Komparace příčin ekonomické krize ve Španělsku a Portugalsku

Mendelova univerzita v Brně Provozně ekonomická fakulta

Komparace příčin ekonomické krize ve Španělsku a Portugalsku Bakalářská práce

Vedoucí práce: Ing. Luděk Kouba, Ph.D.

Tomáš Novotný Brno 2014

Poděkování Velmi děkuji vedoucímu mojí bakalářské práce, Ing. Luďku Koubovi, Ph.D., za čas, kterými mi věnoval, za odborné vedení, rady, připomínky a trpělivost při psaní této práce.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem tuto práci: Komparace příčin ekonomické krize ve Španělsku a Portugalsku vypracoval/a samostatně a veškeré použité prameny a informace jsou uvedeny v seznamu použité literatury. Souhlasím, aby moje práce byla zveřejněna v souladu s § 47b zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách ve znění pozdějších předpisů, a v souladu s platnou Směrnicí o zveřejňování vysokoškolských závěrečných prací. Jsem si vědom/a, že se na moji práci vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., autorský zákon, a že Mendelova univerzita v Brně má právo na uzavření licenční smlouvy a užití této práce jako školního díla podle § 60 odst. 1 Autorského zákona. Dále se zavazuji, že před sepsáním licenční smlouvy o využití díla jinou osobou (subjektem) si vyžádám písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity, a zavazuji se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla, a to až do jejich skutečné výše. V Brně dne 19. května 2014

_______________________________

Abstract Novotný, T., The comparison to causes of economic crisis in Spain and Portugal. Bachelor thesis. Brno: Mendel University, 2014. This Bachelor thesis occupies with the comparison of causes of economic crisis in Spain and Portugal. The main goal is the identification and comparison of possible causes of crisis in both countries. Next partial goals are the identification of the types of financial crisis occurring in these countries after the year 2008, their mutual comparison and effect on the origin of economic crisis. The theoretical part is dedicated to the definitions of the term “economic crisis” and types of financial crisis. The analytical part focuses on the economic development of both these countries before the year 2008 and subsequently identifies and compares the possible causes of origin of economic crisis. The final part focuses on the identification of occurring types of financial crisis, subsequent discussion of their importance and the reactions of economic policy. There is outlined the vision of next economic development and the attitude of author of the thesis. economic crisis, financial crisis, Spain, Portugal, comparison, analysis Abstrakt Novotný, T., Komparace příčin ekonomické krize ve Španělsku a Portugalsku. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita v Brně, 2014. Bakalářská práce se zabývá porovnáním příčin ekonomické krize ve Španělsku a Portugalsku. Hlavním cílem je identifikovat a porovnat možné příčiny krize v obou zemích. Dalšími dílčími cíly jsou identifikace typů finanční krize vyskytující se v těchto zemích po roce 2008, jejich vzájemné porovnání a vliv na vznik krize ekonomické. Teoretická část se věnuje definicím pojmů ekonomické krize a typů krize finanční. V analytické části je popisován hospodářský vývoj obou zemí před rokem 2008 a následně identifikovány a porovnány možné příčiny vzniku ekonomické krize. Poslední část se zaměřuje na identifikaci vyskytujících se typů finanční krize, následné diskuzi jejich významu a reakcí hospodářských politik. Je zde také nastíněna vize dalšího možného hospodářského vývoje a postoj autora práce. Klíčová slova ekonomická krize, finanční krize, Španělsko, Portugalsko, komparace, analýza

Obsah

5

Obsah 1

2

Úvod a cíl práce 1.1

Úvod ................................................................................................................................................ 9

1.2

Cíl práce a metodika ................................................................................................................ 9

Typologie finančních krizí

11

2.1

Úvod k dělení krizí .................................................................................................................11

2.2

Bankovní krize .........................................................................................................................13

2.2.1

Hypoteční krize .............................................................................................................14

2.2.2

Krize likvidity.................................................................................................................15

2.3

Krize měnová ............................................................................................................................15

2.3.1 2.4

3

9

Krize platební bilance ................................................................................................17

Dluhová krize ............................................................................................................................17

2.4.1

Vnější dluhová krize ...................................................................................................18

2.4.2

Interní dluhová krize..................................................................................................18

2.5

Rozpočtová krize.....................................................................................................................19

2.6

Systematická finanční krize ...............................................................................................19

2.7

Strukturální krize ...................................................................................................................21

Komparace hospodářského vývoje před rokem 2008

22

3.1 Čím je období kolem roku 2000 pro Španělsko a Portugalsko ekonomicky významné ................................................................................................................................................22 3.2

Stručná charakteristika španělské a portugalské ekonomiky ..........................23

3.3

Politický vývoj a významné reformní kroky ..............................................................23

3.3.1

Období před rokem 2004 .........................................................................................23

3.3.2

Období 2005 – 2008 ...................................................................................................25

3.4

Strukturální problémy..........................................................................................................26

3.4.1 3.5

Produktivita práce .......................................................................................................26

Trh práce a nezaměstnanost .............................................................................................27

3.5.1

Konkurenceschopnost a vývoj platební bilance ............................................29

3.5.2

Situace ve výrobním a nevýrobním sektoru ...................................................30

Obsah

6

3.6

Pohyb kapitálu .........................................................................................................................32

3.7

Vliv rozšiřování Evropské Unie........................................................................................34

3.7.1 3.8

Bankovní sektor ......................................................................................................................37

3.8.1 3.9

Přijetí a vliv eura ..........................................................................................................35 Úvěrová expanze a boom na trhu nemovitostí ..............................................38

Vývoj míry veřejného zadlužení a hospodaření se státním rozpočtem .......41

3.10 Hospodářský vývoj.................................................................................................................43 3.11 Shrnutí průběžně identifikovaných možných příčin ekonomické krize ......45 4

Identifikace krizí a reakce hospodářských politik

47

4.1

Strukturální problémy napříč ekonomikami ............................................................47

4.2

Konkurenceschopnost a vliv na vývoj platební bilance .......................................48

4.3

Bankovní sektor, trh nemovitostí a důsledky jejich vývoje................................49

4.3.1

Španělsko .........................................................................................................................49

4.3.2

Portugalsko .....................................................................................................................51

4.4

Důsledky vývoje hospodaření s veřejnými financemi ..........................................52

4.5

Prolínání jednotlivých typů finanční krize .................................................................54

4.6

Reakce hospodářských politik..........................................................................................57

4.7

Aktivní fiskální politika versus úsporná opatření ..................................................57

4.7.1

Zastánci aktivní fiskální politiky ...........................................................................58

4.7.2

Zastánci úsporných opatření ..................................................................................58

4.8

Možné řešení ekonomické krize? ....................................................................................59

4.8.1

Je vhodné sáhnout po nekonvenčních řešeních? ..........................................59

4.8.2

Osobní postoj k prováděné hospodářské politice ........................................60

4.9

Co se může změnit v ekonomické teorii? ....................................................................61

4.9.1

Evropská měnová unie a společná měna euro?.............................................61

4.10 Aktuální vývoj španělské a portugalské ekonomiky .............................................62 5

Závěr

64

6

Literatura

66

7

Přílohy

72

Seznam obrázků

7

Seznam obrázků Obr. 1

Schéma vzniku a průběhu systematické finanční krize

20

Obr. 2

Produktivita práce v období 2001 – 2008

26

Obr. 3

Míra nezaměstnanosti v období 1997 – 2009

27

Obr. 4

Vývoj účtu platební bilance v % HDP v období 2001 – 2012

30

Obr. 5

Podíl sektorů na HDP (v %)

31

Obr. 6

Přímé zahraniční investice v období 1998 – 2010

33

Obr. 7

Podíl celkových investic na HDP (v %) v období 2000 – 2010

35

Obr. 8

Vývoj kurzu EUR/USD v období 2000 – 2009

36

Obr. 9 Podíl špatných úvěrů a míra nezaměstnanosti (vlevo), Ceny bytů ve Španělsku (vpravo)

40

Obr. 10

Vývoj salda SR v % HDP v období 2001 – 2009

41

Obr. 11

Vývoj míry veřejného dluhu v % HDP v období 2001 – 2012

42

Obr. 12 Vývoj roční procentní změny HDP v období 2002 – 2012 v % HDP

45

Seznam tabulek

8

Seznam tabulek Tab. 1 Reformy a opatření provedené ve Španělsku a Portugalsku před rokem 2004

24

Tab. 2

Reformy a opatření provedené v období 2005 - 2008

25

Tab. 3

Shrnuté možné příčiny ekonomické krize

46

Tab. 4 Výčet jednotlivých typů finanční krizí vyskytujících se ve Španělsku a Portugalsku po roce 2008

56

Úvod a cíl práce

9

1 Úvod a cíl práce 1.1

Úvod

Španělsko a Portugalsko, země rozkládající se na Pyrenejském poloostrově na jihozápadním cípu Evropy. Země s podobnou charakteristikou hospodářství, ale přesto s odlišným vývojem po roce 2000. Ekonomická krize, která v těchto zemích postupně vznikla po roce 2008, měla velmi negativní vliv na jejich ekonomiku. Zda se této krizi dalo předejít nebo alespoň zmírnit její sílu trápí řadu ekonomů. Zpětně se pozastavují nad možnými příčinami a analyzují hospodářský vývoj. Často se porovnávají situace právě v těchto dvou zemích charakteristicky velmi podobných, přesto s některými odlišnými problémy. Možnost psát bakalářskou práci o příčinách ekonomické krize a hospodářském vývoji Španělska a Portugalska pro mne znamená šanci seznámit se blíže s problémy, se kterými se tyto země potýkaly před vypuknutím ekonomické krize. Dále si vytvořit širší přehled o tom, jaké jednotlivé typy krize se v těchto zemích, v tomto zlomovém období objevily, v jaké rozsahu a co bylo důvodem jejich výskytu. Vedle obecnějšího pojmu ekonomická krize se v práci používá též pojem krize finanční. Aby nedošlo k záměně těchto dvou pojmů, považuji za vhodné pro účel práce oba blíže specifikovat. Obecnější pojem ekonomická krize souvisí se špatným stavem celého ekonomického systému, kdežto krize finanční se vztahuje pouze k sektoru finančnímu. A protože finanční sektor měl významný vliv na ekonomiku a vznik krize ekonomické ve Španělsku a Portugalsku, pojem finanční krize se zde často vyskytuje. V souvislosti s krizí finanční se práce zaměřuje na výčet jednotlivých typů této krize, které měli následně vliv na vznik krize ekonomické. Oba pojmy jsou pak v práci dále používány v souvislosti s jejich odpovídajícím významem.

1.2

Cíl práce a metodika

Hlavním cílem této práce je identifikovat a porovnat příčiny ekonomické krize ve Španělsku a Portugalsku. Práce porovnává hospodářský vývoj těchto zemí v období 2000 – 2008. Postupně identifikuje jednotlivé typy finanční krize, které se zde následně vyskytly, příčiny jejich vzniku a další možné příčiny krize ekonomické. V první části této práce jsou definovány pojmy ekonomická a finanční krize a možné podoby krize finanční. Tato část se zaměřuje zejména na příčiny a okolnosti, které jednotlivé typy finanční krize mohou způsobit a na jejich vzájemné prolínání. Nastíněny jsou zde i důsledky, kterým musí ekonomika v daných případek čelit. Další část práce analyzuje hospodářský vývoj ve Španělsku a Portugalsku před rokem 2008. Pozornost je zde věnována událostem a problémům, které měly podstatný vliv na vývoj obou ekonomik. V této části je také provedena komparace těchto problémů a možných příčin ekonomické krize.

Úvod a cíl práce

10

Závěrečná část pomocí dedukce identifikuje jednotlivé typy finanční krize objevující se v těchto zemí a možných příčin jejich vzniku vedoucích až k vzniku krize ekonomické. Je zde také prostor pro diskuzi zabývající se opatřeními hospodářských politik v reakci na propuknutí ekonomické krize a dalšími alternativními způsoby jejího řešení. Je zde též vyjádřen postoj autora práce k tomuto tématu. Práce se zaměřuje na země, které jsou členy Evropské měnové unie (dále jen EMU) a proto pro získávání hlavních datových zdrojů čerpala zejména z databáze Evropského statistického úřadu. V oblasti hospodářského vývoje Španělska bylo široce čerpáno z práce The Spanish Crisis:Background and Policy Challenges od Javiera Suareze (2010) a v případě Portugalska z The Portuguese slump and cash and the euro crisis od Ricarda Reise (2013).


11

2 Typologie finančních krizí 2.1

Úvod k dělení krizí

V současné době se můžeme v souvislosti s tématem ekonomické krize setkat poměrně často. Tato skutečnost je zapříčiněná vývojem událostí zejména ve Spojených státech amerických (dále jen USA) a Evropě po roce 2008. Krize je jednoduše řečeno situace, kdy je něco špatně. V souvislosti s krizí ekonomickou špatně v ekonomice. Ekonomika nefunguje tak jak má, není zde efektivita a výstup ekonomiky klesá. Ekonomické subjekty krizi pociťují ve svých aktivitách a běžném životě. Zejména na své finanční situaci. V odborné literatuře je ekonomická krize nejčastěji definovaná jako sestupná fáze hospodářského cyklu, tzv. kolísání ekonomické aktivity, též nazývána výrazem recese, kontrakce či deprese v závislosti na jejím rozsahu. Za recesi je v makroekonomii označována taková situace, kdy dochází k poklesu hrubého domácího produktu (dále jen HDP) dvě nebo více čtvrtletí po sobě. Případy dlouhodobé a hluboké recese dále označuje již jako zmiňovanou depresi. Když se řekne pojem ekonomická krize, většina lidí si ji spojí s krizí finanční. Ta je blíže rozebírána v tzv. teorii finančních krizí, která je poměrně mladou disciplínou rozvíjející se posledních dvacet let, ale v současnosti, s ohledem na ekonomické problémy konce první dekády 21. století velmi diskutována a rozebírána. Při používání těchto pojmů je ale důležité být na pozoru, aby nedošlo k jejich záměně. Ekonomická krize se týká narušení ekonomického systému jako celku, kdežto krize finanční se vztahuje pouze k sektoru finančnímu. Vzhledem k významnému vlivu na vznik krize ekonomické je v práci finanční krizi a její typologii věnována velká pozornost a proto bude práce dále pracovat s oběma termíny a používat je tak, aby jejich použití v textu korespondovalo se svým významem. V této části práce se dále pracuje zejména s pojmem krize finanční. Než se dostaneme k definicím a typologii finanční krize, považuji za vhodné pro prvotní zamyšlení zmínit výrok Josepha Stiglitze:1 „Finanční krize je plodem nepoctivosti na straně finančních institucí a nekompetentnosti na straně politiků." Při vymezování pojmu finanční krize je podstatné zdůraznit, že příčiny ekonomických problémů se nenacházejí v reálné ekonomice, ale vznikají ve finančním systému. Dle mezinárodního měnového fondu (dále jen MMF) je za finanční krizi označován potencionálně tvrdý rozpad finančních trhů, který při zhoršení efektivního chování trhů může negativně působit na vývoj reálné ekonomiky. (Helísek, M., 2004) Definice se dále liší. S odlišnou definicí pracuje Frederic S. R. Mishkin,2 který definuje finanční krizi jako: „Nelineární narušení finančních trhů, na nichž se problémy nepříznivého výběru a morálního hazardu stávají horšími, a tak nejsou finančStiglitz, J., The guardian, The fruit of hypocrisy (www.theguardian.com) Mishkin, F., The understanding financial crisis: A developing country perspective, str. 17 (www.ppge.ufrgs.br) 1 2


12

ní trhy schopny efektivně přesouvat finanční prostředky těm, kteří mají nejvíce produktivní investiční příležitosti.‘‘ Ve svém výzkumné studii uvádí Petr Musílek definici,3 kterou lze považovat za výstižnější. Označuje zde finanční krizi jako „výrazné zhoršení velké většiny finančních indikátorů, projevující se nedostatečnou likviditou finančního systému, rozsáhlou insolventností finančních institucí, nárůstem volatility výnosových měr finančních instrumentů, výrazným poklesem hodnoty finančních a nefinančních aktiv a podstatným snížením rozsahu alokace úspor ve finančním systému.“ Finanční krizi lze dle tohoto autora dekomponovat na jednotlivé dílčí krize, mezi které lze zařadit: · Krize úvěrová či dluhová · Krize likvidity · Měnová krize · Investiční krize Musílek4 dále doplňuje: „V období vytváření a propuknutí finanční krize často dochází k proplétání a překrývání jednotlivých dílčích krizí, proto bývá zpravidla velmi obtížně přesné a jednoznačné segmentování finanční krize.‘‘ Rozdělení finanční krize na jednotlivé dílčí typy nemá jednoznačné určení, proto považuji za vhodné zmínit zde tradiční klasifikaci, která se vyskytuje ve většině literatury nebo v pracích a analýzách o finančních trzích. Tradiční klasifikace dle Pavla Dvořáka (2008) dělí finanční krizi na tři základní typy: · Měnová · Bankovní · Dluhová (vnější a vnitřní) · Systematická finanční krize Systematická finanční krize zahrnuje projevy všech nebo většiny výše uvedených typů, s různou vzájemnou kauzalitou. V souvislosti s typologií finančních krizí je zde ale zahrnována teprve od 90. let. Jak můžeme vidět, pojem finanční krize nemá jednoznačné vymezení. Záleží na konkrétním autorovi, jak na danou situaci nahlíží či z jaké klasifikace vychází. Práce bere v potaz propojení zmiňovaných tradičnějších klasifikací finanční krize a rozšiřuje ji o další, v současné době velmi diskutované typy, které s výše zmiňovanou typologií bývávají zmiňovány a stojí za zmínku. Jsou to krize: · Hypoteční · Rozpočtová · Platební bilance · Strukturální 3 4

Musílek, P., Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech, str. 12 (www.nb.vse.cz) Musílek, P., Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech, str. 12 (www.nb.vse.cz)


13

Krizi strukturální nelze přímo řadit mezi typy finanční krize, jelikož nesouvisí přímo s finančním sektorem. Ale vzhledem k problémům, kterým čelilo Španělsko a Portugalsko v této oblasti, která je se sektorem finančním propojená a měla na vznik krize ekonomické významný vliv, považuji za vhodné zmínit ji a dále s ní pracovat. Jak je vidět, tak některé typy finanční krize jsou definovány a popisovány nejrůznějšími autory či teoriemi a otevřeně se o nich hovoří v médiích a mezi lidmi. Naopak některé zůstávají v pozadí, jsou vzájemně zaměňovány či ne tak hluboce rozebírány. Často pak dochází k prolínání těchto jednotlivých typů krizí. Stává se pak, že některé příčiny a důsledky bývají špatně interpretovány. Ekonomické teorie a analýzy vysvětlující události, příčiny a průběh krizí respektive poklesu ekonomické aktivity se neustále rozvíjí. Každá další krize nám dokazuje, že vždy můžeme najít něco opomenutého nebo zcela nového, jež tyto krize způsobuje či prohlubuje. Tuto skutečnost vystihuje výrok Paula na:5,,Historie modelovaní krizí v mezinárodní makroekonomii odhaluje fakt, že každá následující krizová vlna odkrývá nové možnosti/souvislosti, které byly přehlédnuty v dřívějších analýzách.‘‘ Tento výrok považuji za velmi výstižný, vzhledem k událostem po roce 2008 a mnoho ekonomů nutí k zamyšlení. Při psaní práce jsem vycházel z těchto výše zmíněných klasifikací finanční krize a její typologie. Tato část práce dále postupně rozebírá jednotlivé typy finanční krize dle tradiční klasifikace s doplnění alternativních klasifikací pro co nejširší rozsah možného zařazení jednotlivých typů, s definicemi, příčinami a důsledky jejich výskytu.

2.2 Bankovní krize Dle Pavla Dvořáka (2008) za bankovní krizi označujeme obecně situaci, kdy problémy s nedostatečnou likviditou a insolvencí bank vyvolávají nebo potencionálně mohou vyvolat run na banky. Bankovní krizí nazýváme také situace, kdy postižené banky, kterým hrozí bankrot, zachrání centrální banka, jako věřitel poslední instance či intervence vlády. Jako adekvátní definici lze považovat definici Milana Žáka (2002, str. 104). Pro něj je bankovní krize „situace v bankovním systému charakteristická nedostatečnou likviditou většího počtu bank. Tato situace může vést i k hromadným úpadkům bank. Příčinou bankovní krize bývá nejčastěji nadměrné poskytnutí úvěrů, které nejsou (nadměrně zadluženými) klienty spláceny ve lhůtě splatnosti. Mezi další možné příčiny bankovní krize může patřit prudký pokles cen cenných papírů nebo hypoték a hromadné výběry vkladů z bank. Nedostatečná likvidita bank může být řešena dodáním chybějících peněžních prostředků centrální bankou zejména ve formě diskontních úvěrů. Nepříliš častou příčinou bankovní krize může být i neschopnost včasného, správného a bezpečného zúčtování plateb z důvodu nedostatečně rozvinutého platebního styku v bankovním systému.“ 5

Krugman, P., Will there be a dollar crisis? (www.papers.ssrn.com)


14

Příčiny této krize se liší i v závislosti na vyspělost dané ekonomiky. V rozvinutých ekonomikách hlavním problémem bývá prudký pokles cen některých bankovních aktiv, jako jsou například nemovitosti, akcie apod. Naopak v rozvojových zemích jde zejména o náhlou ztrátu důvěry vkladatelů, které pak vedou ke zmiňovaným hromadným výběrům vkladů z banky. Bankovní krize mohou vznikat i v důsledku další krizí. Nejčastěji v důsledku krize dluhové, kdy dlužníci nejsou schopni splácet úvěry poskytnuté bankou nebo krize měnové, jestliže domácí banky jsou sami v pozici dlužníků oproti zahraničí. Bankovní krize lze dále podrobnější členit na další podtypy, které jsou dále postupně zmiňovány. 2.2.1

Hypoteční krize

V souvislosti s bankovní krizí je vhodné zmínit krizi hypoteční, vyznačující se prudkým poklesem cen nemovitostí na nemovitostním trhu, respektive poklesem cen hypoték vázaných na tyto nemovitosti, které se vyskytují v rozvahách jednotlivých bank. Hypoteční krize je velmi provázána s krizí bankovní jako její důsledek a dokonce v některých případech může být její příčinou (neschopnost dlužníků splácet úvěry, respektive hypotéky). Příčinou hypoteční krize bývá nemovitostní boom a vznik nemovitostní bubliny na tomto trhu. V dobách nízkých úrokových sazeb je pro řadu běžný lidi levnější vzít si hypotéku na nový dům či byt, na který by při vyšších sazbách neměli. Vzhledem nižším sazbám tedy roste poptávka po nemovitostech, tedy i po hypotékách. V důsledku toho rostou i ceny nemovitostí. Problém nastává, když investoři začnou považovat pořízení nemovitosti jako investici, a spekulují na růst její ceny. Po určité době, po nepřetržitém a prudkém růstu cen nemovitostí, kdy ceny rostou do nevídaných rozměrů neodpovídajících reálné hodnotě, dojde ke splasknutí této bubliny a náhlému prudkému poklesu cen. Investoři se dostávají do ztráty, což může vést i k nesplácení hypoték bankám, které se tímto dostávají do problému. V dalším případě může nastat problém při razantnějším zvýšení úrokových sazeb. Někteří vlastníci nemovitostí nemusí ustát zvýšení nákladů na splácení hypotéky a vzniká opět situace neschopnosti splácet úvěr bance. Téměř ukázkové hypoteční krize jsme mohli být svědky nedávno ve Spojených státech amerických, Irsku či Španělsku. Hypoteční krize také může, jak jsme viděli na příkladu USA od roku 2006, působit na výskyt dalších typů finanční krize a s velmi negativními důsledky pro reálnou ekonomiku. Díky možnosti sekuritizace6 hypoték, finanční páce a možnosti Je proces, ve kterém je ze souboru objemově menších a zpravidla i méně likvidních aktiv produkujících známé nebo alespoň dostatečně přesně odhadnutelné cash flow (hypotéky, leasing, dluh na kreditních kartách, studentské půjčky, spotřebitelské půjčky, atp.) vytvořen obchodovatelný cenný papír. Proces sekuritizace spočívá v shromáždění aktiv s podobnou charakteristikou a emisi dluhového cenného papíru (emitovaného jen pro tento účel vytvořenou společností tzv. SPV – special purpose vehicle), jehož cash flow kopíruje cash flow podkladových aktiv a jehož výnos je zajištěn hodnotou či hotovostními toky podkladových aktiv. 6


15

jejich obchodování na finančních trzích je hrozba rozšíření i na okolní ekonomické subjekty či ekonomiky velmi vážná, jak se potvrdilo v USA. 2.2.2

Krize likvidity

Další dílčí krizí krize bankovní je krize likvidity, kdy banky nemají dostatek prostředků na vyplácení vkladů a na poskytování úvěrů. Tato situace často vede až k zamrznutí úvěrového trhu nebo k runu na banky. Zamrznutí úvěrového trhu může vést i k poklesu investiční aktivity, tzv. investiční krizi. Ekonomické subjekty se v takových to případech nedostávají k úvěrům (spotřebitelské, hypoteční, podnikatelské – investiční atd.). Velké investiční projekty firem, podnikatelů či menší investiční záměry a spotřeba ekonomických subjektů se nerealizují. Tato situace má velmi negativní účinky na budoucí vývoj reálné ekonomiky. V případech nadměrných výběrů vkladů z bank chtějí střadatelé vybrat svoje finanční prostředky uložené u bankovních subjektů. V případě nízké likvidity může nastat situace, kdy banka nebude mít dostatek prostředků k vyplacení těchto vkladů, požadovaných k vyplacení střadateli. Taková to situace může vést až k bankrotům bank, které se následně v nejhorším případě řeší intervencemi vlády a centrální banky. Tento problém má za následek opět pokles ekonomické aktivity a reálné ekonomiky. Často s velmi tvrdým dopadem na již zmiňované střadatele (věřitele bank). Můžeme tedy říci, jak vyplývá z uvedeného textu a definic, že krize likvidity a investiční krize jsou podtypy krize bankovní. Za zvláštní typ krize likvidity můžeme považovat vyčerpání likvidních vládních prostředků pro úhradu závazků a nutných výdajů. V takové situaci může dojít až k platební neschopnosti země. Pro tytu situaci je typický růst úrokových sazeb na dlouhodobých státních dluhopisech zvyšujících náklady na obsluhu dluhu a vysoké vládní státního rozpočtu. Jako jedno z východisek je půjčka od zahraničních věřitel, které je obvykle kompenzováno řadou podmínek, které musí dále plnit konkrétní země jako výměnu za finanční pomoc. (Kohout, P., 2011)

2.3 Krize měnová Z přehledu ekonomický teoretiků, kteří se věnovali této problematice, nelze jednoduše definovat měnovou krizi. Navzdory tomu ale většina ekonomů uvádí jako hlavní příčinu měnové krize prudké a neočekávané oslabení kurzu domácí měny. Na rozsah depreciace kurzu měny, dle něhož lze již usuzovat o měnové krizi, se jednotlivé názory ekonomů liší. Nejmenší uváděnou změnou kurzu měny je 15 %, avšak více zmiňovaný názor je 20 % až 25 % čtvrtletně. Jako další často uváděnou charakteristiku měnové krize je možné uvádět pokles devizových rezerv nebo i méně se vyskytující charakteristiku jako změnu úrokových sazeb, růst inflace nebo pokles burzovních agregátů. Měnovou krizi může způsobit i centrální banka v rámci intervencí uskutečňovaným na obranu měny na devizovém trhu. Tyto intervence mohou mít za násle-


16

dek již zmiňovanou značnou ztrátu devizových rezerv a výrazné zvýšení úrokových sazeb v dané ekonomice. Jak je patrné z výše uvedeného, v systému pohyblivého směnného kurzu měny se tato krize projeví jako depreciace nominálního kurzu, avšak častěji dochází ke krizi v systému fixního kurzu. Je i zřejmé z dosavadních měnových krizí, že tyto krize jsou bez dluhových a bankovních problémů vzácné a v nejčastějších případech jde právě o útok proti nerovnovážným fixním kurzům. Potom následují selhání a měnové krize. (Dvořák, P., 2008) Dle Greshamova zákona (Rothbard, M., 2001) má totiž uměle podhodnocená měna tendenci k vymizení z trhu (nedostatek měny) a nadhodnocená měna způsobuje další vlévání do oběhu a tím přebytek měny. Za výstižnou považuji definici Mojmíra Helíska (2004, str. 11) uvádějící, že „obvykle se pod měnovou krizí má na mysli útok domácích i zahraničních investorů na určitou měnu ve smyslu převodu aktiv (útěku od aktiv) v postižené měně do aktiv v zahraničních měnách. Výsledkem je silné znehodnocení kurzu postižené měny.“ A také charakteristiku měnové krize od Martina Mandela a Vladimíra Tomšíka (2008, str. 195), kteří uvádějí že „Měnová krize je zpravidla chápána jako výrazná depreciace (či vynucená devalvace) měnového kurzu, která vede k národohospodářským ztrátám v podobě poklesu reálného ekonomického růstu a zvýšení inflace.“ S nadsázkou považuji za úsměvný názor Murrayho Rothbarda (2001), že svět je v permanentní měnové krizi. S čímž musím v souvislosti v poslední době diskutovanými a velmi výstižně pojmenovanými měnovými válkami7 souhlasit. Z těch to měnových válek je patrné, že intervence centrálních bank na kurzy měn jsou brány jako samozřejmost a v některých případech i jako nutnost. Zda je to oprávněné a účelné? Záleží na situaci a názoru jednotlivých ekonomů. Jako důsledek měnové krize v případě prudkého poklesu kurzu měny bývá zdražení dluhu v případě dluhové zátěže vůči zahraničí. Tato situace může být velmi nebezpečná v případě vysokého dluhu vlády vůči zahraničí. Náklady na obsluhu tohoto dluhu rostou, s čímž souvisí větší rozpočtové omezení dané vlády. To samé platí i pro ekonomické subjekty držící dluh vůči zahraničním subjektům. Zvýšení nákladů na obsluhu tohoto dluhu snižuje jejich investiční aktivitu a tím působí negativně na reálný výstup ekonomiky. Prudká změna kurzu měny směrem dolů působí negativně na investiční a obchodní aktivity ekonomických subjektů, kteří jsou závislí na dovozu ze zahraničí. V takovéto situaci se jejich aktivity omezí a tím působí na zbytek ekonomiky. V případě růstu platí opak. Za významnou výhodu poklesu kurzy měny lze považovat konkurenční výhodu v případě země, které má převahu vývozů nad dovozem. Zboží a služby se stávají levnějšími a více atraktivnějšími pro zahraniční subjekty. Tím pádem se do země dostane více kapitálu ze zahraničí. Obecně platí jednoduché pravidlo pro kurzy měn, které říká, že v případě rostoucí reálné ekonomiky by měl posilovat kurz měny a naopak v případě klesající reDevalvace domácí měny za účelem zvýšení exportu a podpoře ekonomické aktivity. Výraz války proto, že se o to pokouší naráz více centrálních bank (taková soutěž o slabší měnový kurz). 7


17

álné ekonomiky zase oslabovat. Toto pravidlo je chápáno jak logické vyústění důvěry a poptávky po daných měnách v období poklesu či růstu ekonomiky. V dnešní době je toto pravidlo často narušováno nefunguje zcela přesně, jak by asi mělo. Intervence centrálních bank a vlád jednotlivých zemí výrazně ovlivňují měnovou politiku a tím pádem i kurzy měn. Dalo by se říci, že v případě, když si centrální banka usmyslí a vysní slabší měnu, tak se o její oslabení postará. Dobrým příkladem mohou být aktuální situace v Japonsku, Velké Británii či Spojených státech amerických. 2.3.1

Krize platební bilance

Dle Mezinárodního měnového fondu (dále jen MMF),8 v situaci již zmiňované prudké depreciace měny v některých případech vláda a centrální banka činí kroky na její obranu. V takovém případě dochází k odčerpávání devizových rezerv v souvislosti s intervencemi na devizovém trhu nebo zvýšení úrokových sazeb. Tento typ krize bývá někdy označován jako krize platební bilance. Úbytek rezerv může způsobit devalvační paniku, která je nazývána také jako kapitálový únik, čemuž odpovídají pasivní operace na účtu platební bilance v rámci následného odlivu kapitálu. Domácí subjekty se zbavují domácí měny, kterou prodávají a investují v zahraničí. Výše zmiňované zvýšení úrokových sazeb zde působí jako posilovač pro kurz měny a vyrovnávač platební bilance. Když je zdravá ekonomika, je to vše v pořádku. Prudké zvýšení úrokových sazeb ale můžeme mít za následek zdražení dluhu a může působit na snížení veřejných výdajů na další důležité záležitosti a tak může komplikovat situaci ekonomickým subjektům v nezdravé ekonomice. Na krizi platební bilance velmi působí konkurenceschopnost domácí výrobců vůči zahraničním subjektům. Nedostatečná kvalifikovanost, špatná alokace lidského kapitálu napříč sektory, zaměření jen na některá odvětví, rostoucí náklady na mzdy a různé opravy prodražují výrobu a ztěžují výrobcům pozici na trhu. (Klvačová, E., Malý, J., Mráček, K., 2008) Společně s rostoucím kurzem měny se subjekty dostávají do velmi obtížné situace snížené poptávky po jejich výrobcích. Země čelící těmto problémům pak musí více dovážet než vyvážet. Výsledkem bývá záporné saldo účtu zboží či služeb a v horších případech, kdy se situace nelepší, se toto saldo může dále průběžné prohlubovat. (Mandela, M., Tomšík, V., 2008) V souvislosti s velkou vazbou na měnovou oblast, řadí práce tuto krizi jako jeden z typů krize měnové.

2.4 Dluhová krize Dluhová nebo též nazývaná jako úvěrová krize je velmi zajímavý typ finanční krize.

8

IMF, Financial Crises: Characteristics and Indicators of Vulnerability (www.imf.org)


2.4.1

18

Vnější dluhová krize

Pavlem Dvořákem (2008, str. 170-171) je tento pojem používán k označování zejména externích dluhových krizí, které se projevují jako „neschopnost určité země splácet svůj zahraniční dluh. Není-li schopna splácet svůj zahraniční dluh vláda dané země, užívá se pro tuto situaci označení sovereign default.‘‘ Jako vnější dluhová krize jsou označovány i případy, kdy své zahraniční dluhy nejsou schopny splácet soukromé firmy a banky. (Dvořák, P., 2008) Pokud chceme dluhovou krizi odhalit či předpovědět je vhodné sledovat některé makroekonomické ukazatele, jako jsou míra zadlužení vůči zahraničí v procentech k HDP, výše krátkodobých závazků v poměru k devizovým rezervám, neustále se zvyšující náklady na obsluhu dluhu, nízké HDP, časté výkyvy běžného účtu, vysoká inflace, těžko dostupná likvidita nebo malá obchodní otevřenost. Významným faktorem je i politická nestabilita, která rovněž ovlivňuje míru zadlužení.9 Za snesitelnou míru zadlužení lze dle Pavla Kohouta (2011) považovat jedno z maastrichtských kritérií zavazující státy Evropské Unie udržovat míru zadlužení po 60 % HDP. S těmito problémy se dříve potýkali zejména rozvojové země. V posledních letech jsme ale svědky toho, že není nemožné, aby tyto situace nenastali i ve vyspělých zemích Evropy. 2.4.2

Interní dluhová krize

Často opomíjeným, ale zato velmi nebezpečným typem krize dluhové je interní dluhové krize. Může zahrnovat také neschopnost vlády splácet svůj dluh nebo zmrazení bankovních vkladů. Zejména se ale projevuje chronickou vnitřní předlužeností ekonomik, platební neschopností podniků a prudkým nárůstem objemu úvěrů, které potom některé ekonomické subjekty nejsou schopny splácet, což může vést k zamrznutí úvěrového trhu (credit crunch) s následnými negativními důsledky na reálnou ekonomiku a na bankovní sektor.10 S nadsázkou se lze domnívat, že je jistě lepší být zadlužený doma než v zahraničí. V případě zadlužení vůči zahraničním subjektům odtékají finanční prostředky ze země, tj. náklady za obsluhu dluhu. V případě zadlužení uvnitř ekonomiky dochází pouze k přesunu prostředků mezi domácími subjekty. Obecně se dá říci, že rozbuškou pro dluhové krize bývá určitý vnější podnět. Jako například politické prohlášení o platební neschopnosti a požádaní o finanční pomoc nebo snížení hodnocení ratingovými agenturami. Kořeny krize však bývají skryty uvnitř ekonomiky. Tyto nejrůznější rozbušky je jen odhalí a prohloubí. Dluhové krize mohou mít za následek vytlačování kapitálu (větší zájem o státní dluhopisy než o další možné investiční příležitosti), zhoršení bilaterálních vztahů v mezinárodním obchodě a pokles obchodních úvěrů mezi tuzemskými ekonomickými subjekty a subjekty zahraničními. Dále těmto zemím může být odepřen

9

Manasse, P., Roubini, N., Schimmelpfennig, A., IMF, Predicting sovereign debt crisis (www.imf.orf) Reinhart, C., Rogoff, K., The aftermath of financial crises (www.nberg.org)

10


19

přístup na kapitálové trhy nebo jim už nikdo prostě není ochoten půjčit. Země pak nejsou schopny financovat již existující dluh a musejí žádat o finanční pomoc. Dluhový dopad se projeví i ve zvýšených nákladech na obsluhu dluhu díky neustále rostoucím úrokům, které musí země nabídnout věřitelům. V takových to zemích bývá zaznamenáván i velký odliv kapitálu, projevující se odlivem investorů. Nakonec dluhová krize může vést až ke kolapsu domácího finančního systému, který negativně působí na celkový výstup ekonomiky. (Sturzenegger, F., Zettelmeyer, J., 2006)

2.5 Rozpočtová krize Rozpočtovou krizi lze jednoduše popsat jako situaci nevyrovnaného hospodaření se státním rozpočtem (dále jen SR) s negativním vlivem na finanční sektor a celou ekonomiku. Snižují se příjmy rozpočtu a naopak výdaje se rapidně zvyšují. Rozpočtová krize se vyskytuje ve většině případů jako důsledek některé z výše uvedených typů krizí. Důsledkem krize dluhové rostu náklady na obsluhu dluhu, které jsou označovány jako sekulární složka rozpočtu. Hluboká bankovní krize, která může vést až k poskytnutí záruk či dokonce finančních prostředků pro záchranu postižených bank také zvyšuje rozpočtové výdaje. Prudký pokles změny kurzu měny (měnová krize) způsobuje v případě vysoké dluhu vůči zahraničí opět nárůst nákladů na obsluhu dluhu. Zhoršující se hospodářský stav v ekonomice ovlivňuje druhou složku rozpočtu, která se nazývá složka cyklická. To znamená, že příjmy a výdaje jsou ovlivněny danou hospodářskou situací, cyklem. V situaci zdravého a rostoucího hospodářství dochází k růstu příjmu do rozpočtu a k poklesu mandatorních a kvazimandatorních výdajů. V období poklesu ekonomiky platí opak. Vláda se v takové chvíli může rozhodnout zvyšování rozpočtových výdajů kompenzovat zvyšováním daní, které ale dále mohou snížit spotřební a investiční aktivitu a zvyšování příjmů do rozpočtu se vydařit nemusí. Dále se může rozhodnout jít cestou opačnou, cestou snižování výdajů s hledáním možností, kde ušetřit. Často pak dochází k redukci vládních výdajů na investice a podporu ekonomických aktivit. Výsledkem je krátkodobá keynesiánská recese vznikající v důsledku výpadku části veřejných výdajů z rozpočtu. Tato situace ale následně působí negativně na příjmovou stránku rozpočtu. Za vhodné považují zmínit, že rozpočtová krize není primárně způsobena poklesem příjmů. Vláda sice vybere méně na daních v obdobích recese. To by ale neměl být pro zdravou ekonomiku takový problém. (Kohout, P., 2011)

2.6 Systematická finanční krize Vzniknutí jednotlivých samostatných výše uvedených typů finanční krize je ojedinělé. Ve většině případu se tyto krize navzájem propojují, jedna navazuje na další, bývávají ve vzájemné interakci. Z důvodů tohoto prolínání a vyúsťování vznikl pojem nadřazený typům finanční krize a spojující je do jednoho celku. Mishkin tento


20

celek označuje jako systematic financial crisis, Krugman jako general financial crisis a Dvořák za systematickou finanční krizi. Lze jednoduše konstatovat, že systematická finanční krize tedy zahrnuje projevy většiny výše uvedených typů finanční krize. (Dvořák, P., 2008) Dvořák (2008, str. 212) popisuje systematickou finanční krizi jako „nadměrný příliv kapitálu a nedostatečně regulovaný domácí bankovní systém. Tato kombinace způsobuje nadměrnou úvěrovou expanzi, neefektivní využití zdrojů a vede ke vzniku vnitřního, případně vnějšího dluhového problému. Pravděpodobnost, že vznikne systematická finanční krize, je v této situaci vysoká. Konkrétní okamžik jejího vzniku je náhodný a závisí na tom, kdy se objeví některý ze spouštěcích faktorů.“ Dle něho má největší vliv nadměrná expanze úvěrů a následně vzniklý dluhový problém. MMF11 nahlíží na systematickou finanční krizi jako na situaci, kdy ekonomika čelí v krátkém čase bankovním a firemním problémům s financemi. Pro tuto situaci je typický nárůst objemu poskytovaných úvěrů a následná neschopnost tyto úvěry splácet. Dochází k poklesu reálné ekonomiky a vniku nákladů na odstranění následků škod a zotavení.

Obr. 1

Schéma vzniku a průběhu systematické finanční krize, Zdroj: Pavel Dvořák, 2008

Jak bylo řečeno, systematická finanční krize představuje komplexní finanční poruchu, která je provázána bankovními, dluhovými, měnovými a dalšími ekonomickými problémy. Jak můžeme vidět na schématu výše (obr. 1), nejvíce rizikovým faktorem vedoucím ke vzniku této krize je kombinace nadměrného přílivu kapitálu a nedostatečně regulovaný bankovní systém. Expanze zvyšuje investiční a spotřební aktivitu ekonomických subjektů, tj. investiční a spotřební boom a působí také na volatilitu cen aktiv. To vede k nezdravému zadlužení a následnému nesplacení úvěrů. Nesplácení úvěrů negativně působí na banky. Banky omezí aktivitu Claessens, S., Klingebiel, D., Laeven L., Resolving systemic financial crises: Policies and institutions (elibrary.worldbank.org) 11


21

v oblasti poskytování úvěrů a čelí problému likvidity. Tyto problémy samozřejmě snižují důvěryhodnost dané ekonomiky, což se může projevit i na odlivu kapitálu či zhoršení ratingu ústící k zvýšení nákladů na obsluhu vládního dluhu. V případech opravdu vážného problému bankovního systému je v některých případech nutné přenesení dluhového břemena na stát. Náklady na napravení škoda se zvýší a negativně působí na veřejné finance a výstup ekonomiky. (Dvořák, P., 2008) Velmi negativně působí na finanční sektor informační asymetrie a špatná regulace. Informační asymetrie se projevuje ve formě nepříznivého výběru a způsobuje špatnou alokaci investic. Špatná regulace umožňuje výskyt morálního hazardu. Finanční sektor je následně náchylnější k tržnímu selhání. (Dvořák, P., 2008) Prohloubení a samotný vznik systematické finanční krize nebývá zapříčiněn jen zmiňovanými událostmi. Je zapotřebí spouštěče, rozbušky, která odhalí na povrch skutečné problémy. Jsou to nejčastěji ekonomické nebo politické problémy, které působí jako spouštěče této krize. Stejně jako jakýchkoliv dalších krizí. (Dvořák, P., 2008)

2.7 Strukturální krize Definice pro strukturální krizi související s krizí finanční zřejmě neexistuje, možná proto, jak již bylo zmíněno, že s finančním sektorem přímo nesouvisí. Avšak její přiřazení do teoretické části vhledem k strukturálním problémům Španělska a Portugalska považuji za vhodné. Ovšem zasazovat ji přímo mezi typy krize finanční by bylo chybné. Můžeme říci, že tato krize se projevuje v případech nedostatečných strukturálních reforem v ekonomice, kdy problémem může být nedostatečná regulace nebo naopak pře regulovanost určité oblasti ekonomického systému, které následně nabourávají efektivní ekonomické procesy a tím celý chod ekonomiky. Tyto strukturální problémy se mohou týkat například sociální oblasti, zdravotnictví, trhu práce, emigrantů a imigrantů, různých investičních pobídek a subvencí, situaci v ekonomických sektorech a odvětvích atd. Mezi příčiny strukturální krize lze řadit i špatný právní systém, negativně působící na podnikatelské prostředí nebo jiné oblasti ekonomie. Tento typ krize považuji za vhodné zmínit z důvodů, které jsme mohli pozorovat v posledních letech v ekonomikách postižených krizí, kdy některé země, navzdory všem opatřením na podporu ekonomické aktivity se jen stěží bez vhodných strukturálních reforem a změně právních norem mohli posunout a postupně začít zotavovat. Tyto problémy též úzce souvisí s politickou situací. Pro politiky není jednoduché prosadit některé vhodné reformy ve snaze udržet si co nejpočetnější voličskou základnu, protože ne všechny nové reformy se projeví efektivně hned, ale v delším časovém horizontu. To ale voliče ve většině případů nezajímá, ti hodnotí politiky na základě rozhodnutí, které ovlivní situaci do dalších voleb. Důsledkem jsou častá populistická rozhodnutí, která situace jen zhorší. (Klvačová, E., Malý, J. 2008)


22

3 Komparace hospodářského vývoje před rokem 2008 Tato část práce se věnuje popisu ekonomické situace ve Španělsku a Portugalsku od přelomu tisíciletí, které považuji za zlomové vzhledem k událostem a změnám probíhajících v tomto období až po nástup ekonomické krize po roce 2008. Nejprve je v této části práce popsáno proč období okolo roku 2000 považuji za zlomové a proč je vhodné od něj vývoj těchto ekonomik sledovat. Následně je pozornost věnována stručné charakteristice podobností mezi těmito ekonomikami a samotné analýze hospodářského vývoje současně v obou zemích před rokem 2008. V jednotlivých podkapitolách jsou analyzovány a porovnávány nejvýznamnější ekonomické problémy, které měli podstatný vliv na další vývoj hospodářství, s identifikací možných příčin ekonomické krize.

3.1

Čím je období kolem roku 2000 pro Španělsko a Portugalsko ekonomicky významné

Věnovat se hospodářskému vývoji v těchto zemích od přelomu tisíciletí považuji za vhodné z několika důvodů. Prvním je schválení Paktu stability a růstu Evropskou radou v roce 1997. Tento soubor evropských norem se týká i rozpočtových pravidel spadajících do konvergenčních kritérií, jejichž plnění je směrodatné pro získání členství v EMU. Jeho schválení a následné novelizace měly vliv i na některá vládní rozhodnutí v průběhu dalších let.12 Dále již vstup Španělska, Portugalska a dalších 9 zemí do EMU13 a přijetí Eura jako své platidlo v roce 1999 nejprve v devizové podobě a následně v roce 2002 i v podobě valutové. S tímto vstupem souviselo i předání pravomocí v rozhodování o monetární politice do rukou ECB. Obě země se tak vzdali možnosti ovlivňovat svojí monetární politiku.14 Jako další důležitou událost z období kolem roku 2000 s vlivem na vývoj nejen španělského a portugalského, ale i světového hospodářství patří prasknutí technologické bubliny v roce 2001 a zasažení ekonomiky USA. Prudký propad finanční trhů (zejména technologických titulů) a následná opatření provedená na podporu hospodářství měli velký vliv na světové hospodářství, a to zejména obrovský nárůst importu zboží do USA.15

Stability and growth pact (ec.europa.eu) Tyto země musely splnit konvergenční kritéria. V roce 2001 se členem stalo i Řecko a dotvořilo dvanáctku zakládajících členů EMU. 14 Maastrichtská smlouva, EU a problém spojené se vstupem ČR do EMU (www.cnb.cz) 15 Hypoteční krize v USA: Příčiny, průběh, následky (www.euroekonom.cz) 12 13


23

3.2 Stručná charakteristika španělské a portugalské ekonomiky Kromě toho, že obě země se rozpínají na Pyrenejském poloostrově, tak španělská a portugalská ekonomika mají celou řadu podobností. A to navzdory tomu, že Španělsko je jak rozlohou, tak ekonomicky větší. Obě země patří i díky jednotnému vnitřnímu trhu16 mezi ekonomiky otevřené, i díky tomu do nich přitékalo od vstupu do ES velké množství kapitálu a investic, včetně peněz ze strukturálních fondů EU. Jak ve Španělsku, tak i v Portugalsku má dominantní postavení sektor služeb s největším zastoupením cestovního ruchu, avšak nevýrobní sektor zaostává, a to zejména v Portugalsku. Obě země jsou důležití obchodní partneři v rámci mezinárodního obchodu a zažívají podobný jak politický, tak postupný integrační vývoj.

3.3 Politický vývoj a významné reformní kroky 3.3.1

Období před rokem 2004

Španělsko a Portugalsko prošlo od konce devadesátých let politickými změnami. Vládnoucí strany uskutečňovaly celou řadu změn a reforem. V roce 1996 zvítězila ve španělských parlamentních volbách středně pravicově orientovaná Lidová strana v čele s J. M. Aznarem. Tato strana se společně v koalici s Regionální nacionalistickou stranou postavila do čela vlády a zůstala u moci až do roku 2004. Aznar byl zastánce liberálních přístupů v ekonomice a prosazoval politiku volné soutěže. Jeho vláda pečlivě kontrolovala toky peněz ve veřejných rozpočtech a kladla důraz i na redukci veřejných výdajů, které byly mnohdy zbytečně rozhazovány. Jeho vláda se zasloužila i podstatné sociální reformy. V Portugalsku se dostal k moci v roce 2002 J. M. Barroso,17 jehož sociální demokracie jen těsně porazila ve volbách socialisty. Barroso dával za vinu bývalému předsedovi vlády špatnou hospodářskou situaci a vysoký rozpočtový deficit a viděl jako nutné dodržovat Pakt stability a růstu. Stál v čele středně pravicové vlády sociální demokracie a lidové strany provádějící do té doby řadu pravicových reforem a změn, které se vyloženě nelíbili opozičním socialistům. Mnohdy se setkával s odporem veřejnosti. Jako premiér působil jen 2 roky, protože byl v únoru 2005 zvolen za předsedu Evropské komise (dále jen EK). Byl velmi schopný vést zahraniční politiku, zejména ve vztahu k EU.

Jednotný vnitřní trh, ideální prostor pro rozvoj importu a exportu. Nevýhodou je horší konkurenceschopnost, která může mít za následek zhoršení postavení domácích exportérů na trhu. 17 J. M. Barroso (cs.wikipedia.org) 16

Komparace hospodářského vývoje před rokem 2008 Tab. 1

24

Reformy a opatření provedené ve Španělsku a Portugalsku před rokem 2004

Vláda Aznara ve Španělsku (1996 – 2004):

Vláda Barrosa v Portugalsku (2002 – 2004):

·

privatizace státních podniků18

·

privatizace státních podniků

·

snaha o rozpočtovou konsolidaci v rámci dodržování Paktu stability a růstu19

·

snaha o rozpočtovou konsolidaci

·

Stabilizační program na období 1998 - 200220

·

rozsáhlé vládní škrty

·

vytvoření systému fiskální decentralizace21

·

sociální reformy22

·

reformy daňové a zdravotnictví23

Zdroj: www.businessinfo.cz (www.mpr.gob.es, www.portugal.gov.pt), 2014

Jak můžeme vidět z tabulky (tab. 1), vládní opatření prováděné v obou zemích směřovali ke strukturálním reformám a snižování veřejných výdajů v rámci dodržování konvergenčních kritérií a větší liberalizaci ekonomiky s nižším zastoupením veřejného sektoru.

Silný privatizační proces 47 podniků, který přinesl do státní pokladny během 1996 – 2002 29,7 miliard EUR. 19 Mezi něž patřilo zákonné snížení veřejných výdajů o 1% či navýšení spotřební daně z alkoholu a tabáku. 20 Mezi jeho hlavní cíle patřilo dosáhnutí přebytku státního rozpočtu v roce 2002 ve výši 0.1 % HDP, zvýšení veřejných investičních výdajů, redukce poměru státního dluhu k HDP, dle stanovených konvergenčních kritérií, a provedení řady strukturálních reforem. Reformy se zaměřovaly na liberalizaci výrobního sektoru, snížení rozsahu státního sektoru, zlepšení daňového systému a řízení veřejné správy, změnu veřejného penzijního systému a změny ve financování zdravotnictví a systému sociálního zabezpečení. 21 Tento systém dovoloval větší kontrolu veřejných výdajů autonomních oblastí a následné zvyšování svěřených finančních prostředků bylo ekvivalentní růstu HDP. 22 Zpřísnění podmínek pro čerpání sociálních dávek a regulace výdajů na zdravotnictví 23 Snaha o regulaci financování sektoru zdravotnictví společně se zvýšení kompetenci regionů v rámci nakládání s těmito finančními prostředky. 18


3.3.2

25

Období 2005 – 2008

Od roku 2005 se však vládnoucí strany změnili a moc převzala dosavadní opozice. Pod vedením J. L. Zapatera vyhrála parlamentní volby v roce 2004 Španělská socialistická dělnická strana. Zapetera se stal novým premiérem na funkční období 2004/5 – 2008.24 V tomto období usiloval o některé strukturální změny a reformy, angažoval se v mezinárodních vztazích a podílel se na zmírnění napjetí mezi španělskými regiony.25 V roce 2005 Zapaterova vláda připravila tzv. Národní program reforem ve snaze podpořit konkurenceschopnost španělského hospodářství.26 V Portugalsku se díky předčasným volbám v únoru 2005 po zvolení J. M. Barrose za předsedu EK do čela vlády dostal J. Sócrates včele dosavadních opozičních socialistů, kteří neměli zrovna v oblibě politiku Barrosa.27 Navzdory nelibosti v Barrosových opatřeních, Sócrates též usiloval o reformy vztahující se na veřejný sektor, strukturální problémy a pokračující redukci veřejných výdajů, nekorespondující s dalšími podpůrnými opatřeními, které naopak výdaje zvyšovaly. Tab. 2

Reformy a opatření provedené v období 2005 - 2008

Vláda Zapatera ve Španělsku

Vláda Sócratese v Portugalsku

·

zvyšování investic do technologií a inovací

·

zvyšování investic do technologií a inovací

·

snaha dodržovat Pakt stability a růstu (konvergenční kritéria)

·

snaha dodržovat Pakt stability a růstu (konvergenční kritéria)

·

snížení daní

·

nezvyšování daní

·

podpora zaměstnanosti

·

podpora zaměstnanosti

·

větší pravomoci regionům

·

modernizace zdravotnictví

·

nová pravidla v rámci ochrany hospodářské soutěže a konkurence zevnitř ekonomiky

·

redukce veřejné správy

·

změny v sociálních oblastech (zejména v kontrole toků transferů)

·

podpora infrastruktury

·

podpora vzdělávacího systému

Zdroj: www.businessinfo.cz, 2014

Mandát obhájil ve volbách v roce 2008 a vydržel v čele vlády do předčasných voleb v roce 2011. J. L. Zapatero (cs.wikipedia.org) 26 Španělský zázrak u dna (www.ekonom.ihned.cz) 27Sócrtes zůstal v čele vlády až do předčasných voleb v roce 2011. 24 25


26

I z této tabulky výše (tab. 2) můžeme vidět snahu o pokračování v provádění strukturálních reforem. Navíc je tu znát tendence zvyšování výdajů do nových technologií, inovací a vzdělávacího systému s cílem zvýšit hospodářský růst a dát se na cestu znalostní ekonomiky. Toto zvyšování výdajů však nekoresponduje se snahou dodržovat konvergenční kritéria a byly zde naopak obavy o přílišné zvýšení výdajů (zejména ve Španělsku v porovnání s velikosti zamýšlených investičních výdajů). Cílem bylo též zvýšit konkurenceschopnost ekonomiky v rámci mezinárodního obchodu a vyšší liberalizace trhu práce v rámci větší flexibility a zvyšování zaměstnanosti. Vyjmenované reformy a opatření vypadají na první pohled vhodně a přijatelně. Chvíli ale trvá, než nastane realizace programů a budou znatelné účinky těchto procesů v ekonomice. Bohužel však přišel rok 2008 a postupné propuknutí ekonomické krize, který tento proces opatření a reforem naboural.

3.4 Strukturální problémy Ve Španělsku a Portugalsku se v letech 2000 – 2008 stále více prohlubovali některé strukturální problémy negativně působící na ekonomiku. 3.4.1

Produktivita práce

Mezi tyto problémy patřila bezpochyby produktivita práce trápící jak Španěli, tak zejména Portugalce.

Produktivita práce na zaměstnanou osobu (HDP ve standardu kupní síly (PPS) na zaměstnanou osobu vzhledem k EU 27 (EU 27 = 100)) 120 100 80

EMU (17)

60

Španělsko

40

Portugalsko

20 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008

Obr. 2

Produktivita práce v období 2001 – 2008, Zdroj: Evropský statistický úřad, 2014

Jak můžeme vidět na obrázku (obr. 2), produktivita práce ve srovnání s ostatními členy EMU je na nižších úrovních. Od produktivity práce se dále odvozuje i výše mezd, které vývoj produktivity práce kopírují. Nižší produktivita práce ve srovnání s ostatními vyspělými zeměmi je pro španělskou a zvláštně pro portugalskou ekonomiku problém, se kterým se obě země potýkají dodnes. I z tohoto důvodu ve sle-


27

dovaném období 2000 – 2008 klesala výše reálných mezd a snižovala se konkurenceschopnost domácích producentů v obou zemích. Nízká produktivita v obou zemích byla zapříčiněna zejména nízkou kvalifikovaností pracovní síly související s úrovní vzdělání a kvalitou jednotlivých sektorů. Navíc výrobní sektor nepatří mezi dominanty španělského a zejména portugalského hospodářství a za sektorem služeb výrazně zaostával. Nízká produktivita práce zvyšovala nákladovost výroby, konečnou cenu a zhoršovala tak konkurenceschopnost exportérů, což následně působilo negativně na vývoj platební bilance. Z těchto důvodů byla a stále je snaha o zvýšení produktivity jednou z hlavních priorit španělské a portugalské vlády. Tyto vlády, jak bylo již uvedeno, o zvyšování produktivity usilovaly reformami vzdělávacího systému (zejména Portugalsko), opatření na trhu práce (zejména Španělsko) či zvyšováním investic do technologií a inovací (obě země) již od roku 2004. Za zmínku stojí i fakt, který ukazuje, že největší zastoupení osob se základním vzděláním na pracovní síle vykazuje Portugalsko (v průměru 68 % pracovní síly) a Španělsko (v průměru 52 %) za sledované období 1995 -2006, což mluví za vše.28

3.5 Trh práce a nezaměstnanost Mezi jeden z nejvážnějších strukturálních problémů obou zemí patřil zhoršující se stav trhu práce. Nezaměstnanost, která je neustálým problémem Španělska, se podařilo za vlády Aznara, jeho reformními kroky společně s hospodářským růstem lehce koordinovat a v období 2000 – 2008 postupně snižovat. V Portugalsku reformní kroky teprve přicházely a jejich účinek společně se slabou hospodářskou výkonností nebyl dostačující. 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0

Španělsko Portugalsko

1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009

Obr. 3

Míra nezaměstnanosti v období 1997 – 2009, Zdroj: Evropský statistický úřad, 2014

Jak můžeme vidět na obrázku (obr. 3), míru nezaměstnanosti se ve Španělsku navzdory relativně vysokým číslům, dařilo postupně snižovat.29 Naproti tomu

Kubík, R., Produktivita práce a vzdělanost ve vybraných evropských zemích (kvo.vse.cz) Nejnižší hodnota, na kterou se španělská míra nezaměstnanosti dostala, byla hodnota 8,3 % v roce 2007. Tato hodnota dnes zní téměř jako utopie. 28 29


28

v Portugalsku navzdory relativně nižším hodnotám od roku 2001 neustále rostla.30 Tento vývoj kopíruje i vývoj růstu HDP v obou zemích, jelikož Španělsko dosahovalo pravidelného růstu a Portugalsko stagnovalo. Jak španělský, tak portugalský trh práce byl velmi rigidní. Byly zde přísné restrikce na propouštění a vysoké náklady na pojištění proti nezaměstnanosti. Počet zaměstnanců pracujících na tzv. trvalý pracovní poměr enormně převyšoval počet pracujících na poměr dočasný. Firmy měli svázané ruce, což následně negativně působilo na efektivitu výroby a konečného výstupu. Společně s rostoucím stárnutím populace působily negativně na pracovní trh i celé hospodářství. Portugalci také nebyli ochotni některé typy práce vykonávat a ve spoustě případů neměli požadovanou odbornost. Situace na trhu práce tedy stavu španělského, tak zejména portugalského hospodářství nepomohla, naopak situaci komplikovala a to zejména po propuknutí ekonomické krize po roce 2008.31 Za zmínku stojí i fakt, že Španělé a Portugalci jsou často neochotni vykonávat určité pracovní činnosti (vlivem nízké kvalifikovanosti či neochoty pracovat za tak nízkou mzdu), které pak zbývají na imigranty ze zahraničí. Nejsou ani tak ochotní cestovat za prací. I tyto vlivy působí negativně na trh práce a ztěžují tak postavení poptávajících. Na situaci na pracovním trhu mají vliv i sezónní práce, převážně v oblasti cestovního ruchu, které v sezóně působí pozitivně, ale mimo sezónu negativně na jeho stav. Tyto práce jsou častou vyhledávány právě imigranty. Trh práce v Portugalsku se od roku 2000 postupně měnil. Uskutečnila se postupně řada reforem usilujících o snížení odvodů v rámci pojištění proti nezaměstnanosti. V souvislosti o změnách na pracovním trhu se také mírnili restrikce v oblasti propouštění pracovníků. Omezil se počet pracovníků pracujících na takzvaný trvalý pracovní poměr a zvýšil počet pracujících na pracovní poměr dočasný, čímž se postupně měnila fluktuace trhu práce.32 I ve Španělsku, jak bylo již uvedeno, se uskutečnily opatření na podporu zaměstnanosti a zlepšení flexibility pracovního trhu, zejména uvolnění pracovních podmínek a tlak na snížení moci odborových organizací.33 Na trh práce a tedy i celkový hospodářský vývoj mělo vliv také stárnutí populace a migrace obyvatelstva. Vlivem stárnutí obyvatelstva a přílivu imigrantů se zvyšoval i celkový růst populace a tím i zájemců o práci či penzistů. Ve španělské ekonomice byla vytvářena pravidelně nová pracovní místa, až do nástupu ekonomické krize po roce 2008, která ochromila chod hospodářství. Snížila se poptávka po pracovní síle, čímž rapidně rostla i nezaměstnanost.34 V Portugalsku se též zvyšoval populační růst, ale bylo to převážně stárnutím populace než přílivem imigrantů do země. Tvorba nových pracovních míst nebyla v období 2000 – 2008 dostačující a i z těchto důvodů nezaměstnanost pravidelně Portugalská míra nezaměstnanosti se od roku 2001, ze 4,5 % dostala až k 8,5 % v roce 2006. Reis, R., The portuguese slump and crasch and the euro crisis (www.nber.org) 32 Reis, R., The portuguese slump and crasch and the euro crisis (www.nber.org) 33 Suarez, J., The spanish crisis: Background and policy challanges (www.papers.ssrn.com) 34 Suarez, J., The spanish crisis: Background and policy challanges (www.papers.ssrn.com) 30 31


29

rostla. Tyto problémy však nelze řadit mezi nejvážnější, se kterými se obě ekonomiky v tomto období potýkaly. 3.5.1

Konkurenceschopnost a vývoj platební bilance

V období 2000 – 2008 se jak Španělsko, tak Portugalsko potýkalo s problémy konkurenceschopnosti domácích producentů na zahraničních trzích. Příčinou byly již zmiňované: · slabší produktivita práce, zaostalejší technologie · nízká kvalifikovanost · problémy s trhem práce · velký podíl emitovaných zahraničních investic (zejména Španělsko) · velký příliv kapitálu (zejména trápící Portugalsko) působící na růst směnného kurzu Eura, které bylo pro obě země velmi silný · růst mezd (zejména ve Španělsku rychlejším tempem) navzdory nízké produktivitě a v Portugalsku stagnaci hospodářství Na prohlubování záporného salda platební bilance působily i imigranti, kteří část příjmu často odvedly do země svého původu. Všechny tyto okolnosti zvyšovaly cenu finální produkce a zhoršovaly tak postavení výrobců v zahraničním obchodě. Problémy s konkurenceschopností měl zejména výrobní sektor a to jak ve Španělsku, tak v Portugalsku. To je taky jeden z důvodů, proč dosahovala platební bilance těchto zemí záporného salda. Toto záporné saldo bylo z malé části vyrovnáváno právě silnějším sektorem služeb,35 zejména cestovním ruchem.36 Rostoucí význam služeb pro španělské a portugalské hospodářství dokazuje i to, že podíl služeb na španělském a portugalském HDP tvoří přes 60 %.37

Podíl příjmů z turismu se postupně zvyšoval a ve Španělsku dosáhl dokonce v roce 2006, 11 % HDP. 36 Suarez, J., The spanish crisis: Background and policy challanges (www.papers.ssrn.com) 37 Businessinfo.cz, ekonomická charakteristika země (www.businessinfo.cz) 35


30

0 -2 -4 -6

Španělsko Portugalsko

-8 -10 -12 -14

2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 4 Vývoj účtu platební bilance v % HDP v období 2001 – 2012, Zdroj: Evropský statistický úřad, 2014

Na obrázku výše (obr. 4) je vidět rychle rostoucí záporné saldo platební bilance v období 2000 - 2008 zejména ve Španělsku a v menším rozsahu také v Portugalsku vlivem výše zmiňovaných faktorů. V roce 2005 si španělská vláda přiznala dlouhodobou neudržitelnost stabilního výkonu ekonomiky založeného na domácí spotřebě a investicích převážně do stavebnictví. Změny, které byly provedeny, se měli zasloužit o snížení závislosti a kladení většího důrazu na výrobní investice a posílení zahraničního obchodu pro snížení záporného salda na účtu platební bilance. I v Portugalsku se po roce 2005 zvýšila snaha zvýšit konkurenceschopnost vládními reformami a opatřeními ve snaze zlepšit situaci ve velmi málo produktivním výrobním sektoru. Důležitým faktem bylo, že od chvíle, kdy Španělsko a Portugalsko přenechalo rozhodování o monetární politice do rukou Evropské centrální banky (dále jen ECB) přišlo o možnost devalvovat měnový kurz a pomoci svým exportérům. Monetární politika ECB nahrávala v období 2002 - 2006 konkurenceschopným státům nastartovat ekonomiku a dosahovat růstu, Španělsko a Portugalsko v té době mezi konkurenceschopné země nepatřily a navíc Španělsko se svým pravidelným růstem 2 – 3 % HDP ročně nastartovat ani nepotřebovalo.38 Rozšíření Evropské unie (dále jen EU) v letech 2004 - 2007 o 12 dalších členů s novými trhy s levnější pracovní silou portugalské konkurenceschopnosti a exportu také nepomohlo. 3.5.2

Situace ve výrobním a nevýrobním sektoru

Mezi strukturální problémy, kterým čelila ekonomika Španělska a Portugalska také patřila špatná alokace výrobních faktorů napříč sektory. V portugalském hospodářství jsme mezi lety 2000 – 2008 byli svědky divergence mezi výrobním sek-

Reis, R., The portuguese slump and crasch and the euro crisis (www.nber.org), Suarez, J., The spanish crisis: Background and policy challanges (www.papers.ssrn.com) 38


31

torem a sektorem služeb. Zatímco výrobní sektor čelil úpadku, participace na sektoru služeb rostla, tento růst byl však nerovnoměrný. Ve Španělsku byl vývoj podobný se sektorem výrobním a nevýrobním. Zde se zvyšovala se participace především ve stavebnictví vlivem nemovitostního boomu. Růstu participace na sektoru služeb jsme byli také svědky i v ostatních zemí, které byly následně závažně postiženy krizí. Výrobní sektor ve srovnání s ostatními rozvíjejícími sektory obchodních partnerů zaostával.39

Služby 23%

74%

Obr. 5

Průmysl (vč. Stavebnictví)

Zemědělství (vč. Lesnictví a rybolovu)

23%

Zemědělství (vč. Lesnictví a rybolovu)

3%

Služby

9%

66% 2%

Průmysl (vč. Stavebnictví) Zdanění výrobků

Podíl sektorů na HDP (v %), Zdroj: www.bussinessinfo.cz, 2014

Jak je vidět na obrázku (obr. 5), největší význam pro Portugalskou ekonomiku má sektor služeb procházející v posledních 25 letech celou řadou změn a na celkové zaměstnanosti se podílel téměř 55% v roce 2006. Díky pravidelnému kladnému saldu na účtu služeb pomáhalo toto odvětví kompenzovat rostoucí záporné saldo obchodní bilance v poslední dekádě. Nejrozvinutější je cestovní ruch podílející se příjmy na tvorbě HDP kolem 11 %, a též 11 % na celkové zaměstnanosti v roce 2006. Na velmi špatné úrovni je odvětví zemědělství zaměstnávající jen něco kolem 10 % aktivního obyvatelstva.40 V Portugalsku v období 2000 – 2008 produktivita klesala ve všech sektorech. Úpadek byl velmi rozsáhlý ve velkoobchodním prodeji, trhu nemovitostí a maloobchodě. Ačkoliv zaměstnanost v těchto odvětvích rostla, kvalita účastníků v návaznosti na produktivitu nebyla dobrá. Navzdory rostoucí zaměstnanosti v některých odvětvích jejich produktivita relativně klesala a zisky byly rizikové. Zejména na trhu nemovitostním, který utrpěl i vlivem problémů v sousedním Španělsku propad a způsobil investorům, bankám a podnikům nemalé potíže. Ve Španělsku je struktura sektorů, jak bylo řečeno, velmi podobná. Největší podíl pracujících má sektor služeb, a konkrétně cestovní ruch rovněž se podílející 11 % na tvorbě HDP a 12 % se podílející na celkové zaměstnanosti v roce 2006. V období 2000 – 2008 bylo velký tahounem ekonomiky stavebnictví, zejména trh s nemovitostmi. Avšak to utrpělo v roce 2007 díky prasknutí nemovitostní bubliny tvrdý úder.41

Reis, R., The portuguese slump and crasch and the euro crisis (www.nber.org) Suarez, J., The spanish crisis: Background and policy challanges (www.papers.ssrn.com) 41 Businessinfo.cz, ekonomická charakteristika země (www.businessinfo.cz) 39 40


32

Velmi slabé zastoupení výrobního sektoru včetně nízké úrovně technologií a kvalifikovaných pracovníků způsobovalo oběma zemím velké problémy v prohlubování záporného salda platební bilance. Toto prohlubování bylo mírně brzděno dominantním a rostoucím sektorem služeb i navzdory nízké produktivitě. Jak již bylo uvedeno, obě vlády provedly po roce 2005 celou řadu opatření a reforem na povzbuzení výrobního sektoru a investic do vzdělání či technologií. Účinky těchto opatření byly napadeny nástupem finanční krize. Nízká kvalita výrobního sektoru byla zcela jistě jednou z příčin stagnace portugalského hospodářství. Španělsko slabost výrobního sektoru kompenzovalo stavebnictvím. V obou zemích měli vliv na rostoucí propad záporného salda platební bilance. A následně, po prasknutí nemovitostní bubliny (Španělsko) a nástupu ekonomické krize bylo hospodářství ochromeno také zaostalostí výrobního sektoru. Zajímavé bylo pozorovat, že navzdory klesající produktivitě a relativně nízké inflaci rostla výše nominálních mezd. Na oko sice příjemné, ale bohužel výše skutečné reálné mzdy šla stále dolů. Škoda jen, že spoustu ekonomických subjektů nedokáže tuto skutečnost vnímat.42

3.6 Pohyb kapitálu Po vstupu Španělska a Portugalska v roce 1986 do EU a pozdějšímu rozvoji jednotného vnitřního trhu přitékalo do obou zemí velké množství kapitálu a finančních prostředků ze strukturálních fondů. Tyto prostředky byly použity k investicím do nejrůznějších aktivit.

42

Euro, Španělská lekce (www.euro.e15.cz)


Obr. 6

33

Přímé zahraniční investice v období 1998 – 2010, Zdroj: www.unctad.org, 2014

Z obrázku uvedeného výše (obr. 6) je patrné, že stav Přímých zahraničních investic (dále jen PZI) měl pozvolnou rostoucí tendenci v období 2000 – 2008. Jsou zde ale patrné výkyvy nepravidelnosti, časté skokové změny objemu. PZI Španělska začaly mít dominantní místo na konci 90. let, s vrcholem v roce 2000. V tomto roce Španělsko uskutečnilo řadu investičních záměrů. Poté dochází k mírnému oslabení po období rozšíření Evropské unie k roku 2004, kdy se investice více začaly směřovat do rozvojových a levnějších trhů.43 Z obrázku nalevo je patrná divergence mezi přijatými a emitovanými PZI tvořící se od roku 2004 právě vlivem přesouvání investic do nových trhů. Dalším neméně významným vlivem bylo posilování kurzu eura prodražujících investice v domácí ekonomice. Ekonomické subjekty v Portugalsku měli ve vlastnictví v roce 2007 přibližně 165 biliónů eur v zahraničních půjčkách, což odpovídalo 101 % HDP Portugalska, přičemž ještě do poloviny devadesátých let se toto číslo blížilo nule. Většina tohoto dluhu byla naakumulována právě během let 2000 – 2008. Bohužel se očekávalo, že pokles výstupu kolem roku 2000 je pouze dočasný a dojde v brzké době k zotavení. Bohužel se očekávaný růst nikdy nedostavil a tím pádem objem zahraničních půjček neustále narůstal, protože i spotřeba podporující růst stagnovala také. Rozsáhlé toky kapitálu ze zahraničí dále prohlubovali deficit platební bilance, také z důvodu odvádění zisků do země investora. Dalším společným problémem, který souvisel s kapitálovými toky ze zahraničí v Portugalsku, byl odhad, ukazující, že banky sloužící jako prostředník mezi zahraSnadnější přesun kapitálu byl ulehčen rozšíření Jednotného vnitřního trhu díky rozšíření EU a jednotnou měnou euro v EMU. 43


34

ničními a domácími subjekty vlastnili přibližně polovinu zahraničního dluhu, přičemž dluh tvořil 68 % PZI v roce 2007. Tato čísla nebyla pro portfolia bank moc příjemná a zhoršovaly stabilitu bankovního sektoru. Příliv kapitálu do Portugalska výrazně narůstal od roku 1995 a gradoval v roce 2000, způsobil výraznější boom.44 Intenzita přílivu tohoto kapitálu je však značně nepravidelná a svůj vrchol zaznamenala před zlomovým rokem 2000. Podobný vývoj jako Španělsko zaznamenalo Portugalsko rozšířením EU k roku 2004, kdy se začaly investice směřovat do rozvojových a levnějších trhů. Dalším neméně významným vlivem bylo také jako ve Španělsku posilování kurzu Eura prodražujících investice v domácí ekonomice vedoucí k přesunu investic právě do nových levnějších trhů. Portugalské hospodářství tíhu tak obrovského přílivu kapitálu těžce snášelo. Každá investice i vlivem stagnace nebyla zisková, a jak se ukázalo, tak finanční sektor, který nastřádal velký objem zahraničních půjček či uložených peněz ve formě spekulativního kapitálu, byl oslaben prasknutím cenové bubliny na trhu nemovitostí v sousedním Španělsku a postupným nástupem ekonomické krize. Banky to pak pociťovaly ve svých rozvahách a firmy na neúspěšných projektech. (Kunešová, H., Cihelková, E., 2006) Naproti tomu ve Španělsku se po roce 2004 skokově zvedl odliv kapitálu do zahraničí, místo aby se tyto prostředky použily účelněji pro zlepšení sektorových disparit. Příliv kapitálu napomohl i díky nízkým úrokovým sazbám k nárůstu investiční aktivity ve stavebním sektoru. Po splasknutí cenové bubliny zůstala relativně velká část aktivit nedokončených a neziskových. Firmy zůstaly ve ztrátě. A i domácnosti doplatily také na následný růst úrokových sazeb a zdražení obsluhy dluhu.

3.7 Vliv rozšiřování Evropské Unie Na vývoj kapitálových toků mělo vliv také rozšíření EU o 10 nových členských států v roce 2004 a další 2 v roce 2007. Počet členů EU se tedy do konce období 2000 – 2008 zvýšil na 27.45 Z obrázku výše (obr. 6) je patrné, že odliv kapitálu postihl především Španělsko, kde se emitované PZI zvýšily od roku 2003 do roku 2007 více než čtyřnásobně. Tento kapitál se přesouval především do nových trhů členských států s levnější pracovní silou a investičním potenciálem a do rozvíjejících se trhů v Asii. Odliv kapitálu po roce 2004 měl vliv i na menší snížení investiční aktivity v některých odvětvích, kde by bylo zapotřebí. (Kunešová, H., Cihelková, E., 2006) A právě vývoj investiční aktivity je znázorněn na dalším obrázku níže (obr. 6).

44 45

Reis, R., The portuguese slump and crasch and the euro crisis (www.nber.org) Euroskop.cz, Rozšíření EU (www.euroskop.cz)


35

35 30 25 20

Španělsko

15

Portugalsko

10 5 0 2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

Obr. 7 Podíl celkových investic na HDP (v %) v období 2000 – 2010, Zdroj: www.epp.eurostat.ec.europa.eu

Vrchol investiční aktivity vlivem převážně enormního přílivu zahraničního kapitálu byl v Portugalsku v roce 2000. Od tohoto roku však dochází k pozvolnému poklesu investiční aktivity, která je jedním z vlivů, který se následně podílel na stagnaci portugalského hospodářství. Na obrázku výše (obr. 7) je patrná divergence celkových investic od roku 2003. Toto je dáno především enormní investiční aktivitou ve španělském stavebnictví vrcholící v roce 2007. Do Portugalska sice přiteklo a přitékalo stále relativně velké množství kapitálu. Avšak v Portugalsku se zvyšoval podíl spekulativního kapitálu na vrub kapitálu investičního. Tento kapitál zhoršoval a po nástupu ekonomické krize velmi zhoršil rozvahy bank relativně moderního a vyspělého portugalského bankovního sektoru. 3.7.1

Přijetí a vliv eura

Po vzniku Evropské měnové unie (dále jen EMU) a zavedení společné měny euro se přenesla odpovědnost za monetární politiku členských států do rukou ECB. Tyto země tak ztratily možnost používat měnové nástroje k ovlivňování monetárního vývoje. Euro usnadnilo tok finančních prostředků skrz EMU, a díky podpůrným opatřením prováděných ECB se její monetární politika stala posilovačem hospodářského růstu. Tyto podpůrná opatření byly prováděny na podporu ekonomických aktivit po finanční krizi v USA v roce 2001, která měla vliv i na globální hospodářství.


36

Obr. 8 Vývoj kurzu EUR/USD v období 2000 – 2009, Zdroj: www.bossa.cz (obchodní platforma MT4), 2014

Na obrázku výše (obr. 8) je patrná růstová tendence kurzu EUR/USD, kterému se podařilo vyšplhat z hodnoty 0,91 ze začátku roku 2001 až na 1,604 v roce 2008. Z podpůrných prostředků mělo velký vliv na podporu investičních aktivit a růst hospodářství snížení úrokových sazeb (až do jejich růstu od roku 2006). Nízké úrokové sazby se pak podílely na rozsáhlém růstu stavebnictví a boomu na nemovitostním trhu, zejména ve Španělsku, kde se investičních aktivit uskutečnilo nejvíce. Výstavba v období 2000 -2006 ve Španělsku převyšovala dlouholeté průměry. Přijetí eura ve Španělsku mělo za následek mimořádný růst hospodářství, euro totiž usnadnilo mezinárodní pohyb kapitálu, čímž byly ve Španělsku zesíleny účinky vhodných Aznarových reforem. (Kohout, P., 2011) Španělsko však trápily problémy s konkurenceschopností domácích exportérů. Nízká produktivita, kvalifikovanost a technologie zvyšovaly nákladovost výroby a tedy i finální cenu produkce a společně s postupně rostoucím směnným kurzem eura s nemožností Španělska korigovat tento kurz, se ceny výrobků stále zvyšovaly. To mělo samozřejmě vliv na rostoucí záporné saldo platební bilance v období 2000 – 2008. Naopak v sousedním Portugalsku se investiční aktivita v takovém měřítku jako ve Španělsku neuskutečňovala. Portugalci již neměli možnost devalvovat svoji měnu, a proto se jejich výrobky postupně se sílícím směnným kurzem eura zdražovaly. Portugalsko trpělo stejnými problémy jako Španělsko, tedy nízkou produktivitou, kvalifikovaností a úrovní technologií. I zde se díky růstu eura prodražovala výroba a výrobky se stávali méně konkurenceschopné. To se samozřejmě také jako


37

ve Španělsku odráželo i ve vývoji rostoucího salda platební bilance v letech 2000 2008. Rychlý hospodářský růst Španělska byl tažen přílivem kapitálu a rychlou tvorbou úvěrů a obojí bylo zrychleno eurem, respektive vazbou na něj. Portugalsko a Španělsko se ale staly na tomto přílivu závisle, což jejich hospodářství v období recese těžce neslo. V období přijetí eura panovaly obavy z rostoucí inflace v EMU vzhledem ke zvýšení přílivu kapitálu do zemí v rámci zjednodušení toků finančních prostředků díky společné měně. Tím pádem se zvýší i množství peněz v ekonomice, zvýší se agregátní poptávka a cenová hladina se zvedá. Zavedení společné měny mělo rozdílný vliv na jednotlivé členy EMU. Rychle rostoucí ekonomiky zažívaly relativně vyšší inflaci, naproti tomu stagnující ekonomiky inflaci relativně nižší nebo až deflaci. Tyto rozdílné dopady plynou právě z různorodosti EMU. Stav nadměrné inflace nebo nadměrné nezaměstnanosti je standardním průvodním znakem měnové integrace nesourodých ekonomik.46 Významný vliv na výskyt ekonomické krize však inflace jistě neměla.

3.8 Bankovní sektor Sektor bankovní je v Portugalsku na velmi vysoké úrovni v kontextu s evropským měřítkem. Není proto divu, že zrovna do Portugalska i díky bankovnímu zázemí přitékalo velké množství kapitálu. Příliv kapitálu společně s nízkými úrokovými sazbami ale s podivem nenastartovaly v Portugalsku hospodářský růst. Kapitál, který přitékal do Portugalska. Po finanční integraci přišel prudký růst zahraničních úrokových měr, následně zdražujících dluhy portugalských subjektů. Některé firmy zkrachovaly, protože se dluh více zdražil. A navíc protože ECB dovolila bankám zastavovat téměř jakýkoliv druh cenných papírů a portugalské banky mající široké portfolio zahraničních cenných papíru skrz mezibankovní trh, náhle nebyly schopny uplatnit dluhopisy pro zahraniční investory. Tyto okolnosti zhoršovaly bankám jejich rozvahy a na portugalském finančním trhu začalo být méně likvidity.47 Portugalské banky byly v období 2000 – 2008 v centru kapitálových toků. A jelikož jsou relativně obrovské v porovnání, co do velikosti Portugalské ekonomiky povedlo se jim nastřádat vysokou hodnotu pasiv. Jen samotná největší portugalská banka Banco comercial Portugue měla ve svém účetnictví pasiva na úrovní 54 % portugalského HDP v roce 2008. To není vše. Banky navíc vlastnil relativně vysokou hodnotu vládního dluhu, který byl v po zátěžovém testu portugalských bank v prosinci 2010 odhadován na 23 % jejich celkového majetku. Tyto relativně vysoké hodnoty ne jen investičního, ale i spekulativního kapitálu se podílely na pro-

46 47

Mach, P., Zavedení eura by nám přineslo vyšší inflaci (www.klaus.cz) Reis, R., The portuguese slump and crasch and the euro crisis (www.nber.org)


38

blémech, kterým portugalské hospodářství muselo následně čelit po roce 2008. Zvyšovaly citlivost finančních trhů a snižovaly stabilitu bankovního sektoru.48 3.8.1

Úvěrová expanze a boom na trhu nemovitostí

Naproti tomu ve Španělsku příliv kapitálu a nízké úrokové sazby se zasloužily o enormní úvěrovou expanzi. Největší růst úvěrové aktivity zaznamenal sektor stavební, což pocítily banky na počtu nových hypoték pořizovaných na koupě nových domů či bytů. Pavel Kohout49 v jednom ze svých článků uvedl, že „rychlý hospodářský růst byl doprovázen - a z velké části také způsoben - masivním boomem na trhu nemovitostí. Španělská centrální banka uvádí, že během posledního desetiletí se ceny domů a bytů ztrojnásobily. Banky půjčily jen v samotném roce 2006 celkem 250 miliard euro developerům, což byl osminásobek ve srovnání s rokem 1998. Dále půjčily 134,3 miliardy euro stavebním společnostem a 544 miliard euro kupujícím, objem hypotéky vzrostl ve srovnání s rokem 1998 čtyřnásobně.“ Aznarova a také i Zapaterova vláda popíraly a podcenily vážnost nemovitostní bubliny. Je pravdou, že stěží někdo mohl předpovědět spuštění tak vážné finanční krize toxickými půjčkami ve Spojených státech a horko těžko si mohl někdo myslet, že se krize tak rychle rozšíří a zasáhne i zbytek světa nepřipraveného. Signály k rozpoznání problému tu ale byly, jen je nikdo neviděl nebo nechtěl vidět. Prasknutí bubliny poznamenalo ekonomiku Španělska, kde domácnosti a podniky byly velmi zadlužené. V mnoha případech to mělo za následek platební neschopnost a credit crunch pro banky. Banky půjčovaly kapitál na pořízení nemovitosti téměř komukoliv, protože pravidla na jejich poskytování nebyly velmi striktní, proto hypotéku získali i méně bonitní klienti. 50 Výstavba ve Španělsku převyšovala dlouholeté průměry. Počet nových bytů či domů byl i vyšší než počet nových domácností. Jelikož však ECB začala již v roce 2005 postupně navyšovat krátkodobé úrokové sazby, začali mít někteří klienti problémy s jejich hypotékami. To se následně projevilo při jejich splácení v závěru roku 2006. Výsledkem následně byla recese stavebnictví, realitního a nemovitostního trhu a nastupující krize bankovního sektoru v důsledku těchto problémů, na které doplatilo mnoho španělských bank a celé hospodářství recesí.51 Dále Pavel Kohout52 uvádí, že „Španělské rezidenční nemovitosti získávaly na ceně v průměru o 15 % ročně v rozmezí let 1999 až 2005. Toto není dlouhodobě udržitelný vývoj. Svědčí o tom fakt, že trvá stále delší dobu, než se podaří prodat nově dokončené byty. Výsledkem jsou bloky prázdných betonových domů a prázdné ulice.“ Dle Encinara měli lidé ve Španělsku neotřesitelnou víru v neustále rostoucí ceny nemovitostí. Gonázalo Bernardos tvrdí, že skutečným zabijákem trhu nemoviReis, R., The portuguese slump and crasch and the euro crisis (www.nber.org) Kohout, P., Španělsko, euro a nemovitosti (www.investujeme.cz) 50 Bolaños, A., Jak se ze zázraku stala noční můra (www.presseurop.eu) 51 Kohout, P., Španělsko, euro a nemovitosti (www.investujeme.cz) 52 Kohout, P., Španělsko, euro a nemovitosti (www.investujeme.cz) 48 49


39

tostí je převis nabídky, který byl v tomto období ve Španělsku obrovský. Ve Španělsku díky tomu zůstala celá řada nedostavěných domu či dokonce i čtvrtí, kde to vypadá jak ve městě duchů. Stavební průmysl zaměstnával až 13 % všech pracujících obyvatel a podílel se na HDP až 10 % v období stavebního boomu i z toho důvodu tento problém výrazně zasáhl do španělského hospodářství.53 Dovoluji si poznamenat, že monetární politika mohla být efektivnější v těchto obdobích. Ale jak víme, monetární politiku pro země platící eurem má v rukách ECB. A ta v období před rokem 2006 držela úrokové sazby na velmi nízkých až záporných hodnotách. V tomto případě hrála do karet zemím, kterým se toto podpůrné opatření v závislosti na ekonomické situaci hodilo. Tyto země tedy byly schopny úvěrovou expanzi ustát. Naopak země jako Španělsko, které se již nacházelo v konjunktuře, tato situace spíše ublížila. Ekonomika se jednoduše přehrála nadměrnou úvěrovou expanzí, a jak bylo již několikrát zmíněno, došlo k prasknutí bubliny na realitním a nemovitostním trhu následné a platební neschopnosti velké části ekonomických subjektů, které tyto úvěry měli splácet. Celý stavební sektor se zastavil. Realitní horečka opadla a zřítili se také výnosy z realitních projektů. To působilo i na snížení investiční aktivit v ekonomice a dále na snížení příjmové stránky SR.54 Samotné banky měli ve svých portfoliích docela nepořádek. Špatná diverzifikace některých z bank také měla vliv na zhoršení finančních rozvah. A když majetek ztrácí na hodnotě, z čeho pak vyplácet peníze uložené klienty, že ano? Situace v Portugalsku a zejména silněji ve Španělsku vedla k tomu, že banky začali mít problémy s likviditou. Zamrznutí přísunu peněz z bankovního sektoru do sektoru soukromého, zvýšení úspor z 11 % z roku 2007 na 18 % v roce 2009 (ve Španělsku), snížení investiční aktivity, drastické snížení vládních příjmů, spousta lidí bez práce, bankovní portfolia prázdná, převis zadlužených subjektů. Toto všechno se vyskytlo v ekonomice náhle během krátké chvíle po upadnutí Portugalska a v tomto kontextu zejména Španělska do recese.55 Ve Španělsku bylo 96 – 98 % hypoték konstruovaných na úrok s variabilní sazbou (a velmi dlouhou dobou splatnosti), který je velmi citlivý na změnu krátkodobých úrokových sazeb. V roce 2005 začala ECB postupně zvyšovat krátkodobé úrokové sazba a někteří klienty bank začali mít vlivem růstu úrokových sazeb problémy s jejich splácením v roce 2006. V průběhu roku 2007 postupně začali klesat akcie realitních společností a došlo k prasknutí cenové bubliny na trhu nemovitostí. Není se čemu divit, španělské rezidenční nemovitosti získávali v průměru 15 % ročně v období 1999 – 2005. Tohle rozhodně nebyl dlouhodobě udržitelný vývoj.56

Kohout, P., Španělsko, euro a nemovitosti (www.investujeme.cz) Suarez, J., The spanish crisis: Background and policy challanges (www.papers.ssrn.com) 55 Suarez, J., The spanish crisis: Background and policy challanges (www.papers.ssrn.com) 56 Kohout, P., Španělsko, euro a nemovitosti pět let poté (www.finmag.penize.cz) 53 54


40

Obr. 9 Podíl špatných úvěrů a míra nezaměstnanosti (vlevo), Ceny bytů ve Španělsku (vpravo), Zdroj: www.finmag.penize.cz, 2014

Z uvedeného obrázku (obr. 9) je viditelný prudký růst cenové hladiny od roku 2000 – 2007. Můžeme zde vypozorovat též korelaci mezi nárůstem nesplácených hypoték a mírou nezaměstnanosti, která začala narůstat od roku 2007. Prasknutí cenové bubliny na trhu nemovitostí ve Španělsku v roce 2007, následná recese a vzestup nezaměstnanosti vedli k trvalému nárůstu objemu nesplacených úvěrů. Odliv kapitálu snižoval likviditu bank, což následně působilo na úvěrovou aktivitu a zhoršovalo situaci bankovního sektoru, vedoucí až k restrukturalizaci a injekci do bankovních domů. Poslední rekordní hranice podílu počtu nesplácených úvěrů byla překonána v lednu 2014, kdy se tato hodnota vyšplhala na 13,08 % na celkovou výši 192,5 miliard eur.57 Toto je jeden z příkladů úvěrového selhání a na jeho účasti má velký podíl i zavedení společné měny euro. Zde se již projevil negativní vliv působení ve společné EMU. Nízké úrokové sazby, které byly pod záštitou ECB tlačeny na nižší úrovně ve snaze zvýšit investiční aktivitu, působily jako stimul úvěrového boomu. Avšak ve Španělsku, které již tak dosahovalo slušného růstu hospodářství a investičních aktivit v sektoru stavebnictví došlo k přeúvěrování a následnému přehřátí. Navíc, realizovány byly i neziskové projekty, které by za situace vyšších úrokových sazeb nebyly uskutečněny. Měnová politika v tomto případě hrála do karet zemím jako Německo či Francie, ale Španělsko ukázkově doplatilo na nemožnost sáhnout po nástrojích monetární politiky. (Huerta de Soto, J. – Froněk, M., 2009) Jeden z problémů španělské úvěrové expanze spočíval v tom, že tato expanze nebyla doprovázena odpovídajícím růstem reálných úspor, které by jinak snižovaly spotřebu domácností a koordinovaly vývoj cenové hladiny, která by toli nerostla v důsledku růstu úspor a nezvyšování agregátní poptávky. Navíc v případě problémů by ekonomické subjekty měli připravenou dostatečnou rezervu na řešení případné platební neschopnosti. (Huerta de Soto, J. – Froněk, M., 2009) Investicniweb.cz, Podíl špatných úvěrů ve Španělských bankách vystoupal na rekord (www.investicniweb.cz) 57


41

3.9 Vývoj míry veřejného zadlužení a hospodaření se státním rozpočtem Vývoj těchto ukazatelů byl ve Španělsku a Portugalsku v období 2000 – 2008 rozdílný. 4 2 0 -2 -4 -6

2001

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009 Španělsko Portugalsko

-8 -10 -12

Obr. 10

Vývoj salda SR v % HDP v období 2001 – 2009, Zdroj: Evropský statistický úřad, 2014

Jak můžete vidět na uvedeném obrázku výše (obr. 10), vývoj salda SR ve Španělsku měl pozitivní vývoj až po rok 2007. Tento pozitivní vývoj ve snižování veřejných výdajů a zvyšování veřejných příjmů se uskutečňoval i díky vládním opatřením a reformám Aznarovi vlády a snahy dodržovat Pakt stability a růstu. Dále potom masivnímu úvěrovému boomu na trhu nemovitostí a masivní investiční aktivity ve stavebnictví, které se v tomto období stalo tahounem Španělského hospodářství společně se sektorem služeb. Hospodaření se SR se ale zkomplikovalo po prasknutí cenové bubliny na trhu nemovitostí, nástupem recese a ekonomické krize po roce 2008, což se následně projevilo v roce 2009 záporným saldem SR -9,6 % HDP. Naproti tomu portugalské hospodářství procházelo v období 2000 – 2008 stagnací. Slabá konkurenceschopnost domácích výrobců zhoršujících jejich situaci na trhu a jejich nízké zisky, neefektivní vynakládání veřejných výdajů před rokem 2002 i růst nezaměstnanosti, všechny tyto okolnosti následně působily na zvyšující se veřejné výdaje a negativně na vývoj salda SR. Opatření J. M. Barrosa a jeho následovníka J. Sócratese ve snaze přiblížit se k dodržování Paktu stability a růstu sice dokázaly stlačit toto záporné saldo pod hladinu -3 % HDP v roce 2007. Následný prudký propad, nástup recese a ekonomické krize tyto snahy zmařil a záporné saldo se propadlo v roce 2009 až k -10,2 % HDP. Na vývoj salda SR měl částečný vliv i růst penzistů a nezaměstnaných, který následně zvyšoval v obou zemích veřejné sociální výdaje.58 Veřejné sociální výdaje čerpané jako dávky v nezaměstnanosti vlivem jejího růstu a na poskytování důchodů rostoucímu počtu penzistů vlivem stárnutí populace. To se projevilo zejména po nástupu finanční krize po roce 2008. 58


42

Vývoj salda SR koresponduje s vývojem celkového vládního zadlužení odrážející nejen hospodaření s vládním rozpočtem, ale i hospodářský cyklus, ve kterém se hospodářství nachází. 140 120 100 80

Španělsko

60

Portugalsko

40 20 0 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Obr. 11 Vývoj míry veřejného dluhu v % HDP v období 2001 – 2012, Zdroj: Evropský statistický úřad, 2014

Na obrázku výše (obr. 11) lze vidět snižování španělského vládního dluhu až k 36,3 % HDP v roce 2007. Postupného snižování tohoto vládního dluhu bylo dosaženo v období 2000 – 2008 zejména díky těmto faktorům: · hospodářskému růstu významně taženého úvěrovým boomem (trh nemovitostí, stavební sektor) · snižovaní deficitu a dosahování přebytku SR (škrtáním rozpočtových výdajů ve snaze plnit Pakt stability a růstu, nižší náklady na dluhovou službu vlivem nižších úrokových sazeb, zvyšování příjmů SR z daní díky vyšší ekonomické aktivitě, příjmů majitelů domů z prodeje a pronájmu, zavedením vhodných strukturálních reforem vztahujících se k sociální oblasti a veřejné správě) Docházelo ale pravidelně ke strukturálnímu deficitu, který je právě v období růstu méně vidět. Když ale přišla ve Španělsku recese, strukturální deficit raketově vystoupal na -11,1 % HDP v roce 2009, s čímž také korespondoval další vývoj celkového vládního dluhu, který se v roce 2012 vyšplhal až na 86 % HDP. Ve srovnání s Portugalskem a vzhledem k síle krize je tento údaj relativně dobrý.59 Portugalsku se na rozdíl od Španělska nedařilo dosahovat přebytků. Míra vládního zadlužení se v Portugalsku od roku 2000 postupně zvyšovala a korespondovala s vývojem stavu portugalského hospodářství a vývoje salda SR, které se neustále prohlubovalo. Na vývoj postupného zvyšování vládního dluhu navzdory růstu v ostatních členských státech EMU a EU v období 2000 – 2008 měli vliv zejména následující faktory: 59

Suarez, J., The spanish crisis: Background and policy challanges (www.papers.ssrn.com)


43

· stav portugalského hospodářství (období stagnace společně s nízkou konkurenceschopností, kvalifikovaností a produktivitou práce, rostoucí mírou nezaměstnanosti) · neefektivní vysoké výdaje dřívější vlády před nástupem J. M. Barrosa v roce 2002 · vstup do EMU (přesunutí kompetencí nad monetární politikou ECB a silná měna euro) · pomalé postupné zavádění vhodných reforem potlačených nástupem finanční krize V Portugalsku se až po nástupu J. M. Barrosa do čela vlády a jeho nástupce J. Sócratese, kteří výrazně usilovali o dodržování Paktu stabilitu a růstu, podařilo deficit SR posunout na nižší hodnoty k -3,1 % HDP v roce 2007, z -6,5 % HDP z roku 2005. Období 2005 – 2007 bylo v minulém desetiletí v Portugalsku jediné, kdy došlo k mírnému snížení vládního dluhu z 69,4 na 68,4 % HDP z roku 2006 na 2007. Tyto snahy a postupné projevování opatření a reforem však bylo narušeno nástupem ekonomické krize.

3.10 Hospodářský vývoj Shrneme-li údaje a fakta o španělské a portugalské ekonomice a událostech odehrávajících se ve světě, EU či EMU v období 2000 – 2008, dostaneme hospodářských vývoj, který s těmito údaji a fakty určitým způsobem koresponduje. Mezi nejdůležitější faktory působící na španělskou ekonomiku patřily: 1) Pozitivní faktory: · Vhodné reformy a opatření Aznarovi a později i Zapaterovi vlády · Redukce neefektivních veřejných výdajů, přebytkové hospodaření se SR a postupné snižování celkového vládního zadlužení · Příliv zahraničního kapitálu projevující se ve vyšší investiční aktivitě zejména ve stavebnictví · Do určité fáze levné úvěry podporující investiční aktivity · Velmi silný sektor služeb (tažený zejména cestovním ruchem) · Postupné snižování vysoké nezaměstnanosti · Růst ostatních členů EMU 2) Negativní faktory: · Postupná ztráta konkurenceschopnosti · Relativně zaostalý výrobní sektor, špatná alokace výrobních faktorů napříč sektory · Silná měna euro a nemožnost její devalvace


44

· Od určité fáze monetární politika ECB a nemožnost koordinovat úrokové sazby · Od určité fáze masivní boom levných úvěrů · Prasknutí cenové bubliny na nemovitostním a realitním trhu · Relativně vysoká nezaměstnanost Mezi nejdůležitější faktory působící na vývoj ekonomiky Portugalska patřily: 1) Pozitivní faktory: · Růst ostatních členů EMU (zejména Španělska) · Snaha o dodržování Paktu stability a růstu za vlády J. M. Barrosa a J. Sócratese (bohužel se nestačila projevit úplná efektivita opatření a reforem) · Reformy a opatření zavedené vládou J. M. Barrosa a J. Sócratese · Silný sektor služeb (zejména cestovního ruchu) · Příliv kapitálu · Relativně moderní bankovní sektor 2) Negativní faktory: · Postupná ztráta konkurenceschopnosti · Zaostalý výrobní sektor, špatná alokace výrobních faktorů napříč sektory · Silná měna euro a nemožnost její devalvace · Rostoucí nezaměstnanost · Deficitní hospodaření se SR a zvyšující se míra vládního zadlužení · Nedodržování Paktu stability a růstu 60 Vzhledem k působení těch vyjmenovaných pozitivních a negativních faktorů působících na španělskou a portugalskou ekonomiku si můžeme podívat na vývoj hospodářství, respektive meziroční procentuální změny HDP v období 2002 – 2012.

Nedodržování konvergenčních kritérií. V případě Portugalska se deficit nedokázal dostat pod hranici -3 % HDP a celkové vládní zadlužení přesahovalo od roku 2004 stanovenou hranici 60 %. 60


45

5 4 3 2 1

Španělsko

0

Portugalsko

-1

2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

EMU

-2 -3 -4 -5

Obr. 12 Vývoj roční procentní změny HDP v období 2002 – 2012 v % HDP, Zdroj: Evropský statistický úřad, 2014

Na obrázku výše (obr. 12) je vidět relativně silný hospodářský růst ve Španělsku do roku 2007. Španělsko rostlo nad průměrem v porovnání s ostatními členy EMU. Naproti tomu Portugalsko zaostávalo pod tímto průměrem. Stagnace hospodářství doprovázela Portugalsko v průběhu sledovaného období 2000 – 2008. Z obrázku je jistě patrná síla dopadu nastupující krize po roce 2008, kdy jak můžeme vidět v roce 2009, klesla míra meziroční změny reálného HDP do záporných hodnot celé EMU.61

3.11 Shrnutí průběžně identifikovaných možných příčin ekonomické krize Finanční krize, která naplno vyplula na povrch v Evropě po roce 2008, sice neměla prvotní impulz v evropské ekonomice, nýbrž v USA, ale přesto se v ní již předtím postupně objevovalo mnoho problémů a projevů možného nástupu ekonomické krize. Krize v USA zapůsobila jako spouštěč procesů, ve kterých se začali naplno projevovat problémy, kterým již ekonomika Španělska a Portugalska čelila. Vše vyvrcholilo prohloubením těchto problémů a vznikem krize ekonomické. Typy finanční, které měli vliv na následný vznik krize ekonomické, objevující se ve Španělsku a Portugalsku byly důsledkem již zmiňovaných problémů objevujících se postupně v jejich ekonomikách v období 2000 – 2008. Následující tabulka tyto možné příčiny krize a problémy s vlivem na výskyt jednotlivých typů finanční krize a následnou krizi ekonomickou pro rekapitulaci shrnuje.

V roce 2009 byl průměrný pokles meziroční změny reálného HDP okolo -4,4 % HDP, ve Španělsku -3,8 % HDP a v Portugalsku relativně pouze -2,9 % HDP. V roce 2009 se naplno projevily důsledky nastupující tvrdé finanční krize. 61

Komparace hospodářského vývoje před rokem 2008 Tab. 3

46

Shrnuté možné příčiny ekonomické krize

Španělsko

Portugalsko

·

Silná měna euro

·

Silná měna euro

·

Nemožnost ovlivnit monetární politiku62

·

Nemožnost ovlivnit monetární politiku63

·

Nízká konkurenceschopnost (zejména výrobního sektoru)

·

Nízká konkurenceschopnost (zejména výrobního sektoru)

·

Problémy na trhu práce

·

Problémy na trhu práce

·

Relativně vysoká nezaměstnanost navzdory růstu před rokem 2008

·

Postupně rostoucí nezaměstnanost od roku 2000

·

Nadměrná úvěrová expanze64

·

·

Prasknutí cenové bubliny na realitním a nemovitostním trhu

Relativně enormní příliv kapitálu (velký podíl kapitálu spekulativního)

·

Špatná regulace bankovního sektoru (zejména hypotečního trhu)

·

·

Náhlý růst krátkodobých úrokových sazeb

Navzdory přílivu kapitálu relativně nízká investiční aktivita zejména ve výrobním sektoru

·

Stagnace hospodářské aktivity a celé ekonomiky

V roce 2008 se naplno projevily problémy se všemi svými projevy a důsledky. Tato část práce postupně rozebrala hospodářský vývoje ve Španělsku a Portugalsku, věnovala se faktorům působícím na jejich hospodářský vývoj, identifikovala a popsala možné příčiny nástupu ekonomické krize a typů krize finanční, která měla na výskyt krize ekonomické významný vliv.

Nemožnost španělské centrální banky používat nástroje monetární politiky. Nemožnost portugalské centrální banky používat nástroje monetární politiky. 64 Úvěrová expanze zejména na hypotečním trhu v důsledku nízkých úrokových sazeb. 62 63


47

4 Identifikace krizí a reakce hospodářských politik Tato část práce identifikuje a zdůvodňuje výskyt jednotlivých typů finanční krize a problémů, které se významně podíleli na následné propuknutí krize ekonomické ve Španělsku a Portugalsku. Dále diskutuje příčiny výskytu jednotlivých typů finanční krize, opatření hospodářských politik a další možná alternativní řešení těchto identifikovaných problémů. Jednotlivé typy finanční krize jsou identifikovány průběžně na základě definic typů finanční krize z první části práce a problémů identifikovaných v předchozí části. Je zde postupně představeno, co mělo na výskyt jednotlivých typů krize vliv, na základě jakých příčin vznikaly, v jakém rozsahu. Ekonomiky těchto dvou sousedících zemí mají mnoho společných znaků a jsou vzájemně provázané. Ve sledovaném období 2000 - 2008 se projevily jak disparity tak převážně podobnosti ve vývoji jejich hospodářství. Na jejich vývoj působily jak pozitivní tak i negativní faktory, které se podíleli na výskytu těchto identifikovaných typů finanční krize.

4.1 Strukturální problémy napříč ekonomikami V období 2000 – 2008 se ve španělském a též portugalském hospodářství postupně vyskytovaly problémy, které se později buď staly příčinou vzniku některého z typů krize finanční, s následným působením na vznik krize ekonomické, či rovnou působily na vnik krize ekonomické. Byly to tyto problémy: · Rigidita a nesmyslné regulace trhu práce · Růst nezaměstnanosti (2000 – 2008 v Portugalsku) · Enormní nárůst nezaměstnanosti po roce 2008 ve Španělsku · Naplno neprojevený účinek reforem týkající se liberalizace trhu práce, pomalá reakce vlády na zavedení reforem (zejména v Portugalsku) · Nízká produktivita práce (nízká kvalifikovanost a technologie) · Růst stárnutí obyvatelstva a imigrantů (růst celkového počtu obyvatelstva) · Nízká produktivita výrobního sektoru, velké disparity mezi sektorem výrobním a služeb (špatná alokace výrobních faktorů napříč sektory) Vyjmenované problémy dále působily jako možné příčiny krize ekonomické. Na základě těchto identifikovaných problémů a definic z první části práce lze tedy ve Španělsku a Portugalsku definovat výskyt krize strukturální, s přímou vazbou na vznik krize ekonomické. Tyto strukturální problémy působily průběžně na vývoj španělského a portugalského hospodářství již v období 2000 – 2008. Obě země pomalu usilovaly o řešení některých těchto problémů různými opatřeními. Naneštěstí po nástupu fi-


48

nanční krize se tyto nedořešené problémy více zhoršily a působily negativně na strukturu hospodářství a jeho další vývoj. Po roce 2008 došlo k prudkému nárůstu nezaměstnanosti. Ta se v roce 2013 ve Španělsku vyšplhala k hodnotě 26,4 % a v Portugalsku k 16,5 %. Největším problémem nadále zůstává nezaměstnanost lidí do 26 let.65 Obě vlády a zejména španělská podnikají nové opatření pro větší liberalizaci trhu práce a podporu zaměstnanosti. Situace obou ekonomikám komplikují přísná úsporná opatření a dohody, odsouhlasené výměnou za mezinárodní finanční pomoc. Zda Španělsko v boji s nezaměstnaností, produktivitou práce, zlepšením technologií a úrovní vzdělání obstojí? Není jednoduché říci. Bude záležet na nastartování hospodářského růstu nejen Španělska, ale i celé EMU. Vysoké nezaměstnanosti však obě země a zejména Španělsko budou čelit ještě řadu let. Pro začátek by stačilo, kdyby se tato rostoucí míra alespoň pozastavila či mírně klesla.

4.2 Konkurenceschopnost a vliv na vývoj platební bilance V období 2000 – 2008 se ve španělském a též portugalském hospodářství postupně vyskytovaly tyto problémy, které se později zhoršovaly nastalou ekonomickou krizi a staly se zárodkem dalšího typu finanční krize, jsou to: · Nízká produktivita práce (zejména ve výrobním sektoru) · Nízká kvalifikace a úroveň technologií · Nízké investice do inovací a nových technologií · Pomalu zaváděné reformy a opatření týkající se zvýšení investic do vzdělávání a nových technologií · Silná měna euro a nemožnost její devalvace · Nárůst peněz v ekonomice působící na zvýšení mezd a výrobních nákladů (vlivem přílivu kapitálu zejména v Portugalsku a masivní úvěrové expanzi ve Španělsku) Vyjmenované faktory měli za následek neustále prohlubování záporného salda platební bilance. Záporné saldo bylo lehce koordinováno velmi produktivním sektorem služeb, ale i přesto dosahovalo vysokých záporných hodnot v obou zemích. V průběhu let 2000 – 2008 došlo k reformám a opatřením zaměřujícím se na řešení těchto negativně působících faktorů, ale jejich účinky byly též nabourány nástupem ekonomické krize v roce 2008 a jejímu dalšímu prohloubení. Na základě uvedených možný příčin a definic typů finančních krizí lze ve španělské a portugalské ekonomice definovat výskyt krize platební bilance, vycházející z krize měnové. V případě Španělska a Portugalska se to týká silné měny eura, která zdražovala domácí výrobky a činila je tak méně konkurenceschopné v zahraničním obchodě. Jednotná měna euro taktéž ulehčovala přesun kapitálu mezi členskými státy. Z toho důvodu docházelo k nárůstu objemu peněz 65

Ve Španělsku míra nezaměstnanosti mladých dosahuje přes 55 %.


49

v ekonomikách, které následně působily na růst mezd a výrobních nákladů, které neodpovídaly skutečnosti, ale byly uměle podpořeny. Obě země dlouhodobě čelily těmto problémům a je škoda, že opatření na jejich zlepšení přicházely relativně pomalu a pozdě. Věřím, že se zejména Španělsku podaří obnovit konkurenceschopnost a zlepšit stav výrobního sektoru, což už je nyní vidět na masivním vzestupu exportu v roce 2013. Obavy mám ale o Portugalsko, které nemá dobré podmínky pro zemědělství a chybí mu průmyslový sever Španělska. Předběžných se odhaduje na rok 2013 pokles záporného salda platební bilance. U Španělska je odhadován na -1,1 % HDP a Portugalska na -1,5 % HDP. Tyto hodnoty v porovnání s údaji do roku 2010 vypadají slibně pro jejich další vývoj.66 Zlepšení konkurenceschopnosti je zásadní pro vstup na cestu znalostní ekonomiky a velkou měrou se podílí také na vývozu a HDP obou zemí. Podaří se oběma zemím jít v trendu nejvyspělejších ekonomik a vydají se touto cestou, nebo se opět vrátí zejména pouze k cestovnímu ruchu typickému pro jižní země Evropy?

4.3 Bankovní sektor, trh nemovitostí a důsledky jejich vývoje Situace v bankovním sektoru se mezi Španělskem a Portugalskem lišila. V následující části je vysvětleno v čem a proč. Nejprve se tato část věnuje Španělsku a pak Portugalsku. 4.3.1

Španělsko

Nejprve jsou identifikovány příčiny (problémy) dalšího typu finanční krize, který se týká bankovního sektoru ve Španělsku: · Úrokové sazby na nízkých úrovních do roku 2006 · Nárůst krátkodobých úrokových sazeb v roce 2006 · Nemožnost koordinace monetární politiky (úrokových sazeb) · Příliv kapitálu (zejména do roku 2004) a jeho snadný přesun v rámci EMU · Růst peněz v ekonomice67 · Nedostatečná regulace při poskytování úvěrů i méně bonitním klientům · Chybějící tvorba úspor firem a zejména domácností Výše vyjmenované problémy působily v období 2000 – 2008 na rostoucí expanzi úvěrů a boomu ve stavebním sektoru. Tato masivní úvěrová expanze způsobovala neustálý růst cen nemovitostí. Zároveň rostl neustále počet žádostí o hypotéku, kterou mohl získat vlivem nedostatečné regulace téměř každý. Hospodářské noviny, Španělsko po dvou letech zažívá růst (www.ihned.cz) Růst peněz v ekonomice souvisel také s usnadněním přesunu kapitálu po vstupu do EMU a přijetí eura. 66 67


50

Po přehřátí úvěrového trhu a následném prasknutí cenové bubliny v roce 2007 v důsledku výše vyjmenovaných problémů a růstu úrokových sazeb prodražující náklady na obsluhu dluhu, docházelo k nárůstu počtu platebních neschopností ekonomických subjektů, těch, kteří neměli dostatek finančních prostředků na splácení svých úvěrů. Tento vývoj pocítily banky ve svých rozvahách, kde vzrostl počet nesplacených hypoték. Zhoršoval se tak stav bankovních portfolií a narušoval se chod bankovního sektoru. Problémům nečelily jen domácnosti, ale i developerské a stavební firmy s rozpracovanými projekty. Tyto firmy buď neměly dostatek finančních prostředků na splácení dražších úvěrů či nedokázaly realizované projekty v důsledku snížení poptávky prodat. Tyto společnosti se pak dostávaly do ztrát a v horším případě zkrachovaly, což nebylo nic v tomto období nic neobvyklého. Úvěrový trh zamrzl díky klesající poptávce po nových úvěrech. Lidé se začali bát o své peníze v bance a raději si je vybrali. Ani banky si nebyly moc ochotny půjčovat v takovéto situaci. Následně začali mít problémy s likviditou, neměli dostatek finanční prostředků na poskytování nových úvěrů a rozjezd nové investiční aktivity. Na základě vyjmenovaných problémů a jejich důsledků na bankovní trh lze ve Španělsku identifikovat výskyt krize likvidity. Téměř nikdo si nechtěl půjčit a téměř nikdo nikomu nechtěl půjčit. Investiční aktivita, která byla zapotřebí pro rozhýbání ekonomické aktivity krizí postiženého Španělska, nenastala. V důsledku tohoto klesl i výrobní aktivita ve všech odvětvích a zejména ve stavebnictví. Dle těchto vyjmenovaných problémů a popsaných důsledků můžeme identifikovat krizi investiční, ve Španělsku probíhající od roku 2008. Zlepšení situace nenahrávala ani tvorba úspor, objemem neodpovídající úvěrové expanzi, takže ekonomické subjekty neměli dostatek rezerv na pokrytí vzniklých nákladů a obnově další ekonomické aktivity. S velkým poklesem zájmu o nové úvěry nejvíce utrpěl hypoteční trh, který v předchozích letech poskytoval obrovské množství hypoték pro domácnosti a developerské firmy. Pokles zájmu o nové hypotéky pocítil rozsáhle již zmiňovaný stavební sektor, trh realitní a nemovitostní, tam kde se točí obrovské sumy peněz. V souvislosti s těmito problémy a zmíněnými důsledky pro Španělsko ekonomiku lze identifikovat výskyt krize hypoteční. Jelikož boom ve stavebnictví, realitním a nemovitostním trhu byl tahounem španělského hospodářství do roku 2007, dostala tato země tvrdou ránu vedoucí ke snížení hospodářské aktivity a velkým problémům bankovního sektoru. Je vhodné doplnit, že tyto tři typy finanční krize spolu úzce souvisí, vycházejí ze sebe a prolínají se a jsou součástí jedné komplexní krize, respektive krize celého bankovního sektoru, s velkými negativními účinky pro další vývoj hospodářství. Problém španělského bankovního sektoru s likviditou po roce 2008 stále narůstal. Poškozené rozvahy Španělských bank, nízká investiční aktivita a zamrznutí úvěrového trhu vedly k tomu, že Španělská vláda nakonec musela v červenci v roce 2012 požádat EMU o půjčku na rekapitalizaci jejich bank v hodnotě 100 miliard


51

eur.68 Jako zprostředkovatel působil španělský fond pro restrukturalizace bank (FROB). Celou sumu muselo Španělsko použít na sanaci svých bank. EMU úvěr poskytla výměnou za přísný a rozsáhlý balík vládních škrtů a reforem španělské ekonomiky. Tento balík reforem a opatření byl zaměřen na zvyšování daní z přidané hodnoty, privatizaci státních podniků a reformu veřejné správy. Tyto úsporná opatření vlády M. Rajoye cílila zejména na snižování deficitu SR. Vedlejším efektem ale byl ale dočasný pokles rozpočtových příjmů vlivem dalšího zásahu do ekonomické aktivity. Jelikož bankovní sektor je pro chod zdravého hospodářství velmi důležitý, považuji za nutnost jeho obnovu a znovu vzchopení. Španělsko na tom soustavně a intenzivně pracuje a situace se pozvolna zlepšuje. Banky ale stále evidují vysoký podíl nesplácených úvěrů, které zřejmě rozvahy bank budou nějaký čas trápit. Pomůže finanční injekce pro španělské banky a vhodnější regulace jejich sektoru požadované výsledky? O tom jsou političtí představitelé přesvědčeni a věřím tomu i já. Španělsku bude muset nadále držet procesu ozdravování bankovního sektoru a činit kroky na jeho vhodnou regulaci. Můžeme zcela jistě tvrdit, že problémy bankovního sektoru měli ve Španělsku velmi významný vliv na následný vznik krize ekonomické. 4.3.2

Portugalsko

V Portugalsku se začali v průběhu let 2000 – 2008 také vyskytovat problémy a hrozby, kterým musel následně čelit jejich bankovní sektor. Mezi ty, nejvážnější patřily: · Obrovský přiliv kapitálu (nepravidelný) · Vysoký podíl spekulativního kapitálu obsazeného v rozvahách bank · Vysoký podíl portugalského vládního dluhu drženého portugalskými bankami · Vlivem prasknutí cenové bubliny na trhu nemovitostí v sousedním Španělsku Důsledky vyjmenovaných problémů, se kterými se následně potýkal portugalský bankovní sektor, se postupně projevily ve zhoršení stavu rozvah portugalských bank. A to zejména díky rizikovému spekulativnímu kapitálu a postupnému zhoršování ratingu Portugalska, které se postupně dostávalo do problémů se sháněním finančních prostředků pro úhradu svých závazků. To pak následně velmi znepokojovalo právě portugalské banky držící vysoký podíl portugalské vládního dluhu. Prasknutí cenové bubliny trhu nemovitostí v sousedním Španělsku nemělo na portugalský bankovní sektor významný vliv. Ekonomické subjekty a bankovní sektor měli obavy o nastalý vývoj, zejména strach z problémů s likviditou. Portugalský bankovní sektor je v evropském měřítku relativně moderní a zdraví a této hrozbě odolal. Výskyt bankovní krize a jejich dílčích podtypů tedy v Portugalsku po roce 2008 tedy identifikovat nelze. Euractiv, Eurozóna poskytne Španělsku půjčku na rekapitalizaci bank, dohodli se ministři (www.euractiv.cz) 68


52

Podaří se portugalské vládě najít způsob zlepšení stavu svých financí a ulehčit tak situaci svým bankám? Dosavadní vývoj tomu bohužel nenasvědčuje. Byla by to škola, protože tato země čelící velkým problémům disponuje relativně zdravím a moderním bankovním sektorem, tolik pro chod ekonomiky významným a byla by škoda toho nevyužít.

4.4 Důsledky vývoje hospodaření s veřejnými financemi Vývoj hospodaření s veřejnými financemi se v období 2000 – 2008 v obou zemích lišil, a to zejména v závislosti na hospodářském růstu, kterého země dosahovaly. Španělsko v tomto období dosahovalo slušeného pravidelného růstu, ročně v průměru kolem 3 % HDP. A díky vhodným reformním opatřením zaměřeným na redukci neefektivních veřejných výdajů, podporu investiční aktivity a trhu práce se dařilo dosahovat přebytku. Naopak v Portugalsku se již v tomto období potýkaly s problémy, které se podílely na opakovaném deficitním hospodaření se SR. Problémy působící na deficitní hospodaření Portugalska byly zejména: · Nedodržování paktu stability a růstu · Neefektivní nakládání se SR (pomalu prosazované reformy na jejich odstranění) · Stagnace hospodářství (nižší ekonomická aktivita přitahující do státní poklady nižší sumy financí vybraných na daních) Vlivem těchto velmi zobecněných problémů se již v letech 2000 – 2008 Portugalsko nacházelo téměř v permanentní rozpočtové krizi, které se po propuknutí ekonomické krize po roce 2008 více prohloubila. Zvýšila se nezaměstnanost a tedy výdaje na sociální dávky a snižovaly se daňové příjmy, v důsledku poklesu hospodářské aktivity. Dále rostly veřejné výdaje ve snaze podpořit ekonomickou aktivitu (cyklická složka SR) a zvyšovaly se výdaje na sociální služby a zdravotnictví. To v důsledku stárnutí populace. Veřejné výdaje se zvyšovaly také z důvodu zvyšování nákladovosti obsluhy vládního dluhu, a to díky rostoucí rizikové přirážce vládních dluhopisů (sekulární složka SR). Portugalsko se dostalo do recese a v roce 2009 dosáhla na deficit - 10,2 % HDP. Dle definic z první části práce lze v Portugalsku bez pochyby identifikovat výskyt krize rozpočtové, vztahující se na již probíhající permanentní rozpočtovou krizi. Situace v Portugalsku začala být velmi vážná, ratingové agentury postupně snižovaly Portugalsku rating na úroveň BBB- (Standard & Poor's a Fitch Ratings) a na spekulativní pásmo Ba2 (Moody’s).69 I v důsledku nízkého ratingu docházelo ke

69

Údaje z července 2011.


53

zvyšování úrokových sazeb 10YT,70 které v kritickém roce 2011, v červnu dosáhly na 13 % (p. a.), a v lednu 2012 dokonce na 18 % (p. a.).71 Portugalsko tíhu situace už nezvládalo, nadměrné náklady na placení těchto úroků zvyšovaly veřejné výdaje, které byly již tak velmi vysoké a dále prohlubovaly deficity SR a vládní dluh. Portugalsku hrozil krach a tak nakonec pod tlakem EMU požádalo v dubnu 2011 o finanční pomoc. MMF jako jeden z věřitelů poskytl půjčku ve výši 26 miliard eur a EU jako druhý věřitel 52 miliard eur. Výměnou za poskytnutou finanční pomoc se Portugalsko v čele s nově zvoleným předsedou vlády P. P. Coelhem72 zavázalo provést škrty v rozpočtových výdajích, zvýšit daně, reformovat právní a pracovní systém a provést privatizační plán. Tyto opatření byla cílena na snižování deficitu SR, ve snaze snížit enormní míru vládního zadlužení a zabránit tak dalšímu hrozícímu bankrotu.73 Díky narůstajícímu zadlužení v důsledku stagnace hospodářství v letech 2000 – 2008 a hlubokému propadu po roce 2008 se míra portugalského zadlužení postupně zvyšovala na 71,7 % HDP v roce 2008, a dále až na 124,1 % HDP v roce 2012. Na základě definic v první části práce tedy můžeme v Portugalsku dále identifikovat výskyt hluboké krize dluhové, jedné z nejvážnější v EMU a EU. V souvislosti s Portugalskem se zde hovoří o vnější dluhové krizi, kdy se vláda dostává do problému s finančními prostředky a není schopná včas splácet své závazky. Můžeme zcela jistě tvrdit, že krize dluhová měla v Portugalsku nejrozsáhlejší na následný vznik krize ekonomické. Španělsku se dařilo v období 2000- 2008 dosahovat přebytkového hospodaření se SR a postupně snižovat míru celkového vládního zadlužení z 59,4 % HDP v roce 2000, na 36,3 % HDP v roce 2007, před prasknutím cenové bubliny na trhu nemovitostí, která ve Španělsku zapůsobila jako spouštěč propuknutí krize bankovního sektoru. Špatný stav bankovního a stavebního sektoru, který působil jako ekonomický tahoun v předchozích letech, uvrhl následně Španělské hospodářství do recese. Zvyšovala se nezaměstnanost a rostly veřejné výdaje v důsledku většího vyplácení sociálních dávek nezaměstnaným, snižovaly se daňové příjmy v závislosti na snížení ekonomické aktivity a celkového výstupu hospodářství. Také Španělsko od roku 2008 začalo dosahovat deficitů SR. Mezi lety 2009 – 2012 v průměru okolo – 10 % HDP. Na růst deficitů státní rozpočtu a celkového vládního dluhu měli vliv: · Vysoké veřejné výdaje již před rokem 2008 (kompenzované příjmy z daní díky hospodářskému růstu)

YTM je anglická zkratka pro yield to maturity a používá se pro označení desetiletých státních dluhopisů. 71 Bloomberg, Portuguese government bonds(www.bloomberg.com) 72 P. P. Coelho se dostal do čela vlády v předčasných parlamentních volbách v červnu 2011 po odstoupení bývalého předsedy vlády J. Sócratese. 73 Zpravodajství ČT24 (www.ceskatelevize.cz) 70


54

· Splasknutí cenové bubliny na trhu nemovitostí a neschopnost některých ekonomických subjektů platit své závazky · Upadnutí do recese po nástupu finanční krize v roce 2008 (horší ekonomická aktivita snižovala daňové příjmy · Recese stavebnictví (jako na předchozí tahoun růstu citelně poznamenala příjmovou stránku SR) · Enormní růst nezaměstnanosti po roce 2008 Tyto vyjmenované vlivy působily na nárůst deficitu SR. Dle těchto projevů a definic z první části práce lze ve Španělsku po roce 2008 identifikovat výskyt krize rozpočtové. Deficitní hospodaření se projevovalo jak na straně cyklické složky, vlivem nástupu recese a snížení ekonomické aktivity (snížením příjmů z daní a zvýšením výdajů ve snaze její podpory), tak složku sekulární (zejména v důsledku stárnutí populace s vlivem na sociální výdaje a zdravotnictví a také zvyšování nákladovosti obsluhy vládního dluhu díky rostoucí rizikové přirážce u vládních dluhopisů). V důsledku vysokých schodků SR a výše vyjmenovaných vlivů se začal navyšovat celkový vládní dluh. Ten dosahoval v roce 2008 hodnoty 40,2 % HDP, postupně se zdvojnásobil až k 80,6 % HDP v roce 2012. Na základě tohoto vývoje vládního dluhu můžeme ve Španělsku identifikovat též krizi dluhovou, vystupující na povrch postupně od roku 2008. V souvislosti se Španělskem a příčinami působícími na vývoj tohoto typu krize hovoříme zde zejména o interní dluhové krizi, která je charakteristická neschopností domácích subjektů splácet své závazky (ve Španělsku v důsledku prasknutí bubliny na trhu nemovitostí a růstu úrokových sazeb) a zamrznutím úvěrového trhu a postupně se prohlubující krizí vnější dluhové (projevující se rostoucím zadlužováním vládního sektoru). Celkové vládní zadlužení v obou zemích skokově narostlo a růst se jistě ještě nezastavil. Zkrocení veřejných financí byla již dávno priorita EMU, jak je ale vidět, i dodržování rozpočtových pravidel nezaručilo Španělsku snadnou koordinaci svých veřejných financí. Kdy se obou zemí podaří dosáhnout vytouženého snížení vládního zadlužení a dosahování dovoleného schodku SR či dokonce přebytku? Nelze jednoduše odhadnout. Kroky a opatření již byly provedeny. Představitelé EMU jim věří. Dostaví se však přijatelné výsledky, či se země zamotají do nekonečné dluhové spirály?

4.5 Prolínání jednotlivých typů finanční krize V první části práce bylo řečeno, že většina typů finanční krize probíhá souběžně nebo působí jako spouštěče jiných krizí. Procesy probíhající v ekonomice a jednotlivé typy finanční krize na sebe vzájemně působí, ovlivňují se a společně vytváří komplexnější systém nazývaný systematická finanční krize. Tento typ krize postupně vyplouval na povrch po roce 2008 jak ve Španělsku, tak v Portugalsku. Signály, vyskytující se v těchto zemích, na základě kterých lze v tomto případě hovořit o systematické krizi byly:


55

1) Španělsko: · Rozsáhlý příliv kapitálu · Rostoucí zásoba peněz v ekonomice · Nadměrná úvěrová expanze · Nárůst počtu nesplácených úvěrů · Výskyt bankovních problémů, následná bankovní krize · Po roce 2008 zvyšování zadlužování vlády i jednotlivých ekonomických subjektů · Recese jak důsledek úpadku hospodářství 2) Portugalsko · Výskyt spekulativního kapitálu · Relativně vysoká míra vnějšího zadlužení74 · Růst celkového vládního zadlužení · Recese jako důsledek úpadku hospodářství Výskyt systematické finanční krize byl důsledkem celé řady problémů, které sužovaly španělské a portugalské hospodářství již v období 2000 – 2008. Zlomové období 2007/2008 ve výsledku situaci jen více zhoršovalo, až do stádia systematické finanční krize. Dá se říci, že systematická finanční krize je jen důsledek prolínání ostatní typů krizí, jen s obecnějším názvem a s významným vlivem na následný vznik krize ekonomické. Pro rekapitulaci a větší přehlednost porovnání výskytu jednotlivých typů krizí považuji za vhodné srovnání v této tabulce:

74

Respektive zadlužení vůči zahraničním subjektům.


56

Tab. 4 Výčet jednotlivých typů finanční krizí vyskytujících se ve Španělsku a Portugalsku po roce 2008

Španělsko

Portugalsko

Strukturální Měnová – platební bilance Rozpočtová Dluhová (interní a vnější) Systematická Bankovní: · Likvidity · Hypoteční · Investiční

Strukturální Měnová – platební bilance Rozpočtová75 Dluhová (zejména vnější) Systematická x

Z tabulky (tab. 4) je zřejmé, že prolínání jednotlivých typů finanční krize vedlo k výsledné krizi systematické a můžeme tedy konstatovat, že situace byla velmi vážná a ekonomické propady rozsáhlé. Není tedy divu, že se následně dostavila krize ekonomická. Jak již bylo uvedeno, nejvážnější situace vrcholila v Portugalsku v dubnu 2011, kdy portugalská vláda vzhledem k vysoké hodnotě stávajícího dluhu a neustále narůstající výše úroků na 10 YTM76 (a postupné ztrátě důvěryhodnosti u mezinárodních věřitelů ve schopnosti splácet své závazky) by dále nebyla schopná dostát všem svým závazku a zbankrotovalo by. Jako záchranu po žádosti u EMU, obdrželo půjčku od EMU a MMF v celkové hodnotě 78 miliard eur výměnou za přísná opatření a reformy, které postupně muselo zavést. Proto jako nejvážnější krizi vyskytující se v Portugalsku považuji krizi rozpočtovou a dluhovou (v případě Portugalska zejména vnější dluhovou) s velmi negativním dopadem na vývoj hospodářství (v tabulce podbarvené červeně). Ve Španělsku nejvážnější situace vrcholila o rok později, v červnu 2012, kdy Španělsko také nakonec bylo nuceno požádat EMU o záchranných balík v celkové hodnotě 100 miliard eur. Na rozdíl od Portugalska, Španělsko se tyto finanční prostředky zavázalo poskytnout pouze na rekapitalizace španělského bankovního sektoru trpícího zamrznutím úvěrového trhu, krizí hypoteční a krizí investiční, kterou lze souhrnně nazývat krize bankovního sektoru. EMU úvěr poskytla výměnou za tvrdý a rozsáhlý balík vládních škrtů a reforem španělské ekonomiky. Vzhledem k vývoji bankovního sektoru a jeho velmi negativnímu vlivu na stav španělského hospodářství považuji ve Španělsku za nejvážnější výskyt krize bankovní a její typy likvidity, hypoteční a investiční. Dále z důvodu prohlubujícího se zadlužo-

V případě Portugalska lze hovořit s nadsázkou od roku 2000 o permanentní rozpočtové krizi, ještě před rokem 2008. 76 V červenci 2011 se hodnota 10 YTM Portugalska dostala přes 13 % p.a., Portuguese government bonds (www.bloomberg.com) 75


57

vání, kdy se míra celkového zadlužení od roku 2007 téměř ztrojnásobila, považuji za velmi vážný problém také krizi dluhovou (v tabulce podbarvené červeně).

4.6 Reakce hospodářských politik Po nástupu ekonomické krize po roce 2008 došlo k hlubokému propadu jak španělského tak portugalského hospodářství. Na tento stav musely reagovat vlády obou zemí. Nejvýznamněji však ovlivnily vývoj budoucí hospodářské politiky obou zemí přijaté zahraniční půjčky odvracející zhroucení ekonomického systému. Tyto finanční prostředky byly poskytnuty výměnou za schválení balíků přísných úsporných opatření a reforem, zaměřujících se zejména na snižování schodku státního rozpočtu ve snaze dodržovat Pakt stability a růstu, a zkrocení veřejných financí. V Portugalsku s cílem obnovit důvěru v jeho ekonomiku a brzký návrat na kapitálové trhy. Ve Španělsku zase byla opatření cílena na restrukturalizaci bankovního sektoru, zejména obnovení likvidity. Reformy a opatření, které španělská a portugalská vláda přislíbila zavést, se týkaly zejména: · Zvyšování daní · Privatizaci státních podniků · Řada strukturálních reforem (veřejné správy, právního a pracovního systému) · Reformy na podporu konkurenceschopnosti Mezi ekonomy již od začátku panovala a dosud panuje nejednotnost ohledně vhodnosti těchto opatření, cíleně mířených na snižování vládních výdajů a to zejména vzhledem k velmi špatnému hospodářskému stavu Španělska a Portugalska v období, kdy ty opatření začala být zaváděna. Vzhledem k významnému špatnému stavu finančního sektoru s rozsáhlým negativním vlivem na vznik ekonomické krize, EU přistoupila k reformě finančního sektoru. Tato soustava zákonů a opatření by měla potlačovat vznik dalších rozsáhlých problémů ve finančním sektoru a měla by zaznamenat roční ekonomický přínos 0,6 – 1,1 % unijního HDP.77

4.7 Aktivní fiskální politika versus úsporná opatření Zastánci těchto úsporných opatření, přislíbených zavést výměnou za poskytnutou finanční pomoc, argumentují zejména nutností dodržování Paktu stability a růstu, a finanční konsolidací, ve snaze obnovit důvěru finančních trhů. Tak, aby se již neopakovaly situace hrozících kolapsů obou ekonomik. Oponenti jsou toho názoru, že prováděné opatření a reformy podkopávají návrat k růstu a v extrémním případě dodávají, že tyto opatření jsou jen diktaturou silných severských zemí v čele s Německem. Pojďme si tyto dvě skupiny více přiblížit. Níže zmiňovaní autoři, uka77

Fxstreet.cz, Přínos reformy finančního sektoru v EU (www.fxstreet.cz)


58

zující svůj postoj k aktivní fiskální politice nebo úsporným opatřením zaměřených na konsolidaci veřejných financí, jsou uvedeni na ukázku. Neznamená to, že patří vyloženě mezi odpůrce nebo zastánce úsporných balíčků reforem a opatření. 4.7.1

Zastánci aktivní fiskální politiky

Americký ekonom, laureát Nobelovy ceny a jeden ze skupiny ekonomů podporujících aktivní fiskální politiku, P. Krugman nepovažuje tyto opatření, vzhledem k hospodářské situaci Španělska a Portugalska za vhodná. Tato skupina ekonomů v čele s Krugmanem zastávají názor, že je samozřejmostí usilovat o snižování vládního dluhu, ale to sice v období, kdy se ekonomice daří. Naproti tomu v situaci jako byla tato, doporučují krátkodobě veřejné výdaje navýšit pro zvýšení agregátní poptávky, která dle nich dopomůže k návratu k růstu. Zastánci aktivní fiskální politiky a Krugman78 se domnívají, že i navzdory navýšení daní, rozpočtové příjmy poklesnou. Dále tvrdí, že další úspory výdajů povedou k dalšímu zvyšování nezaměstnanosti, bez efektivního vyřešení problému s konkurenceschopností patřící mezi nejvážnější problémy, kterým čelí obě země. V případě redukce veřejných výdajů v ekonomice dochází ke krátkodobé keynesiánské recesi, která by mohla již tak ekonomicky postižené země poslat do deprese. Dle Krugmana79 je v první řadě nezbytné zvýšit vývozy pro vytvoření nových pracovních míst, o které ekonomiky přišly vlivem úpadku nemovitostního trhu (Španělsko) a celého hospodářství, a nadále usilovat o snižování nákladů na výrobu, což může trvat i několik let. Původ ekonomické krize dle jeho názoru tkví ve vytvoření EMU se společnou měnou euro, bez existence jednotné fiskální politiky a federálního státu. 4.7.2

Zastánci úsporných opatření

Z jiné strany se na tyto opatření dívají jejich zastánci. Někteří z nich, jako třeba R. Altman, výkonný předseda Evercore Partners a zástupce ministra financí USA v letech 1993–1994 či J. Sachs, ředitel Earth Institute na Columbia University, zarputile nesouhlasí s Krugmanovou myšlenkou krátkodobé fiskální stimulace ekonomiky. Altman80 je toho názoru, že ani politici z Německa nebo jiných zemí nebyli ti, kdo seslali na tyto země přísná úsporná opatření. Nýbrž sám finanční trh a věřitelé, kteří odmítli dále půjčovat finanční prostředky, ne politici. Fiskální a bankovní restrukturalizace, kterými muselo projít Španělsko a Portugalsko, byly právě tou cenou za obnovení důvěry trhů. Jednoduše lze říci, že v období 2010 – 2012 se kapitálové trhy zajišťující velmi důležitou likviditu a finanční prostředky nutné pro Krugman, P., Rozhovor pro CNBC, O nutnosti vlád utrácet a nesmyslném španělském řešení (www.patria.cz) 79 Krugman, P., Rozhovor pro CNBC, O nutnosti vlád utrácet a nesmyslném španělském řešení (www.patria.cz) 80 Altman, R., Financial Times, Za úsporná opatření viňte trh, ne politiky (www.revuepolitika.cz) 78


59

celou řadu ekonomických procesů, postavily proti finančním postupům určitých zemí, což následně nutně vedlo k restrukturalizaci jejich financí. Sachs81 dále poukazuje na to, že je třeba plánovat investice do lidského kapitálu a technologií, řešit strukturální problémy pro zajištění budoucí prosperity a ne bezmyšlenkovitě podporovat agregátní poptávku. Skupina zastánců těchto přísnějších výdajových škrtů se dále domnívá, že schopnost země zkrotit svoje závazky a zajistit potřebnou likviditu je ten správný postup pro nastartování ekonomické aktivity. Je to cesta delší a náročná, ale tato skupina ekonomů věří, že těmto zemím prospěje více, než v případě bezhlavých fiskálních stimulů. Cesta zaměřující se na řešení podstatných strukturálních problémů a věnující se otázce konsolidace svých financí. Je to, jak politici tvrdí ta správná cesta?

4.8 Možné řešení ekonomické krize? Názory jednotlivých politiků a ekonomů na opatření hospodářské politiky a možná řešení ekonomické krize se liší. Z hlediska složitosti této krize asi neexistuje ideální cesta, která by co nejefektivněji odstraňovala její příčiny a důsledky a obnovila zdravé procesy v ekonomikách, tak aby to ekonomické subjekty a vládu nebolelo. Vzhledem k četnosti typů krizí vyskytujících v EMU v určitých státech a jejich vzájemné provázanosti, se opatření na odstraňování problémů často vzájemně narušují a svojí funkčnost negují. Možnosti, jak určité situace zlepšit by se dali najít, naneštěstí vzhledem ke složitosti této velmi komplexní ekonomické krize se vždy najde to něco, co by mohlo určité procesy v ekonomice dále narušovat. 4.8.1

Je vhodné sáhnout po nekonvenčních řešeních?

Zaujala mě myšlenka Pavla Kohouta (2011), který předpokládal, že jedny z možných účinných řešení zejména dluhových a bankovních problémů mohou být: Zásadní redukce sociálního státu a veřejných výdajů a Masivní intervence ECB na otevřených trzích. O první možnost se ve Španělsku a Portugalsku již postupně pokoušejí zavedenými reformami a opatřeními. Druhou možnost ECB dlouho odmítala, až do srpna 2011, kdy se odhodlala k nákupu španělských a italských dluhopisů, zejména z důvodu zklidnění eskalované paniky na trzích. Překážkou těchto intervenci jsou však trvající historické obavy z inflace, a to zejména ze strany Německa. (Kohout, P., 2011) Problém by v souvislosti s masivními intervencemi ECB na otevřených trzích ale mohl nastat opět v případě ekonomické různorodosti členů EMU. Monetární politika je pro všechny země společná a různé ekonomiky pak na tyto intervence mohou reagovat odlišně. Zejména v situaci, kdy se nachází v jiném hospodářském cyklu. V takovém to případě by bylo zapotřebí činit tyto kroky s velkou opatrností a citem.

81

Sachs, J., The huffington post, Krugmanovo hrubé keynesiánství škodí (www.patria.cz)


60

Tato myšlenka mě zaujala, protože Pavel Kohout (2011) zmínil postoj profesora K. Rogoffa, který jako jedinou možnost k urychlení procesů snižování vysokého dluhu vládního sektoru a návratu k růstu v případě hlubokého poklesu hospodářství, vidí v rozpuštění dluhu cestou vyšší inflace, při které dochází k transferu majetku od věřitelů k dlužníkům, aby se daly závazky a pohledávky zpět do rovnováhy. Existují ale oprávněné obavy zejména ze strany Německa z relativně vyšší inflace, která by mohla z dlouhodobého hlediska zkomplikovat hospodářský růst v budoucnosti. Je tu snad ale jiná možnost jak tyto nahromaděné dluhy postupně razantněji rozpouštět? Vyjma návratu ke stabilnímu ekonomickému růstu, ale i tak snižování dluhu může trvat dlouhou dobu. Masivní intervence ECB na trzích ve správné míře by mohli dodávat bankám likviditu pro rozhýbání úvěrové aktivity, vedoucí k obnovení ekonomické aktivity a v důsledku zvýšení množství peněz v ekonomice, kde by docházelo k vyšší inflaci a postupnému snižování hodnoty dluhu. Tyto opatření by vhodně doplňovaly rozpouštění dluhu cestou vyšší inflace. Musela by zde ale být určitá kontrola úvěrových expanzí a růstu úrokových sazeb, aby nedošlo k nafouknutí další cenové bubliny. Společně s redukcí sociálního státu a vhodných výdajových škrtů zaměřených na konsolidaci veřejných financí věřím, že toto je jedna z možné kombinace způsobů řešení ekonomické krize. 4.8.2

Osobní postoj k prováděné hospodářské politice

Cesta masivních výdajových škrtů je dle mého názoru velmi tvrdá, ale to je asi dobře, protože žádné bezbolestné řešení vážných problému neexistuje. Snížení veřejných výdajů sice krátkodobě možná uvrhne ekonomiku do hlubší recese, ale pro započnutí fiskální konsolidace a postupného snižování vládního dluhu je to dle mého názoru zapotřebí. Možné průběžné zvyšování objemu peněz v ekonomice v případě podpůrné monetární politiky ECB může vyjma inflace rozhýbat opět ekonomickou aktivitu pomocí levnějších úvěrů, je třeba být ale na pozor, až do jaké míry by se úvěrová expanze mohla dostat. Díky nástupu inflace by začaly postupně růst i mzdy a hospodářský růst by se mohl velmi postupnými, opatrnými krůčky obnovovat. Nic ale není dobré uspěchat. Přísná opatření a ekonomické dno mi připadají vhodné jak z hlediska uzdravení ekonomiky, tak i sociálního a morálního hlediska. S nadsázkou řečeno, slabší a nakažené kusy odpadnou, případně se zaměří na něco jiného. Ekonomické subjekty se snad poučí z chyb a morálního hazardu. Otázkou zůstává, do jaké míry se poučí politici? Budou prosazovat své většinou krátkodobé zájmy nebo se vydají tou správnou cestou, která je sice delší, ale efektivnější? Kéž by se dal sladit cyklus politický s cyklem ekonomickým, rozhodování v otázkách hospodářské politiky by bylo jistě efektivnější.


61

4.9 Co se může změnit v ekonomické teorii? Obrovská síla této ekonomické krize a její důsledky budou mít zcela jistě dopad na dosavadní ekonomické teorie, které selhaly. V jakém rozsahu, ukáže čas. Proč by měla být vhodná revize alespoň určitých částí, kterým se věnuje ekonomická teorie? Za prvé, tato krize měla za následek největší objem státní intervencí do finančního systému v dosavadní historii ekonomie. Je zřejmé, že postoj k provádění fiskální politiky bude jiný, než před rokem 2008. Jako další se pozmění dle mého názoru pohled na monetární politiku prováděnou centrálními bankami. Ještě donedávna mnoho ekonomů a politiků předpokládala, že ekonomická teorie dospěla k optimální měnové politice a jejímu efektivnímu využívání k ovlivňování ekonomických procesů. V poslední době se to týká nástrojů používaných při provádění této politiky, působících zejména na objem peněz v ekonomice, který pak ovlivňuje úvěrovou aktivitu, zaměstnanost, inflaci a často umělé podporovaný hospodářský růst. Fungují tyto opatření v konečném důsledku jako podpora nebo ekonomickou rovnováhu spíše narušují? Velký vliv na to mělo vytvoření EMU a zavedení společné měny euro. (Kohout, P., 2011) V poslední řadě chci zmínit, že téměř žádný ekonom krizi nepředvídal, a jestliže ano, tak na základě chybní důvodů, než těch, kterých jsme byly pří analýze příčin ekonomické krize svědky. Signály blížících se problémů tu zcela jistě byly, ale zřejmě neexistují indikátory, sloužící jako vhodný nástroje včasného varování před náhlým prudkým hospodářským propadem. Měli bychom se tedy poučit a jakékoliv další signály blížících se problémů včas analyzovat a nepodceňovat a to proto, že psychologie ekonomických subjektů a moderní informační technologie jednotlivé procesy urychlují a mohou tedy nabourávat již zaběhlé, v dnešní době neaplikovatelné ekonomické teorie. 4.9.1

Evropská měnová unie a společná měna euro?

Já osobně nejsem zastánce EMU a společné měny euro v dosavadním složení. Takového, kdy ekonomické charakteristiky členů neodpovídají teoriím o optimální měnové oblasti. Nemají zejména jednotnou fiskální politiku, shodnou strukturu hospodářství, nacházejí se v rozdílných hospodářských cyklech a nejsou si rovnocenné v konkurenceschopnosti. V takovém to případě může EMU a monetární politika ECB způsobovat nerovnováhu v těchto zemích, jak jsme mohli ukázkově pozorovat před rokem 2008. Navzdory mému postoji si myslím, že zejména Španělsku, které vzalo obnovu svého hospodářství zodpovědně a snaží se odstranit strukturální, bankovní a problémy s konkurenceschopností, tento drsný pád prospěl. V situaci, kdyby mělo jako dříve možnost devalvovat měnu by tato země udělala to samé co vždy, zvýhodnila by kurz pro turisty, zvýšila návštěvnost, poptávku v zemi a podpořila hospodářských růst, ale jen dočasně a neřešila by podstatné záležitosti. Tím ale nechci tvrdit, že existenci EMU v takovémto složení vyloženě obhajuji. Španělská pozornost je nyní zaměřena na ty podstatné ekonomické problémy a to je správně. Děje se to


62

navzdory velmi tvrdé zkoušce, ale pro dlouhodobý zdraví vývoj je tato lekce prospěšná. Snad si podobně bude počínat i západní soused Portugalsko. Sám za sebe musím říci, že s Českou republikou bych tuhle zkušenost zažít nechtěl.

4.10 Aktuální vývoj španělské a portugalské ekonomiky Jaký vliv budou a doposud mají tyto opatření, o kterých se vedou rozporuplné diskuze? Aktuální vývoj španělského a portugalského hospodářství ukazuje jisté mírné oživení. Co se týče Portugalska na přelomu let 2013/2014 jsou patrné signály mírného zotavování. Země pokračuje v privatizaci a úsporných opatřeních, které se však potýkají s řadou stávek a protestů. Portugalsku se dále daří plnit podmínky pro postupné uvolňování zapůjčené částky zahraniční finanční pomoci, s předpokladem ukončení programu v květnu 2014. Podařil se také návrat na kapitálové trhy v dubnu 2014, což je rychlejší než se původně očekávalo. Ekonomice se již podařilo v druhé polovině roku 2013 vymanit z recese a pomalu se vrací k mírnému růstu, kterého by dle předběžných odhadů mělo být dosaženo již v letošním roce 2014. Daří se zvyšovat podíl vývozu a snižovat záporné saldo platební bilance. Vzhledem k pokračující redukci veřejných výdajů se pozvolna snižuje deficit SR. V kontrastu známek zlepšení Portugalsko stále nemá nic vyhráno. Podíl veřejného dluhu na HDP stále narůstá, kdy se v roce 2013 přiblížil k hranici 130 % HDP. Mírně stále roste i nezaměstnanost, pohybující se nad hranící 15 %, s největším zastoupením mladých lidí. Sice se daří postupně zvyšovat vývoz, ale Portugalsko stále nevykazuje kladné známky zlepšování konkurenceschopnosti. Toto závaží bude portugalskou ekonomiku zřejmě brzdit v růstu ještě mnoho let. Situace ve Španělské ekonomice též naznačuje signály oživování. Španělsku se v druhé polovině roku 2013 také podařilo vymanit z recese a pro nadcházející rok je predikován růst HDP. Hrozivé záporné saldo běžného účtu platební bilance bylo loni předčeno nečekaným přebytkem 2 % HDP, na kterém měl podíl rozsáhlý nárůst exportu. Přísné výdajové škrty, strukturální reformy a zvyšování daní sice vyvolávají řadu protestů, ale přinášejí první pozitivní známky ve formě větší volnosti firem při sjednávání mzdových dohod, zmenšování veřejného sektoru, rozbíjení kartelů a efektivnější pravidla pro podnikání. Španělsko dále pokračuje v restrukturalizaci bankovního sektoru a zpřísnilo regulaci a dohled nad bankami. Těžké roky byly využité španěli k tomu, aby učinili svojí ekonomiku konkurenceschopnější, méně závislou na nemovitostech a opírajících se o export zboží s vysokou přidanou hodnotou. Navzdory pozitivům, Španělsko stále čelí obrovské dluhové zátěži, kterou během úvěrové expanze naakumulovaly domácnosti a firmy, v roce 2013 to bylo kolem 200 % HDP. K tomu se přidává dluh vlády z konce roku 2013 o hodnotě 94,2 % HDP, kdy již další odhady ukazují, že příští rok dosáhne 100 % HDP. Takto zadlužená ekonomika je pak velmi náchylná vůči vnějším šokům a neklidu na trzích. Nejen dluhový problém, ale také převážně vysoká zaměstnanost přesahující 26 % je dalším velkým strašák obnovení růstu.


63

Je patrné, že cesta, kterou se obě země vydaly, postupně přináší první pozitivní výsledky. Na pochvalné poklepávání po zádech je ale ještě čas a je zapotřebí v těchto zavedených procesech pokračovat a vytrvat. Mírnou obavu mám o další vývoj Portugalska, vzhledem k vysoké míře zadlužení a stále velmi slabé konkurenceschopnosti. Zvládne se tato země opřít o svého silnějšího souseda? Doufám, že alespoň částečně ano.

Závěr

64

5 Závěr Cílem této práce bylo identifikovat a porovnat příčiny ekonomické krize ve Španělsku a Portugalsku před rokem 2008. A to pomocí analýze hospodářského vývoje obou ekonomik před rokem 2008 a identifikace typů finanční krize, které se v ekonomikách těchto zemí vyskytly a následně se podílely na vzniku krize ekonomické. První část definovala pojmy ekonomická a finanční krize a typy krize finanční. Druhá část se věnovala analýze hospodářského vývoje v těchto zemích v období 2000 – 2008. Průběžně identifikovala problémy, kterým čelili obě země v tomto období a možné příčiny budoucí ekonomické krize. Závěrečná část pomocí dedukce identifikovala výskyt jednotlivých typů finanční krize, které se vyskytly v obou ekonomikách od roku 2008. Proběhla zde také komparace výskytu jednotlivých typů finanční krize s přisouzením jejich významu na následný vznik krize ekonomické. Na konci třetí části byla diskutována zavedená opatření hospodářské politiky. K těmto opatřením byly také vyjádřeny postoje obhájců a oponentů těchto opatřeních a vlastní myšlenka autora práce nastiňující možné řešení ekonomických problémů způsobených krizí a možné změny, které tato krize přinese do ekonomických teorií, týkající se ekonomické krize. V rámci analýzy hospodářského vývoje ve Španělsku a Portugalsku v období 2000 – 2008 byla zjištěna řada problémů, kterým již tyto ekonomiky v tomto období čelily. Tyto problémy patří mezi možné příčiny vypuknutí ekonomické krize po roce 2008. Vzhledem k velmi blízké charakteristice obou zemí byly identifikovány podobné příčiny ekonomické krize v obou zemích. Mezi nejvážnější patřily konkurenceschopnost a problémy s trhem práce, zejména s vysokou mírou nezaměstnanosti, a silná měna euro, která potíže s konkurenceschopností více zhoršovala. To se dále projevilo ve výskytu krize strukturální a krize platební bilance. Mezi odlišné příčiny ekonomické krize v obou zemích patřily masivní úvěrová expanze a následné prasknutí cenové bubliny na trhu nemovitostí s negativním vlivem na bankovní sektor. Tam se Španělsko potýkalo s krizemi likvidity, hypoteční a investiční. Tyto okolnosti negativně působily na hospodářství a podílely se též na výskytu krize rozpočtové a prohlubování krize dluhové. Zadluženi a ekonomicky postiženi, byly zejména domácí ekonomické subjekty (domácnosti a firmy) a banky. Potupně se ovšem zadlužoval i stát, zejména vůči zahraničí. Portugalsko naopak na rozdíl od svého souseda čelilo stagnaci již v letech 2000 – 2008 a také proto se zde vyskytovala permanentní rozpočtová krize již v tomto období. S hospodařením se SR dlouhodobě výrazně korespondovalo vládní zadlužení. Zhoršení ekonomické situace po roce 2008 jejich další vývoj jen zhoršil. Proto jako další byly definovány výskyty krize rozpočtové a dluhové. V portugalském případě vysoké míry vládního zadlužení krize externí dluhové. Špatné ekonomické situace vrcholily v Portugalsku v dubnu 2011 a ve Španělsku v červnu 2012, kdy obě země museli požádat EMU o půjčku. Portugalsko z důvodu neschopnosti splácet své závazky a Španělsko na nutnou restrukturaliza-

Závěr

65

ci bankovního sektoru. Obě země se v té době nacházeli v recesi a hrozil kolaps jejich ekonomického systému. Obě půjčky však byly poskytnuty výměnou za přísné a kontroverzní balíčky rozpočtových škrtů a reforem. O vhodnosti těchto kroků se vede řada diskuzí mezi ekonomy, mají své zastánce i kritiky. Všem zemím postiženým ekonomickou krizí začíná nová etapa nelehkého zotavení. Domnívám se, že Španělsko a Portugalsko mají již nejhorší za sebou a jejich ekonomiky se postupně uzdraví a očistí od negativních vlivů. Zda opatření a snaha o zlepšení situace budou fungovat navzdory celé řadě vzdorů a kritiky? Uvidíme v nejbližších letech, kdy obě země čeká nelehký úkol, a to stát se zeměmi konkurenceschopnými, směřujícími k trendu znalostních ekonomik a s pořádkem ve svých financích. Co do velikosti a potenciálu španělské ekonomiky věřím, že tento ozdravný proces přinese budoucí prosperitu. Tvrdá zkouška španělské ekonomiky ji donutila zaměřit se na skutečné problémy, začalo je řešit a mohlo se opřít o důležitou stabilitu politickou. O budoucnost Portugalska mám vzhledem k vyššímu vládnímu dluhu, stále špatné konkurenceschopnosti, stavu výrobního sektoru a křehké politické stabilitě mírné obavy. Doufám, že se mu podaří využít síly svého silnějšího souseda a vytěžit z jeho rychlejšího zotavení co nejvíce. Zda se EMU dokáže vypořádat s disparitami objevujícími se mezi jejími členy a s problémy s jednotnou měnou euro, která doposud napáchla více škody jak užitku? Ukáže další ekonomický vývoj. Velmi kontroverzní kroky, které podnikla v oblasti hospodářské politiky, budou jistě dále rozebírány. Ukázalo se však, že členové EMU při sobě stojí a v případě hrozícího kolapsu některé země, podají pomocnou ruku. Je tento způsob záchrany ale možný znovu i v budoucnu? Zastaví se proces integrace a některé se země se vrátí k uzavřením ekonomiky a protekcionismu? Zamyslí se vládní představitelé nad existencí EMU, dojde k jejímu rozpadu, odtržení některých členů, nebo se evropská integrace dočká dalšího prohlubování cestou konsolidace fiskálních politik a bankovní unie, bez které existence EMU nemá, jak ukázala tato krize, naprosto žádný smysl? Osobně si myslím, že k rozpadu EMU v nebližších letech nedojde. Rozroste se však o další “naivní členy“? Už se rozrůstá. Já sám mám obavy o další vývoj této dosavadní demo verze EMU. Nejlepší by možná bylo vrátit se o krok zpět k volnému trhu a postupně s rozvahou vymyslet, jak dál. Jestli se postižené země a EMU poučily z této hluboké krize a jestli se našel lék na ozdravení zasažených ekonomik? To vše ukáže čas a budoucí vývoj nejen Evropy, ale zcela určitě i USA, Ruska, Japonska a dalších zemí.

Literatura

66

6 Literatura ADMIRAL MARKETS, Market analysis. [online] [cit. 2014-02-01 – 2014-05-11], dostupné z: http://www.admiralmarkets.com/analytics/ ALTMAN, R., Za úsporná opatření viňte trh, ne politiky. [online] 2013. [cit. 2014-0203], dostupné z: http://www.revuepolitika.cz/clanky/1866/za-usporna-opatreni-vinte-trh-nepolitiky BLOOMBERG, Portuguese government bonds. [online] [cit. 2014-02-21], dostupné z: http://www.bloomberg.com/quote/GSPT10YR:IND/chart BOLAÑOS, A., Jak se ze zázraku stala noční můra. [online] 2011. [cit. 2014-02-01], dostupné z: http://www.presseurop.eu/cs/content/article/822611-jak-se-ze-zazraku-stalanocni-mura BUSINESSINFO, Ekonomická charakteristika země, [online] [cit. 2014-03-03], dostupné z: http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/spanelsko-ekonomicka-charakteristikazeme-18558.html, http://www.businessinfo.cz/cs/clanky/portugalsko-ekonomicka-charakteristikazeme-19424.html CLAESSENS, S., KLINGEBIEL, D., LAEVEN L., Resolving systemic financial crises: Policies and institutions. [online] 2008. 38 s. [cit. 2014-02-11], dostupné z: http://elibrary.worldbank.org/doi/book/10.1596/1813-9450-3377 ČNB, PROCHÁZKA, P., Maastrichtská smlouva, EU a problémy spojené se vstupem ČR do EU. [online] [cit. 2014-02-10], dostupné z: www.cnb.cz/cs/verejnost/pro_media/clanky_rozhovory/media_2000/cl_00_0011 23b.html

Literatura

67

DELLEPIANE, S., The new politics of austenity: Fiscal response to the economic crisis in Ireland and Spain. [online] 2012. 60 s. [cit. 2014-02-05], dostupné z: http://ideas.repec.org/p/ucd/wpaper/201207.html DVOŘÁK, P., Veřejné finance, fiskální nerovnováha a finanční krize. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2008, 343 s. ISBN 978-80-7400-075-1. EKONOM, Španělský zázrak u dna. [online] [cit. 2014-03-03], dostupné z: http://ekonom.ihned.cz/c1-24389890-spanelsky-zazrak-u-dna EURACTIV, Eurozóna poskytne Španělsku půjčku na rekapitalizaci bank, dohodli se ministři. [online] [cit. 2014-02-05], dostupné z: http://www.euractiv.cz/ekonomika-a-euro/clanek/eurozona-poskytnespanelsku-pujcku-na-rekapitalizaci-bank-dohodli-se-ministri-010109 EURO, Španělská lekce. [online] [cit. 2014-02-05], dostupné z: http://euro.e15.cz/archiv/spanelska-lekce-2-991700 EUROPEAN COMMISSION, Stability and growth pact. [online] [cit. 2014-02-17], dostupné z: http://ec.europa.eu/economy_finance/economic_governance/sgp/index_en.htm EUROSKOP, Roušiřování EU. [online] [cit. 2014-04-03], dostupné z: https://www.euroskop.cz/698/sekce/5-rozsireni-eu-2004/ EVROPSKÝ STATISTICKÝ ÚŘAD, Databáze Eurostatu v češtině. [online] [cit. 2014-02-01 – 2014-05-11], dostupné z: http://apl.czso.cz/pll/eutab/html.h FXSTREET, Přínos reformy finančního sektoru v EU. [online] [cit. 2014-05-15], dostupné z: http://www.fxstreet.cz/prinos-reformy-financniho-sektoru-v-eu.html HELÍSEK, M., Měnová krize (empirie a teorie). 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2004, 180 s. ISBN 80-86419-8-27.

Literatura

68

HOSPODÁŘSKÉ NOVINY, Španělsko po dvou letech zažívá mírný růst. [online] 2013. [cit. 2014-02-05], dostupné z: http://hn.ihned.cz/c1-61071350-spanelsko-po-dvou-letech-zaziva-mirny-rust HUERTO DE SOTO, J. – FRONĚK, M. A KOL., Peníze, banky a hospodářské krize. 1. vyd. Praha: CASPI, 2009, 865 s. ISBN 978-80-7357-411-6. INTERNATIONAL MONETARY FUND, Financial Crises: Characteristics and Indicators of Vulnerability. [online] 1998. [cit. 2014-03-17], dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/ft/weo/weo0598/pdf/0598ch4.pdf INVESTIČNÍ WEB, Podíl špatných úvěrů ve španělských bankách vystoupal na rekord. [online] [cit. 2014-02-27], dostupné z: http://www.investicniweb.cz/zpravy-z-trhu/2014/1/17/podil-spatnych-uveruve-spanelskych-bankach-vystoupil-na-rekord/ KLVAČOVÁ, E., MALÝ, J., MRÁČEK, K., Základy evropské konkurenceschopnosti. 1. vyd. Praha: Professional Publishing, 2008, 100 s. ISBN 978-80-8694-654-2. KLVAČOVÁ, E., MALÝ, J., Domnělé a skutečné bariéry konkurenceschopnosti EU a ČR. 1. vyd. Praha: SV, spol. s r. l., 2008, 118 s. ISBN 978-80-903122-8-9. KOHOUT, P., Finance po krizi: Evropa na cestě do neznáma. 3. rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2011, 328 s. ISBN 978-80-247-4019-5. KOHOUT, P., Španělsko, euro a nemovitosti. [online] 2007. [cit. 2014-02-01], dostupné z: http://www.investujeme.cz/spanelsko-euro-a-nemovitosti/ KOHOUT, P., Španělsko, euro a nemovitosti pět let poté. [online] 2012. [cit. 2014-0201], dostupné z: http://finmag.penize.cz/ekonomika/266677-retro-pavla-kohouta-spanelsko-euroa-nemovitosti-pet-let-pote KRUGMAN, P., Návrat ekonomické krize. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2009, 176 s. ISBN 978-80-7021-984-3.

Literatura

69

KRUGMAN, P., O nutnosti vlád utrácet a nesmyslném španělském řešení. [online] 2012. [cit. 2014-02-03], dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2106829/paul-krugman-o-nutnosti-vladutracet-a-nesmyslnem-spanelskem-reseni.html KRUGMAN, P., Will there be a dollar crisis? [online] 2007. 32 s. [cit. 2014-02-25], dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1007836 KUBÍK, R., Produktivita a vzdělanost ve vybraných evropských zemích. [online] [cit. 2014-03-03], dostupné z: http://kvf.vse.cz/storage/1239725045_sb_kubik.pdf KUNEŠOVÁ, H., CIHELKOVÁ, E. A KOL. Světová ekonomika. 2. rozš. vyd. Praha: C. H. Beck, 2006, 319 s. ISBN 80-7179-455-4. MACH, P., Zavedení eura by nám přineslo vyšší inflaci. [online] 2002. [cit. 2014-0405], dostupné z: http://www.klaus.cz/clanky/2041 MANASSE, P., ROUBINI, N., SCHIMMELPFENNIG, A., IMF, Predicting sovereign debt crisis. [online] 2003. [cit. 2014-02-17], dostupné z: http://www.imf.org/external/pubs/cat/longres.cfm?sk=16951.0 MANDELA, M., TOMŠÍK, V., Monetární ekonomie v malé otevřené ekonomice. 2. rozš. vyd. Praha: Cover Design, 2008, 368 s. ISBN 978-80-7261-185-0. MISHKIN, F., Understanding Financial Crises: A Developing Country Perspective. [online] 1996. 56 s. [cit. 2014-03-09], dostupné z: http://www.ppge.ufrgs.br/giacomo/arquivos/eco02237/mishkin-1996.pdf MUSÍLEK, P., Analýza příčin a důsledků české finanční krize v 90. letech. [online] 2004. 64 s. [cit. 2014-03-10], dostupné z: http://nb.vse.cz/kbp/TEXT/Grant_krize_1a.pdf REINHART, C., ROGOFF, K., The aftermatch of financial crises. [online] 2009. 13 s. [cit. 2014-02-10], dostupné z: http://www.nber.org/papers/w14656

Literatura

70

REIS, R., The portuguese slum pand cash and the euro crisis. [online] 2013. 52 s. [cit. 2014-02-03], dostupné z: http://www.nber.org/papers/w19288 ROTHBARD, M., Peníze v rukou státu. 1. vyd. Praha: Mega Print, 2001, 159 s. ISBN 8086389-12-X. SACHS, J., Krugmanovo hrubé keynesiánství škodí. [online] 2013. [cit. 2014-02-04], dostupné z: http://www.patria.cz/zpravodajstvi/2294096/sachs-krugmanovo-hrubekeynesianstvi-skodi.html STIGLITZ, J., The fruit of hypocrisi. [online] 2008. [cit. 2014-03-12], dostupné z: http://www.theguardian.com/commentisfree/2008/sep/16/economics.wallstree t?gusrc=rss&feed=commentisfree STURZENEGGER, F., ZETTELMEYER, J., Debt defaults and lessons from a decade of crises. 1. vyd. Cambridge: MIT Press, 2006, 385 s. ISBN 978-026-2195-539.. SUAREZ, J., The spanish crisis: Backround and policy challanges. [online] 2010. 33 s. [cit. 2014-03-03], dostupné z: http://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1640986 WIKIPEDIA, J. L. R. Zapatero, J. M. D. Barroso . [online] [cit. 2014-02-17], dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Zapatero, https://cs.wikipedia.org/wiki/Barroso ZPRAVODAJSTVÍ ČT24, MMF schválil půjčku Portugalsku, země má jistých 78 miliard eur. [online] 2011. [cit. 2014-02-21], dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/svet/124746-mmf-schvalil-pujckuportugalsku-zeme-ma-jistych-78-miliard-eur/ ŽÁK, M., Velká ekonomická encyklopedie. 2. rozš. vyd. Praha: Linde, 2002, 887 s. ISBN 80-720-1381-5.

Přílohy

71

Přílohy

Přílohy

72

7 Přílohy 4,5 4 3,5 3 2,5 Španělsko

2

Portugalsko

1,5

EMU

1 0,5 0 -0,5 -1

2002

2003

2004

2005

2006

2007

2008

2009

2010

2011

2012

Vývoj míry inflace (roční procentní změna HCPI) v období 2002 – 2012, Zdroj: Evropský statistický úřad, 2014

Vývoj výnosů portugalských státních výnosů 09/2010 - 05/2014, Zdroj: Bloomberg, 2014

Komparace příčin ekonomické krize ve Španělsku a Portugalsku

Recommend Documents