KYBERNETIKA ČÍSLO 5, ROČNlK 1/1965
Kompenzace poruchy pomocí modelu v diskrétním regulačním obvodu* JAROSLAV WEISS
Je uvedeno schéma diskrétního regulačního obvodu, u kterého je možno dosáhnout požado vaných dynamických vlastností při působení řídicího i poruchového signálu. Jsou odvozeny přenosy obvodu a provedena jejich analýza z hlediska citlivosti na změny dynamických vlastností regulované soustavy.
1. ÚVOD Při syntéze regulačních obvodů je kladen požadavek, aby výstupní veličina sledo vala co nejpřesnější vstupní řídicí veličinu a aby byla současně co nejméně ovlivněna vstupujícími poruchami. Obvykle je obtížné vyhovět oběma těmto požadavkům současně. Je-li korekční člen obvodu navržen tak, aby výstupní veličina sledovala dobře řízení, má obvod nevhodné dynamické vlastnosti při působení poruchy a na opak. Tato obtíž vyniká zejména u diskrétních regulačních obvodů. V této stati bude uvedeno uspořádání regulačního obvodu, u kterého je možno dosáhnout současně požadovaných dynamických vlastností při působení řídicího signálu a při působení poruchy v případě, že známe místo, ve kterém porucha vstupuje do obvodu. Schéma obvodu je nakresleno na obr. la. Základní obvod je tvořen regulovanou soustavou 5 r , tvarovacím členem Hr a korekčním členem R. Kontakty před a za korekčním členem naznačují, že vstupní a výstupní signál členu je diskrétní, a že je vzorkován synchronně. Výstupní signál e2 členu R se zavádí přes tvarovací člen H2 ještě na vstup pomocného členu S m , který můžeme považovat za model regulované soustavy Sr. Výstupní signál modelu xm se odčítá od výstupního signálu regulačního obvodu x a jejich rozdíl se vede do korekčního členu Rk. Výstupní signál ek členu Rk se přičítá k výstupní veličině e2 členu R a součet e 3 se zavádí do tvarovacího členu Ht regulované soustavy. Pro zjednodušení schématu předpokládáme, že potřebné analogočíslicové a číslicoanalogové převodníky jsou zahrnuty v korekčních členech. * Tato práce byla částečně přednesena na mezinárodní konferenci o mnohoparametrových a diskrétních systémech automatického řízení konané ve dnech 9. — 14. června 1965 v Praze.
Výstupní signál e2 působí současně na soustavy Sr a Sm. Jestliže na obvod působí jen řídicí veličina w a obě soustavy jsou popsány stejnou diferenciální rovnicí, je roz díl x m — x roven nule. Obvod se chová jako kdyby neexistovala vazba přes člen Rk, tj. jako jednoduchý regulační obvod. Jestliže se k signálu xr přičítá vliv poruchy u, nebude rozdíl signálů xm — x nulový a z výstupu korekčního členu Rk bude přicházet
<£)—1
Obr. l a . Schéma obvodu pro konpenzaci poruchy.
Obr. l b . Jiná varianta zapojení obvodu. na vstup tvarovacího členu H^ přídavný signál ek, který bude při vhodně navrženém Rk kompenzovat vliv působící poruchy. Je možno podotknout, že model Sm a sou stava Sr nemusí mít obecně stejný přenos, a že i v tomto případě lze členy R, Rk navrhnout tak, aby obvod měl žádané dynamické vlastnosti při působení řídicího signálu i poruchy. Takto uspořádaný obvod je podobný obvodu, který popsali J. M. Ham a G. Lang [1], liší se však od něho tím, že jejich obvod pracuje při vstupu řídicího signálu jako obvod ovládací, tj. není v něm pro tento signál zavedena zpětná vazba.
2. ODVOZENÍ PŘENOSU OBVODU Při odvození přenosů obvodu budeme předpokládat, že porucha působí na vý stupu regulované soustavy S r . Tento případ — z hlediska odstranění vlivu poruchy nejpříznivější — lze snadno převést na případ poruchy, působící na vstupu soustavy
tím, že místo obrazu poruchy U(z, s) zavedeme do výpočtu obraz SrU{z, e), což je diskrétní obraz poruchy prošlé soustavou Sr. Podle schématu na obr. la platí pro diskrétní obrazy signálů tyto vztahy: (1)
X{z, s) m Xt{z, s) + U(z, e) ,
(2)
Xr{z, e) = [E2(z) + Ek(z)] . Gr(z, e) ,
(3)
Xm{z)
(4)
E2{z)
(5)
Ek{z)
= £ 2 (z). Gm(z), =[^(z)-Zr(z)-U(z)].R(z), =[Xm{z)-Xt{z)-U{z)-].Rk{z).
Zde Gr(z, s), Gm(z) jsou diskrétní přenosy regulované soustavy a modelu včetně tvarovacích členů Hu H2; R{z) a Rk(z) J s o u diskrétní přenosy korekčních členů. Ostatní symboly jsou diskrétní obrazy signálů označených ve schématu malými písme ny. Diskrétní obraz F{z, e) funkce /(í) je definován vztahem F(z,8)=-Ž/[(» + e)T]z~», n=0
kde z = epT. Argument obrazů a přenosů je pro £ = 0 zapsán místo z, 0 zjednodušeně jako z, takže například Xt{z, 0) = Xt{z). Dosazením vztahů (3), (4) a (5) do rovnice (2) obdržíme (6)
Xr{z, e) = [1 + Rk{z) Gm(z)] R{z) Gt{z, s) W{z) - [R{z) + R{z) Rk{z) Gm(z) + Rk(z)] Gr(z, e) Xt{z) - [R(z) + R{z) Rk{z) Gm{z) + Rk(z)] Gr(z, e) U(z) .
Odtud pro £ = 0 (7)
Xt{z) =
_ [1 + Rk{z) Gm(z)] R(z) Gr(z) gtg) ~ [I?(z) + R(z)R*{z) g__) + gk(£)] g__ t!(z) 1 + [R(z) + R{z) Rk{z) Gm{z) + Rk{z)] Gt{z) Dosadíme za Xt{z) do rovnice (6) a vypočteme obraz výstupního signálu X{z, e) podle rovnice (l)': I ^ = Xw{z,e) + X„{z,e), N{z) M{z, e) - [1 + Rk(z) Gm(z)] R(z) Gr(z, £) H/(z) + [R(z) + R(z) Rk{z) Gm{z) +
(8)
X{z,e) = A
+ Rk(z)] [Gr(z) U(z, £) - Gr(z, a) U(z) ] + U(z, a), JV(z) = 1 + [R{z) + R(z) Rk(z) Gm(z) + Rk(z)] Gr(z) .
Odezva X(z, e) je složena z odezvy na řízení Xw(z, e) a z odezvy na poruchu Xu(z, e): Xw(z, e) =
(9) W
1 +
R
G
R
Z
G
^) ^ ( ) ^ ' £) ^ = Kw(z, .) * ( - ) , wV l + [R(z) + R(z)Rk)z)Gm(z) + Rk(z)]Gr(z) '
kde Xw(z, e) je přenos obvodu při vstupu řídicího signálu (10)
Xu(z, e) =
_ [R(z) + R(z) Rk(z) Gjz)
+ Rk(z)] [Gr(z) U(z, e) - Gr(z, e) U(z)] + U(z, e)
1 + [R(z) + R(z) Rk(z) Gjz)
+ Rk(zj]
Gr(z)
Pro e = 0 se rovnice (10) zjednoduší na (11) K
J
Xu(z) = A
}
^ ) \ + \R(z) + R(z)Rk(z)Gm(z)
+ Rk(z)]Gx(z)
= Ku(z). +>
U(z), W
kde Ku(z) je přenos obvodu při působení poruchy platný v okamžikcích vzorkování. Pro e + 0 tento přenos neexistuje. Ze vztahů (9) — pro £ = 0 — a (11) je možno sestavit soustavu lineárních algebraických rovnic pro výpočet přenosů korekčních členů R(z), Rk(z), ze které se stanoví (12)
(13) '
K R(z) = ^ Gm(z) [1 - Kw(z)] + [Gr(z) - Gm(z)]
Rk(z) =
l
k U
-
K
^-
K
Ku(z)'
M.
iC„(z)Gr(z)
Budou-li dynamické vlastnosti modelu stejné jako vlastnosti regulované soustavy,, t.j. Gr(z) = Gm(z), zjednoduší se přenos (12) na (14)
R(z) =
- - ^ - Gt(z) [1 - Kw(z)] '
což je vztah, který bychom obdrželi, kdyby v obvodu nebyl zapojen korekční člen Rk a model Sm. Stanovme ještě obrazy průběhů výstupních signálů mezi okamžiky vzorkování. Dosadíme do rovnic (9), (10) za R(z), Rk(z) podle vztahů (12), (13) a po kratším výpočtu dostaneme (15)
(16)
Xw(z, s) = Kw(z) 9 M
W(z) = Kw(z)
Xu(z, e) = U(z, a) - V(z) ^
1
*&£
W(z) ,
[1 - Ku(z)] ,
413
kde jsme položili Gr(z, e) = Br(z, e)/Ar(z). Čitatel přenosu Gr(z) může mít nulové body uvnitř jednotkového kruhu nebo mimo něj. Napišme jej ve tvaru součinu dvou polynomů (1 7 )
Bt(z) =
BtL(z).Bta(z).
Nulové body polynomu B rs (z) leží jen uvnitř jednotkového kruhu, nulové body polynomu Bri(z) leží mimo jednotkový kruh nebo na jednotkové kružnici. Ze vztahů (15), (16) vyplývají podmínky, které musí splňovat přenosy Kw(z), Ku(z), aby byla zajištěna stabilita obvodu mezi okamžiky vzorkování. Musí platit Kw(z) =
(18)
BtL(z).Dw(z),
1 - Ku(z) = BtL(z).
Du(z) ,
kde Dw(z), Du(z) jsou racionální lomené funkce proměnné z, které mají póly jen v jednotkovém kruhu. Z odvozených vztahů je zřejmé, že přenosy Kw(z), Ku(z) mohou být zvoleny nezá visle na sobě podle požadavků kladených na chování obvodu při působení řídicího signálu a poruchy. Zjistěme ještě, jak se změní vlastnosti obvodu při změně přenosu soustavy Gt(z). 3. PODMÍNKY NECITLIVOSTI Předpokládejme, že skutečný přenos regulované soustavy se liší od přenosu Gr(z) a označme jej Gri(z). Zjistíme, jak se změní obrazy Xw(z, a), Xu(z, a) při změně vlast ností regulované soustavy. Dosadíme do rovnice (9) Gri(z) místo Gr(z) a za R(z), Rk(z) dosadíme podle vztahů (13), (14). (Předpokládáme, že Gr(z) = Gm(z)). Dosta neme: XWi(z,s)
(19)
r L 1 +
i-iqz)-^) Ku(z) Gr(2)
f 1 - Kw(z) - Ku(z) Ku(z) Gr(z)
1
ml
=
-i uz) ; J [1 - iq2)]Gr(z)
Kw(z)
rA
u
' '
[l-Kw(z)-Ku(z)\Kw(z)Gm(z)}
[1 - Kw(z)\ . Gr(z)
'
Ku(z) Gr(z) [1 - Kw(z)\ Gr(z)
A
]
kde XWí(z, a) je obraz výstupního signálu při změně přenosu Gr(z, s). Po odstranění složeného zlomku je (20)
X wA
(z a\ = [l-Kw(z)\Gm(z).Kw(z)Gtí(z,e)W(z) ' } [1 - Kw(z)\ Gr(z) [Ku(z) Gt(z) - Ku(z) Gtl(z) = Kw(z) ^sÁElŘ w{) Gti(z)-Ku(z)[Gtl(z)-Gt(z)\
W
(z) . K )
=
+
Gri(z)\
Podobným postupem obdržíme pro obraz odezvy na poruchu (21) 1
)
XUi(z, s) = U(z, e) - • [---q-)]g-.(-.«) } { ' ^ Gti(z)-Ku(z)\\Gti(z)-Gt(z)\
U{z) U
.
Pravé strany rovnic (20), (21) se liší od obrazů (15), (16) tím, že místo zlomku Bt(z, s)JBt(z) se v nich vyskytuje zlomek Grjz, S) G r i (z)-X„(z)[G r i (z)-G r (z)] Vyšetřeme nejprve nulové body jmenovatele tohoto zlomku. Položme
(2 2 )
cM.5M.ja_,
**•> n (*-*,) i= l
(23)
G
^ ) = T M A z n( ) Předpokládáme-li, že póly z ; přenosu Gr(z) se změní o Azf, můžeme jmenovatel Ati(z) vyjádřit
(24)
Ari(z) = f l ( z - z i - A z i ) , Í= I
kde obecně Azt == t Az2 == f ... == | Azk. Jestliže se změnily póly přenosu Gr(z), změní se obecně i koeficienty jeho čitatele Bt(z). Tuto změnu můžeme vyjádřit jako (25)
Bri(z) = Br(z) + ABr(z) ,
kde A£fr(z) je polynom stejného stupně jako Br(z). Pro Az; dostatečně malé můžeme psát (26)
AB,(z) =
iaWAz,. Í=I
dZi
Dosazením vztahů (22), (23) do obrazů (20) resp. (21) obdržíme (27) Grt(-. B) Ar(z)Bri(z,a) = Gri(z) - Ku(z) lGti(z) - Gr(z)] Ar(z) BTi(z) - Ku(z) [Ar(z) Bri(z) - Ati(z) Bt(zJ\ a pro nulové body jmenovatele máme rovnici (28)
[1 - Ku(z)\ Ar(z) Bri(z) + Ku(z) Ari(z) Br(z) = 0 .
Polynomy ABr(z), Atl(z) možno vyjádřit takto: (29)
A B r ( Z ) = A Z l Í ^ ^ A i = A(Z)Az1,
.
Í=I
kt = ---£-, Az x
dzt
(30) Ari(Z) = fl (z - z; - Az;) = íl(z - z;) + (-1) 1 f
+ (-i) 2 m ,in = l ^ ^
Azm n (z - -,) +
n ( Z - Z ; ) + ... + ( - i ) * in= l Az i-
i=l i*m,n
n>m
Zanedbáme-li přírůstky vyšších řádů a použijeme opět vztahu Xm = Szm\ÁzL, je (31)
Ari(z) = fí (z - z,) - Az, Y i=l
i=l ,
z
z
K A ( - 0 = <*r(z) -
kde <ř(z) je polynom o stupeň nižší než polynom Ar(z). Dosadíme podle vztahů (29), (31) do rovnice (28) a po malé úpravě dostaneme (32)
At(z) Bt(z) + A(z) [1 - Ku(z)~\ Ar(z) Az, - Ku(z)
Zaveďme ještě
a máme konečně pro nulové body jmenovatele zlomku (27) rovnici (34)
g(z)Ar(z)Br(z) + + {[Q(z) - P(z)\ Ar(z) A(z) - P(z) Bt(z) 0(z)} Az, = 0 .
Kořeny rovnice (34) jsou spojité funkce přírůstku Az,. Pro Az, = 0 jsou kořeny totožné s nulovými body polynomu Br(z), polynomu Q(z)(tj. spoly přenosu Ku(z)) a s póly z;. Pro malé Azx budou kořeny ležet v blízkosti těchto bodů. Má-li polynom Br(z) nebo At(z) některé nulové body v oblasti nestability, stal by se obvod při malé změně vlastností soustavy Sr nestabilním. Tato možnost existuje, i když některé z nulových bodů těchto polynomů leží v oblasti stability blízko hranice stability. Jsou-li splněny podmínky stability (18), je z rovnice (28) resp. (34) ihned vidět, že rovnice (34) bude mít kořeny v nulových bodech polynomu BrL(z), které se v obrazech (20), (21) zkrátí proti výrazům BrL(z) Dw(z) resp. BlL(z) Du(z). Je-li nutno, aby byla vyloučena i možnost výskytu kořenů rovnice (34) v blízkosti některých pólů z ; (i = 1,2,..., m) přenosu Gr(z), lze toho dosáhnout splněním další podmínky (35a)
Ku(z) =f\(z-zi), • =i
Ku(z)
m
417
nebo (35b)
(36)
rnSk,.
P(z) = f [ ( z - z ; ) . P ( z ) , i=i
při čemž
Ar(z) = rl (- - z,),4x-), 4r(z) = n (---<)• i=l
i=m+l
Zde K„(z) je racionální lomená funkce z, P(z) je polynom. Je-li splněna podmínka (35), má rovnice (34) m kořenů totožných s póly z ; (i = 1, 2, ..., m); součin přísluš ných kořenových činitelů Y[(z — z ;)
s e
zkrátí s týmž součinem v čitateli zlomku
i=l
(27). Obrazy (20), (21) nebudou mít po zkrácení póly v blízkosti „kritických" pólů z ; . Uvedené úvahy lze shrnout takto: Máme-li přenos regulované soustavy Gr(z) nulové body nebo póly v oblasti nestability nebo blízko hranice stability v oblasti stabilní a platí-li Gr(z) = G m (z), musí přenosy Ku(z), Kw(z) vyhovovat podmínkám (18) a (35), aby se při malých změnách vlastností regulované soustavy nemohl stát celý obvod nestabilním. ' '" Uvažme ještě vliv změny dynamických vlastností soustavy na dynamiku celého obvodu. Označíme-H součin kořenových činitelů rovnice (34) symbolem Át(z) . . Br(z) • Q(z), kde symboly označené A značí polynomy, jejichž nulové body jsou blízké nulovým bodům polynomů Ar(z), Br(z), Q(z), můžeme napsat například obraz (20) ve tvaru
Ar(z) Q(z) Br(z) Jsou-H splněny podmínky (18) případně (35), nebude mít skutečný obraz XWl(z, s) póly v nestabilní oblasti, bude však mít více pólů než původní obraz Xw(z, s), defino vaný rovnicí (15). Póly obrazu XWí(z, s) lze rozdělit do tří skupin. V první skupině jsou póly přenosu Kw(z), které má obraz XWl(z, s) společné s obrazem Xw(z, e). Do druhé skupiny patří póly ležící v bHzkosti nulových bodů čitatele Br(z). Třetí skupinu tvoří póly ležící v bHzkosti nulových bodů jmenovatele Ar(z) a Q(z). Odezva obvodu xwi(t) bude složena ze složek, které se stanoví pomocí rozvoje obrazu XWi(z, s) na parciální zlomky [2]. Pro posouzení vlivu jednotlivých složek na tvar odezvy jsou kromě pólů obrazu směrodatné konstanty u příslušných parciál ních zlomků. Konstanty složek, odpovídajících pólům první a druhé skupiny, budou při malých změnách přenosu Gr(z) blízké konstantám složek, odpovídajících pólům obrazu Xw(z, e), protože nulové body polynomů Ar(z), Ar(z) a Q(z), Q(z) jsou si blízké a při výpočtu zmíněných konstant se tedy tyto polynomy málo uplatní. Ze stejného důvodu budou konstanty složek, odpovídajících pólům třetí skupiny, malé, protože při jejich výpočtu se objeví jako násobící činitel rozdíl některého páru navzá jem blízkých nulových bodů. Z tohoto rozboru vyplývá, že složky, které se objeví
v odezvě navíc, se málo uplatní proti původním složkám, jejichž konstanty se příliš nezmění. Odezva xWl(t) se proto nebude podstatně lišit od odezvy xw(t). Jestliže se změní jen některé póly přenosu GT(z), lze stejným způsobem ukázat, že obraz (37) nebude mít póly v blízkosti těch pólů z ; , které se nezměnily. Při realizaci tohoto obvodu je možno nahradit přenos modelu přenosem diskrét ním, protože výstupní signál modelu vstupuje do korekčního členu Rk jen v okamžicích vzorkování. Celý obvod, skládající se z korekčních členů R, Rk a z modelu G m (včetně tvarovacího členu) a ohraničený na obr. la čárkovaně, se dá realizovat pomocí číslicového počítače. Jiná možnost uspořádání obvodu pro týž účel je na obr. lb. Při této struktuře obvodu vycházejí přenosy korekčních členů R(z), Rk(z) v jiném tvaru, pro obrazy výstupních veličin však vyjdou tytéž vztahy, které byly odvozeny dříve. 4. EXPERIMENTÁLNÍ OVĚŘENÍ Funkce obvodu byla ověřena na analogovém počítači. Regulovaná soustava a její model měly přenos
(38)
^s„
M > i p + i)(
J + i ) ( T 3 p + i).
kde Tx = 20 s, T, = 5 s, T3 = 2 s, k = 1, perioda vzorkování T = 5 s a tvarovací členy měly přenos (39)
Hl
(p)
= H2(p) = ^
^ P
.
Přenos Kw(z) byl navržen tak, aby odezva obvodu na jednotkový skok řídicího signálu skončila v konečném počtu kroků. Přenos Ku(z) byl navržen tak, aby odezva na poru chu tvaru skoku, působící na vstupu soustavy 5 r , doznívala dostatečně rychle a aby současně nedocházelo k velkým podkývnutím při poruše téhož tvaru na výstupu soustavy. Na obr. 2 je záznam odezvy obvodu na skokovou změnu řídicí veličiny, na obr. 3 je odezva na poruchu téhož tvaru, působící na vstupu soustavy. Graf a odpovídá obvodu bez zapojeného členu Rk, graf b je průběh při zapojení Rk. Z grafů je zřejmý příznivý vliv kompenzačního obvodu. Při působení poruch harmonického průběhu se kompenzační obvod uplatňuje rovněž příznivě a to i při působení poruchy na výstupu soustavy. V tabulce I jsou uvedeny poměry amplitudy odchylky k amplitudě poruchy při dvou úhlových kmitočtech. Hodnoty ve sloupci a odpovídají obvodu bez korekčního členu Rk, ve sloupci b se zařazeným Rk. Ve sloupci u± jsou hodnoty při působení poruchy na vstupu soustavy, ve sloupci u2 hodnoty při působení poru chy na výstupu. Popsaného obvodu je možno použít tam, kde je známo působiště poruchy a je třeba, aby obvod měl požadované dynamické vlastnosti při působení řídicího signálu
i při působení poruchy. Přenosy Kw(z), Ku(z) mohou být navrženy nezávisle na sobě podle libovolného kritéria, při čemž je nutno splnit podmínky stability a případně
Obr. 2. Odezva obvodu na jednotkový řídicí veličiny.
skok
0,3
20
••W
Obr. 3. Odezva obvodu na poruchu tvaru jednotkového skoku (a — bez kompenzačního obvodu b — s kompenzačním obvodem). Tabulka I. (O
u2
"l
[r/s]
a
b
a
b
0,02 0,10
0,174 0,320
0,040 0,170
0,16 0,80
0,042 0,44
necitlivosti. Jestliže poruchy mohou vstupovat do obvodu na několika místech, je třeba volit při návrhu přenosu Ku(z) vhodný kompromis, při kterém je nutno vzít v úvahu místo působení poruch a jejich pravděpodobný tvar. (Došlo dne 24. února 1965.)
419
LITERATURA [1] Ham J. M., Lang G.: Diskuse k článku J. B. Reswicka. Transaction ASME 78 (1956) jan. str. 153. [2] Tou J. T : Digital and Sampled Data Control Systems. McGraw Hill, New York 1959.
SUMMARY
The Compensation of the Disturbance by means of the Model in the Discrete Control System JAROSLAV WEISS
A feedback control system, which by means of the plant model compensates the influence of the disturbances, that cannot be measured is described. If some command variable is introduced on the input of the control system, then the output signal of the plant is equal to the output signal of the plant model. If the control system is subject to some disturbance signal, then the plant output and the model output are not equal and their difference is used for the compensation of the influence of the disturbing signal. The system transfer functions in modified z — transform are derived and it has been found, that the control system can have required characteristics when com pensating the disturbance as well as when following the command signal. The transfer functions are analysed in view of the sensitivity of the control system to the variations of plant dynamics and for small variations stability conditions are fixed. The function of the control system was tested by way of analog computation. Inz. Jaroslav Weiss, CSc, Praha 2.
(Jstav teorie informace a automatizace CSAV,
Vysehradskd 49,