci, byla pro rozvíjející se Západ ztracena. Léčení se zachovalo pouze mezi buddhistickými mistry, kteří ho používali, ale nikde se o jeho existenci nezmiňovali. CHRONOLOGIE Indie 620 před Narození Gotamy Siddharthy, Buddhy Šákjamuniho, na Kristem indicko-nepálském pomezí. 543 před Kristem Smrt Gotamy Siddharthy v Kusingaře v Indii. 2. až 1. století Byla napsána Tantra Lotus Sutra [ 3 ] , v té době již před existovaly i jiné texty o léčení. Kristem 7 před Historické narození Ježíše. [ 4 ] Kristem „Tři králové“ přicházejí z Východu (Indie), aby nalezli 5 před reinkarnaci Osvíceného. Odvádějí Ježíše s rodinou do Kristem Egypta a Indie. 27 až 30 AD po 30 až 33 AD Ježíš se vrací na 2 až 3 roky do Jeruzaléma. [ 5 ]
30 až 33 Ukřižování. Existují důkazy, že Ježíš ukřižování přežil. [ AD 6] 46 nebo Ježíš se vrací do Indie, 16 let po jeho ukřižování. [ 7 ] 49 AD Ježíšova smrt ve Šrínagáru v Indii. Legendy praví, že se 110 AD dožil věku 120 let, což nebylo v jeho době neobvyklé. [ 8 ] Japonsko Konec 19. Pátrání Mika Usuiho po reiki. století Čudžiro Hajaši získává titul mistra reiki (reiki III) ve 1925 věku 47 let. Smrt Mika Usuiho. Vychoval 16‒18 mistrů reiki. Různé 1930 zdroje se v tomto liší. 10. Smrt Čudžira Hajašiho. Vychoval 13 ‒16 mistrů reiki, květen včetně prvních žen ‒ své manželky Cie Hajašiové 1941 a Hawajo Takatové. Havaj 24. prosinec 1900 Narodila se Hawajo Kawamuruová (Takatová). 10. březen Vzala si Saičiho Takatu. 1917 Říjen 1930 Smrt Saičiho Takaty. Hawajo Takatová odchází do Japonska na léčení v nemocnici Maeda v Akasace a potom na Hajašiho reiki 1935 kliniku Šina o Mači v Tokiu. Je vyléčena během čtyř měsíců.
Jaro 1936 1937
Takatová získává zasvěcení do reiki I od Čudžira Hajašiho. Takatová získává od Hajašiho reiki II, potom se vrací na Havaj. Otevírá svoji první léčebnou kliniku v Kapaa.
Zima Takatová získává od Hajašiho na Havaji reiki III. 1938 22. února Čudžiro Hajaši prohlašuje Hawajo Takatovou mistryní 1938 reiki a svojí nástupkyní. 11. Smrt Hawajo Takatové. V období od roku 1970 do roku prosinec 1980 vychovala 22 mistrů reiki. Některé zdroje uvádějí 1980 jako datum její smrti 12. prosinec. [ 9 ] Mikao Usui se vrátil do Japonska a usadil se v zenovém buddhistickém klášteře, kde nalezl texty popisující léčebný proces, které teď mohl číst v sanskrtském originále. Tyto texty ale neobsahovaly informaci, jak energii aktivovat a učinit ji použitelnou. Jak už jsem uvedla, takovéto zatajování informací bylo v sútrách prováděno záměrně, aby se často velice důležitý materiál nedostal do rukou nepovolaných, kteří by dosud nebyli způsobilí s ním zodpovědně a správně nakládat. Hawajo Takatová o tom píše: Pustil se do studia sanskrtu a při svém zaníceném studiu nalezl návod. Naprosto jasný a jednoduchý. Nic komplikovaného. Něco jako dvě a dvě jsou čtyři ... A tak řekl: „Výborně, tak jsem to našel. Ale nyní to musím rozluštit, protože to bylo napsáno před 2500 lety ‒ je to starodávné. K tomu se musím podrobit zkoušce.“ [ 18 ] Zkouška spočívala v třítýdenní meditaci, půstu a modlitbách na hoře Korijama v Japonsku. Vybral si vhodné místo a naskládal před sebe 21 kamínků, jež mu měly pomoci měřit čas; každý den jeden kamínek odhodil. Poslední ráno této zkoušky, v nejtmavší hodině těsně před východem slunce, spatřil Usui světelnou střelu, mířící přímo na něj. Jeho první reakce byla před ní utéci, ale potom se zarazil. Rozhodl se, že přijme na svou meditaci jakoukoliv
odpověď, i kdyby to měla být smrt. To světlo zasáhlo jeho třetí oko a na nějakou dobu ztratil vědomí. Potom uviděl, jakoby na obrazovce, „miliony a miliony duhových bublin “ [ 19 ] a symboly reiki. Se zjevením každého jednotlivého symbolu obdržel zároveň i instrukce, jak ho používat, aby se léčebná energie aktivovala. Bylo to první zasvěcení do reiki, psychické znovuobjevení tohoto starodávného systému. Mikao Usui sestoupil z hory Korijama s léčebnou metodou, kterou používali Buddha a Ježíš. [ e ] Při sestupu měl zážitky, které jsou tradičně známy jako čtyři zázraky. Nejprve si při chůzi ukopl palec. Posadil se a instinktivně si na něj přiložil ruce. Jeho ruce začaly být horké a poraněný palec se zahojil. Potom přišel k domu, jenž na úpatí hory sloužil jako útočiště poutníkům. Požádal o vydatné jídlo, což nebylo po jedenadvacetidenním půstu právě rozumné, ale nezpůsobilo mu to žádné potíže. Za třetí, ženu, která mu podávala jídlo, trápil bolavý zub. Když jí přiložil své ruce na tvář, bolest pominula. Po návratu do kláštera se dozvěděl, že představený kláštera leží v bolestech způsobených artritidou, a i jeho vyléčil. Usui pojmenoval léčivou energii reiki, což znamená univerzální energie životní síly, a jeho dalším krokem byl odchod do kjótských chudinských čtvrtí. Tam žil po několik let v městském útulku pro bezdomovce a léčil každého, kdo za ním přišel. Kultura a etika té doby vyžadovala, aby mrzáci a hdé se zjevnými vadami byli společností podporováni jako žebráci. Každého vyléčeného člověka požádal, aby začal nový život. Ale posléze zjistil, že má kolem sebe stále tytéž lidi. Když viděl, že lidé, které vyléčil, pokračují v žebrání, místo toho, aby si opatřili poctivou obživu, rozhodl se nakonec ze slumů odejít. Mnozí vyléčení byli nespokojeni, neboť teď již nemohli tak snadno žebrat a museli si jít hledat práci. Usuiova zkušenost ze slumů se dodnes používá k ospravedlnění vysokých cen, které jsou požadovány za zasvěcení. Lidé by údajně
reiki nedokázali ocenit, kdyby za ně řádně nezaplatili. Usuiho neúspěch však nemusí nutně spočívat v tom, že žebráci za svoje vyléčení nezaplatili, ale spíše v tom, že léčil pouze tělo a zanedbával jejich mysl a ducha. Buddhistická doktrína nepřikládá léčení těla téměř žádný význam. Stanoví, že jediná léčba spočívá v léčení ducha, a ta je podmíněna nastoupením cesty k osvícení. Když člověk dosáhne osvíceného stavu, nemusí se již znovu narodit. A to je způsob, jakým lze skončit veškeré utrpení. Buddhisté považují cestu k osvícení za jedinou skutečnou a účelnou léčebnou metodu. Mikao Usui se stal poutníkem a prošel s reiki pěšky celé Japonsko. Při svém putování a přednáškách se setkal s Čudžirem Hajašim, bývalým důstojníkem námořnictva a rezervistou na penzi. Hajaši získal od Usuiho zasvěcení na mistra reiki v roce 1925 ve věku čtyřiceti sedmi let a stal se Mikao Usuiovým nástupcem. Do své smrti v roce 1930 vychoval Usui 16 nebo 18 mistrů reiki (hlavní zdroje se v tomto liší) a o žádném z nich, kromě Hajašiho, se v záznamech nehovoří. Čudžiro Hajaši zasvětil během svého života do reiki týmy léčitelů, mužů i žen, a z 16 lidí učinil mistry. Otevřel léčebnou kliniku v Tokiu, kde léčitelé pracovali ve skupinkách na pacientech, kteří po dobu léčení přebývali na klinice. Tito léčitelé rovněž chodili domů k hdem, jejichž zdravotní stav jim neumožňoval se na kliniku dostavit. A právě na tuto kliniku Šina o Mači Čudžira Hajašiho přijela v roce 1935 na léčení Hawajo Takatová. Hawajo Kawamuruová se narodila 24. prosince roku 1900 na havajském ostrově Kaui v Hanamaulu, [ 20 ] v rodině sběrače ananasů. Pro práci na plantáži byla příliš drobná a křehká, a tak ještě za své školní docházky si našla méně fyzicky náročné možnosti výdělku. Pomáhala učit malé děti a také pracovala jako administrativní pracovnice u minerálního vřídla. Když vyšla ze školy, přijala místo služebné v domě bohatého plantážníka a strávila na jeho plantáži následujících dvacet čtyři let. Později jí byla
svěřena práce hospodyně a potom i zodpovědná práce v účtárně. V roce 1917 si vzala účetního plantáže Saičiho Takatu, s nímž prožila šťastné manželství. Měli spolu dvě dcery. Saiči Takata však roku 1930 náhle zemřel na srdeční infarkt. Bylo mu dvaatřicet let. Ovdovělá Hawajo Takatová se s manželovou smrtí velice těžce vyrovnávala. Po pěti letech byla na pokraji psychického zhroucení a projevily se u ní i příznaky vážných fyzických potíží. Bylo zjištěno, že má nemocný žlučník, který vyžadoval operaci, ale zároveň trpěla i onemocněním dýchacího ústrojí, kvůli němuž by použití anestetika ohrozilo její život. Její zdravotní stav se stále zhoršoval a bylo jí řečeno, že bez operace nepřežije, ale operace ji může zabít. Když jí v roce 1935 zemřela sestra, odjela paní Takatová do Japonska, aby zprávu o její smrti oznámila rodičům, kteří žili v Tokiu, a potom byla hospitalizována v nemocnici Maeda v Akasace. Několik týdnů tam odpočívala a čekala na operaci. Lékaři zjistili, že má také zánět slepého střeva, nádor a žlučníkové kameny. Noc před operací však uslyšela hlas, který jí řekl: „Operace není nutná.“ Uslyšela ten hlas znovu, když byla již na operačním stole a mělo jí být podáno anestetikum. Vstala a zeptala se chirurga, zda neexistuje nějaký jiný způsob léčby. Lékař odpověděl: „Ano, pokud můžete zůstat v Japonsku dostatečně dlouho,“ a pověděl jí o klinice Čudžira Hajašiho. Chirurgova sestra, která se v minulosti léčení na této klinice podrobila a sama byla do reiki zasvěcena, ji tam ještě téhož dne zavedla. Paní Takatová byla na kliniku přijata a během čtyř měsíců byla zcela vyléčena, nejen fyzicky, ale i duševně a duchovně. Požádala o zasvěcení, ale zprvu byla odmítnuta. Nikoliv proto, že byla žena, ale proto, že byla cizinka. Hajaši v té době nechtěl, aby se reiki dostalo mimo Japonsko. Nakonec však na přímluvu chirurga z nemocnice Maeda souhlasil a na jaře roku 1936 získala Takatová zasvěcení do reiki I. Připojila se k týmu léčitelů, kteří na klinice
pracovali, a v roce 1937 obdržela reiki II a vrátila se na Havaj. V té době již pobývala v Japonsku dva roky. Otevřela si svoji vlastní úspěšnou kliniku v Kapaa. Aby pro svou léčitelskou činnost nebyla obtěžována úřady, obstarala si povolení provozovat masážní služby. V roce 1938 navštívil Cudžiro Hajaši paní Takatovou na Havaji a společně uskutečnili přednáškové turné. V té době ji zasvětil do reiki III a 22. února roku 1938 ji prohlásil mistryní/učitelkou reiki a svou nástupkyní. Trval však na tom, aby nikomu neposkytovala zasvěcení do reiki zdarma. Další jeho požadavek byl, že kdykoliv ji zavolá, tak za ním musí neprodleně přijet do Japonska. V roce 1939 si Takatová otevřela své druhé léčebné středisko v Hilo. Jednoho rána roku 1941 procitla a spatřila psychickým zrakem Hajašiho, jak stojí u nohou její postele. Věděla, že to je předvolání, a nastoupila na první loď do Tokia. Když přijela na kliniku, našla tam vedle Hajašiho a jeho ženy Cie Hajašiové shromážděny ještě další japonské mistry reiki. Bylo jí řečeno, že se schyluje k velké válce a že všichni reiki léčitelé v ní zahynou a klinika bude uzavřena. Již dříve se obával, že reiki bude světu naprosto ztraceno, a proto učinil cizinku Takatovou svou nástupkyní. Dále oznámil, že jako záložní důstojník námořnictva dostal povolávací rozkaz, ale že jako zdravotník a léčitel se odmítá podílet na zabíjení a přijme raději vlastní smrt. Proto přivolal Takatovou. 10. května roku 1941 zastavil Hajaši v přítomnosti svých studentů psychickým způsobem své srdce a zemřel. Druhá světová válka opravdu způsobila, že reiki z Japonska vymizelo. Cie Hajašiová přežila, ale jejich dům a kliniku zabralo vojsko a ona je již nemohla dále provozovat jako léčebné středisko. Paní Takatová se stala nástrojem kontinuity reiki. Nejprve je uvedla na Havaji, potom je šířila i jinde ve Spojených státech a v Kanadě a nakonec je vzala i do Evropy. Dožila se věku osmdesáti
let, ale vždy vypadala o několik desítek let mladší. Zasvětila stovky lidí a v posledních deseti letech svého života, mezi lety 1970‒1980, vychovala 22 mistrů, žen i mužů. Zemřela 11. prosince 1980. Na jejích léčebných klinikách bylo zvykem, že zasvětila některého rodinného příslušníka pacienta, který byl vážně nemocný a vyžadoval intenzivní léčbu, aby mohl s léčením pomoci. A pokud byl pacient dostatečně silný, předala reiki i jemu, takže mohl pomáhat sebeléčením. Vyučovala vyprávěním příběhů a vlastním příkladem. Studentům nedovolila, aby si dělali poznámky, a neučila pokaždé stejně. Někdy začínala léčit od hlavy, jindy uprostřed těla nebo dokonce od nohou. Ani její školení mistrů/učitelů neprobíhalo pokaždé naprosto stejným způsobem. Paní Takatová vždy požadovala od svých studentů peníze, a to i od svých rodinných příslušníků. Domnívala se, že je to opravdu nezbytné, že hdé, kteří za výuku nezaplatili, si reiki neváží nebo je ani nepoužívají. A že nemohou být úspěšní v podnikání ani v životě. [ 21 ] Učitelé, které vychovala, i nadále účtují vysoké ceny, dost vysoké na to, aby reiki udržovali finančně exkluzivní, mimo možnosti většiny lidí. Podle mého názoru je v dnešním zbědovaném světě účtování vysokých cen za jakékoliv léčení morálně nesprávné, i když přístup paní Takatové lze rovněž pochopit. Někteří studenti si vskutku neváží toho, za co tvrdě nezaplatili. Americká kultura podporuje lidi v tom, aby si vážili věcí nikoliv podle jejich skutečné hodnoty, nýbrž podle toho, kolik za ně musejí zaplatit. Moje zkušenosti jsou však takové, že ačkoli někteří studenti opravdu vůbec nedokáží ocenit, co získali, reiki nějakým významným způsobem přesto ovlivní jejich život. Od smrti Hawajo Takatové prošlo reiki na Západě mnoha změnami. Phyllis Furumotová, vnučka Takatové a její nástupkyně, byla prohlášena velmistryní Usuiho tradičního reiki. Léčebné techniky a metody prodělaly změny a vzniklo několik větví tohoto
léčebného systému. Každá z těchto větví tvrdí, že jedině oni dělají reiki správně, ale skutečnost je taková, že všechny tyto směry fungují a všechny jsou odvozeny od učení Hawajo Takatové. Usuiho tradiční systém reiki, rovněž nazývaný Usuiho reiki ryoho, je pravděpodobně nejblíže tomu, co Hawajo Takatová původně přivezla z Japonska. Výuka reiki při něm probíhá ve třech fázích, kde reiki III je mistrovský/učitelský stupeň. K tradičnímu mistrovskému/učitelskému školení je připuštěna jen hrstka lidí. I ti, kteří si mohou dovolit zaplatit 10 000 dolarů, musejí obdržet pozvání. Někteří učitelé v současnosti rozdělují třetí stupeň na dvě části. Absolventi první části získají titul praktikanta reiki a teprve absolventi druhé části jsou připraveni a oprávněni reiki vyučovat a předávat. Někteří lidé říkají první části zasvěcení, tedy na praktikanta reiki, pokročilé reiki II. Jeden ze systémů reiki, který se nazývá Radiance (což lze přeložit asi jako zář ‒ pozn. překl.), rozděluje reiki do jedenácti stupňů, přičemž tvrdí, že jeho vyšší stupně přesahují dokonce i učení Hawajo Takatové. Vyšší počet stupňů znamená rovněž vyšší cenu. Výukové metody se v rámci jednotlivých stupňů rovněž odlišují. Reiki I vyučuje většina učitelů stejným způsobem, při výuce druhého stupně dochází k určitým diferencím. Nejvíce se však jednotliví učitelé liší při reiki III, zejména v metodě zasvěcení. Při tradičním způsobu předávání reiki I se používají čtyři zasvěcení; každý ze symbolů se předává zvlášť. Někteří učitelé používají čtyři zasvěcení také pro reiki II, zatímco některé moderní metody vyžadují pouze jediné kombinované zasvěcení pro každý stupeň. Já osobně rozděluji reiki pouze do tří stupňů a při reiki III poskytuji svým studentům veškeré informace, kterých je zapotřebí k tomu, aby mohli reiki sami vyučovat. Stejně tak popisuji celý proces i v této knize. I když jsem byla vyškolena v obou metodách zasvěcení, dávám přednost modernímu způsobu, který vyžaduje pouze jedno zasvěcení pro každý stupeň. Tento způsob je podle mě účinnější,
nehledě na to, že je podstatně jednodušší. Moje metody jsou modernější než tradiční reiki ‒ shrnují z reiki to nejúčinnější a zároveň je zbavují zbytečné komplikovanosti. Reiki se od dob Mika Usuiho, Cudžira Hajašiho a Hawajo Takatové neustále mění a vyvíjí. Dostává se ke stále většímu množství lidí, zejména tam, kde někteří netradiční učitelé již nepožadují za zasvěcení vysoké ceny. Jak vyučoval léčení přikládáním rukou Buddha a jak se mu naučil Ježíš a jak je vyučoval, už není známo. Ke kořenům reiki je třeba mít úctu, ale přitom je nutno rovněž respektovat měnící se svět a s tím související měnící se potřeby lidí a Země. Doufám, že tato kniha významně přispěje k šíření reiki a zachování jeho účinných metod, aby už nikdy nemohly být ztraceny, a zároveň že je zpřístupní všem, kdo se mu chtějí naučit. Reiki je láska a v této době planetární krize potřebujeme veškerou lásku, jíž se nám může dostat. „Reiki“ napsáno v japonštině různými styly písma
[ 1. ] Laurel Steinhiceová v knize Dianě Steinové: Dreaming
the Past, Dreaming the Future. A History of the Earth, str. 196‒199, 1990. [ 2. ] Laurel Steinhiceová: Personal Communication, únor 1991. [ 3. ] Raoul Birnbaum: The Healing Buddha (Boulder, CO, Shambala Publications, lne., 1979), str. 26‒27. [ 4. ] Holger Kersten: Jesus Lived in India. His Uknown Life Before and After the Crucifixion (Dorset, England, Element Books, Ltd. 1991), str. 86. Údaje z Ježíšova života jsou převzaty z této knihy. Jejich důležitost pro reiki je naprosto zřejmá). [ 5. ] Tamtéž, str. 124‒125. [ 6. ] Tamtéž, str. 127 a násl. strany. [ 7. ] Tamtéž, str. 174, datum str. 183. [ 8. ] Tamtéž, str. 205‒206. [ 9. ] Údaje z let 1800‒1900 se objevují v několika různých zdrojích o reiki. V této knize jsem čerpala převážně z knihy Fran Brownové: Living reiki. Takata’ Teachings (Mendocino, CA, Life Rhythm, 1992). [ 10. ] Dějiny tradičního reiki jsou k dispozici v prakticky každé knize o reiki. Mým hlavním zdrojem je zde Hawajo Takatová: The History of Reiki as Told by Mrs. Takata (Southfield, MI, The Center for Reiki Training, 1979), audiokazeta a příslušný text.
[ 11. ] William L. Rand: Reiki. The Healing Touch, First and Second Degree Mamuti (Southfield, MI, Vision Publications, 1991), str. 2. [ 12. ] John Blofeld: The Tantric Mysticism of Tibet. A Practical Guide to the Theory, Purpose and Techniques of Tantric Meditation (New York, NY, Arkana Books, 1970), str. 36‒40. [ 13. ] Holger Kersten: Jesus Lived in India, str. 86‒91. [ 14. ] John Blofeld: The Tantric Mysticism of Tibet, str. 198‒ 199. Této vynikající knize vděčím do značné míry za své porozumění buddhismu. [ 15. ] Holger Kersten: Jesus Lived in India, str. 106‒108. [ 16. ] Tamtéž, str. 150 a násl. strany. [ 17. ] Tamtéž, str. 186‒187, 196‒197, 203‒206. [ 18. ] Hawajo Takatová: The History of Reiki as Told by Mrs. Takata, text k audiokazetě, str. 4. [ 19. ] Tamtéž, str. 6. [ 20. ] Prakticky každá kniha o reiki popisuje život Hawajo Takatové. V této knize jsem použila následující zdroje: Fran Brownová: Living Reiki. Takata’ Teachings a Helen J. Haberlyová: Reiki. Hawajo Takata’ Story, (Olney, MD, Archedigm Publications, 1990), str. 11‒44. Obě knihy velice doporučuji.
[ 21. ] Hawajo Takatová: The History of Reiki as told by Mrs. Takata, text k audiokazetě str. 14‒15. Poznámky překladatele: [ a ] Domnívám se, že neexistuje žádný stručný a výstižný český ekvivalent slova „channeling“ Toto anglické slovo v českém jazyce zdomácnělo a běžně se ho používá ve smyslu konzultace bytostí mimo tento fyzický svět prostřednictvím médií. [ b ] Konzultoval jsem toto tvrzení s bývalým mnichem théravadové větve buddhismu, která má velice přesně vymezenou terminologii a klade velký důraz na její dodržování, aby nedocházelo k mylným interpretacím buddhistické filosofie. Podle tohoto učení se osvícený člověk po své „smrti“ ‒ vstupu do parinirvány ‒ již nevrací, neboť dochází k úplnému rozpadu veškerých prvků potřebných ke znovuzrození. Jinými slovy, člověk, který dosáhl stavu nirvány (v dialektu jazyka páli ‒ nibbány) ještě za života tady na Zemi, vstupuje v okamžiku smrti do parinirvány, odkud již není návratu. Respektive není, co by se vracelo. V učení jógy je tomu jinak. Osvícení mistři se vracejí zpět na Zemi, aby ukazovali cestu hledajícím. Nádherná alegorie na toto téma je Jonathan Livingston Racek od Richarda Bacha. [ c ] V životě Gotama Buddhy si můžeme povšimnout, že neustále opakuje, že je dvacátý pátý buddha. Tech čtyřiadvacet dalších buddhů, kteří přišli před ním, jsou dějinám neznámí, ačkoliv buddha, jehož známe, musel stavět na základech, které oni položili. (Vivekananda. The Yogas and Other Works, RamakrishnaVivekananda Center, New York, 1984.)
[ d ] A to jen v některých technikách. Neplatí to o tantře obecně. Vzhledem k tomu, že předmět tantry je v podvědomí velké většiny lidí na Západě značně zkreslený a toto slovo obvykle vyvolává asociaci s bizarními sexuálními praktikami, dovolil bych si tu parafrázovat část textu z publikace renomované indické školy The Bihar School of Yoga, nazvané Tattwa Shuddi. The Tantric Practice of Inner Purification (Tantrická cvičení vnitřní očisty), která byla napsána pod dohledem známého jogína paramahansy Satyanandy Saraswatiho: „Co jiného jsou obavy a vášně, než projevy energie? Už jen emoce, které prožíváme v našem každodenním životě, zcela postačují k tomu, aby nás doháněly k šílenství. Lidé si nedokáží zachovat svoji vnitřní rovnováhu a dopouštějí se znásilňování, vražd a jiných zločinů. Co by se asi stalo, kdyby vaše mysl byla náhle konfrontována plnou brutální silou strachu a vášně, která je skrytá ve vašem podvědomí? Dokázali byste jí čelit? Tantrik je schopen takovou explozi ze svého podvědomí připustit; je schopen tuto mohutnou vnitřní sílu ovládnout a přetransformovat ji ve vyšší a subtilnější sílu, kterou dokáže vědomě řídit. Bylo však zjištěno, že mnohé podobné praktiky vedly k živelným explozím prožitků z neprozkoumaných domén mysli, jež průměrný člověk nebyl schopen ve zdraví ustát. Z toho důvodu vyvinuli tantrikové jiná cvičení, jež umožňují vést aspiranta plynule a bezpečně různými stupni obtížnosti, dle jeho pokročilosti. Extrémní praktiky byly ponechány těm, kdo jsou dostatečně silní na to, aby dokázali tváří v tvář neochvějně čelit syrovým a zdrcujícím vnitřním prožitkům. Mezi tyto jemnější techniky, jež tvoří základ pokročilejších cvičení, patří například hatha jóga, krija jóga (pojem krija jóga ‒ je velice široký a nelze ho zaměňovat se specifickou a vysoce účinnou meditační technikou, jak ji učil paramahansa Jogananda ‒ pozn. překl.), džapa (opakování mantry ‒ pozn. překl.), jakož i tattwa shuddi“ (pročišťování elementů vytvářejících tělo a mysl pomocí
sebereflexe a meditace ‒ pozn. překl.). Samotné slovo „tantra“ je složeninou dvou sanskrtských slov: „tanoti“ ‒ expanze a „trayati“ ‒ vysvobození. Tantra je tedy metoda expanze mysli a vysvobození neprobuzené potenciální energie. Jejím konečným cílem je splynutí individuálního vědomí s „vědomím božským.“ Nebo ‒ v buddhistickém pojetí ‒ vstup do parinirvány. Z výše uvedeného je snad dostatečně zřejmé, že některé „tantrické” skupiny u nás používají slovo „tantra“ jen jako krycí název pro skupinový sex (nebo orgie?). Určitému typu sexuálně neukojených lidí mohou podobné seance prospívat jejich mentálnímu zdraví. Jiným mohou uškodit. O jejich duchovní hodnotě se dá ale v každém případě velice vážně pochybovat. V podstatě nejde o nic jiného, než o ritualizaci sexu. Uvedu zde na toto téma úryvek z úvodu knihy sira Johna Woodroffea The Serpent Power. „Jiný autor (v knize The Apocalypse Unsealed ‒ pozn. překl.) říká: „Pouhý fušer do pseudookultismu pouze zdegraduje svůj intelekt dětinskostmi psychismu, stane se obětí zlovolného vlivu přeludného světa nebo zničí svoji duši obscénními praktikami falické magie ‒ jak dokonce i v dnešní době činí tisíce pomýlených lidí.“ Je tomu opravdu tak? Je možné, že perverzní nebo pomýlené zaměření se na pohlavní a s nimi související orgány může mít následky, o nichž autor hovoří. A je docela možné, že na totéž poukazuje komentátor Lakṣmīdhara, když hovoří o Utṭara-Kaulas, kteří probouzejí energii v muladháře, aby uspokojili svoji touhu po užívání si světa, a neusilují o to, aby ji vedli vzhůru do nejvyššího centra, což je předmětem jógy hledající nadpozemské blaho. O takových lidech sanskrtský verš praví: „Tito jsou opravdoví prostituti“. Já sám jsem však nikdy neslyšel o tomto mluvit Indy, snad proto, že tohle nepatří do jógy v jejím pravém smyslu, a rovněž proto, že vzhledem k předpokládané disciplíně, jež se vyžaduje od
těch, kdo podstoupí tuto jógu, její inherentní povaze a cíli, který její adepti sledují, taková možnost nepřichází v úvahu. Ind, který praktikuje tuto či jinou cestu duchovní jógy, tak obyčejně nečiní ze zvědavého zájmu o okultismus ani z touhy získat „astrální“ nebo podobné prožitky. Jeho přístup je tu stejně jako ve všech ostatních záležitostech, především duchovní. Sir John Woodroffe v poznámce uvádí, že v tantře je záměrně ponechán určitý prostor nepříjemným prožitkům i nebezpečím, a proto se nikomu nedoporučuje ji praktikovat, s výjimkou těch, kdo jsou plně kompetentní (Adhikārī).“ Tolik tedy The Serpent Power. Já osobně mám s tantrickou jógou ‒ v tomto pojetí ‒ dosti bohaté zkušenosti a mohu zcela zodpovědně říci, že disciplína tantry je naprosto bezpečná, pokud se jí člověk naučí pod vedením zkušeného učitele, který ví, co dělá, a lze ji potom zcela bezpečně praktikovat i samostatně v soukromí. Lze se oprávněně domnívat, že strašení s nebezpečností jógy sloužilo guruům k tomu, aby udržovali své stoupence v uctivé bázni a poslušnosti a udržovali si punc tajuplnosti a síly. I když nepochybně existují i techniky, které mohou být velice nebezpečné, jak jsem se zmínil hned v úvodu. Ty jsou ale velice specifické a omezené jen na velice úzký okruh jednotlivců. Můj duchovní učitel ‒ pan Ivan Kaplan mi říkal, jak byl také zmatený, když začínal. Setkal se tehdy s panem Máni Fingerem, který se stal jeho učitelem některých tantrických technik ‒ především krija jógy, a řekl mu s obavami, že je to přece nebezpečné. Pan Máni Finger mu rezolutně odvětil: „Nesmysl! Je nebezpečné to nedělat!“ A později, když začal tyto techniky sám vyučovat, chodily o něm po Pretorii „hrůzostrašné zvěsti“, že prý zvedá lidem kundalíni. Dnes na to, s odstupem času, pohlíží již jen jako na úsměvnou historku. Při kundalíni józe dochází k cílevědomé transmutaci nižších forem energie ve vyšší formy prací s čakrami, bídža mantrami
a mudrami. Tyto techniky jsou velice účinné, a pokud je předává kompetentní učitel, jsou naprosto bezpečné. A i když je zřejmě pravda, že nejvyššího cíle dosáhnou jen ti nejoddanější, nejsilnější a požehnaní, tyto techniky jsou v mnoha směrech nesmírně přínosné pro každého, kdo je připraven je poctivě a systematicky praktikovat. Pojednání o tantře naleznete též např. v knize svámího Rámy Život s himalajskými mistry (Pragma, Praha 2000) v kapitole nazvané „Tři tantrické školy“, str. 248. [ e ] Domnívám se, že toto tvrzení je zcela pošetilé. Ježíš ani Buddha, jako dokonalé bytosti, jistě nepotřebovali používat k léčení žádné „berličky“, a to ani v podobě reiki. Pro člověka, který v sobě rozvinul božské vědomí, není nic nemožného a je schopen vyléčit kohokoliv i navrátit již vyhaslý život. V životech světců nalezneme o tom řadu svědectví.
KAPITOLA DRUHÁ Co je to reiki?
Akt přikládání rukou na lidské nebo zvířecí tělo s úmyslem poskytnout útěchu a zmírnit bolest je stejně starý jako instinkt. První věc, kterou člověk obvykle udělá, pocítí-li bolest, je to, že si na bolestivé místo přiloží ruce. Když dítě upadne a odře si koleno, chce, aby se ho dotýkala jeho matka (nebo aby je políbila) a jeho bolest tak utišila. Jestliže má dítě horečku nebo je nemocné, matka mu instinktivně přiloží své ruce na čelo. Lidský dotek poskytuje teplo, uklidňuje a léčí. A je rovněž projevem starostlivosti a lásky. Zvířata, například pes nebo kočka, si začnou bolestivé místo olizovat ‒ ze stejného důvodu, jako si člověk přikládá ruce. Zvířecí matka olizuje rovněž svá mláďata, když jim není dobře. Tento prostý akt je základem všech léčebných technik přikládání rukou. Každé živé tělo, lidské i zvířecí, vyzařuje teplo a energii. Tato energie je sama životní síla a má tolik různých pojmenování, kolik je na světě různých civilizací. Mary Coddingtonová ve své knize In Search of the Healing Energy (Destiny Books, 1978), napsala o této energii a o jejím pojetí v různých kulturách celou knihu. V Polynézii říkají této léčivé síle „mana“ a indiáni z kmene Irokézů ji nazývají „orenda“. V Indii je známa pod názvem „prána“, v hebrejštině „ruach“, v islámských zemích „barraka“ a v Číně jí říkají „čchi“. Někteří individuální léčitelé ji pojmenovali „orgonová energie“ (Orgone Energy ‒ Wilhelm Reich), živočišný magnetismus (Animal Magnetism ‒ F. A. Mesmer), a „archaeus“ (Paracelseus). V Japonsku se této energii říká „ki“ a odtud je odvozeno slovo „reiki“. Mantak Chia, který je instruktorem disciplíny čchi-kung, definuje čchi (čínský ekvivalent ki) takto: „energie, vzduch, dech, vítr, životní dech, životní podstata... aktivující síla vesmíru. “ [ 1 ] Čchi-kung je starobylá asijská léčebná disciplína založená na ovlivňování průtoku energie v těle. Čchi nebo ki je energie, která vytváří tělo a podmiňuje zdravotní stav člověka. Jestliže ki odejde z živého organismu, odejde z něj i život. Čchi nebo ki je také
esenciální životní síla Země, planet, hvězd a nebes a tyto zdroje energie mají vliv na ki živých organismů. Vše živé obsahuje ki a vyzařuje ji ‒ je to biomagnetická energie aury. [ a ] Pokud jde o léčení pomocí reiki, člověku, který byl do reiki zasvěcen, byly zasvěcením otevřeny a pročištěny energetické kanály. Tím nejenže nyní přijímá větší množství životní energie ke svému vlastnímu léčení, ale současně se také napojuje na její zdroj. [ b ] Tento zdroj lze pojmenovat jakýmkoliv jménem, které si pro něj léčitel zvolí. Já ho nazývám Bohyní. Některé další názvy mohou být například Bůh, Vyšší Já, vesmír nebo cokoli jiného, co lze označit za prvotní zdroj či životní energii. Tato životní energie je zdrojem života samého a konceptuálně i fakticky daleko starší než kterákoli náboženská filosofie. Každý živý organismus má ki, ale zasvěcení do reiki napojuje člověka na její nekonečný zdroj účinnějším způsobem. Po prvním zasvěcení se příjemce stane vodičem této vesmírné léčivé energie. Od té doby až do konce života stačí, aby položil ruce na sebe či na někoho jiného a energie jím začne automaticky proudit. Zasvěcení tím, že přivádí příjemce do bezprostředního kontaktu se zdrojem ki, zvyšuje jeho energetickou hladinu. Přijde do kontaktu s energií, která nejprve léčí jeho samého a zároveň mu umožňuje léčit i druhé bez toho, že by se vyčerpal. V průběhu několika minut procesu zasvěcení získá příjemce dar, který navždy ovlivní jeho život nesmírně pozitivním způsobem. Zasvěcení je to, co odlišuje reiki od všech ostatních metod léčení přikládáním rukou či dotykem. Člověk se jím stává léčitelem. Při reiki I získá student jedno kombinované (anebo čtyři jednotlivá, pokud je přijme od tradičního léčitele reiki). Při reiki II získá další a ještě jedno při reiki III. Každé nové zasvěcení k získání dalšího stupně zvyšuje jeho schopnost vést ki. Jsou to vlastní zasvěcení, jež jsou reiki, a bez tohoto procesu ‒ jenž musí být předán přímo z mistra/učitele na studenta ‒ by tento léčebný systém nebyl reiki,
ale něco jiného. Zasvěcení se poskytuje jednotlivě a může z něj být učiněn překrásný rituál. Anebo je lze provést rychle, bez jakýchkoliv ceremonií. V každém případě je to zázračný dar. Učitel začne tak, že se postaví za studenta a nakreslí ve vzduchu jednotlivé symboly. Potom tento proces zopakuje zepředu a nakonec se postaví opět dozadu a proces dokončí. Dochází přitom k tolika různým prožitkům, kolik je jen studentů. Jsou lidé, kteří vnímají barvy, jiní vidí obrazy, další znovuprožívají své minulé životy ‒ zejména životy, v nichž se již reiki zabývali. Někteří lidé jsou naplněni světlem nebo pocitem hlubokého míru, úžasu či lásky. Tyto pocity jsou výrazné, ale přitom velice jemné. Když je nově iniciovaný léčitel požádán, aby položil své ruce na někoho jiného, čímž umožní energii proudit, může poprvé pocítit charakteristický znak reiki, jímž je pocit, kterak mu z rukou vyzařuje intenzivní teplo. Od okamžiku zasvěcení se člověk stává praktikem reiki a otevírají se mu možnosti, o nichž dříve neměl ani tušení. Zasvěcení neposkytuje člověku nic nového; pouze aktivuje a soustřeďuje něco, co v něm vždy bylo. Lze je přirovnat k zapojení lampy do zásuvky v domě, který již předtím měl elektrickou instalaci. Jakmile léčitel přiloží své ruce s úmyslem léčit, rozsvítí světlo. „Tradiční“ učitelé říkají, že když někdo získá reiki v tomto životě, je to proto, že je měl již v dřívějších životech ‒ že je to rozpomínání si. A já věřím, že to jde do ještě větší hloubky. Každý z nás měl v dávných životech reiki. Je součástí našeho genetického dědictví a dříme v každém člověku. Reiki je rozděleno do tří stupňů. U prvního stupně samotné zasvěcení léčí nemoci iniciovaného na fyzické úrovni. Jeho fyzický zdravotní stav se v průběhu několika měsíců zlepší. Tento stupeň je určen zejména pro sebeléčení, ale lze léčit i jinou osobu, pokud je fyzicky přítomna. Takové léčení je známé jako přímé léčení ‒ léčitel musí přiložit své ruce na sebe nebo na někoho jiného.
(Pozice rukou pro léčbu s reiki I jsou uvedeny v následující kapitole). Přizpůsobení se zasvěcení do reiki I trvá tři až čtyři týdny. V tomto období se energie může zapínat naprosto nečekaně i ve chvílích, kdy člověk nemá právě v úmyslu nikoho léčit. Mohou se dostavit pocity, jako by neměl dostatečný kontakt se zemí, pocity rozrušení, živé sny, včetně snů o minulých životech, jindy to mohou být příznaky detoxikace, které se mohou projevovat průjmy, silnou rýmou či častějším močením. Přitom bude naprosto zdráv a v pořádku. Probíhá prostě proces přizpůsobení se organismu k přijímání většího množství energie a ke zvýšené schopnosti léčitele ji vést. Do aury a těla vstupuje větší množství ki, než na jaké byl zvyklý, a jeho aura a čakry se pročišťují. Stanou-li se příznaky nadmíru nepříjemnými, pomůže provést léčení na sobě nebo na někom jiném. Tím se energie vyrovná a příznaky ztlumí. Po získání reiki I je ideální po dobu alespoň jednoho měsíce co možno nejvíce léčit, včetně každodenního sebeléčení. Zasvěcením do reiki II se výrazně zvýší množství léčivé energie, kterou je člověk schopen vést. Tento stupeň se zaměřuje na emoční, duševní a karmické léčení iniciovaného. Po zasvěcení se staré emoce, nevyléčené situace z minulosti, minulé životy a negativní modely myšlení vynoří na povrch, aby mohly být konečně zcela vyléčeny. [ c ] Tento proces může trvat i šest měsíců, a i když není vždy příjemný, je pozitivní a nezbytný. Léčení s reiki II je daleko účinnější než léčení jen s prvním stupněm a zároveň poskytuje léčiteli metody a nástroje k léčení osoby, která není fyzicky přítomna. Umožňuje tedy léčení na dálku. Léčitel se seznamuje se třemi ze symbolů reiki a poprvé se s nimi učí vědomě pracovat. Po zasvěcení do reiki I jsou tyto symboly již v léčitelově auře a při léčení vystupují z jeho rukou, aniž by si toho musel být vědom. Při reiki II se léčitel učí vědomě usměrňovat jejich energii. Získává také předběžné informace o proudění
energie, které bude potřebovat po zasvěcení do reiki III jako učitel. Reiki III je mistrovský/učitelský stupeň. Mistr je prostě učitel, který dokonale ovládl svoji disciplínu. Tento titul nezahrnuje žádnou povýšenost ega či majetnické nároky. Při zasvěcení do reiki se pracuje s duchovní energií a člověka, který ji přijímá, tato energie léčí i po duchovní stránce. Je to energie čisté radosti, jednoty se vším stvořením a spjatostí s Bohyní/Zdrojem. Po tvrdé práci, jež následuje po zasvěcení do reiki II, je reiki III radostný dar. Při léčení pociťuje člověk další zvýšení schopnosti přenosu léčivé energie a jeho schopnost léčit se pozvedne na ještě vyšší úroveň. Do reiki III patří dva další symboly, více esoterických informací i k ostatním symbolům a metoda zasvěcení. Tento stupeň se doporučuje pouze pro vážné zájemce, pro lidi, kteří chtějí reiki předávat ostatním a vyčlenit mu velkou část svého života. Proces výuky začíná s reiki I. Jakmile člověk obdrží počáteční zasvěcení, stačí, aby přiložil své ruce s úmyslem léčit buďto jen na bolestivé místo, nebo může provést léčení celého těla. Energie ki, proudící z léčitelových rukou, za něj udělá vše ostatní. Nepotřebuje žádné usměrňování. Léčitel může, nebo nemusí vědět, co je potřeba léčit; tato energie má inteligenci daleko přesahující inteligenci člověka a působí tam, kde je jí třeba. Není čerpána z léčitele ani z jeho aury, ale přímo od Bohyně/Zdroje života. Léčitel přiloží ruce na sérii pozic, které utvářejí léčebnou proceduru, a reiki vykoná zbytek. Je důležité poznamenat, že tato energie působí na všech úrovních ‒ fyzické, emoční, duševní a duchovní. Energie reiki léčí celého člověka. Při léčení, například bolesti hlavy, může současně léčit i další orgány a působit i na jiných úrovních než fyzických. Přestože jsou léčitelovy ruce na bolestivém místě pacienta, v tomto případě na jeho hlavě, je-li tato bolest způsobena potížemi zažívacího systému, což je častá příčina bolestí hlavy, léčivá energie je nasměrována kromě hlavy i do pacientových střev. Tady probíhá léčení na fýzické úrovni. Pokud je bolest hlavy
emočního původu, jako například stres, potom bude reiki tuto bolest léčit na této úrovni. A stejně tak, jestliže se zdroj bolesti nachází na duševní nebo duchovní úrovni. V případě, že léčený člověk trpí ještě nějakými jinými problémy, například alergií, reiki bude působit i tam, bez ohledu na to, zda se pacient léčiteli s tímto problémem svěřil. Lidé a zvířata jsou více než jen fyzické bytosti. Máme hmotné fyzické tělo, které je bezprostředně vnímatelné zrakem i hmatem, ale kromě toho máme ještě tři další těla. [ d ] Tato neviditelná, nefyzická těla jsou energetické úrovně utvořené z ki, jež určují stav fyzického těla. Léčení proto nemůže probíhat pouze na fýzické úrovni. Zatímco lékařská věda působí jen na fyzické tělo, léčení ‒ a zejména reiki ‒ léčí na všech čtyřech úrovních. Zasahuje proto podstatně hlouběji než lékařství a ve svých výsledcích je tak daleko ucelenější. Jestliže nás například rozbolí hlava, může nám od bolesti pomoci aspirin ‒ ten ale neučiní nic pro to, aby se odstranila její příčina. Reiki odstraní nejen bolest, ale i její zdroj. Po užití aspirinu je docela pravděpodobné, že nás po třech hodinách hlava rozbolí znovu; po léčení s reiki se bolest již nevrátí. To platí zejména o závažnějších onemocněních. Zdroj jakéhokoliv fyzického onemocnění je pravděpodobně nejen fyzického rázu, a proto je nutno léčit i jeho nefyzické příčiny. Většina metafyzických léčitelů věří, že každé fyzické onemocnění má nefyzické kořeny v emočních traumatech, negativních modelech myšlení či duchovní beznaději. Abychom mohli nemoc vyléčit, musíme nejprve najít a vyléčit její původ. V tomto směru vykonaly veliký kus práce dvě ženy: Louise Hayová (Heal Your Body a You Can Heal Your Life, Hay House, 1982 a 1984) [ e ] a ještě před ní Alice Steadmanová (Who’s the Matter With Mel, ES Press, lne., 1966). Obě autorky zde uvádějí přehled různých onemocnění a u každého z nich uvádějí jeho psychickou příčinu. Uvedené příčiny mohou být pro některé lidi velice přesné, u jiných mohou
platit méně. Žádná z těchto autorek nemá soudobé politické uvědomění a tato skutečnost se odráží i v jejich definicích či vysvětlení příčin nemocí. Například Louise Hayová uvádí menstruační problémy jako „odmítání ženskosti “, [ 3 ] místo odmítání druhořadého postavení ženy ve společnosti. Vezmeme-li toto v úvahu, budou mít větší platnost. Někteří metafyzičtí léčitelé těchto definic a konceptu karmy (tedy, že si do tohoto života přinášíme situace z předchozích životů) rovněž zneužívají, když lidem říkají, že si za svoji bolest mohou sami. Jejich přístup je: „To je důvod, proč se ti to stalo, můžeš si za to sám. A teď běž a naprav to.“ Odůvodňují to tím, že nemoci jsou karmického původu, že jsou tedy trestem a že záleží na každém člověku, co si vybere. Být nemocný, nebo být zdravý. Není to však tak prosté. Zákony karmy postulují, že před nastoupením každého nového života tady na zemi se duše předem rozhodne, co se tady chce naučit. A být nemocný může být způsob, jak toto učení nastoupit. Slovo karma lze jednoduše přeložit jako činnost, akce. A každá akce má svoji reakci. Anebo můžeme k objasnění konceptu karmy použít wiccánské pořekadlo: „Cokoli vyšleš ven, se ti vrátí.“ [ f ] Chyby, jichž se v životě dopustíme, vyžadují nápravu, pochopení nebo změnu postoje, přístupu k věci, abychom je mohli vyléčit. Někdy je k tomu prostě nutné, abychom si naplno prožili všechny průvodní emoce. Pokud k tomu nedojde v životě, kdy příslušnou karmickou reakci vyvoláme, může se to přihodit v životě následujícím. Nemá to být považováno za trest. Buddhismus učí, že karma je utvářena emočním lpěním, jež je přenášeno z jednoho života do dalšího. Toto je síla, která nutí lidi vracet se znovu a znovu zpět na Zemi, aby se vypořádali s různými situacemi a emocemi. [ g ] Věří, že cesta k osvícení je cestou k vyléčení veškeré karmy a osvobození člověka z koloběhu života a smrti, ale karmu lze přitom rozpustit pouze in-karnací v lidském těle. Někteří léčitelé se táží, zda použití reiki k léčení zasahuje do
karmy jiného člověka nebo zda přenáší zodpovědnost za karmu pacienta na léčitele. Podle mého názoru, je-li pomocí reiki někdo vyléčen, je to naplněním jeho karmy, jinak by k tomu nikdy nedošlo. Léčitel na sebe žádnou zodpovědnost nebere. Je pouze vodičem léčivé energie. Taková léčení se odehrávají mezi nemocným člověkem, jeho jemnohmotnými průvodci a Bohyní. V části zabývající se reiki II se ke karmě ještě vracím.
Problém Nehody Anorexie Bulimie Paže Artritida Astma
Záda
Ňadra Popáleniny, vředy, horečky, záněty, boláky, otoky
EMOČNÍ ZDROJE NEMOCÍ [ 2 ] Zdroj Výraz hněvu, frustrace, protestu. Nenávist sebe sama, popření výživné stránky života, pocit, že „nejsem dost dobrý“. Schopnost obejmout, staré emoce usazené v kloubech. Model kritizování sebe i druhých, perfekcionismus. Majetnická láska, pocit viny, pocit méněcennosti. Horní část = člověk necítí emoční oporu, potřebuje oporu. Střední část = pocit viny. Kříže = vyhoření, finanční problémy. Opečovávání, nadměrné opečovávání nějaké osoby/věci/ místa/prožitku. Rakovina prsou = hluboká zášť spojená s nadměrným opečováváním. Hněv
Rakovina
Tračník
Uši Nohy
Prsty na rukou
Genitálie
Hluboká zášť, zlost, rozmrzelost, nedůvěra, sebelítost, beznaděj, bezmocnost. Zácpa je projevem neschopnosti, zřeknutí se něčeho, nedostatku důvěry, že máme dost, hromadění. Průjem = strach udržovat. Příliš obtížné přijmout, co je řečeno. Bolesti uší = hněv. Hluchota = odmítání naslouchat. Sebepochopení, postup vpřed. Ukazovák = ego, zlost a strach. Palec = starosti. Prostředník = hněv, pravý: u muže; levý: u ženy. Držte jej druhou rukou, aby se emoce uvolnily. Prsteník = svazky a hoře. Malíček = rodina a předstírání. Záležitosti týkající se ženskosti a mužskosti, odmítání sexuality, „sex je nečistý“, „ženské tělo je nečisté“. Záněty močového měchýře = rozmrzelost, přechovávání bolestných emocí. Vaginismus = ublížení partnerem v milostném vztahu. Prostata = chybí sebeúcta a sexuální výkonnost. Impotence = strach z partnerky nebo nevraživost vůči partnerovi. Frigidita = strach, pocit viny spojený se sexualitou, sebeopovržení. Předmenstruační syndrom = popírání ženských cyklů nebo znevažování ženskosti. Pohlavní nemoci = pocit viny v sexuální oblasti. Přílišné lpění na penězích nebo vztazích.
Ruce Hlava Bolesti hlavy Srdce Kolena
Nohy
Plíce
Migrény Krk Nadváha Bolest Paranasální dutiny Kůže
Ztuhlost
Artritida = sebekritika, internalizování kritiky, kritizování druhých. My, co ukazujeme světu; něco naprosto není v pořádku. Znevažování sebe sama. Srdce je láska a krev je radost. Infarkty jsou popřením a vymačkáváním lásky a radosti. Nepřizpůsobivost, neschopnost se sehnout, pýcha, ego, paličatost, strach ze změny, pokrytectví. Strach nebo neochota jít kupředu, odmítání pohybu. Křečové žíly = pobyt na místě, jež nenávidíme. Neschopnost přijmout a předat život, popření života. Emfyzema nebo nadměrné kouření = popření života, pocit méněcennosti. Hněv nebo perfekcionismus, frustrace. Pomáhá tu masturbace. Záležitosti spojené s přizpůsobivostí. Potřeba ochrany, nejistota. Vina hledající potrestání. Povšimněte si, kde se projevuje. Podrážděnost někým. Ohrožená individualita, jiní mají nad vámi moc. Snadno zranitelný, pocit být stahován za živa z kůže. Potřebujete o sebe pečovat. Ztuhlé tělo = nepružná mysl, nepřizpůsobivost, strach, neochota cokoliv měnit. Uvědomte si,
Žaludek Mrtvice Otoky
Hrdlo
Nádory
Vředy
kde se projevuje = kde je tento model. Neschopnost strávit myšlenky a prožitky. Koho nebo co dokážete snést? Strach. Negativní myšlení, neschopnost těšit se ze života, násilné prosazování změny směru. Stagnace v myšlení, nahromaděné slzy, pocit uvěznění – být chycen v v pasti. Strach ze změny, neschopnost říci svůj názor, hněv, frustrovaná tvořivost. Laryngitida = zalykání se hněvem. Bolest v krku = hněv. Zánět mandlí nebo poruchy štítné žlázy = potlačená tvořivost, hluboce potlačená tvořivost při leukémii. Falešný růst, neustálé znovuprožívání staré křivdy, neochota ji léčit. Děložní nádory = znevažování ženskosti, misogynie. Strach, pocit, že nejsem dost dobrý, nedostatek sebeúcty.
Vezmeme-li tyto věci v úvahu, jakým způsobem se tedy máme stavět k emocím a karmě při léčení? S citem, soucitem a respektem. Budete-li se řídit definicemi Louise Hayové či Alice Steadmanové, pokud jde o původ nemoci, potom místo toho, abyste učinili nějaké kategorické prohlášení, začněte raději otázkou: „Je možné, že se vám dělají vyrážky proto, že vám jde někdo na nervy?“ Jestliže váš pacient odpoví záporně, zeptejte se ho, co si o tom myslí on. V čem podle něj spočívá příčina jeho problému. Ve stavu hlubokého uvolnění, do jakého se při léčení člověk často dostává, je možné, že si této příčiny začne být vědom, přestože před zahájením léčby o ní neměl ani potuchy. Může se rozpomenout na příslušnou
událost z předchozího života a opětovné prožití této situace ji obvykle vyřeší. Využijte jeho odpovědi k tomu, abyste mu pomohli zvýšit jeho vědomí si sebe sama, nikoli k tomu, abyste ho soudili. Jestliže odpoví, že příčinou je to, že má pocit ohrožení, zeptejte se, co potřebuje k tomu, aby se tato situace změnila. A jak vy, jako léčitel, mu můžete pomoci. To může vyžadovat, abyste mu naslouchali, když vám bude o svých problémech vyprávět, nebo abyste mu při léčení poskytli pocit bezpečí a účasti, vytvořili mu oázu klidu a empatie, kde může dát volný průchod svému rozhořčení nebo se vyplakat. Přibližně při každém čtvrtém léčení s použitím reiki, obvykle tehdy, když jsou léčitelovy ruce buďto na hrdle nebo na srdci pacienta, dojde u něj k emočnímu výlevu. To znamená, že dá výrazně najevo svoje pocity související s jeho nemocí či situací. Často jsou to potlačené emoce, jež jsou kořenem jeho problému. Pacient se může rozplakat, rozčílit, rozpovídat se o tom, co se mu stalo, chichotat se anebo znervóznět. Role léčitele je v takovýchto situacích podpůrná. Léčitel zůstává člověku, který toto všechno prožívá, nablízku a nikterak do tohoto procesu nezasahuje. Pokračuje dál v léčení. Léčitel musí být naprosto nestranný. Stane se, že uslyší věci, které ho vyděsí, ale nemůže na ně reagovat. Jeho práce je vytvořit pro svého pacienta atmosféru naprostého bezpečí a naslouchat mu. Rozpláče-li se pacient, povězte mu: „Tady se můžete pokojně vyplakat. Dostaňte to ze sebe. To je naprosto v pořádku.“ Jestliže vám nějaká žena začne vyprávět o svém životním traumatu, například jak byla v dětství pohlavně zneužívána svým příbuzným ‒ buďte jí v její bolesti oporou. Říkejte věci jako: „Jen si uvědomte, jak jste musela být silná, abyste se s něčím takovým dokázala vyrovnat. Máte to za sebou a již nikdy se to nebude opakovat. Jste úžasná a milá.“ Jestliže je pacient rozhněvaný, řekněte mu: „Máte právo mít vztek. Dostaňte to tady ze sebe.“ Když se stane, že pronikne k traumatu z předchozího života, mohou to být dvířka ke
zdroji určitého modelu, schématu, podle něhož žije svůj současný život. Už jen tím, že mu umožňujete tento citový výlev, uvolnění emocí potlačených hluboko do podvědomí, mu poskytujete účinnou léčbu. Váš pacient se nyní vyléčí, čehož předtím nebyl schopen. Jestliže někdo silně znervózní, anebo vidíte, že by vám chtěl něco říci, ale zdá se, že to nedokáže nebo k tomu nemůže najít dost odvahy, povzbuďte ho, aby se svěřil. Lidem v naší společnosti, zejména ženám, je odmalička vštěpováno, že je nevhodné projevovat svoje city. Takže dát volný průchod nějakým silným emocím může být pro většinu lidí velmi děsivé. Ale tím, že pacientovi vytvoříte atmosféru bezpečí, mu umožníte, aby se toho odvážil. Můžete začít třeba slovy: „Můžete mi říci, co prožíváte?“ Anebo: „Můžete mi popsat, co vidíte?“ Není-li ještě připraven se o své prožitky či dojmy s vámi podělit, nenuťte ho. Jakmile však začne mluvit, můžete očekávat, že vzápětí mohou přijít slzy, anebo hněv. A jak už jsem uvedla, uvolnění těchto potlačených emocí je léčení samo o sobě. Když se léčitel setká s emočním výlevem svého pacienta poprvé, pravděpodobně ho to trochu vyděsí. Tyto výlevy obvykle trvají pouze několik minut; většinou pominou, než se léčitel dostane k nohám. A přestože jsou někdy velice intenzivní a strašlivé, jsou pacientovi nesmírně prospěšné. Zdá se také, že Vesmír drží ochrannou ruku nad nezkušenými léčiteli ‒ k léčiteli se dostanou pouze případy, s nimiž si dokáže poradit. Léčení závažnějšího a intenzivnějšího charakteru přijde pouze tehdy, když je na ně již připravený. Rovněž, jakmile člověk začne reiki používat, jeho léčení se stává více a více usměrňovaným. Dostává se mu stále větší pomoci od jeho jemnohmotných pomocníků. Tím, že se člověk se svými jemnohmotnými pomocníky spojí, ať už vědomě či nevědomě, bude přesně vědět co, kdy a jak má při léčení říct. Bude vědět, jak se má při emočním výlevu pacienta zachovat. Později může být sám překvapen, jak dobře danou situaci zvládl.
Po skončení léčebné procedury se léčený člověk cítí neskonale lépe. Jako by z něj spadlo nějaké těžké břemeno. A je to zároveň cenná zkušenost i pro léčitele. Tehdy je vhodné začít hovořit o dalších krocích, jako například vyhledání nějaké podpůrné skupiny či zevrubné prostudování minulého života za účelem jeho pochopení a vyrovnání se s minulostí. Vzhledem k tomu, že energie reiki má v sobě zabudovaný ochranný element, existuje daleko menší pravděpodobnost, že by léčitel na sebe převzal bolest či emoční stavy svého pacienta než u většiny jiných způsobů léčení. A jestliže k tomu přesto doj de, postačí si to přiznat a negativní energii uvolnit. Po léčebné proceduře s použitím reiki se jak léčený, tak i léčitel cítí lépe, mají více energie a jejich energetické pole je daleko vyrovnanější, harmoniětější. Léčení obdržel i léčitel tím, že svýma rukama zprostředkoval přísun léčivé energie jinému člověku. Vzhledem k tomu, že při léčení působí různé vlivy, a také proto, že energie reiki léčí vše, co je třeba vyléčit, nelze výsledek léčby předem určit. Ten je doslova mimo vliv léčitelových rukou, i když to jsou ony, jež dělají reiki. Léčitel může pouze slíbit, že reiki každému jen prospěje. Nemůže ale slíbit, že léčebná procedura vyléčí nějakou konkrétní nemoc ani slibovat žádný jiný specifický výsledek. Reiki uvolňuje bolest, urychluje léčebný proces, zastavuje krvácení, relaxuje léčeného člověka a vyrovnává jeho čakry a celkově jeho energetické pole. V průběhu léčení se zpomaluje dýchání a snižuje se krevní tlak; dochází k emočnímu zklidnění. Vše ostatní, co může léčba s reiki přinést, závisí na Bohyni či Zdrojové energii. A to nelze předem odhadnout. To neznamená, že se nemůže stát zázrak ‒ zázraky se s reiki často dějí. Každý, kdo s touto energií pracoval, by mohl vyprávět. Když jsem pracovala v nemocnici se zmíněnými dvěma homosexuálními muži, v nemocnici s pacienty trpícími AIDS, měli jsme jednoho umírajícího mladého pacienta, kterému vystoupala horečka až na 42 °C a očekávalo se, že nepřežije noc.
Byl v bezvědomí, měl halucinace a byl velice neklidný. Naše pomoc probíhala takto: jeden z mužů mu přikládal ruce na hlavu, druhý mu držel nohy a já jsem prováděla léčení na trupu. Náhle jsem nějakým způsobem zjistila, že mu horečka poklesla o tři stupně, přestože neexistoval žádný způsob, jak bych se to mohla dovědět. Po skončení procedury jsme znovu zapnuli monitor, na němž se sledovala tělesná teplota (předtím jsme ho vypnuli, aby nám kabel nepřekážel při léčení), a potvrdilo se, že mu teplota vskutku klesla o tři stupně. Počkali jsme půl hodiny a léčení jsme zopakovali. Horečka polevila úplně. Tentokrát jsme monitor nevypnuli a mohli jsme pozorovat, jak ručička teploměru klesá doslova před našima očima. Našemu pacientovi se vrátilo vědomí, ještě než jsme odešli, a až do rána rozmlouval se svou matkou. Bylo třeba vyřešit ještě nějaké neukončené záležitosti a toto léčení jim oběma umožnilo získat potřebný čas. Zemřel následujícího rána v hlubokém, klidném spánku. Jeho matka mi potom zavolala a děkovala mi, že díky nám měli se synem před jeho smrtí možnost ještě spolu hovořit a za jeho klidnou smrt. Jestliže je někdo smrtelně nemocný, reiki nezabrání tomu, aby zemřel, ani jeho odchod nezdrží, ale ulehčí jej. V jiném případě, jedna moje známá upadla v práci a poranila si záda. Diagnóza zněla: čtyři vyhřeznuté páteřní ploténky a jedna prasklá. Vzhledem k její nadváze, věku a špatnému zdravotnímu stavu (nemocné srdce, cukrovka, po dětské obrně), bylo rozhodnuto, že nebude operována. Místo toho měla strávit šest měsíců v sanatoriu a potom měla být odkázána na invalidní vozík. Navštívila jsem ji v nemocnici. Ukázala mi velikou bouli nad kolenem, kterou lékaři podrobili biopsii, neboť měli podezření na nádor. Položila jsem na ni ruce a cítila jsem, že se jedná o silnou svalovou křeč. Pod mýma rukama se tato boule rozpustila a noha vypadala zase normálně. Po tomto kratičkém zákroku denní krevní testy ukázaly, že již nepotřebuje píchat inzulín ‒ v té době byla již
třináct let na dávce 75 jednotek denně. Zdravotní sestry jí odebíraly krev na testy několikrát denně, ale inzulín již nebyl třeba. Když nastoupila do sanatoria, vzala jsem s sebou dvě z mých studentek a jely jsme ji navštívit. Udělaly jsme jí kompletní léčebnou proceduru a při naší příští návštěvě o týden později jsme ji našly na verandě. Přišla tam po svých. Poskytly jsme jí další léčení. Ta žena zůstala v sanatoriu dva a půl týdne namísto šesti měsíců a opustila je pohyblivá. Lékaři a sestry nedokázali pochopit, jak se to mohlo stát. Téhož večera, kdy jsme seděli na verandě, jsem poléčila také pejska jedné návštěvnice, který si za mnou chodil pro energii. Pes si o to říkal, i když jeho majitelka vůbec nechápala, o co jde, a moje známá se jen usmívala. O několik měsíců později mi řekla, že Ralf, jak se ten pes jmenoval, byl právě na krevním testu, který ukázal, že je patrně zcela vyléčen z onemocnění jater, jež ohrožovalo jeho život. Krevní obraz byl naprosto normální a jeho majitelka byla velice překvapená. A já, když jsem se tehdy toho psa dotýkala, jsem vůbec netušila, že má nějaké potíže s játry. Jako další příklad mohu uvést ženu, která za mnou přišla se třemi velkými nádory v jednom z ňader, od velikosti vlašského ořechu, až po jeden, který byl velký jako citron. Snažila jsem se ji přesvědčit, aby s tím šla k lékaři, ale ona byla pevně rozhodnuta, že nedovolí, aby jí ňadro amputovali. Zpočátku jsem si myslela, že ty nádory jsou již příliš velké na to, aby se daly úspěšně léčit celostně, ale přesto jsme ještě se dvěma dalšími léčitel-kami přistoupily k pravidelným léčebným procedurám jedenkrát týdně. Ta žena začala také užívat bylinky ‒ pokeroot [ h ] vnitřně a na obklady, ricínový olej na obklady, chaparral [ i ] a žraločí chrupavku. Asi po měsíci se na jejím ňadru objevila tmavá kruhová skvrna, o níž jsme se domnívali, že se v ní vytvoří absces. Řekli jsme jí, že kdyby k tomu došlo, aby i nadále pokračovala v nastoupené léčbě. Po přibližně třech měsících se tam, s použitím protizá-nětlivé masti z Mexika, vytvořil ten největší absces, jaký jsem kdy viděla. Měl
v průměru asi pět cm. Trvalo několik týdnů, než se vyléčil, a do té doby zmizely i další dva nádory. Požádala jsem ji, aby si od svého známého lékaře obstarala antibiotikum proti infekci. I když tato léčba byla pro ženu bolestivá a naháněla jí strach, absces na rozdíl od rakoviny neohrožuje život. Jedna z mých studentek vyprávěla následující zážitek. Její dcera porodila své první dítě, chlapce, který měl vrozenou sluchovou vadu. Jeho sluch fungoval pouze z deseti procent. Babička ho často léčila a vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto. Jednoho dne, když bylo dítěti pět měsíců, volala maminka babičku na pomoc. Chlapec plakal jako nikdy předtím a jeho matka si s ním vůbec nevěděla rady. Moje studentka přišla, upokojila chlapce s reiki, a potom řekla: „Jen tak pro jistotu ho vezmi na ušní.“ Lékařské vyšetření ukázalo, že chlapcův sluch byl nyní normální. Takovéto zážitky jsou vskutku ohromující. Reiki nepřichází z léčitele, ale skrze něj. Léčitel si nemůže přisvojovat zásluhu na výsledku léčení. A stejně tak nemůže za to, je-li léčba neúspěšná. I to se stává. Anebo výsledky nejsou vidět okamžitě. Může k tomu být velice dobrý důvod. Může to být způsobeno pacientovou karmou, která vyžaduje, aby si svoji nemoc prodělal beze zbytku, i když skončí smrtí. Smrt je také léčení. Léčený člověk může také podvědomě léčivou energii odmítat, rozhodnut, že chce zůstat nemocný nebo i zemřít. Nemoc může některým lidem vyhovovat. Může se jim třeba líbit, že o ně po nějaký čas někdo pečuje. Jestliže se mi stane, že takového člověka léčím a poznám, o co jde, snažím se ho na to upozornit. Nikterak ho neodsuzuji ‒ má právo svobodné volby ‒, ale snažím se, aby si to uvědomil. Pokud si je člověk svého přístupu vědom, může se na celou situaci začít dívat jinýma očima a svoji volbu přehodnotit. Zvolí-li však smrt, pak tedy zemře. Podle mého názoru není nikdy etické říkat: „Vyléčil jsem toho člověka.“ Jediný člověk, který je schopen někoho vyléčit, je on sám.
Léčení se může odehrát pouze v jeho vlastním těle. Úloha léčitele spočívá prostě v tom, aby poskytl průchod léčivé energii, kterou pak její příjemce využije takovým způsobem, jaký mu osobně nejlépe vyhovuje. Plně věřím, že léčení je vždy třístranná dohoda ‒ mezi léčitelem, léčeným a Bohyní/Zdrojem. Rovněž léčitel neposkytuje léčení někomu, ale vždy jen s někým léčí. Bez souhlasu léčeného a jeho spolupráce nemůže k žádnému léčení dojít. Jediným pravidlem při léčení s reiki I je to, že léčený musí dát k léčení souhlas. Cokoli se stane potom, se mělo stát. Reiki je naprosto pozitivní a nemůže nikdy žádné živé bytosti uškodit, ať už je její stav jakýkoliv. Může se používat k léčení kohokoli, bez ohledu na jeho věk či fyzickou kondici. Starší lidé, nemluvňata i děti, všichni reagují na léčení s reiki příznivě. A stejně tak zvířata a rostliny. Zdravého člověka nebo zvíře reiki uklidňuje a omlazuje. Reiki uvádí do rovnováhy levou a pravou hemisféru mozku a harmonizuje všechny čakry a celé energetické pole. Pročišťuje energetické kanály a umožňuje tak organismu přijímat životní sílu ki ve větším množství. Jestliže někdo umírá, reiki tento proces usnadní, ale nezabrání určenému času odchodu ze života. A může poskytnout útěchu a pomoc i pozůstalým. I když s pomocí reiki nelze vyléčit většinu vrozených vad, často výrazně pomáhá i ve zdánlivě bezvýchodných situacích. Člověka, který je trvale invalidní, nemusí reiki navrátit k normálnímu životu, ale pomůže mu žít s jeho vadou co možná nejpříjemněji. Jeho energie tlumí bolest, uvolňuje ztuhlé svaly a zklidňuje emoce. Jestliže člověk prodělal amputaci, reiki mu odstraněnou část těla nevrátí, ale pomůže mu se se ztrátou vyrovnat a přizpůsobit se novému stylu života. Ale i v takovýchto případech jsem se setkala s několika „zázraky“. U jednoho nemluvněte, které mělo poškozený mozek, vedlo pravidelné léčení s reiki k jeho rychlejšímu vývoji, s jakým lékaři vůbec nepočítali. Jedna z mých studentek léčila nemluvně,
které mělo, kromě poškození mozku, ještě i díru v srdeční stěně. Pracovala na něm týden před korektivním chirurgickým zákrokem a operace potom nebyla tak náročná, jak se předpokládalo, a také rekonvalescence proběhla rychleji. Vada byla menší, než jak ukázaly rentgenové snímky před léčením a dítě bylo silnější. Setkala jsem se s tím i v jiných případech, kdy bylo před operací použito reiki ‒ problém nebyl tak vážný, jak ukazovaly výsledky vyšetření, a uzdravení probíhalo rychleji. Na jeden z mých seminářů přinesla jedna žena malé dítě. „Toto děcko má mrtvý mozek,“ řekla mi. „Alespoň lékaři to tvrdí.“ Dítě bylo naprosto v pořádku a já jsem jí to řekla. Ta žena mi začala vyprávět svůj příběh. „Asi šest měsíců po mém otěhotnění mi lékaři začali provádět řadu vyšetření a pořizovat rentgenové snímky ale nechtěli mi říct proč. Nakonec mi řekli, že holčička se narodí bez funkčního mozku a zemře několik dní po porodu. Byla jsem vyděšena. Patřila jsem k ženské ritualistické skupině a tři z nás měly zasvěcení do reiki I. Dvakrát do měsíce při našich setkáních utvořily mé družky kolem mne kruh a léčily mě. Dítě se narodilo naprosto normální a lékaři dodnes nechápou, jak je to možné. Mají celou řadu rentgenových snímků dítěte bez lebky. Navíc její porod byl ten nejlehčí ze tří dětí.“ Někdy se během léčení nebo série léčení stane, že člověk či zvíře začne detoxikovat. Příznaky jsou podobné, jako když léčitel obdrží své první zasvěcení do reiki. Mohou nastat průjmy, zapáchající nebo bezbarvá stolice, zvýšené močení, tělo může začít páchnout, mohou se udělat dočasné vyrážky, projevit symptomy nachlazení, včetně tekoucího nosu či nadměrného pocení. Dochází k vylučování toxických látek, které způsobují nemoci, a proto by se tomuto procesu nemělo bránit, ale měl by být naopak podporován. Léčitel by na to měl být připraven a vědět, že je to naprosto neškodné. Měl by svým pacientům říci, aby se tyto příznaky nesnažili potlačovat léky, ale aby vylučování toxinů ponechali volný
průchod. Detoxikace trvá obvykle několik dní. Rozdíl mezi reakcí organismu na proces pročišťování a nemoc je ten, že při detoxikaci se člověk, navzdory nepříjemným průvodním příznakům, cítí dobře. Doporučte mu, aby v průběhu tohoto procesu pil často čistou vodu a jedl jen málo a pouze lehce stravitelná jídla. Nebo aby po několik dnů držel půst a přijímal pouze tekutiny. Po uplynutí doby, kterou můžeme nazvat „léčebnou krizí“, se člověk cítí skvěle a léčebný proces probíhá úspěšně. Od této chvíle postupuje léčba rychle. Občas se stane, že léčitel zjistí, že jeho pacient na léčení nevěří. Dá-li k němu takový člověk i přesto souhlas a otevře se mu, probíhá léčení bez ohledu na to, zda na ně věří či ne. Pokud se mu však nedokáže otevřít nebo je vnitřně odmítá, může se stát, že léčebný proces zablokuje. Pro některé lidi je myšlenka léčení mimo rámec lékařské vědy příliš absurdní na to, aby jí byli schopni uvěřit. Mohou říci ano, ale přesto odmítají energii přijmout. Jestliže se něco takového stane, léčitel obvykle cítí, že je zablokován. Může léčenému člověku taktně říci, co cítí, ale je na pacientovi, jak se rozhodne. Reiki nepůjde proti něčí vůli. Pokud člověk jeho energii odmítá, léčitel nic nezmůže. Stane-li se něco takového novému či nezkušenému léčiteli, může to otřást jeho sebedůvěrou, zvláště, když léčený tvrdí, že energii přijímá, a není to pravda. Problém spočívá v léčeném, nikoli v léčiteli. Počítejte s tím, že se s takovým odmítnutím můžete setkat a že jste udělali, co jste mohli. Mně se to stalo při jednom z mých prvních léčení a dlouho jsem nevěděla proč. Léčený člověk může také říci, že nic necítí, a léčitel se pak může domnívat, že jeho léčení nebylo účinné. Jindy zase léčitel vůbec nic necítí, zatímco pacient prožívá léčení velmi intenzivně. V takových případech důvěřujte energii reiki. Léčení probíhá, ať už to člověk cítí, nebo ne. Stává se také, i když ne velmi často, že
pacient pocítí ještě větší bolest. Trvá to jen chvíli, a já svým pacientům říkám, aby „zhluboka dýchali“. Reiki tímto způsobem může zhustit několik dní bolesti hlavy či nějakého jiného zdravotního problému do několika krátkých okamžiků a stojí za to si je přetrpět. Jakmile je nemoc vyléčena a dodatečná bolest pomine, je už po veškeré bolesti. Žádám své neviditelné pomocníky v léčení, aby tuto bolest co nejvíce zkrátili a zmírnili, ale někdy si ji člověk musí přetrpět. Nikdy netrvá dlouho a nikomu neuškodí. Když jsem léčila zmíněnou ženu s nádory v ňadru, měla v oblasti nádorů několikrát velice silný palčivý pocit. Bylo to velmi bolestivé, více než je obvyklé. Měla velký strach a mě to znepokojovalo. Opakovaně jsem své jem-nohmotné pomocníky žádala, aby byli jemnější. Odpověděli mi, že to nejde, ale že ta bolest nebude trvat dlouho. Při každé proceduře tato situace trvala asi deset minut. Docházelo k tomu, že naše léčení nádory postupně spalovalo, dokud nebyly zcela odstraněny. Reiki lze používat samostatně nebo společně s lékařským (či veterinárním) zákrokem. Nemá žádný negativní vliv na působení léků či léčebných procedur, ale léčebnému procesu napomáhá a pacienta upokojuje. Jeho energie léčebný proces urychluje, někdy i navzdory metodám zdravotnického systému. Jestliže například prodělává pacient chemoterapii ‒ což je podle názoru celostních léčitelů zákrok, který mu více uškodí než prospěje ‒ reiki podpoří její pozitivní účinky, přičemž pomáhá zmírnit ty negativní. Daleko radčji a účinněji spolupracuje s jinými celostními metodami, jež mají na zdravotní stav pacienta příznivější účinek. Krásnou kombinací je reiki spolu s bylinkami a homeopatií. Jestliže před podáním nabijeme léky či homeopatická léčiva energií reiki, zvýšíme tím jejich účinnost. Užívá-li pacient inzulín nebo léky na snížení krevního tlaku, měl by se častěji podrobovat krevním testům a měření tlaku, neboť je možné, že působením reiki je už nebude potřebovat v takovém množství.
Reiki může pomoci rychleji zhojit zlomenou kost, ale nejlepší je počkat, až bude usazena, a léčit ji přímo v místě zlomu. V některých případech účinkuje energie ki velice rychle, a pokud by kost nebyla ještě usazena, mohli bychom zraněnému uškodit. Prozatím můžete reiki použít na jiných částech těla, ale ne přímo na zlomeninu. Nikdy nepřikládejte ruce přímo na otevřenou ránu nebo porušenou kůži. Držte ruce kousek od rány a energie bude sama proudit, kam je třeba, a nebude hrozit, že zraněnému způsobíte ještě větší bolest či infekci. Jakmile je kost usazena, působí reiki účinně i přes sádru. I přes to, že jsem při svém vlastním studiu reiki byla upozorněna na to, abych je nepoužívala nad zlomeninou, dokud nebude kost usazena, měla jsem tento případ: Jedna moje známá spadla z verandy a bylo zcela zřejmé, že má zlomený kotník. Řekla jsem jí, ať si ho nechá zrentgenovat, ale odmítla a požádala mě, abych jí ho vyléčila. Odmítala jít k lékaři a nepřiměla ji k tomu ani zlomená kost. Mně se to nelíbilo, ale přistoupila jsem na to, že se ji pokusím vyléčit. Přiložila jsem jí na kotník ruce a znovu mi bylo řečeno, že ta kost je zlomená. Tiše jsem oslovila svoje jemnohmotné pomocníky: „Toto je jediná léčba, jíž se jí dostane. Udělejme to dobře hned napoprvé.“ Cítila jsem, jak se zlomená kost pod mýma rukama usadila. Ta žena potom několik týdnů nosila vysoké přiléhavé boty, aby měl její kotník oporu. Užívala vitamin C a kostival kvůli zánětu, a i když její noha byla zpočátku černá a zmodralá, zahojila se dobře. Měla štěstí, ale tento způsob léčby nedoporučuji. Mohu uvést ještě jeden příklad, kdy je s reiki nejlepší počkat. Jeden muž si při řezání dřeva uřízl kus prstu. Dal ho do sklenice s vodou a okamžitě se vypravil na pohotovost. Cestou si na ránu aplikoval reiki. Když dorazil do nemocnice, ptali se ho, proč tak dlouho čekal a nepřišel hned, když se mu to stalo ‒ rána se mezitím natolik zhojila, že už nešlo prst přišít. Od úrazu uplynulo pouhých
dvacet minut, ale reiki dokáže takto výrazně uspíšit léčení. [ 4 ] Zmínila jsem se o nabíjení léků a léčiv energií reiki. Dělá se to tak, že vezmete ampuli či láhev do dlaní a ponecháte energii proudit. Je i mnoho jiných použití. Podržet ruce dlaněmi dolů nad pokrmem může být originální způsob, jak ho požehnat. Nabití sklenice vody reiki činí z této vody lék sám o sobě. Můžete tímto způsobem nabíjet i obvazový materiál. Rovněž minerály lze touto energií nabíjet, i když to bude účinnější, jakmile budete umět použít symboly reiki II a III. Když jsem žila v chladném klimatickém pásmu, používala jsem reiki dokonce i na svoje auto, abych měla jistotu, že je po ránu nastartuji. Vzhledem k tomu, že se jedná o nesmírně účinný léčebný systém, je třeba vědět, že se při jeho použití dá udělat jen velice málo chyb. Energie reiki má svoji vlastní inteligenci, která daleko přesahuje lidské poznání, a k tomu, aby začala působit, stačí přiložit ruce na bolestivé místo. A ona již potom sama, bez našeho dalšího přičinění, provede, čeho je třeba k uzdravení. Léčitel nepotřebuje mít žádné pokročilé psychické schopnosti, ani si být léčebného procesu vědom. Avšak po zasvěcení do reiki se jeho psychické schopnosti začnou automaticky všestranně rozvíjet. A to prakticky hned od prvního zasvěcení. Jedna z prvních věcí, která se mi po obdržení prvního stupně reiki stala, bylo získání psychické schopnosti diagnózy. Často poznám, v čem spočívá problém, hned jak přiložím ruce na bolestivé místo, a tato diagnóza bývá velice přesná. Určování diagnózy člověkem, který není lékař, se považuje za nezákonné ‒ proto léčitelé musí užívat této schopnosti obezřetně. Než někomu řeknete, co vidíte, buďte opatrní a nejprve to zvažte. Pokud se situace zdá být vážná, navrhněte návštěvu u lékaře. Je nevhodné komukoliv sdělit, že má (například) rakovinu. Věřím na upřímnost při léčení, ale musí být spojena se zodpovědností. Rovněž není vhodné člověku říci, že možná umírá. Psychická informace nemusí
být vždy pravdivá a nemoc se může v průběhu léčení výrazně zlepšit. Neustále pamatujte na to, abyste k pacientovi přistupovali s empatií a s porozuměním. Na sklonku tohoto planetárního věku potřebuje léčení většina lidí. V tomto krizovém období není čas na to, aby léčitel strávil léta, než si dokonale osvojí nějakou léčebnou techniku. U reiki stačí získat zasvěcení a ělověk je léčitelem okamžitě. V současné době potřebujeme co nejvíce léčitelů. Reiki nabízí každému člověku nesmírné možnosti pro jeho posílení a další rozvoj, zejména ženám. Mějme na paměti, že posílení znamená získání skutečných dovedností a schopností. Nikoliv stimulaci ega. Člověku, který se podrobí léčbě reiki, může tato léčba velice prospět, i když se mu jí dostane třeba jen jednou. Reiki umožňuje lidem získat větší kontrolu nad svým zdravím a často se rovněž vyhnout vysokým cenám a nelidským a vtíravým metodám zdravotnického systému. Nemůže nahradit lékařskou vědu, ale v mnohých případech dokáže věci, jichž lékařská věda není schopna, a navíc citlivěji a pozitivněji. Jedná-li se o nějaký akutní, život znepříjemňující problém (jako je třeba chřipka, rýma, bolení hlavy nebo vyvrtnutý kotník), postačí často jediné léčení. Vážná nebo chronická onemocnění však mohou vyžadovat několik procedur. Já sama reiki přirovnávám k nabíjení baterie; pokud se člověk těší relativně dobrému zdraví, může mu stačit dobít jen málo. Je-li ale vážněji nemocný, je pravděpodobné, že potřebuje daleko větší množství energie, aby se dal zase do pořádku. Na klinice Čudžira Hajašiho bylo pacientům poskytováno každodenní léčení týmem reiki léčitelů a někdy i častěji, dokud se plně neuzdravili. Jestliže někdo trpí AIDS či rakovinou, každodenní léčení může přinést lepší výsledky než léčení pouze jedenkrát týdně. A může trvat déle, než se první výsledky objeví. Je-li pacient chronicky nemocný, doporučuji mu zasvěcení do reiki. Jednak mu to poslouží k tomu, aby se mohl sám léčit,
a rovněž samotné zasvěcení bude mít na jeho organismus velice blahodárné účinky. Když obdržíte zasvěcení, snažte se léčit sami sebe každý den, ať už jste nemocní, či ne. S tím, jak se „baterie člověka“ dobíjí, prodlužují se postupně i intervaly, kdy je třeba ji znovu dobíjet. Reiki se od jiných metod léčení přikládáním rukou liší v několika směrech. Pro mě osobně ten nejdůležitější rozdíl, jaký jsem zaznamenala po svém zasvěcení do reiki I, bylo to, že jsem přestala přejímat symptomy lidí, jež jsem léčila. Když jsem dříve například léčila ženu, která trpěla menstruačními bolestmi, ona ode mě odešla v pohodě, zatímco já jsem skončila s jejími bolestmi. Naučila jsem se sice, jak tuto negativní energii svést do země a zbavit se jí, ale často mi tato očista trvala stejně dlouho jako samotné léčení. Někdy mi po léčebných procedurách bývalo velmi špatně. Ale od té doby, co jsem obdržela svoje první zasvěcení do reiki, se situace naprosto změnila. Už se mi vůbec nestává, že by na mě přešla bolest někoho jiného, i když při léčení mívám někdy v těle pocity, které mi poskytují informace o problému léčeného člověka. Tyto pocity však pominou, jakmile pochopím a vezmu na vědomí jejich sdělení. Kdybych doposud přejímala symptomy svých pacientů, nikdy bych nemohla začít léčit nemocné AIDS. A kdybych se po každém zákroku měla cítit vyčerpaná, jak se mi často stávalo dříve, nemohla bych se ani věnovat léčení s takovou intenzitou. Nyní se po léčení cítím čistá, vyrovnaná, nohama pevně na zemi, plná energie a celkově v pohodě. Potřebuji-li sama léčivou energii v době, kdy právě léčím někoho jiného, získávám ji automaticky při své práci. To mě nikterak neomezuje v tom, abych svému pacientovi poskytla vše, co potřebuje. (Nesnažte se léčit nikoho, ani s reiki, ani žádným jiným způsobem, pokud jste velmi nemocní, anebo rozhněvaní.) Reiki rovněž dodalo mému léčení něco, co jsem dlouho postrádala a marně hledala ‒ daleko větší sílu a účinnost. Čím více léčitel reiki
používá, tím více jeho léčitelské schopnosti sílí. Ještě jedna věc je výlučnou charakteristikou reiki, a já jsem šiji schválně ponechala až na konec. Jedná se o jeho zásady. I když reiki není náboženství, ale je starší než všechna náboženství, zůstává věrné východní filosofii. Pochází z kultury, od níž Západ přejal prakticky veškeré metafyzické techniky a pravděpodobně i celý systém etiky. Mahájánový buddhismus a jeho vedlejší větev vadžrajána, která je známá rovněž jako tantrický buddhismus, vyvinuly v pradávných dobách umění meditace, vizualizace, rituálního, duchovního a bylinného léčení, práci se sny, schopnost zvolit si sám čas smrti, sexuální léčbu s respektem k ženám, regresi do minulých životů, nejrůznější způsoby psychického rozvoje a jiné metody. Když jsem v rámci výzkumu pro tuto knihu tantrický buddhismus studovala, s údivem jsem zjistila, že tu nacházím kořeny všech náboženství, včetně mojí vlastní wiccy. [ 5 ] Jak by mohl být svět zcela jiný, kdyby se křesťanstvím stalo skutečné učení Ježíše! Setkala jsem se s četnými verzemi jednoduchých zásad reiki. Lišily se v téměř každé knize, kterou jsem četla. Říká se o nich, že je napsal Mikao Usui. Ty nejblíže originálu jsou pravděpodobně zaznamenány na audiokazetě Hawajo Takatové, The History of Reiki as Told by Mrs. Takata (Vision Publications, transkript str. 11).
Jen pro dnešek se nehněvej. Jen pro dnešek si nedělej starosti. Budeme počítat naše požehnání a ctít naše otce a matky, naše učitele a sousedy a žehnat naší potravě. Živit se poctivě. Být laskaví ke všemu živému.
Jiná verze principů reiki z knihy The Reiki Handbook Larry Arnolda a Sandy Neviuse zní:
Jen pro dnešek vzdám díky za svá požehnání. Jen pro dnešek si nebudu dělat starosti. Jen pro dnešek se nebudu hněvat. Jen pro dnešek budu vykonávat svoji práci svědomitě. Jen pro dnešek budu laskavý ke svému sousedovi a ke všemu živému. [ 6 ]
Jinde nalezneme:
Jen pro dnešek si nedělej starosti. Jen pro dnešek se nehněvej. Cti své rodiče, učitele a starší. Vydělávej si na živobytí poctivě. Prokazuj za vše vděčnost. [ 7 ]
Já osobně používám tu poslední verzi, ale přidávám k ní ještě šestou zásadu: „Respektuj jednotu všeho života.“ Tím se vlastně stává v podstatě verzí paní Takatové (s níž jsem se poprvé setkala teprve nedávno). V těchto zásadách se ukrývá hluboká moudrost a pokud se jimi člověk řídí, stanou se pro něj způsobem života. Nejsou v rozporu s žádným náboženstvím ani náboženskou etikou. Výklad těchto náboženských principů může být velice individuální. Často se setkáme například s otázkou: „Byla jsem pohlavně zneužita svým rodičem. Jak si ho mohu vážit?“ Takového člověka se zeptám, zda si dokáže vážit svého druhého rodiče nebo
někoho jiného, kdo pro něj byl jako opravdový rodič. Jiní se ptají na hněv. Moje rada je, aby v sobě neživili pocity hněvu a záště, aby je v sobě nenosili a nečekali, až propuknou. Podle mého názoru, podstatou této zásady je upřímně vyjádřit svoje pocity a očistit se od nich, aniž bychom se nechali unést hněvem. Získání reiki je mezníkem v životě člověka a již od prvního zasvěcení se jeho život navždy změní. I když tyto změny jsou naprosto pozitivní, nový léčitel může potřebovat něco, čeho by se mohl držet, neboť jeho život se nyní stává velice odlišným od života, jaký znal předtím. Zásady reiki mu v tomto procesu urychleného vývoje a nových začátků pomáhají. Kontemplace těchto zásad ho uklidňuje a posiluje a je velmi dobré ji provádět při sebeléčení. Já své studenty žádám, aby si je přečetli a zamysleli se nad nimi. Zásada „Prokazuj za vše vděčnost" je snad nejdůležitější ze všech. Nejvíce se člověk o reiki naučí tím, že léčí a otevře se poznání, které mu tato energie nabízí, ponechá ji, aby ho učila. Od svých studentů vyžaduji, aby první měsíc po zasvěcení prováděli každodenní léčbu sami na sobě a nejméně tři kompletní procedury týdně na někom jiném. Čím více reiki používají, tím více je reiki učí a jejich schopnost léčit sílí. Rovněž čím více je používáno, tím více působí v životě léčitele k urychlení osobního vývoje a sebeléčení.
ZÁSADY REIKI [ 8 ] Jen pro dnešek vzdám díky za svá četná požehnání. Jen pro dnešek si nebudu dělat starosti. Jen pro dnešek se nebudu hněvat. Jen pro dnešek budu vykonávat svoji práci svědomitě. Jen pro dnešek budu laskavý ke svému sousedovi a ke všemu
živému.
Já jsem tento svůj život zasvětila tomu, abych naučila léčit co možná nejvíce lidí, kterým to nějakým způsobem pomůže. Studuji veškeré léčebné metody, s nimiž se setkám, a neustále vyhledávám další účinné techniky, jež bych mohla předávat lidem, kteří je potřebují. Reiki mi dává něco, co žádný jiný léčebný systém nedokáže: můžu pracovat jediné odpoledne s lidmi, kteří nemají o léčení ani energii vůbec žádnou představu, a večer je poslat domů jako kompetentní praktiky. Kterákoliv jiná léčebná disciplína vyžaduje léta studia k tomu, aby ji byl člověk schopen kvalifikovaně používat. Když moji noví zasvěcenci do reiki I ode mě odcházejí, jsem si naprosto jista jejich schopnostmi a jasně vím, že veškerá jejich práce bude pozitivní. Reiki nemůže nikdy uškodit a nikdo se při práci s ním nemůže dopustit chyby. To je snad ten nejdůležitější z mnoha jiných důvodů, proč si reiki tolik cením. V tom se mnou vždy všichni studenti souhlasili.
[ 1. ] Mantak and Maneewan Chiaovi: Awaken Healing Light of the Tao, (Huntington, NY, Healing Tao Books, 1993), str. 31. [ 2. ] Louise L. Hayová: You Can Heal Your Life (Santa Monica, CA, Hay House, 1984), kapitola 14. [ 3. ] Louise L. Hayová: Heal Your Body: The Mental Causes for Physical Illness and the Metaphysical Way to Overcome Them (Santa Monica, CA, Hay House, 1982), str. 25. [ 4. ] Nevím, kde se odehrál tento případ, ale někteří lidé mi
řekli, že několik učitelů reiki je na podobné věci upozornilo. Titíž lidé varují i před použitím reiki na neusazené zlomeniny. [ 5. ] Více informací naleznete v knize Johna Blofelda: The Tantric Mysticism of Tibet (Arcana Books, 1970). [ 6. ] Larry Arnold a Sandy Neviusová: The Reiki Handbook (Harrisburg, PA, PSI Press, 1982), str. 27. [ 7. ] Bodo Baginski a Shalila Sharamonová: Reiki. Universal Life Energy (Mendocino, CA, LifeRhythm Press, 1988), str. 29. [ 8. ] Larry Arnold a Sandy Neviusová: The Reiki Handbook (Harrisburg, PA, PSI Press, 1982), str. 27.
Poznámky překladatele: [ a ] Viz pozn. překladatele a), kapitola pátá. [ b ] Každý člověk je na Zdroj již napojen svým hlavním energetickým kanálem, který se v józe nazývá susumna nádí. Jeden se spoluzakladatelů makrobiotiky Japonec Michio Kushi používá termín nebeský kanál, i když jejich lokalizace není v obou učeních zcela totožná. Autorka v této knize používá v originálu výrazu kanál hara (hara line). Já jsem se při překladu této knihy raději přiklonil k názvu nebeský kanál neboť výraz hara line se mi jeví poněkud matoucí. Slovo hara znamená v japonštině břicho. Zasvěcením do reiki se tento i další energetické kanály pročistí a člověk je jednak schopen přijímat větší množství prány a jednak si je tohoto spojení více vědom. Většina lidí snad vůbec poprvé.
Nesmírně účinné k pročišťování energetických kanálů jsou správně prováděné techniky kundalíni jógy a čchi-kungu. [ c ] Toto je velice individuální. Lidé, kteří již například meditují nebo jinak na sobě duchovně pracují, nemusejí nutně projít žádným dramatickým očistným procesem. Jiní jej zase mohou vnímat velice výrazně. Zasvěcením do reiki se ale nevyřeší zdaleka všechno. Je to velice dlouhodobý proces, na němž je třeba vědomě a systematicky pracovat, ideálně s použitím i jiných technik než „jen“ reiki ‒ zejména meditace. [ d ] Paramahansa Jogananda uvádí, že člověk má tři těla, z nichž musí vysvobodit své vědomí dříve, než může dosáhnout konečného vysvobození. Tyto schránky těla jsou fyzické tělo, jež vytváří 16 elementů (vápník, železo, fosfor...); astrální tělo z 19 elementů (lifetronického složení); a ideové (ideational) či kauzální tělo, jež je vytvořeno třiceti pěti elementárními ideami. Fyzické tělo je z krve, masa a kostí; astrální tělo sestává z životní síly a mysli; a kauzální (ideové) tělo je vytvořeno moudrostí a blažeností. Bůh vytvořil ve formě kauzálního těla 35 ideí jako model lidského stvoření. Tyto ideje jsou základní či myšlenkové síly potřebné k vytvoření astrálního a fyzického těla. ... Fyzické tělo je výsledkem zhmotnělých vibrací; astrální tělo energetických vibrací a vibrací mysli; a kauzální tělo téměř čistých vibrací Kosmického Vědomí. Když člověk zemře, je fyzické tělo zničeno. Další dvě těla, astrální a kauzální, jsou dosud držena pohromadě tužbami a nenaplněnou karmou. Duše, uzavřená v těchto dvou tělech, se opakovaně reinkarnuje v nových fyzických podobách. Když jsou všechny tužby překonány medita cí, tato tři vězení se rozpustí; duše se stává Duchem. (Paramahansa Jogananda:
God Talks Witb Arjuna. The Bhagavad Gita. Royal Science of GodRealization. Self-Realization Fellowship, Los Angeles, CA, 1996, str. 213‒214.) Existují však ještě další těla, odpovídající jednotlivým úrovním vědomí ‒ éterické atd. Domnívám se, že paramahansa Jogananda uvádí tato tři těla jako hlavní. Pokud je vše v pořádku, odchází duše neosvíceného člověka po smrti do astrálního světa. Viz též: Paramahansa Jogananda: Životopis jogína, Aquamarin, Praha 1995. [ e ] Miluj svůj život, Radost, Praha 1993. [ f ] Podobně i v bibli: „Jak zaseješ, tak sklidíš.“ [ g ] Jeden buddhistický mnich to kdysi mému duchovnímu učiteli vysvětlil tak, že jsou to naše zvyky, jež se reinkarnují. [ h ] Snad Phytolacca americana, jinak také Pokeberry nebo Pokeweed. [ i ] Chaparral ‒ americký výraz pro stále zelené křoviny (husté neproniknutelné křoví z trnitých keřů). Nepodařilo se mi zjistit, jaký mohou mít léčebný význam.
KAPITOLA TŘETÍ Léčení s reiki
V této kapitole se naučíte, jak po zasvěcení s energií pracovat. Najdete v ní informace, jak postupovat při se-beléčení, léčení druhých a léčení zvířat i týmovém léčení. Jakmile se do léčení pustíte, začnou se projevovat skutečné zázraky reiki. Již jsem se tu podělila o některé ze svých zkušeností a každý léčitel mi vypráví své vlastní. Pravé kouzlo reiki spočívá v práci s ním. První věc, kterou léčitel potřebuje vědět, je jak používat ruce. Pracujeme vždy oběma rukama, dlaně směřují dolů. Prsty a palce jsou narovnány a držíme je u sebe (jako kdyby byly v ponožkách, ne v rukavicích, říká moje nej oblíbenější studentka reiki I, které je šest roků). Přiložíme je na léčebné pozice a jemně je tam necháme ležet, naprosto uvolněně a bez tlaku. Léčivá energie životní síly, ki, proudí čakrami, jež se nacházejí uprostřed obou dlaní a konečků prstů. Nemůžete-li z nějakého důvodu přiložit na léčebnou pozici obě ruce, přiložte tam jen jednu a druhou někam jinam na těle. I když se při léčení s reiki vždy používají ruce, nejsou jediným místem, kudy energie proudí. Jakmile získáte zasvěcení do reiki I, může vás překvapit, že může vyzařovat kteroukoli částí vašeho těla. Opíráte-li se například chodidly nohou o svého psa a máte v úmyslu reiki použít, začne proudit vašimi chodidly a psovi se dostane léčení. Stejně tak to bude fungovat i na vašem partnerovi v posteli. Terapeuti šiatsu zase třeba zjistí, že jim při masáži začne proudit lokty, jichž používají k docílení většího tlaku. Reiki se může aktivovat, i když právě neléčíme. Moji známí umělci, kteří mají zasvěcení, mi sdělují, že se energie zapíná, když pracují na svých uměleckých dílech. Po získání prvního stupně mi lidé často říkají, že začnou mít horké ruce ve chvílích, kdy to vůbec nečekají. Tohle se stává prvních několik týdnů. Ruce vás také mohou začít pálit, sedíte-li blízko někoho, kdo reiki potřebuje. To může být poněkud trapné, pokud se vám to stane třeba v kině. Přihodí-li se vám to u přátel, zeptejte se jich, jestli by chtěli poléčit – budou si určitě myslet, že máte psychické schopnosti. Reiki se
